(ES) č. 98/2008Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Text s významem pro EHP)
| Publikováno: | Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3-30 | Druh předpisu: | Směrnice |
| Přijato: | 19. listopadu 2008 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 12. prosince 2008 | Nabývá účinnosti: | 12. prosince 2008 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
►C1 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic ◄ (Úř. věst. L 312 22.11.2008, s. 3) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
L 365 |
89 |
19.12.2014 |
||
|
L 184 |
13 |
11.7.2015 |
||
|
L 150 |
1 |
14.6.2017 |
||
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, |
L 150 |
109 |
14.6.2018 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2023/1542 ze dne 12. července 2023 |
L 191 |
1 |
28.7.2023 |
|
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2025/1892 ze dne 10. září 2025, |
L 1892 |
1 |
26.9.2025 |
|
Opravena:
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/98/ES
ze dne 19. listopadu 2008
o odpadech a o zrušení některých směrnic
(Text s významem pro EHP)
KAPITOLA I
PŘEDMĚT A OBLAST PŮSOBNOSTI, DEFINICE
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
Touto směrnicí se stanoví opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví předcházením vzniku odpadů, nepříznivým dopadům vzniku odpadů a nakládání s nimi nebo jejich omezováním a omezováním celkových dopadů využívání zdrojů a zlepšováním účinnosti tohoto využívání, což je klíčové pro přechod k oběhovému hospodářství a zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti Unie.
Článek 2
Vynětí z oblasti působnosti
Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyňaty:
plynné emise vypouštěné do ovzduší a oxid uhličitý zachycený a přepravený za účelem geologického ukládání a geologicky uložený v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ( 1 );
půda (in situ) včetně nevytěžené kontaminované zeminy a budov trvale spojených s půdou;
nekontaminovaná zemina a jiný přírodní materiál vytěžený během stavebních činností, pokud je jisté, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen;
radioaktivní odpady;
vyřazené výbušniny;
exkrementy, pokud nejsou zahrnuty do odst. 2 písm. b), sláma a jiné přírodní látky pocházející ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nejsou nebezpečné a které se využívají v zemědělství, lesnictví nebo k výrobě energie z této biomasy prostřednictvím postupů nebo metod, které nepoškozují životní prostředí ani neohrožují lidské zdraví;
Následující položky jsou vyňaty z oblasti působnosti této směrnice v rozsahu, v jakém se na ně vztahují jiné právní předpisy Společenství:
odpadní vody;
vedlejší produkty živočišného původu, včetně zpracovaných výrobků, upravené nařízením (ES) č. 1774/2002 kromě těch, které jsou určeny ke spalování, skládkování nebo využití v zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování;
mrtvá těla zvířat, která uhynula jiným způsobem než porážkou, včetně zvířat usmrcených za účelem eradikace nákazy zvířat, a která jsou odstraněna v souladu s nařízením (ES) č. 1774/2002;
odpady vznikající při vyhledávání, těžbě, úpravě a skladování nerostných surovin a při provozu lomů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES ze dne 15. března 2006 o nakládání s odpady z těžebního průmyslu ( 2 );
látky, které jsou určeny k použití jako krmné suroviny ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. g) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009 ( 3 ) a které nejsou tvořeny vedlejšími produkty živočišného původu, ani je neobsahují.
Článek 3
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
„odpadem“ jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil;
„nebezpečným odpadem“ odpad, který vykazuje jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze III;
„nikoliv nebezpečným odpadem“ odpad, na který se nevztahuje bod 2;
„komunálním odpadem“:
směsný odpad a tříděný odpad z domácností, zejména papír a lepenka, sklo, kovy, plasty, biologický odpad, dřevo, textil, obaly, odpadní elektrická a elektronická zařízení, odpadní baterie a akumulátory, a objemný odpad, zejména matrace a nábytek;
směsný odpad a tříděný odpad z jiných zdrojů, pokud je co do povahy a složení podobný odpadu z domácností;
Komunální odpad nezahrnuje odpad z výroby, zemědělství, lesnictví, rybolovu, septiků, kanalizační sítě a čistíren odpadních vod, včetně kalů, vozidla na konci životnosti ani stavební a demoliční odpad.
Touto definicí není dotčeno rozdělení povinností týkajících se nakládání s odpadem mezi veřejné a soukromé subjekty;
„stavebním a demoličním odpadem“ odpad vznikající při stavebních a demoličních činnostech;
„odpadními oleji“ jakékoli minerální nebo syntetické mazací nebo průmyslové oleje, které se staly nevhodnými pro použití, pro které byly původně zamýšleny, jako jsou například upotřebené oleje ze spalovacích motorů a převodové oleje, mazací oleje, oleje pro turbíny a hydraulické oleje;
„biologickým odpadem“ biologicky rozložitelné odpady ze zahrad a parků, potravinářské a kuchyňské odpady z domácností, kanceláří, restaurací, velkoobchodu, jídelen, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu;
„potravinovým odpadem“ veškeré potraviny ve smyslu článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ( 4 ), které se staly odpadem;
„výrobcem textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc“ každý výrobce, dovozce nebo distributor nebo jiná fyzická či právnická osoba, kteří bez ohledu na použitý způsob prodeje, včetně smluv uzavřených na dálku podle čl. 2 bodu 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ( 5 ), buď:
jsou usazeni v členském státě a vyrábějí textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc pod svou vlastní firmou či ochrannou známkou nebo je nechávají navrhnout nebo vyrobit a poprvé je dodají na území tohoto členského státu pod svou vlastní firmou nebo ochrannou známkou;
jsou usazeni v členském státě a na území tohoto členského státu pod svou vlastní firmou nebo ochrannou známkou dále prodávají textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc vyrobené jinými hospodářskými subjekty, na nichž není uvedena firma, značka ani ochranná známka takových jiných hospodářských subjektů;
jsou usazeni v členském státě a na profesionálním základě poprvé dodávají na území tohoto členského státu textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc, které pocházejí z jiného členského státu nebo ze třetí země, nebo
prodávají textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc prostřednictvím smluv na dálku přímo konečným uživatelům v členském státě, ať už se jedná o domácnosti či jiné uživatele, a jsou usazeni v jiném členském státě nebo ve třetí zemi.
Pojem „výrobce textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc“ nezahrnuje výrobce, dovozce nebo distributory ani jiné fyzické nebo právnické osoby, kteří dodávají na trh použité textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, nebo textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc, které jsou z těchto použitých nebo odpadních výrobků či jejich částí vyrobeny, ani samostatně výdělečně činné krejčí vyrábějící výrobky na zakázku;
„dodáním na trh“ jakékoli dodání textilního výrobku, výrobku souvisejícího s textilem nebo obuvnického výrobku uvedeného v příloze IVc k distribuci nebo použití na trhu členského státu v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně;
„organizací odpovědnosti výrobců“ právní subjekt, který po finanční nebo po finanční a operativní stránce organizuje jménem výrobců plnění povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti výrobce;
„online platformou“ online platforma ve smyslu čl. 3 písm. i) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ( 6 );
„poskytovatelem služeb kompletního vyřízení objednávek“ poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek ve smyslu čl. 3 bodu 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ( 7 );
„spotřebitelem“ fyzická osoba jednající za účelem, který nelze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání;
„konečným uživatelem“ konečný uživatel ve smyslu čl. 3 bodu 21 nařízení (EU) 2019/1020;
„subjektem sociální ekonomiky“ soukromoprávní subjekt, který poskytuje zboží nebo služby a působí v souladu s těmito zásadami:
upřednostnění zájmů lidí a sociálních nebo environmentálních cílů před ziskem;
reinvestování všech nebo většiny zisků a přebytků za účelem dalšího plnění svých sociálních nebo environmentálních cílů a provádění činností v zájmu členů nebo uživatelů nebo společnosti obecně a
demokratická nebo participativní správa;
„neprodaným spotřebním výrobkem“ neprodaný spotřební výrobek ve smyslu čl. 2 bodu 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ( 8 );
„původcem odpadu“ jakákoliv osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady (prvotní původce odpadu), nebo osoba, která provádí předzpracování, směšování nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení těchto odpadů;
„držitelem odpadu“ původce odpadu nebo fyzická či právnická osoba, která má tyto odpady v držení;
„obchodníkem“ podnik, který jedná na vlastní odpovědnost, když odpady nakupuje a následně prodává, včetně obchodníků, kteří nemají odpady fyzicky v držení;
„zprostředkovatelem“ podnik, který zařizuje využití nebo odstraňování odpadu jménem jiných, včetně zprostředkovatelů, kteří nemají odpady fyzicky v držení;
„nakládáním s odpady“ sběr, přeprava, využití (včetně třídění) a odstraňování odpadů, včetně dozoru nad těmito činnostmi a následné péče o místa odstranění a včetně činností prováděných obchodníkem nebo zprostředkovatelem;
„sběrem“ shromažďování odpadu, včetně předběžného třídění a předběžného skladování odpadu pro účely přepravy do zařízení na zpracování odpadu;
„tříděným sběrem“ sběr, kdy je tok odpadů oddělen podle druhu a povahy odpadu s cílem usnadnit specifické zpracování;
„předcházením vzniku“ opatření přijatá předtím, než se látka, materiál nebo výrobek staly odpadem, která omezují:
množství odpadu, a to i prostřednictvím opětovného použití výrobků nebo prodloužením životnosti výrobků;
nepříznivé dopady vzniklého odpadu na životní prostředí a lidské zdraví nebo
obsah nebezpečných látek v materiálech a ve výrobcích;
„opětovným použitím“ jakýkoliv postup, kterým jsou výrobky nebo jejich části, které nejsou odpadem, znovu použity pro tentýž účel, pro který byly původně určeny;
„zpracováním“ využití nebo odstranění, zahrnující i přípravu před využitím nebo odstraněním;
„využitím“ jakákoli činnost, jejímž hlavním výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí jiné materiály, které by jinak byly použity ke konkrétnímu účelu, nebo jejímž výsledkem je, že je odpad upraven k tomuto konkrétnímu účelu, a to v daném zařízení nebo v širším hospodářství. V příloze II je uveden nevyčerpávající seznam způsobů využití;
„materiálovým využitím“ jakýkoli způsob využití jiný než energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jiné prostředky k výrobě energie. Zahrnuje mimo jiné přípravu k opětovnému použití, recyklaci a zasypávání;
„přípravou k opětovnému použití“ způsoby využití zahrnující kontrolu, čištění nebo opravu a spočívající v tom, že jsou výrobky nebo čísti výrobků, které se staly odpady, upraveny tak, že budou opětovně použity bez dalšího předzpracování;
„recyklací“ jakýkoli způsob využití, jímž je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely. Zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako zásypový materiál;
„zasypáváním“ jakýkoli způsob využití, při němž je vhodný nikoliv nebezpečný odpad použit pro účely rekultivace vytěžených oblastí nebo pro technické účely při terénních úpravách. Odpad použitý k zasypávání musí nahrazovat materiály, které nejsou odpadem, vyhovovat daným účelům a být omezen na množství nezbytně nutné pro dosažení uvedených účelů;
„regenerací odpadních olejů“ jakákoliv recyklace, jejímž prostřednictvím je možné rafinací odpadních olejů vyrábět základové oleje, zejména odstraněním znečišťujících látek, oxidačních produktů a přísad obsažených v těchto olejích;
„odstraněním“ jakákoli činnost, která není využitím, a to i v případě, že tato činnost má jako vedlejší důsledek znovuzískání látek nebo energie. V příloze I je uveden nevyčerpávající seznam způsobů odstraňování;
„nejlepšími dostupnými technikami“ nejlepší dostupné techniky stanovené v čl. 2 odst. 11 směrnice 96/61/ES;
„systémem rozšířené odpovědnosti výrobce“ soubor opatření přijatých členskými státy, jejichž cílem je zajistit, aby výrobci nesli finanční odpovědnost nebo finanční a organizační odpovědnost za výrobek v rámci jeho životního cyklu i poté, co se stal odpadem.
Článek 4
Hierarchie způsobů nakládání s odpady
Jako pořadí priorit pro právní předpisy a politiku v oblasti předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi se použije tato hierarchie způsobů nakládání s odpady:
předcházení vzniku,
příprava k opětovnému použití,
recyklace,
jiné využití, například energetické využití, a
odstranění.
Členské státy zajistí, že vypracování právních předpisů o odpadech a odpadových politik bude představovat zcela transparentní proces, který bude dodržovat pravidla vnitrostátního plánování ohledně konzultací a zapojení občanů a zainteresovaných subjektů.
Členské státy v souladu s články 1 a 13 zohlední obecné zásady ochrany životního prostředí, a to zásadu předběžné opatrnosti a udržitelnosti, technickou proveditelnost a hospodářskou životaschopnost, ochranu zdrojů i celkové dopady na životní prostředí, lidské zdraví a hospodářské a sociální dopady.
Článek 5
Vedlejší produkty
Členské státy přijmou vhodná opatření s cílem zajistit, aby látka nebo předmět vzniklé při výrobním procesu, jehož prvotním cílem není výroba této látky nebo předmětu, nebyly považovány za odpad, nýbrž za vedlejší produkt, jsou-li splněny tyto podmínky:
další využití látky nebo předmětu je jisté;
látku nebo předmět lze využít přímo bez dalšího zpracování jiným než běžným průmyslovým způsobem;
výroba látky nebo předmětu je nedílnou součástí výrobního procesu a
další využití je zákonné, tj. látka nebo předmět splňují všechny příslušné požadavky, pokud jde o výrobek, životní prostředí a ochranu zdraví u konkrétního použití a nepovedou k celkovým nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví.
Tato podrobná kritéria zajistí vysokou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví a usnadní uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 2. Při přijímání těchto prováděcích aktů vychází Komise z těch nejpřísnějších kritérií chránících životní prostředí, která přijaly členské státy v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, a při vypracovávání podrobných kritérií upřednostňuje opakovatelné postupy průmyslové symbiózy.
Členské státy oznámí Komisi tato podrobná kritéria v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ( 9 ), pokud to uvedená směrnice vyžaduje.
Článek 6
Stav, kdy odpad přestává být odpadem
Členské státy přijmou vhodná opatření s cílem zajistit, aby odpad, který byl předmětem recyklace nebo jiného způsobu využití, nebyl již nadále považován za odpad, splňuje-li tyto podmínky:
látka nebo předmět jsou určeny k využití ke konkrétním účelům;
pro tuto látku nebo tento předmět existuje trh nebo poptávka;
látka nebo předmět splňují technické požadavky pro konkrétní účely a vyhovují stávajícím právním předpisům a normám použitelným na výrobky; a
využití látky nebo předmětu nepovede k celkovým nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví.
▼M4 —————
Tato podrobná kritéria zajistí vysokou úroveň ochrany životního prostředí a lidského zdraví a usnadní uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů. Zahrnují:
přípustný odpadní materiál vstupující do využití;
povolené postupy a techniky zpracování;
kvalitativní kritéria pro materiály, které přestaly být odpadem, které jsou výsledkem využití v souladu s platnými normami výrobků, v případě potřeby včetně mezních hodnot pro znečišťující látky;
požadavky na systém nakládání s odpady s cílem prokázat soulad s kritérii pro určení, kdy odpad přestává být odpadem, včetně kontroly kvality a vnitřní kontroly a akreditace tam, kde je to vhodné, a
požadavek na prohlášení o shodě.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 2.
