(EHK OSN) č. 14Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 14 – Jednotná ustanovení týkající se schvalování typu vozidel týkající se kotevních úchytů bezpečnostních pásů, systémů kotevních úchytů ISOFIX, kotevních úchytů horního upínání ISOFIX a míst k sezení i-Size [2015/1406]

Pouze původní texty EHK OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je třeba ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 14 – Jednotná ustanovení týkající se schvalování typu vozidel týkající se kotevních úchytů bezpečnostních pásů, systémů kotevních úchytů ISOFIX, kotevních úchytů horního upínání ISOFIX a míst k sezení i-Size [2015/1406]

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

Doplněk 5 k sérii změn 07 – datum vstupu v platnost: 10. června 2014

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Schválení

5.

Specifikace

6.

Zkoušky

7.

Kontrola v průběhu statických zkoušek kotevních úchytů bezpečnostních pásů a po nich

8.

Změny a rozšíření schválení typu vozidla

9.

Shodnost výroby

10.

Sankce za neshodnost výroby

11.

Návod k obsluze

12.

Definitivní ukončení výroby

13.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

14.

Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

Příloha 1

Sdělení

Příloha 2

Uspořádání značky schválení

Příloha 3

Umístění účinných kotevních úchytů pásu

Příloha 4

Postup stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorových vozidlech

Příloha 5

Tažné zařízení

Příloha 6

Minimální počet bodů kotevních úchytů a umístění spodních kotevních úchytů

Příloha 7

Dynamická zkouška jako alternativa pro statickou zkoušku pevnosti kotevních úchytů bezpečnostních pásů

Příloha 8

Specifikace figuríny

Příloha 9

Systémy kotevních úchytů ISOFIX a kotevní úchyty horního upínání ISOFIX

Příloha 10

Místo k sezení i-Size

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na:

a)	vozidla kategorií M a N (1) s ohledem na jejich kotevní úchyty bezpečnostních pásů určených pro dospělé cestující na sedadlech směřujících dopředu, dozadu nebo bočně;

b)	vozidla kategorie M1 s ohledem na jejich systémy kotevních úchytů ISOFIX a jejich kotevní úchyty horního upínání ISOFIX určené pro dětské zádržné systémy. Ostatní vozidla vybavená kotevními úchyty ISOFIX musí také vyhovět ustanovením tohoto předpisu;

c)	vozidla kterékoli kategorie s ohledem na jejich místa k sezení i-Size, jsou-li definována výrobcem vozidla.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu

2.1	„schválením vozidla“ se rozumí schválení typu vozidla vybaveného kotevními úchyty pro dané typy bezpečnostních pásů;

2.2

„typem vozidla“ se rozumí kategorie motorových vozidel, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou rozměry, tvary a materiály součástí nosné konstrukce vozidla nebo nosné konstrukce sedadla, ke kterým jsou případně připojeny kotevní úchyty bezpečnostních pásů a systémy kotevních úchytů ISOFIX a kotevní úchyty horního upínání ISOFIX, a je-li pevnost kotevních úchytů zkoušena dynamickou zkouškou, a také pevnost podlahy vozidla, pokud je zkoušena statickou zkouškou v případě míst k sezení i-Size, vlastnosti každé součásti zádržného systému, zejména funkce omezovače zatížení mající vliv na síly působící na kotevní úchyty bezpečnostních pásů;

2.3	„kotevními úchyty bezpečnostního pásu“ se rozumějí části nosné konstrukce vozidla nebo sedadla nebo ostatních částí vozidla, k nimž musí být pásy připevněny;

2.4

„účinným kotevním úchytem pásu“ se rozumí bod, který je v souladu s bodem 5.4, obvykle užívaný ke stanovení úhlu každé části bezpečnostního pásu vzhledem k jeho uživateli, tj. bod, v němž je nutno připevnit popruh, aby se dosáhlo stejné polohy jako při užívání pásu, a který může, ale nemusí být skutečným kotevním úchytem pásu podle tvarového uspořádání upevňovacích součástí pásu a jejich připevnění ke kotevnímu úchytu. 2.4.1 Například v případě: 2.4.1.1 je-li průvlak popruhu na nosné konstrukci vozidla nebo sedadla, považuje se za účinný kotevní úchyt pásu střed tohoto průvlaku v místě, kde popruh vychází z průvlaku na straně uživatele pásu; a 2.4.1.2 probíhá-li pás od uživatele přímo k navíječi připevněnému k nosné konstrukci vozidla nebo sedadla bez využití průvlaku popruhu, považuje se za účinný kotevní úchyt pásu průsečík osy cívky k ukládání popruhu s rovinou procházející střednicí popruhu na cívce;

2.5	„podlahou“ se rozumí dolní část karoserie vozidla spojující boční stěny vozidla. V této souvislosti zahrnuje žebra, zápustky a případně jiné výztuhy, i když jsou pod podlahou, jako například podélníky a příčníky;

2.6

„sedadlem“ se rozumí nosná konstrukce, která může, ale nemusí být nedílnou součástí konstrukce vozidla s čalouněním, a poskytuje místo k sezení jedné dospělé osobě; tento termín zahrnuje jak jednotlivé sedadlo, tak i část lavicového sedadla odpovídající jednomu místu k sezení; 2.6.1 „předním sedadlem cestujícího“ se rozumí každé sedadlo, kde „nejvíce vpředu se nalézající bod H“ daného sedadla je před svislou příčnou rovinou procházející bodem R řidiče nebo je v této rovině; 2.6.2 „sedadlem směřujícím dopředu“ se rozumí sedadlo, které lze používat, když se vozidlo pohybuje, a které směřuje k přední části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel menší než + 10° nebo – 10°; 2.6.3 „sedadlem směřujícím dozadu“ se rozumí sedadlo, které lze používat, když se vozidlo pohybuje, a které směřuje k zadní části vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel menší než + 10° nebo – 10°; 2.6.4 „bočně směřujícím sedadlem“ se rozumí sedadlo, které lze používat, když se vozidlo pohybuje, a které směřuje k boku vozidla tak, že svislá rovina souměrnosti sedadla svírá se svislou rovinou souměrnosti vozidla úhel 90° (± 10°);

2.7

„skupinou sedadel“ se rozumí buď sedadlo lavicového typu, nebo sedadla sice oddělená, avšak uspořádaná vedle sebe (tj. s krajními předními kotevními úchyty jednoho sedadla v přímce nebo před krajními zadními kotevními úchyty a v přímce nebo za krajními předními kotevními úchyty jiného sedadla), poskytující místo k sezení jedné nebo více dospělým osobám;

2.8	„lavicovým sedadlem“ se rozumí úplná nosná konstrukce s čalouněním poskytující nejméně dvě místa k sezení pro dospělé osoby;

2.9

„typem sedadla“ se rozumí kategorie sedadel, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou: 2.9.1 tvar, rozměry a materiály nosné konstrukce sedadla, 2.9.2 typy a rozměry seřizovacích systémů a všech zajišťovacích systémů, 2.9.3 typ a rozměry kotevních úchytů pásu na sedadle, ukotvení sedadla a příslušných částí nosné konstrukce vozidla;

2.10	„ukotvením sedadla“ se rozumí systém, kterým je zajištěno připevnění soupravy sedadel k nosné konstrukci vozidla, včetně příslušných částí nosné konstrukce vozidla;

2.11	„seřizovacím systémem“ se rozumí zařízení, jímž se může sedadlo nebo jeho části seřídit do polohy přizpůsobené tvarům těla sedící osoby. Toto zařízení může zejména umožňovat: 2.11.1 podélné přestavení; 2.11.2 svislé přestavení; 2.11.3 úhlové přestavení;

2.12	„přestavovacím systémem“ se rozumí zařízení, s jehož pomocí lze sedadlo nebo některou jeho část posunout nebo otočit bez pevné přechodné pozice, aby byl umožněn snadný přístup do prostoru za tímto sedadlem;

2.13	„zajišťovacím systémem“ se rozumí každé zařízení, které udržuje sedadlo a jeho části v jakékoliv provozní poloze a zahrnuje i zařízení zajišťující opěradlo vůči sedadlu i sedadlo vůči vozidlu;

2.14

„referenční oblastí“ se rozumí prostor mezi dvěma svislými podélnými rovinami vzdálenými od sebe 400 mm, ležícími symetricky k bodu H a definovanými otočením kulové hlavice měřicího přístroje ze svislé do vodorovné polohy, jak je popsáno v předpisu č. 21, příloze 1. Tento přístroj se umístí podle popisu v uvedené příloze předpisu č. 21 a nastaví na maximální délku 840 mm;

2.15	„funkcí omezovače zatížení hrudníku“ se rozumí jakákoli část bezpečnostního pásu a/nebo sedadla a/nebo vozidla určená k omezení úrovně zádržných sil působících na hrudník cestujícího v případě kolize;

2.16	„ISOFIX“ je systém pro připojení dětských zádržných systémů k vozidlům, který má dva tuhé kotevní úchyty na vozidle, dva odpovídající tuhé úchyty na dětském zádržném systému a prostředek omezující rotaci dětského zádržného systému kolem příčné osy;

2.17

„místem ISOFIX“ se rozumí místo umožňující instalovat: a) buď univerzální dopředu směřující dětský zádržný systém ISOFIX definovaný v předpisu č. 44; b) nebo polouniverzální dopředu směřující dětský zádržný systém ISOFIX definovaný v předpisu č. 44; c) nebo polouniverzální dozadu směřující dětský zádržný systém ISOFIX definovaný v předpisu č. 44; d) nebo polouniverzální bočně směřující dětský zádržný systém ISOFIX definovaný v předpisu č. 44; e) nebo dětský zádržný systém ISOFIX určitého vozidla definovaný v předpisu č. 44; f) nebo dětský zádržný systém i-Size definovaný v předpisu č. 129; g) nebo dětský zádržný systém ISOFIX určitého vozidla definovaný v předpisu č. 129;

2.18	„spodním kotevním úchytem ISOFIX“ se rozumí jedna tuhá vodorovná tyč o kruhovém profilu s průměrem 6 mm, vystupující z konstrukce vozidla nebo sedadla a na niž se má pomocí úchytů ISOFIX zachytit a připevnit dětský zádržný systém ISOFIX;

2.19	„systémem kotevních úchytů ISOFIX“ se rozumí systém složený ze dvou spodních kotevních úchytů ISOFIX, který je navržen pro připevnění dětského zádržného systému ISOFIX v kombinaci s antirotačním zařízením;

2.20	„ÚCHYTEM ISOFIX“ se rozumí jedno nebo dvě spojení splňující požadavky předpisu č. 44 nebo předpisu č. 129, která vyčnívají z konstrukce dětského zádržného systému ISOFIX a jsou kompatibilní se spodním kotevním úchytem ISOFIX;

2.21	„dětským zádržným systémem ISOFIX“ se rozumí dětský zádržný systém splňující požadavky předpisu č. 44 nebo předpisu č. 129, který musí být připevněn k systému kotevních úchytů ISOFIX;

2.22

„zařízením pro působení statické síly (ZPSS)“ se rozumí zkušební přípravek, který zapojuje kotevní úchyty systému ISOFIX vozidla a který se používá pro ověření pevnosti a schopnosti nosné konstrukce vozidla nebo sedadla omezit rotaci při statické zkoušce. Na obrázcích 1 a 2 přílohy 9 je popsán zkušební přípravek pro spodní kotevní úchyty a kotevní úchyty horního upínání, jakož i ZPSSSL (Support Leg) pro posouzení míst k sezení i-Size s ohledem na pevnost podlahy vozidla. Příklad takového ZPSSSL je znázorněn na obrázku 3 v příloze 10;

