(EHK/OSN) č. 96Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 96 – Jednotná ustanovení pro schvalování vznětových motorů určených k montáži do zemědělských a lesnických traktorů a do nesilničních mobilních strojů z hlediska emisí znečišťujících látek z motoru

Publikováno: Úř. věst. L 88, 22.3.2014, s. 1-325 Druh předpisu: Akty přijaté institucemi zřízenými mezinárodní dohodou
Přijato: 22. března 2014 Autor předpisu:
Platnost od: 13. února 2014 Nabývá účinnosti: 13. února 2014
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.


Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je zapotřebí ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 96 – Jednotná ustanovení pro schvalování vznětových motorů určených k montáži do zemědělských a lesnických traktorů a do nesilničních mobilních strojů z hlediska emisí znečišťujících látek z motoru

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

sérii změn 04 předpisu – datum vstupu v platnost: 13. únor 2014

OBSAH

1.

 Oblast působnosti

2.

 Definice a zkratky

3.

 Žádost o schválení

4.

 Schválení

5.

 Požadavky a zkoušky

6.

 Montáž na vozidle

7.

 Shodnost výroby

8.

 Postihy za neshodnost výroby

9.

 Změna schváleného typu a rozšíření schválení

10.

 Definitivní ukončení výroby

11.

 Přechodná ustanovení

12.

 Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy schvalovacích orgánů

PŘÍLOHY

1A

 Informační dokument č. … týkající se schvalování typu z hlediska opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje

Dodatek 1 —

 Základní vlastnosti (základního) motoru

Dodatek 2 —

 Základní vlastnosti rodiny motorů

Dodatek 3 —

 Základní vlastnosti typu motoru v rodině motorů

1B

 Vlastnosti rodiny motorů a volba základního motoru

2

 Sdělení

Dodatek 1 —

 Výsledky zkoušek

3

 Uspořádání značek schválení typu

4A

 Způsob stanovení emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic

Dodatek 1 —

 Postupy měření a odběru vzorků (NRSC, NRTC)

Dodatek 2 —

 Postup kalibrace (NRSC, NRTC )

Dodatek 3 —

 Vyhodnocení změřených hodnot a výpočty

Dodatek 4 —

 Analytické systémy a systémy pro odběr vzorků

4B

 Zkušební postup pro vznětové motory určené k montáži do zemědělských a lesnických traktorů a do nesilničních mobilních strojů z hlediska emisí znečišťujících látek z motoru

Dodatek A.1 —

 (vyhrazeno)

Dodatek A.2 —

 Statistika

Dodatek A.3 —

 Mezinárodní vzorec pro gravitaci (1980)

Dodatek A.4 —

 Kontrola průtoku uhlíku

Dodatek A.5 —

 (vyhrazeno)

Dodatek A.6 —

 (vyhrazeno)

Dodatek A.7 —

 Výpočet emisí molárním přístupem

Dodatek A.7.1 —

 Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS)

Dodatek A.7.2 —

 Korekce posunu

Dodatek A.8 —

 Výpočet emisí na základě hmotnosti

Dodatek A.8.1 —

 Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS)

Dodatek A.8.2 —

 Korekce posunu

5

 Zkušební cykly

6

 Technické vlastnosti referenčního paliva určeného pro zkoušky pro schválení typu a k ověřování shody výroby

7

 Montáž zařízení a pomocných zařízení

8

 Požadavky na životnost

9

 Požadavky na zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx

Dodatek 1 —

 Požadavky na prokazování

Dodatek 2 —

 Popis mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění provozovatele

Dodatek 3 —

 Prokazování nejnižší přípustné koncentrace činidla CDmin

10

 Stanovení emisí CO2

Dodatek 1 —

 Stanovení emisí CO2 z motorů do výkonového pásma P

Dodatek 2 —

 Stanovení emisí CO2 u výkonových pásem Q a R

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů:

1.1

užitých ve vozidlech kategorie T (1) s instalovaným netto výkonem překračujícím 18 kW, avšak nikoliv 560 kW,

1.2

užitých v nesilničních pojízdných strojích s instalovaným netto výkonem překračujícím 18 kW, avšak nikoliv 560 kW, pracujících s proměnnými otáčkami.

1.3

užitých v nesilničních pojízdných strojích s instalovaným netto výkonem překračujícím 18 kW, avšak nikoliv 560 kW, pracujících s konstantními otáčkami.

2.   DEFINICE A ZKRATKY

2.1   Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

2.1.1

„korekčními faktory“ aditivní (korekční faktor regenerace nahoru a korekční faktor regenerace dolu) nebo multiplikativní faktory, jež se mají zohlednit během periodické (málo časté) regenerace;

2.1.2

„cyklem stárnutí“ provoz stroje nebo motoru (rychlost, zatížení, výkon) během doby akumulace provozu;

2.1.3

„platnými mezními hodnotami emisí“ mezní hodnoty emisí, které platí pro určitý motor;

2.1.4

„schválením typu motoru“ schválení typu motoru nebo rodiny motorů z hlediska úrovně emisí plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic motoru;

2.1.5

„kondenzací vody“ srážení složek obsahujících vodu při přechodu z plynného do kapalného stavu. Kondenzace vody je funkcí vlhkosti, tlaku, teploty a koncentrací jiných složek, jako je kyselina sírová. Tyto parametry kolísají v závislosti na vlhkosti vzduchu nasávaného motorem, vlhkosti ředicího vzduchu, poměru vzduch/palivo v motoru a složení paliva, jakož i množství vodíku a síry v palivu;

2.1.6

„atmosférickým tlakem“ absolutní atmosférický statický tlak za vlhkého stavu. Pokud se atmosférický tlak měří v potrubí, musí se zajistit, aby mezi atmosférou a místem měření docházelo jen k nepatrným ztrátám tlaku a aby se zohlednily změny statického tlaku v potrubí způsobené průtokem;

2.1.7

„kalibrací“ proces nastavení odezvy měřícího systému, tak aby se jeho výstupní hodnoty se shodovaly s referenčními signály v příslušném rozsahu. Odlišuje se od „ověření“;

2.1.8

„kalibračním plynem“ směs čištěných plynů používaná ke kalibrování analyzátorů plynu. Kalibrační plyny musí splňovat specifikace v bodě 9.5.1 přílohy 4B. Kalibrační plyny a kalibrační plyny pro plný rozsah jsou z kvalitativního hlediska totožné, liší se avšak z hlediska své primární funkce. Při různých ověřovacích zkouškách vlastností analyzátorů plynu a částí ke zpracování odebraných vzorků se mohou používat kalibrační plyny, případně kalibrační plyny pro plný rozsah;

2.1.9

„vznětovým motorem“ motor, který pracuje na principu vznícení kompresním teplem (např. dieselový motor);

2.1.10

„potvrzeným a aktivním diagnostickým chybovým kódem (DTC)“ diagnostický chybový kód DTC, který je uložen během časového intervalu, v němž systém NCD zjistí, že došlo k chybné funkci.

2.1.11

„motorem s konstantními otáčkami“ motor, jehož schválení typu nebo certifikace je omezena na provoz s konstantními otáčkami. Motory, u nichž je funkce regulace konstantních otáček odstraněna nebo vyřazena z činnosti, se již nepovažují za motory s konstantními otáčkami;

2.1.12

„provozem s konstantními otáčkami“ provoz motoru s regulátorem, který automaticky reguluje otáčky motoru podle požadavku operátora, rovněž při proměnlivém zatížení. Regulátory neudržují vždy přesně konstantní otáčky. Otáčky se mohou typicky snížit (o 0,1 až 10 procent) pod hodnotu otáček při nulovém zatížení tak, že minimální otáčky nastanou blízko bodu maximálního výkonu motoru;

2.1.13

„kontinuální regenerací“ proces regenerace systému k následnému zpracování výfukových plynů, k němuž dochází buď nepřetržitě nebo alespoň jednou během příslušného cyklu s neustálenými stavy nebo cyklu s lineárními přechody mezi režimy, na rozdíl od (málo časté) regenerace;

2.1.14

„účinností konverze v separátoru uhlovodíků jiných než methan (NMC) E“ účinnost konverze v NMC, který se použije k odstranění uhlovodíků jiných než methan ze vzorku plynu oxidací všech uhlovodíků s výjimkou methanu. V ideálním případě je konverze methanu 0 % (E CH4 = 0) a konverze ostatních uhlovodíků představovaných ethanem 100 % (E C2H6 = 100 %). K přesnému měření NMHC se určí obě účinnosti a použijí se k výpočtu hmotnostního průtoku emisí NMHC u methanu a ethanu. Odlišuje se od „penetrační frakce“;

2.1.15

„kritickými součástmi souvisejícími s emisemi“ součásti určené především k regulaci emisí, tj. jakýkoli systém následného zpracování, elektronická řídicí jednotka motoru a s ní související čidla a ovládací prvky a systém recirkulace výfukových plynů (EGR) včetně všech příslušných filtrů, chladičů, regulačních ventilů a potrubí;

2.1.16

„kritickou údržbou související s emisemi“ údržba prováděná na kritických součástech souvisejících s emisemi;

2.1.17

„dobou zpoždění“ časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 10 % posledních udávaných hodnot (t10 ), přičemž je jako referenční bod vymezena odběrná sonda. U plynných znečišťujících látek se jedná o dobu dopravy měřené složky od odběrné sondy k detektoru (viz obrázek 3.1);

2.1.18

„systémem ke snížení emisí NOx“ systém následného zpracování výfukových plynů, které má snížit emise oxidů dusíku (NO x ) (např. pasivní a aktivní katalyzátory chudých NO x , adsorbenty NO x a systémy selektivní katalytické redukce (SCR));

2.1.19

„rosným bodem“ míra vlhkosti vyjádřená jako rovnovážná teplota, při které voda kondenzuje za daného tlaku z vlhkého vzduchu s danou absolutní vlhkostí. Rosný bod je specifikován jako teplota ve °C nebo K, a platí jen pro tlak, při kterém je změřen;

2.1.20

„diagnostickým chybovým kódem (DTC)“ numerický nebo alfanumerický identifikátor, který identifikuje nebo označuje chybnou funkci regulace NOx;

2.1.21

„diskrétním režimem“ druh diskrétního režimu zkoušky v ustáleném stavu, popsaný v bodě 7.4.1.1 přílohy 4B a v příloze 5;

2.1.22

„posunem“ rozdíl mezi signálem nuly nebo kalibrace a příslušnou hodnotou udanou měřicím přístrojem bezprostředně po jeho použití ve zkoušce emisí, pokud byl přístroj před zkouškou emisí nastaven na nulu a byl ověřen jeho plný rozsah;

2.1.23

„elektronickou řídicí jednotkou“ elektronické zařízení motoru, které používá data ze snímačů motoru k řízení parametrů motoru;

2.1.24

„systémem regulace emisí‘ každé zařízení, systém nebo konstrukční prvek, který reguluje nebo snižuje emise regulovaných znečišťujících látek z motoru;

2.1.25

„strategií pro regulaci emisí“ kombinace systému pro regulaci emisí s jednou základní strategií pro regulaci emisí a s jedním souborem pomocných strategií pro regulaci emisí, začleněná do celkové konstrukce motoru nebo do nesilničního pojízdného stroje, ve kterém je motor instalován;

2.1.26

„dobou životnosti emisních vlastností“ počet hodin uvedených v příloze 8, který se používá k určení faktorů zhoršení;

2.1.27

„údržbou související s emisemi“ údržba, která podstatně ovlivňuje emise či pravděpodobně ovlivní zhoršení emisních vlastností vozidla či motoru během běžných podmínek provozu;

2.1.28

„rodinou motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů“ výrobcem stanovená skupina motorů odpovídající definici rodiny motorů, které se však dále seskupují do rodin motorů používajících podobný systém následného zpracování výfukových plynů;

2.1.29

„rodinou motorů“ výrobcem stanovená skupina motorů, které mají mít konstrukcí dané stejné vlastnosti z hlediska emisí z výfuku a které splňují požadavky v bodu 7 tohoto předpisu;

2.1.30

„regulovanými otáčkami motoru“ provozní otáčky motoru, když jsou regulovány namontovaným regulátorem;

2.1.31

„systémem motoru“ motor, systém regulace emisí a komunikační rozhraní (technické vybavení a hlášení) mezi elektronickou řídicí jednotkou (jednotkami) motoru (ECU) a jinou hnací jednotkou nebo řídicí jednotkou vozidla;

2.1.32

„typem motoru“ kategorie motorů nelišících se v podstatných vlastnostech motoru uvedených v bodech 1 a ž 4 dodatku 3 přílohy 1A tohoto předpisu;

2.1.33

„systémem následného zpracování výfukových plynů“ katalyzátor, filtr částic, systém ke snížení emisí NOx, kombinovaný systém ke snížení emisí NOx a filtr částic nebo jiné zařízení ke snížení emisí, které je namontováno za motorem. Tato definice nezahrnuje recirkulaci výfukových plynů (ERG) turbodmychadla, které se považují za nedílnou součást systému motoru;

2.1.34

„recirkulací výfukového plynu“ technologie, která snižuje emise tím, že výfukové plyny vypouštěné ze spalovací komory (komor) zavádí zpět do motoru, aby se smísily s nasávaným vzduchem před spalováním nebo během něj. Pro účely tohoto předpisu se nepokládá za recirkulaci výfukového plynu časování ventilů zvětšující objem zbytkového výfukového plynu ve spalovací komoře (komorách), který se směšuje s nasávaným vzduchem před spalováním nebo během něj;

2.1.35

„postupem ředění plného toku“ proces míšení celkového toku výfukového plynu s ředicím vzduchem před oddělením části toku zředěného výfukového plynu pro účely analýzy;

2.1.36

„plynnými znečisťujícími látkami“ oxid uhelnatý, uhlovodíky (vyjádřené ekvivalentem C1H1,85) a oxidy dusíku vyjádřené ekvivalentem oxidu dusičitého NO2;

2.1.37

„osvědčeným technickým úsudkem“ úsudek, který je učiněn v souladu s všeobecně uznávanými vědeckými a technickými principy a dostupnými relevantními informacemi;

2.1.38

„filtrem HEPA“ filtr znečišťujících částic s vysokou účinností, který má počáteční minimální účinnost zachycování 99,97 % podle normy ASTM F 1471-93 případně ekvivalentní normy;

2.1.39

„uhlovodíky (HC)“ THC případně NMHC. Uhlovodík obecně znamená skupinu uhlovodíků, ze kterých vychází normy emisí pro každý druh paliva a motoru;

2.1.40

„horními otáčkami (nhi)“ nejvyšší otáčky, při kterých motor dosahuje 70 % jmenovitého výkonu (příloha 4A) nebo maximálního výkonu (příloha 4B);

2.1.41

„volnoběžnými otáčkami“ nejnižší otáčky s minimálním zatížením (zatížení vyšší než nulové zatížení nebo nulové), když regulátor motoru reguluje otáčky motoru. U motorů bez regulátoru volnoběžných otáček, jsou volnoběžné otáčky výrobcem udávaná hodnota nejnižších otáček motoru, které jsou možné při minimálním zatížení. Volnoběžné otáčky za tepla jsou volnoběžné otáčky zahřátého motoru;

2.1.42

„mezilehlými otáčkami“ otáčky motoru, které splňují jednu z následujících podmínek:

a)

u motorů, které jsou konstruovány na provoz v rozsahu otáček na křivce točivého momentu při plném zatížení, jsou mezilehlými otáčkami udávané otáčky při maximálním točivém momentu, jestliže tyto otáčky jsou v rozsahu od 60 do 75 % jmenovitých otáček,

b)

jestliže jsou udávané otáčky při maximálním točivém momentu menší než 60 % jmenovitých otáček, pak mezilehlé otáčky jsou 60 % jmenovitých otáček,

c)

jestliže jsou udávané otáčky při maximálním točivém momentu větší než 75 % jmenovitých otáček, pak mezilehlé otáčky jsou 75 % jmenovitých otáček.

2.1.43

„linearitou“ míra, ve které se měřené hodnoty shodují s příslušnými referenčními hodnotami. Linearita se kvantifikuje lineární regresí párů měřených hodnot a referenčních hodnot v rozsahu hodnot, které jsou očekávány nebo pozorovány v průběhu zkoušky;

2.1.44

„dolními otáčkami (nlo)“ nejnižší otáčky, při kterých motor dosahuje 50 % jmenovitého výkonu (příloha 4A) nebo maximálního výkonu (příloha 4B);

2.1.45

„maximálním výkonem (Pmax)“ maximální výkon v kW podle prohlášení výrobce;

2.1.46

„otáčkami maximálního točivého momentu“ otáčky motoru, při kterých je dosaženo maximálního točivého momentu, podle údajů výrobce;

2.1.47

„střední hodnotou veličiny“ založenou na středních hodnotách vážených průtokem střední úroveň veličiny poté, co byla vážena proporcionálně k odpovídajícímu průtoku;

2.1.48

„rodinou motorů s NCD“ výrobcem stanovená skupina systémů motorů, které používají stejné metody monitorování a diagnostiky chybných funkcí regulace NOx;

2.1.49

„netto výkonem“ výkon v „kW EHK“ zjištěný dynamometrem na konci klikového hřídele nebo jeho ekvivalentu orgánu, měřený podle metody uvedené v předpisu č. 120 týkajícího se měření netto výkonu, netto točivého momentu a specifické spotřeby paliva spalovacích motorů pro zemědělské a lesnické traktory a nesilniční mobilní stroje;

2.1.50

„údržbou nesouvisející s emisemi“ údržba, která neovlivňuje emise podstatným způsobem a nemá trvalý účinek na zhoršení emisních vlastností stroje či motoru během běžných podmínek provozu;

2.1.51

„uhlovodíky jinými než methan (NMHC)“ souhrn všech druhů uhlovodíků, s výjimkou methanu;

2.1.52

„diagnostickým systémem regulace NOx (NCD)“ na motoru nainstalovaný systém, který je schopen:

a)

zjistit chybnou funkci regulace NOx,

b)

určit pravděpodobnou příčinu chybné funkce regulace NOx pomocí informací ukládaných do paměti počítače a/nebo přenosem těchto informací mimo vozidlo;

2.1.53

„chybnou funkcí regulace NOx“ pokus zasahovat do systému regulace NOx motoru nebo chybná funkce tento systém ovlivňující, jež může být způsobena nedovoleným zásahem, což si podle tohoto předpisu vyžaduje aktivaci systému varování nebo upozornění, jakmile je chybná funkce zjištěna;

2.1.54

„volnými emisemi z klikové skříně“ jakýkoli tok z klikové skříně motoru, emitovaný přímo do okolního prostředí;

2.1.55

„požadavkem operátora“ vstup zadaný operátorem motoru k řízení výstupu motoru. „Operátorem“ muže být osoba (tj. ruční vstup), nebo regulátor (tj. automatický vstup), které mechanicky nebo elektronicky signalizují vstup, kterým se požaduje výstup motoru. Vstup se může uskutečnit pedálem nebo signálem akcelerátoru, pákou nebo signálem ovládání škrticí klapky, pákou nebo signálem ovládání přívodu paliva, pákou nebo signálem ovládání otáček, nebo nastavením nebo signálem regulátoru;

2.1.56

„oxidy dusíku“ sloučeniny obsahující jen dusík a kyslík, změřené postupy stanovenými v tomto předpisu. Oxidy dusíku jsou vyjádřeny kvantitativně, jako kdyby NO byl ve formě NO2, takže se použije efektivní molární hmotnost pro všechny oxidy dusíku coby ekvivalent NO2;

2.1.57

„základním motorem“ motor vybraný z rodiny motorů tak, aby z hlediska emisí znečišťujících látek reprezentoval rodinu motorů a aby splňoval požadavky stanovené v příloze 1B tohoto předpisu;

2.1.58

„parciálním tlakem“ tlak p, náležejí jedinému plynu ve směsi plynů. V případě ideálního plynu se parciální tlak dělený celkovým tlakem rovná molární koncentraci složky, x.

2.1.59

„systémem následného zpracování částic“ systém následného zpracování výfukových plynů určený ke snížení emisí znečišťujících částic (PM) pomocí mechanické, aerodynamické, difúzní nebo inerční separace;

2.1.60

„postupem ředění části toku“ proces oddělení části celkového průtoku výfukových plynů a jejího následného míšení s příslušným množstvím ředicího vzduchu před odběrným filtrem částic;

2.1.61

„znečišťujícími částicemi (PM)“ jakýkoli materiál, který se zachytí na stanoveném filtračním médiu po zředění výfukových plynů vznětového motoru čistým filtrovaným vzduchem tak, aby teplota znečišťujících částic nepřekračovala 325 K (52 °C);

2.1.62

„penetrační frakcí PF“ odchylka od ideálního fungování separátoru uhlovodíků jiných než methan (viz Účinnost konverze v separátoru uhlovodíků jiných než methan (NMC) E). Ideální separátor uhlovodíků jiných než methan by měl penetrační frakci PFCH4 o hodnotě 1,000 (tj. účinnost konverze v separátoru uhlovodíků jiných než methan ECH4 o hodnotě 0), a penetrační frakce u všech ostatních uhlovodíků by měla hodnotu 0,000, vyjádřenou veličinou PFC2H6 (tj. účinnost konverze ethanu EC2H6 o hodnotě 1). Vztah:

Formula and Formula;

2.1.63

„poměrným zatížením“ procentuální podíl maximálního točivého momentu dosažitelného při daných otáčkách;

2.1.64

„periodickou (nebo málo častou) regenerací“ proces regenerace systému následného zpracování výfukového plynu, k němuž dochází pravidelně a zpravidla v době kratší než 100 hodin běžného chodu motoru. Během cyklů, při nichž dochází k regeneraci, mohou být emisní limity překročeny;

2.1.65

„uvedením na trh“ zpřístupnění výrobku, na který se vztahuje tento předpis, na trhu země, jež uplatňuje tento předpis, ať za úplatu, nebo zdarma, za účelem distribuce nebo užívání v dané zemi;

2.1.66

„sondou“ první část potrubí, kterou se odebíraný vzorek vede do další části odběrného systému;

2.1.67

„PTFE“ polytetrafluorethylen, známý jako Teflon TM;

2.1.68

„zkušebním cyklem v ustáleném stavu s lineárními přechody mezi režimy“ zkušební cyklus se sledem ustálených zkušebních režimů, z nichž je každý vymezen určitými otáčkami, točivým momentem, a s lineárními přechody mezi jednotlivými režimy;

2.1.69

„jmenovitými otáčkami“ nejvyšší otáčky při plném zatížení, které umožňuje regulátor, určené výrobcem, nebo, není-li takový regulátor použit, otáčky při kterých je dosaženo maximálního výkonu motoru uvedeného výrobcem;

2.1.70

„činidlem“ jakékoli spotřebitelné nebo neobnovitelné médium potřebné a používané pro účinné fungování systému následného zpracování výfukových plynů;

2.1.71

„regenerací“ proces, v jehož průběhu se mění úrovně emisí a současně se znovu z konstrukčního hlediska obnovuje výkonnost následného zpracování. Může docházet ke dvěma druhům regenerace: kontinuální regeneraci (viz bod 6.6.1 přílohy 4B) a málo časté (periodické) regeneraci (viz bod 6.6.2 přílohy 4B);

2.1.72

„dobou odezvy“ časový rozdíl mezi změnou složky, která se má měřit v referenčním bodě, a odezvou systému o hodnotě 90 % konečného údaje (t90), kdy jako referenční bod je definována odběrná sonda, přičemž změna měřené složky je nejméně 60 % plného rozsahu stupnice a zařízení k přepínání plynů musí realizovat přepnutí za dobu kratší než 0,1 sekundy Doba odezvy systému se skládá z doby zpoždění k měřicímu systému a doby náběhu systému.

2.1.73

„dobou náběhu“ časový rozdíl mezi odezvou u 10 % a 90 % konečné udávané hodnoty (t 90 – t 10 );

2.1.74

„čtecím nástrojem“ externí zkušební zařízení pro komunikaci se systémem NCD mimo vozidlo;

2.1.75

„programem akumulace doby provozu“ cyklus stárnutí a akumulace doby provozu pro určení faktorů zhoršení u rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů;

2.1.76

„společným měřičem atmosférického tlaku“ tlakoměr pro atmosférický tlak, jehož výstupní hodnota se použije jako atmosférický tlak pro celou zkušebnu, ve které je více než jedno dynamometrické zkušební stanoviště;

2.1.77

„společným měřením vlhkosti“ měření vlhkosti, které se používá jako vlhkost pro celou zkušebnu, ve které je více než jedno dynamometrické zkušební stanoviště;

2.1.78

„kalibrací pro plný rozsah“ seřízení přístroje tak, aby dával správnou odezvu na kalibrační standard, který odráží 75 % až 100 % maximální hodnoty rozsahu přístroje nebo očekávaného rozsahu použití;

2.1.79

„kalibračním plynem pro plný rozsah“ směs čištěných plynů používaná ke kalibrování analyzátorů plynu pro plný rozsah; Kalibrační plyny pro plný rozsah musí splňovat specifikace v bodu 9.5.1. Kalibrační plyny a kalibrační plyny pro plný rozsah jsou z kvalitativního hlediska totožné, liší se avšak z hlediska své primární funkce. Při různých ověřovacích zkouškách vlastností analyzátorů plynu a částí ke zpracování odebraných vzorků se mohou používat kalibrační plyny, případně kalibrační plyny pro plný rozsah.

2.1.80

„specifickými emisemi“ hmotnost emisí vyjádřená v g/kWh;

2.1.81

„samostatným“ zařízení nebo věc, které na ničem nezávisí, tj. mohou existovat samostatně;

2.1.82

„ustáleným stavem“ v souvislosti se zkouškami emisí stav, ve kterém jsou otáčky a zatížení motoru udržovány na určitých nominálně konstantních hodnotách; zkoušky v ustáleném stavu jsou buď zkouškami s diskrétními režimy nebo režimy s lineárními přechody;

2.1.83

„stechiometrickým“ zvláštní poměr vzduchu a paliva, u kterého by při plné oxidaci paliva nezůstal žádný zbytek paliva nebo kyslíku;

2.1.84

„odběrným médiem“ filtr částic, vak k jímání vzorků, nebo každé jiné odběrné zařízení používané pro odběr vzorků;

2.1.85

„zkušebním (nebo pracovním) cyklem“ sled fází zkoušky, z nichž každá je definována určitými otáčkami a točivým momentem, které musí mít motor s ustáleným stavem nebo za neustálených provozních podmínek; zkušební cykly specifikuje příloha 5. Jednotlivý zkušební cyklus může tvořit jeden nebo více zkušebních intervalů;

2.1.86

„zkušebním intervalem“ doba, během které se určují emise zjišťované na brzdě. V případech zkušebního cyklu s více zkušebními intervaly může předpis specifikovat doplňkové výpočty, pomocí kterých se zváží a zkombinují výsledky pro získání složených hodnot k porovnání s příslušnými mezními hodnotami emisí;

2.1.87

„tolerancí“ interval, ve kterém musí ležet 95 % zaznamenaných hodnot určité veličiny, zbývajících 5 % zaznamenaných hodnot se od tohoto intervalu může odchylovat. Je-li konkrétní veličina v příslušné toleranci se určuje za použití specifikovaných frekvencí záznamu a časových intervalů;

2.1.88

„celkové množství uhlovodíků (THC)“ kombinovaná hmotnost organických sloučenin změřená stanovenými postupy k měření celkového množství uhlovodíků, vyjádřeno jako uhlovodík s hmotnostním poměrem vodíku k uhlíku 1,85:1;

2.1.89

„dobou transformace“ časový rozdíl mezi změnou složky, která se má v referenčním bodě měřit, a odezvou systému u 50 % konečných udávaných hodnot (t 50 ), přičemž je jako referenční bod stanovena odběrná sonda. Doba transformace se používá k synchronizaci signálů různých měřicích přístrojů. Viz obrázek 3.1;

2.1.90

„zkušebním cyklem při neustáleném stavu“ zkušební cyklus se sledem normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu, které se v čase poměrně rychle mění (NRTC);

2.1.91

„schválením typu“ schválení typu motoru z hlediska jeho emisí měřených podle postupů uvedených v tomto předpisu;

2.1.92

„aktualizací záznamu“ frekvence, ve které analyzátor zaznamenává nové, průběžně se měnící údaje;

2.1.93

„životností“ příslušná ujetá vzdálenost nebo časový interval, v rámci kterých musí být dodrženy příslušné mezní hodnoty pro emise plynných látek a emise částic;

2.1.94

„motorem s proměnnými otáčkami“ motor, který není motorem s konstantními otáčkami;

2.1.95

„ověřením“ vyhodnocení, zda se výstupy měřicího systému shodují či neshodují se souborem platných referenčních signálů v rámci jedné, případně několika předem určených platných prahových hodnot. Odlišuje se od „kalibrace“;

2.1.96

„nastavením na nulu“ seřízení přístroje tak, že dává odezvu nula na kalibrační standard nula, jako je čištěný dusík nebo čištěný vzduch k měření koncentrací složek emisí;

2.1.97

„nulovacím plynem“ plyn, který vyvolá v analyzátoru odezvu nula. Může jím být čištěný dusík, čištěný vzduch, případně kombinace čištěného vzduchu a čištěného dusíku.

Obrázek 1

Definice odezvy systému: doba zpoždění (bod 2.1.17), doba odezvy (bod 2.1.72), doba náběhu (bod 2.1.73) a doba transformace (bod 2.1.89)

Image

2.2   Značky a zkratky

2.2.1   Značky

Značky jsou vysvětleny v příloze 4A, odst. 1.4 a v příloze 4B odst. 3.2

2.2.2   Značky a zkratky chemických složek

Ar: Argon

C1: Uhlovodíky ekvivalentní uhlíku 1

CH4: Methan

C2H6: Ethan

C3H8: Propan

CO: Oxid uhelnatý

CO2: Oxid uhličitý

DOP: Dioktylftalát

H: Atomární vodík

H2: Molekulární vodík

HC: Uhlovodík

H2O: Voda

He: Helium

N2: Molekulární dusík

NMHC: Uhlovodíky jiné než methan

NOx: Oxidy dusíku

NO: Oxid dusnatý

NO2: Oxid dusičitý

O2: Kyslík

PM: Pevné částice

PTFE: Polytetrafluorethylen

S: Síra

THC: Celkové množství uhlovodíků

2.2.3   Zkratky

ASTM: American Society for Testing and Materials (Americká společnost pro zkoušení a materiály).

BMD: Malé ředicí zařízení ve vaku

BSFC: Spotřeba paliva specifická pro brzdu

CFV: Venturiho trubice s kritickým prouděním

CI: Vznětové zapalování

CLD: Chemoluminiscenční detektor

CVS: Odběr vzorků s konstantním objemem

DeNOx: Systém následného zpracování NOx

DF: Faktor zhoršení

ECM: Elektronický řídicí modul

EFC: Elektronická regulace průtoku

EGR: Recirkulace výfukových plynů

FID: Plamenoionizační detektor

GC: Plynový chromatograf

HCLD: Vyhřívaný chemoluminiscenční detektor

HFID: Vyhřívaný plamenoionizační detektor

IBP: Počáteční bod varu

ISO: International Organization for Standardization (Mezinárodní organizace pro normalizaci)

LPG: Zkapalněný ropný plyn

NDIR: Analyzátor nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu

NDUV: Analyzátor nedisperzního typu s absorpcí v ultrafialovém pásmu

NIST: US National Institute for Standards and Technology (Národní ústav pro normalizaci a technologie USA).

NMC: Separátor uhlovodíků jiných než methan

PDP: Objemové dávkovací čerpadlo

% FS: Procento plného rozsahu

PFD: Ředění části toku

PFS: Systém části toku

PTFE: Polytetrafluorethylen (obecně znám jako Teflon™)

RMC: Cyklus s lineárními přechody mezi režimy

RMS: Střední kvadratická odchylka

RTD: Odporový teplotní detektor

SAE: Society of Automotive Engineers (Společnost automobilových inženýrů)

SSV: Venturiho trubice s podzvukovým prouděním

UCL: Horní mez spolehlivosti

UFM: Ultrazvukový průtokoměr

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1   Žádost o schválení motoru jako samostatného technického celku

3.1.1

Žádost o schválení typu motoru z hlediska úrovně emisí plynných znečisťujících látek a znečišťujících částic podává výrobce motoru nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.1.2

K žádosti se musí připojit dále uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení a následující informace:

popis typu motoru sestávající z údajů podle přílohy 1A tohoto předpisu a případně údajů o rodině motorů podle přílohy 1B tohoto předpisu.

3.1.3

Technické zkušebně pro schvalovací zkoušky vymezené v bodu 5 se dodá motor, jehož vlastnosti odpovídají typu motoru podle přílohy 1A. Pokud technická zkušebna určí, že dodaný motor neodpovídá v úplnosti vlastnostem rodiny motorů popsané v dodatku 2 přílohy 1A, musí se ke zkoušce podle bodu 5 dodat alternativní a v případě potřeby i další motor.

4.   SCHVÁLENÍ

4.1

Pokud motor předaný ke schválení podle bodu 3.1 tohoto předpisu splní požadavky uvedené v bodu 5.2, udělí se pro tento typ motoru nebo rodinu motorů schválení.

4.2

Každému schválenému typu motoru nebo rodině motorů se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice udávají sérii změn, která zahrnuje poslední zásadní technické změny tohoto předpisu v době vydání schválení. Stejná smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu motoru nebo rodině motorů.

4.3

Oznámení o udělení nebo rozšíření nebo odmítnutí schválení typu motoru nebo rodiny motorů podle tohoto předpisu se sdělí smluvním stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 2 tohoto předpisu. Uvedeny musí být rovněž hodnoty naměřené při schvalovací zkoušce typu.

4.4

Na každý motor, který se shoduje s typem motoru nebo rodinou motorů schválenými podle tohoto předpisu, se viditelně a na snadno přístupném místě upevní mezinárodní značka schválení typu, která se skládá z:

4.4.1

písmena „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (2),

4.4.2

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice uvedené v bodě 4.4.1.

4.4.3

doplňkového symbolu sestávajícího ze dvou písmen, přičemž prvním z nich je písmeno od D po R, které udává úroveň emisí (bod 5.2.1), pro niž byly motor nebo rodina motorů schváleny; druhým písmenem je buď A v případě, že rodina motorů získala osvědčení pro provoz při proměnlivých otáčkách, nebo B v případě, že rodina motorů získala osvědčení pro provoz při konstantních otáčkách.

4.5

Vyhovuje-li motor typu motoru nebo rodině motorů schváleným podle jednoho nebo více předpisů připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě 4.4.1 opakovat; v takovém případě se další čísla předpisu a schválení a doplňkových symbolů všech předpisů, podle nichž byla udělena schválení ve státě, který udělil schválení podle tohoto předpisu, uvedou ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v bodě 4.4.2.

4.6

Značka schválení se umístí poblíž tabulky s údaji, připevněné výrobcem ke schválenému typu, nebo přímo na ni.

4.7

Příklady uspořádání schvalovacích značek jsou uvedeny v příloze 3 tohoto předpisu.

4.8

Na motoru schváleném jako samostatný technický celek se kromě značky schválení musí uvést:

4.8.1

výrobní značka nebo obchodní název výrobce motoru;

4.8.2

kód motoru podle výrobce.

4.9

Uvedená označení musí být snadno čitelná a nesmazatelná.

5.   SPECIFIKACE A ZKOUŠKY

5.1   Obecné

Konstrukční části schopné ovlivnit emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic musí být konstruovány, vyrobeny a namontovány tak, aby motor za běžného užívání, bez ohledu na vibrace, kterým může být vystaven, vyhověl požadavkům tohoto předpisu.

5.1.1   Výrobce musí učinit technická opatření, kterými se zajistí účinné omezení uvedených emisí podle tohoto předpisu po celou dobu životnosti motoru a za obvyklých podmínek používání. Tyto požadavky se považují za splněné:

a)

jestliže jsou splněny požadavky bodů 5.2.1 a 7.2.2.1 a

b)

jestliže navíc u motorů v pásmech výkonu L a vyšších jsou splněny požadavky bodu 5.3.

5.1.2   V případě motorů výkonových pásem H a vyšších musí výrobce prokázat životnost motoru a případně zařízení následného zpracování výfukových plynů podle přílohy 8.

5.1.3   Přípustná je systematická výměna zařízení souvisejících s emisemi po určité doby provozu motoru. Každé seřízení prováděné v pravidelných časových odstupech, každá oprava, demontáž, čištění nebo výměna součástí nebo systémů motoru s cílem zabránit špatnému fungování motoru se smějí provádět jen v rozsahu, který je technicky nezbytný pro správné fungování systému pro regulaci emisí. V příručce pro uživatele musí být uvedeny odpovídající předpisy pro plánovanou údržbu, které musí být schváleny před tím, než je uděleno schválení. V případě motorů v pásmech výkonu L a vyšších musí být uvedeny další informace podle bodu 5.3.3.

5.1.4   Odpovídající výtah z příručky, který se týká údržby/výměn zařízení pro následné zpracování, musí být zahrnut do informačního dokumentu stanoveného v dodatcích přílohy 1A tohoto předpisu.

5.2   Požadavky týkající se emisí znečišťujících látek

Plynné složky a částice emitované z motoru dodaného ke zkouškám se v případě motorů v pásmu výkonu až do P měří metodami popsanými v příloze 4A a v případě motorů v pásmu výkonu Q a R popsanými v příloze 4B. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být metody popsané v příloze 4B použity pro výkonová pásma až do P.

5.2.1   Emise oxidu uhelnatého, emise uhlovodíků, emise oxidů dusíku a emise částic nesmějí překročit hodnoty uvedené v následující tabulce:

Výkonové pásmo

Netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Uhlovodíky

(HC)

(g/kWh)

Oxidy dusíku

(NOx)

(g/kWh)

Částice

(PM)

(g/kWh)

E

130 ≤ P ≤ 560

3,5

1,0

6,0

0,2

F

75 ≤ P < 130

5,0

1,0

6,0

0,3

G

37 ≤ P < 75

5,0

1,3

7,0

0,4

D

18 ≤ P < 37

5,5

1,5

8,0

0,8

 

Netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Součet uhlovodíků a oxidů dusíku

(HC + NOx)

(g/kWh)

 

Částice

(PM)

(g/kWh)

H

130 ≤ P ≤ 560

3,5

4,0

 

0,2

I

75 ≤ P < 130

5,0

4,0

 

0,3

J

37 ≤ P < 75

5,0

4,7

 

0,4

K

19 ≤ P < 37

5,5

7,5

 

0,6

 

Netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Uhlovodíky

(HC)

(g/kWh)

Oxidy dusíku

(NOx)

(g/kWh)

Částice

(PM)

(g/kWh)

L

130 ≤ P ≤ 560

3,5

0,19

2,0

0,025

M

75 ≤ P < 130

5,0

0,19

3,3

0,025

N

56 ≤ P < 75

5,0

0,19

3,3

0,025

 

 

 

Součet uhlovodíků a oxidů dusíku

(HC + NOx)

(g/kWh)

 

P

37 ≤ P < 56

5,0

4,7

0,025

 

Netto výkon

(P)

(kW)

Oxid uhelnatý

(CO)

(g/kWh)

Uhlovodíky

(HC)

(g/kWh)

Oxidy dusíku

(NOx)

(g/kWh)

Částice

(PM)

(g/kWh)

Q

130 ≤ P ≤ 560

3,5

0,19

0,4

0,025

R

56 ≤ P < 130

5,0

0,19

0,4

0,025

Mezní hodnoty pro výkonová pásma H až R zahrnují faktory zhoršení vypočtené podle přílohy 8.

5.2.2   Pokud jedna rodina motorů definovaná podle přílohy 1B zahrnuje více než jedno výkonové pásmo, musí hodnoty emisí základního motoru (schválení typu) a všech typů motorů téže rodiny (shodnost výroby) odpovídat přísnějším požadavkům vyššího výkonového pásma.

5.2.3   Navíc platí tyto požadavky:

a)

požadavky na životnost v souladu s přílohou 8 tohoto předpisu;

b)

ustanovení o kontrolním rozsahu motoru podle bodu 5.3.5 tohoto předpisu, a to pouze pro zkoušky motorů výkonových pásem Q a R;

c)

požadavky na hlášení emisí CO2 v souladu s dodatkem 1 přílohy 10 v případě zkoušek podle přílohy 4A, nebo v souladu s dodatkem 2 přílohy 10 tohoto předpisu v případě zkoušek podle přílohy 4B tohoto předpisu;

d)

požadavky uvedené v bodě 5.3 v případě elektronicky řízených motorů výkonových pásem L až R.

5.3   Požadavky na schválení pro výkonová pásma L až R

5.3.1   Tento bod se vztahuje na schválení typu elektronicky ovládaných motorů, v nichž je použito elektronické ovládání k určení množství a časování vstřikování paliva (dále jen „motor“). Tento bod se použije bez ohledu na technologii použitou v takových motorech k dodržení mezních hodnot emisí stanovených v bodu 5.2.1 tohoto předpisu.

5.3.2   Obecné požadavky

5.3.2.1   Požadavky na základní strategii pro regulaci emisí

5.3.2.1.1   Základní strategie pro regulaci emisí, aktivovaná v celém pracovním rozsahu otáček a točivého momentu motoru, musí být navržena tak, aby zajistila soulad motoru s ustanoveními tohoto předpisu.

5.3.2.1.2   Je zakázána každá základní strategie pro regulaci emisí, která může rozlišovat provoz motoru při normalizované schvalovací zkoušce a za jiných provozních podmínek, čímž může při provozu za podmínek jiných, než které jsou převážně zahrnuty do postupu zkoušky pro schválení typu, snížit úroveň regulace emisí.

5.3.2.2   Požadavky na pomocnou strategii pro regulaci emisí

5.3.2.2.1   V motoru nebo nesilničním pojízdném stroji může být použita pomocná strategie pro regulaci emisí za předpokladu, že taková strategie při své aktivaci mění základní strategii pro regulaci emisí v reakci na konkrétní konstelaci okolních nebo provozních podmínek, avšak trvale nesnižuje účinnost systému pro regulaci emisí.

a)

Pokud je pomocná strategie pro regulaci emisí aktivována během schvalovací zkoušky, body 5.3.2.2.2 a 5.3.2.2.3 se nepoužijí;

b)

pokud pomocná strategie pro regulaci emisí během schvalovací zkoušky aktivována není, musí se prokázat, že pomocná strategie pro regulaci emisí je aktivní pouze po dobu nezbytně nutnou pro účely uvedené v bodě 5.3.2.2.3.

5.3.2.2.2   Podmínky regulace použitelné pro výkonová pásma L až P a výkonová pásma Q až R jsou tyto:

a)

podmínky regulace pro výkonová pásma L až P:

i)

nadmořská výška nepřekračující 1 000 m (nebo nepřekračující ekvivalentní atmosférický tlak 90 kPa);

ii)

teplota okolí v rozmezí 275 K až 303 K (2 °C až 30 °C);

iii)

teplota chladicího média motoru nad 343 K (70 °C).

Aktivuje-li se pomocná strategie pro regulaci emisí při provozu motoru za podmínek regulace uvedených v bodech i), ii) a iii), aktivuje se tato strategie pouze ve výjimečných případech.

b)

podmínky regulace pro výkonová pásma Q až R:

i)

atmosférický tlak vyšší nebo roven 82,5 kPa;

ii)

teplota okolí v těchto rozmezích:

—

rovna nebo vyšší než 266 K (-7 °C),

—

nižší nebo rovna teplotě stanovené při specifikovaném atmosférickém tlaku touto rovnicí: Formula, kde: Tc je vypočtená teplota okolního vzduchu v K a Pb je atmosférický tlak v kPa;

iii)

teplota chladicího média motoru vyšší než 343 K (70 °C).

Aktivuje-li se pomocná strategie pro regulaci emisí při provozu motoru za podmínek regulace uvedených v bodech i), ii) a iii), aktivuje se tato strategie pouze, ukázalo-li se to jako nezbytné pro účely uvedené v bodě 5.3.2.2.3 a schvalovací orgán takový krok schválil.

c)

provoz za nízké teploty

Odchylně od požadavků písm. b) lze pomocnou strategii pro regulaci emisí použít u motoru výkonového pásma Q až R vybaveného recirkulací výfukových plynů (EGR) v případě, že teplota okolí je nižší než 275 K (2 °C) a je splněno jedno z těchto dvou kritérií:

i)

 teplota v sacím potrubí je nižší nebo rovna teplotě stanovené touto rovnicí:

Formula

, kde: IMTc je početně stanovená teplota v sacím potrubí v K a PIM je absolutní tlak v sacím potrubí v kPa;

ii)

 teplota chladicího média motoru je nižší nebo rovna teplotě stanovené touto rovnicí:

Formula

, kde: ECTc je početně stanovená teplota chladicího média motoru v K a PIM je absolutní tlak v sacím potrubí v kPa.

5.3.2.2.3   Pomocná strategie pro regulaci emisí může být aktivována zejména pro tyto účely:

a)

palubními signály za účelem ochrany motoru (včetně ochrany zařízení k řízení proudu vzduchu) nebo ochrany nesilničního pojízdného stroje, do nějž je motor instalován, před poškozením;

b)

s ohledem na bezpečnost provozu;

c)

z důvodu zabránění nadměrným emisím během startu za studena nebo zahřívání a během vypnutí motoru;

d)

pokud se používá k povolení vyšších emisí jedné regulované znečišťující látky za určitých okolních nebo provozních podmínek, aby byla zachována regulace všech ostatních regulovaných znečišťujících látek v rámci mezních hodnot emisí, které odpovídají dotyčnému motoru. Cílem je kompenzovat přirozeně se vyskytující jevy tak, aby byla zajištěna přijatelná regulace všech složek emisí.

5.3.2.2.4   Výrobce technické zkušebně během schvalovací zkoušky prokáže, že je provádění pomocné strategie pro regulaci emisí v souladu s ustanoveními bodu 5.3.2.2. Podstatou tohoto prokazování bude vyhodnocení dokumentace uvedené v bodě 5.3.2.3.

5.3.2.2.5   Je zakázáno provádění pomocné strategie pro regulaci emisí, která není v souladu s bodem 5.3.2.2.

5.3.2.3   Požadavky na dokumentaci

5.3.2.3.1   Výrobce poskytne technické zkušebně při předložení žádosti o schválení typu dokumentaci, která obsahuje informace o veškerých konstrukčních prvcích a strategii pro regulaci emisí a o tom, jakým způsobem ovlivňuje pomocná strategie přímo či nepřímo výstupní veličiny. Dokumentaci musí tvořit dvě části:

a)

soubor dokumentace přiložený k žádosti o schválení typu musí obsahovat úplný přehled strategie pro regulaci emisí. Musí se doložit, že byly uvedeny veškeré výstupní veličiny, které mohou vzniknout z každé možné konstelace jednotlivých vstupních veličin. Tento doklad musí být přiložen k dokumentaci uvedené v příloze 1A;

b)

doplňkové materiály předložené technické zkušebně, avšak nepřiložené k žádosti o schválení typu, musí obsahovat všechny parametry pozměněné případnou pomocnou strategií pro regulaci emisí a mezní podmínky, za kterých se tato strategie provádí, a zejména:

i)

popis řídicí logiky a chronologie jednotlivých kroků a bodů přepínání při všech způsobech provozu pro palivové a jiné základní systémy, zajišťujících účinnou regulaci emisí (například systém recirkulace výfukových plynů nebo dávkování činidla),

ii)

odůvodnění použití případné pomocné strategie pro regulaci emisí aplikované na motor, s poskytnutím materiálů a údajů ze zkoušek, k prokázání účinku na emise výfukových plynů. Toto odůvodnění může být podloženo údaji ze zkoušek, náležitou technickou analýzou nebo kombinací obou těchto podkladů,

iii)

podrobný popis algoritmů nebo snímačů (podle daného případu) použitých ke zjištění, analýze nebo diagnostice nesprávného fungování systému pro regulaci emisí NOx,

iv)

dovolené odchylky ke splnění požadavků uvedených v bodě 5.3.3.7.2 bez ohledu na použité prostředky.

5.3.2.3.2   Doplňkové materiály uvedené v bodě 5.3.2.3.1 písm. b) se považují za přísně důvěrné. Budou schvalovacímu orgánu poskytnuty na vyžádání. Schvalovací orgán zachází s těmito dokumenty jako s důvěrnými.

5.3.3   Požadavky na opatření k regulaci emisí NOx u motorů výkonových pásem L až P

5.3. 3.1   Výrobce poskytne informace, které plně popisují funkční provozní vlastnosti opatření k regulaci emisí NOx, s využitím dokumentů uvedených v příloze 1A dodatku 1 bodě 2 a v příloze 1A dodatku 3 bodě.

5.3.3.2   Pokud systém regulace emisí vyžaduje činidlo, musí výrobce uvést vlastnosti tohoto činidla, a to včetně druhu činidla, informací o koncentraci, pokud je činidlo roztokem, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a kvalitu, v příloze 1A dodatku 1 bodě 2.2.1.13 a v příloze 1A dodatku 3 bodě 3.2.1.13.

5.3.3.3   Strategie pro regulaci emisí motoru musí fungovat za všech podmínek vnějšího prostředí, které se pravidelně vyskytují na území smluvních stran, zejména při nízkých teplotách okolí.

5.3.3.4   Výrobce prokáže, že emise amoniaku během příslušného cyklu zkoušky emisí v rámci postupu zkoušky pro schválení typu při použití činidla nepřesáhne střední hodnotu 25 ppm.

5.3.3.5   Pokud jsou na nesilničním pojízdném stroji namontovány samostatné nádrže na činidlo, nebo jsou k takovému stroji připojeny, musí se zajistit prostředky k odebrání vzorku činidla uvnitř nádrží. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních pomůcek nebo zařízení.

5.3.3.6   Požadavky na použití a údržbu

5.3.3.6.1   Schválení typu musí být v souladu s bodem 5.1.3 podmíněno tím, že každému provozovateli nesilničního pojízdného stroje budou poskytnuty písemné instrukce obsahující následující prvky:

a)

podrobné upozornění vysvětlující případné špatné fungování stroje v důsledku nesprávného provozování, používání nebo údržby nainstalovaného motoru, s uvedením příslušných nápravných opatření;

b)

podrobné upozornění na nesprávné používání stroje, které může mít za následek případné špatné fungování motoru, s uvedením příslušných nápravných opatření;

c)

informace o správném používání činidla, s uvedením instrukcí ohledně doplňování činidla mezi běžnými intervaly údržby;

d)

jasné upozornění, že certifikát schválení typu vydaný pro dotčený typ motoru je platný pouze v případě, že jsou splněny všechny níže uvedené podmínky:

i)

motor je provozován, používán a udržován v souladu s poskytnutými instrukcemi,

ii)

byla urychleně učiněna opatření k nápravě nesprávného provozování, používání nebo údržby v souladu s nápravnými opatřeními uvedenými v rámci upozornění podle písmen a) a b),

iii)

motor nebyl úmyslně nesprávně používán, zejména tím způsobem, že by byl deaktivován nebo neudržován systém recirkulace výfukových plynů nebo dávkování činidla.

Instrukce musí být napsány jasně a pro laika srozumitelně, stejným stylem jako příručka provozovatele nesilničního pojízdného stroje nebo motoru.

5.3.3.7   Kontrola činidla (používá-li se)

5.3.3.7.1   Schválení typu musí být v souladu s bodem podmíněno tím, že budou poskytnuty indikátory nebo jiné vhodné prostředky podle konfigurace nesilničních pojízdných strojů informující obsluhu o následujícím:

a)

množství činidla, které zbývá v nádrži na činidlo, a pomocí doplňkového zvláštního signálu o tom, pokud zbývající činidlo dosahuje méně než 10 % plné kapacity nádrže;

b)

je-li nádrž na činidlo zcela nebo téměř prázdná;

c)

pokud činidlo v nádrži není podle namontovaného měřicího zařízení v souladu s vlastnostmi uvedenými a zaznamenanými v příloze 1A dodatku 1 bodě 2.2.1.13 a v příloze 1A dodatku 3 bodě 2.2.1.13;

d)

pokud bylo dávkování činidla přerušeno, v jiných případech než těch, kdy k tomu došlo ze strany řídicí jednotky motoru nebo regulátoru dávkování, v reakci na provozní podmínky motoru, kdy není dávkování požadováno, a to za předpokladu, že je schvalovací orgán o těchto provozních podmínkách informován.

5.3.3.7.2   Podle rozhodnutí výrobce musí být požadavky na soulad činidla s uvedenými vlastnostmi a příslušnými dovolenými odchylkami emisí NOx splněny pomocí jednoho z následujících prostředků:

a)

přímým prostředkem, například použitím snímače kvality činidla;

b)

nepřímým prostředkem, například použitím snímače NOx ve výfukových plynech ke zhodnocení účinnosti činidla;

c)

jinými prostředky, pokud je jejich účinnost alespoň rovnocenná účinnosti při použití prostředků podle písmen a) nebo b) a jsou zachovány hlavní požadavky tohoto bodu.

5.3.4   Požadavky na opatření k regulaci emisí NOx u motorů výkonových pásem Q až R

5.3.4.1   Výrobce poskytne informace obsahující kompletní popis funkčních provozních vlastností opatření k regulaci emisí NOx, přičemž využije dokumenty uvedené v bodě 2 dodatku 1 přílohy 1A a v bodě 2 dodatku 3 přílohy 1A.

5.3.4.2   Strategie pro regulaci emisí motoru musí fungovat za všech podmínek vnějšího prostředí, které se pravidelně vyskytují na území stran dohody, zejména při nízkých okolních teplotách. Tento požadavek se neomezuje na podmínky, za nichž musí být použita základní strategie pro regulaci emisí, jak je uvedeno v bodě 5.3.2.2.2.

5.3.4.3   Používá-li se činidlo, výrobce prokáže, že při schvalování typu emise amoniaku během zkoušky NRTC za tepla nebo NRSC nepřesáhnou střední hodnotu 10 ppm.

5.3.4.4   Pokud jsou na nesilničním pojízdném stroji namontovány nádrže na činidlo, nebo jsou k takovému stroji připojeny, musí se zajistit prostředky k odebrání vzorku činidla uvnitř nádrží. Místo odběru vzorků musí být snadno dostupné bez použití speciálních pomůcek či zařízení.

5.3.4.5   V souladu s bodem 6.1 podléhá schválení typu těmto podmínkám:

a)

provozovateli nesilničního pojízdného stroje se poskytnou písemné pokyny pro údržbu, jak je uvedeno v příloze 9 tohoto předpisu;

b)

výrobci původního zařízení (OEM) se poskytnou dokumenty pro montáž motoru, včetně systému regulace emisí, který je součástí schváleného typu motoru;

c)

výrobci původního zařízení se poskytnou informace o systému varování provozovatele, systému upozornění a (případně) ochraně činidla před zamrznutím;

d)

budou se uplatňovat ustanovení o pokynech pro provozovatele, montážní dokumentaci, systému varování provozovatele, systému upozornění a o ochraně činidla před zamrznutím, které jsou uvedeny v příloze 9 tohoto předpisu.

5.3.5   Kontrolní rozsah pro výkonová pásma Q až R

U motorů výkonových pásem Q až R nesmí emise, jejichž vzorek byl odebrán v kontrolním rozsahu vymezeném v bodě 5.3.5, překročit o více než 100 % mezní hodnoty emisí uvedené v bodě 5.2.1 tohoto předpisu.

5.3.5.1   Požadavky na prokazování

Pro účely zkoušení vybere technická zkušebna namátkou až tři hodnoty zatížení a otáček v rámci kontrolního rozsahu. Technická zkušebna rovněž namátkově určí pořadí zkušebních bodů. Zkouška se provede v souladu s hlavními požadavky NRSC, ale každý zkušební bod se musí hodnotit samostatně. Každý zkušební bod musí splňovat mezní hodnoty stanovené v bodě 5.3.5.

5.3.5.2   Zkušební požadavky

Zkouška se provede takto:

a)

zkouška musí být provedena bezprostředně po zkušebních cyklech s diskrétním režimem, jak je popsáno v písm. a) až e) bodu 7.8.1.2 přílohy 4B tohoto předpisu, avšak před provedením postupů po zkoušce (písm. f)), nebo alternativně po zkoušce s cykly s lineárními přechody mezi režimy uvedené v písm. a) až d) bodu 7.8.2.2 přílohy 4B tohoto předpisu, avšak před provedením postupů po zkoušce (písm. e), podle situace;

b)

zkoušky musí být provedeny podle písm. b) až e) bodu 7.8.1.2 přílohy 4B tohoto předpisu, metodou s více filtry (jeden filtr na každý zkušební bod) u každého ze tří zvolených zkušebních bodů;

c)

pro každý zkušební bod se vypočte specifická hodnota emisí (v g/kWh);

d)

hodnoty emisí mohou být vypočteny na molárním základě s využitím dodatku A.7 nebo na hmotnostním základě s využitím dodatku A.8 přílohy 4B tohoto předpisu, měly by ovšem být v souladu s metodou použitou při zkoušce cyklu s diskrétním režimem nebo lineárními přechody mezi režimy;

e)

pro účely sumačních výpočtů plynů se hodnota Nmode nastaví na hodnotu 1 a použije se váhový faktor 1;

f)

pro výpočty částic se použije metoda s více filtry a pro účely sumačních výpočtů plynů se hodnota Nmode nastaví na hodnotu 1 a použije se váhový faktor 1.

5.3.5.3   Požadavky na kontrolní rozsah

5.3.5.3.1   Kontrolní rozsah motoru

Kontrolní rozsah (viz obrázek 2) je definován takto:

rozsah otáček: otáčky A po vysoké otáčky,

kde:

Formula.

Použijí se vysoké a nízké hodnoty otáček podle definice v příloze 4B tohoto předpisu.

Jsou-li změřené otáčky motoru A v rozmezí ±3 % otáček motoru uvedených výrobcem, použijí se výrobcem uvedené otáčky. Dojde-li u kterýchkoli zkušebních otáček k překročení povolené odchylky, musí se použít změřené otáčky motoru.

5.3.5.3.2   Ze zkoušek se vyloučí následující provozní podmínky motoru:

a)

body nižší než 30 % maximálního točivého momentu,

b)

body nižší než 30 % maximálního výkonu.

Výrobce může požádat, aby technická zkušebna při certifikaci / schvalování typu vyňala ze zkušebního rozsahu body vymezené v bodech 5.5.1 a 5.5.2. Technická zkušebna může tuto výjimku udělit, jestliže výrobce prokáže, že motor v jakékoli strojní konfiguraci není v takových bodech nikdy schopen provozu.

Obrázek 2

Zkušební rozsah

Image

5.3.6   Ověření emisí plynů z klikové skříně u motorů výkonových pásem Q až R

5.3.6.1   Kromě výjimky podle bodu 5.3.6.3 nesmí být z klikové skříně vypouštěny přímo do ovzduší žádné emise.

5.3.6.2   Motory mohou během celého provozu vypouštět emise z klikové skříně do výfuku před jakýmkoli zařízením pro následné zpracování.

5.3.6.3   Motory vybavené turbodmychadly, čerpadly, ventilátory nebo přeplňovacími dmychadly pro sání vzduchu mohou uvolňovat emise z klikové skříně do okolního ovzduší. V takovém případě se emise z klikové skříně přičtou (fyzicky nebo matematicky) k výfukovým emisím při všech zkouškách emisí v souladu s bodem 6.10 přílohy 4B tohoto předpisu.

5.4   Výběr kategorie výkonu motoru

5.4.1   Ke stanovení toho, zda motory s proměnlivými otáčkami podle bodů 1.1 a 1.2 tohoto předpisu splňují mezní hodnoty emisí podle bodu 5.2.1 tohoto předpisu, zařadí se do výkonových pásem na základě nejvyšší hodnoty netto výkonu změřené v souladu s bodem 2.1.49 tohoto předpisu.

5.4.2   U jiných typů motorů se použije jmenovitý netto výkon.

6.   MONTÁŽ DO VOZIDLA

6.1

Montáž motoru do vozidla musí z hlediska schválení motoru splňovat tyto požadavky.

6.1.1

Podtlak v sání nesmí být vyšší než podtlak uvedený pro schválený motor v dodatku 1 nebo 3 přílohy 1A tohoto předpisu, podle situace.

6.1.2

Protitlak ve výfuku nesmí být vyšší než podtlak uvedený pro schválený motor v dodatku 1 nebo 3 přílohy 1A tohoto předpisu, podle situace.

6.1.3

Obsluha musí být informována o kontrole činidla podle bodu 5.3.3.7.1 nebo případně podle přílohy 9 tohoto předpisu, vztahuje-li se na danou situaci.

6.1.4

Výrobci původního zařízení se případně poskytne montážní dokumentace a návod, jak je uvedeno v bodě 5.3.4.5.

7.   SHODNOST VÝROBY

7.1

Postupy shodnosti výroby musejí odpovídat postupům stanoveným v dodatku 2 dohody (E/ECE/324–E/ECE/TRANS/505/Rev.2) a musejí vyhovovat následujícím požadavkům:

7.2

Schvalující orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřovat kontrolní postupy shodnosti, které jsou využívány v každé výrobní jednotce.

7.2.1

Při každé inspekci se zkušebnímu inspektorovi předkládají záznamy o zkouškách a o kontrole výroby.

7.2.2

Pokud se jeví úroveň jakosti jako neuspokojivá nebo pokud se zdá potřebné ověřit platnost zkoušek podle bodu 5.2, použije se následující postup:

7.2.2.1

Ze série se vybere jeden motor a podrobí se podle bodu 5.2 zkoušce, popsané v příloze 4A nebo 4B. Emise oxidu uhelnatého, emise uhlovodíků, emise oxidů dusíku a emise částic nesmějí, s výhradou dodržení požadavků bodu 5.2.2, překročit hodnoty uvedené v tabulce v bodu 5.2.1.

7.2.2.2

 Nesplní-li motor odebraný ze série požadavky bodu 7.2.2.1, může výrobce požádat, aby se změřil vzorek stejně specifikovaných motorů odebraných ze série, a to včetně původně odebraného motoru. Výrobce stanoví velikost vzorku n v dohodě s technickou zkušebnou. Motory jiné než motor původně odebraný se podrobí zkoušce. U každé znečisťující látky se stanoví aritmetický průměr

Formula

výsledků naměřených na vzorku. Shodnost sériové výroby se považuje za vyhovující, jestliže je splněna následující podmínka:Formula

kde:

Formula

kde:

 

x je kterákoli hodnota z jednotlivých výsledků naměřených na vzorku o velikosti n;

 

l mezní hodnota stanovená v bodu 5.2.1 pro každou znečišťující látku;

 

k statistický faktor závislý na n a daný následující tabulkou:

n

2

3

4

5

6

7

8

9

10

k

0,973

0,613

0,489

0,421

0,376

0,342

0,317

0,296

0,279

n

11

12

13

14

15

16

17

18

19

k

0,265

0,253

0,242

0,233

0,224

0,216

0,210

0,203

0,198

pokud je n ≥ 20, Formula

7.2.3

Technická zkušebna pověřená ověřením shodnosti výroby zkouší motory částečně nebo zcela zaběhnuté podle instrukcí výrobce.

7.2.4

Obvyklá četnost inspekcí z pověření schvalovacího orgánu činí jednu inspekci za rok. Jestliže nejsou splněny požadavky uvedené v bodě 7.2.2.1, musí schvalovací orgán zajistit, aby byly podniknuty všechny nezbytné kroky k co nejrychlejšímu obnovení shodnosti výroby.

8.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

8.1

Schválení udělené typu motoru nebo rodině motorů podle tohoto předpisu může být odejmuto, nejsou-li splněny požadavky stanovené v bodu 7.2, nebo jestliže vybraný motor/motory neprošly úspěšně zkouškami stanovenými v bodu 7.2.2.1.

8.2

Pokud některá smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení typu, které dříve udělila, uvědomí o této skutečnosti neprodleně ostatní smluvní strany uplatňující tento předpis, k čemuž použije formulář pro sdělení, který odpovídá vzoru uvedenému v příloze 2 tohoto předpisu.

9.   ZMĚNA SCHVÁLENÉHO TYPU A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ

9.1

Každá změna schváleného typu nebo rodiny motorů se musí oznámit schvalovacímu orgánu, který typ schválil. Tento orgán pak může buď:

9.1.1

dojít k závěru, že změny zřejmě nemají hodnotitelný negativní vliv a že změněný typ v každém případě stále splňuje požadavky, nebo

9.1.2

požadovat od technické zkušebny pro schvalovací zkoušky nový zkušební protokol.

9.2

Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením úprav se oznámí smluvním stranám dohody, které používají tento předpis, předepsaným postupem.

9.3

Schvalovací orgán, který udělil rozšíření schválení, přidělí takovému rozšíření pořadové číslo a prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 2 tohoto předpisu o tom informuje ostatní smluvní strany dohody z r. 1958, které tento předpis uplatňují.

10.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení přestane zcela vyrábět typ nebo rodinu motorů, které byly schváleny v souladu s tímto předpisem, oznámí tuto skutečnost orgánu, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení tento orgán informuje smluvní strany dohody, které uplatňují tento předpis, na formuláři sdělení podle vzoru uvedeného v příloze 2 tohoto předpisu.

11.   PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

11.1

Od data vstupu v platnost série změn 02 nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, zamítnout udělit schválení podle tohoto předpisu změněného sérií změn 02.

11.2

Od data vstupu v platnost série změn 02 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s rozsahy výkonu H, I, J a K, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 02.

11.3

Od data vstupu v platnost série změn 02 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s rozsahy výkonu H, I, J a K, jež nebyly schváleny podle tohoto předpisu ve znění série změn 02.

11.4

Od 1. ledna 2010 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s konstantními otáčkami s rozsahy výkonu H, I, a K, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 02.

11.5

Od 1. ledna 2011 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s konstantními otáčkami s pásmem výkonu J, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 02.

11.6

Od 1. ledna 2011 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s konstantními otáčkami s pásmy výkonu H, I, a K, jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn 02.

11.7

Od 1. ledna 2012 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s konstantními otáčkami s pásmem výkonu J, jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn 02.

11.8

Odchylně od ustanovení bodů 11.3, 11.6 a 11.7 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odložit každé výše uvedené datum o dva roky pro motory, jež byly vyrobeny před uvedenými daty.

11.9

Odchylně od ustanovení bodů 11.3, 11.6 a 11.7 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, umožnit uvádět na trh motory schválené podle předchozích technických norem, pod podmínkou, že jsou tyto motory zamýšleny jako náhradní díly k montáži do vozidel v provozu a není technicky proveditelné, aby tyto motory vyhovovaly novým požadavkům série změn 02.

11.10

Od data vstupu v platnost série změn 03 nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení podle tohoto předpisu změněného sérií změn 03.

11.11

Od data vstupu v platnost série změn 03 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s rozsahy výkonu L, M, N a P, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 03.

11.12

Od 1. ledna 2013 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu Q, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 03.

11.13

Od 1. října 2013 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu R, jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 03.

11.14

Od data vstupu v platnost série změn 03 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmy výkonu L, M, N a P, jež nebyly schváleny podle tohoto předpisu ve znění série změn 03.

11.15

Od 1. ledna 2014 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu Q, jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn 03.

11.16

Od 1. října 2014 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvedení na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu R, jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn 03.

11.17

Odchylně od ustanovení bodů 11.14 až 11.16 smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odloží každé výše uvedené datum o dva roky pro motory, jež byly vyrobeny před uvedenými daty.

11.18

Odchylně od ustanovení bodů 11.14, 11.15 a 11.16 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, umožnit uvádět na trh motory schválené podle předchozích technických norem, pod podmínkou, že jsou tyto motory zamýšleny jako náhradní díly k montáži do vozidel v provozu a není technicky proveditelné, aby tyto motory vyhovovaly novým požadavkům série změn 03.

11.19

Odchylně od ustanovení v bodech 11.11 až 11.16 se přechodná ustanovení v bodech 11.20 až 11.29 použijí na vozidla kategorie T, která mají tyto specifické charakteristiky

a)

Traktory s maximální konstrukční rychlostí nepřekračující 40 km/h, s minimálním rozchodem menším než 1 150 mm, s nenaloženou hmotností v provozním stavu větší než 600 kg a se světlou výškou nad vozovkou maximálně 600 mm. Pokud je poměr výšky těžiště traktoru (3) (měřené vzhledem k zemi) a střední hodnoty minimálního rozchodu kol u všech náprav větší než 0,90, nesmí maximální konstrukční rychlost překročit 30 km/h;

b)

Traktory konstruované pro práce s vysokými plodinami, např. s vinnou révou. Vyznačují se zvýšeným podvozkem nebo jeho částí, což traktoru umožňuje pojíždět souběžně s plodinou s levými a pravými koly po každé straně jednoho nebo více řádků plodiny. Tyto traktory jsou určeny k nesení nebo k pohonu nářadí, které může být namontováno na předku, mezi nápravami, na zádi nebo na nákladové plošině. Pokud je traktor v pracovní poloze, je jeho světlá výška kolmá na řádky plodiny vyšší než 1 000 mm. Pokud je poměr výšky těžiště traktoru (3) (měřené vzhledem k zemi při užití obvykle montovaných pneumatik) a střední hodnoty minimálního rozchodu kol u všech náprav větší než 0,90, nesmí maximální konstrukční rychlost překročit 30 km/h.

11.20

Od 1. ledna 2013 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmy výkonu L, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu 11.19 a jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 03.

11.21

Od 1. ledna 2014 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmy výkonu M a N, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu 11.19 a jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 03.

11.22

Od 1. ledna 2015 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu P, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu 11.19 a jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 03.

11.23

Od 1. ledna 2016 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu Q, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu 11.19 a jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 03.

11.24

Od 1. října 2016 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout udělení schválení pro motory nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu R, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu 11.19 a jež nevyhovují požadavkům tohoto předpisu ve znění série změn 03.

11.25

Od 1. ledna 2014 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvádění na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu L, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu 11.19 a jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn 03.

11.26

Od 1. ledna 2015 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvádění na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmy výkonu M a N, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu 11.19 a jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn 03.

11.27

Od 1. ledna 2016 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvádění na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu P, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu 11.19 a jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn 03.

11.28

Od 1. ledna 2017 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvádění na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s pásmem výkonu Q, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu 11.19 a jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn 03.

11.29

Od 1. října 2017 mohou smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odmítnout uvádění na trh motorů nebo rodiny motorů s proměnnými otáčkami s rozsahem výkonu R, jež jsou určeny pro montáž do vozidel uvedených v bodu 11.19 a jež nebyly schváleny podle předpisu ve znění série změn 03.

11.30

Odchylně od ustanovení bodů 11.25 až 11.29 smluvní strany, které uplatňují tento předpis, odloží každé výše uvedené datum o dva roky pro motory, jež byly vyrobeny před uvedenými daty.

12.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek, jakož i názvy a adresy schvalovacích orgánů, které schválení udělují a jimž se zasílají formuláře potvrzující udělení nebo rozšíření nebo zamítnutí nebo odnětí schválení vydané v jiných zemích.

(1)  Podle definice v konsolidované rezoluci o konstrukci vozidel (R.E.3), (ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2, odst. 2) - www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(2)  Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z r. 1958 jsou uvedena v příloze 3 Konsolidované rezoluce o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend.1 - www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html

(3)  Výška těžiště traktoru podle normy ISO 789-6: 1982.

PŘÍLOHA 1A

Informační dokument č. … týkající se schvalování typu z hlediska opatření proti emisím plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic ze spalovacích motorů určených pro nesilniční pojízdné stroje

Základní motor/typ motoru (1): …

1.   Obecné

1.1

Značka (název výrobce): …

1.2

Typ a obchodní popis základního motoru a (popřípadě) motoru/motorů příslušné rodiny motorů: …

1.3

Kód typu motoru podle výrobce vyznačený na motoru (motorech): …

1.4

Specifikace strojního zařízení, které má motor pohánět (2): …

1.5

Název a adresa výrobce: …

Název a adresa případného zástupce výrobce: …

1.6

Umístění, kódování a způsob upevnění označení motoru: …

1.7

Umístění a způsob upevnění značky schválení typu: …

1.8

Adresa montážního závodu (závodů): …

Přílohy:

1.1

Základní vlastnosti (základního) motoru (motorů) (viz dodatek 1)

1.2

Základní vlastnosti rodiny motorů (viz dodatek 2)

1.3

Základní vlastnosti typů motorů příslušné rodiny (viz dodatek 3)

2.   Případně základní vlastnosti dílů mobilních strojních zařízení spojených s motorem

3.   Fotografie základního motoru

4.   Seznam dalších případných příloh

Datum, složka

(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Uveďte povolenou odchylku.

Dodatek 1

Základní vlastnosti (základního) motoru

1.   Popis motoru

1.1   Výrobce:…

1.2   Kód motoru podle výrobce:…

1.3   Cyklus: čtyřdobý/dvoudobý (1)

1.4   Vrtání: … mm

1.5   Zdvih: … mm

1.6   Počet a uspořádání válců:…

1.7   Zdvihový objem motoru: … cm3

1.8   Jmenovité otáčky:…

1.9   Otáčky maximálního točivého momentu:…

1.10   Objemový kompresní poměr (2)…

1.11   Popis spalovacího systému:…

1.12   Výkres (výkresy) spalovací komory a hlavy pístu:…

1.13   Minimální průřez sacím a výfukovým potrubím:…

1.14   Chladicí systém

1.14.1   Kapalinou

1.14.1.1   Druh kapaliny:…

1.14.1.2   Oběhové čerpadlo (čerpadla): ano/ne (1)

1.14.1.3   Vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy) (lze-li uvést):…

1.14.1.4   Převodový poměr (poměry) (lze-li uvést):…

1.14.2   Vzduchem

1.14.2.1   Ventilátor: ano/ne (1)

1.14.2.2   Vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy) (lze-li uvést):…

1.14.2.3   Převodový poměr (poměry) (lze-li uvést):…

1.15   Přípustná teplota podle výrobce

1.15.1   Chlazení kapalinou: Maximální výstupní teplota. … K

1.15.2   Chlazení vzduchem: Vztažný bod:…

Max. teplota ve vztažném bodu: … K

1.15.3   Maximální teplota přeplňovacího vzduchu na vstupu (případného) mezichladiče: … K

1.15.4   Maximální teplota výfukových plynů v místě, kde výfukové potrubí přechází do vnější příruby (přírub) sběrného potrubí: … K

1.15.5   Teplota paliva: … min: K

…max: K

1.15.6   Teplota maziva: … min: K

…max: K

1.16   Přeplňování: ano/ne (1)

1.16.1   Značka:…

1.16.2   Typ:…

1.16.3   Popis systému (např. maximální přeplňovací tlak, popřípadě odlehčovací ventil):…

1.16.4   Mezichladič: ano/ne (1)

1.17   Systém sání: Maximální přípustný podtlak sání při jmenovitých otáčkách a při plném zatížení: … kPa

1.18   Výfukový systém: Maximální přípustný protitlak výfuku při jmenovitých otáčkách a při plném zatížení: … kPa

2.   Opatření proti znečišťování ovzduší

2.1   Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně: ano/ne (1)

2.2   Doplňková zařízení k omezení znečišťujících látek (pokud existují a nejsou uvedena v jiném bodě)

2.2.1   Katalyzátor: ano/ne (1)

2.2.1.1   Značka/značky:…

2.2.1.2   Typ (typy):…

2.2.1.3   Počet katalyzátorů a jejich částí…

2.2.1.4   Rozměry a objem katalyzátoru (katalyzátorů):…

2.2.1.5   Druh katalytické činnosti:…

2.2.1.6   Celková náplň drahých kovů:…

2.2.1.7   Poměrná koncentrace:…

2.2.1.8   Nosič (struktura a materiál):…

2.2.1.9   Hustota komůrek:…

2.2.1.10   Typ pouzdra katalyzátoru (katalyzátorů):…

2.2.1.11   Umístění katalyzátoru (katalyzátorů) (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru):…

2.2.1.12   Normální rozmezí pracovní teploty (K):…

2.2.1.13   Spotřebitelné činidlo (v případě potřeby):…

2.2.1.13.1   Typ a koncentrace činidla potřebného pro katalytickou činnost:…

2.2.1.13.2   Normální rozmezí pracovní teploty činidla:…

2.2.1.13.3   Mezinárodní norma (v případě potřeby):…

2.2.1.14   Snímač NOx: ano/ne (1)

2.2.2   Kyslíkové čidlo: ano/ne (1)

2.2.2.1   Značka/značky:…

2.2.2.2   Typ:…

2.2.2.3   Umístění:…

2.2.3   Přípusť vzduchu: ano/ne (1)

2.2.3.1   Typ (pulzující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.):…

2.2.4   Recirkulace výfukových plynů: ano/ne (1)

2.2.4.1   Vlastnosti (chlazený/nechlazený systém, vysokotlaký/nízkotlaký systém atd.):…

2.2.5   Filtr částic: ano/ne (1)

2.2.5.1   Rozměry a objem filtru částic:…

2.2.5.2   Typ a konstrukce filtru částic:…

2.2.5.3   Umístění (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru):…

2.2.5.4   Postup nebo systém regenerace, popis a/nebo výkres:…

2.2.5.5   Normální rozmezí pracovní teploty (K) a tlaku (kPa):…

2.2.6   Ostatní systémy: ano/ne (1)

2.2.6.1   Popis a provoz:…

3.   Přívod paliva

3.1   Podávací palivové čerpadlo

Tlak (2) nebo charakteristický diagram: …kPa

3.2   Systém vstřikování:

3.2.1   Čerpadlo

3.2.1.1   Značka/značky:…

3.2.1.2   Typ (typy):…

3.2.1.3   Průtok: … mm3 / zdvih (2) nebo cyklus při otáčkách čerpadla: …min–1 při plném vstřiku nebo diagram charakteristiky.

Uveďte použitou metodu: na motoru / na zkušebním zařízení pro čerpadla (1)

3.2.1.4   Předvstřik

3.2.1.4.1   Křivka předvstřiku (2):…

3.2.1.4.2   Časování (2):…

3.2.2   Vstřikovací potrubí

3.2.2.1   Délka: … mm

3.2.2.2   Vnitřní průměr: … mm

3.2.3   Vstřikovač (vstřikovače):

3.2.3.1   Značka/značky:…

3.2.3.2   Typ (typy):…

3.2.3.3   Otevírací tlak (2) nebo diagram charakteristiky: … kPa

3.2.4   Regulátor

3.2.4.1   Značka/značky:…

3.2.4.2   Typ (typy):…

3.2.4.3   Otáčky, při nichž začne při plném zatížení docházet k omezení (2): … min–1

3.2.4.4   Maximální otáčky při nulovém zatížení (2): …min–1

3.2.4.5   Volnoběžné otáčky (2): …min–1

3.3   Systém startu za studena

3.3.1   Značka/značky:…

3.3.2   Typ (typy):…

3.3.3   Popis:…

4.   Vyhrazeno

5.   Časování ventilů

5.1   Maximální zdvih ventilů a úhly otevření a zavření vzhledem k úvratím nebo rovnocenné údaje:…

5.2   Referenční nebo seřizovací rozpětí (1)

5.3   Systém s proměnlivým časováním ventilů (přichází-li v úvahu, a zda sání a/nebo výfuk) (1)

5.3.1   Typ: plynulý nebo zapnuto/vypnuto (1)

5.3.2   Úhel fáze vačkového hřídele: …

6.   Vyhrazeno

7.   Vyhrazeno

(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Uveďte povolenou odchylku.

Dodatek 2

Zásadní vlastnosti rodiny motorů

1.   Společné parametry (1)

1.1

Spalovací cyklus:…

1.2

Chladicí médium:…

1.3

Způsob nasávání vzduchu:…

1.4

Druh/konstrukce spalovací komory:…

1.5

Uspořádání ventilů a kanálů – konfigurace, rozměr, počet:…

1.6

Palivový systém:…

1.7

Systémy řízení motoru…

Prokázání identity podle čísla/čísel výkresů:…

1.7.1

Chlazení přeplňovacího vzduchu:…

1.7.2

Recirkulace výfukových plynů (2)…

1.7.3

Vstřikování vody/emulze (2)…

1.7.4

Přípusť vzduchu (2):…

1.8

Systém následného zpracování výfukových plynů (3)…

Důkaz o identickém poměru (nebo u základního motoru o nejnižším poměru): kapacita systému / dodávka paliva na zdvih podle čísla/čísel na diagramu:…

2.   Seznam údajů o rodině motorů

2.1

Název rodiny motorů:…

2.2

Specifikace motorů v této rodině:

 

Základní motor (4)

Motory v rodině (5)

Typ motoru

 

 

 

 

 

Počet válců

 

 

 

 

 

Jmenovité otáčky (min–1)

 

 

 

 

 

Dodávka paliva na zdvih (mm3) při jmenovitém netto výkonu

 

 

 

 

 

Jmenovitý netto výkon (kW)

 

 

 

 

 

Otáčky při maximálním výkonu (min–1)

 

 

 

 

 

Maximální netto výkon (kW)

 

 

 

 

 

Otáčky při maximálním točivém momentu (min–1)

 

 

 

 

 

Dodávka paliva na zdvih (mm3) při maximálním točivém momentu

 

 

 

 

 

Maximální točivý moment (Nm)

 

 

 

 

 

Dolní volnoběžné otáčky (min–1)

 

 

 

 

 

Zdvihový objem (v % zdvihového objemu základního motoru)

100

 

 

 

 

2.3

Schvalovacímu orgánu se navíc předkládají informace požadované v Dodatku 3 přílohy 1B pro každý typ motoru v rodině motorů.

(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Uveďte povolenou odchylku.

(3)  Nehodí-li se, uveďte „není“.

(4)  Veškeré podrobnosti viz dodatek 1.

(5)  Veškeré podrobnosti viz dodatek 3.

Dodatek 3

Základní vlastnosti typů motoru v rodině motorů

1.   Popis motoru

1.1   Výrobce:…

1.2   Kód motoru podle výrobce:…

1.3   Cyklus: čtyřdobý/dvoudobý (1)

1.4   Vrtání: … mm

1.5   Zdvih: … mm

1.6   Počet a uspořádání válců:…

1.7   Zdvihový objem motoru: … cm3

1.8   Jmenovité otáčky:…

1.9   Otáčky maximálního točivého momentu:…

1.10   Objemový kompresní poměr (2)…

1.11   Popis spalovacího systému:…

1.12   Výkres (výkresy) spalovací komory a hlavy pístu…

1.13   Minimální průřez sacím a výfukovým potrubím:…

1.14   Chladicí systém

1.14.1   Kapalinou

1.14.1.1   Druh kapaliny:…

1.14.1.2   Oběhové čerpadlo (čerpadla): ano/ne (1)

1.14.1.3   Vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy) (lze-li uvést):…

1.14.1.4   Převodový poměr (poměry) (lze-li uvést):…

1.14.2   Vzduchem

1.14.2.1   Ventilátor: ano/ne (1)

1.14.2.2   Vlastnosti nebo značka (značky) a typ (typy) (lze-li uvést):…

1.14.2.3   Převodový poměr (poměry) (lze-li uvést):…

1.15   Přípustná teplota podle výrobce

1.15.1   Chlazení kapalinou: Maximální výstupní teplota. … K

1.15.2   Chlazení vzduchem: Vztažný bod: …

Max. teplota ve vztažném bodu: …K

1.15.3   Maximální teplota přeplňovacího vzduchu na vstupu (případného) mezichladiče: … K

1.15.4   Maximální teplota výfukových plynů v místě, kde výfukové potrubí přechází do vnější příruby (přírub) sběrného potrubí: … K

1.15.5   Teplota paliva: … min: K

…max: K

1.15.6   Teplota maziva: … min: K

…max: K

1.16   Přeplňování: ano/ne (1)

1.16.1   Značka:…

1.16.2   Typ:…

1.16.3   Popis systému (např. maximální plnicí tlak, popřípadě odpouštěcí zařízení):…

1.16.4   Mezichladič: ano/ne (1)

1.17   Systém sání: Maximální přípustný podtlak sání při jmenovitých otáčkách a při plném zatížení: … kPa

1.18   Výfukový systém: Maximální přípustný protitlak výfuku při jmenovitých otáčkách a při plném zatížení: … kPa

2.   Opatření proti znečišťování ovzduší

2.1   Zařízení pro recyklaci plynů z klikové skříně: ano/ne (1)

2.2   Doplňková zařízení k omezení znečišťujících látek (pokud existují a nejsou uvedena v jiném bodě)

2.2.1   Katalyzátor: ano/ne (1)

2.2.1.1   Značka/značky:…

2.2.1.2   Typ (typy):…

2.2.1.3   Počet katalyzátorů a prvků:…

2.2.1.4   Rozměry a objem katalyzátoru (katalyzátorů):…

2.2.1.5   Druh katalytické činnosti:…

2.2.1.6   Celková náplň drahých kovů:…

2.2.1.7   Poměrná koncentrace:…

2.2.1.8   Nosič (struktura a materiál):…

2.2.1.9   Hustota komůrek:…

2.2.1.10   Typ pouzdra katalyzátoru (katalyzátorů):…

2.2.1.11   Umístění katalyzátoru (katalyzátorů) (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru):…

2.2.1.12   Normální rozmezí pracovní teploty (K)…

2.2.1.13   Spotřebitelné činidlo (v případě potřeby):…

2.2.1.13.1   Typ a koncentrace činidla potřebného pro katalytickou činnost:…

2.2.1.13.2   Normální rozmezí pracovní teploty činidla:…

2.2.1.13.3   Mezinárodní norma (v případě potřeby):…

2.2.1.14   Snímač NOx: ano/ne (1)

2.2.2   Kyslíkové čidlo: ano/ne (1)

2.2.2.1   Značka/značky:…

2.2.2.2   Typ:…

2.2.2.3   Umístění:…

2.2.3   Přípusť vzduchu: ano/ne (1)

2.2.3.1   Typ (pulzující vzduch, vzduchové čerpadlo atd.):…

2.2.4   Recirkulace výfukových plynů: ano/ne (1)

2.2.4.1   Vlastnosti (chlazený/nechlazený systém, vysokotlaký/nízkotlaký systém atd.):…

2.2.5   Filtr částic: ano/ne (1)

2.2.5.1   Rozměry a objem filtru částic:…

2.2.5.2   Typ a konstrukce filtru částic:…

2.2.5.3   Umístění (místo/místa a maximální/minimální vzdálenost(i) od motoru):…

2.2.5.4   Postup nebo systém regenerace, popis a/nebo výkres:…

2.2.5.5   Normální rozmezí pracovní teploty (K) a tlaku (kPa):…

2.2.6   Ostatní systémy: ano/ne (1)

2.2.6.1   Popis a provoz:…

3.   Přívod paliva

3.1   Podávací palivové čerpadlo

Tlak (2) nebo charakteristický diagram: … kPa

3.2   Systém vstřikování:

3.2.1   Čerpadlo

3.2.1.1   Značka/značky:…

3.2.1.2   Typ (typy):…

3.2.1.3   Doručení: … mm3 na zdvih (2) nebo cyklus při otáčkách čerpadla … min–1 při plném vstřiku nebo diagram charakteristiky.

Uveďte použitou metodu: na motoru / na zkušebním zařízení pro čerpadla (1)

3.2.1.4   Předvstřik

3.2.1.4.1   Křivka předvstřiku (2):…

3.2.1.4.2   Časování (2):…

3.2.2   Vstřikovací potrubí

3.2.2.1   Délka: … mm

3.2.2.2   Vnitřní průměr: … mm

3.2.3   Vstřikovač (vstřikovače):

3.2.3.1   Značka/značky:…

3.2.3.2   Typ (typy):…

3.2.3.3   Otevírací tlak (2) nebo diagram charakteristiky: … kPa

3.2.4   Regulátor

3.2.4.1   Značka/značky:…

3.2.4.2   Typ (typy):…

3.2.4.3   Otáčky, při nichž začne při plném zatížení docházet k omezení (2): … min–1

3.2.4.4   Maximální otáčky při nulovém zatížení (2): … min–1

3.2.4.5   Volnoběžné otáčky (2): … min–1

3.3   Systém startu za studena

3.3.1   Značka/značky:…

3.3.2   Typ (typy):…

3.3.3   Popis:…

4.   Vyhrazeno

5.   Časování ventilů

5.1   Maximální zdvih ventilů a úhly otevření a zavření vzhledem k úvratím nebo rovnocenné údaje:…

5.2   Referenční nebo seřizovací rozpětí (1)

5.3   Systém s proměnlivým časováním ventilů (přichází-li v úvahu, a zda sání a/nebo výfuk) (1)

5.3.1   Typ: plynulý nebo zapnuto/vypnuto (1)

5.3.2   Úhel fáze vačkového hřídele: …

6.   Vyhrazeno

7.   Vyhrazeno

(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Uveďte povolenou odchylku.

PŘÍLOHA 1B

VLASTNOSTI RODINY MOTORŮ A VOLBA ZÁKLADNÍHO MOTORU

1.   PARAMETRY VYMEZUJÍCÍ RODINU MOTORŮ

1.1   Obecné

Rodina motorů je určena konstrukčními parametry. Ty musí být pro všechny motory jedné rodiny společné. Zda motory patří do stejné rodiny motorů, může rozhodnout výrobce, pokud jsou dodržena kritéria vyjmenovaná v bodě 1.3. Rodina motorů musí být schválena schvalovacím orgánem. Výrobce schvalovacímu orgánu poskytne příslušné informace o hodnotách emisí motorů v rodině motorů.

1.2   Zvláštní případy

1.2.1   Interakce mezi parametry

V některých případech se mohou parametry navzájem ovlivňovat, což může zapříčinit změnu emisí. Tyto vlivy se musí brát v úvahu, aby se zajistilo, že do stejné rodiny motorů jsou zahrnuty pouze motory, které mají z hlediska emisí znečišťujících látek podobné vlastnosti. Tyto případy musí být určeny výrobcem a oznámeny schvalovacímu orgánu. Budou brány v úvahu jako kritérium při stanovování nové rodiny motorů.

1.2.2   Zařízení nebo prvky, které mají silný vliv na emise

Zařízení nebo prvky, které nejsou uvedeny v bodě 1.3 a které mají silný vliv na hodnoty emisí, musí být označeny výrobcem na základě osvědčeného odborného úsudku a oznámeny schvalovacímu orgánu. Budou brány v úvahu jako kritérium při stanovování nové rodiny motorů.

1.2.3   Doplňková kritéria

Kromě parametrů v odstavci 1.3 může výrobce zavést další kritéria, která umožní vymezení rodin motorů menší velikosti. Takové parametry nemusí nutně ovlivňovat hodnoty emisí.

1.3   Parametry vymezující rodinu motorů

1.3.1   Spalovací cyklus:

a)

dvoudobý;

b)

čtyřdobý;

c)

rotační motor;

d)

jiný.

1.3.2   Uspořádání válců

1.3.2.1   Řazení válců v bloku:

a)

do V;

b)

v řadě;

c)

radiálně;

d)

jinak (F, do W, atd.).

1.3.2.2   Relativní řazení válců

Motory se stejným blokem mohou patřit do stejné rodiny, pokud jsou rozteče vrtání jejich válců totožné.

1.3.3   Hlavní chladicí médium:

a)

vzduch;

b)

voda;

c)

olej.

1.3.4   Zdvihový objem jednotlivých válců

Mezi 85 % a 100 % největšího zdvihového objemu v rodině motorů v případě motorů se zdvihovým objemem jednotlivého válce ≥ 0,75 dm3.

Mezi 70 % a 100 % největšího zdvihového objemu v rodině motorů v případě motorů se zdvihovým objemem jednotlivého válce < 0,75 dm3.

1.3.5   Způsob nasávání vzduchu:

a)

atmosférické sání;

b)

přeplňování;

c)

přeplňování s chladičem.

1.3.6   Druh/konstrukce spalovací komory:

a)

otevřená spalovací komora;

b)

rozdělená spalovací komora;

c)

jiné druhy.

1.3.7   Ventily a kanály:

a)

uspořádání;

b)

počet ventilů na jeden válec.

1.3.8   Způsob dodávky paliva:

a)

čerpadlo (vysokotlaké), potrubí a vstřikovací tryska;

b)

řadové čerpadlo nebo čerpadlo s rozdělovačem;

c)

sdružená vstřikovací jednotka

d)

vstřikování se společným tlakovým potrubím.

1.3.9   Další zařízení:

a)

recirkulace výfukových plynů (EGR);

b)

vstřikování vody;

c)

přípusť vzduchu;

d)

jiné.

1.3.10   Strategie elektronického řízení

Vybavení nebo nevybavení motoru elektronickou řídicí jednotkou (ECU) se považuje za základní parametr rodiny motorů.

V případě elektronicky řízených motorů musí výrobce předložit technické materiály, které zdůvodní seskupení těchto motorů do jedné rodiny, tj. důvody, proč se předpokládá, že tyto motory budou splňovat stejné požadavky na hodnoty emisí.

Elektronická regulace otáček nemusí patřit do jiné rodiny motorů, než jsou motory s mechanickou regulací. Potřeba oddělovat motory s elektronickou regulací od motorů s mechanickou regulací se uplatní pouze pro charakteristiky vstřikování paliva, jako je časování, tlak, podoba dávky atd.

1.3.11   Systémy následného zpracování výfukových plynů

Činnost a kombinace následujících zařízení jsou považovány za kritéria členství v rodině motorů:

a)

oxidační katalyzátor;

b)

systém ke snížení emisí NOx se selektivní redukcí NOx (přidávání redukčního činidla);

c)

ostatní systémy ke snížení emisí NOx;

d)

filtr částic s pasivní regenerací;

e)

filtr částic s aktivní regenerací;

f)

jiné filtry částic;

g)

jiná zařízení.

Byl-li motor schválen bez systému následného zpracování výfukových plynů, ať už jako základní motor nebo jako motor z rodiny motorů, pak tento motor může být zařazen do stejné rodiny motorů, jestliže je vybaven oxidačním katalyzátorem (nikoli se zachycovačem částic) a nevyžaduje jiné palivové vlastnosti.

Má-li zvláštní palivové požadavky (např. filtry částic vyžadující zvláštní přísady v palivu k zajištění procesu regenerace), rozhodnutí o zařazení do stejné rodiny musí být založeno na technických materiálech poskytnutých výrobcem. Tyto dokumenty doloží, že očekávané hodnoty emisí takto vybaveného motoru jsou v souladu se stejnými mezními hodnotami jako motory, které tak vybavené nejsou.

Byl-li motor schválen se systémem následného zpracování výfukových plynů, ať už jako základní motor nebo jako motor z rodiny motorů, jejíž základní motor je vybaven stejným systémem následného zpracování výfukových plynů, pak tento motor nesmí být zařazen do stejné rodiny motorů, jestliže není vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů.

2.   VOLBA ZÁKLADNÍHO MOTORU

2.1

Hlavním kritériem při volbě základního motoru rodiny je největší dodávka paliva na jeden zdvih při deklarovaných otáčkách maximálního točivého momentu. V případě, kdy toto hlavní kritérium splňují zároveň dva nebo více motorů, užije se jako druhé kritérium pro volbu základního motoru největší dodávka paliva na jeden zdvih při jmenovitých otáčkách. Za určitých okolností může schvalovací orgán dojít k závěru, že nejhorší případ emisí rodiny motorů je možno nejlépe určit zkouškou druhého motoru. Schvalovací orgán pak může vybrat ke zkoušce další motor, jehož vlastnosti nasvědčují tomu, že bude pravděpodobně mít nejvyšší úroveň emisí v této rodině motorů.

2.2

Jestliže motory rodiny mají další proměnné vlastnosti, které by mohly být pokládány za vlastnosti ovlivňující emise z výfuku, musí se tyto vlastnosti také určit a brát v úvahu při volbě základního motoru.

