(EHK OSN) č. 57Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) č. 57 – Jednotná ustanovení pro schvalování světlometů pro motocykly a vozidla za ně považovaná

PŘÍLOHA 1

PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

a = 12 mm (minimum)

Světlomet opatřený výše uvedenou značkou schválení byl schválen v Nizozemsku (E 4) pod schvalovacím číslem 012439. Schvalovací číslo uvádí, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 01.

Poznámka:

Číslo schválení musí být umístěno v blízkosti kružnice buď nad, nebo pod písmenem „E“, nebo vlevo či vpravo od tohoto písmene. Číslice čísla schválení musí být na téže straně písmene „E“ a musí směřovat stejným směrem. U čísla schválení by se neměly používat římské číslice, aby se předešlo možnosti záměny s jinými symboly.

Označení světlometu, který splňuje požadavky předpisu č. 57. Světlomet je konstruován tak, že žárovka potkávacího světla
může být rozsvícena společně	nesmí být rozsvícena společně
zároveň s dálkovým světlem a/nebo jinou sloučenou světelnou funkcí.

Světlomet opatřený výše uvedenou značkou schválení je světlomet s plastovým rozptylovým sklem, který byl schválen v Nizozemsku (E 4) pod schvalovacím číslem 01 2440. Schvalovací číslo uvádí, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 01.

Je konstruován tak, že žárovka potkávacího světla může být rozsvícena společně zároveň s dálkovým světlem a/nebo jinou sloučenou světelnou funkcí.

PŘÍLOHA 3

FOTOMETRICKÉ ZKOUŠKY

1.   Při zaměřování se měřicí stěna umístí ve vzdálenosti nejméně 10 m před světlomet, přímka h-h musí být vodorovná. Při měření se fotosnímač umístí 25 m před světlomet a kolmo k přímce, která spojuje vlákno žárovky s bodem HV.

2.   Podélně musí být světlomet zaměřen tak, aby se střed dálkového světla nacházel na svislé přímce v-v.

3.   Svisle musí být světlomet zaměřen tak, aby se rozhraní potkávacího světla nacházelo 250 mm pod přímkou h-h.

4.   Po seřízení podle ustanovení bodů 2 a 3, odpovídajícím podmínkám dálkového světla, musí světlomet splňovat tyto podmínky:

4.1   světelný střed dálkového světla se musí nacházet maximálně 0,6° nad nebo pod přímkou h-h.

4.2   osvětlení vydávané dálkovým světlem musí své maximální hodnoty Emax dosahovat ve středu svazku světla a podélně klesat;

4.3   hodnota maximálního osvětlení (Emax) vydávaného dálkovým světlem musí činit nejméně 32 lx.

4.3.1   32 lx pro světlomety třídy MB;

4.4   osvětlení vytvářené dálkovým světlem musí odpovídat následujícím hodnotám:

4.4.1   průsečík (HV) přímek h-h a v-v musí ležet uvnitř izoluxy odpovídající 90 % maximálního osvětlení.

4.4.2   vodorovně vpravo a vlevo od výchozího bodu HV nesmí být osvětlení vytvářené dálkovým světlem u světlometů třídy MB menší než 12 lx až do vzdálenosti 1,125 m a do vzdálenosti 2,25 m nesmí být menší než 3 lx.

4.5   osvětlení vytvářené potkávacím světlem musí odpovídat následujícím hodnotám:

Měřicí bod	Světlomet třídy MB
Jakýkoli bod na přímce h-h a nad ní	≤ 0,7 lx
Jakýkoli bod na přímce 50L - 50R kromě bodu 50 V (1)	≥ 1,5 lx
Bod 50 V	≥ 3 lx
Jakýkoli bod na přímce 25L - 25R	≥ 3 lx
Jakýkoli bod v pásmu IV	≥ 1,5 lx

5.   MĚŘICÍ A ZAMĚŘOVACÍ STĚNA

(rozměry v mm pro vzdálenost 25 m)

6.   Je nutno použít žárovky kategorie S1 nebo S2 podle předpisu č. 37.

---

(1)  

PŘÍLOHA 4

ZKOUŠKY STÁLOSTI FOTOMETRICKÝCH VLASTNOSTÍ SVĚTLOMETŮ V PROVOZU

ZKOUŠKY ÚPLNÝCH SVĚTLOMETŮ

Poté, co byly v souladu s ustanoveními tohoto předpisu u svazku dálkového světla v bodě Emax a u svazku potkávacího světla v bodech HV, 50 R, 50 L a B 50 změřeny fotometrické hodnoty, zkouší se na vzorku úplného světlometu stálost fotometrických vlastností za provozu. Pojmem „úplný světlomet“ se rozumí vlastní úplný světlomet, včetně okolních součástí tělesa a žárovek, které by mohly ovlivnit jeho tepelný rozptyl.

