2008/944/SZBPSpolečný postoj Rady 2008/944/SZBP ze dne 8. prosince 2008 , kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu

Publikováno: Úř. věst. L 335, 13.12.2008, s. 99-103 Druh předpisu: Společný postoj
Přijato: 17. září 2019 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 8. prosince 2008 Nabývá účinnosti: 8. prosince 2008
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Konsolidované znění předpisu s účinností od 15. dubna 2025

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

SPOLEČNÝ POSTOJ RADY 2008/944/SZBP

ze dne 8. prosince 2008,

kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu

(Úř. věst. L 335 13.12.2008, s. 99)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

ROZHODNUTÍ RADY (SZBP) 2019/1560 ze dne 16. září 2019,

  L 239

16

17.9.2019

►M2

ROZHODNUTÍ RADY (SZBP) 2025/779  ze dne 14. dubna 2025,

  L 779

1

15.4.2025



▼B

SPOLEČNÝ POSTOJ RADY 2008/944/SZBP

ze dne 8. prosince 2008,

kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu



Článek 1

▼M1

1.  
Každý členský stát posuzuje jemu podané žádosti o udělení vývozní licence pro zboží zahrnuté do Společného vojenského seznamu EU uvedeného v článku 12, včetně těch, jež se týkají převodů mezi jednotlivými vládami, případ od případu podle kritérií v článku 2.

▼M1

1a.  
Pokud budou k dispozici nové relevantní informace, každý členský stát se vyzývá, aby znovu posoudil vývozní licence pro zboží zahrnuté do Společného vojenského seznamu EU poté, co byly uděleny.

▼B

2.  

Žádosti o udělení vývozní licence uvedené v odstavci 1 zahrnují:

— 
žádosti o udělení licence pro fyzický vývoz, včetně žádostí za účelem licenční výroby vojenského materiálu ve třetích zemích,
— 
žádosti o udělení licence pro zprostředkování,
— 
žádosti o udělení licence pro „převoz“ nebo „překládku“,
— 
žádosti o udělení licence pro jakýkoli nehmotný přenos softwaru a technologie prostředky, jako jsou elektronická média, fax nebo telefon.

Právní předpisy členských států stanoví, v jakém případě se ve vztahu k těmto žádostem požaduje vývozní licence.

▼M2

Článek 2

Kritéria

1.  
První kritérium: Dodržování mezinárodních povinností a závazků členských států, zejména omezujících opatření přijatých Radou bezpečnosti Organizace spojených národů nebo Evropskou unií, dohod o nešíření a jiných tématech, jakož i dalších mezinárodních povinností a závazků.

Vývozní licence je zamítnuta, pokud by její vydání bylo v rozporu s mezinárodními povinnostmi a závazky členských států, včetně:

a) 

povinností členských států a jejich závazku prosazovat plnění zbrojních embarg Organizace spojených národů, Evropské unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě;

b) 

závazků členských států vyplývajících ze Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, Úmluvy o zákazu biologických a toxinových zbraní a Úmluvy o zákazu chemických zbraní;

c) 

závazků členských států podle Úmluvy o některých konvenčních zbraních a příslušných protokolů, jež jsou k ní připojeny;

d) 

závazků členských států podle Smlouvy o obchodu se zbraněmi;

e) 

závazků členských států podle Úmluvy o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení (dále jen „Ottawská úmluva“);

f) 

závazků členských států podle Akčního programu OSN k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech;

g) 

závazků členských států vyplývajících z globálního rámce pro řízení konvenčního střeliva během jeho celého životního cyklu;

h) 

závazků členských států v rámci Australské skupiny, Režimu kontroly raketových technologií, Zanggerova výboru, Skupiny jaderných dodavatelů, Wassenaarského ujednání a Haagského kodexu chování proti šíření balistických střel.

2.  

Druhé kritérium: Dodržování lidských práv v zemi konečného určení a dodržování mezinárodního humanitárního práva touto zemí.

