2010/41/EUSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS

Publikováno: Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1-6 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 7. července 2010 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 4. srpna 2010 Nabývá účinnosti: 4. srpna 2010
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Konsolidované znění předpisu s účinností od 19. června 2026

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/41/EU

ze dne 7. července 2010

o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS

(Úř. věst. L 180 15.7.2010, s. 1)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1500  ze dne 14. května 2024

  L 1500

1

29.5.2024



▼B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/41/EU

ze dne 7. července 2010

o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS



Článek 1

Předmět

1.  
Tato směrnice stanoví rámec, na jehož základě má být v členských státech zavedena zásada rovného zacházení pro muže a ženy, kteří vykonávají samostatnou výdělečnou činnost nebo kteří přispívají k výkonu této činnosti, v záležitostech, na které se nevztahují směrnice 2006/54/ES a 79/7/EHS.
2.  
Na provádění zásady rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování se i nadále vztahuje směrnice 2004/113/ES.

Článek 2

Oblast působnosti

Tato směrnice se vztahuje na

a) 

osoby samostatně výdělečně činné, tj. na všechny osoby, které vykonávají výdělečnou činnost na vlastní účet za podmínek stanovených vnitrostátním právem;

b) 

manžele, manželky nebo – v míře odpovídající rozsahu jejich uznání vnitrostátním právem – životní partnery či partnerky osob samostatně výdělečně činných, kteří nejsou zaměstnanci ani společníky v podnikání, jestliže se za podmínek stanovených vnitrostátním právem obvykle podílejí na činnosti osoby samostatně výdělečně činné a vykonávají stejné nebo pomocné úkoly.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí

a) 

„přímou diskriminací“ situace, kdy se s jednou osobou zachází z důvodů jejího pohlaví méně příznivě, než se zachází či zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci;

b) 

„nepřímou diskriminací“ situace, kdy by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byly znevýhodněny osoby jednoho pohlaví v porovnání s osobami druhého pohlaví, ledaže jsou takové ustanovení, kritérium nebo zvyklost objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné;

c) 

„obtěžováním“ nežádoucí chování v souvislosti s pohlavím osoby, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti dotyčné osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry;

d) 

„sexuálním obtěžováním“ jakákoli forma nežádoucího chování sexuální povahy vyjádřeného verbálně, neverbálně nebo fyzicky, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby, a zejména vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry.

Článek 4

Zásada rovného zacházení

1.  
Zásadou rovného zacházení se rozumí, že ve veřejném nebo soukromém sektoru nedochází ani přímo, ani nepřímo k žádné diskriminaci na základě pohlaví, například pokud jde o založení, vybavení nebo rozšíření podniku nebo zahájení nebo rozšíření jakékoli jiné formy samostatné výdělečné činnosti.
2.  
V oblastech uvedených v odstavci 1 se obtěžování a sexuální obtěžování považuje za diskriminaci na základě pohlaví, a je tudíž zakázáno. Odmítnutí takového chování dotyčnou osobou nebo podvolení se mu není možno použít jako základ pro rozhodnutí dotýkající se dané osoby.
3.  
V oblastech uvedených v odstavci 1 se navádění k diskriminaci osob na základě pohlaví považuje za diskriminaci.

Článek 5

Pozitivní opatření

Členské státy mohou zachovat nebo přijmout opatření ve smyslu čl. 157 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie za účelem zajištění plné a skutečné rovnosti mezi muži a ženami v pracovním životě, například s cílem podporovat podnikatelské iniciativy žen.

Článek 6

Založení obchodní společnosti

Aniž jsou dotčeny zvláštní podmínky pro přístup k některým činnostem, které se vztahují stejným způsobem na obě pohlaví, přijmou členské státy nezbytná opatření pro zajištění toho, aby podmínky pro založení obchodní společnosti mezi manželi nebo – v míře odpovídající rozsahu jejich uznání vnitrostátním právem – životními partnery nebyly přísnější než podmínky pro založení obchodní společnosti mezi jinými osobami.

Článek 7

Sociální ochrana

1.  
Pokud v některém členském státě existuje systém sociální ochrany osob samostatně výdělečně činných, přijme tento členský stát nezbytná opatření k zajištění toho, aby manželé či manželky a životní partneři či partnerky uvedení v čl. 2 písm. b) měli nárok na sociální ochranu v souladu s vnitrostátním právem.
2.  
Členské státy mohou rozhodnout, zda se sociální ochrana uvedená v odstavci 1 poskytuje na povinném či dobrovolném základě.

Článek 8

Pomoc v mateřství

1.  
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby samostatně výdělečně činné ženy a manželky a životní partnerky uvedené v článku 2 mohly mít v souladu s vnitrostátním právem nárok na dostatečné peněžité dávky v mateřství, které by jim umožnily přerušit z důvodu těhotenství nebo mateřství pracovní činnost na dobu alespoň čtrnácti týdnů.
2.  
Členské státy mohou rozhodnout, zda se peněžité dávky v mateřství uvedené v odstavci 1 poskytují na povinném či dobrovolném základě.
3.  