2.23

„antirotační zařízení“ a) antirotační zařízení pro univerzální dětský zádržný systém ISOFIX se skládá z horního upínání ISOFIX; b) antirotační zařízení pro polouniverzální dětský zádržný systém ISOFIX se skládá z horního upínání, palubní desky vozidla nebo z podpěry určené k omezení rotace zádržného zařízení během čelního nárazu; c) antirotační zařízení pro dětský zádržný systém i-Size se skládá z horního upínání nebo z podpěry určené k omezení rotace zádržného zařízení během čelního nárazu; d) u univerzálních či polouniverzálních dětských zádržných systémů ISOFIX, i-Size nepředstavuje sedadlo vozidla samo o sobě antirotační zařízení;

2.24	„kotevním úchytem horního upínání ISOFIX“ se rozumí prvek výbavy, například tyč, který je umístěn v definované oblasti, je konstruován pro uchycení spojovacího dílu popruhu horního upínání ISOFIX a přenášení jeho zádržné síly na nosnou konstrukci vozidla;

2.25	„spojovacím dílem horního upínání ISOFIX“ se rozumí zařízení určené k připevnění ke kotevnímu úchytu horního upínání ISOFIX;

2.26	„hákem horního upínání ISOFIX“ se rozumí spojovací díl horního upínání ISOFIX obvykle používaný k připevnění popruhu horního upínání ke kotevnímu úchytu horního upínání ISOFIX, jak je znázorněno na obrázku 3 přílohy 9 tohoto předpisu;

2.27

„popruhem horního upínání ISOFIX“ se rozumí popruh (nebo rovnocenný předmět), který vystupuje z vrchní části dětského zádržného systému ISOFIX ke kotevnímu úchytu horního upínání ISOFIX a který je vybaven zařízením umožňujícím seřízení, zařízením pro uvolnění tahu a spojovacím dílem horního upínání ISOFIX;

2.28	„vodicí zařízení“ je určeno k pomoci osobě provádějící instalaci dětského zádržného systému ISOFIX fyzickým naváděním úchytů ISOFIX, kterými je vybaven dětský zádržný systém ISOFIX, do správné polohy vůči spodním kotevním úchytům ISOFIX pro usnadnění spojení;

2.29

„přípravkem dětského zádržného systému“ se rozumí přípravek v souladu s některou z osmi velikostních tříd ISOFIX definovaných v bodě 4 přílohy 17 – dodatku 2 k předpisu č. 16, a zejména jehož rozměry jsou uvedeny na obrázcích 1 až 7 ve výše zmíněném bodě 4. Tyto přípravky dětského zádržného systému (CFR) se používají v předpisu č. 16 k ověření, které třídy velikosti dětských zádržných systémů ISOFIX lze použít na místech ISOFIX vozidla. Také jeden z přípravků CFR, označovaný jako ISO/F2 (B) nebo ISO/F2X(B1), který je popsán v předpisu č. 16 (příloha 17, dodatek 2), se v tomto předpisu používá ke kontrole umístění a možnosti přístupu k jakémukoli systému kotevních úchytů ISOFIX;

2.30	„posuzovaným rozsahem základny podpěry“ se rozumí rozsah podle obrázků 1 a 2 přílohy 10 tohoto předpisu, ve kterém bude spočívat základna podpěry dětského zádržného systému i-Size podle předpisu č. 129, a který proto musí protínat podlaha vozidla;

2.31	„kontaktním povrchem podlahy vozidla“ se rozumí oblast, která je výsledkem průniku horního povrchu podlahy vozidla (včetně čalounění, koberce, pěny atd.) s posuzovaným rozsahem základny podpěry a je konstruována tak, aby odolala silám podpěry dětského zádržného systému i-Size podle předpisu č. 129;

2.32	„místem k sezení i-Size“ se rozumí místo k sezení, pokud je definováno výrobcem vozidla, které je konstruováno tak, aby umožňovalo umístění dětského zádržného systému i-Size podle předpisu č. 129, a splňuje požadavky stanovené v tomto předpise.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1   Žádost o schválení typu vozidla s ohledem na případné kotevní úchyty pásů, systémy kotevních úchytů ISOFIX, kotevní úchyty horního upínání ISOFIX a místa k sezení i-Size předkládá výrobce vozidla nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.2   K žádosti musí být přiloženy níže uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení a tyto náležitosti:

3.2.1

výkresy celkové nosné konstrukce vozidla ve vhodném měřítku ukazující pozice kotevních úchytů pásů, účinných kotevních úchytů pásů (v případě potřeby), systémů kotevních úchytů ISOFIX a případně kotevních úchytů horního upínání ISOFIX, a v případě míst k sezení i-Size kontaktní povrch podlahy vozidla, a podrobné výkresy kotevních úchytů pásů, případně systémů kotevních úchytů ISOFIX, případně kotevních úchytů horního upínání ISOFIX, a bodů, ke kterým jsou připevněny, a v případě míst k sezení i-Size kontaktní povrch podlahy vozidla;

3.2.2

specifikace použitých materiálů, které by mohly negativně ovlivnit pevnost kotevních úchytů pásů, systémů kotevních úchytů ISOFIX a případně kotevních úchytů horního upínání ISOFIX, a v případě míst k sezení i-Size kontaktní povrch podlahy vozidla;

3.2.3

technický popis kotevních úchytů pásů, systémů kotevních úchytů ISOFIX a případně kotevních úchytů horního upínání ISOFIX;

3.2.4

v případě kotevních úchytů pásů, systémů kotevních úchytů ISOFIX a kotevních úchytů horního upínání ISOFIX, jsou-li připevněné ke konstrukci sedadla: 3.2.4.1 podrobný popis typu vozidla z hlediska konstrukce sedadel, ukotvení sedadel a jejich seřizovacích a zajišťovacích systémů; 3.2.4.2 výkresy sedadel, jejich ukotvení k vozidlu a jejich seřizovacích a zajišťovacích systémů provedených ve vhodném měřítku a dostatečně podrobné;

3.2.5

důkaz, že bezpečnostní pás nebo zádržný systém použitý ve schvalovací zkoušce kotevních úchytů vyhovuje předpisu č. 16 v případě, kdy výrobce vozidla zvolí alternativní zkoušku dynamické pevnosti.

3.3   Výrobce podle své volby předloží zkušebně vozidlo představující typ vozidla, které má technická zkušebna provádějící schvalovací zkoušky schválit, nebo součásti vozidla považované za zásadní pro zkoušku kotevních úchytů pásů, systémů kotevních úchytů ISOFIX a případně kotevních úchytů horního upínání ISOFIX a v případě míst k sezení i-Size zkoušku kontaktního povrchu podlahy vozidla.

4.   SCHVÁLENÍ

4.1   Jestliže vozidlo předložené ke schválení podle tohoto předpisu splňuje příslušné požadavky tohoto předpisu, schválení takového typu vozidla se udělí.

4.2   Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (nyní 07, což odpovídá sérii změn 07) uvádějí sérii změn, která zahrnuje poslední podstatné technické změny předpisu v době vydání schválení. Stejná smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla, jak je definován v bodě 2.2 výše.

4.3   Schválení nebo rozšíření nebo odmítnutí či odnětí schválení nebo definitivní ukončení výroby typu vozidla podle tohoto předpisu se smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, oznámí prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

4.4   Na každém vozidle, které vyhovuje typu vozidla schválenému podle tohoto předpisu, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení, která se skládá z:

4.4.1

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (2);

4.4.2

čísla tohoto předpisu vpravo od kružnice předepsané v bodě 4.4.1;

4.4.3

písmene „e“ vpravo od čísla tohoto předpisu v případě schválení typu podle dynamické zkoušky v příloze 7.

4.5   V případě, že vozidlo vyhovuje schválenému typu vozidla podle jednoho nebo více jiných předpisů uvedených v příloze k dohodě v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, se symbol předepsaný v bodě 4.4.1 nemusí opakovat; v takovém případě se další čísla a symboly všech předpisů, podle kterých bylo uděleno schválení v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, umístí ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v bodě 4.4.1.

4.6   Značka schválení musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná;

4.7   Značka schválení se umístí v blízkosti štítku s údaji o vozidle, kterým vozidlo opatřil výrobce, nebo přímo na něj.

4.8   V příloze 2 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značky schválení.

5.   SPECIFIKACE

5.1   Definice (viz příloha 3)

5.1.1   Bod H je vztažný bod podle definice v bodě 2.3 přílohy 4 tohoto předpisu, který musí být určen podle postupu uvedeného v příloze.

5.1.1.1   Bod H je vztažný bod odpovídající bodu H podle definice v bodě 5.1.1, který bude určen pro všechny obvyklé polohy, v nichž je sedadlo používáno.

5.1.1.2   Bod R je vztažný bod sezení definovaný v bodě 2.4 přílohy 4 tohoto předpisu.

5.1.2   Trojrozměrný referenční systém je definován v dodatku 2 přílohy 4 tohoto předpisu.

5.1.3   Body L1 a L2 jsou spodní účinné kotevní úchyty pásu.

5.1.4   Bod C je bod umístěný 450 mm svisle nad bodem R. Pokud však vzdálenost S definovaná v bodě 5.1.6 není kratší než 280 mm a výrobce zvolí alternativní vzorec BR = 260 mm + 0,8 S uvedený v bodě 5.4.3.3, je svislá vzdálenost mezi body C a R 500 mm.

5.1.5   Úhly α1 a α2 jsou úhly mezi vodorovnou rovinou a rovinami kolmými na podélnou svislou střední rovinu sedadla a procházejícími bodem R a body L1 a L2.

Pokud je sedadlo seřiditelné, tento požadavek musí být splněn rovněž pro body H všech obvyklých poloh pro řízení nebo pro jízdu, které udává výrobce vozidla.

5.1.6   S je vzdálenost v milimetrech horních účinných kotevních úchytů pásů od vztažné roviny P, která je rovnoběžná s podélnou střední rovinou vozidla a je definována takto:

5.1.6.1

je-li místo k sezení dostatečně určeno tvarem sedadla, je rovinou P střední rovina tohoto sedadla.

5.1.6.2

Není-li místo k sezení dostatečně určeno: 5.1.6.2.1 je rovinou P pro sedadlo řidiče svislá rovina rovnoběžná s podélnou střední rovinou vozidla, která prochází středem volantu v rovině věnce volantu, když je volant, pokud je seřiditelný, ve své středové poloze. 5.1.6.2.2 Rovina P pro sedadlo předního krajního cestujícího je rovina souměrná s rovinou P řidiče. 5.1.6.2.3 Rovina P pro zadní krajní místo k sezení je rovina stanovená výrobcem pod podmínkou, že jsou zachovány tyto mezní hodnoty vzdálenosti A mezi podélnou střední rovinou vozidla a rovinou P: A je rovno nebo větší než 200 mm, je-li lavicové sedadlo určeno pouze pro dva cestující; A je rovno nebo větší než 300 mm, je-li lavicové sedadlo určeno pro více než dva cestující.