PŘÍLOHA 2

SDĚLENÍ

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image

Dodatek 1

Zkušební protokol pro výsledky zkoušek vznětových motorů

Výsledky zkoušek  (1)

Informace o zkoušeném motoru

Typ motoru: …

Identifikační číslo motoru: …

1.   Informace o průběhu zkoušky:

1.1   Referenční palivo použité pro zkoušku

1.1.1   Cetanové číslo: …

1.1.2   Obsah síry: …

1.1.3   Hustota: …

1.2   Mazivo

1.2.1   Značka/značky: …

1.2.2   Typ (typy): …

(uvést procento oleje v palivu, je-li palivo a mazivo smíšeno)

1.3   Motorem poháněná zařízení (přichází-li v úvahu)

1.3.1   Výčet a identifikační údaje: …

1.3.2   Příkon při stanovených otáčkách (podle údajů výrobce):

 

Příkon zařízení poháněných motorem při různých otáčkách motoru (2)  (3), s uvážením přílohy 7

Zařízení

Mezilehlé otáčky

(přicházejí-li v úvahu)

Otáčky při maximálním výkonu

(liší-li se od jmenovitých)

Jmenovité otáčky (4)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celkem:

 

 

 

1.4   Výkon motoru

1.4.1   Otáčky motoru:

Volnoběžné: …min–1

Mezilehlé: …min–1

Maximální výkon: … min–1

Jmenovité (5) … min–1

1.4.2   Výkon motoru (6)

 

Nastavení výkonu (kW) při různých otáčkách motoru

Podmínka

Mezilehlé otáčky

(přicházejí-li v úvahu)

Otáčky při maximálním výkonu

(liší-li se od jmenovitých)

Jmenovité otáčky (7)

Maximální výkon změřený při specifikovaných zkušebních otáčkách (kW) (a)

 

 

 

Celkový příkon zařízení poháněných motorem podle bodu 1.3.2 tohoto dodatku, s uvážením přílohy 7 (kW) (b)

 

 

 

Netto výkon motoru, jak je uveden v bodě 2.1.49 (kW) (c)

 

 

 

Formula

 

 

 

2.   Informace o provedení zkoušky NRSC:

2.1   Nastavení dynamometru (kW)

 

Nastavení dynamometru (kW) při různých otáčkách motoru

Procento zatížení

Mezilehlé otáčky (jestliže přicházejí v úvahu)

Jmenovité otáčky (7)

10 (přichází-li v úvahu)

 

 

25 (přichází-li v úvahu)

 

 

50

 

 

75

 

 

100

 

 

2.2   Výsledné hodnoty emisí z motoru / základního motoru (8)

Faktor zhoršení (DF): vypočtený/stanovený (8)

V následující tabulce uveďte hodnoty faktoru zhoršení a výsledné hodnoty emisí (7):

NRSC Test

DF

multiplikační/aditivní (8)

CO

HC

NOx

PM

 

 

 

 

 

Emise

CO (g/kWh)

HC (g/kWh)

NOx (g/kWh)

PM (g/kWh)

CO2 (g/kWh)

Výsledek zkoušky

 

 

 

 

 

Konečný výsledek zkoušky s použitím DF

 

 

 

 

 


Dodatečné zkušební body v rámci kontrolního rozsahu (přicházejí-li v úvahu)

Emise ve zkušebním bodě

Otáčky motoru

Zatížení (%)

CO (g/kWh)

HC (g/kWh)

NOx (g/kWh)

PM (g/kWh)

Výsledek zkoušky 1

 

 

 

 

 

 

Výsledek zkoušky 2

 

 

 

 

 

 

Výsledek zkoušky 3

 

 

 

 

 

 

2.3   Systém odběru vzorků použitý při zkoušce NRSC:

2.3.1   Plynné emise (9) …

2.3.2   PM (9): …

2.3.2.1   Metoda (8): jediný filtr / více filtrů

3.   Informace o průběhu zkoušky NRTC (přichází-li v úvahu) (10):

3.1   Výsledné hodnoty emisí z motoru / základního motoru (8)

Faktor zhoršení (DF): vypočtený/stanovený (8)

V následující tabulce uveďte hodnoty faktoru zhoršení a výsledné hodnoty emisí (9):

Údaje týkající se regenerace se zaznamenávají u motorů výkonových pásem Q a R.

Zkouška NRTC

DF

multiplikační/aditivní (8)

CO

HC

NOx

 

PM

 

 

 

 

 

 

Emise

CO (g/kWh)

HC (g/kWh)

NOx (g/kWh)

HC+NOx (g/kWh)

PM (g/kWh)

Při startu za studena

 

 

 

 

 

Emise

CO (g/kWh)

HC (g/kWh)

NOx (g/kWh)

HC+NOx (g/kWh)

PM (g/kWh)

CO2 (g/kWh)

Start za tepla bez regenerace

 

 

 

 

 

 

Start za tepla s regenerací (8)

 

 

 

 

 

 

k r,u (multiplikační/aditivní) (8)

k r,d (multiplikační/aditivní) (8)

 

 

 

 

 

Vážený výsledek zkoušky

 

 

 

 

 

Konečný výsledek zkoušky s použitím DF

 

 

 

 

 

Práce cyklu v případě startu za tepla bez regenerace, kWh

3.2   Systém odběru vzorků použitý při zkoušce NRTC:

Plynné emise (9): …

Částice (9): …

Metoda (8): jediný filtr / více filtrů

(1)  V případě více základních motorů uveďte následující údaje pro každý jednotlivý motor.

(2)  Nehodící se škrtněte.

(3)  Nesmí překročit 10 % výkonu naměřeného při zkoušce.

(4)  Uveďte hodnoty při otáčkách motoru, které odpovídají 100 % normalizovaných hodnot otáček, pracuje-li se při zkoušce NRSC s těmito otáčkami.

(5)  Uveďte hodnoty při otáčkách motoru, které odpovídají 100 % normalizovaných hodnot otáček, pracuje-li se při zkoušce NRSC s těmito otáčkami

(6)  Nekorigovaný výkon změřený v souladu s bodem 2.1.49.

(7)  Nahraďte hodnotami při otáčkách motoru, které odpovídají 100 % normalizovaných hodnot otáček, pracuje-li se při zkoušce NRSC s těmito otáčkami.

(8)  Nehodící se škrtněte.

(9)  Uveďte čísla obrázků zvoleného systému, jak je uvedeno v dodatku 4 přílohy 4A, nebo v bodě 9 přílohy 4B tohoto předpisu, podle situace.

(10)  V případě více základních motorů uveďte pro každý jednotlivý motor.

PŘÍLOHA 3

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

Vzor A

(Viz bod 4.4 tohoto předpisu)

Image

a = min. 8 mm

Výše uvedená značka schválení, která je připevněna k motoru, informuje o tom, že tento typ motoru byl pod číslem 031857 schválen v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 96 (pro hodnoty odpovídající výkonovému pásmu F, jako motor s proměnlivými otáčkami, jak označuje písmeno A). První dvě číslice čísla schválení typu udávají, že při udělení schválení byl již předpis č. 96 pozměněn (série změn 03).

Vzor B

(Viz bod 4.5 tohoto předpisu)

Image

a = min. 8 mm

Výše uvedená značka schválení, která je připevněna k motoru, informuje o tom, že tento typ motoru byl schválen v Nizozemsku (E4) podle předpisu č. 96 (pro hodnoty odpovídající výkonovému pásmu F, jako motor s proměnlivými otáčkami, jak označuje písmeno A) a podle předpisu č. 120. První dvě číslice čísla schválení typu udávají, že při udělení schválení již předpis č. 96 byl pozměněn (série změn 03) a předpis č. 120 byl v původním znění.

PŘÍLOHA 4A

ZPŮSOB STANOVENÍ EMISÍ PLYNNÝCH ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK A ZNEČIŠŤUJÍCÍCH ČÁSTIC

1.   ÚVOD

1.1   Tato příloha popisuje způsob stanovení emisí plynných znečisťujících látek a znečisťujících částic z motoru určeného ke zkouškám.

Použijí se následující zkušební cykly:

 

Cyklus NRSC (nesilniční cyklus s ustálenými stavy), který se použije pro měření emisí oxidu uhelnatého, uhlovodíků, oxidů dusíku a částic pro všechna výkonová pásma u motorů popsaných v bodech 1.1, 1.2 a 1.3 tohoto předpisu, a cyklus NRTC (nesilniční cyklus s neustálenými stavy), který se použije pro měření emisí oxidu uhelnatého, uhlovodíků, oxidů dusíku a částic pro výkonové pásmo L a vyšší u motorů popsaných v bodech 1.1 a 1.2 tohoto předpisu.

 

Plynné složky a částice emitované z motoru předaného ke zkouškám se měří metodami popsanými v dodatku 4 přílohy 4A.

 

Přípustné jsou i jiné systémy nebo analyzátory, jestliže poskytují rovnocenné výsledky k těmto referenčním systémům:

a)

pro plynné emise měřené v surovém výfukovém plynu, se systémem znázorněným na obrázku 2 v dodatku 4 přílohy 4A;

b)

pro plynné emise měřené ve zředěném výfukovém plynu, se systémem znázorněným na obrázku 3 v dodatku 4 přílohy 4A;

c)

pro emise částic, se systémem s ředěním plného toku používajícím samostatný filtr pro každý režim, znázorněným na obrázku 13 v dodatku 4 přílohy 4A.

 

Určení rovnocennosti systému musí být založeno na korelační studii, která obsahuje sedm (nebo více) cyklů a která se provede mezi zkoušeným systémem a jedním nebo více z výše uvedených referenčních systémů.

 

Kritérium rovnocennosti je definováno jako ± 5 % shoda průměrů vážených hodnot emisí cyklů. Použije se cyklus, který je uveden v bodě 3.6.1 přílohy 4A.

 

K přijetí nového systému do předpisu se musí určení rovnocennosti zakládat na výpočtu opakovatelnosti a reprodukovatelnosti podle normy ISO 5725.

1.2   Ke zkoušce se motor namontuje na zkušební stav a připojí se k dynamometru.

1.3   Princip měření:

Emise z výfuku motoru zahrnují plynné složky (oxid uhelnatý, veškeré uhlovodíky a oxidy dusíku) a částice. Mimo to se často používá oxid uhličitý jako sledovací plyn ke stanovení ředicího poměru u systémů s ředěním části toku nebo plného toku. V souladu se správnou technickou praxí se všeobecně doporučuje provádět měření oxidu uhličitého jako výhodný prostředek k odhalování problémů měření, které vznikají v průběhu zkoušky.

1.3.1   Zkouška NRSC:

V průběhu předepsaného sledu provozních podmínek při zahřátém motoru se kontinuálně zjišťuje množství výše uvedených emisí odebíráním vzorků ze surového výfukového plynu. Zkušební cyklus se skládá z řady režimů otáček a točivého momentu (zatížení), které zahrnují typický rozsah provozu vznětového motoru. V průběhu každého režimu se stanoví koncentrace každé plynné znečišťující látky, průtok výfukového plynu a výkon a z výsledků měření se stanoví vážené hodnoty (buď váhovými faktory, nebo dobou odběru). Vzorek částic se ředí stabilizovaným vzduchem z okolí. Jeden vzorek se odebere v průběhu celého zkušebního cyklu a zachytí se na vhodných filtrech.

Alternativně se v případě cyklů s diskrétním režimem mohou vzorky odebírat na oddělených filtrech, po jednom vzorku pro každý režim, a vypočítávají se vážené hodnoty pro zkušební cyklus.

Postupem podle dodatku 3 této přílohy se vypočítá množství každé emitované znečišťující látky v gramech na kilowatthodinu.

1.3.2   Zkouška NRTC:

Předepsaný zkušební cyklus s neustálenými stavy, který věrně odráží provozní podmínky vznětových motorů instalovaných v nesilničních strojích, se uskutečňuje dvakrát:

a)

poprvé (při startu za studena), když je motor ochlazen na pokojovou teplotu a teplota chladiva a oleje motoru, systémů následného zpracování a všech pomocných zařízení pro regulaci emisí se stabilizovala v rozmezí od 20 °C do 30 °C;

b)

podruhé (při startu za tepla) po 20 minutách odstavení za tepla, následujícím bezprostředně po cyklu se startem za studena.

V průběhu této zkušební posloupnosti se zjišťují výše uvedené znečišťující látky. Tato zkušební posloupnost se skládá z cyklu se startem za studena, který následuje po přirozeném nebo uměle vyvolaném vychladnutí motoru, z doby odstavení za tepla a z cyklu se startem za tepla, a výsledkem je kombinovaný výpočet emisí. S použitím signálů naměřených hodnot točivého momentu a otáček motoru vysílaných dynamometrem se integrací výkonu přes celou dobu cyklu stanoví práce, kterou motor během cyklu vykonal. Určí se koncentrace plynných složek za celý cyklus, buď v surovém výfukovém plynu integrací signálu analyzátoru podle dodatku 3 této přílohy, nebo ve zředěném výfukovém plynu ze systému CVS s ředěním plného toku integrací nebo odběrem vzorků do vaků podle dodatku 3 této přílohy. V případě částic se na stanoveném filtru zachycuje proporcionální vzorek zředěného výfukového plynu při ředění buď části toku, nebo plného toku. V závislosti na použité metodě se pro výpočet hmotnostních hodnot emisí znečišťujících látek určí průtok zředěného nebo nezředěného výfukového plynu v průběhu celého cyklu. Vztažením hmotnostních hodnot emisí k práci motoru se určí množství každé znečišťující látky v gramech na kilowatthodinu.

Emise (v g/kWh) se měří v průběhu obou cyklů, tj. jak se startem za studena, tak za tepla. Složená hodnota vážených emisí se vypočítá vážením výsledků získaných při startu za studena faktorem 0,10 a výsledků získaných při startu za tepla faktorem 0,90. Vážené kombinované hodnoty musí být v souladu s mezními hodnotami.

1.4   Značky zkušebních parametrů

Značka

Jednotka

Význam

Ap

m2

Plocha průřezu izokinetické odběrné sondy.

AT

m2

Plocha průřezu výfukové trubky.

aver

 

Vážené průměrné hodnoty pro:

 

m3/h

objemový průtok,

 

kg/h

hmotnostní průtok,

 

g/kWh

Specifické emise.

α

—

Molární poměr vodíku v palivu.

C1

—

Ekvivalent uhlovodíků vyjádřený uhlíkem 1.

conc

ppm

Koncentrace (s indexem % obj. označujícím složku).

concc

ppm

Koncentrace korigovaná pozadím. % obj.

concd

ppm

Koncentrace znečišťující látky měřená v ředicím vzduchu. % obj.

DF

—

Faktor ředění.

fa

—

Faktor ovzduší v laboratoři.

FFH

—

Specifický faktor paliva používaný pro výpočty koncentrací ve vlhkém stavu z koncentrací v suchém stavu poměru dusíku k uhlíku.

GAIRW

kg/h

Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu.

GAIRD

kg/h

Hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu.

GDILW

kg/h

Hmotnostní průtok ředicího vzduchu ve vlhkém stavu.

GEDFW

kg/h

Hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu.

GEXHW

kg/h

Hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu.

GFUEL

kg/h

Hmotnostní průtok paliva.

GTOTW

kg/h

Hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu.

HREF

g/kg

Referenční hodnota absolutní vlhkosti 10,71 g/kg pro výpočet NOx a korekčních faktorů vlhkosti pro částice.

Ha

g/kg

Absolutní vlhkost nasávaného vzduchu.

Hd

g/kg

Absolutní vlhkost ředicího vzduchu.

i

—

Index označující jednotlivý režim.

KH

—

Korekční faktor vlhkosti pro NOx.

Kp

—

Korekční faktor vlhkosti pro částice.

KW,a

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro nasávaný vzduch.

KW,d

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch.

KW,e

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředěný výfukový plyn.

KW,r

—

Korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro surový výfukový plyn.

L

%

Procento točivého momentu z maximálního točivého momentu při zkušebních otáčkách.

mass

g/h

Index označující hmotnostní průtok. emisí.

MDIL

kg

Hmotnost vzorku ředicího vzduchu prošlého filtry pro odběr vzorku částic.

MSAM

kg

Hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých filtry pro odběr vzorku částic.

Md

mg

Hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu.

Mf

mg

Hmotnost odebraného vzorku částic.

pa

kPa

Tlak nasycených par vzduchu nasávaného motorem (ISO 3046 psy = PSY atmosférický tlak okolí při zkoušce).

pB

kPa

Celkový barometrický tlak (ISO 3046: Px = PX celkový atmosférický tlak okolí v dané lokalitě; Px = PY celkový atmosférický tlak okolí při zkoušce).

pd

kPa

Tlak nasycených par ředicího vzduchu.

ps

kPa

Atmosférický tlak vzduchu v suchém stavu.

P

kW

Výkon na brzdě nekorigovaný.

PAE

kW

Deklarovaný celkový příkon pomocných zařízení namontovaných pro zkoušku, která nejsou požadována podle bodu 2.1.49 tohoto předpisu.

PM

kW

Maximální výkon změřený při zkušebních otáčkách za zkušebních podmínek (viz příloha 1A).

Pm

kW

Výkon změřený při různých zkušebních režimech.

q

—

Ředicí poměr.

r

—

Poměr ploch průřezu izokinetické sondy a výfukového potrubí.

Ra

%

Relativní vlhkost nasávaného vzduchu.

Rd

%

Relativní vlhkost ředicího vzduchu.

Rf

—

Faktor odezvy FID.

S

kW

Seřízení dynamometru.

Ta

K

Absolutní teplota nasávaného vzduchu.

TDd

K

Absolutní teplota rosného bodu.

TSC

K

Teplota vzduchu z mezichladiče.

Tref

K

Referenční teplota (spalovacího vzduchu 298 K (25 °C)).

TSCRef

K

Referenční teplota chlazeného vzduchu.

VAIRD

m3/h

Objemový průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu.

VAIRW

m3/h

Objemový průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu.

VDIL

m3

Objem vzorku ředicího vzduchu prošlého odběrnými filtry částic.

VDILW

m3/h

Objemový průtok ředicího vzduchu ve vlhkém stavu.

VEDFW

m3/h

Ekvivalentní objemový průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu.

VEXHD

m3/h

Objemový průtok výfukových plynů v suchém stavu.

VEXHW

m3/h

Objemový průtok výfukových plynů ve vlhkém stavu.

VSAM

m3

Objem vzorku procházejícího odběrnými filtry částic.

VTOTW

m3/h

Objemový průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu.

WF

—

Váhový faktor.

WFE

—

Efektivní váhový faktor.

2.   ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY

2.1   Obecné požadavky

Všechny objemy a objemové průtoky se vždy vztahují k teplotě 273 K (0 °C) a tlaku 101,3 kPa.

2.2   Podmínky zkoušky motoru

2.2.1   Změří se absolutní teplota Ta v sání vzduchu pro motor vyjádřená v kelvinech a suchý atmosférický tlak ps vyjádřený v kPa a podle následujících ustanovení se určí parametr fa :

 

Motory s atmosférickým sáním a motory mechanicky přeplňované:

Formula

 

Motory přeplňované turbokompresorem s chlazením nasávaného vzduchu nebo bez tohoto chlazení:

Formula

2.2.2   Platnost zkoušky

Aby byla zkouška uznána za platnou, musí parametr fa splňovat podmínku:

0,96 ≤ fa ≤ 1,06

2.2.3   Motory s chlazením přeplňovacího vzduchu

Zaznamenává se teplota přeplňovacího vzduchu, která při deklarovaných jmenovitých otáčkách a plném zatížení musí odpovídat v rozmezí ± 5 K maximální teplotě přeplňovacího vzduchu stanovené výrobcem. Teplota chladicího média musí být nejméně 293 K (20 °C).

Používá-li se zařízení zkušebny nebo vnější dmychadlo, musí teplota přeplňovacího vzduchu odpovídat v rozmezí ± 5 K maximální teplotě přeplňovacího vzduchu stanovené výrobcem při otáčkách při deklarovaném maximální výkonu a plném zatížení. Během celého zkušebního cyklu se nesmí měnit teplota a průtok chladiva v chladiči přeplňovacího vzduchu mimo výše uvedený rozsah. Objem chladiče přeplňovacího vzduchu musí odpovídat správné technické praxi a typickému použití vozidla/stroje.

Může být zvoleno nastavení chladiče přeplňovacího vzduchu podle normy SAE J 1937 zveřejněné v lednu 1995.

2.3   Systém sání motoru

Zkoušený motor musí být opatřen systémem sání se vstupním odporem vzduchu odpovídajícím v rozmezí ± 300 Pa hodnotě stanovené výrobcem pro čistý čistič vzduchu za provozních podmínek motoru stanovené výrobcem, při nichž se dosahuje největšího průtoku vzduchu. Tyto odpory se nastavují při jmenovitých otáčkách a plném zatížení. Může se použít systém zkušebny za podmínky, že odpovídá skutečným provozním podmínkám motoru.

2.4   Výfuková soustava motoru

Zkoušený motor musí být opatřen výfukovým systémem, jehož protitlak ve výfuku odpovídá v rozmezí ± 650 Pa hodnotě stanovené výrobcem za provozních podmínek, při nichž se dosahuje největšího deklarovaného výkonu.

Je-li motor opatřen zařízením pro následné zpracování, musí mít výfuková trubka stejný průměr, jaký je použit pro nejméně čtyři trubky nacházející se před vstupem do expanzní části, v níž je zařízení pro následné zpracování instalováno. Vzdálenost mezi přírubou sběrného výfukového potrubí nebo výstupem z turbokompresoru a zařízením pro následné zpracování musí být stejná, jaká je v konfiguraci stroje nebo v rozmezí určeném výrobcem. Hodnoty protitlaku nebo odporu ve výfuku musí splňovat stejná kritéria, jaká jsou uvedena výše, a mohou být nastaveny pomocí ventilu. Během slepých zkoušek a pro účely mapování motoru může být modul se zařízením pro následné zpracování odstraněn a nahrazen ekvivalentním modulem s podporou neaktivního katalyzátoru.

2.5   Chladicí systém

Systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení běžných pracovních teplot motoru musí být předepsán výrobcem.

2.6   Mazací olej

Specifikace mazacího oleje použitého při zkoušce musí být zapsána a předložena zároveň s výsledky zkoušky.

2.7   Zkušební palivo:

Zkušebním palivem musí být referenční palivo uvedené v příloze 6 pro příslušné výkonové pásmo:

 

příloha 6, tabulka 1 pro výkonová pásma D až G

 

příloha 6, tabulka 2 pro výkonová pásma H až K

 

příloha 6, tabulka 3 pro výkonová pásma L až P

 

Volitelně lze použít referenční palivo uvedené v tabulce 1 přílohy 6 pro výkonová pásma H až K.

 

Cetanové číslo a obsah síry referenčního paliva, které se použilo pro zkoušku, se musí zaznamenat do bodu 1.1 dodatku 1 přílohy 2.

Teplota paliva na vstupu do vstřikovacího čerpadla musí být v rozsahu od 306 K do 316 K. (33 °C až 43 °C).

3.   PROVEDENÍ ZKOUŠKY (ZKOUŠKA NRSC)

3.1   Určení nastavení dynamometru

Základem pro měření specifických emisí je nekorigovaný výkon na brzdě podle předpisu č. 120.

V průběhu zkoušky musí být pomocná zařízení potřebná k provozu stroje namontována v souladu s požadavky přílohy 7.

Jestliže pomocná zařízení nebyla odmontována, musí se k výpočtu seřízení dynamometru určit jimi pohlcený výkon, s výjimkou motorů, u nichž taková zařízení tvoří integrální část motoru (např. chladicí ventilátory u vzduchem chlazených motorů).

Seřízení odporu sání a protitlaku ve výfukové trubce se provede na horní meze určené výrobcem podle bodů 2.3 a 2.4.

Maximální hodnoty točivého momentu při uvedených zkušebních otáčkách se určí experimentálně, aby se mohly vypočítat hodnoty točivého momentu pro předepsané zkušební režimy. Pro motory, které nejsou určeny k provozu v rozsahu otáček na křivce maximálního točivého momentu při plném zatížení, uvede maximální točivý moment při zkušebních otáčkách výrobce.

Seřízení motoru pro každý zkušební režim se vypočítá podle následujícího vzorce:

Formula

Je-li poměr

Formula

může být hodnota P AE ověřena technickým orgánem, který uděluje schválení typu.

3.2   Příprava odběrných filtrů

Nejméně jednu hodinu před zkouškou se vloží každý filtr (dvojice filtrů) do uzavřené, ale neutěsněné Petriho misky a umístí se do vážicí komory ke stabilizaci. Na konci periody stabilizace se každý filtr (dvojice filtrů) zváží a zaznamená se vlastní hmotnost filtrů. Filtr (dvojice filtrů) se pak uloží do Petriho misky, která se uzavře, nebo do utěsněného držáku filtru až do doby, kdy bude potřebný ke zkoušce. Jestliže se filtr (dvojice filtrů) nepoužije během osmi hodin od jeho vyjmutí z vážicí komory, musí se stabilizovat a znovu zvážit před použitím.

3.3   Instalace měřicího zařízení

Přístroje a odběrné sondy se instalují předepsaným způsobem. Použije-li se k ředění výfukových plynů systém s ředěním plného toku, připojí se výfuková trubka k systému.

3.4   Startování ředicího systému a motoru

Ředicí systém a motor se nastartují a zahřívají se, až se všechny teploty a tlaky ustálí při maximálním výkonu a jmenovitých otáčkách (bod 3.6.2).

3.5   Nastavení ředicího poměru

Systém odběru vzorku částic se spustí a při metodě jediného filtru se použije s obtokem (což je volitelné u metody více filtrů). Hladinu pozadí částic v ředicím vzduchu lze určit vedením ředicího vzduchu přes filtry částic. Jestliže se používá filtrovaný ředicí vzduch, může se provést jedno měření kdykoliv před zkouškou, v průběhu zkoušky nebo po ní. Není-li ředicí vzduch filtrován, provede se měření na jednom vzorku odebraném během doby trvání zkoušky.

Ředicí vzduch se nastaví tak, aby teplota na vstupu do filtru při kterémkoli režimu byla v rozmezí od 315 K (42 °C) do 325 K (52 °C). Celkový ředicí poměr musí být nejméně čtyři.

Pozn.: Pro výkonová pásma po pásmo K včetně používající zkušební cykly s diskrétními režimy se může teplota filtru udržovat na maximální teplotě 325 K (52 °C) nebo pod ní, namísto dodržování teplotního rozmezí 42 °C až 52 °C.

Při metodách jediného filtru nebo více filtrů v systému s ředěním plného toku musí být hmotnostní průtok vzorku filtrem udržován při všech režimech v konstantním poměru k hmotnostnímu průtoku zředěného výfukového plynu. Tento hmotnostní poměr musí být dodržen s odchylkou ± 5 % od průměrné hodnoty pro daný režim, s výjimkou prvních 10 sekund každého režimu u systémů, které nemohou mít obtok. U systémů s ředěním části toku používajících metodu jediného filtru musí být hmotnostní průtok filtrem konstantní s odchylkou ± 5 % od průměrné hodnoty pro daný režim, s výjimkou prvních 10 sekund každého režimu u systémů, které nemohou mít obtok.

U systémů, které používají k regulaci koncentrace CO2 nebo NOx, se měří obsah CO2 nebo NOx v ředicím vzduchu na začátku a na konci každé zkoušky. Výsledky měření koncentrace CO2 nebo NOx v ředicím vzduchu před zkouškou a po ní se smějí lišit nejvíce o 100 ppm u prvního plynu a o 5 ppm u druhého plynu.

Použije-li se analytický systém s ředěním výfukového plynu, určí se koncentrace pozadí odebíráním vzorků ředicího vzduchu do odběrného vaku v průběhu celého postupu zkoušky.

Průběžnou koncentraci pozadí (bez vaku) je možné určit nejméně třikrát, na začátku, na konci a přibližně v polovině zkušebního cyklu a vypočítat průměrnou hodnotu. Na žádost výrobce je možné od měření pozadí upustit.

3.6   Kontrola analyzátorů

Analyzátory emisí se nastaví na nulu a zkalibruje se jejich měřicí rozsah.

3.7   Zkušební cyklus

3.7.1   Specifikace stroje podle bodů 1.1 až 1.3:

3.7.1.1   Specifikace A

V případě motorů, na které se vztahují body 1.1 a 1.2 tohoto předpisu, se zkoušený motor podrobí na dynamometru osmirežimovému cyklu (1) s diskrétními režimy podle písm. a) bodu 1.1 přílohy 5.

Volitelně lze použít odpovídající devítirežimový cyklus s lineárními přechody mezi režimy podle písm. a) bodu 1.2 přílohy 5. V tomto případě se cyklus provede v souladu s bodem 7.8.2 přílohy 4B místo postupu v bodech 3.7.2 až 3.7.6.

3.7.1.2   Specifikace B

V případě motorů, na které se vztahuje bod 1.3 tohoto předpisu, se zkoušený motor podrobí na dynamometru pětirežimovému cyklu (2) s diskrétními režimy podle písm. b) bodu 1.1 přílohy 5.

Volitelně lze použít pětirežimový cyklus s lineárními přechody mezi režimy podle písm. b) bodu 1.2 přílohy 5. V tomto případě se cyklus provede v souladu s bodem 7.8.2 přílohy 4B místo postupu v bodech 3.7.2 až 3.7.6.

Údaje o zatížení jsou procentuální hodnoty točivého momentu odpovídajícího základní hodnotě výkonu, který je definován jako maximální disponibilní výkon v průběhu sledu proměnlivých výkonů v provozu po neomezený počet hodin za rok, mezi udanými intervaly údržby a za udaných podmínek okolí, když se údržba provádí podle předpisu výrobce.

3.7.2   Stabilizace motoru

Motor a systém se zahřejí při maximálních otáčkách a maximálním točivém momentu tak, aby se stabilizovaly parametry motoru podle doporučení výrobce.

Pozn.: Perioda stabilizace také zabrání vlivu úsad ve výfukovém systému pocházejících z předchozí zkoušky. Perioda stabilizování je také požadována mezi jednotlivými režimy zkoušky a byla tam vložena, aby se minimalizovaly vlivy přechodu z jednoho režimu do druhého.

3.7.3   Postup zkoušky

Zahájí se zkušební posloupnost. Zkouška musí být provedena v pořadí čísel režimů stanoveném výše pro zkušební cykly.

Po počáteční přechodné periodě musí být v průběhu každého režimu daného zkušebního cyklu dodrženy specifikované otáčky s přesností ± 1 % jmenovitých otáček nebo ± 3 min–1, podle toho, která hodnota je větší, s výjimkou dolních otáček volnoběhu, u nichž se musí dodržet dovolené odchylky udané výrobcem. Uvedený točivý moment se musí udržovat tak, aby průměr pro časový úsek měření odpovídal s dovolenou odchylkou ± 2 % maximálnímu točivému momentu při zkušebních otáčkách.

Pro každý měřicí bod je zapotřebí nejméně deset minut času. Jsou-li při zkoušení motoru pro odběr vzorku nezbytné delší časy, aby se na měřicím filtru nashromáždilo dostatečné množství částic, může se doba zkušebního režimu podle potřeby prodloužit.

Doba zkušebních režimů se musí zaznamenat a uvést v protokolu.

Hodnoty koncentrace plynných emisí z výfuku se změří a zaznamenají v průběhu posledních tří minut režimu.

K odběru částic a měření plynných emisí by nemělo dojít před dosažením stabilizace motoru, tak jak je definována výrobcem, a dokončení obou činností proběhne současně.

Teplota paliva se měří na vstupu palivového vstřikovacího čerpadla nebo podle specifikace výrobce a místo měření se zaznamená.

3.7.4   Odezva analyzátorů

Výstup analyzátorů se zapisuje zapisovačem nebo se zaznamenává odpovídajícím systémem záznamu dat, kdy výfukový plyn prochází analyzátory podobu nejméně tří minut v každém režimu. Jestliže se použije k měření zředěného CO a CO2 odběrný vak (viz bod 1.4.4 dodatku 4 přílohy 4A), vzorek se musí odebírat do vaku v průběhu posledních tří minut každého režimu a vzorek z vaku se analyzuje a hodnoty zaznamenají.

3.7.5   Odběr vzorku částic

Odběr vzorků částic lze provádět metodou jediného filtru nebo metodou více filtrů (bod 1.5 dodatku 1 přílohy 4A). Protože výsledky těchto metod se mohou poněkud lišit, uvede se spolu s výsledky i použitá metoda.

Při metodě jediného filtru se musí při odběru vzorků uvažovat váhové faktory pro jednotlivé režimy uvedené v postupu zkušebního cyklu tím, že se příslušně seřídí průtok vzorku nebo doba odběru.

Odběr se musí provést v každém režimu co nejpozději. Odběr vzorků trvá v každém režimu při metodě jediného filtru nejméně 20 sekund a při metodě více filtrů nejméně 60 sekund. U systémů, které nemají možnost obtoku, trvá odběr vzorků u každého režimu při metodě jediného filtru i metodě více filtrů nejméně 60 sekund.

3.7.6   Stav motoru

Během každého režimu se po stabilizování motoru měří otáčky a zatížení motoru, teplota nasávaného vzduchu a průtok paliva a vzduchu nebo průtok výfukového plynu.

Jestliže není možné měření průtoku výfukového plynu nebo měření spalovacího vzduchu a spotřeby paliva, mohou se tyto hodnoty vypočítat metodou bilance uhlíku a kyslíku (viz bod 1.2.3 dodatku 1 přílohy 4A).

Všechna doplňková data nutná k výpočtu se musí zaznamenat (viz body 1.1 a 1.2 dodatku 3 přílohy 4A).

3.8   Opakované ověření analyzátorů

Po zkoušce emisí se k opakovanému ověření analyzátorů použije nulovací plyn a shodný kalibrační plyn. Analýza se považuje za přijatelnou, pokud je rozdíl mezi oběma výsledky měření menší než 2 %.

4.   PROVEDENÍ ZKOUŠKY (ZKOUŠKA NRTC)

4.1   Úvod

Nesilniční cyklus s neustálenými stavy (NRTC) je uveden v příloze 5 jako po sekundách se měnící sled normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu, použitelný pro všechny vznětové motory, na které se vztahuje tento předpis. Před zkouškou motoru na zkušebním stanovišti musí být normalizované hodnoty převedeny pro konkrétní zkoušený motor na základě mapovací křivky na skutečné hodnoty. Tento převod se označuje jako denormalizace a příslušný zkušební cyklus jako referenční cyklus motoru určeného ke zkoušce. S použitím takto získaných referenčních hodnot otáček a točivého momentu se uskuteční zkušební cyklus ve zkušební komoře, přičemž se zaznamenají naměřené hodnoty otáček a točivého momentu. K ověření zkoušky se po jejím skončení provede regresní analýza vztahu mezi referenčními a naměřenými hodnotami otáček a točivého momentu.

4.1.1   Je zakázáno používat odpojovací zařízení nebo iracionální strategie pro omezení emisí.

4.2   Postup mapování motoru

Jako přípravu na zkoušku NRTC ve zkušební komoře je nutno před spuštěním zkušebního cyklu provést mapování motoru ke stanovení křivky otáčky-točivý moment.

4.2.1   Stanovení rozsahu mapovacích otáček

Minimální a maximální mapovací otáčky jsou definovány takto:

Minimální otáčky pro mapování

=

volnoběžné otáčky

Maximální otáčky pro mapování

=

n h × 1,02 nebo otáčky, při nichž točivý moment za plného zatížení klesne na nulu, podle toho, která hodnota je menší (n h jsou horní otáčky, definované jako nejvyšší otáčky motoru, při kterých se dosahuje 70 % jmenovitého výkonu).

4.2.2   Mapovací křivka motoru

Motor se zahřeje při maximálním výkonu, aby se stabilizovaly parametry motoru podle doporučení výrobce a osvědčené technické praxe. Když je motor stabilizovaný, provede se mapování vlastností motoru podle následujících postupů:

4.2.2.1   Mapa přechodných stavů

a)

Motor se odlehčí a nechá pracovat při volnoběžných otáčkách.

b)

Motor se nechá pracovat při plném zatížení/plném nastavení vstřikovacího čerpadla při minimálních mapovacích otáčkách.

c)

Otáčky motoru se zvyšují s průměrným přírůstkem 8 ±1 min–1/s z minimálních otáček pro mapování na maximální otáčky pro mapování. Zaznamenávají se hodnoty otáček motoru a točivého momentu rychlostí nejméně jednoho bodu za sekundu.

4.2.2.2   Mapa postupných kroků

a)

Motor se odlehčí a nechá pracovat při volnoběžných otáčkách.

b)

Motor se nechá pracovat při plném zatížení/plném nastavení vstřikovacího čerpadla při minimálních mapovacích otáčkách.

c)

Při udržování plného zatížení se minimální mapovací otáčky udržují po dobu nejméně 15 sekund a během posledních 5 sekund se zaznamená průměrný točivý moment. Stanoví se křivka maximálního točivého momentu od minimálních do maximálních mapovacích otáček při zvyšování otáček o přírůstek nejvýše 100 ± 20 min–1. Na každém měřicím bodu se zařízení udržuje po dobu nejméně 15 sekund a během posledních 5 sekund se zaznamená průměrný točivý moment.

4.2.3   Vyhotovení mapovací křivky

Všechny body naměřených hodnot podle bodu 4.2.2 se propojí s použitím lineární korelace mezi jednotlivými body. Výsledná křivka točivého momentu je mapovací křivkou motoru, která se použije k převodu normalizovaných hodnot točivého momentu programu dynamometru pro zkoušky motoru (příloha 5) na skutečné hodnoty točivého momentu pro zkušební cyklus, jak je uvedeno v bodu 4.3.3.

4.2.4   Alternativní metody mapování

Má-li výrobce za to, že výše uvedená metoda mapování není pro určitý motor bezpečná nebo mu neodpovídá, mohou být použity alternativní metody mapování. Tyto jiné metody musí splňovat záměr vymezených mapovacích postupů k určení maximálního točivého momentu dosažitelného při všech otáčkách motoru, kterých je dosaženo v průběhu zkušebních cyklů. Metody, které se z důvodu bezpečnosti nebo reprezentativnosti odchylují od metody mapování uvedené v tomto bodu, musí být schváleny zúčastněnými stranami a jejich použití musí být odůvodněno. V žádném případě však nesmí být křivka točivého momentu u regulovaných motorů nebo u motorů přeplňovaných turbokompresorem získána při snižujících se otáčkách motoru.

4.2.5   Opakování zkoušky

Motor nemusí být mapován před každým jednotlivým zkušebním cyklem. Motor se musí znovu zmapovat před zkušebním cyklem, jestliže:

a)

od posledního mapování uplynula podle technického posouzení nepřiměřená doba, nebo

b)

na motoru byly vykonány mechanické změny nebo následná kalibrování, které potenciálně mohou ovlivnit výkonové vlastnosti motoru.

4.3   Provedení referenčního zkušebního cyklu

4.3.1   Referenční otáčky

Referenční otáčky (n ref) odpovídají 100 % hodnot otáček specifikovaných v programu motorového dynamometru v příloze 5. Skutečný cyklus motoru vzniklý denormalizací referenčních otáček do značné míry závisí na volbě správných referenčních otáček. Referenční otáčky jsou určeny následujícím vztahem:

Formula

(horní otáčky jsou nejvyšší otáčky motoru, při nichž se dosahuje 70 % jmenovitého výkonu, dolní otáčky jsou nejnižší otáčky motoru, při nichž se dosahuje 50 % jmenovitého výkonu).

Pokud jsou naměřené referenční otáčky v rozmezí +/– 3 % referenčních otáček uváděných výrobcem, mohou být pro zkoušku emisí použity uváděné referenční otáčky. Pokud jsou dovolené odchylky překročeny, použijí se pro zkoušku emisí naměřené referenční otáčky. (V souladu s normou ISO 8178-11:2006.)

4.3.2   Denormalizace otáček motoru

Otáčky se převedou z normalizovaných hodnot podle této rovnice:

Formula

4.3.3   Denormalizace točivého momentu motoru

Hodnoty točivého momentu v plánu průběhu zkoušky s motorem na dynamometru v příloze 5 jsou normalizované podle maximálního točivého momentu při příslušných otáčkách. Hodnoty točivého momentu referenčního cyklu se musí převést z normalizovaného stavu následujícím způsobem s použitím mapovací křivky určené podle bodu 4.2.2:

Formula

pro příslušné skutečné otáčky určené podle bodu 4.3.2.

4.3.4   Příklad postupu denormalizace

Jako příklad se denormalizují tyto zkušební body:

% otáček= 43 procent

% točivého momentu= 82 procent

Pokud jsou dány hodnoty:

referenční otáčky= 2 200 min–1

volnoběžné otáčky= 600 min–1

z toho vyplývá

Formula

A maximální točivý moment zjištěný z mapovací křivky při otáčkách 1 288 min–1 je 700 Nm.

Formula

4.4   Dynamometr

4.4.1   Při použití siloměru se signál točivého momentu přenáší na hřídel motoru, přičemž je nutno brát v úvahu setrvačnost siloměru. Skutečný točivý moment motoru je točivý moment odečtený na siloměru plus moment setrvačnosti brzdy násobený úhlovým zrychlením. Ovládací systém musí tento výpočet provádět v reálném čase.

4.4.2   Jestliže se motor zkouší na dynamometru s vířivými proudy, doporučuje se, aby počet bodů, u nichž je rozdílImage menší než – 5 % největšího točivého momentu, nebyl větší než 30 (kde Tsp je požadovaný točivý moment, nsp je derivace otáček motoru a ΘD je rotační setrvačnost dynamometru s vířivými proudy).

4.5   Provedení zkoušky emisí

Průběh zkušební posloupnosti znázorňuje tento vývojový diagram:

Image

Před měřicím cyklem může být proveden jeden nebo několik předběžných cyklů podle potřeby ke zkontrolování motoru, zkušební komory a emisních systémů.

4.5.1   Příprava odběrných filtrů

Nejméně jednu hodinu před zkouškou se umístí každý filtr do Petriho misky, která je chráněná před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, a uloží se do vážicí komory za účelem stabilizace. Na konci doby stabilizace se každý filtr zváží a jeho hmotnost se zaznamená. Filtr se pak uchovává v uzavřené Petriho misce nebo v utěsněném držáku filtru do doby, než bude potřebný ke zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin od vyjmutí z vážící komory. Zaznamená se jeho vlastní hmotnost.

4.5.2   Instalace měřicího zařízení

Přístroje a odběrné sondy se instalují předepsaným způsobem. Jestliže se používá systém s ředěním plného toku, připojí se k němu výfuková trubka.

4.5.3   Spuštění systému ředění

Systém ředění se nastartuje. Průtok veškerého zředěného výfukového plynu u systému s ředěním plného toku nebo průtok zředěného výfukového plynu systémem s ředěním části toku se nastaví tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vody v systému a aby teplota na vstupu do filtrů byla v rozmezí od 315 K (42 °C) do 325 K (52 °C).

4.5.4   Nastartování systému k odběru vzorků částic

Systém odběru vzorku částic se spustí a nechá pracovat s obtokem. Hladinu pozadí částic v ředicím vzduchu lze určit odběrem vzorku ředicího vzduchu před vstupem do ředicího tunelu. Výhodné je odebrat vzorek pozadí částic během cyklu s neustálenými stavy, je-li k dispozici další systém odběru vzorku částic. V opačném případě lze použít systém odběru vzorku částic, který slouží k odběru vzorků při cyklu s neustálenými stavy. Jestliže se používá filtrovaný ředicí vzduch, může se provést jedno měření před zkouškou nebo po ní. Pokud ředicí vzduch není filtrován, je třeba provést měření před začátkem zkušebního cyklu a po jeho ukončení a vypočítat průměrnou hodnotu.

4.5.5   Kontrola analyzátorů

Analyzátory emisí se nastaví na nulu a zkalibruje se jejich měřicí rozsah. Používají-li se vaky pro jímání vzorku, musí být vyprázdněny.

4.5.6   Požadavky na vychladnutí

Může se použít způsob přirozeného nebo nuceného chlazení. U nuceného chlazení se použije osvědčený technický úsudek k nastavení systémů tak, aby chladicí vzduch obtékal motor, aby studený olej proudil mazacím systémem motoru, aby se teplo z chladiva odvádělo chladicím systémem motoru a aby se odvádělo teplo ze systému k následnému zpracování výfukových plynů. V případě uměle vyvolaného vychladnutí u systému následného zpracování výfukových plynů se chladicí vzduch použije až poté, co systém následného zpracování výfukových plynů vychladl na teplotu nižší, než je jeho teplota pro aktivaci katalyzátoru. Není přípustný žádný způsob ochlazování, který by vedl k nereprezentativním emisím.

Cyklus zkoušky emisí výfukových plynů se startem za studena může začít po vychladnutí pouze v případě, že se teploty oleje v motoru, chladiva a systému následného zpracování výfukových plynů stabilizovaly po dobu nejméně patnácti minut na teplotu 20 °C až 30 °C.

4.5.7   Provedení zkoušky

4.5.7.1   Cyklus se startem za studena

Zkušební posloupnost začíná cyklem se startem za studena při dokončení procesu vychládání, jsou-li splněny všechny požadavky uvedené v bodě 4.5.6.

Motor se nastartuje postupem spouštění doporučeným výrobcem v uživatelské příručce, s použitím buď sériového spouštěcího motoru, nebo dynamometru.

Jakmile se stanoví, že je motor spuštěn, spustí se časovač pro nezatížený volnoběh. Motor se nechá běžet na volnoběh bez zatížení po dobu 23 ± 1 s. Zahájí se cyklus motoru s neustálenými stavy tak, aby se první záznam cyklu mimo volnoběh uskutečnil po uplynutí 23 ± 1 s. Doba volnoběhu je zahrnuta do uvedené doby 23 ± 1 s.

Zkouška se provádí podle referenčního cyklu uvedeného v příloze 5. Body seřízení, které určují otáčky a točivý moment motoru, musí být udávány s frekvencí 5 Hz nebo vyšší (doporučuje se frekvence 10 Hz). Body seřízení se vypočtou lineární interpolací mezi hodnotami seřízení 1 Hz referenčního cyklu. Naměřené hodnoty otáček a točivého momentu se během zkušebního cyklu zaznamenávají nejméně jednou za sekundu a signály mohou být elektronicky filtrovány.

4.5.7.2   Odezva analyzátorů

Při nastartování motoru se současně spustí měřicí zařízení:

a)

zahájí se odběr nebo analýza ředicího vzduchu, jestliže se používá systém s ředěním plného toku;

b)

zahájí se odběr nebo analýza surového nebo zředěného výfukového plynu podle použité metody;

c)

zahájí se měření množství zředěného výfukového plynu a požadovaných teplot a tlaků;

d)

zahájí se záznam hmotnostního průtoku výfukového plynu, jestliže je použita analýza surového výfukového plynu;

e)

zahájí se záznam hodnot otáček a točivého momentu dynamometru.

Jestliže se provádí měření surového výfukového plynu, měří se kontinuálně hodnoty koncentrace emisí (HC, CO a NOx) a hmotnostního průtoku výfukového plynu a ukládají se v počítačovém systému s frekvencí nejméně 2 Hz. Všechny ostatní údaje se mohou zaznamenávat s frekvencí nejméně 1 Hz. U analogových analyzátorů se registruje odezva a kalibrační údaje se mohou použít buď online, nebo offline v průběhu vyhodnocování údajů.

Je-li použit systém s ředěním plného toku, v ředicím tunelu se s frekvencí alespoň 2 Hz nepřetržitě měří HC a NOx. Průměrné koncentrace se určí integrací signálů analyzátoru po celou dobu zkušebního cyklu. Doba odezvy systému nesmí být delší než 20 sekund a v případě potřeby musí být sladěna s fluktuacemi průtoku v systému CVS a s odchylkami doby odběru vzorků v průběhu zkušebního cyklu. Množství CO a CO2 se stanoví integrací nebo analyzováním koncentrací nashromážděných ve vaku pro jímání vzorku v průběhu cyklu. Koncentrace plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu se určí integrací nebo jímáním ve vaku pro jímání vzorku pozadí. Všechny ostatní parametry, které je třeba měřit, se zaznamenávají s frekvencí nejméně jedno měření za sekundu (1 Hz).

4.5.7.3   Odběr vzorku částic

Při nastartování motoru se systém odběru vzorku částic přepojí z obtoku na odběr částic.

Jestliže se používá systém s ředěním části toku, seřídí se odběrné čerpadlo (odběrná čerpadla) tak, aby průtok odběrnou sondou vzorku částic nebo přenosovou trubkou zůstával úměrný hmotnostnímu průtoku výfukového plynu.

Jestliže je použit systém s ředěním plného toku, musí být čerpadlo (čerpadla) k odběru vzorků seřízeno (seřízena) tak, aby se průtok sondou k odběru vzorků částic nebo přenosovou trubkou udržoval na hodnotě nastaveného průtoku s přípustnou odchylkou ± 5 %. Jestliže se použije kompenzace průtoku (tj. proporcionální řízení toku vzorků), musí se prokázat, že poměr průtoku hlavním tunelem k průtoku vzorků částic kolísá nejvýše o ± 5 % jeho nastavené hodnoty (kromě prvních 10 sekund odběru vzorků).

Pozn.: Při dvojitém ředění je průtok vzorku čistý rozdíl mezi průtokem odběrnými filtry a průtokem sekundárního ředicího vzduchu.

Zaznamenává se průměrná teplota a tlak na vstupu plynoměrů nebo zařízení k měření průtoku. Jestliže není možno udržet nastavený průtok v průběhu úplného cyklu (v mezích ± 5 %) vzhledem k vysokému zanesení filtru částicemi, je zkouška neplatná. Zkoušku je třeba opakovat při menším průtoku nebo s použitím filtru většího průměru.

4.5.7.4   Zastavení motoru při zkušebním cyklu se startem za studena

Jestliže se motor kdykoli v průběhu zkušebního cyklu se startem za studena zastaví, musí se motor stabilizovat a pak se opakuje postup vychladnutí; nakonec se motor znovu nastartuje a zkouška se zopakuje. Dojde-li během zkušebního cyklu k poruše některého potřebného zařízení, je zkouška neplatná.

4.5.7.5   Úkony po cyklu se startem za studena

Po dokončení zkušebního cyklu se startem za studena se zastaví měření hmotnostního průtoku výfukového plynu a objemu zředěného výfukového plynu, jakož i proudění plynu do sběrných vaků a odběrné čerpadlo vzorku částic. V případě integrovaného analytického systému pokračuje odběr vzorků do uplynutí doby odezvy systému.

Pokud se používají sběrné vaky, je nutno co nejdříve provést analýzu koncentrací v jejich obsahu, v každém případě nejpozději do 20 minut po skončení zkušebního cyklu.

Po zkoušce emisí se k opakovanému ověření analyzátorů použije nulovací plyn a shodný kalibrační plyn pro plný rozsah. Zkouška se pokládá za platnou, jestliže je rozdíl mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah.

Filtry částic se musí nejpozději do jedné hodiny po skončení zkoušky vrátit do vážicí komory. Musí se nejméně jednu hodinu stabilizovat v Petriho misce chráněné před znečištěním prachem a umožňující výměnu vzduchu, a poté se zváží. Zaznamená se brutto hmotnost filtrů.

4.5.7.6   Odstavení za tepla

Bezprostředně po vypnutí motoru se vypne/vypnou chladicí ventilátor(y) motoru, pokud se používá/používají, a vyřadí se z činnosti dmychadlo CVS (nebo se výfukový systém od CVS odpojí), pokud se používá.

Motor se odstaví na dobu 20 ± 1 minut. Motor a dynamometr se připraví na zkoušku se startem za tepla. Vyprázdněné vaky pro jímání vzorku se připojí k systémům pro jímání vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu. Uvede se do provozu CVS (pokud se používá nebo pokud již není v provozu) nebo se výfukový systém připojí k CVS (byl-li odpojen). Uvedou se do provozu odběrná čerpadla (kromě odběrného čerpadla/čerpadel vzorku částic), chladicí ventilátor(y) motoru a systém pro sběr dat.

Výměník tepla přístroje odběru s konstantním objemem (je-li použit) a vyhřívané komponenty případného systému (systémů) kontinuálního odběru vzorku (podle konkrétního případu) se před začátkem zkoušky předehřejí na stanovenou pracovní teplotu.

Průtok vzorku se nastaví na žádanou hodnotu a přístroje pro měření průtoku plynů CVS se nastaví na nulu. Do každého držáku filtru se opatrně upevní čistý filtr částic a kompletní držáky filtru se umístí do trasy průtoku vzorku.

4.5.7.7   Cyklus se startem za tepla

Jakmile se stanoví, že je motor spuštěn, spustí se časovač pro nezatížený volnoběh. Motor se nechá běžet na volnoběh bez zatížení po dobu 23 ± 1 s. Zahájí se cyklus motoru s neustálenými stavy tak, aby se první záznam cyklu mimo volnoběh uskutečnil po uplynutí 23 ± 1 s. Doba volnoběhu je zahrnuta do uvedené doby 23 ± 1 s.

Zkouška se provádí podle referenčního cyklu uvedeného v příloze 5. Body seřízení, které určují otáčky a točivý moment motoru, musí být udávány s frekvencí 5 Hz nebo vyšší (doporučuje se frekvence 10 Hz). Body seřízení se vypočtou lineární interpolací mezi hodnotami seřízení 1 Hz referenčního cyklu. Naměřené hodnoty otáček a točivého momentu se během zkušebního cyklu zaznamenávají nejméně jednou za sekundu a signály mohou být elektronicky filtrovány.

Poté se zopakuje postup popsaný v předchozích bodech 4.5.7.2 a 4.5.7.3.

4.5.7.8   Zastavení motoru při zkušebním cyklu se startem za tepla

Jestliže se motor kdykoli v průběhu zkušebního cyklu se startem za tepla zastaví, motor může být vypnut a znovu odstaven za tepla na dobu 20 minut. Poté může být cyklus se startem za tepla zopakován. Povoluje se pouze jedno opětovné odstavení za tepla a cyklus s opětovným startem za tepla.

4.5.7.9   Operace po cyklu se startem za tepla

Po dokončení cyklu se startem za tepla se zastaví měření hmotnostního průtoku výfukového plynu a objemu zředěného výfukového plynu, jakož i proudění plynu do sběrných vaků a odběrné čerpadlo vzorku částic. V případě integrovaného analytického systému pokračuje odběr vzorků do uplynutí doby odezvy systému.

Pokud se používají sběrné vaky, je nutno co nejdříve provést analýzu koncentrací v jejich obsahu, v každém případě nejpozději do 20 minut po skončení zkušebního cyklu.

Po zkoušce emisí se k opakovanému ověření analyzátorů použije nulovací plyn a shodný kalibrační plyn pro plný rozsah. Zkouška se pokládá za platnou, jestliže je rozdíl mezi výsledky před zkouškou a po zkoušce menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah.

Filtry částic se musí nejpozději do jedné hodiny po skončení zkoušky vrátit do vážicí komory. Musí se nejméně jednu hodinu stabilizovat v Petriho misce chráněné před znečištěním prachem a umožňující výměnu vzduchu, a poté se zváží. Zaznamená se brutto hmotnost filtrů.

4.6   Ověření provedené zkoušky

4.6.1   Posun dat

K minimalizování zkreslujícího účinku časové prodlevy mezi naměřenými hodnotami a hodnotami referenčního cyklu se může celý sled zpětnovazebních signálů naměřených otáček a točivého momentu časově posunout před sled referenčních otáček a točivého momentu nebo za něj. Při posunu signálů zpětnovazebných naměřených hodnot se otáčky a točivý moment posunou ve stejném rozsahu a ve stejném směru.

4.6.2   Výpočet práce cyklu

Skutečná práce cyklu W act (kWh) se vždy vypočte z páru zaznamenaných naměřených otáček motoru a hodnot točivého momentu. Hodnota skutečné práce cyklu se používá ke srovnání s prací referenčního cyklu W ref a k výpočtu specifických emisí brzd. Stejnou metodou se postupuje při integraci referenčního i skutečného výkonu motoru. Jestliže se mají určit hodnoty mezi sousedními referenčními hodnotami nebo sousedními změřenými hodnotami, provede se lineární interpolace.

Při integraci práce referenčního cyklu a skutečného cyklu se všechny negativní hodnoty točivého momentu nastaví na nulu a zahrnou se do výpočtu. Jestliže se integrování provede při frekvenci menší než 5 Hz a jestliže se během daného časového úseku hodnota točivého momentu mění z pozitivní na negativní nebo z negativní na pozitivní, vypočte se negativní podíl a nastaví se na nulu. Pozitivní podíl se zahrne do integrované hodnoty.

W act musí být mezi – 15 % a + 5 % hodnoty W ref.

4.6.3   Statistické ověření zkušebního cyklu

U otáček, točivého momentu a výkonu se provede lineární regrese vztahu mezi naměřenými a referenčními hodnotami. Musí se provést při každém posunu naměřených dat, jestliže byla tato operace zvolena. Musí se použít postup nejmenších čtverců, přičemž rovnice má tento tvar:

Formula

kde:

y

=

naměřená (skutečná) hodnota otáček (min–1), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)

m

=

sklon regresní přímky

x

=

referenční hodnota otáček (min–1), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)

b

=

pořadnice regresní přímky s osou y

Pro každou regresní přímku se vypočte směrodatná chyba odhadu (SE) hodnoty y v závislosti na x a koeficient určení r2 .

Doporučuje se, aby se tato analýza vykonala při 1 Hz. Aby se zkouška mohla pokládat za platnou, musí splňovat kritéria tabulky 1.

Tabulka 1

Mezní odchylky regresní přímky

 

Otáčky

Točivý moment

Výkon

Směrodatná chyba odhadu (SEE) y z veličiny x

maximálně 100 min–1

maximálně 13 % největšího točivého momentu podle mapy výkonu

maximálně 8 % největšího výkonu podle mapy výkonu

Sklon regresní přímky, m

0,95 až 1,03

0,83 – 1,03

0,89 – 1,03

Koeficient určení, r2

min. 0,9700

min. 0,8800

min. 0,9100

pořadnice regresní přímky s osou y, b

± 50 min–1

± 20 Nm nebo ± 2 % největšího točivého momentu, podle toho, která hodnota je větší

± 4 kW nebo ± 2 % největšího výkonu, podle toho, která hodnota je větší

Pouze pro účely regrese je dovoleno vypustit před regresními výpočty některé body podle tabulky 2. Tyto body však nesmí být vypuštěny při výpočtech práce cyklu a emisí. Bod volnoběhu je vymezen jako bod, jehož normalizovaný referenční točivý moment je 0 % a normalizované referenční otáčky také 0 %. Vypuštění bodu lze provést v celém cyklu nebo v jeho části.

Tabulka 2

Přípustné vypuštění bodů při regresní analýze (body, které se vypouštějí, musí být specifikovány)

Podmínka

Body otáček nebo točivého momentu nebo výkonu, které lze vypustit za podmínek uvedených v levém sloupci

Prvních (24 ± 1) sekund a posledních 25 sekund

Otáčky, točivý moment a výkon

Plně otevřená škrticí klapka a naměřený točivý moment < 95 % referenčního točivého momentu

Točivý moment nebo výkon

Plně otevřená škrticí klapka a naměřené otáčky < 95 % referenčních otáček

Otáčky nebo výkon

Zavřená škrticí klapka, naměřené otáčky > volnoběžné otáčky + 50 min–1, a naměřený točivý moment > 105 % referenčního točivého momentu

Točivý moment nebo výkon

Zavřená škrticí klapka, naměřené otáčky ≤ volnoběžné otáčky + 50 min–1 a naměřený točivý moment rovný volnoběžnému točivému momentu stanovenému nebo změřenému výrobcem ± 2 % max. točivého momentu

Otáčky nebo výkon

Zavřená škrticí klapka a naměřené otáčky > 105 % referenčních otáček

Otáčky nebo výkon

(1)  Je totožný s cyklem C1 popsaným v bodě 8.3.1.1 normy ISO 8178-4: 2007 (corr. 2008).

(2)  Je totožný s cyklem D2 popsaným v bodě 8.4.1 normy ISO 8178-4: 2007 (corr. 2008).

Dodatek 1

Postupy měření a odběru vzorků (NRSC, NRTC)

1.   POSTUPY MĚŘENÍ A ODBĚRU VZORKŮ (ZKOUŠKA NRTC)

Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic z motoru, který byl předán ke zkoušce, se musí měřit metodami, které jsou popsány v dodatku 4 přílohy 4A. Popis těchto metod v dodatku 4 přílohy 4A zahrnuje doporučené systémy analýzy plynných emisí (bod 1.1) a doporučené systémy ředění a odběru vzorku částic (bod 1.2).

Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze použít metody popsané v bodě 9 přílohy 4B jako alternativu metod uvedených v bodě 1 tohoto dodatku.

1.1   Specifikace dynamometru

Použije se dynamometr pro zkoušky motorů s vhodnými vlastnostmi, aby na něm bylo možno vykonat zkušební cyklus popsaný v bodu 3.7.1 přílohy 4A. Přístroje k měření točivého momentu a otáček musí umožňovat měření výkonu v rámci zadaných mezních hodnot. Mohou být nutné doplňkové výpočty. Měřicí přístroje mají takovou přesnost, aby se nepřekročily největší přípustné odchylky uvedené v bodu 1.3.

1.2   Průtok výfukového plynu

Průtok výfukového plynu se určí některou z metod uvedených v bodech 1.2.1 až 1.2.4.

1.2.1   Metoda přímého měření

Přímé měření průtoku výfukového plynu průtokovou clonou nebo rovnocenným měřicím systémem (podrobnosti viz ISO 5167:2000).

Pozn.: Přímé měření průtoku plynu je obtížný úkol. Je třeba přijmout bezpečnostní opatření, aby se zabránilo chybám měření, které způsobí chyby hodnot emisí.

1.2.2   Metoda měření průtoku vzduchu a paliva

Měření průtoku vzduchu a průtoku paliva.

Použijí se průtokoměry vzduchu a průtokoměry paliva, které mají přesnost podle bodu 1.3.

Výpočet průtoku výfukového plynu se provede takto:

Formula (pro hmotnost výfukového plynu ve vlhkém stavu)

1.2.3   Metoda bilance uhlíku

Výpočet hmotnosti zplodin výfuku ze spotřeby paliva a koncentrací výfukového plynu podle metody bilance uhlíku (viz dodatek 3 přílohy 4A).

1.2.4   Metoda měření pomocí sledovacího plynu

Tato metoda zahrnuje měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukovém plynu. Do výfukového plynu se vstříkne známé množství inertního plynu (např. čistého helia) jako sledovací plyn. Plyn se smíchá s výfukovými plyny a tím se zředí, nesmí však reagovat ve výfukovém potrubí. Měří se pak jeho koncentrace ve vzorku výfukového plynu.

Aby se zajistilo dokonalé smísení sledovacího plynu, musí být odběrná sonda vzorku výfukového plynu umístěna ve vzdálenosti nejméně 1 m nebo třicetinásobku průměru výfukové trubky (podle toho, která vzdálenost je větší) za bodem vstřiku sledovacího plynu ve směru proudění. Odběrná sonda může být umístěna blíže k bodu vstřiku, jestliže se ověří dokonalé smísení porovnáním koncentrace sledovacího plynu s referenční koncentrací, je-li sledovací plyn vstříknut před vstupem do motoru.

Průtok sledovacího plynu se nastaví tak, aby koncentrace sledovacího plynu při volnoběžných otáčkách motoru po smísení byla nižší než plný rozsah stupnice analyzátoru sledovacího plynu.

Výpočet průtoku výfukového plynu se provede takto:

Formula

kde:

G EXHW

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu (kg/s)

G T

=

průtok sledovacího plynu (cm3/min)

conc mix

=

okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smísení (ppm)

ρ EXH

=

hustota výfukového plynu (kg/m3)

conc a

=

koncentrace pozadí sledovacího plynu ve vstupním vzduchu (ppm)

Koncentraci pozadí sledovacího plynu (conc a) lze určit změřením průměrné koncentrace pozadí bezprostředně před a po provedení zkoušky.

Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smíchání (conc mix) při nejvyšším průtoku výfukových plynů, je možno koncentraci pozadí nebrat v úvahu.

Celý systém musí splňovat požadavky na přesnost týkající se průtoku výfukového plynu a musí být kalibrován podle bodu 1.11.2 dodatku 2.

1.2.5   Metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu

Tato metoda zahrnuje výpočet hmotnosti výfukového plynu z hodnot průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu. Okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu se vypočte takto:

Formula

with Formula

Formula

kde:

A/F st

=

stechiometrický poměr vzduch/palivo (kg/kg)

λ

=

relativní poměr vzduch/palivo

conc CO2

=

koncentrace suchého CO2 (%)

conc CO

=

koncentrace suchého CO (ppm)

conc HC

=

koncentrace HC (ppm)

Pozn.: Výpočet se vztahuje na motorovou naftu, u níž je poměr H/C rovný 1,8.

Průtokoměr vzduchu musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3, použitý analyzátor CO2 musí splňovat požadavky bodu 1.4.1 a celý systém musí splňovat požadavky vztahující se na průtok výfukového plynu.

K měření relativního poměru vzduchu k palivu může být zvoleno zařízení na měření poměru vzduch/palivo, například snímač zirkonového typu, v souladu s požadavky podle bodu 1.4.4.

1.2.6   Celkový průtok zředěného výfukového plynu

Při použití systémů ředění plného toku se celkový průtok zředěného výfukového plynu (G TOTW) musí měřit systémem PDP nebo CFV nebo SVV (bod 1.2.1.2 dodatku 4 přílohy 4A). Přesnost měření musí odpovídat ustanovením bodu 2.2 dodatku 2 přílohy 4A.

1.3   Přesnost

Kalibrace všech měřicích přístrojů musí být ve shodě s národními nebo mezinárodními normami a musí splňovat požadavky uvedené v tabulce 3.

Tabulka 3

Přesnost měřicích přístrojů

Č.

Měřicí zařízení

Přesnost

1

Otáčky motoru

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

2

Točivý moment

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

3

Spotřeba paliva

± 2 % nejvyšší hodnoty motoru

4

Spotřeba vzduchu

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

5

Průtok výfukového plynu

± 2,5 % zjištěného údaje nebo ± 1,5 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

6

Teploty ≤ 600 K

± 2 K v absolutních hodnotách

7

Teploty > 600 K

± 1 % zjištěného údaje

8

Tlak výfukových plynů

± 0,2 kPa v absolutní hodnotě

9

Podtlak v sacím potrubí

± 0,05 kPa v absolutní hodnotě

10

Atmosférický tlak

± 0,1 kPa v absolutní hodnotě

11

Jiné vlivy

± 0,1 kPa v absolutní hodnotě

12

Absolutní vlhkost

± 5 % zjištěného údaje

13

Průtok ředicího vzduchu

± 2 % zjištěného údaje

14

Průtok zředěného výfukového plynu

± 2 % zjištěného údaje

1.4   Určení plynných složek

1.4.1   Obecné specifikace analyzátorů

Analyzátory musí mít měřicí rozsah odpovídající požadavkům na přesnost měření koncentrace složek výfukového plynu (bod 1.4.1.1). Doporučuje se, aby analyzátory pracovaly tak, aby měřená koncentrace byla v rozmezí od 15 % do 100 % plného rozsahu stupnice.

Je-li hodnota plného rozsahu stupnice 155 ppm (nebo ppm C) nebo menší nebo používají-li se indikační systémy (počítače, zařízení k záznamu dat), které poskytují dostatečnou přesnost a rozlišovací schopnost pod 15 % plného rozsahu stupnice, jsou přijatelné i koncentrace menší než 15 % plného rozsahu stupnice. V tomto případě musí být provedeny doplňkové kalibrace k zajištění přesnosti kalibračních křivek (bod 1.5.5.2 dodatku 2 přílohy 4A).

Elektromagnetická kompatibilita (EMC) zařízení musí být na takové úrovni, aby se minimalizovaly další chyby.

1.4.1.1   Chyba měření

Analyzátor se nesmí odchýlit od jmenovité hodnoty kalibračního bodu o více než ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 0,3 % plného rozsahu stupnice, podle toho, která hodnota je větší.

Pozn.: Pro účely tohoto předpisu je přesnost definována jako odchylka údaje analyzátoru od jmenovitých hodnot kalibračních bodů při použití kalibračního plynu (≡ pravá hodnota).

1.4.1.2   Opakovatelnost

Opakovatelnost, definovaná jako 2,5násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn nebo kalibrační plyn pro plný rozsah, nesmí být pro žádný použitý měřicí rozsah nad 155 ppm (nebo ppm C) větší než 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice nebo větší než 2 % každého měřicího rozsahu použitého pod 155 ppm (nebo ppm C).

1.4.1.3   Šum

Odezva analyzátoru mezi špičkami na nulovací plyn a na kalibrační plyn nebo na kalibrační plyn pro plný rozsah v průběhu kterékoli periody trvající 10 s nesmí překročit 2 % plného rozsahu stupnice na všech použitých rozsazích.

1.4.1.4   Posun nuly

Posun nuly za dobu jedné hodiny je na nejnižším používaném rozsahu menší než 2 % plného rozsahu stupnice. Odezva na nulu je definována jako střední hodnota odezvy (včetně šumu) na nulovací plyn v časovém intervalu 30 s.

1.4.1.5   Posun měřicího rozpětí

Posun měřícího rozpětí za dobu jedné hodiny je na nejnižším používaném rozsahu menší než 2 % plného rozsahu stupnice. Měřicí rozpětí je definováno jako rozdíl mezi odezvou měřicího rozpětí a nulovou odezvou. Odezva měřicího rozpětí je definována jako střední hodnota odezvy, včetně šumu, na kalibrační plyn pro plný rozsah v časovém intervalu 30 s.

1.4.2   Sušení plynu

Volitelné zařízení pro sušení plynu musí mít minimální vliv na koncentraci měřených plynů. Použití chemických sušiček k odstraňování vody ze vzorku není přípustné.

1.4.3   Analyzátory

Principy měření, které je nutno používat, jsou popsány v bodech 1.4.3.1 až 1.4.3.5 tohoto dodatku. Podrobný popis měřicích systémů je uveden v dodatku 4 přílohy 4A.

Plyny, které se mají měřit, se analyzují níže uvedenými přístroji. U nelineárních analyzátorů je přípustné použití linearizačních obvodů.

1.4.3.1   Analýza oxidu uhelnatého (CO)

Analyzátor oxidu uhelnatého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

1.4.3.2   Analýza oxidu uhličitého (CO2)

Analyzátor oxidu uhličitého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

1.4.3.3   Analýza uhlovodíků (HC)

Analyzátor uhlovodíků musí být typu vyhřívaného plamenoionizačního detektoru (HFID) s detektorem, ventily, potrubím apod. a vyhřívanými tak, aby se teplota plynu udržovala na hodnotě 463 K (190 °C) ± 10 K.

1.4.3.4   Analýza oxidů dusíku (NOx)

Analyzátor oxidů dusíku musí být druhu chemoluminiscenční detektor (CLD) nebo vyhřívaný chemoluminiscenční detektor (HCLD) s konvertorem NO2/NO, jestliže se měří v suchém stavu. Jestliže se měří ve vlhkém stavu, použije se HCLD s konvertorem udržovaný na teplotě nad 328 K (55 °C), za předpokladu vyhovujícího výsledku zkoušky rušivých vlivů vodní páry (bod 1.9.2.2 dodatku 2 přílohy 4A).

U CLD i HCLD musí být cesta vzorku až ke konvertoru (při měření v suchém stavu) resp. k analyzátoru (při měření ve vlhkém stavu) udržována na teplotě stěny 328 až 473 K (55 °C až 200 °C).

1.4.4   Měření poměru vzduchu a paliva

Zařízení k měření poměru vzduchu a paliva používané ke stanovení průtoku výfukového plynu podle bodu 1.2.5 musí být širokopásmový snímač poměru vzduch/palivo nebo lambda snímač typu zirkonium.

Snímač se namontuje přímo na výfukovou trubku, kde je teplota výfukového plynu dostatečně vysoká, aby nedocházelo ke kondenzaci vody.

Přesnost snímače s instalovanou elektronikou musí být v rozmezí:

 

± 3 % zjištěného údaje λ < 2

 

± 5 % zjištěného údaje 2 ≤ λ < 5

 

± 10 % zjištěného údaje 5 ≤ λ

Aby byl tento požadavek na přesnost splněn, musí být snímač kalibrován podle specifikace výrobce přístroje.

1.4.5   Odběr vzorků plynných emisí

Odběrné sondy plynných emisí musí být namontovány, jestliže je to proveditelné, nejméně 0,5 m nebo trojnásobek průměru výfukového potrubí (zvolí se větší z obou hodnot) proti směru toku plynů od místa výstupu z výfukového systému a dostatečně blízko k motoru, aby se zajistila teplota výfukových plynů v sondě nejméně 343 K (70 °C).

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko po toku plynů, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro střední hodnotu emisí výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako při uspořádání motoru do V, je přípustné odebírat vzorky individuálně z každé větve a vypočítat střední hodnotu emisí z výfuku. Mohou se použít jiné metody, u nichž byla prokázána korelace s výše uvedenými metodami. Pro výpočet emisí z výfuku se použije celkový hmotnostní průtok výfukových plynů.

Je-li k určení částic použit systém s ředěním plného toku, mohou být ve zředěném výfukovém plynu určeny i plynné emise. Odběrné sondy musí být umístěny v blízkosti odběrné sondy vzorku částic v ředicím tunelu (příloha 4A, dodatek 4, bod 1.2.1.2 pro DT a bod 1.2.2 pro PSP). Volitelně mohou být CO a CO2 určeny též odběrem vzorku do vaku a následným měřením koncentrace ve vaku pro jímání vzorku.

1.5   Určení částic

K určení částic je nutno použít ředicí systém. Ředit je možné systémem s ředěním části toku nebo systémem s ředěním plného toku. Průtok ředicím systémem musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému a aby se teplota zředěného výfukového plynu bezprostředně před držáky filtrů udržovala v rozmezí od 315 K (42 °C) do 325 K (52 °C). Při vysoké vlhkosti vzduchu je přípustné vysoušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému. Je-li okolní teplota nižší než 293 K (20 °C), doporučuje se předehřát ředicí vzduch nad mezní hodnotu teploty 303 K (30 °C). Teplota ředicího vzduchu před zavedením výfukových plynů do ředicího tunelu však nesmí překročit 325 K (52 °C).

Pozn.: Pro výkonová pásma po pásmo K včetně používající zkušební cykly s diskrétními režimy se může teplota filtru udržovat na maximální teplotě 325 K (52 °C) nebo pod ní, namísto dodržování teplotního rozmezí 42 °C až 52 °C.

U systému s ředěním části toku musí být odběrná sonda vzorku částic namontována těsně před odběrnou sondou pro plyny (s ohledem na směr proudění), jak je uvedeno v bodu 4.4, a v souladu s obrázky 4 až 12 (EP a SP) v bodu 1.2.1.1 dodatku 4 přílohy 4A.

Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby dělil proud výfukových plynů na dvě části, z nichž menší se ředí vzduchem a poté se použije k měření částic. Je proto důležité, aby byl ředicí poměr určen velmi přesně. Je možné použít různé metody k dělení toku, přičemž druh použitého dělení významným způsobem určuje, jaké odběrné zařízení a postupy se musí použít (bod 1.2.1.1 dodatku 4 přílohy 4A).

K určení hmotnosti částic je zapotřebí systém odběru vzorku částic, filtry pro odběr vzorku částic, mikrováhy a vážící komoru s řízenou teplotou a vlhkostí.

K odběru vzorku částic lze použít dvě metody:

a)

metoda jediného filtru, při níž se používá jeden pár filtrů (viz bod 1.5.1.3 tohoto dodatku) pro všechny režimy zkušebního cyklu. Značnou pozornost je nutno při zkoušce během fáze odběru vzorků věnovat časům odběru vzorků a průtokům. Na zkušební cyklus je však potřebný jen jeden pár filtrů,

b)

metoda více filtrů, která vyžaduje, aby byl jeden pár filtrů použit pro každý z jednotlivých režimů zkušebního cyklu (viz bod 1.5.1.3 tohoto dodatku). Tato metoda umožňuje méně přísný postup odběru vzorků, ale používá více filtrů.

1.5.1   Filtry pro odběr vzorku částic

1.5.1.1   Specifikace filtrů

Pro schvalovací zkoušky se požadují filtry ze skelných vláken nebo z fluorkarbonových membrán. Pro zvláštní účely lze použít jiné materiály filtrů. Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nejméně 99 % při rychlosti proudění plynu na filtr mezi 35 a 100 cm/s. Při provádění srovnávacích zkoušek mezi laboratořemi nebo mezi výrobcem a schvalovacím orgánem se použijí filtry stejné jakosti.

1.5.1.2   Velikost filtrů

Filtry částic mají průměr nejméně 47 mm (účinný průměr 37 mm). Přípustné jsou filtry větších průměrů (bod 1.5.1.5).

1.5.1.3   Primární a koncové filtry

Zředěný výfukový plyn se v průběhu zkušební posloupnosti vede přes dvojici filtrů umístěných za sebou (jeden primární filtr a jeden koncový filtr). Koncový filtr musí být umístěn nejdále 100 mm za primárním filtrem ve směru proudění a nesmí se ho dotýkat. Filtry se mohou vážit jednotlivě nebo ve dvojicích s činnými stranami obrácenými k sobě.

1.5.1.4   Rychlost proudění plynu na filtr

Musí se dosáhnout rychlosti proudění plynu přes filtry od 35 cm/s do 100 cm/s. Zvětšení hodnoty poklesu tlaku mezi začátkem a koncem zkoušky nesmí přesáhnout 25 kPa.

1.5.1.5   Zatížení filtrů

V připojené tabulce je uvedeno doporučené minimální zatížení filtru pro nejobvyklejší velikosti filtrů. U filtrů větších rozměrů musí být minimální zatížení filtru 0,065 mg/1 000 mm2 plochy filtru.

Průměr filtru

(mm)

Doporučený průměr činné plochy

(mm)

Doporučené minimální zatížení filtru

(mg)

47

37

0,11

70

60

0,25

90

80

0,41

110

100

0,62

U metody s více filtry se doporučené minimální zatížení filtru pro součet všech filtrů rovná součinu výše uvedené příslušné hodnoty a druhé odmocniny celkového počtu režimů.

1.5.2   Specifikace vážicí komory a analytické váhy

1.5.2.1   Podmínky pro vážící komoru

Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení udržovat na hodnotě 295 K (22 °C) ± 3 K. Vlhkost se musí udržovat na rosném bodu 282,5 K ± 3 K (9,5 °C) ± 3 K a na relativní vlhkosti 45 % ± 8 %.

1.5.2.2   Vážení referenčního filtru

Prostředí komory (nebo místnosti) musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění (jako je prach), které by se mohlo usazovat na filtrech částic v průběhu jejich stabilizace. Odchylky od hodnot požadavků na vážicí komory uvedených v odstavci 1.5.2.1 jsou přípustné, jestliže doba trvání odchylek nepřesáhne 30 minut. Vážící místnost musí odpovídat předepsané specifikaci před příchodem obsluhy. Nejméně dva nepoužité referenční filtry nebo dvojice referenčních filtrů se zváží pokud možno současně s vážením filtrů (dvojice) pro odběr vzorků, avšak nejpozději čtyři hodiny po vážení těchto filtrů. Referenční filtry musí mít stejnou velikost a být z téhož materiálu jako filtry pro odběr vzorků.

Jestliže se průměrná hmotnost referenčních filtrů (dvojic referenčních filtrů) mezi vážením filtrů pro odběr vzorků změní o více než 10 μg, musí se všechny filtry pro odběr vzorků vyřadit a zkouška emisí se musí opakovat.

Nejsou-li splněna kritéria stability vážící místnosti uvedená v bodu 1.5.2.1, avšak vážení referenčních filtrů (dvojic) výše uvedená kritéria splňuje, má výrobce motoru možnost volby – buď souhlasit se zjištěnými hmotnostmi filtrů se vzorky, nebo požadovat prohlášení zkoušek za neplatné, přičemž je nutno systém regulace vážící místnosti seřídit a zkoušku opakovat.

1.5.2.3   Analytické váhy

Analytické váhy používané k určení hmotnosti všech filtrů musí mít přesnost (směrodatnou odchylku) 2 μg a rozlišovací schopnost 1 μg (1 číslice = 1 μg) specifikovanou výrobcem vah.

1.5.2.4   Vyloučení účinků statické elektřiny

K vyloučení účinků statické elektřiny je nutno filtry před vážením neutralizovat například neutralizátorem s poloniem nebo jiným zařízením s podobným účinkem.

1.5.3   Doplňkové požadavky na měření částic

Všechny části ředicího systému a systému odběru vzorků z výfukového potrubí až po nosič filtru, které jsou ve styku se surovými a se zředěnými výfukovými plyny, musí být konstruovány tak, aby úsady nebo změny vlastností částic byly co nejmenší. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

2.   POSTUPY MĚŘENÍ A ODBĚRU VZORKŮ (ZKOUŠKA NRTC)

2.1   Úvod

Plynné složky a částice emitované z motoru předaného ke zkouškám se měří metodami popsanými v dodatku 4 přílohy 4A. Popis těchto metod v dodatku 4 přílohy 4A zahrnuje doporučené systémy analýzy plynných emisí (bod 1.1) a doporučené systémy ředění a odběru vzorku částic (bod 1.2).

2.2   Dynamometr a zařízení zkušební komory

Ke zkouškám emisí motoru na dynamometru pro zkoušky motoru se použije toto zařízení.

2.2.1   Dynamometr

Použije se dynamometr pro zkoušky motorů s takovými vhodnými vlastnostmi, aby na něm bylo možno vykonat zkušební cyklus popsaný v dodatku 4 této přílohy. Přístroje k měření točivého momentu a otáček musí umožňovat měření výkonu v rámci zadaných mezních hodnot. Mohou být nutné doplňkové výpočty. Měřicí přístroje musí mít takovou přesnost, aby se nepřekročily největší přípustné odchylky uvedené v tabulce 4.

2.2.2   Ostatní přístroje

V souladu s požadavky se použijí přístroje pro měření spotřeby paliva, spotřeby vzduchu, teploty chladiva a maziva, tlaku výfukového plynu a podtlaku v sacím potrubí, teploty výfukového plynu, teploty nasávaného vzduchu, atmosférického tlaku, vlhkosti a teploty paliva. Tyto přístroje musí splňovat požadavky uvedené v tabulce 4:

Tabulka 4

Přesnost měřicích přístrojů

Č.

Měřicí zařízení

Přesnost

1

Otáčky motoru

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

2

Točivý moment

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

3

Spotřeba paliva

± 2 % nejvyšší hodnoty motoru

4

Spotřeba vzduchu

± 2 % zjištěného údaje nebo ± 1 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

5

Průtok výfukového plynu

± 2,5 % zjištěného údaje nebo ± 1,5 % nejvyšší hodnoty motoru, podle toho, co je větší

6

Teploty ≤ 600 K

± 2 K v absolutních hodnotách

7

Teploty > 600 K

± 1 % zjištěného údaje

8

Tlak výfukových plynů

± 0,2 kPa v absolutní hodnotě

9

Podtlak v sacím potrubí

± 0,05 kPa v absolutní hodnotě

10

Atmosférický tlak

± 0,1 kPa v absolutní hodnotě

11

Jiné vlivy

± 0,1 kPa v absolutní hodnotě

12

Absolutní vlhkost

± 5 % zjištěného údaje

13

Průtok ředicího vzduchu

± 2 % zjištěného údaje

14

Průtok zředěného výfukového plynu

± 2 % zjištěného údaje

2.2.3   Průtok surového výfukového plynu

Pro výpočet emisí v surovém výfukovém plynu a pro regulaci systému s ředěním části toku je nutné znát hmotnostní průtok výfukového plynu. K určení hmotnostního průtoku výfukového plynu lze použít jednu z níže popsaných metod.

Pro účely výpočtu emisí musí být doba odezvy u každé z níže uvedených metod rovná požadované době odezvy analyzátorů podle bodu 1.11.1 dodatku 2 nebo kratší.

Pro účely regulace systému s ředěním části toku jsou nutné kratší doby odezvy. U systému s ředěním části toku regulovaných on-line se požaduje doba odezvy ≤ 0,3 sekundy. U systému s ředěním části toku s regulací nastavenou na základě předem zaznamenaného průběhu zkoušky se požaduje doba odezvy systému měření průtoku výfukových plynů ≤ 5 sekund s dobou náběhu ≤ 1 sekunda. Dobu odezvy systému stanoví výrobce přístroje. Kombinované požadavky na dobu odezvy systému měření průtoku výfukových plynů a systému s ředěním části toku jsou uvedeny v bodu 2.4.

 

Metoda přímého měření

K přímému měření okamžitého průtoku výfukového plynu mohou být použity například tyto systémy:

a)

diferenciální tlakoměry, například průtokové clony (podrobnosti viz ISO 5167: 2000);

b)

ultrazvukové průtokoměry;

c)

vírové průtokoměry.

Je nutno učinit opatření bránící chybám v měření, které mají vliv na chyby v hodnotách emisí. K těmto opatřením patří pečlivá instalace měřicích zařízení do výfukového systému motoru v souladu s doporučením jejich výrobců a se správnou technickou praxí. Instalací přístroje nesmí být dotčen zejména výkon motoru a emise.

Průtokoměry musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3.

 

Metoda měření průtoku vzduchu a paliva

Vhodnými průtokoměry se měří průtok vzduchu a paliva. Průtok výfukového plynu se vypočítá podle vztahu: Formula (pro hmotnost výfukového plynu ve vlhkém stavu)

Průtokoměry musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3, musí však být též dostatečně přesné, aby splňovaly požadavky na přesnost týkající se průtoku výfukového plynu.

 

Metoda měření pomocí sledovacího plynu

Tato metoda zahrnuje měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukovém plynu.

Do výfukového plynu se vstříkne známé množství inertního plynu (např. čistého helia) jako sledovací plyn. Plyn se smíchá s výfukovými plyny a tím se zředí, nesmí však reagovat ve výfukovém potrubí. Měří se pak jeho koncentrace ve vzorku výfukového plynu.

Aby se zajistilo dokonalé smísení sledovacího plynu, musí být odběrná sonda vzorku výfukového plynu umístěna ve vzdálenosti nejméně 1 m nebo třicetinásobku průměru výfukové trubky (podle toho, která vzdálenost je větší) za bodem vstřiku sledovacího plynu ve směru proudění. Odběrná sonda může být umístěna blíže k bodu vstřiku, jestliže se ověří dokonalé smísení porovnáním koncentrace sledovacího plynu s referenční koncentrací, je-li sledovací plyn vstříknut před vstupem do motoru.

Průtok sledovacího plynu se nastaví tak, aby koncentrace sledovacího plynu při volnoběžných otáčkách motoru po smísení byla nižší než plný rozsah stupnice analyzátoru sledovacího plynu.

Výpočet průtoku výfukového plynu se provede takto:

Formula

with Formula

Formula

kde:

A/F st

=

stechiometrický poměr vzduch/palivo (kg/kg)

λ

=

relativní poměr vzduch/palivo

conc CO2

=

koncentrace suchého CO2 (%)

conc CO

=

koncentrace suchého CO (ppm)

conc HC

=

koncentrace HC (ppm)

Pozn.: Výpočet se vztahuje na motorovou naftu, u níž je poměr H/C rovný 1,8.

Průtokoměr vzduchu musí splňovat požadavky na přesnost podle tabulky 3, použitý analyzátor CO2 musí splňovat požadavky bodu 2.3.1 a celý systém musí splňovat požadavky vztahující se na průtok výfukového plynu.

Volitelně může být k měření poměru přebytku vzduchu použito zařízení na měření poměru vzduch/palivo, například čidlo zirkonového typu, v souladu s požadavky podle bodu 2.3.4.

2.2.4   Průtok zředěného výfukového plynu

Pro výpočet emisí ve zředěném výfukovém plynu je nutné znát hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu. Celkový průtok zředěného výfukového plynu za celý cyklus (kg/zkouška) se vypočítá z naměřených hodnot za celý cyklus a z příslušných kalibračních údajů zařízení (V 0 pro PDP, K V pro CFV, C d pro SSV. s použitím metod popsaných v bodu 2.2.1 dodatku 3. Je-li celková hmotnost vzorku částic a plynných znečišťujících látek větší než 0,5 % celkového průtoku systému CVS, je nutno průtok systému CVS korigovat nebo tok vzorku částic vrátit do systému CVS před zařízení na měření průtoku.

2.3   Určení plynných složek

2.3.1   Obecné specifikace analyzátorů

Analyzátory musí mít měřicí rozsah odpovídající požadavkům na přesnost měření koncentrace složek výfukového plynu (bod 1.4.1.1). Doporučuje se, aby analyzátory pracovaly tak, aby měřená koncentrace byla v rozsahu od 15 % do 100 % plného rozsahu stupnice.

Je-li hodnota plného rozsahu stupnice 155 ppm (nebo ppm C) nebo menší nebo používají-li se indikační systémy (počítače, zařízení k záznamu dat), které poskytují dostatečnou přesnost a rozlišovací schopnost pod 15 % plného rozsahu stupnice, jsou přijatelné i koncentrace menší než 15 % plného rozsahu stupnice. V tomto případě musí být provedeny doplňkové kalibrace k zajištění přesnosti kalibračních křivek (bod 1.5.5.2 dodatku 2 přílohy 4A).

Elektromagnetická kompatibilita (EMC) zařízení musí být na takové úrovni, aby se minimalizovaly dodatečné chyby.

2.3.1.1   Chyba měření

Analyzátor se nesmí odchýlit od jmenovité hodnoty kalibračního bodu o více než ± 2 % zjištěného údaje nebo ± 0,3 % plného rozsahu stupnice, podle toho, která hodnota je větší.

Pozn.: Pro účely tohoto předpisu je přesnost definována jako odchylka údaje analyzátoru od jmenovitých hodnot kalibračních bodů při použití kalibračního plynu (≡ pravá hodnota).

2.3.1.2   Opakovatelnost

Opakovatelnost, definovaná jako 2,5násobek směrodatné odchylky deseti opakovaných odezev na daný kalibrační plyn nebo kalibrační plyn pro plný rozsah, nesmí být pro žádný použitý měřicí rozsah nad 155 ppm (nebo ppm C) větší než 1 % koncentrace na plném rozsahu stupnice nebo větší než 2 % každého měřicího rozsahu použitého pod 155 ppm (nebo ppm C).

2.3.1.3   Šum

Odezva analyzátoru mezi špičkami na nulovací plyn a na kalibrační plyn nebo na kalibrační plyn pro plný rozsah v průběhu kterékoli periody trvající 10 s nesmí překročit 2 % plného rozsahu stupnice na všech použitých rozsazích.

2.3.1.4   Posun nuly

Posun nuly za dobu jedné hodiny je na nejnižším používaném rozsahu menší než 2 % plného rozsahu stupnice. Odezva na nulu je definována jako střední hodnota odezvy (včetně šumu) na nulovací plyn v časovém intervalu 30 s.

2.3.1.5   Posun měřicího rozpětí

Posun měřícího rozpětí za dobu jedné hodiny je na nejnižším používaném rozsahu menší než 2 % plného rozsahu stupnice. Měřicí rozpětí je definováno jako rozdíl mezi odezvou měřicího rozpětí a odezvou nuly. Odezva měřicího rozpětí je definována jako střední hodnota odezvy, včetně šumu, na kalibrační plyn pro plný rozsah v časovém intervalu 30 s.

2.3.1.6   Doba náběhu

U analýzy surového výfukového plynu nesmí být doba náběhu analyzátoru instalovaného v měřicím systému delší než 2,5 s.

Pozn.: Vhodnost celého systému pro zkoušku s neustálenými stavy není jednoznačně určena pouze vyhodnocením doby odezvy samotného analyzátoru. Prostory, a zejména mrtvé objemy v celém systému ovlivňují nejen dobu transportu od sondy k analyzátoru, ale i dobu náběhu. Také doby transportu uvnitř analyzátoru určují dobu odezvy analyzátoru, jako je tomu v případě konvertoru nebo odlučovače vody uvnitř analyzátorů NOx. Stanovení doby odezvy celého systému je uvedeno v bodu 1.11.1 dodatku 2.

2.3.2   Sušení plynu

Platí stejná specifikace jako u zkušebního cyklu NRSC uvedená výše (bod 1.4.2).

Volitelné zařízení pro sušení plynu musí mít minimální vliv na koncentraci měřených plynů. Použití chemických sušiček k odstraňování vody ze vzorku není přípustné.

2.3.3   Analyzátory

Platí stejná specifikace jako u zkušebního cyklu NRSC uvedená výše (bod 1.4.2).

Plyny, které se mají měřit, se analyzují níže uvedenými přístroji. U nelineárních analyzátorů je přípustné použití linearizačních obvodů.

2.3.3.1   Analýza oxidu uhelnatého (CO)

Analyzátor oxidu uhelnatého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

2.3.3.2   Analýza oxidu uhličitého (CO2)

Analyzátor oxidu uhličitého musí být nedisperzního typu s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

2.3.3.3   Analýza uhlovodíků (HC)

Analyzátor uhlovodíků musí být typu vyhřívaného plamenoionizačního detektoru (HFID) s detektorem, ventily, potrubím apod. a vyhřívanými tak, aby se teplota plynu udržovala na hodnotě 463K (190 °C) ± 10 K.

2.3.3.4   Analýza oxidů dusíku (NOx)

Analyzátor oxidů dusíku musí být druhu chemoluminiscenční detektor (CLD) nebo vyhřívaný chemoluminiscenční detektor (HCLD) s konvertorem NO2/NO, jestliže se měří v suchém stavu. Jestliže se měří ve vlhkém stavu, použije se HCLD s konvertorem udržovaný na teplotě nad 328 K (55 °C), za předpokladu vyhovujícího výsledku zkoušky rušivých vlivů vodní páry (bod 1.9.2.2 dodatku 2 přílohy 4A).

U CLD i HCLD musí být cesta vzorku až ke konvertoru (při měření v suchém stavu) resp. k analyzátoru (při měření ve vlhkém stavu) udržována na teplotě stěny 328 až 473 K (55 °C až 200 °C).

2.3.4   Měření poměru vzduchu a paliva

Zařízení k měření poměru vzduchu a paliva používané ke stanovení průtoku výfukového plynu podle bodu 2.2.3 musí být širokopásmový snímač poměru vzduch/palivo nebo lambda čidlo zirkonového typu.

Snímač se namontuje přímo na výfukovou trubku, kde je teplota výfukového plynu dostatečně vysoká, aby nedocházelo ke kondenzaci vody.

Přesnost snímače s instalovanou elektronikou musí být v rozmezí:

 

± 3 % zjištěného údaje λ < 2

 

± 5 % zjištěného údaje 2 ≤ λ < 5

 

± 10 % zjištěného údaje 5 ≤ λ

Aby byl tento požadavek na přesnost splněn, musí být snímač kalibrován podle specifikace výrobce přístroje.

2.3.5   Odběr vzorků plynných emisí

2.3.5.1   Průtok surového výfukového plynu

Pro výpočet emisí v surovém výfukovém plynu platí stejné specifikace jako u zkušebního cyklu NRSC (bod 1.4.4), jak je uvedeno níže.

Odběrné sondy plynných emisí musí být namontovány, jestliže je to proveditelné, nejméně 0,5 m nebo trojnásobek průměru výfukového potrubí (zvolí se větší z obou hodnot) proti směru toku plynů od místa výstupu z výfukového systému a dostatečně blízko k motoru, aby se zajistila teplota výfukových plynů v sondě nejméně 343 K (70 °C).

U víceválcového motoru s rozvětveným sběrným výfukovým potrubím musí být vstup sondy umístěn dostatečně daleko ve směru proudění plynu, aby se zajistilo, že odebíraný vzorek je reprezentativní pro průměrnou hodnotu emisí z výfuku ze všech válců. U víceválcových motorů s oddělenými větvemi sběrného potrubí, jako např. při uspořádání motoru do V, je přípustné odebírat vzorky individuálně z každé větve a vypočítat průměrnou hodnotu emisí z výfuku. Mohou se použít jiné metody, u nichž byla prokázána korelace s výše uvedenými metodami. Pro výpočet emisí z výfuku se použije celkový hmotnostní průtok výfukových plynů.