1.   ZKOUŠKA STABILITY FOTOMETRICKÝCH VLASTNOSTÍ

Zkoušky se provádí v suchém a stabilním prostředí při okolní teplotě 23 oC ± 5 oC, přičemž se úplné světlomety namontují na podstavu, která představuje správnou montáž na vozidle.

1.1   Čistý světlomet

Světlomet se ponechá v činnosti po dobu 12 hodin, jak je předepsáno v bodě 1.1.1, a kontroluje se podle ustanovení v bodě 1.1.2.

1.1.1   Zkušební postup

Světlomet se ponechá v činnosti po stanovený čas takto:

1.1.1.1

a) v případě, že se má schválit pouze jedna světelná funkce (dálkové nebo potkávací světlo), rozsvítí se po předepsanou dobu příslušné vlákno (1), b) v případě sloučeného potkávacího a dálkového světlometu (dvouvláknové žárovky nebo dvě žárovky): Jestliže žadatel o schválení typu udává, že se má světlomet používat vždy s jedním rozsvíceným vláknem (2), provede se zkouška za této podmínky tak, že každá ze stanovených funkcí se uvede v činnost postupně a svítí polovinu času stanoveného v bodě 1.1: Ve všech ostatních případech svítí světlomet po stanovenou dobu v následujícím cyklu:   15 minut s rozsvíceným vláknem potkávacího světla   5 minut se všemi vlákny rozsvícenými. c) v případě skupinových světelných funkcí musí být všechny jednotlivé funkce rozsvíceny současně po dobu stanovenou pro jednotlivé světelné funkce a) a současně je třeba brát v úvahu použití sloučených světelných funkcí b) podle specifikací výrobce.

1.1.1.2

Zkušební napětí Napětí se nastaví tak, aby poskytovalo 90 % maximálního příkonu, který je pro žárovky kategorie S stanoven v předpise č. 37. Příkon musí ve všech případech odpovídat příslušné hodnotě žárovky o jmenovitém napětí 12 V, pokud žadatel o schválení neuvede, že se světlomet může používat při jiném napětí.

1.1.2   Výsledky zkoušek

1.1.2.1   Vizuální kontrola

Poté, co se světlomet ustálí na okolní teplotu, očistí se jeho rozptylové sklo a případné vnější sklo čistou zvlhčenou bavlněnou tkaninou. Světlomet se potom prohlédne, přičemž na rozptylovém skle ani na případném vnějším skle nesmí být patrné žádné pokřivení, deformace, praskliny ani barevné změny.

1.1.2.2   Fotometrická zkouška

V souladu s požadavky tohoto předpisu se ověří fotometrické hodnoty v těchto bodech:

Potkávací světlo:

50 R, 50 L, B 50 HV

Dálkové světlo:

Bod Emax

Lze provést další zaměření, aby se vzaly v úvahu veškeré deformace základny světlometu teplem (změna polohy čáry rozhraní je stanovena v bodě 2 této přílohy).

Mezi fotometrickými vlastnostmi a hodnotami naměřenými před zkouškou je včetně tolerancí fotometrických postupů přípustný rozdíl 10 %.

1.2   Znečištěný světlomet

Po odzkoušení podle ustanovení bodu 1.1 musí být světlomet po přípravě podle bodu 1.2.1 v činnosti po dobu jedné hodiny podle bodu 1.1.1 a odzkoušen podle ustanovení bodu 1.1.2.

1.2.1   Příprava světlometu

1.2.1.1   Zkušební směs

1.2.1.1.1   Pro světlomet s vnějším rozptylovým krytem ze skla:

Na světlomet se nanese směs vody a znečišťujícího prostředku, která sestává z:

9 hmotnostních dílů křemenného písku o velikosti částic 0–100 μm,

1 hmotnostního dílu rostlinného uhlíkatého prachu (bukové dřevo) o velikosti částic 0–100 μm,

0,2 hmotnostního dílu NaCMC (3) a

odpovídajícího množství destilované vody o vodivosti ≤ 1 mS/m.

Směs nesmí být starší 14 dní.

1.2.1.1.2   Pro světlomet s vnějším rozptylovým krytem z plastu:

Na světlomet se nanese směs vody a znečišťujícího prostředku, která sestává z:

9 hmotnostních dílů křemenného písku o velikosti částic 0–100 μm,

1 hmotnostního dílu rostlinného uhlíkatého prachu (bukové dřevo) o velikosti částic 0–100 μm,

0,2 hmotnostního dílu NaCMC,

13 hmotnostních dílů destilované vody o vodivosti ≤ 1 mS/m, a

2 ± 1 hmotnostních dílů povrchově aktivní látky (4).