5.2   Obecné specifikace

5.2.1   Kotevní úchyty bezpečnostních pásů musí být navrženy, vyrobeny a umístěny tak, aby:

5.2.1.1

umožňovaly instalaci vhodného bezpečnostního pásu. Kotevní úchyty pásů krajních předních míst musí být vhodné pro bezpečnostní pásy s navíječem a kladkou, zvláště s přihlédnutím k pevnostním vlastnostem kotevních úchytů pásů, pokud výrobce nedodá vozidlo vybavené jinými typy bezpečnostních pásů s navíječi. Jestliže jsou kotevní úchyty vhodné jen pro určité typy bezpečnostních pásů, musí být tyto typy uvedeny ve formuláři zmíněném v bodě 4.3 výše;

5.2.1.2

zmenšovaly na nejmenší možnou míru nebezpečí sklouznutí pásu, když je správně nasazen;

5.2.1.3

zmenšovaly na nejmenší možnou míru nebezpečí poškození popruhu stykem s ostrými tuhými částmi nosné konstrukce vozidla nebo sedadla;

5.2.1.4

umožňovaly, aby vozidlo při obvyklém používání splňovalo ustanovení tohoto předpisu;

5.2.1.5

u kotevních úchytů, které zaujímají různé polohy tak, aby dovolovaly nastupování osob do vozidla a upoutání cestujících, platí požadavky tohoto předpisu pro kotevní úchyty v účinné zadržovací poloze.

5.2.2   Jakýkoli systém kotevních úchytů ISOFIX a jakýkoli kotevní úchyt horního upínání ISOFIX, který je instalován nebo má být instalován pro dětské zádržné systémy ISOFIX, jakož i kontaktní povrch podlahy vozidla případných míst k sezení i-Size musí být navržen, vyroben a umístěn tak, aby:

5.2.2.1

jakýkoli systém kotevních úchytů ISOFIX a jakýkoli kotevní úchyt horního upínání ISOFIX, jakož i kontaktní povrch podlahy vozidla případných míst k sezení i-Size umožnil vozidlu při obvyklém použití vyhovět ustanovením tohoto předpisu. Jakýkoli systém kotevních úchytů ISOFIX a jakýkoli kotevní úchyt horního upínání ISOFIX, který by mohl být přidán na jakékoli vozidlo, musí také vyhovovat ustanovením tohoto předpisu. Takové kotevní úchyty pak musí být popsány v dokumentu žádosti o schválení typu.

5.2.2.2

Odolnost systému kotevních úchytů ISOFIX a kotevního úchytu horního upínání ISOFIX je navržena pro všechny dětské zádržné systémy ISOFIX hmotnostní skupiny 0; 0+; 1, jak je definováno v předpisu č. 44.

5.2.2.3

Systém kotevních úchytů ISOFIX, kotevní úchyt horního upínání ISOFIX a kontaktní povrch podlahy vozidla míst k sezení i-Size musí být navrženy pro dětský zádržný systém i-Size, jak je definován v předpisu č. 129.

5.2.3   Konstrukce a umístění systémů kotevních úchytů ISOFIX:

5.2.3.1

Každý systém kotevních úchytů ISOFIX je příčná vodorovná, tuhá tyč (tyče) o průměru 6 mm ± 0,1 mm pokrývající dvě zóny o minimální účinné délce 25 mm umístěná/umístěné ve stejné ose, jak je definováno na obrázku 4 přílohy 9.

5.2.3.2

Každý systém kotevních úchytů ISOFIX instalovaný na místě pro sezení ve vozidle se umístí nejméně 120 mm za navrženým bodem H, jak je stanoveno v příloze 4 tohoto předpisu, měřeno vodorovně a až ke středu tyče.

5.2.3.3

Pro každý systém kotevních úchytů ISOFIX instalovaný ve vozidle musí být možné připevnit přípravek dětského zádržného systému ISOFIX třídy „ISO/F2“ (B) nebo „ISO/F2X“ (B1) podle definice výrobce vozidla, jak je popsáno v předpisu č. 16 (příloha 17, dodatek 2). Místa i-Size musí pojmout přípravky dětských zádržných systémů ISOFIX tříd velikosti „ISO/F2X“ (B1) a „ISO/R2“ (D) společně s posuzovaným rozsahem pro instalaci podpěry podle předpisu 16 (příloha 17, dodatek 2).

5.2.3.4

Spodní plocha přípravku dětského zádržného systému ISOFIX definovaného výrobcem vozidla v bodě 5.2.3.3 musí mít polohové úhly, které vyhovují níže uvedeným mezím a jsou měřeny ve vztahu ke vztažným rovinám vozidla definovaným v příloze 4, dodatku 2 tohoto předpisu: a) Klonění: 15° ± 10°, b) Klopení: 0° ± 5°, c) Vybočení: 0° ± 10°. Pro místa i-Size, pokud nejsou překročeny meze stanovené v bodě 5.2.3.4, je přijatelné, aby nejmenší délka podpěry, podle posuzovaného rozsahu základny podpěry, měla za následek úhlovou rozteč větší, než jakou by jinak vynucovalo sedadlo nebo nosná konstrukce vozidla. Přípravek dětského zádržného systému ISOFIX musí být možné nainstalovat pod zvýšenou úhlovou roztečí.

5.2.3.5

Systémy kotevních úchytů ISOFIX musí být stále ve své poloze nebo zatažitelné. V případě zatažitelných kotevních úchytů musí být požadavky týkající se systému kotevních úchytů ISOFIX splněny v poloze k použití.

5.2.3.6

Každá tyč spodního kotevního úchytu ISOFIX (když je připravena k použití) nebo každé trvale instalované vodicí zařízení musí být při pohledu na tyč nebo vodicí zařízení viditelné bez stlačení čalounění sedáku nebo opěradla sedadla, a to ve svislé podélné rovině procházející středem tyče nebo vodicího zařízení podél přímky stoupající v úhlu 30 stupňů od vodorovné roviny. Alternativou výše uvedeného požadavku je možnost, že vozidlo má stálou značku vedle každé tyče nebo vodicího zařízení. Toto značení obsahuje jednu z následujících možností podle volby výrobce: 5.2.3.6.1 přinejmenším symbol z přílohy 9, obrázku 12 obsahující kružnici o průměru nejméně 13 mm a piktogram splňující následující podmínky: a) piktogram musí být v kontrastu s pozadím kružnice; b) piktogram musí být umístěn v blízkosti každé tyče systému; 5.2.3.6.2 slovo „ISOFIX“ velkými písmeny alespoň o výšce 6 mm.

5.2.3.7

Požadavky bodu 5.2.3.6 se nevztahují na místa k sezení i-Size. Místa k sezení i-Size musí být označena podle bodu 5.2.5.1.

5.2.4   Konstrukce a umístění kotevních úchytů horního upínání ISOFIX:

Na žádost výrobce automobilu lze alternativně použít metody popsané v bodech 5.2.4.1 a 5.2.4.2.

Metodu popsanou v bodě 5.2.4.1 lze použít pouze tehdy, nachází-li se na sedadle vozidla místo ISOFIX.

5.2.4.1   Podle bodů 5.2.4.3 a 5.2.4.4 část každého kotevního úchytu horního upínání ISOFIX, která je určena pro spojení se spojovacím dílem horního upínání ISOFIX, se umístí ne dále než 2 000 mm od vztažného bodu ramene a to v šedé zóně, jak je znázorněno na obrázcích 6 až 10 přílohy 9, určeného místa k sezení, pro které je instalována s ohledem na šablonu popsanou v SAE J 826 (červenec 1995) a znázorněnou v příloze 9, obrázku 5 podle následujících podmínek:

5.2.4.1.1

bod „H“ šablony je umístěn v jedinečném konstrukčním bodu „H“ krajní dolní a krajní zadní polohy sedadla, šablona je však umístěna příčně v polovině vzdálenosti mezi dvěma spodními kotevními úchyty ISOFIX;

5.2.4.1.2

linie trupu šablony je ve stejném úhlu k příčné svislé rovině jako opěradlo sedadla v nejvzpřímenější pozici a

5.2.4.1.3

šablona je umístěna ve svislé podélné rovině, která obsahuje bod H šablony.

5.2.4.2   Zóna kotevního úchytu horního upínání ISOFIX může být alternativně umístěna pomocí přípravku „ISO/F2“ (B), jak je definováno v předpisu č. 16 (příloha 17, dodatek 2, obrázek 2), v místě ISOFIX vybaveném spodními kotevními úchyty ISOFIX, jak je znázorněno na obrázku 11 přílohy 9.

Poloha sezení je krajní zadní, nejnižší poloha sedadla při opěradle sedadla ve jmenovité pozici nebo podle doporučení výrobce vozidla.

V bočním pohledu leží kotevní úchyt horního upínání ISOFIX za zadním čelem přípravku „ISO/F2“ (B).

Průsečík mezi zadním čelem přípravku „ISO/F2“ (B) a vodorovnou linií (příloha 9, obrázek 11, odkaz 3) obsahující poslední tuhý bod o tvrdosti vyšší než 50 Shore A na vrcholu opěradla sedadla definuje vztažný bod 4 (příloha 9, obrázek 11) na středové linii přípravku „ISO/F2“ (B). V tomto vztažném bodě maximální úhel 45° nad vodorovnou linií definuje horní mez zóny kotevního úchytu horního upínání.

V pohledu shora ve vztažném bodu 4 (příloha 9, obrázek 11) maximální úhel 90° probíhající vzad a příčně a v pohledu zezadu maximální úhel 40° definují 2 prostory, které omezují zónu kotevního úchytu pro horní upínání ISOFIX.

Počátek popruhu horního upínání ISOFIX (5) je umístěn v průsečíku přípravku „ISO/F2“ (B) s rovinou ve vzdálenosti 550 mm nad vodorovným čelem přípravku „ISO/F2“ (B) (1) na středové linii přípravku „ISO/F2“ (B) (6).

Kotevní úchyt horního upínání ISOFIX je navíc ve vzdálenosti větší než 200 mm, ale ne více než 2 000 mm od počátku popruhu horního upínání ISOFIX na zadním čele přípravku „ISO/F2“ (B), měřeno podél pásu, když je vytažen přes opěradlo sedadla ke kotevnímu úchytu horního upínání ISOFIX.

5.2.4.3   Část kotevního úchytu horního upínání ISOFIX ve vozidle, která je určena pro spojení se spojovacím dílem horního upínání ISOFIX, může být umístěna mimo šedou zónu zmiňovanou v bodech 5.2.4.1 nebo 5.2.4.2, jestliže umístění v této zóně není vhodné a vozidlo je vybaveno směrovacím zařízením, které

5.2.4.3.1

zajišťuje, že popruh horního upínání ISOFIX pracuje, jako kdyby část kotevního úchytu určená pro spojení s kotevním úchytem horního upínání ISOFIX byla umístěna v šedé zóně, a

5.2.4.3.2

je alespoň 65 mm za linií trupu v případě jiného než tuhého směrovacího zařízení popruhu nebo přemístitelného směrovacího zařízení nebo alespoň 100 mm za linií trupu v případě pevného tuhého směrovacího zařízení, a

5.2.4.3.3

když má zařízení dostatečnou pevnost, aby spolu s kotevním úchytem horního upínání ISOFIX odolalo zatížení uvedenému v bodě 6.6 tohoto předpisu, když je zkoušeno po instalaci ve stavu k použití.

5.2.4.4   Kotevní úchyt upínání může být zasazen do opěradla sedadla pod podmínkou, že není v oblasti vinutí pásu na vrcholu opěradla sedadla.

5.2.4.5   Kotevní úchyt horního upínání ISOFIX musí mít rozměry umožňující připevnění háku horního upínání ISOFIX, jak je uvedeno na obrázku 3.

Okolo každého kotevního úchytu horního upínání ISOFIX je zajištěna mezera umožňující připojení a odpojení.