2.3.5.2   Průtok zředěného výfukového plynu

Používá-li se systém s ředěním plného toku, platí níže uvedená specifikace.

Výfuková trubka mezi motorem a systémem s ředěním plného toku musí odpovídat požadavkům podle dodatku 4 přílohy 4A.

Odběrná sonda nebo odběrné sondy vzorku plynných emisí se instalují do ředicího tunelu v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn dobře smíšeny, a v těsné blízkosti odběrné sondy vzorku částic.

Odběr vzorků lze obecně provádět dvěma způsoby:

a)

Znečišťující látky se odebírají do vaku k jímání vzorků v průběhu celého cyklu a změří se po ukončení zkoušky.

b)

Znečišťující látky se v průběhu celého cyklu odebírají kontinuálně a integrují; tato metoda je povinná pro HC a NOx.

Vzorky koncentrace pozadí se odebírají před ředicím tunelem do vaku pro jímání vzorků a jejich hodnoty se odečtou od koncentrace emisí podle bodu 2.2.3 dodatku 3.

2.4   Určení částic

K určení částic je nutno použít ředicí systém. Ředit je možné systémem s ředěním části toku nebo systémem s ředěním plného toku. Průtok ředicím systémem musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému a aby se teplota zředěného výfukového plynu bezprostředně před držáky filtrů udržovala v rozmezí od 315 K (42 °C) do 325 K (52 °C). Při vysoké vlhkosti vzduchu je přípustné vysoušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému. Je-li okolní teplota nižší než 293 K (20 °C), doporučuje se předehřát ředicí vzduch nad mezní hodnotu teploty 303 K (30 °C). Teplota ředicího vzduchu před zavedením výfukových plynů do ředicího tunelu však nesmí překročit 325 K (52 °C).

Odběrná sonda vzorku částic musí být namontována v bezprostřední blízkosti odběrné sondy vzorku plynných emisí a její instalace musí splňovat požadavky bodu 2.3.5.

K určení hmotnosti částic je zapotřebí systém odběru vzorku částic, filtry pro odběr vzorku částic, mikrováhy a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí.

Specifikace systému s ředěním části toku

Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby dělil proud výfukových plynů na dvě části, z nichž menší se ředí vzduchem a poté se použije k měření částic. Je proto důležité, aby byl ředicí poměr určen velmi přesně. Je možné použít různé metody k dělení toku, přičemž druh použitého dělení významným způsobem určuje, jaké odběrné zařízení a postupy se musí použít (bod 1.2.1.1 dodatku 4 přílohy 4A).

K regulaci systému s ředěním části toku je nutná krátká doba odezvy systému. Doba transformace systému se stanoví postupem podle bodu 1.11.1 dodatku 2.

Je-li kombinovaná doba transformace systému měření průtoku výfukového plynu (viz předchozí bod) a systému s ředěním části toku kratší než 0,3 sekundy, mohou být použity systémy regulace pracující on-line. Je-li doba transformace delší než 0,3 sekundy, je nutno použít regulaci stanovenou předem na základě zaznamenané zkoušky. V tomto případě musí být doba náběhu ≤ 1 sekunda a zpoždění kombinace ≤ 10 sekund.

Celková doba odezvy systému musí být tak krátká, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic úměrný hmotnostnímu průtoku při hodnotě GSE úměrné hmotnostnímu průtoku výfukového plynu. K určení této úměrnosti se provede regresní analýza vztahu mezi GSE a GEXHW při minimální frekvenci sběru dat 5 Hz, přičemž musí být splněna tato kritéria:

a)

koeficient korelace r lineární regrese vztahu mezi G SE a G EXHW nesmí být menší než 0,95;

b)

směrodatná chyba odhadnuté hodnoty G SE ve vztahu k G EXHW nesmí překročit 5 % maximální hodnoty G SE;

c)

pořadnice regresní přímky s osou G SE nesmí být větší než ± 2 % maximální hodnoty G SE.

Volitelně lze provést předběžnou zkoušku a signál hmotnostního průtoku výfukového plynu použít k regulaci toku vzorku do systému odběru vzorku částic (k regulaci předem stanoveného průběhu). Tento postup je nutný, je-li doba transformace systému odběru vzorku částic (t 50,P) nebo doba transformace snímače signálu hmotnostního průtoku výfukového plynu (t 50,F) větší než 0,3 sekundy. Správné regulace systému s ředěním části toku se dosáhne, pokud se časová křivka G EXHW,pre z předběžné zkoušky, která reguluje GSE , posune o dobu regulace „předem stanoveného průběhu“t 50,P + t 50,F.

Pro stanovení korelace mezi GSE a GEXHW se použijí data získaná během skutečné zkoušky, přičemž čas GEXHW se podle t 50,F synchronizuje s časem GSE (bez příspěvku t 50,P k časové synchronizaci). To znamená, že časový posun mezi GEXHW a GSE je rozdílem jejich dob transformace určených podle bodu 2.6 dodatku 2.

U systémů s ředěním části toku má mimořádný význam přesnost průtoku vzorku výfukového plynu GSE , jestliže se neměří přímo, nýbrž určuje na základě diferenciálního měření průtoku:

Formula

V tomto případě přesnost ± 2 % u GTOTW a GDILW nepostačuje k zajištění přijatelné přesnosti GSE . Jestliže se průtok plynu diferenciálním měřením toku, musí být maximální chyba rozdílu taková, aby přesnost G SE byla v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat metodou střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje.

Přijatelné hodnoty přesnosti GSE lze dosáhnout některou z těchto metod:

a)

Je-li absolutní přesnost G TOTW a G DILW ± 0,2 %, dosáhne se přesnosti G SE ≤ 5 % při ředicím poměru 15. Při větších ředicích poměrech však vzniká větší chyba;

b)

provede se kalibrace G DILW podle G TOTW tak, aby se u G SE dosáhlo stejné přesnosti jako podle písm. a). Podrobnosti této kalibrace jsou uvedeny v bodu 2.6 dodatku 2;

c)

přesnost G SE se určí nepřímo podle přesnosti ředicího poměru stanovené pomocí sledovacího plynu, např. CO2. I v tomto případě jsou u G SE nutné rovnocenné hodnoty přesnosti jako v případě metody uvedené pod písm. a);

d)

je-li absolutní přesnost G TOTW a G DILW v rozmezí ± 2 % plného rozsahu stupnice, je maximální chyba rozdílu mezi G TOTW a G DILW v rozmezí ± 0,2 % a chyba linearity v rozmezí ± 0,2 % nejvyšší hodnoty G TOTW, která byla zjištěna v průběhu zkoušky.

2.4.1   Filtry pro odběr vzorků částic

2.4.1.1   Specifikace filtrů

Pro schvalovací zkoušky se požadují filtry ze skelných vláken nebo z fluorkarbonových membrán. Pro zvláštní účely lze použít jiné materiály filtrů. Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nejméně 99 % při rychlosti proudění plynu na filtr mezi 35 a 100 cm/s. Při provádění srovnávacích zkoušek mezi laboratořemi nebo mezi výrobcem a schvalovacím orgánem se použijí filtry stejné jakosti.

2.4.1.2   Velikost filtrů

Filtry částic mají průměr nejméně 47 mm (účinný průměr 37 mm). Přípustné jsou filtry o větším průměru (bod 2.4.1.5).

2.4.1.3   Primární a koncové filtry

Zředěný výfukový plyn se v průběhu zkušební posloupnosti vede přes dvojici filtrů umístěných za sebou (jeden primární filtr a jeden koncový filtr). Koncový filtr musí být umístěn nejdále 100 mm za primárním filtrem ve směru proudění a nesmí se ho dotýkat. Filtry se mohou vážit jednotlivě nebo ve dvojicích s činnými stranami obrácenými k sobě.

2.4.1.4   Rychlost proudění plynu na filtr

Musí se dosáhnout rychlosti proudění plynu přes filtry od 35 cm/s do 100 cm/s. Zvětšení hodnoty poklesu tlaku mezi začátkem a koncem zkoušky nesmí přesáhnout 25 kPa.

2.4.1.5   Zatížení filtrů

V připojené tabulce je uvedeno doporučené minimální zatížení filtru pro nejobvyklejší velikosti filtrů. U filtrů větších rozměrů musí být minimální zatížení filtru 0,065 mg/1 000 mm2 plochy filtru.

Průměr filtru

(mm)

Doporučený průměr činné plochy

(mm)

Doporučené minimální zatížení filtru

(mg)

47

37

0,11

70

60

0,25

90

80

0,41

110

100

0,62

2.4.2   Specifikace vážicí komory a analytické váhy

2.4.2.1   Podmínky pro vážicí komoru

Teplota v komoře (nebo místnosti), ve které se filtry částic stabilizují a váží, se musí po celou dobu stabilizování a vážení udržovat na hodnotě 295 K (22 °C) ± 3 K. Vlhkost se musí udržovat na rosném bodu 282,5 K ± 3 K (9,5 °C) ± 3 K a na relativní vlhkosti 45 % ± 8 %.

2.4.2.2   Vážení referenčního filtru

Prostředí komory (nebo místnosti) musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění (jako je prach), které by se mohlo usazovat na filtrech částic v průběhu jejich stabilizace. Odchylky od hodnot požadavků na vážicí komory uvedených v odstavci 2.4.2.1 jsou přípustné, jestliže doba trvání odchylek nepřesáhne 30 minut. Vážicí místnost musí odpovídat předepsané specifikaci před příchodem obsluhy. Nejméně dva nepoužité referenční filtry nebo dvojice referenčních filtrů se zváží pokud možno současně s vážením filtrů (dvojice) pro odběr vzorků, avšak nejpozději čtyři hodiny po vážení těchto filtrů. Referenční filtry musí mít stejnou velikost a být z téhož materiálu jako filtry pro odběr vzorků.

Jestliže se průměrná hmotnost referenčních filtrů (dvojic referenčních filtrů) mezi vážením filtrů pro odběr vzorků změní o více než 10 μg, musí se všechny filtry pro odběr vzorků vyřadit a zkouška emisí se musí opakovat.

Nejsou-li splněna kritéria stability vážicí místnosti uvedená v bodu 2.4.2.1, avšak vážení referenčních filtrů (dvojic) výše uvedená kritéria splňuje, má výrobce motoru možnost volby – buď souhlasit se zjištěnými hmotnostmi filtrů se vzorky, nebo požadovat prohlášení zkoušek za neplatné, přičemž je nutno systém regulace vážicí místnosti seřídit a zkoušku opakovat.

2.4.2.3   Analytické váhy

Analytické váhy používané k určení hmotnosti všech filtrů musí mít přesnost (směrodatnou odchylku) 2 μg a rozlišovací schopnost 1 μg (1 číslice = 1 μg) specifikovanou výrobcem vah.

2.4.2.4   Vyloučení účinků statické elektřiny

K vyloučení účinků statické elektřiny je nutno filtry před vážením neutralizovat například neutralizátorem s poloniem nebo jiným zařízením s podobným účinkem.

2.4.3   Doplňkové požadavky na měření částic

Všechny části ředicího systému a systému odběru vzorků z výfukového potrubí až po nosič filtru, které jsou ve styku se surovými a se zředěnými výfukovými plyny, musí být konstruovány tak, aby úsady nebo změny vlastností částic byly co nejmenší. Všechny části musí být z elektricky vodivých materiálů, které nereagují se složkami výfukového plynu, a musí být elektricky uzemněny, aby se zabránilo elektrostatickým účinkům.

Dodatek 2

Postupy kalibrace (NRSC, NRTC  (1) )

1.   KALIBRACE ANALYTICKÝCH PŘÍSTROJŮ

1.1   Úvod

Každý analyzátor se musí kalibrovat tak často, jak je nutné, aby splňoval požadavky na přesnost podle tohoto předpisu. V tomto bodě je popsána metoda kalibrace pro analyzátory uvedené v bodě 1.4.3 dodatku 1.

Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze použít metody popsané v bodech 8.1 a 8.2 přílohy 4B jako alternativu metod uvedených v bodě 1 tohoto dodatku.

1.2   Kalibrační plyny

Musí se respektovat doba trvanlivosti všech kalibračních plynů.

Musí se zaznamenat datum konce záruční lhůty kalibračních plynů podle údaje výrobce.

1.2.1   Čisté plyny

Požadovaná čistota plynů je definována mezními hodnotami znečištění, které jsou uvedeny níže. K dispozici musí být tyto plyny:

a)

čištěný dusík

(znečištění ≤ 1 ppm C, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO),

b)

čištěný kyslík

(čistota > 99,5 obj. % O2),

c)

směs vodíku s heliem

(40 % ± 2 % vodíku, zbytek helium)

(znečištění ≤ 1 ppm C, ≤ 400 ppm CO2)

d)

čištěný syntetický vzduch

(znečištění ≤ 1 ppm C, ≤ 1 ppm CO, ≤ 400 ppm CO2, ≤ 0,1 ppm NO),

(obsah kyslíku v rozmezí 18–21 % obj.)

1.2.2   Kalibrační plyny a kalibrační plyny pro plný rozsah

Musí být k dispozici směsi plynů, které mají následující chemické složení:

a)

C3H8 a čištěný syntetický vzduch (viz bod 1.2.1);

b)

CO a čištěný dusík;

c)

NO a čištěný dusík (množství NO2 obsažené v tomto kalibračním plynu nesmí překračovat 5 % obsahu NO);

d)

O2 a čištěný dusík;

e)

CO2 a čištěný dusík;

f)

CH4 a čištěný syntetický vzduch;

g)

C2H6 a čištěný syntetický vzduch.

Pozn.: Přípustné jsou jiné kombinace plynů ze předpokladu, že vzájemně nereagují.

Skutečná koncentrace kalibračního plynu a kalibračního plynu pro plný rozsah se smí lišit od jmenovité hodnoty v rozmezí ± 2 %. Všechny koncentrace kalibračního plynu se musí udávat v objemových jednotkách (objemové % nebo objemové ppm).

Plyny použité ke kalibraci a ke kalibraci plného rozsahu se mohou také získat použitím oddělovače plynů a ředěním čištěným N2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Přesnost směšovacího zařízení musí být taková, aby se koncentrace zředěných kalibračních plynů mohly určit s přesností ± 2 %.

Tato přesnost znamená, že primární plyny použité ke smísení musí vykazovat přesnost nejméně ± 1 % podle hodnot vnitrostátních nebo mezinárodních norem pro plyny. Ověření se provede při rozsahu od 15 % do 50 % plného rozsahu stupnice pro každou kalibraci provedenou s použitím směšovacího zařízení. Je-li první ověření neúspěšné, provede se dodatečné ověření s použitím jiného kalibračního plynu.

Volitelně je možno ověřit směšovací zařízení přístrojem, který je ze své podstaty lineární, např. použitím plynu NO s detektorem CLD. Hodnota pro plný rozsah přístroje se nastaví kalibračním plynem pro plný rozsah přímo připojeným k přístroji. Směšovací zařízení se ověří při použitých nastaveních a jmenovitá hodnota se porovná s koncentrací změřenou přístrojem. Zjištěný rozdíl musí být v každém bodu v rozmezí ± 1 % jmenovité hodnoty.

Mohou se použít jiné metody založené na správné technické praxi po předchozím souhlasu zúčastněných stran.

Pozn.: K sestrojení přesné kalibrační křivky se doporučuje použít přesný dávkovač plynu pracující s přesností ± 1 %. Dávkovač musí být kalibrován výrobcem přístroje.

1.3   Postup práce s analyzátory a systém odběru vzorků

Při obsluze analyzátorů je nutno postupovat podle instrukcí, které výrobce stanovil pro uvádění do provozu a používání. Musí se také dodržovat minimální požadavky uvedené v bodech 1.4 až 1.9.

1.4   Zkouška těsnosti

Musí se přezkoušet těsnost systému. Sonda se odpojí od výfukového systému a uzavře se její konec. Pak se uvede do chodu čerpadlo analyzátoru. Po počáteční periodě stabilizace musí všechny průtokoměry ukazovat nulu. Jestliže tomu tak není, je třeba zkontrolovat odběrná potrubí a odstranit závadu. Maximální přípustná netěsnost na straně podtlaku je 0,5 % skutečného průtoku v provozu v části systému, který je zkoušen. Ke stanovení skutečných průtoků v provozu je možné použít průtoky analyzátorem a průtoky obtokem.

Jinou metodou je zavedení skokové změny koncentrace na začátku odběrného potrubí přepnutím z nulovacího plynu na kalibrační plyn pro plný rozsah.

Jestliže po přiměřené době indikace udává nižší koncentraci, než je zavedená koncentrace, svědčí to o problémech s kalibrací nebo s těsností.

1.5   Postup kalibrace

1.5.1   Sestava přístrojů

Sestava přístrojů se kalibruje a kalibrační křivky se ověří kalibračními plyny. Musí se použít tytéž průtoky plynu, jako když se odebírají vzorky výfukových plynů.

1.5.2   Doba ohřívání

Doba ohřívání by měla odpovídat doporučení výrobce. Pokud tato doba není uvedena, doporučuje se k ohřívání analyzátorů doba nejméně dvou hodin.

1.5.3   Analyzátory NDIR a HFID

Je-li to třeba, musí se analyzátor NDIR seřídit a u analyzátoru HFID se musí optimalizovat plamen (bod 1.8.1).

1.5.4   Kalibrace

Kalibruje se každý normálně používaný pracovní rozsah.

Analyzátory CO, CO2, NOx, HC a O2 se nastaví na nulu s použitím čištěného syntetického vzduchu (nebo dusíku).

Do analyzátorů se zavedou příslušné kalibrační plyny, zaznamenají se hodnoty a stanoví se kalibrační křivka podle bodu 1.5.6.

Znovu se ověří nastavení nuly, a je-li to nutné, opakuje se postup kalibrace.

1.5.5   Stanovení kalibrační křivky

1.5.5.1   Obecné pokyny

Kalibrační křivka analyzátoru se sestrojí nejméně ze šesti kalibračních bodů (s výjimkou nuly), jejichž rozložení musí být co nejrovnoměrnější. Nejvyšší jmenovitá koncentrace musí být rovna nejméně 90 % plného rozsahu stupnice.

Kalibrační křivka se vypočítá metodou nejmenších čtverců. Pokud je stupeň výsledného polynomu vyšší než 3, musí být počet kalibračních bodů (včetně nuly) roven alespoň tomuto stupni polynomu zvýšenému o 2 stupně.

Kalibrační křivka se smí odchylovat nejvýše o ± 2 % od jmenovité hodnoty každého kalibračního bodu a v nule nejvýše o ± 0,3 % plného rozsahu stupnice.

Z průběhu kalibrační křivky a z kalibračních bodů lze ověřit, zda kalibrace byla provedena správně. Musí se uvést různé typické technické údaje analyzátoru, zejména:

a)

měřicí rozsah;

b)

citlivost;

c)

datum kalibrace.

1.5.5.2   Kalibrace pod hodnotou 15 % plného rozsahu stupnice

Kalibrační křivka analyzátoru se stanoví s použitím nejméně deseti kalibračních bodů (s vyloučením nuly), které jsou rozmístěny tak, že 50 % kalibračních bodů je pod hodnotou 10 % plného rozsahu stupnice.

Kalibrační křivka se vypočítá metodou nejmenších čtverců.

Kalibrační křivka se smí odchylovat nejvýše o ± 4 % od jmenovité hodnoty každého kalibračního bodu a v nule nejvýše o ± 0,3 % plného rozsahu stupnice.

1.5.5.3   Alternativní metody

Jestliže se prokáže, že rovnocennou přesnost může zajistit jiný postup (např. počítač, elektronicky ovládaný přepínač rozsahů atd.), mohou se tyto postupy použít.

1.6   Ověření kalibrace

Každý běžně používaný pracovní rozsah se musí před každou analýzou ověřit následujícím postupem.

Kalibrace se ověřuje použitím nulovacího plynu a kalibračního plynu pro plný rozsah, jehož jmenovitá hodnota je vyšší než 80 % plné hodnoty měřicího rozsahu stupnice.

Jestliže se pro dva uvažované body neliší zjištěná hodnota od deklarované referenční hodnoty o více než ± 4 % plného rozsahu stupnice, je možno změnit parametry seřízení. Pokud tomu tak není, musí se sestrojit nová kalibrační křivka podle odstavce 1.5.4.

1.7   Zkouška účinnosti konvertoru NOx

Účinnost konvertoru používaného ke konverzi NO2 na NO se zkouší podle bodů 1.7.1 až 1.7.8. (obrázek 1).

1.7.1   Zkušební sestava

Účinnost konvertorů lze kontrolovat ozonizátorem s použitím zkušební sestavy podle obrázku 1 (viz také bod 1.4.3.5 dodatku 1) a dále popsaným postupem.

Obrázek 1

Schéma zařízení k určení účinnosti konvertoru NO2

Image

1.7.2   Kalibrace

Detektory CLD a HCLD se kalibrují podle specifikací výrobce v nejčastěji používaném provozním rozsahu nulovacím plynem a kalibračním plynem pro plný rozsah (jehož obsah NO musí odpovídat asi 80 % pracovního rozsahu, a koncentrace NO2 ve směsi plynů musí být nižší než 5 % koncentrace NO). Analyzátor NOx je nastaven na režim NO tak, aby kalibrační plyn pro plný rozsah neprocházel konvertorem. Zaznamená se koncentrace udaná přístrojem.

1.7.3   Výpočet

Účinnost konvertoru NOx se vypočte takto:

Formula

kde:

a

=

koncentrace NOx podle bodu 1.7.6

b

=

koncentrace NOx podle bodu 1.7.7

c

=

koncentrace NO podle bodu 1.7.4

d

=

koncentrace NO podle bodu 1.7.5

1.7.4   Přidávání kyslíku

Přípojkou T se do proudu plynu kontinuálně přidává kyslík nebo nulovací vzduch, dokud není indikovaná koncentrace asi o 20 % nižší než indikovaná kalibrační koncentrace podle bodu 1.7.2. (Analyzátor je v režimu NO.)

Zaznamená se indikovaná koncentrace c. Ozonizátor zůstává během celého tohoto procesu deaktivován.

1.7.5   Aktivace ozonizátoru

Ozonizátor se aktivuje tak, aby vyráběl dostatek ozónu ke snížení koncentrace NO na asi 20 % (nejméně 10 %) kalibrační koncentrace uvedené v bodě 1.7.2. Zaznamená se indikovaná koncentrace d. (Analyzátor je v režimu NO.)

1.7.6   Režim NOx

Analyzátor se pak přepne do režimu NOx, aby směs plynů (skládající se z NO, NO2, O2 a N2) nyní procházela konvertorem. Zaznamená se indikovaná koncentrace a. (Analyzátor je v režimu NOx.)

1.7.7   Deaktivace ozonizátoru

Ozonizátor se nyní deaktivuje. Směs plynů definovaná v odstavci 1.7.6 prochází konvertorem do detektoru. Zaznamená se indikovaná koncentrace b. (Analyzátor je v režimu NOx.)

1.7.8   Režim NO

Přepnutím do režimu NO při deaktivovaném ozonizátoru se také uzavře průtok kyslíku nebo syntetického vzduchu. Údaj NOx na analyzátoru se nesmí lišit o více než ± 5 % od hodnoty naměřené podle bodu 1.7.2. (Analyzátor je v režimu NO.)

1.7.9   Interval přezkoušení

Účinnost konvertoru se musí přezkoušet před každou kalibrací analyzátoru NOx.

1.7.10   Požadavek na účinnost

Účinnost konvertoru nesmí být menší než 90 %, rozhodně se však doporučuje účinnost větší než 95 %.

Pozn.: Jestliže s analyzátorem nastaveným na nejčastěji používaný rozsah nemůže ozonizátor dosáhnout snížení z 80 % na 20 % podle bodu 1.7.5, použije se nejvyšší rozsah, kterým se dosáhne takového snížení.

1.8   Seřízení FID

1.8.1   Optimalizace odezvy detektoru

Analyzátor HFID musí být seřízen podle pokynů výrobce přístroje. Pro optimalizaci odezvy v nejobvyklejším pracovním rozsahu by se měl použít kalibrační plyn pro plný rozsah ze směsi propanu se vzduchem.

Do analyzátoru se při průtocích paliva a vzduchu nastavených podle doporučení výrobce zavede kalibrační plyn rozpětí s (350 (75) ppm C. Odezva se při daném průtoku paliva určí z rozdílu mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a odezvou na nulovací plyn. Průtok paliva se postupně seřídí nad hodnotu uvedenou výrobcem a pod tuto hodnotu. Při těchto průtocích paliva se zaznamená odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu. Rozdíl mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu se vynese jako křivka a průtok paliva se seřídí ke straně křivky s bohatou směsí.

1.8.2   Faktory odezvy na uhlovodíky

Analyzátor se kalibruje směsí propanu se vzduchem a čištěným syntetickým vzduchem podle bodu 1.5.

Faktory odezvy se určí při uvedení analyzátoru do provozu a po intervalech větší údržby. Faktor odezvy (R f) pro určitý druh uhlovodíku je poměrem mezi hodnotou C1 indikovanou analyzátorem FID a koncentrací plynu v láhvi vyjádřenou v ppm C1.

Koncentrace zkušebního plynu musí být taková, aby dávala odezvu na přibližně 80 % plného rozsahu stupnice. Koncentrace musí být známa s přesností ± 2 %, vztaženo ke gravimetrické normalizované hodnotě vyjádřené objemově. Kromě toho musí být láhev s plynem stabilizována po dobu 24 hodin při teplotě 298 K (25 oC) ± 5 K.

Zkušební plyny, které se použijí, a doporučené faktory relativní odezvy jsou tyto:

methan a čištěný syntetický vzduch

:

1,00 ≤ R f ≤ 1,15

propylen a čištěný syntetický vzduch

:

0,90 ≤ R f ≤ 1,1

toluen a čištěný syntetický vzduch

:

0,90 ≤ R f ≤ 1,10

Tyto hodnoty jsou vztaženy k faktoru odezvy (R f) = 1,00 pro propan a čištěný syntetický vzduch.

1.8.3   Rušivý vliv kyslíku

Kontrola rušivého vlivu kyslíku se provede při uvádění analyzátoru do provozu a po intervalech větší údržby.

Zvolí se rozsah, v němž se hodnota pro plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku bude pohybovat v horní polovině. Tato zkouška se vykoná s pecí seřízenou na požadovanou teplotu.

1.8.3.1   Plyny pro kontrolu rušivého vlivu kyslíku

Plyny pro kontrolu rušivého vlivu kyslíku musí obsahovat propan s 350 ppmC až 75 ppmC uhlovodíků. Hodnota koncentrace se určí, s mezními hodnotami kalibračních plynů, chromatografickou analýzou všech uhlovodíků včetně nečistot nebo dynamickým smísením. Převažujícím ředicím plynem musí být dusík a zbývající podíl musí tvořit kyslík. Ke zkoušení vznětových motorů se požadují tyto směsi:

Koncentrace O2

Zbývající podíl

21 (20 až 22)

dusík

10 (9 až 11)

dusík

5 (4 až 6)

dusík

1.8.3.2   Postup

a)

Analyzátor se vynuluje.

b)

Analyzátor se kalibruje se směsí s 21 % kyslíku.

c)

Znovu se překontroluje odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než 0,5 % plného rozsahu stupnice, postup podle písmen a) a b) se opakuje.

d)

Zavedou se 5% a 10% plyny ke kontrole rušivého vlivu kyslíku.

e)

Znovu se překontroluje odezva na nulu. Jestliže se změnila o více než ± 1 % plného rozsahu stupnice, zkouška se opakuje.

f)

Rušivý vliv kyslíku (% O2I) se vypočítá pro každou směs použitou v kroku podle písmene d) podle vztahu:

Formula

A

=

koncentrace uhlovodíků (ppm C) kalibračního plynu pro plný rozsah použitého v kroku podle písmene b),

B

=

koncentrace uhlovodíků (ppm C) plynů pro kontrolu rušivého vlivu kyslíku použitých v kroku podle písmene d),

C

=

odezva analyzátoru,

Formula

D

=

odezva analyzátoru na A, vyjádřená v procentech plného rozsahu stupnice.

g)

Procento rušivého vlivu kyslíku (% O 2 I) musí být před zkouškou menší než ± 3 % pro všechny předepsané plyny pro kontrolu rušivého vlivu kyslíku.

h)

Je-li rušivý vliv kyslíku větší než ± 3 %, seřídí se po stupních průtok vzduchu nad hodnoty specifikované výrobcem a pod tyto hodnoty a pro každý průtok se opakuje postup podle bodu 1.8.1.

i)

Je-li po seřízení průtoku vzduchu rušivý vliv kyslíku větší než ± 3 %, změní se průtok paliva a pak průtok odebraného vzorku a pro každé nové nastavení se opakuje postup podle bodu 1.8.1.

j)

Je-li rušivý vliv kyslíku stále ještě větší než ± 3 %, musí se před zkouškou opravit nebo vyměnit analyzátor, palivo FID nebo vzduch do hořáku. Postup podle tohoto bodu se pak opakuje s opraveným nebo vyměněným zařízením nebo plyny.

1.9   Rušivé vlivy u analyzátorů NDIR a CLD

Plyny, které jsou obsaženy ve výfukovém plynu a které nejsou analyzovanými plyny, mohou ovlivňovat indikované hodnoty více způsoby. K pozitivnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když rušivý plyn má stejný účinek jako měřený plyn, avšak v menší míře. K negativnímu rušení dochází u přístrojů NDIR, když rušivý plyn rozšiřuje pásmo absorpce měřeného plynu, a u přístrojů CLD, když rušivý plyn potlačuje záření. Kontroly rušivých vlivů podle odstavců 1.9.1 a 1.9.2 se musí provádět před uvedením analyzátoru do provozu a po delším servisním intervalu.

1.9.1   Kontrola rušivých vlivů u analyzátoru CO

Činnost analyzátoru CO může rušit voda a CO2. Proto se nechá při pokojové teplotě probublávat vodou kalibrační plyn rozpětí CO2 s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu používaném při zkoušce a zaznamená se odezva analyzátoru. Odezva analyzátoru smí být nejvýše 1 % plného rozsahu stupnice pro rozsahy nejméně 300 ppm nebo nejvýše 3 ppm pro rozsahy pod 300 ppm.

1.9.2   Kontrola rušivých vlivů u analyzátoru NOx

Dva plyny, kterým se musí věnovat pozornost u analyzátorů CLD (a HCLD), jsou CO2 a vodní pára. Rušivé odezvy těchto plynů jsou úměrné jejich koncentracím a vyžadují proto techniky zkoušení k určení rušivých vlivů při jejich nejvyšších koncentracích očekávaných podle zkušeností při zkouškách.

1.9.2.1   Kontrola rušivého vlivu CO2

Kalibrační plyn CO2 pro plný rozsah s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při maximálním pracovním rozsahu se nechá procházet analyzátorem NDIR a zaznamená se hodnota CO2 jako hodnota A. Tento plyn se pak ředí na přibližně 50 % kalibračním plynem NO pro plný rozsah a nechá se procházet NDIR a (H)CLD, přičemž hodnoty CO2 a NO se zaznamenají jako hodnoty B a C. Pak se uzavře přívod CO2 a detektorem (H)CLD prochází jen kalibrační plyn NO pro plný rozsah a hodnota NO se zaznamená jako hodnota D.

Rušivý vliv se vypočte takto:

Formula

a nesmí být větší než 3 % plného rozsahu stupnice.

kde:

A

=

koncentrace nezředěného CO2 naměřená analyzátorem NDIR v %,

B

=

koncentrace zředěného CO2 naměřená analyzátorem NDIR v %,

C

=

koncentrace zředěného NO naměřená detektorem CLD v ppm,

D

=

koncentrace nezředěného NO naměřená detektorem CLD v ppm.

1.9.2.2   Kontrola rušivého vlivu vodní páry

Tato kontrola se uplatní jen na měření koncentrace plynu ve vlhkém stavu. Výpočet rušivého vlivu vodní páry musí zohlednit ředění kalibračního plynu NO pro plný rozsah vodní párou a úpravu koncentrace vodní páry ve směsi na hodnotu očekávanou při zkoušce. Kalibrační plyn NO pro plný rozsah s koncentrací od 80 % do 100 % plného rozsahu stupnice při normálním pracovním rozsahu se nechá procházet analyzátorem (H)CLD a zaznamená se hodnota NO jako hodnota D. Kalibrační plyn pro plný rozsah se pak nechá při pokojové teplotě probublávat vodou a procházet detektorem (H)CLD a hodnota NO se zaznamená jako hodnota C. Určí se teplota vody a zaznamená se jako hodnota F. Určí se tlak nasycených par směsi, který odpovídá teplotě probublávané vody (F), a zaznamená se jako hodnota G. Koncentrace vodní páry (v %) ve směsi se vypočte takto:

Formula

a zaznamená se jako hodnota H. Očekávaná koncentrace zředěného kalibračního plynu NO pro plný rozsah (ve vodní páře) se vypočte takto:

Formula

a zaznamená se jako hodnota De. U výfukových plynů vznětového motoru se odhadne maximální koncentrace vodní páry (v %) očekávaná při zkoušce, za předpokladu poměru H/C paliva 1,8/1,0 z maximální koncentrace CO2 ve výfukovém plynu nebo z koncentrace nezředěného kalibračního plynu CO2 pro plný rozsah (A, hodnota změřená podle bodu 1.9.2.1) takto:

Formula

a zaznamená se jako Hm.

Rušivý vliv páry se vypočte takto.

Formula

a nesmí být větší než 3 % plného rozsahu stupnice.

De

=

očekávaná koncentrace zředěného NO (ppm)

C

=

koncentrace zředěného NO (ppm)

Hm

=

maximální koncentrace vodní páry (%)

H

=

skutečná koncentrace vodní páry (%)

Pozn.: Pro tuto kontrolu je důležité, aby kalibrační plyn rozpětí NO2 obsahoval co nejmenší koncentraci NO2, protože při výpočtu rušivého vlivu se nebrala v úvahu absorpce NO2 ve vodě.

1.10   Intervaly mezi kalibracemi

Analyzátory se musí kalibrovat podle bodu 1.5 nejméně jednou za každé tři měsíce nebo vždy, když se provedou na systému opravy nebo změny, které by mohly ovlivnit kalibraci.

1.11   Dodatečné požadavky na kalibraci pro měření surového výfukového plynu při zkoušce NRTC

1.11.1   Kontrola doby odezvy analytického systému

Nastavení systému pro vyhodnocení doby odezvy musí být naprosto stejné jako při měření ve skutečné zkoušce (tj. tlak, průtoky, seřízení filtrů na analyzátorech a všechny další činitele ovlivňující dobu odezvy). Doba odezvy se určí změnou plynu přímo na vstupu odběrné sondy. Ke změně plynu musí dojít v době kratší než 0,1 sekundy. Plyny použité ke zkoušce musí vyvolat změnu koncentrace nejméně 60 % plného rozsahu stupnice.

Zaznamená se průběh koncentrace každé jednotlivé složky plynu. Doba odezvy je definována jako rozdíl času mezi vpuštěním přiváděného plynu a příslušnou změnou zaznamenávané koncentrace. Doba odezvy systému (t90 ) se skládá z doby zpoždění k měřicímu detektoru a dobou náběhu detektoru. Doba zpoždění se definuje jako doba od změny (t0 ) k odezvě u 10 % konečné udávané hodnoty (t10 ). Doba náběhu se definuje jako doba mezi okamžikem dosažení 10 % konečné udávané hodnoty a okamžikem dosažení 90 % konečné udávané hodnoty (t90 – t10 ).

Pro synchronizaci času signálů analyzátoru a toku výfukového plynu v případě měření surového výfukového plynu je doba transformace definována jako doba od změny (t0 ) do okamžiku, kdy odezva dosáhne 50 % konečného zjištěného údaje (t50 ).

Doba odezvy systému musí být ≤ 10 sekund při době náběhu ≤ 2,5 sekundy pro všechny složky (CO, NOx, HC) a všechny použité rozsahy.

1.11.2   Kalibrace analyzátoru sledovacího plynu pro měření průtoku výfukového plynu

V případě použití sledovacího plynu se analyzátor pro měření jeho koncentrace kalibruje s použitím standardního plynu.

Kalibrační křivka se sestrojí nejméně z 10 kalibračních bodů (s výjimkou nuly) rozložených tak, že polovina kalibračních bodů leží v rozmezí od 4 % do 20 % plného rozsahu stupnice analyzátoru a zbývající body leží v rozmezí od 20 % do 100 % plného rozsahu stupnice. Kalibrační křivka se vypočítá metodou nejmenších čtverců.

Kalibrační křivka se v rozmezí od 20 % do 100 % plného rozsahu stupnice nesmí odchylovat od jmenovité hodnoty každého kalibračního bodu o více než ± 1 % plného rozsahu stupnice. Rovněž se o více než ± 2 % nesmí odchylovat od jmenovité hodnoty v rozmezí od 4 % do 20 % plného rozsahu stupnice.

Před zkouškou se analyzátor nastaví na nulu a zkalibruje pro plný rozsah s použitím nulovacího plynu a kalibračního plynu pro plný rozsah, u nichž je jmenovitá hodnota větší než 80 % plného rozsahu stupnice analyzátoru.

2.   KALIBRACE SYSTÉMU PRO MĚŘENÍ ČÁSTIC

2.1   Úvod

Každá část se musí kalibrovat tak často, jak je potřebné ke splnění požadavků na přesnost podle tohoto předpisu. Metoda kalibrace, která se použije, je popsána v tomto bodu pro přístroje uvedené v bodě 1.5 dodatku 1 přílohy 4A.

Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze použít metody popsané v bodech 8.1 a 8.2 přílohy 4B jako alternativu metod uvedených v bodě 2 tohoto dodatku.

2.2   Měření průtoku

Kalibrace plynoměrů nebo zařízení k měření průtoku musí být ve shodě s vnitrostátními nebo mezinárodními normami.

Maximální chyba měřené hodnoty nesmí být větší než ± 2 % zjištěného údaje.

U systémů s ředěním části toku má mimořádný význam přesnost průtoku vzorku výfukového plynu GSE , jestliže se neměří přímo, nýbrž určuje na základě diferenciálního měření průtoku:

Formula

V tomto případě přesnost ± 2 % u G TOTW a GDILW nepostačuje k zajištění přijatelné přesnosti GSE . Jestliže se průtok plynu diferenciálním měřením toku, musí být maximální chyba rozdílu taková, aby přesnost G SE byla v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat metodou střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje.

2.3   Kontrola ředicího poměru

Když se použijí systémy pro odběr částic bez EGA (bod 1.2.1.1 dodatku 4 přílohy 4A), zkontroluje se ředicí poměr při každém nově instalovaném motoru za běhu motoru a při měření koncentrace CO2 nebo NOx v surovém a ve zředěném výfukovém plynu.

Změřený ředicí poměr se smí lišit od ředicího poměru vypočteného ze změřených hodnot koncentrace CO2 nebo NOx o nejvýše ± 10 %.

2.4   Kontrola podmínek části toku

Rozsah rychlosti výfukového plynu a kolísání tlaku se musí zkontrolovat a v případě potřeby seřídit podle požadavků uvedených v bodě 1.2.1.1 dodatku 4 přílohy 4 (EP).

2.5   Intervaly mezi kalibracemi

Přístroje k měření průtoku se musí kalibrovat nejméně každé tři měsíce nebo vždy, když se na systému provedly opravy nebo změny, které by mohly ovlivnit kalibraci.

2.6   Dodatečné požadavky na kalibraci u systémů s ředěním části toku

2.6.1   Periodická kalibrace

Jestliže se průtok vzorku plynu určuje diferenciálním měřením průtoku, průtokoměr nebo přístroj na měření průtoku musí být kalibrován některým z níže uvedených postupů, u nichž průtok vzorku G SE v tunelu splňuje požadavky na přesnost podle bodu 1 dodatku 1 přílohy 4A:

Průtokoměr pro G DILW se sériově připojí k průtokoměru pro GTOTW , rozdíl mezi oběma průtokoměry se kalibruje nejméně u pěti nastavených hodnot s hodnotami průtoku rovnoměrně rozloženými mezi nejnižší hodnotou G DILW použitou při zkoušce a hodnotou GTOTW použitou při zkoušce. Ředicí tunel může být obtékán.

K průtokoměru pro GTOTW se sériově připojí kalibrované zařízení na měření hmotnostního průtoku a zkontroluje se přesnost hodnoty použité při zkoušce. Pak se kalibrované zařízení na měření hmotnostního průtoku sériově připojí k průtokoměru pro G DILW a zkontroluje se přesnost nejméně u pěti nastavení, která odpovídají ředicímu poměru mezi 3 a 50, ve vztahu ke GTOTW použitému při zkoušce.

Přenosová trubka TT se odpojí od výfuku a připojí se k ní kalibrované zařízení na měření průtoku s vhodným rozsahem pro měření GSE. GTOTW se nastaví na hodnotu použitou při zkoušce a G DILW se postupně nastaví nejméně na pět hodnot odpovídajících ředicím poměrům q mezi 3 a 50. Alternativně může být použita speciální linka pro kalibraci průtoku, kterou je tunel obtékán, avšak celkový průtok a průtok ředicího vzduchu se udržuje jako při skutečné zkoušce.

Do přenosové trubky TT se přivede sledovací plyn. Tímto sledovacím plynem může být některá ze složek výfukového plynu, např. CO2 nebo NOx. Po zředění v tunelu se tato složka sledovacího plynu změří. Měření se provádí pro pět ředicích poměrů mezi 3 a 50. Přesnost průtoku vzorku se určí z hodnoty ředicího poměru q:

Formula

Při zajišťování přesnosti G SE je nutno brát v úvahu přesnost analyzátorů plynů.

2.6.2   Kontrola průtoku uhlíku

Kontrola průtoku uhlíku s použitím skutečného výfukového plynu se důrazně doporučuje k odhalení problémů při měření a kontrole a k ověření správné funkce systému s ředěním části toku. Kontrola průtoku uhlíku by měla být provedena nejméně při každé instalaci nového motoru nebo po významné změně konfigurace zkušební komory.

Motor musí běžet na maximální točivý moment při plném zatížení a otáčkách nebo v jiném ustáleném režimu, při němž vzniká 5 % nebo více emisí CO2. Systém odběru vzorků s ředěním části toku musí pracovat s faktorem ředění přibližně 15:1.

2.6.3   Kontrola před zkouškou

Kontrola před zkouškou se provede nejdéle 2 hodiny před zkouškou tímto způsobem:

Zkontroluje se přesnost průtokoměrů stejnou metodou, jaká se používá ke kalibraci nejméně dvou bodů, včetně hodnot průtoku G DILW, které odpovídají poměrům ředění mezi 5 a 15 pro hodnotu GTOTW použitou při zkoušce.

Pokud lze na základě záznamů postupu kalibrace popsané výše prokázat, že kalibrace průtokoměru je stabilní po delší dobu, je možno kontrolu před zkouškou vynechat.

2.6.4   Určení doby transformace

Nastavení systému pro vyhodnocení doby transformace musí být naprosto stejné jako při měření ve skutečné zkoušce. Doba transformace se určí touto metodou:

Nezávislý referenční průtokoměr s měřicím rozsahem vhodným pro průtok sondou se zapojí v sérii se sondou a spojí se s ní. Tento průtokoměr musí mít dobu transformace kratší než 100 ms pro velikosti průtoku použité při měření doby odezvy a dostatečně malé škrcení toku, aby neovlivňovalo dynamický výkon systému s ředěním části toku, a musí být v souladu s osvědčenou technickou praxí.

Do průtoku výfukových plynů (nebo průtoku vzduchu, pokud se průtok výfukových plynů stanovuje výpočtem) systémem s částečným ředěním toku se zavede skoková změna, z nízkého průtoku na nejméně 90 % plného rozsahu stupnice. Spouštěcí impuls této skokové změny by měl být stejný, jaký se používá ke spuštění regulace předem stanoveného průběhu během skutečné zkoušky. Signál iniciace skokové změny průtoku výfukového plynu a odezva průtokoměru se musí měřit rychlostí nejméně 10 Hz.

Na základě těchto údajů se určí doba transformace pro systém s ředěním části toku, což je doba od počátku signálu ke skokové změně průtoku do bodu 50 % odezvy průtokoměru. Podobným způsobem se určí doba transformace signálu G SE systému s ředěním části toku a signálu GEXHW průtokoměru výfukového plynu. Tyto signály se používají při regresních kontrolách prováděných po každé zkoušce (bod 2.4 dodatku 1 přílohy 4A).

Výpočet se opakuje nejméně pro pět hodnot náběhu a doběhu a z výsledků se vypočítá průměrná hodnota. Od této hodnoty se odečte interní doba transformace (< 100 ms) referenčního průtokoměru. Tím se získá hodnota „předem stanoveného průběhu“ systému s ředěním části toku, která se použije podle bodu 2.4 dodatku 1 přílohy 4A.

3.   KALIBRACE SYSTÉMU CVS

3.1   Obecné

Systém CVS se kalibruje s použitím přesného průtokoměru a zařízení umožňujících měnit pracovní podmínky.

Průtok systémem se měří při různém pracovním nastavení průtoku, přičemž se měří parametry regulace systému a uvádějí do vztahu s průtokem.

Mohou se použít různé typy průtokoměrů, např. kalibrovaná Venturiho trubice, kalibrovaný laminární průtokoměr nebo kalibrovaný turbinový průtokoměr.

Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze použít metody popsané v bodech 8.1 a 8.2 přílohy 4B jako alternativu metod uvedených v bodě 3 tohoto dodatku.

3.2   Kalibrace objemového dávkovacího čerpadla (PDP)

Všechny parametry čerpadla se musí měřit současně s parametry kalibrované Venturiho trubice, která je sériově připojena k čerpadlu. Vypočtené hodnoty průtoku (v m3/min na vstupu čerpadla při absolutním tlaku a teplotě) se vynesou v závislosti na korelační funkci reprezentující specifickou kombinaci parametrů čerpadla. Odvodí se lineární rovnice vyjadřující vztah mezi průtokem čerpadla a uvedenou korelační funkcí. Jestliže má systém CVS pohon s více rychlostmi, provede se kalibrace pro každou použitou rychlost.

Během kalibrace musí být udržována stálá teplota.

Úniky ze všech spojů a potrubí mezi kalibrační Venturiho trubicí a čerpadlem CVS se musí udržovat na hodnotě nižší než 0,3 % nejnižší hodnoty průtoku (při maximálním škrcení a nejnižších otáčkách čerpadla PDP).

3.2.1   Analýza dat

Vypočítá se průtok vzduchu (Q s) při každém nastavení odporu (nejméně 6 nastavení) v standardních hodnotách m3/min podle údajů průtokoměru a s použitím metody udané výrobcem. Pak se takto přepočte průtok vzduchu na průtok čerpadla (V 0) v m3/ot při absolutní teplotě a absolutním tlaku na vstupu čerpadla:

Formula

kde:

Qs

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,3 kPa, 273 K) (m3/s)

T

=

teplota na vstupu čerpadla (K)

pA

=

absolutní tlak na vstupu čerpadla (p B – p 1) (kPa)

n

=

otáčky čerpadla (ot./s)

Pro zahrnutí interakce kolísání tlaku a ztrát v čerpadle, se stanoví korelační funkce (X 0) mezi otáčkami čerpadla, tlakovým rozdílem mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla podle vztahu:

Formula

kde:

Δpp

=

rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla (kPa)

pA

=

tlakový rozdíl mezi vstupem a výstupem čerpadla (kPa)

Lineárním vyrovnáním metodou nejmenších čtverců se získá kalibrační rovnice:

Formula

D0 a m jsou konstanty pořadnice a sklonu, tyto konstanty popisují regresní přímky.

U systému CVS s více rychlostmi musí být kalibrační křivky získané pro různé rozsahy průtoku čerpadla přibližně paralelní, přičemž hodnota pořadnice (D 0) s klesajícím průtokem čerpadla roste.

Hodnoty vypočtené z rovnice musí být v rozsahu ± 0,5 % změřené hodnoty V 0. Hodnoty m budou u různých čerpadel různé. Úsady částic způsobí v průběhu času zmenšování skluzu čerpadla, což se projeví v nižších hodnotách m. Proto se kalibrace musí provést při uvedení čerpadla do provozu, po větší údržbě, a jestliže ověření celého systému (bod 3.5) ukazuje změnu míry ztrát.

3.3   Kalibrace Venturiho trubice s kritickým průtokem (CFV)

Kalibrace CFV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s kritickým prouděním. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty:

Formula

kde:

Kv

=

kalibrační koeficient

pA

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice (kPA)

T

=

teplota na vstupu Venturiho trubice (K)

3.3.1   Analýza dat

Vypočítá se průtok vzduchu (Q s) při každém nastavení odporu (nejméně 8 nastavení) v standardních hodnotách m3/min podle údajů průtokoměru a s použitím metody udané výrobcem. Kalibrační koeficient se vypočítá z kalibračních dat pro každé nastavení podle vztahu:

Formula

kde:

Qs

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,3 kPa, 273 K) (m3/s)

T

=

teplota na vstupu Venturiho trubice (K)

pA

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice (kPa)

K určení rozsahu kritického proudění se sestrojí křivka K v jako funkce tlaku na vstupu Venturiho trubice. Při kritickém (škrceném) průtoku má K v relativně konstantní hodnotu. Když tlak klesá (zvětšuje se podtlak), Venturiho trubice přestává být škrcena a K v se snižuje, což ukazuje, že CFV pracuje mimo přípustný rozsah.

Při minimálním počtu osmi bodů v oblasti kritického průtoku se vypočítá průměrná hodnota K V a směrodatná odchylka. Směrodatná odchylka nesmí překročit ± 0,3 % střední hodnoty K V.

3.4   Kalibrace Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV)

Kalibrace SSV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s podzvukovým prouděním. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty a tlakového spádu mezi vstupem a hrdlem SSV:

Formula

kde:

A0 = soubor konstant a převodů jednotek =

0,006111 v jednotkách SIFormula

d= průměr hrdla SSV (m)

Cd = výtokový součinitel SSV

pA = absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice (kPA)

T= teplota na vstupu Venturiho trubice (K)

r= poměr absolutního statického tlaku mezi hrdlem a vstupem Formula

ß= poměr průměru hrdla SSV, d, k vnitřnímu Formula

3.4.1   Analýza dat

Vypočítá se průtok vzduchu (Q SSV) při každém nastavení průtoku (nejméně 16 nastavení) v standardních hodnotách m3/min podle údajů průtokoměru a s použitím metody udané výrobcem. Výtokový součinitel se vypočítá z kalibračních dat pro každé nastavení podle vztahu:

Formula

kde:

QSSV

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,3 kPa, 273 K), m3/s

T

=

teplota na vstupu Venturiho trubice (K)

d

=

průměr hrdla SSV (m)

r

=

poměr absolutního statického tlaku mezi hrdlem a vstupem Formula

ß

=

poměr průměru hrdla SSV, d, k vnitřnímu Formula

K určení rozsahu podzvukového proudění se sestrojí křivka C d jako funkce Reynoldsova čísla Re v hrdle SSV. Hodnota Re u hrdla SSV se vypočítá podle vztahu:

Formula

kde:

A1

=

soubor konstant a převodů jednotek Formula

QSSV

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,3 kPa, 273 K) (m3/s)

d

=

průměr hrdla SSV (m)

μ

=

absolutní nebo dynamická viskozita plynu vypočtená podle vztahu:

Formula

kde:

b

=

Formula

S

=

empirická konstanta = 104,4 K

Protože se hodnota Q SSV používá ve vzorci pro výpočet Re, musí být výpočty zahájeny prvním odhadem Q SSV nebo C d kalibrační Venturiho trubice a opakovány do konvergence hodnoty Q SSV. Konvergenční metoda musí mít přesnost nejméně 0,1 %.

Pro nejméně šestnáct bodů v oblasti podzvukového proudění musí být hodnoty Cd vypočtené pomocí výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky v rozmezí ± 0,5 % naměřené hodnoty Cd u každého kalibračního bodu.

3.5   Ověření celého systému

Celková přesnost odběrného systému CVS a analytického systému se určí zavedením známého množství znečišťujícího plynu do systému během jeho normální činnosti. Znečišťující látka se analyzuje a vypočte se hmotnost podle bodu 2.4.1 dodatku 3 přílohy 4A kromě propanu, u něhož se použije faktor 0,000472 místo hodnoty 0,000479 pro HC. Použije se některá z dvou níže uvedených metod.

3.5.1   Měření pomocí clony s kritickým průtokem

Do systému CVS se kalibrovanou clonou s kritickým průtokem zavede známé množství čistého plynu (propanu). Je-li vstupní tlak dostatečně vysoký, je průtok, nastavený pomocí clony s kritickým průtokem, nezávislý na tlaku na výstupu clony (kritický průtok). Systém CVS má pracovat jako při normální zkoušce emisí výfukového plynu po dobu asi 5 až 10 minut. Pomocí běžného zařízení (pomocí vaku pro jímání vzorku nebo metodou integrace) se analyzuje vzorek plynu a vypočítá hmotnost plynu. Takto určená hmotnost se nesmí od známé hmotnosti vpuštěného plynu lišit o více než ± 3 %.

3.5.2   Měření gravimetrickou metodou

Stanoví se hmotnost malého válce naplněného propanem s přesností ± 0,01 g. Systém CVS se nechá pracovat po dobu asi 5 až 10 minut jako při normální zkoušce emisí výfukového plynu, přičemž se do systému vstříkne oxid uhelnatý nebo propan. Množství vypuštěného čistého plynu se určí měřením rozdílu hmotnosti. Pomocí běžného zařízení (pomocí vaku pro jímání vzorku nebo metodou integrace) se analyzuje vzorek plynu a vypočítá hmotnost plynu. Takto určená hmotnost se nesmí od známé hmotnosti vpuštěného plynu lišit o více než ± 3 %.

(1)  Postup kalibrace je u NRSC i NRTC stejný, s výjimkou požadavků uvedených v bodech 1.11 a 2.6.

Dodatek 3

Vyhodnocení změřených hodnot a výpočty

1.   VYHODNOCENÍ ZMĚŘENÝCH HODNOT A VÝPOČTY – ZKOUŠKA NRSC

1.1   Vyhodnocení změřených hodnot plynných emisí

K vyhodnocení plynných emisí se pro každý režim určí střední hodnota ze záznamu údajů posledních 60 sekund režimu, a jestliže se použije metoda bilance uhlíku, určí se v průběhu každého režimu střední koncentrace (conc) of HC, CO, NOx a CO2 ze středních hodnot záznamů údajů a příslušných kalibračních údajů. Může se použít jiný způsob záznamu, jestliže zajistí rovnocenný sběr dat.

Průměrné koncentrace pozadí (conc d) se mohou určit ze záznamu údajů z vaků pro jímání ředicího vzduchu nebo ze záznamů údajů kontinuálního měření pozadí (bez odběrných vaků) a z příslušných kalibračních údajů.

Jestliže se použijí cykly s lineárními přechody mezi režimy podle písm. a) nebo b) bodu 1.2 přílohy 5 uplatní se postupy vyhodnocení změřených údajů a výpočtů podle bodu 7.8.2.2 přílohy 4B a použitelné části bodů A.8.2, A.8.3 a A.8.4. Konečné výsledky zkoušky se vypočítají z rovnic A.8-60 a A.8-61, respektive A.7-49 a A.7-50.

1.2   Emise částic

K vyhodnocení částic se zaznamená celková hmotnost (M SAM,i) vzorku zachyceného filtry pro každý režim. Filtry se vloží zpět do vážicí komory a stabilizují se po dobu nejméně jedné hodiny, avšak nejvýše po dobu 80 hodin, a poté se zváží. Zaznamená se brutto hmotnost filtrů a odečte se hmotnost tara (viz bod 3.1 přílohy 4A). Hmotnost částic (M f u metody jediného filtru; M f,i u metody více filtrů) je součet hmotností částic na primárních a koncových filtrech. Je-li nutno použít korekci pozadím, zaznamená se hmotnost (M DIL) ředicího vzduchu, který prošel filtry, a hmotnost částic (M d). Jestliže se vykonalo více než jedno měření, vypočítá se pro každé jednotlivé měření poměr M d/M DIL a určí se střední hodnota.

Jestliže se použijí cykly s lineárními přechody mezi režimy podle písm. a) nebo b) bodu 1.2 přílohy 5 uplatní se postupy vyhodnocení změřených údajů a výpočtů podle bodu 7.8.2.2 přílohy 4B a použitelné části bodů A.8.2, A.8.3 a A.8.4. Konečné výsledky zkoušky se vypočítají z rovnice A.8-64, respektive A.7-53.

1.3   Výpočet plynných emisí

Výsledky zkoušek, které se uvedou v protokolu o zkoušce, se vypočtou v následujících krocích:

1.3.1   Emise částic

Průtok výfukového plynu (G EXHW,i) se určí pro každý režim podle bodů 1.2.1 až 1.2.3 dodatku 1 přílohy 4A.

Jestliže se použije systém s ředěním plného toku, určí se celkový průtok zředěného výfukového plynu (G TOTW,i) pro každý režim podle bodu 1.2.4 dodatku 1 přílohy 4A.

1.3.2   Korekce suchého stavu na vlhký stav

Korekce suchého stavu na vlhký stav (G EXHW,i) se určí pro každý režim podle bodů 1.2.1 až 1.2.3 dodatku 1 přílohy 4A.

Má-li být použita hodnota G EXHW, převede se změřená koncentrace na vlhký stav podle níže uvedených vzorců, pokud již nebyla ve vlhkém stavu změřena:

Formula

Pro surový výfukový plyn

Formula

Formula

Formula

Pro zředěný plyn:

Formula

nebo:

Formula

Formula

Pro ředicí vzduch:

Formula

Formula

Formula

Pro nasávaný vzduch (jestliže je jiný než ředicí vzduch):

Formula

Formula

Formula

kde:

Ha

=

absolutní vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu)

Hd

=

absolutní vlhkost ředicího vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu)

Rd

=

relativní vlhkost ředicího vzduchu (%)

Ra

=

relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%)

pd

=

tlak nasycených par v ředicím vzduchu (kPa)

pa

=

tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kPa)

pB

=

celkový barometrický tlak (kPa).

Pozn.: Hodnoty Ha a Hd lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem s použitím obecně uznávaných vzorců.

1.3.3   Korekce na vlhkost u NOx

Protože emise NOx jsou závislé na podmínkách okolního vzduchu, musí se koncentrace NOx korigovat s ohledem na teplotu a vlhkost okolního vzduchu pomocí faktoru K H podle vztahu:

Formula

kde:

Formula

Formula

Formula (dry air basis)

Ta

=

teplota vzduchu (K)

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu):

Formula

kde:

R a

=

relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%)

p a

=

tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kPa)

p B

=

celkový barometrický tlak (kPa).

Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců.

1.3.4   Výpočet hmotnostních průtoků emisí

Hmotnostní průtoky emisí pro každý režim se vypočtou takto:

a)

Pro surový výfukový plyn (1):

Formula

b)

pro zředěný výfukový plyn (2):

Formula

kde:

conc c koncentrace korigovaná pozadím

Formula

Formula

nebo:

Formula

Koeficienty u-vlhký se použijí podle tabulky 5.

Tabulka 5

Hodnoty koeficientů u-vlhký pro různé složky výfukového plynu

Plyn

u

conc

NOx

0,001587

ppm

CO

0,000966

ppm

HC

0,000479

ppm

CO2

15,19

%

Hustota HC je založena na průměrném poměru uhlíku k vodíku 1:1,85.

1.3.5   Výpočet specifických emisí

Specifické emise (g/kWh) se vypočtou pro každou jednotlivou složku:

Formula

kde: Formula.

Při výše uvedeném výpočtu se používají váhové faktory a počet režimů n podle bodu 3.7.1 přílohy 4A.

1.4   Výpočet emisí částic

Emise částic se vypočtou tímto způsobem:

1.4.1   Korekční faktor vlhkosti pro částice

Protože emise částic ze vznětových motorů jsou závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se hmotnostní průtok částic korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu faktorem K p podle vztahu:

Formula

kde:

H a= je vlhkost nasávaného vzduchu, g vody na 1 kg suchého vzduchu

kde:

R a= relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%)

p a= tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kPa)

p B= celkový barometrický tlak (kPa).

Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců.

1.4.2   Systém s ředěním části toku

Konečné výsledky zkoušky emisí částic uváděné v protokolu o zkoušce se získají níže uvedenými kroky. Protože druhy regulace ředicího poměru mohou být různé, použijí se k určení ekvivalentního hmotnostního průtoku zředěného výfukového plynu G EDF různé metody výpočtu. Všechny výpočty se zakládají na průměrných hodnotách jednotlivých režimů (i) během doby odběru vzorku.

1.4.2.1   Izokinetické systémy

Formula

Formula

kde r odpovídá poměru ploch průřezů izokinetické sondy A p a výfukové trubky A T:

Formula

1.4.2.2   Systémy s měřením koncentrace CO2 nebo NOx

Formula

Formula

kde:

Conc E

=

koncentrace vlhkého sledovacího plynu v surovém výfukovém plynu

Conc D

=

koncentrace vlhkého sledovacího plynu ve zředěném výfukovém plynu

Conc A

=

koncentrace vlhkého sledovacího plynu v ředicím vzduchu

Koncentrace měřené pro suchý stav se převádějí na vlhký stav podle bodu 1.3.2.

1.4.2.3   Systémy s měřením CO2 a metoda bilance uhlíku

Formula

kde:

CO 2D

=

koncentrace CO2 ve zředěném výfukovém plynu

CO 2A

=

koncentrace CO2 v ředicím vzduchu

(koncentrace v objemových % ve vlhkém stavu)

Uvedená rovnice je založena na předpokladu uhlíkové bilance (atomy uhlíku dodané motoru se uvolňují v podobě CO2) a je odvozena těmito kroky:

Formula

a:

Formula

1.4.2.4   Systémy s měřením průtoku

Formula

Formula

1.4.3   Systém s ředěním plného toku

Konečné výsledky zkoušky emisí částic uváděné v protokolu o zkoušce se získají níže uvedenými kroky.

Všechny výpočty se zakládají na průměrných hodnotách jednotlivých režimů (i) během doby odběru vzorku.

G EDFW,i = G TOTW,i

1.4.4   Výpočet hmotnostního průtoku částic

Hmotnostní průtok částic se vypočte takto:

 

U metody s jedním filtrem:

Formula

kde:

(G EDFW)aver za zkušební cyklus se určí součtem průměrných hodnot pro jednotlivé režimy během doby odběru vzorků:

Formula

Formula

kde i 1, … n

 

U metody s více filtry:

Formula

kde i 1, … n

Hmotnostní průtok částic může být korigován pozadím takto:

 

U metody s jedním filtrem:

Formula

Jestliže se provádí více než jedno měření, nahradí se (M d/M DIL) výrazem (M d/M DIL)aver

Formula

nebo:

Formula

 

U metody s více filtry:

Formula

Jestliže se provádí více než jedno měření, nahradí se (M d/M DIL) výrazem (M d/M DIL)aver

Formula

nebo:

Formula

1.4.5   Výpočet specifických emisí

Specifické emise částic PT (g/kWh) se vypočtou takto (3):

 

U metody s jedním filtrem:

Formula

 

U metody s více filtry:

Formula

1.4.6   Efektivní váhový faktor

U metody s jedním filtrem se efektivní váhový faktor WF E, i pro každý režim vypočte podle vztahu:

Formula

kde i 1, … n

Hodnota efektivních váhových faktorů se smí lišit od hodnoty váhových faktorů uvedených v bodu 3.7.1 přílohy 4A nejvýše o ±0,005 (absolutní hodnota).

2.   VYHODNOCENÍ ZMĚŘENÝCH HODNOT A VÝPOČTY (ZKOUŠKA NRTC)

V této části jsou popsány dva principy měření, které lze použít k vyhodnocení emisí znečišťujících látek při cyklu NRTC:

a)

plynné složky jsou měřeny v reálném čase v surových výfukových plynech a částice jsou určeny pomocí systému s ředěním části toku;

b)

plynné složky a částice se určí s použitím systému s ředěním plného toku (systém CVS).

2.1   Výpočet plynných emisí v surovém výfukovém plynu a emisí částic s použitím systému s ředěním části toku

2.1.1   Úvod

K výpočtu hmotnosti emisí se používají signály okamžité koncentrace plynných složek, které se násobí okamžitým hmotnostním průtokem výfukového plynu. Hmotnostní průtok výfukového plynu lze měřit přímo nebo vypočítat metodou podle bodu 2.2.3 dodatku 1 přílohy 4A. (měření průtoku nasávaného vzduchu a paliva, metoda měření pomocí sledovacího plynu metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduch/palivo). Zvláštní pozornost je třeba věnovat dobám odezvy jednotlivých přístrojů. Tyto rozdíly je nutno brát v úvahu při časové synchronizaci signálů.

U částic se používají signály hmotnostního průtoku výfukového plynu k regulaci systému s ředěním části toku pro odběr vzorku proporcionálního hmotnostnímu průtoku výfukového plynu. Kvalita proporcionality se kontroluje regresní analýzou vztahu mezi průtokem vzorku a výfukového plynu podle bodu 2.4 dodatku 1 přílohy 4A.

2.1.2   Určení plynných složek

2.1.2.1   Výpočet hmotnosti emisí

Hmotnost znečišťujících látek Mgas (g/zkouška) se určí výpočtem okamžité hmotnosti emisí z koncentrace znečišťujících látek v surovém výfukovém plynu, z hodnot koeficientu u podle tabulky 6 (viz též bod 1.3.4) a z hmotnostního průtoku výfukového plynu, s vyrovnáním s ohledem na dobu transformace a integrací okamžitých hodnot přes celou dobu cyklu. Výhodnější je měřit koncentrace ve vlhkém stavu. Jestliže se měří v suchém stavu, je nutno před dalšími výpočty provést u okamžitých hodnot koncentrace korekci suchého stavu na vlhký stav.

Tabulka 6

Hodnoty koeficientů u-vlhký pro různé složky výfukového plynu

Plyn

u

conc

NOx

0,001587

ppm

CO

0,000966

ppm

HC

0,000479

ppm

CO2

15,19

%

Hustota HC je založena na průměrném poměru uhlíku k vodíku 1:1,85.

Použije se rovnice:

Formula (v g/zkouška)

kde:

u

=

poměr mezi hustotou složky výfukového plynu a hustotou výfukového plynu

conc i

=

okamžitá koncentrace příslušné složky v surovém výfukovém plynu (ppm)

GEXHW, i

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu (kg/s)

f

=

frekvence sběru dat (Hz)

n

=

počet měření

Při výpočtu NOx se použije korekční faktor vlhkosti k H , jak je uvedeno níže.

Pokud okamžité koncentrace nebyly měřeny ve vlhkém stavu, převedou se na vlhký stav, jak je uvedeno níže.

2.1.2.2   Korekce suchého stavu na vlhký stav

Jestliže se okamžitá koncentrace měří v suchém stavu, je nutné ji převést na vlhký stav podle vztahu:

Formula

kde:

Formula

kde:

Formula

kde:

conc CO2

=

koncentrace suchého CO2 (%)

conc CO

=

koncentrace suchého CO (%)

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na kg suchého vzduchu)

Formula

kde:

R a

=

relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%)

p a

=

tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kPa)

p B

=

celkový barometrický tlak (kPa).

Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců.

2.1.2.3   Korekce vlhkosti a teploty u NOx

Protože emise NOx jsou závislé na podmínkách okolního vzduchu, musí se koncentrace NOx korigovat s ohledem na vlhkost a teplotu okolního vzduchu pomocí faktorů uvedených ve vztahu:

Formula

kde:

T a

=

teplota nasávaného vzduchu (K)

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu)

Formula

kde:

R a

=

relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%)

p a

=

tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kPa)

p B

=

celkový barometrický tlak (kPa).

Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců.

2.1.2.4   Výpočet specifických emisí

Specifické emise (g/kWh) se vypočtou pro každou jednotlivou složku podle vztahu:

Formula

kde:

M gas,cold

=

celková hmotnost plynných znečišťujících látek během cyklu se startem za studena (g)

M gas,hot

=

celková hmotnost plynných znečišťujících látek během cyklu se startem za tepla (g)

W act,cold

=

efektivní práce cyklu během cyklu se startem za studena určená podle bodu 4.6.2 přílohy 4A (kWh)

W act,hot

=

efektivní práce cyklu během cyklu se startem za tepla určená podle bodu 4.6.2 přílohy 4A (kWh)

2.1.3   Určení částic

2.1.3.1   Výpočet hmotnosti emisí

Hmotnost částic M PT,cold a M PT,hot (g/zkouška) se vypočítá některou z těchto metod:

a)

Formula

kde:

M PT

=

M PT,cold pro cyklus se startem za studena

M PT

=

M PT,hot pro cyklus se startem za tepla

M f

=

hmotnost vzorku částic odebraného během cyklu (mg)

M EDFW

=

hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu během cyklu (kg)

M SAM

=

hmotnost zředěného výfukového plynu prošlého filtry pro odběr vzorku částic (kg)

Celková hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu během cyklu se určí podle vztahů:

Formula Formula Formula

kde:

G EDFW,i

=

okamžitý ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu (kg/s)

G EXHW,i

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu (kg/s)

q i

=

okamžitý ředicí poměr

G TOTW,i

=

okamžitý hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ředicím tunelem (kg/s)

G DILW,i

=

okamžitý hmotnostní průtok ředicího vzduchu (kg/s)

f

=

frekvence sběru údajů (Hz)

n

=

počet měření

b)

Formula

kde:

M PT

=

M PT,cold pro cyklus se startem za studena

M PT

=

M PT,hot pro cyklus se startem za tepla

M f

=

hmotnost vzorku částic odebraného během cyklu (mg)

r s

=

průměrný podíl odebraného vzorku během cyklu

kde:

Formula

M SE

=

hmotnost vzorku výfukového plynu během cyklu (kg)

M EXHW

=

celková hmotnost výfukového plynu během cyklu (kg)

M SAM

=

hmotnost zředěného výfukového plynu prošlého filtry pro odběr vzorku částic (kg)

M TOTW

=

hmotnost zředěného výfukového plynu prošlého ředicím tunelem (kg)

Pozn.: V případě systému s odběrem celkového vzorku jsou hodnoty M SAM a M TOTW identické.

2.1.3.2   Korekční faktor vlhkosti pro částice

Protože jsou emise částic ze vznětových motorů závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se koncentrace částic korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu faktorem kp podle vztahu:

Formula

kde:

H a= vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu)

kde:

R a= relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%)

p a= tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kPa)

p B= celkový barometrický tlak (kPa).

Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců.

2.1.3.3   Výpočet specifických emisí

Specifické emise (g/kWh) se vypočtou podle vztahu:

Formula

kde:

M PT,cold

=

hmotnost částic během cyklu se startem za studena (g/zkouška)

M PT,hot

=

hmotnost částic během cyklu se startem za tepla (g/zkouška)

K p, cold

=

korekční faktor vlhkosti pro částice během cyklu se startem za studena

K p, hot

=

korekční faktor vlhkosti pro částice během cyklu se startem za tepla

W act, cold

=

efektivní práce cyklu během cyklu se startem za studena určená podle bodu 4.6.2 přílohy 4A (kWh)

W act, hot

=

efektivní práce cyklu během cyklu se startem za tepla určená podle bodu 4.6.2 přílohy 4A (kWh)

2.2   Určení plynných složek a částic u systému s ředěním plného toku

Pro výpočet emisí ve zředěném výfukovém plynu je nutné znát hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu. Celkový průtok zředěného výfukového plynu za celý cyklus MTOTW (kg/zkouška) se vypočítá z naměřených hodnot za celý cyklus a z příslušných kalibračních údajů zařízení (V 0 pro PDP, K V pro CFV, C d pro SSV): mohou být použity metody popsané v bodu 2.2.1. Je-li celková hmotnost vzorku částic (MSAM) a plynných znečišťujících látek větší než 0,5 % celkového průtoku systému CVS (MTOTW) , je nutno průtok systému CVS pro MSAM korigovat nebo tok vzorku částic vrátit do systému CVS před zařízení na měření průtoku.

2.2.1   Určení průtoku zředěného výfukového plynu

Systém PDP-CVS

Hmotnostní průtok během celého cyklu se vypočítá podle vztahu (za předpokladu, že se teplota zředěného výfukového plynu při použití výměníku tepla udržuje po celý cyklus v rozmezí ±6 K):

Formula

kde:

MTOTW

=

hmotnost zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu za celý cyklus

V 0

=

objem plynu čerpaného za jednu otáčku čerpadla za zkušebních podmínek (m3/ot.)

N P

=

celkový počet otáček čerpadla během zkoušky

p B

=

atmosférický tlak ve zkušební komoře (kPa)

p 1

=

tlakový spád mezi atmosférickým tlakem a tlakem na vstupu čerpadla (kPa)

T

=

průměrná teplota zředěného výfukového plynu u vstupu čerpadla během cyklu (K)

Používá-li se systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se okamžitá hmotnost emisí a integruje se přes celý cyklus. V tomto případě se vypočítá okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu podle vztahu:

Formula

kde:

N P, i = celkový počet otáček čerpadla v časovém úseku

Systém CFV-CVS

Hmotnostní průtok během celého cyklu se vypočítá, za předpokladu, že se teplota zředěného výfukového plynu při použití výměníku tepla udržuje po celý cyklus v rozmezí ±11 K, podle vztahu:

Formula

kde:

MTOTW

=

hmotnost zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu za celý cyklus

t

=

doba cyklu (s)

K v

=

kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým průtokem

p A

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice (kPA)

T

=

absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice (K)

Používá-li se systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se okamžitá hmotnost emisí a integruje se přes celý cyklus. V tomto případě se vypočítá okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu podle vztahu:

Formula

kde:

Δti = časový úsek (s)

Systém SSV-CVS

Hmotnostní průtok během celého cyklu se vypočítá podle vztahu (za předpokladu, že se teplota zředěného výfukového plynu při použití výměníku tepla udržuje po celý cyklus v rozmezí ±11 K):

Formula

kde:

Formula

A 0

=

souhrn konstant a převodů jednotek

= 0,006111 v jednotkách SI Formula

d

=

průměr hrdla SSV (m)

C d

=

výtokový součinitel SSV

p A

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice (kPa)

T

=

teplota na vstupu Venturiho trubice (K)

r

=

poměr absolutního statického tlaku mezi hrdlem a vstupem Formula

ß

=

poměr průměru hrdla SSV, d,Formula

Používá-li se systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se okamžitá hmotnost emisí a integruje se přes celý cyklus. V tomto případě se vypočítá okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu podle vztahu:

Formula

kde:

Formula

Δti = časový úsek (s)

Výpočet v reálném čase je spuštěn přiměřenou hodnotou C d, např. 0,98, nebo přiměřenou hodnotou Q ssv. Pokud výpočet začne hodnotou Q ssv, použije se tato výchozí hodnota Q ssv k výpočtu Re.

Během všech emisních zkoušek musí být Reynoldsovo číslo u hrdla SSV v rozsahu Reynoldsových čísel použitých k sestrojení kalibrační křivky podle bodu 3.2 dodatku 2.

2.2.2   Korekce vlhkosti u NOx

Protože jsou emise NOx závislé na podmínkách okolního vzduchu, musí se koncentrace NOx korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu pomocí faktorů uvedených ve vztahu:

Formula

kde:

T a

=

teplota vzduchu (K)

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu)

Formula

kde:

R a

=

relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%)

p a

=

tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kPa)

p B

=

celkový barometrický tlak (kPa).

Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců.

2.2.3   Výpočet hmotnostního průtoku emisí

2.2.3.1   Systémy s konstantním hmotnostním průtokem

U systémů s výměníkem tepla se hmotnost znečišťujících látek MGAS (g/zkouška) určí podle vztahu:

Formula

kde:

u

=

poměr mezi hustotou složky výfukového plynu a hustotou výfukového plynu, podle bodu 2.1.2.1 tabulky 6.

conc

=

průměrné koncentrace korigované pozadím za celý cyklus (povinné u NOx a HC) nebo výsledek měření pomocí vaků pro jímání vzorku (ppm).

M TOTW

=

celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus určená podle bodu 2.2.1 (kg).

Protože jsou emise NOx závislé na podmínkách okolního vzduchu, musí se koncentrace NOx korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu pomocí faktoru k H podle bodu 2.2.2.

Koncentrace měřené v suchém stavu musí být převedeny na vlhký stav podle bodu 1.3.2.

2.2.3.1.1   Určení koncentrací korigovaných pozadím

K určení netto koncentrace znečišťujících látek se průměrné koncentrace pozadí plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu odečtou od měřených koncentrací. Průměrné hodnoty koncentrací pozadí se určí metodou vaků pro jímání vzorku nebo kontinuálním měřením a integrací. Použije se tento vztah:

Formula

kde:

conc

=

koncentrace příslušné znečišťující látky v ředicím vzduchu korigovaná množstvím této znečišťující látky obsaženým v ředicím vzduchu (ppm)

conc e

=

koncentrace příslušné znečišťující látky ve zředěném výfukovém plynu (ppm)

conc d

=

okamžitá koncentrace příslušné znečišťující látky v ředicím vzduchu (ppm)

DF

=

faktor ředění

Faktor ředění se vypočítá podle vztahu:

Formula

2.2.3.2   Systémy s kompenzací průtoku

U systémů bez výměníku tepla se hmotnost znečišťujících látek M GAS (g/zkouška) určí výpočtem okamžitých hmotností emisí a integrací okamžitých hodnot během celého cyklu. Také korekci pozadím lze provádět přímo u okamžitých hodnot koncentrace. Použije se tento vztah:

Formula

kde:

conc e, i

=

okamžitá koncentrace příslušné znečišťující látky měřená ve zředěném výfukovém plynu (ppm)

concd

=

okamžitá koncentrace příslušné znečišťující látky v ředicím vzduchu (ppm)

u

=

poměr mezi hustotou složky výfukového plynu a hustotou výfukového plynu, podle bodu 2.1.2.1 tabulky 6.

MTOTW, i

=

okamžitá hmotnost zředěného výfukového plynu (bod 2.2.1) (kg)

MTOTW

=

celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus (bod 2.2.1) (kg)

DF

=

faktor ředění určený podle bodu 2.2.3.1.1

Protože jsou emise NOx závislé na podmínkách okolního vzduchu, musí se koncentrace NOx korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu pomocí faktoru k H podle bodu 2.2.2.

2.2.4   Výpočet specifických emisí

Specifické emise (g/kWh) se vypočtou pro každou jednotlivou složku podle vztahu:

Formula

kde:

M gas,cold

=

celková hmotnost plynných znečišťujících látek během cyklu se startem za studena (g)

M gas,hot

=

celková hmotnost plynných znečišťujících látek během cyklu se startem za tepla (g)

W act,cold

=

efektivní práce cyklu během cyklu se startem za studena určená podle bodu 4.6.2 přílohy 4A (kWh)

W act,hot

=

efektivní práce cyklu během cyklu se startem za tepla určená podle bodu 4.6.2 přílohy 4A (kWh)

2.2.5   Výpočet emise částic

2.2.5.1   Výpočet hmotnostního průtoku

Hmotnost částic M PT,cold a M PT,hot (g/zkouška) se vypočítá podle vztahu:

Formula

kde:

M PT

=

M PT,cold pro cyklus se startem za studena

M PT

=

M PT,hot pro cyklus se startem za tepla

M f

=

hmotnost vzorku částic odebraného během cyklu (mg)

M TOTW

=

celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus určená podle bodu 2.2.1 (kg)

M SAM

=

hmotnost zředěného výfukového plynu odebraného z ředicího tunelu pro jímání částic (kg)

a dále

Formula jestliže se váží odděleně (mg)

M f,p

=

hmotnost částic zachycených na primárním filtru (mg)

M f,b

=

hmotnost částic zachycených na koncovém filtru (mg)

Jestliže se používá systém s dvojitým ředěním, odečte se hmotnost sekundárního ředicího vzduchu od celkové hmotnosti dvakrát zředěného výfukového plynu vedeného k filtrům pro odběr vzorku částic.

Formula

kde:

M TOT

=

hmotnost dvakrát zředěného výfukového plynu vedeného k filtrům pro odběr vzorku částic (kg)

M SEC

=

hmotnost sekundárního ředicího vzduchu (kg)

Jestliže se úroveň pozadí částic v ředicím vzduchu určuje podle bodu 4.4.4 přílohy 4A, může být hmotnost částic korigována pozadím. V tomto případě se hmotnost částic M PT,cold a M PT,hot (g/zkouška) vypočítá podle vztahu:

Formula

kde:

M PT

=

M PT,cold pro cyklus se startem za studena

M PT

=

M PT,hot pro cyklus se startem za tepla

M f, M SAM, M TOTW

=

viz výše

M DIL

=

hmotnost vzorku primárního ředicího vzduchu prošlého systémem odběru vzorku pozadí částic (kg)

M d

=

hmotnost zachycených částic pozadí z primárního ředicího vzduchu (mg)

DF

=

faktor ředění určený podle bodu 2.2.3.1.1

2.2.5.2   Korekční faktor vlhkosti pro částice

Protože jsou emise částic ze vznětových motorů závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se koncentrace částic korigovat s ohledem na vlhkost okolního vzduchu faktorem kp podle vztahu:

Formula

kde:

H a= vlhkost nasávaného vzduchu (g vody na 1 kg suchého vzduchu)

kde:

R a= relativní vlhkost nasávaného vzduchu (%)

p a= tlak nasycených par v nasávaném vzduchu (kPa)

p B= celkový barometrický tlak (kPa).

Pozn.: Hodnotu H a lze určit z výše uvedeného měření relativní vlhkosti nebo z měření rosného bodu, měření tlaku par nebo měření psychrometrem, s použitím obecně uznávaných vzorců.

2.2.5.3   Výpočet specifických emisí

Specifické emise (g/kWh) se vypočtou podle vztahu:

Formula

kde:

M PT,cold

=

hmotnost částic během cyklu se startem za studena u NRTC (g/zkouška)

M PT,hot

=

hmotnost částic během cyklu se startem za tepla u NRTC (g/zkouška)

K p, cold

=

korekční faktor vlhkosti pro částice během cyklu se startem za studena

K p, hot

=

korekční faktor vlhkosti pro částice během cyklu se startem za tepla

W act, cold

=

efektivní práce cyklu během cyklu se startem za studena určená podle bodu 4.6.2 přílohy 4A (kWh)

W act, hot

=

efektivní práce cyklu během cyklu se startem za tepla určená podle bodu 4.6.2 přílohy 4A (kWh)

(1)  V případě NOx se koncentrace NOx (NOx conc nebo NOx conc c) násobí faktorem KHNOx (korekčním faktorem vlhkosti pro NOx uvedeným v bodu 1.3.3): K HNOx · conc nebo K HNOx · conc c

(2)  V případě NOx se koncentrace NOx (NOx conc nebo NOx conc c) násobí faktorem KHNOx (korekčním faktorem vlhkosti pro NOx uvedeným v bodu 1.3.3): K HNOx · conc nebo K HNOx · conc c

(3)  Hmotnostní průtok částic PT mas se násobí faktorem Kp (korekčním faktorem vlhkosti pro částice podle bodu 1.4.1).

Dodatek 4

Analytické systémy a systémy odběru vzorků

1.   SYSTÉMY ODBĚRU VZORKŮ PLYNŮ A ČÁSTIC

Číslo obrázku

Popis

2

Analytický systém pro surový výfukový plyn

3

Analytický systém pro zředěný výfukový plyn

4

Ředění části toku, izokinetický průtok, regulace sacím ventilátorem, odběr dílčího vzorku

5

Ředění části toku, izokinetický průtok, regulace tlakovým ventilátorem, odběr dílčího vzorku

6

Ředění části toku, měření CO2 nebo NOx, odběr dílčího vzorku

7

Ředění části toku, měření CO2 nebo bilance uhlíku, odběr celkového vzorku

8

Ředění části toku, jednoduchá Venturiho trubice a měření koncentrace, odběr dílčího vzorku

9

Ředění části toku, dvojitá Venturiho trubice nebo dvojitá clona a měření koncentrace, odběr dílčího vzorku

10

Ředění části toku, rozdělení do více trubek a měření koncentrace, odběr dílčího vzorku

11

Ředění části toku, regulace průtoku, odběr celkového vzorku

12

Ředění části toku, regulace průtoku, odběr dílčího vzorku

13

Ředění plného toku, objemové dávkovací čerpadlo nebo Venturiho trubice s kritickým průtokem, odběr dílčího vzorku

14

Systém odběru vzorku částic

15

Systém s ředěním plného toku

1.1   Určení plynných emisí

Bod 1.1.1 a obrázky 2 a 3 obsahují podrobný popis doporučených systémů odběru vzorků a analytických systémů. Protože rovnocenných výsledků lze dosáhnout při různém uspořádání, není nutná přesná shoda s uvedenými obrázky. K získání dalších informací a ke koordinaci funkcí dílčích systémů mohou být použity další části, jako jsou přístroje, ventily, elektromagnety, čerpadla a spínače. Jiné součásti, kterých není zapotřebí k udržení přesnosti některých systémů, je možno vyloučit, pokud se jejich vyloučení opírá o odborné technické posouzení.

1.1.1   Složky plynných emisí CO, CO2, HC, NOx

Je popsán analytický systém pro určení plynných emisí v surovém nebo zředěném výfukovém plynu, založený na použití

—

analyzátoru HFID pro měření uhlovodíků;

—

analyzátorů NDIR pro měření oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého;

—

analyzátoru HCLD nebo rovnocenného analyzátoru pro měření oxidů dusíku.

U surového výfukového plynu (obrázek 2) se vzorek k určení všech složek může odebírat jednou odběrnou sondou nebo dvěma odběrnými sondami umístěnými velmi blízko sebe, které jsou uvnitř rozdělené pro různé analyzátory. Je nutné dbát na to, aby v žádném bodě analytického systému nedocházelo ke kondenzaci složek výfuku (tedy ani vody nebo kyseliny sírové).

U zředěného výfukového plynu (obrázek 3) se vzorek k určení uhlovodíků odebírá jinou odběrnou sondou než vzorek k určení ostatních složek. Je nutné dbát na to, aby v žádném bodě analytického systému nedocházelo ke kondenzaci složek výfuku (tedy ani vody nebo kyseliny sírové).

Obrázek 2

Schéma systému sloužícího k analýze CO, NOx a HC

Image

Obrázek 3

Schéma systému sloužícího k analýze CO, CO2, NOx a HC ve zředěném výfukovém plynu

Image

Popisy k obrázkům 2 a 3

Obecné upozornění:

Všechny konstrukční části, se kterými vzorek plynu přijde do styku, musí být udržovány na teplotě předepsané pro příslušný systém.

—   SP1 Odběrná sonda surového výfukového plynu (pouze obrázek 2)

Doporučuje se sonda z nerezové oceli přímého tvaru s uzavřeným koncem a s více otvory. Vnitřní průměr nesmí být větší než vnitřní průměr odběrného potrubí. Tloušťka stěny sondy nesmí být větší než 1 mm. Sonda musí mít nejméně tři otvory ve třech různých radiálních rovinách o takové velikosti, aby odebíraly přibližně stejný tok vzorku. Sonda musí zabírat nejméně 80 % průměru výfukové trubky.

—   SP2 Odběrná sonda vzorků HC ze zředěného výfukového plynu (jen obrázek 3)

Sonda musí:

—

tvořit první část vyhřívaného odběrného potrubí pro uhlovodíky (HSL3) délky 254 mm až 762 mm,

—

mít minimální vnitřní průměr 5 mm,

—

být instalována v ředicím tunelu DT (bod 1.2.1.2) v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn řádně promíšeny (tj. ve vzdálenosti rovnající se přibližně 10 průměrům tunelu ve směru proudění plynu od místa, v kterém vstupuje výfukový plyn do ředicího tunelu),

—

být dostatečně (radiálně) vzdálena od ostatních sond a od stěny tunelu tak, aby nebyla ovlivňována vlněními nebo víry,

—

být vyhřívána tak, aby se teplota proudu plynů ve výstupu ze sondy zvýšila na 463 K (190 °C) ±10 K.

—   SP3 Odběrná sonda vzorků CO, CO2, NOx ze zředěného výfukového plynu (jen obrázek 3)

Sonda musí:

—

být v téže rovině jako SP2,

—

být dostatečně (radiálně) vzdálena od ostatních sond a od stěny tunelu tak, aby nebyla ovlivňována vlněními nebo víry,

—

být vyhřívána a izolována po celé své délce tak, aby měla teplotu nejméně 328 K (55 °C) a aby se zabránilo kondenzaci vodních par.

—   HSL1 Vyhřívané odběrné potrubí

Odběrné potrubí vede vzorek plynu z jediné sondy k dělicímu bodu (dělicím bodům) a k analyzátoru HC.

Odběrné potrubí musí:

—

mít vnitřní průměr nejméně 5 mm a nejvýše 13,5 mm;

—

být vyrobeno z nerezové oceli nebo z PTFE;

—

udržovat teplotu stěn měřenou na každém odděleně regulovaném vyhřívaném úseku na hodnotě 463 K (190 °C) ±10 K, je-li teplota výfukového plynu v odběrné sondě rovna 463 K (190 °C) nebo nižší,

—

udržovat teplotu stěn na hodnotě nad 453 K (180 °C), jestliže je teplota výfukových plynů v odběrné sondě vyšší než 463 K (190 °C);

—

udržovat teplotu plynu těsně před vyhřívaným filtrem (F2) a před HFID na hodnotě 463 K (190 °C) ±10 K.

—   HSL2 Vyhřívané odběrné potrubí pro NOx

Odběrné potrubí musí:

—

udržovat teplotu stěn od 328 K do 473 K (od 55 °C do 200 °C) až ke konvertoru, jestliže se používá chladicí lázeň, a až k analyzátoru, jestliže se chladicí lázeň nepoužívá,

—

být vyrobeno z nerezové oceli nebo z PTFE;

Protože odběrné potrubí je nutno vyhřívat jen proto, aby se zabránilo kondenzaci vody a kyseliny sírové, závisí teplota odběrného potrubí na obsahu síry v palivu.

—   SL Odběrné potrubí pro CO (CO2)

Potrubí musí být vyrobeno z teflonu nebo z nerezové oceli. Může být vyhřívané nebo nevyhřívané.

—   BK Odběrný vak vzorku pozadí (volitelný; pouze obrázek 3)

Pro odběr vzorků koncentrací pozadí.

—   BG Vak na jímání vzorku (volitelný; jen obrázek 3, pro CO a CO2)

Pro měření koncentrace vzorků.

—   F1 Vyhřívaný předfiltr (volitelný)

Filtr musí být udržován na stejné teplotě jakou má HSL1.

—   F2 Vyhřívaný filtr

Filtr oddělí ze vzorku plynu před jeho vstupem do analyzátoru všechny pevné částice. Filtr musí být udržován na stejné teplotě jakou má HSL1. Filtr je nutno podle potřeby měnit.

—   P Vyhřívané odběrné čerpadlo

Čerpadlo musí být vyhříváno na teplotu HSL1.

—   HC

Vyhřívaný plamenoionizační detektor (HFID) pro určení uhlovodíků. Teplota se musí udržovat na hodnotě od 453 K do 473 K (od 180 °C do 200 °C).

—   CO, CO2

Analyzátory NDIR pro určení oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého.

—   NO2

Analyzátor (H)CLD pro určení oxidů dusíku. Jestliže se použije HCLD, musí se udržovat na teplotě od 328 K do 473 K (od 55 °C do 200 °C).

—   C Konvertor

Konvertor se použije ke katalytické redukci NO2 na NO před analýzou v CLD nebo v HCLD.

—   B Chladicí lázeň

K ochlazení a kondenzaci vody ze vzorku výfukového plynu. Lázeň se musí udržovat na teplotě od 273 K do 277 K (od 0 °C do 4 °C) ledem nebo chladicím systémem. Je volitelná, pokud na analyzátor nepůsobí rušivé vlivy vodní páry určené podle bodů 1.9.1 a 1.9.2 dodatku 2 přílohy 4A.

Pro odstranění vody ze vzorku není přípustné chemické sušení.

—   T1, T2, T3 Snímač teploty

K monitorování teploty proudu plynu.

—   T4 Snímač teploty

K monitorování teploty konvertoru NO2 – NO.

—   T5 Snímač teploty

K monitorování teploty chladicí lázně.

—   G1, G2, G3: Snímač tlaku

K měření tlaku v odběrných potrubích.

—   R1, R2 Regulátor tlaku

K regulaci tlaku vzduchu a popřípadě paliva pro HFID.

—   R3, R4, R5: Regulátor tlaku

K regulaci tlaku v odběrných potrubích a toku k analyzátorům.

—   FL1, FL2, FL3: Průtokoměr

K monitorování průtoku vzorku obtokem.

—   FL4 až FL7: Průtokoměr (volitelný)

K monitorování velikosti průtoku analyzátory.

—   V1 až V6: Vícecestný ventil

Ventily vhodné k volitelnému přepínání toku vzorku, kalibračního plynu pro plný rozsah nebo nulovacího plynu do analyzátoru.

—   V7, V8 Elektromagnetický ventil

Pro obtok konvertoru NO2 – NO.

—   V9 Jehlový ventil

Pro vyrovnání průtoku konvertorem NO2 – NO a obtokem.

—   V10, V11: Jehlový ventil

K regulaci průtoku do analyzátorů.

—   V12, V13: Vypouštěcí ventil

Pro vypouštění kondenzátu z lázně B.

—   V14 Přepínací ventil

Pro přepínání do odběrného vaku vzorku plynu nebo do odběrného vaku vzorku pozadí.

1.2   Určení částic

Body 1.2.1 a 1.2.2 a obrázky 4 až 15 obsahují podrobný popis doporučených systémů ředění a odběru vzorků. Protože rovnocenných výsledků lze dosáhnout při různém uspořádání, není nutná přesná shoda s uvedenými obrázky. K získání dalších informací a ke koordinaci funkcí dílčích systémů mohou být použity další části, jako jsou přístroje, ventily, elektromagnety, čerpadla a spínače. Jiné části, kterých není zapotřebí k udržení přesnosti některých systémů, je možno vyloučit, pokud jsou vyloučeny na základě odborného technického posouzení.

1.2.1   Ředicí systém

1.2.1.1   Systém s ředěním části toku (obrázky 4 až 12) (1)

Je popsán systém založený na ředění části toku výfukového plynu. Rozdělení proudu výfukového plynu a navazující proces ředění se může uskutečnit různými druhy systému ředění. K následnému jímání částic prochází systémem odběru vzorku částic všechen zředěný výfukový plyn nebo jen část zředěného výfukového plynu (bod 1.2.2, obrázek 14). První metoda se označuje jako odběr celkového vzorku, druhá metoda jako odběr dílčího vzorku.

Výpočet ředicího poměru závisí na typu použitého systému.