Směs nesmí být starší 14 dní.

1.2.1.2   Nanesení zkušební směsi na světlomet

Zkušební směs se rovnoměrně nanese na celou plochu výstupu světla světlometu a nechá se zaschnout. Tento postup se opakuje tak dlouho, dokud hodnota osvětlení neklesne na 15–20 % hodnot naměřených za podmínek uvedených v této příloze ve všech těchto bodech:

Bod Emax ve fotometrickém rozložení dálkového světla pro dálkový/potkávací světlomet,

Bod Emax ve fotometrickém rozložení dálkového světla pouze pro dálkový světlomet,

Body B 50 a 50 V (5) pouze pro potkávací světlomet.

1.2.1.3   Měřicí zařízení

Měřicí zařízení musí být rovnocenné zařízení použitému při schvalovacích zkouškách světlometu. K fotometrickému ověření se použije standardní (referenční) žárovka.

2.   OVĚŘENÍ ZMĚNY SVISLÉ POLOHY ROZHRANÍ VLIVEM TEPLA

Při této zkoušce se ověřuje, zda svislý posuv čáry rozhraní vyvolaný vlivem tepla nepřekračuje hodnotu, jež je stanovena pro potkávací světlomet v provozu.

Světlomet zkoušený podle bodu 1 se podrobí zkoušce popsané v bodě 2.1, aniž by byl sejmut nebo znovu seřízen vůči svému zkušebnímu upevnění.

2.1   Zkouška

Zkouší se v suchém a klidném prostředí při okolní teplotě 23 °C ± 5 °C.

Použije se sériově vyrobená žárovka zahořená po dobu alespoň jedné hodiny; světlomet se uvede do provozu s potkávacím světlem, aniž by byl sejmut nebo znovu seřízen vůči svému zkušebnímu upevnění. (Napětí se pro účely této zkoušky nastaví tak, jak je uvedeno v bodě 1.1.1.2). Poloha vodorovné části čáry rozhraní (mezi svislými přímkami procházejícími bodem 50 L a 50 R) se musí ověřit po třech minutách (r3) a po 60 minutách (r60) po skončení svícení.

Výše uvedená změna polohy čáry rozhraní se měří jakoukoliv metodou, která je přijatelně přesná a dává reprodukovatelné výsledky.

2.2   Výsledky zkoušek

2.2.1   Výsledek vyjádřený v miliradiánech (mrad) se pro potkávací světlo považuje za přijatelný pouze tehdy, není-li absolutní hodnota Δ rI = (r3 – r60) změřená na světlometu větší než 1,0 mrad (Δ rI ≤ 1,0 mrad).

2.2.2   Pokud je však tato hodnota větší než 1,0 mrad, ale nepřevyšuje 1,5 mrad (1,0 mrad < Δ rI ≤ 1,5 mrad), vyzkouší se podle bodu 2.1 druhý světlomet, který byl dříve z důvodů stabilizace polohy mechanických částí světlometu na podstavci, který představuje správnou montáž na vozidle, třikrát po sobě podroben níže popsanému cyklu:

potkávací světlo je zapnuto po dobu jedné hodiny (napětí se upraví podle bodu 1.1.1.2),

přestávka v trvání 1 hodiny.

Typ světlometu se považuje za přijatelný, není-li průměr absolutní hodnoty Δ rI naměřené u prvního vzorku a průměr absolutní hodnoty Δ rII naměřené u druhého vzorku větší než 1,0 mrad:

---

(1)  Je-li zkoušený světlomet sloučen se signálními svítilnami nebo je s nimi ve skupině, musí být tyto svítilny během zkoušky rozsvíceny.

(2)  Pokud mají být najednou rozsvícena dvě nebo více vláken za současného použití světelné houkačky, nepovažuje se to za obvyklé současné použití vláken.

(3)  NaCMC značí sodnou sůl karboxymethylcelulózy, běžně označované symbolem CMC. NaCMC používaná ve směsi nečistot má v 2 % roztoku při 20 oC stupeň substituce (DS) 0,6–0,7 a viskozitu 200–300 cP.

(4)  Odchylka u množství je dána požadavkem, aby byly nečistoty správně rozetřeny po celém plastovém rozptylovém skle.

(5)  Bod 50 V leží 375 mm pod bodem HV na svislé přímce v-v na měřicí stěně umístěné ve vzdálenosti 25 m.

PŘÍLOHA 5

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA POSTUPY KONTROL SHODNOSTI VÝROBY

1.   OBECNĚ

1.1   Požadavky na shodnost se z mechanického a geometrického hlediska považují za splněné, jestliže rozdíly nepřekračují nevyhnutelnou míru výrobní odchylky v rámci požadavků tohoto předpisu.