Při přijímání těchto prováděcích aktů Komise zohlední příslušná kritéria stanovená členskými státy v souladu s odstavcem 3 a vychází při tom z nejpřísnějších kritérií chránících životní prostředí.
Členské státy oznámí Komisi tato kritéria v souladu se směrnicí (EU) 2015/1535, pokud to uvedená směrnice vyžaduje.
Členské státy mohou informace o uvedených jednotlivých rozhodnutích a o výsledcích ověření příslušnými orgány v elektronické podobě zpřístupnit veřejnosti.
Fyzická nebo právnická osoba, která:
poprvé používá materiál, který přestal být odpadem a nebyl uveden na trh; nebo
uvádí materiál na trh poprvé od okamžiku, kdy přestal být odpadem,
zajistí, aby tento materiál splňoval příslušné požadavky podle platných právních předpisů týkajících se chemických látek a výrobků. Podmínky stanovené v odstavci 1 musí být splněny předtím, než se právní předpisy týkající se chemických látek a výrobků uplatní na materiál, který přestal být odpadem.
Článek 7
Seznam odpadů
▼M4 —————
KAPITOLA II
OBECNÉ POŽADAVKY
Článek 8
Rozšířená odpovědnost výrobce
Tato opatření mohou zahrnovat přijímání vrácených výrobků a odpadu, který zůstává po použití těchto výrobků, jakož i následné nakládání s odpadem a finanční odpovědnost za tyto činnosti. Tato opatření mohou rovněž zahrnovat povinnost poskytnout veřejně dostupné informace týkající se rozsahu, v jakém je výrobek opětovně použitelný a recyklovatelný.
Pokud tato opatření zahrnují zavedení systémů rozšířené odpovědnosti výrobce, použijí se obecné minimální požadavky stanovené v článku 8a.
Členské státy mohou rozhodnout, že výrobci, kteří z vlastního rozhodnutí přijímají finanční nebo finanční a organizační odpovědnost za nakládání s výrobkem i poté, co se stal odpadem, by měli uplatňovat některé nebo všechny obecné minimální požadavky stanovené v článku 8a.
Tato opatření mohou mimo jiné podporovat vývoj, výrobu a uvádění na trh výrobků a částí výrobků, které jsou vhodné pro více použití, obsahují recyklované materiály, jsou trvanlivé po technické stránce, lze je snadno opravit a které jsou poté, co se stanou odpadem, vhodné pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci, aby se usnadnilo náležité uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady. Opatření berou v úvahu dopady výrobků během jejich celého životního cyklu, hierarchii způsobů nakládání s odpady a případně možnosti opakované recyklace.
Komise po konzultaci s členskými státy zveřejní pokyny týkající se přeshraniční spolupráce, pokud jde o systémy rozšířené odpovědnosti výrobce a o úpravu finančních příspěvků podle čl. 8a odst. 4 písm. b).
Pokud je nezbytné zamezit narušení vnitřního trhu, může Komise přijmout prováděcí akty s cílem stanovit kritéria pro jednotné uplatňování čl. 8a odst. 4 písm. b), avšak s vyloučením přesného určení úrovně příspěvků. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 2.
Článek 8a
Obecné minimální požadavky pro systémy rozšířené odpovědnosti výrobce
Pokud jsou zavedeny systémy rozšířené odpovědnosti výrobce v souladu s čl. 8 odst. 1, včetně těch, které se řídí jinými legislativními akty Unie, členské státy:
jasně vymezí úlohy a povinnosti všech příslušných zúčastněných subjektů, včetně výrobců uvádějících výrobky na trh členského státu, organizací vykonávajících povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce jménem výrobců, soukromých nebo veřejných zpracovatelů odpadu, místních orgánů a v příslušných případech provozovatelů zařízení pro opětovné použití a přípravu k opětovnému použití a podniků sociální ekonomiky;
v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady stanoví cíle pro nakládání s odpady zaměřené na dosažení alespoň kvantitativních cílů, jež pro systém rozšířené odpovědnosti výrobce stanoví tato směrnice, směrnice 94/62/ES, 2000/53/ES, 2006/66/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ( 10 ), a stanoví další kvantitativní nebo kvalitativní cíle, které jsou považovány za relevantní z hlediska systému rozšířené odpovědnosti výrobce;
zajistí, aby byl zaveden systém podávání zpráv za účelem sběru údajů o výrobcích uváděných na trh členského státu výrobci, na něž se vztahuje rozšířená odpovědnost výrobce, a údajů o sběru a zpracování odpadů vzniklých z těchto výrobků, v příslušných případech s upřesněním toků odpadních materiálů, jakož i jiných údajů relevantních pro účely písmene b);
zajistí rovné zacházení s výrobci bez ohledu na jejich původ nebo velikost, aniž by na výrobce malých množství výrobků, včetně malých a středních podniků, kladl nepřiměřenou regulační zátěž.
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby každý výrobce nebo organizace vykonávající povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce jménem výrobců:
měli jasně stanovenou působnost z hlediska územního, výrobkového a materiálového pokrytí, aniž by se omezovali na ty oblasti, v nichž je sběr odpadů a nakládání s nimi nejziskovější;
zajistili přiměřenou dostupnost systémů sběru odpadů v oblastech uvedených v písmenu a);
měli potřebné finanční prostředky nebo finanční a organizační prostředky pro splnění svých povinností týkajících se rozšířené odpovědnosti výrobce;
zavedli odpovídající mechanismus vnitřní kontroly, podporovaný v příslušných případech pravidelnými nezávislými audity, za účelem hodnocení:
svého finančního řízení včetně dodržování požadavků stanovených v odst. 4 písm. a) a b);
kvality údajů shromažďovaných a vykazovaných v souladu s odst. 1 písm. c) tohoto článku a s požadavky nařízení (ES) č. 1013/2006;
zveřejňovali informace o dosahování cílů v oblasti nakládání s odpady podle odst. 1 písm. b) a v případě kolektivního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce rovněž informace o:
svém vlastníkovi a členech;
finančních příspěvcích hrazených výrobci za prodanou jednotku nebo za tunu výrobku uvedeného na trh a
postupu výběru provozovatelů pro nakládání s odpady.
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby finanční příspěvky hrazené výrobci za účelem dodržení jejich povinností spojených s rozšířenou odpovědností výrobce:
pokrývaly u výrobků, jež výrobci uvádějí na trh v dotčeném členském státě, tyto náklady:
Toto písmeno se nepoužije na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce zavedené směrnicí 2000/53/ES, 2006/66/ES nebo 2012/19/EU;
byly v případě kolektivního plnění rozšířené odpovědnosti výrobce upravovány, pokud je to možné, pro jednotlivé výrobky nebo skupiny podobných výrobků, a to zejména se zohledněním jejich trvanlivosti, opravitelnosti, opětovné použitelnosti a recyklovatelnosti a přítomnosti nebezpečných látek, čímž se přihlíží k jejich životnímu cyklu a zohledňují se požadavky stanovené příslušným právem Unie, a pokud možno na základě harmonizovaných kritérií, aby bylo zajištěno řádné fungování vnitřního trhu, a
nepřesahovaly náklady nezbytné na poskytování služeb nakládání s odpady nákladově účinným způsobem. Tyto náklady se mezi dotyčné subjekty rozdělí transparentním způsobem.
Pokud je to odůvodněno potřebou zajistit řádné nakládání s odpady a ekonomickou životaschopnost systému rozšířené odpovědnosti výrobce, mohou se členské státy od rozdělení finanční odpovědnosti stanoveného v písmenu a) odchýlit, pokud:
v případě systémů rozšířené odpovědnosti výrobce zavedených k dosažení cílů v oblasti nakládání s odpady stanovených legislativními akty Unie nesou výrobci nejméně 80 % nezbytných nákladů;
v případě systémů rozšířené odpovědnosti výrobce zavedených ode dne 4. července 2018 k dosažení cílů v oblasti nakládání s odpady stanovených pouze v právních předpisech členského státu nesou výrobci nejméně 80 % nezbytných nákladů;
v případě systémů rozšířené odpovědnosti výrobce zavedených před 4. červencem 2018 k dosažení cílů v oblasti nakládání s odpady stanovených pouze v právních předpisech členského státu nesou výrobci nejméně 50 % nezbytných nákladů,
a pokud zbývající náklady nesou prvotní původci odpadu nebo distributoři.
Tuto odchylku nelze využít ke snížení podílu nákladů, které nesou výrobci podle systémů rozšířené odpovědnosti výrobce zavedených před 4. červencem 2018.
Pokud na území členského státu vykonává jménem výrobců povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce více organizací, tento členský stát určí alespoň jeden subjekt nezávislý na soukromých zájmech nebo pověří některý veřejný orgán, aby dohlížely nad prováděním povinností rozšířené odpovědnosti výrobce.
Každý členský stát umožní výrobcům usazeným v jiném členském státě, kteří uvádějí výrobky na trh na jeho území, jmenovat právnickou nebo fyzickou osobu usazenou na jeho území jako pověřeného zástupce pro účely provádění plnění povinností výrobce vyplývajících ze systémů rozšířené odpovědnosti výrobce na jeho území.
Ke sledování a ověřování toho, zda výrobce dodržuje povinnosti vyplývající ze systémů rozšířené odpovědnosti výrobce, mohou členské státy stanovit požadavky, jako je registrace či požadavky na informování a podávání zpráv, které má právnická nebo fyzická osoba jmenovaná jako pověřený zástupce na jejich území plnit.
►C4 Pokud jde o baterie ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542 ( 11 ), ◄ členské státy přijmou opatření k zajištění toho, aby systémy rozšířené odpovědnosti výrobce zavedené před 4. červencem 2018 byly v souladu s tímto článkem do 18. srpna 2025.
Článek 9
Předcházení vzniku odpadů
Členské státy přijmou opatření s cílem předcházet vzniku odpadů. Tato opatření alespoň:
prosazují a podporují modely trvale udržitelné výroby a spotřeby;
podporují takový návrh, výrobu a používání výrobků, které účinně využívají zdroje, jsou trvanlivé (a to i z hlediska životnosti a neexistence plánovaného zastarávání), opravitelné, opětovně použitelné a modernizovatelné;
zaměřují se na výrobky obsahující kritické suroviny, aby se předcházelo tomu, že se tyto materiály stanou odpadem;
podporují opětovné použití výrobků a vytváření systémů podporujících opravy a činnosti zaměřené k opětovnému použití, zejména elektrických a elektronických zařízení, textilu, nábytku a obalových a stavebních materiálů a výrobků;
vybízí k tomu, aby ve vhodných případech a aniž by byla dotčena práva duševního vlastnictví, byly dostupné náhradní díly, návody k použití, technické informace nebo další nástroje, programové či jiné vybavení umožňující opravu a opětovné použití výrobků, aniž by byla ohrožena jejich kvalita a bezpečnost;
snižují vznik odpadů při procesech souvisejících s průmyslovou výrobou, těžbou nerostů, výrobou, výstavbou a demolicemi, se zohledněním nejlepších dostupných technik;
▼M6 —————
podporují snižování obsahu nebezpečných látek v materiálech a výrobcích, aniž by byly dotčeny harmonizované právní požadavky týkající se těchto materiálů a výrobků stanovených na úrovni Unie, a zajišťují, aby každý dodavatel předmětu ve smyslu čl. 3 bodu 33 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ( 12 ) poskytoval informace v souladu s čl. 33 odst. 1 uvedeného nařízení od dne 5. ledna 2021;
snižují množství vzniklého odpadu, a zejména odpadu, který není vhodný pro přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci;
určují výrobky, jež jsou hlavními zdroji znečištění odpadky, zejména v přírodním a mořském prostředí, a přijímají vhodná opatření k předcházení znečištění odpadky z těchto výrobků a jeho snižování; pokud se členské státy rozhodnou tuto povinnost plnit pomocí tržních omezení, zajistí, aby tato omezení byla přiměřená a nediskriminační;
usilují o zastavení znečišťování moří odpadky, což přispěje k cíli udržitelného rozvoje Organizace spojených národů usilujícího o prevenci a významné snížení všech typů znečištění moří, a
připravují a podporují informační kampaně ke zvyšování povědomí o předcházení vzniku odpadu a znečišťování odpadky.
▼M6 —————
▼M6 —————
Článek 9a
Předcházení vzniku potravinového odpadu
Členské státy přijmou vhodná opatření k předcházení vzniku potravinového odpadu v celém potravinovém dodavatelském řetězci, prvovýrobě, při zpracování a výrobě, v maloobchodě a jiných způsobech distribuce potravin, v restauracích a stravovacích službách a v domácnostech. Uvedená opatření musí alespoň:
rozvíjet a podporovat intervence zaměřené na změnu chování s cílem omezit plýtvání potravinami a informační kampaně na zvýšení povědomí o předcházení vzniku potravinového odpadu;
odhalovat a řešit neefektivitu ve fungování potravinového dodavatelského řetězce a podporovat spolupráci mezi všemi subjekty při zajištění spravedlivého rozdělení nákladů a přínosů spojených s preventivními opatřeními, která mohou zahrnovat boj proti tržním postupům, které způsobují plýtvání potravinami, a podporu uvádění na trh a používání výrobků, na něž se vztahuje výjimka z uplatňování článku 76 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ( 13 ) podle odstavce 4 uvedeného článku, a to pouze za případných podmínek, za nichž byla tato výjimka udělena;
podporovat darování potravin a jejich další přerozdělování pro lidskou spotřebu při zajištění toho, aby lidská spotřeba byla upřednostňována před využitím jako krmiva či před přepracováním na nepotravinářské produkty;
podporovat odbornou přípravu a rozvoj dovedností a usnadňovat přístup k možnostem financování, zejména pro malé a střední podniky a subjekty sociální ekonomiky;
podporovat a prosazovat inovace a technologická řešení, které přispívají k předcházení plýtvání potravinami, aniž je dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 ( 14 ), a zejména článek 6 uvedeného nařízení.
Členské státy zajistí, aby se všechny relevantní subjekty v potravinovém dodavatelském řetězci podílely na předcházení vzniku potravinového odpadu v celém tomto řetězci úměrně své kapacitě a úloze, se zvláštním důrazem na předcházení nepřiměřenému dopadu na malé a střední podniky. Členské státy po konzultaci s potravinovými bankami a jinými organizacemi pro přerozdělování potravin v případě potřeby přijmou opatření na základě jakéhokoli stávajícího vnitrostátního systému darování potravin s cílem zajistit, aby hospodářské subjekty, které členské státy identifikovaly jako subjekty plnící významnou úlohu při předcházení plýtvání potravinami a předcházení vzniku potravinového odpadu, navrhly potravinovým bankám a jiným organizacím pro přerozdělování potravin darovací smlouvy s cílem usnadnit darování neprodaných potravin, které jsou bezpečné pro lidskou spotřebu, za přiměřených nákladů pro hospodářské subjekty.