Doporučují se tyto typy:

—

izokinetické systémy (obrázek 4 a obrázek 5)

U těchto systémů tok přiváděný do přenosové trubky odpovídá z hlediska rychlosti nebo tlaku celkovému toku výfukového plynu, proto je na odběrné sondě požadován nerušený a rovnoměrný tok výfukového plynu. Toho se obvykle dosáhne rezonátorem a přímou přívodní trubicí umístěnou před bodem odběru vzorku. Dělicí poměr se pak vypočte ze snadno měřitelných hodnot, jako jsou průměry trubek. Je třeba poznamenat, že izokinetika se používá jen k vyrovnání podmínek toku, a nikoli k vyrovnání rozdělení částic podle velikostí. Toto vyrovnání není zpravidla nutné, protože částice jsou dostatečně malé, aby sledovaly proudnice výfukového plynu,

—

systémy s regulací průtoku a s měřením koncentrace (obrázky 6 až 10)

U těchto systémů se vzorek odebírá z plného toku výfukového plynu seřízením průtoku ředicího vzduchu a průtoku plného toku zředěného výfukového plynu. Ředicí poměr se určí z koncentrací sledovacích plynů, jako je CO2 nebo NOx, které jsou běžně obsaženy ve výfukovém plynu motoru. Koncentrace se měří ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu, zatímco koncentraci v surovém výfukovém plynu lze měřit buď přímo, nebo může být určena z průtoku paliva a z rovnice bilance uhlíku, je-li známo složení paliva. Systémy mohou být regulovány na základě vypočteného ředicího poměru (obrázky 6 a 7) nebo průtoku do přenosové trubky (obrázky 8, 9 a 10),

—

systémy s regulací průtoku a s měřením průtoku (obrázky 11 a 12)

U těchto systémů se vzorek odebírá z plného toku výfukového plynu nastavením průtoku ředicího vzduchu a průtoku plného toku zředěného výfukového plynu. Ředicí poměr se určí z rozdílu těchto dvou průtoků. Požaduje se přesná vzájemná kalibrace průtokoměrů, protože relativní velikost obou průtoků může vést při větších ředicích poměrech k významným chybám. Průtok je přímo regulován udržováním konstantního průtoku zředěného výfukového plynu a v případě potřeby se mění průtok ředicího vzduchu.

Aby se využily přednosti systémů s ředěním části toku, je nutno věnovat pozornost možným problémům ztráty částic v přenosové trubce, zajištění odběru reprezentativního vzorku z výfukového plynu motoru a určení dělicího poměru.

Popisované systémy berou na tyto kritické oblasti zřetel.

Obrázek 4

Systém s ředěním části toku s izokinetickou sondou a s odběrem dílčího vzorku (regulace SB)

Image

Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP izokinetickou odběrnou sondou ISP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Rozdíl tlaku výfukového plynu mezi výfukovou trubkou a vstupem do sondy se měří snímačem tlaku DPT. Tento signál se přenáší do regulátoru průtoku FC1, který řídí sací ventilátor SB tak, aby se na vstupu sondy udržoval nulový tlakový rozdíl. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukového plynu v EP a ISP identické a průtok zařízeními ISP a TT je konstantním podílem průtoku výfukového plynu. Dělicí poměr se určí z příčných průřezů EP a ISP. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1. Ředicí poměr se vypočte z průtoku ředicího vzduchu a z dělicího poměru.

Obrázek 5

Systém s ředěním části toku s izokinetickou sondou a s odběrem dílčího vzorku (regulace PB)

Image

Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP izokinetickou odběrnou sondou ISP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Rozdíl tlaku výfukového plynu mezi výfukovou trubkou a vstupem do sondy se měří snímačem tlaku DPT. Tento signál se přenáší do regulátoru průtoku FC1, který řídí tlakový ventilátor PB tak, aby se na vstupu sondy udržoval nulový tlakový rozdíl. Toho se dosáhne tím, že se odebírá malá část ředicího vzduchu, jehož průtok byl právě změřen průtokoměrem FM1, a tato část se zavede do TT pneumatickou clonou. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukového plynu v EP a ISP identické a průtok zařízeními ISP a TT je konstantním podílem průtoku výfukového plynu. Dělicí poměr se určí z příčných průřezů EP a ISP. Ředicí vzduch je nasáván ředicím tunelem DT pomocí sacího ventilátoru SB a průtok se měří průtokoměrem FM1, který je na vstupu do DT. Ředicí poměr se vypočte z průtoku ředicího vzduchu a z dělicího poměru.

Obrázek 6

Systém s ředěním části toku s měřením koncentrace CO2 nebo NOx a s odběrem dílčího vzorku

Image

Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Koncentrace sledovacího plynu (CO2 nebo NOx) se měří v surovém i zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu analyzátorem (analyzátory) EGA. Tyto signály se přenášejí do regulátoru průtoku FC2, který řídí buď tlakový ventilátor PB, nebo sací ventilátor SB tak, aby se v tunelu DT udržovalo požadované dělení toku výfukového plynu a ředicí poměr. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací sledovacího plynu v surovém výfukovém plynu, ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu.

Obrázek 7

Systém s ředěním části toku s měřením koncentrace CO2, s bilancí uhlíku a s odběrem celkového vzorku

Image

Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Koncentrace CO2 se měří ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu analyzátorem (analyzátory) EGA. Signály CO2 a průtoku paliva G FUEL se přenášejí buď do regulátoru průtoku FC2, nebo do regulátoru průtoku FC3 systému k odběru vzorku částic (obrázek 14). FC2 řídí tlakový ventilátor PB a FC3 řídí systém odběru vzorku částic (obrázek 14), čímž seřizují toky do systému a z něj tak, aby se v tunelu DT udržovalo požadované dělení toku výfukového plynu a ředicí poměr. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací CO2 a z G FUEL s použitím metody bilance uhlíku.

Obrázek 8

Systém s ředěním části toku s jednoduchou Venturiho trubicí a s odběrem dílčího vzorku

Image

Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT působením podtlaku tvořeného Venturiho trubicí VN v DT. Průtok plynu přenosovou trubkou TT závisí na změně hybnosti v oblasti Venturiho trubice, a je tak ovlivňován absolutní teplotou plynu ve výstupu z TT. V důsledku toho není dělení toku výfukového plynu pro daný průtok tunelem konstantní a ředicí poměr je při malém zatížení poněkud menší než při velkém zatížení. Koncentrace sledovacího plynu (CO2 nebo NOx) se měří v surovém výfukovém plynu, ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu analyzátorem (analyzátory) EGA a ředicí poměr se vypočte z takto změřených hodnot.

Obrázek 9

Systém s ředěním části toku s rozdělením do více trubek, s měřením koncentrace a s odběrem dílčího vzorku

Image

Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT přes dělič toku, který obsahuje sadu clon nebo Venturiho trubic. První z nich (FD1) je umístěna v EP, druhá (FD2) v TT. Dále jsou nutné dva řídicí ventily tlaku (PCV1 a PCV2) k udržování stálého dělicího poměru řízením protitlaku v EP a tlaku v DT. PCV1 je umístěn v EP za SP ve směru toku plynů, PCV2 je umístěn mezi tlakovým ventilátorem PB a DT. Koncentrace sledovacího plynu (CO2 nebo NOx) se měří v surovém výfukovém plynu, ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu analyzátorem (analyzátory) výfukového plynu EGA. Tyto koncentrace jsou zapotřebí k ověření dělicího poměru toku výfukového plynu a mohou se použít k seřízení PCV1 a PCV2 k přesné regulaci dělicího poměru. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací sledovacího plynu.

Obrázek 10

Systém s ředěním části toku s rozdělením do více trubek, s měřením koncentrace a s odběrem dílčího vzorku

Image

Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT přes dělič toku FD3, který je instalován v EP a skládá se z řady trubek stejných rozměrů (stejného průměru, délky a poloměru zakřivení). Jednou z těchto trubek se výfukový plyn přivádí do DT, ostatními trubkami je veden přes tlumicí komoru DC. Dělicí poměr je tedy určen celkovým počtem trubek. K řízení konstantního rozdělení je nutný nulový rozdíl tlaku mezi tlakem v DC a na výstupu z TT, který se měří diferenciálním snímačem tlaku DPT. Nulový rozdíl tlaku se dosahuje vpouštěním čerstvého vzduchu do DT u výstupu z TT. Koncentrace sledovacího plynu (CO2 nebo NOx) se měří v surovém výfukovém plynu, ve zředěném výfukovém plynu a v ředicím vzduchu analyzátorem (analyzátory) výfukového plynu EGA. Tyto koncentrace jsou zapotřebí k ověření dělicího poměru toku výfukového plynu a mohou se použít k regulaci průtoku vpouštěného vzduchu, kterým se zpřesní regulace dělicího poměru. Ředicí poměr se vypočte z koncentrací sledovacího plynu.

Obrázek 11

Systém s ředěním části toku, s regulací průtoku a s odběrem celkového vzorku

Image

Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Celkový průtok tunelem se nastavuje regulátorem průtoku FC3 a odběrným čerpadlem P systému odběru vzorku částic (obrázek 13).

Průtok ředicího vzduchu se řídí regulátorem průtoku FC2, který může používat G EXH, G AIR nebo G FUEL jako řídicí signály pro požadovaný dělicí poměr výfukového plynu. Průtok vzorku do DT je rozdílem celkového průtoku a průtoku ředicího vzduchu. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok se měří průtokoměrem FM3 systému odběru vzorku částic (obrázek 14). Ředící poměr se vypočte z těchto dvou průtoků.

Obrázek 12

Systém s ředěním části toku s regulací průtoku a s odběrem dílčího vzorku

Image

Surový výfukový plyn se přivádí z výfukové trubky EP odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TT do ředicího tunelu DT. Rozdělení výfukového plynu a průtok do DT se řídí regulátorem průtoku FC2, který reguluje průtoky (nebo otáčky) tlakového ventilátoru PB a sacího ventilátoru SB. Je to umožněno tím, že se vzorek odebraný ze systému k odběru částic vrací do DT. Jako řídicí signály pro FC2 mohou být použity G EXH, G AIR nebo G FUEL. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok se měří průtokoměrem FM2. Ředící poměr se vypočte z těchto dvou průtoků.

Popisy k obrázkům 4 až 12

—   EP: výfuková trubka

Výfuková trubka může být izolována. Ke zmenšení tepelné setrvačnosti výfukové trubky se doporučuje, aby poměr tloušťky stěny k průměru trubky byl nejvýše 0,015. Používání ohebných úseků se musí omezit na poměr délky k průměru nejvýše 12. Ohybů musí být co nejméně, aby se omezily usazeniny vznikající působením setrvačných sil. Jestliže k systému patří tlumič zkušebního zařízení, může být také tento tlumič izolován.

U izokinetického systému nesmí mít výfuková trubka kolena, ohyby a náhlé změny průměru do vzdálenosti od vstupu sondy nejméně šesti průměrů trubky proti směru proudění a tří průměrů trubky ve směru proudění. Rychlost průtoku plynu v oblasti odběru musí být vyšší než 10 m/s, s výjimkou volnoběžného režimu. Kolísání tlaku výfukových plynů nesmí překračovat v průměru ± 500 Pa. Jakákoli opatření k omezení kolísání tlaku, která sahají mimo rámec používaného výfukového systému vozidla (včetně tlumiče a zařízení k následnému zpracování výfukového plynu), nesmějí měnit výkonové vlastnosti motoru ani vést k usazování částic.

U systémů bez izokinetické sondy se doporučuje, aby trubka byla přímá od vstupu sondy v délce nejméně šesti průměrů trubky proti směru proudění a tří průměrů trubky ve směru proudění.

—   SP: Odběrná sonda (obrázky 6 až 12)

Nejmenší vnitřní průměr sondy musí být 4 mm. Poměr průměru výfukové trubky systému k průměru sondy se musí rovnat nejméně číslu 4. Sonda je otevřená trubka směřující proti proudu plynu, instalovaná v ose výfukové trubky nebo sonda s více otvory podle popisu u sondy SP1 v bodu 1.1.1.

—   ISP: Izokinetická odběrná sonda (obrázky 4 a 5)

Izokinetická odběrná sonda vzorku musí být instalována ve směru proti proudu plynu v ose výfukové trubky v té její části, která splňuje podmínky průtoku v úseku EP, a musí být konstruována tak, aby zabezpečovala proporcionální vzorek surového výfukového plynu. Musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm.

K izokinetickému dělení výfukového plynu je nutný regulační systém udržující nulový rozdíl tlaku mezi EP a ISP. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukového plynu v EP a v ISP shodné a hmotnostní průtok sondou ISP je pak konstantní částí průtoku výfukového plynu. ISP musí být napojena na diferenciální tlakový snímač. Nulový rozdíl tlaku mezi EP a ISP se zajišťuje otáčkami ventilátoru nebo regulátorem průtoku.

—   FD1, FD2: Dělič toku (obrázek 9)

Ve výfukové trubce EP a v přenosové trubce TT je instalována sada Venturiho trubic nebo clon, které zajišťují proporcionální vzorek surového výfukového plynu. K proporcionálnímu rozdělování je nutný regulační systém pro regulaci tlaku v EP a v DT, skládající se ze dvou ventilů k regulaci tlaku PCV1 a PCV2.

—   FD3: Dělič toku (obrázek 10)

Ve výfukové trubce EP je instalována sada trubek (vícetrubková jednotka), která zajišťuje proporcionální vzorek surového výfukového plynu. Jedna z těchto trubek vede výfukový plyn do ředicího tunelu DT, ostatními trubkami se přivádí výfukový plyn do tlumicí komory DC. Trubky musí mít totožné rozměry (stejný průměr, délku, poloměr ohybu), aby rozdělování výfukových plynů záviselo jen na celkovém počtu trubek. K proporcionálnímu rozdělování je nutný regulační systém, který udržuje nulový rozdíl tlaku mezi výstupem sady trubek do komory DC a výstupem trubky TT. Za těchto podmínek jsou rychlosti výfukového plynu v EP a v FD3 proporcionální a průtok trubkou TT je pak konstantním podílem průtoku výfukového plynu. Oba body musí být napojeny na diferenciální tlakový snímač DPT. Nulový rozdíl tlaku je zajišťován regulátorem průtoku FC1.

—   EGA: Analyzátor výfukového plynu (obrázky 6 až 10)

Mohou se použít analyzátory CO2 nebo NOx (u metody bilance uhlíku pouze analyzátor CO2). Analyzátory musí být kalibrovány stejně jako analyzátory k měření plynných emisí. K určení rozdílů koncentrací lze použít jeden nebo několik analyzátorů.

Přesnost měřicích systémů musí být taková, aby přesnost určení G EDFW, i byla ± 4 %.

—   TT: Přenosová trubka (obrázky 4 až 12)

Přenosová trubka pro odběrnou sondu vzorku částic musí

—

být co nejkratší, nesmí však být delší než 5 m,

—

mít průměr shodný jako průměr sondy nebo větší, avšak nejvýše 25 mm,

—

mít výstup v ose ředicího tunelu a ve směru proudění.

Je-li délka trubky 1 m nebo menší, musí být izolována materiálem s maximální tepelnou vodivostí 0,05 W/m·K při radiální tloušťce izolace odpovídající průměru sondy. Jestliže je trubka delší než 1 m, musí být izolována a vyhřívána tak, aby teplota stěny byla nejméně 523 K (250 °C).

Alternativně lze teplotu stěny přenosové trubky určit standardními výpočty přenosu tepla.

—   DPT: Diferenciální snímač tlaku (obrázky 4, 5 a 10)

Diferenciální snímač tlaku musí mít rozsah nejvýše ±500 Pa.

—   FC1: Regulátor průtoku (obrázky 4, 5 a 10)

Regulátor průtoku je u izokinetických systémů (obrázky 4 a 5) nutný k udržování nulového rozdílu tlaku mezi EP a ISP. Seřízení se docílí

a)

regulací otáček nebo průtoku sacího ventilátoru SB a udržováním konstantních otáček tlakového ventilátoru PB při každém režimu (obrázek 4); nebo

b)

seřízením sacího ventilátoru SB na konstantní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu a regulací průtoku tlakovým ventilátorem PB, a tím průtoku vzorku výfukového plynu v oblasti na konci přenosové trubky TT (obrázek 5).

U systému s řízeným tlakem nesmí zbytková chyba v regulačním okruhu překročit ± 3 Pa.

U systému s rozdělením do více trubek (obrázek 10) je regulátor průtoku nutný k udržování nulového rozdílu tlaku mezi výstupem ze sady více trubek a výstupem z TT, a tím k proporcionálnímu rozdělování výfukového plynu. Seřízení se provede regulací průtoku vzduchu vpouštěného do DT u výstupu TT.

—   PCV1, PCV2: Ventil k regulaci tlaku (obrázek 9)

U systému s dvojitými Venturiho trubicemi/dvojitými clonami jsou nutné dva ventily k regulaci tlaku, aby se regulací protitlaku v EP a tlaku v DT tok proporcionálně rozděloval. Ventily musí být umístěny v EP, a to za SP ve směru proudění a mezi PB a DT.

—   DC: Tlumicí komora (obrázek 10)

Tlumicí komora musí být namontována na výstupu sady více trubek, aby se minimalizovalo kolísání tlaku ve výfukové trubce EP.

—   VN: Venturiho trubice (obrázek 8)

K vytvoření podtlaku v oblasti výstupu z přenosové trubky TT je v ředicím tunelu DT instalována Venturiho trubice. Průtok v TT je určen změnou hybnosti v oblasti Venturiho trubice a v zásadě je úměrný průtoku tlakovým ventilátorem PB, čímž se dosahuje konstantního ředicího poměru. Protože změna hybnosti je ovlivňována teplotou na výstupu z TT a rozdílem tlaků mezi EP a DT, je skutečný ředicí poměr poněkud menší při malém zatížení než při velkém zatížení.

—   FC2: Regulátor průtoku (obrázky 6, 7, 11 a 12; volitelný)

Regulátor průtoku může být použit k regulaci průtoku tlakovým ventilátorem PB nebo sacím ventilátorem SB. Může být napojen na signály průtoku výfukových plynů, nasávaného vzduchu nebo paliva nebo na signály diferenciálního snímače CO2 nebo NOx.

Jestliže se používá systém dodávky tlakového vzduchu (obrázek 11), je průtok vzduchu přímo regulován pomocí FC2.

—   FM1: Průtokoměr (obrázky 6, 7, 11 a 12)

Plynoměr nebo jiný přístroj k měření průtoku ředicího vzduchu. FM1 je volitelný, je-li tlakový ventilátor PB kalibrován k měření průtoku.

—   FM2: Průtokoměr (obrázek 12)

Plynoměr nebo jiný přístroj k měření průtoku zředěných výfukových plynů. FM2 je volitelný, jestliže je sací ventilátor SB kalibrován k měření průtoku.

—   PB: Tlakový ventilátor (obrázky 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 12)

K řízení průtoku ředicího vzduchu může být PB připojen k regulátorům průtoku FC1 nebo FC2. PB se nepožaduje, jestliže se použije škrticí klapka. Je-li kalibrován, může být PB použit k měření průtoku ředicího vzduchu.

—   SB: Sací ventilátor (obrázky 4, 5, 6, 9, 10 a 12)

Pouze u systémů s odběrem dílčího vzorku. Je-li kalibrován, může být SB použit k měření průtoku zředěného výfukového plynu.

—   DAF: Filtr ředicího vzduchu (obrázky 4 až 12)

Za účelem vyloučení uhlovodíků z pozadí se doporučuje, aby byl ředicí vzduch filtrován a čištěn průchodem přes aktivní uhlí. Ředicí vzduch musí mít teplotu 298 K (25 °C) ±5 K.

Na žádost výrobce se odebere vzorek ředicího vzduchu podle osvědčené technické praxe, aby se určily hladiny částic v pozadí, které pak lze odečíst od hodnot změřených ve zředěném výfukovém plynu.

—   PSP: Odběrná sonda vzorku částic (obrázky 4, 5, 6, 8, 9, 10 a 12)

Sonda je přední částí PTT, přičemž:

—

musí být instalována ve směru proti proudu plynu v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn dobře promíšeny, tj. v ose ředicího tunelu DT, ve vzdálenosti rovnající se přibližně deseti průměrům tunelu po proudu od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu,

—

musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm,

—

může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu není vyšší než 325 K (52 °C),

—

může být izolována.

—   DT: Ředicí tunel (obrázky 4 až 12)

Ředicí tunel:

—

musí mít dostatečnou délku, aby se výfukové plyny a ředicí vzduch dokonale promísily za podmínek turbulentního proudění,

—

musí být vyroben z nerezové oceli a mít:

—

poměr tloušťky stěny k průměru nejvýše 0,025 u ředicích tunelů s vnitřním průměrem větším než 75 mm,

—

jmenovitou tloušťku stěny nejméně 1,5 mm u ředicích tunelů s vnitřním průměrem rovným 75 mm nebo menším,

—

u systému s odběrem dílčího vzorku musí mít průměr nejméně 75 mm,

—

u systému pro odběr celkového vzorku se doporučuje, aby měl průměr nejméně 25 mm,

—

může být vyhříván na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 °C),

—

může být izolován.

Výfukový plyn motoru musí být důkladně promíšen s ředicím vzduchem. U systémů s odběrem dílčího vzorku se kvalita promíšení ověří po uvedení do provozu na základě profilu CO2 tunelu za chodu motoru (při nejméně čtyřech rovnoměrně rozložených měřicích bodech). V případě nutnosti může být použita mísicí clona.

Pozn.: Je-li teplota okolí v blízkosti ředicího tunelu DT nižší než 293 K (20 °C), je třeba učinit opatření, aby se zabránilo ztrátám částic na chladných stěnách ředicího tunelu. Proto se doporučuje vyhřívání nebo izolace tunelu ve výše uvedených mezích.

Při vysokých zatíženích motoru může být tunel chlazen neagresivními prostředky, jako je oběhový ventilátor, do doby než teplota chladicího média klesne pod 293 K (20 °C).

—   HE: Výměník tepla (obrázky 9 a 10)

Výměník tepla musí mít dostatečnou kapacitu, aby udržoval na vstupu sacího čerpadla SB teplotu v mezích ±11 K od střední pracovní teploty pozorované v průběhu zkoušky.

1.2.1.2   Systém s ředěním plného toku (obrázek 13)

Je popsán ředicí systém založený na ředění plného toku výfukového plynu a používající princip odběru vzorků s konstantním objemem (CVS). Musí se měřit celkový objem směsi výfukových plynů a ředicího vzduchu. Může být použit systém PDP nebo CFV nebo SSV.

K následnému jímání částic prochází vzorek zředěného výfukového plynu do systému odběru vzorku částic (bod 1.2.2 obrázky 14 a 15). Jestliže se tak děje přímo, označuje se to jako jednoduché ředění. Jestliže se vzorek ředí ještě jednou v sekundárním ředicím tunelu, hovoří se o dvojitém ředění. Tento způsob je užitečný, jestliže při jednoduchém ředění nelze dodržet požadovanou teplotu na vstupu do filtru. Systém s dvojitým ředěním, přestože je zčásti ředicím systémem, je popsán v bodu 1.2.2 (obrázek 15) jako modifikace systému odběru vzorku částic, protože má většinu částí shodnou s typickým systémem odběru vzorku částic.

V ředicím tunelu systému s ředěním plného toku je možno určovat i plynné emise. Proto jsou na obrázku 13 znázorněny odběrné sondy pro plynné složky, nejsou však uvedeny v popisu. Příslušné požadavky jsou uvedeny v bodu 1.1.1.

Popis k obrázku 13

—   EP výfuková trubka

Délka výfukového potrubí od výstupu ze sběrného potrubí motoru, od výstupu turbodmychadla nebo ze zařízení k následnému zpracování výfukových plynů k ředicímu tunelu nesmí být větší než 10 m. Jestliže délka výfukové trubky za sběrným potrubím motoru, výstupem turbodmychadla nebo za zařízením k následnému zpracování výfukových plynů překračuje 4 m, musí být celá část potrubí překračující 4 m izolována, s výjimkou kouřoměru instalovaného do potrubí, je-li použit. Radiální tloušťka izolace musí být nejméně 25 mm. Tepelná vodivost izolačního materiálu musí mít hodnotu nejvýše 0,1 W/m·K, měřeno při 673 K (400 °C). K omezení tepelné setrvačnosti výfukové trubky se doporučuje, aby poměr tloušťky stěny k průměru trubky byl nejvýše 0,015. Používání ohebných úseků se musí omezit na poměr délky k průměru nejvýše 12.

Obrázek 13

Systém s ředěním plného toku

Image

Celkové množství surového výfukového plynu se smísí v ředicím tunelu DT s ředicím vzduchem. Průtok zředěného výfukového plynu se měří buď objemovým dávkovacím čerpadlem PDP, nebo Venturiho trubicí s kritickým průtokem CFV, nebo podzvukovou Venturiho trubicí. K proporcionálnímu odběru vzorku částic a k stanovení průtoku může být použit výměník tepla HE nebo elektronická kompenzace průtoku EFC. Protože určení hmotnosti částic se zakládá na průtoku plného toku zředěného výfukového plynu, není nutný výpočet ředicího poměru.

—   PDP: Objemové dávkovací čerpadlo

Pomocí PDP se měří celkový průtok zředěného výfukového plynu podle počtu otáček a výtlaku čerpadla. Protitlak výfukového systému nesmí být čerpadlem PDP nebo systémem vpouštění ředicího vzduchu uměle snižován. Statický protitlak ve výfuku měřený pracujícím systémem CVS se musí udržovat v rozmezí ±1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen bez připojení k systému CVS při identických otáčkách a zatížení motoru.

Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před PDP musí být v rozmezí ± 6 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, jestliže se nepoužívá kompenzace průtoku.

Kompenzaci průtoku lze použít jen tehdy, jestliže teplota na vstupu PDP není vyšší než 323 K (50 °C). CFV:

—   CFV: Venturiho clona s kritickým průtokem

Pomocí CFV se měří celkový průtok zředěného výfukového plynu v podmínkách škrcení (kritický průtok). Statický protitlak ve výfuku měřený pracujícím systémem CFV se musí udržovat v rozmezí ± 1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen bez připojení k systému CFV při identických otáčkách a zatížení motoru. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před CFV musí být v rozmezí ± 11 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, jestliže se nepoužívá kompenzace průtoku.

—   SSV: Podzvuková Venturiho clona

Pomocí SSV se měří celkový průtok zředěného výfukového plynu jako funkce vstupního tlaku, vstupní teploty a tlakového spádu mezi vstupem a hrdlem SSV. Statický protitlak ve výfuku měřený pracujícím systémem SSV se musí udržovat v rozmezí ± 1,5 kPa od statického tlaku, který byl změřen bez připojení k systému SSV při identických otáčkách a zatížení motoru. Teplota směsi plynu měřená bezprostředně před SSV musí být v rozmezí ± 11 K od průměrné provozní teploty zjištěné v průběhu zkoušky, jestliže se nepoužívá kompenzace průtoku.

—   HE: Výměník tepla (volitelný, používá-li se EFC)

Výměník tepla musí mít dostatečnou kapacitu, aby udržoval teplotu na výše uvedených mezních hodnotách.

—   Elektronická kompenzace průtoku (volitelná, používá-li se HE)

Jestliže se teplota na vstupu do PDP nebo CFV nebo SSV neudržuje na výše uvedených mezních hodnotách, je ke kontinuálnímu měření průtoku a k řízení proporcionálního odběru vzorku v systému odběru vzorku částic nutný systém kompenzace průtoku. K tomuto účelu se použijí signály kontinuálně měřeného průtoku, kterými se příslušně koriguje průtok vzorku filtry částic v systému odběru vzorku částic (obrázky 14 a 15).

—   DT: Ředicí tunel

Ředicí tunel:

—

musí mít dostatečně malý průměr, aby vytvářel turbulentní průtok (Reynoldsovo číslo větší než 4 000), a musí být dostatečně dlouhý, aby se výfukové plyny a ředicí vzduch dokonale promísily. Lze použít směšovací clonu,

—

musí mít průměr alespoň 75 mm,

—

může být izolován.

Výfukové plyny motoru musí být v bodu, kde vstupují do ředicího tunelu, usměrněny ve směru proudění a důkladně promíšeny.

Používá-li se jednoduché ředění, vede se do systému pro odběr vzorku částic vzorek z ředicího tunelu (bod 1.2.2, obrázek 14). Kapacita průtoku systémy PDP nebo CFV nebo SSV musí být dostatečná, aby se teplota zředěného výfukového plynu bezprostředně před primárním filtrem částic udržovala na hodnotě nejvýše 325 K (52 °C).

Používá-li se dvojité ředění, vede se vzorek z ředicího tunelu do sekundárního ředicího tunelu, kde se dále ředí, a pak prochází filtry pro odběr vzorku (bod 1.2.2, obrázek 15). Kapacita průtoku systémy PDP nebo CFV nebo SSV musí být dostatečná, aby se teplota proudu zředěného výfukového plynu v DT v oblasti odběru vzorku udržovala na hodnotě nejvýše 464 K (191 °C). Sekundární ředicí systém musí dodávat dostatek ředicího vzduchu k udržování proudu dvojitě zředěných výfukových plynů bezprostředně před primárním filtrem částic na teplotě nejvýše 325 K (52 °C).

—   DAF: Filtr ředicího vzduchu

Za účelem vyloučení uhlovodíků z pozadí se doporučuje, aby byl ředicí vzduch filtrován a čištěn průchodem přes aktivní uhlí. Ředicí vzduch má mít teplotu 298 K (25 °C) ±5 K. Na žádost výrobce se odebere vzorek ředicího vzduchu podle osvědčené technické praxe, aby se určily hladiny částic v pozadí, které pak lze odečíst od hodnot změřených ve zředěném výfukovém plynu.

—   PSP: Odběrná sonda vzorku částic

Sonda je přední částí PTT, přičemž:

—

musí být instalována ve směru proti proudu plynu v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn dobře promíšeny, tj. v ose ředicího tunelu DT, ve vzdálenosti rovnající se přibližně deseti průměrům tunelu po proudu od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu,

—

musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm,

—

může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu není vyšší než 325 K (52 °C),

—

může být izolována.

1.2.2   Systém odběru vzorku částic (obrázky 14 a 15)

Systém odběru vzorku částic slouží k jímání částic na filtru částic. U systému s ředěním části toku a s odběrem celkového vzorku, kde prochází filtry celý vzorek zředěného výfukového plynu, tvoří ředicí systém (bod 1.2.1.1, obrázky 7 a 11) a systém odběru vzorků zpravidla integrální celek. U systému s ředěním části toku a s odběrem dílčího vzorku nebo u systému s ředěním plného toku, kde prochází filtry jen část zředěného výfukového plynu, tvoří ředicí systém (bod 1.2.1.1 obrázky 4, 5, 6, 8, 9, 10 a 12 a bod 1.2.1.2 obrázek 13) a systém pro odběr vzorků zpravidla oddělené celky.

V tomto předpisu se systém s dvojitým ředěním DDS (obrázek 15) u systému s ředěním plného toku považuje za specifickou modifikaci typického systému pro odběr vzorku částic podle obrázku 14. Systém s dvojitým ředěním obsahuje všechny podstatné části systému odběru vzorku částic, jako jsou držáky filtrů a odběrné čerpadlo, a kromě toho některé prvky související s ředěním, jako je dodávka ředicího vzduchu a sekundární ředicí tunel.

Aby se zabránilo jakémukoli ovlivňování regulačního okruhu, doporučuje se, aby odběrné čerpadlo bylo v chodu po celou dobu trvání zkoušky. U metody jediného filtru se musí používat systém s obtokem, aby vzorek procházel odběrnými filtry v požadovaných časech. Rušivý účinek přepínání na regulačních okruzích musí být minimalizován.

Popisy k obrázkům 14 a 15

—   PSP: Odběrná sonda vzorku částic (obrázky 14 a 15)

Odběrná sonda vzorku částic znázorněná na obrázcích 14 a 15 je přední částí přenosové trubky částic PTT. Sonda:

—

musí být instalována ve směru proti proudu plynu v místě, kde jsou ředicí vzduch a výfukový plyn dobře promíšeny, tj. v ose ředicího tunelu DT ředicího systému (bod 1.2.1), ve vzdálenosti rovnající se přibližně 10 průměrům tunelu po proudu od místa, kde výfukový plyn vstupuje do ředicího tunelu,

—

musí mít vnitřní průměr nejméně 12 mm,

—

může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 °C),

—

může být izolována.

Obrázek 14

Systém odběru vzorku částic

Image

Vzorek zředěného výfukového plynu se odebírá z ředicího tunelu DT systému s ředěním části toku nebo systému s ředěním plného toku odběrnou sondou částic PSP a přenosovou trubkou částic PTT pomocí odběrného čerpadla P. Vzorek prochází držákem (držáky) filtrů FH, v nichž jsou filtry k odběru vzorků částic. Průtok vzorku je řízen regulátorem průtoku FC3. Používá-li se elektronická kompenzace EFC (viz obrázek 13), použije se průtok zředěného výfukového plynu jako řídicí signál pro FC3.

Obrázek 15

Systém s dvojitým ředěním (pouze u systémů s ředěním plného toku)

Image

Vzorek zředěného výfukového plynu se vede z ředicího tunelu DT systému s ředěním plného toku odběrnou sondou částic PSP a přenosovou trubkou částic PTT do sekundárního ředicího tunelu SDT, kde se ještě jednou ředí. Vzorek pak prochází držákem (držáky) filtrů FH, v nichž jsou filtry k odběru vzorků částic. Průtok ředicího vzduchu je obvykle konstantní, zatímco průtok vzorku je řízen regulátorem průtoku FC3. Používá-li se elektronická kompenzace EFC (obrázek 13), použije se plný průtok zředěného výfukového plynu jako řídicí signál pro FC3.

—   PTT: Přenosová trubka částic (obrázky 14 a 15)

Přenosová trubka částic nesmí být delší než 1 020 mm a musí být co nejkratší.

Tyto rozměry platí:

—

u systému s ředěním části toku a s odběrem dílčího vzorku a u systému plného toku s jednoduchým ředěním od vstupu sondy k držáku filtru,

—

u systému s ředěním části toku a s odběrem celkového vzorku od konce ředicího tunelu k držáku filtru,

—

u systému plného toku s dvojitým ředěním od vstupu sondy k sekundárnímu ředicímu tunelu.

Přenosová trubka:

—

může být vyhřívána na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu není vyšší než 325 K (52 °C),

—

může být izolována.

—   SDT: Sekundární ředicí tunel (obrázek 15)

Sekundární ředicí tunel by měl mít průměr nejméně 75 mm a měl by mít dostatečnou délku, aby dvojitě zředěný vzorek v něm setrval nejméně 0,25 s. Držák primárního filtru FH musí být umístěn ve vzdálenosti nejvýše 300 mm od výstupu z SDT.

Sekundární ředicí tunel:

—

může být vyhříván na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu před vstupem výfukového plynu do ředicího tunelu nepřekročí teplotu 325 K (52 °C),

—

může být izolován.

—   FH: Držák (držáky) filtru (obrázky 14 a 15)

Pro primární a koncový filtr může být použit jediný držák nebo dva oddělené držáky filtru. Musí být splněny požadavky podle bodu 1.5.1.3 dodatku 1 přílohy 4A.

Držák (držáky) filtru:

—

může být vyhříván (mohou být vyhřívány) na teplotu stěny nejvýše 325 K (52 °C) přímým ohřevem nebo předehřátím ředicího vzduchu za předpokladu, že teplota vzduchu není vyšší než 325 K (52 °C),

—

může být izolován (mohou být izolovány).

—   P: Odběrné čerpadlo (obrázky 14 a 15)

Jestliže se nepoužívá korekce průtoku regulátorem FC3, musí být odběrné čerpadlo vzorku částic umístěno v dostatečné vzdálenosti od tunelu, aby se teplota vstupujícího plynu udržovala konstantní (±3 K).

—   DP: Čerpadlo ředicího vzduchu (obrázek 15) (pouze u systému plného toku s dvojitým ředěním)

Čerpadlo ředicího vzduchu musí být umístěno tak, aby měl přiváděný sekundární ředicí vzduch teplotu 298 K (25 °C) ±5 K.

—   FC3: Regulátor průtoku (obrázky 14 a 15)

Nejsou-li dostupné jiné prostředky, použije se ke kompenzaci kolísání teploty a protitlaku toku vzorku částic v průběhu cesty vzorku regulátor průtoku. Regulátor průtoku je nutný v případě použití elektronické kompenzace průtoku EFC (obrázek 13).

—   FM3: Průtokoměr (obrázky 14 a 15) (tok vzorku částic)

Jestliže se nepoužívá korekce průtoku regulátorem FC3, musí být plynoměr nebo zařízení k měření průtoku umístěny v dostatečné vzdálenosti od odběrného čerpadla, aby se teplota vstupujícího plynu udržovala konstantní (±3 K).

—   FM4: Průtokoměr (obrázek 15) (ředicí vzduch, pouze u systému plného toku s dvojitým ředěním)

Plynoměr nebo zařízení k měření průtoku musí být umístěny tak, aby se teplota vstupujícího plynu udržovala na hodnotě 298 K (25 °C) ±5 K.

—   BV: Kulový ventil (volitelný)

Kulový ventil nesmí mít vnitřní průměr menší, než je vnitřní průměr trubky pro odběr vzorku, a musí mít dobu přepínání kratší než 0,5 s.

Pozn.: Je-li teplota okolí v blízkosti PSP, PTT, SDT a FH nižší než 239 K (20 °C), je třeba učinit opatření, aby se zabránilo ztrátám částic na chladných stěnách těchto částí. Proto se u těchto částí doporučuje vyhřívání nebo izolování v mezích uvedených v příslušných popisech. Rovněž se doporučuje, aby teplota na vstupu do filtru v průběhu odběru vzorku byla nejméně 293 K (20 °C).

Při vysokých zatíženích motoru mohou být výše uvedené části chlazeny neagresivními prostředky, jako je oběhový ventilátor, do doby, než teplota chladicího média klesne pod 293 K (20 °C).

(1)  Na obrázcích 4 až 12 je znázorněna řada druhů systémů s ředěním části toku, které lze normálně použít při stacionární zkoušce (NRSC). Vzhledem k vážným omezením u dynamických zkoušek (NRTC) však mohou být pro tuto zkoušku přijatelné pouze ty systémy s ředěním části toku (obrázky 4 a ž12), které splňují všechny požadavky uvedené v bodu 2.4 dodatku 1 přílohy „Specifikace systému s ředěním části toku“.

PŘÍLOHA 4B

Zkušební postup pro vznětové motory určené k montáži do zemědělských a lesnických traktorů a do nesilničních mobilních strojů z hlediska emisí znečišťujících látek z motoru

1.   VYHRAZENO

2.   VYHRAZENO

3.   DEFINICE, ZNAČKY A ZKRATKY

3.1   Definice

Viz bod 2.1 tohoto předpisu

3.2   Všeobecné značky (1)

Značka

Jednotka

Význam

a 0

—

pořadnice regresní přímky s osou y

a 1

—

sklon regresní přímky

α sp

rad/s2

derivované otáčky motoru v bodě nastavení

A/Fst

—

stechiometrický poměr vzduchu a paliva

c

ppm, % obj.

koncentrace (rovněž v μmol/mol = ppm)

D

—

faktor ředění

d

m

průměr

E

%

účinnost konverze

e

g/kWh

základna specifická pro brzdu

egas

g/kWh

specifické emise plynných složek

ePM

g/kWh

specifické emise částic

ew

g/kWh

vážené specifické emise

F

 

statistika F-testu F

F

—

frekvence události regenerace v podobě zlomku zkoušek, během nichž dochází k regeneraci

f a

—

faktor ovzduší v laboratoři

k r

—

multiplikativní faktor regenerace

k Dr

—

korekční faktor regenerace dolu

k Ur

—

korekční faktor regenerace nahoru

λ

—

poměr přebytečného vzduchu

L

—

procento točivého momentu

M a

g/mol

molární hmotnost nasávaného vzduchu

M e

g/mol

molární hmotnost výfukových plynů

M gas

g/mol

molární hmotnost plynných složek

m

kg

hmotnost

m gas

g

hmotnost plynných emisí za zkušební cyklus

m PM

g

hmotnost emisí částic za zkušební cyklus

n

min-1

otáčky motoru

n hi

min-1

horní otáčky motoru

n lo

min-1

dolní otáčky motoru

P

kW

výkon

P max

kW

maximální zjištěný nebo deklarovaný výkon při zkušebních otáčkách a za zkušebních podmínek (podle údajů výrobce)

P AUX

kW

deklarovaný celkový příkon namontovaných pomocných zařízení pro provedení zkoušky

p

kPa

tlak

p a

kPa

atmosférický tlak suchého vzduchu

PF

per cent

penetrační frakce

q maw

kg/s

hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu

q mdw

kg/s

hmotnostní průtok ředicího vzduchu ve vlhkém stavu

q mdew

kg/s

hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu

q mew

kg/s

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu

q mf

kg/s

hmotnostní průtok paliva

q mp

kg/s

průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku

qV

m3/s

objemový průtok

RF

—

faktor odezvy

r d

—

ředicí poměr

r 2

—

koeficient určení

ρ

kg/m3

hustota

σ

—

směrodatná odchylka

S

kW

nastavení dynamometru

SEE

—

směrodatná chyba odhadu y z veličiny x

T

°C

teplota

T a

K

absolutní teplota

T

N·m

točivý moment motoru

T sp

N·m

Požadovaný točivý moment u bodu nastavení „sp“

u

—

poměr mezi hustotami složky plynu a výfukových plynů

t

s

čas

Δt

s

časový interval

t 10

s

čas mezi skokovým vstupem a 10 % konečné hodnoty

t 50

s

čas mezi skokovým vstupem a 50 % konečné hodnoty

t 90

s

čas mezi skokovým vstupem a 90 % konečné hodnoty

V

m3

objem

W

kWh

práce

y

 

generická proměnná

Formula

 

aritmetický průměr

3.3   Indexy

abs

absolutní veličina

act

skutečná veličina

air

veličina vzduchu

amb

veličina okolí

atm

atmosférická veličina

cor

korigovaná veličina

CFV

Venturiho trubice s kritickým prouděním

denorm

denormalizovaná veličina

dry

veličina v suchém stavu

exp

očekávaná veličina

filter

filtr pro odběr pevných částic

i

okamžité měření (např. 1 Hz)

i

jednotlivá veličina se série

idle

za podmínek volnoběžného stavu

in

veličina vstupu

leak

veličina úniku

max

maximální (vrcholná) hodnota

meas

měřená veličina

min

minimální hodnota

mix

molární hmotnost vzduchu

out

veličina výstupu

PDP

objemové dávkovací čerpadlo

ref

referenční veličina

SSV

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním

total

celková veličina

uncor

nekorigovaná veličina

vac

veličina podtlaku

weight

kalibrační závaží

wet

veličina ve vlhkém stavu

3.4   Značky a zkratky chemických složek (použitých rovněž jako indexy)

Viz bod 2.2.2 tohoto předpisu

3.5   Zkratky

Viz bod 2.2.3 tohoto předpisu

4.   OBECNÉ POŽADAVKY

Systém motoru musí být navržen, vyroben a sestaven takovým způsobem, aby motor plnil požadavky stanovené tímto předpisem. Výrobce musí učinit technická opatření, kterými se zajistí účinné omezení uvedených emisí podle tohoto předpisu po celou dobu životnosti motoru a za obvyklých podmínek používání. K tomuto účelu musí motory splňovat požadavky na vlastnosti uvedené v bodu 5, když jsou zkoušeny za podmínek uvedených v bodu 6 zkušebními metodami uvedenými v bodu 7.

5.   POŽADAVKY NA VLASTNOSTI

5.1   Obecné požadavky

5.1.1   Vyhrazeno (2)

5.1.2   Emise plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic

Znečišťující látky představují tyto látky:

a)

oxidy dusíku, NOx;

b)

uhlovodíky, které mohou být vyjádřeny následujícími způsoby:

i)

celkové množství uhlovodíků, HC nebo THC,

ii)

uhlovodíky jiné než methan, NMHC;

c)

částice, PM;

d)

oxid uhelnatý, CO.

Měřené hodnoty plynných znečišťujících látek a znečišťujících částic emitovaných motorem se týkají specifických hodnot emisí na brzdě v gramech na kilowatthodinu (g/kWh). S příslušným převodem lze použít jiné systémy jednotek.

Emise se určí během zkušebních cyklů (s ustálenými stavy nebo s neustálenými stavy), jak popisuje bod 7. Měřicí systémy musí splňovat požadavky týkající se kontroly kalibrace a vlastností, které stanovuje bod 8 za použití měřicích přístrojů podle bodu 9.

Schvalovací orgán může schválit i jiné systémy nebo analyzátory, zjistí-li se, že poskytují rovnocenné výsledky v souladu s bodem 5.1.3.

5.1.3   Rovnocennost

Určení rovnocennosti systému se musí zakládat na korelační studii zahrnující 7 párů vzorků (nebo více) a porovnávající posuzovaný systém s jedním ze systémů uvedených v této příloze.

„Výsledky“ představují konkrétní váženou hodnotu emisí cyklu. Korelační zkoušky se musí provést v téže laboratoři, na tomtéž zkušebním stanovišti a s tímtéž motorem a pokud možno se provedou současně. Jak je popsáno v dodatku A.2 přílohy 4B, rovnocennost průměrných hodnot zkušebních párů se určuje na základě statistických údajů z F-testu a t-testu, které byly v ohledu zkušebního stanoviště a motoru získány za totožných podmínek, jak je popsáno výše. Odlehlé hodnoty se určí v souladu s normou ISO 5725 a vyloučí se z databáze. Systémy, které se použijí ke korelačním zkouškám, podléhají schválení schvalovacím orgánem.

5.2   Vyhrazeno

6.   Zkušební podmínky

6.1   Podmínky laboratorních zkoušek

Změří se absolutní teplota (T a) nasávaného vzduchu do motor na vstupu vyjádřená v kelvinech a suchý atmosférický tlak (p s) vyjádřený v kPa a podle následujících ustanovení se určí parametr f a. Ve víceválcových motorech s rozvětveným sacím potrubím, např. při uspořádání motoru do V, se použije průměrná teplota oddělených větví. Parametr f a se uvede v protokolu o zkoušce spolu s výsledky zkoušky. Pro lepší opakovatelnost a reprodukovatelnost výsledků zkoušky se doporučuje, aby parametr fa byl takový, že platí: 0,93 ≤ f a ≤ 1,07.

Motory s atmosférickým sáním a motory mechanicky přeplňované:

Formula

(6-1)

Motory přeplňované turbokompresorem s chlazením nasávaného vzduchu nebo bez tohoto chlazení:

Formula

(6-2)

Teplota nasávaného vzduchu se udržuje na (25 ± 5) °C, měřeno před kteroukoliv součástí motoru.

Je přípustné použít:

a)

sdílený měřič atmosférického tlaku, pokud si zařízení k práci s nasávaným vzduchem při zkoušce motoru udržuje tlak okolí lišící se nejvýše o ±1 kPa od hodnoty sdíleného atmosférického tlaku;

b)

sdílené měření vlhkosti nasávaného vzduchu, pokud si zařízení k práci s nasávaným vzduchem při zkoušce motoru udržuje rosný bod lišící se nejvýše o ±0,5 kPa od hodnoty sdíleného atmosférického tlaku.

6.2   Motory s chlazením přeplňovacího vzduchu

a)

Musí se použít systém s chlazením přeplňovacího vzduchu s celkovou kapacitou nasávaného vzduchu, která odpovídá nainstalovaným sériově vyráběným motorům používaným v provozu. Laboratorní systém k chlazení přeplňovacího vzduchu musí být vždy konstruován takovým způsobem, aby minimalizoval akumulaci kondenzátu. Před zkouškou emisí musí být veškerý naakumulovaný kondenzát vypuštěn a všechna vypouštěcí zařízení se musí úplně uzavřít. Během zkoušky emisí musí zůstat všechny odtoky uzavřeny. Musí se udržovat tyto podmínky chlazení:

i)

během zkoušky se musí na vstupu do chladiče přeplňovacího vzduchu udržovat teplota chladiva nejméně 20 °C,

ii)

za podmínek, které pro motor stanovil výrobce, se musí nastavit průtok chladiva tak, aby bylo dosaženo teploty vzduchu za výstupem z chladiče přeplňovacího vzduchu v rozmezí ± 5 °C od hodnoty uvedené výrobcem. Výrobce specifikuje místo, kde se měří teplota vzduchu na výstupu. Toto nastavení průtoku chladiva se musí použít během celé zkoušky. Pokud výrobce motoru nespecifikuje podmínky nebo odpovídající teplotu vzduchu na výstupu z chladiče přeplňovacího vzduchu, musí se průtok chladiva nastavit při maximálním výkonu motoru tak, aby bylo dosaženo teploty vzduchu na výstupu z chladiče přeplňovacího vzduchu, jež odpovídá podmínkám provozu,

iii)

jestliže výrobce motoru specifikuje mezní hodnoty poklesu tlaku při průchodu chladicím systémem přeplňovacího vzduchu, musí se zajistit, aby pokles tlaku při průchodu chladicím systémem přeplňovacího vzduchu za podmínek motoru stanovených výrobcem byl v mezích specifikovaných výrobcem. Pokles tlaku se měří v místech určených výrobcem;

b)

Cílem je získat výsledky hodnot emisí reprezentativních pro běžný provoz. Vyplývá-li z osvědčeného technického úsudku, že by specifikace v tomto oddíle vedly k nereprezentativním zkouškám (např. k přechlazení přeplňovacího vzduchu), lze použít sofistikovanějších nastavení a ovládání poklesu tlaku přeplňovacího vzduchu, teploty chladiva a průtoku k dosažení reprezentativnějších výsledků.

6.3   Výkon motoru

6.3.1   Základ pro měření emisí

Základem pro měření emisí je nekorigovaný výkon.

6.3.2   Použitá pomocná zařízení

V průběhu zkoušky musí být pomocná zařízení potřebná k provozu stroje namontována na zkušební stav v souladu s požadavky přílohy 7.

6.3.3   Pomocná zařízení, která je třeba odpojit

Některá pomocná zařízení, která jsou nutná pouze k provozu příslušného stroje a která mohou být namontována na motoru, musí být na zkoušku odmontována.

Nelze-li pomocné zařízení odmontovat, je možné stanovit výkon, který toto zařízení odebírá v nezatíženém stavu a přičíst jej k měřenému výkonu motoru (viz poznámka g v tabulce přílohy 7). Jestliže je tato hodnota větší než 3 % maximálního výkonu při zkušebních otáčkách, zkušební orgán ji může ověřit. Příkon pomocných zařízení se použije k úpravě nastavených hodnot a k výpočtu práce vykonané motorem během zkušebního cyklu.

6.4   Systém sání motoru

6.4.1   Úvod

Je nutné použít systém sání instalovaný na motoru nebo takový systém, který představuje typickou konfiguraci motoru v běžném provozu. Do toho patří systémy chlazení přeplňovacího vzduchu a recirkulace výfukového plynu.

6.4.2   Škrcení nasávaného vzduchu

Musí se použít systém sání motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož vstupní odpor vzduchu je v rozmezí ±300 Pa od maximální hodnoty uvedené výrobcem pro čistý čistič vzduchu u motoru běžícího při jmenovitých otáčkách a s plným zatížením. Statický rozdíl tlaku na vstupním odporu se měří v místě a za otáček a točivého momentu určených výrobcem. Pokud výrobce nespecifikuje příslušné místo, měří se tento tlak před každým připojením systému turbodmychadla nebo systému recirkulace výfukového plynu k systému nasávání vzduchu. Pokud výrobce nespecifikuje nastavení otáček a točivého momentu, měří se tento tlak na motoru, který pracuje s maximálním výkonem.

6.5   Výfukový systém motoru

Je nutné použít výfukový systém instalovaný na motoru nebo takový, který představuje typickou konfiguraci motoru v běžném provozu. Pro zařízení k následnému zpracování musí odpor ve výfuku určit výrobce v závislosti na podmínkách následného zpracování (např. podle úrovně záběhu / stárnutí a regenerace/zatížení). Výfukový systém musí splňovat požadavky na odběr vzorků výfukových plynů stanovené v bodě 9.3. Je nutno použít výfukový systém motoru nebo laboratorní zkušební systém, jehož protitlak ve výfuku činí 80 až 100 % maximální hodnoty protitlaku při otáčkách a točivém momentu uvedených výrobcem. Jestliže je maximální odpor 5 kPa nebo menší, nastavený bod musí být nejméně 1,0 kPa od maxima. Pokud výrobce nespecifikuje nastavení otáček a točivého momentu, měří se tento tlak na motoru, který pracuje s maximálním výkonem.

6.6   Motor se systémem následného zpracování výfukových plynů

Jestliže je motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, musí mít výfuková trubka stejný průměr, jako se používá v praxi, do vzdálenosti nejméně čtyři průměry trubky proti směru proudění od vstupu v začátku expanzní části, která obsahuje zařízení k následnému zpracování výfukových plynů. Vzdálenost mezi přírubou sběrného výfukového potrubí nebo výstupem z turbokompresoru a systémem následného zpracování výfukových plynů musí být stejná jako v uspořádání na vozidle nebo musí mít hodnotu uvedenou výrobcem. Hodnoty protitlaku nebo odporu ve výfuku musí splňovat stejná kritéria, jaká jsou uvedena výše, a mohou být nastaveny pomocí ventilu. Během slepých zkoušek a pro účely mapování motoru může být modul se zařízením pro následné zpracování odstraněn a nahrazen ekvivalentním modulem s podporou neaktivního katalyzátoru.

Emise naměřené během zkušebního cyklu musí být reprezentativní pro emise ve skutečném provozu. Je-li motor vybaven systémem následného zpracování výfukových plynů, který vyžaduje použití činidla, je nutno při všech zkouškách použít výrobcem stanovené činidlo.

U motorů vybavených systémem k následnému zpracování výfukových plynů, které mají periodickou (málo častou) regeneraci, jak je popsáno v bodu 6.6.2, musí být výsledky hodnot emisí upraveny tak, aby braly v úvahu jednotlivé regenerace. V takovém případě průměrná hodnota emisí závisí na frekvenci regenerace z hlediska těch částí zkoušek, během kterých k regeneraci dochází. Systémy k následnému zpracování výfukových plynů s kontinuální regenerací v souladu s bodem 6.6.1 nevyžadují zvláštní zkušební postup.

6.6.1   Kontinuální regenerace

U systému následného zpracování výfukových plynů založeného na postupu kontinuální regenerace musí být hodnoty emisí měřeny na systému následného zpracování výfukových plynů, který byl stabilizován, aby byla zaručena opakovatelnost výsledků trendů emisí. K procesu regenerace musí dojít během zkoušky NRTC za tepla nebo zkoušky s cykly s ustálenými přechody (RMC) nejméně jednou a výrobce musí udat normální podmínky, za nichž dochází k regeneraci (množství úsad sazí, teplota, protitlak výfukových plynů atd.). Aby se prokázalo, že je regenerační proces kontinuální, musí být provedeny nejméně tři zkoušky NRTC s teplým startem nebo zkouškami s cykly s lineárními přechody (RMC). V případě zkoušky NRTC za tepla se musí motor zahřát podle bodu 7.8.2.1, stabilizovat podle bodu 7.4.2 a musí se provést první zkouška NRTC za tepla. Následné zkoušky NRTC za tepla se zahájí po stabilizaci motoru podle odstavce 7.4.2. Během zkoušek musí být zaznamenány teplota a tlak ve výfuku (teplota před a za systémem k následnému zpracování plynů, protitlak ve výfuku atd.). Systém následného zpracování výfukových plynů lze považovat za vyhovující, jestliže podmínky uvedené výrobcem nastanou během zkoušky na dostatečně dlouhou dobu a rozptyl naměřených hodnot emisí není vyšší než ± 25 % nebo 0,005 g/kWh podle toho, která hodnota je vyšší. Má-li systém následného zpracování výfukových plynů bezpečnostní režim, který se přepíná na režim periodické (málo časté) regenerace, zkouška se provádí podle bodu 6.6.2. V tomto zvláštním případě lze příslušné mezní hodnoty emisí překročit a nebudou se vážit.

6.6.2   Málo častá (periodická) regenerace

Toto ustanovení se vztahuje jen pro motory vybavené regulací emisí s periodickou regenerací. U motorů, které pracují v diskrétním režimu, nelze tento postup použít.

Emise se měří nejméně třemi zkouškami NRTC se startem za tepla nebo zkouškami s cyklem s lineárními přechody mezi režimy (RMC), přičemž u jedné zkoušky s regenerací a druhými dvěma bez procesu regenerace, a to při stabilizovaném systému následného zpracování. K procesu regenerace musí dojít během zkoušky NRTC nebo RMC nejméně jednou. Jestliže regenerace zaujímá více než jednu zkoušku NRTC nebo RMC, provedou se následující úplné zkoušky NRTC nebo RMC a pokračuje se v měření emisí bez stabilizace a bez zastavování motoru, dokud není regenerace ukončena, a vypočte se průměr ze zkoušek. Jestliže se regenerace ukončí v průběhu některé ze zkoušek, ve zkoušce se pokračuje v celé její délce. Motor může být vybaven přepínačem, který umožňuje zamezit procesu regenerace nebo ho umožnit za předpokladu, že toto nemá žádný vliv na původní kalibrování motoru.

Výrobce určí běžné podmínky, za nichž k regeneraci dochází (množství úsad sazí, teplota, protitlak výfukových plynů atd.). Výrobce rovněž poskytne frekvenci výskytu regenerace v podobě počtu zkoušek, během nichž k regeneraci dochází. Přesný postup určení této frekvence se dohodne mezi výrobcem motoru a schvalovacím orgánem na základě osvědčeného odborného úsudku.

Pro účely regenerační zkoušky poskytne výrobce systém k následnému zpracování výfukových plynů, který předtím zachytil znečišťující látky. K regeneraci nesmí dojít během stabilizační fáze motoru. Volitelně může výrobce provést následně za sebou zkoušky NRTC se startem za tepla nebo RMC, až se systém k následnému zpracování zaplní. Měření emisí není požadováno u všech zkoušek.

Průměrné hodnoty emisí mezi fázemi regenerace se určí aritmetickým průměrem několika rovnoměrně rozložených zkoušek NRTC s teplým startem nebo RMC. Musí být provedena nejméně jedna zkouška NRTC s teplým startem nebo RMC co nejblíže před zkouškou regenerace a jedna zkouška NRTC s teplým startem nebo RMC ihned po zkoušce regenerace.

Během zkoušky regenerace se zaznamenávají všechny údaje, které jsou potřebné ke zjištění regenerace (emise CO nebo NOx, teplota před systémem k následnému zpracování výfukových plynů a za ním, protitlak výfukových plynů atd.). Během procesu regenerace může dojít k překročení příslušných mezních hodnot emisí. Schéma postupu zkoušky je na obrázku 6.1.

Obrázek 6.1

Schéma málo časté (periodické) regenerace s počtem měření n a počtem měření během regenerace nr

Image

Průměrná specifická míra emisí pro start za tepla Formula [g/kWh] se váží takto (viz obrázek Figure 6.1):

Formula

(6-3)

kde:

n

=

počet zkoušek, při nichž nedochází k regeneraci,

nr

=

počet zkoušek, při nichž dochází k regeneraci (minimálně jedna zkouška),

Formula

=

průměrné specifické emise u zkoušky, při níž nedochází k regeneraci [g/kWh]

Formula

=

průměrné specifické emise u zkoušky, při níž dochází k regeneraci [g/kWh]

V závislosti na volbě výrobce a na základě osvědčené technické analýzy lze korekční faktor regenerace k r, vyjadřující průměrnou hodnotu emisí vypočítat buď multiplikačně, nebo aditivně takto:

 

Multiplikační

Formula

(korekční faktor regenerace nahoru)

(6-4a)

Formula

(korekční faktor regenerace dolů)

(6-4b)

 

Aditivní

Formula

(korekční faktor regenerace nahoru)

(6-5)

Formula

(korekční faktor regenerace dolů)

(6-6)

Korekční faktory regenerace nahoru se vynásobí změřenými hodnotami emisí nebo se k nim přičtou u všech zkoušek, ve kterých nedochází k regeneraci. Korekční faktory regenerace dolů se vynásobí změřenými hodnotami emisí nebo se k nim přičtou u všech zkoušek, při nichž dochází k regeneraci. V průběhu celého zkoušení se výskyt regenerace identifikuje způsobem, ze kterého je dobře zřejmý. V případě, že není zjištěna žádná regenerace, použije se korekční faktor nahoru.

S odkazem na dodatky A.7-A.8 přílohy 4B o výpočtech specifických emisí na brzdě se korekční faktory regenerace:

a)

musí použít na výsledky vážených zkoušek NRTC a RMC;

b)

mohou použít na zkoušky s cykly s lineárními přechody a zkoušky NRTC se startem za studena, pokud během zkušebního cyklu dojde k regeneraci;

c)

mohou být rozšířeny na ostatní členy stejné rodiny motorů;

d)

mohou být rozšířeny na další skupiny motorů, které používají stejný systém následného zpracování výfukových plynů, na základě předchozího schválení orgánu pro schvalování typu, vydaného na základě technických podkladů dodaných výrobcem, které potvrzují, že příslušné hodnoty emisí jsou podobné.

Přihlíží se k těmto možnostem:

a)

Výrobce může zvolit, že vypustí korekční faktory pro jednu nebo více ze svých rodin motorů (nebo konfigurací), protože vliv regenerace je malý, nebo protože je nepraktické identifikovat, kdy k regeneraci dochází. V takových případech se nepoužije žádný korekční faktor a výrobce odpovídá za splnění mezních hodnot emisí u všech zkoušek, bez ohledu na to, zda dochází k regeneraci.

b)

Orgán pro schvalování typu může na žádost výrobce zohlednit případy regenerace odlišným způsobem, než je stanoveno v pododstavci a). Avšak tuto možnost lze využít jen v případech, ke kterým dochází velmi zřídka a které prakticky nelze řešit použitím korekčních faktorů popsaných v písm. a).

6.7   Chladicí systém

Musí se použít systém chlazení motoru s dostatečnou kapacitou k udržení motoru na normálních provozních teplotách předepsaných výrobcem pro nasávaný vzduch, olej, chladivo, blok či hlavy válců. Lze použít laboratorní pomocné chladiče a ventilátory.

6.8   Mazací olej

Údaje o mazacím oleji musí být uvedeny výrobcem a olej musí být reprezentativní pro mazací oleje na trhu. Vlastnosti mazacího oleje použitého při zkoušce musí být zaznamenány a předloženy zároveň s výsledky zkoušky.

6.9   Vlastnosti referenčního paliva

Referenční palivo je specifikováno v tabulce 3 přílohy 6.

Teplota paliva musí být v souladu s doporučeními výrobce. Teplota paliva se měří na vstupu palivového vstřikovacího čerpadla nebo podle specifikace výrobce a místo měření se zaznamená.

6.10   Emise z klikové skříně

Žádné emise z klikové skříně nesmí být vypouštěny přímo do okolního ovzduší, s následující výjimkou: motory vybavené turbodmychadly, čerpadly, ventilátory nebo přeplňovacími dmychadly pro sání vzduchu mohou uvolňovat emise z klikové skříně do okolního ovzduší, jsou-li emise při všech zkouškách emisí přičítány (fyzicky nebo matematicky) k emisím z výfuku. Výrobci, kteří této výjimky využijí, musí motory nastavit tak, aby všechny emise z klikové skříně mohly být odvedeny do odběrného systému. Pro účely tohoto odstavce se emise z klikové skříně, které se v celém průběhu provozu odvádějí do proudu výfukových plynů před zařízením k následnému zpracování výfukových plynů, nepokládají za vypouštěné přímo do okolního ovzduší.

Volné emise z klikové skříně musí být odváděny do výfukového systému za účelem měření emisí takto:

a)

potrubí musí být z materiálu s hladkým povrchem, elektricky vodivého a nereagujícího s emisemi z klikové skříně. Trubky musí být co nejkratší;

b)

počet ohybů potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí plyny z klikové skříně, musí být co nejmenší a poloměr všech nevyhnutelných ohybů musí být co největší;

c)

potrubí, kterým se ve zkušebně odvádějí výfukové plyny z klikové skříně, musí splňovat specifikace výrobce motoru pro zpětný tlak z klikové skříně;

d)

potrubí, kterým se odvádějí plyny z klikové skříně, musí ústit do proudu výfukových plynů za každým systémem následného zpracování výfukových plynů, za každým odporem, který je namontován do výfuku, a v dostatečné vzdálenosti před všemi odběrnými sondami, aby se před odběrem zajistilo úplné smíšení s výfukovými plyny z motoru. Potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, musí zasahovat do volného proudu výfukových plynů, aby se zabránilo jevům mezní vrstvy a aby se podporovalo smíšení. Výstup z potrubí, kterým se vedou plyny z klikové skříně, může být orientován v libovolném směru vzhledem k toku surového výfukového plynu.

7.   ZKUŠEBNÍ POSTUPY

7.1   Úvod

Tento bod popisuje způsob stanovení emisí plynných znečisťujících látek a znečisťujících částic emisí specifických pro brzdu u motoru určeného ke zkouškám. Zkoušený motor musí být základním motorem rodiny motorů, jak je specifikována v bodu 5.2.

Laboratorní zkoušku emisí tvoří měření emisí a dalších parametrů zkušebních cyklů vymezených touto přílohou. Probírají se následující hlediska (v této příloze 4B):

a)

laboratorní konfigurace pro měření emisí specifických pro brzdu (bod 7.2);

b)

postupy ověřování před zkouškou a po zkoušce (bod 7.3);

c)

zkušební cykly (7.4);

d)

obecný sled zkoušek (7.5);

e)

mapování motoru (bod 7.6);

f)

generování zkušebního cyklu (7.7);

g)

postup konkrétního zkušebního cyklu (bod 7.8).

7.2   Zásada měření emisí

K měření emisí specifických pro brzdu je třeba, aby motor prošel příslušnými zkušebními cykly vymezenými v bodě 7.4. K měření emisí specifických pro brzdu je třeba určit hmotnost složek ve výfukových plynech (HC, NMHC, CO, NOx a PM) a odpovídající práci motoru v průběhu cyklu.

7.2.1   Hmotnost složek

Celková hmotnost každé jednotlivé složky se určí za příslušný zkušební cyklus použitím těchto metod:

7.2.1.1   Průběžný odběr vzorků

U průběžného odběru vzorků se kontinuálně měří koncentrace složky v surovém nebo ve zředěném výfukovém plynu. Tato koncentrace se vynásobí kontinuálním průtokem výfukového plynu (surového nebo zředěného) v místě odběru emisí k určení průtoku složky. Emise složky se v průběhu zkušebního intervalu neustále sčítají. Celkovou hmotností emitované složky je tento součet.

7.2.1.2   Odběr dávek

U odběru dávek se kontinuálně odebírá vzorek surového nebo zředěného výfukového plynu a ukládá se pro pozdější měření. Odebraný vzorek musí být proporcionální k průtoku surového nebo zředěného výfukového plynu. U jednotlivých odebraných dávek jsou plynné složky shromážděny ve vaku a znečišťující částice jsou zachyceny na filtru. V zásadě se metoda výpočtu emisí provede takto: koncentrace složek v odebraných dávkách se vynásobí celkovou hmotností nebo hmotnostním průtokem (surového nebo zředěného plynu), z nichž byla dávka během zkušebního cyklu odebrána. Výsledkem je celková hmotnost nebo hmotnostní průtok emitované složky. K výpočtu koncentrace znečišťujících částic se částice zachycené z proporcionálně odebraného výfukového plynu na filtru vydělí množstvím přefiltrovaného výfukového plynu.

7.2.1.3   Kombinovaný odběr vzorků

Je přípustné jakkoliv kombinovat průběžný odběr vzorků a odběr vzorků dávkami (např. měření částic odběrem dávek a měření plynných emisí kontinuálním odběrem).

Následující obrázek popisuje tyto dva aspekty zkušebních postupů k měření emisí: zařízení s odběrnými vedeními pro surový a zředěný výfukový plyn a operace nutné ke kalkulaci emisí znečišťujících látek ve zkušebních cyklech s ustáleným stavem a s neustálenými stavy (obrázek 7.1).

Obrázek 7.1

Zkušební postupy pro měření emisí

Image

Poznámka k obrázku 7.1: Termín „odběr vzorků PM z části toku“ zahrnuje ředění části toku k extrakci pouze surového výfukového plynu s konstantním nebo variabilním ředicím poměrem.

7.2.2   Určení vykonané práce

Práce vykonaná v cyklu se určí za celý cyklus tak, že se synchronně použijí hodnoty otáček a točivého momentu k výpočtu okamžitých hodnot výkonu motoru na brzdě. Výkon motoru na brzdě se spojí za zkušební cyklus, čímž se určí celková práce.

7.3   Ověření a kalibrace

7.3.1   Postupy před zkouškou

7.3.1.1   Přípravná stabilizace

Pro dosažení stabilních podmínek musí být odběrný systém a motor stabilizovány před začátkem sledu zkoušek, jak je uvedeno v bodech 7.3 a 7.4. V bodě 7.4.2 je zvláště uvedena přípravná stabilizace k ochlazení motoru pro provedení zkoušky s neustáleným stavem se startem za studena.

7.3.1.2   Ověření kontaminace uhlovodíky

Existuje-li předpoklad, že uhlovodíky významně kontaminují měřicí systém výfukového plynu, je možné ověřit kontaminaci uhlovodíky nulovacím plynem a případné znečištění lze odstranit. Pokud se má zkontrolovat rozsah kontaminace a uhlovodíků v systému, je nutné tak učinit v průběhu 8 hodin předcházejících začátku každého zkušebního cyklu. Hodnoty se zaznamenají pro účely pozdější korekce. Před touto kontrolou se musí zkontrolovat těsnost systému a provést kalibrace analyzátoru FID.

7.3.1.3   Příprava měřicího zařízení pro odběr vzorků

Před začátkem odběru vzorků emisí se učiní následující kroky:

a)

v průběhu 8 hodin předcházejících odběru emisí podle bodu 8.1.8.7 se přezkouší těsnost systému;

b)

pro odběr vzorků v dávkách se připojí čisté prostředky k ukládání, jako jsou vyprázdněné vaky nebo filtry, u kterých byla změřena jejich vlastní váha;

c)

spustí se všechny měřicí přístroje podle instrukcí výrobce přístrojů a osvědčeného technického úsudku;

d)

nastartují se ředicí systémy, odběrná čerpadla, chladicí ventilátory a systém pro shromažďování údajů;

e)

seřídí se průtoky vzorků na požadované úrovně, s použitím obtoků, je-li to žádoucí;

f)

výměníky tepla v systému odběru vzorků se předehřejí nebo předchladí, aby se nalézaly ve svých provozních rozsazích teplot pro zkoušku;

g)

vyhřívané nebo chlazené součásti, jako jsou odběrná potrubí, filtry, chladiče a čerpadla se stabilizují na své provozní teploty;

h)

systém k ředění toku výfukových plynů se uvede do činnosti nejméně 10 minut před začátkem sledu zkoušek;

i)

provede se kalibrace analyzátorů plynu a vynulují se kontinuální analyzátory podle postupu v následujícím bodě 7.3.1.4;

j)

všechna elektronická integrační zařízení se před začátkem každého intervalu zkoušky vynulují nebo znovu vynulují.

7.3.1.4   Kalibrace analyzátorů plynů

Vyberou se vhodné pracovní rozsahy analyzátoru plynu. Jsou povoleny analyzátory emisí s automatickým nebo ručním přepínáním pracovních rozsahů. Během zkoušky s lineárními přechody mezi režimy nebo zkoušky NRTC a během doby odběru plynných emisí na konci každého režimu v případě zkoušení s diskrétním režimem nelze přepínat rozsah analyzátorů emisí. Rovněž nelze během zkušebního cyklu přepínat zesílení analogového provozního zesilovače (zesilovačů) analyzátoru.

Všechny kontinuální analyzátory se vynulují a kalibrují pro plný rozsah plyny podle mezinárodních norem, jež odpovídají specifikacím bodu 9.5.1. U analyzátorů FID se musí zkontrolovat plný rozsah stupnice na bázi uhlíkového čísla jedna (C 1).

7.3.1.5   Přípravná stabilizace filtru částic a zjištění hmotnosti tara

Přípravná stabilizace filtru částic a zjištění hmotnosti tara se provede v souladu s bodem 8.2.3.

7.3.2   Postupy po provedení zkoušky

Po ukončení odběru vzorků emisí se učiní následující kroky:

7.3.2.1   Ověření proporcionálního odběru vzorků

U každé proporcionální dávky odebraných vzorků, jako je vzorek v jímacím vaku nebo vzorek částic, se ověří, že byl udržován proporcionální odběr podle bodu 8.2.1. U metody s jediným filtrem a zkušebního cyklu s diskrétním ustáleným stavem se provede výpočet efektivního váhového faktoru částic. Každý vzorek, který nesplňuje požadavky bodu 8.2.1, se považuje za neplatný.

7.3.2.2   Stabilizace a vážení filtru částic po zkoušce

Použité filtry částic se musí umístit do zakrytých nebo utěsněných nádržek nebo se uzavřou držáky filtru, aby se odběrné filtry chránily proti kontaminaci z okolí. Tímto způsobem chráněné se zaplněné filtry musí vrátit do komory nebo místnosti, které jsou určeny ke stabilizaci filtrů částic. Následně se odběrné filtry částic stabilizují a zváží v souladu s bodem 8.2.4 (zacházení s filtry částic po stabilizaci a kompletní postupy vážení).

7.3.2.3   Analýza plynných vzorků odebraných dávkami

Co možno nejdříve se provedou následující úkony:

a)

všechny analyzátory plynu pro odběr dávkami se vynulují a kalibrují pro plný rozsah nejpozději 30 minut od ukončení zkušebního cyklu, nebo pokud je to praktické, v průběhu doby odstavení, aby se ověřilo, že analyzátory plynu jsou stále stabilní;

b)

všechny konvenčně odebrané vzorky plynů se analyzují nejpozději do 30 minut od ukončení zkoušky se startem za tepla nebo v průběhu doby odstavení;

c)

vzorky pozadí se analyzují do 60 minut od ukončení zkušebního cyklu se startem za tepla.

7.3.2.4   Ověření posunu

Po kvantifikaci výfukových plynů se tímto způsobem ověří posun:

a)

V případě analyzátorů plynu pracujících s dávkami nebo kontinuálně se po provedení stabilizace analyzátoru nulovacím plynem zaznamená střední hodnota analyzátoru. Stabilizace může zahrnovat čas nutný k vyčištění analyzátoru od jakéhokoli vzorku plynu a všechny doplňkové časy zohledňující odezvu analyzátoru;

b)

Po provedení stabilizace analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah se zaznamená střední hodnota analyzátoru. Stabilizace může zahrnovat čas nutný k vyčištění analyzátoru od jakéhokoli vzorku plynu a všechny doplňkové časy zohledňující odezvu analyzátoru;

c)

Tyto údaje slouží k potvrzení správnosti a provedení korekce posunem, jak popisuje bod 8.2.2.

7.4   Zkušební cykly

Použijí se následující zkušební cykly:

a)

v případě motorů s proměnnými otáčkami zkušební cyklus s osmi režimy nebo odpovídající cyklus s lineárními přechody mezi režimy, a cyklus NRTC s neustálenými stavy, jak jsou vymezeny v příloze 5;

b)

v případě motorů s konstantními otáčkami zkušební cyklus s pěti režimy nebo odpovídající cyklus s lineárními přechody mezi režimy, jak jsou vymezeny v příloze 5.

7.4.1   Zkušební cykly s ustálenými stavy

Zkušební cykly s ustálenými stavy specifikuje příloha 5 jako seznam diskrétních režimů (provozních bodů), ve kterém ke každému provoznímu bodu přísluší jedna hodnota otáček a jedna hodnota točivého momentu. Během zkušebních cyklů s ustálenými stavy je při měření motor zahřátý a běží podle specifikací výrobce. Zkušební cyklus s ustálenými stavy může být proveden jako cyklus s diskrétními režimy nebo jako cyklus s lineárními přechody mezi režimy, což dále vysvětlují následující odstavce.

7.4.1.1   Zkušební cykly s ustálenými stavy s diskrétními režimy

Zkušební cyklus s ustálenými stavy s osmi diskrétními režimy je tvořen osmi režimy otáček a zatížení (s příslušnými váhovými faktory pro každý režim), které pokrývají typický provozní rozsah motorů s proměnnými otáčkami. Cyklus je vysvětlen v tabulce 5.

Zkušební cyklus s ustálenými stavy s pěti diskrétními režimy s konstantními otáčkami je tvořen pěti režimy zatížení (s příslušnými váhovými faktory pro každý režim), přičemž všechny jsou při jmenovitých otáčkách, které pokrývají typický provozní rozsah motorů s konstantními otáčkami. Cyklus je vysvětlen v tabulce 5.

7.4.1.2   Zkušební cykly s ustálenými stavy s lineárními přechody mezi režimy

Zkušební cykly s lineárními přechody mezi režimy (RMC) jsou cykly probíhající za tepla, během nichž se emise začínají měřit po nastartování motoru, jeho zahřátí a běhu, jak specifikuje bod odstavci 7.8.2.1. Během zkušebního cyklu RMC musí být motor soustavně regulován řídicí jednotkou zkušebního stavu. Plynné emise a emise částic se musí měřit a zachycovat kontinuálně v průběhu zkušebního cyklu RMC, a to stejným způsobem jako během zkušebním cyklu s neustálenými stavy.

V případě zkušebního cyklu s pěti režimy RMC tvoří stejné režimy ve stejném pořadí jako odpovídající diskrétní zkušební cyklus s ustálenými stavy. V případě zkušebního cyklu s osmi režimy má RMC jeden režim navíc (rozdělený režim volnoběhu) a sled režimů není totožný jako u odpovídajícího cyklu s ustálenými stavy a s diskrétními režimy, aby se vyloučily extrémní změny teploty při následném zpracování výfukových plynů. Délka režimů se zvolí tak, aby byla ekvivalentní váhovým faktorům odpovídajícího zkušebního cyklu s ustálenými stavy s diskrétními režimy. Změna otáček a zatížení motoru z jednoho režimu k následujícímu musí být řízena, aby probíhala lineárně v době 20 ± 1 s. Doba změny režimu tvoří část nového režimu (i u prvního režimu).

7.4.2   Zkušební cyklus s neustálenými stavy (NRTC)

Nesilniční zkušební cyklus v neustáleném stavu (NRTC) je uveden v dodatku 5 jako sled každou sekundu se střídajících normalizovaných hodnot otáček a točivého momentu. Před zkouškou motoru na zkušebním stanovišti musí být normalizované hodnoty převedeny na ekvivalentní referenční hodnoty pro konkrétní zkoušený motor na základě specifických hodnot otáček a točivého momentu zjištěných z křivky mapování motoru. Tento převod se označuje jako denormalizace a zkušební cyklus takto vytvořený je referenční cyklus NRTC motoru, který má být zkoušen (viz bod 7.7.2).

Plán normalizované zkoušky NRTC na dynamometru je graficky znázorněn v příloze 5.

Zkušební cyklus s neustálenými stavy musí proběhnout dvakrát (viz bod 7.8.3):

a)

se startem za studena, poté, co se motor a systémy k následnému zpracování ochladily na teplotu místnosti po přirozeném ochladnutí motoru, nebo jako se startem za studena po nuceném ochlazení a poté, co se teploty motoru a chladiva, systémy k následnému zpracování a všechna řídicí zařízení motoru stabilizovaly na teplotě mezi 20 °C a 30 °C. Měření emisí se startem za studena začíná s nastartováním studeného motoru;

b)

stabilizace za tepla – bezprostředně po ukončení fáze zkoušky se startem za studena se motor stabilizuje pro start za tepla periodou stabilizace za tepla v trvání 20 ±1 minuta;

c)

start za tepla začne bezprostředně po periodě stabilizace za tepla spuštěním motoru. Analyzátory plynu se zapnou nejméně 10 s před koncem periody stabilizace za tepla, aby se vyloučily špičky signálu zapnutí. Měření emisí začne souběžně s počátkem fáze se startem za tepla, tj. včetně spuštění motoru.

Emise specifické na brzdě (v g/kWh) se určí postupy uvedenými v tomto oddílu pro zkušební cykly jak se startem za studena i pro zkušební cykly se startem za tepla. Složená hodnota vážených emisí se vypočítá vážením výsledků získaných při startu za studena faktorem 0,10 a výsledků získaných při startu za tepla faktorem 0,90, což je podrobně rozvedeno v dodatcích A.7-A.8 přílohy 4B.

7.5   Obecný sled zkoušek

Pro změření emisí motoru je nutné provést tyto kroky:

a)

určit zkušební otáčky a zkušební zatížení motoru pro motor, který se má zkoušet, a to změřením maximálního točivého momentu (motory s konstantními otáčkami) nebo křivky maximálního točivého momentu (motory s proměnnými otáčkami) jako funkci otáček motoru;

b)

nenormalizovat normalizované zkušební cykly točivým momentem (motory s konstantními otáčkami) nebo otáčkami a točivým momentem (motory s proměnnými otáčkami), které byly zjištěny podle předchozího písm. a) bodu 7.5;

c)

předem připravit motor, zařízení a měřicí přístroje pro nadcházející zkoušku emisí nebo sérii zkoušek (cyklus se startem za studena a se startem za tepla);

d)

vykonat postupy před zkouškou, aby se ověřila správná činnost konkrétních zařízení a analyzátorů. Je nutné provést kalibraci všech analyzátorů. Musí se zaznamenat všechny údaje zjištěné před zkouškou;

e)

nastartovat na začátku zkušebního cyklu motor (NRTC) nebo jej ponechat v běhu (cykly s ustálenými stavy) a souběžně nastartovat systémy pro odběr vzorků;

f)

měřit nebo zaznamenávat emise a ostatní požadované parametry v průběhu doby odběru vzorků (v případě NRTC a cyklů s ustálenými režimy a s lineárními přechody mezi režimy v průběhu celého zkušebního cyklu);

g)

provést postupy po zkoušce, aby se ověřila správná činnost konkrétních zařízení a analyzátorů;

h)

stabilizovat filtr (filtry) částic, zvážit je (hmotnost prázdného filtru), zaplnit, opět stabilizovat, opět zvážit (hmotnost naplněného filtru) a následně vyhodnotit vzorky v souladu s postupy před zkouškou (bod 7.3.1.5) a postupy po zkoušce (bod 7.3.2.2);

i)

vyhodnotit výsledky zkoušky emisí.

Následující diagram znázorňuje přehled postupů, které jsou nutné k vykonání zkušebních cyklů s měřením emisí motorů z výfuku pro nesilniční mobilní stroje.

Obrázek 7.3

Sled zkoušky

Image

7.5.1   Startování a opakované startování motoru

7.5.1.1   Start motoru

Motor se nastartuje:

a)

v souladu s doporučením v uživatelské příručce sériovým startérem motoru nebo vzduchovým startovacím systémem, a to buď s přiměřeně nabitou baterií, s vhodným zdrojem energie nebo s vhodným zdrojem tlakového vzduchu; nebo

b)

dynamometrem k roztočení motoru, dokud se motor nenastartuje. V typickém případě roztáčením v rozmezí ± 25 % typických otáček motoru při startování ve skutečném provozu, nebo lineárně vzrůstajícími otáčkami dynamometru od nuly do otáček, které jsou o 100 min–1 nižší, než jsou dolní otáčky volnoběhu, avšak jen do okamžiku, kdy je motor nastartován.

Roztáčení se musí ukončit do 1 sekundy od nastartování motoru. Nenastartuje-li motor po 15 sekundách protáčení, přeruší se protáčení a určí se příčina selhání startu, kromě případu, kdy příručka pro uživatele nebo příručka pro údržbu a opravy uvádí, že delší doba protáčení je normální.

7.5.1.2   Zastavení motoru

a)

Zastaví-li se motor kdykoli během zkoušky NRTC se studeným startem, je zkouška neplatná;

b)

Zastaví-li se motor kdykoli během zkoušky NRTC s teplým startem, je zkouška neplatná. Motor se musí stabilizovat podle odstavce 7.8.3 a zkouška se startem za tepla se musí opakovat. V tomto případě není potřebné opakovat zkoušku se startem za studena;

c)

Zastaví-li se motor kdykoliv během cyklu s ustálenými stavy (diskrétními nebo s lineárními přechody mezi režimy), je zkouška neplatná a musí se opakovat od postupu zahřátí motoru. V případě měření částic metodou více filtrů (jeden odběrný filtr pro každý pracovní režim) pokračuje zkouška stabilizací motoru v předchozím režimu, aby došlo ke stabilizaci teploty motoru a poté bylo zahájeno měření s režimem, při kterém se motor zastavil.

7.6   Mapování motoru

Před zahájením mapování motoru se motor musí zahřát a na konci zahřívání musí být v provozu nejméně po 10 minut při maximálním výkonu, případně podle doporučení výrobce a osvědčeného technického úsudku, aby došlo ke stabilizaci teploty chladiva a mazacího oleje motoru. Po stabilizaci motoru se vytvoří mapa vlastností motoru.

S výjimkou motorů s konstantními otáčkami se mapování motoru provádí se zcela otevřenou pákou přípusti paliva nebo s regulátorem, který používá diskrétní otáčky ve vzestupném pořadí. Minimální a maximální mapovací otáčky jsou definovány takto:

Minimální otáčky pro mapování

=

volnoběžné otáčky zahřátého motoru

Maximální otáčky pro mapování

=

n hi × 1,02 nebo otáčky, při kterých maximální točivý moment klesne na nulu, podle toho, které z nich jsou nižší.

Kde n hi jsou horní otáčky, které jsou definovány jako nejvyšší otáčky motoru, při nichž má 70 % maximálního výkonu.

Nejsou-li nejvyšší otáčky bezpečné nebo reprezentativní (např. u motorů bez regulátoru), použije se k mapování až do maximálních bezpečných otáček nebo reprezentativního maxima osvědčený technický úsudek.

7.6.1   Mapování motoru pro zkušební cyklus s ustálenými stavy s osmi režimy

V případě mapování motoru pro zkušební cyklus s ustálenými stavy s osmi režimy (jen pro motory, s nimiž se nemusí provést NRTC) se použije osvědčený technický úsudek za účelem výběru dostatečného počtu (20 až 30) rovnoměrně rozložených bodů nastavení. V každém bodě nastavení se otáčky stabilizují a točivý moment se nechá stabilizovat nejméně po dobu 15 sekund. U každého bodu nastavení se zaznamenají střední otáčky a točivý moment. V případě potřeby se k určení otáček a točivých momentů u zkoušky s osmi režimy použije lineární interpolace. Pokud se otáčky a zatížení zjištěné při zkoušce neliší o více než ± 2,5 % od otáček a točivých momentů uváděných výrobcem, použijí se otáčky a zatížení uvedené výrobcem. Pokud mají být motory podrobeny rovněž zkoušce NRTC, pak se k určení otáček a točivých momentů u zkoušky motoru s ustálenými stavy použije mapovací křivka NRTC.

7.6.2   Mapování motoru pro cyklus NRTC

Mapování motoru se provádí podle následujícího postupu:

a)

motor se odlehčí a nechá pracovat při volnoběžných otáčkách:

i)

v případě motorů s regulátorem dolních otáček se požadavek operátora nastaví na minimum, dynamometr nebo jiné zatěžovací zařízení se použije k dosažení hodnoty nula točivého momentu na základním výstupním hřídeli motoru a motoru se se musí umožnit regulovat otáčky. Tyto volnoběžné otáčky zahřátého motoru se změří.

ii)

v případě motorů bez regulátoru dolních otáček se dynamometr nastaví k dosažení hodnoty nula točivého momentu na základním výstupním hřídeli motoru, a požadavek operátora se nastaví tak, aby reguloval otáčky na jejich nejnižší možnou hodnotu udávanou výrobcem při minimálním zatížení (rovněž známy jako volnoběžné otáčky zahřátého motoru udávané výrobcem);

iii)

volnoběžný točivý moment udávaný výrobcem se může použít pro všechny motory s proměnnými otáčkami (s či bez regulátoru dolních otáček), je-li pro skutečný provoz reprezentativní točivý moment nenulové hodnoty při volnoběhu;

b)

požadavek operátora se nastaví na maximum a otáčky motoru se nařídí, aby byly mezi volnoběžnými otáčkami zahřátého motoru a 95 % jejich hodnoty. V případě motorů s referenčními zkušebními cykly, u nichž nejnižší otáčky jsou vyšší než volnoběžné otáčky zahřátého motoru, může být mapování zahájeno při hodnotě mezi nejnižšími referenčními otáčkami a 95 % hodnoty nejnižších referenčních otáček;

c)

otáčky motoru se zvyšují při středním přírůstku 8 ±1 min-1/s nebo se motor mapuje plynulým zvyšováním otáček při konstantním přírůstku tak, aby proběh od minimálních do maximálních mapovacích otáček byl 4 až 6 minut. Rozsah mapovacích otáček musí počínat mezi volnoběžnými otáčkami zahřátého motoru a 95 % jejich hodnoty a končit nejvyššími otáčkami nad hodnotou otáček maximálního výkonu, při nichž má výkon hodnotu méně než 70 % maximálního výkonu. Nejsou-li tyto nejvyšší otáčky bezpečné nebo reprezentativní (např. u motorů bez regulátoru), použije se k mapování až do maximálních bezpečných otáček nebo reprezentativního maxima osvědčený technický úsudek. Body otáček motoru a točivého momentu se zaznamenávají s frekvencí alespoň 1 Hz;

d)

má-li výrobce za to, že výše uvedená metoda mapování není pro určitý motor bezpečná nebo mu neodpovídá, mohou být použity alternativní metody mapování. Tyto jiné metody musí splňovat záměr vymezených mapovacích postupů k určení maximálního točivého momentu dosažitelného při všech otáčkách motoru, kterých je dosaženo v průběhu zkušebních cyklů. Odchylky od způsobů mapování uvedených v tomto odstavci musí být z důvodů spolehlivosti nebo reprezentativnosti schváleny schvalovacím orgánem zároveň se zdůvodněním jejich použití. V případě regulovaných motorů nebo u motorů přeplňovaných turbodmychadlem se však v žádném případě nesmí pro křivku točivého momentu použít sestupné změny otáček motoru;

e)

motor není nutné mapovat před každým jednotlivým zkušebním cyklem. Motor je nutné znovu zmapovat, pokud:

i)

podle osvědčeného technického úsudku uplynula neúměrně dlouhá doba od posledního mapování; nebo

ii)

byly na motoru vykonány mechanické změny nebo následná kalibrování, které mohou mít vliv na výkon motoru; nebo

iii)

atmosférický tlak v blízkosti sání vzduchu do motoru není v rozmezí ± 5 kPa od hodnoty v době posledního mapování motoru.

7.6.3   Mapování motorů s konstantními otáčkami:

a)

motor může být provozován se sériovým regulátorem konstantních otáček nebo lze pomocí regulace otáček motoru řídicím systémem pracujícím podle požadavku operátora simulovat regulátor konstantních otáček. Musí se použít buď izochronní regulátor, nebo případně regulátor nastavený na trvalou odchylku otáček;

b)

motor se provozuje s regulátorem nebo se simulovaným regulátorem (řídícím otáčky podle požadavku operátora) s otáčkami regulovanými pro stav bez zatížení, a to při horních otáčkách, nikoli dolních volnoběžných otáčkách, po dobu nejméně 15 sekund;

c)

pro zvyšování točivého momentu o konstantní přírůstky se použije dynamometr. Mapování je nutné provést tak, aby proběh od otáček regulovaných na stav bez zatížení do maximálního točivého momentu byl 2 až 4 minuty. Během mapování motoru se skutečné otáčky a točivý moment zaznamenávají s frekvencí nejméně 1 Hz;

d)

v případě motorů pro motorgenerátorové soustrojí, které slouží k výrobě proudu o kmitočtu 50 Hz a 60 Hz (1 500 a 1 800 min-1), se motor zkouší při obou konstantních rychlostech samostatně.

V případě motorů s konstantními otáčkami se při použití jiných metod k záznamu maximálního točivého momentu a výkonu při stanovených provozních otáčkách postupuje podle osvědčeného technického úsudku.

7.7   Generování zkušebního cyklu

7.7.1   Generování zkušebních cyklů s ustálenými stavy (NRSC)

7.7.1.1   Jmenovité a denormalizované otáčky

V případě motorů zkoušených s NRSC i NRTC se denormalizované otáčky vypočítají podle postupu pro neustálené stavy (body 7.6.2 a 7.7.2.1 a obrázek 7.3). V případě cyklu v ustáleném stavu se místo jmenovitých otáček použijí denormalizované otáčky (n denorm).

Pokud jsou vypočtené denormalizované otáčky (n denorm) v rozmezí ± 2,5 % denormalizovaných otáček uváděných výrobcem, mohou být pro zkoušku emisí použity uváděné denormalizované otáčky (n denorm). Pokud jsou dovolené odchylky překročeny, použijí se pro zkoušku emisí vypočtené denormalizované otáčky (n denorm). V případě cyklu s ustálenými stavy se vypočtené denormalizované otáčky (n denorm) uvedou v tabulce jako jmenovité otáčky.

V případě motorů s proměnlivými otáčkami nezkoušených s NRTC se jmenovité otáčky pro tabulky v příloze 5 tohoto předpisu pro diskrétní cyklus s osmi režimy a pro odvozený cyklus s lineárními přechody mezi režimy vypočítají podle postupu pro ustálený cyklus (bod 7.6.1 a obrázek 7.3). Jmenovité otáčky jsou vymezeny v bodě 2.1.69.

U motorů s konstantními otáčkami se pro jmenovité otáčky a regulované otáčky motoru v tabulkách v příloze 5 tohoto předpisu pro diskrétní cyklus s pěti režimy a pro odvozený cyklus s lineárními přechody mezi režimy použijí hodnoty definované v bodech 2.1.30 a 2.1.69.

7.7.1.2   Generování zkušebního cyklu s ustálenými stavy s osmi režimy (diskrétními a s lineárními přechody mezi režimy)

Mezilehlé otáčky se určí výpočtem z jejich definice (viz bod 2.1.42). U motorů zkoušených s NRSC i NRTC se shodně s bodem 7.7.1.1 ke stanovení mezilehlých otáček použijí namísto jmenovitých otáček denormalizované otáčky (n denorm).

Seřízení motoru pro každý zkušební režim se vypočítá podle následujícího vzorce:

Formula

(7-1)

kde:

S

=

nastavení dynamometru v kW

P max

=

maximální zjištěný nebo deklarovaný výkon při zkušebních otáčkách a za zkušebních podmínek (podle údajů výrobce) v kW

P AUX

=

deklarovaný celkový příkon pomocných zařízení namontovaných pro zkoušku (viz bod 6.3) při zkušebních otáčkách v kW

L

=

% točivého momentu

Během zkušebního cyklu se musí motor provozovat při otáčkách a točivém momentu vymezených v příloze 5.

Maximální mapovací hodnoty točivého momentu při specifikovaných zkušebních otáčkách se odvodí z mapovací křivky (viz bod 7.6.1 nebo 7.6.2). „Naměřené“ hodnoty jsou buď změřeny přímo během mapování motoru, nebo se určí z mapy motoru. „Deklarované“ hodnoty jsou hodnoty uvedené výrobcem. Jsou-li k dispozici jak naměřené, tak deklarované hodnoty, lze místo změřených hodnot točivého momentu použít deklarované hodnoty, pokud se neodchylují o více než ± 2,5 %. Jinak se použijí naměřené hodnoty točivého momentu z mapování motoru.

7.7.1.3   Generování zkušebního cyklu s ustálenými stavy s pěti režimy (diskrétními a s lineárními přechody mezi režimy)

Během zkušebního cyklu se musí motor provozovat při otáčkách a točivém momentu vymezených v příloze 5.

Pro účely generování zkušebního cyklu s 5 režimy je nutné použít maximální mapovací hodnotu točivého momentu při specifikovaných jmenovitých otáčkách (viz bod 7.7.1.1). Minimální točivý moment zahřátého motoru, reprezentativní pro skutečný provoz, může být deklarován výrobcem. Typicky např. je-li motor připojen ke stroji, který nepracuje pod určitou minimální hodnotou točivého momentu, může být tento točivý moment deklarován a lze jej použít ke generování cyklu. V případě, že pro maximální zkušební točivý moment ke generování cyklu jsou k dispozici jak naměřené, tak i deklarované hodnoty, lze použít deklarované hodnoty namísto naměřených hodnot, jsou-li v rozmezí 95 % až 100 % naměřených hodnot.

Číselné hodnoty točivého momentu jsou procentními hodnotami točivého momentu, který odpovídá základnímu jmenovitému výkonu (3). Základní výkon je vymezen jako maximální výkon dosažitelný během sledu proměnlivého výkonu, který může být dosahován po neomezený počet hodin ročně, mezi stanovenými intervaly údržby a za stanovených podmínek okolí. Údržba je prováděna dle instrukcí výrobce.