1.2   Pokud jde o fotometrické vlastnosti, není shoda sériově vyráběných světlometů zpochybněna tehdy, jestliže se při zkoušení fotometrických vlastností náhodně vybraného světlometu vybaveného standardní referenční žárovkou:

1.2.1   žádná měřená hodnota neodchyluje nepříznivě o více než 20 % od hodnot předepsaných tímto předpisem. Pro hodnoty v pásmu III může být maximální nepříznivá odchylka:

0,3 lx, odpovídá 20 %,

0,45 lx, odpovídá 30 %

1.2.2   a jestliže u dálkového světla s bodem HV ležícím uvnitř izoluxy 0,75 Emax je pro fotometrické hodnoty v libovolném měřicím bodě podle bodů 4.3 a 4.4 přílohy 3 tohoto předpisu dodržena u maximálních hodnot odchylka ±20 % a u minimálních hodnot odchylka –20 %.

1.2.3   Jestliže výsledky výše uvedených zkoušek nesplňují požadavky, zkoušky se zopakují s jinou standardní žárovkou.

1.3   S ohledem na ověřování změny svislé polohy čáry rozhraní vlivem tepla musí být dodržen následující postup:

jeden ze vzorků světlometu se třikrát po sobě podrobí cyklu podle bodu 2.2.2 přílohy 4, a pak se odzkouší postupem uvedeným v bodě 2.1 přílohy 4.

Světlomet se považuje za vyhovující, nepřekračuje-li hodnota Δ r úhel 1,5 mrad.

Pokud tato hodnota úhel 1,5 mrad překračuje, avšak není větší než 2,0 mrad, přezkouší se druhý světlomet; průměr absolutních hodnot zjištěných u obou vzorků nesmí překračovat hodnotu 1,5 mrad.

1.4   Je-li světlomet vybaven sadou žárovek s barevnou teplotou podle normy A, je nutné dodržet barevné souřadnice.

Hodnoty fotometrických vlastností světlometu, který je vybaven bezbarvou žárovkou a vyzařuje selektivně žluté světlo, musí odpovídat hodnotám stanoveným tímto předpisem po vynásobení koeficientem 0,84.

2.   MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA OVĚŘOVÁNÍ SHODNOSTI VÝROBCEM

U každého typu světlometu je držitel značky schválení povinen provádět v přiměřených intervalech přinejmenším následující zkoušky. Zkoušky se provádějí podle ustanovení tohoto předpisu.

Pokud některý vzorek nevyhoví příslušnému typu zkoušky, odeberou se a vyzkouší další vzorky. Výrobce přijme opatření k zajištění shodnosti dotčené výroby.

2.1   Povaha zkoušek

Zkoušky shodnosti se v tomto předpise týkají fotometrických charakteristik a ověřování změn svislé polohy čáry rozhraní vlivem tepla.

2.2   Metody používané při zkouškách

2.2.1   Zkoušky se v zásadě provádějí v souladu s metodami stanovenými v tomto předpise.

2.2.2   Při kterékoli zkoušce shodnosti prováděné výrobcem je možno se souhlasem příslušného orgánu odpovědného za schvalovací zkoušky použít rovnocenné metody. Za prokázání toho, že použité metody jsou rovnocenné těm, které jsou stanoveny v tomto předpise, odpovídá výrobce.

2.2.3   Použití bodů 2.2.1 a 2.2.2 vyžaduje pravidelnou kalibraci zkušebního zařízení a jeho korelaci s měřeními, která provádí příslušný orgán.

2.2.4   Ve všech případech jsou referenčními metodami metody stanovené tímto předpisem, a to zejména pro účely úředního ověřování a odběru vzorků.

2.3   Způsob odběru vzorků

Vzorky světlometů se vybírají namátkou z jednotné výrobní série. Jednotnou sérií se rozumí soubor světlometů téhož typu definovaný podle výrobních postupů výrobce.

Hodnocení musí obecně pokrývat sériovou výrobu z jednotlivých závodů. Výrobce však může pro tentýž typ spojit záznamy z více závodů, pokud se v těchto závodech uplatňuje stejný systém jakosti a řízení jakosti.

2.4   Měřené a zaznamenávané fotometrické vlastnosti

Na vybraném světlometu se provedou fotometrická měření v bodech stanovených předpisem; odečty se v případě dálkového světla provedou pouze v bodech Emax a HV (1), a v bodech HV, 50 R a 50 L v případě potkávacího světla (viz obrázek v příloze 3).

2.5   Kritéria přijatelnosti

Výrobce odpovídá za statistický rozbor výsledků zkoušek a v součinnosti s příslušným orgánem za definici kritérií přijatelnosti svých výrobků tak, aby byly splněny požadavky pro ověřování shodnosti výrobků stanovené v bodě 10.1 tohoto předpisu.