Členské státy přijmou nezbytná a vhodná opatření, aby do 31. prosince 2030 dosáhly na vnitrostátní úrovni těchto cílů v oblasti snižování množství potravinového odpadu:
snížení produkce potravinového odpadu při zpracování a výrobě o 10 % ve srovnání s množstvím potravinového odpadu vyprodukovaného v průměru ročně mezi lety 2021 a 2023;
snížení produkce potravinového odpadu na obyvatele společně v maloobchodě a jiných způsobech distribuce potravin, v restauracích a stravovacích službách a v domácnostech o 30 % ve srovnání s množstvím potravinového odpadu vyprodukovaného v průměru ročně mezi lety 2021 a 2023.
Součástí přezkumu podle prvního pododstavce musí být:
hodnocení rozsahu a příčin plýtvání potravinami a potravinových ztrát v prvovýrobě a určení a posouzení proveditelnosti vhodných nástrojů k omezení potravinového odpadu a ztrát;
posouzení možnosti zavést právně závazné cíle s ohledem na odst. 4 písm. a) a b), jichž má být dosaženo do roku 2035, a
posouzení dopadu změn úrovní produkce na dosažitelnost cíle v oblasti snížení množství potravinového odpadu s ohledem na odst. 4 písm. a).
Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ke které připojí legislativní návrh, bude-li to vhodné.
Článek 10
Využití
Členské státy mohou povolit výjimky z odstavce 2, pokud je splněna alespoň jedna z těchto podmínek:
smíšený sběr určitých druhů odpadu nemá vliv na jejich potenciál projít přípravou k opětovnému použití, recyklací nebo jiným způsobem využití podle článku 4 a kvalita výstupů z těchto postupů je srovnatelná s kvalitou, jíž je dosahováno prostřednictvím tříděného sběru;
tříděný sběr nevede k nejlepšímu výsledku z hlediska životního prostředí, když se zohlední celkové dopady nakládání s jednotlivými toky odpadů na životní prostředí;
tříděný sběr není technicky proveditelný s ohledem na osvědčené postupy v oblasti sběru odpadu;
tříděný sběr by měl za následek neúměrné hospodářské náklady s přihlédnutím k nákladům nepříznivých dopadů sběru a zpracovávání směsných odpadů na životní prostředí a na zdraví, potenciálu v oblasti zvýšení účinnosti sběru a zpracovávání odpadů, příjmů z prodeje druhotných surovin a uplatnění zásady „znečišťovatel platí“ a rozšířené odpovědnosti výrobce.
Členské státy pravidelně přezkoumávají výjimky podle tohoto odstavce s ohledem na osvědčené postupy při tříděném sběru odpadů a další vývoj v oblasti nakládání s odpady.
Článek 11
Příprava k opětovnému použití a recyklace
Členské státy přijmou opatření na podporu vysoce kvalitní recyklace a zavedou za tímto účelem, s výhradou čl. 10 odst. 2 a 3, tříděný sběr.
S výhradou čl. 10 odst. 2 a 3 členské státy zavedou tříděný sběr přinejmenším pro papír, kov, plast a sklo a do 1. ledna 2025 pro textil.
Za účelem dosažení souladu s cíli tohoto článku členské státy zajistí, aby byla k dispozici nezbytná infrastruktura pro tříděný sběr odpadu, včetně dostatečného materiálového a územního pokrytí sběrných míst tříděného odpadu v souladu s čl. 28 odst. 3 písm. cb).
Členské státy přijmou opatření na podporu selektivní demolice s cílem umožnit odstraňování nebezpečných látek a bezpečné nakládání s těmito látkami a usnadnit opětovné použití a vysoce kvalitní recyklaci selektivním odstraňováním materiálů, jakož i opatření, jež zajistí zavedení systémů třídění stavebního demoličního odpadu přinejmenším pro dřevo, minerální složky (beton, cihly, dlaždice a keramiku, kameny), kov, sklo, plasty a sádru.
Za účelem dosažení souladu s cíli této směrnice a přiblížení se k evropskému oběhovému hospodářství s vysokou úrovní hospodárnosti využívání zdrojů přijmou členské státy opatření nezbytná k dosažení těchto cílů:
zvýšit do roku 2020 nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace alespoň u odpadů z materiálů, jako jsou papír kov, plast a sklo, pocházejících z domácností a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností;
zvýšit do roku 2020 nejméně na 70 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace odpadů a jiných druhů materiálového využití, včetně zásypů, při nichž jsou jiné materiály nahrazeny odpadem, u nikoliv nebezpečných stavebních a demoličních odpadů s výjimkou v přírodě se vyskytujících materiálů uvedených na seznamu odpadů v kategorii 17 05 04;
zvýšit do roku 2025 úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace komunálního odpadu nejméně na 55 % hmotnosti;
zvýšit do roku 2030 úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace komunálního odpadu nejméně na 60 % hmotnosti;
zvýšit do roku 2035 úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace komunálního odpadu nejméně na 65 % hmotnosti.
Členský stát může odložit termín pro dosažení cílů uvedených v odst. 2 písm. c), d) a e) až o pět let, pokud:
připravil k opětovnému použití a recykloval méně než 20 % svého komunálního odpadu nebo uložil na skládku více než 60 % svého komunálního odpadu vzniklého v roce 2013, jak vyplývá ze společného dotazníku OECD a Eurostatu, a
nejpozději 24 měsíců před příslušným termínem stanoveným v odst. 2 písm. c), d) nebo e) oznámí Komisi svůj záměr daný termín odložit a předloží plán provádění v souladu s přílohou IVb.
Odloží-li členský stát termín pro dosažení cílů podle odstavce 3, přijme nezbytná opatření ke zvýšení úrovně přípravy k opětovnému použití a recyklace komunálního odpadu:
nejméně na 50 % do roku 2025 v případě odložení termínu pro dosažení cíle stanoveného v odst. 2 písm. c);
nejméně na 55 % do roku 2030 v případě odložení termínu pro dosažení cíle stanoveného v odst. 2 písm. d);
nejméně na 60 % do roku 2035 v případě odložení termínu pro dosažení cíle stanoveného v odst. 2 písm. e).
Komise posoudí technologii spoluzpracování, umožňující zahrnutí minerálů do spoluspalování komunálního odpadu. Pokud se v rámci tohoto přezkumu podaří nalézt spolehlivou metodiku, zváží Komise, zda mají být tyto minerály započítávány do cílů v oblasti recyklace.
Článek 11a
Pravidla pro výpočet dosažení cílů
Pro účely výpočtu, zda bylo dosaženo cílů stanovených v čl. 11 odst. 2 písm. c), d) a e) a čl. 11 odst. 3:
členské státy vypočtou hmotnost komunálního odpadu vzniklého a připraveného k opětovnému použití nebo recyklovaného v daném kalendářním roce;
hmotnost komunálního odpadu připraveného k opětovnému použití se vypočte jako hmotnost výrobků nebo částí výrobků, které se staly komunálním odpadem a byly předmětem veškerých nezbytných kontrol, čištění nebo oprav umožňujících opětovné použití bez dalšího třídění nebo předúpravy;
hmotnost recyklovaného komunálního odpadu se vypočte jako hmotnost odpadu, který poté, co byl předmětem veškerých nezbytných kontrol, třídění a dalších předběžných postupů k odstranění odpadních materiálů, na něž se nevztahuje následné přepracování, a k zajištění vysoké kvality recyklace, vstupuje do recyklace, v němž dojde k vlastnímu přepracování odpadních materiálů na výrobky, materiály nebo látky.
Odchylně od prvního pododstavce lze hmotnost recyklovaného komunálního odpadu měřit při výstupu z jakéhokoli způsobu třídění, pokud:
tento výstup je následně recyklován;
hmotnost materiálů nebo látek, které jsou odstraněny dalšími postupy předcházejícími recyklaci a nejsou následně recyklovány, není zahrnuta do hmotnosti odpadu vykazovanému jako recyklovaný.
Od 1. ledna 2027 mohou členské státy započítat komunální biologický odpad, který vstupuje do aerobního nebo anaerobního zpracování, jako recyklovaný odpad pouze v případě, že byl v souladu s článkem 22 sebrán odděleně nebo vytříděn u zdroje.
Za účelem zajištění jednotných podmínek k uplatňování tohoto článku přijme Komise do 31. března 2019 prováděcí akty, které stanoví pravidla pro výpočet, ověřování a předkládání údajů, zejména pokud jde o:
společnou metodiku pro výpočet hmotnosti kovů, jež byly recyklovány v souladu s odstavcem 6, včetně kvalitativních kritérií pro recyklované kovy, a
biologický odpad vytříděný a recyklovaný u zdroje.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 2.
Článek 11b
Zpráva včasného varování
Zprávy uvedené v odstavci 1 obsahují tyto údaje:
odhad dosažení cílů jednotlivými členskými státy;
seznam členských států, u nichž hrozí, že cílů v příslušných termínech nedosáhnou, společně s vhodnými doporučeními pro ně;
příklady osvědčených postupů, které se používají v celé Unii a které by mohly sloužit jako vodítko ve vztahu k pokroku při dosahování stanovených cílů.
Článek 12
Odstranění
Článek 13
Ochrana lidského zdraví a životního prostředí
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění nakládání s odpady způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a nepoškozuje životní prostředí, a zejména:
neohrožuje vodu, ovzduší, půdu nebo rostliny nebo živočichy;
nezpůsobuje obtěžování hlukem nebo zápachem; a
nemá nepříznivý vliv na krajinu nebo místa zvláštního zájmu.
Článek 14
Náklady
KAPITOLA III
NAKLÁDÁNÍ S ODPADY
Článek 15
Odpovědnost za nakládání s odpady
Aniž je dotčeno nařízení (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů, členské státy mohou upřesnit podmínky odpovědnosti a rozhodnout, ve kterých případech má nést odpovědnost za celý zpracovatelský řetězec prvotní původce nebo ve kterých může být odpovědnost rozdělena mezi původce a držitele nebo přenesena na subjekty zpracovatelského řetězce.
Článek 16
Zásady soběstačnosti a blízkosti
Odchylně od nařízení (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů mohou členské státy za účelem ochrany své sítě omezit přepravu odpadů určených ke spálení, které je klasifikováno jako využití, do země, pokud bylo zjištěno, že by v důsledku této přepravy musely být odstraněny odpady, které vznikly na území daného členského státu nebo že by odpad musel být zpracován způsobem, jenž není v souladu s jejich národními plány pro nakládání s odpady. Členské státy oznámí tato rozhodnutí Komisi. Členské státy rovněž mohou omezit přepravu odpadů ze zemí s ohledem na životní prostředí, jak je uvedeno v nařízení (ES) č. 1013/2006.
Článek 17
Kontrola nebezpečného odpadu
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby produkce, sběr a přeprava nebezpečných odpadů i jejich skladování a zpracování byly prováděny za podmínek poskytujících ochranu životnímu prostředí a lidskému zdraví za účelem souladu s ustanoveními článku 13, včetně opatření k zajištění vysledovatelnosti jakýchkoli nebezpečných odpadů od produkce až do místa jejich konečného určení a jejich kontroly s cílem splnit požadavky článků 35 a 36.
Článek 18
Zákaz směšování nebezpečných odpadů
Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy povolit směšování, pokud:
směšování provádí zařízení nebo podnik, který k tomu získal povolení podle článku 23;
směšování je v souladu s ustanoveními článku 13 a nezvýší se nepříznivé dopady nakládání s odpady na lidské zdraví a životní prostředí; a
směšování je v souladu s nejlepšími dostupnými technikami.
Pokud není roztřídění podle prvního pododstavce tohoto odstavce nezbytné, zajistí členské státy, aby byl směsný odpad zpracován v zařízení, které ke zpracování takové směsi obdrželo povolení v souladu s článkem 23.
Článek 19
Označování nebezpečných odpadů
Článek 20
Nebezpečný odpad pocházející z domácností
Článek 21
Odpadní oleje
Aniž jsou dotčeny povinnosti vztahující se k nakládání s nebezpečnými odpady uvedené v článcích 18 a 19, členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem zajistit, aby
odpadní oleje podléhaly tříděnému sběru, ledaže tříděný sběr není s ohledem na osvědčené postupy technicky proveditelný;
odpadní oleje byly zpracovávány a byla upřednostňována jejich regenerace nebo případně jiné postupy recyklace, které v souladu s články 4 a 13 poskytují rovnocenný nebo lepší celkový výsledek z hlediska životního prostředí než regenerace;
se odpadní oleje odlišných vlastností nemísily mezi sebou a odpadní oleje se nemísily s jinými druhy odpadů nebo látek, pokud takové smíšení znemožňuje jejich regeneraci nebo jiné postupy recyklace, které poskytují rovnocenný nebo lepší celkový výsledek z hlediska životního prostředí než regenerace.
Článek 22
Biologický odpad
Členské státy mohou povolit, aby odpad s obdobnými vlastnostmi biologického rozkladu a kompostovatelnosti, který splňuje příslušné evropské normy nebo případné rovnocenné vnitrostátní normy pro obaly využitelné prostřednictvím kompostování a biologického rozkladu, byl sbírán společně s biologickým odpadem.
Členské státy přijmou v souladu s články 4 a 13 opatření s cílem:
podporovat recyklaci, včetně kompostování a digesce, biologického odpadu, která splňuje vysokou úroveň ochrany životního prostředí a její výstup odpovídá příslušným normám vysoké kvality;
podporovat domácí kompostování a
propagovat používání materiálů pocházejících z biologického odpadu.
Článek 22a
Systém rozšířené odpovědnosti výrobce za textilní výrobky
Členské státy mohou stanovit, že výrobce ve smyslu čl. 3 bodu 4b písm. d) usazený ve třetí zemi, který poprvé dodává na jejich území textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc, má písemně jmenovat právnickou nebo fyzickou osobu usazenou na jejich území svým pověřeným zástupcem pro účely plnění povinností výrobce souvisejících se systémem rozšířené odpovědnosti výrobce na jejich území.
Členské státy v souladu s čl. 8a odst. 6 zajistí, aby do provádění systému rozšířené odpovědnosti výrobce byly zapojeny relevantní subjekty. Mezi relevantní subjekty patří alespoň:
výrobci dodávající výrobky na trh;
organizace plnící povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobce jménem výrobců dodávajících výrobky na trh;
soukromí nebo veřejní zpracovatelé odpadu;
místní orgány;
provozovatelé zajišťující opětovné použití a přípravu k opětovnému použití;
subjekty sociální ekonomiky, včetně místních sociálních podniků.