— 
Po posouzení přístupu přijímající země k příslušným zásadám zavedeným mezinárodními nástroji v oblasti lidských práv, včetně situace v oblasti lidských práv v této zemi, členské státy:
a) 

vývozní licenci zamítnou, jestliže existuje zřejmé riziko, že vojenské technologie nebo vojenský materiál, které mají být vyvezeny, mohou být použity k vnitřní represi nebo ke spáchání závažných genderově podmíněných násilných činů nebo závažných násilných činů namířených proti ženám a dětem nebo jiných závažných porušení lidských práv či k jejich usnadnění;

b) 

vydávají licence se zvláštní obezřetností a opatrností u zemí, kde jsou podle zjištění příslušných orgánů Organizace spojených národů, Evropské unie nebo Rady Evropy závažným způsobem porušována lidská práva, přičemž postupují individuálně a vezmou v úvahu povahu vojenských technologií nebo vojenského materiálu.

Technologiemi nebo materiálem, které by mohly být použity k vnitřní represi, se pro tyto účely rozumí mimo jiné technologie nebo materiál, u kterých (nebo u jim podobných) bylo prokázáno jejich použití k vnitřní represi navrhovaným konečným uživatelem, nebo technologie nebo materiál, u nichž je důvod se domnívat, že nebudou dodány pro deklarované konečné užití nebo deklarovanému konečnému uživateli, nýbrž že budou odkloněny a použity k vnitřní represi. V souladu s článkem 1 musí být pečlivě zvažován charakter technologií nebo materiálu, zvláště jsou-li určeny pro účely vnitřní bezpečnosti. Vnitřní represe zahrnuje mimo jiné mučení a jiné kruté, nelidské a ponižující zacházení nebo trestání, okamžité nebo svévolné popravy, zmizení, svévolné zadržení nebo jiné závažné porušování lidských práv a základních svobod, jak jsou stanoveny v příslušných mezinárodních nástrojích týkajících se lidských práv, včetně Všeobecné deklarace lidských práv a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
— 
Po posouzení přístupu přijímající země k příslušným zásadám zavedeným nástroji podle mezinárodního humanitárního práva a dodržování tohoto práva členské státy:
c) 

vývozní licenci zamítnou, jestliže existuje zřejmé riziko, že vojenské technologie nebo vojenský materiál, které mají být vyvezeny, mohou být použity ke spáchání činů představujících závažné porušení mezinárodního humanitárního práva, mimo jiné na skupinách požívajících ochrany podle tohoto práva, jako jsou ženy a děti, či k jejich usnadnění.

3.  
Třetí kritérium: Vnitřní situace v zemi konečného určení jako výsledek napětí nebo ozbrojených konfliktů.

Členské státy zamítnou udělení licence na vývoz vojenských technologií nebo vojenského materiálu, které by podněcovaly či prodlužovaly ozbrojené konflikty nebo zhoršovaly existující napětí a konflikty v zemi konečného určení, aniž je dotčena legitimní a zákonná bezpečnost a obrana této země.

4.  
Čtvrté kritérium: Zachování regionálního míru, bezpečnosti a stability.

Členské státy zamítnou vývozní licenci v případě, že existuje zřejmé riziko, že by zamýšlený příjemce použil vojenské technologie nebo vojenský materiál, které mají být vyvezeny, k agresi vůči jiné zemi nebo k prosazení územního požadavku silou. Při zvažování těchto rizik berou členské státy mimo jiné v úvahu:

a) 

existenci nebo pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu mezi příjemcem a jinou zemí;

b) 

územní požadavek, který se příjemce v minulosti snažil prosadit nebo hrozil prosadit silou;

c) 

pravděpodobnost, že by vojenské technologie nebo vojenský materiál byly použity k jiným účelům než pro legitimní národní bezpečnost a obranu přijímající země nebo pro výkon přirozeného práva přijímající země na sebeobranu v souladu s mezinárodním právem, zakotveného v článku 51 Charty Organizace spojených národů;

d) 

nutnost neovlivňovat nepříznivě jakýmkoliv významným způsobem regionální stabilitu.

5.  
Páté kritérium: Národní bezpečnost členských států a území, za které členské státy ve vnějších vztazích odpovídají, jakož i bezpečnost spřátelených a spojeneckých zemí.