Kritéria přijatelnosti jsou taková, aby s 95 % mírou spolehlivosti byla minimální pravděpodobnost úspěšného absolvování namátkové kontroly podle přílohy 7 (první odběr vzorků) 0,95.

---

(1)  Pokud je dálkové světlo sloučeno s potkávacím světlem, je HV pro dálkové světlo týmž měřicím bodem jako pro světlo potkávací.

PŘÍLOHA 6

POŽADAVKY NA SVĚTLOMETY S ROZPTYLOVÝMI SKLY Z PLASTU – ZKOUŠENÍ ROZPTYLOVÉHO SKLA NEBO VZORKŮ MATERIÁLU A ÚPLNÝCH SVĚTLOMETŮ

1.   VŠEOBECNÉ SPECIFIKACE

1.1   Vzorky poskytnuté podle bodu 3.2.4 tohoto předpisu musí odpovídat specifikacím uvedeným níže v bodech 2.1 až 2.5.

1.2   Oba vzorky úplných světlometů poskytnuté podle bodu 3.2.3 tohoto předpisu a obsahující rozptylová skla z plastu musí z hlediska materiálu rozptylového skla vyhovět požadavkům stanoveným níže v bodě 2.6.

1.3   Vzorky plastových rozptylových skel nebo vzorky materiálu se společně s odrážečem, na který se případně mají namontovat, podrobí schvalovacím zkouškám v časovém pořadí, které je uvedeno v tabulce A v dodatku 1 této přílohy.

1.4   Pokud však výrobce prokáže, že výrobek již prošel zkouškami předepsanými dále v bodech 2.1 až 2.5 nebo odpovídajícími zkouškami podle jiného předpisu, není třeba tyto zkoušky opakovat; povinné jsou pouze zkoušky předepsané v tabulce B dodatku 1.

2.   ZKOUŠKY

2.1   Odolnost vůči změnám teploty

2.1.1   Zkoušky

Tři nové vzorky (rozptylová skla) se podle níže uvedeného programu podrobí pěti cyklům změny teploty a vlhkosti:

3 hodiny při 40 °C ± 2 °C a relativní vlhkosti 85–95 %;

1 hodina při 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkosti 60–75 %;

15 hodin při –30 °C ± 2 °C;

1 hodina při 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkosti 60–75 %;

3 hodiny při 80 °C ± 2 °C;

1 hodina při 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkosti 60–75 %;

Před touto zkouškou se vzorky udržují při teplotě 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkosti 60–75 % nejméně po dobu čtyř hodin.

Pozn.:

Jednohodinové fáze při teplotě 23 °C ± 5 °C zahrnují dobu potřebnou k přechodu z jedné teploty na druhou, aby nedošlo k teplotnímu šoku.

2.1.2   Fotometrická měření

2.1.2.1   Metoda

Fotometrická měření se na vzorcích provádějí před zkouškou a po ní.

Při měření se použije standardní světlomet a měří se v následujících bodech:

B 50 a 50 V u potkávacího světla potkávacího světlometu nebo potkávacího/dálkového světlometu.

Emax u dálkového světla dálkového světlometu nebo potkávacího/dálkového světlometu.

2.1.2.2   Výsledky

Rozdíl mezi fotometrickými hodnotami naměřenými u každého vzorku před a po zkoušce nesmí překročit 10 %, včetně tolerancí fotometrické měřicí metody.

2.2   Odolnost vůči atmosférickým vlivům a chemickým činidlům

2.2.1   Odolnost vůči atmosférickým vlivům

Tři nové vzorky (rozptylová skla nebo vzorky materiálu) se vystaví vyzařování ze zdroje, který má podobné spektrální rozložení jako černé těleso o teplotě 5 500 K až 6 000 K. Mezi zdroj a vzorky se umístí vhodné filtry, aby se co nejvíce omezilo záření o vlnových délkách kratších než 295 nm a delších než 2 500 nm. Vzorky se vystaví osvětlení o intenzitě 1 200 W/m2 ± 200 W/m2 po takovou dobu, aby obdržená světelná energie činila 4 500 MJ/m2 ± 200 MJ/m2. Uvnitř tohoto prostoru musí teplota měřená na černém panelu umístěném na stejné úrovni jako vzorky činit 50 °C ± 5 °C. Z důvodů zajištění rovnoměrné expozice se vzorky otáčejí kolem zdroje záření rychlostí 1 až 5 ot./min.

Vzorky se ostřikují destilovanou vodou o vodivosti nižší než 1 mS/m při teplotě 23 °C ± 5 °C, a to v tomto cyklu:

ostřikování	:	5 minut,
sušení	:	25 minut.