Všechny kotevní úchyty umístěné směrem dozadu od jakéhokoli systému kotevních úchytů ISOFIX, které by mohly být použity k připevnění háku horního upínání ISOFIX nebo spojovacího dílu horního upínání ISOFIX, musí být navrženy tak, aby zabránily nesprávnému použití jedním nebo více z těchto opatření:

a)	navržení všech takových kotevních úchytů v zóně kotevního úchytu horního upínání ISOFIX jako kotevních úchytů horního upínání ISOFIX nebo

b)	označení pouze kotevních úchytů horního upínání ISOFIX jedním ze symbolů uvedených na obrázku 13 přílohy 9 nebo jeho zrcadlovým obrazem nebo

c)	označení takových kotevních úchytů jinak než podle písmen a) nebo b) výše, přičemž musí být jasně uvedeno, že se tyto kotevní úchyty nemají používat v kombinaci s jakýmkoli systémem kotevních úchytů ISOFIX.

U každého kotevního úchytu horního upínání ISOFIX, který je pod krytem, musí být kryt identifikován například jedním ze symbolů uvedených na obrázku 13 přílohy 9 nebo jeho zrcadlovým obrazem a kryt musí být možné odstranit bez použití nástrojů.

5.2.5   Požadavky na místo k sezení i-Size

Každé místo k sezení i-Size, jak je definuje výrobce vozidla, musí splňovat požadavky stanovené v bodech 5.2.2 až 5.2.5.3.

5.2.5.1   Označení

Každé místo k sezení i-Size musí být trvale označeno vedle systému spodních kotevních úchytů ISOFIX (tyče nebo vodicího zařízení) příslušného místa k sezení.

Označením musí být přinejmenším symbol z přílohy 10, obrázku 4 obsahující čtverec o velikosti nejméně 13 mm a piktogram splňující následující podmínky:

a)	piktogram musí být v kontrastu s pozadím čtverce;

b)	piktogram musí být umístěn v blízkosti každé tyče systému.

5.2.5.2   Geometrické požadavky pro místa k sezení i-Size ve spojení s podpěrami i-Size

Kromě požadavků uvedených v bodech 5.2.3 a 5.2.4 musí být ověřeno, že horní povrch podlahy vozidla (včetně čalounění, koberce, pěny atd.) protíná oba omezující povrchy ve směru x a y posuzovaného rozsahu základny podpěry, jak je znázorněno na obrázcích 1 a 2 přílohy 10 tohoto předpisu.

Posuzovaný rozsah základny podpěry je vymezen takto (viz také příloha 10, obrázky 1 a 2 tohoto předpisu):

a)	na šířku dvěma rovinami rovnoběžnými se střední podélnou rovinou přípravku dětského zádržného systému nainstalovaného na příslušném místě k sezení a vzdálenými 100 mm od této roviny a

b)

na délku dvěma rovinami kolmými k rovině tvořené spodní plochou přípravku dětského zádržného systému a kolmými ke střední podélné rovině přípravku dětského zádržného systému, ve vzdálenostech 585 mm a 695 mm od roviny procházející střednicemi spodních kotevních úchytů ISOFIX a kolmými na spodní plochu přípravku dětského zádržného systému a

c)	na výšku dvěma rovinami, které jsou rovnoběžné se spodní plochou dětského zádržného systému a nacházejí se 270 mm a 525 mm pod touto plochou.

Úhlová rozteč používaná pro výše uvedené geometrické posouzení se měří podle bodu 5.2.3.4.

Splnění tohoto požadavku smí být prokázáno fyzickou zkouškou nebo počítačovou simulací nebo názornými výkresy.

5.2.5.3   Požadavky na pevnost podlahy vozidla pro místa k sezení i-Size

Celý kontaktní povrch podlahy vozidla (viz příloha 10, obrázky 1 a 2) musí mít dostatečnou pevnost, aby odolal zatížením při zkoušení podle bodu 6.6.4.5.

5.3   Určení minimálního počtu kotevních úchytů pásů a kotevních úchytů ISOFIX

5.3.1   Každé vozidlo kategorií M a N (s výjimkou vozidel kategorií M2 nebo M3, která patří do tříd I nebo A1), musí být vybaveno kotevními úchyty bezpečnostních pásů, které vyhovují požadavkům tohoto předpisu.

5.3.1.1   Kotevní úchyty systému upínacích pásů schválené jako pás typu S (s navíječem/navíječi nebo bez něho/nich) podle předpisu č. 16 musí vyhovět požadavkům předpisu č. 14, avšak přídavný kotevní úchyt nebo kotevní úchyty instalované pro upevnění rozkrokového popruhu (sestavy) jsou z požadavků tohoto předpisu na pevnost a umístění vyňaty.

5.3.2   Minimální počet kotevních úchytů bezpečnostních pásů pro každé dopředu, dozadu a bočně směřující místo k sezení je stanoven v příloze 6.

5.3.3   Kromě předních krajních míst jsou však pro krajní místa k sezení vozidel kategorie N1 znázorněná v příloze 6 a označená symbolem Ø jsou však povoleny dva spodní kotevní úchyty, existuje-li průchod mezi sedadlem a nejbližší postranní stěnou vozidla, který umožní přístup cestujících k jiným částem vozidla.

Prostor mezi sedadlem a postranní stěnou se považuje za průchod, je-li vzdálenost mezi postranní stěnou se všemi dveřmi zavřenými a svislou podélnou rovinou procházející středovou linií dotčeného sedadla, měřeno v poloze R a kolmo ke střední podélné rovině vozidla, větší než 500 mm.

5.3.4   Pro přední středová místa k sezení znázorněná v příloze 6 a označená symbolem * jsou za přiměřené považovány dva spodní kotevní úchyty, je-li čelní sklo umístěno mimo referenční oblast definovanou v příloze 1 předpisu č. 21; je-li umístěno uvnitř referenční oblasti, jsou vyžadovány tři kotevní úchyty.

Co se týče kotevních úchytů pásů, čelní sklo se považuje za část referenční oblasti, pokud může přijít do statického kontaktu se zkušebním přístrojem podle metody popsané v příloze 1 předpisu č. 21.

5.3.5   Každé místo k sezení označené v příloze 6 symbolem ╬ je vybaveno třemi kotevními úchyty. Dva kotevními úchyty mohou být k dispozici, jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:

5.3.5.1

sedadlo nebo jiné části vozidla vyhovující předpisu č. 80 dodatku 1 bodu 3.5 se nachází přímo před ním, nebo

5.3.5.2

žádná část pohybujícího se vozidla se nenachází v referenční oblasti a ani se do ní nemůže dostat, nebo

5.3.5.3

části vozidla v této referenční oblasti vyhovují požadavkům na pohlcování energie stanovené v předpisu č. 80 dodatku 6.

5.3.6   Pro všechna sedadla určená výhradně k použití nebo místa k sezení určená výhradně k použití při stojícím vozidle i pro všechna sedadla jakéhokoli vozidla, na které se nevztahují body 5.3.1 až 5.3.4, nejsou vyžadovány žádné kotevní úchyty pásů. Je-li však vozidlo vybaveno kotevními úchyty pro taková sedadla, musí tyto kotevní úchyty splňovat požadavky tohoto předpisu. Kotevní úchyty určené k použití výlučně ve spojení s pásem pro zdravotně postiženou osobu anebo s jiným zádržným systémem v souladu s předpisem č. 107, sérií změn 02, přílohou 8, nemusí požadavkům tohoto předpisu vyhovovat.

5.3.7   U horního podlaží dvoupodlažního vozidla se požadavky na přední střední místa k sezení použijí i na krajní přední místa k sezení.

5.3.8   Určení minimálního počtu míst ISOFIX:

5.3.8.1

Každé vozidlo kategorie M1 musí být vybaveno nejméně dvěma místy ISOFIX splňujícími požadavky tohoto předpisu. Nejméně dvě místa ISOFIX musí být vybavena jak systémem kotevních úchytů ISOFIX, tak kotevním úchytem horního upínání ISOFIX. Typ a počet přípravků ISOFIX definovaných v předpisu č. 16, které lze instalovat v každém místě ISOFIX, je definován v předpisu č. 16.

5.3.8.2

Bez ohledu na bod 5.3.8.1, je-li vozidlo vybaveno pouze jednou řadou sedadel, žádné místo ISOFIX není vyžadováno.

5.3.8.3

Bez ohledu na bod 5.3.8.1 musí být nejméně jeden ze dvou systémů míst ISOFIX instalován v druhé řadě sedadel.

5.3.8.4

Bez ohledu na bod 5.3.8.1 musí mít vozidla kategorie M1 pouze jeden systém míst ISOFIX pro vozidla s: a) nejvýše dvěma dveřmi pro cestující a b) zadním určeným místem k sezení, u kterého zasahování do součástí převodu a/nebo zavěšení náprav brání montáži kotevních úchytů ISOFIX podle požadavků bodu 5.2.3, a c) indexem poměru výkonu k hmotnosti (PMR) přesahujícím 140 podle definic v předpise č. 51, přičemž index poměru výkonu k hmotnosti (PMR) je definován takto: PMR = (Pn/mt) * 1 000 kg/kW kde: Pn: maximální (jmenovitý) výkon motoru vyjádřený v kW (3) mro : hmotnost vozidla v provozním stavu vyjádřená v kg mt = mro (pro vozidla kategorie M1) a d) motorem vyvíjejícím maximální (jmenovitý) výkon vyšší než 200 kW. Takové vozidlo musí mít pouze jeden systém kotevních úchytů ISOFIX a kotevní úchyt horního upínání ISOFIX na předním určeném místě k sezení cestujícího v kombinaci se zařízením k deaktivaci airbagu (je-li uvedené místo k sezení vybaveno airbagem) a výstražným štítkem, který označuje, že v druhé řadě sedadel není k dispozici žádný systém míst ISOFIX.

5.3.8.5

Je-li systém kotevních úchytů ISOFIX instalován na předním místě k sezení chráněném čelním airbagem, musí být instalováno zařízení pro deaktivaci tohoto airbagu.

5.3.8.6

Bez ohledu na bod 5.3.8.1 v případě integrovaného „zabudovaného“ dětského zádržného systému činí počet instalovaných míst ISOFIX alespoň dva minus počet integrovaných „zabudovaných“ dětských zádržných systémů hmotnostních skupin 0 nebo 0+ nebo 1.

5.3.8.7

Bez ohledu na ustanovení bodu 5.3.8.1 kabriolety definované v příloze 7, bodě 8.1 Úplného znění usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (4) s více než jednou řadou sedadel musí být vybaveny nejméně dvěma spodními kotevními úchyty ISOFIX. Je-li u takových vozidel instalován kotevní úchyt horního upínání ISOFIX, musí vyhovovat příslušným ustanovením tohoto předpisu.

5.3.8.8

Aniž je dotčen bod 5.3.8.1, místa ISOFIX nejsou vyžadována u sanitek, pohřebních vozidel, jakož i u vozidel určených pro ozbrojené složky, civilní ochranu, hasiče a síly odpovědné za udržování veřejného pořádku.

5.3.8.9

Aniž jsou dotčena ustanovení bodů 5.3.8.1. až 5.3.8.4, smí být jedno nebo více povinných míst ISOFIX nahrazeno místy k sezení i-Size.

5.3.9   V případě sedadel, které je možné otočit nebo umístit do jiné orientace pro použití ve stojícím vozidle, se požadavky bodu 5.3.1 použijí pouze na ty orientace, které jsou určené pro obvyklé použití, když vozidlo jede po silnici, v souladu s tímto předpisem. V informačním dokumentu musí být o této věci uvedena poznámka.

5.4   Umístění kotevních úchytů bezpečnostních pásů (viz příloha 3, obrázek 1)

5.4.1   Obecně

5.4.1.1   Kotevní úchyty kteréhokoliv pásu mohou být umístěny na nosné konstrukci vozidla nebo sedadla nebo na kterékoliv jiné části vozidla, nebo mohou být rozptýleně rozmístěny v kombinaci uvedených možností.