7.7.2   Generování zkušebního cyklu s neustálenými stavy (denormalizace NRTC)

Příslušné zkušební cykly v normalizovaném formátu jsou vymezeny v příloze 5. Normalizovaný zkušební cyklus je tvořen sledem dvojic hodnot otáček a točivého momentu vyjádřených v procentech.

Normalizované hodnoty otáček a točivého momentu se převedou podle následujících pravidel:

a)

normalizované otáčky se podle bodu 7.7.2.2 převedou do sledu referenčních otáček n ref;

b)

normalizovaný točivý moment se vyjádří jako procento točivého momentu z mapy při odpovídajících referenčních otáčkách. Tyto normalizované hodnoty se podle bodu 7.7.2.3 převedou do sledu referenčního točivého momentu T ref;

c)

hodnoty referenčních otáček a referenčního točivého momentu v soudržných jednotkách se vynásobí k výpočtu hodnot referenčního výkonu.

7.7.2.1   Denormalizované otáčky (n denorm)

Denormalizované otáčky (n denorm) se zvolí tak, aby byly rovny 100 % hodnot otáček specifikovaných v programu motorového dynamometru v příloze 5. Referenční cyklus motoru vzniklý denormalizací referenčních otáček do značné míry závisí na volbě správných denormalizovaných otáček (n denorm). Pro výpočet denormalizovaných otáček (n denorm) z hodnot získaných z naměřené mapovací křivky lze použít, se souhlasem orgánu pro schválení typu, některý z následujících rovnocenných vzorců:

a)

Formula

(7-2)

kde:

n denorm

=

denormalizované otáčky

n hi

=

horní otáčky (viz bod 2.1.40)

n lo

=

dolní otáčky (viz bod 2.1.44)

b)

n denorm odpovídající nejdelšímu vektoru, který je definován jako:

Formula

(7-3)

kde:

i

=

proměnný index představující jednu zaznamenanou hodnotu na mapě motoru

n normi

=

otáčky motoru normalizované jejich vydělením hodnotou n Pmax.

P normi

=

výkon motoru normalizovaný jeho vydělením hodnotou P max.

Nalezne-li se více maximálních hodnot, měly by denormalizované otáčky (n denorm) být nejnižšími otáčkami ze všech bodů se stejným maximálním součtem čtverců. Lze použít vyšší deklarované otáčky, pokud je délka vektoru u deklarovaných otáček v rozmezí 2 % od délky vektoru u naměřené hodnoty.

Pokud klesající část křivky plného zatížení má velmi strmý okraj, může to zkomplikovat správný průběh 105 % otáček zkušebního cyklu NRTC. V takovém případě je po předchozím souhlasu orgánu pro schválení typu povoleno, mírně snížit denormalizované otáčky (n denorm) (maximálně o 3 %) s cílem umožnit správný průběh NRTC.

Pokud jsou naměřené denormalizované otáčky (n denorm) v rozmezí ± 3 % denormalizovaných otáček uváděných výrobcem, mohou být pro zkoušku emisí použity uváděné denormalizované otáčky (n denorm). Pokud jsou dovolené odchylky překročeny, použijí se pro zkoušku emisí naměřené denormalizované otáčky (n denorm).

7.7.2.2   Denormalizace otáček motoru

Otáčky motoru se převedou z normalizovaných hodnot podle této rovnice:

Formula

(7-4)

kde:

n ref

=

referenční otáčky

n denorm

=

denormalizované otáčky

n idle

=

volnoběžné otáčky

%speed

=

normalizované otáčky z tabulky NRTC

7.7.2.3   Denormalizace točivého momentu motoru

Hodnoty točivého momentu v plánu průběhu zkoušky s motorem na dynamometru v bodu 1.3 přílohy 5 jsou normalizované podle maximálního točivého momentu při příslušných otáčkách. Hodnoty točivého momentu referenčního cyklu se musí převést z normalizovaného stavu následujícím způsobem s použitím mapovací křivky určené podle odstavce 7.6.2:

Formula

(7-5)

pro příslušné referenční otáčky určené podle bodu 7.7.2.2.

7.7.2.4   Příklad postupu denormalizace

Jako příklad se denormalizují tyto zkušební body:

%rychlost

=

43 procent

%točivého momentu

=

82 procent

Pokud jsou dány hodnoty:

n denorm

=

2 200 min-1

n idle

=

600 min-1

z toho vyplývá

Formula

A maximální točivý moment zjištěný z mapovací křivky při otáčkách 1 288 min-1 je 700 Nm.

Formula

7.8   Postup konkrétních zkušebních cyklů

7.8.1   Sled zkoušky emisí u zkušebních cyklů s ustálenými stavy a diskrétními režimy

7.8.1.1   Zahřátí motoru u zkušebních cyklů s ustálenými stavy a diskrétními režimy

K přípravné stabilizaci se motor zahřeje podle doporučení výrobce a osvědčeného technického úsudku. Předtím zahájením odběru vzorků emisí je motor v provozu, dokud se nestabilizují teploty motoru (chladicí voda a mazací olej) (obyčejně nejméně 10 minut) v režimu 1 (100 % točivého momentu a jmenovité otáčky u zkušebního cyklu s osmi režimy, a při jmenovitých nebo nominálních konstantních otáčkách motoru a se 100 % točivého momentu u zkušebního cyklu s pěti režimy). Bezprostředně od tohoto bodu stabilizace motoru začíná měření ve zkušebním cyklu.

Provede se postup před zkouškou podle bodu 7.3.1, včetně provedení kalibrace analyzátoru.

7.8.1.2   Provedení zkušebních cyklů s diskrétními režimy

a)

Zkouška musí být provedena v pořadí čísel režimů, jak je stanoveno výše pro zkušební cyklus (viz příloha 5);

b)

Každý režim trvá nejméně 10 minut. V každém režimu se motor stabilizuje po dobu nejméně 5 minut a emise se odebírají po dobu 1 až 3 minut u plynných emisí na konci každého režimu. Dobu odběru vzorků je přípustné prodloužit s cílem zlepšit přesnost odběru vzorků částic.

Doba zkušebních režimů se musí zaznamenat a uvést v protokolu.

c)

Odběr vzorků částic lze provádět metodou jediného filtru nebo metodou více filtrů. Protože výsledky těchto metod se mohou poněkud lišit, uvede se spolu s výsledky i použitá metoda.

Při metodě jediného filtru se musí při odběru vzorků vzít v úvahu váhové faktory pro jednotlivé režimy uvedené v postupu zkušebního cyklu a skutečný průtok výfukového plynu tím, že se odpovídajícím způsobem seřídí průtok vzorku nebo doba odběru. Je nutné, aby efektivní váhový faktor odběru vzorku částic byl v rozmezí ± 0,003 od váhového faktoru příslušného režimu;

Odběr se musí provést v každém režimu co nejpozději. U metody jediného filtru ukončení odběru vzorku částic měla časově koincidovat v rozmezí ± 5 sekund s ukončením měření plynných emisí. Odběr vzorků trvá v každém režimu při metodě jediného filtru nejméně 20 sekund a při metodě více filtrů nejméně 60 sekund. U systémů bez obtoku trvá odběr vzorků u každého režimu při metodě jediného filtru i metodě více filtrů nejméně 60 sekund;

d)

Otáčky a zatížení motoru, teplota nasávaného vzduchu, průtok paliva a průtok vzduchu nebo výfukového plynu se měří v každém režimu ve stejném časovém intervalu, v němž se měří koncentrace plynných složek.

Zaznamenají se všechny další údaje nutné pro výpočty.

e)

Pokud se motor zastaví nebo je přerušen odběr vzorku emisí kdykoliv po začátku odběru vzorků emisí pro diskrétní režim a metodu jediného filtru, je zkouška neplatná a musí se opakovat, a to od zahřátí motoru. V případě měření částic metodou více filtrů (jeden odběrný filtr pro každý pracovní režim) pokračuje zkouška stabilizací motoru v předchozím režimu, aby došlo ke stabilizaci teploty motoru a poté bylo zahájeno měření s režimem, při kterém se motor zastavil;

f)

Provede se postup po zkoušce podle bodu 7.3.2.

7.8.1.3   Kritéria ověření správnosti

Po počáteční přechodné periodě v průběhu každého režimu zkušebního cyklu s ustálenými stavy se naměřené otáčky nesmí odchylovat od referenčních otáček o ± 1 % jmenovitých otáček nebo ± 3 min-1, podle toho, která hodnota je větší, s výjimkou volnoběžných otáček, u nichž se musí dodržet dovolené odchylky udané výrobcem. Naměřený točivý moment se nesmí odchýlit od referenčního točivého momentu o více než ± 2 % maximálního točivého momentu při zkušebních otáčkách.

7.8.2   Zkušební cykly s lineárními přechody mezi režimy

7.8.2.1   Zahřátí motoru

Před zahájením zkušebních cyklů s ustálenými stavy s lineárními přechody mezi režimy (RMC) se motor musí zahřát a musí být v běhu, dokud nedojde ke stabilizaci teploty motoru (chladicí voda a mazací olej), a to při 50 % otáček a 50 % točivého momentu zkušebního cyklu RMC (odvozeného ze zkušebního cyklu s osmi režimy) a při jmenovitých nebo nominálních otáčkách motoru a při 50 % točivého momentu zkušebního cyklu RMC (odvozeného ze zkušebního cyklu s pěti režimy). Bezprostředně po stabilizaci motoru otáčky a točivý moment motoru přecházejí lineárním přechodem v trvání 20 ± 1 sekunda do prvního režimu zkoušky. V rozmezí 5 až 10 sekund od ukončení přechodu musí být zahájeno měření ve zkušebním cyklu.

7.8.2.2   Provedení zkušebního cyklu s lineárními přechody mezi režimy

Zkušební cykly s lineárními přechody odvozené ze zkušebních cyklů s osmi a pěti režimy jsou nastíněny v příloze 5.

V každém režimu je motor v provozu po předepsanou dobu. Přechod z jednoho režimu do následujícího je lineární za dobu 20 ± 1 sekunda, přičemž povolené odchylky stanoví bod 7.8.2.4 (viz příloha 5).

V případě zkušebních cyklů s lineárními přechody mezi režimy se generují hodnoty referenčních otáček a točivého momentu s minimální frekvencí 1 Hz a tento sled bodů se použije k provedení cyklu. Během přechodu mezi režimy se denormalizované referenční hodnoty otáček a točivého momentu lineárně mění, a tím generují referenční body. Normalizované referenční hodnoty točivého momentu se nesmí měnit lineárně mezi režimy a poté denormalizovat. Pokud přechod otáček a točivého momentu prochází bodem nad křivkou točivého momentu motoru, pokračuje se k dosažení referenčních hodnot točivých momentů, přičemž je přípustné, aby požadavek operátora šel na maximum.

Během celého zkušebního cyklu RMC (během každého režimu i během přechodů mezi režimy) se měří koncentrace každé plynné znečišťující látky a odebírají se vzorky částic. Plynné znečišťující látky lze měřit v surovém či ve zředěném stavu a zaznamenávat je kontinuálním způsobem, přičemž jsou-li ve zředěném stavu, lze je odebírat do jímacího vaku. Vzorek částic se zředí stabilizovaným a čistým vzduchem. V průběhu celého postupu zkoušky se odebere jeden vzorek a zachytí se jedním vhodným filtrem pro odběr částic.

K provedení výpočtu emisí specifických pro brzdu se vypočte skutečná práce cyklu integrováním skutečného výkonu motoru během celého cyklu.

7.8.2.3   Sled zkoušek emisí:

a)

provedení RMC, odběr vzorků výfukového plynu, záznam údajů a integrace naměřených hodnot se musí zahájit souběžně;

b)

otáčky a točivý moment jsou regulovány do prvního režimu zkušebního cyklu;

c)

pokud se motor kdykoli v průběhu provádění RMC zastaví, je zkouška neplatná. Musí se provést nová stabilizace motoru a zkouška znovu opakovat;

d)

na konci RMC pokračuje odběr vzorků, s výjimkou odběru vzorku částic, a všechny systémy jsou v provozu, aby se poskytl čas na odezvu systému. Následně se veškerý odběr vzorků a záznamů zastaví, včetně záznamu vzorků pozadí. Pak se zastaví všechna integrační zařízení a v záznamu údajů se vyznačí konec zkušebního cyklu;

e)

Provede se postup po zkoušce podle bodu 7.4.

7.8.2.4   Kritéria ověření správnosti

Správnost zkoušek RMC se musí ověřit regresní analýzou, jak popisují body 7.8.3.3 a 7.8.3.5. Přípustné odchylky RMC obsahuje následující tabulka 7.1. Upozornění, mezní odchylky pro RMC se liší od mezních odchylek pro NRTC v tabulce 7.2.

Tabulka 7.1

Mezní odchylky regresní přímky pro RMC

 

Otáčky

Točivý moment

Výkon

Směrodatná chyba odhadu (SEE) y v závislosti na x

nejvýše 1 % jmenovitých otáček

nejvýše 2 % maximálního točivého momentu motoru

nejvýše 2 % maximálního výkonu motoru

Sklon regresní přímky, a 1

0,99 až 1,01

0,98 až 1,02

0,98 až 1,02

Koeficient určení, r 2

min. 0,990

min. 0,950

min. 0,950

pořadnice regresní přímky s osou y, a 0

± 1 % jmenovitých otáček

± 20 Nm nebo ± 2 % max. točivého momentu, podle toho, která hodnota je větší

± 4 kW nebo ± 2 % max. výkonu, podle toho, která hodnota je větší

Pokud se zkouška RMC neprovádí na zkušebním stavu určeném pro zkoušky s přechodnými stavy, ale na zařízení, které nedává po sekundách měnící se hodnoty otáček a točivého momentu, platí tato kritéria ověření správnosti.

Požadavky na mezní odchylky otáček a točivého momentu pro každý režim uvádí bod 7.8.1.3. V případě lineárních přechodů otáček a točivého momentu mezi režimy v trvání 20 sekund u zkoušky RMC s ustálenými stavy (bod 7.4.1.2) se pro přechod otáček a zatížení použijí tyto mezní odchylky. Otáčky se musí udržovat lineární v rozmezí ± 2 % jmenovitých otáček a točivý moment se musí udržovat lineární v rozmezí ± 5 % maximálního točivého momentu při jmenovitých otáčkách.

7.8.3   Zkušební cyklus s neustálenými stavy (NRTC)

Zkušební cyklus s neustálenými stavy se provádí sekvenčním vykonáváním příkazů pro referenční otáčky a točivé momenty. Příkazy pro otáčky a točivé momenty se vydávají s frekvencí nejméně 5 Hz. Jelikož má referenční zkušební cyklus specifikaci pro frekvenci 1 Hz, mezilehlé hodnoty mezi příkazy pro otáčky a točivé momenty se lineárně interpolují z hodnot referenčního točivého momentu generovaných z generování cyklu.

Nízké hodnoty denormalizovaných otáček v blízkosti volnoběžných otáček zahřátého motoru mohou způsobit aktivaci regulátoru dolních volnoběžných otáček a překročení hodnot referenčního točivého momentu, přestože požadavkem operátora je minimum. V těchto případech se doporučuje ovládat dynamometr tak, aby prioritně sledoval referenční točivý moment místo referenčních otáček a řízení otáček ponechal na motoru.

V případě startu za studena mohou motory používat zařízení zvyšující volnoběžné otáčky za účelem rychlého zahřátí motoru a zařízení k následnému zpracování. Za těchto podmínek velmi nízké normalizované otáčky generují referenční otáčky, které jsou pod těmito zvýšenými volnoběžnými otáčkami. V těchto případech se doporučuje ovládat dynamometr tak, aby prioritně sledoval referenční točivý moment místo referenčních otáček a, když je požadavek operátora minimum, řízení otáček ponechal na motoru.

Během zkoušky emisí referenční otáčky a točivé momenty a naměřené otáčky a točivé momenty zaznamenávají s minimální frekvencí 1 Hz, přednostně však s frekvencí 5 Hz či dokonce 10 Hz. Tato vyšší frekvence záznamu je důležitá, neboť pomáhá minimalizovat zkreslení způsobené časovou prodlevou mezi referenčními a naměřenými hodnotami otáček a točivého momentu.

Referenční a naměřené otáčky a točivé momenty lze zaznamenávat v nižších frekvencích (jako 1 Hz), jsou-li zaznamenávány průměrné hodnoty v časovém intervalu mezi zaznamenávanými hodnotami. Průměrné hodnoty se vypočítají z naměřených hodnot aktualizovaných s frekvencí nejméně 5 Hz. Tyto zaznamenané hodnoty slouží k výpočtu statistických údajů k ověření správnosti cyklu a celkem vykonané práce.

7.8.3.1   Přípravná stabilizace motoru

K zajištění stabilních podmínek pro navazující zkoušku emisí se musí provést stabilizace odběrného systému a motoru buď provedením celého přípravného cyklu pro NRTC, nebo provozem motoru a měřicích systémů za obdobných podmínek, jaké panují v samotném zkušebním cyklu. Pokud předcházející zkouška byla rovněž zkouškou NRTC se zahřátým motorem, není nutná žádná dodatečná stabilizace.

Může se použít způsob přirozeného nebo nuceného chlazení. U nuceného chlazení se použije osvědčený technický úsudek k nastavení systémů tak, aby chladicí vzduch obtékal motor, aby studený olej proudil mazacím systémem motoru, aby se teplo z chladiva odvádělo chladicím systémem motoru a aby se odvádělo teplo ze systému k následnému zpracování výfukových plynů. V případě uměle vyvolaného vychladnutí u systému následného zpracování výfukových plynů se chladicí vzduch použije až poté, co systém následného zpracování výfukových plynů vychladl na teplotu nižší, než je jeho teplota pro aktivaci katalyzátoru. Není přípustný žádný způsob ochlazování, který by vedl k nereprezentativním emisím.

Provedou se postupy před zkouškou podle bodu 7.3.1, včetně provedení kalibrace analyzátoru.

7.8.3.2   Provedení zkušebního cyklu NRTC s neustálenými stavy

Zkouška začne takto:

Sled zkoušky je v případě zkoušky NRTC se startem za studena zahájen bezprostředně po nastartování motoru v jeho ochlazeném stavu, nebo v případě zkoušky NRTC se startem za tepla je zahájen ze stavu odstavení za tepla. Následují se pokyny uvedené v příloze 5.

Záznam údajů, odběr vzorků výfukového plynu a integrace naměřených hodnot jsou zahájeny souběžně s nastartováním motoru. Zkušební cyklus je zahájen, když se motor nastartuje, a je prováděn podle harmonogramu v příloze 5.

Na konci cyklu pokračuje odběr vzorků a všechny systémy jsou v provozu za účelem poskytnutí času na odezvu systému. Následně se veškerý odběr vzorků a záznamů zastaví, včetně záznamu vzorků pozadí. Pak se zastaví všechna integrační zařízení a v záznamu údajů se vyznačí konec zkušebního cyklu.

Musí se provést postupy po zkoušce podle bodu 7.3.2.

7.8.3.3   Kritéria ověření platnosti u zkušebního cyklu s neustálenými stavy

Aby se ověřila platnost zkoušky, na referenční a naměřené hodnoty otáček, točivého momentu, výkonu a celkem vykonané práce se použijí kritéria platnosti cyklu uvedená v tomto bodě.

7.8.3.4   Výpočet práce vykonané v cyklu

Před vypočtením práce vykonané v cyklu se vypustí všechny hodnoty otáček a točivého momentu zaznamenané během startování motoru. Body se zápornými hodnotami točivého momentu se musí započítat jako nulová práce. Skutečná práce v cyklu W act (kWh) se vypočte z naměřených otáček motoru a hodnot točivého momentu. Práce v referenčním cyklu W ref (kWh) se vypočte z referenčních otáček motoru a hodnot točivého momentu. Skutečná práce v cyklu Wact slouží k porovnání s prací v referenčním cyklu W ref a k výpočtu emisí specifických pro brzdu (viz bod 7.2).

W act musí být mezi 85 % a 105 % hodnoty W ref.

7.8.3.5   Statistické údaje k ověření platnosti zkušebního cyklu (viz příloha 4B dodatek A.2.)

U otáček, točivého momentu a výkonu se provede lineární regrese vztahu mezi referenčními a naměřenými hodnotami.

K minimalizování zkreslujícího účinku časové prodlevy mezi hodnotami referenčního cyklu a naměřenými hodnotami se může celý sled zpětnovazebních signálů naměřených otáček a točivého momentu časově posunout před sled referenčních otáček a točivého momentu nebo za něj. Při posunu signálů zpětnovazebných naměřených hodnot se posunou otáčky a točivý moment ve stejném rozsahu a ve stejném směru.

Použije se metoda nejmenších čtverců s nejvhodnější rovnicí, která má tvar:

Formula

(7-6)

kde:

y

=

naměřené hodnota otáček (min-1), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)

a 1

=

sklon regresní přímky

x

=

referenční hodnota otáček (min-1), točivého momentu (Nm) nebo výkonu (kW)

a 0

=

pořadnice regresní přímky s osou y

Pro každou regresní přímku se vypočte směrodatná chyba odhadnuté hodnoty (SEE) y v závislosti na x a koeficient určení (r 2) (příloha 4B dodatek A.2).

Doporučuje se, aby se tato analýza vykonala při 1 Hz. Aby se zkouška mohla pokládat za platnou, musí splňovat kritéria tabulky 7.2 tohoto bodu.

Tabulka 7.2

Mezní odchylky regresní přímky

 

Otáčky

Točivý moment

Výkon

Směrodatná chyba odhadu (SEE) y v závislosti na x

≤ 5 % maximálních otáček při zkoušce

≤ 10 % maximálního točivého momentu motoru při zkoušce

≤ 10 % maximálního výkonu motoru při zkoušce

Sklon regresní přímky, a 1

0,95 až 1,03

0,83 až 1,03

0,89 až 1,03

Koeficient určení, r 2

nejméně 0,970

nejméně 0,850

nejméně 0,910

pořadnice regresní přímky s osou y, a 0

≤ 10 % volnoběžných otáček

± 20 Nm nebo ± 2 % maximálního točivého momentu podle toho, která hodnota je větší

± 4 kW nebo ± 2 % maximálního výkonu podle toho, která hodnota je větší

Pouze pro účely regrese je dovoleno vypustit před regresními výpočty některé body podle tabulky 7.3 tohoto bodu. Tyto body však nesmí být vypuštěny při výpočtech práce cyklu a emisí. Bod volnoběhu je vymezen jako bod, jehož normalizovaný referenční točivý moment je 0 % a normalizované referenční otáčky také 0 %. Vypuštění bodu je přípustné použít na celý cyklus nebo jakoukoli jeho část. Vypuštěné body se musí specifikovat.

Tabulka 7.3

Přípustná vypuštění bodů z regresní analýzy

Případ

Podmínky (n = otáčky motoru, T = točivý moment)

Přípustná vypuštění bodů měření

Minimální požadavek operátora

(bod volnoběhu)

n ref = n idle

a

T ref = 0

a

T act > (T ref – 0,02 T maxmappedtorque)

a

T act < (T ref + 0,02 T maxmappedtorque)

otáčky a výkon

Minimální požadavek operátora

n act ≤ 1,02 n refaT act > T ref

nebo

n act > n refaT act ≤ T ref'

nebo

n act > 1,02 n refaT ref < T act ≤ (T ref + 0,02 T maxmappedtorque)

výkon a buď točivý moment, nebo otáčky

Maximální požadavek operátora

n act < n refaT act ≥ T ref

nebo

n act ≥ 0,98 n refaT act < T ref

nebo

n act < 0,98 n refaT ref > T act ≥ (T ref – 0,02 T maxmappedtorque)

výkon a buď točivý moment, nebo otáčky

8.   POSTUPY MĚŘENÍ

8.1   Kontroly kalibrace a vlastností

8.1.1   Úvod

Tento bod popisuje nutné kalibrace a ověření měřicích systémů. Specifikace, které se vztahují na konkrétní přístroje, viz bod 9.4.

Jako obecné pravidlo platí, že kalibrace nebo ověření se provedou pro úplný měřicí řetězec.

Nejsou-li kalibrace nebo ověření specifikovány pro část měřicího systému, pak se tato část kalibruje a její vlastnosti se ověřují s četností odpovídající veškerým doporučením výrobce měřicího systému a vyhovující osvědčenému technickému úsudku.

Pro stanovení přípustných mezních hodnot a odchylek u kalibrace a ověření se použijí mezinárodně známé a uznávané normy.

8.1.2   Shrnutí kalibrací a ověření

V tabulce 8.1 je shrnutí kalibrací a ověření popsaných v bodu s uvedením, kdy se mají provádět.

Tabulka 8.1

Shrnutí kalibrací a ověření

Druh kalibrace nebo ověření

Minimální frekvence (4)

8.1.3:

Přesnost, opakovatelnost a šum

Přesnost: nepožaduje se, je však doporučena u počáteční instalace.

Opakovatelnost: nepožaduje se, je však doporučena u počáteční instalace.

Šum: nepožaduje se, je však doporučena u počáteční instalace.

8.1.4:

Linearita

Otáčky: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Točivý moment: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Čistý plyn a průtok zředěného výfukového plynu: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě, pokud není průtok ověřován kontrolou propanem nebo metodou bilance uhlíku nebo kyslíku.

Surový výfukový plyn: při počáteční instalaci, v období 185 dnů před zkoušením a po větší údržbě, neověřuje-li se průtok kontrolou propanem nebo metodou bilance uhlíku nebo kyslíku.

Analyzátory plynů: při počáteční instalaci, v období 35 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Váhy na částice: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Nezávislý tlak a teplota: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

8.1.5:

Systém pro kontinuální analýzu plynů: odezva a ověření aktualizace-záznam v případě analyzátorů plynu, které nejsou kontinuálně kompenzovány pro jiné druhy plynu

Při počáteční instalaci nebo po změně systému, která by ovlivnila odezvu.

8.1.6:

Systém pro kontinuální analýzu plynů: odezva a ověření aktualizace-záznam v případě analyzátorů plynu, které jsou kontinuálně kompenzovány pro jiné druhy plynu

Při počáteční instalaci nebo po změně systému, která by ovlivnila odezvu.

8.1.7.1:

Točivý moment

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.7.2:

Tlak, teplota, rosný bod

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.8.1:

Průtok paliva

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.8.2:

Průtok sání

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.8.3:

Průtok výfukového plynu

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.8.4:

Průtok zředěného výfukového plynu (CVS a PFD)

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.8.5:

CVS/PFD a ověření zařízení k odběru vzorků (5)

Při počáteční instalaci, v období 35 dnů před zkoušením a po větší údržbě. (kontrola propanem)

8.1.8.8:

Netěsnost podtlaku

Před každým laboratorním zkoušením podle bodu 7.1.

8.1.9.1.:

Rušivý vliv H2O na NDIR u CO2

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.9.2:

Rušivý vliv CO2 a H2O na NDIR u CO

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.10.1:

Kalibrace FID,

optimalizace THC FID a ověření THC FID

Kalibrace, optimalizace a určení odezvy CH4: při počáteční instalaci a po větší údržbě.

Ověření odezvy CH4: při počáteční instalaci, v období 185 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

8.1.10.2:

Rušivý vliv O2 na FID při měření surového výfukového plynu

Pro všechny analyzátory FID: při počáteční instalaci a po větší údržbě.

Pro analyzátory THC FID: při počáteční instalaci, po větší údržbě a

po optimalizaci FID podle bodu 8.1.10.1.

8.1.10.3:

Penetrace separátorem uhlovodíků jiných než methan

Při počáteční instalaci, v období 185 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

8.1.11.1:

Rušivý vliv CO2 a H2O na CLD

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.11.3:

Rušivý vliv HC a H2O na HC u NDUV

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.11.4:

Penetrace NO2 do chladicí lázně (chladiče)

Při počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.11.5.:

Konverze NO2 na NO konvertorem

Při počáteční instalaci, v období 35 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

8.1.12.1:

Bilance a vážení filtru částic

Nezávislé ověření: při počáteční instalaci, v období 370 dnů před zkoušením a po větší údržbě.

Ověření nuly, rozsahu a referenčního vzorku: v průběhu dvanácti hodin předcházejících vážení a po větší údržbě.

8.1.3   Ověření přesnosti, opakovatelnosti a šumu

Hodnoty vlastností jednotlivých přístrojů uvedených v tabulce 9.3 slouží jako základ k určení přesnosti, opakovatelnosti a šumu jednotlivého přístroje.

Není vyžadováno ověření přesnosti, opakovatelnosti a šumu přístroje. Může však být užitečné uvážit tato ověření, když se vymezují specifikace pro nový přístroj, ověřují vlastnosti nového přístroje při jeho dodávce, případně odstraňují nedostatky u existujících přístrojů.

8.1.4   Kontrola linearity

8.1.4.1   Oblast působnosti a frekvence

U každého měřicího systému uvedeného v tabulce 8.2 se ověřuje linearita nejméně s takovou frekvencí, jaká je uvedena v tabulce, v souladu s doporučeními výrobce měřicího systému a osvědčeným technickým úsudkem. Cílem ověřování linearity je stanovit, že měřicí systém proporcionálně odpovídá požadovanému rozsahu měření. Není-li uvedeno jinak, skládá se ověření linearity ze zanesení série nejméně 10 referenčních hodnot do měřicího systému. Měřicí systém každou referenční hodnotu kvantifikuje. Naměřené hodnoty se kolektivně porovnají s referenčními hodnotami použitím lineární regrese metodou nejmenších čtverců a kritérií linearity v tabulce 8.2 tohoto bodu.

8.1.4.2   Požadavky na vlastnosti

Nesplňuje-li měřicí systém příslušná kritéria linearity z tabulky 8.2, případné nedostatky se odstraní opětnou kalibrací, opravou, případně výměnou součásti. Po odstranění nedostatků se zopakuje ověření linearity za účelem potvrzení, že měřicí systém vyhovuje kritériím linearity.

8.1.4.3   Postup

K ověření linearity se použije následující postup:

a)

S měřicím systém se pracuje při pro něj stanovených teplotách, tlacích a průtocích;

b)

Přístroj se vynuluje zavedením nulovacího signálu (jako by byl před zkouškami emisí); pro analyzátory plynu se použije nulovací plyn, který vyhovuje specifikacím bodu 9.5.1, a zavede se přímo do ústí analyzátoru;

c)

Přístroj se kalibruje pro plný rozsah (jako by byl před zkouškami emisí) zavedením signálu plného rozsahu; Pro analyzátory plynu se použije plyn pro plný rozsah, který vyhovuje specifikacím bodu 9.5.1, a zavede se přímo do ústí analyzátoru;

d)

Po provedení kalibrace přístroje pro plný rozsah se musí zkontrolovat nula stejným signálem, který byl použit u písm. b) tohoto bodu. Použije se osvědčený technický úsudek, aby se na základě údaje o nule určilo, zda je nutné opětovně přístroj vynulovat nebo kalibrovat pro plný rozsah před dalším krokem;

e)

U všech měřených veličin se použijí doporučení výrobce a osvědčený technický úsudek při výběru referenčních hodnot (y refi ), které pokrývají úplný rozsah hodnot, jež se očekávají během zkoušky emisí, a tudíž nebude nutné za tyto hodnoty extrapolovat. Za jednu z referenčních hodnot ověření linearity se zvolí referenční signál nuly. Pro ověření linearity nezávislého tlaku a teploty se zvolí nejméně tři referenční hodnoty. Pro všechna ostatní ověření linearity se zvolí nejméně deset referenčních hodnot;

f)

Podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku se provede výběr pořadí, ve kterém se bude zavádět série referenčních hodnot;

g)

Referenční veličiny se generují a zavádějí podle instrukcí v bodu 8.1.4.4. Pro analyzátory plynu se použijí koncentrace plynů, o kterých se ví, že vyhovují specifikacím bodu 9.5.1, a zavedou se přímo do ústí analyzátoru;

h)

Přístroji, když měří referenční hodnotu, je nutné poskytnout čas na stabilizaci;

i)

 Při frekvenci záznamu odpovídající nejméně minimální frekvenci uvedené v tabulce 9.2 se měří referenční hodnota po dobu 30 sekund a zaznamená se aritmetický průměr

Formula

zaznamenaných hodnot;

j)

Kroky pod písm. g) až i) tohoto bodu se opakují, dokud nejsou změřeny všechny referenční veličiny;

k)

 Aritmetické průměry

Formula

a referenční hodnoty y refi slouží k výpočtu regresních parametrů metodou nejmenších čtverců a statistických hodnot pro porovnání s kritérii minimálních vlastností vymezených v tabulce 8.2. Použijí se výpočty popsané v bodu A.2 dodatku A.2 přílohy 4B.

8.1.4.4   Referenční signály

Tento bod popisuje doporučené metody pro generování referenčních hodnot pro účely ověřování linearity uvedené v bodu 8.1.4.3 tohoto oddílu. Je nutné použít referenční hodnoty, které simulují skutečné hodnoty, nebo se vloží skutečná hodnota a změří měřicím systémem pro referenční hodnoty. V tomto druhém případě je referenční hodnotou hodnota udaná měřicím systémem pro referenční hodnoty. Referenční hodnoty a měřicí systémy pro referenční hodnoty musí splňovat mezinárodní požadavky.

V případě systémů k měření teplot s čidly, např. termočlánky, odporovým teploměrným zařízením a termistory, lze linearitu ověřit vyjmutím čidla ze systému a použitím simulátoru místo něj. Je nutné použít simulátor, který je nezávisle kalibrován a případně kompenzován studeným spojem. Odchylka simulátoru, který splňuje mezinárodní požadavky, vyjádřená na teplotní stupnici, musí být menší než 0,5 % maximální provozní teploty T max. Zvolí-li se tato možnost, je nutné použít čidla, která mají podle prohlášení dodavatele přesnost lepší než 0,5 % T max ve srovnání s jejich standardní kalibrační křivkou.

8.1.4.5   Měřicí systémy vyžadující ověření linearity

Tabulka 8.2 uvádí měřicí systémy, u kterých se vyžadují ověření linearity. Pro tuto tabulku platí následující.

a)

Ověření linearity se provádí častěji, je-li to doporučeno výrobcem nebo vyplývá-li to z osvědčeného technického úsudku;

b)

Výraz „min“ odkazuje na minimální referenční hodnotu použitou v průběhu ověření linearity.

Tato hodnota může být nula nebo záporná hodnota v závislosti na signálu;

c)

Výraz „max“ obecně odkazuje na maximální referenční hodnotu použitou v průběhu ověření linearity. Například u děličů plynu představuje x max koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah, neděleného a nezředěného. Toto jsou zvláštní případy, v nichž výraz „max“ odkazuje na rozdílnou hodnotu:

i)

při ověřování linearity bilance částic odkazuje m max na typickou hmotnost filtru částic,

ii)

při ověření linearity točivého momentu T max odkazuje na vrcholnou hodnotu točivého momentu motoru uvedenou výrobcem u motoru s nejvyšší točivým momentem, který se má zkoušet;

d)

Specifikované rozsahy jsou inkluzivní. Např. Specifikovaný rozsah 0,98–1,02 pro sklon a1 znamená 0,98 ≤ a 1 ≤ 1,02;

e)

Tato ověření linearity nejsou vyžadována u systémů, u nichž se ověřuje průtok zředěného výfukového plynu podle bodu 8.1.8.5 pro kontrolu propanem, nebo u systémů, které se shodují v rozmezí ± 2 % z hlediska chemické bilance uhlíku nebo kyslíku nasávaného vzduchu, paliva a výfukového plynu;

f)

U těchto veličin se musí splnit kritéria a 1 pouze, pokud je vyžadována absolutní hodnota konkrétní veličiny, na rozdíl od signálu, který je pouze lineárně úměrný skutečné hodnotě;

g)

Mezi nezávislé teploty patří: teploty motoru a podmínky okolí, které se použijí k nastavení nebo ověření podmínek motoru, teploty použité pro nastavení nebo ověření kritických podmínek ve zkušebním systému a teploty použité při výpočtech emisí:

i)

Tyto kontroly linearity teploty jsou povinné: nasávání vzduchu; zkušební stavy pro zařízení k následnému zpracování (v případě motorů zkoušených se zařízeními k následnému zpracování v cyklech se startem za studena); ředicí vzduch pro odběr vzorků částic (CVS, dvojité ředění a systémy s částí toku); vzorek částic a vzorek z chladiče (v případě systémů s odběrem vzorků plynných látek, které používají chladiče k vysoušení vzorků),

ii)

Tyto kontroly linearity teploty jsou povinné, pouze pokud je stanoví výrobce motoru: přívod paliva; výstup vzduchu z chladiče přeplňovacího vzduchu zkušební komory (v případě motorů zkoušených s výměníkem tepla pro zkušební komoru simulujícího chladič přeplňovacího vzduchu vozidla/stroje); Přívod chladiva do chladiče přeplňovacího vzduchu zkušební komory (v případě motorů zkoušených s výměníkem tepla pro zkušební komoru simulujícího chladič přeplňovacího vzduchu vozidla/stroje); a olej v olejové vaně/pánvi; chladivo před termostatem (u motoru chlazených kapalinou);

h)

Mezi nezávislé tlaky patří: tlak v motoru a podmínky okolí, které se použijí k nastavení nebo ověření podmínek motoru, tlaky použité pro nastavení nebo ověření kritických podmínek ve zkušebním systému; a tlaky použité při výpočtech emisí:

i)

Tyto kontroly linearity tlaku jsou povinné: škrcení nasávaného vzduchu; protitlak výfukového plynu; barometr; manometr na vstupu CVS (použije-li se při měření CVS); vzorek z chladiče (v případě systémů s odběrem vzorků plynných látek, které používají chladiče k vysoušení vzorků),

ii)

Tyto kontroly linearity tlaku jsou povinné, pouze pokud je stanoví výrobce motoru: Přívod chladiva do chladiče přeplňovacího vzduchu zkušební komory (v případě motorů zkoušených s výměníkem tepla pro zkušební komoru simulujícího chladič přeplňovacího vzduchu vozidla/stroje); přívod a odvod paliva.

Tabulka 8.2

Měřicí systémy vyžadující ověření linearity

Měřicí systém

Množství

Minimální frekvence ověřování

Kritéria linearity

Formula

a

SEE

r 2

Otáčky motoru

n

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 0,05 % n max

0,98-1,02

≤ 2 % n max

≥ 0,990

Točivý moment motoru

T

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % T max

0,98-1,02

≤ 2 % T max

≥ 0,990

Průtok paliva

q m

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % q m,max

0,98-1,02

≤ 2 % q m,max

≥ 0,990

Průtok nasávaného vzduchu

q v

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % q v,max

0,98-1,02

≤ 2 % q v,max

≥ 0,990

Průtok ředicího vzduchu

q v

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % q v,max

0,98-1,02

≤ 2 % q v,max

≥ 0,990

Průtok zředěného výfukového plynu

q v

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % q v,max

0,98-1,02

≤ 2 % q v,max

≥ 0,990

Průtok surového výfukového plynu

q v

Do 185 dnů před zkoušením

≤ 1 % q v,max

0,98-1,02

≤ 2 % q v,max

≥ 0,990

Průtoky odběru po dávkách

q v

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % q v,max

0,98-1,02

≤ 2 % q v,max

≥ 0,990

Děliče plynů

x/x span

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 0,5 % x max

0,98-1,02

≤ 2 % x max

≥ 0,990

Analyzátory plynů

x

Do 35 dnů před zkoušením

≤ 0,5 % x max

0,99-1,01

≤ 1 % x max

≥ 0,998

Bilance částic

m

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % m max

0,99-1,01

≤ 1 % m max

≥ 0,998

Nezávislé tlaky

p

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % p max

0,99-1,01

≤ 1 % p max

≥ 0,998

Převod signálů nezávislých teplot z analogových na digitální

T

Do 370 dnů před zkoušením

≤ 1 % T max

0,99-1,01

≤ 1 % T max

≥ 0,998

8.1.5   Systém pro kontinuální analýzu plynů – ověření odezvy a aktualizace záznamů

Tento oddíl popisuje obecný postup ověřování u systému pro kontinuální analýzu plynů z hlediska odezvy a aktualizace záznamů. Pro ověřování u analyzátorů s kompenzací viz bod 8.1.6.

8.1.5.1   Oblast působnosti a frekvence

Toto ověření se provádí po instalaci nebo výměně analyzátoru plynů používaného pro kontinuální odběr vzorků. Toto ověření se rovněž provádí, pokud je systém znovu nakonfigurován takovým způsobem, že by mohla být změněna odezva systému. Toto ověření je nutné pro kontinuální analyzátory plynů, používané ke zkouškám s neustálenými stavy nebo s lineárními přechody mezi režimy, není však nutné pro systémy analyzátorů plynů pracujících s dávkami nebo pro systémy analyzátorů plynů používané pouze pro zkoušky s diskrétními režimy.

8.1.5.2   Principy měření

Tato zkouška ověřuje, že frekvence aktualizace a záznamu odpovídají celkové odezvě systému na rychlé změny hodnot koncentrací v odběrné sondě vzorků. Systémy analyzátorů plynu se optimalizují, aby jejich celková odezva na rychlé změny koncentrace byla aktualizována a zaznamenávala se vhodnou frekvencí zabraňují ztrátě informací. Tato zkouška rovněž ověřuje, že systémy kontinuálních analyzátorů plynu dodržují minimální dobu odezvy.

Nastavení systému pro vyhodnocení doby odezvy musí být naprosto stejné jako při měření ve skutečné zkoušce (tj. tlak, průtoky, seřízení filtrů na analyzátorech a všechny další činitele ovlivňující dobu odezvy). Doba odezvy se určí změnou plynu přímo na vstupu odběrné sondy. Zařízení k přepnutí plynu musí být schopno provést přepnutí v době kratší než 0,1 sekundy. Plyny použité ke zkoušce musí vyvolat změnu koncentrace nejméně 60 % plného rozsahu stupnice.

Zaznamená se průběh koncentrace každé jednotlivé složky plynu.

8.1.5.3   Požadavky na systém

a)

Doba odezvy systému musí být ≤ 10 sekund při době náběhu ≤ 2,5 sekundy nebo při době náběhu a poklesu ≤ 5 sekund pro každou ze všech regulovaných složek (CO, NOx, CO2 a HC) a pro všechny použité rozsahy. Jestliže se použije NMC k měření NMHC, může doba odezvy systému přesáhnout 10 sekund.

Všechny údaje (koncentrace, průtoky paliva a vzduchu) se musí posunout o naměřené doby jejich odezvy před vypočtením emisí podle dodatků A.7–A.8.

b)

K doložení, že dochází k přijatelné aktualizaci a záznamu celkové odezvy systému, je nutné, aby systém splňoval jedno z následujících kritérií:

i)

součin průměrné doby náběhu a frekvence, se kterou systém zaznamenává aktualizovanou koncentraci, musí být nejméně 5. V žádném případě nesmí průměrná doba náběhu překračovat 10 sekund,

ii)

frekvence záznamu koncentrace musí být nejméně 2 Hz (viz také tabulka 9.2).

8.1.5.4   Postup

Pro ověření odezvy každého systému kontinuálního analyzátoru platí tento postup:

a)

Při zapojení přístroje se postupuje podle instrukcí výrobce systému analyzátoru pro nastartování a provoz. Měřicí systém se nastaví pro optimalizaci vlastností. Toto ověření se provede s analyzátorem pracujícím stejným způsobem, jaký je použit u zkoušky emisí. Pokud analyzátor sdílí odběrný systém s jinými analyzátory a pokud tok plynu do jiných analyzátorů ovlivní dobu odezvy systému, pak se ostatní analyzátory nastartují a jsou v provozu během tohoto ověřování. Tato ověřovací zkouška může být realizována zároveň na několika analyzátorech sdílejících stejný odběrný systém. Pokud se při zkoušce emisí použijí analogové filtry nebo digitální filtry pracující v reálném čase, musí být tyto filtry v průběhu tohoto ověření fungovat stejným způsobem.

b)

Pro zařízení používané k ověření doby odezvy systému se doporučuje nejkratší délka vedení plynu mezi všemi připojeními, přičemž zdroj nulovacího plynu musí být připojen k rychločinného třícestného ventilu (2 vstupy a 1 výstup) za účelem řízení toku nulovacích a kalibračních plynů pro plný rozsah ke vstupu sondy odběrného systému nebo k tvarovce T v blízkosti výstupu ze sondy. Průtok plynu je obvykle větší než průtok vzorku sondou, přičemž přebytek proteče mimo vstup do sondy. Pokud je průtok plynu menší než průtok sondou, upraví se koncentrace plynu, aby se zohlednilo ředění okolním vzduchem nasávaným sondou. Lze použít dvousložkové nebo vícesložkové kalibrační plyny pro plný rozsah. Směs kalibračních plynů pro plný rozsah lze vytvořit zařízením k vytváření směsí nebo směšovacím zařízením. Pro vytvoření směsi kalibračních plynů pro plný rozsah zředěných N2 s kalibračními plyny pro plný rozsah zředěnými vzduchem se doporučuje použít zařízení k vytváření směsi nebo směšovací zařízení.

Použitím děliče plynů se kalibrační plyn pro plný rozsah NO–CO–CO2–C3H8–CH4 (zbytek N2) rovnoměrně smísí s kalibračním plynem pro plný rozsah NO2 (doplněný čištěným syntetickým vzduchem). Ve vhodných případech lze místo směsi kalibračního plynu pro plný rozsah NO-CO-CO2-C3H8-CH4 (zbytek N2) použít standardní dvousložkové kalibrační plyny pro plný rozsah. V takovém případě se musí provést samostatná zkouška odezvy pro každý analyzátor. Výstup děliče plynů se napojí na jiný vstup třícestného ventilu. Výstup ventilu se připojí k přetoku u sondy systému analyzátoru plynu nebo k přetokové tvarovce mezi sondou a potrubím vedoucím ke všem ověřovaným analyzátorům. Zapojení musí bránit pulsacím tlaku z důvodu zastavení toku směšovacím zařízením. Každá z těchto složek plynu, která není relevantní pro účely ověření analyzátorů, se vynechá. Alternativně lze použít láhve s jednotlivými plyny a dobu odezvy měřit odděleně;

c)

Sběr údajů se provádí takto:

i)

ventil se přepne k nastartování toku nulovacího plynu,

ii)

umožní se stabilizace zohledňující transportní zpoždění a nejpomalejší plnou odezvu analyzátoru,

iii)

zahájí se záznam údajů s frekvencí používanou při zkoušce emisí. Každá zaznamenaná hodnota musí být jedinečná aktualizovaná koncentrace naměřená analyzátorem, zaznamenané hodnoty se nesmí měnit interpolací nebo filtrováním,

iv)

ventil se přepne, aby umožňoval tok směsi kalibračních plynů pro plný rozsah do analyzátorů. Tento čas se zaznamená jako t 0,

v)

zohlední se transportní zpoždění a nejpomalejší plná odezva analyzátoru,

vi)

průtok se přepne tak, aby do analyzátoru vtékal nulovací plyn. Tento čas se zaznamená jako t 100,

vii)

zohlední se transportní zpoždění a nejpomalejší plná odezva analyzátoru,

viii)

kroky uvedené pod písm. c) iv) až vii) tohoto bodu se opakují k zaznamenání sedmi cyklů s tím, že nakonec do analyzátorů vteče nulovací plyn,

ix)

zaznamenávání se zastaví.

8.1.5.5   Hodnocení vlastností

Údaje získané podle písm. c) bodu 8.1.5.4 tohoto oddílu slouží k výpočtu průměrné doby náběhu T 10–90 pro každý z analyzátorů.

a)

Pokud se na základě volby prokazuje vyhovění požadavků písm. b) pododstavec i) bodu 8.1.5.3 tohoto oddílu, platí tento následující postup: doby náběhu (v sekundách) se vynásobí příslušnými frekvencemi záznamu Hz (1/s). Hodnota každého výsledku musí činit nejméně 5. Je-li tato hodnota menší než 5, je nutné zvětšit frekvenci záznamu, nebo přizpůsobit průtoky, případně se musí změnit uspořádání odběrného systému za účelem prodloužení doby náběhu. Rovněž je možné nakonfigurovat digitální filtry za účelem prodloužení doby náběhu;

b)

Pokud se na základě volby prokazuje dodržení požadavků písm. b) pododstavce ii) bodu 8.1.5.3 tohoto oddílu, postačuje prokázání, že se vyhovělo požadavkům písm. b) pododstavce ii) bodu 8.1.5.3.

8.1.6   Ověření doby odezvy u kompenzačních analyzátorů

8.1.6.1   Oblast působnosti a frekvence

Ověření se provádí k určení odezvy systému u kontinuální analýzy plynů, kde odezvu jednoho analyzátoru kompenzuje odezva jiného za účelem kvantifikování plynných emisí. Pro účely této kontroly se vodní pára považuje za plynnou složku. Toto ověření je povinné pro kontinuální analyzátory plynu, které se používají u zkoušek s neustálenými stavy nebo s lineárními přechody mezi režimy. Ověření není nutné pro analyzátory plynu pracující s dávkami nebo pro kontinuální analyzátory plynu používané pouze u zkoušek s diskrétními režimy. Toto ověření se nevztahuje na korekce vody odstraněné ze vzorku, které byly provedeny po zkoušce a nevztahuje se na určení NMHC z THC a CH4, uvedené v dodatcích A.7 a A.8 o výpočtech emisí. Toto ověření se provádí po počáteční instalaci (tj. uvedení zkušební komory do provozu). Po větší údržbě lze použít bod 8.1.5 k ověření jednotné odezvy, pokud u všech vyměněných součástí byla někdy ověřena jednotná odezva za vlhka.

8.1.6.2   Principy měření

Tímto postupem se ověřuje synchronizace a jednotná odezva při kontinuálních měřeních kombinovaných plynů. U tohoto postupu je nutné zajistit, že jsou v činnosti všechny kompenzační algoritmy a korekce vlhkosti.

8.1.6.3   Požadavky na systém

Požadavky na celkovou dobu odezvy a na náběh uvedené v písm. a) bodu 8.1.5.3 platí rovněž pro kompenzační analyzátory. Navíc liší-li se frekvence záznamu od frekvence aktualizace kontinuálně kombinovaného / kompenzovaného signálu, použije se pro ověření vyžadované v písm. b) pododstavci i) bodu 8.1.5.3 nižší z těchto dvou frekvencí.

8.1.6.4   Postup

Musí se použít všechny postupy uvedené v písm. a) až c) bodu 8.1.5.4. Navíc se rovněž musí změřit doba odezvy a náběh vodní páry, pokud je kompenzační algoritmus založený na měření vodní páry. V takovém případě se nejméně jeden z použitých kalibračních plynů (avšak nikoliv NO2) zvlhčí tímto způsobem:

Pokud systém nepoužívá vysoušeč odebraného vzorku k odstranění vody ze vzorku plynu, kalibrační plyn se zvlhčí průtokem směsi plynu skrze utěsněnou nádobu (probubláváním destilovanou vodou), v níž se zvlhčí plyn na nejvyšší rosný bod vzorku, který se odhaduje v průběhu odběru emisí. Pokud systém během zkoušky používá kontrolou ověřený vysoušeč odebraného vzorku, lze připojit zvlhčenou směs plynů za vysoušečem vzorku tak, že směs bude probublávat destilovanou vodou v utěsněné nádobě při 25 °C ± 10 °C, nebo při teplotě vyšší, než je rosný bod. V každém případě musí být zvlhčený plyn udržován při teplotě nejméně o 5 °C vyšší, než je jeho lokální rosný bod v potrubí. Kteroukoli z těchto složek plynu je možné vypustit, není-li relevantní pro toto ověření analyzátorů. Pokud u některé z těchto složek plynu není možná kompenzace vody, je možné u těchto analyzátorů provést kontrolu odezvy bez zvlhčení.

8.1.7   Měření parametrů motoru a podmínky okolí

Výrobce motoru používá postupy interní kontroly jakosti vyhovující uznávaným vnitrostátním nebo mezinárodním normám. Mimoto platí následující postupy.

8.1.7.1   Kalibrace točivého momentu

8.1.7.1.1   Oblast působnosti a frekvence

Všechny systémy pro měření točivého momentu, včetně měřicích systémů a snímačů točivého momentu dynamometru, se kalibrují po počáteční instalaci a po větší údržbě za použití kromě jiného referenční síly nebo ramena páky o referenční délce se závažím. Pro opakování kalibrace se použije osvědčený technický úsudek. U linearizace výstupu snímače točivého momentu se postupuje podle instrukcí výrobce snímače. Jsou přípustné jiné metody kalibrace.

8.1.7.1.2   Kalibrace závažím

Při této technice se využívá známá síla vyplývající ze zavěšení určitého závaží na rameno páky v určité vzdálenosti. Je třeba zajistit, aby rameno páky se závažími bylo kolmo ke směru tíže (tj. aby bylo ve vodorovné poloze) a kolmo k rotační ose dynamometru. Nejméně šest kombinací kalibračních závaží se použije pro každý použitelný rozsah měření točivého momentu a hmotnosti závaží se rozmístí přibližně rovnoměrně v rozsahu měření. Během kalibrace je nutné, aby dynamometr osciloval nebo rotoval, a došlo tak ke zmenšení statické třecí hystereze. Síla, kterou vyvíjí konkrétní závaží, se určí vynásobením jeho hmotnosti podle mezinárodních norem hodnotou místního tíhového zrychlení.

8.1.7.1.3   Kalibrace tenzometry nebo prstencovým siloměrem

Při této technice se využívá síla vyplývající buď ze zavěšení závaží na rameno páky (závaží a délka ramene páky se nepoužijí pro určení referenčního točivého momentu) nebo se dynamometr provozuje při různých točivých momentech. Nejméně šest kombinací sil se použije pro každý použitelný rozsah měření točivého momentu a síly se rozmístí přibližně rovnoměrně v rozsahu měření. Během kalibrace je nutné, aby dynamometr osciloval nebo rotoval, a došlo tak ke zmenšení statické třecí hystereze. V tomto případě se referenční točivý moment určí vynásobením výstupní síly referenčního měřidla (např. tenzometr nebo prstencový siloměr) efektivní délkou ramena jeho páky, měřené od bodu měření síly k rotační ose dynamometru. Je třeba zajistit, aby se tato délka měřila kolmo k měřicí ose referenčního měřidla a byla kolmo k rotační ose dynamometru.

8.1.7.2   Kalibrace tlaku, teploty, rosného bodu

Po počáteční instalaci se kalibrují přístroje pro měření tlaku, teploty a rosného bodu. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného technického úsudku.

U systémů k měření teploty s termočlánky, odporovými teploměrnými zařízeními a termistorovými čidly se kalibrace systému provádí podle popisu v bodu 8.1.4.4 ohledně ověření linearity.

8.1.8   Měření průtoku

8.1.8.1   Kalibrace průtoku paliva

Průtokoměry paliva se kalibrují po počáteční kalibraci. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného technického úsudku.

8.1.8.2   Kalibrace průtoku nasávaného vzduchu

Průtokoměry nasávaného vzduchu se kalibrují po počáteční kalibraci. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného technického úsudku.

8.1.8.3   Kalibrace průtoku výfukového plynu

Průtokoměry výfukového plynu se kalibrují po počáteční kalibraci. Opakování kalibrace přístrojů se provádí podle instrukcí výrobce a osvědčeného úsudku.

8.1.8.4   Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS)

8.1.8.4.1.   Přehled

a)

Tento oddíl popisuje, jak kalibrovat průtokoměry pro systémy odběru vzorků s konstantním objemem;

b)

Kalibrace se provede, když je průtokoměr namontován do své trvalé pozice. Tuto kalibraci je nutné provést vždy, když se změní jakákoliv část konfigurace toku před průtokoměrem nebo za ním, která může ovlivnit kalibraci průtokoměru. Tato kalibrace se provede po počáteční instalaci systému CVS a po každé nápravné akci, která neodstraní nesplnění ověření průtoku zředěného výfukového plynu (tj. kontrole propanem) v bodě 8.1.8.5.

c)

Průtokoměr CVS se kalibruje referenčním průtokoměrem, např. průtokoměrem Venturiho trubicí s podzvukovým prouděním, průtokovou tryskou zakřivenou dlouhým poloměrem, clonou s pozvolnou změnou průměru, prvkem s laminárním prouděním, sadou Venturiho trubic s kritickým prouděním nebo ultrazvukovým průtokoměrem. Musí se použít referenční průtokoměr, který udává množství s tolerancí ± 1 % podle mezinárodně uznávaných norem. Odezva tohoto referenčního průtokoměru na průtok se použije jako referenční hodnota pro kalibraci průtokoměru CVS;

d)

Před referenčním průtokoměrem se nesmí použít clona nebo jiný odpor, který by mohl ovlivnit průtok před průtokoměrem, vyjma případu, kdy se průtokoměr kalibruje s tímto odporem;

e)

Sled kalibrace uvedený v tomto bodě 8.1.8.4 je založen na molárním přístupu. Pro odpovídající sled používaný při hmotnostním přístupu viz dodatek 1 přílohy 8.

8.1.8.4.2   Kalibrace PDP

Objemové dávkovací čerpadlo (PDP) se kalibruje, aby se stanovila rovnice průtoku v závislosti na otáčkách PDP zohledňující únik toku těsnicími plochami v PDP jako funkce vstupního tlaku PDP. Pro tuto rovnici se stanoví koeficienty specifické pro každé otáčky, při kterých PDP pracuje. Průtokoměr PDP se kalibruje takto:

a)

Systém se zapojí podle obrázku 8.1;

b)

Úniky mezi kalibračním průtokoměrem a PDP musí být menší než 0,3 % celkového průtoku v nejnižším kalibračním bodu průtoku, tj. například v bodě největšího odporu a nejnižších otáček PDP;

c)

Během činnosti PDP je nutné udržovat konstantní teplotu na vstupu PDP v rozmezí ± 2 % od střední absolutní teploty na vstupu T in;

d)

Otáčky PDP se nastaví na první bod otáček kalibrace;

e)

Variabilní odpor se nastaví do polohy úplného otevření;

f)

Po dobu nejméně 3 minut je PDP v činnosti, aby se systém stabilizoval; následně se při kontinuálně pracujícím PDP zaznamenávají po dobu nejméně 30 sekund střední hodnoty nashromážděných dat každé z těchto veličin:

i)

 střední průtok referenčního průtokoměru,

Formula

,

ii)

střední teplota na vstupu PDP, T in,

iii)

střední statický absolutní tlak na vstupu PDP, p in,

iv)

střední statický absolutní tlak na výstupu PDP, p out,

v)

střední otáčky PDP, n PDP;

g)

Ventil odporu se postupně zavře, aby došlo ke snížení absolutního tlaku na vstupu PDP, p in;

h)

Postup v písm. f) a g) bodu 8.1.8.4.2 se opakuje za účelem zaznamenání údajů v nejméně šesti polohách otevření ventilu odporu představujících úplný rozsah možných provozních tlaků ve vstupu PDP;

i)

Za použití nashromážděných dat a rovnic uvedených v dodatcích A.7–A.8. se PDP kalibruje;

j)

Postup v písm. f) až i) tohoto oddílu se opakuje pro každé otáčky provozu PDP;

k)

Rovnice uvedené v dodatku A.7 přílohy 4B (molární přístup) nebo A.8 (hmotnostní přístup) se použijí pro stanovení rovnice pro průtok PDP pro zkoušky emisí;

l)

Kalibrace se ověří ověřením CVS (tj. kontrolou propanem) podle popisu v bodu 8.1.8.5;

m)

PDP se nesmí používat při hodnotách tlaku nižších, než je nejnižší tlak na vstupu, který byl zjištěn při kalibraci.

8.1.8.4.3   Kalibrace CFV

Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) se kalibruje, aby se ověřil její výtokový koeficient C d při nejmenším očekávaném rozdílu statických tlaků mezi jejím vstupem a výstupem. Průtokoměr CFV se kalibruje takto:

a)

Systém se zapojí podle obrázku 8.1;

b)

Nastartuje se dmychadlo za CFV;

c)

Během činnosti CFV je nutné udržovat konstantní teplotu na vstupu CFV v rozmezí ± 2 % od střední absolutní teploty na vstupu T in;

d)

Úniky mezi kalibračním průtokoměrem a CFV musí být menší než 0,3 % celkového průtoku při nejnižším odporu;

e)

Variabilní odpor se nastaví do polohy úplného otevření. Místo variabilního odporu lze měnit tlak za CFV změnou otáček dmychadla nebo zavedením řízeného úniku. Některá dmychadla však mají omezení při provozu bez zatížení;

f)

Po dobu nejméně 3 minut je CFV v činnosti, aby se systém stabilizoval. Následně se při trvale pracující CFV zaznamenávají po dobu nejméně 30 sekund střední hodnoty nashromážděných dat každé z těchto veličin:

i)

 střední průtok referenčního průtokoměru,

Formula

;

ii)

volitelně střední rosný bod kalibračního vzduchu, T dew. Viz dodatky A.7-A.8 pro přípustné předpoklady během měření emisí,

iii)

střední teplota na vstupu do Venturiho trubice, T in,

iv)

střední statický absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, p in,

v)

střední rozdíl statických tlaků mezi vstupem a výstupem CFV, Δp CFV;

(g)

Ventil odporu se postupně zavře, aby došlo ke snížení absolutního tlaku na vstupu CFV, p in;

h)

Postup v písm. f) a g) tohoto bodu se opakuje za účelem zaznamenání údajů v nejméně deseti polohách otevření ventilu odporu, aby se během zkoušení vyzkoušel očekávaný nejúplnější rozsah Δp CFV; pro kalibraci při nejmenších možných odporech není nutné odstraňovat komponenty kalibrace nebo komponenty CVS;

i)

C d a nejmenší přípustný poměr tlaků r se určí postupem popsaným v dodatcích A.7-A.8;

j)

C d se použije k určení průtoku CFV během zkoušky emisí. CFV se nesmí používat při hodnotách nižších, než je přípustný poměr r, určený v dodatcích A.7-A.8;

k)

Kalibrace se ověří ověřením CVS (tj. kontrolou propanem) podle popisu v bodu 8.1.8.5;

l)

Pokud je CVS nakonfigurován, aby působil současně na více CFV, musí být CVS kalibrován jedním z následujících způsobů:

i)

každá kombinace systémů CFV musí být kalibrována podle tohoto bodu a dodatků A.7-A.8. Pro instrukce k výpočtu průtoku pro tuto možnost viz dodatky A.7-A.8,

ii)

každá CFV musí být kalibrována podle tohoto bodu a dodatků A.7-A.8. Pro instrukce k výpočtu průtoku pro tuto možnost viz dodatky A.7-A.8.

8.1.8.4.4   Kalibrace SSV

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) se kalibruje, aby se ověřil její výtokový koeficient C d při očekávaném rozpětí tlaků na vstupu. Průtokoměr SSV se kalibruje takto:

a)

Systém se zapojí podle obrázku 8.1;

b)

Nastartuje se dmychadlo za SSV;

c)

Úniky mezi kalibračním průtokoměrem a SSV musí být menší než 0,3 % celkového průtoku při nejnižším odporu;

d)

Během činnosti SSV je nutné udržovat konstantní teplotu na vstupu SSV v rozmezí ± 2 % od střední absolutní teploty na vstupu T in;

e)

Variabilní odpor nebo dmychadlo s proměnnými otáčkami se nastaví na průtok větší, než je největší průtok, který se očekává v průběhu zkoušky. Průtoky se nesmějí extrapolovat za kalibrované hodnoty, je tudíž vhodné ujistit se, že je Reynoldsovo číslo Re v hrdle SSV při největším kalibrovaném průtoku větší než maximální Re, které se očekává během zkoušky.

f)

SSV se ponechá v chodu po dobu nejméně 3 minut, aby se systém stabilizoval. Následně se při trvale pracující SSV zaznamenávají po dobu nejméně 30 sekund střední hodnoty nashromážděných dat každé z těchto veličin:

i)

 střední průtok referenčního průtokoměru,

Formula

,

ii)

volitelně střední rosný bod kalibračního vzduchu, T dew. Pro přípustné předpoklady viz dodatky A.7–A.8,

iii)

střední teplota na vstupu do Venturiho trubice, T in,

iv)

střední statický absolutní tlak na vstupu do Venturiho trubice, p in,

v)

rozdíl statických tlaků mezi statickým tlakem na vstupu Venturiho trubice a statickým tlakem v hrdle Venturiho trubice, Δp SSV;

g)

Odporový ventil se postupně zavře nebo se sníží rychlost turbodmychadla s cílem snížit průtok;

h)

Postup v písm. f) a g) tohoto bodu se opakuje za účelem zaznamenání údajů o nejméně deseti průtocích;

i)

Stanoví se funkce C d v závislosti na Re za použití nashromážděných údajů a rovnic v dodatcích A.7–A.8;

j)

Kalibrace se ověří ověřením CVS (tj. kontrolou propanem) podle popisu v bodu 8.1.8.5 za použití nové rovnice pro C d v závislosti na Re;

k)

SSV se použije pouze mezi minimálním a maximálním kalibrovaným průtokem;

l)

Rovnice uvedené v dodatku A.7 přílohy 4B (molární přístup) nebo A.8 (hmotnostní přístup) se použijí pro stanovení rovnice pro průtok SSV během zkoušky emisí.

8.1.8.4.5   Kalibrace nadzvukového přístroje (vyhrazeno)

Obrázek 8.1

Schématická vyobrazení kalibrace CVS s průtokem zředěného výfukového plynu

Image

Image

Image

8.1.8.5   Ověření CVS a systému odběru vzorků dávkami (kontrola propanem)

8.1.8.5.1   Úvod

a)

Kontrola propanem slouží pro ověření CVS, aby se stanovilo, zda existují nesrovnalosti mezi naměřenými hodnotami zředěného výfukového plynu. Kontrola propanem rovněž pomáhá ověřit systém odběru vzorků dávkami, aby se zjistilo, zda existují nesrovnalosti v systému odběru dávkami odebírajícím vzorek z CVS, jak popisuje pododstavec vi) tohoto bodu. Podle osvědčeného technického úsudku a spolehlivé praxe lze tuto kontrolu provést jiným plynem, než je propan, např. CO2 nebo CO. Negativní výsledek kontroly propanem může indikovat problém či více problémů, které je nutné odstranit, viz níže:

i)

nesprávná kalibrace analyzátoru. Analyzátor FID je nutné znovu kalibrovat, opravit, nebo vyměnit,

ii)

zkontrolovat, zda nedochází k únikům v tunelu CVS, spojeních, spojovacích prvcích a odběrném systému HC podle bodu 8.1.8.7,

iii)

ověřit se, zda nedošlo k nesprávnému smísení podle bodu 9.2.2,

iv)

ověřit se, zda nedošlo ke kontaminaci odběrného systému uhlovodíky, jak popisuje bod 7.3.1.2,

v)

změna v kalibraci CVS. V daném místě se kalibruje průtokoměr CVS, jak popisuje bod 8.1.8.4,

vi)

jiné problémy s CVS nebo s technickým či programovým vybavením sloužícím k ověření odběru vzorků. Zkontrolovat systém CVS, technické či programové vybavení k ověření CVS a odhalit,

b)

Kontrola propanem používá buď referenční hmotnost nebo referenční průtok C3H8 coby sledovacího plynu v CVS. Pokud se použije referenční průtok, je třeba zohlednit každé neideální chování plynu C3H8 v referenčním průtokoměru. Instrukce ke kalibraci a používání některých průtokoměrů viz dodatek A.7 (molární přístup) nebo A.8 (hmotnostní přístup). V bodě 8.1.8.5 a dodatcích A.7 nebo A.8 nelze pracovat s předpokladem ideálního plynu. Při kontrole propanem se porovnává vypočtená hmotnost vstříknutého C3H8 s referenční hodnotou při měření HC a měření průtoků CVS.

8.1.8.5.2   Metoda zavedení známého množství propanu do systému CVS

Celková přesnost odběrného systému CVS a analytického systému se určí zavedením známého množství znečišťujícího plynu do systému během jeho normální činnosti. Znečišťující látka se podrobí analýze a její hmotnost se vypočítá podle dodatků A.7–A.8. Použije se některá z dvou níže uvedených metod.

a)

Měření gravimetrickou technikou se provádí takto: Změří se hmotnost malé láhve naplněné oxidem uhelnatým nebo propanem s přesností ± 0,01 g. Systém CVS je v činnosti jako při normální zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut, přičemž se oxid uhelnatý nebo propan vpouští do systému. Množství vypuštěného čistého plynu se určí měřením rozdílu hmotnosti. Vzorek plynu se analyzuje obvyklým zařízením (vak k odběru vzorků nebo metoda integrace) a vypočte se hmotnost plynu;

b)

Měření clonou s kritickým prouděním se provádí takto: Známé množství čistého plynu (oxid uhelnatý nebo propan) se vpustí do systému CVS kalibrovanou clonou s kritickým prouděním. Je-li vstupní tlak dostatečně vysoký, je průtok, nastavený pomocí clony s kritickým průtokem, nezávislý na tlaku na výstupu clony (kritický průtok). Systém CVS musí být v činnosti jako při normální zkoušce emisí z výfuku po dobu 5 až 10 minut. Pomocí běžného zařízení (pomocí vaku pro jímání vzorku nebo metodou integrace) se analyzuje vzorek plynu a vypočítá hmotnost plynu.

8.1.8.5.3   Příprava kontroly propanem

Kontrola propanem se připraví následovně:

a)

Pokud se místo referenčního průtoku použije referenční hmotnost C3H8, pracuje se s lahví naplněnou C3H8. Referenční hmotnost C3H8 v láhvi se určí s přesností ± 0,5 % množství C3H8, které má být použito;

b)

Zvolí se vhodné průtoky CVS a C3H8;

c)

Zvolí se místo zavedení C3H8 do CVS. Místo zavedení se zvolí tak, aby bylo co nejblíže místu, kde se do CVS zavádí výfuk motoru. Láhev s C3H8 se připojí k systému vstřikování plynu;

d)

CVS je v činnosti a je stabilizován;

e)

Všechny výměníky tepla v odběrném systému se předehřejí nebo předchladí;

f)

Vyhřívané a chlazené součásti, jako jsou odběrná potrubí, filtry, chladiče a čerpadla se stabilizují na své provozní teploty;

g)

Případně se ověří strana podtlaku odběrného systému HC na netěsnosti podle popisu v bodě 8.1.8.7.

8.1.8.5.4   Příprava odběrného systému HC na kontrolu propanem

Lze provést ověření strany podtlaku odběrného systému HC na netěsnosti podle písm. g) tohoto bodu. Pokud se použije tento postup, lze použít postup kontaminace HC v bodu 7.3.1.2. Pokud se neprovádí ověření strany podtlaku odběrného systému HC na netěsnosti podle písm. g), pak je nutné odběrný systém HC vynulovat, kalibrovat pro plný rozsah a ověřit kontaminaci následujícím způsobem:

a)

Zvolí se nejnižší rozsah analyzátoru HC, při kterém lze měřit koncentraci C3H8 plánovanou pro CVS, a zvolí se průtoky C3H8;

b)

Analyzátor HC se vynuluje nulovacím vzduchem zavedeným do vstupu analyzátoru;

c)

Analyzátor HC se kalibruje pro plný rozsah kalibračním plynem C3H8 zavedeným do vstupu analyzátoru;

d)

Proud nulovacího vzduchu směřuje na sondu HC nebo do trubky mezi sondou HC a dopravním potrubím;

e)

Stabilní koncentrace HC v odběrném systému HC se měří při průtoku nulovacího vzduchu. V případě měření HC dávkami je nutné naplnit nádrž na dávku (jako je jímací vak) a změřit koncentraci HC v protékajícím médiu;

f)

Pokud koncentrace HC v toku přesahuje 2 μmol/mol nesmí se do odstranění kontaminace postupovat dále. Je nutné určit zdroj kontaminace a odstranit ji, např. systém vyčistit nebo vyměnit kontaminované části;

g)

Pokud koncentrace HC v toku nepřesahuje 2 μmol/mol, zaznamená se tato hodnota jako x HCinit a použije se ke korigování kontaminací HC podle popisu v dodatku A.7 přílohy 4B (molární přístup) nebo dodatku A.8 přílohy 4B (hmotnostní přístup).

8.1.8.5.5   Provedení kontroly propanem

a)

Kontrola propanem se provede následovně:

i)

Pro odběr vzorků HC v dávkách se připojí čisté prostředky k ukládání, jako jsou vyprázdněné vaky,

ii)

Přístroje k měření HC se používají podle instrukcí výrobce,

iii)

Pokud se plánuje korekce koncentrací HC v pozadí ředicího vzduchu, měří se a zaznamená se pozadí HC v ředicím vzduchu,

iv)

Všechna připojená zařízení se vynulují,

v)

Zahájí se odběr vzorků a všechny integrátory průtoku se uvedou do provozu,

vi)

Vpustí se C3H8 ve zvoleném průtoku. Pokud se použije referenční průtok C3H8, zahájí se integrace tohoto průtoku,

vii)

C3H8 se dále vpouští, dokud nebylo vpuštěno dostatek C3H8 pro zajištění přesného kvantifikování referenčního C3H8 a změřeného C3H8,

viii)

láhev s C3H8 se uzavře, přičemž odběr vzorků pokračuje, dokud nejsou zohledněny časové prodlevy z důvodu dopravy vzorku a odezvy analyzátoru,

ix)

Odběr vzorků se zastaví a všechny integrátory průtoku se vypnou;

b)

V případě měření clonou s kritickým prouděním lze pro kontrolu propanem použít jako alternativní metodu k metodě uvedené v písm. a) bodu 8.1.8.5.5 následující postup:

i)

Pro odběr vzorků HC v dávkách se připojí čisté prostředky k ukládání, jako jsou vyprázdněné vaky,

ii)

Přístroje k měření HC se používají podle instrukcí výrobce,

iii)

Pokud se plánuje korekce koncentrací HC v pozadí ředicího vzduchu, měří se a zaznamená se pozadí HC v ředicím vzduchu,

iv)

Všechna připojená zařízení se vynulují,

v)

z referenční láhve se vypouští obsah C3H8 se zvoleným průtokem,

vi)

Zahájí se odběr vzorků, přičemž všechny integrátory průtoku se uvedou do provozu poté, co se potvrdí stabilní koncentrace HC,

vii)

Obsah láhve se dále vpouští, dokud nebylo vpuštěno dostatek C3H8 pro zajištění přesného kvantifikování referenčního C3H8 a změřeného C3H8,

viii)

Všechny integrátory se vypnou,

ix)

Referenční láhev s C3H8 se uzavře.

8.1.8.5.6   Vyhodnocení kontroly propanem

Po provedení kontroly se provede následující:

a)

Pokud se prováděl odběr vzorků dávkami, podrobí se vzorky analýze co nejdříve;

b)

Po analýze HC následuje korekce kontaminace a pozadí;

c)

Vypočte se celková hmotnost C3H8 na základě údajů CVS a HC podle popisu v dodatcích A.7 a A.8, přičemž se použije molární hmotnost C3H8 (M C3H8) místo efektivní molární hmotnosti HC (M HC);

d)

Pokud se pracuje s referenční hmotností (gravimetrická metoda), určí se hmotnost propanu v láhvi s přesností ± 0,5 % a referenční hmotnost C3H8 se určí odečtením hmotnosti prázdné láhve na propan od hmotnosti plné láhve na propan. Pokud se použije clona s kritickým prouděním (měření clonou s kritickým průtokem), určí se hmotnost propanu jako součin průtoku a doby zkoušky;

e)

Referenční hmotnost C3H8 se odečte od vypočtené hmotnosti. Pokud je výsledný rozdíl v rozmezí ± 3,0 % referenční hmotnosti, CVS byl ověřen pozitivně.

8.1.8.5.7   Ověření sekundárního ředicího systému částic

Když se kontrola propanem musí opakovat k ověření sekundárního ředicího systému částic, platí pro toto ověření následující postup podle písm. a) až d):

a)

Odběrný systém HC se nastaví tak, aby odebral vzorek v blízkosti umístění jímacího prostředku při odběru dávkami (jako je filtr částic). Je-li absolutní tlak v tomto místě příliš nízký pro odběr vzorku HC, lze vzorek HC odebrat z výstupu odběrného čerpadla dávek. Vzorek z výstupu čerpadla je nutno odebírat opatrně, neboť jinak při přijatelném úniku z čerpadla za průtokoměrem odběrného zařízení pracujícího dávkami vznikne chybný výsledek kontroly propanem;

b)

Kontrola propanem popsaná v tomto bodě se opakuje, avšak HC se odebírá z odběrného zařízení pracujícího s dávkami;

c)

Vypočte se hmotnost C3H8 při zohlednění každého sekundárního zředění z odběrného zařízení pracujícího dávkami;

d)

Referenční hmotnost C3H8 se odečte od vypočtené hmotnosti. Pokud je výsledný rozdíl v rozmezí ± 5,0 % referenční hmotnosti, odběrné zařízení pracující s dávkami bylo ověřeno pozitivně. V opačném případě je nutná korekce.

8.1.8.5.8   Ověření vysoušeče vzorku

Je-li na výstupu vysoušeče vzorku plynu umístěn snímač vlhkosti ke kontinuálnímu monitorování rosného bodu, tato kontrola se nemusí provádět, dokud je zajištěna vlhkost na výstupu vysoušeče pod minimálními hodnotami, které se používají při kontrolách utlumujícího rušivého vlivu, rušivého vlivu a kompenzace.

a)

Je-li k odstranění vody ze vzorku plynu použit vysoušeč vzorku plynu, jak povoluje bod 9.3.2.3.1, ověřují se jeho vlastnosti z hlediska ochlazování po jeho instalaci a větší údržbě. V případě vysoušečů s osmotickými membránami se vlastnosti ověřují po instalaci, po větší údržbě a v období 35 dnů přede dnem zkoušení;

b)

Schopnost analyzátoru správně měřit sledovanou složku výfukového plynu může být ovlivněna vodou, proto se voda někdy odstraňuje ze vzorku plynu před průchodem analyzátorem. Voda může například u chemiluminiscenčního detektoru negativně ovlivnit odezvu na NOx kolizním utlumujícím rušivým vlivem a u analyzátoru NDIR může mít pozitivní rušivý vliv vyvoláním odezvy obdobné jako na CO;

c)

Vysoušeč vzorku plynu musí vyhovovat specifikacím stanoveným v bodě 9.3.2.3.1 pro rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total) za vysoušečem s osmotickou membránou nebo chladičem ve směru proudění;

d)

Vlastnosti vysoušeče vzorku plynu se ověřují podle následujícího postupu, případně se použije osvědčený technický úsudek k sestavení jiného postupu:

i)

Propojení se vytvoří z potrubí z teflonu nebo z nerezové oceli,

ii)

N2 nebo čištěný vzduch se zvlhčí probubláváním destilovanou vodou v utěsněné nádobě, kde se zvlhčuje plyn na nejvyšší rosný bod vzorku, jehož se má v průběhu odběru vzorků emisí dosáhnout;

iii)

zvlhčený plyn se zavede před vysoušeč vzorku plynu,

iv)

teplota zvlhčeného plynu za nádobou se udržuje nejméně o 5 °C nad jeho rosným bodem,

v)

rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total) zvlhčeného plynu se měří co nejblíže vstupu vysoušeče vzorku plynu, aby se ověřilo, že tento rosný bod je nejvyšší, který byl odhadnut pro průběh odběru vzorku emisí,

vi)

rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total) zvlhčeného plynu se měří co nejblíže výstupu vysoušeče vzorku plynu,

vii)

vysoušeč vzorku plynu je pozitivně ověřen, pokud výsledek podle písm. d) pododstavce vi) tohoto bodu je nižší, než rosný bod odpovídající specifikacím vysoušeče vzorku plynu určeným podle bodu 9.3.2.3.1 plus 2 °C, nebo pokud molární podíl podle písm. d) pododstavce vi) je menší než udávají odpovídající specifikace vysoušeče vzorku plynu plus 0,002 mol/mol, nebo 0,2 % objemových. Upozornění: rosný bod vzorku plynu je vyjádřen v absolutní teplotě, tj. v Kelvinech.

8.1.8.6   Periodická kalibrace části toku částic a přidružené měřicí systémy surového výfukového plynu

8.1.8.6.1   Specifikace měření toku z rozdílů průtoků

U systémů s ředěním části toku k odběru proporcionálního vzorku surového výfukového plynu má zvláštní význam přesnost toku vzorku q mp, pokud se neměří přímo, ale určuje se diferenciálním měřením toku:

Formula

(8-1)

kde:

q mp

=

hmotnostní průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku

q mdw

=

hmotnostní průtok ředicího vzduchu (ve vlhkém stavu)

q mdew

=

hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu

V tomto případě musí být maximální chyba rozdílu taková, aby hodnota q mp byla přesně v rozmezí ± 5 %, je-li ředicí poměr menší než 15. Tuto chybu je možné vypočítat metodou střední kvadratické odchylky chyb každého přístroje.

Přijatelnou přesnost q mp lze získat některou z těchto metod:

a)

absolutní přesnost q mdew a q mdw je ± 0,2 %, čímž je zaručena přesnost q mp ≤ 5 % při ředicím poměru 15. Při vyšších ředicích poměrech však dochází k větším chybám;

b)

Kalibrace q mdw vztažená k q mdew se provádí tak, že je dosaženo stejné přesnosti q mp jako podle písm. a). Podrobnosti viz bod 8.1.8.6.2;

c)

Přesnost q mp se určuje nepřímo z přesnosti ředicího poměru určeného sledovacím plynem, např. CO2. Vyžaduje se přesnost pro q mp rovnocenná postupu podle písm. a);

d)

Absolutní přesnost q mdew a q mdw je v rozmezí ± 2 % plného rozsahu stupnice, maximální chyba rozdílu mezi q mdew a q mdw je v rozmezí 0,2 % a chyba linearity je v rozmezí ± 0,2 % nejvyšší hodnoty q mdew pozorované během zkoušky.

8.1.8.6.2   Kalibrace měření toku z rozdílů průtoků

Systém s ředěním části toku pro odběr proporcionálního vzorku surového výfukového plynu, musí být periodicky kalibrován přesným průtokoměrem, který odpovídá mezinárodním či vnitrostátním normám. Průtokoměr sestavy přístrojů k měření průtoku se musí kalibrovat jedním z následujících postupů, aby průtok sondou q m p do tunelu splňoval požadavky na přesnost v odstavci 8.1.8.6.1.

a)

Průtokoměr q mdw se zapojí v sérii s průtokoměrem q mdew, rozdíl mezi dvěma průtokoměry se kalibruje pro nejméně 5 bodů seřízení, přičemž hodnoty průtoku jsou rovnoměrně rozloženy mezi nejnižší hodnotou q mdw použitou při zkoušce a hodnotou q mdew použitou při zkoušce. Ředicí tunel může být v obtoku;

b)

Kalibrovaný přístroj k měření průtoku se zapojí v sérii s průtokoměrem q mdew a zkontroluje se přesnost hodnoty použité pro zkoušku. Poté se kalibrovaný přístroj k měření průtoku zapojí v sérii s průtokoměrem q mdw a zkontroluje se přesnost pro nejméně 5 nastavení odpovídajících ředicímu poměru mezi 3 a 15, vztaženo na hodnotu q mdew použitou při zkoušce;

c)

Přenosová trubka TL (viz obrázek 9.2) se odpojí od výfuku a připojí se k ní kalibrovaný přístroj k měření průtoku s vhodným rozsahem pro měření údajů q mp. q mdew se nastaví na hodnotu použitou při zkoušce a q mdw se následně nastaví na nejméně 5 hodnot odpovídajících ředicím poměrům mezi 3 a 15. Nebo je možno použít speciální kalibrační proudovou dráhu, v níž je tunel obtečen, ale celkový a ředicí vzduch proudí příslušnými průtokoměry jako při skutečné zkoušce;

d)

Do přenosové trubky TL se přivede sledovací plyn. Tímto sledovacím plynem může být některá ze složek výfukového plynu, např. CO2 nebo NOx. Po ředění v tunelu se měří složka, kterou je sledovací plyn. Měření se provádí pro 5 ředicích poměrů mezi 3 a 15. Přesnost průtoku vzorku se určí z ředicího poměru r d:

Formula

(8-2)

Přesnost analyzátorů plynu je nutno vzít v úvahu při záruce přesnosti q mp.

8.1.8.6.3   Zvláštní požadavky na měření toku z rozdílů průtoků

Rozhodně se doporučuje provést kontrolu průtoku uhlíku ve skutečném výfukovém plynu, aby se zjistily problémy týkající se měření a regulace a aby se ověřila správná činnost systému s ředěním části toku. Kontrola průtoku uhlíku by měla být provedena nejméně při každé instalaci nového motoru nebo po významné změně konfigurace zkušební komory.

Motor musí běžet při plném zatížení s maximálním točivým momentem a jemu příslušných otáčkách nebo v jiném ustáleném režimu, při němž vzniká 5 % nebo více emisí CO2. Systém odběru vzorků s ředěním části toku musí pracovat s faktorem ředění přibližně 15:1.

Provádí-li se kontrola průtoku uhlíku, použije se postup uvedený v dodatku A.4 přílohy 4B. Průtoky uhlíku se vypočítají podle rovnic v dodatku A.4 přílohy 4B. Všechny průtoky uhlíku se musí shodovat v mezích 5 %.

8.1.8.6.3.1   Kontrola před zkouškou

Kontrola před zkouškou se provádí v rozmezí dvou hodin před zkouškou následujícím způsobem.

Přesnost průtokoměrů se zkontroluje u nejméně dvou bodů stejným způsobem, jaký se používá pro kalibraci (viz odstavec 8.1.8.6.2), včetně hodnot průtoku q mdw, které odpovídají ředicím poměrům mezi 5 a 15 pro hodnotu q mdew použitou při zkoušce.

Pokud lze na základě záznamů postupu kalibrace podle odstavce 8.1.8.6.2 prokázat, že kalibrace průtokoměru je stabilní po delší dobu, je možno kontrolu před zkouškou vynechat.

8.1.8.6.3.2   Určení doby transformace

Seřízení systému pro určení doby transformace je stejné jako při měření během zkoušky. Doba transformace, vymezená na obrázku 3.1 se určí touto metodou:

Nezávislý referenční průtokoměr s měřicím rozsahem vhodným pro průtok sondou se zapojí v sérii se sondou a spojí se s ní. Tento průtokoměr musí mít dobu transformace kratší než 100 ms pro velikosti průtoku použité při měření doby odezvy a dostatečně malé škrcení toku, aby neovlivňovalo dynamický výkon systému s ředěním části toku, a musí být v souladu s osvědčeným technickým úsudkem. Do průtoku výfukových plynů (nebo průtoku vzduchu, pokud se průtok výfukových plynů stanovuje výpočtem) systémem s částečným ředěním toku se zavede skoková změna, z nízkého průtoku na nejméně 90 % plného rozsahu stupnice. Spouštěč skokové změny musí být stejný jako spouštěč použitý ke spuštění regulace předem stanoveného průběhu při skutečné zkoušce. Signál iniciace skokové změny průtoku výfukového plynu a odezva průtokoměru se musí měřit rychlostí nejméně 10 Hz.

Na základě těchto údajů se určí doba transformace pro systém s ředěním části toku, což je doba od počátku signálu ke skokové změně průtoku do bodu 50 % odezvy průtokoměru. Stejným způsobem se určí doby transformace signálu q mp (tj. toku vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku) a signálu q mew,i (tj. hmotnostního průtoku výfukového plynu ve vlhkém stavu proudícího z průtokoměru výfukového plynu). Tyto signály se používají při regresních kontrolách prováděných po každé zkoušce (viz bod 8.2.1.2).

Výpočet se opakuje pro nejméně pět signálů ke zvýšení a poklesu průtoku a z výsledků se vypočte průměrná hodnota. Od této hodnoty se odečte interní doba transformace (< 100 ms) referenčního průtokoměru. V případě, že systém podle bodu 8.2.1.2 vyžaduje metodu „předem stanoveného průběhu“, je to „předem stanovená“ hodnota systému s ředěním části toku, která se použije podle bodu 8.2.1.2.

8.1.8.7   Ověření těsnosti na straně podtlaku

8.1.8.7.1   Oblast působnosti a frekvence

Po počáteční instalaci systému pro odběru vzorků, po větší údržbě, např. po výměnách předsazených filtrů, a do 8 hodin před každým sledem zkušebního cyklu se musí ověřit, že nedochází k žádnému znatelnému úniku na straně podtlaku, a to za použití některé ze zkoušek netěsnosti, které popisuje tento oddíl. Toto ověření se nevztahuje na žádnou část s plným tokem u ředicího systému CVS.

8.1.8.7.2   Principy měření

Netěsnost lze odhalit naměřením malého průtoku, když by průtok měl být nulový, zjištěním naředění známé koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah při průtoku stranou podtlaku v systému pro odběr vzorků, nebo naměřením nárůstu tlaku v systému s podtlakem.

8.1.8.7.3   Zkouška netěsnosti pomocí malého průtoku

Netěsnost systému k odběru vzorků pomocí malého průtoku se zkouší takto:

a)

Konec sondy systému se utěsní některým z těchto postupů:

i)

nasazením krytky nebo ucpáním,

ii)

sonda se odpojí od přenosového potrubí, které se uzavře krytkou nebo se ucpe,

iii)

zavře se těsnící ventil v potrubí mezi sondou a přenosovým vedením;

b)

Všechny vývěvy se uvedou do provozu. Po provedení stabilizace je nutné ověřit, že průtok stranou podtlaku systému k odběru vzorků je menší než 0,5 % normálního průtoku v systému při jeho používání. Jako aproximaci obvyklého průtoku systémem při jeho používání lze odhadnout typické průtoky analyzátorem a obtokem.

8.1.8.7.4   Zkouška netěsnosti odhalením zředění kalibračního plynu pro plný rozsah

Pro tuto zkoušku lze použít jakýkoliv analyzátor plynů. Pokud se k této zkoušce použije FID, musí korigovat každá kontaminace systému k odběru vzorků plyny HC podle dodatků A.7 a A.8 o určení HC a NMHC. Zkreslení výsledků se vyloučí tím, že se použijí pouze analyzátory s opakovatelností 0,5 % nebo lepší při koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah, který se použije k této zkoušce. Zkouška netěsnosti na straně podtlaku se provede následovně:

a)

Analyzátor plynu se připraví jako pro zkoušku emisí;

b)

Kalibrační plyn pro plný rozsah se zavede do vstupu analyzátoru a ověří se, že je jeho koncentrace měřena v rozsahu očekávané přesnosti a opakovatelnosti měření;

c)

Přetok kalibračního plynu pro plný rozsah se směruje k jednomu z následujících míst systému k odběru vzorků:

i)

konec odběrné sondy,

ii)

přenosové potrubí se rozpojí ve spoji se sondou a kalibrační plyn pro plný rozsah vytéká v otevřeném konci přenosového potrubí,

iii)

třícestný ventil sériově namontovaný mezi odběrnou sondu a její přenosové potrubí;

d)

Ověří se, že koncentrace protékajícího kalibračního plynu pro plný rozsah je v rozmezí ± 0,5 % koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah. Je-li naměřená hodnota menší než očekávaná, ukazuje to na netěsnost, je-li však naměřená hodnota větší než očekávaná, může signalizovat problém s kalibračním plynem pro plný rozsah nebo s analyzátorem samým. Vyšší než očekávaná naměřená hodnota neukazuje na netěsnost.

8.1.8.7.5   Zkouška netěsnosti pomocí zániku podtlaku

K provedení této zkoušky se vytvoří v odběrném systému na straně podtlaku podtlak a sleduje se míra úniku ze systému jako zánik vytvořeného podtlaku. K provedení této zkoušky je nutné znát objem odběrného systému na straně podtlaku s přesností ±10 % skutečného objemu. Zkoušku je nutné provést s měřicími přístroji, které splňují specifikace bodů 8.1 a 9.4.

Zkouška netěsnosti zánikem podtlaku se provede následovně:

a)

Konec sondy systému se utěsní co nejblíže k otvoru sondy některým z těchto postupů:

i)

nasazením krytky nebo ucpáním,

ii)

sonda se odpojí od přenosového potrubí, které se uzavře krytkou nebo se ucpe,

iii)

zavře se těsnící ventil v potrubí mezi sondou a přenosovým vedením.

b)

Všechny vývěvy se uvedou do provozu. Vytvoří se podtlak, který odpovídá obvyklým provozním podmínkám. V případě použití vaků k jímání vzorků by se měl obvyklý postup vyprázdnění vaků k jímání vzorků opakovat dvakrát s cílem minimalizovat případné zachyceniny;

c)

Vypnou se odběrná čerpadla a systém se zaslepí. Změří a zaznamená se absolutní tlak zachyceného plynu a volitelně rovněž absolutní teplota v systému. Poskytne se dostatečná doba na vyrovnání všech přechodových jevů, která je dostatečně dlouhá na to, aby únik o hodnotě 0,5 % změnil tlak o nejméně desetinásobek rozlišovací schopnosti snímače tlaku. Znovu se zaznamenají tlak a volitelně teplota.

d)

Vypočte se únik průtoku v závislosti na předpokládané hodnotě nula pro objemy vyprázdněných vaků k jímání vzorků a v závislosti na známých hodnotách objemu systému k odběru vzorků, počátečních a konečných tlaků, volitelných teplot a uplynulého času. Je nutné ověřit, že průtok při zániku podtlaku netěsností je menší než 0,5 % normálního průtoku systémem v jeho provozu, a to následujícím způsobem:

Formula

(8-3)

kde:

q Vleak

=

míra zániku podtlaku (mol/s)

V vac

=

geometrický objem strany podtlaku v systému odběru vzorků (m3)

R

=

molární konstanta plynu (J/(mol·K))

p 2

=

absolutní tlak na straně podtlaku v čase t 2 (Pa)

T 2

=

absolutní teplota na straně podtlaku v čase t 2 (K)

p 1

=

absolutní tlak na straně podtlaku v čase t 1 (Pa)

T 1

=

absolutní teplota na straně podtlaku v čase t 1 (K)

t 2

=

čas ukončení ověřovací zkoušky netěsnosti při zániku podtlaku (s)

t 1

=

čas zahájení ověřovací zkoušky netěsnosti při zániku podtlaku (s)

8.1.9   Měření CO a CO2

8.1.9.1   Ověření rušivých vlivů H2O u analyzátorů NDIR pro CO2

8.1.9.1.1   Oblast působnosti a frekvence

Měří-li se CO2 analyzátorem NDIR, musí se ověřit míra rušivého vlivu H2O po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě.

8.1.9.1.2   Principy měření

H2O může rušit odezvu analyzátoru NDIR na CO2. Jestliže analyzátor NDIR pracuje s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení kompenzačních algoritmů v průběhu ověřování rušivých vlivů působících na analyzátor.

8.1.9.1.3   Požadavky na systém

Na analyzátor NDIR pro CO2 může působit rušivý vliv H2O, který je v rozmezí (0,0 ±0,4) mmol/mol (očekávané střední koncentrace CO2).

8.1.9.1.4   Postup

Kontrola rušivého vlivu se provede následovně:

a)

Analyzátor NDIR pro CO2 se nastartuje, uvede v činnost, vynuluje a kalibruje pro plný rozsah stejně jako před zkouškou emisí;

b)

V utěsněné nádobě se v destilované vodě vytvoří zvlhčený zkušební plyn pomocí probublávání nulovacího vzduchu, který splňuje specifikace v bodu 9.5.1. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším o takové výši, jako je maximum očekávané v průběhu zkoušky. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším o takové výši, jako je úroveň stanovená v bodě 9.3.2.3.1;

c)

Teplota zvlhčeného zkušebního plynu za nádobou se udržuje nejméně o 5 oC nad jeho rosným bodem;

d)

Do odběrného systému se zavede zvlhčený zkušební plyn. Zvlhčený zkušební plyn je možné zavést do místa za (ve směru průtoku) jakýmkoli vysoušečem vzorku, pokud se takový vysoušeč použije během zkoušky;

e)

Pokud možno co nejblíže vstupu do analyzátoru se změří molární podíl vody (x H2O) ve zvlhčeném zkušebním plynu. Pro výpočet x H2O se změří rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total);

f)

Kondenzaci v přenosových potrubích, závitech nebo ventilech z bodu, ve kterém se měří x H2O, k analyzátoru, se zabrání použitím osvědčeného technického úsudku.

g)

Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace zahrnuje čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru;

h)

Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetický průměr. Pokud je tato hodnota v rozmezí (0,0 ±0,4) mmol/mol, vyhověl analyzátor ověření z hlediska rušivého vlivu.