2.2.2   Odolnost vůči chemickým činidlům

Po provedení zkoušky podle bodu 2.2.1 a měření popsaného v bodě 2.2.3.1 se na vnější povrch zkoušené trojice vzorků působí postupem uvedeným v bodě 2.2.2.2 za použití směsi o složení stanoveném níže v bodě 2.2.2.1.

2.2.2.1   Zkušební směs

Zkušební směs je složena z 61,5 % n-heptanu, 12,5 % toluenu, 7,5 % ethyltetrachloridu, 12,5 % trichloretylenu a 6 % xylenu (jedná se o procenta objemová).

2.2.2.2   Nanesení zkušební směsi

Kus bavlněné látky (podle normy ISO 105) se nasytí směsí popsanou v bodě 2.2.2.1 a do 10 sekund se nanese a po dobu 10 minut se jím potírá vnější strana vzorku při tlaku 50 N/cm2, který odpovídá působení 100 N na zkušebním povrchu 14 × 14 mm.

Během těchto 10 minut se tkanina opětovně smáčí ve směsi tak, aby složení nanášené tekutiny soustavně odpovídalo předpisu pro zkušební směs.

Během nanášení je možno kompenzovat tlak nanášení na vzorek tak, aby se předešlo jeho popraskání.

2.2.2.3   Čištění

Po nanesení zkušební směsi se vzorky na vzduchu osuší a pak se omyjí roztokem podle bodu 2.3 (Odolnost vůči čisticím prostředkům) při 23 °C ± 5 °C.

Potom se vzorky při teplotě 23 °C ± 5 °C pečlivě opláchnou destilovanou vodou o obsahu nečistot nejvýše 0,2 % a osuší se měkkou látkou.

2.2.3   Výsledky

2.2.3.1   Po zkoušce odolnosti vůči atmosférickým vlivům musí být vnější přední povrch vzorků bez prasklin, škrábnutí, naštípnutí a deformací a střední hodnota změn v propustnosti

, naměřená na třech vzorcích postupem popsaným v dodatku 2 této přílohy nesmí překročit hodnotu 0,020 (Δ tm < 0,020).

2.2.3.2   Po zkoušce odolnosti vůči chemickým činidlům nesmí vzorky vykazovat žádné stopy chemického poleptání, které by způsobily změny rozptylu světelného toku, jehož střední hodnota změn

, naměřená na třech vzorcích postupem popsaným v dodatku 2 této přílohy nesmí překročit hodnotu 0,020 (Δ dm ≤ 0,020).

2.3   Odolnost vůči čisticím prostředkům a uhlovodíkům

2.3.1   Odolnost vůči čisticím prostředkům

Vnější povrch tří vzorků (rozptylových skel nebo materiálu) se zahřeje na teplotu 50 °C ± 5 °C a na pět minut se ponoří do směsi tvořené 99 díly destilované vody obsahující nejvýše 0,02 % nečistot a jedním dílem alkylarylsulfonátu temperované na teplotu 23 °C ± 5 °C.

Po skončení zkoušky se vzorky usuší při teplotě 50 °C ± 5 °C. Povrch vzorků se očistí navlhčenou látkou.

2.3.2   Odolnost vůči uhlovodíkům

Vnější povrch těchto tří vzorků se pak po dobu jedné minuty lehce tře bavlněnou látkou napuštěnou směsí ze 70 % n-heptanu a 30 % toluenu (objemová %), a pak se nechá oschnout na volném vzduchu.

2.3.3   Výsledky

Po výše uvedených dvou zkouškách, které se provedou postupně, nesmí střední hodnota změn v propustnosti

, naměřená na třech vzorcích postupem popsaným v dodatku 2 této přílohy překročit hodnotu 0,010 (Δ tm < 0,010).

2.4   Odolnost vůči mechanickému narušení

2.4.1   Metoda mechanického narušení

Vnější povrch tří nových vzorků (rozptylových skel) se podrobí zkoušce rovnoměrného mechanického narušování postupem popsaným v dodatku 3 této přílohy.

2.4.2   Výsledky

Změny po této zkoušce:

v propustnosti:,

a v rozptylu:,

se měří postupem popsaným v dodatku 2 na ploše stanovené v bodě 3.2.4.1.1 tohoto předpisu. Pro střední hodnotu tří vzorků musí platit:

Δ tm < 0,100;

Δ dm < 0,050.

2.5   Zkouška přilnavosti případného povlaku

2.5.1   Příprava vzorku

Na nátěru se plocha o velikosti 20 × 20 mm rozřeže žiletkou nebo jehlou na mřížku se čtvercovými okénky o velikosti přibližně 2 × 2 mm. Na žiletku, respektive jehlu, se působí takovým tlakem, aby se prořízl alespoň nátěr.