Členské státy zajistí, aby výrobci textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc hradili náklady na:
sběr použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc a na následné nakládání s odpady, což zahrnuje tyto činnosti:
sběr uvedených použitých výrobků za účelem opětovného použití a tříděný sběr odpadních výrobků pro přípravu k opětovnému použití a pro recyklaci v souladu s články 22c a 22d;
přepravu sebraných použitých a odpadních výrobků uvedených v písmenu i) pro následné třídění za účelem opětovného použití, pro přípravu k opětovnému použití a pro recyklaci v souladu s článkem 22d;
třídění, přípravu k opětovnému použití, recyklaci a jiné využití a odstranění sebraných použitých a odpadních výrobků uvedených v bodě i);
sběr, přepravu a zpracování odpadu vzniklého při činnostech uvedených v bodech i), ii) a iii) vykonávaných subjekty sociální ekonomiky a jinými subjekty, které jsou zapojeny do systému sběru uvedeného v čl. 22c odst. 8 a 11;
provádění průzkumu složení sebraného směsného komunálního odpadu v souladu s čl. 22d odst. 6;
poskytování informací, a to i prostřednictvím vhodných informačních kampaní, o udržitelné spotřebě, předcházení vzniku odpadů, opětovném použití, přípravě k opětovnému použití, včetně oprav, o recyklaci, jiném využití a odstranění textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků v souladu s čl. 22c odst. 14, 15 a 18;
shromažďování údajů a podávání zpráv příslušným orgánům v souladu s článkem 37;
podporu výzkumu a vývoje s cílem zlepšit design výrobků, pokud jde o aspekty výrobků uvedené v článku 5 nařízení (EU) 2024/1781, a předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady s cílem rozšířit recyklaci vláken na nová vlákna, aniž jsou dotčena pravidla Unie pro státní podporu.
Členské státy zajistí, aby výrobci textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc hradili náklady uvedené v odstavci 8 tohoto článku spojené s použitými a odpadními textilními výrobky, výrobky souvisejícími s textilem a obuvnickými výrobky uvedenými v příloze IVc, které jsou uloženy na sběrných místech zřízených v souladu s čl. 22c odst. 8 a 11, pokud tyto výrobky, včetně jakýchkoli použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, které mohly být sebrány prostřednictvím soukromých systémů zpětného odběru a později sloučeny s textilními výrobky sebranými podle čl. 22c odst. 8, byly poprvé dodány na trh:
ode dne, kdy tento členský stát uvede v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1892 ( 17 ) , podle čl. 2 odst. 1 uvedené směrnice, nebo
nejpozději od 17. dubna 2028, je-li v souladu s odstavcem 1 tohoto článku v daném členském státě od 16. října 2025 zaveden systém rozšířené odpovědnosti výrobce za textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc.
Pro účely souladu s čl. 30 odst. 1 písm. d) a e) nařízení (EU) 2022/2065 členské státy zajistí, aby poskytovatelé online platforem, na něž se vztahuje kapitola III oddíl 4 uvedeného nařízení a kteří umožňují spotřebitelům uzavírat smlouvy na dálku s výrobci, kteří nabízejí textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc spotřebitelům usazeným v Unii, získali od výrobců před tím, než jim umožní využívat své služby, tyto informace:
informace o registraci v registru výrobců podle článku 22b v členském státě, v němž je spotřebitel usazen, a registrační číslo nebo čísla výrobce v tomto registru;
autocertifikaci výrobce, kterou se zavazuje nabízet pouze textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc, u nichž jsou v členském státě, kde je spotřebitel usazen, splněny požadavky na rozšířenou odpovědnost výrobce uvedené v odstavcích 1 a 8 tohoto článku a v čl. 22c odst. 1.
Členské státy zajistí, aby:
pokud poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek získá dostatečné informace o tom, že kterákoli informace uvedená v odstavci 15 získaná od dotčeného výrobce je nepřesná, neúplná nebo neaktuální, nebo má důvod se domnívat, že tomu tak je, požádal tohoto výrobce, aby dané informace neprodleně nebo ve lhůtě stanovené právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy opravil, doplnil nebo aktualizoval, a
pokud výrobce tyto informace neopraví, nedoplní nebo neaktualizuje, poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek urychleně pozastavil poskytování svých služeb tomuto výrobci v souvislosti s nabídkou textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc konečným uživatelům nacházejícím se v Unii, dokud nebude žádosti zcela vyhověno; poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek sdělí výrobci důvody pozastavení služeb.
Článek 22b
Registr výrobců textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků
Komise zřídí internetové stránky s odkazy na všechny vnitrostátní registry výrobců, aby usnadnila registraci výrobců ve všech členských státech. Členské státy informují Komisi o odkazu na své vnitrostátní registry výrobců do 30 dnů od spuštění registrů. Informace obsažené v jednotlivých registrech výrobců musí být snadno dostupné, veřejně přístupné a bezplatné, být ve formátu umožňujícím strojové čtení, třídění a vyhledávání a dodržovat otevřené standardy pro užití třetí stranou. Poskytováním informací podle tohoto odstavce není dotčeno zachování důvěrnosti citlivých informací představujících obchodní a průmyslové tajemství v souladu s relevantním unijním a vnitrostátním právem.
Žádost o registraci musí obsahovat tyto informace:
firmu, ochrannou známku a obchodní značku, jsou-li dostupné, pod nimiž výrobce v dotčeném členském státě působí, a adresu výrobce včetně poštovního směrovacího čísla, místa, ulice a čísla domu, země, telefonního čísla, je-li k dispozici, internetové adresy a e-mailové adresy, jakož i jednotné kontaktní místo;
vnitrostátní identifikační kód výrobce, včetně jeho čísla v obchodním rejstříku nebo rovnocenného úředního registračního čísla a unijního nebo vnitrostátního daňového identifikačního čísla;
kódy KN textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc, které výrobce hodlá poprvé dodat na trh;
název, poštovní směrovací číslo, místo, ulici a číslo domu, zemi, telefonní číslo, je-li k dispozici, internetovou adresu, e-mailovou adresu a vnitrostátní identifikační kód organizace odpovědnosti výrobců, číslo v obchodním rejstříku nebo rovnocenné úřední registrační číslo, unijní nebo vnitrostátní daňové identifikační číslo organizace odpovědnosti výrobců a pověření od zastupovaného výrobce;
prohlášení výrobce nebo v příslušných případech pověřeného zástupce pro rozšířenou odpovědnost výrobce nebo organizace odpovědnosti výrobců, že poskytnuté informace jsou pravdivé.
Pokud výrobce jmenoval organizaci odpovědnosti výrobců, povinnosti podle tohoto článku plní obdobně tato organizace, nestanoví-li členský stát jinak.
Členské státy zajistí, aby příslušný orgán:
přijímal žádosti výrobců o registraci podle odstavce 2 prostřednictvím systému elektronického zpracování dat, přičemž související podrobnosti se zpřístupní na internetových stránkách příslušného orgánu;
provedl registrace a poskytl registrační číslo do dvanácti týdnů ode dne, kdy byly poskytnuty informace stanovené v odstavci 4;
mohl stanovit podrobné postupy, pokud jde o podmínky a proces registrace, aniž by tím k požadavkům stanoveným v odstavci 4 přidal další podstatné požadavky;
mohl výrobcům účtovat přiměřené poplatky vycházející z nákladů vynaložených na zpracování žádostí uvedených v odstavci 2.
Článek 22c
Organizace odpovědnosti výrobců textilu
Aniž je dotčen čl. 8a odst. 4, členské státy vyžadují, aby organizace odpovědnosti výrobců zajistily, že finanční příspěvky, které jim platí výrobci textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc:
jsou založeny na hmotnosti a ve vhodných případech na množství dotyčných výrobků a u textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc jsou upraveny na základě požadavků na ekodesign přijatých podle nařízení (EU) 2024/1781, které jsou nejrelevantnější pro předcházení vzniku odpadu z textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků a pro nakládání s ním v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady stanovenou v čl. 4 odst. 1 této směrnice (dále jen „hierarchie způsobů nakládání s odpady“) a s odpovídajícími metodikami měření těchto kritérií přijatými podle uvedeného nařízení nebo na základě jiných právních předpisů Unie stanovujících harmonizovaná kritéria udržitelnosti a metody měření pro textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky a které zajišťují zvýšení environmentální udržitelnosti a oběhovosti uvedených výrobků;
zohledňují příjmy organizací odpovědnosti výrobců z opětovného použití, přípravy k opětovnému použití nebo z hodnoty druhotných surovin z recyklovaného textilního odpadu;
zajišťují rovné zacházení s výrobci bez ohledu na jejich původ nebo velikost, aniž by docházelo k nepřiměřenému zatěžování výrobců, kteří vyrábějí malá množství textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem nebo obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc, včetně malých a středních podniků.
Členské státy zajistí, aby organizace odpovědnosti výrobců zavedly systém tříděného sběru použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc bez ohledu na jejich povahu, materiálové složení, stav, název, značku, ochrannou známku nebo původ, a to na území členského státu, v němž tyto výrobky poprvé dodají na trh. Systém tříděného sběru musí:
nabízet subjektům uvedeným v odst. 9 písm. a) sběr těchto použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků související s textilem a obuvnických výrobků b a zajišťovat praktická opatření nezbytná pro sběr a přepravu těchto použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, včetně bezplatného poskytnutí vhodných sběrných a přepravních nádob, na sběrná místa, která jsou součástí systému sběru v rámci organizace odpovědnosti výrobců;
zajišťovat bezplatný sběr použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků sebraných prostřednictvím sběrných míst, která jsou součástí systému sběru v rámci organizace odpovědnosti výrobců, a to s četností přizpůsobenou oblasti, kterou příslušný systém tříděného sběru pokrývá, a objemu těchto použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, které se prostřednictvím uvedených sběrných míst obvykle shromáždí;
zajišťovat bezplatný sběr odpadu subjektů sociální ekonomiky a dalších subjektů, který vzniká z uvedených textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků shromážděných prostřednictvím sběrných míst, která jsou součástí systému sběru v rámci organizace odpovědnosti výrobců, a to koordinovaným způsobem mezi organizací odpovědnosti výrobců a subjekty sociální ekonomiky a takovými dalšími subjekty.
Veškerá koordinace mezi organizacemi odpovědnosti výrobců podléhá právu Unie v oblasti hospodářské soutěže.
Členské státy zajistí, aby systém sběru uvedený v odstavci 8:
sestával ze sběrných míst, která jménem členských států zřídí organizace odpovědnosti výrobců a provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady ve spolupráci s jedním nebo více z těchto subjektů: subjekty sociální ekonomiky, maloobchodníci, orgány veřejné moci nebo třetí strany, které jejich jménem provádějí sběr použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc, a provozovatelé dobrovolných sběrných míst;
pokrýval celé území členského státu a zohledňoval počet obyvatel a hustotu obyvatelstva, očekávaný objem použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc, jakož i dostupnost a blízkost pro konečné uživatele, a nebyl omezen na oblasti, kde sběr a následné nakládání s těmito výrobky přináší zisk;
na základě dostupných osvědčených postupů udržoval trvalý a technicky proveditelný růst míry tříděného sběru a související snížení míry sběru použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc v rámci směsného komunálního odpadu.
Členské státy zajistí, aby subjekty sociální ekonomiky, které provozují svá vlastní sběrná místa tříděného odpadu v souladu s odstavcem 11, předkládaly alespoň jednou za rok příslušnému orgánu informace týkající se množství tříděného sběru použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc v hmotnostním vyjádření s uvedením:
množství v hmotnostním vyjádření, které bylo posouzeno jako vhodné k opětovnému použití, pokud možno s uvedením vyvezeného množství v hmotnostním vyjádření;
množství v hmotnostním vyjádření určené k přípravě k opětovnému použití a recyklaci, přičemž se případně zvlášť uvede množství k recyklaci vláken na nová vlákna, pokud možno s uvedením vyvezeného množství v hmotnostním vyjádření, a
množství v hmotnostním vyjádření určené k jinému využití nebo odstranění.
Členské státy zajistí, aby organizace odpovědnosti výrobců vedle informací uvedených v čl. 8a odst. 2 zpřístupnily konečným uživatelům následující informace týkající se udržitelné spotřeby, včetně možností využívání použitého zboží (second hand), opětovného použití a nakládání s textilem a obuví po skončení jejich životnosti, pokud jde o textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc, které výrobci poprvé dodají na trh:
úloha konečných uživatelů při přispívání k předcházení vzniku odpadu, včetně veškerých osvědčených postupů, zejména podporou udržitelných spotřebních zvyklostí a propagací správné péče o výrobky během jejich používání;
možnosti opětovného použití a opravy textilu a obuvi;
poloha sběrných míst;
úloha konečných uživatelů ve správném přispívání k tříděnému sběru použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, mimo jiné darováním;
dopad na životní prostředí, lidské zdraví, jakož i na sociální a lidská práva, který má textilní výroba, zejména praktiky a spotřeba rychlé módy, recyklace a jiné využití a odstraňování a nevhodné způsoby vyřazování odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, jako je znečišťování prostředí vyhozeným odpadem nebo vyhazování do směsného komunálního odpadu, jakož i opatření, jež mají za cíl zmírnit tento dopad na životní prostředí a lidské zdraví.
Členské státy zajistí, aby organizace odpovědnosti výrobců pravidelně poskytovaly informace uvedené v odstavci 14 a aby tyto informace byly aktuální a byly poskytovány prostřednictvím:
internetových stránek nebo jiných prostředků elektronické komunikace;
komunikace ve veřejném prostoru a na sběrném místě;
vzdělávacích programů, kampaní zvyšujících informovanost a aktivit zapojujících komunity;
informačních tabulí v jazyce nebo jazycích, kterým uživatelé a spotřebitelé snadno rozumějí.
Členské státy určí příslušný orgán nebo jmenují nezávislou třetí stranu, aby dohlížely na to, zda organizace odpovědnosti výrobců plní své povinnosti koordinovaně a v souladu s právem Unie v oblasti hospodářské soutěže. Členské státy, v nichž je plněním povinností vyplývajících z rozšířené odpovědnosti výrobce pověřena jménem výrobců pouze jedna organizace odpovědnosti výrobců, mohou určit příslušný orgán nebo jmenovat nezávislou třetí stranu, aby dohlížely na to, zda organizace odpovědnosti výrobců plní své povinnosti v souladu s právem Unie v oblasti hospodářské soutěže.
Členské státy zajistí, aby organizace odpovědnosti výrobců na svých internetových stránkách vedle informací uvedených v čl. 8a odst. 3 písm. e) zveřejňovaly:
alespoň jednou za rok, s výhradou obchodního a průmyslového tajemství, informace o:
množství výrobků, i v hmotnostním vyjádření, poprvé dodaných na trh;
množství tříděného sběru použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc v hmotnostním vyjádření, přičemž se zvlášť uvedou neprodané výrobky;
mírách opětovného použití, přípravy k opětovnému použití a recyklace, jichž organizace odpovědnosti výrobců dosáhla, přičemž se zvlášť uvede míra recyklace vláken na nová vlákna;
míře jiného využití a odstranění a
míře vývozu použitých textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, a vývozu odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc;
informace o postupu výběru provozovatelů zařízení pro nakládání s odpady vybíraných v souladu s odstavcem 19.
Členské státy zajistí, aby organizace odpovědnosti výrobců stanovily transparentní a nediskriminační postup výběru provozovatelů zařízení pro nakládání s odpady, jenž bude založen na transparentních kritériích pro zadání zakázky a nebude klást nepřiměřenou zátěž na malé a střední podniky, v zájmu zajištění:
služeb nakládání s odpady poskytovaných provozovateli zařízení pro nakládání s odpady podle odst. 9 písm. a) a
následného zpracování odpadu.
Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce členské státy vyžadují, aby organizace odpovědnosti výrobců požadovaly od výrobců, kteří jsou podniky zaměstnávajícími méně než deset osob a jejichž roční obrat a roční bilanční suma nepřesahují 2 miliony EUR, aby každoročně předkládali pouze informace uvedené v odst. 18 písm. a) bodě i).