8.1.9.2   Ověření rušivých vlivů H2O a CO2 u analyzátorů NDIR pro CO

8.1.9.2.1   Oblast působnosti a frekvence

Měří-li CO analyzátorem NDIR, musí se ověřit míra rušivého vlivu H2O a CO2 po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě.

8.1.9.2.2   Principy měření

H2O a CO2 mohou mít pozitivní rušivý vliv na analyzátor NDIR tím, že způsobují odezvu podobnou jako CO. Jestliže analyzátor NDIR pracuje s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení kompenzačních algoritmů v průběhu ověřování rušivých vlivů působících na analyzátor.

8.1.9.2.3   Požadavky na systém

Na analyzátor NDIR pro CO může působit kombinovaný rušivý vliv H2O a CO2, který je v rozmezí ± 2 % očekávané střední koncentrace CO.

8.1.9.2.4   Postup

Kontrola rušivého vlivu se provede následovně:

a)

Analyzátor NDIR pro CO se nastartuje, uvede v činnost, vynuluje a kalibruje pro plný rozsah stejně jako před zkouškou emisí;

b)

V utěsněné nádobě se v destilované vodě vytvoří zvlhčený zkušební plyn CO2 pomocí probublávání kalibračního CO2 pro plný rozsah. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším o takové výši, jako je maximum očekávané v průběhu zkoušky. Pokud odebraný vzorek neprochází vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším o takové výši, jako je úroveň stanovená v bodě 8.1.8.5.8; Použije se koncentrace kalibračního plynu CO2 pro plný rozsah přinejmenším tak vysoká, jako je očekávané maximum během zkoušky;

c)

Do odběrného systému se zavede zvlhčený zkušební plyn CO2. Zvlhčený zkušební plyn CO2 je možné zavést do místa za (ve směru průtoku) jakýmkoli vysoušečem vzorku, pokud se takový vysoušeč během zkoušky použije;

d)

Pokud možno co nejblíže vstupu do analyzátoru se změří molární podíl vody (x H2O) ve zvlhčeném zkušebním plynu. Pro výpočet x H2O se změří rosný bod (T dew) a absolutní tlak (p total).

e)

Kondenzaci v přenosových potrubích, závitech nebo ventilech z bodu, ve kterém se měří x H2O, k analyzátoru, se zabrání použitím osvědčeného technického úsudku.

f)

Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru;

g)

Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetický průměr;

h)

Pokud výsledek vypočtený v písm. g) tohoto bodu je v rámci odchylek povolených podle bodu 8.1.9.2.3, vyhověl analyzátor ověření z hlediska rušivého vlivu;

i)

Postupy ke zjišťování rušivých vlivů CO2 a H2O se také mohou provádět odděleně. Jestliže jsou úrovně CO2 a H2O vyšší než maximální úrovně očekávané při zkouškách, musí se každá zjištěná hodnota rušivého vlivu snížit vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Je možno provádět oddělené postupy ke zjišťování rušivého vlivu koncentrací H2O (směrem dolů až k 0,025 mol/mol obsahu H2O), které jsou nižší než maximální úrovně očekávané během zkoušky, avšak zjištěné rušivé vlivy H2O se zvětší vynásobením zjištěného rušivého vlivu poměrem hodnoty maximální očekávané koncentrace H2O ke skutečné hodnotě použité v průběhu tohoto postupu. Součet takto upravených dvou hodnot rušivého vlivu musí splňovat požadavky na povolené odchylky specifikované v bodě 8.1.9.2.3.

8.1.10   Měření uhlovodíků

8.1.10.1   Optimalizace a ověření FID

8.1.10.1.1   Oblast působnosti a frekvence

Všechny analyzátory FID je nutné kalibrovat po počáteční instalaci. Opakování kalibrace se provádí podle potřeby na základě osvědčeného technického úsudku. V případě FID, které měří uhlovodíky, se provádí následující kroky:

a)

Odezvu FID na různé uhlovodíky je nutné optimalizovat po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě. Odezva FID na propylen a toluen musí být mezi 0,9 a 1,1 k propanu;

b)

Faktor odezvy FID na methan (CH4) se určí po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě, jak popisuje bod 8.1.10.1.4 tohoto oddílu;

c)

Odezvu na methan (CH4) je nutné ověřit do 185 dnů před zkouškou.

8.1.10.1.2   Kalibrace

Podle osvědčeného technického úsudku se vypracuje postup kalibrace, který může vycházet z instrukcí výrobce analyzátoru FID a doporučené frekvence kalibrace FID. Analyzátor FID, jímž se měří uhlovodíky, se kalibruje kalibrační plyny C3H8, které vyhovují specifikacím v bodu 9.5.1. Analyzátor FID, jímž se měří CH4, se kalibruje kalibrační plyny CH4, které vyhovují specifikacím v bodu 9.5.1. Bez ohledu na složení kalibračního plynu musí být analyzátor kalibrován na základě karbonového čísla jedna (C1).

8.1.10.1.3   Optimalizace odezvy FID na uhlovodíky

Tento postup platí pouze pro analyzátory FID, které měří uhlovodíky.

a)

Pro počáteční nastartování přístroje a základní provozní nastavení s palivem FID a nulovacím vzduchem je nutné dodržet požadavky výrobce přístroje a použít osvědčený technický úsudek. Vyhřívané analyzátory FID musí být v požadovaném rozsahu provozní teploty. Odezva analyzátoru FID se optimalizuje tak, aby vyhovovala požadavkům týkajícím se faktorů odezvy uhlovodíků a kontroly rušivého vlivu kyslíku podle písm. a) bodu 8.1.10.1.1 a podle bodu 8.1.10.2 pro nejobvyklejší rozsah analyzátoru, který se očekává během zkoušek emisí. Pokud je obvyklý rozsah analyzátoru menší než minimální rozsah pro optimalizaci, který specifikoval výrobce přístroje, lze použít vyšší rozsah analyzátoru podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku za účelem získání přesné optimalizace analyzátoru FID;

b)

Vyhřívané analyzátory FID musí být v požadovaném rozsahu provozní teploty. Odezva FID musí být optimalizována v nejobvyklejším rozsahu analyzátoru, který se očekává během zkoušek emisí. Do analyzátoru se při průtocích paliva a vzduchu nastavených podle doporučení výrobce zavede kalibrační plyn pro plný rozsah;

c)

Pro optimalizaci se postupuje podle následujících kroků i) až iv) nebo podle instrukcí. Případně lze postupovat při optimalizaci podle postupů v publikaci SAE č. 770141;

i)

Odezva se při daném průtoku paliva určí z rozdílu mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a odezvou na nulovací plyn,

ii)

Průtok paliva se postupně seřídí nad hodnotu uvedenou výrobcem a pod tuto hodnotu. Při těchto průtocích paliva se zaznamená odezva na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulovací plyn,

iii)

Rozdíl mezi odezvou na kalibrační plyn pro plný rozsah a na nulu se vynese jako křivka a průtok paliva se seřídí ke straně křivky s bohatou směsí. To je počáteční seřízení průtoku, které může vyžadovat další optimalizaci v závislosti na výsledcích faktorů odezvy na uhlovodíky a na kontrole rušivého vlivu kyslíku podle písm. a) bodu 8.1.10.1.1 a bodu 8.1.10.2;

iv)

Pokud rušivý vliv kyslíku nebo faktory odezvy uhlovodíků splňují následující požadavky, seřídí se průtok vzduchu po stupních nad hodnoty uvedené výrobcem a pod tyto hodnoty a pro každý průtok se opakuje postup podle písm. a) bodu 8.1.10.1.1 a 8.1.10.2;

d)

Stanoví se optimální průtoky nebo tlaky pro palivo a vzduch pro hořák analyzátoru FID a tyto údaje se shromáždí a zaznamenají jako budoucí referenční hodnoty.

8.1.10.1.4   Určení faktoru odezvy na CH4 u analyzátorů FID měřících uhlovodíky

Tento postup platí pouze pro analyzátory FID, které měří uhlovodíky. Vzhledem k tomu, že analyzátory FID mají obecně jinou odezvu na CH4 než na C3H8, musí se po optimalizaci FID určit u každého analyzátoru FID, kterým se měří THC, faktor odezvy CH4 (RF CH4[THC-FID] ). Podle tohoto bodu naposledy změřený faktor RF CH4[THC-FID] se použije ve výpočtech k určení uhlovodíků popsaných v dodatku A.7 přílohy 4B (molární základ) nebo v dodatku A.8 přílohy 4B (hmotnostní základ) za účelem kompenzace odezvy na CH4. Faktor RF CH4[THC-FID] se určí následujícím postupem, přičemž se tento faktor neurčuje pro analyzátory FID, které se kalibrují (včetně kalibrace pro plný rozsah) za použití CH4 se separátorem uhlovodíků jiných než methan:

a)

Pro kalibraci analyzátoru před zkouškou emisí se zvolí koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah C3H8. Je nutné zvolit pouze kalibrační plyny pro plný rozsah, které splňují specifikace v bodu 9.5.1 a koncentrace C3H8 se zaznamená;

b)

Je nutné zvolit pouze kalibrační plyn pro plný rozsah CH4, který splňuje specifikace v bodě 9.5.1 a koncentrace CH4 se zaznamená;

c)

Analyzátor FID se provozuje podle instrukcí výrobce;

d)

Ověří se, že byl analyzátor FID kalibrován C3H8. Kalibrace se musí provést na bázi uhlíkového čísla jedna (C1);

e)

Analyzátor FID se vynuluje nulovacím plynem pro zkoušku emisí;

f)

Analyzátor se nakalibruje zvoleným kalibračním plynem pro plný rozsah C3H8;

g)

Kalibrační plyn pro rozsah CH4 (zvolený podle písm. b) tohoto bodu) se zavede do zkušebního portu analyzátoru FID;

h)

Odezva analyzátoru se stabilizuje. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění analyzátoru a čas potřebný k odezvě analyzátoru;

i)

V době, kdy všechny analyzátory měří koncentraci CH4, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítávat aritmetické průměry těchto údajů;

j)

Aritmetický průměr naměřené koncentrace se vydělí zaznamenanou koncentrací kalibračního plynu pro plný rozsah CH4. Výsledkem je faktor odezvy analyzátoru FID na CH4 (RF CH4[THC-FID]).

8.1.10.1.5   Ověření odezvy na methan (CH4) u analyzátorů FID měřících uhlovodíky

Tento postup platí pouze pro analyzátory FID, které měří uhlovodíky. Pokud je hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] vypočtená podle bodu 8.1.10.1.4 v rozmezí ± 5,0 % od naposledy stanovené hodnoty, je výsledek ověření odezvy HC FID na methan pozitivní.

a)

Nejdříve je nutné ověřit, že tlaky nebo průtoky paliva pro FID, vzduchu pro hořák a odebraného vzorku jsou jednotlivě v rozmezí ± 0,5 % od naposledy zaznamenané hodnoty, podle bodu 8.1.10.1.3 tohoto oddílu. Pokud je nutné tyto průtoky upravit, musí se určit nový faktor RF CH4[THC-FID] podle popisu v bodu 8.1.10.1.4 tohoto oddílu. Je třeba ověřit, že hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] je určena v mezi tolerance uvedené v bodu 8.1.10.1.5;

b)

Pokud hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] není v rámci povolené tolerance v bodu 8.1.10.1.5, je nutné znovu optimalizovat odezvu FID podle popisu v bodu 8.1.10.1.3 tohoto oddílu;

c)

Nová hodnota faktoru RF CH4[THC-FID] se určí podle popisu v bodě 8.1.10.1.4 tohoto oddílu. Tato nová hodnota faktoru RFCH4[THC-FID] se použije pro výpočty uhlovodíků, jak je popsáno v dodatku A.7 přílohy 4B, (molární základ) nebo dodatku A.8 přílohy 4B (hmotnostní základ).

8.1.10.2   Nestechiometrické ověření rušivého vlivu O2 u analyzátorů FID pro měření surového výfukového plynu

8.1.10.2.1   Oblast působnosti a frekvence

Pokud se analyzátory FID používají při měření surového výfukového plynu, ověří se rušivý vliv O2 po počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.10.2.2   Principy měření

Změny koncentrace O2 v surovém výfukovém plynu mohou ovlivnit odezvu FID tím, že změní teplotu plamene FID. Pro účely tohoto ověření je nutné optimalizovat průtok paliva pro FID, vzduchu pro hořák a odebraného vzorku. Vlastnosti analyzátoru FID se ověří kompenzačními algoritmy pro rušivé vlivy O2, které se v průběhu zkoušky emisí na analyzátoru FID projevují.

8.1.10.2.3   Požadavky na systém

Každý analyzátor FID použitý při zkouškách musí projít ověřením rušivého vlivu O2 podle tohoto oddílu.

8.1.10.2.4   Postup

Rušivý vliv O2 na analyzátor FID se určí následujícím postupem, přičemž lze použít jeden či více děličů plynu za účelem vytvoření koncentrací referenčních plynů nutných k provedení tohoto ověření:

a)

Zvolí se tři referenční kalibrační plyny pro plný rozsah, které mají specifikace podle bodu 9.5.1 a obsahují koncentraci C3H8 používanou ke kalibraci analyzátorů pro plný rozsah před zkouškou emisí. Pro analyzátory FID kalibrované CH4 s aplikací separátoru plynů jiných než methan lze použít pouze referenční kalibrační plyny CH4 pro plný rozsah splňující specifikace v oddílu 9.5.1. Tři vyvážené koncentrace plynu se zvolí tak, aby koncentrace O2 a N2 představovaly minimální a maximální a mezilehlé koncentrace O2, které se očekávají během zkoušky. Pokud je analyzátor FID kalibrován kalibračním plynem pro plný rozsah, který je v rovnováze ke střední očekávané koncentraci kyslíku, není nutné použít střední koncentraci O2;

b)

Je třeba potvrdit, že analyzátor FID splňuje všechny specifikace uvedené v bodě 8.1.10.1;

c)

Analyzátor FID se nastartuje a provozuje jako by bylo před zkouškou emisí. Bez ohledu na zdroj vzduchu hořáku FID během zkoušky je nutné k tomuto ověření použít pro hořák FID nulovací vzduch;

d)

Analyzátor se nastaví na nulu;

e)

Analyzátor se kalibruje pro plný rozsah kalibračním plynem pro plný rozsah, který bude použit během zkoušky emisí;

f)

Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund shromažďování údajů v rozmezí ± 0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se dalšímu kroku;

g)

Zkontroluje se odezva analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah, který má minimální koncentraci O2, jež se očekává při zkoušce. Střední hodnota odezvy ze vzorku stabilizovaných údajů, které byly nashromážděny během 30 sekund, se zaznamená jako x O2minHC;

h)

Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva analyzátoru FID na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund vzorku stabilizovaných údajů v rozmezí ± 0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se k dalšímu kroku, v opačném případě se postup zahájí znovu krokem pod písm. d) tohoto bodu;

i)

Zkontroluje se odezva analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah, který má průměrnou koncentraci O2, jež se očekává při zkoušce. Střední hodnota odezvy ze vzorku stabilizovaných údajů, které byly nashromážděny během 30 sekund, se zaznamená jako x O2avgHC;

j)

Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva analyzátoru FID na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund vzorku stabilizovaných údajů v rozmezí ± 0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se k dalšímu kroku, v opačném případě se postup zahájí znovu krokem pod písm. d) tohoto bodu;

k)

Zkontroluje se odezva analyzátoru kalibračním plynem pro plný rozsah, který má maximální koncentraci O2, jež se očekává při zkoušce. Střední hodnota odezvy ze vzorku stabilizovaných údajů, které byly nashromážděny během 30 sekund, se zaznamená jako x O2maxHC;

l)

Nulovacím plynem, který bude použit během zkoušky emisí, se zkontroluje odezva analyzátoru FID na nulu. Pokud je střední odezva na nulu v průběhu 30 sekund vzorku stabilizovaných údajů v rozmezí ± 0,5 % referenční hodnoty kalibračního plynu pro plný rozsah použitého podle písm. e) tohoto bodu, přistoupí se k dalšímu kroku, v opačném případě se postup zahájí znovu krokem pod písm. d) tohoto bodu;

m)

Vypočítá se procentuální rozdíl mezi x O2maxHC a koncentrací jeho referenčního plynu. Vypočítá se procentuální rozdíl mezi x O2avgHC a koncentrací jeho referenčního plynu. Vypočítá se procentuální rozdíl mezi x O2minHC a koncentrací jeho referenčního plynu. Určí se největší procentuální rozdíl z těchto tří údajů, který je rušivým vlivem O2;

n)

Pokud je rušivý vliv O2 v rozmezí ± 3 %, prošel analyzátor FID pozitivně ověřením rušivého vlivu O2. V opačném případě je nutné nedostatky napravit následovně:

i)

Zopakovat ověření s cílem zjistit, zda nedošlo k chybě,

ii)

Zvolit nulovací plyn a kalibrační plyny pro plný rozsah tak, aby obsahovaly vyšší nebo nižší koncentrace O2, a zopakovat ověření,

iii)

Upravit průtoky vzduchu pro hořák FID, paliva a odebraného vzorku. Pokud se průtoky seřídí na THC FID, aby došlo ke splnění požadavků ověření rušivého vlivu O2, je nutné nastavit znovu RF CH4 pro jeho příští ověření. Ověření rušivého vlivu O2 se po úpravách zopakuje a určí se RF CH4;

iv)

Opravit, vyměnit analyzátor FID a zopakovat ověření rušivého vlivu O2.

8.1.10.3   Penetrační frakce separátoru uhlovodíků jiných než methan

8.1.10.3.1   Oblast působnosti a frekvence

Pokud se k měření methanu (CH4) použije analyzátor FID a separátor uhlovodíků jiných než methan (NMC), určí se u separátoru uhlovodíků jiných než methan účinnost konverze methanu (ECH4) a ethanu (E C2H6 ). Jak je rozvedeno v tomto bodě, tyto účinnosti konverze lze určit jako kombinaci účinnosti konverze NMC a faktorů odezvy analyzátoru FID, a to v závislosti na konkrétní konfiguraci NMC a analyzátoru FID.

Toto ověření se provádí po instalaci separátoru uhlovodíků jiných než methan. Toto ověření se opakuje v období 185 dnů přede dnem zkoušení s cílem ověřit, že nedošlo ke zhoršení katalytické činnosti separátoru.

8.1.10.3.2   Principy měření

Separátor uhlovodíků jiných než methan je vyhřívaný katalyzátor odstraňující uhlovodíky jiné než methan z toku výfukového plynu předtím, než analyzátor FID měří koncentraci zbylých uhlovodíků. Ideální separátor uhlovodíků jiných než methan by měl mít účinnost konverze E CH4 [-] o hodnotě 0 (tj. penetrační frakce methanu (PF CH4) o hodnotě 1,000), a účinnost konverze u všech ostatních uhlovodíků by měla hodnotu 1,000, představovanou účinností konverze ethanu E C2H6 [-] o hodnotě 1 (tj. penetrační frakce ethanu PF C2H6 [-] o hodnotě 0). Výpočty emisí v dodatku A.7 přílohy 4B nebo v dodatku A.8 přílohy 4B pracují s hodnotami účinnosti konverze E CH4 a E C2H6 naměřenými podle tohoto bodu, aby byly zohledněny horší než ideální vlastnosti NMC.

8.1.10.3.3   Požadavky na systém

Účinnosti konverze NMC nejsou omezeny na konkrétní rozsah. Nicméně je doporučeno provést optimalizaci separátoru uhlovodíků jiných než methan upravením jeho teploty tak, aby bylo dosaženo E CH4 < 0,15 a E C2H6 > 0,98 (PF CH4 > 0,85 a PF C2H6 < 0,02), jak stanoví bod 8.1.10.3.4. Pokud výsledkem upravení teploty NMC není dosažení těchto specifikací, doporučuje se vyměnit katalytický materiál. Nejčerstvěji určené hodnoty konverze podle tohoto oddílu slouží k výpočtu emisí uhlovodíků podle dodatků A.7 nebo A.8.

8.1.10.3.4   Postup

Doporučuje se postupovat podle kteréhokoli z postupů uvedených v bodech 8.1.10.3.4.1, 8.1.10.3.4.2 a 8.1.10.3.4.3. Lze použít rovněž alternativní metody doporučené výrobcem přístroje.

8.1.10.3.4.1   Postup kalibrace FID s NMC

Pokud se analyzátor FID kalibruje vždy k měření CH4 s NMC, kalibruje se pro plný rozsah s NMC kalibračním plynem CH4 pro plný rozsah, přičemž součin faktoru odezvy tohoto analyzátoru FID na CH4 a penetrační frakce CH4 (RFPF CH4[NMC-FID]) se stanoví rovný hodnotě 1,0 (tj. účinnost E CH4 [-] je stanovena rovná hodnotě 0) pro všechny výpočty emisí, a kombinace faktoru odezvy ethanu (C2H6) a penetrační frakce RFPFC2H6[NMC-FID] (a účinnosti E C2H6 [-]) se určí takto:

a)

Směs plynu CH4 a analytická směs plynu C2H6 se zvolí takové, aby splňovaly specifikace bodu 9.5.1. Zvolí se koncentrace CH4 pro kalibrování analyzátoru FID pro plný rozsah během zkoušek emisí a koncentrace C2H6, která je typická pro koncentraci NMHC ve špičce, jež se očekává u standardních uhlovodíků, nebo která se rovná plnému rozsahu analyzátoru THC;

b)

Separátor uhlovodíků jiných než methan se uvede do chodu, je v provozu a optimalizuje se podle instrukcí výrobce (včetně optimalizace teploty);

c)

Je třeba potvrdit, že analyzátor FID splňuje všechny specifikace uvedené v bodu 8.1.10.1;

d)

Analyzátor FID se provozuje podle instrukcí výrobce;

e)

Kalibrace analyzátoru FID se separátorem pro plný rozsah se provede kalibračním plynem CH4 pro plný rozsah. Kalibrace analyzátoru FID pro plný rozsah se provede na základě uhlíkového čísla C1. Má-li například kalibrační plyn CH4 pro plný rozsah referenční hodnotu 100 μmol/mol, je správná odezva analyzátoru FID na tento kalibrační plyn pro plný rozsah hodnota 100 μmol/mol z důvodu jednoho atomu uhlíku na molekulu CH4;

f)

Analytická směs plynu C2H6 se zavede před separátor uhlovodíků jiných než methan;

g)

Odezva analyzátoru se stabilizuje. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění separátoru uhlovodíků a čas potřebný k odezvě analyzátoru;

h)

V době, kdy všechny analyzátory měří stabilní koncentraci, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítávat aritmetické průměry těchto údajů;

i)

Tento průměr se vydělí referenční hodnotou C2H6 konvertovanou na základ C1. Výsledkem je kombinace faktoru odezvy C2H6 a penetrační frakce RFPF C2H6[NMC-FID], která se rovná (1 - E C2H6 [-]). Tato kombinace faktoru odezvy a penetrační frakce a součin faktoru odezvy CH4 a penetrační frakce CH4 (RFPF CH4[NMC-FID]), jehož hodnota se stanoví jako 1,000, slouží pro výpočet emisí podle dodatku A.7 nebo A.8.

8.1.10.3.4.2   Postup v případě analyzátoru FID kalibrovaném propanem obtékajícím NMC

Pokud je analyzátor FID požíván s NMC, který je kalibrován propanem C3H8, obtékajícím NMC, určí se penetrační frakce PF C2H6[NMC-FID] a PF CH4[NMC-FID] následujícím způsobem:

a)

Směs plynu CH4 a analytická směs plynu C2H6 se zvolí takové, aby splňovaly specifikace bodu 9.5.1, přičemž koncentrace CH4 je typická koncentrace ve špičce, která se očekává u standardních uhlovodíků, a koncentrace C2H6 je typická koncentrace celkového množství uhlovodíků (THC) ve špičce, která se očekává u standardních uhlovodíků nebo která se rovná plnému rozsahu analyzátoru THC;

b)

Separátor uhlovodíků jiných než methan se uvede do chodu, je v provozu a optimalizuje se podle instrukcí výrobce (včetně optimalizace teploty);

c)

Je třeba potvrdit, že analyzátor FID splňuje všechny specifikace uvedené v bodu 8.1.10.1;

d)

Analyzátor FID se provozuje podle instrukcí výrobce;

e)

Analyzátor FID se vynuluje, nakalibruje pro plný rozsah jako pro zkoušku emisí. Analyzátor FID se kalibračním plynem C3H8 pro plný rozsah kalibruje pro plný rozsah s obtokem separátoru. Kalibrace analyzátoru FID pro plný rozsah se provede na základě uhlíkového čísla C1;

f)

Analytická směs plynu C2H6 se zavede před separátor uhlovodíků jiných než methan ve stejném místě, kde byl zaveden nulovací plyn;

g)

Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění separátoru uhlovodíků a čas potřebný k odezvě analyzátoru;

h)

V době, kdy všechny analyzátory měří stabilní koncentraci, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítávat aritmetické průměry těchto údajů;

i)

Tok se nasměruje tak, aby obtékal separátor uhlovodíků jiných než methan, analytická směs plynu C2H6 se zavede do obtoku a znovu se provedou kroky v písm. g) až h) tohoto bodu;

j)

Střední hodnota koncentrace C2H6 naměřená při průtoku separátorem uhlovodíků jiných než methan se vydělí průměrnou koncentrací naměřenou po obtoku separátoru uhlovodíků jiných než methan. Výsledkem je penetrační frakce PF C2H6[NMC-FID], která se rovná (1 - E C2H6 [-]). Tato penetrační frakce se použije v souladu s dodatkem A.7 nebo A.8.

k)

Kroky v písm. f) až j) tohoto bodu se zopakují, avšak tentokrát s analytickou směsí CH4 místo C2H6. Výsledkem je penetrační frakce CH4 (PF CH4[NMC-FID], která se rovná (1 - E CH4 [-]). Tato penetrační frakce se použije v souladu s dodatkem A.7 nebo A.8.

8.1.10.3.4.3   Postup v případě analyzátoru FID kalibrovaného methanem obtékajícím NMC

Pokud je analyzátor FID požíván s NMC, který je kalibrován methanem, CH4, obtékajícím NMC, určí se kombinace faktoru odezvy ethanu (C2H6) a penetrační frakce RFPF C2H6[NMC-FID] a penetrační frakce CH4 (PF CH4[NMC-FID]) následujícím způsobem:

a)

Směs plynu CH4 a analytická směs plynu C2H6 se zvolí takové, aby splňovaly specifikace bodu 9.5.1, přičemž koncentrace CH4 je typická koncentrace ve špičce, která se očekává u standardních uhlovodíků, a koncentrace C2H6 je typická koncentrace celkového množství uhlovodíků (THC) ve špičce, která se očekává u standardních uhlovodíků nebo která se rovná plnému rozsahu analyzátoru THC;

b)

Nastartuje se separátor uhlovodíků jiných než methan, je v provozu a optimalizuje podle instrukcí výrobce (včetně optimalizace teploty);

c)

Je třeba potvrdit, že analyzátor FID splňuje všechny specifikace uvedené v bodu 8.1.10.1;

d)

Analyzátor FID se nastartuje a provozuje podle instrukcí výrobce;

e)

Analyzátor FID se vynuluje, nakalibruje pro plný rozsah jako v průběhu zkoušky emisí. Kalibrace analyzátoru FID pro plný rozsah se provede kalibračním plynem CH4 pro plný rozsah, který obteče separátor. Kalibrace analyzátoru FID pro plný rozsah se provede na základě uhlíkového čísla C1. Má-li například kalibrační plyn pro plný rozsah referenční hodnotu pro methan 100 μmol/mol, je správná odezva analyzátoru FID na tento kalibrační plyn pro plný rozsah hodnota 100 μmol/mol z důvodu jednoho atomu uhlíku na molekulu CH4;

f)

Analytická směs plynu C2H6 se zavede před separátor uhlovodíků jiných než methan ve stejném místě, kde byl zaveden nulovací plyn;

g)

Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění separátoru uhlovodíků a čas potřebný k odezvě analyzátoru;

h)

V době, kdy všechny analyzátory měří stabilní koncentraci, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítávat aritmetické průměry těchto údajů;

i)

Tok se nasměruje tak, aby obtékal separátor uhlovodíků jiných než methan, analytická směs plynu C2H6 se zavede do obtoku a znovu se provedou kroky v písm. g) a h) tohoto bodu;

j)

Střední hodnota koncentrace C2H6 naměřená při průtoku separátorem uhlovodíků jiných než methan se vydělí průměrnou koncentrací naměřenou po obtoku separátoru uhlovodíků jiných než methan. Výsledkem je kombinace faktoru odezvy C2H6 a penetrační frakce RFPF C2H6[NMC-FID. Tato kombinace faktoru odezvy a penetrační frakce se použije v souladu s dodatky A.7 nebo A.8;

k)

Kroky v písm. f) až j) tohoto bodu se zopakují, avšak tentokrát s analytickou směsí CH4 místo C2H6. Výsledkem je penetrační frakce CH4 (PF CH4[NMC-FID]). Tato penetrační frakce se použije v souladu s dodatky A.7 nebo A.8.

8.1.11   Měření NOx

8.1.11.1   Ověření utlumujícího rušivého vlivu CO2 a H2O na CLD

8.1.11.1.1   Oblast působnosti a frekvence

Měří-li NOx analyzátor CLD, musí se ověřit míra utlumujícího rušivého vlivu H2O a CO2 po počáteční instalaci analyzátoru CLD a po větší údržbě.

8.1.11.1.2   Principy měření

H2O a CO2 mohou mít negativní vliv na CLD na NOx kolizním utlumujícím rušivým vlivem, který tlumí chemiluminiscenční reakci, již CLD používá za účelem zjištění NOx. Pomocí tohoto postupu a výpočtů podle bodu 8.1.11.2.3 se stanoví utlumující rušivý vliv a jeho výsledky se vyjádří jako maximální molární podíl H2O a maximální koncentrace CO2, které se očekávají během zkoušky emisí. Jestliže analyzátor CLD používá algoritmy ke kompenzaci utlumujících rušivých vlivů pracující s přístroji, které měří H2O nebo CO2, musí se rušivé vlivy vyhodnotit s těmito přístroji v činnosti a s použitím kompenzačních algoritmů.

8.1.11.1.3   Požadavky na systém

V případě měření se zředěním nesmí kombinovaný utlumující rušivý vliv H2O a CO2 analyzátoru CLD přesáhnout ± 2 %. V případě měření surového výfukového plynu nesmí kombinovaný utlumující rušivý vliv H2O a CO2 analyzátoru CLD přesáhnout ± 2 %. Kombinovaný utlumující rušivý vliv představuje součet utlumujícího rušivého vlivu CO2 podle bodu 8.1.11.1.4 a utlumujícího rušivého vlivu H2O podle bodu 8.1.11.1.5. Analyzátor je nutné opravit nebo vyměnit, dokud nejsou tyto požadavky splněny. Před provedením zkoušky emisí je třeba ověřit, že analyzátor funguje řádně.

8.1.11.1.4   Postup pro ověření utlumujícího rušivého vlivu CO2

Pro určení utlumujícího rušivého vlivu CO2 lze použít následující metodu nebo metodu předepsanou výrobcem přístroje s tím, že se použije dělič plynů, který smísí dvousložkové kalibrační plyny pro plný rozsah s nulovacím plynem jako ředidlem a který splňuje specifikace v bodu 9.4.5.6, případně se jiný postup stanoví na základě osvědčeného technického úsudku:

a)

Propojení se vytvoří z potrubí z teflonu nebo z nerezové oceli,

b)

Nakonfiguruje se dělič plynů, aby se smísila téměř stejná množství kalibračního plynu pro plný rozsah a ředicích plynů;

c)

Pokud má analyzátor CLD provozní režim, ve kterém detekuje pouze NO na rozdíl od celku NOx, provozuje se tento analyzátor CLD v provozním režimu pouze pro NO;

d)

Je nutné použít kalibrační plyn CO2 pro plný rozsah, který splňuje specifikace v bodu 9.5.1 a který má koncentraci přibližně dvojnásobku maximální koncentrace CO2 očekávané během zkoušky emisí;

e)

Je nutné použít kalibrační plyn NO pro plný rozsah, který splňuje specifikace v bodu 9.5.1 a který má koncentraci přibližně dvojnásobku maximální koncentrace NO očekávané během zkoušky emisí. Pokud je očekávaná koncentrace NO nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku za účelem získání přesného ověření;

f)

Analyzátor CLD se vynuluje a kalibruje pro plný rozsah. Analyzátor CLD se kalibruje pro plný rozsah kalibračním plynem NO podle písm. e) tohoto bodu pomocí děliče plynů. Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se připojí ke kalibračnímu portu děliče plynů, nulovací plyn se připojí k ředicímu portu děliče plynů, použije se stejný nominální směšovací poměr, jaký byl zvolen v písm. b) tohoto bodu, a výstupní koncentrace NO z děliče plynů se použije ke kalibrování analyzátoru CLD pro plný rozsah. Případně se provede korekce vlastností plynů s cílem zajistit přesné rozdělení plynů;

g)

Kalibrační plyn CO2 pro plný rozsah se připojí ke kalibračnímu portu děliče plynů,

h)

Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se připojí k ředicímu portu děliče plynů,

i)

Při průtoku NO a CO2 děličem plynů je výstup z děliče stabilizován. Určí se koncentrace CO2 z výstupu děliče plynů a případně se provede korekce vlastností plynů s cílem zajistit přesné rozdělení plynů. Tato koncentrace x CO2act se zaznamená a slouží pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3. Alternativně lze místo děliče plynů použít jiné jednoduché zařízení ke směšování plynů. V takovém případě se k určení koncentrace CO2 použije analyzátor. Pokud se použije NDIR spolu s jednoduchým zařízením ke směšování plynů, musí splňovat požadavky tohoto bodu a musí být kalibrován kalibračním plynem CO2 pro plný rozsah podle písm. d) tohoto bodu. Předtím je nutné zkontrolovat linearitu analyzátoru NDIR v celém rozsahu až do dvojnásobku maximální koncentrace CO2, která se očekává během zkoušky.

j)

Koncentrace NO se měří za děličem plynů s analyzátorem CLD. Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru. Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetická střední koncentrace x NOmeas. Tato koncentrace x NOmeas se zaznamená a slouží pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3;

k)

Vypočte se podle rovnice (8-5) skutečná koncentrace NO ve výstupu děliče plynů (x NOact) na základě koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah a x CO2act. Vypočtená hodnota se použije pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu v rovnici (8-4);

l)

Hodnoty zaznamenané podle bodů 8.1.11.1.4 a 8.1.11.1.5 tohoto oddílu slouží k výpočtu utlumujícího rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3.

8.1.11.1.5   Postup pro ověření utlumujícího rušivého vlivu H2O

Pro určení utlumujícího rušivého vlivu H2O lze použít následující metodu nebo metodu předepsanou výrobcem přístroje či jiný postup stanovený na základě osvědčeného technického úsudku:

a)

Propojení se vytvoří z potrubí z teflonu nebo z nerezové oceli,

b)

Pokud má analyzátor CLD provozní režim, ve kterém detekuje pouze NO na rozdíl od celku NOx, provozuje se tento analyzátor CLD v provozním režimu pouze pro NO;

c)

Je nutné použít kalibrační plyn NO pro plný rozsah, který splňuje specifikace v bodu 9.5.1 a který má koncentraci přibližně maximální koncentrace NO očekávané během zkoušky emisí. Je-li očekávaná koncentrace nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku za účelem získání přesného ověření;

d)

Analyzátor CLD se vynuluje a kalibruje pro plný rozsah. Analyzátor CLD se kalibruje kalibračním plynem NO pro plný rozsah podle písm. c) tohoto bodu, koncentrace kalibračního plynu pro plný rozsah se zaznamená jako x NOdry a použije se pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu v bodě 8.1.11.2.3;

e)

Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se zvlhčí probubláváním destilovanou vodou v utěsněné nádobě. Pokud vzorek zvlhčeného kalibračního plynu NO pro plný rozsah neprochází pro účely této ověřovací zkoušky vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvářela úroveň H2O přibližně rovná maximálnímu molárnímu podílu H2O, který se očekává během zkoušky emisí. Pokud vzorek zvlhčeného kalibračního plynu NO pro plný rozsah neprochází vysoušečem vzorku během ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3 kvantifikuje se naměřený utlumující rušivý vliv H2O jako nejvyšší molární podíl H2O, který se očekává během zkoušky emisí. Pokud odebraný vzorek neprochází pro účely této ověřovací zkoušky vysoušečem, reguluje se teplota v nádobě tak, aby se vytvořila úroveň H2O přinejmenším o takové výši, jako je úroveň stanovená v bodě 9.3.2.3.1. V takovém případě výpočty ověření rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3 nekvantifikují naměřený utlumující rušivý vliv H2O;

f)

Do odběrného systému se zavede zvlhčený zkušební plyn NO. Lze jej zavést před vysoušeč, který se použije v průběhu zkoušek emisí, nebo za něj. V závislosti na bodě, kde je vzorek zaveden, se zvolí příslušná metoda výpočtu podle písm. e). Vysoušeč vzorku musí projít ověřením podle bodu 8.1.8.5.8;

g)

Změří se molární podíl H2O ve zvlhčeném kalibračním plynu NO pro plný rozsah. V případě použití vysoušeče vzorku se molární podíl H2O ve zvlhčeném kalibračním plynu NO pro plný rozsah měří za tímto vysoušečem (x H2Omeas). Je doporučeno měřit x H2Omeas co nejblíže ke vstupu analyzátoru CLD. Hodnotu x H2Omeas lze vypočítat z naměřených hodnot rosného bodu (T dew) a absolutního tlaku (p total);

h)

Kondenzaci v přenosových potrubích, závitech nebo ventilech z bodu, ve kterém se měří x H2Omeas, k analyzátoru, se zabrání použitím osvědčeného technického úsudku. Doporučuje se taková konstrukce systému, ve které jsou teploty stěn v přenosovém potrubí, šroubení a ventilech od bodu, ve kterém se měří x H2Omeas, k analyzátoru nejméně o 5 °C vyšší, nežli lokální rosný bod odebraného vzorku plynu;

i)

Koncentrace zvlhčeného kalibračního plynu NO pro plný rozsah se měří analyzátorem CLD. Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru. Když analyzátor měří koncentraci vzorku, zaznamenají se údaje shromažďované v průběhu 30 sekund. Z těchto údajů se vypočítá aritmetická střední hodnota x NOwet. Tato hodnota x NOmeas se zaznamená a slouží pro výpočet ověření utlumujícího rušivého vlivu podle bodu 8.1.11.2.3.

8.1.11.2   Výpočty ověření utlumujícího rušivého vlivu analyzátoru CLD

Výpočty pro ověření utlumujícího rušivého vlivu analyzátoru CLD se provádí podle popisu v tomto bodu.

8.1.11.2.1   Množství vody očekávané během zkoušky

Maximální očekávaný molární podíl vody v průběhu zkoušky emisí (x H2Oexp ) se odhadne. Tento odhad je nutné provést tam, kde byl zaveden zvlhčený kalibrační plyn NO pro plný rozsah podle písm. f) bodu 8.1.11.1.5. Když se odhaduje maximální očekávaný molární podíl vody, je nutné zohlednit maximální očekávaný obsah vody ve spalovacím vzduchu, ve spalinách paliva a případně v ředicím vzduchu. Pokud se během ověřovací zkoušky zavádí zvlhčený kalibrační plyn NO pro plný rozsah do odběrného systému před vysoušeč vzorku, není nutné odhadovat maximální očekávaný molární podíl vody a x H2Oexp se stanoví jako rovné x H2Omeas.

8.1.11.2.2   Množství CO2 očekávané během zkoušky

Maximální množství CO2 očekávané během zkoušky emisí (x CO2exp ) se odhadne. Tento odhad se provede v odběrném systému tam, kde se zavádí smísené kalibrační plyny NO a CO2 pro plný rozsah podle písm. j) bodu 8.1.11.1.4. Při odhadování maximální očekávané koncentrace CO2 je nutné zohlednit maximální očekávaný obsah CO2 ve spalinách paliva a v ředicím vzduchu.

8.1.11.2.3   Výpočty kombinovaného utlumujícího rušivého vlivu H2O a CO2

Kombinovaný utlumující rušivý vliv H2O a CO2 se vypočítá takto:

Formula

(8-4)

kde:

quench

=

množství utlumujícího rušivého vlivu analyzátoru CLD

x NOdry

=

naměřená koncentrace NO v místě před probublávačem, podle písm. d) bodu 8.1.11.1.5

x NOwet

=

naměřená koncentrace NO v místě za probublávačem, podle písm. i) bodu 8.1.11.1.5

x H2Oexp

=

maximální očekávaný molární podíl vody během zkoušky emisí podle odstavce 8.1.11.2.1

x H2Omeas

=

naměřený molární podíl vody během ověření utlumujícího rušivého vlivu podle písm. g) odstavce 8.1.11.1.5

x NOmeas

=

naměřená koncentrace NO, když se kalibrační plyn NO pro plný rozsah smísí s kalibračním plynem CO2 pro plný rozsah, podle písm. j) bodu 8.1.11.1.4

x NOact

=

skutečná koncentrace NO, když se kalibrační plyn NO pro plný rozsah smísí s kalibračním plynem CO2 pro plný rozsah, podle písm. k) bodu 8.1.11.1.4 podle rovnice (8-5)

x CO2exp

=

maximální očekávaný molární podíl CO2 během zkoušky emisí podle odstavce 8.1.11.2.2

x CO2act

=

skutečná koncentrace CO2, když se kalibrační plyn NO pro plný rozsah smísí s kalibračním plynem CO2 pro plný rozsah, podle písm. i) bodu 8.1.11.1.4

Formula

(8-5)

kde:

x NOspan

=

koncentrace kalibračního plynu NO pro plný rozsah na vstupu do děliče plynů, podle písm. e) bodu 8.1.11.1.4

x CO2span

=

koncentrace kalibračního plynu CO2 pro plný rozsah na vstupu do děliče plynů, podle písm. d) bodu 8.1.11.1.4

8.1.11.3   Ověření rušivého vlivu HC a H2O u analyzátoru NDUV

8.1.11.3.1   Oblast působnosti a frekvence

Měří-li NOx analyzátorem NDUV, musí se ověřit míra rušivého vlivu H2O a uhlovodíků po počáteční instalaci analyzátoru a po větší údržbě.

8.1.11.3.2   Principy měření

Uhlovodíky a H2O mohou mít pozitivní rušivý vliv na analyzátor NDUV tím, že způsobují odezvu podobnou jako NOx. Jestliže analyzátor NDUV pracuje s kompenzačními algoritmy, které používají měření jiných plynů k ověření tohoto rušivého vlivu, musí se zároveň taková měření provádět za účelem přezkoušení algoritmů v průběhu ověřování rušivých vlivů působících na analyzátor.

8.1.11.3.3   Požadavky na systém

Na analyzátor NDUV může působit kombinovaný rušivý vliv H2O a CO2, který je v rozmezí ± 2 % střední koncentrace NOx.

8.1.11.3.4   Postup

Kontrola rušivého vlivu se provede následovně:

a)

Analyzátor NDUV k měření NOx se spustí, provozuje, vynuluje a kalibruje pro plný rozsah podle instrukcí výrobce přístroje;

b)

K provedení tohoto ověření se doporučuje oddělit výfukový plyn z motoru. K určení množství NOx ve výfukovém plynu se použije analyzátor CLD, který splňuje specifikace bodu 9.4. Odezva CLD se použije jako referenční hodnota. Ve výfukovém plynu se měří také uhlovodíky analyzátorem FID, který splňuje specifikace bodu 9.4. Odezva FID se použije jako referenční hodnota uhlovodíků;

c)

Výfukový plyn z motoru se zavede do analyzátoru NDUV před vysoušečem vzorku plynu, pokud se vysoušeč používá při zkoušce;

d)

Ponechá se určitý čas, aby se stabilizovala odezva analyzátoru. Doba stabilizace může zahrnovat čas k odvodnění přenosového potrubí a čas potřebný k odezvě analyzátoru;

e)

V době, kdy všechny analyzátory měří koncentraci vzorku, se musí zaznamenávat údaje nahromaděné v průběhu 30 sekund a vypočítat aritmetické střední hodnoty pro tři analyzátory;

f)

Střední hodnota z CLD se odečte od střední hodnoty z NDUV;

g)

Tento rozdíl se vynásobí poměrem očekávané střední koncentrace uhlovodíků ke koncentraci uhlovodíků naměřené v průběhu ověřování. Analyzátor vyhověl při ověření rušivého vlivu podle tohoto bodu, pokud je výsledek v rozmezí ± 2 % koncentrace NOx, která se očekává jako standardní:

Formula

(8-6)

kde:

Formula

=

střední koncentrace NOx naměřená analyzátorem CLD [μmol/mol] nebo [ppm]

Formula

=

střední koncentrace NOx naměřená analyzátorem NDUV [μmol/mol] nebo [ppm]

Formula

=

střední koncentrace naměřených uhlovodíků [μmol/mol] nebo [ppm]

Formula

=

střední koncentrace naměřených uhlovodíků, očekávaná jako standardní [μmol/mol] nebo [ppm]

Formula

=

střední koncentrace naměřených NOx, očekávaná jako standardní [μmol/mol] nebo [ppm]

8.1.11.3.5   Požadavky na chladicí lázeň (chladiče)

Je nutné prokázat, že u nejvyšší očekávané koncentrace vodní páry H m ponechá technika pro odstranění vody v analyzátoru CLD vlhkost na ≤ 5 g vody/kg suchého vzduchu (nebo okolo 0,8 % objemových H2O), což je 100 % relativní vlhkosti při teplotě 3,9 °C a tlaku 101,3 kPa. Tato specifikace vlhkosti také odpovídá přibližně 25 % relativní vlhkosti při 25 °C a 101,3 kPa. To je možno prokázat měřením teploty na výstupu z tepelného odvlhčovače nebo měřením vlhkosti v místě těsně před analyzátorem CLD.

8.1.11.4   Penetrace NO2 do chladicí lázně (chladiče)

8.1.11.4.1   Oblast působnosti a frekvence

Toto ověření penetrace NO2 do chladicí lázně je nutné provést, pokud se k vysoušení odebraného vzorku před přístrojem k měření NOx použije chladicí lázeň, avšak před chladicí lázní se nepoužije žádný konvertor NO2 na NO. Toto ověření je nutné provést po počáteční instalaci a po větší údržbě.

8.1.11.4.2   Principy měření

Chladicí lázeň (chladič) odstraňuje vodu, která jinak může mít na měření NOx rušivý vliv. Tekutá voda, která zůstává v nedokonale konstruované chladicí lázni, může ze vzorku odebírat NO2. Pokud se před chladicí lázní nepoužije konvertor NO2 na NO, je možné před měřením NOx odnímat ze vzorku NO2.

8.1.11.4.3   Požadavky na systém

Chladič musí být schopen změřit nejméně 95 % celkového množství NO2 při maximální očekávané koncentraci NO2.

8.1.11.4.4   Postup

K ověření vlastností chladiče se postupuje takto:

a)

Nastavení přístroje. Pro nastartování a provozování se postupuje podle instrukcí výrobce analyzátoru a chladiče. Analyzátor a chladič se seřídí takovým způsobem, aby byly jejich vlastnosti optimální;

b)

Nastavení přístrojů a sběr údajů.

i)

Analyzátory celku plynů NOx se vynulují a kalibrují pro plný rozsah, jako před zkouškou emisí,

ii)

zvolí se kalibrační plyn NO2 (bilančním plynem je suchý vzduch) s koncentrací blízkou maximální hodnotě, která se očekává během zkoušky. Pokud je očekávaná koncentrace NO2 nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku, aby ověření bylo přesné,

iii)

tento kalibrační plyn protéká přes sondu systému pro odběr vzorků nebo přetokové šroubení. Umožní se stabilizace odezvy na celkové množství NOx zohledňující pouze transportní zpoždění a odezvu přístroje,

iv)

vypočítá se střední hodnota z údajů celkových NOx zaznamenávaných po dobu 30 sekund a tato hodnota se zanese jako x NOxref;

v)

průtok kalibračního plynu NO2 se zastaví,

vi)

dalším krokem je, že se odběrný systém nasytí přetokem výstupu generátoru rosného bodu, nastaveného na rosný bod při 50 °C, až do sondy odběrného systému plynu nebo přetokového šroubení. Z výtoku z generátoru rosného bodu se odebírá vzorek pomocí odběrného systému a chladiče po dobu nejméně 10 minut až do stavu, kdy dle očekávání chladič odnímá vodu konstantním tokem,

vii)

pak se okamžitě přepne zpět na přetékání kalibračního plynu NO2 za účelem určení x NOxref. Umožní se stabilizace odezvy na celkové množství NOx zohledňující pouze transportní zpoždění a odezvu přístroje. Vypočítá se střední hodnota z údajů celkových NOx zaznamenávaných po dobu 30 sekund a tato hodnota se zanese jako x NOxmeas;

viii)

hodnota x NOxmeas se koriguje na hodnotu x NOxdry na základě rezidua vodní páry, která prošla chladičem při teplotě a tlaku na výstupu chladiče;

c)

Hodnocení vlastností. Pokud je x NOxdry menší než 95 % x NOxref, je nutné chladič opravit nebo vyměnit.

8.1.11.5   Ověření konverze NO2 na NO konvertorem

8.1.11.5.1   Oblast působnosti a frekvence

Pokud se pro určení NOx použije analyzátor, který měří pouze NO, je nutné použít před analyzátorem konvertor NO2 na NO. Toto ověření se provádí po instalaci konvertoru, po větší údržbě a v období 35 dnů před zkouškou emisí. Ověření se opakuje s touto frekvencí s cílem ověřit, že nedošlo ke zhoršení katalytické činnosti konvertoru NO2 na NO.

8.1.11.5.2   Principy měření

Konvertor NO2 na NO umožňuje, aby analyzátor měřící pouze NO určil celkové NOx, a to pomocí konverze NO2 ve výfukovém plynu na NO.

8.1.11.5.3   Požadavky na systém

Konvertor NO2 na NO musí být schopen změřit nejméně 95 % celkového množství NO2 při maximální očekávané koncentraci NO2.

8.1.11.5.4   Postup

Vlastnosti konvertoru NO2 na NO se ověřují podle tohoto postupu:

a)

Při zapojení přístroje se postupuje podle instrukcí výrobce analyzátoru a konvertoru NO2 na NO pro nastartování a provoz. Analyzátor a konvertor se nastaví pro optimalizaci vlastností;

b)

Vstup ozonizátoru se připojí na zdroj nulovacího vzduchu nebo kyslíku a jeho výstup se připojí k jednomu portu třícestného šroubení ve tvaru T. Kalibrační plyn NO pro plný rozsah se připojí k dalšímu portu a k poslednímu portu se připojí vstup konvertoru NO2 na NO;

c)

Tato kontrola se provádí těmito kroky.

i)

Uzavře se přívod vzduchu do ozonizátoru a vypne se přívod proudu do ozonizátoru a konvertor NO2 na NO se přepne do režimu obtoku (tj. do režimu NO). Umožní se stabilizace zohledňující pouze transportní zpoždění a odezvu přístroje.

ii)

Průtoky NO a nulovacího plynu se upraví tak, aby se koncentrace NO v analyzátoru blížila špičkové hodnotě koncentrace celkových NOx, která se očekává během zkoušky. Směs plynů musí mít obsah NO2 menší než 5 % koncentrace NO. Koncentrace NO se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOref. Pokud je očekávaná koncentrace NO nižší než minimální rozsah pro ověření, který specifikoval výrobce přístroje, lze použít vyšší koncentraci podle doporučení výrobce přístroje a osvědčeného technického úsudku za účelem získání přesného ověření.

iii)

Otevře se přívod O2 do ozonizátoru a jeho průtok do ozonizátoru se seřídí, aby hodnota NO udávaná analyzátorem byla přibližně o 10 % nižší než x NOref. Koncentrace NO se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NO+O2mix.

iv)

Zapne se ozonizátor a míra generování ozonu se upraví tak, aby NO měřený analyzátorem byl na úrovni přibližně 20 % x NOref, při zachování nejméně 10 % NO, který se nezúčastnil reakce. Koncentrace NO se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOmeas.

v)

Analyzátor NOx se přepne do režimu NOx a změří se celkové NOx. Koncentrace NOx se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOxmeas.

vi)

Vypne se ozonizátor, ale průtok plynu systémem se zachová. Analyzátor NOx uvede hodnotu NOx ve směsi NO + O2. Koncentrace NOx se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOx+O2mix.

vii)

Přítok O2 se vypne. Analyzátor NOx uvede hodnotu NOx v původní směsi NO v N2. Koncentrace NOx se zjistí výpočtem střední hodnoty údajů z analyzátoru shromažďovaných v průběhu 30 sekund a tato hodnota se zaznamená jako x NOxref. Tato hodnota nesmí být o více než 5 % vyšší než hodnota x Noref.

d)

Hodnocení vlastností. Účinnost konvertoru NOx se vypočítá vložením zjištěných koncentrací do této rovnice:

Formula

(8-7)

e)

Pokud vyjde výsledek menší než 95 %, je nutné konvertor NO2 na NO opravit nebo vyměnit.

8.1.12   Měření částic

8.1.12.1   Ověření vah na částice a vážicího postupu

8.1.12.1.1   Oblast působnosti a frekvence

V tomto bodu jsou popsána tři ověření.

a)

Nezávislé ověření vlastností vah na částice v období 370 dnů před vážením filtru;

b)

Vynulování a kalibrování pro plný rozsah v období 12 hodin před vážením filtru;

c)

Ověření, že určení hmotnosti referenčních filtrů před a po vážení filtrů je v rámci specifikované tolerance.

8.1.12.1.2   Nezávislé ověření

Výrobce váhy (nebo jím schválený zástupce) ověří vlastnosti váhy v období 370 dnů přede dnem zkoušení podle postupů pro interní audit.

8.1.12.1.3   Vynulování a kalibrování pro plný rozsah

Vlastnosti vah se ověří vynulováním a kalibrováním pro plný rozsah nejméně jedním kalibračním závažím, přičemž všechna použitá závaží musí splňovat specifikace bodu 9.5.2. Použije se manuální nebo automatický proces:

a)

Manuální proces vyžaduje, aby se použily váhy, které se vynulují a kalibrují pro plný rozsah nejméně jedním kalibračním závažím. Pokud se střední hodnoty normálně získávají tím, že se opakuje vážení s cílem zlepšit správnost a přesnost měření částic, použije se tentýž postup i pro ověření vlastností vah;

b)

Automatizovaný proces se provádí pomocí interních kalibračních závaží, která automaticky ověřují vlastnosti vah. Tato vnitřní kalibrační závaží musí splňovat specifikace v bodu 9.5.2.

8.1.12.1.4   Vážení referenčního vzorku

Všechny údaje o hmotnosti zjištěné v průběhu vážení se ověří zvážením referenčních médií se vzorky částic (např. filtry) před vážením a po něm. Vážení může být dle potřeby co nejkratší, avšak nejdéle 80 hodin, a může zahrnovat zjišťování údajů hmotnosti jak před zkouškou, tak po zkoušce. Postupné určování hmotnosti každého referenčního média se vzorkem částic musí udávat stejné hodnoty v rozmezí ± 10 μg nebo ± 10 % očekávané celkové hmotnosti částic, podle toho, které hodnoty jsou vyšší. Není-li při postupném určování hmotnosti váženími filtru se vzorkem částic splněno toto kritérium, stanou se neplatnými všechny zjištěné údaje hmotnosti v případech vážení jednotlivých zkoušených filtrů, ke kterým došlo mezi postupnými určeními hmotnosti referenčních filtrů. Tyto filtry je možné znovu zvážit při dalším vážení. Stane-li se určitý filtr po zkoušce neplatným, je neplatný zkušební interval. Ověření se provede takto:

a)

Minimálně dvě nepoužitá média se vzorky částic se ponechají v prostředí stabilizujícím částice. Budou použita jako referenční média. Nepoužité filtry ze stejného materiálu a o stejné velikosti se zvolí za referenční;

b)

Referenční filtry jsou stabilizovány v prostředí, které stabilizuje částice. Referenční filtry se považují za stabilizované, pokud se nacházely v prostředí stabilizujícím částice po dobu nejméně 30 minut a prostředí stabilizující částice bylo v podmínkách stanovených v bodu 9.3.4.4 po dobu nejméně 60 předcházejících minut;

c)

Provede se několik vážení referenčních vzorků bez zaznamenání hodnot;

d)

Váha se vynuluje a kalibruje pro plný rozsah. Na váhu se umístí zkušební zátěž (např. kalibrační závaží) a pak se odebere a zkontroluje se, zda se váha za normální dobu stabilizace vrátila k údaji přijatelné nuly;

e)

Každé z referenčních médií (např. filtrů) se zváží a jeho hmotnost se zaznamená. Pokud se střední hodnoty normálně získávají tím, že se opakuje vážení s cílem zlepšit správnost a přesnost hmotností referenčních médií (např. filtrů) částic, použije se tentýž postup i pro změření středních hodnot hmotností médií se vzorkem (např. filtrů);

f)

Zaznamenají se rosný bod, teplota okolí a atmosférický tlak v okolí váhy;

g)

Zaznamenané podmínky okolí slouží ke korigování výsledků vztlakem podle popisu v bodu 8.1.12.2. Zaznamená se hmotnost každého z referenčních médií korigovaná vztlakem;

h)

Hmotnost korigovaná vztlakem každého z referenčních médií (např. filtrů) se odečte od dříve změřené a zaznamenané hmotnosti korigované vztlakem;

i)

Pokud jsou zjištěné změny hmotnosti u některých referenčních filtrů větší, než povoluje tento bod, stávají se všechna určení hmotnosti částic vykonaná od posledního potvrzení správnosti hmotnosti referenčního média (např. filtru) neplatnými. Referenční filtry částic lze vyřadit, pokud se změnila pouze jedna z hmotností filtrů o více, než je dovolená hodnota, a je možné jednoznačně identifikovat zvláštní příčinu změny hmotnosti tohoto filtru, která by neovlivnila jiné filtry tohoto procesu. Tudíž potvrzení správnosti lze považovat za úspěšné. V takovém případě nejsou kontaminovaná referenční média součástí určování, zda je dosaženo souladu s písm. j) tohoto bodu, ale dotyčný referenční filtr se vyřadí a nahradí;

j)

Pokud se některá z referenčních hmotností změní o více, než povoluje tento bod 8.1.12.1.4, všechny výsledky měření částic, které byly zjištěny mezi dvěma časy, při nichž se určovaly referenční hmotnosti, se stanou neplatnými. Pokud se referenční médium se vzorkem částic podle písm. i) tohoto bodu vyřadí, je nutné, aby zůstal minimálně jeden rozdíl referenčních hmotností, který splňuje kritérium podle tohoto bodu 8.1.12.1.4. V opačném případě se výsledky měření částic vykonaného mezi těmito dvěma časy, při nichž se určily hmotnosti referenčních médií (např. filtrů), stanou neplatnými.

8.1.12.2   Korekce filtru částic vztlakem

8.1.12.2.1   Obecné

U odběrného filtru musí být provedena korekce kvůli vztlaku vzduchu. Korekce vztlakem závisí na hustotě odběrného filtru, hustotě vzduchu a hustotě kalibračního závaží použitého ke kalibraci váhy. Korekce vztlakem nezohledňuje vztlakový účinek samotných znečišťujících částic, protože hmotnost částic činí typicky pouze (0,01 až 0,1) % celkové hmotnosti. Korekce takto malého podílu hmotnosti by činila nejvíce 0,010 %. Hodnoty korigované vztlakem jsou vlastní hmotnosti filtrů k odběru vzorků částic. Tyto hodnoty korigované vztlakem získané zvážením filtrů před zkouškou se následně odečtou od hodnot korigovaných vztlakem získaných zvážením příslušných filtrů po zkoušce s cílem určit hmotnost částic emitovaných během zkoušky.

8.1.12.2.2   Hustota filtru pro odběr pevných částic

Různé filtry pro odběr částic mají různé hustoty. Použije se známá hustota odběrného média, nebo jedna z hustot některých běžných odběrných médií, viz:

a)

pro borosilikátové sklo pokryté PTFE platí hustota odběrného média 2 300 kg/m3;

b)

pro médium s membránou (filmem) z PTFE s integrálním nosným kruhem z polymethylpentenu, který má 95 % hmotnosti média, platí hustota odběrného média 920 kg/m3;

c)

pro médium s membránou (filmem) z PTFE s integrálním nosným kruhem z PTFE, platí hustota odběrného média 2 144 kg/m3.

8.1.12.2.3   Hustota vzduchu

Prostředí váhy k vážení částic musí být přísně regulováno na teplotu okolí (22 ±1) °C a rosný bod (9,5 ±1) °C, a proto je hustota vzduchu primárně funkcí atmosférického tlaku. Korekce vztlakem je tudíž specifikována jen jako funkce atmosférického tlaku.

8.1.12.2.4   Hustota kalibračního závaží

Použije se udávaná hustota materiálu kovových kalibračních závaží.

8.1.12.2.5   Výpočet korekce

Korekce filtru pro odběr částic z důvodu vztlaku se provede za použití následujících rovnic:

Formula

(8-8)

kde:

m cor

=

hmotnost filtru pro odběr částic korigovaná vztlakem

m uncor

=

hmotnost filtru pro odběr částic nekorigovaná vztlakem

ρ air

=

hustota vzduchu v prostředí váhy

ρ weight

=

hustota kalibračního závaží použitého ke kalibraci váhy

ρ media

=

hustota filtru pro odběr pevných částic

Formula

(8-9)

kde:

p abs

=

absolutní tlak v prostředí váhy

M mix

=

molární hmotnost vzduchu v prostředí váhy

R

=

molární plynová konstanta

T amb

=

absolutní teplota v okolí váhy

8.2   Potvrzení správnosti přístrojů pro zkoušku

8.2.1   Potvrzení správnosti regulace proporcionálního toku k odběru vzorků dávkami a minimálního ředicího poměru pro odběr částic dávkami.

8.2.1.1   Kritéria proporcionality pro CVS

8.2.1.1.1   Proporcionální průtoky

Pro každý pár průtokoměrů se použijí zaznamenané průtoky u vzorku a u plného toku, nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz ke statistickým výpočtům v bodě A.2.9 dodatku A.2 přílohy 4B. Určí se směrodatná chyba odhadnuté hodnoty průtoku vzorku v závislosti na celkovém průtoku. Při každém zkušebním intervalu je nutné prokázat, že se SEE rovná nejvýše 3,5 % střední hodnoty průtoku vzorku.

8.2.1.1.2   Konstantní průtoky

Pro každý pár průtokoměrů se použijí zaznamenané průtoky u vzorku a u plného toku, nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz pro účely prokázání, že každý průtok byl konstantní v rozmezí ± 2,5 % příslušných středních nebo cílových hodnot průtoku. Namísto zaznamenávání příslušného průtoku každým druhem průtokoměru lze použít tyto možnosti:

a)

Venturiho trubice s kritickým prouděním. Pro Venturiho trubici s kritickým prouděním se použijí zaznamenané podmínky na vstupu Venturiho trubice nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz. Je nutné prokázat, že hustota proudění na vstupu Venturiho trubice byla konstantní v rozmezí ± 2,5 % příslušné střední nebo cílové hustoty během každého zkušebního intervalu. U Venturiho trubice CVS s kritickým prouděním to může být prokázáno tím, že absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice byla konstantní v rozmezí ± 4 % od střední nebo cílové absolutní teploty během každého zkušebního intervalu.

b)

Objemové dávkovací čerpadlo. Použijí se zaznamenané podmínky na vstupu čerpadla nebo jejich střední hodnoty při 1 Hz. Je nutné prokázat, že hustota proudění na čerpadla byla konstantní v rozmezí ± 2,5 % příslušné střední nebo cílové hustoty během každého zkušebního intervalu. U CVS čerpadla to může být prokázáno tím, že absolutní teplota na vstupu čerpadla byla konstantní v rozmezí ± 2 % od střední nebo cílové absolutní teploty během každého zkušebního intervalu.

8.2.1.1.3   Prokázání proporcionálního odběru vzorků

V případě každého proporcionálního odběru vzorků dávkami, např. vaku k jímání vzorků nebo filtru částic, je nutné prokázat, že proporcionální odběr vzorků byl zachován s použitím jednoho z následujících způsobů, přičemž je možné vypustit až 5 % celkového počtu údajů jako odlehlé výsledky.

Technickou analýzou za použití osvědčeného technického úsudku je nutno prokázat, že řídicí systém proporcionálního toku inherentně zajišťuje proporcionální odběr vzorku za všech okolností, které lze očekávat během zkoušky. Venturiho trubice s kritickým prouděním lze například použít jak pro tok odebraného vzorku, tak pro tok plný, prokáže-li se, že mají vždy stejné tlaky a teploty na vstupu a že v podmínkách kritického proudění jsou stále v činnosti.

Minimální ředicí poměr pro odběr vzorků částic dávkami ve zkušebním intervalu se určí za pomoci naměřených nebo vypočtených průtoků či koncentrací sledovacího plynu (např. CO2).

8.2.1.2   Potvrzení správnosti u systému s ředěním části toku

K regulaci systému s ředěním části toku, kterým se odebírá proporcionální vzorek výfukového plynu, je nutná rychlá odezva systému. Tu odhalí pohotovost systému k ředění části toku. Doba transformace systému se určí postupem podle bodu 8.1.8.6 a souvisejícího obrázku 3.1. Skutečná regulace systému s ředěním části toku je založena na běžných podmínkách měření. Je-li kombinovaná doba transformace systému k měření průtoku výfukového plynu a systému s ředěním části toku ≤ 0,3 sekundy, je možno použít regulaci on-line. Je-li doba transformace delší než 0,3 sekundy, je nutno použít regulaci předem stanoveného průběhu na základě předem zaznamenané zkoušky. V takovém případě musí být kombinovaná doba náběhu ≤ 1 sekunda a kombinovaná doba zpoždění ≤ 10 sekund. Celková doba odezvy musí být nastavena tak, aby byl zajištěn reprezentativní vzorek částic q mp,i (vzorek toku výfukového plynu v systému s ředěním části toku), proporcionální k hmotnostnímu průtoku výfukového plynu. K určení úměrnosti se provede regresní analýza q mp,i v závislosti na q mew,i (hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu), s frekvencí sběru dat nejméně 5 Hz a musí být splněna tato kritéria:

a)

korelační koeficient r 2 lineární regrese mezi q mp,i a q mew,i nesmí být nižší než 0,95;

b)

směrodatná chyba odhadnuté hodnoty q mp,i ve vztahu k q mew,i nesmí překročit 5 % maximální hodnoty q mp

c)

q mp pořadnice regresní přímky nesmí překročit ± 2 % maximální hodnoty q mp.

Je-li kombinovaná doba transformace systému odběru vzorku částic (t 50,P) a snímače signálu hmotnostního průtoku výfukového plynu (t 50,F) větší než 0,3 sekundy, musí se použít regulace předem stanoveného průběhu. V takovém případě se provede předběžná zkouška a k regulaci průtoku vzorku do systému částic se může použít signál hmotnostního průtoku výfukových plynů z předběžné zkoušky. Správné regulace systému s ředěním části toku se dosáhne, pokud se časová křivka q mew,pre z předběžné zkoušky, která reguluje q mp, posune o předem stanovený čas t 50,P + t 50,F.

Pro stanovení korelace mezi q mp,i a qmew,i se použijí údaje získané při skutečné zkoušce, přičemž čas q mew,I se podle t 50,F synchronizuje s časem q mp,i (bez příspěvku t 50,P k časové synchronizaci). Časový posun mezi q mew a q mp je rozdílem mezi jejich dobami transformace, které byly určeny podle bodu 8.1.8.6.3.2.

8.2.2   Potvrzení správnosti rozsahu analyzátoru plynu, potvrzení správnosti posunu a korekce posunem

8.2.2.1   Potvrzení správnosti rozsahu

Pokud se analyzátor kdykoli během zkoušky dostane nad 100 % svého rozsahu, provede se toto:

8.2.2.1.1   Odběr dávek

V případě odběru vzorků dávkami se odebraný vzorek podrobí nové analýze s nejnižším rozsahem analyzátoru, při kterém je maximální odezva přístroje pod 100 %. V protokolu se uvede výsledek z nejnižšího rozsahu, při kterém analyzátor funguje pod 100 % svého rozsahu po celou zkoušku.

8.2.2.1.2   Kontinuální odběr vzorků

V případě kontinuálního odběru vzorků se celá zkouška zopakuje s nejbližším vyšším rozsahem analyzátoru. Pokud analyzátor znovu pracuje nad 100 % svého rozsahu, je nutné zkoušku zopakovat s nejbližším vyšším rozsahem. Se zkouškami se pokračuje, dokud analyzátor vždy během celé zkoušky nepracuje pod 100 % svého rozsahu.

8.2.2.2   Potvrzení správnosti posunu a korekce posunem

Pokud se posun nachází v intervalu ± 1 %, lze údaje přijmout bez jakékoli korekce, případně je přijmout po korekci. Je-li posun větší než ± 1 %, musí se vypočítat dvě sady výsledků emisí specifických na brzdě pro každou znečišťující látku, jinak je zkouška neplatná. Jedna sada se vypočítá s údaji před korekcí posunem a druhá sada se vypočítá po korekci všech údajů posunem podle dodatků A.7.2 a A.8.2 přílohy 4B. Porovnání se musí vyjádřit procentem z nekorigovaných výsledků. Rozdíl mezi neupravenými a upravenými hodnotami emisí specifických pro brzdu musí být v intervalu ± 4 % neupravených hodnot emisí specifických pro brzdu. Není-li tomu tak, je zkouška neplatná.

8.2.3   Přípravná stabilizace médií pro odběr vzorků částic (např. filtrů) a vážení jejich hmotnosti

Před zkouškou emisí je nutné podniknout tyto kroky k přípravě médií pro odběr vzorků částic a zařízení pro měření částic:

8.2.3.1   Pravidelná ověření

Je nutné zajistit, že váha a prostředí pro stabilizaci částic splňují pravidelná ověření podle bodu 8.1.12. Referenční filtr se zváží těsně před vážením filtrů pro zkoušku s cílem získat odpovídající referenční bod (postup je podrobně popsán v bodě 8.1.12.1). Stabilita referenčních filtrů se ověří po periodě stabilizace po zkoušce bezprostředně před vážením po zkoušce.

8.2.3.2   Vizuální kontrola

Nepoužitá filtrovací média k odběru vzorků se zkontrolují vizuálně, zda nemají závady, a vadné filtry se vyřadí.

8.2.3.3   Uzemnění

S filtry částic se manipuluje pomocí elektricky uzemněných pinzet nebo za pomoci zemnicí pásky, podle popisu v bodu 9.3.4.

8.2.3.4   Nepoužitá média k odběru vzorků

Nepoužitá média k odběru vzorků se vloží do jedné, případně několika kontejnerů, otevřených vůči prostředí, které stabilizuje částice. Jsou-li použity filtry, lze je umístit do dolní poloviny pouzdra na filtr.

8.2.3.5   Stabilizace

Média k odběru vzorků se stabilizují v prostředí, které stabilizuje částice. Nepoužité médium k odběru vzorků lze považovat za stabilizované, pokud bylo v prostředí, které stabilizuje částice po dobu nejméně 30 minut, přičemž prostředí pro stabilizaci částic musí splňovat specifikace bodu 9.3.4.

8.2.3.6   Vážení

Média k odběru vzorků se zváží manuálně nebo automaticky takto:

a)

V případě automatického vážení se při přípravě vzorků pro vážení postupuje podle instrukcí výrobce automatického systému;

b)

V případě manuálního vážení se postupuje podle osvědčeného technického úsudku;

c)

Volitelně je přípustné substituční vážení (viz bod 8.2.3.10);

d)

Jakmile je filtr zvážen, umístí se zpět do Petriho misky a miska se zavře.

8.2.3.7   Korekce vztlakem

Naměřená váha se koriguje vztlakovým účinkem v souladu s postupem v bodě 8.1.12.2.

8.2.3.8   Opakování

Měření hmotnosti filtrů lze opakovat s cílem stanovit za pomoci osvědčeného technického úsudku průměrnou hmotnost filtru a vyloučit odlehlé výsledky při výpočtu průměrné hodnoty.

8.2.3.9   Vážení samotných filtrů

Předtím než jsou přineseny do zkušební komory k odběru vzorků, se nepoužité filtry, u nichž byla zjištěna jejich vlastní hmotnost, umístí do čistých pouzder na filtry a pouzdra se vloží do krytého nebo utěsněného kontejneru.

8.2.3.10   Substituční vážení

Substituční vážení představuje volitelnou možnost, a je-li k němu přistoupeno, zahrnuje změření referenčního závaží před každým vážením média k odběru vzorků částic (např. filtru) a po tomto vážení. Substituční vážení vyžaduje větší počet měření, koriguje posun nuly váhy a vychází z linearity váhy pouze v malém rozsahu. Je nejvhodnější při kvantifikaci celkové hmotnosti částic, která je menší než 0,1 % hmotnosti média k odběru vzorků. Nemusí však představovat vhodný postup, když celková hmotnost částic přesahuje 1 % hmotnosti média k odběru vzorků. Použije-li se substituční vážení, je nutné jej použít jak k vážení před zkouškou, tak i k vážení po zkoušce. Stejné substituční závaží, je nutné jak k vážení před zkouškou, tak i k vážení po zkoušce. Pokud je hustota substitučního závaží menší než 2,0 g/cm3, koriguje se hmotnost substitučního závaží vztlakem. Následující kroky představují příklad substitučního vážení:

a)

Používají se elektricky uzemněné pinzety nebo zemnicí pásky, podle popisu v bodu 9.3.4.6;

b)

Než je předmět vložen na misku váhy, minimalizuje se jeho statický elektrický náboj za použití statického neutralizátoru, podle popisu v bodě 9.3.4.6;

c)

Zvolí se substituční závaží, které splňuje specifikace pro kalibrační závaží v bodě 9.5.2. Je nutné, aby substituční závaží mělo taktéž shodnou hustotu jako závaží, které se použije ke kalibraci mikrováhy pro plný rozsah, a podobnou hmotnost jako nepoužité médium k odběru vzorků (např. filtr). Jsou-li použity filtry, mělo by mít závaží hmotnost zhruba 80 mg až 100 mg pro typické filtry s průměrem 47 mm;

d)

Stabilizovaný údaj váhy se zaznamená a následně se kalibrační závaží odebere;

e)

Nepoužité médium k odběru vzorků (např. nový filtr) se zváží, stabilizovaný údaj váhy se zaznamená, a dále se zaznamená rosný bod, teplota a atmosférický tlak okolí váhy;

f)

Kalibrační závaží se znovu zváží a zaznamená se stabilizovaný údaj váhy;

g)

Z těchto dvou údajů vážení kalibračního závaží, zaznamenaných bezprostředně před a po vážení nepoužitého média k odběru vzorků, se vypočítá aritmetická střední hodnota. Tato střední hodnota se odečte od hodnoty nepoužitého média k odběru vzorků a následně se přičte skutečná hmotnost kalibračního závaží uvedená na jeho osvědčení. Tento výsledek se zaznamená. Jde o vlastní hmotnost nepoužitého média k odběru vzorků bez korekce vztlakem;

h)

Tyto kroky týkající se substitučního vážení se opakují se zbývajícími nepoužitými médii k odběru vzorků;

i)

Po dokončení vážení se postupuje podle pokynů v bodech 8.2.3.7 až 8.2.3.9 tohoto oddílu.

8.2.4   Předběžná stabilizace vzorku částic po zkoušce a vážení celku

8.2.4.1   Pravidelné ověření

Je nutné zajistit, že vážení a prostředí pro stabilizaci částic vyhověly v pravidelných ověřeních podle bodu 8.1.12.1. Po dokončení zkoušky se filtry vrátí zpět do prostředí k vážení a ke stabilizaci částic. Při vážení a v prostředí pro stabilizaci částic musí být dodrženy požadavky na podmínky okolí stanovené v bodě 9.3.4.4, jinak se musí zkušební filtry ponechat přikryté až do okamžiku, kdy jsou požadované podmínky splněny.

8.2.4.2   Vyjmutí z uzavřených kontejnerů

Odebrané vzorky částic se vyjmou z uzavřených kontejnerů v prostředí pro stabilizaci částic. Filtry lze vyjmout z pouzder před stabilizací nebo až po ní. Po vyjmutí filtru z pouzdra se speciálním oddělovačem oddělí horní polovina pouzdra od dolní poloviny.

8.2.4.3   Elektrické uzemnění

Při nakládání se vzorky částic se používají elektricky uzemněné pinzety nebo zemnicí pásky, podle popisu v bodě 9.3.4.5;

8.2.4.4   Vizuální kontrola

Odebrané vzorky částic a filtrační média se podrobí vizuální kontrole. Pokud se zdá, že došlo k porušení podmínek u filtru nebo u odebraného vzorku částic, nebo pokud se částice dotýkají jiného povrchu než filtru, nesmí se vzorek použít k určení emisí částic. V případě styku s jinými povrchy se musí před dalším postupem dotyčný povrch vyčistit.

8.2.4.5   Stabilizace vzorků částic

Vzorky částic se vloží do jednoho, případně několika kontejnerů, otevřených vůči prostředí, které stabilizuje částice. Vzorek částic je stabilizován, pokud byl v prostředí, které stabilizuje částice po následující doby trvání, přičemž prostředí pro stabilizaci částic musí splňovat specifikace bodu 9.3.4.3:

a)

Pokud se očekává, že koncentrace částic na celkovém povrchu bude větší než 0,353 μg/mm2 za předpokladu pokrytí 400 μg na ploše skvrny filtru s průměrem 38 mm, musí být filtr před vážením vystaven prostředí pro stabilizaci po dobu nejméně 60 minut;

b)

Pokud se očekává, že koncentrace částic na celkovém povrchu bude menší než 0,353 μg/mm2, musí být filtr před vážením vystaven prostředí pro stabilizaci po dobu nejméně 30 minut;

c)

Pokud není známa očekávaná koncentrace částic na celkovém povrchu, musí být filtr před vážením vystaven prostředí pro stabilizaci po dobu nejméně 60 minut.

8.2.4.6   Určení hmotnosti filtru po zkoušce

Zopakují se postupy uvedené v bodu 8.2.3 (body 8.2.3.6 až 8.2.3.9) pro určení hmotnosti filtrů po zkoušce.

8.2.4.7   Celková hmotnost

Každá hmotnost samotného filtru korigovaná vztlakem se odečte od příslušné hmotnosti filtru po zkoušce korigované vztlakem. Výsledek představuje celkovou hmotnost m total, která slouží pro výpočty emisí v dodatcích A.7 a A.8.

9.   MĚŘICÍ ZAŘÍZENÍ

9.1   Specifikace dynamometru pro zkoušky motorů

9.1.1   Práce hřídele dynamometru

Je nutné použít motorový dynamometr, který má vhodné charakteristiky k provedení příslušného zkušebního cyklu a schopnost splnit odpovídající kritéria potvrzení správnosti cyklu. Mohou se použít tyto dynamometry:

a)

dynamometry na vířivé proudy nebo s hydrodynamickou brzdou;

b)

dynamometry na střídavý proud nebo na stejnosměrný proud;

c)

jeden či více dynamometrů.

9.1.2   Cyklus s neustálenými stavy

Pro účely měření točivého momentu lze použít siloměr nebo sériově zapojený měřič točivého momentu.

Při použití siloměru se signál točivého momentu přenáší na hřídel motoru, přičemž je nutno brát v úvahu setrvačnost siloměru. Skutečný točivý moment motoru je točivý moment odečtený na siloměru plus moment setrvačnosti brzdy násobený úhlovým zrychlením. Ovládací systém musí tento výpočet provádět v reálném čase.

9.1.3   Příslušenství motoru

Je nutné zohlednit práci příslušenství motoru, která je potřeba k dodávkám paliva, lubrikaci nebo ohřevu motoru, cirkulaci chladicí kapaliny motoru, nebo k činnosti zařízení k následnému zpracování, a tato zařízení se namontují v souladu s bodem 6.3.

9.2   Postup ředění (použije-li se)

9.2.1   Podmínky týkající se ředicího média a koncentrace pozadí

Plynné složky lze měřit v surovém stavu nebo ve zředěném stavu, zatímco pro měření částic je obecně nutné ředění. Ředit je možné systémem s ředěním části toku nebo systémem s ředěním plného toku. Při ředění lze výfukový plyn ředit okolním vzduchem, syntetickým vzduchem nebo dusíkem. V případě měření plynných emisí je nutné, aby ředicí médium mělo teplotu nejméně 15 °C. V případě odběru vzorků částic je teplota ředicího média specifikována v bodu 9.2.2 pro CVS a v bodu 9.2.3 pro PFD s variabilním ředicím poměrem. Průtok ředicím systémem musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému. Při vysoké vlhkosti vzduchu je přípustné vysoušení ředicího vzduchu před vstupem do ředicího systému. Stěny ředicího tunelu a potrubí hlavního proudu za tunelem lze vyhřívat nebo izolovat s cílem zabránit kondenzaci vody.

Ředicí médium je možné stabilizovat zvýšením nebo snížením jeho teploty nebo vlhkosti předtím jeho smísením s výfukovým plynem. Z ředicího média je možné odstranit některé složky, aby se snížila jejich koncentrace pozadí. Při odstraňování některých složek nebo zohledňování koncentrace pozadí se postupuje podle těchto ustanovení:

a)

Koncentrace složek v ředicím médiu je možné změřit a vykompenzovat z důvodu účinků pozadí na výsledky zkoušky. Pro výpočty kompenzující koncentrace pozadí viz dodatky A.7-A.8;

b)

Pro zohlednění částic na pozadí existují tyto možnosti:

i)

pro odstranění částic z pozadí je nutné ředicí médium filtrovat vysoce účinnými vzduchovými filtry na částice (HEPA) se specifikovanou počáteční účinností jímání 99,97 % (pro účinnost filtrace HEPA viz bod 3.1),

ii)

pro korekci pozadí částic bez filtrace filtrem HEPA je nutné, aby se částice pozadí nepodílely více než z 50 % na částicích netto zachycených filtrem k odběru vzorků,

iii)

korekce pozadím částic netto u filtrace s filtrem HEPA je přípustná neomezeně.

9.2.2   Systém plného toku

Ředění plného toku; odběr vzorků s konstantním objemem (CVS). Plný tok surového výfukového plynu je ředěn v ředicím tunelu. Konstantní tok lze zachovávat udržováním teploty a tlaku v průtokoměru v příslušných mezích. V případě toku, který není konstantní, je třeba tok měřit přímo s cílem umožnit odběr proporcionálních vzorků. Systém je třeba navrhnout takto (viz obrázek 9.1):

a)

Je třeba použít tunel, který má vnitřní stěny z nerezové oceli. Celý ředicí tunel musí mít elektrické uzemnění;

b)

Protitlak výfukového systému se nesmí uměle snižovat systémem vpouštění ředicího vzduchu. Statický tlak v místě, kde se do tunelu vpouští surový výfukový plyn, je nutno udržovat v intervalu ± 1,2 kPa od atmosférického tlaku;

c)

Pro podporu mísení se do tunelu zavede surový výfukový plyn a nasměruje se po směru podél střednice tunelu. Část ředicího vzduchu lze zavést radiálně z vnitřního povrchu tunelu s cílem minimalizovat interakci výfukového plynu se stěnami tunelu;

d)

Ředicí médium. Pro účely odběru vzorků částic se teplota ředicího média (okolní vzduch, syntetický vzduch nebo dusík, viz bod 9.2.1) v těsné blízkosti vstupu do ředicího tunelu udržuje mezi 293 K a 325 K (20 °C až 52 °C);

e)

Reynoldsovo číslo (Re) musí činit minimálně 4 000 pro proud zředěného výfukového plynu, kde Re je odvozeno od vnitřního průměru ředicího tunelu. Veličina Re je definovaná v dodatcích A.7-A.8. Při přesouvání odběrné sondy napříč tunelem po průměru, svisle a vodorovně se prověří, že došlo k dostatečnému promísení. Indikuje-li odezva analyzátoru jakoukoli odchylku převyšující ± 2 % střední hodnoty naměřené koncentrace, musí CVS pracovat při vyšším průtoku, nebo se namontuje mísicí deska či clona, aby se promísení zdokonalilo;

f)

Přípravná stabilizace měření průtoku. Zředěný výfukový plyn lze před měřením jeho průtoku stabilizovat, pokud k této stabilizaci dochází za vyhřívanými sondami pro odběr HC nebo částic, takto:

i)

možným použitím narovnávače toku, tlumiče pulsací, případně obojím,

ii)

možným použitím filtru,

iii)

možným použitím výměníku tepla k řízení teploty před každým průtokoměrem, je však třeba přijmout opatření zabraňující kondenzaci vody;

g)

Kondenzace vody. Pro zajištění, že je měřen tok, který odpovídá měřené koncentraci, je nutné buď zabránit kondenzaci vody mezi místem sondy k odběru vzorků a vstupem průtokoměru v ředicím tunelu, nebo kondenzaci vody připustit a měřit vlhkost na vstupu průtokoměru. Stěny ředicího tunelu a potrubí hlavního proudu za tunelem lze vyhřívat nebo izolovat s cílem zabránit kondenzaci vody. Kondenzaci vody je třeba zabránit v rámci celého ředicího tunelu. Některé složky výfukového plynu může přítomná vlhkost zředit nebo eliminovat

V případě odběru vzorků částic u proporcionálního toku, přicházejícího z CVS, dochází k sekundárnímu ředění (jednomu nebo několika), aby bylo dosaženo požadovaného celkového ředicího poměru, což ukazuje obrázek 9.2 a zmiňuje bod 9.2.3.2;

h)

Minimální celkový ředicí poměr musí být v rozmezí 5:1 až 7:1 a nejméně 2:1 v primárním ředicím stupni a musí vycházet z maximálního průtoku výfukového plynu z motoru během zkušebního cyklu nebo intervalu;

i)

Celkový čas přítomnosti v systému musí být od 0,5 do 5 sekund, při měření od místa zavedení ředicího média k držáku (držákům) filtru;

j)

Celkový čas přítomnosti v případném sekundárním ředicím systému musí být nejméně 0,5 sekundy, při měření od místa zavedení ředicího média k držáku (držákům) filtru.

K určení hmotnosti částic jsou nutné: systém k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, gravimetrická váha a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí.

Obrázek 9.1

Příklady sestavení odběru vzorků s ředěním plného toku

Image

9.2.3   Systém s ředěním části toku (PFD)

9.2.3.1   Popis systému s ředěním části toku

Schéma PFD je znázorněno na obrázku 9.2. Jde o obecné schéma znázorňující principy odebírání vzorků, ředění a odběru vzorků částic. Všechny komponenty znázorněné na obrázku nemusí nutně být ve všech systémech k odběru vzorků splňujících svůj účel. Jsou přípustné i jiné odlišné konfigurace, pokud plní stejný účel, tj. odebírají vzorky, ředí a odebírají vzorky částic. Musí však splňovat další kritéria, uvedená např. v bodu 8.1.8.6. (periodická kalibrace) a 8.2.1.2 (potvrzení správnosti) pro úpravu ředění PFD a bodu 8.1.4.5 a tabulky 8.2 (ověření linearity) a bodu 8.1.8.5.7 (ověření) pro PFD s konstantním ředěním.

Jak znázorňuje obrázek 9.2, surový výfukový plyn nebo primárně zředěný tok se odběrnou sondou SP a přenosovou trubkou TL přenáší z výfukové trubky EP (nebo případně z CVS) do ředicího tunelu DT. Celkový průtok tunelem se nastavuje regulátorem průtoku a odběrným čerpadlem P systému odběru vzorku částic (PSS). Pro účely proporcionálního odběru vzorků ze surového výfukového plynu se tok ředicího vzduchu reguluje regulátorem průtoku FC1 s možným použitím ovládacích signálů q mew (hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu) nebo q maw (hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu) a q mf (hmotnostní průtok paliva), tak, aby vznikl požadovaný poměr rozdělení výfukového plynu. Průtok vzorku do DT je rozdílem celkového průtoku a průtoku ředicího vzduchu. Průtok ředicího vzduchu se měří průtokoměrem FM1, celkový průtok průtokoměrem systému pro odběr vzorku částic. Ředicí poměr se vypočítá z těchto dvou průtoků. Při odběru vzorků s konstantním ředicím poměrem ze surového nebo zředěného výfukového plynu na toku výfukového plynu (např. sekundární ředění pro odběr vzorků částic) je průtok ředicího vzduchu obvykle konstantní a reguluje jej regulátor průtoku FC1 nebo čerpadlo ředicího vzduchu.

Obrázek 9.2

Schéma systému s ředěním části toku (typ s odběrem celkového vzorku)

Image

a

=

výfukový plyn nebo primárně zředěný tok

b

=

volitelné

c

=

odběr vzorků částic

Popis komponentu na obrázku 9.2:

DAF

=

filtr ředicího vzduchu – ředicí vzduch (okolní vzduch, syntetický vzduch, nebo dusík) je nutné filtrovat vzduchovým filtrem částic s vysokou účinností (HEPA).

DT

=

Ředicí tunel nebo sekundární ředicí systém

EP

=

výfuková trubka nebo primární ředicí systém

FC1

=

regulátor průtoku

FH

=

držák filtru

FM1

=

průtokoměr měřící průtok ředicího vzduchu

P

=

odběrné čerpadlo

PSS

=

systém pro odběr vzorku částic

PTL

=

přenosové potrubí částic

SP

=

odběrná sonda surového nebo zředěného výfukového plynu

TL

=

přenosové potrubí

Hmotnostní průtoky použitelné jen v případě odběru proporcionálních vzorků surového výfukového plynu v systému PFD:

q mew

=

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu

q maw

=

hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu

q mf

=

hmotnostní průtok paliva

9.2.3.2   Ředění

Teplota ředicího média (okolní vzduch, syntetický vzduch nebo dusík, viz bod 9.2.1) se v těsné blízkosti vstupu do ředicího tunelu udržuje mezi 293 K a 325 K (20 °C až 52 °C).

Ředicí vzduch lze před vstupem do ředicího systému odvlhčovat. Systém s ředěním části toku musí být konstruován tak, aby odděloval proporcionální vzorek surového výfukového plynu od proudu výfukových plynů z motoru, tedy reagoval na odchylky průtoku proudu výfukových plynů, a přiváděl k tomuto vzorku ředicí vzduch, aby bylo na zkušebním filtru dosaženo teploty předepsané v bodě 9.3.3.4.3. K tomuto účelu je podstatné, aby byl ředicí poměr stanoven tak, aby byly splněny požadavky na přesnost podle odstavce 8.1.8.6.1.

Pro zajištění, že je měřen tok, který odpovídá měřené koncentraci, je nutné buď zabránit kondenzaci vody mezi místem sondy k odběru vzorků a vstupem průtokoměru v ředicím tunelu, nebo kondenzaci vody připustit a měřit vlhkost na vstupu průtokoměru. PFD lze vyhřívat nebo izolovat s cílem zabránit kondenzaci vody. Kondenzaci vody je třeba zabránit v rámci celého ředicího tunelu.

Minimální ředicí poměr musí být v rozmezí 5:1 až 7:1 a musí vycházet z maximálního průtoku výfukového plynu z motoru během zkušebního cyklu nebo intervalu.

Čas přítomnosti v systému musí být od 0,5 do 5 sekund, při měření od místa zavedení ředicího média k držáku (držákům) filtru.

K určení hmotnosti částic jsou nutné: systém k odběru vzorků částic, filtr k odběru vzorků částic, gravimetrická váha a vážicí komora s řízenou teplotou a vlhkostí.

9.2.3.3   Použitelnost

PFD lze použít k odběru proporcionálního vzorku surového výfukového plynu pro každý odběr částic a plynných emisí, v dávkách nebo kontinuálně, v průběhu každého zkušebního cyklu s neustálenými stavy, každého zkušebního cyklu s ustálenými stavy, nebo každého zkušebního cyklu s ustálenými stavy a lineárními přechody.

Systém lze rovněž použít pro již dříve zředěný výfukový plyn, u kterého byl zředěn proporcionální tok konstantním ředicím poměrem (viz obrázek 9.2). Takto se provádí sekundární ředění, které počíná tunelem CVS, pro dosažení potřebného celkového ředicího poměru pro odběr vzorku částic.

9.2.3.4   Kalibrace

Kalibrace PFD k odběru proporcionálního vzorku surového výfukového plynu podle bodu 8.1.8.6.

9.3   Postupy odběru vzorků

9.3.1   Obecné požadavky na odběr vzorků

9.3.1.1   Návrh a konstrukce odběrné sondy

Sonda je prvním prvkem potrubí odběrného systému. Je vnořena do proudu surového nebo zředěného výfukového plynu pro odběr vzorku a její vnitřní a vnější povrchy jsou ve styku s výfukovým plynem. Vzorek je ze sondy odváděn do přenosového potrubí.

Sondy k odběru vzorků musí mít vnitřní povrchy z nerezové oceli, případně pro odběr vzorků surového výfukového plynu, z jakéhokoli inertního materiálu, který je schopný vydržet teploty surového výfukového plynu. Sondy k odběru vzorků je nutné umístit v místě, kde mají promísené složky střední koncentraci vzorku a kde je minimální ovlivňování s jinými sondami. Doporučuje se, aby žádné sondy nebyly vystaveny vlivům z mezních vrstev, úplavů a turbulencí (zvláště v blízkosti výstupu surového výfukového plynu z výfukové trubky), kde může nastávat nezamýšlené ředění. Pročištění nebo zpětný proplach sondy nesmí ovlivnit jinou sondu během zkoušky. K odběru vzorku více než jedné složky lze použít jedinou sondu, pokud tato sonda splňuje všechny specifikace stanovené pro každou jednotlivou složku.

9.3.1.2   Přenosové potrubí

Přenosová potrubí vedoucí odebraný vzorek ze sondy do analyzátoru, do úložného média, nebo do ředicího systému musí být co nejkratší, proto musí být analyzátory, úložná média, nebo ředicí systémy umístěny co nejblíže k sondám. Počet ohybů potrubí musí být co nejmenší a poloměr všech nevyhnutelných ohybů musí být co největší.

9.3.1.3   Metody odběru vzorků

Pro kontinuální odběr vzorků a pro odběr vzorků po dávkách uvedených v bodě 7.2 platí tyto podmínky:

a)

při odběru vzorku z konstantního průtoku musí být vzorek také odváděn dále s konstantním průtokem;

b)

Při odběru vzorku z variabilního průtoku musí být průtok vzorku upravován poměrně k měnícímu se průtoku;

c)

Při proporcionálním odběru vzorků je nutné potvrdit správnost podle bodu 8.2.1.

9.3.2   Odběr vzorků plynu

9.3.2.1   Sondy k odběru

K odběru vzorků plynných emisí se používají sondy jednoportové nebo víceportové. Orientace sondy může být jakákoliv ve vztahu k toku surového nebo zředěného výfukového plynu. U některých sond je třeba teplotu vzorků regulovat takto:

a)

v případě sond odebírajících NOx ze zředěného výfukového plynu je nutné regulovat teplotu stěny sondy tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vody,

b)

v případě sond odebírajících uhlovodíky ze zředěného výfukového plynu je doporučeno udržovat teplotu stěny sondy na přibližně 190 °C s cílem minimalizovat kontaminaci.