2.5.2   Popis zkoušky

Použije se lepicí páska s přilnavostí 2 N/(cm šířky) ± 20 % měřeno za standardizovaných podmínek podle dodatku 4 této přílohy. Tato lepicí páska, jejíž šířka musí být alespoň 25 mm, se přinejmenším 5 minut tiskne na povrch upravený podle bodu 2.5.1.

Konec lepicí pásky se potom zatíží tak, aby byla síla přilnavosti k danému povrchu vyrovnána silou kolmou k tomuto povrchu. V této fázi se páska odtrhne rovnoměrnou rychlostí 1,5 m/s ± 0,2 m/s.

2.5.3   Výsledky

Mřížkovaná plocha nesmí být nijak výrazně poškozena. Přípustné je narušení na průsečících mezi čtverci nebo na hranách řezů, pokud velikost poškozené plochy nepřekračuje 15 % mřížkované plochy.

2.6   Zkoušky úplného světlometu s rozptylovým sklem z plastového materiálu

2.6.1   Odolnost povrchu rozptylového skla vůči mechanickému narušení

2.6.1.1   Zkoušky

Rozptylové sklo vzorku světlometu č. 1 se podrobí zkoušce popsané v bodě 2.4.1.

2.6.1.2   Výsledky

Po zkoušce nesmí výsledky fotometrických měření provedených na světlometu podle tohoto předpisu o více než 30 % překračovat maximální hodnoty předepsané pro bod B 50 a nesmí být o více než 10 % pod minimálními hodnotami předepsanými v bodě 50 V.

2.6.2   Zkouška přilnavosti případného povlaku

Rozptylové sklo vzorku světlometu č. 2 se podrobí zkoušce popsané v bodě 2.5.

3.   OVĚŘENÍ SHODNOSTI VÝROBY

3.1   Sériově vyráběné světlomety se z hlediska materiálů pro výrobu rozptylových skel považují za vyhovující tomuto předpisu, pokud:

3.1.1   Po zkoušce odolnosti vůči chemickým činidlům a zkoušce odolnosti vůči čisticím prostředkům a uhlovodíkům nevykazuje vnější povrch vzorků žádné trhliny, odštípnutí nebo deformace, které by byly viditelné pouhým okem (viz body 2.2.2, 2.3.1 a 2.3.2);

3.1.2   Po zkoušce podle bodu 2.6.1.1 leží fotometrické hodnoty zjištěné v měřicích bodech stanovených v bodě 2.6.1.2 v mezích, jež jsou pro shodnost výroby stanoveny tímto předpisem.

3.2   Pokud výsledky zkoušek požadavky nesplňují, zkoušky se zopakují na jiném vzorku namátkou vybraných světlometů.

PŘÍLOHA 7

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA ODBĚR VZORKŮ INSPEKTOREM

1.   OBECNĚ

1.1   Požadavky na shodnost podle požadavků tohoto předpisu se považují z mechanického a geometrického hlediska za splněné, pokud odchylky nepřekročí nevyhnutelné výrobní odchylky.

1.2   Pokud jde o fotometrické vlastnosti, není shoda sériově vyráběných světlometů zpochybněna, jestliže se při zkoušení fotometrických vlastností náhodně vybraného světlometu vybaveného standardní žárovkou:

1.2.1   žádná měřená hodnota neodchyluje nepříznivě o více než 20 % od hodnot předepsaných tímto předpisem.

Pro pásmo III může být maximální odchylka:

0,3 lx, odpovídá 20 %,

0,45 lx, odpovídá 30 %

1.2.2   a jestliže u dálkového světla s bodem HV ležícím uvnitř izoluxy 0,75 Emax je pro fotometrické hodnoty v libovolném měřicím bodě podle bodů 4.3 a 4.4 přílohy 3 tohoto předpisu dodržena u maximálních hodnot odchylka +20 % a u minimálních hodnot odchylka –20 %.

1.2.3   Pokud výsledky výše uvedených zkoušek nesplňují požadavky, zkoušky se zopakují s jinou standardní žárovkou.

1.2.4   Světlomety se zjevnými závadami se neberou v potaz.

1.3   Je-li světlomet vybaven sadou žárovek s barevnou teplotou podle normy A, je nutné dodržet chromatické souřadnice.

Hodnoty fotometrických vlastností světlometu, který je vybaven bezbarvou žárovkou a vyzařuje selektivně žluté světlo, se vynásobí koeficientem 0,84.

2.   PRVNÍ ODBĚR VZORKŮ

Při prvním odběru vzorků se namátkou vyberou čtyři světlomety. Vzorek prvních dvou světlometů se označí písmenem A, vzorek druhých dvou světlometů písmenem B.