Komise změní prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/1004 ( 19 ) a (EU) 2021/19 ( 20 ) tak, aby v souladu s čl. 37 odst. 7 této směrnice zahrnovala informace uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce. Pozměněné prováděcí akty se týkají:
informací o harmonogramech podávání zpráv;
specifikací ohledně struktury a formátu vykazování údajů s cílem zajistit jednotnost, soulad a snadnost konsolidace údajů pro organizace odpovědnosti výrobců.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 2.
Článek 22d
Nakládání s textilním odpadem
V případě textilií, které nejsou výrobky uvedenými v příloze IVc, jakož i v případě vyřazených neprodaných textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků uvedených v příloze IVc členské státy zajistí, aby jednotlivé složky textilních materiálů a textilních výrobků byly v místě vzniku odpadu od sebe odděleny, pokud toto oddělení usnadňuje následné opětovné použití, přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci, včetně recyklace vláken na nová vlákna, umožňuje-li to technologický pokrok. Toto oddělení se provádí nákladově efektivním způsobem, aby se maximalizovalo využití zdrojů a přínosy pro životní prostředí.
Členské státy zajistí, aby třídění použitých a odpadních textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, které jsou sbírány odděleně, a to i v souladu s čl. 22c odst. 8 a 11, splňovalo tyto požadavky:
účelem třídění je získat textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky k opětovnému použití a přípravě k opětovnému použití, přičemž se upřednostňuje místní třídění, je-li to vhodné, a opětovné použití v místě;
při třídění za účelem opětovného použití se textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky třídí na vhodné úrovni granularity umožňující třídění po jednotlivých položkách, které odděluje složky vhodné pro přímé opětovné použití od složek, které před opětovným použitím musí ještě projít další přípravou, zaměřuje se na konkrétní trh pro opětovné použití a uplatňují se aktuální kritéria třídění, která jsou pro tento přijímající trh relevantní;
položky, které jsou posouzeny jako nevhodné k opětovnému použití, jsou tříděny za účelem repasování a recyklace, včetně recyklace vláken na nová vlákna, umožňuje-li to technologický pokrok, s cílem upřednostnit repasování před recyklací;
výsledný materiál získaný tříděním a následnými způsoby využití, jenž je určen k opětovnému použití, splňuje kritéria pro to, aby přestal být považován za odpad, jak je uvedeno v článku 6.
Členské státy zajistí, aby profesionálně zajišťovaná přeprava použitých textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, splňovala minimální požadavky na vedení záznamů stanovené v odstavci 9 a aby při ní byly dokládány alespoň tyto informace:
kopie faktury a smlouvy o prodeji nebo převodu vlastnictví textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, v níž je uvedeno, že dotyčné výrobky jsou určeny k přímému opětovnému použití a že jsou k němu vhodné;
doklad o předchozím třídění nebo o tom, že byly výrobky přímo odborně posouzeny jako vhodné k opětovnému použití v souladu s tímto článkem a případně s kritérii přijatými podle čl. 6 odst. 2, ve formě kopie záznamů o každém balíku, který je součástí zásilky, a protokolu obsahujícího všechny údaje ze záznamů podle odstavce 9 tohoto článku;
prohlášení fyzické nebo právnické osoby, která má v držení použité textilní výrobky, výrobky související s textilem nebo obuvnické výrobky posouzené jako vhodné k opětovnému použití a která na profesionálním základě zajišťuje přepravu použitých textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, že žádný z materiálů v zásilce není odpadem ve smyslu čl. 3 bodu 1.
Členské státy zajistí, aby přepravované výrobky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce byly náležitě chráněny před poškozením v průběhu přepravy, nakládky a vykládky, zejména dostatečnými obaly a vhodným uspořádáním nákladu, čímž se zachová neporušenost a kvalita textilních výrobků určených k opětovnému použití během celého procesu přepravy.
Členské státy zajistí, aby přeprava použitých textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvnických výrobků, které byly posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, splňovala tyto minimální požadavky na vedení záznamů:
záznam o třídění, o tom, že byly výrobky přímo odborně posouzeny jako vhodné k opětovnému použití, nebo o přípravě k opětovnému použití je bezpečně, nikoli však nastálo, upevněn na obalu;
záznam obsahuje tyto informace:
popis položky nebo položek, jež se nacházejí v příslušném balíku, uvádějící nejpodrobnější granularitu třídění, která byla u textilních položek uplatněna během třídění nebo přípravy k opětovnému použití, jako je typ oděvu, velikost, barva, dámská či pánská kolekce, materiálové složení a jakékoli další relevantní vlastnosti, které přispívají k účinnému opětovnému použití;
název a adresu společnosti odpovědné za konečné třídění nebo přípravu k opětovnému použití.
KAPITOLA IV
POVOLENÍ A REGISTRACE
Článek 23
Vydávání povolení
Tato povolení stanoví přinejmenším:
druhy a množství odpadů, které je možné zpracovávat;
technické a jiné požadavky týkající se dotyčného místa, a to pro každý druh povolené činnosti;
bezpečnostní a preventivní opatření, jež je třeba přijmout;
postup, jenž je třeba použít pro každý druh činnosti;
nezbytné činnosti v oblasti sledování a kontroly;
nezbytná ustanovení o ukončení provozu a následné péči.
Článek 24
Výjimky z povinnosti získat povolení
Členské státy mohou udělit zařízením nebo podnikům výjimku z povinnosti podle čl. 23 odst. 1 za tyto činnosti:
odstraňování jejich vlastních nikoliv nebezpečných odpadů v místě původu; nebo
využívání odpadů.
Článek 25
Podmínky pro udělování výjimek
Tato pravidla jsou navržena tak, aby zajistila zpracování odpadu v souladu s článkem 13. V případě odstraňování odpadů uvedeného v čl. 24 písm. a) by měla uvedená pravidla zohlednit nejlepší dostupné techniky.
Článek 26
Registrace
Pokud se na následující subjekty nevztahuje povinnost získat povolení, zajistí členské státy, aby příslušný orgán vedl rejstřík:
zařízení nebo podniků, které na profesionálním základě zajišťují sběr nebo přepravu odpadů;
obchodníků nebo zprostředkovatelů; a
zařízení nebo podniků, na něž se vztahují výjimky z povinnosti získat povolení podle článku 24.
Pokud je to možné, využijí se pro tento postup registrace existující záznamy vedené příslušným orgánem, aby se snížila administrativní zátěž.
Článek 27
Minimální normy
Tyto minimální normy:
jsou zaměřeny na hlavní vlivy činnosti zpracování odpadu na životní prostředí,
zajišťují, aby byl odpad zpracováván v souladu s článkem 13,
zohledňují nejlepší dostupné techniky a
případně zahrnují prvky týkající se kvality zpracování a požadavků na zpracování.
KAPITOLA V
PLÁNY A PROGRAMY
Článek 28
Plány pro nakládání s odpady
Tyto plány, samotné nebo v kombinaci, pokryjí celé zeměpisné území dotyčného členského státu.
Plány pro nakládání s odpady v případě potřeby a při zohlednění zeměpisné situace a pokrytí oblasti, na niž se plán vztahuje, obsahují alespoň:
druh, množství a zdroj vzniklého odpadu na daném území, odpad, jenž by mohl být přepravován z vnitrostátního území nebo na něj, a posouzení vývoje toků odpadů v budoucnosti;
stávající důležitá zařízení na odstraňování a využití odpadu, včetně jakýchkoli zvláštních ujednání týkajících se odpadních olejů, nebezpečných odpadů, odpadů obsahujících významné množství kritických surovin nebo toků odpadů, kterými se zabývají zvláštní právní předpisy Unie;
posouzení potřeby uzavření stávajících zařízení pro odpady a rozšíření infrastruktury zařízení pro odpady v souladu s článkem 16.
Členské státy zajistí posouzení investic a dalších finančních prostředků, včetně těch určených místním orgánům, které jsou nezbytné k naplnění těchto potřeb. Toto posouzení musí být zahrnuto do příslušných plánů pro nakládání s odpady nebo jiných strategických dokumentů, které se vztahují na celé území dotčeného členského státu;
informace o opatřeních k dosažení cílů stanovených v čl. 5 odst. 3a směrnice 1999/31/ES nebo v jiných strategických dokumentech, které se vztahují na celé území dotyčného členského státu;
posouzení stávajících systémů sběru odpadů, včetně materiálového a územního pokrytí tříděného sběru a opatření ke zlepšení jeho fungování, a případných výjimek podle čl. 10 odst. 3 a potřeby zavést nové systémy sběru odpadů;
v případě potřeby dostatečné informace o kritériích pro umístění s cílem určit místo a kapacitu budoucích zařízení sloužících k odstraňování odpadů nebo důležitých zařízení sloužících k využití odpadů;
všeobecné politiky nakládání s odpady, včetně plánovaných technologií a způsobů nakládání s odpady, nebo politik týkajících se konkrétních problémů v oblasti nakládání s odpady;
opatření pro boj proti všem formám znečišťování odpadky a pro jejich předcházení a opatření k odklízení všech druhů odpadků;
vhodné kvalitativní nebo kvantitativní ukazatele a cíle týkající se mimo jiné množství vzniklého odpadu a jeho zpracování a množství komunálního odpadu, který je odstraněn nebo je energeticky využit.
Plán pro nakládání s odpady může při zohlednění zeměpisné situace a pokrytí oblasti, na niž se plán vztahuje, obsahovat:
organizační aspekty spojené s nakládáním s odpady, včetně popisu rozdělení povinností mezi veřejné a soukromé subjekty provádějící nakládání s odpady;
hodnocení užitečnosti a vhodnosti použití ekonomických a dalších nástrojů pro řešení různých problémů spojených s odpady, a to s ohledem na potřebu zachovat hladké fungování vnitřního trhu;
využívání kampaní na zvyšování povědomí a poskytování informací široké veřejnosti nebo zvláštní skupině spotřebitelů;
znečištěná místa, která sloužila k odstraňování odpadů, a opatření k jejich sanaci.
Článek 29
Programy předcházení vzniku odpadů
Tyto programy jsou buď součástí plánů pro nakládání s odpady požadovaných článkem 28 nebo případně jiných programů politiky v oblasti životního prostředí, nebo fungují jako samostatné programy. Je-li některý z těchto programů součástí plánu pro nakládání s odpady nebo jiných zmíněných programů, musí být jasně identifikovány cíle a opatření k předcházení vzniku odpadů.
Účelem těchto cílů a opatření je přerušit závislost mezi hospodářským růstem a dopady na životní prostředí spojenými se vznikem odpadů.
▼M4 —————
Článek 29a
Programy předcházení vzniku potravinového odpadu
Článek 30
Hodnocení a přezkum plánů a programů
Článek 31
Účast veřejnosti
Členské státy zajistí, aby příslušné zúčastněné subjekty a orgány a široká veřejnost měly možnost účastnit se vypracování plánů pro nakládání s odpady a programů předcházení vzniku odpadů a aby k nim měly přístup, jakmile budou stanoveny, v souladu se směrnicí 2003/35/ES nebo případně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí ( 23 ). Plány a programy umístí na veřejně přístupnou internetovou stránku.
Článek 32
Spolupráce
Členské státy náležitě spolupracují s ostatními dotyčnými členskými státy a s Komisí při sestavování plánů pro nakládání s odpady a programů předcházení vzniku odpadů v souladu s články 28 a 29.
Článek 33
Informace předkládané Komisi
KAPITOLA VI
KONTROLY A ZÁZNAMY
Článek 34
Kontroly
Článek 35
Vedení záznamů
Zařízení a podniky uvedené v čl. 23 odst. 1, původci nebezpečného odpadu a zařízení a podniky, které na profesionálním základě provádějí sběr nebo přepravu nebezpečných odpadů, obchodují s nebezpečným odpadem nebo jej zprostředkovávají, vedou chronologické záznamy o:
množství, povaze a původu daného odpadu a o množství výrobků a materiálů, které jsou výsledkem přípravy k opětovnému použití, recyklace a dalších způsobů využití, a
tam, kde je to relevantní, o místě určení, četnosti sběru, způsobu přepravy a předpokládaných způsobech zpracování odpadu.
Uvedené údaje zpřístupní příslušným orgánům prostřednictvím elektronického registru nebo registrů, které mají být zřízeny podle odstavce 4 tohoto článku.
Doklady o nakládání s odpady se na požádání poskytují příslušným orgánům nebo předcházejícímu držiteli.
Článek 36
Vymáhání a sankce
KAPITOLA VII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 37
Předkládání údajů
Údaje předkládají elektronicky do osmnásti měsíců od konce vykazovaného roku, za který byly shromážděny. Údaje jsou předkládány ve formátu, který stanoví Komise v souladu s odstavcem 7 tohoto článku.
První sledované období začíná v prvním úplném kalendářním roce po přijetí prováděcího aktu podle odstavce 7 tohoto článku, kterým se stanoví formát pro předkládání údajů.
Pro účely ověření souladu s čl. 11 odst. 2 písm. c), d) a e) a čl. 11 odst. 3 členské státy vykazují množství odpadu připraveného k opětovnému použití odděleně od množství recyklovaného odpadu.
Údaje předkládají elektronicky do osmnácti měsíců od konce vykazovaného roku, za který údaje shromážděny. Údaje jsou předkládány ve formátu, který stanoví Komise v souladu s odstavcem 7 tohoto článku.
První sledované období začíná v prvním úplném kalendářním roce po přijetí prováděcího aktu podle článku 7 tohoto článku, kterým se stanoví formát pro předkládání údajů.
Údaje předkládají elektronicky do osmnácti měsíců od konce vykazovaného roku, za který byly shromážděny. Údaje jsou předkládány ve formátu, který stanoví Komise podle odstavce 7.
První sledované období začíná v prvním úplném kalendářním roce po přijetí prováděcího aktu podle odstavce 7, kterým se stanoví formát pro předkládání údajů.
Článek 38
Výměna informací a sdílení osvědčených postupů, výklad a přizpůsobení technickému pokroku
Komise pořádá pravidelnou výměnu informací a sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy, případně také s regionálními a místními orgány, o praktickém uplatňování a vymáhání požadavků této směrnice, týkající se mimo jiné:
uplatňování pravidel pro výpočet stanovených v článku 11a a rozvoje opatření a systémů ke sledování toků komunálního odpadu od třídění po recyklaci;
odpovídající správy, vymáhání, přeshraniční spolupráce;
inovací v oblasti nakládání s odpady;
vnitrostátních kritérií pro vedlejší produkty a materiály, které přestaly být odpadem, uvedených v čl. 5 odst. 3 a čl. 6 odst. 3 a 4, jejichž uplatňování usnadní celounijní elektronický registr zřízený Komisí;
ekonomických nástrojů a dalších opatření využívaných v souladu s čl. 4 odst. 3 s cílem posílit plnění cílů stanovených v uvedeném článku;
opatření stanovených v čl. 8 odst. 1 a 2;
prevence a zavádění systémů, které prosazují činnosti opětovného použití a prodlužování životnosti výrobků;
plnění povinností, pokud jde o tříděný sběr;
nástrojů a pobídek k dosahování cílů stanovených v čl. 11 odst. 2 písm. c), d) a e).