9.3.2.2   Přenosové potrubí

Je třeba použít přenosová potrubí s vnitřními povrchy z nerezové oceli, PTFE, Viton™, nebo z jiného materiálu, který má vhodnější vlastnosti pro odběr vzorků emisí. Je třeba použít inertní materiál, který je schopen odolávat teplotám výfukového plynu. Lze použít filtry vložené do potrubí, pokud filtr a jeho držák vyhovují stejným požadavkům týkajícím se teploty jako přenosové potrubí, tj.:

a)

u přenosového potrubí pro NOx před konvertorem NO2 na NO splňujícím specifikace v bodu 8.1.11.5 nebo před chladičem splňujícím specifikace v bodu 8.1.11.4 je nutné udržovat teplotu vzorku, která zabraňuje kondenzaci vody;

b)

u přenosového potrubí pro THC je nutné udržovat teplotu stěny v celém potrubí v rozmezí 191 °C ± 11 °C. Dochází-li k odběru vzorku ze surového výfukového plynu, lze sondu spojit přímo s izolovaným a nevyhřívaným potrubím. Délku a izolaci přenosového potrubí je třeba zvolit tak, nedošlo k ochlazení nejvyšší očekávané teploty surového výfukového plynu na hodnotu nižší než 191 °C, při měření na výstupu přenosového potrubí. Dochází-li k odběru vzorků ze zředěného výfukového plynu, činí přípustná přechodová zóna mezi sondou a přenosovým potrubím maximálně 0,92 m, aby teplota stěny mohla dosáhnout hodnoty 191 °C ± 11 °C.

9.3.2.3   Komponenty pro stabilizace vzorku

9.3.2.3.1   Vysoušeče vzorku

9.3.2.3.1.1   Požadavky

K odstranění vlhkosti lze použít přístroj, který splňuje minimální požadavky stanovené v následujícím odstavci. V rovnici (A.8-14) je použit obsah vlhkosti 0,8 % objemových H2O.

Metoda odstraňování vody musí pro nejvyšší očekávanou koncentraci vodní páry H m udržovat vlhkost CLD na ≤ 5 g vody/kg suchého vzduchu (nebo kolem 0,8 % objemových H2O), což je 100 % relativní vlhkosti při 3,9 °C a 101,3 kPa. Tato specifikace vlhkosti také odpovídá přibližně 25 % relativní vlhkosti při 25 °C a 101,3 kPa. To je možno prokázat měřením teploty na výstupu z tepelného odvlhčovače nebo měřením vlhkosti v místě těsně před analyzátorem CLD.

9.3.2.3.1.2   Povolené typy vysoušeče vzorku a vyhodnocování obsahu vlhkosti za vysoušečem

Vliv vody na měření plynných emisí lze snížit použitím kterékoliv typu vysoušeče uvedeného v tomto bodu.

a)

Vysoušeč s osmotickou membránou, který je použit před jakýmkoli analyzátorem plynů nebo úložným médiem, musí splňovat požadavky týkající se teploty podle bodu 9.3.2.2. Za vysoušečem s osmotickou membránou se kontroluje rosný bod (T dew ) a absolutní tlak (p total). Vypočítá se množství vody podle specifikace v dodatcích A.7-A.8 pomocí kontinuálně zaznamenávaných hodnot T dew a p total, nebo jejich špičkových hodnot zjištěných během zkoušky, nebo hodnot nastavených pro jejich výstražnou signalizaci. Při neexistenci přímého změření, se vezme jmenovitá hodnota p total při nejnižším absolutním tlaku vysoušeče, který je očekáván během zkoušky;

b)

Vznětové motory nesmí použít termální chladič před systémem měření THC. Při použití termálního chladiče před konvertorem NO2 na NO nebo systému k odběru vzorků bez konvertoru NO2 na NO musí chladič vyhovět ověření kontroly na ztrátu NO2, která je specifikována v bodu 8.1.11.4. Za termálním chladičem se kontroluje rosný bod (T dew ) a absolutní tlak (p total). Vypočítá se množství vody podle specifikace v dodatcích A.7-A.8 pomocí kontinuálně zaznamenávaných hodnot T dew a p total, nebo jejich špičkových hodnot zjištěných během zkoušky, nebo hodnot nastavených pro jejich výstražnou signalizaci. Při neexistenci přímého změření, se vezme jmenovitá hodnota p total při nejnižším absolutním tlaku termálního chladiče, který je očekáván během zkoušky. Lze-li důvodně předpokládat stupeň nasycení v termálním chladiči, je možné vypočítat T dew na základě známé účinnosti chladiče a kontinuálního monitorování teploty chladiče T chiller. Pokud se teplota T chiller nezaznamenává kontinuálně, lze použít její špičkovou hodnotu zjištěnou během zkoušky, nebo její hodnotu nastavenou pro výstražnou signalizaci, jako konstantní hodnotu pro určení konstantního množství vody v souladu s dodatky A.7 a A.8. Lze-li důvodně předpokládat, že T chiller se rovná T dew, je možné použít T chiller namísto T dew v souladu s dodatky A.7 a A.8. Lze-li důvodně předpokládat konstantní kompenzaci teploty mezi T chiller a T dew danou známým a stanoveným ohříváním vzorku mezi výstupem chladiče a místem měření teploty, je možné tuto kompenzaci zohlednit jako faktor při výpočtech emisí. Oprávněnost všech předpokladů přípustných podle tohoto bodu je nutné potvrdit technickou analýzou nebo údaji.

9.3.2.3.2   Odběrná čerpadla

Před analyzátorem nebo úložným médiem pro každý plyn se použijí odběrná čerpadla. Je třeba použít odběrná čerpadla s vnitřními povrchy z nerezové oceli, PTFE nebo z jiného materiálu, který má vhodnější vlastnosti pro odběr vzorků emisí. U některých odběrných čerpadel je třeba teplotu regulovat takto:

a)

Při použití odběrného čerpadla pro NOx před konvertorem NO2 na NO splňujícím specifikace bodu 8.1.11.5 nebo před chladičem splňujícím specifikace bodu 8.1.11.4 je nutné čerpadlo ohřívat, aby se zabránilo kondenzaci vody;

b)

Při použití odběrného čerpadla před analyzátorem THC nebo úložným médiem je třeba vyhřívat vnitřní prostor na teplotu 191 ± 11 °C.

9.3.2.4   Úložná média pro odebrané vzorky

Při odebírání vzorků do vaku se objemy plynu ukládají do dostatečně čistých zásobníků, které jsou těsné a nepropustné. Přijatelné meze pro čistotu a nepropustnost úložných médií se stanoví na základě osvědčeného technického úsudku. K vyčištění je zásobník možné opakovaně propláchnout a vyprázdnit a lze jej zahřát. Je třeba použít pružný zásobník (např. vak) v prostředí s regulovanou teplotou, nebo rigidní zásobník s regulovanou teplotou, který je na začátku vyprázdněn nebo jehož objem se může měnit (např. válec s pístem). Je nutné použít zásobníky, které splňují specifikace v tabulce 9.1.

Tabulka 9.1

Materiály pro zásobníky k odběru vzorků plynných emisí dávkami

CO, CO2, O2, CH4, C2H6, C3H8, NO, NO2  (6)

polyvinylfluorid (PVF) (7) např. Tedlar™, polyvinylidenfluorid (7) např. Kynar™, polytetrafluoroethylen (8) např. Teflon™, případně nerezová ocel (8)

THC, NMHC

polytetrafluoroethylen (9) nebo nerezová ocel (9)

9.3.3   Odběr vzorků částic

9.3.3.1   Sondy k odběru

Je třeba použít sondy k odběru s jedním otvorem na konci. Sondy směřují přímo proti proudu.

Odběrná sonda částic může mít stínění krytem splňujícím požadavky podle obrázku 9.3. V takovém případě není možné použít předsazený separátor popsaný v bodě 9.3.3.3, který odděluje částice podle velikosti.

Obrázek 9.3

Schéma sondy k odběru s předsazeným separátorem ve tvaru kloboučku

Image

Image

9.3.3.2   Přenosové potrubí

Je doporučeno použít izolované nebo vyhřívané přenosové potrubí nebo vyhřívané zakrytí za účelem minimalizace teplotních rozdílů mezi přenosovým potrubím a složkami výfukového plynu. Je třeba použít přenosová potrubí, inertní z hlediska částic a elektricky vodivá na vnitřním povrchu. Je doporučeno použít přenosové potrubí částic z nerezové oceli. Každý jiný materiál než nerezová ocel musí mít stejné vlastnosti z hlediska odběru vzorků jako nerezová ocel. Vnitřní povrch přenosového potrubí části musí být elektricky vodivý.

9.3.3.3   Předsazený separátor oddělující částice podle velikosti

Před držák filtru přímo do ředicího systému lze namontovat předsazený separátor k odstraňování částic velkého průměru. Povolen je pouze jeden separátor. Při použití sondy s krytem ve tvaru kloboučku (viz obrázek 9.3) není povoleno použít předsazený separátor.

Předsazený separátor částic může představovat inerciální lapač prachu nebo cyklonový separátor. Musí být vyroben z nerezové oceli. Předsazený separátor musí mít specifikace, aby odstraňoval minimálně 50 % částic o aerodynamickém průměru 10 μm avšak ne více než 1 % částic o aerodynamickém průměru 1 μm v rozsahu průtoků, pro které je používán. Výstup předsazeného separátoru musí být nakonfigurován tak, aby bylo možné obtékat všechny filtry k zachycování částic a tím předsazený separátor před začátkem zkoušky stabilizovat. Filtr k odběru částic musí být umístěn za výstupem předsazeného separátoru po směru toku ve vzdálenosti maximálně 75 cm.

9.3.3.4   Filtr k odběru částic

Vzorek zředěného výfukového plynu se odebírá v průběhu celého postupu zkoušky pomocí filtru, který splňuje požadavky bodů 9.3.3.4.1 až 9.3.3.4.4.

9.3.3.4.1   Specifikace filtrů

Všechny druhy filtrů musí mít účinnost zachycování 0,3 μm DOP (dioktylftalátů) nejméně 99,7 %. K prokázání tohoto požadavku lze použít měření výrobcem pomocí odběrného filtru, která jsou obsažena v hodnocení výrobku. Materiálem filtrů musí být buď:

a)

fluorkarbon (PTFE) pokrytý skelnými vlákny; nebo

b)

membrána z fluorkarbonu (PTFE).

Pokud očekávaná netto hmotnost částic na filtru překročí 400 μg, je možné použít filtr s minimální počáteční účinnosti zachycování 98 %.

9.3.3.4.2   Velikost filtrů

Jmenovitá velikost filtru je 46,50 mm ± 0,6 mm (průměr).

9.3.3.4.3   Ředění a regulace teploty vzorků částic

V případě systému CVS se vzorky částic ředí nejméně jednou před přenosovým potrubím a v případě PFD za přenosovým potrubím (viz bod 9.3.3.2 o přenosovém potrubí). Teplotu vzorku je třeba regulovat na 47 °C ± 5 °C, při měření kdekoli v rozmezí 200 mm před nebo za úložnými médii pro částice. Vzorek částic má být zahříván nebo ochlazován především ředěním podle specifikací v písm. a) bodu 9.2.1.

9.3.3.4.4   Rychlost proudění plynu na filtr

Rychlost, kterou proudí plyn na filtr, musí být mezi 0,90 m/s a 1,00 m/s, s méně než 5 % zaznamenaných hodnot průtoku, které překračují tento rozsah. Pokud celková hmotnost částic překročí 400 μg, je možné rychlost proudění na filtr snížit. Rychlost, kterou proudí plyn na filtr, se měří jako objemový průtok vzorku při tlaku, který je před filtrem, a při teplotě čela filtru, děleno exponovanou plochou filtru. Tlak ve výfukové trubce nebo v tunelu CVS se použije jako tlak před filtrem, poklesne-li tlak z důvodu průchodu zařízením k odběru částic až k filtru o méně než 2 kPa.

9.3.3.4.5   Držák filtru

Pro minimalizaci úsad způsobených turbulencí a pro rovnoměrné zachycování částic na filtru musí být přechod v kuželovitém tvaru rozbíhající se v úhlu 12,5° (od střednice) od průměru přenosové trubky k exponovanému průměru čela filtru. Tento přechod musí být z nerezové oceli.

9.3.4   Prostředí pro stabilizaci a vážení částic pro gravimetrickou analýzu

9.3.4.1   Prostředí pro gravimetrickou analýzu

Tento oddíl popisuje dvě prostředí nutná pro stabilizaci a vážení částic pro gravimetrickou analýzu: prostředí pro stabilizaci částic, ve kterém jsou filtry uloženy před zvážením, a prostředí pro vážení, ve kterém se nachází váha. Obě prostředí mohou sdílet společný prostor.

Prostředí pro stabilizaci a prostředí pro vážení musí být prosté jakéhokoli okolního znečištění, jako je prach, aerosol, nebo polotěkavý materiál, které by mohlo částice kontaminovat.

9.3.4.2   Čistota

Čistota prostředí pro stabilizaci částic se ověřuje referenčními filtry podle popisu v bodě 8.1.12.1.4

9.3.4.3   Teplota v komoře

Teplota v komoře (případně v místnosti), kde dochází ke stabilizaci a vážení filtrů částic, se musí po celou dobu těchto procesů udržovat na hodnotě 22 °C ±1 °C. Vlhkost se musí udržovat na rosném bodě 9,5 °C ±3 °C a na relativní vlhkosti 45 % ±8 %. Pokud jsou oddělená prostředí pro stabilizaci a pro vážení, udržuje se v prostředí pro stabilizaci teplota 22 °C ±3 °C.

9.3.4.4   Ověření podmínek okolí

Při použití měřicích přístrojů splňujících specifikace podle bodu 9.4 je nutné ověřit tyto podmínky okolí:

a)

Zaznamenává se rosný bod a teplota okolí. Tyto hodnoty se použijí k určení, zda prostředí pro stabilizaci a pro vážení zůstala v rámci tolerance specifikované v bodě 9.3.4.3 tohoto oddílu po dobu nejméně 60 minut před vážením filtrů;

b)

Soustavně se zaznamenává atmosférický tlak v prostředí pro vážení. Za přijatelné se považuje použití barometru, kterým se měří atmosférický tlak mimo prostředí pro vážení, pokud lze zajistit, že se atmosférický tlak bude stále nacházet v intervalu ± 100 Pa od sdíleného atmosférického tlaku. Je třeba zajistit prostředek pro měření nejnovějšího atmosférického tlaku při vážení každého vzorku částic. Tato hodnota k výpočtu korekce vztlakem u částic podle bodu 8.1.12.2.

9.3.4.5   Instalace váhy

Instalace se provádí takto:

a)

na plošině izolující vibrace, která ji chrání před vnějším hlukem a vibracemi;

b)

se stíněním proti konvektivnímu proudění vzduchu elektricky uzemněným krytem odvádějícím statickou elektřinu.

9.3.4.6   Elektrostatický náboj

V prostředí vah se musí minimalizovat náboj statické elektřiny, a to tímto způsobem:

a)

váha musí být elektricky uzemněna;

b)

při ruční manipulaci se vzorky částic se použijí pinzeta z nerezové oceli;

c)

pinzeta musí být uzemněna zemnicím páskem nebo se zemnicí pásek připojí k operátorovi tak, aby tento pásek měl společné uzemnění s váhou;

d)

k odstranění elektrostatického náboje ze vzorků částic se použije neutralizátor statické elektřiny, který je elektricky uzemněn společně s váhou.

9.4   Měřicí přístroje

9.4.1   Úvod

9.4.1.1   Oblast působnosti

Tento bod specifikuje měřicí přístroje a přidružené systémy související se zkouškou emisí. Patří mezi ně laboratorní přístroje pro měření parametrů motoru, podmínek okolí, parametrů průtoku a koncentrací emisí (v surovém nebo zředěném výfukovém plynu).

9.4.1.2   Druhy přístrojů

Všechny přístroje uvedené v této příloze se používají způsobem uvedeným v příloze (viz tabulka 8.2 týkající se měřených hodnot udávaných těmito přístroji). Kdykoli je přístroj uvedený v této příloze použit nespecifikovaným způsobem, nebo je místo něj použit přístroj jiný, platí požadavky na rovnocennost stanovené v bodu 5.1.3. V případě, že je pro konkrétní měření specifikováno více přístrojů, určí na žádost orgán pro schválení typu jeden z nich za referenční pro prokázání, že alternativní postup je rovnocenný specifikovanému postupu.

9.4.1.3   Záložní systémy

S předchozím souhlasem orgánu pro schválení typu lze pro výpočet výsledků jedné zkoušky použít údaje z více přístrojů v případě všech měřicích přístrojů, které jsou popsány v tomto bodě. Výsledky všech měření se zaznamenají a uchovají se výchozí údaje. Tento požadavek platí bez ohledu na skutečnost, zda se naměřené údaje fakticky použijí ve výpočtech.

9.4.2   Záznam údajů a kontrola

Je nutné, aby byl zkušební systém schopen provádět aktualizaci údajů, záznam údajů a ovládat příslušné systémy, dynamometr, zařízení k odběru vzorků a měřicí přístroje podle požadavků operátora. Je nutné použít systémy k získávání dat a řídicí systémy, které mohou provádět záznam při specifikovaných minimálních frekvencích, podle tabulky 9.2 (tato tabulka neplatí pro zkoušky v diskrétním režimu).

Tabulka 9.2

Záznam údajů a kontrola minimálních frekvencí

Příslušný oddíl zkušebního protokolu

Měřené hodnoty

Minimální frekvence řídicích pokynů a kontrol

Minimální frekvence záznamu

7.6

Otáčky a točivý moment během postupného mapování motoru

1 Hz

1 střední hodnota za etapu

7.6

Otáčky a točivý moment během průběžného mapování motoru

5 Hz

1 Hz střední

7.8.3

Referenční a naměřené otáčky a točivé momenty v cyklu s neustálenými stavy

5 Hz

1 Hz střední

7.8.2

Referenční a naměřené otáčky a točivé momenty v cyklu s ustálenými stavy a lineárními přechody

1 Hz

1 Hz

7.3

Kontinuální koncentrace analyzátorů surového plynu

Nepoužije se

1 Hz

7.3

Kontinuální koncentrace analyzátorů zředěného plynu

Nepoužije se

1 Hz

7.3

Koncentrace dávek analyzátorů surového či zředěného plynu

Nepoužije se

1 střední hodnota za zkušební interval

7.6

8.2.1

Průtok zředěného výfukového plynu z CVS s výměníkem tepla před místem měření průtoku

Nepoužije se

1 Hz

7.6

8.2.1

Průtok zředěného výfukového plynu z CVS bez výměníku tepla před místem měření průtoku

5 Hz

1 Hz střední

7.6

8.2.1

Průtok nasávaného vzduchu nebo výfukového plynu (při měření surového plynu v neustálených režimech)

Nepoužije se

1 Hz střední

7.6

8.2.1

Průtok ředicího vzduchu, je-li aktivně řízen

5 Hz

1 Hz střední

7.6

8.2.1

Průtok odebraného vzorku z CVS s výměníkem tepla

1 Hz

1 Hz

7.6

8.2.1

Průtok odebraného vzorku z CVS bez výměníku tepla

5 Hz

1 Hz střední

9.4.3   Specifikace vlastností měřicích přístrojů

9.4.3.1   Přehled

Zkušební systém jako celek musí vyhovět všem příslušným kalibracím, ověřením a kritériím potvrzení správnosti zkoušky stanoveným v bodě 8.1, a rovněž požadavkům na kontrolu linearity podle bodů 8.1.4 a 8.2. Přístroje musí mít specifikace z tabulky 9.2 ve všech rozsazích, které se použijí při zkouškách. Dále se musí uchovávat veškerá dokumentace od výrobce přístrojů, která dokládá, že přístroje vyhovují specifikacím v tabulce 9.2.

9.4.3.2   Požadavky na komponenty

V tabulce 9.3 jsou uvedeny specifikace snímačů točivého momentu, otáček a tlaku, čidla teploty a rosného bodu a dalších přístrojů. Celkový systém, kterým se měří daná fyzikální nebo chemická veličina, musí být v souladu s požadavky na ověření linearity v bodu 8.1.4. Pro měření plynných emisí lze použít analyzátory s kompenzačními algoritmy, které jsou funkcemi jiných měřených plynných složek a vlastností paliva pro specifickou zkoušku motoru. Každý kompenzační algoritmus slouží pouze ke kompenzaci posunu bez jakéhokoli zesílení (tj. nedochází ke zkreslení).

Tabulka 9.3

Doporučené specifikace vlastností měřicích přístrojů

Měřicí přístroj

Značka měřené veličiny

Doba náběhu celého systému

Frekvence aktualizace záznamu

Přesnost (10)

Opakovatelnost (10)

Snímač otáček motoru

n

1 s

1 Hz střední

2,0 % z pt nebo 0,5 % z max

1,0 % z pt nebo 0,25 % z max

Snímač točivého momentu motoru

T

1 s

1 Hz střední

2,0 % z pt nebo 1,0 % z max

1,0 % z pt nebo 0,5 % z max

Průtokoměr paliva

(Palivový sčítač)

 

5 s

(Nepoužije se)

1 Hz

(Nepoužije se)

2,0 % z pt nebo 1,5 % z max

1,0 % z pt nebo 0,75 % z max

Průtokoměr celkového zředěného výfukového plynu (CVS) (s výměníkem tepla před průtokoměrem)

 

1 s

(5 s)

1 Hz střední

(1 Hz)

2,0 % z pt nebo 1,5 % z max

1,0 % z pt nebo 0,75 % z max

Průtokoměry ředicího vzduchu, nasávaného vzduchu, výfukového plynu a odebíraných vzorků

 

1 s

1 Hz střední ze vzorků o frekvenci 5 Hz

2,5 % z pt nebo 1,5 % z max

1,25 % z pt nebo 0,75 % z max

Kontinuální analyzátor surového plynu

x

2,5 s

2 Hz

2,0 % z pt nebo 2,0 % z meas

1,0 % z pt nebo 1,0 % z meas

Kontinuální analyzátor zředěného plynu

x

5 s

1 Hz

2,0 % z pt nebo 2,0 % z meas

1,0 % z pt nebo 1,0 % z meas

Kontinuální analyzátor plynu

x

5 s

1 Hz

2,0 % z pt nebo 2,0 % z meas

1,0 % z pt nebo 1,0 % z meas

Dávkový analyzátor plynu

x

Nepoužije se

Nepoužije se

2,0 % z pt nebo 2,0 % z meas

1,0 % z pt nebo 1,0 % z meas

Gravimetrická váha na částice

mPM

Nepoužije se

Nepoužije se

Viz 9.4.11.

0,5 μg

Inertní váha na částice

mPM

5 s

1 Hz

2,0 % z pt nebo 2,0 % z meas

1,0 % z pt nebo 1,0 % z meas

9.4.4   Měření parametrů motoru a podmínky okolí

9.4.4.1   Snímače otáček a točivého momentu

9.4.4.1.1   Použití

Přístroje měřící vstupní a výstupní práci během činnosti motoru musí splňovat specifikace stanovené v tomto bodu. Doporučuje se použít snímače, čidla a měřiče se specifikacemi uvedenými v tabulce 9.3. Celkové systémy měřící vstupní a výstupní práci musí vyhovovat požadavkům na ověření linearity v bodě 8.1.4.

9.4.4.1.2   Práce hřídele

Práce a výkon se vypočítají z výstupních údajů snímačů otáček a točivého momentu podle bodu 9.4.4.1. Celkové systémy měřící otáčky a točivý moment musí splňovat požadavky na kalibraci a ověření v bodech 8.1.7. a 8.1.4.

Točivý moment vytvářený setrvačností zrychlujících se a zpomalujících se komponentů připojených k setrvačníku, např. hnací hřídelí a rotorem dynamometru, je nutné případně podle osvědčeného technického úsudku kompenzovat.

9.4.4.2   Snímače tlaku, teploty a rosného bodu

Celkové systémy měřící tlak, teplotu a rosný bod musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě 8.1.7.

Snímače tlaku se umístí do prostředí s regulovanou teplotou, nebo je nutné kompenzovat změny teploty v rámci očekávaného rozsahu měření. Snímače musí být vyrobeny z materiálů, které jsou kompatibilní s měřenými médii.

9.4.5   Měření průtoku

Pro každý typ průtokoměru (pro palivo, nasávaný vzduch, surový výfukový plyn, zředěný výfukový plyn, odebíraný vzorek) je třeba dle potřeby průtok stabilizovat, a zabránit tak zkreslení přesnosti a opakovatelnosti měřiče vyplývající z úplavů, turbulencí nebo pulzací toku. Toho lze u některých průtokoměrů dosáhnout dostatečnou délkou přímého potrubí (např. délkou rovnající se nejméně 10 průměrům trubky) nebo speciálně tvarovanými ohyby potrubí, usměrňovači, clonami (nebo pneumatickými tlumiči pulzací u průtokoměrů paliva) pro dosažení stabilního a předvídatelného rychlostního profilu před průtokoměrem.

9.4.5.1   Průtokoměr paliva

Celkový systém měřící průtok paliva musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě 8.1.8.1. Každé měření průtoku paliva musí zohlednit případné palivo, které obchází motor nebo z motoru se vrací zpět do palivové nádrže.

9.4.5.2   Průtokoměr nasávaného vzduchu

Celkový systém měřící průtok nasávaného vzduchu musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě 8.1.8.2.

9.4.5.3   Průtokoměr surového výfukového plynu

9.4.5.3.1   Požadavky na komponenty

Celkový systém měřící průtok surového výfukového plynu musí vyhovovat požadavkům linearity v bodě 8.1.4. Každý průtokoměr surového výfukového plynu musí být navržen tak, aby odpovídajícím způsobem kompenzoval změny stavů termodynamiky, fluidity a kompozice surového výfukového plynu.

9.4.5.3.2   Doba odezvy průtokoměru

Z důvodu regulace v systému s ředěním části toku, kterým se odebírá proporcionální vzorek výfukového plynu, musí být doba odezvy průtokoměru rychlejší, než je uvedeno v tabulce 9.3. V případě systémů s ředěním části toku s online regulací musí doba odezvy průtokoměru splňovat specifikace v bodě 8.2.1.2.

9.4.5.3.3   Chlazení výfukového plynu

Je přípustné chladit výfukový plyn před průtokoměrem s těmito omezeními:

a)

vzorky částic se neodebírají za místem chlazení;

b)

pokud se chlazením teplota výfukového plynu nad 202 °C sníží pod 180 °C, neodebírají se za chlazením vzorky NMHC;

c)

pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody, neodebírají se za chlazením vzorky NOx, vyjma případů, kdy chladič splňuje ověření vlastností podle bodu 8.1.11.4;

d)

pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody před tím, než tok dosáhne průtokoměru, měří se hodnoty T dew a p total na vstupu průtokoměru. Tyto hodnoty slouží pro výpočty emisí podle dodatků A.7 a A.8.

9.4.5.4   Průtokoměry ředicího vzduchu a zředěného výfukového plynu

9.4.5.4.1   Použití

Momentální průtoky zředěného výfukového plynu nebo celkový průtok zředěného výfukového plynu za zkušební interval určuje průtokoměr zředěného výfukového plynu. Průtoky surového výfukového plynu nebo celkový průtok surového výfukového plynu za zkušební interval lze vypočítat z rozdílu mezi hodnotami průtokoměru zředěného výfukového plynu a průtokoměru ředicího vzduchu.

9.4.5.4.2   Požadavky na komponenty

Celkový systém měření zředěného výfukového plynu musí splňovat požadavky na kalibraci a ověření v bodech 8.1.8.4 a 8.1.8.5. Mohou se použít tyto průtokoměry:

a)

V případě odběru vzorků s konstantním objemem (CVS) z plného toku zředěného výfukového plynu je možné použít Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) nebo vícečetné Venturiho trubice s kritickým prouděním s paralelním uspořádáním, objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) nebo ultrazvukový průtokoměr (UFM). Při nakombinování s předřazeným výměníkem tepla může CFV nebo PDP rovněž sloužit jako zařízení k pasivnímu řízení průtoku udržováním konstantní teploty zředěného výfukového plynu v systému CVS;

b)

V případě systému s ředěním části toku (PFD) je možné použít kombinaci jakéhokoliv průtokoměru s kterýmkoli systémem s aktivní regulací průtoku, aby došlo k udržení proporcionálního odběru složek výfukového plynu. K zachování proporcionálního odběru vzorků je možné regulovat plný průtok zředěného výfukového plynu, nebo jeden nebo více průtoků vzorku, případně kombinace těchto průtoků.

V případě jakéhokoliv jiného systému s ředěním je možné použít prvek s laminárním prouděním, ultrazvukový průtokoměr, Venturiho trubici s podzvukovým prouděním, Venturiho trubici s kritickým prouděním nebo vícečetné Venturiho trubice s kritickým prouděním s paralelním uspořádáním, objemový dávkovací měřič, měřič množství tepla, Pitotovu trubici udávající střední hodnoty nebo žárový anemometr.

9.4.5.4.3   Chlazení výfukového plynu

Je přípustné chladit zředěný výfukový plyn před průtokoměrem s těmito omezeními:

a)

vzorky částic se neodebírají za místem chlazení;

b)

pokud se chlazením teplota výfukového plynu nad 202 °C sníží pod 180 °C, neodebírají se za místem chlazení vzorky NMHC;

c)

Pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody, neodebírají se za chlazením vzorky NOx, vyjma případů, kdy chladič splňuje ověření vlastností podle bodu 8.1.11.4;

d)

pokud chlazení způsobuje kondenzaci vody před tím, než tok dosáhne průtokoměru, měří hodnoty rosného bodu T dew a tlaku p total na vstupu průtokoměru. Tyto hodnoty slouží pro výpočty emisí podle dodatků A.7 a A.8.

9.4.5.5   Průtokoměr vzorku v případě odběru vzorků dávkami

Průtok vzorků nebo celkový průtok vzorků odebraných za zkušební interval do systému k odběru vzorků dávkami určí průtokoměr vzorků. Rozdílné hodnoty dvou průtokoměrů mohou sloužit k výpočtu průtoku vzorku do ředicího tunelu, např. v případě měření částic u ředění části toku a měření částic u sekundárního ředění toku. Bod 8.1.8.6.1 obsahuje specifikace pro rozdílové měření průtoku pro odebrání proporcionálního vzorku surového výfukového plynu a bod 8.1.8.6.2 popisuje kalibraci rozdílového měření průtoku.

Celkový systém měřící průtok v případě odběru vzorků dávkami musí splňovat požadavky na kalibraci v bodě 8.1.8.

9.4.5.6   Dělič plynů

Ke smísení kalibračních plynů lze použít dělič plynů.

Je třeba použít dělič plynů, který mísí plyny podle specifikací v bodě 9.5.1 a na koncentrace které jsou očekávány během zkoušky. Je možné použít děliče plynu s kritickým prouděním, děliče plynu s kapilární trubicí nebo děliče plynu s měřičem množství tepla. V případě potřeby se použijí viskozitní korekce pro zajištění správného dělení plynu (neprovádí-li je interní programové vybavení děliče plynu). Systém děliče plynů musí splňovat ověření linearity uvedené v bodě 8.1.4.5. Volitelně je možno ověřit směšovací zařízení přístrojem, který je ze své podstaty lineární, např. použitím plynu NO s detektorem CLD. Hodnota pro plný rozsah přístroje se nastaví kalibračním plynem pro plný rozsah přímo připojeným k přístroji. Dělič plynů se ověří při použitých nastaveních a jmenovitá hodnota se porovná s koncentrací změřenou přístrojem.

9.4.6   Měření CO a CO2

Koncentrace CO a CO2 v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR).

Systém založený na NDIR musí splňovat požadavky na kalibraci a ověření uvedené v bodu 8.1.9.1.

9.4.7   Měření uhlovodíků

9.4.7.1   Plamenoionizační detektor

9.4.7.1.1   Použití

Koncentrace uhlovodíků v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří vyhřívaným plamenoionizačním detektorem (FID). Koncentrace uhlovodíků se určují na bázi uhlíkového čísla jedna (C1). Hodnoty methanu a uhlovodíků jiných než methan se určují podle popisu v bodu 9.4.7.1.4. U analyzátorů s vyhřívaným FID musí mít všechny povrchy vystavené emisím udržovány na teplotě 191 °C ± 11 °C.

9.4.7.1.2   Požadavky na komponenty

Systém s FID měřící THC nebo CH4 musí splňovat všechny požadavky na ověření u měření uhlovodíků uvedených v bodě 8.1.10.

9.4.7.1.3   Palivo a spalovací vzduch pro detektor FID

Palivo a spalovací vzduch pro detektor FID musí splňovat všechny specifikace v bodě 9.5.1. Palivo a spalovací vzduch pro detektor FID se před vstupem do analyzátoru FID nesmí smísit, aby analyzátor FID mohl pracovat s difúzním plamenem a ne s plamenem předtím předem smísené směsi.

9.4.7.1.4   Methan

Analyzátory FID měří celkové množství uhlovodíků (THC). Uhlovodíky jiné než methan (NMHC) se určí kvantifikací methanu CH4 separátorem uhlovodíků jiných než methan a analyzátorem FID podle popisu v bodě 9.4.7.2, nebo plynovým chromatografem podle popisu v bodě 9.4.7.3. U analyzátoru FID, kterým se určují NMHC, se určí jeho faktor odezvy na CH4 (RF CH4) podle popisu v bodě 8.1.10.1. Výpočty týkající se NMHC jsou popsány v dodatcích A.7 a A.8.

9.4.7.1.5   Předpoklad methanu

Místo měření methanu je přípustné se domnívat, že 2 % naměřených uhlovodíků tvoří methan, jak je popsáno v dodatcích A.7 a A.8.

9.4.7.2   Separátor uhlovodíků jiných než methan

9.4.7.2.1   Použití

K měření CH4 je možné použít separátor uhlovodíků jiných než methan s analyzátorem FID. Separátor uhlovodíků jiných než methan oxiduje všechny uhlovodíky jiné než methan na CO2 a H2O. Separátor uhlovodíků jiných než methan lze použít k odběru vzorků ze surového nebo zředěného výfukového plynu při odběru dávkami či při odběru kontinuálním.

9.4.7.2.2   Vlastnosti systému

Vlastnosti separátoru uhlovodíků jiných než methan se určí podle popisu v bodě 8.1.10.3 a slouží k výpočtu emisí NMHC podle příloh A.7 a A.8.

9.4.7.2.3   Konfigurace

Konfigurace separátoru uhlovodíků jiných než methan má obtokové vedení pro ověření uvedené v bodě 8.1.10.3.

9.4.7.2.4   Optimalizace

Je možné optimalizovat separátor uhlovodíků jiných než methan s cílem maximalizovat penetraci CH4 a oxidaci všech ostatních uhlovodíků. Před separátorem uhlovodíků jiných než methan je možné vzorek zvlhčit a zředit čištěným vzduchem nebo kyslíkem (O2) s cílem optimalizovat vlastnosti separátoru. Každé zvlhčení a zředění vzorku je nutné zohlednit při výpočtech emisí.

9.4.7.3   Plynový chromatograf

Použití: Koncentrace CH4 ve zředěném výfukovém plynu u odběru vzorků dávkami je možné měřit plynovým chromatografem. Zatímco pro měření CH4 lze použít rovněž separátor uhlovodíků jiných než methan podle popisu v bodě 9.4.7.2, referenční postup založený na plynovém chromatografu se použije pro porovnání navržených alternativních postupů měření podle bodu 5.1.3.

9.4.8   Měření NOx

K měření NOx jsou specifikovány dva měřicí přístroje a každý z nich se smí použít za podmínky, že splňuje kritéria určená v bodě 9.4.8.1 pro jeden nebo v bodě 9.4.8.2 pro druhý přístroj. Chemoluminiscenční detektor se použije jako referenční postup pro porovnání navržených alternativních postupů měření podle bodu 5.1.3 této přílohy.

9.4.8.1   Chemoluminiscenční detektor

9.4.8.1.1   Použití

Chemoluminiscenčním detektorem (CLD) spojeným s konvertorem NO2 na NO se měří koncentrace NOx v surovém nebo zředěném výfukovém plynu u odběru vzorků dávkami nebo odběru kontinuálním.

9.4.8.1.2   Požadavky na komponenty

Systém založený na CLD musí splňovat požadavky ověření rušivého vlivu uvedené v bodě 8.1.11.1. Je možné použít vyhřívaný nebo nevyhřívaný CLD, který pracuje v podmínkách atmosférického tlaku nebo podtlaku.

9.4.8.1.3   Konvertor NO2 na NO

Interní nebo externí konvertor NO2 na NO splňující požadavky ověření podle bodu 8.1.11.5 se ve směru proudu umístí před CLD. Konvertor je konfigurován s obtokem s cílem usnadnit toto ověření.

9.4.8.1.4   Účinky vlhkosti

Aby se vyloučil vznik kondenzace vody, udržují se všechny teplotní parametry CLD. Vlhkost ze vzorku před CLD se odstraňuje jednou z těchto konfigurací:

a)

CLD se připojí za vysoušeč nebo chladič, který je za konvertorem NO2 na NO splňujícím ověření podle bodu 8.1.11.5;

b)

CLD se připojí za vysoušeč nebo termální chladič, který splňuje ověření podle bodu 8.1.11.4.

9.4.8.1.5   Doba odezvy

Pro zlepšení doby odezvy CLD je možné použít vyhřívaný CLD.

9.4.8.2   Nedisperzní analyzátor s absorpcí v ultrafialovém pásmu

9.4.8.2.1   Použití

Koncentrace NOx v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v ultrafialovém pásmu (NDUV).

9.4.8.2.2   Požadavky na komponenty

Systém založený na NDUV musí splňovat požadavky ověření uvedené v bodě 8.1.11.3.

9.4.8.2.3   Konvertor NO2 na NO

Pokud analyzátor NDUV měří pouze NO, umístí se před analyzátor NDUV interní nebo externí konvertor NO2 na NO splňující požadavky ověření podle bodu 8.1.11.5. Konvertor je v konfiguraci s obtokem s cílem usnadnit toto ověření.

9.4.8.2.4   Účinky vlhkosti

Teplota NDUV se musí udržovat na hodnotě, která znemožní kondenzaci vody, není-li použita jedna z těchto konfigurací:

a)

NDUV se připojí za vysoušeč nebo chladič, který je za konvertorem NO2 na NO splňujícím ověření podle bodu 8.1.11.5;

b)

NDUV se připojí za vysoušeč nebo termální chladič, který splňuje ověření podle bodu 8.1.11.4.

9.4.9   Měření O2

Koncentrace O2 v surovém nebo zředěném výfukovém plynu při odběru vzorků dávkami i při kontinuálním odběru vzorků se měří analyzátor s paramagnetickou detekcí (PMD) nebo magneticko-pneumatickou detekcí (MPD).

9.4.10   Měření poměru vzduchu a paliva

Poměr vzduchu a paliva v surovém výfukovém plynu u kontinuálního odběru vzorků je možné měřit analyzátorem se zirkonovou (ZrO2) sondou. Měření O2 s měřeními nasávaného vzduchu nebo průtoku paliva je možné použít pro výpočet průtoku výfukového plynu podle dodatků A.7 a A.8.

9.4.11   Měření částic gravimetrickou váhou

Hmotnost netto částic zachycených na odběrném filtru se zváží na váze.

Minimálním požadavkem na rozlišovací schopnost váhy je hodnota opakovatelnosti rovná nebo nižší než 0,5 mikrogramů doporučená v tabulce 9.3. Pokud při rutinním ověřování plného rozsahu a linearity používá váha vnitřní kalibrační závaží, musí toto kalibrační závaží splňovat požadavky stanovené v bodu 9.5.2.

Váha musí být nakonfigurována na optimální dobu ustálení a stabilizaci v místě své instalace.

9.5   Analytické plyny a hmotnostní normy

9.5.1   Analytické plyny

Analytické plyny musí splňovat specifikace týkající se přesnosti a čistoty, které jsou obsaženy v tomto oddílu.

9.5.1.1   Specifikace plynů

Přihlíží se k těmto specifikacím plynů:

a)

K vynulování měřicích přístrojů a k mísení s kalibračními plyny se používají čištěné plyny. Je třeba používat plyny, které nemají vyšší kontaminaci, než je nejvyšší z následujících hodnot v láhvi s plynem, nebo na výstupu generátoru nulovacího plynu:

i)

2% kontaminace, měřená ke střední koncentraci očekávané podle normy. Například, očekává-li se koncentrace CO o hodnotě 100,0 μmol/mol, je možné použít nulovací plyn s kontaminací CO nepřesahující 2,000 μmol/mol,

ii)

kontaminace specifikovaná v tabulce 9.4, která platí pro měření plynů v surovém nebo zředěném stavu,

iii)

kontaminace specifikovaná v tabulce 9.5, která platí pro měření plynů v surovém stavu.

Tabulka 9.4

Mezní hodnoty kontaminace platné pro měření v surovém nebo zředěném stavu [μmol/mol = ppm (3.2)]

Složka

Čištěný syntetický vzduch (11)

Čištěný N2  (11)

THC (ekvivalent C1)

≤ 0,05 μmol/mol

≤ 0,05 μmol/mol

CO

≤ 1 μmol/mol

≤ 1 μmol/mol

CO2

≤ 10 μmol/mol

≤ 10 μmol/mol

O2

0,205 to 0,215 mol/mol

≤ 2 μmol/mol

NOx

≤ 0,02 μmol/mol

≤ 0,02 μmol/mol

Tabulka 9.5

Mezní hodnoty kontaminace platné pro měření v surovém stavu [μmol/mol = ppm (3.2)]

Složka

Čištěný syntetický vzduch (12)

Čištěný N2  (12)

THC (ekvivalent 1

≤ 1 μmol/mol

≤ 1 μmol/mol

CO

≤ 1 μmol/mol

≤ 1 μmol/mol

CO2

≤ 400 μmol/mol

≤ 400 μmol/mol

O2

0,18 to 0,21 mol/mol

—

NOx

≤ 0,1 μmol/mol

≤ 0,1 μmol/mol

b)

Pro analyzátor FID lze použít tyto plyny:

i)

Pro FID se použije palivo s koncentrací H2 (0,39 až 0,41) mol/mol, zůstatek He. Směs by neměla obsahovat více než 0,05 μmol/mol THC,

ii)

Pro FID se použije spalovací vzduch splňující specifikace čištěného vzduchu podle písm. a) tohoto bodu,

iii)

Nulovací plyn pro FID. Detektory s ionizací plamenem se vynulují čištěným plynem splňujícím specifikace podle písm. a) tohoto bodu, s tím, že koncentrace O2 čištěného plynu může být jakákoliv,

iv)

Propan jako kalibrační plyn pro plný rozsah pro FID Detektor FID analyzátoru THC se kalibruje na plný rozsah a pro příslušné části stupnice kalibračními koncentracemi propanu C3H8. Kalibrace se provádí na bázi uhlíkového čísla jedna (C1),

v)

Methan jako kalibrační plyn pro plný rozsah pro FID Pokud se detektor FID pro CH4 vždy kalibruje pro plný rozsah stupnice a pro příslušné části stupnice se separátorem plynů jiných než methan, kalibruje se FID na plný rozsah i pro příslušné části stupnice kalibračními koncentracemi methanu CH4. Kalibrace se provádí na bázi uhlíkového čísla jedna (C1),

c)

Používají se tyto směsi plynů obsahující plyny v limitu ± 1 % skutečné hodnoty uznávaných mezinárodních nebo vnitrostátních norem nebo jiných schválených norem pro plyny:

i)

CH4, zůstatek čištěný syntetický vzduch nebo případně N2,

ii)

C2H6, zůstatek čištěný syntetický vzduch nebo případně N2,

iii)

C3H8, zůstatek čištěný syntetický vzduch nebo případně N2,

iv)

CO, zůstatek čištěný N2,

v)

CO2, zůstatek čištěný N2,

vi)

NO, zůstatek čištěný N2,

vii)

NO2, zůstatek čištěný syntetický vzduch,

viii)

O2, zůstatek čištěný N2,

ix)

C3H8, CO, CO2, NO, zůstatek čištěný N2,

x)

C3H8, CH4, CO, CO2, NO, zůstatek čištěný N2.

d)

Jiné druhy plynů, než uvedené v písm. c) tohoto bodu (např. methanol ve vzduchu, který se může použít k určení faktorů odezvy), je možné použít, pokud jejich skutečné hodnoty jsou v limitu ± 3,0 % uznávaných mezinárodních nebo vnitrostátních norem a pokud splňují požadavky týkající se stability podle bodu 9.5.1.2;

e)

Je rovněž přípustné vytvořit vlastní kalibrační plyny použitím přesného směšovacího zařízení, např. děliče plynu a zředit plyny čištěným N2 nebo čištěným syntetickým vzduchem. Pokud dělič plynu splňuje specifikace bodu 9.4.5.6 a míšené plyny splňují požadavky písm. a) a c) tohoto bodu, má se za to, že výsledné směsi splňují požadavky tohoto bodu 9.5.1.1.

9.5.1.2   Koncentrace a datum exspirace

Je nutné zaznamenat koncentraci každého standardního kalibračního plynu a datum jeho exspirace uvedené výrobcem.

a)

Po exspiraci se nesmí používat žádný standardní kalibrační plyn, s výjimkou možnosti připuštěné v písm. b) tohoto bodu;

b)

Kalibrační plyny mohou být opatřeny novým označením a lze je použít po datu exspirace, pokud to předem schválí orgán pro schválení typu.

9.5.1.3   Přenos plynů

Přenos plynů z jejich zdrojů do analyzátorů probíhá částmi, které jsou vyhrazeny k regulaci a přenosu pouze těchto plynů.

Musí se respektovat doba trvanlivosti všech kalibračních plynů. Musí se zaznamenat datum expirace kalibračních plynů podle údajů výrobce.

9.5.2   Normy hmotnosti

Je nutné použít váhy na částice s kalibračními závažími, která jsou certifikována podle uznávaných mezinárodních nebo vnitrostátních norem na nejistotu měření do 0,1 %. Kalibrační závaží může certifikovat každá kalibrační laboratoř, která dodržuje uznávané mezinárodní nebo vnitrostátní normy. Hmotnost nejmenšího kalibračního závaží nesmí přesáhnout desetinásobek hmotnosti nepoužitého odběrného média na částice. Kalibrační protokol musí rovněž uvádět hustotu závaží.

(1)  V přílohách jsou obsaženy specifické značky.

(2)  Číslování této přílohy odpovídá číslování celosvětového technického předpisu NRMM gtr 11. Některé odstavce předpisu NRMM však nebylo nutno do této přílohy zařadit.

(3)  Další vysvětlení definice základního výkonu znázorňuje obrázek 2 normy ISO 8528 1:2005.

(4)  Provádět kalibrace a ověřování častěji, podle instrukcí výrobce měřicího systému a osvědčeného technického úsudku.

(5)  Ověření CVS není nutné v případě systémů, které se shodují v rozmezí ± 2 % z hlediska chemické bilance uhlíku nebo kyslíku nasávaného vzduchu, paliva a zředěného výfukového plynu.

(6)  Pokud je zabraňováno kondenzaci vody v zásobníku.

(7)  Až do 40 °C.

(8)  Až do 202 °C.

(9)  Při (191 ±11) °C.

(10)  Přesnost a opakovatelnost se určí ze stejných shromážděných údajů podle popisu v bodu 9.4.3 a jsou založeny na absolutních hodnotách. Hodnota „pt“ značí celkovou střední hodnotu očekávanou při mezních hodnotách emisí, hodnota „max“ značí špičkovou hodnotu očekávanou při mezních hodnotách emisí během zkušebního cyklu, nikoli však maximální rozsah přístroje, hodnota „meas“ značí skutečnou střední hodnotu změřenou za celý zkušební cyklus.

(11)  Tyto mezní hodnoty čistoty nemusí odpovídat mezinárodním nebo vnitrostátním uznávaným normám.

(12)  Tyto mezní hodnoty čistoty nemusí odpovídat mezinárodním nebo vnitrostátním uznávaným normám.

Dodatek A.1

(Vyhrazeno)

Dodatek A.2

Statistika

A.2.1   Aritmetická střední hodnota

Aritmetická střední hodnota Formula se vypočte takto:

Formula

(A.2-1)

A.2.2   Směrodatná odchylka

Směrodatná odchylka σ pro vzorek (např. N–1), nezatížený chybou, se vypočte takto:

Formula

(A.2-2)

A.2.3   Střední kvadratická odchylka

Střední kvadratická odchylka rms y se vypočte takto:

Formula

(A.2-3)

A.2.4   t-test

Je třeba určit, zda údaje projdou t-testem za pomocí těchto rovnic a tabulek:

a)

Pro nepárový t-test se statické kritérium t a počet jeho stupňů volnosti (v) vypočítají takto:

Formula

(A.2-4)

Formula

(A.2-5)

b)

Pro párový t-test se statické kritérium t a počet jeho stupňů volnosti (v) vypočtou podle následující rovnice s tím, že εi jsou chyby (např. rozdíly) mezi každým párem y refi a yi :

Formula

Formula

(A.2-6)

c)

Tabulka A.2.1 v tomto bodu slouží k porovnání hodnot t s hodnotami t crit uspořádanými tabulárně ke stupňům volnosti. Je-li hodnota t menší než hodnota t crit, pak tato hodnota t prošla t-testem.

Tabulka A.2.1

Kritické hodnoty t ke stupňům volnostin

n

Spolehlivost

 

90 %

95 %

1

6,314

12,706

2

2,920

4,303

3

2,353

3,182

4

2,132

2,776

5

2,015

2,571

6

1,943

2,447

7

1,895

2,365

8

1,860

2,306

9

1,833

2,262

10

1,812

2,228

11

1,796

2,201

12

1,782

2,179

13

1,771

2,160

14

1,761

2,145

15

1,753

2,131

16

1,746

2,120

18

1,734

2,101

20

1,725

2,086

22

1,717

2,074

24

1,711

2,064

26

1,706

2,056

28

1,701

2,048

30

1,697

2,042

35

1,690

2,030

40

1,684

2,021

50

1,676

2,009

70

1,667

1,994

100

1,660

1,984

1000+

1,645

1,960

Hodnoty, které nejsou uvedeny v tabulce, se odvodí lineární interpolací.

A.2.5   F-test

Statistické kritérium F se vypočítá následovně:

Formula

(A.2-7)

a)

Pro F-test se spolehlivostí 90 % se použije tabulka 2 tohoto bodu za účelem porovnání hodnot F s hodnotami F crit90 uspořádanými tabulárně k hodnotám (N-1) a (N ref-1). Je-li hodnota F menší než hodnota F crit90, pak tato hodnota F prošla F-testem při 90 % spolehlivosti;

b)

Pro F-test se spolehlivostí 95 % se použije tabulka 3 tohoto bodu za účelem porovnání hodnot F s hodnotami F crit95 uspořádanými tabulárně k hodnotám (N-1) a (N ref-1). Je-li hodnota F menší než hodnota F crit95, pak tato hodnota F prošla F-testem při 95 % spolehlivosti.

Tabulka A.2.2

Kritické hodnoty F (F crit90) k hodnotám N-1 a N ref -1 při 90 % spolehlivosti

N-1

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

12

15

20

24

30

40

60

120

1 000+

N ref-1

 

1

39,86

49,50

53,59

55,83

57,24

58,20

58,90

59,43

59,85

60,19

60,70

61,22

61,74

62,00

62,26

62,52

62,79

63,06

63,32

2

8,526

9,000

9,162

9,243

9,293

9,326

9,349

9,367

9,381

9,392

9,408

9,425

9,441

9,450

9,458

9,466

9,475

9,483

9,491

3

5,538

5,462

5,391

5,343

5,309

5,285

5,266

5,252

5,240

5,230

5,216

5,200

5,184

5,176

5,168

5,160

5,151

5,143

5,134

4

4,545

4,325

4,191

4,107

4,051

4,010

3,979

3,955

3,936

3,920

3,896

3,870

3,844

3,831

3,817

3,804

3,790

3,775

3,761

5

4,060

3,780

3,619

3,520

3,453

3,405

3,368

3,339

3,316

3,297

3,268

3,238

3,207

3,191

3,174

3,157

3,140

3,123

3,105

6

3,776

3,463

3,289

3,181

3,108

3,055

3,014

2,983

2,958

2,937

2,905

2,871

2,836

2,818

2,800

2,781

2,762

2,742

2,722

7

3,589

3,257

3,074

2,961

2,883

2,827

2,785

2,752

2,725

2,703

2,668

2,632

2,595

2,575

2,555

2,535

2,514

2,493

2,471

8

3,458

3,113

2,924

2,806

2,726

2,668

2,624

2,589

2,561

2,538

2,502

2,464

2,425

2,404

2,383

2,361

2,339

2,316

2,293

9

3,360

3,006

2,813

2,693

2,611

2,551

2,505

2,469

2,440

2,416

2,379

2,340

2,298

2,277

2,255

2,232

2,208

2,184

2,159

10

3,285

2,924

2,728

2,605

2,522

2,461

2,414

2,377

2,347

2,323

2,284

2,244

2,201

2,178

2,155

2,132

2,107

2,082

2,055

11

3,225

2,860

2,660

2,536

2,451

2,389

2,342

2,304

2,274

2,248

2,209

2,167

2,123

2,100

2,076

2,052

2,026

2,000

1,972

12

3,177

2,807

2,606

2,480

2,394

2,331

2,283

2,245

2,214

2,188

2,147

2,105

2,060

2,036

2,011

1,986

1,960

1,932

1,904

13

3,136

2,763

2,560

2,434

2,347

2,283

2,234

2,195

2,164

2,138

2,097

2,053

2,007

1,983

1,958

1,931

1,904

1,876

1,846

14

3,102

2,726

2,522

2,395

2,307

2,243

2,193

2,154

2,122

2,095

2,054

2,010

1,962

1,938

1,912

1,885

1,857

1,828

1,797

15

3,073

2,695

2,490

2,361

2,273

2,208

2,158

2,119

2,086

2,059

2,017

1,972

1,924

1,899

1,873

1,845

1,817

1,787

1,755

16

3,048

2,668

2,462

2,333

2,244

2,178

2,128

2,088

2,055

2,028

1,985

1,940

1,891

1,866

1,839

1,811

1,782

1,751

1,718

17

3,026

2,645

2,437

2,308

2,218

2,152

2,102

2,061

2,028

2,001

1,958

1,912

1,862

1,836

1,809

1,781

1,751

1,719

1,686

18

3,007

2,624

2,416

2,286

2,196

2,130

2,079

2,038

2,005

1,977

1,933

1,887

1,837

1,810

1,783

1,754

1,723

1,691

1,657

19

2,990

2,606

2,397

2,266

2,176

2,109

2,058

2,017

1,984

1,956

1,912

1,865

1,814

1,787

1,759

1,730

1,699

1,666

1,631

20

2,975

2,589

2,380

2,249

2,158

2,091

2,040

1,999

1,965

1,937

1,892

1,845

1,794

1,767

1,738

1,708

1,677

1,643

1,607

21

2,961

2,575

2,365

2,233

2,142

2,075

2,023

1,982

1,948

1,920

1,875

1,827

1,776

1,748

1,719

1,689

1,657

1,623

1,586

20

2,949

2,561

2,351

2,219

2,128

2,061

2,008

1,967

1,933

1,904

1,859

1,811

1,759

1,731

1,702

1,671

1,639

1,604

1,567

23

2,937

2,549

2,339

2,207

2,115

2,047

1,995

1,953

1,919

1,890

1,845

1,796

1,744

1,716

1,686

1,655

1,622

1,587

1,549

24

2,927

2,538

2,327

2,195

2,103

2,035

1,983

1,941

1,906

1,877

1,832

1,783

1,730

1,702

1,672

1,641

1,607

1,571

1,533

25

2,918

2,528

2,317

2,184

2,092

2,024

1,971

1,929

1,895

1,866

1,820

1,771

1,718

1,689

1,659

1,627

1,593

1,557

1,518

26

2,909

2,519

2,307

2,174

2,082

2,014

1,961

1,919

1,884

1,855

1,809

1,760

1,706

1,677

1,647

1,615

1,581

1,544

1,504

27

2,901

2,511

2,299

2,165

2,073

2,005

1,952

1,909

1,874

1,845

1,799

1,749

1,695

1,666

1,636

1,603

1,569

1,531

1,491

28

2,894

2,503

2,291

2,157

2,064

1,996

1,943

1,900

1,865

1,836

1,790

1,740

1,685

1,656

1,625

1,593

1,558

1,520

1,478

29

2,887

2,495

2,283

2,149

2,057

1,988

1,935

1,892

1,857

1,827

1,781

1,731

1,676

1,647

1,616

1,583

1,547

1,509

1,467

30

2,881

2,489

2,276

2,142

2,049

1,980

1,927

1,884

1,849

1,819

1,773

1,722

1,667

1,638

1,606

1,573

1,538

1,499

1,456

40

2,835

2,440

2,226

2,091

1,997

1,927

1,873

1,829

1,793

1,763

1,715

1,662

1,605

1,574

1,541

1,506

1,467

1,425

1,377

60

2,791

2,393

2,177

2,041

1,946

1,875

1,819

1,775

1,738

1,707

1,657

1,603

1,543

1,511

1,476

1,437

1,395

1,348

1,291

120

2,748

2,347

2,130

1,992

1,896

1,824

1,767

1,722

1,684

1,652

1,601

1,545

1,482

1,447

1,409

1,368

1,320

1,265

1,193

1 000+

2,706

2,303

2,084

1,945

1,847

1,774

1,717

1,670

1,632

1,599

1,546

1,487

1,421

1,383

1,342

1,295

1,240

1,169

1,000


Tabulka A.2.3

Kritické hodnoty F (F crit95) k hodnotám N-1 a N ref -1 při 95 % spolehlivosti

N-1

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

12

15

20

24

30

40

60

120

1 000+

N ref-1

 

1

161,4

199,5

215,7

224,5

230,1

233,9

236,7

238,8

240,5

241,8

243,9

245,9

248,0

249,0

250,1

251,1

252,2

253,2

254,3

2

18,51

19,00

19,16

19,24

19,29

19,33

19,35

19,37

19,38

19,39

19,41

19,42

19,44

19,45

19,46

19,47

19,47

19,48

19,49

3

10,12

9,552

9,277

9,117

9,014

8,941

8,887

8,845

8,812

8,786

8,745

8,703

8,660

8,639

8,617

8,594

8,572

8,549

8,526

4

7,709

6,944

6,591

6,388

6,256

6,163

6,094

6,041

5,999

5,964

5,912

5,858

5,803

5,774

5,746

5,717

5,688

5,658

5,628

5

6,608

5,786

5,410

5,192

5,050

4,950

4,876

4,818

4,773

4,735

4,678

4,619

4,558

4,527

4,496

4,464

4,431

4,399

4,365

6

5,987

5,143

4,757

4,534

4,387

4,284

4,207

4,147

4,099

4,060

4,000

3,938

3,874

3,842

3,808

3,774

3,740

3,705

3,669

7

5,591

4,737

4,347

4,120

3,972

3,866

3,787

3,726

3,677

3,637

3,575

3,511

3,445

3,411

3,376

3,340

3,304

3,267

3,230

8

5,318

4,459

4,066

3,838

3,688

3,581

3,501

3,438

3,388

3,347

3,284

3,218

3,150

3,115

3,079

3,043

3,005

2,967

2,928

9

5,117

4,257

3,863

3,633

3,482

3,374

3,293

3,230

3,179

3,137

3,073

3,006

2,937

2,901

2,864

2,826

2,787

2,748

2,707

10

4,965

4,103

3,708

3,478

3,326

3,217

3,136

3,072

3,020

2,978

2,913

2,845

2,774

2,737

2,700

2,661

2,621

2,580

2,538

11

4,844

3,982

3,587

3,357

3,204

3,095

3,012

2,948

2,896

2,854

2,788

2,719

2,646

2,609

2,571

2,531

2,490

2,448

2,405

12

4,747

3,885

3,490

3,259

3,106

2,996

2,913

2,849

2,796

2,753

2,687

2,617

2,544

2,506

2,466

2,426

2,384

2,341

2,296

13

4,667

3,806

3,411

3,179

3,025

2,915

2,832

2,767

2,714

2,671

2,604

2,533

2,459

2,420

2,380

2,339

2,297

2,252

2,206

14

4,600

3,739

3,344

3,112

2,958

2,848

2,764

2,699

2,646

2,602

2,534

2,463

2,388

2,349

2,308

2,266

2,223

2,178

2,131

15

4,543

3,682

3,287

3,056

2,901

2,791

2,707

2,641

2,588

2,544

2,475

2,403

2,328

2,288

2,247

2,204

2,160

2,114

2,066

16

4,494

3,634

3,239

3,007

2,852

2,741

2,657

2,591

2,538

2,494

2,425

2,352

2,276

2,235

2,194

2,151

2,106

2,059

2,010

17

4,451

3,592

3,197

2,965

2,810

2,699

2,614

2,548

2,494

2,450

2,381

2,308

2,230

2,190

2,148

2,104

2,058

2,011

1,960

18

4,414

3,555

3,160

2,928

2,773

2,661

2,577

2,510

2,456

2,412

2,342

2,269

2,191

2,150

2,107

2,063

2,017

1,968

1,917

19

4,381

3,522

3,127

2,895

2,740

2,628

2,544

2,477

2,423

2,378

2,308

2,234

2,156

2,114

2,071

2,026

1,980

1,930

1,878

20

4,351

3,493

3,098

2,866

2,711

2,599

2,514

2,447

2,393

2,348

2,278

2,203

2,124

2,083

2,039

1,994

1,946

1,896

1,843

21

4,325

3,467

3,073

2,840

2,685

2,573

2,488

2,421

2,366

2,321

2,250

2,176

2,096

2,054

2,010

1,965

1,917

1,866

1,812

22

4,301

3,443

3,049

2,817

2,661

2,549

2,464

2,397

2,342

2,297

2,226

2,151

2,071

2,028

1,984

1,938

1,889

1,838

1,783

23

4,279

3,422

3,028

2,796

2,640

2,528

2,442

2,375

2,320

2,275

2,204

2,128

2,048

2,005

1,961

1,914

1,865

1,813

1,757

24

4,260

3,403

3,009

2,776

2,621

2,508

2,423

2,355

2,300

2,255

2,183

2,108

2,027

1,984

1,939

1,892

1,842

1,790

1,733

25

4,242

3,385

2,991

2,759

2,603

2,490

2,405

2,337

2,282

2,237

2,165

2,089

2,008

1,964

1,919

1,872

1,822

1,768

1,711

26

4,225

3,369

2,975

2,743

2,587

2,474

2,388

2,321

2,266

2,220

2,148

2,072

1,990

1,946

1,901

1,853

1,803

1,749

1,691

27

4,210

3,354

2,960

2,728

2,572

2,459

2,373

2,305

2,250

2,204

2,132

2,056

1,974

1,930

1,884

1,836

1,785

1,731

1,672

28

4,196

3,340

2,947

2,714

2,558

2,445

2,359

2,291

2,236

2,190

2,118

2,041

1,959

1,915

1,869

1,820

1,769

1,714

1,654

29

4,183

3,328

2,934

2,701

2,545

2,432

2,346

2,278

2,223

2,177

2,105

2,028

1,945

1,901

1,854

1,806

1,754

1,698

1,638

30

4,171

3,316

2,922

2,690

2,534

2,421

2,334

2,266

2,211

2,165

2,092

2,015

1,932

1,887

1,841

1,792

1,740

1,684

1,622

40

4,085

3,232

2,839

2,606

2,450

2,336

2,249

2,180

2,124

2,077

2,004

1,925

1,839

1,793

1,744

1,693

1,637

1,577

1,509

60

4,001

3,150

2,758

2,525

2,368

2,254

2,167

2,097

2,040

1,993

1,917

1,836

1,748

1,700

1,649

1,594

1,534

1,467

1,389

120

3,920

3,072

2,680

2,447

2,290

2,175

2,087

2,016

1,959

1,911

1,834

1,751

1,659

1,608

1,554

1,495

1,429

1,352

1,254

1 000+

3,842

2,996

2,605

2,372

2,214

2,099

2,010

1,938

1,880

1,831

1,752

1,666

1,571

1,517

1,459

1,394

1,318

1,221

1,000

A.2.6   Sklon

Sklon regresní přímky a 1y u metody nejmenších čtverců se vypočte takto:

Formula

(A.2-8)

A.2.7   Pořadnice regresní přímky

Pořadnice regresní přímky a 0y u metody nejmenších čtverců se vypočte takto:

Formula

(A.2-9)

A.2.8   Směrodatná chyba odhadu

Směrodatná chyba odhadu SEE se vypočte takto:

Formula

(A.2-10)

A.2.9   Koeficient určení

Koeficient určení r 2 se vypočte takto:

Formula

(A.2-11)

Dodatek A.3

Mezinárodní vzorec pro gravitaci (1980)

Tíhové zrychlení Země (a g) se liší v závislosti na místě, přičemž pro příslušnou zeměpisnou šířku se vypočítá následovně:

Formula(A.3-1)

kde:

θ= stupně severní nebo jižní zeměpisné šířky

Dodatek A.4

Kontrola průtoku uhlíku

A.4.1   Úvod

Nepatrná část uhlíku ve výfukových plynech pochází z paliva a pouze minimální část se projeví ve výfukovém plynu jako CO2. To je základem kontroly k ověření systému na základě měření CO2.

Průtok uhlíku do systémů k měření výfukových plynů je určen z průtoku paliva. Průtok uhlíku v různých bodech odběru vzorků v systémech k odběru vzorků emisí a částic je určen z koncentrací CO2 a průtoků plynů v těchto bodech.

V tomto ohledu poskytuje známý zdroj průtoku uhlíku motor a pozorováním téhož průtoku uhlíku ve výfukové trubce a na výstupu systému k odběru vzorků částic s ředěním části toku se ověřuje těsnost a přesnost měření průtoku. Tato kontrola má tu výhodu, že součásti jsou v provozu ve skutečných podmínkách zkoušky motoru, pokud jde o teplotu a průtok.

Na obrázku A.4.1 jsou znázorněny body odběru vzorku, v nichž se kontrolují průtoky uhlíku. Dále jsou uvedeny specifické rovnice pro průtok uhlíku v každém bodu odběru vzorku.

Obrázek A.4.1

Měřicí body pro kontrolu průtoku uhlíku

Image

A.4.2   Průtok uhlíku do motoru (místo 1)

Hmotnostní průtok uhlíku do motoru q mCf [kg/s] pro palivo CH a O e je dán rovnicí:

Formula

(A.4-1)

kde:

qmf = hmotnostní průtok paliva [kg/s]

A.4.3   Průtok uhlíku v surovém výfukovém plynu (místo 2)

Hmotnostní průtok uhlíku ve výfukové trubce motoru q mCe [kg/s] se určí z koncentrace CO2 v surovém výfukovém plynu a hmotnostního průtoku výfukového plynu:

Formula

(A.4-2)

kde:

c CO2,r

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v surovém výfukovém plynu [%]

c CO2,a

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu [%]

qmew

=

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

M e

=

molární hmotnost výfukového plynu [g/mol]

Měří-li se CO2 v suchém stavu, převede se na vlhký stav podle bodu A.7.3.2 nebo A.8.2.2.

A.4.4   Průtok uhlíku v ředicím systému (místo 3)

U systémů s ředěním části toku je nutné vzít v úvahu i dělicí poměr. Průtok uhlíku v ekvivalentním ředicím systému q mCp [kg/s] (systému, který je ekvivalentním systému s plným tokem, ve kterém je ředěn celý tok) se určí z koncentrace CO2 po zředění, z hmotnostního průtoku výfukového plynu a průtoku vzorku; nová rovnice je shodná s rovnicí A.4-2, přičemž je doplněna o ředicí faktor Formula.

Formula

(A.4-3)

kde:

c CO2,d

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu ve zředěných výfukových plynech na výstupu ředicího tunelu [%]

c CO2,a

=

koncentrace CO2 ve vlhkém stavu v okolním vzduchu [%]

qmdew

=

průtok zředěného vzorku v systému s ředěním části toku [kg/s]

qmew

=

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

qmp

=

průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku, [kg/s]

M e

=

molární hmotnost výfukového plynu [g/mol]

Měří-li se CO2 v suchém stavu, převede se na vlhký stav podle bodu A.7.3.2 nebo A.8.2.2.

A.4.5   Výpočet molární hmotnosti výfukových plynů

Molární hmotnost výfukových plynů se vypočte podle rovnice (A.8-15) (viz bod A.8.2.4.2).

Další možností je použití těchto molárních hmotností výfukových plynů:

M e (vznětové motory)= 28,9 g/mol

Dodatek A.5

(Vyhrazeno)

Dodatek A.6

(Vyhrazeno)

Dodatek A.7

Výpočet emisí molárním přístupem

A.7.0   Převody značek

A.7.0.1   Všeobecné značky

Dodatek A.7 (1)

Dodatek A.8

Jednotka

Množství

A

 

m2

plocha

A t

 

m2

plocha průřezu hrdla Venturiho trubice

a 0

b, D 0

def. (7)

pořadnice regresní přímky s osou y, pořadnice na ose souřadnic příslušející kalibrační funkci PDP

a 1

m

def. (7)

sklon regresní přímky

β

r D

m/m

poměr průměrů

C

 

—

koeficient

C d

C d

—

výtokový koeficient

C f

 

—

průtokový koeficient

d

d

m

průměr

DR

r d

—

ředicí poměr (2)

e

e

g/kWh

základ emisí specifických na brzdě

e gas

e gas

g/kWh

specifické emise plynných složek

e PM

e PM

g/kWh

specifické emise částic

f

 

Hz

frekvence

f n

n

min–1, s–1

otáčky (hřídel)

γ

 

—

poměr specifických tepel

K

 

 

korekční faktor

K s

X 0

s/ot

korekční faktor skluzu PDP

k Dr

k Dr

—

korekční faktor regenerace dolů

 

k h

 

korekční faktor vlhkosti pro NOx

k r

k r

—

multiplikativní faktor regenerace

k Ur

k Ur

—

korekční faktor regenerace nahoru

μ

μ

kg/(m·s)

dynamická viskozita

M

M

g/mol

molární hmotnost (3)

M gas  (4)

M gas

g/mol

molární hmotnost plynných složek

m

m

kg

hmotnost

Image

q m

kg/s

hmotnostní průchod

ν

 

m2/s

kinematická viskozita

N

 

 

celkový počet v sérii

n

 

mol

množství látky

Image

 

mol/s

množství procházející látky

P

P

kW

výkon

p

p

kPa

tlak

p abs

p p

kPa

absolutní tlak

p H2O

p r

kPa

tlak vodních par

PF

1 – E

%

penetrační frakce (E = účinnost konverze)

Image

qV

m3/s

objemový průtok

ρ

ρ

kg/m3

specifická hmotnost

r

 

—

poměr průměrů

Ra

 

μm

průměrná drsnost povrchu

Re #

Re

—

Reynoldsovo číslo

RH%

RH

%

relativní vlhkost

σ

σ

—

směrodatná odchylka

S

 

K

Sutherlandova konstanta

T

T a

K

absolutní teplota

T

T

°C

teplota

T

 

N·m

točivý moment motoru

t

t

s

čas

Δt

Δt

s

časový interval

V

V

m3

objem

Image

qV

m3/s

objemový průtok

W

W

kWh

práce

W act

W act

kWh

skutečná práce ve zkušebním cyklu

WF

WF

—

váhový faktor

w

w

g/g

podíl hmotnosti

X  (5)

c

mol/mol, % obj.

množství molárního podílu látky (6)/koncentrace (rovněž v μmol/mol = ppm)

Formula

 

mol/mol

střední koncentrace vážená průtokem

y

 

—

generická proměnná

Formula

 

—

aritmetická střední hodnota

Z

 

—

faktor stlačitelnosti

A.7.0.2   Indexy

Dodatek A.7

Dodatek A.8 (8)

Veličina

abs

 

absolutní veličina

act

act

skutečná veličina

air

 

vzduch, suchý

atmos

 

atmosférická

bkgnd

 

pozadí

C

 

uhlík

cal

 

kalibrační veličina

CFV

 

Venturiho trubice s kritickým prouděním

cor

 

korigovaná veličina

dil

 

ředicí vzduch

dexh

 

zředěný výfukový plyn

dry

 

veličina v suchém stavu

exh

 

surový výfukový plyn

exp

 

očekávaná veličina

eq

 

ekvivalentní veličina

fuel

 

palivo

 

i

okamžité měření (např. 1 Hz)

i

 

jednotlivá veličina se série

idle

 

za podmínek volnoběžného stavu

in

 

veličina vstupu

init

 

počáteční veličina, obvykle před zkouškou emisí

max

 

maximální (vrcholná/špičková) hodnota

meas

 

naměřená veličina

min

 

minimální hodnota

mix

 

molární hmotnost vzduchu

out

 

veličina výstupu

part

 

dílčí veličina

PDP

 

objemové dávkovací čerpadlo

raw

 

surový výfukový plyn

ref

 

referenční veličina

rev

 

otáčky

sat

 

nasycený stav

slip

 

skluz PDP

smpl

 

odběr vzorků

span

 

kalibrovaná veličina

SSV

 

Venturiho trubice s podzvukovým prouděním

std

 

standardní veličina

test

 

zkušební veličina

total

 

celková veličina

uncor

 

nekorigovaná veličina

vac

 

veličina podtlaku

weight

 

kalibrační závaží

wet

 

veličina ve vlhkém stavu

zero

 

nulová veličina

A.7.0.3   Značky a zkratky chemických složek (použitých rovněž jako indexy)

Dodatek A.7

Dodatek A.8

Veličina

Ar

Ar

Argon

C1

C1

uhlík, ekvivalentní uhlíku 1

CH4

CH4

methan

C2H6

C2H6

ethan

C3H8

C3H8

propan

CO

CO

oxid uhelnatý

CO2

CO2

oxid uhličitý

DOP

DOP

dioktylftalát

H

 

atomární vodík

H2

 

molekulární vodík

HC

HC

uhlovodík

H2O

H2O

voda

He

 

helium

N

 

atomární dusík

N2

 

molekulární dusík

NMHC

NMHC

uhlovodíky jiné než methan

NOx

NOx

oxidy dusíku

NO

NO

oxid dusnatý

NO2

NO2

oxid dusičitý

O

 

atomární kyslík

PM

PM

pevné částice

S

 

síra

A.7.0.4   Značky a zkratky složení paliva

Dodatek A.7 (9)

Dodatek A.8 (10)

Veličina

wC  (12)

wC  (12)

obsah uhlíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

wH

wH

obsah vodíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

wN

wN

obsah dusíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

wO

wO

obsah kyslíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

wS

wS

obsah síry v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

α

α

atomový poměr vodíku k uhlíku (H/C)

β

ε

atomový poměr kyslíku k uhlíku (O/C) (11)

γ

γ

atomový poměr síry k uhlíku (S/C)

δ

δ

atomový poměr dusíku k uhlíku (N/C)

A.7.0.5   Symboly pro chemickou bilanci použité v dodatku A.7

x dil/exh

=

množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na mol výfukového plynu

x H2Oexh

=

množství vody ve výfukovém plynu na mol výfukového plynu

x Ccombdry

=

množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu

x H2Oexhdry

=

množství vody ve výfukovém plynu na suchý mol suchého výfukového plynu

x prod/intdry

=

množství suchých stechiometrických produktů na suchý mol nasávaného vzduchu

x dil/exhdry

=

množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na mol suchého výfukového plynu

x int/exhdry

=

množství nasávaného vzduchu nezbytné k vytvoření skutečných produktů spalování na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu

x raw/exhdry

=

množství neředěného výfukového plynu (bez přebytkového vzduchu) na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu

x O2intdry

=

množství O2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu

x CO2intdry

=

množství CO2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu

x H2Ointdry

=

množství H2O v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu

x CO2int

=

množství CO2 v nasávaném vzduchu na mol nasávaného vzduchu

x CO2dil

=

množství CO2 v ředicím plynu na mol ředicího plynu

x CO2dildry

=

množství CO2 v ředicím plynu na mol suchého ředicího plynu

x H2Odildry

=

množství H2O v ředicím plynu na mol suchého ředicího plynu

x H2Odil

=

množství H2O v ředicím plynu na mol ředicího plynu

x [emission]meas

=

množství naměřených emisí ve vzorku podle příslušného analyzátoru plynů

x [emission]dry

=

množství emisí na suchý mol suchého vzorku

x H2O[emission]meas

=

množství vody ve vzorku v místě, kde se detekují emise

x H2Oint

=

množství vody v nasávaném vzduchu na základě měření vlhkosti nasávaného vzduchu

A.7.1   Základní parametry a vztahy

A.7.1.1   Suchý vzduch a chemické látky

V této příloze se pracuje s těmito hodnotami pro složení suchého vzduchu:

x O2airdry

=

0,209445 mol/mol

x CO2airdry

=

0,000375 mol/mol

V této příloze se pracuje s těmito hodnotami molární nebo efektivní molární hmotnosti chemických látek:

M air

=

28,96559 g/mol (suchý vzduch)

M Ar

=

39,948 g/mol (argon)

M C

=

12,0107 g/mol (uhlík)

M CO

=

28,0101 g/mol (oxid uhelnatý)

M CO2

=

44,0095 g/mol (oxid uhličitý)

M H

=

1,00794 g/mol (atomární vodík)

M H2

=

2,01588 g/mol (molekulární vodík)

M H2O

=

18,01528 g/mol (voda)

M He

=

4,002602 g/mol (helium)

M N

=

14,0067 g/mol (atomární dusík)

M N2

=

28,0134 g/mol (molekulární dusík)

M NMHC

=

13,875389 g/mol (uhlovodíky jiné než methan (13))

M NOx

=

46,0055 g/mol (oxidy dusíku (14))

M O

=

15,9994 g/mol (atomární kyslík)

M O2

=

31,9988 g/mol (molekulární kyslík)

M C3H8

=

44,09562 g/mol (propan)

M S

=

32,065 g/mol (síra)

M THC

=

13,875389 g/mol (uhlovodíky celkem (13))

V této příloze se pracuje s touto molární plynovou konstantou R pro ideální plyny:

Formula

V této příloze se pracuje s těmito poměry specifických tepel Formula u ředicího vzduchu a zředěného výfukového plynu:

γ air

=

1,399 (poměr specifického tepla nasávaného vzduchu nebo ředicího vzduchu)

γ dil

=

1,399 (poměr specifického tepla zředěného výfukového plynu)

γ dil

=

1,385 (poměr specifického tepla surového zředěného výfukového plynu)

A.7.1.2   Vlhký vzduch

Tento oddíl popisuje, jak určit množství vody v ideálním plynu:

A.7.1.2.1   Tlak vodní páry

Tlak vodní páry p H2O [kPa] pro daný stav teploty nasycení T sat [K] se vypočítá následovně:

a)

U měření vlhkosti při teplotách okolí od 0 do 100 °C nebo u měření vlhkosti nad přechlazenou vodu při teplotách okolí od – 50 do 0 °C:

Formula

(A.7-1)

kde:

p H2O

=

tlak vodní páry pro daný stav teploty nasycení [kPa]

T sat

=

teplota nasycení vodní párou při podmínkách měření [K]

b)

U měření vlhkosti nad ledem při teplotách okolí od (– 100 do 0) °C:

Formula

(A.7-2)

kde:

T sat= teplota nasycení vodní párou při podmínkách měření [K]

A.7.1.2.2   Rosný bod

Pokud se vlhkost měří jako rosný bod, množství vody v ideálním plynu x H2O [mol/mol] se určí:

Formula

(A.7-3)

kde:

x H2O

=

množství vody v ideálním plynu [mol/mol]

p H2O

=

tlak vodní páry v naměřeném rosném bodě, T sat=T dew [kPa]

p abs

=

statický absolutní tlak v místě měření rosného bodu [kPa]

A.7.1.2.3   Relativní vlhkost

Pokud se vlhkost měří jako relativní vlhkost RH %, množství vody v ideálním plynu x H2O [mol/mol] se určí:

Formula

(A.7-4)

kde:

RH %

=

relativní vlhkost [%]

p H2O

=

tlak vodní páry při 100 % relativní vlhkosti v místě měření relativní vlhkosti, T sat=T amb [kPa]

p abs

=

statický absolutní tlak v místě měření relativní vlhkosti [kPa]

A.7.1.3   Vlastnosti paliva

Obecný chemický vzorec paliva je CHαOβSγNδ, kde α je atomový poměr vodíku k uhlíku (H/C), β je atomový poměr kyslíku k uhlíku (O/C), γ je atomový poměr síry k uhlíku (S/C) a δ je atomový poměr dusíku k uhlíku (N/C). Na základě tohoto vzorce lze vypočítat hmotnostní podíl uhlíku v palivu označený w C. V případě motorové nafty lze použít jednoduchý vzorec CH α O β . Za výchozí hodnoty pro složení paliva lze použít:

Tabulka A.7.1

Výchozí hodnoty atomového poměru vodíku k uhlíku (α), atomového poměru kyslíku k uhlíku (β) a hmotnostního podílu uhlíku v palivu (w C) u motorové nafty

Palivo

Atomové poměry vodíku a kyslíku k uhlíku

CHαOβ

Hmotnostní koncentrace uhlíku wC

[g/g]

Motorová nafta

CH1,85O0

0,866

A.7.1.4   Koncentrace THC a NMHC

A.7.1.4.1   Stanovení THC a THC/CH4 a korekce počáteční kontaminace

a)

Pokud je nutné stanovit emise THC, vypočítá se následujícím způsobem x THC[THC-FID] za použití počáteční kontaminace koncentrace THC x THC[THC-FID]init z bodu 7.3.1.2:

Formula

(A.7-5)

kde:

x THC[THC-FID]cor

=

koncentrace THC korigovaná kontaminací [mol/mol]

x THC[THC-FID]uncorr

=

nekorigovaná koncentrace THC [mol/mol]

x THC[THC-FID]init

=

koncentrace počáteční koncentrace THC [mol/mol]

b)

Pro stanovení NMHC popsané v bodě A.7.1.4.2, se x THC[THC-FID] koriguje pro počáteční kontaminaci HC za použití rovnice (A.7-5). Počáteční kontaminaci souboru vzorků CH4 lze korigovat použitím rovnice (A.7-5), ve které se koncentrace CH4 nahradí koncentracemi THC.

A.7.1.4.2   Stanovení NMHC

Pro stanovení koncentrace NMHC (x NMHC) se použije jedno z následujících:

a)

Pokud se neměří CH4, je možné stanovit koncentrace NMHC takto:

Hmotnost NMHC korigovaná pozadím se porovná s hmotností THC korigovanou pozadím. Pokud je hmotnost NMHC korigovaná pozadím vyšší než 0,98 násobek hmotnosti THC korigované pozadím, použije se za hmotnost NMHC korigovanou pozadím 0,98 násobek hmotnosti THC korigované pozadím. Pokud se k výpočtům NMHC nepřistoupí, za hmotnost NMHC korigovanou pozadím se použije 0,98 násobek hmotnosti THC korigované pozadím;

b)

Pro separátory uhlovodíků jiných než methan se vypočítá x NMHC použitím penetračních frakcí (PF) separátoru CH4 a C2H6 podle bodu 8.1.10.3 a použitím kontaminace HC a koncentrace THC korigované ze suchého na vlhký stav x THC[THC-FID]cor stanovené v písm. a) bodu A.7.1.4.1:

i)

Použijí se následující rovnice pro penetrační frakce stanovené za použití konfigurace NMC, jak uvádí bod 8.1.10.3.4.1:

Formula

(A.7-6)

kde:

x NMHC

=

koncentrace NMHC

x THC[THC-FID]cor

=

koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem THC FID během odběru vzorků při obtoku NMC

x THC[NMC-FID]

=

koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC (volitelně) a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem NMC FID během odběru vzorků při průtoku NMC

RF CH4[THC-FID]

=

faktor odezvy analyzátoru THC FID na CH4 podle bodu 8.1.10.1.4

RFPF C2H6[NMC-FID]

=

Kombinovaný faktor odezvy na ethan a penetrační frakce ethanu u separátoru uhlovodíků jiných než methan podle bodu 8.1.10.3.4.1.

ii)

pro penetrační frakce stanovené za použití konfigurace NMC, jak uvádí bod 8.1.10.3.4.1, se použije tato rovnice:

Formula

(A.7-7)

kde:

x NMHC

=

koncentrace NMHC

x THC[THC-FID]cor

=

koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem THC FID během odběru vzorků při obtoku NMC

PF CH4[NMC-FID]

=

penetrační frakce CH4 u separátoru uhlovodíků jiných než methan podle bodu 8.1.10.3.4.2

x THC[NMC-FID]

=

koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC (volitelně) a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem NMC FID během odběru vzorků při průtoku NMC

PF C2H6[NMC-FID]

=

penetrační frakce ethanu u separátoru uhlovodíků jiných než methan podle bodu 8.1.10.3.4.2,

iii)

pro penetrační frakce stanovené za použití konfigurace NMC, jak uvádí bod 8.1.10.3.4.3, se použije tato rovnice:

Formula

(A.7-8)

kde:

x NMHC

=

koncentrace NMHC

x THC[THC-FID]cor

=

koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem THC FID během odběru vzorků při obtoku NMC

PF CH4[NMC-FID]

=

penetrační frakce CH4 u separátoru uhlovodíků jiných než methan podle bodu 8.1.10.3.4.3

x THC[NMC-FID]

=

koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC (volitelně) a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem NMC FID během odběru vzorků při průtoku NMC

RFPF C2H6[NMC-FID]

=

kombinovaný faktor odezvy na ethan a penetrační frakce ethanu u separátoru uhlovodíků jiných než methan, podle bodu 8.1.10.3.4.3

RF CH4[THC-FID]

=

faktor odezvy analyzátoru THC FID na CH4, podle bodu 8.1.10.1.4

c)

Pro plynový chromatograf se vypočítá x NMHC za použití faktoru odezvy analyzátoru THC (RF) v případě CH4, z bodu 8.1.10.1.4 a za použití počáteční koncentrace THC korigované HC a ze suchého na vlhký stav x THC[THC-FID]cor stanovené v písm. a) výše, a to následujícím způsobem:

Formula

(A.7-9)

kde:

x NMHC

=

koncentrace NMHC

x THC[THC-FID]cor

=

koncentrace THC, korigovaná kontaminací HC a ze suchého na vlhký stav, naměřené analyzátorem THC FID

x CH4

=

koncentrace CH4, korigovaná kontaminací HC (volitelně) a ze suchého na vlhký stav, naměřené plynovým chronomatografem FID

RF CH4[THC-FID]

=

faktor odezvy THC-FID na CH4

A.7.1.4.3   Aproximace NMHC z THC

Emise NMHC (uhlovodíky jiné než methan) lze aproximovat na 98 % THC (celkového množství uhlovodíků).

A.7.1.5   Střední koncentrace vážená na bázi průtoku

Pro některé body v této příloze může být nutné vypočítat střední koncentraci váženou na bázi průtoku s cílem zjistit aplikovatelnost některých ustanovení. Střední hodnota vážená na bázi průtoku je střední hodnotou množství poté, co byla poměrně zvážena k odpovídajícímu průtoku. Pokud se například koncentrace plynu měří kontinuálně ze surového výfukového plynu z motoru, představuje střední koncentraci váženou na bázi průtoku souhrn součinů každé zaznamenané koncentrace a příslušného molárního průtoku výfukového plynu, vydělený souhrnem zaznamenaných hodnot průtoku. Jako další příklad, koncentrace v jímacím vaku systému CVS je stejná, jako střední koncentrace vážená na bázi průtoku, neboť samotný systém CVS rovněž váží koncentraci v jímacím vaku na bázi průtoku. Na základě předchozích zkoušek s podobnými motory nebo zkoušek s obdobným zařízením a přístroji lze očekávat určitou na bázi průtoku váženou střední koncentraci emisí.

A.7.2   Chemické bilance paliva, nasávaného vzduchu a výfukového plynu

A.7.2.1   Obecné

Chemické bilance paliva, nasávaného vzduchu a výfukového plynu lze použít pro výpočet průtoků, množství vody v jejich průtocích a koncentrace vlhkých složek v jejich průtocích. S jedním průtokem buďto paliva, nasávaného vzduchu nebo výfukového plynu lze chemické bilance použít pro určení průtoků dalších dvou složek. Například chemické bilance spolu s buďto průtokem nasávaného vzduchu nebo paliva lze určit průtok surového výfukového plynu.

A.7.2.2   Postupy, pro které jsou nutné chemické bilance

Chemické bilance jsou nutné pro určení následujícího:

a)

množství vody v surovém nebo zředěném výfukovém plynu (x H2Oexh), když se neměří množství vody pro korekci množstvím vody odstraněným odběrným systémem;

b)

středního podílu ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu váženého na bázi průtoku (x dil/exh), když se neměří průtok ředicího vzduchu pro korekci emisemi v pozadí. Pokud se chemické bilance použijí k těmto účelům, je nutné pokládat výfukový plyn za stechiometrický, i když jím není.

A.7.2.3   Postup chemické bilance

Při výpočtech chemické bilance se používá systém rovnic vyžadujících iteraci. Provede se odhad až tří počátečních veličin: množství vody v naměřeném průtoku (x H2Oexh), podíl ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu (nebo přebytečný vzduch v surovém výfukovém plynu) (x dil/exh) a množství produktů na bázi C1 na suchý mol měřeného průtoku v suchém stavu (x Ccombdry). Při chemické bilanci lze použít střední časově vážené hodnoty vlhkosti spalovacího vzduchu a vlhkosti ředicího vzduchu, pokud vlhkost spalovacího vzduchu a ředicího vzduchu zůstane v toleranci ± 0,0025 mol/mol příslušných středních hodnot během zkušebního intervalu. Pro každou koncentraci emisí x a množství vody x H2Oexh se určí její zcela suchá koncentrace x dry a x H2Oexhdry. Použijí se rovněž hodnoty atomového poměru vodíku k uhlíku (α), atomového poměru kyslíku k uhlíku (β) a hmotnostního podílu uhlíku v palivu (w C) paliva. U zkušebního paliva lze použít α a β nebo výchozí hodnoty v tabulce 7.1.

Pro dokončení chemické bilance použijte následující kroky:

a)

Naměřené koncentrace, jako je x CO2meas, x NOmeas, a x H2Oint, se převedou na suché koncentrace tím, že se vydělí jednou mínus množství vody v nich obsažené během příslušných měření; například: x H2OxCO2meas, x H2OxNOmeas, a x H2Oint. Pokud je množství vody obsažené při měření v „mokrém“ stavu stejné jako neznámé množství vody v toku výfukového plynu (x H2Oexh), je nutné získat tuto hodnotu iterativním postupem ze systému rovnic. Pokud se měří pouze celkový NOx a nikoliv samostatně NO a NO2, použije se osvědčený technický úsudek pro odhadnutí podílů NO a NO2 na koncentraci NOx pro účely chemické bilance. Lze předpokládat, že molární koncentrace NOx (x NOx) činí 75 % NO a 25 % NO2. U systémů k následnému zpracování výfukových plynů s jímáním NO2 lze předpokládat, že x Nox činí 25 % NO a 75 % NO2. Pro výpočet hmotnostních emisí NOx se použije molární hmotnost NO2 pro efektivní molární hmotnost všech druhů NOx nehledě na skutečný podíl NO2 na NOx;

b)

Rovnice (A.7-10 až A.7-26) v písm. d) tohoto bodu A.7.2.3 se zadají do výpočtového programu za účelem iterace hodnot x H2Oexh, x Ccombdry a x dil/exh. Počáteční hodnoty x H2Oexh, x Ccombdry, and x dil/exh se odhadnou za pomocí osvědčeného technického úsudku. Doporučuje se odhadnout množství vody, které činí zhruba dvojnásobek množství vody v nasávaném vzduchu nebo ředicím vzduchu. Doporučuje se odhadnout počáteční hodnotu x Ccombdry jako souhrn naměřených hodnot CO2, CO, a THC. Doporučuje se rovněž počáteční hodnotu x dil odhadnout mezi 0,75 a 0,95 (0,75 < xdil < 0,95), např. jako 0,8. Hodnoty v systému rovnic se iterují až do momentu, kdy jsou všechny nejpozději aktualizované odhady v intervalu ± 1 % od jim odpovídajících nejpozději vypočtených hodnot;

c)

Tyto značky a indexy se použijí v systému rovnic podle písm. c) tohoto bodu, kde jednotka pro x je mol/mol:

Značka

Popis

xdil/exh

Množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na 1 mol výfukového plynu

xH2Oexh

Množství H2O ve výfukovém plynu na 1 mol výfukového plynu

xCcombdry

Množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu

xH2Oexhdry

Množství vody ve výfukovém plynu na suchý mol suchého výfukového plynu

xprod/intdry

Množství suchých stechiometrických produktů na suchý mol nasávaného vzduchu

x dil/exhdry

Množství ředicího plynu nebo přebytkového vzduchu na mol suchého výfukového plynu

x int/exhdry

Množství nasávaného vzduchu nezbytné k vytvoření skutečných produktů spalování na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu

x raw/exhdry

Množství neředěného výfukového plynu (bez přebytkového vzduchu) na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu

x O2intdry

Množství nasávaného O2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu; lze předpokládat x O2intdry = 0,209445 mol/mol

x CO2intdry

Množství nasávaného CO2 v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu; lze použít x CO2intdry = 375 mmol/mol, avšak doporučuje se změřit skutečnou koncentraci v nasávaném vzduchu

x H2Ointdry

Množství H2O v nasávaném vzduchu na mol suchého nasávaného vzduchu

x CO2int

Množství CO2 v nasávaném vzduchu na mol nasávaného vzduchu

x CO2dil

Množství ředicího plynu CO2 na mol ředicího plynu

x CO2dildry

Množství ředicího plynu CO2 na mol suchého ředicího plynu. Lze použít

x CO2intdry = 375 mmol/mol, avšak doporučuje se změřit skutečnou koncentraci v nasávaném vzduchu.

x H2Odildry

Množství H2O v ředicím plynu na mol suchého ředicího plynu

x H2Odil

Množství H2O v ředicím plynu na mol ředicího plynu

x [emission]meas

Množství naměřených emisí ve vzorku podle příslušného analyzátoru plynů

x [emission]dry

Množství emisí na suchý mol suchého vzorku

x H2O[emission]meas

Množství vody ve vzorku v místě, kde se detekují emise. Tyto hodnoty se měří nebo odhadují podle bodu 9.3.2.3.1.

x H2Oint

Množství vody v nasávaném vzduchu na základě měření vlhkosti nasávaného vzduchu

α

Atomový podíl vodíku k uhlíku spalované směsi paliva (CHα Oβ), vážený molární spotřebou

β

Atomový podíl kyslíku k uhlíku spalované směsi paliva (CHα Oβ), vážený molární spotřebou

d)

Pro iteraci x dil/exh, x H2Oexh a x Ccombdry se použijí tyto rovnice:

Formula

(A.7-10)

Formula

(A.7-11)

Formula

(A.7-12)

Formula

(A.7-13)

Formula

(A.7-14)
Formula

(A.7-15)

Formula

(A.7-16)

Formula

(A.7-17)

Formula

(A.7-18)

Formula

(A.7-19)

Formula

(A.7-20)

Formula

(A.7-21)

Formula

(A.7-22)

Formula

(A.7-23)

Formula

(A.7-24)

Formula

(A.7-25)

Formula

(A.7-26)

Na konci chemické bilance se vypočítá molární průtokImage podle bodů A.7.3.3 a A.7.4.3.