2.1   Shodnost není zpochybněna

2.1.1   Po provedení odběru vzorků postupem podle obrázku 1 této přílohy se shodnost sériově vyráběných světlometů nezpochybní, jsou-li u světlometů odchylky naměřených hodnot v nepříznivém směru následující:

2.1.1.1

Vzorek A A1: jeden světlomet 0 %   jeden světlomet ne více než 20 % A2: oba světlomety o více než 0 %   avšak ne více než o 20 %   přechod k vzorku B

2.1.1.2

Vzorek B B1: oba světlomety 0 %

2.2   Shodnost je zpochybněna

2.2.1   Po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy je shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna a výrobce musí být vyzván, aby uvedl výrobu do souladu s požadavky (nápravná opatření), pokud jsou odchylky naměřených hodnot světlometů následující:

2.2.1.1

Vzorek A A3: jeden světlomet ne více než 20 %   jeden světlomet více než 20 %   avšak ne více než 30 %

2.2.1.2

Vzorek B B2: v případě A2     jeden světlomet více než 0 %   avšak ne více než 20 %   jeden světlomet ne více než 20 % B3: v případě A2     jeden světlomet 0 %   jeden světlomet více než 20 %   avšak ne více než 30 %

2.3   Odnětí schválení

Shodnost je zpochybněna a použije se bod 11, jestliže při postupu odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy jsou odchylky naměřených hodnot světlometů:

2.3.1

Vzorek A A4: jeden světlomet ne více než 20 %   jeden světlomet více než 30 % A5: oba světlomety více než 20 %

2.3.2

Vzorek B B4: v případě A2     jeden světlomet více než 0 %   avšak ne více než 20 %   jeden světlomet více než 20 % B5: v případě A2     oba světlomety více než 20 % B6: v případě A2     jeden světlomet 0 %   jeden světlomet více než 30 %

3.   OPAKOVANÝ ODBĚR VZORKŮ

V případech A3, B2 a B3 je nutný opakovaný odběr vzorků. Třetí vzorek C dvou světlometů a čtvrtý vzorek D dvou světlometů, které jsou vybrány ze zásob světlometů vyrobených po nápravném opatření, je nutné odebrat do dvou měsíců od oznámení.

3.1   Shodnost není zpochybněna

3.1.1   Po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy není shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna, jsou-li odchylky naměřených hodnot u světlometů následující:

3.1.1.1

Vzorek C C1: jeden světlomet 0 %   jeden světlomet ne více než 20 % C2: oba světlomety více než 0 %   avšak ne více než 20 %   přechod k vzorku D

3.1.1.2

Vzorek D D1: v případě C2     oba světlomety 0 %

3.2   Shodnost je zpochybněna

3.2.1   Po provedení odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy je shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna a výrobce musí být vyzván, aby uvedl výrobu do souladu s požadavky (nápravná opatření), pokud jsou odchylky naměřených hodnot světlometů následující:

3.2.1.1

Vzorek D D2: v případě C2     jeden světlomet více než 0 %   avšak ne více než 20 %   jeden světlomet ne více než 20 %

3.3   Odnětí schválení

Shodnost je zpochybněna a použije se bod 11, jestliže při postupu odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy jsou odchylky naměřených hodnot světlometů:

3.3.1

Vzorek C C3: jeden světlomet ne více než 20 %   jeden světlomet více než 20 % C4: oba světlomety více než 20 %

3.3.2

Vzorek D D3: v případě C2     jeden světlomet 0 nebo více než 0 %   jeden světlomet více než 20 %

4.   ZMĚNA SVISLÉ POLOHY ČÁRY ROZHRANÍ

Pro ověření změny svislé polohy čáry rozhraní vlivem tepla se použije následující postup:

Jeden ze světlometů vzorku A po odběru podle obrázku 1 této přílohy se po podrobení třem po sobě jdoucím cyklům podle bodu 2.2.2 přílohy 4 odzkouší postupem uvedeným v bodě 2.1 přílohy 4.

Světlomet se považuje za vyhovující, nepřekračuje-li hodnota Δ r úhel 1,5 mrad.

Pokud tato hodnota překročí 1,5 mrad, ale není větší než 2,0 mrad, podrobí se druhý světlomet ze vzorku A zkoušce, po níž průměrná hodnota absolutních hodnot měřených na obou vzorcích nesmí překročit 1,5 mrad. Pokud však u vzorku A není hodnota 1,5 mrad splněna, podrobí se oba světlomety vzorku B témuž postupu a hodnota Δr nesmí u žádného z nich překročit 1,5 mrad.

Obrázek 1