Dávky uvedené v odstavci 1 se považují za dostatečné, pokud zaručují příjem odpovídající alespoň

a) 

dávkám, které by dotyčná osoba dostávala v případě přerušení činnosti z důvodů spojených se zdravotním stavem, nebo

b) 

průměrnému ušlému příjmu nebo zisku odpovídajícímu srovnatelnému předchozímu období v mezích případného stropu stanoveného vnitrostátním právem nebo

c) 

jakýmkoli jiným rodinným dávkám stanoveným vnitrostátním právem v mezích případného stropu stanoveného vnitrostátním právem.

4.  
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby samostatně výdělečně činné ženy a manželky a životní partnerky uvedené v článku 2 měly přístup ke stávajícím službám poskytujícím dočasnou náhradu nebo k jakýmkoli stávajícím vnitrostátním sociálním službám. Členské státy mohou stanovit, že přístup k těmto službám je alternativou nebo součástí dávek uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

Článek 9

Ochrana práv

1.  
Členské státy zajistí, aby soudní nebo správní řízení, včetně dohodovacích řízení, považují-li to členské státy za vhodné, určená k vymáhání plnění povinností podle této směrnice byla dostupná každému, kdo se domnívá, že utrpěl újmu nebo škodu v důsledku nedodržování zásady rovného zacházení, a to i pokud vztah, v němž mělo dojít k diskriminaci, již skončil.
2.  
Členské státy zajistí, aby se sdružení, organizace a jiné právnické osoby, které mají v souladu s kritérii stanovenými jejich vnitrostátním právem oprávněný zájem na zajištění dodržování této směrnice, mohly se souhlasem žalobce buď jeho jménem, nebo na jeho podporu účastnit jakéhokoli soudního nebo správního řízení určeného k vymáhání plnění povinností podle této směrnice.
3.  
Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny vnitrostátní předpisy týkající se lhůt pro podávání žalob v případě zásady rovného zacházení.

Článek 10

Náprava nebo náhrada

Členské státy zavedou do svých právních řádů nezbytná opatření pro zajištění skutečné a účinné nápravy újmy nebo náhrady škody, podle toho, jak členské státy určí, kterou utrpěla osoba v důsledku diskriminace na základě pohlaví, přičemž tato náprava nebo náhrada musí být odrazující a přiměřená utrpěné újmě nebo škodě. Taková náprava nebo náhrada nesmí být omezena předem stanovenou horní hranicí.

▼M1 —————

▼B

Článek 12

Začleňování hlediska rovnosti žen a mužů

Členské státy berou při vypracovávání a provádění právních a správních předpisů, politik a činností v oblastech uvedených v této směrnici aktivně v úvahu cíl rovnosti mužů a žen.

Článek 13

Šíření informací

Členské státy zajistí, aby o předpisech přijatých podle této směrnice i o případných již platných souvisejících předpisech byly dotčené osoby informovány všemi vhodnými prostředky a na celém území.

Článek 14

Úroveň ochrany

Členské státy mohou přijmout nebo zachovat předpisy, které jsou pro ochranu zásady rovného zacházení pro muže a ženy příznivější než ustanovení této směrnice.

Provádění této směrnice nesmí být za žádných okolností důvodem ke snížení úrovně ochrany před diskriminací již poskytované členskými státy v oblastech, na něž se vztahuje tato směrnice.

Článek 15

Zprávy

1.  
Členské státy sdělí Komisi veškeré dostupné informace týkající se uplatňování této směrnice do 5. srpna 2015.

Komise vypracuje souhrnnou zprávu, kterou předloží Evropskému parlamentu a Radě do 5. srpna 2016. Tato zpráva by měla zohlednit veškeré právní úpravy týkající se délky mateřské dovolené zaměstnanců. Bude-li to vhodné, připojí ke zprávě návrhy na změnu této směrnice.

2.  
Zpráva Komise přihlédne k názorům dotčených subjektů.

Článek 16

Provádění

1.  
Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 5. srpna 2012. Jejich znění neprodleně sdělí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.  
Pokud je to odůvodněno zvláštními obtížemi, mohou členské státy pro dosažení souladu s článkem 7, a pokud jde o manželky nebo životní partnerky uvedené v čl. 2 písm. b), s článkem 8 v případě potřeby využít dodatečnou dvouletou lhůtu do 5. srpna 2014.
3.  
Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 17

Zrušení

Směrnice 86/613/EHS se zrušuje s účinkem ode dne 5. srpna 2012.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici.

Článek 18

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 19

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU
Nejste přihlášeni
Zaregistrovat / Přihlásit se
Podrobné vyhledávání
Podrobné vyhledávání

Vyhledání konkrétního předpisu

K vyhledání konkrétního předpisu stačí zadat číslo/rok. (Např. 14/2000)

Fulltextové vyhledávání

Zadejte vhodně vybraná klíčová slova. Zadání může být v následujícíh tvarech:

  • náhrady škody: pokud zadáte více slov, najde všechny stránky, kde se vyskytují alespoň jedno ze zadaných slov. Na pořadí slov však nezáleží.
  • +náhrady: každé slovo, které předchází znaménko plus, se musí na stránce nacházet.
  • -náhrady: každé slovo, které předchází znaménko mínus, se nesmí na stránce nacházet.
  • "náhradě škod": řetězec uzavřený v uvozovkách bude vyhledán přesně tak, jak je zadán. Tj. budou vyhledány jen stránky, kde se vyskytují obě slova přesně za sebou.

Jednotlivá pravidla lze libovolně kombinovat.