5.4.1.2   Téhož kotevního úchytu pásu se může použít k připevnění konců dvou přilehlých bezpečnostních pásů za předpokladu, že jsou splněny požadavky zkoušky.

5.4.2   Umístění spodního účinného kotevního úchytu pásu

5.4.2.1   Přední sedadla vozidel kategorie M1

U motorových vozidel kategorie M1 musí mít úhel α1 (na opačné straně, než je spona) velikost 30° až 80° a úhel α2 (na straně spony) musí mít velikost 45° až 80°. Oba požadavky na úhel platí pro všechny obvyklé provozní polohy předních sedadel. Je-li alespoň jeden z úhlů α1 a α2 konstantní (např. kotevní úchyt připevněný na sedadle) za všech obvyklých poloh používání, musí být jeho velikost 60 ± 10°. U seřiditelných sedadel se seřizovacím systémem s úhlem sklonu opěradla menším než 20° (viz příloha 3 obrázek 1) může být úhel α1 menší než minimální výše uvedená hodnota (30°) za podmínky, že není menší než 20° v žádné z obvyklých poloh používání.

5.4.2.2   Zadní sedadla vozidel kategorie M1

U motorových vozidel kategorie M1 musí mít úhly α1 a α2 velikost 30 až 80 stupňů u všech zadních sedadel. Jsou-li zadní sedadla seřiditelná, platí výše uvedené velikosti úhlů pro všechny obvyklé cestovní polohy.

5.4.2.3   Přední sedadla vozidel kategorií jiných než M1

U motorových vozidel kategorií jiných než M1 musí mít úhly α1 a α2 velikost 30 až 80 stupňů pro všechny obvyklé provozní polohy předních sedadel. Když v případě předních sedadel vozidel s maximální hmotností nepřesahující 3,5 tuny je alespoň jeden z úhlů α1 a α2 konstantní za všech obvyklých poloh používání, musí mít hodnotu 60 ± 10° (např. kotevní úchyt připevněný na sedadle).

5.4.2.4   Zadní sedadla a zvláštní přední nebo zadní sedadla vozidel kategorií jiných než M1

U vozidel kategorií jiných než M1 v případě:

a)	lavicových sedadel;

b)	seřiditelných sedadel (předních a zadních) se seřizovacím systémem s úhlem sklonu opěradla menším než 20° (viz příloha 3, obrázek 1) a

c)	jiných zadních sedadel

mohou mít úhly α1 a α2 velikost 20° až 80° za všech obvyklých poloh používání. Když v případě předních sedadel vozidel s maximální hmotností nepřesahující 3,5 tuny je alespoň jeden z úhlů α1 a α2 konstantní za všech obvyklých poloh používání, musí mít hodnotu 60 ± 10° (např. kotevní úchyt připevněný na sedadle).

V případě sedadel, jiných než předních, vozidel kategorií M2 a M3 musí mít úhly α1 a α2 velikost 45 až 90 stupňů pro všechny obvyklé polohy použití.

5.4.2.5   Vzdálenost mezi oběma svislými rovinami rovnoběžnými se střední svislou podélnou rovinou vozidla, z nichž každá prochází jedním ze dvou spodních účinných kotevních úchytů pásů L1 a L2 téhož bezpečnostního pásu, nesmí být menší než 350 mm. V případě bočně směřujících sedadel nesmí být vzdálenost mezi oběma svislými rovinami rovnoběžnými se střední svislou podélnou rovinou sedadla, z nichž každá prochází jedním ze dvou spodních účinných kotevních úchytů pásů L1 a L2 téhož bezpečnostního pásu, menší než 350 mm. V případě jakýchkoli středových míst k sezení v zadních řadách sedadel vozidel kategorie M1 a N1 nesmí být výše uvedená vzdálenost menší než 240 mm, pokud není možné vyměnit střední zadní sedadlo za žádné jiné sedadlo vozidla. Podélná střední rovina sedadla musí procházet mezi body L1 a L2 a musí být od těchto bodů vzdálena nejméně 120 mm.

5.4.3   Umístění horních účinných kotevních úchytů pásů (viz příloha 3)

5.4.3.1   Je-li použit průvlak popruhu nebo podobné zařízení, které ovlivňuje umístění horního účinného kotevního úchytu pásu, musí být toto umístění stanoveno běžným způsobem s uvážením polohy kotevního úchytu, kdy podélná osa popruhu prochází bodem J1 odvozeným postupně od bodu R pomocí následujících tří úseků:

RZ	:	úsek linie trupu měřený směrem vzhůru od R a dlouhý 530 mm;
ZX	:	úsek kolmý na podélnou střední rovinu vozidla měřený od bodu Z ve směru kotevního úchytu a dlouhý 120 mm;
XJ1	:	úsek kolmý na rovinu definovanou úseky RZ a ZX měřený směrem dopředu od bodu X a dlouhý 60 mm.

Bod J2 je určen symetricky k bodu J1 vzhledem k podélné svislé rovině procházející linií trupu popsanou v bodě 5.1.2 figuríny umístěné na daném sedadle.

Když je použito dvoudveřové uspořádání pro přístup k předním i zadním sedadlům a horní kotevní úchyt je upevněn k sloupku „B“, musí být systém konstruován tak, aby neznemožňoval vstup do vozidla nebo výstup z něj.

5.4.3.2   Horní účinný kotevní úchyt musí ležet pod rovinou FN, která jde kolmo na podélnou střední rovinu sedadla a svírá úhel 65° s linií trupu. V případě zadních sedadel může být úhel snížen na 60°. Rovina FN musí být umístěna tak, aby linii trupu protínala v bodě D a aby platilo DR = 315 mm + 1,8 S. Avšak je-li S ≤ 200 mm, pak DR = 675 mm.

5.4.3.3   Horní účinný kotevní úchyt pásu musí ležet za rovinou FK, která prochází kolmo na podélnou střední rovinu sedadla a svírá s linií trupu úhel 120° v bodě B tak, že BR = 260 mm + S. Pro hodnoty S ≥ 280 mm může výrobce podle své volby použít BR = 260 mm + 0,8 S.

5.4.3.4   Hodnota S nesmí být menší než 140 mm.

5.4.3.5   Horní účinný kotevní úchyt pásu musí být umístěn za svislou rovinou kolmou k podélné střední rovině vozidla a procházející bodem R, jak je znázorněno v příloze 3.

5.4.3.6   Horní účinný kotevní úchyt pásu musí být umístěn nad vodorovnou rovinou procházející bodem C definovaným v bodě 5.1.4.

5.4.3.6.1   Aniž jsou dotčeny požadavky bodu 5.4.3.6, horní účinný kotevní úchyt pásu pro sedadla cestujících vozidel kategorie M2 a M3 smí být nastavitelný pod tuto specifikaci, pokud jsou splněny tyto požadavky:

a)

Bezpečnostní pás nebo sedadlo musí být trvale označeny, aby byla určena poloha účinného horního kotevního úchytu pásu, který musí splňovat minimální výškovou polohu horního kotevního úchytu vyžadovanou bodem 5.4.3.6. Toto označení musí uživateli jasně ukazovat, kdy je ukotvení v poloze vhodné pro použití dospělou osobou průměrné postavy;

b)	horní účinný kotevní úchyt musí být konstruován tak, aby bylo možné seřídit jeho výšku pomocí ručního seřizovacího zařízení, které je uživateli při sezení snadno přístupné a použitelné;

c)	horní účinný kotevní úchyt musí být navržen tak, aby se zabránilo jakémukoli nechtěnému pohybu kotevního úchytu směrem nahoru, který by snižoval účinnost zařízení při obvyklém použití;

d)	výrobce musí v příručce k vozidlu uvést jasné pokyny týkající se seřízení takových systémů, včetně doporučení týkajících se vhodnosti a omezení pro jejich použití cestujícími malé postavy.

5.4.3.7   Navíc k hornímu kotevnímu úchytu uvedenému v bodě 5.4.3.1 mohou být provedeny další horní účinné kotevní úchyty, jestliže se splní jedna z následujících podmínek:

5.4.3.7.1

Doplňkové kotevní úchyty splňují požadavky bodů 5.4.3.1 až 5.4.3.6.

5.4.3.7.2

Doplňkové kotevní úchyty mohou být použity bez pomoci nástrojů, splňují požadavky bodů 5.4.3.5 a 5.4.3.6 a jsou umístěny v jedné z oblastí odvozených z oblasti znázorněné na obrázku 1 přílohy 3 tohoto předpisu svislým posunutím této oblasti o 80 mm nahoru nebo dolů.

5.4.3.7.3

Kotevní úchyt je určen/úchyty jsou určeny pro upínací pás, vyhovuje/vyhovují požadavkům stanoveným v bodě 5.4.3.6, leží za příčnou rovinou procházející vztažnou přímkou a je umístěn/jsou umístěny: 5.4.3.7.3.1 v případě jednotlivého kotevního úchytu uvnitř oblasti, která je společná dvěma prostorovým úhlům definovaným svislicemi procházejícími body J1 a J2 definovanými v bodě 5.4.3.1, přičemž vodorovné řezy těmito úhly jsou znázorněny na obrázku 2 přílohy 3 tohoto předpisu; 5.4.3.7.3.2 v případě dvou kotevních úchytů uvnitř kteréhokoliv vhodného z výše definovaných prostorových úhlů za předpokladu, že každý kotevní úchyt je vzdálen nejvýše 50 mm od druhého kotevního úchytu, který má zrcadlově symetrickou polohu vzhledem k rovině P definované v bodě 5.1.6 pro uvažované sedadlo.

5.5   Rozměry závitových otvorů pro kotevní úchyty

5.5.1   Kotevní úchyt musí mít otvor opatřený závitem o velikosti 7/16 palce (20 UNF 2B).

5.5.2   Je-li vozidlo výrobcem vybaveno bezpečnostními pásy, které jsou připevněny ke všem kotevním úchytům předepsaným pro dané sedadlo, nemusí tyto kotevní úchyty splňovat požadavek bodu 5.5.1 za předpokladu, že splňují ostatní ustanovení tohoto předpisu. Rovněž se požadavky bodu 5.5.1 nevztahují na doplňkové kotevní úchyty, které splňují požadavek bodu 5.4.3.7.3.

5.5.3   Musí být možno odpojit bezpečnostní pás od kotevního úchytu bez jakéhokoliv poškození tohoto úchytu.

6.   ZKOUŠKY

6.1   Všeobecné zkoušky pro kotevní úchyty bezpečnostního pásu

6.1.1   S ohledem na použití ustanovení bodu 6.2 a na žádost výrobce:

6.1.1.1   se mohou zkoušky provádět buď na nosné konstrukci vozidla, nebo úplně dokončeném vozidle;

6.1.1.2   zkoušky mohou být omezeny na kotevní úchyty pouze jednoho sedadla nebo jedné skupiny sedadel za podmínky, že:

a)	dotčené kotevní úchyty mají stejné konstrukční vlastnosti jako kotevní úchyty ostatních sedadel nebo skupin sedadel a

b)	když jsou takové kotevní úchyty zcela nebo částečně instalovány na sedadle nebo skupině sedadel, jsou konstrukční vlastnosti sedadla nebo skupiny sedadel stejné jako u ostatních sedadel nebo skupin sedadel;

6.1.1.3   okna a dveře mohou a nemusí být instalovány a zavřeny;

6.1.1.4   může být instalován jakýkoli prvek, který je obvykle poskytován a způsobilý pro zvýšení tuhosti nosné konstrukce vozidla.