Členské státy berou v úvahu:

a) 

potenciální dopady vojenských technologií nebo vojenského materiálu, které mají být vyvezeny, na své obranné a bezpečnostní zájmy, jakož i na obranné a bezpečnostní zájmy jiných členských států a spřátelených a spojeneckých zemí, aniž by bylo dotčeno posuzování kritérií týkajících se dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva, jakož i regionálního míru, bezpečnosti a stability;

b) 

riziko použití daných vojenských technologií nebo vojenského materiálu proti svým vlastním ozbrojeným silám nebo ozbrojeným silám členských států a spřátelených a spojeneckých zemí.

6.  
Šesté kritérium: Chování kupující či přijímající země vůči mezinárodnímu společenství, zejména pokud jde o její přístup k terorismu, povahu jejích spojeneckých závazků a dodržování mezinárodního práva z její strany.

Členské státy berou v úvahu mimo jiné pověst kupující či přijímající země z hlediska:

a) 

její podpory nebo podněcování terorismu a mezinárodního organizovaného zločinu;

b) 

jejího dodržování mezinárodních závazků, zejména těch, které se týkají nevyužívání síly, a mezinárodního humanitárního práva;

c) 

jejího závazku k nešíření a dalším oblastem kontroly zbrojení a odzbrojení, zejména podepsání, ratifikaci a provádění příslušných úmluv o kontrole zbrojení a odzbrojení, jež jsou uvedeny v písmenech b) až d) prvního kritéria.

7.  
Sedmé kritérium: Existence rizika, že vojenské technologie nebo vojenský materiál budou v přijímající zemi dodány jinému než deklarovanému odběrateli nebo znovu vyvezeny za nežádoucích podmínek.

Při hodnocení vlivu vojenských technologií nebo vojenského materiálu, které mají být vyvezeny, na přijímající zemi a rizika, že by tyto technologie nebo tento materiál mohly být dodány nežádoucímu konečnému uživateli nebo pro nežádoucí konečné využití, jsou posuzovány tyto skutečnosti:

a) 

legitimní obranné a vnitrostátní bezpečnostní zájmy přijímající země, včetně případné účasti na mírových operacích Organizace spojených národů či jiných činnostech pro zachování míru;

b) 

technická schopnost přijímající země využít a chránit tyto technologie nebo tento materiál;

c) 

schopnost přijímající země provádět účinnou kontrolu vývozu, včetně případů, kdy vojenské technologie nebo vojenský materiál, které mají být vyvezeny, představují zboží, které má být zabudováno do výrobních celků pro opětovný vývoz přijímající zemí;

d) 

riziko, že tyto technologie nebo materiál budou znovu vyvezeny do nežádoucích míst určení, a pověst přijímající země z hlediska dodržování předpisů pro opětovný vývoz nebo předpisů pro předchozí souhlas s opětovným vývozem, jejichž zavedení považuje vyvážející členský stát za vhodné;

e) 

riziko, že tyto technologie nebo materiál budou dodány teroristickým organizacím nebo jednotlivým teroristům;

f) 

riziko nezamýšlených transferů technologií či jejich přepracování k jiným účelům, než pro které byly určeny;

g) 

riziko, že tyto technologie nebo materiál budou použity k obcházení omezujících opatření přijatých Organizací spojených národů nebo Evropskou unií;

h) 

riziko zhoršení konfliktů, násilností a protiprávních činností v důsledku zvláštní povahy vyvážených technologií a materiálu, zejména v souvislosti s rizikem odklonu ručních palných a lehkých zbraní.

8.  
Osmé kritérium: Slučitelnost vývozu vojenských technologií nebo vojenského materiálu s technickou a hospodářskou kapacitou země konečného určení, přičemž je žádoucí, aby státy své legitimní potřeby v oblasti bezpečnosti a obrany naplňovaly s co nejmenším využitím lidských a hospodářských zdrojů pro potřeby zbrojení.