Výsledky výměny informací a sdílení osvědčených postupů Komise zveřejní.
Komise vypracuje pokyny týkající se definic komunálního odpadu a zasypávání.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38a za účelem změny této směrnice upřesněním použití vzorce pro spalovny odpadu uvedeného v příloze II v bodě R1. Lze zohlednit místní klimatické podmínky, jako je intenzita zimy a potřeba topit, pokud ovlivňují množství energie, které lze technicky využít nebo vyrobit v podobě elektrické, topné energie, chlazení nebo páry. Místní podmínky nejvzdálenějších regionů uznané podle čl. 349 třetího pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie a území uvedených v článku 25 aktu o přistoupení z roku 1985 mohou být rovněž vzaty v úvahu.
Článek 38a
Výkon přenesené pravomoci
Článek 39
Postup projednávání ve výboru
Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.
Článek 40
Provedení
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
Článek 41
Zrušení a přechodná ustanovení
Směrnice 75/439/EHS, 91/689/EHS a 2006/12/ES se zrušují s účinkem od 12. prosince 2010.
Ode dne 12. prosince 2008 se však použijí tato ustanovení:
V článku 10 směrnice 75/439/EHS se odstavec 4 nahrazuje tímto:
Směrnice 91/689/EHS se mění takto:
v článku 1 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
Pro účely této směrnice se ‚nebezpečnými odpady‘ rozumí:
článek 9 se nahrazuje tímto:
„Článek 9
Všechna opatření nezbytná pro přizpůsobení příloh této směrnice vědeckému a technickému pokroku a pro úpravy seznamu odpadů uvedených v čl. 1 odst. 4, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnic mimo jiné jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 18 odst. 4 směrnice 2006/12/ES.“
Směrnice 2006/12/ES se mění takto:
v článku 1 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
článek 17 se nahrazuje tímto:
„Článek 17
Opatření nezbytná pro přizpůsobení příloh vědeckému a technickému pokroku, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 18 odst. 4.“
V článku 18 se odstavec 4 nahrazuje tímto:
Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze V.
Od 17. dubna 2029 se články 22a, 22b, 22c a 22d použijí v případě podniků, které zaměstnávají méně než deset osob a jejichž roční obrat a roční bilanční suma nepřesahuje 2 miliony EUR.
Článek 41a
Přezkum
Do 31. prosince 2029 Komise vyhodnotí tuto směrnici a směrnici 1999/31/ES. V tomto hodnocení se mimo jiné posoudí:
účinnost finanční a organizační odpovědnosti systémů rozšířené odpovědnosti výrobce za textilní výrobky, výrobky související s textilem a obuvnické výrobky uvedené v příloze IVc zavedených podle této směrnice, pokud jde o krytí nákladů vyplývajících z uplatňování požadavků stanovených v této směrnici, včetně posouzení možnosti požadovat finanční příspěvek od provozovatelů komerčních zařízení pro opětovné použití, zejména od větších provozovatelů;
možnost stanovení cílů pro textilní odpad v oblasti předcházení vzniku, sběru, přípravy k opětovnému použití a recyklace odpadu;
možnost zavedení předběžného třídění směsného komunálního odpadu s cílem zabránit tomu, aby odpad, který lze využít pro přípravu k opětovnému použití nebo recyklaci, byl odeslán ke spálení nebo uložen na skládku.
O zjištěních tohoto hodnocení předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu. Bude-li to vhodné, připojí k této zprávě legislativní návrh.
Článek 42
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 43
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
ZPŮSOBY ODSTRAŇOVÁNÍ
D 1 Ukládání na povrch nebo pod úroveň povrchu země (např. skládkování apod.)
D 2 Úprava půdními procesy (např. biologický rozklad kapalných odpadů nebo kalů v půdě apod.)
D 3 Hlubinná injektáž (např. injektáž čerpatelných odpadů do vrtů, solných komor nebo jiných přírodních úložišť apod.)
D 4 Ukládání do povrchových nádrží (např. vypouštění kapalných odpadů nebo kalů do prohlubní, vodních nádrží nebo lagun apod.)
D 5 Ukládání do speciálně technicky provedených skládek (např. ukládání do utěsněných oddělených prostor, které jsou uzavřeny a izolovány navzájem i od vnějšího prostředí apod.)
D 6 Vypouštění do vodních těles s výjimkou moří a oceánů
D 7 Vypouštění do moří a oceánů, včetně ukládání do mořského dna
D 8 Biologická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 12
D 9 Fyzikálně-chemická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 12 (např. odpařování, sušení, kalcinace apod.)
D 10 Spalování na pevnině
D 11 Spalování na moři ( *5 )
D 12 Trvalé uložení (např. ukládání v kontejnerech do dolů apod.)
D 13 Míšení nebo směšování před odstraněním některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 12 ( *6 )
D 14 Pčebalení před odstraněním některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 13
D 15 Skladování před odstraněním některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 14 (s výjimkou dočasného skladování na místě vzniku před sběrem) ( *7 )
PŘÍLOHA II
ZPŮSOBY VYUŽÍVÁNÍ
R 1 Použití především jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie ( *8 )
R 2 Zpětné získávání nebo regenerace rozpouštědel
R 3 Recyklace nebo zpětné získávání organických látek, které se nepoužívají jako rozpouštědla (včetně kompostování a dalších biologických transformačních procesů) ( *9 )
R 4 Recyklace nebo zpětné získávání kovů a sloučenin kovů ( *10 )
R 5 Recyklace nebo zpětné získávání ostatních anorganických materiálů ( *11 )
R 6 Regenerace kyselin nebo zásad
R 7 Zpětné získávání složek či součástí používaných ke snižování znečištění
R 8 Zpětné získávání součástí katalyzátorů
R 9 Rafinace olejů nebo jiný způsob opětovného použití olejů
R 10 Úprava půdními procesy, která je přínosem pro zemědělství nebo ekologii
R 11 Použití odpadů získaných některým ze způsobů uvedených pod označením R 1 až R 10
R 12 Úprava odpadů před využitím některým ze způsobů uvedených pod označením R 1 až R 11 ( *12 )
R 13 Skladování odpadů až do využití některým ze způsobů uvedených pod označením R 1 až R 12 (s výjimkou dočasného skladování na místě vzniku před sběrem) ( *13 )
PŘÍLOHA III
VLASTNOSTI ODPADŮ, KTERÉ JE ČINÍ NEBEZPEČNÝMI
|
„Výbušné“: |
odpady uvolňující při chemické reakci plyn takové teploty a tlaku a takovou rychlostí, že může poškodit okolí. Patří k nim pyrotechnické odpady, výbušné odpady organických peroxidů a výbušné samovolně reagující odpady. Obsahuje-li odpad jednu nebo více látek klasifikovaných jedním z kódů tříd a kategorií nebezpečnosti a kódů standardních vět o nebezpečnosti uvedených v tabulce 1, je tento odpad, je-li to vhodné a přiměřené, posouzen podle zkušebních metod ve vztahu k vlastnosti HP 1. Pokud přítomnost látky, směsi nebo předmětu indikuje, že odpad je výbušný, klasifikuje se jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 1. Tabulka 1: Kódy tříd a kategorií nebezpečnosti a kódy standardních vět o nebezpečnosti u složek odpadů pro klasifikaci odpadů jako nebezpečné na základě vlastnosti HP 1:
|
|
„Oxidující“: |
odpady schopné uvolňovat nebo poskytovat kyslík k oxidačním reakcím, a způsobit nebo podpořit tak hoření jiných věcí. Obsahuje-li odpad jednu nebo více látek klasifikovaných jedním z kódů tříd a kategorií nebezpečnosti a kódů standardních vět o nebezpečnosti uvedených v tabulce 2, je tento odpad, je-li to vhodné a přiměřené, posouzen podle zkušebních metod ve vztahu k vlastnosti HP 2. Pokud přítomnost látky indikuje, že odpad je oxidující, klasifikuje se jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 2. Tabulka 2: Kódy tříd a kategorií nebezpečnosti a kódy standardních vět o nebezpečnosti pro klasifikaci odpadů jako nebezpečné na základě vlastnosti HP 2:
|
|
„Hořlavé“: |
Obsahuje-li odpad jednu nebo více látek klasifikovaných jedním z následujících kódů tříd a kategorií nebezpečnosti a kódů standardních vět o nebezpečnosti uvedených v tabulce 3, je tento odpad, je-li to vhodné a přiměřené, posouzen podle zkušebních metod. Pokud přítomnost látky indikuje, že odpad je hořlavý, klasifikuje se jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 3. Tabulka 3: Kódy tříd a kategorií nebezpečnosti a kódy standardních vět o nebezpečnosti u složek odpadů pro klasifikaci odpadů jako nebezpečné na základě vlastnosti HP 3:
|
|
„Dráždivé – dráždivé pro kůži a pro oči“: |
odpady, které mohou způsobit podráždění kůže nebo poškození očí. Obsahuje-li odpad jednu nebo více látek v koncentracích překračujících mezní hodnoty, které jsou klasifikovány jedním z následujících kódů tříd a kategorií nebezpečnosti a kódů standardních vět o nebezpečnosti, a je-li překročen nebo dosažen jeden nebo více z následujících koncentračních limitů, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 4. Mezní hodnota k uvážení při posouzení na žíravost pro kůži Skin corr. 1A (H314), na dráždivost pro kůži Skin irrit. 2 (H315), na poškození očí Eye dam. 1 (H318) a na podráždění očí Eye irrit. 2 (H319) činí 1 %. Pokud součet koncentrací všech látek klasifikovaných jako žíravé pro kůži Skin corr. 1A (H314) překročí 1 % nebo se této hodnotě rovná, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 4. Pokud součet koncentrací všech látek klasifikovaných jako H318 překročí 10 % nebo se této hodnotě rovná, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 4. Pokud součet koncentrací všech látek klasifikovaných jako H315 a H319 překročí 20 % nebo se této hodnotě rovná, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 4. Je třeba vzít na vědomí, že odpady obsahující látky klasifikované jako H314 (Skin corr. 1A, 1B nebo 1C) v množstvích, která jsou větší než 5 % nebo se této hodnotě rovnají, budou klasifikovány jako nebezpečné na základě vlastnosti HP 8. Vlastnost HP 4 se nepoužije, je-li odpad klasifikován jako HP 8. |
|
„Toxicita pro specifické cílové orgány (Specific Target Organ Toxicity, STOT)/Toxicita při vdechnutí“: |
odpady, které mohou způsobit toxicitu pro specifické cílové orgány buď z jednorázové, nebo opakované expozice nebo které mohou způsobit akutní toxické účinky po vdechnutí. Obsahuje-li odpad jednu nebo více látek klasifikovaných jedním nebo více z následujících kódů tříd a kategorií nebezpečnosti a kódů standardních vět o nebezpečnosti uvedených v tabulce 4, a je-li překročen nebo dosažen jeden nebo více z koncentračních limitů v tabulce 4, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 5. Jsou-li v odpadu přítomny látky klasifikované jako STOT, lze odpad klasifikovat jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 5, je-li v něm přítomna jednotlivá látka v koncentraci rovné koncentračnímu limitu nebo vyšší. Pokud odpad obsahuje jednu nebo více látek klasifikovaných jako látky, které mohou způsobit akutní toxické účinky po vdechnutí (Asp. Tox. 1) a součet těchto látek překročí koncentrační limit nebo je mu roven, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 5, pouze pokud celková kinematická viskozita (při 40 °C) nepřesáhne 20,5 mm2/s6. ( 27 ) Tabulka 4: Kódy tříd a kategorií nebezpečnosti a kódy standardních vět o nebezpečnosti u složek odpadů a odpovídající koncentrační limity pro klasifikaci odpadů jako nebezpečné na základě vlastnosti HP 5:
|
|
„Akutní toxicita“: |
odpady, které mohou způsobit akutní toxické účinky po orální nebo dermální aplikaci nebo po inhalační expozici. Pokud součet koncentrací všech látek obsažených v odpadu, jež jsou klasifikovány kódem třídy a kategorie nebezpečnosti a kódem standardních vět o nebezpečnosti v tabulce 5 jako akutně toxické, překročí prahovou hodnotu uvedenou v dané tabulce nebo se jí rovná, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 6. Je-li v odpadu přítomna více než jedna látka, která je klasifikována jako akutně toxická, součet koncentrací se vyžaduje pouze pro látky ve stejné kategorii nebezpečnosti. Při hodnocení se vezmou v úvahu tyto mezní hodnoty:
—
u akutní toxicity Acute Tox. 1, 2 nebo 3 (H300, H310, H330, H301, H311, H331): 0,1 %,
—
u akutní toxicity Acute Tox. 4 (H302, H312, H332): 1 %.