6.1.2   Sedadla musí být instalována a umístěna do polohy pro řízení nebo použití zvolené technickou zkušebnou odpovědnou za provádění schvalovacích zkoušek tak, aby tato poloha poskytovala nejméně příznivé podmínky s ohledem na pevnost systému. Poloha sedadel musí být zaznamenána v protokolu. Opěradlo sedadla s nastavitelným sklonem musí být zajištěno podle pokynu výrobce nebo, neexistuje-li žádný takový pokyn, v poloze odpovídající účinnému úhlu opěradla co nejbližšímu 25° u vozidel kategorií M1 a N1 a úhlu 15° u vozidel všech ostatních kategorií.

6.2   Zajištění vozidla pro zkoušky kotevních úchytů bezpečnostního pásu sedadel a zkoušky kotevních úchytů ISOFIX

6.2.1   Metoda použitá k zajištění vozidla při zkoušce nesmí způsobit zpevnění kotevních úchytů pásů sedadel nebo kotevních úchytů ISOFIX a jejich oblasti ukotvení, ani způsobit zmenšení běžné deformace nosné konstrukce.

6.2.2   Zajišťovací zařízení se považuje za vyhovující, jestliže nevyvolá žádný účinek v oblasti zahrnující celou šířku nosné konstrukce a jestliže je vozidlo nebo nosná konstrukce blokována nebo upevněna vpředu ve vzdálenosti nejméně 500 mm od zkoušeného kotevního úchytu a držena nebo upevněna vzadu nejméně 300 mm od tohoto kotevního úchytu.

6.2.3   Doporučuje se, aby byla nosná konstrukce uložena na opěry umístěné přibližně v linii s osami kol nebo, není-li to možné, v linii s body připevnění závěsů.

6.2.4   Je-li použita jiná metoda zajištění než předepsaná v bodech 6.2.1 až 6.2.3 tohoto předpisu, musí být poskytnuty důkazy, že je rovnocenná.

6.3   Všeobecné zkušební požadavky pro kotevní úchyty pásů sedadel

6.3.1   Všechny kotevní úchyty pásů téže skupiny sedadel musí být zkoušeny současně. Pokud však existuje riziko, že by nesymetrické zatížení sedadel a/nebo kotevních úchytů mohlo vést k selhání, může se provést další zkouška s nesymetrickým zatížením.

6.3.2   Tažná síla musí být použita tak, aby působila v úhlu 10 stupňů ± 5° nad vodorovnou rovinou v rovině rovnoběžné k podélné střední rovině vozidla.

Použije se předběžné zatížení ve výši 10 procent s tolerancí ± 30 procent cílového zatížení; toto zatížení se zvýší na 100 procent příslušného cílového zatížení.

6.3.3   Působení plného zatížení musí být dosaženo co nejrychleji, a to v průběhu působení maximálního zatížení v délce 60 sekund.

Výrobce však může požadovat, aby bylo zatížení dosaženo do 4 sekund.

Kotevní úchyty pásů musí odolávat stanovenému zatížení po dobu nejméně 0,2 sekundy.

6.3.4   Tažná zařízení používaná při zkouškách popsaných v bodě 6.4 níže jsou znázorněna v příloze 5. Zařízení znázorněná v příloze 5 na obrázku 1 jsou umístěna na polstrování sedáku a pak, když je to možné, zatlačena do opěradla sedadla, zatímco je okolo nich pevně obepnut popruh pásu. Zařízení znázorněné v příloze 5 na obrázku 2 je ve své poloze, popruh pásu je upevněn přes zařízení a pevně napnut. V průběhu této operace se nepoužije předběžné zatížení kotevních úchytů bezpečnostních pásů vyšší než minimálně nutné pro správné uvedení zkušebního zařízení do jeho polohy.

Tažné zařízení rozměru 254 mm nebo 406 mm použité na každém místě k sezení musí být takové, že jeho šířka je co nejbližší vzdálenosti mezi spodními kotevními úchyty.

Při umístění tažného zařízení do jeho polohy musí být zamezeno společným vlivům v průběhu zkoušky tahem, které by měly nepříznivý dopad na zatížení a rozložení zatížení.

6.3.5   Kotevní úchyty pásů u sedadel vybavených horními kotevními úchyty pásů se zkoušejí za těchto podmínek:

6.3.5.1

Přední vnější sedadla: Kotevní úchyty pásů se podrobí zkoušce předepsané v bodě 6.4.1, při níž se na ně zátěže přenášejí pomocí zařízení, které reprodukuje geometrii tříbodového pásu vybaveného navíječem s kladkou nebo průvlakem popruhu u horního kotevního úchytu pásu. Kromě toho jestliže je počet kotevních úchytů vyšší, než je předepsáno v bodě 5.3, musí být tyto kotevní úchyty podrobeny zkoušce uvedené v bodě 6.4.5, při kterých jsou zátěže přenášeny na kotevní úchyty pomocí zařízení, které reprodukuje geometrii takového typu bezpečnostního pásu, který k nim má být připevněn. 6.3.5.1.1 Není-li navíječ připevněn k požadovanému vnějšímu spodnímu kotevnímu úchytu pásu nebo je-li navíječ připevněn k hornímu kotevnímu úchytu pásu, musí být spodní kotevní úchyty pásů rovněž podrobeny zkoušce předepsané v bodě 6.4.3. 6.3.5.1.2 Ve výše uvedeném případě lze zkoušky předepsané v bodech 6.4.1 a 6.4.3 provádět na dvou různých konstrukcích, pokud to výrobce požaduje.

6.3.5.2

Zadní vnější sedadla a všechna středová sedadla Kotevní úchyty pásů musí být podrobeny zkoušce předepsané v bodě 6.4.2, při níž se na ně zátěže přenášejí pomocí zařízení, které reprodukuje geometrii tříbodového pásu bez navíječe, a zkoušce předepsané v bodě 6.4.3, při níž se zátěže přenášejí na oba spodní kotevní úchyty pásů pomocí zařízení, které reprodukuje geometrii břišního pásu. Obě zkoušky se na žádost výrobce mohou provádět na dvou různých konstrukcích.

6.3.5.3

Když výrobce dodá své vozidlo s bezpečnostními pásy, mohou být odpovídající kotevní úchyty pásů na žádost výrobce podrobeny pouze zkoušce, při níž jsou zátěže přenášeny na tyto úchyty prostřednictvím zařízení reprodukujícího geometrii typu pásů, které se mají připevnit k těmto kotevním úchytům.

6.3.6   Nemají-li zadní vnější sedadla a středová sedadla horní kotevní úchyty pásů, musí být spodní kotevní úchyty pásů podrobeny zkoušce předepsané v bodě 6.4.3, při níž jsou zátěže přenášeny na tyto kotevní úchyty pomocí zařízení, které reprodukuje geometrii břišního pásu.

6.3.7   Je-li vozidlo konstruováno tak, že připouští užití jiných zařízení, která nedovolují přímé připevnění popruhů ke kotevním úchytům pásů bez použití válečků atd. nebo která kromě kotevních úchytů zmíněných v bodě 5.3 vyžadují doplňkové kotevní úchyty pásů, musí být bezpečnostní pás nebo souprava lanek, válečků atd. představující vybavení bezpečnostního pásu připojeny takovým zařízením ke kotevním úchytům pásů ve vozidle a kotevní úchyty pásů musí být v příslušných případech podrobeny zkoušce předepsané v bodě 6.4.

6.3.8   Může se užít jiná zkušební metoda, než která je předepsána v bodě 6.3, musí se však prokázat, že je rovnocenná.

6.4   Zvláštní zkušební požadavky pro kotevní úchyty pásů sedadel

6.4.1   Zkouška v sestavě tříbodového pásu s navíječem a s kladkou nebo průvlakem popruhu u horního kotevního úchytu pásu

6.4.1.1   K hornímu kotevnímu úchytu pásu musí být připevněna zvláštní kladka nebo průvlak lanka nebo popruhu vhodné k přenosu zatížení z tažného zařízení nebo kladka nebo průvlak popruhu dodané výrobcem.

6.4.1.2   Zkušební zátěž 1 350 daN ± 20 daN musí být aplikována na tažné zařízení (viz příloha 5, obrázek 2) připevněné ke kotevním úchytům téhož pásu pomocí zařízení, které reprodukuje geometrii popruhu horní části trupu tohoto bezpečnostního pásu. V případě vozidel jiných kategorií než M1 a N1 je zkušební zátěž 675 ± 20 daN, mimo vozidel kategorií M3 a N3, u kterých je zkušební zátěž 450 ± 20 daN.

6.4.1.3   Současně musí být aplikována tažná síla 1 350 daN ± 20 daN na tažné zařízení (viz příloha 5, obrázek 1) připevněné ke dvěma spodním kotevním úchytům pásů. V případě vozidel jiných kategorií než M1 a N1 je zkušební zátěž 675 ± 20 daN, mimo vozidel kategorií M3 a N3, u kterých je zkušební zátěž 450 ± 20 daN.

6.4.2   Zkouška v sestavě tříbodového pásu bez navíječe nebo s navíječem u horního kotevního úchytu pásu

6.4.2.1   Zkušební zátěž 1 350 daN ± 20 daN musí být aplikována na tažné zařízení (viz příloha 5, obrázek 2) připevněné k hornímu kotevnímu úchytu a k protějšímu spodnímu kotevnímu úchytu stejného pásu, který je vybaven navíječem upevněným u horního kotevního úchytu pásu, pokud je dodán od výrobce. V případě vozidel jiných kategorií než M1 a N1 je zkušební zátěž 675 ± 20 daN mimo vozidel kategorií M3 a N3, u kterých je zkušební zátěž 450 ± 20 daN.

6.4.2.2   Současně musí být aplikována tažná síla 1 350 daN ± 20 daN na tažné zařízení (viz příloha 5, obrázek 1) připevněné ke spodním kotevním úchytům pásů. V případě vozidel jiných kategorií než M1 a N1 je zkušební zátěž 675 ± 20 daN mimo vozidel kategorií M3 a N3, u kterých je zkušební zátěž 450 ± 20 daN.

6.4.3   Zkouška v sestavě břišního pásu

Zkušební zátěž 2 225 daN ± 20 daN musí být aplikována na tažné zařízení (viz příloha 5, obrázek 1) připevněné ke dvěma spodním kotevním úchytům pásů. V případě vozidel jiných kategorií než M1 a N1 je zkušební zátěž 1 110 ± 20 daN mimo vozidel kategorií M3 a N3, u kterých je zkušební zátěž 740 ± 20 daN.

6.4.4   Zkouška kotevních úchytů pásů, které jsou všechny umístěny na nosné konstrukci sedadla nebo které jsou rozmístěny na nosné konstrukci vozidla a konstrukci sedadla

6.4.4.1   Zkouška popsaná v bodech 6.4.1, 6.4.2 a 6.4.3 musí být provedena v příslušných případech při současném působení síly popsané níže na každé sedadlo a každou skupinu sedadel.

6.4.4.2   Zátěže uvedené v bodech 6.4.1, 6.4.2 a 6.4.3 se doplní o sílu odpovídající 20násobku hmotnosti celého sedadla. Na sedadlo nebo příslušné části sedadla musí být aplikována setrvačná zátěž odpovídající fyzickému účinku hmotnosti daného sedadla na ukotvení sedadla. Stanovení zátěže nebo zátěží, které jsou aplikovány navíc, a rozdělení zátěže provede výrobce a schválí technická zkušebna.