S přihlédnutím k informacím z důležitých zdrojů, jako jsou zprávy předložené Rozvojovým programem Organizace spojených národů, Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, berou členské státy v úvahu, zda by navrhovaný vývoz mohl vážně ohrozit udržitelný rozvoj země konečného určení. V této souvislosti posuzují relativní úroveň vojenských a sociálních výdajů této země, s přihlédnutím k případné pomoci poskytované této zemi ze strany Unie či na bilaterálním základě.

▼B

Článek 3

Tímto společným postojem není dotčeno právo členských států uplatňovat přísnější vnitrostátní politiky.

Článek 4

1.  
Členské státy se navzájem informují o podrobnostech žádostí o udělení vývozní licence, jež byly v souladu s kritérii tohoto společného postoje zamítnuty, spolu s vysvětlením, proč byla daná licence zamítnuta. Dříve než členský stát udělí licenci, která byla jiným členským státem či státy během posledních tří let zamítnuta v podstatě pro identickou transakci, konzultuje nejdříve členský stát nebo státy, které ji zamítly. Pokud se přesto členský stát po těchto konzultacích rozhodne licenci udělit, oznámí tuto skutečnost členskému státu nebo státům, které ji zamítly, s podrobným vysvětlením svého postupu.
2.  
Rozhodnutí o povolení nebo zákazu transferu jakýchkoliv vojenských technologií nebo vojenského materiálu zůstává v pravomoci každého členského státu. Zamítnutím licence se rozumí takový případ, kdy členský stát odmítl povolit skutečný prodej nebo vývoz daných vojenských technologií nebo vojenského materiálu a kdy by se v opačném případě prodej uskutečnil nebo by došlo k uzavření příslušné smlouvy. V tomto smyslu může zamítnutí podléhající hlášení v souladu s vnitrostátními postupy zahrnovat zamítnutí vydat povolení k zahájení jednání či zápornou odpověď na formální prvotní žádost o informace ke konkrétní zakázce.
3.  
Členské státy se zamítnutími a konzultacemi nakládají jako s důvěrnými informacemi a nevyužívají je pro vlastní obchodní zvýhodnění.

▼M2

Článek 5

Vývozní licence se udělují pouze na základě předchozí spolehlivé znalosti konečného použití v zemi konečného určení. To bude obecně vyžadovat důkladnou kontrolu osvědčení konečného uživatele nebo příslušné dokumentace nebo určitou formu úředního povolení vydaného zemí konečného určení. Členské státy mohou používat další nástroje pro monitorování koncových uživatelů, včetně požadavku, aby koncoví uživatelé souhlasili s konkrétními ověřovacími mechanismy. Při posuzování žádostí o udělení licence pro vývoz vojenských technologií nebo vojenského materiálu za účelem výroby ve třetích zemích berou členské státy v úvahu zejména možné použití hotového výrobku v zemi výroby a riziko, že by hotový výrobek mohl být dodán nebo vyvezen nežádoucímu konečnému uživateli.

Článek 6

Aniž je dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 ( 1 ), budou kritéria uvedená v článku 2 tohoto společného postoje a konzultační postup uvedený v článku 4 tohoto společného postoje uplatňovány také na členské státy, pokud jde o zboží nebo technologie dvojího užití uvedené v příloze I nařízení (EU) 2021/821, existuje-li vážný důvod se domnívat, že konečným uživatelem tohoto zboží a technologií budou ozbrojené síly, vnitřní bezpečnostní složky nebo podobné subjekty dané země. Odkazuje-li se v tomto společném postoji na vojenské technologie nebo vojenský materiál, rozumí se tím i takové zboží a technologie dvojího užití.

Článek 7

1.  
Za účelem maximalizace účinnosti tohoto společného postoje členské státy v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) usilují o posílení spolupráce a podporu konvergence v oblasti vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu, mimo jiné výměnou příslušných informací, včetně informací o konkrétních místech určení a o oznámeních o zamítnutí vývozu, o politikách vývozu zbraní a případně o monitorování konečného užití, a to prostřednictvím konzultací týkajících se jejich posouzení rizik, jakož i prostřednictvím určení možných opatření k dalšímu zvýšení konvergence a k podpoře jednoty a soudržnosti vnější činnosti Unie.
2.  
S cílem podpořit konvergenci a usnadnit rozhodování o vývozu společně financovaného a vyrobeného vojenského materiálu nebo technologií mohou členské státy účastnící se společného obranného projektu za tímto účelem využít mechanismy pro usnadnění. Členské státy, které se účastní společného obranného projektu, se vyzývají, aby svá posouzení rizik vzájemně konzultovaly.