Tabulka 5: Kódy tříd a kategorií nebezpečnosti a kódy standardních vět o nebezpečnosti u složek odpadů a odpovídající koncentrační limity pro klasifikaci odpadů jako nebezpečné na základě vlastnosti HP 6:
|
|
„Karcinogenní“: |
odpady, které vyvolávají rakovinu nebo její větší výskyt. Obsahuje-li odpad látku klasifikovanou jedním z následujících kódů tříd a kategorií nebezpečnosti a kódů standardních vět o nebezpečnosti a je-li překročen nebo dosažen jeden z následujících koncentračních limitů uvedených v tabulce 6, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 7. Pokud je v odpadu přítomna jedna nebo více látek klasifikovaných jako karcinogenní, lze odpad klasifikovat jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 7, jestliže se koncentrace alespoň jedné látky rovná koncentračnímu limitu nebo je vyšší než tento limit. Tabulka 6: Kódy tříd a kategorií nebezpečnosti a kódy standardních vět o nebezpečnosti u složek odpadů a odpovídající koncentrační limity pro klasifikaci odpadů jako nebezpečné na základě vlastnosti HP 7:
|
|
„Žíravé“: |
odpady, které mohou způsobit poleptání kůže. Pokud odpad obsahuje jednu nebo více látek klasifikovaných jako Skin corr. 1A, 1B nebo 1C (H314) a součet jejich koncentrací je vyšší než 5 % nebo se této hodnotě rovná, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 8. Při hodnocení Skin corr. 1A, 1B, 1C (H314) se vezme v úvahu mezní hodnota 1,0 %. |
|
„Infekční“: |
odpady obsahující životaschopné mikroorganismy nebo jejich toxiny, o nichž je známo nebo lze spolehlivě předpokládat, že způsobují onemocnění člověka nebo jiných živých organismů. Přiřazení vlastnosti HP 9 se posuzuje podle pravidel stanovených v referenčních dokumentech nebo právních předpisech v členských státech. |
|
„Toxické pro reprodukci“: |
odpady, které mají nepříznivé účinky na sexuální funkci a plodnost u dospělých mužů a žen, jakož i vývojovou toxicitu u potomstva. Obsahuje-li odpad látku klasifikovanou jedním z následujících kódů tříd a kategorií nebezpečnosti a kódů standardních vět o nebezpečnosti a je-li překročen nebo dosažen jeden z následujících koncentračních limitů uvedených v tabulce 7, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 10. Pokud je v odpadu přítomna jedna nebo více látek klasifikovaných jako toxická pro reprodukci, lze odpad klasifikovat jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 10, jestliže se koncentrace alespoň jedné látky rovná koncentračnímu limitu nebo je vyšší než tento limit. Tabulka 7: Kódy tříd a kategorií nebezpečnosti a kódy standardních vět o nebezpečnosti u složek odpadů a odpovídající koncentrační limity pro klasifikaci odpadů jako nebezpečné na základě vlastnosti HP 10:
|
|
„Mutagenní“: |
odpady, které mohou způsobit mutaci, což je trvalá změna množství nebo struktury genetického materiálu v buňce. Obsahuje-li odpad látku klasifikovanou jedním z následujících kódů tříd a kategorií nebezpečnosti a kódů standardních vět o nebezpečnosti a je-li překročen nebo dosažen jeden z následujících koncentračních limitů uvedených v tabulce 8, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 11. Pokud je v odpadu přítomna jedna nebo více látek klasifikovaných jako mutagenní, lze odpad klasifikovat jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 11, jestliže se koncentrace alespoň jedné látky rovná koncentračnímu limitu nebo je vyšší než tento limit. Tabulka 8: Kódy tříd a kategorií nebezpečnosti a kódy standardních vět o nebezpečnosti u složek odpadů a odpovídající koncentrační limity pro klasifikaci odpadů jako nebezpečné na základě vlastnosti HP 11:
|
|
„Uvolňování akutně toxického plynu“: |
odpady, které při styku s vodou nebo kyselinou uvolňují akutně toxické plyny (Acute Tox. 1, 2 nebo 3). Obsahuje-li odpad látku, které lze přiřadit alespoň jednu vlastnost uvedenou v doplňkových informacích o nebezpečnosti EUH029, EUH031 a EUH032, klasifikuje se podle zkušebních metod nebo pokynů jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 12. |
|
„Senzibilizující“: |
odpady, které obsahují jednu nebo více látek, o nichž je známo, že mají senzibilizující účinky na kůži nebo dýchací orgány. Pokud odpad obsahuje látku klasifikovanou jako senzibilizující, je mu přidělen jeden z kódů standardních vět o nebezpečnosti H317 nebo H334 a jedna jeho jednotlivá látka je obsažena v koncentraci, jež překročí koncentrační limit 10 % nebo je tomuto limitu rovna, odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 13. |
|
„Ekotoxický“: |
odpad, který představuje nebo může představovat bezprostřední nebo pozdější rizika pro jednu nebo více složek životního prostředí. Odpad, který splňuje některou z těchto podmínek, se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 14:
—
Odpad obsahuje látku klasifikovanou jako poškozující ozonovou vrstvu s kódem standardních vět o nebezpečnosti H420 přiděleným v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (
28
) a koncentrace této látky je rovna koncentračnímu limitu ve výši 0,1 % či jej překračuje.
[c(H420) ≥ 0,1 %]
—
Odpad obsahuje jednu nebo více látek klasifikovaných v kategorii „Akutní toxicita pro vodní prostředí“ s kódem standardních vět o nebezpečnosti H400 přiděleným v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008 a součet koncentrací těchto látek je roven koncentračnímu limitu ve výši 25 % či jej překračuje. Pro tyto látky se použije mezní hodnota ve výši 0,1 %.
[Σ c (H400) ≥ 25 %]
—
Odpad obsahuje jednu nebo více látek klasifikovaných v kategoriích „Chronická toxicita pro vodní prostředí“ 1, 2 nebo 3 s kódem (kódy) standardních vět o nebezpečnosti H410, H411 nebo H412 přiděleným(i) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008 a součet koncentrací všech látek klasifikovaných v kategorii „Chronická toxicita pro vodní prostředí“ 1 (H410) vynásobený 100 a přičtený k součtu koncentrací všech látek klasifikovaných v kategorii „Chronická toxicita pro vodní prostředí“ 2 (H411) vynásobenému 10 a k součtu koncentrací všech látek klasifikovaných v kategorii „Chronická toxicita pro vodní prostředí“ 3 (H412) je roven koncentračnímu limitu ve výši 25 % či jej překračuje. Pro látky klasifikované jako H410 se použije mezní hodnota 0,1 % a pro látky klasifikované jako H411 nebo H412 se použije mezní hodnota 1 %.
[100 × Σc (H410) + 10 × Σc (H411) + Σc (H412) ≥ 25 %]
—
Odpad obsahuje jednu nebo více látek klasifikovaných v kategoriích „Chronická toxicita pro vodní prostředí“ 1, 2, 3 nebo 4 s kódem (kódy) standardních vět o nebezpečnosti H410, H411, H412 nebo H413 přiděleným(i) v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008 a součet koncentrací všech látek klasifikovaných v kategorii „Chronická toxicita pro vodní prostředí“ je roven koncentračnímu limitu ve výši 25 % či jej překračuje. Pro látky klasifikované jako H410 se použije mezní hodnota 0,1 % a pro látky klasifikované jako H411, H412 nebo H413 se použije mezní hodnota 1 %.
[Σ c H410 + Σ c H411 + Σ c H412 + Σ c H413 ≥ 25 %]
kde: Σ = součet a c = koncentrace látek. |
|
„Odpad schopný vykazovat při nakládání s ním některou z výše uvedených nebezpečných vlastností, kterou v době vzniku neměl“. |
Obsahuje-li odpad jednu nebo více látek, které lze přiřadit alespoň jednu vlastnost ze standardních vět o nebezpečnosti nebo doplňkových informací o nebezpečnosti uvedených v tabulce 9, tento odpad se klasifikuje jako nebezpečný na základě vlastnosti HP 15, pokud není v takové formě, která nebude za žádných okolností vykazovat výbušné nebo potenciálně výbušné vlastnosti. Tabulka 9: Standardní věty o nebezpečnosti a doplňkové informace o nebezpečnosti u složek odpadů pro klasifikaci odpadů jako nebezpečné na základě vlastnosti HP 15:
Členské státy mohou navíc označit odpady za nebezpečné s vlastností HP 15 na základě dalších kritérií, jako je například posouzení vodného výluhu. ▼M3 ————— Zkušební metody Metody, které se mají použít, jsou popsány v nařízení Komise (ES) č. 440/2008 ( 29 ) a v jiných příslušných poznámkách výboru CEN nebo jiných mezinárodně uznávaných zkušebních metodách a pokynech. |
||||||||||
PŘÍLOHA IV
PŘÍKLADY OPATŘENÍ K PŘEDCHÁZENÍ VZNIKU ODPADŮ PODLE ČLÁNKU 29
Opatření, která mohou ovlivnit rámcové podmínky týkající se vzniku odpadů
1. Používání plánovacích opatření nebo jiných ekonomických nástrojů na podporu účinného využívání zdrojů.
2. Podpora výzkumu a vývoje v oblasti dosahování čistších produktů a technologií spojených se vznikem menšího množství odpadů a šíření a využívání výsledků tohoto výzkumu a vývoje.
3. Vytvoření účinných a smysluplných ukazatelů environmentálních tlaků souvisejících se vznikem odpadů, které má přispět k předcházení vzniku odpadů na všech úrovních, od srovnávání produktů na úrovni Společenství přes činnost orgánů místní správy až po opatření na vnitrostátní úrovni.
Opatření, která mohou ovlivnit fázi návrhu a výroby a distribuce
4. Podpora ekodesignu (systematické začleňování environmentálních aspektů do návrhu výrobku s cílem zlepšit vliv tohoto výrobku na životní prostředí během celého jeho životního cyklu).
5. Poskytování informací o technikách předcházení vzniku odpadů s cílem usnadnit v průmyslu používání nejlepších dostupných technik.
6. Organizování školení na úrovni příslušných orgánů, zaměřených na zařazování požadavků týkajících se předcházení vzniku odpadů do povolení podle této směrnice a podle směrnice 96/61/ES.
7. Zavádění opatření k předcházení vzniku odpadů v zařízeních, která nespadají do oblasti působnosti směrnice 96/61/ES. Tato opatření by případně mohla zahrnovat posouzení nebo plány předcházení vzniku odpadů.
8. Využívání kampaní na zvýšení povědomí veřejnosti nebo ustanovení o finanční, rozhodovací nebo jiné podpoře podnikání. Tato opatření mohou být zvláště účinná v případě, kdy jsou zaměřena na potřeby malých a středních podniků a jsou jim přizpůsobena a kdy působí prostřednictvím stávajících sítí podniků.
9. Využívání dobrovolných dohod, panelů spotřebitelů a výrobců nebo odvětvových jednání k tomu, aby si příslušná hospodářská nebo průmyslová odvětví stanovila vlastní plány nebo cíle v oblasti předcházení vzniku odpadů nebo upravovala nehospodárné výrobky či obaly.
10. Podpora důvěryhodných systémů řízení životního prostředí, včetně systému EMAS a normy ISO 14001.
Opatření, která mohou ovlivnit fázi spotřeby a použití
11. Ekonomické nástroje, například pobídky k nákupům šetrným k životnímu prostředí, nebo zavedení povinných plateb spotřebitelů za danou část nebo prvek obalu, které by jinak byly poskytnuty bezplatně.
12. Využívání kampaní na zvyšování povědomí a poskytování informací zaměřených na širokou veřejnost nebo zvláštní skupinu spotřebitelů.
13. Podpora důvěryhodných ekoznaček.
14. Dohody s výrobci, například v oblasti využívání panelů pro výrobky podobných těm, které se pořádají v rámci integrovaných výrobkových politik nebo s maloobchodníky o dostupnosti informací o předcházení vzniku odpadů a výrobků s menším dopadem na životní prostředí.
15. V rámci veřejných a podnikových výběrových řízení zařazení kritérií v oblasti životního prostředí a předcházení vzniku odpadů do výzev k podávání nabídek a do smluv, v souladu s příručkou o zadávání veřejných zakázek v oblasti životního prostředí, kterou zveřejnila Komise dne 29. října 2004.
16. Podpora opětovného používání nebo oprav vhodných vyřazených výrobků nebo jejich složek, zejména prostřednictvím využívání vzdělávacích, ekonomických, logistických nebo jiných opatření, jako je například podpora nebo zřízení akreditovaných středisek pro opravy a opětovné použití a sítí zejména v hustě obydlených oblastech.
PŘÍLOHA IVa
PŘÍKLADY EKONOMICKÝCH NÁSTROJŮ A DALŠÍCH OPATŘENÍ K POSKYTOVÁNÍ POBÍDEK K UPLATŇOVÁNÍ HIERARCHIE ZPŮSOBŮ NAKLÁDÁNÍ S ODPADY PODLE ČL. 4 ODST. 3 ( 30 )
Poplatky a omezení související s ukládáním odpadu na skládku a jeho spalováním, které podněcují k předcházení vzniku odpadů a recyklaci, přičemž ukládání odpadu na skládku je považováno za nejméně vhodný způsob nakládání s odpady;
systémy plateb podle množství odpadu, kdy původci platí za odpad na základě skutečného množství vzniklého odpadu a které podněcují k třídění recyklovatelného odpadu u zdroje a k omezování směsného odpadu;
daňové pobídky k darování výrobků, zejména potravin;
systémy rozšířené odpovědnosti výrobce pro různé druhy odpadů a opatření ke zvýšení jejich účinnosti, nákladové efektivnosti a řízení;
zálohové systémy a další opatření na podporu účinného sběru použitých výrobků a materiálů;
řádné plánování investic do infrastruktury nakládání s odpady, také s využitím fondů Unie;
udržitelné postupy zadávání veřejných zakázek, které podpoří lepší nakládání s odpady a používání recyklovaných výrobků a materiálů;
postupné zrušení dotací, které nejsou v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady;
používání daňových opatření nebo jiných prostředků, které podpoří proniknutí na trh)v případě výrobků a materiálů připravených k opětovnému použití nebo recyklovaných výrobků a materiálů;
podpora výzkumu a inovace v souvislosti s pokročilými recyklačními technologiemi a repasováním;
využití nejlepších dostupných technologií pro zpracovávání odpadů;
ekonomické pobídky pro regionální a místní orgány, zejména na podporu předcházení vzniku odpadů a na posílení systémů tříděného sběru, které se zároveň vyhýbají podpoře ukládání odpadu na skládku a jeho spalování;
veřejné osvětové kampaně týkající se zejména tříděného sběru, předcházení vzniku odpadů a snižování znečištění odpadky a začleňování těchto otázek do vzdělávání a odborné přípravy;
systémy pro koordinaci všech příslušných veřejných orgánů zapojených do nakládání s odpady, včetně využití digitálních prostředků;
podpora průběžného dialogu a spolupráce mezi všemi stranami zapojenými do nakládání s odpady a pobídky k uzavírání dobrovolných dohod a k podávání zpráv o odpadu ze strany společností.
PŘÍLOHA IVb
PLÁN PROVÁDĚNÍ PŘEDKLÁDANÝ V SOULADU S ČL. 11 ODST. 3
Plán provádění předkládaný v souladu s čl. 11 odst. 3 obsahuje:
hodnocení minulé, stávající a plánované míry recyklace, skládkování a dalšího nakládání s komunálním odpadem a jednotlivých toků, z nichž se skládá;
hodnocení provádění plánů pro nakládání s odpady a programů předcházení vzniku odpadu, které byly zavedeny v souladu s články 28 a 29;
důvody, proč se členský stát domnívá, že se mu nemusí podařit dosáhnout příslušného cíle uvedeného v čl. 11 odst. 2 ve stanoveném termínu, a posouzení doby odkladu, kterého je ke splnění daného cíle zapotřebí;
opatření nezbytná k dosažení cílů stanovených v čl. 11 odst. 2 a 5, která platí pro dotčený členský stát během doby odkladu, včetně vhodných ekonomických nástrojů a dalších opatření pro poskytování pobídek k uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady podle v čl. 4 odst. 1 a přílohy IVa;
harmonogram provádění opatření podle bodu 4, určení subjektu odpovědného za jejich provádění a posouzení míry, v jaké jednotlivá opatření přispívají k dosahování příslušných cílů v případě odkladu;
informace o financování nakládání s odpady v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“;
opatření k případnému zlepšení kvality údajů, s cílem dosáhnout lepších výsledků v oblasti plánování a sledování nakládání s odpady.