V případě vozidel kategorií M2 a N2 musí být tato síla rovna 10násobku hmotnosti celého sedadla, u kategorií M3 a N3 je rovna 6,6násobku hmotnosti celého sedadla.

6.4.5   Zkouška v sestavě speciálního typu pásu

6.4.5.1   Zkušební zátěž 1 350 daN ± 20 daN musí být aplikována na tažné zařízení (viz příloha 5, obrázek 2) připevněné ke kotevním úchytům takového bezpečnostního pásu pomocí zařízení, které reprodukuje geometrii popruhu nebo popruhů horní části trupu.

6.4.5.2   Současně musí být aplikována tažná síla 1 350 daN ± 20 daN na tažné zařízení (viz příloha 5, obrázek 3) připevněné ke dvěma spodním kotevním úchytům pásů.

6.4.5.3   V případě vozidel jiných kategorií než M1 a N1 je tato zkušební zátěž 675 ± 20 daN mimo vozidel kategorií M3 a N3, u kterých je zkušební zátěž 450 ± 20 daN.

6.4.6   Zkouška v případě sedadel směřujících dozadu

6.4.6.1   Body kotevních úchytů se zkoušejí silami předepsanými v příslušných bodech 6.4.1, 6.4.2 nebo 6.4.3. V každém případě musí zkušební zatížení odpovídat zátěži předepsané pro vozidla kategorií M3 nebo N3.

6.4.6.2   Zkušební zatížení musí směřovat dopředu ve vztahu k danému místu k sezení podle postupu předepsaného v bodě 6.3.

6.4.7   Zkouška v případě bočně směřujících sedadel

6.4.7.1   Body kotevních úchytů se zkoušejí silami předepsanými v bodě 6.4.3 pro vozidla kategorie M3.

6.4.7.2   Zkušební zatížení musí směřovat dopředu ve vztahu k vozidlu, v souladu s postupem předepsaným v bodě 6.3. Jsou-li bočně směřující sedadla na základní konstrukci seskupena, kotevní úchyty bezpečnostních pásů každého místa k sezení ve skupině se zkouší odděleně. Základní konstrukce musí být navíc zkoušena postupem popsaným v bodě 6.4.8.

6.4.7.3   Tažné zařízení uzpůsobené pro zkoušky bočně směřujících sedadel je znázorněno v příloze 5 na obrázku 1b.

6.4.8   Zkouška základní konstrukce bočně směřujících sedadel

6.4.8.1   Základní konstrukce bočně směřujících sedadel nebo skupina bočně směřujících sedadel se zkouší silami předepsanými v bodě 6.4.3 pro vozidla kategorie M3.

6.4.8.2   Zkušební zatížení musí směřovat dopředu ve vztahu k vozidlu, v souladu s postupem předepsaným v bodě 6.3. Pokud jsou bočně směřující sedadla seskupena, základní konstrukce se zkouší současně pro každé místo k sezení ve skupině.

6.4.8.3   Bod působení sil předepsaný v bodech 6.4.3 a 6.4.4 musí být co nejblíže bodu H a na přímce definované vodorovnou rovinou svislou příčnou rovinou procházející příslušným bodem H každého místa k sezení.

6.5   V případě skupiny sedadel popsaných v bodě 1 přílohy 7 lze provést dynamickou zkoušku z přílohy 7 jako alternativu statické zkoušky předepsané v bodech 6.3 a 6.4, a to podle volby výrobce vozidla.

6.6   Požadavky statické zkoušky

6.6.1   Pevnost systémů kotevních úchytů ISOFIX musí být zkoušena při působení sil, jak je předepsáno v bodě 6.6.4.3, na zařízení pro působení statické síly (ZPSS), když jsou úchyty ISOFIX dobře zapojeny.

V případě kotevního úchytu horního upínání ISOFIX musí být provedena další zkouška, jak je popsáno v bodě 6.6.4.4.

V případě místa k sezení i-Size musí být provedena další zkouška podpěry, jak je popsáno v bodě 6.6.4.5.

Všechna místa ISOFIX a/nebo místa k sezení i-Size stejné řady sedadel, které lze používat najednou, musí být zkoušeny najednou.

6.6.2   Zkouška může být provedena buď na úplně dokončeném vozidle, nebo na dostatečně reprezentativních částech vozidla z hlediska pevnosti a tuhosti nosné konstrukce vozidla.

Okna a dveře mohou a nemusí být instalovány a zavřeny.

Může být instalován jakýkoli prvek, který je obvykle poskytován a pravděpodobně přispívá ke zvýšení tuhosti nosné konstrukce vozidla.

Zkouška může být omezena na místo ISOFIX nebo i-Size pouze jednoho sedadla nebo skupiny sedadel za podmínky, že:

a)	dotčené místo ISOFIX nebo i-Size má stejné konstrukční vlastnosti jako místo ISOFIX nebo i-Size ostatních sedadel nebo skupiny sedadel a

b)	jsou-li taková místa ISOFIX nebo i-Size zcela nebo částečně instalována na sedadle nebo skupině sedadel, jsou konstrukční vlastnosti sedadla nebo skupiny sedadel nebo podlahy v případě míst k sezení i-Size stejné jako u ostatních sedadel nebo skupin sedadel.

6.6.3   Jsou-li sedadla a opěrky hlavy nastavitelné, musí být zkoušeny v poloze definované technickou zkušebnou v omezeném rozsahu předepsaném výrobcem vozidla, jak je uvedeno v dodatku 3 přílohy 17 předpisu č. 16.

6.6.4   Síly, směry a meze odchylek

6.6.4.1   Na střed dolní přední příčné tyče ZPSS se musí působit silou 135 N ± 15 N, aby se upravila předozadní poloha roztažení ZPSS vzad pro odstranění vůle nebo napětí mezi ZPSS a jeho oporou.

6.6.4.2   Na zařízení pro působení statické síly (ZPSS) se musí působit silami ve směru vpřed a v šikmém směru podle tabulky 1.

Tabulka 1

Směry zkušebních sil

Vpřed	0° ± 5°	8 kN ± 0,25 kN
Šikmo	75° ± 5° (na obě strany přímo vpřed nebo, pokud se vyskytuje strana nejhoršího případu nebo pokud jsou obě strany symetrické, jen na jednu stranu)	5 kN ± 0,25 kN

Jestliže to výrobce požaduje, mohou se všechny tyto zkoušky provést na různých konstrukcích.

Síly ve směru vpřed musí být aplikovány při počátečním úhlu působení síly 10 ± 5° nad vodorovnou rovinou. Šikmé síly musí být aplikovány vodorovně 0° ± 5°. V předepsaném bodu zatížení X uvedeném na obrázku 2 přílohy 9 se použije síla předběžného zatížení 500 N ± 25 N. Působení plného zatížení musí být dosaženo co nejrychleji, a to do doby působení maximálního zatížení v délce 30 sekund. Výrobce však může požadovat, aby bylo zatížení dosaženo do 2 sekund. Síla je udržována nejméně po dobu 0,2 s.

Všechna měření musí být provedena podle ISO 6487 při CFC 60 Hz nebo podle jakékoli rovnocenné metody.

6.6.4.3   Zkoušky pouze systému kotevních úchytů ISOFIX:

6.6.4.3.1

Zkouška síly ve směru vpřed: Podélná vodorovná odchylka (po předběžném zatížení) bodu X zařízení ZPSS v průběhu působení síly 8 kN ± 0,25 kN musí být omezena na 125 mm a trvalá deformace včetně částečného roztržení nebo zlomení jakéhokoli spodního kotevního úchytu ISOFIX nebo okolní oblasti se nepovažuje za závadu, pokud je požadovaná síla udržována po stanovenou dobu.

6.6.4.3.2

Zkouška síly v šikmém směru: Odchylka ve směru síly (po předběžném zatížení) bodu X zařízení ZPSS v průběhu působení síly 5 kN ± 0,25 kN musí být omezena na 125 mm a trvalá deformace včetně částečného roztržení nebo zlomení jakéhokoli spodního kotevního úchytu ISOFIX nebo okolní oblasti se nepovažuje za závadu, pokud je požadovaná síla udržována po stanovenou dobu.

6.6.4.4   Zkouška systémů kotevních úchytů ISOFIX a kotevního úchytu horního upínání ISOFIX:

Tahové předběžné zatížení 50 N ± 5 N musí být aplikováno mezi ZPSS a kotevní úchyt horního upínání. Vodorovná odchylka (po předběžném zatížení) bodu X v průběhu působení síly 8 kN ± 0,25 kN musí být omezena na 125 mm a trvalá deformace včetně částečného roztržení nebo zlomení jakéhokoli spodního kotevního úchytu ISOFIX a kotevního úchytu horního upínání nebo okolní oblasti se nepovažuje za závadu, pokud je požadovaná síla udržována po stanovenou dobu.

Tabulka 2

Meze odchylek

Směr síly	Maximální odchylka bodu X zařízení ZPSS
Vpřed	podélně 125 mm
Šikmo	125 mm ve směru síly

6.6.4.5   Zkouška pro místa k sezení i-Size:

Kromě zkoušek uvedených v bodech 6.6.4.3 a 6.6.4.4 se provede zkouška s upraveným zařízením pro působení statické síly, které se skládá ze ZPSS a zahrnuje zkušební sondu podpěry, jak je definováno na obrázku 3 přílohy 10. Zkušební zařízení podpěry se seřídí podélně a na šířku za účelem posouzení kontaktního povrchu podlahy vozidla, jak je definováno v bodě 5.2.5.2 (viz též obrázky 1 a 2 přílohy 10 tohoto předpisu). Výška zkušebního zařízení podpěry se seřídí tak, aby základna zkušebního zařízení podpěry byla v kontaktu s horním povrchem podlahy vozidla. V případě stupňovitého seřízení výšky se zvolí první stupeň, při kterém noha stabilně spočívá na podlaze; v případě nestupňovitého/průběžného seřízení výšky zkušebního zařízení podpěry se úhlová rozteč ZPSS v důsledku seřízení výšky zkušebního zařízení podpěry zvyšuje o 1,5 ± 0,5 stupňů.

Vodorovná odchylka (po předběžném zatížení) bodu X zařízení ZPSS v průběhu působení síly 8 kN ± 0,25 kN musí být omezena na 125 mm a trvalá deformace včetně částečného roztržení nebo zlomení jakéhokoli spodního kotevního úchytu ISOFIX a kontaktního povrchu podlahy vozidla nebo okolní oblasti se nepovažuje za závadu, pokud je požadovaná síla udržována po stanovenou dobu.

6.6.5   Další síly

6.6.5.1   Setrvačné síly sedadla

Pro polohu instalace, kde je zátěž přenášena na sestavu sedadla vozidla a nikoliv přímo na nosnou konstrukci vozidla, musí být provedena zkouška, aby se zajistilo, že je pevnost ukotvení sedadla vozidla k nosné konstrukci vozidla dostatečná. Při této zkoušce musí být síla o velikosti 20násobku hmotnosti příslušných částí sestavy sedadla aplikována vodorovně a podélně ve směru vpřed na sedadlo nebo příslušné části sestavy sedadla odpovídající fyzickému vlivu hmotnosti daného sedadla na ukotvení sedadla. Stanovení zátěže nebo zátěží, které jsou aplikovány navíc, a rozdělení zátěže provede výrobce a schválí technická zkušebna.

Na žádost výrobce může být zatížení navíc aplikováno v bodě X zařízení ZPSS při statických zkouškách popsaných výše.

Je-li kotevní úchyt horního upínání součástí sedadla vozidla, musí být tato zkouška provedena s popruhem horního upínání ISOFIX.

Nesmí dojít k žádnému zlomení a požadavky na odchylky uvedené v tabulce 2 musí být splněny.