▼M1

Článek 8

1.  
Každý členský stát předloží Evropské službě pro vnější činnost do 30. června každého roku informace za předchozí kalendářní rok o svých vývozech vojenských technologií a vojenského materiálu a o provádění tohoto společného postoje.
2.  
Výroční zpráva EU vycházející z příspěvků všech členských států je předkládána Radě k přijetí a je zpřístupněna veřejnosti ve formátu popisné zprávy a on-line databáze s možností vyhledávání na internetové stránce Evropské služby pro vnější činnost.
3.  
Kromě toho každý členský stát, který vyváží technologie nebo materiál uvedené na Společném vojenském seznamu EU, zveřejňuje národní zprávu o svých vývozech vojenských technologií a vojenského materiálu, jejíž obsah bude v souladu s platnými vnitrostátními předpisy.

▼B

Článek 9

S přihlédnutím k zásadám a kritériím tohoto společného postoje členské státy v rámci SZBP případně společně posoudí situaci potenciálních nebo skutečných příjemců vývozů vojenských technologií a vojenského materiálu z členských států.

Článek 10

Ačkoli členské státy mohou případně také brát v úvahu dopad navrhovaných vývozů na své vlastní hospodářské, sociální, obchodní a průmyslové zájmy, tyto faktory neovlivňují uplatňování výše uvedených kritérií.

Článek 11

Členské státy vynakládají maximální úsilí, aby podnítily další státy vyvážející vojenské technologie nebo vojenský materiál k uplatňování kritérií tohoto společného postoje. Se třetími státy uplatňujícími tato kritéria si pravidelně vyměňují zkušenosti ze svých politik kontroly vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu a z uplatňování kritérií.

Článek 12

Členské státy zajistí, aby jim jejich vnitrostátní právní předpisy umožnily kontrolovat vývoz technologií a materiálu uvedených na Společném vojenském seznamu EU. Společný vojenský seznam EU funguje jako referenční bod pro vnitrostátní seznamy vojenských technologií a vojenského materiálu členských států, tyto seznamy však přímo nenahrazuje.

▼M1

Článek 13

Uživatelská příručka k tomuto společnému postoji, která je pravidelně hodnocena, slouží jako vodítko pro jeho provádění.

▼B

Článek 14

Tento společný postoj nabývá účinku dnem přijetí.

▼M2

Článek 15

Tento společný postoj bude přezkoumán do 15. dubna 2030.

▼B

Článek 16

Tento společný postoj bude zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie.


( 1 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 ze dne 20. května 2021, kterým se zavádí režim Unie pro kontrolu vývozu, zprostředkování, technické pomoci, tranzitu a přepravy zboží dvojího užití (Úř. věst. L 206, 11.6.2021, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2021/821/oj).

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU
Nejste přihlášeni
Zaregistrovat / Přihlásit se
Podrobné vyhledávání
Podrobné vyhledávání

Vyhledání konkrétního předpisu

K vyhledání konkrétního předpisu stačí zadat číslo/rok. (Např. 14/2000)

Fulltextové vyhledávání

Zadejte vhodně vybraná klíčová slova. Zadání může být v následujícíh tvarech:

  • náhrady škody: pokud zadáte více slov, najde všechny stránky, kde se vyskytují alespoň jedno ze zadaných slov. Na pořadí slov však nezáleží.
  • +náhrady: každé slovo, které předchází znaménko plus, se musí na stránce nacházet.
  • -náhrady: každé slovo, které předchází znaménko mínus, se nesmí na stránce nacházet.
  • "náhradě škod": řetězec uzavřený v uvozovkách bude vyhledán přesně tak, jak je zadán. Tj. budou vyhledány jen stránky, kde se vyskytují obě slova přesně za sebou.

Jednotlivá pravidla lze libovolně kombinovat.