PŘÍLOHA IVc
VÝROBKY, NA NĚŽ SE VZTAHUJE ROZŠÍŘENÁ ODPOVĚDNOST VÝROBCE ZA NĚKTERÉ TEXTILNÍ VÝROBKY, VÝROBKY SOUVISEJÍCÍ S TEXTILEM A OBUVNICKÉ VÝROBKY
Část I
Textilní výrobky pro domácnost a oděvy a oděvní doplňky z textilu pro použití v domácnosti nebo jiné účely, pokud jsou tyto výrobky svou povahou a složením podobné výrobkům pro použití v domácnosti, které spadají do oblasti působnosti článku 22a
|
Kód KN |
Popis |
|
61 – všechny kódy uvedené v této kapitole |
Oděvy a oděvní doplňky, pletené nebo háčkované |
|
62 – všechny kódy uvedené v této kapitole |
Oděvy a oděvní doplňky, jiné než pletené nebo háčkované |
|
6301 |
Přikrývky a plédy (kromě podpoložky 6301 10 00 ) |
|
6302 |
Ložní prádlo, stolní prádlo, toaletní prádlo a kuchyňské prádlo |
|
6303 |
Záclony (včetně závěsů) a vnitřní rolety; záclonky nebo postelové drapérie |
|
6304 |
Ostatní bytové textilie, kromě výrobků čísla 9404 |
|
6309 |
Obnošené oděvy a jiné použité výrobky |
|
6504 |
Klobouky a jiné pokrývky hlavy, splétané nebo zhotovené spojením pásků z jakéhokoliv materiálu, též podšívané nebo zdobené |
|
6505 |
Klobouky a jiné pokrývky hlavy, pletené nebo háčkované nebo zhotovené z krajek, plsti nebo jiných textilních materiálů, v metráži (ne však v pásech), též podšívané nebo zdobené; síťky na vlasy z jakéhokoliv materiálu, též podšívané nebo zdobené |
Část II
Obuv a oděvy a oděvní doplňky pro použití v domácnosti nebo jiné účely, pokud jsou tyto výrobky svou povahou a složením podobné výrobkům pro použití v domácnosti, jejichž hlavní složkou není textil, které spadají do oblasti působnosti článku 22a
|
Kód KN |
Popis |
|
4203 |
Oděvy a oděvní doplňky z přírodní nebo kompozitní usně (jiné než obuv a pokrývky hlavy a jejich části a součásti a výrobky uvedené v kapitole 95, jako například chrániče holení, šermířské masky) |
|
6401 |
Nepromokavá obuv se zevní podešví a se svrškem z kaučuku nebo z plastů, jejíž svršek není k podešvi připevněn ani s ní spojen šitím, přinýtováním, přibitím hřebíčky, přišroubováním, přibitím kolíky nebo podobným způsobem |
|
6402 |
Ostatní obuv se zevní podešví a svrškem z kaučuku nebo plastů |
|
6403 |
Obuv se zevní podešví z kaučuku, plastů, usně nebo kompozitní usně a se svrškem z usně |
|
6404 |
Obuv se zevní podešví z kaučuku, plastů, usně nebo kompozitní usně a se svrškem z textilních materiálů |
|
6405 |
Ostatní obuv |
PŘÍLOHA V
SROVNÁVACÍ TABULKA
|
Směrnice 2006/12/ES |
Tato směrnice |
|
Čl. 1 odst. 1 písm. a) |
Čl. 3 odst. 1 |
|
Čl. 1 odst. 1 písm. b) |
Čl. 3 odst. 5 |
|
Čl. 1 odst. 1 písm. c) |
Čl. 3 odst. 6 |
|
Čl. 1 odst. 1 písm. d) |
Čl. 3 odst. 9 |
|
Čl. 1 odst. 1 písm. e) |
Čl. 3 odst. 19 |
|
Čl. 1 odst. 1 písm. f) |
Čl. 3 odst. 15 |
|
Čl. 1 odst. 1 písm. g) |
Čl. 3 odst. 10 |
|
Čl. 1 odst. 2 |
Článek 7 |
|
Čl. 2 odst. 1 |
Čl. 2 odst. 1 |
|
Čl. 2 odst. 1 písm. a) |
Čl. 2 odst. 1 písm. a) |
|
Čl. 2 odst. 1 písm. b) |
Čl. 2 odst. 2 |
|
Čl. 2 odst. 1 písm. b) bod i) |
Čl. 2 odst. 1 písm. d) |
|
Čl. 2 odst. 1 písm. b) bod ii) |
Čl. 2 odst. 2) písm. d) |
|
Čl. 2 odst. 1 písm. b) bod iii) |
Čl. 2 odst. 1 písm. f) a odst. 2 písm. c) |
|
Čl. 2 odst. 1 písm. b) bod iv) |
Čl. 2 odst. 2 písm. a) |
|
Čl. 2 odst. 1 písm. b) bod v) |
Čl. 2 odst. 1 písm. e) |
|
Čl. 2 odst. 2 |
Čl. 2 odst. 4 |
|
Čl. 3 odst. 1 |
Článek 4 |
|
Čl. 4 odst. 1 |
Článek 13 |
|
Čl. 4 odst. 2 |
Čl. 36 odst. 1 |
|
Článek 5 |
Článek 16 |
|
Článek 6 |
— |
|
Článek 7 |
Článek 28 |
|
Článek 8 |
Článek 15 |
|
Článek 9 |
Článek 23 |
|
Článek 10 |
Článek 23 |
|
Článek 11 |
Články 24 a 25 |
|
Článek 12 |
Článek 26 |
|
Článek 13 |
Článek 34 |
|
Článek 14 |
Článek 35 |
|
Článek 15 |
Článek 14 |
|
Článek 16 |
Článek 37 |
|
Článek 17 |
Článek 38 |
|
Čl. 18 odst. 1 |
Čl. 39 odst. 1 |
|
— |
Čl. 39 odst. 2 |
|
Čl. 18 odst. 2 |
— |
|
Čl. 18 odst. 3 |
Čl. 39 odst. 3 |
|
Článek 19 |
Článek 40 |
|
Článek 20 |
— |
|
Článek 21 |
Článek 42 |
|
Článek 22 |
Článek 43 |
|
Příloha I |
— |
|
Příloha IIA |
Příloha I |
|
Příloha IIB |
Příloha II |
|
Směrnice 75/439/EHS |
Tato směrnice |
|
Čl. 1 odst. 1 |
Čl. 3 odst. 18 |
|
Článek 2 |
Články 13 a 21 |
|
Čl. 3 odst. 1 a 2 |
— |
|
Čl. 3 odst. 3 |
Článek 13 |
|
Článek 4 |
Článek 13 |
|
Čl. 5 odst. 1 |
— |
|
Čl. 5 odst. 2 |
— |
|
Čl. 5 odst. 3 |
— |
|
Čl. 5 odst. 4 |
Články 26 a 34 |
|
Článek 6 |
Článek 23 |
|
Čl. 7 písm. a) |
Článek 13 |
|
Čl. 7 písm. b) |
— |
|
Čl. 8 odst. 1 |
— |
|
Čl. 8 odst. 2 písm. a) |
— |
|
Čl. 8 odst. 2 písm. b) |
— |
|
Čl. 8 odst. 3 |
— |
|
Článek 9 |
— |
|
Čl. 10 odst. 1 |
Článek 18 |
|
Čl. 10 odst. 2 |
Článek 13 |
|
Čl. 10 odst. 3 a 4 |
— |
|
Čl. 10 odst. 5 |
Články 19, 21, 25, 34 a 35 |
|
Článek 11 |
— |
|
Článek 12 |
Článek 35 |
|
Čl. 13 odst. 1 |
Článek 34 |
|
Čl. 13 odst. 2 |
— |
|
Článek 14 |
— |
|
Článek 15 |
— |
|
Článek 16 |
— |
|
Článek 17 |
— |
|
Článek 18 |
Článek 37 |
|
Článek 19 |
— |
|
Článek 20 |
— |
|
Článek 21 |
— |
|
Článek 22 |
— |
|
Příloha I |
— |
|
Směrnice 91/689/EHS |
Tato směrnice |
|
Čl. 1 odst. 1 |
— |
|
Čl. 1 odst. 2 |
— |
|
Čl. 1 odst. 3 |
— |
|
Čl. 1 odst. 4 |
Čl. 3 odst. 2 a článek 7 |
|
Čl. 1 odst. 5 |
Článek 20 |
|
Čl. 2 odst. 1 |
Článek 23 |
|
Čl. 2 odst. 2 až 4 |
Článek 18 |
|
Článek 3 |
Články 24, 25 a 26 |
|
Čl. 4 odst. 1 |
Čl. 34 odst. 1 |
|
Čl. 4 odst. 2 a 3 |
Článek 35 |
|
Čl. 5 odst. 1 |
Čl. 19 odst. 1 |
|
Čl. 5 odst. 2 |
Čl. 34 odst. 2 |
|
Čl. 5 odst. 3 |
Čl. 19 odst. 2 |
|
Článek 6 |
Článek 28 |
|
Článek 7 |
— |
|
Článek 8 |
— |
|
Článek 9 |
— |
|
Článek 10 |
— |
|
Článek 11 |
— |
|
Článek 12 |
— |
|
Přílohy I a II |
— |
|
Příloha III |
Příloha III |
( 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114), ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2009/31/oj).
( 2 ) Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 15.
( 3 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009 ze dne 13. července 2009 o uvádění na trh a používání krmiv, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 a o zrušení směrnice Rady 79/373/EHS, směrnice Komise 80/511/EHS, směrnic Rady 82/471/EHS, 83/228/EHS, 93/74/EHS, 93/113/ES a 96/25/ES a rozhodnutí Komise 2004/217/ES (Úř. věst. L 229, 1.9.2009, s. 1).
( 4 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).
( 5 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2011/83/oj).
( 6 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) (Úř. věst. L 277, 27.10.2022, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2022/2065/oj).
( 7 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/1020/oj).
( 8 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, o změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES (Úř. věst. L, 2024/1781, 28.6.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1781/oj).
( 9 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1).
( 10 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) (Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 38).
►C4 ( 11 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542 ze dne 12. července 2023 o bateriích a odpadních bateriích, o změně směrnice 2008/98/ES a nařízení (EU) 2019/1020 a o zrušení směrnice 2006/66/ES (Úř. věst. L 191, 28.7.2023, s. 1). ◄
( 12 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1).
( 13 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2013/1308/oj).
( 14 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 ze dne 19. prosince 2024 o obalech a obalových odpadech, o změně nařízení (EU) 2019/1020 a směrnice (EU) 2019/904 a o zrušení směrnice 94/62/ES (Úř. věst. L, 2025/40, 22.1.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2025/40/oj).
( 15 ) Rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1597 ze dne 3. května 2019, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES, pokud jde o společnou metodiku a minimální požadavky na kvalitu pro jednotné měření úrovní potravinového odpadu (Úř. věst. L 248, 27.9.2019, s. 77, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec_del/2019/1597/oj).
( 16 ) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/1987/2658/oj).
( 17 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1892 ze dne 10. září 2025, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech (Úř. věst. L, 2025/1892, 26.9.2025, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2025/1892/oj).
( 18 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb (Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 57, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2019/1150/oj).
( 19 ) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/1004, ze dne 7. června 2019, kterým se stanoví pravidla pro výpočet, ověřování a vykazování údajů o odpadech v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES a kterým se zrušuje prováděcí rozhodnutí Komise C(2012) 2384 (Úř. věst. L 163, 20.6.2019, s. 66, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec_impl/2019/1004/oj).
( 20 ) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2021/19 ze dne 18. prosince 2020, kterým se stanoví společná metodika a formát pro podávání zpráv o opětovném použití v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (Úř. věst. L 10, 12.1.2021, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec_impl/2021/19/oj).
( 21 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí) (Úř. věst. L 164, 25.6.2008, s. 19).
( 22 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1).
( 23 ) Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30.
( 24 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1).
( 25 ) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.
( 26 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
( *1 ) Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 9.“
( *2 ) Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3.
( *3 ) Úř. věst. L 114, 27.4.2006, s. 9.“
( *4 ) Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3 “
( *5 ) Tento způsob je zakázán právními předpisy EU a mezinárodními úmluvami.
( *6 ) Pokud není k dispozici jiný vhodný kód D, může tento postup zahrnovat předběžné činnosti předcházející odstranění, včetně předzpracování, jako například třídění, rozmělňování, lisování, peletizace, sušení, drcení, kondicionování nebo oddělování před použitím některého ze způsobů označených D1 až D12.
( *7 ) Dočasným skladováním se rozumí předběžné skladování podle čl. 3 bodu 10).
( *8 ) Zahrnuje zařízení pro spalování, která zpracovávají pevný komunální odpad, pouze pokud se jejich energetická účinnost rovná nebo je vyšší než:
za použití následujícího vzorce:
Energetická účinnost = (Ep – (Ef + Ei))/(0,97 × (Ew + Ef))
přičemž:
Tento vzorec se použije v souladu s referenčním dokumentem o nejlepších dostupných technikách pro spalování odpadů.
Hodnota vzorce energetické účinnosti se vynásobí klimatickým korekčním faktorem (CCF) takto:
CCF pro zařízení v provozu povolená v souladu s použitelnými právními předpisy Unie před 1. zářím 2015.
CCF = 1, pokud HDD > = 3 350
CCF = 1,25, pokud HDD < = 2 150
CCF = – (0,25/1 200 ) × HDD + 1,698, pokud 2 150 < HDD < 3 350
CCF pro zařízení povolená po 31. srpnu 2015 a pro zařízení uvedená v bodě 1 po 31. prosinci 2029:
CCF = 1, pokud HDD > = 3 350
CCF = 1,12, pokud HDD < = 2 150
CCF = – (0,12/1 200 ) × HDD 1,335, pokud 2 150 < HDD < 3 350
(Výsledná hodnota CCF se zaokrouhlí na tři desetinná místa).
Hodnota HDD (heating degree days – topná sezóna) by měla být chápána jako průměr ročních hodnot HDD dané lokality spalovny, vypočtená za období 20 po sobě následujících let před rokem, za který se CCF vypočítává. Pro výpočet hodnoty HDD se použije tato metodika stanovená Eurostatem: HDD = (18 °C – Tm) × d, pokud je hodnota Tm rovna 15 °C nebo nižší (topná prahová hodnota), a HDD = 0, pokud je hodnota Tm vyšší než 15 °C; v tomto případě Tm odpovídá průměrné (Tmin + Tmax)/2 venkovní teplotě po dobu d dní. Výpočty se provádějí denně (d = 1) a sčítají se pro celý rok.
◄
◄
( *9 ) To zahrnuje přípravu k opětovnému použití, zplyňování nebo pyrolýzu s využitím složek jako jsou chemické látky a využití organických materiálů ve formě zasypávání.
( *10 ) To zahrnuje přípravu k opětovnému použití.
( *11 ) To zahrnuje přípravu k opětovnému použití, recyklaci anorganických stavebních materiálů, využití anorganických materiálů ve formě zasypávání a čištění půdy vedoucí ke zpětnému získání půdy.
( *12 ) Pokud není k dispozici jiný vhodný kód R, může tento postup zahrnovat předběžné činnosti předcházející využití, včetně předzpracování, jako například demontáž, třídění, rozmělňování, lisování, peletizace, sušení, drcení, kondicionování, přebalení, oddělování, míšení nebo směšování, před použitím některého ze způsobů označených R1 až R11.
( *13 ) Dočasným skladováním se rozumí předběžné skladování podle čl. 3 bodu 10).
( 27 ) Kinematická viskozita se určuje jen u kapalin.
( 28 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. L 353, 31.12.2008, s. 1).
( 29 ) ►C3 Nařízení Komise (ES) č. 440/2008 ze dne 30. května 2008, kterým se stanoví zkušební metody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) (Úř. věst. L 142, 31.5.2008, s. 1). ◄
( 30 ) Zatímco tyto nástroje a opatření mohou podněcovat k předcházení vzniku odpadů, což je nejvyšší krok v hierarchii způsobů nakládání s odpady, stanoví příloha IV komplexní seznam konkrétnějších opatření k předcházení vzniku odpadů.