Poznámka: Tato zkouška nemusí být provedena, jestliže je jakýkoliv kotevní úchyt systému bezpečnostních pásů vozidla součástí konstrukce sedadla vozidla a sedadlo vozidla již bylo podrobeno zkoušce a schváleno z hlediska vyhovění zkouškám zátěže kotevních úchytů požadovaných tímto předpisem pro zadržení dospělých cestujících.

7.   KONTROLA V PRŮBĚHU STATICKÝCH ZKOUŠEK KOTEVNÍCH ÚCHYTŮ BEZPEČNOSTNÍCH PÁSŮ A PO NICH

7.1   Všechny kotevní úchyty musí být schopny odolat zkoušce předepsané v bodech 6.3 a 6.4. Trvalá deformace včetně částečného roztržení nebo zlomení jakéhokoliv kotevního úchytu nebo okolní oblasti se nepovažuje za závadu, pokud je síla udržována po stanovenou dobu. V průběhu zkoušky musí být dodrženy minimální vzdálenosti spodních účinných kotevních úchytů pásů uvedených v bodě 5.4.2.5 a požadavky bodu 5.4.3.6 pro horní účinné kotevní úchyty pásů.

7.1.1   Je-li u vozidel kategorie M1 o celkové dovolené hmotnosti nepřevyšující 2,5 tuny horní kotevní úchyt bezpečnostního pásu připevněn ke konstrukci sedadla, nesmí být horní účinný kotevní úchyt bezpečnostního pásu při zkoušce posunut před příčnou rovinu procházející bodem R a bodem C daného sedadla (viz obrázek 1 přílohy 3 tohoto předpisu).

U jiných než výše zmíněných vozidel nesmí být horní účinný kotevní úchyt bezpečnostního pásu při zkoušce posunut před příčnou rovinu skloněnou o 10° ve směru vpřed a procházející bodem R sedadla.

Maximální posun bodu horního účinného kotevního úchytu musí být změřen v průběhu zkoušky.

Jestliže posun bodu horního účinného kotevního úchytu překročí výše zmíněné omezení, výrobce prokáže technické zkušebně, že cestujícímu nehrozí žádné nebezpečí. Aby se prokázala existence dostatečného prostoru pro přežití, může se například provést zkušební postup podle předpisu č. 94 nebo zkouška se sáněmi s odpovídajícím impulsem.

7.2   U vozidel, kde jsou tato zařízení použita, musí být zařízení pro posun a zajištění umožňující cestujícím na všech sedadlech opustit vozidlo stále ručně ovladatelná po odstranění tahové síly.

7.3   Po zkouškách se zaznamenají všechna poškození kotevních úchytů a nosných konstrukcí, na které působilo zatížení při zkouškách.

7.4   Odchylně je stanoveno, že horní kotevní úchyty připevněné k jednomu nebo více sedadlům vozidel kategorie M3 a kategorie M2 s maximální hmotností překračující 3,5 tuny, které splňují požadavky předpisu č. 80, nemusí vyhovět požadavkům bodu 7.1, pokud jde o soulad s bodem 5.4.3.6.

8.   ZMĚNY A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA

8.1   Každá změna typu vozidla se musí oznámit schvalovacímu orgánu, který typ vozidla schválil. Tento orgán pak může buď:

8.1.1

usoudit, že je nepravděpodobné, že by provedené změny měly znatelný nepříznivý účinek, a že vozidlo v každém případě stále splňuje požadavky; nebo

8.1.2

požádat technickou zkušebnu odpovědnou za provádění zkoušek o nový protokol o zkoušce.

8.2   Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením změn se smluvním stranám dohody uplatňujícím tento předpis oznámí postupem podle bodu 4.3.

8.3   Příslušný orgán vydávající rozšíření schválení přidělí takovému rozšíření pořadové číslo a informuje o něm ostatní strany dohody z roku 1958 uplatňující tento předpis pomocí formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

9.   SHODNOST VÝROBY

Postupy pro zajištění shodnosti výroby musí být v souladu s postupy stanovenými v dohodě, dodatku 2 (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), a následujícími požadavky:

9.1	Každé vozidlo, které nese značku schválení, jak je předepsáno podle tohoto předpisu, musí být shodné s typem vozidla schváleným s ohledem na podrobnosti, které ovlivňují vlastnosti kotevních úchytů bezpečnostních pásů a systému kotevních úchytů ISOFIX a kotevního úchytu horního upínání ISOFIX.

9.2	Za účelem ověření shody podle bodu 9.1 výše musí být podroben namátkovým kontrolám dostatečný počet sériově vyráběných vozidel opatřených značkou schválení, kterou vyžaduje tento předpis.

9.3	Výše zmíněné kontroly se zpravidla omezí na měření. Pokud to však je nutné, musí být vozidla podrobena některým zkouškám popsaným v bodě 6 výše zvoleným technickou zkušebnou, která provádí schvalovací zkoušky.

10.   SANKCE ZA NESHODNOST VÝROBY

10.1   Schválení udělené pro daný typ vozidla podle tohoto předpisu může být odňato, jestliže není splněn požadavek stanovený v bodě 9.1 výše nebo pokud jeho kotevní úchyty bezpečnostních pásů nebo systém kotevních úchytů ISOFIX a kotevní úchyt horního upínání ISOFIX neprošly kontrolami předepsanými v bodě 9 výše.

10.2   Jestliže smluvní strana dohody uplatňující tento předpis odejme schválení, které dříve udělila, uvědomí o tom neprodleně ostatní smluvní strany uplatňující tento předpis pomocí formuláře sdělení odpovídajícího vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu.

11.   NÁVOD K OBSLUZE

Vnitrostátní orgány mohou vyžadovat, aby výrobci vozidel, která jsou těmito orgány registrována, uvedli v návodu k obsluze vozidla jasně tyto informace:

11.1   kde jsou kotevní úchyty a

11.2   pro jaké typy pásů jsou kotevní úchyty určeny (viz příloha 1, položka 5).

12.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Jestliže držitel schválení úplně zastaví výrobu typu kotevních úchytů bezpečnostních pásů nebo typu systému kotevních úchytů ISOFIX a kotevního úchytu horního upínání ISOFIX schválených v souladu s tímto předpisem, informuje o tom orgán, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení informuje tento orgán o této skutečnosti ostatní smluvní strany dohody z roku 1958 uplatňující tento předpis, a to pomocí formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

13.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody z roku 1958 uplatňující tento předpis sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a schvalovacích orgánů, které udělují schválení a kterým se mají zasílat formuláře potvrzující schválení či rozšíření, nebo odmítnutí či odnětí schválení vydaná v jiných zemích.

14.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

14.1   Počínaje úředním datem vstupu série změn 06 tohoto předpisu v platnost žádná ze smluvních stran uplatňujících tento předpis neodmítne udělit schválení EHK podle tohoto předpisu ve znění série změn 06.

14.2   Po uplynutí dvou let po vstupu série změn 06 tohoto předpisu v platnost smluvní strany uplatňující tento předpis udělí schválení EHK pouze tehdy, pokud jsou splněny požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 06.

14.3   Po uplynutí sedmi let po vstupu série změn 06 tohoto předpisu v platnost smluvní strany uplatňující tento předpis mohou odmítnou uznat schválení, která nebyla udělena v souladu se sérií změn 06 tohoto předpisu. Nicméně stávající schválení kategorií vozidel, které nejsou dotčeny sérií změn 06 tohoto předpisu, zůstávají platná a smluvní strany uplatňující tento předpis je musí nadále přijímat.

14.4   U vozidel, která nejsou ovlivněna bodem 7.1.1 výše, zůstávají schválení udělená podle série změn 04 tohoto předpisu v platnosti.

14.5   U vozidel, která nejsou ovlivněna doplňkem 4 k sérii změn 05 tohoto předpisu, zůstávají stávající schválení v platnosti, pokud byla udělena v souladu se sérií změn 05 až do jejího dodatku 3.

14.6   Počínaje úředním datem vstupu v platnost doplňku 5 k sérii změn 05 žádná smluvní strana uplatňující tento předpis neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění doplňku 5 k sérii změn 05.

14.7   U vozidel, která nejsou ovlivněna doplňkem 5 k sérii změn 05 tohoto předpisu, zůstávají stávající schválení v platnosti, pokud byla udělena v souladu se sérií změn 05 až do jejího doplňku 3.

14.8   Počínaje 20. únorem 2005 pro vozidla kategorie M1 udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení pouze tehdy, pokud jsou splněny požadavky tohoto předpisu ve znění doplňku 5 k sérii změn 05.

14.9   Počínaje 20. únorem 2007 pro vozidla kategorie M1 mohou smluvní strany uplatňující tento předpis odmítnout uznat schválení, která nebyla udělena v souladu s doplňkem 5 k sérii změn 05 tohoto předpisu.

14.10   Počínaje 16. červencem 2006 pro vozidla kategorie N udělí smluvní strany uplatňující tento předpis schválení pouze tehdy, pokud typ vozidla splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění doplňku 5 k sérii změn 05.

14.11   Počínaje 16. červencem 2008 pro vozidla kategorie N mohou smluvní strany uplatňující tento předpis odmítnout uznat schválení, která nebyla udělena v souladu s doplňkem 5 k sérii změn 05 tohoto předpisu.

14.12   Počínaje úředním datem vstupu série změn 07 tohoto předpisu v platnost žádná ze smluvních stran uplatňujících tento předpis neodmítne udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 07.

14.13   Po uplynutí 24 měsíců od vstupu série změn 07 v platnost udělí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, schválení pouze tehdy, jsou-li splněny požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 07.

14.14   Po uplynutí 36 měsíců od vstupu série změn 07 v platnost mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uznat schválení, jež nebyla udělena v souladu se sérií změn 07 tohoto předpisu.

14.15   Bez ohledu na body 14.13 a 14.14 zůstávají v platnosti schválení kategorií vozidel podle předchozích sérií změn předpisu, která nejsou ovlivněna sérií změn 07, a smluvní strany, které uplatňují tento předpis, je budou nadále přijímat.

14.16   Neobsahují-li vnitrostátní předpisy smluvních stran v době přistoupení k tomuto předpisu žádné požadavky týkající se povinného vybavení sklopných sedadel kotevními úchyty bezpečnostních pásů, mohou smluvní strany pro účely svých vnitrostátních schválení nadále umožňovat provedení sklopných sedadel bez těchto kotevních úchytů, avšak v takovém případě nemohou být tyto kategorie autobusů schváleny podle tohoto předpisu.

14.17   Počínaje úředním datem vstupu v platnost doplňku 2 k sérii změn 07 žádná smluvní strana uplatňující tento předpis neodmítne udělit schválení typu podle tohoto předpisu ve znění doplňku 2 k sérii změn 07.

14.18   Po uplynutí 12 měsíců od úředního data vstupu doplňku 2 k sérii změn 07 v platnost musí smluvní strany používající tento předpis udělit schválení jen těm typům vozidel, které vyhoví požadavkům tohoto předpisu ve znění doplňku 2 k sérii změn 07.

14.19   Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nesmí odmítnout rozšíření schválení, a to ani v případě, že nejsou dodržena ustanovení doplňku 2 k sérii změn 07 tohoto předpisu.

---

(1)  Podle definice v Úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2, bod 2.

(2)  Rozlišovací čísla smluvních stran dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend.3.

(3)  (Jmenovitým) výkonem motoru se rozumí výkon motoru vyjádřený v kW (EHK) a měřený metodou EHK podle předpisu č. 85.

(4)  Dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2, bod 2.

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---

---