A.7.2.4   Korekce vlhkosti u NOx

Všechny koncentrace NOx, včetně koncentrací pozadí ředicího vzduchu se korigují vlhkostí nasávaného vzduchu za použití této rovnice:

Formula

(A.7-27)

kde:

x NOxuncor

=

nekorigovaná molární koncentrace NOx ve výfukovém plynu [μmol/mol]

x H2O

=

množství vody v nasávaném vzduchu [mol/mol]

A.7.3   Surové plynné emise

A.7.3.1   Hmotnost plynných emisí

Pro výpočet celkové hmotnosti plynných emisí během zkoušky m gas [g/zkouška] se jejich molární koncentrace vynásobí jejich příslušným molárním průtokem a molární hmotností výfukového plynu, následně se provede integrace za zkušební cyklus:

Image

(A.7-28)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických plynných emisí [g/mol]

Image

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

x gas

=

okamžitá molární koncentrace generického plynu ve vlhkém stavu [mol/mol]

t

=

čas [s]

Vzhledem k tomu, že rovnici (A.7-28) je nutné vyřešit numerickou integrací, převede se na:

Image

(A.7-29)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

Image

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

x gasi

=

okamžitá molární koncentrace generického plynu ve vlhkém stavu [mol/mol]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [-]

Obecnou rovnici je možné upravit podle toho, jaký měřící systém se používá (odběr po dávkách nebo kontinuálně) a zda se vzorky odebírají spíše z variabilního nebo z konstantního průtoku.

a)

V případě kontinuálního odběru vzorků, v obecném případě variabilního průtoku se hmotnost plynných emisí m gas [g/zkouška] vypočítá pomocí následující rovnice:

Image

(A.7-30)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

Image

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

x gasi

=

okamžitý molární podíl plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [-]

b)

V případě kontinuálního odběru vzorků, ve zvláštním případě konstantního průtoku se hmotnost plynných emisí m gas [g/zkouška] vypočítá pomocí následující rovnice:

Image

(A.7-31)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

Image

=

molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

Formula

=

střední molární podíl plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]]

Δt

=

trvání intervalu zkoušky

c)

V případě odběru vzorků po dávkách bez ohledu na to, zda je průtok variabilní nebo konstantní, lze rovnici (A.7-30) zjednodušit takto:

Image

(A.7-32)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

Image

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

Formula

=

střední molární podíl plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]

F

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [-]

A.7.3.2   Konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav

Parametry uvedené v tomto bodě se získávají z výsledků chemické bilance vypočtených v bodě A.7.2. Následující vztah existuje mezi molárními koncentracemi plynů v naměřeném průtoku x gasdry a x gas [mol/mol], vyjádřeno v suchém a vlhkém stavu:

Formula

(A.7-33)

Formula

(A.7-34)

kde:

x H2O

=

molární podíl vody v měřeném průtoku na vlhkém základě [mol/mol]

x H2Odry

=

molární podíl vody v měřeném průtoku na suchém základě [mol/mol]

Pro plynné emise se provede korekce na odstraněnou vodu pro generickou koncentraci x [mol/mol]:

Formula

(A.7-35)

kde:

x [emission]meas

=

molární podíl emisí v měřeném průtoku v místě měření [mol/mol]

x H2O[emission]meas

=

množství vody v měřeném průtoku při měření koncentrace [mol/mol]

x H2Oexh

=

množství vody v průtokoměru [mol/mol]

A.7.3.3   Molární průtok výfukového plynu

Průtok surového výfukového plynu lze přímo změřit nebo jej lze vypočítat na základě chemické bilance podle bodu A.7.2.3. Výpočet surového molárního průtoku se provádí z naměřeného molárního průtoku nasávaného vzduchu nebo hmotnostního průtoku paliva. Molární průtok surového výfukového plynu lze vypočítat z odebraných vzorků emisí (Image) nebo ze změřeného hmotnostního průtoku paliva (Image) a hodnot vypočtených při použití chemické bilance v bodě A.7.2.3. Použije se pro chemickou bilanci v bodu A.7.2.3 se stejnou frekvencí, se kterou se hodnotyImage neboImage aktualizují a zaznamenávají.

a)

 Průtok plynů z klikové skříně. Průtok surového výfukového plynu lze na základě

Image

nebo

Image

vypočítat, pouze pokud pro průtok z klikové skříně platí jedna z následujících podmínek:

i)

zkoušený motor je vybaven systémem pro regulaci emisí s uzavřenou klikovou skříní, který navádí tok plynů z klikové skříně zpět do nasávaného vzduchu, a to za průtokoměrem nasávaného vzduchu,

ii)

během zkoušky emisí je tok plynů z otevřené klikové skříně veden do výfuku podle bodu 6.10,

iii)

měří se emise a toky plynů z otevřené klikové skříně a připojí se k výpočtům emisí specifických na brzdě,

iv)

z údajů o emisích nebo technické analýzy lze doložit, že zanedbání průtoku z otevřené klikové skříně nebude mít nepříznivý vliv na dodržení platných norem;

b)

Výpočet molárního průtoku na základě nasávaného vzduchu

Na základěImage se takto vypočte molární průtok výfukového plynuImage[mol/s]:

Image

(A.7-36)

kde:

Image

=

molární průtok surového výfukového plynu, z něhož se měří emise [mol/s]]

Image

=

molární průtok nasávaného vzduchu včetně vlhkosti v nasávaném vzduchu [mol/s]

x int/exhdry

=

množství nasávaného vzduchu nezbytné k vytvoření skutečných produktů spalování na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu [mol/mol]

x raw/exhdry

=

množství neředěného výfukového plynu (bez přebytkového vzduchu) na mol suchého (surového nebo zředěného) výfukového plynu [mol/mol]

x H2Oexhdry

=

množství vody ve výfukovém plynu na suchý mol suchého výfukového plynu [mol/mol]

c)

Výpočet molárního průtoku na základě hmotnostního průtoku paliva

Na základěImage se takto vypočte hodnotaImage[mol/s]:

Image

(A.7-37)

kde:

Image

=

molární průtok surového výfukového plynu, z něhož se měří emise

Image

=

průtok paliva včetně vlhkosti v nasávaném vzduchu [g/s]

w C

=

hmotnostní podíl uhlíku v daném palivu [g/g]

x H2Oexhdry

=

množství H2O na suchý mol měřeného průtoku [mol/mol]

M C

=

molekulární hmotnost uhlíku 12,0107 g/mol

x Ccombdry

=

množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu [mol/mol]

A.7.4   Zředěné plynné emise

A.7.4.1   Výpočet hmotnostních emisí a korekce pozadím

Rovnice pro výpočet hmotnosti plynných emisí m gas [g/zkouška] jako funkce průtoků molárních emisí:

a)

Kontinuální odběr vzorků, variabilní průtok

Image

(viz A.7-29)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

Image

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

m gasi

=

okamžitá molární koncentrace generického plynu ve vlhkém stavu [mol/mol]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [-]

Kontinuální odběr vzorků, konstantní průtok

Image

(viz A.7-31)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

Image

=

molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

Formula

=

střední molární podíl plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]

Δt

=

trvání intervalu zkoušky

b)

Při odběru vzorků dávkami bez ohledu na variabilní či konstantní průtok se použije tato rovnice:

Image

(viz A.7-32)

kde:

M gas

=

molární hmotnost generických emisí [g/mol]

Image

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [mol/s]

Formula

=

střední molární podíl plynných emisí ve vlhkém stavu [mol/mol]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [-]

c)

V případě zředěného výfukového plynu hodnot vypočtené pro hmotnost znečišťujících látek korigují odečtením hmotnosti emisí pozadí pro zohlednění ředicího plynu:

i)

 Nejprve se určí molární průtok ředicího plynu

Image

[mol/s] během zkušebního intervalu. Může jít o naměřenou veličinu nebo veličinu vypočtenou z průtoku zředěného výfukového plynu a průtoku středního váženého podílu ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu,

Formula

,

ii)

Celkový průtok ředicího vzduchu n airdil [mol] se vynásobí střední koncentrací emisí pozadí. Může jít o střední hodnotu váženou časem nebo o střední hodnotu váženou průtokem (např. proporcionálně odebraný vzorek pozadí). Součin n airdil a střední koncentrace emisí pozadí je celkovým množství emisí pozadí,

iii)

Je-li výsledkem molární hodnota, je nutné ji převést na hmotnost emisí pozadí m bkgnd [g] pomocí jejího vynásobení molární hmotností emisí M gas [g/mol],

iv)

K provedení korekce emisemi pozadí se celková hmotnost pozadí odečte od celkové hmotnosti,

v)

Celkový průtok ředicího vzduchu lze určit pomocí přímého měření průtoku. V takovém případě se celková hmotnost pozadí vypočte pomocí průtoku ředicího vzduchu n airdil. Hmotnost emisí pozadí se odečte od celkové hmotnosti. Výsledek se použije při výpočtu emisí specifických na brzdě,

vi)

 Celkový průtok ředicího vzduchu lze určit z celkového průtoku zředěného výfukového plynu a chemické bilance paliva, nasávaného vzduchu a výfukového plynu podle popisu v bodu A.7.2. V takovém případě se celková hmotnost pozadí vypočte pomocí celkového průtoku výfukového plynu n dexh. Následně se tento výsledek vynásobí na bázi průtoku váženým středním podílem ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu

Formula

.

Pro případy uvedené v odst. v) a vi) se použijí tyto rovnice:

Formula

nebo

Formula

(A.7-38)

Formula

(A.7-39)

kde:

m gas

=

celková hmotnost plynných emisí [g]

m bkgnd

=

celková hmotnost emisí pozadí [g]

m gascor

=

hmotnost plynu korigovaná emisemi pozadí [g]

M gas

=

molekulární hmotnost generických plynných emisí [g/mol]

x gasdil

=

koncentrace plynných emisí v ředicím vzduch [mol/mol]

n airdil

=

molární průtok ředicího vzduchu [mol]

Formula

=

střední podíl ředicího vzduchu ve zředěném výfukovém plynu vážený průtokem [mol/mol]

Formula

=

podíl plynu v emisích pozadí [mol/mol]

n dexh

=

celkový průtok zředěného výfukového plynu [mol]

A.7.4.2   Konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav

Ke konverzi koncentrace v suchém stavu na vlhký stav se použijí stejné vztahy jako pro surový plyn (bod A.7.3.2). U ředicího vzduchu se změří vlhkost pro výpočet jeho podílu vodní páry x H2Odildry [mol/mol]:

Formula

(viz A.7-21)

kde:

x H2Odil= molární podíl vody v průtoku ředicího vzduchu [mol/mol]

A.7.4.3   Molární průtok výfukového plynu

a)

Výpočet pomocí chemické bilance.

Na základě hmotnostního průtoku palivaImage lze vypočítat molární průtokImage[mol/s]:

Image

(viz A.7-37)

kde:

Image

=

molární průtok surového výfukového plynu, z něhož se měří emise

Image

=

průtok paliva včetně vlhkosti v nasávaném vzduchu [g/s]

w C

=

hmotnostní podíl uhlíku v daném palivu [g/g]

x H2Oexhdry

=

množství H2O na suchý mol měřeného průtoku [mol/mol]

M C

=

molekulární hmotnost uhlíku 12,0107 g/mol

x Ccombdry

=

množství uhlíku pocházejícího z paliva na mol suchého výfukového plynu [mol/mol]

b)

Měření

Molární průtok výfukového plynu lze změřit třemi systémy:

i)

 Molární průtok metodou PDP. Na základě otáček, při kterých pracuje objemové dávkovací čerpadlo (PDP) během intervalu zkoušky, se pro výpočet molárního průtoku

Image

[mol/s] použije příslušný sklon a 1, a pořadnice s osou y (a 0 [-]), vypočtené podle postupu kalibrace v dodatku 1 této přílohy takto:

Image

(A.7-40)

kde:

Formula

(A.7-41)

kde:

a 1

=

kalibrační koeficient [m3/s]

a 0

=

kalibrační koeficient [m3/ot]

p in, pout

=

tlak na vstupu/výstupu [Pa]

R

=

molární konstanta plynu [J/(mol K)]

T in

=

teplota na vstupu [K]

V rev

=

objem čerpaný PDP [m3/ot]

f n.,PDP

=

otáčky čerpadla PDP [ot/s]

ii)

 Molární průtok metodou SSV. Na základě rovnice C d v závislosti na R e # určené podle dodatku 1 této přílohy, se molární průtok Venturiho trubicí s podzvukovým prouděním (SSV) během zkoušky emisí

Image

[mol/s] vypočte takto:

Image

(A.7-42)

kde:

p in

=

tlak na vstupu [Pa]

A t

=

plocha průřezu hrdla Venturiho trubice [m2]

R

=

molární konstanta plynu [J/(mol K)]

T in

=

teplota na vstupu [K]

Z

=

faktor stlačitelnosti

M mix

=

molární hmotnost zředěného výfukového plynu [kg/mol]

C d

=

koeficient výtoku SSV [-]

C f

=

koeficient průtoku SSV [-]

iii)

 Molární průtok metodou CFV. Pro výpočet molárního průtoku pomoci jedné Venturiho trubice či kombinace Venturiho trubic se použijí střední hodnoty C d a další konstanty určené podle dodatku 1 této přílohy. Molární průtok

Image

[mol/s] během zkoušky emisí se vypočítá takto:

Image

(A.7-43)

kde:

p in

=

tlak na vstupu [Pa]

A t

=

plocha průřezu hrdla Venturiho trubice [m2]

R

=

molární konstanta plynu [J/(mol K)]

T in

=

teplota na vstupu [K]

Z

=

faktor stlačitelnosti

M mix

=

molární hmotnost zředěného výfukového plynu [kg/mol]

C d

=

koeficient výtoku CFV [-]

C f

=

koeficient průtoku CFV [-]

A.7.4.4   Stanovení částic

A.7.4.4.1   Odběr vzorků

a)

Odběr vzorků při variabilním průtoku

Odebírají-li se vzorky dávkami z variabilního průtoku výfukového plynu, vzorek se odebírá poměrně k měnícímu se průtoku. Pro určení celkového průtoku se průtok integruje za celý zkušební interval. Střední koncentrace částic Formula (která je již vyjádřena v jednotkách hmotnosti na jeden mol vzorku) se vynásobí celkovým průtokem pro získání celkové hmotnosti částic m PM [g]:

Image

(A.7-44)

kde:

Image

=

okamžitý molární průtok výfukového plynu [mol/s]

Formula

=

střední koncentrace částic [g/mol]

Dti

=

interval odběru vzorků [s]

b)

Odběr vzorků při konstantním průtoku

Odebírají-li se vzorky dávkami z konstantního průtoku výfukového plynu, určí se střední molární průtok, z něhož se vzorek odebírá. Střední koncentrace částic se vynásobí celkovým průtokem pro získání celkové hmotnosti částic m PM[g]:

Image

(A.7-45)

kde:

Image

=

molární průtok výfukového plynu [mol/s]

Formula

=

střední koncentrace částic [g/mol]

Δt

=

doba intervalu zkoušky [s]

Při odběru s konstantním ředicím poměrem se m PM [g] vypočítá pomocí této rovnice:

Formula

(A.7-46)

kde:

m PMdil

=

hmotnost částic v ředicím vzduchu [g]

DR

=

ředicí poměr [-] definovaný jako poměr mezi hmotností emisí m a hmotností zředěného výfukového plynu m dil/exh (Formula).

Ředicí poměr DR lze vyjádřit jako funkci x dil/exh:

Formula

(A.7-47)

A.7.4.4.2   Korekce pozadím

Stejný přístup jako v bodu A.7.4.1 se použije na korekci hmotnosti částic pozadím. Vynásobením Formula celkovým průtokem ředicího vzduchu se získá celková hmotnost částic pozadí (m PMbkgnd [g]). Odečtením této celkové hmotnosti částic pozadí o celkové hmotnosti získáme hmotnost části korigovanou pozadím m PMcor [g]:

Formula

(A.7-48)

kde:

m PMuncor

=

nekorigovaná hmotnost částic [g]

Formula

=

střední koncentrace částic v ředicím vzduchu [g/mol]

n airdil

=

molární průtok ředicího vzduchu [mol]

A.7.5   Práce za zkušební cyklus a specifické emise

A.7.5.1   Plynné emise

A.7.5.1.1   Cyklus s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy

Pro surový a zředěný výfukový plyn se odkazuje na bod A.7.3.1, respektive A.7.4.1. Výsledné hodnoty pro výkon P i [kW] se integrují za zkušební interval. Celková práce W act [kWh] se vypočte takto:

Formula

(A.7-49)

kde:

P i

=

okamžitý výkon motoru [kW]

n i

=

okamžité otáčky motoru [min-1]

T i

=

okamžitý točivý moment motoru [N·m]

W act

=

skutečná práce za cyklus [kWh]

f

=

frekvence sběru údajů [Hz]

N

=

počet měření [-]

Specifické emise e gas [g/kWh] se vypočtou následujícími způsoby v závislosti na druhu zkušebního cyklu.

Formula

(A.7-50)

kde:

m gas

=

celková hmotnost emisí [g/zkouška]

W act

=

práce za cyklus [kWh]

V případě cyklu s neustálenými stavy je konečným výsledkem zkoušky e gas [g/kWh] vážený průměr ze zkoušky se startem za studena a se startem za tepla podle rovnice:

Formula

(A.7-51)

V případě málo časté (periodické) regenerace (bod 6.6.2) se specifické emise korigují multiplikačním korekčním faktorem k r (rovnice (6-4)) nebo dvěma oddělenými páry aditivních korekčních faktorů k Ur (faktor korekce nahoru podle rovnice (6-5)) a k Dr (faktor korekce dolu podle rovnice (6-6)).

A.7.5.1.2   Cyklus s diskrétním režimem a s ustáleným stavem

Specifické emise e gas [g/kWh] se počítají takto:

Image

(A.7-52)

kde:

Image

=

střední hmotnostní průtok pro režim i [g/h]

P i

=

výkon motoru pro režim i [kW] s Formula (viz body 6.3 a 7.7.1.2)

WF i

=

váhový faktor pro režim i [-]

A.7.5.2   Emise částic

A.7.5.2.1   Cykly s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy

Specifické emise částic se vypočtou rovnicí (A.7-50), kde e gas [g/kWh] a m gas [g/zkouška] jsou nahrazeny hodnotami e PM [g/kWh], respektive m PM [g/zkouška]:

Formula

(A.7-53)

kde:

m PM

=

celková hmotnost emisí částic vypočtená podle bodu A.8.3.4 [g/zkouška]

W act

=

práce za cyklus [kWh]

Emise za složený cyklus s neustálenými stavy (tj. za fázi za studena a za tepla) se vypočtou bodle bodu A.7.5.1.

A.7.5.2.2   Cyklus s diskrétním režimem s ustáleným stavem

Specifické emise částic e PM [g/kWh] se vypočtou takto:

A.7.5.2.2.1   U metody s jedním filtrem

Image

(A.7-54)

kde:

P i

=

výkon motoru pro režim i [kW] s Formula (viz body 6.3 a 7.7.1.2)

WF i

=

váhový faktor pro režim i [-]

Image

=

hmotnostní průtok částic [g/h]

A.7.5.2.2.2   U metody s více filtry

Image

(A.7-55)

kde:

P i

=

výkon motoru pro režim i [kW] s Formula (viz body 6.3 a 7.7.1.2)

WF i

=

váhový faktor pro režim i [-]

Image

=

hmotnostní průtok částic při režimu i [g/h]

U metody s jedním filtrem se efektivní váhový faktor WF effi pro každý režim vypočte podle vztahu:

Image

(A.7-56)

kde:

m smpldexhi

=

hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých odběrnými filtry částic při režimu i [kg]

m smpldexh

=

hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých filtry pro odběr vzorku částic [kg]

Image

=

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu při režimu i [kg/s]

Image

=

průměrný hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu [kg/s]

Hodnota efektivních váhových faktorů musí být v rozmezí ± 0,005 (absolutní hodnota) od hodnoty váhových faktorů uvedených v příloze 5.

(1)  Viz indexy, např.:Image pro hmotnostní průtok suchého vzduchu neboImage pro hmotnostní průtok paliva.

(2)  Ředicí poměr rd v dodatku A.8 a DR v dodatku A.7: různé značky ale stejné významy a stejné rovnice. Ředicí faktor D v dodatku A.8 a x dil/exh v dodatku A.7: různé značky ale stejný fyzikální význam, rovnice (A.7-47) ukazuje vztah mezi x dil/exh a DR.

(3)  Viz bod A.7.1.1 tohoto oddílu pro hodnoty používané pro molární hmotnosti. V případě NOx a uhlovodíků předpis specifikuje efektivní molární hmotnosti založené na předpokládané specifikaci a nikoliv na skutečné specifikaci.

(4)  Značky a zkratky chemických složek.

(5)  Viz specifické značky v tabulce chemického složení.

(6)  Molární podíly THC a NMHC jsou vyjádřeny na základě ekvivalentu uhlíkového čísla C1.

(7)  

def.= nutno definovat.

(8)  V dodatku A.8 určuje význam indexu přidružená veličina, například index „d“ může označovat suchý stav jako v „c d = koncentrace v suchém stavu“, ředicí vzduch jako v „p d = tlak nasycených par v ředicím vzduchu“ nebo „k w,d = korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch“ či ředicí poměr jako v „r d“. Proto je sloupec dodatku A.8 téměř prázdný.

(9)  Odkazuje na palivo s chemickým vzorcem CHαOβSγNδ

(10)  Odkazuje na palivo s chemickým vzorcem CHαOεNδSγ

(11)  Je třeba věnovat pozornost různým významům značky β, které jsou ve dvou dodatcích pro výpočet emisí: v dodatku A.8 značka označuje palivo s chemických vzorcem CHαSγNδOε (tj. vzorcem CβHαSγNδOε, kde β = 1, za předpokladu, že je jeden atom uhlíku na molekulu), zatímco v dodatku A.7 značka označuje poměr kyslíku k uhlíku s CHαOβSγNδ. V takovém případě β z dodatku A.7 odpovídá ε dodatku A.8.

(12)  Podíl hmotnosti w doplněný v indexu o značku chemické složky.

(13)  Efektivní molární hmotnost THC nebo NMHC je definovaná atomovým poměrem vodíku k uhlíku (α) o hodnotě 1,85;

(14)  Efektivní molární hmotnost NOx je definována jako molární hmotnost oxidu dusičitého (NO2).

Dodatek A.7.1

Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS)

Tento dodatek 1 popisuje výpočty pro kalibraci různých průtokoměrů. V bodě A.7.6.1 tohoto dodatku 1 je nejprve popsáno, jak převést výstupy z referenčních průtokoměrů pro účely kalibračních rovnic, které jsou uvedeny na molárním základu. Zbývající body popisují kalibrační výpočty specifické pro některé typy průtokoměrů.

A.7.6.1   Převedení údajů referenčního měřidla

Kalibrační rovnice v tomto oddíle pracují s molárním průtokemImage coby referenční veličinou. Pokud by zvolené měřidlo udávalo průtok v odlišné veličině, např. v standardním objemovém průtoku (Image), skutečném objemovém průtoku (Image) nebo v hmotnostním průtoku (Image), je nutné údaje z referenčního měřidla převést na molární průtok za použití následujících rovnic s tím, že hodnoty objemového průtoku, hmotnostního průtoku, tlaku, teploty a molární hmotnosti se mohou během zkoušky emisí měnit, ale měly by být udržovány co nejvíce konstantní pro každý jednotlivý bod nastavení během kalibrace průtokoměru:

Image

(A.7-57)

kde:

Image

=

referenční molární průtok [mol/s]

Image

=

referenční objemový průtok, korigovaný na standardní tlak a standardní teplotu [m3/s]

Image

=

referenční objemový průtok při skutečném tlaku a teplotě [m3/s]

Image

=

referenční hmotnostní průtok [g/s]

p std

=

standardní tlak [Pa]

p act

=

skutečný tlak plynu [Pa]

T std

=

standardní teplota [K]

T act

=

skutečná teplota plynu [K]

R

=

molární plynová konstanta

M mix

=

molární hmotnost plynu [g/mol]

A.7.6.2   Výpočty kalibrace PDP

Pro každou polohu omezovače se takto vypočtou střední hodnoty stanovené v bodě 8.1.8.4:

a)

Objem, který PDP načerpá za otáčku - V rev (m3/ot):

Image

(A.7-58)

kde:

Image

=

střední hodnota referenčního molárního průtoku [mol/s]

R

=

molární plynová konstanta

Formula

=

střední teplota na vstupu [K]

Formula

=

střední tlak na vstupu [Pa]

Formula

=

střední otáčky [ot/s]

b)

Korekční faktor skluzu PDP - Ks [s/ot]:

Formula

(A.7-59)

kde:

Image

=

střední hodnota referenčního molárního průtoku [mol/s]

Formula

=

střední teplota na vstupu [K]

Formula

=

střední tlak na vstupu [Pa]

Formula

=

střední tlak na výstupu [Pa]

Formula

=

střední otáčky PDP [ot/s]

R

=

molární plynová konstanta

c)

Metodou nejmenších čtverců se provede regrese objemu, které načerpá PDP (V rev), v závislosti na korekčním faktoru skluzu PDP (K s) pomocí výpočtu sklonu a 1 a pořadnice a 0, podle popisu v dodatku A.2 přílohy 4B;

d)

Postup v písm. a) až c) tohoto bodu se opakuje pro každé otáčky provozu PDP;

e)

 Následující tabulka znázorňuje tyto výpočty pro různé hodnoty

Formula

:

Table A.7.2

Příklad údajů o kalibraci PDP

Formula

[ot/min]

Formula

[ot/s]

a1 [m3/min]

a1 [m3/s]

a0 [m3/ot]

755,0

12,58

50,43

0,8405

0,056

987,6

16,46

49,86

0,831

–0,013

1 254,5

20,9

48,54

0,809

0,028

1 401,3

23,355

47,30

0,7883

–0,061

f)

Pro každé otáčky provozu PDP se použije příslušný sklon a 1 a pořadnice a 0 pro výpočet průtoku během zkoušky emisí, jak popisuje písm. b) bodu A.7.4.3.

A.7.6.3   Rovnice, které platí pro Venturiho trubici, a přípustné předpoklady

Tento oddíl popisuje rovnice a přípustné předpoklady platné pro kalibraci Venturiho trubice a výpočet průtoku při použití Venturiho trubice. Protože Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV) i Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV) pracují podobně, rovnice, jimiž se řídí, jsou téměř stejné, vyjma rovnice popisující poměr jejich tlaku, r (tj. r SSV oproti r CFV). Tyto rovnice jsou založeny na předpokladu jednorozměrného isentropického stlačitelného toku ideálního plynu. Pod písm. d) bodu A.7.6.3 jsou popsány další předpoklady, které lze učinit. Pokud pro měřený tok není přípustný předpoklad ideálního plynu, zahrnují tyto rovnice korekci prvního řádu pro chování skutečného plynu, konkrétně faktor stlačitelnosti Z. Pokud z osvědčeného technického úsudku vyplývá, že je nutné použít jinou hodnotu než Z = 1, je možné sestavit vhodné stavové rovnice pro určení hodnot Z v závislosti na naměřených tlacích a teplotách nebo vyvinout zvláštní rovnice pro kalibraci založené na osvědčeném technickém úsudku. Rovnice pro koeficient toku C f je založena na předpokladu ideálního plynu, tj., že isentropický exponent y se rovná poměru specifických tepel c p/c V . Pokud z osvědčeného technického úsudku vyplývá, že je nutné použít isentropický exponent skutečného plynu, je možné sestavit vhodnou rovnici stavu k určení hodnot y závislosti na naměřených tlacích a teplotách nebo vyvinout zvláštní rovnice pro kalibraci. Molární průtokImage [mol/s] se vypočítá takto:

Image

(A.7-60)

kde:

C d

=

koeficient výtoku určený podle písm. a) bodu A.7.6.3 [-]

C f

=

koeficient průtoku určený podle písm. b) bodu A.7.6.3 [-]

A t

=

plocha průřezu hrdla Venturiho trubice [m2]

p in

=

absolutní statický tlak na vstupu Venturiho trubice [Pa]

Z

=

faktor stlačitelnosti [-]

M mix

=

molární hmotnost směsi plynu [kg/mol]

R

=

molární plynová konstanta

T in

=

absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

a)

Hodnota C d se z údajů získaných podle bodu 8.1.8.4 vypočítá pomocí této rovnice:

Image

(A.7-61)

kde:

Image

=

referenční molární průtok [mol/s]

Ostatní značky jako v rovnici (A.7-60).

b)

Hodnota C f se určí jedním z následujících postupů:

i)

Pouze u průtokoměru CFV se hodnota CfCFV odvozuje z následující tabulky založené na hodnotách pro β (poměr hrdla Venturiho trubice k průměru vstupu) a γ (poměr specifických tepel směsi plynů) za použití lineární interpolace ke zjištění mezilehlých hodnot:

Tabulka A.7.3

C fCFV ve vztahu k β a γ pro průtokoměry CFV

C fCFV

β

γ exh = 1,385

γ dexh = γ air = 1,399

0,000

0,6822

0,6846

0,400

0,6857

0,6881

0,500

0,6910

0,6934

0,550

0,6953

0,6977

0,600

0,7011

0,7036

0,625

0,7047

0,7072

0,650

0,7089

0,7114

0,675

0,7137

0,7163

0,700

0,7193

0,7219

0,720

0,7245

0,7271

0,740

0,7303

0,7329

0,760

0,7368

0,7395

0,770

0,7404

0,7431

0,780

0,7442

0,7470

0,790

0,7483

0,7511

0,800

0,7527

0,7555

0,810

0,7573

0,7602

0,820

0,7624

0,7652

0,830

0,7677

0,7707

0,840

0,7735

0,7765

0,850

0,7798

0,7828

ii)

Pro každý průtokoměr CFV nebo SSV lze použít následující rovnici pro výpočet C f:

Formula

(A.7-62)

kde:

γ

=

isentropický exponent [-]. Pro ideální plyny jde o poměr specifických tepel směsi plynu cp /c V

r

=

poměr tlaků určený podle písm. c) tohoto bodu

β

=

poměr hrdla Venturiho trubice k průměru vstupu

c)

Poměr tlaků r se vypočte takto:

i)

Pouze u systému SSV se r SSV vypočítá touto rovnicí:

Formula

(A.7-63)

kde:

Δp SSV

=

rozdíl statických tlaků mezi vstupem a výstupem Venturiho trubice [Pa]

ii)

Pouze u systému CFV se r CFV vypočítá iterativně touto rovnicí:

Formula

(A.7-64)

d)

Pro získání vhodnějších hodnot pro účely zkoušek lze učinit některý z následujících zjednodušujících předpokladů nebo použít osvědčeného technického úsudku:

i)

v případě zkoušek emisí v plném rozsahu surového výfukového plynu, zředěného vzduchu a ředicího vzduchu lze předpokládat, že se směs plynu chová jako ideální plyn: Z = 1,

ii)

pro plný rozsah výfukového plynu lze předpokládat konstantní poměr specifických tepel γ = 1,385,

iii)

pro plný rozsah zředěného výfukového plynu a vzduchu (např. kalibrační vzduch a ředicí vzduch) lze předpokládat konstantní poměr γ =1,399,

iv)

pro plný rozsah zředěného výfukového plynu a vzduchu lze považovat molární hmotnost směsi M mix [g/mol] pouze za funkci množství vody v ředicím vzduchu nebo kalibračním vzduchu (x H2O) určenou podle popisu v bodě A.7.1.2 takto:

Formula

(A.7-65)

kde:

M air

=

28,96559 g/mol

M H2O

=

18,01528 g/mol

x H2O

=

množství vody v ředicím nebo nasávaném vzduchu [mol/mol]

v)

pro plný rozsah zředěného výfukového plynu a vzduchu lze předpokládat konstantní molární hmotnost směsi M mix pro všechny kalibrace a zkoušky, pokud se předpokládaná molární hmotnost neliší o více než ± 1 % od odhadované minimální a maximální molární hmotnosti během kalibrace a zkoušek. Tento předpoklad lze učinit, pokud je dostatečně zajištěna regulace množství vody v kalibračním vzduchu a v ředicím vzduchu, nebo pokud je odstraněno dostatečné množství vody z kalibračního vzduchu a ředicího vzduchu. Následující tabulka uvádí příklady přípustných rozsahů rosných bodů ředicího vzduchu ve vztahu k rosným bodům kalibračního vzduchu.

Tabulka A.7.4

Příklady rosných bodů ředicího vzduchu a kalibračního vzduchu, pro které lze předpokládat konstantu M mix

Pokud kalibrace Tdew (°C) je...

lze předpokládat tuto konstantu Mmix (g/mol)

pro následující rozsahy Tdew (°C) během zkoušek emisí (1)

suchá

28,96559

suchá do 18

0

28,89263

suchá do 21

5

28,86148

suchá do 22

10

28,81911

suchá do 24

15

28,76224

suchá do 26

20

28,68685

– 8 do 28

25

28,58806

12 do 31

30

28,46005

23 do 34

A.7.6.4   Kalibrace SSV

a)

Molární přístup. Pro kalibraci průtokoměru SSV se provedou tyto kroky:

i)

Vypočítá se Reynoldsovo číslo Re# pro každý referenční molární průtok za použití průměru hrdla Venturiho trubice d t. Protože k výpočtu hodnoty Re# je nutná dynamická viskozita μ, lze s použitím osvědčeného technického úsudku využít model specifické viskozity pro určení μ u kalibračního plynu (obvykle vzduch). Alternativně lze pro aproximaci μ použít model tří koeficientů viskozity podle Sutherlanda:

Image

(A.7–66)

kde:

d t

=

průměr hrdla SSV [m]

M mix

=

molární hmotnost směsi [kg/mol]

Image

=

referenční molární průtok [mol/s]

a při použití modelu tří koeficientu viskozity podle Sutherlanda:

Formula

(A.7-67)

kde:

μ

=

dynamická viskozita kalibračního plynu [kg/(m·s)]

μ 0

=

referenční viskozity podle Sutherlanda [kg/(m·s)]

S

=

Sutherlandova konstanta [K]

T 0

=

Sutherlandova referenční teplota [K]

T in

=

absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

Table A.7.5

Modelové parametry tří koeficientů viskozity podle Sutherlanda

Ply (2)

μ0

T0

S

Teplotní rozpětí s odchylkou max. ± 2 %

Mezní tlak

 

kg /(m·s)

K

K

K

kPa

Vzduch

1,716 x 10-5

273

111

170 do 1 900

≤ 1 800

CO2

1,370 × 10–5

273

222

190 do 1 700

≤ 3 600

H2O

1,12 × 10-5

350

1 064

360 do 1 500

≤ 10 000

O2

1,919 × 10–5

273

139

190 do 2 000

≤ 2 500

N2

1,663 × 10–5

273

107

100 do 1 500

≤ 1 600

ii)

Vytvoří se rovnice C d v závislosti na Re# za použití párových hodnot (Re# , C d). C d se vypočítá podle rovnice (A.7-61), přičemž C f se získá z rovnice (A.7-62), případně lze použít jiné matematické vyjádření, včetně polynom nebo mocninové řady. Následující rovnice je příkladem běžně používaného matematického vyjádření pro C d a Re# ;

Formula

(A.7-68)

iii)

Pro účely určení nejvhodnějších koeficientů pro rovnici se provede regresní analýza metodou nejmenších čtverců a vypočítají se regresní statistika rovnice, směrodatná chyba odhadu (SEE) a koeficient určení r 2 , podle dodatku A.2 přílohy 4B;

iv)

 Pokud rovnice splňuje kritéria

Image

(nebo

Image

) a r 2 ≥ 0,995, lze rovnici použít pro určení C d pro zkoušku emisí, podle popisu v písm. b) bodu A.7.4.3;

v)

Pokud kritéria SEE a r 2 nejsou splněna, lze použít osvědčený technický úsudek pro vypuštění kalibračních bodů pro účely splnění regresní statistiky. Ke splnění kritérií je nutné použít nejméně sedm kalibračních bodů.

vi)

Pokud se vypuštěním bodů nevyloučí odlehlé hodnoty, je třeba přijmout korektivní opatření. Například zvolí se jiné matematické vyjádření pro rovnice C d ve vztahu k Re# , ověří se těsnost nebo se zopakuje kalibrace. Je-li nutné zopakovat tento proces, použijí se pro měření užší tolerance a ponechá se více času na stabilizaci průtoku.

vii)

Jakmile rovnice splňuje regresní kritéria, lze ji použít pouze pro určení průtoků, které jsou v rozsahu referenčních průtoků použitých pro splnění regresních kritérií rovnice pro C d ve vztahu k Re# .

A.7.6.5   Kalibrace CFV

a)

Molární přístup. Některé průtokoměry sestávají z jediné Venturiho trubice a některé z několika těchto trubic s tím, že různé kombinace Venturiho trubic se používají k měření různých průtoků. V případě průtokoměrů CFV, které jsou tvořeny několika Venturiho trubicemi, lze buď kalibrovat každou z těchto trubic pro určení výtokového koeficientu Cd pro každou trubici, nebo lze kalibrovat každou kombinaci těchto trubic jako jeden celek. V případě, že se kalibruje kombinace Venturiho trubic, použije se součet aktivní plochy hrdel trubic jako At, druhá odmocnina součtu druhých mocnin průměrů hrdel Venturiho trubic jako dt, a poměr průměrů hrdel Venturiho trubic k průměrům vstupů jako poměr druhé odmocniny součtu aktivních průměrů Venturiho trubic (dt) k průměru společného vstupu do všech Venturiho trubic (D). Pro určení Cd u jediné Venturiho trubice nebo jediné kombinace Venturiho trubic se postupuje takto:

i)

S údaji shromážděnými v každém kalibračním bodě se pomocí rovnice (A.7-60) vypočítá individuální C d pro každý bod,

ii)

Pomocí rovnic (A.2-1) a (A.2-2) se vypočítají střední hodnoty a směrodatné odchylky hodnot C d,

iii)

Pokud je směrodatná odchylka všech hodnot C d nižší nebo rovna 0,3 % střední hodnoty C d, poté se v rovnici (A.7-43) použije střední hodnota C d a CFV se použije pouze do nejnižší hodnoty r naměřené během kalibrace,

Formula

(A.7-69)

iv)

Pokud směrodatná odchylka všech hodnot C d překročí 0,3 % střední hodnoty C d, vypustí se hodnoty C d odpovídající v daném bodě sběru nejnižší hodnotě r,

v)

Pokud je zbývající počet bodů sběru údajů nižší než sedm, je nutné přijmout opatření a ověřit kalibrační údaje, případně zopakovat kalibraci. Pokud se zopakuje proces kalibrace, doporučuje se zkontrolovat těsnost systému, použít užší tolerance pro měření a poskytnout delší čas na stabilizaci,

vi)

Pokud je počet zbývajících hodnot C d sedm nebo vyšší, je nutné znovu vypočítat střední hodnotu a směrodatnou odchylku zbývajících hodnot C d,

vii)

Je-li směrodatná odchylka zbývajících hodnot C d nižší nebo rovna 0,3 % střední hodnoty zbývajících C d, poté se v rovnici (A.7-43) použije střední hodnota C d a hodnoty CFV se použijí pouze do nejnižší hodnoty r spojené se zbývajícími C d,

viii)

Pokud směrodatná odchylka zbývajících C d stále překračuje 0,3 % středních hodnot C d, zopakují se kroky uvedené v písm. a) pododst. iv) až xiii).

(1)  Rozsah je platný pro všechny kalibrace a zkoušky emisí při rozsahu atmosférického tlaku (80 000 do 103 325) kPa.

(2)  Parametry v tabulce se použijí pouze pro uvedené čisté plyny. Parametry pro výpočet viskozit směsí plynu se nesmí kombinovat.

Dodatek A.7.2

Korekce posunu

A.7.7.1   Oblast působnosti a frekvence

Výpočty v tomto dodatku 2 se provádí k určení toho, zda posun u analyzátoru plynů může zneplatnit výsledky zkušebního intervalu. Pokud posun nezneplatní výsledky zkušebního intervalu, korigují se odezvy analyzátoru plynu ve zkušebním intervalu posunem podle tohoto dodatku 2. Odezvy analyzátoru plynu korigované posunem se použijí při všech dalších výpočtech emisí. Přijatelná mez pro posun analyzátoru během zkušebního intervalu je uvedena v bodě 8.2.2.2.

A.7.7.2   Principy korekce

Při výpočtech podle tohoto dodatku 2 se používají odezvy analyzátoru plynu pro určení referenčních koncentrací analytických plynů nulovacích a pro plný rozsah, zjištěné před a po zkušebním intervalu. Tyto výpočty slouží pro korekci odezvy analyzátoru, zaznamenané během zkušebního intervalu. Korekce je založena na střední odezvě analyzátoru na referenční plyny nulovací a pro plný rozsah a rovněž na referenčních koncentracích samotných plynů nulovacího a pro plný rozsah. Ověření a korekce posunem se provedou takto:

A.7.7.3   Ověření posunu

Po provedení všech ostatních korekcí, s výjimkou korekce posunem, u všech signálů analyzátoru plynů se vypočítají emise specifické pro brzdu podle bodu A.7.5 dodatku A.7 přílohy 4B. Poté se všechny signály analyzátoru plynu korigují posunem podle tohoto dodatku. Přepočítají se emise specifické pro brzdu při použití všech signálů analyzátoru plynů korigovaných posunem. Ověří se správnost výsledků emisí specifických pro brzdu a v protokolu se uvedou před a po provedení korekce posunem podle bodu 8.2.2.2.

A.7.7.4   Korekce posunu

Každý analyzátor plynu se koriguje takto:

a)

 Každá zaznamenaná koncentrace x i se koriguje pro kontinuální odběr nebo pro odběr dávkami

Formula

;

b)

Korekce posunem se provádí pomocí této rovnice:

Formula

kde:

x idriftcor= koncentrace korigovaná posunem [μmol/mol]

x refzero= referenční koncentrace nulovacího plynu, která je obvykle nula (není-li známo, že by byla jiná) [μmol/mol]

x refspan= referenční koncentrace plynu pro plný rozsah [μmol/mol]

x prespan= odezva analyzátoru plynu na koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah před zkušebním intervalem [μmol/mol]

x postspan= odezva analyzátoru plynu na koncentraci kalibračního plynu pro plný rozsah po zkušebním intervalu [μmol/mol]

x i nebo

Formula

= zaznamenaná koncentrace, tj. naměřená během zkoušky před korekcí posunem [μmol/mol]

x prezero= odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu před zkušebním intervalem [μmol/mol]

x postzero= odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu po zkušebním intervalu [μmol/mol]

c)

U koncentrací před zkušebním intervalem se použijí koncentrace, které byly určeny nejčerstvěji před zkušebním intervalem. U některých zkušebních intervalů mohla nastat situace, kdy nejčerstvější určení proběhlo před jedním či více předchozími zkušebními intervaly;

d)

U koncentrací po zkušebním intervalu se použijí koncentrace, které byly určeny nejčerstvěji po zkušebním intervalu. U některých zkušebních intervalů mohla nastat situace, kdy nejčerstvější určení proběhlo po jednom či více následujících zkušebních intervalech;

e)

Pokud před zkouškou nebyla zaznamenána odezva analyzátoru na koncentraci plynu pro plný rozsah x prespan, nastaví se hodnota x prespan jako rovna referenční koncentraci na kalibrační plyn pro plný rozsah: x prespan = x refspan;

f)

Pokud před zkouškou nebyla zaznamenána odezva analyzátoru na koncentraci nulovacího plynu x prezero, nastaví se hodnota x prezero jako rovna referenční koncentraci na nulovací plyn: x prezero = x refzero;

g)

Referenční koncentrace nulovacího plynu x refzero je obvykle nula: x refzero = 0 μmol/mol. V některých případech se však může stát, že hodnota x refzero je nenulovou koncentrací. Například pokud je analyzátor CO2 vynulován pomocí okolního vzduchu, lze použít výchozí koncentraci CO2 v okolním vzduchu, která je 375 μmol/mol. V takovém případě je x refzero 375 μmol/mol. V případě, že analyzátor není vynulován pomocí nulovacího plynu x refzero, nastaví se analyzátor tak, aby jeho výstupem byla skutečná koncentrace x refzero. Například pokud x refzero je 375 μmol/mol, nastaví se analyzátor tak, aby jeho výstupem byla hodnota 375 μmol/mol, když jím prochází nulovací plyn.

Dodatek A.8

Výpočet emisí na základě hmotnosti

A.8.0   Převody značek

A.8.0.1   Všeobecné značky

Dodatek A.8

Dodatek A.7

Jednotka

Veličina

b, D 0

a 0

def. (3)

pořadnice regresní přímky s osou y

m

a 1

def. (3)

sklon regresní přímky

A/F st

 

—

stechiometrický poměr vzduchu a paliva

C d

C d

—

koeficient výtoku

c

x

ppm, % obj

koncentrace (μmol/mol = ppm)

c d

1

ppm, % obj

koncentrace na suchém základě

c w

1

ppm, % obj

koncentrace na vlhkém základě

c b

1

ppm, % obj

koncentrace pozadí

D

x dil

—

ředicí faktor (2)

D 0

 

m3/ot

pořadnice na ose souřadnic příslušející kalibrační funkci PDP

d

d

m

průměr

d V

 

m

průměr hrdla Venturiho trubice

e

e

g/kWh

základ emisí specifických na brzdě

e gas

e gas

g/kWh

specifické emise plynných složek

e PM

e PM

g/kWh

specifické emise částic

E

1 – PF

%

účinnost konverze (PF = penetrační frakce)

F s

 

—

stechiometrický faktor

f c

 

—

faktor uhlíku

H

 

g/kg

absolutní vlhkost

K V

 

Formula

kalibrační funkce CFV

k f

 

m3/kg fuelm3/kg paliva

specifický faktor paliva

k h

 

—

korekční faktor vlhkosti pro NOx pro vznětové motory

k Dr

k Dr

—

korekční faktor regenerace dolů

k r

k r

—

multiplikativní faktor regenerace

k Ur

k Ur

—

korekční faktor regenerace nahoru

k w,a

 

—

korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro nasávaný vzduch

k w,d

 

—

korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch

k w,e

 

—

korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro zředěný výfukový plyn

k w,r

 

—

korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro surový výfukový plyn

μ

μ

kg/(m·s)

dynamická viskozita

M

M

g/mol

molární hmotnost (3)

M a

1

g/mol

molární hmotnost nasávaného vzduchu

M e

1

g/mol

molární hmotnost výfukových plynů

M gas

M gas

g/mol

molární hmotnost plynných složek

m

m

kg

hmotnost

q m

Image

kg/s

hmotnostní průchod

m d

1

kg

hmotnost vzorku ředicího vzduchu prošlého filtry pro odběr vzorku částic

m ed

1

kg

celková hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus

m edf

1

kg

hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu za zkušební cyklus

m ew

1

kg

celková hmotnost výfukového plynu za cyklus

m f

1

mg

hmotnost odebraného vzorku částic

m f,d

1

mg

hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu

m gas

m gas

g

hmotnost plynných emisí za zkušební cyklus

m PM

m PM

g

hmotnost emisí částic za zkušební cyklus

m se

1

kg

hmotnost vzorku výfukových plynů za zkušební cyklus

m sed

1

kg

hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel ředicím tunelem

m sep

1

kg

hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic

m ssd

 

kg

hmotnost sekundárního ředicího vzduchu

n

f n

min–1

otáčky motoru

n p

 

r/s

otáčky čerpadla PDP

P

P

kW

výkon

p

p

kPa

tlak

p a

 

kPa

atmosférický tlak suchého vzduchu

p b

 

kPa

celkový atmosférický tlak

p d

 

kPa

tlak nasycených par ředicího vzduchu

p p

p abs

kPa

absolutní tlak

p r

p H2O

kPa

tlak vodních par

p s

 

kPa

atmosférický tlak suchého vzduchu

1 – E

PF

%

penetrační frakce

q mad

Image

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu

q maw

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu

q mCe

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok uhlíku v surovém výfukovém plynu

q mCf

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok uhlíku do motoru

q mCp

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok uhlíku v systému s ředěním části toku

q mdew

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu

q mdw

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok ředicího vzduchu ve vlhkém stavu

q medf

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu

q mew

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu

q mex

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok vzorku odebraného z ředicího tunelu

q mf

 (1)

kg/s

hmotnostní průtok paliva

q mp

 (1)

kg/s

průtok vzorku výfukového plynu do systému s ředěním části toku

qV

Image

m3/s

objemový průtok

q VCVS

 (1)

m3/s

objemový průtok CVS

q Vs

 (1)

dm3/min

systémový průtok analyzátoru výfukových plynů

qVt

 (1)

cm3/min

průtok sledovacího plynu

ρ

ρ

kg/m3

specifická hmotnost

ρ e

 

kg/m3

hustota výfukových plynů

r d

DR

—

ředicí poměr (2)

RH

 

%

relativní vlhkost

r D

β

m/m

poměr průměrů (systém CVS)

r p

 

—

poměr tlaku SSV

Re

Re#

—

Reynoldsovo číslo

б

б

—

směrodatná odchylka

T

T

°C

teplota

T a

 

K

absolutní teplota

t

t

s

čas

Δt

Δt

s

časový interval

u

 

—

poměr mezi hustotami složky plynu a výfukových plynů

V

V

m3

objem

qV

Image

m3/s

objemový průtok

V 0

 

m3/r

objemový průtok PDP načerpaný za otáčku

W

W

kWh

práce

W act

W act

kWh

skutečná práce ve zkušebním cyklu

WF

WF

—

váhový faktor

w

w

g/g

podíl hmotnosti

X 0

K s

s/ot

kalibrační funkce PDP

Formula

Formula

 

aritmetický střed?

A.8.0.2   Indexy

Dodatek A.8 (4)

Dodatek A.7

Veličina

act

act

skutečná veličina

i

 

okamžité měření (např. 1 Hz)

 

i

jednotlivá veličina ze série

A.8.0.3   Značky a zkratky chemických složek (použitých rovněž jako indexy)

Dodatek A.8

Dodatek A.7

Veličina

Ar

Ar

argon

C1

C1

uhlík, ekvivalentní uhlíku 1

CH4

CH4

methan

C2H6

C2H6

ethan

C3H8

C3H8

propan

CO

CO

oxid uhelnatý

CO2

CO2

oxid uhličitý

DOP

DOP

dioktylftalát

HC

HC

uhlovodík

H2O

H2O

voda

NMHC

NMHC

uhlovodíky jiné než methan

NOx

NOx

oxidy dusíku

NO

NO

oxid dusnatý

NO2

NO2

oxid dusičitý

PM

PM

pevné částice

S

S

síra

A.8.0.4   Značky a zkratky složení paliva

Dodatek A.8 (5)

Dodatek A.7 (6)

Veličina

wC  (8)

wC  (8)

obsah uhlíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

w H

w H

obsah vodíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

w N

w N

obsah dusíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

w O

w O

obsah kyslíku v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

w S

w S

obsah síry v palivu, hmotnostní podíl [g/g] nebo [% hmotnosti]

α

α

atomový poměr vodíku k uhlíku (H/C)

ε

β

atomový poměr kyslíku k uhlíku (O/C) (7)

γ

γ

atomový poměr síry k uhlíku (S/C)

δ

δ

atomový poměr dusíku k uhlíku (N/C)

A.8.1   Základní parametry

A.8.1.1   Určení koncentrací methanu a uhlovodíků jiných než methan

Výpočet NMHC a CH4 závisí na použité kalibrační metodě. Analyzátor FID pro měření bez separátoru NMC se kalibruje propanem. Pro kalibraci analyzátoru FID, který je použit v sérii se separátorem NMC jsou přípustné tyto metody:

a)

kalibrační plyn – propan; propan obtéká NMC;

b)

kalibrační plyn – methan; methan protéká NMC

Koncentrace NMHC (c NMHC [-]) a CH4 (c CH4 [-]) se vypočítají takto pro písm. a):

Formula

(A.8-1a)

Formula

(A.8-2a)

Koncentrace NMHC a CH4 se pro písm. b) vypočtou takto:

Formula

(A.8-1b)

Formula

(A.8-2b)

kde:

c HC(w/NMC)

=

koncentrace HC, když vzorek plynu protéká NMC [ppm]

c HC(w/oNMC)

=

koncentrace HC, když vzorek plynu obtéká NMC [ppm]

RF CH4[THC-FID]

=

faktor odezvy methanu určený podle bodu 8.1.10.1.4 [-]

E CH4

=

účinnost methanu určená podle bodu 8.1.10.1.3 [-]

E C2H6

=

účinnost ethanu určená podle bodu 8.1.10.1.3 [-]

Pokud je RFCH4[THC-FID] < 1,05, lze jej v rovnicích A.8-1a, A.8-1b

a A.8-2b vynechat.

Emise NMHC (uhlovodíky jiné než methan) lze aproximovat na 98 % THC (celkového množství uhlovodíků).

A.8.2   Surové plynné emise

A.8.2.1   Plynné emise

A.8.2.1.1   Zkoušky s ustálenými stavy

Pro každý režim i zkoušky s ustálenými stavy se vypočítá podíl plynných emisí q mgas,i . Koncentrace plynných emisí se vynásobí jejich příslušným průtokem:

Formula

(A.8-3)

q mgas,i

=

poměr emisí v režimu i při zkoušce s ustálenými stavy [g/h]

k

=

1 pro c gasr,w,i v [ppm] a k = 10 000 pro c gasr,w,i v [% objem.]

k h

=

korekční faktor pro NOx [-], platný pro výpočet emisí NOx (viz bod A.8.2.2)

u gas

=

specifický faktor složky nebo poměr hustot plynné složky a výfukového plynu [-]; vypočítá se pomocí rovnic (A.8-12) nebo (A.8-13)

q mew,i

=

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu v režimu i [kg/s]

c gas,i

=

koncentrace emisí v surovém výfukovém plynu v režimu I ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.]

A.8.2.1.2   Zkušební cykly s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy

Celková hmotnost plynných emisí za zkoušku m gas [g/zkouška] se vypočítá vynásobením časově seřazených okamžitých koncentrací a průtoků výfukového plynu a integrováním za celý zkušební cyklus podle této rovnice:

Formula

(A.8-4)

kde:

f

=

frekvence sběru údajů [Hz]

k h

=

korekční faktor pro NOx [-], platný pro výpočet emisí NOx

k

=

1 pro c gasr,w,i v [ppm] a k = 10 000 pro c gasr,w,i v [% objem.]

u gas

=

specifický faktor složky [-] (viz bod A.8.2.4)

N

=

počet měření [-]

q mew,i

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

c gas,i

=

okamžitá koncentrace emisí v surovém výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.]

V následujících bodech je ukázán výpočet potřebných veličin (c gas,i , u gas a q mew,i ).

A.8.2.2   Konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav

Pokud se emise měří v suchém stavu, změřená koncentrace c d se převede na koncentraci ve vlhkém stavu c w podle následující obecné rovnice:

Formula

(A.8-5)

kde:

k w

=

faktor konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav [-]

c d

=

koncentrace emisí v suchém stavu [ppm] nebo [% objem.]

V případě úplného spalování se faktor konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav u surového výfukového plynu označuje jako k w,a [-] a vypočítá se takto:

Formula

(A.8-6)

kde:

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

q mf,i

=

okamžitý průtok paliva [kg/s]

q mad,i

=

okamžitý průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu [kg/s]

p r

=

tlak vody za chladičem [kPa]

p b

=

celkový barometrický tlak [kPa]

w H

=

obsah vodíku v palivu [% hmot.]

k f

=

přídavný spalovací objem [m3/kg paliva]

kde:

Formula

(A.8-7)

kde:

w H

=

obsah vodíku v palivu [% hmot.]

w N

=

obsah dusíku v palivu [% hmot.]

w O

=

obsah kyslíku v palivu [% hmot.]

V rovnici (A.8-6) lze odhadnout poměr p r / p b:

Formula

(A.8-8)

V případě neúplného spalování (bohaté směsi paliva a vzduchu) a rovněž při zkouškách emisí bez přímého měření průtoku vzduchu se upřednostňuje druhá metoda výpočtu k w,a:

Formula

(A.8-9)

kde:

c CO2

=

koncentrace CO2 v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [% objem.]

c CO

=

koncentrace CO v surovém výfukovém plynu v suchém stavu ppm]

p r

=

tlak vody za chladičem [kPa] (viz rovnice (A.8-9))

p b

=

celkový barometrický tlak [kPa] (viz rovnice (A.8-9))

α

=

molární poměr uhlíku k vodíku [-]

k w1

=

vlhkost nasávaného vzduchu [-]

Formula

(A.8-10)

A.8.2.3   Korekce vlhkosti a teploty u NOx

Protože emise NOx jsou závislé na vlastnostech okolního vzduchu, musí se koncentrace NOx korigovat z hlediska okolní teploty a vlhkosti faktory k h [-] podle následující rovnice. Toto je faktor pro rozsah vlhkosti mezi 0 a 25 g H2O/kg suchého vzduchu.

Formula

(A.8-11)

kde:

H a= vlhkost nasávaného vzduchu g H2O/kg suchého vzduchu]

A.8.2.4   specifický faktor složky u

A.8.2.4.1   Tabulkové hodnoty

Některými zjednodušeními rovnic (předpokladem hodnoty λ a podmínek pro nasávaný vzduch podle následující tabulky) v bodě A.8.2.4.2 lze vypočítat hodnotu u gas (viz bod A.8.2.1). Hodnoty u gas jsou uvedeny v tabulce A.8.1.

Tabulka A.8.1

Hodnoty u surového výfukového plynu a hustoty složek (hodnoty u jsou počítány pro koncentrace emisí vyjádřené v ppm)

Plyn

NOx

CO

HC

CO2

O2

CH4

ρ gas [kg/m3]

2,053

1,250

0,621

1,9636

1,4277

0,716

Palivo

ρ e [kg/m3]

Koeficient u gas při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa

Motorová nafta

1,2939

0,001587

0,000966

0,000479

0,001518

0,001103

0,000553

A.8.2.4.2   Vypočítané hodnoty

Specifický faktor složky u gas,i lze vypočítat pomocí poměru hustoty složky a výfukového plynu, případně pomocí odpovídajícího poměru molárních hmotností:

Formula

(A.8-12)

nebo

Formula

(A.8-13)

kde:

M gas

=

molární hmotnost složky plynu [g/mol]

M e,i

=

okamžitá molární hmotnost surového výfukového plynu ve vlhkém stavu [g/mol]

ρ gas

=

hustota složky plynu [kg/m3]

ρ e,I

=

okamžitá hustota surového výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/m3]

Molární hmotnost výfukového plynu M e,I se odvodí pro obecné složení paliva CHαOεNδSγ, za předpokladu úplného spalování, takto:

Formula

(A.8-14)

kde:

q mf,i

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

q maw,i

=

okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu [kg/s]

α

=

molární poměr vodíku k uhlíku [-]

δ

=

molární poměr dusíku k uhlíku [-]

ε

=

molární poměr kyslíku k uhlíku [-]

γ

=

atomový poměr síry k uhlíku [-]

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

M a

=

molekulární hmotnost nasávaného vzduchu = 28,965 g/mol

Okamžitá hustota surového výfukového plynu r e,i [kg/m3] se odvodí takto:

Formula

(A.8-15)

kde:

q mf,I

=

okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s]

q mad,I

=

okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu v suchém stavu [kg/s]

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

k f

=

přídavný spalovací objem [m3/kg paliva] (viz rovnice A.8-7)

A.8.2.5   Hmotnostní průtok výfukového plynu

A.8.2.5.1   Metoda měření průtoku vzduchu a paliva

Vhodnými průtokoměry se měří průtok vzduchu a paliva. Okamžitý průtok výfukového plynu q mew,i [kg/s] se vypočítá podle vztahu:

Formula

(A.8-16)

kde:

q maw,i

=

okamžitý hmotnostní průtok nasávaného vzduchu [kg/s]

q mf,i

=

okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s]

A.8.2.5.2   Metoda měření pomocí sledovacího plynu

Tato metoda zahrnuje měření koncentrace sledovacího plynu ve výfukovém plynu. Okamžitý průtok výfukového plynu q mew,i [kg/s] se vypočítá podle vztahu:

Formula

(A.8-17)

kde:

q Vt

=

průtok sledovacího plynu [m3/s]

c mix,I

=

okamžitá koncentrace sledovacího plynu po smíchání [ppm]

ρ e

=

hustota surového výfukového plynu [kg/m3]

c b

=

koncentrace pozadí sledovacího plynu v nasávaném vzduchu [ppm]

Koncentraci pozadí sledovacího plynu c b je možno určit jako průměrnou hodnotu z koncentrace pozadí změřené bezprostředně před zkouškou a po zkoušce. Je-li koncentrace pozadí menší než 1 % koncentrace sledovacího plynu po smísení c mix,i při nejvyšším průtoku výfukového plynu, je možno koncentraci pozadí nebrat v úvahu.

A.8.2.5.3   Metoda měření průtoku vzduchu a poměru vzduchu k palivu

Touto metodou se určuje výpočet hmotnostního průtoku výfukového plynu z průtoku vzduchu a z poměru vzduchu k palivu. Okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu q mew,i [kg/s] se vypočítá podle vztahu:

Formula

(A.8-18)

kde:

Formula

(A.8-19)

Formula

(A.8-20)

kde:

q maw,I

=

hmotnostní průtok nasávaného vzduchu ve vlhkém stavu [kg/s]

A/F st

=

stechiometrický poměr vzduchu a paliva [-]

l I

=

okamžitý poměr přebytečného vzduchu [-]

c Cod

=

koncentrace CO v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [ppm]

c CO2d

=

koncentrace CO2 v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [%]

c HCw

=

koncentrace HC v surovém výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm C1]

a

=

molární poměr vodíku k uhlíku [-]

d

=

molární poměr dusíku k uhlíku [-]

e

=

molární poměr kyslíku k uhlíku [-]

g

=

atomový poměr síry k uhlíku [-]

A.8.2.5.4   Metoda bilance uhlíku, postup jednoho kroku

Následující postup jednoho kroku lze použít pro výpočet hmotnostní průtoku výfukového plynu ve vlhkém stavu q mew,i [kg/s]:

Formula

(A.8-21)

kde faktor uhlíku fc [-] je dán vztahem:

Formula

(A.8-22)

kde:

q mf,i

=

okamžitý hmotnostní průtok paliva [kg/s]

w C

=

obsah uhlíku v palivu [% hmot.]

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

k fd

=

přídavný spalovací objem v suchém stavu [m3/kg paliva]

c CO2d

=

koncentrace CO2 v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [%]

c CO2d,a

=

koncentrace CO2 v okolním vzduchu v suchém stavu [%]

c Cod

=

koncentrace CO v surovém výfukovém plynu v suchém stavu [ppm]

c HCw

=

koncentrace HC v surovém výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm]

a faktor k fd [m3/kg paliva], který se vypočte v suchém stavu odečtením vody vytvořené spalováním od k f :

Formula

(A.8-23)

kde:

k f

=

specifický faktor paliva z rovnice (A.8-7) [m3/kg paliva]

w H

=

obsah vodíku v palivu [% hmot.]

A.8.3   Zředěné plynné emise

A.8.3.1   Hmotnost plynných emisí

A.8.3.1.1   Měření emisí s ředěním plného toku (CVS)

Hmotnostní průtok výfukového plynu se měří systémem odběru s konstantním objemem (CVS), který může používat objemové dávkovací čerpadlo (PDP), Venturiho trubici s kritickým průtokem (CFV) nebo Venturiho trubici s podzvukovým prouděním (SSV).

U systémů s konstantním hmotnostním průtokem (tj. s výměníkem tepla) se hmotnost znečišťujících látek m gas [g/zkouška] určí podle vztahu:

Formula

(A.8-24)

kde:

u gas

=

poměr hustotou složky výfukového plynu a hustotou vzduchu podle tabulky A.8.2 nebo vypočtený pomocí rovnice (A.8-35) [-]

c gas

=

střední korigovaná koncentrace pozadí složky ve vlhkém stavu [ppm], případě [% objem.]

k h

=

korekční faktor pro NOx [-], platný pro výpočet emisí NOx

k

=

1 pro c gasr,w,i v [ppm] a k = 10 000 pro c gasr,w,i v [% objem.]

m ed

=

celková hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus [kg/zkouška]

U systémů s kompenzací průtoku (bez výměníku tepla) se hmotnost znečišťujících látek m gas [g/zkouška] určí výpočtem okamžitých hmotností emisí, integrací a korekcí pozadím podle této rovnice:

Formula

(A.8-25)

kde:

c e

=

koncentrace emisí zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.]

c d

=

koncentrace emisí v ředicím vzduchu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.]

m ed,i

=

hmotnost zředěného výfukového plynu za zkušební interval i [kg]

m ed

=

celková hmotnost zředěného výfukového plynu za celý cyklus [kg]

u gas

=

hodnoty z tabulky A.8.2 [-]

D

=

faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodě A.8.3.2.2) [-]

k h

=

korekční faktor pro NOx [-], platný pro výpočet emisí NOx

k

=

1 pro ci v [ppm] a k = 10 000 pro c v [% objem.]

Koncentrace c gas, c e a c d mohou být buď naměřené hodnoty v odebraném vzorku (do jímacího vaku, avšak nelze použít u NOx a HC) nebo průměrované hodnoty integrované z kontinuálního měření. Rovněž hodnotu m ed,i je nutné zprůměrovat integrací za zkušební cyklus.

V následujících bodech je ukázán výpočet potřebných veličin (c e, u gas a m ed).

A.8.3.2   Konverze koncentrace v suchém stavu na vlhký stav

Všechny koncentrace v bodě A.8.3.2 se převedou pomocí rovnice (A.8-5) (Formula).

A.8.3.2.1   Zředěný výfukový plyn

Všechny koncentrace naměřené v suchém stavu se převedou na koncentrace ve vlhkém stavu pomocí jedné z následujících rovnic:

Formula

(A.8-26)

nebo

Formula

(A.8-27)

kde:

k w,e

=

faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro zředěný výfukový plyn [-]

a

=

molární poměr vodíku k uhlíku v palivu [-]

c CO2w

=

koncentrace CO2 ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [% objem.]

c CO2d

=

koncentrace CO2 ve zředěném výfukovém plynu v suchém stavu [% objem.]

Korekční faktor konverze suchého na vlhký stav k w2 zohledňuje obsah vody v nasávaném vzduchu i v ředicím vzduchu:

Formula

(A.8-28)

kde:

H a

=

vlhkost nasávaného vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

H d

=

vlhkost ředicího vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

D

=

faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodu A.8.3.2.2) [-]

A.8.3.2.2   Faktor ředění

Faktor ředění [-] (jenž je nutný pro korekci pozadím a výpočet k w2 ) se vypočítá takto:

Formula

(A.8-29)

kde:

F S

=

stechiometrický faktor [-]

c CO2,e

=

koncentrace CO2 ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [% objem.]

c HC,e

=

koncentrace HC ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm C1]

c CO,e

=

koncentrace CO ve zředěném výfukovém plynu ve vlhkém stavu [ppm]

Stechiometrický faktor se vypočte takto:

Formula

(A.8-30)

kde:

a= molární poměr vodíku k uhlíku v palivu [-]

Jestliže není složení paliva známo, mohou se použít tyto stechiometrické faktory: F S (vznětové motory) = 13,4

Pokud se průtok výfukového plynu měří přímo, lze faktor ředění D [-] vypočítat takto:

Formula

(A.8-31)

kde:

q VCVS

=

objemový průtok zředěného výfukového plynu [m3/s]

q Vew

=

objemový průtok surového výfukového plynu [m3/s]

A.8.3.2.3   Ředicí vzduch

Formula

(A.8-32)

kde

Formula

(A.8-33)

kde:

H d= vlhkost ředicího vzduchu [g H2O/kg suchého vzduchu]

A.8.3.2.4   Určení koncentrace korigované pozadím

K určení netto koncentrace znečišťujících látek se průměrné koncentrace pozadí plynných znečišťujících látek v ředicím vzduchu odečtou od měřených koncentrací. Průměrné hodnoty koncentrací pozadí se určí metodou vaků pro jímání vzorku nebo kontinuálním měřením a integrací. Použije se tato rovnice:

Formula

(A.8-34)

kde:

c gas

=

netto koncentrace plynné znečišťující látky [ppm] nebo [% objem.]

c gas,e

=

koncentrace emisí zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.]

c d

=

koncentrace emisí v ředicím vzduchu ve vlhkém stavu [ppm] nebo [% objem.]

D

=

faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodě A.8.3.2.2) [-]

A.8.3.3   Specifický faktor složky u

Specifický faktor složky u gas zředěného plynu lze vypočítat buď pomocí následující rovnice nebo jej vzít z tabulky A.8.2. U hustoty zředěného výfukového plynu v tabulce A.8.2 se předpokládá, že je rovna hustotě vzduchu.

Formula

(A.8-35)

kde:

M gas

=

molární hmotnost složky plynu [g/mol]

M d,w

=

molární hmotnost zředěného výfukového plynu [g/mol]

M da,w

=

molární hmotnost ředicího vzduchu [g/mol]

M r,w

=

molární hmotnost surového výfukového plynu [g/mol]

D

=

faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodě A.8.3.2.2) [-]

Tabulka A.8.2

Hodnoty u zředěného výfukového plynu a hustoty složek (hodnoty u jsou počítány pro koncentrace emisí vyjádřené v ppm)

Plyn

NOx

CO

HC

CO2

O2

CH4

r gas [kg/m3]

2,053

1,250

0,621

1,9636

1,4277

0,716

Palivo

r e [kg/m3]

Koeficient u gas při λ = 2, suchý vzduch, 273 K, 101,3 kPa

Motorová nafta

1,293

0,001588

0,000967

0,000480

0,001519

0,00110

0,000553

A.8.3.4   Výpočet hmotnostního průtoku výfukového plynu

A.8.3.4.1   Systém PDP-CVS

Hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu [kg/zkouška] za celý cyklus se vypočte následujícím způsobem, pokud se teplota zředěného výfukového plynu med udržuje v průběhu celého cyklu na konstantní hodnotě v rozmezí ± 6 K použitím výměníku tepla:

Formula

(A.8-36)

kde:

V 0

=

objem plynu načerpaného za otáčku při podmínkách zkoušky [m3/ot]

n P

=

celkový počet otáček čerpadla za zkoušku [ot/zkouška]

p p

=

absolutní tlak na vstupu do čerpadla [kPa]

Formula

=

průměrná teplota zředěného výfukového plynu u vstupu čerpadla [K]

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kPa

Pokud je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se hmotnost zředěného výfukového plynu m ed,i [kg] za interval zkoušky takto:

Formula

(A.8-37)

kde:

V 0

=

objem plynu načerpaného za otáčku při podmínkách zkoušky [m3/ot]

p p

=

absolutní tlak na vstupu do čerpadla [kPa]

n P,i

=

celkový počet otáček čerpadla za časový interval i [ot/Δt]

Formula

=

průměrná teplota zředěného výfukového plynu u vstupu čerpadla [K]

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kPa

A.8.3.4.2   Systém CFV-CVS

Hmotnostní průtok během celého cyklu m ed [g/zkouška] se vypočítá podle následujícího vztahu za předpokladu, pokud se teplota zředěného výfukového plynu udržuje po celý cyklus v rozmezí ±11 K použitím výměníku tepla:

Formula

(A.8-38)

kde:

t

=

doba trvání cyklu [s]

K V

=

kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým prouděnímFormula

p p

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kPa]

T

=

absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kPa

Pokud je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se hmotnost zředěného výfukového plynu m ed,i [kg] za interval zkoušky takto:

Formula

(A.8-39)

kde:

Δt i

=

doba intervalu zkoušky [s]

K V

=

kalibrační koeficient Venturiho trubice s kritickým prouděnímFormula

p p

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kPa]

T

=

absolutní teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kPa

A.8.3.4.3   Systém SSV-CVS

Hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu m ed [kg/zkouška] za cyklus se vypočte následujícím způsobem, pokud se teplota zředěného výfukového plynu med udržuje v průběhu celého cyklu na konstantní hodnotě v rozmezí ± 11 K použitím výměníku tepla:

Formula

(A.8-40)

kde:

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kPa

Dt

=

doba trvání cyklu [s]

q VSSV

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kPa, 273,15 K) [m3/s]

kde

Formula

(A.8-41)

kde:

A 0

=

Formula

d V

=

průměr hrdla SSV [mm]

C d

=

koeficient výtoku SSV [-]

p p

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kPa]

T in

=

teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

r p

=

poměr absolutního statického tlaku mezi hrdlem a vstupem SSV Formula[-]

r D

=

poměr průměru hrdla SSV k vnitřnímu průměru vstupní trubky Formula[-]

Pokud je použit systém s kompenzací průtoku (tj. bez výměníku tepla), vypočítá se hmotnost zředěného výfukového plynu medi , [kg] za interval zkoušky takto:

Formula

(A.8-42)

kde:

1,293 kg/m3

=

hustota vzduchu při 273,15 K a 101,325 kPa

Dti

=

časový interval (s)

q VSSV

=

objemový průtok SSV [m3/s]

A.8.3.5   Výpočet emisí částic

A.8.3.5.1   Cykly s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy

Hmotnost částic (g/zkouška) se vypočte po korekci vztlakovým účinkem filtru se vzorkem částic podle bodu 8.1.12.2.5 takto:

A.8.3.5.1.1   Systém s ředěním části toku

Výpočet u systému s dvojím měřením je nastíněn v bodě A.8.3.5.1.2.

A.8.3.5.1.1.1   Výpočet založený na poměru odběru vzorků

Emise částic za cyklus m PM [g] se vypočítá podle této rovnice:

Formula

(A.8-43)

kde:

m f

=

hmotnost částic odebraných za cyklus [mg]

r s

=

průměrný poměr odběru vzorků za cyklus [-]

kde:

Formula

(A.8-44)

kde:

m se

=

hmotnost vzorku surového výfukového plynu za cyklus [kg]

m ew

=

celková hmotnost surového výfukového plynu za cyklus [kg]

m sep

=

hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic [kg]

m sed

=

hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel ředicím tunelem [kg]

V případě systému s odběrem celkového vzorku jsou hodnoty m sep a m sed stejné.

A.8.3.5.1.1.2   Výpočet založený na ředicím poměru

Emise částic za cyklus m PM [g] se vypočítá podle této rovnice:

Formula

(A.8-45)

kde:

m f

=

hmotnost částic odebraných za cyklus [mg]

m sep

=

hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic [kg]

m edf

=

hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu za cyklus [kg]

Celková hmotnost ekvivalentního zředěného výfukového plynu za cyklus m edf [kg] se určí takto:

Formula

(A.8-46)

Formula

(A.8-47)

Formula

(A.8-48)

kde:

q medf,i

=

okamžitý hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu [kg/s]

q mew,i

=

okamžitý hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

r d,I

=

okamžitý ředicí poměr [-]

q mdew,i

=

okamžitý hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

q mdw,i

=

okamžitý hmotnostní průtok ředicího vzduchu [kg/s]

f

=

frekvence sběru údajů [Hz]

N

=

počet měření [-]

A.8.3.5.1.2   Systém s ředěním plného toku

Hmotnost emisí se vypočte takto:

Formula

(A.8-49)

kde:

m f

=

hmotnost částic odebraných za cyklus [mg]

m sep

=

hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic [kg]

m ed

=

hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus [kg]

kde

Formula

(A.8-50)

kde:

m set

=

hmotnost dvojitě zředěného výfukového plynu, který prošel filtrem částic [kg]

m ssd

=

hmotnost sekundárního ředicího vzduchu [kg]

A.8.3.5.1.3   Korekce pozadím

Hmotnost částic m PM,c [g] může být korigována pozadím takto:

Formula

(A.8-51)

kde:

m f

=

hmotnost částic odebraných za cyklus [mg]

m sep

=

hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic [kg]

m sd

=

hmotnost ředicího vzduchu odebraného systémem odběru vzorků částic pozadí [kg]

m b

=

hmotnost částic pozadí odebraná z ředicího vzduchu [mg]

m ed

=

hmotnost zředěného výfukového plynu za cyklus [kg]

D

=

faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodě A.8.3.2.2) [-]

A.8.3.5.2   Výpočet pro cykly s diskrétním režimem s ustálenými stavy

A.8.3.5.2.1   Ředicí systém

Všechny výpočty se zakládají na průměrných hodnotách jednotlivých režimů (i) během doby odběru vzorku.

a)

V případě ředění části toku se ekvivalentní hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu určí pomocí systému s měřením toku znázorněným na obrázku 9.2:

Formula

(A.8-52)

Formula

(A.8-53)

kde:

q medf

=

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu [kg/s]

q mew

=

hmotnostní průtok výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

r d

=

ředicí poměr [-]

q mdew

=

hmotnostní průtok zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

q mdw

=

hmotnostní průtok ředicího vzduchu [kg/s]

b)

V případě systému s ředěním plného toku se q mdew použije jako q medf.

A.8.3.5.2.2   Výpočet hmotnostního průtoku částic

Průtok emisí za cyklus q mPM [g/h] se vypočítá takto:

a)

U metody s jedním filtrem

Formula

(A.8-54)

Formula

(A.8-55)

Formula

(A.8-56)

kde:

q mPM

=

hmotnostní průtok částic [g/h]

m f

=

hmotnost částic odebraných za cyklus [mg]

Formula

=

střední hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

q medfi

=

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu při režimu i ve vlhkém stavu [kg/s]

WF i

=

váhový faktor pro režim i [-]

m sep

=

hmotnost zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic [kg]

m sepi

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic při režimu i [kg]

N

=

počet měření [-]

b)

U metody s více filtry

Formula

(A.8-57)

kde:

q mPMi

=

hmotnostní průtok částic při režimu i [g/h]

m fi

=

hmotnost částic odebraných při režimu i [mg]

q medfi

=

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu při režimu i ve vlhkém stavu [kg/s]

m sepi

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic při režimu i [kg]

Hmotnost částic za zkušební cyklus se určí součtem středních hodnot pro jednotlivé režimy i během doby odběru vzorků.

Hmotnostní průtok částic q mPM [g/h] nebo q mPMi [g/h] lze korigovat pozadím takto:

a)

U metody s jedním filtrem

Formula

(A.8-58)

kde:

q mPM

=

hmotnostní průtok částic [g/h]

m f

=

hmotnost odebraného vzorku částic [mg]

m sep

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu, který prošel filtry pro odběr vzorku částic [kg]

m f,d

=

hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu [mg]

m d

=

hmotnost vzorku ředicího vzduchu, který prošel filtry pro odběr vzorku částic [kg]

D i

=

faktor ředění při režimu i (viz rovnice (A.8-29) v bodě A.8.3.2.2) [-]

WF i

=

váhový faktor pro režim i [-]

Formula

=

střední hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

b)

U metody s více filtry

Formula

(A.8-59)

kde:

q mPM

=

hmotnostní průtok částic [g/h]

m fi

=

hmotnost částic odebraných při režimu i [mg]

m f,d

=

hmotnost vzorku částic odebraného z ředicího vzduchu [mg]

q medfi

=

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu při režimu i ve vlhkém stavu [kg/h]

m sepi

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu, který prošel odběrnými filtry částic při režimu i [kg]

m d

=

hmotnost vzorku ředicího vzduchu, který prošel filtry pro odběr vzorku částic [kg]

D

=

faktor ředění (viz rovnice (A.8-29) v bodě A.8.3.2.2) [-]

Formula

=

střední hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu ve vlhkém stavu [kg/s]

Pokud se provede více než jedno měření, je nutné mf,d/md nahradit Formula.

A.8.4   Práce za zkušební cyklus a specifické emise

A.8.4.1   Plynné emise

A.8.4.1.1   Cykly s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy

Pro surový a zředěný výfukový plyn se odkazuje na bod A.8.2.1, respektive A.8.3.1. Výsledné hodnoty pro výkon P [kW] se integrují za zkušební interval. Celková práce W act [kWh] se vypočte takto:

Formula

(A.8-60)

kde:

P i

=

okamžitý výkon motoru [kW]

n i

=

okamžité otáčky motoru [min-1]

T i

=

okamžitý točivý moment motoru [Nm]

W act

=

skutečná práce za cyklus [kWh]

f

=

frekvence sběru dat [Hz]

N

=

počet měření [-]

Specifické emise e gas [g/kWh] se vypočtou následujícími způsoby v závislosti na druhu zkušebního cyklu.

Formula

(A.8-61)

kde:

m gas

=

celková hmotnost emisí [g/zkouška]

W act

=

práce za cyklus [kWh]

V případě cyklu s neustálenými stavy je konečným výsledkem zkoušky e gas [g/kWh] vážený průměr ze zkoušky se startem za studena a se startem za tepla podle rovnice:

Formula

(A.8-62)

V případě málo časté (periodické) regenerace (bod 6.6.2) se specifické emise korigují multiplikačním korekčním faktorem k r (rovnice (6-4)) nebo dvěma oddělenými páry aditivních korekčních faktorů k Ur (faktor korekce nahoru podle rovnice (6-5)) a k Dr (faktor korekce dolů podle rovnice (6-6)).

A.8.4.1.2   Cyklus s diskrétním režimem s ustálenými stavy

Specifické emise e gas [g/kWh] se počítají takto:

Formula

(A.8-63)

kde:

q mgas,i

=

střední hmotnostní průtok pro režim i [g/h]

P i

=

výkon motoru pro režim i [kW] s Formula (viz body 6.3 a 7.7.1.2)

WF i

=

váhový faktor pro režim i [-]

A.8.4.2   Emise částic

A.8.4.2.1   Cykly s neustálenými stavy a lineárními přechody mezi režimy

Specifické emise částic se vypočtou rovnicí (A.8-61), kde e gas [g/kWh] a m gas [g/zkouška] jsou nahrazeny hodnotami e PM [g/kWh], respektive m PM [g/zkouška]:

Formula

(A.8-64)

kde:

m PM

=

celková hmotnost emisí částic vypočtená podle bodu A.8.3.5 [g/zkouška]

W act

=

práce za cyklus [kWh]

Emise za složený cyklus s neustálenými stavy (tj. za fázi za studena a za tepla) se vypočtou bodle bodu A.8.4.1.

A.8.4.2.2   Cyklus s diskrétním režimem s ustáleným stavem

Specifické emise částic e PM [g/kWh] se vypočtou takto:

a)

U metody s jedním filtrem

Formula

(A.8-65)

kde:

Pi

=

výkon motoru pro režim i [kW] s Formula (viz body 6.3 a 7.7.1.2)

WFi

=

váhový faktor pro režim i [-]

q mPM

=

hmotnostní průtok částic [g/h]

b)

U metody s více filtry

Formula

(A.8-66)

kde:

Pi

=

výkon motoru pro režim i [kW] s Formula (viz body 6.3 a 7.7.1.2)

WFi

=

váhový faktor pro režim i [-]

q mPMi

=

hmotnostní průtok částic při režimu i [g/h]

U metody s jedním filtrem se efektivní váhový faktor WF ei pro každý režim vypočte podle vztahu:

Formula

(A.8-67)

kde:

m sepi

=

hmotnost vzorku zředěných výfukových plynů prošlých odběrnými filtry částic při režimu i [kg]

Formula

=

průměrný hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu [kg/s]

q medfi

=

hmotnostní průtok ekvivalentního zředěného výfukového plynu při režimu i [kg/s]

m sep

=

hmotnost vzorku zředěného výfukového plynu prošlého filtry pro odběr vzorku částic [kg]

Hodnota efektivních váhových faktorů musí být v rozmezí ± 0,005 (absolutní hodnota) od hodnoty váhových faktorů uvedených v příloze 5.

(1)  Viz indexy, např.:Image pro hmotnostní průtok suchého vzduchu neboImage pro hmotnostní průtok paliva atd.

(2)  Ředicí poměr rd v dodatku A.8 a DR v dodatku A.7: různé značky ale stejné významy a stejné rovnice. Ředicí faktor D v dodatku A.8 a x dil v dodatku A.7: různé značky ale stejný fyzikální význam,

rovnice (A.7-47) ukazuje vztah mezi x dil a DR.

(3)  def. = bude definováno.

(4)  V dodatku A.8 určuje význam indexu přidružená veličina, například index „d“ může označovat suchý stav jako v „c d = koncentrace v suchém stavu“, ředicí vzduch jako v „p d = tlak nasycených par v ředicím vzduchu“ nebo „k w,d = korekční faktor převodu ze suchého stavu na vlhký stav pro ředicí vzduch“ či ředicí poměr jako v „r d“.

(5)  Odkazuje na palivo s chemickým vzorcem CHαOεNδSγ

(6)  Odkazuje na palivo s chemickým vzorcem CHαOβSγNδ

(7)  Je třeba věnovat pozornost různým významům značky β, které jsou ve dvou dodatcích pro výpočet emisí: v dodatku A.8 značka označuje palivo s chemických vzorcem CHαSγNδOε (tj. vzorcem CβHαSγNδOε, kde β = 1, za předpokladu, že je jeden atom uhlíku na molekulu), zatímco v dodatku A.7 značka označuje poměr kyslíku k uhlíku s CHαOβSγNδ. V takovém případě β z dodatku A.7 odpovídá ε z dodatku A.8.

(8)  Podíl hmotnosti w doplněný v indexu o značku chemické složky.

Dodatek A.8.1

Kalibrace průtoku zředěného výfukového plynu (CVS)

A.8.5   Kalibrace systému CVS

Systém CVS se kalibruje přesným průtokoměrem a omezovačem průtoku. Průtok systémem se měří při různých nastaveních škrcení a měří se parametry regulace systému a určuje se jejich vztah k průtoku.

Mohou se použít různé typy průtokoměrů, např. kalibrovaná Venturiho trubice, kalibrovaný laminární průtokoměr nebo kalibrovaný turbinový průtokoměr.

A.8.5.1   Objemové dávkovací čerpadlo (PDP)

Všechny parametry čerpadla se musí měřit současně s parametry kalibrované Venturiho trubice, která je sériově připojena k čerpadlu. Sestrojí se křivka závislosti vypočteného průtoku (v m3/s na vstupu čerpadla při absolutním tlaku a absolutní teplotě) na korelační funkci, která je hodnotou specifické kombinace parametrů čerpadla. Odvodí se lineární rovnice vyjadřující vztah mezi průtokem čerpadla a uvedenou korelační funkcí. Jestliže má systém CVS pohon s více rychlostmi, provede se kalibrace pro každou použitou rychlost.

Během kalibrace musí být udržována stálá teplota.

Úniky ze všech spojů a potrubí mezi kalibrační Venturiho trubicí a čerpadlem CVS se musí udržovat na hodnotě nižší než 0,3 % nejnižší hodnoty průtoku (při maximálním škrcení a nejnižších otáčkách čerpadla PDP).

Průtok vzduchu (q VCVS) při každém nastavení škrcení (nejméně 6 nastavení) se vypočte v m3/s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Pak se průtok vzduchu přepočte na průtok čerpadla (V 0) v m3/ot při absolutní teplotě a absolutním tlaku na vstupu čerpadla takto:

Formula

(A.8-68)

kde:

q VCVS

=

průtok vzduchu při běžných podmínkách (101,325 kPa, 273,15 K) [m3/s]

T

=

teplota na vstupu čerpadla [K]

p p

=

absolutní tlak na vstupu do čerpadla [kPa]

n

=

otáčky čerpadla [ot/s]

Pro zahrnutí interakce kolísání tlaku a ztrát v čerpadle se stanoví korelační funkce (X 0) [s/ot] mezi otáčkami čerpadla, tlakovým rozdílem mezi vstupem a výstupem čerpadla a absolutním tlakem na výstupu čerpadla podle vztahu:

Formula

(A.8-69)

kde:

Δp p

=

rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem čerpadla [kPa]

p p

=

absolutní tlak na výstupu čerpadla [kPa]

n

=

otáčky čerpadla [ot/s]

Lineárním vyrovnáním metodou nejmenších čtverců se získá kalibrační rovnice:

Formula

(A.8-70)

kde D 0 [m3/ot] a m jsou pořadnice a sklon, které popisují regresní přímku.

U systému CVS s více rychlostmi musí být kalibrační křivky získané pro různé rozsahy průtoku čerpadla přibližně paralelní, přičemž hodnota pořadnice (D 0) s klesajícím průtokem čerpadla roste.

Hodnoty vypočtené pomocí uvedené rovnice se mohou lišit maximálně o ± 0,5 % od změřené hodnoty V 0. Hodnoty m budou u různých čerpadel odlišné. V důsledku vstupu částic se úroveň ztrát čerpadla v průběhu času snižuje, což se projevuje nižšími hodnotami m. Proto se kalibrace musí provést při uvedení čerpadla do provozu, po větší údržbě, a jestliže ověření celého systému (bod 3.5) ukazuje změnu míry ztrát.

A.8.5.2   Venturiho trubice s kritickým prouděním (CFV)

Kalibrace CFV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s kritickým prouděním. Průtok plynu je funkcí tlaku a teploty na vstupu Venturiho trubice.

K určení rozsahu kritického proudění se sestrojí křivka K V jako funkce tlaku na vstupu Venturiho trubice. Při kritickém (škrceném) průtoku má K v relativně konstantní hodnotu. Když tlak klesá (zvětšuje se podtlak), Venturiho trubice přestává být škrcena a K v se snižuje, což ukazuje, že CFV pracuje mimo přípustný rozsah.

Průtok vzduchu (q VCVS) při každém nastavení škrcení (nejméně 8 nastavení) se vypočte v m3/s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Kalibrační koeficient Formula se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto:

Formula

(A.8-71)

kde:

q VSSV

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kPa, 273,15 K) [m3/s]

T

=

teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

p p

=

absolutní tlak na vstupu Venturiho trubice [kPa]

Vypočte se střední hodnota K V a směrodatná odchylka. Směrodatná odchylka nesmí překročit ± 0,3 % střední hodnoty K V.

A.8.5.3   Venturiho trubice s podzvukovým prouděním (SSV)

Kalibrace SSV vychází z rovnice průtoku pro Venturiho trubici s podzvukovým prouděním. Průtok plynu je funkcí vstupního tlaku a teploty, poklesu tlaku mezi vstupem a hrdlem SVV, jak vyjadřuje rovnice (A.8-41).

Průtok vzduchu (q VSSV) při každém nastavení škrcení (nejméně 16 nastavení) se vypočte v m3/s z údajů průtokoměru s použitím postupu předepsaného výrobcem. Výtokový koeficient se vypočte z kalibračních údajů pro každé nastavení takto:

Formula

(A.8-72)

kde:

A 0

=

Formula

q VSSV

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kPa, 273,15 K) [m3/s]

T in,V

=

teplota na vstupu Venturiho trubice [K]

d V

=

průměr hrdla SSV [mm]

r p

=

Formula [-]

r D

=

poměr průměru hrdla SSV d V k vnitřnímu průměru přívodní trubky D [-]

K určení rozsahu podzvukového proudění se sestrojí křivka C d jako funkce Reynoldsova čísla Re v hrdle SSV. Hodnota čísla Re v hrdle SSV se vypočte podle této rovnice:

Formula

(A.8-73)

přičemž

Formula

(A.8-74)

kde:

A 1

=

Formula

q VSSV

=

průtok vzduchu za standardních podmínek (101,325 kPa, 273,15 K) [m3/s]

d V

=

průměr hrdla SSV [mm]

μ

=

absolutní nebo dynamická viskozita plynu [kg/(m · s)]

b

=

1,458 × 106 (empirická konstanta) [kg/(m · s · K0,5)]

S

=

110,4 (empirická konstanta) [K]

Protože se hodnota q VSSV používá ve vzorci pro výpočet Re, musí být výpočty zahájeny prvním odhadem q VSSV nebo C d kalibrační Venturiho trubice a opakovány do konvergence hodnoty q VSSV. Konvergenční metoda musí mít přesnost 0,1 % hodnoty měřené v příslušném bodě měření nebo větší přesnost.

Nejméně u šestnácti bodů v oblasti podzvukového proudění se vypočtené hodnoty C d z výsledné rovnice pro přizpůsobení kalibrační křivky nesmí odchylovat od měřených hodnot C d o více než ± 0,5 % u každého kalibračního bodu.

Dodatek A.8.2

Korekce posunu

A.8.6   Výpočty v tomto dodatku se provádějí podle postupu popsaného v dodatku A.7.2 dodatku A.7 přílohy 4B.

Formula

(A.8-75)

kde:

c idriftcor

=

koncentrace korigovaná posunem [ppm]

c refzero

=

referenční koncentrace nulovacího plynu, která je obvykle nula (není-li známo, že by byla jiná) [ppm]

c refspan

=

referenční koncentrace plynu pro plný rozsah [ppm]

c prespan

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci plynu pro plný rozsah před zkušebním intervalem [ppm]

c postspan

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci plynu pro plný rozsah po zkušebním intervalu [ppm]
c i nebo

Formula

=

zaznamenaná koncentrace, tj. naměřená během zkoušky před korekcí posunem [ppm]

c prezero

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu před zkušebním intervalem [ppm]

c postzero

=

odezva analyzátoru plynu na koncentraci nulovacího plynu po zkušebním intervalu [ppm]

PŘÍLOHA 5

ZKUŠEBNÍ CYKLY

1.   Zkušební cykly

1.1   Zkouška v diskrétním režimu s ustálenými stavy

a)

U motorů s proměnnými otáčkami se provede se zkoušeným motorem následující osmirežimový cyklus (1) na dynamometru:

Číslo režimu

Otáčky motoru

Točivý moment [%]

Váhový faktor

1

jmenovité (2) nebo referenční (3)

100

0,15

2

jmenovité (2) nebo referenční (3)

75

0,15

3

jmenovité (2) nebo referenční (3)

50

0,15

4

jmenovité (2) nebo referenční (3)

10

0,10

5

mezilehlé

100

0,10

6

mezilehlé

75

0,10

7

mezilehlé

50

0,10

8

volnoběžné

—

0,15

b)

U motorů s konstantními otáčkami se provede se zkoušeným motorem následující pětirežimový cyklus (4) na dynamometru:

Číslo režimu

Otáčky motoru

Točivý moment [%]

Váhový faktor

1

jmenovité

100

0,05

2

jmenovité

75

0,25

3

jmenovité

50

0,30

4

jmenovité

25

0,30

5

jmenovité

10

0,10

Údaje o zatížení jsou procentní hodnoty točivého momentu odpovídajícího základní hodnotě výkonu (5), který je definován jako maximální disponibilní výkon v průběhu sledu proměnlivých výkonů v provozu po neomezený počet hodin za rok, mezi stanovenými intervaly údržby a za stanovených podmínek okolí, když se údržba provádí podle pokynů výrobce.

1.2   Zkouška s ustálenými stavy s lineárními přechody mezi režimy

a)

U motorů s proměnnými otáčkami se v případě zkoušek s lineárními přechody mezi režimy provede následující devítirežimový pracovní cyklus:

Režim RMC

Čas strávený v režimu [s]

Otáčky motoru (6), (8)

Točivý moment (%) (7), (8)

1a

Ustálený stav

126

volnoběžné po zahřátí

0

1b

Přechod

20

lineární přechod (2)

lineární přechod

2a

Ustálený stav

159

mezilehlé

100

2b

Přechod

20

mezilehlé

lineární přechod

3a

Ustálený stav

160

mezilehlé

50

3b

Přechod

20

mezilehlé

lineární přechod

4a

Ustálený stav

162

mezilehlé

75

4b

Přechod

20

lineární přechod

lineární přechod

5a

Ustálený stav

246

jmenovité

100

5b

Přechod

20

jmenovité

lineární přechod

6a

Ustálený stav

164

jmenovité

10

6b

Přechod

20

jmenovité

lineární přechod

7a

Ustálený stav

248

jmenovité

75

7b

Přechod

20

jmenovité

lineární přechod

8a

Ustálený stav

247

jmenovité

50

8b

Přechod

20

lineární přechod

lineární přechod

9

Ustálený stav

128

volnoběžné po zahřátí

0

b)

U motorů s konstantními otáčkami se v případě zkoušek v režimu s lineárními přechody mezi režimy provede následující pětirežimový pracovní cyklus:

Režim RMC

Čas strávený v režimu [s]

Otáčky motoru

Točivý moment (%) (9), (10)

1a

Ustálený stav

53

regulované motorem

100

1b

Přechod

20

regulované motorem

lineární přechod

2a

Ustálený stav

101

regulované motorem

10

2b

Přechod

20

regulované motorem

lineární přechod

3a

Ustálený stav

277

regulované motorem

75

3b

Přechod

20

regulované motorem

lineární přechod

4a

Ustálený stav

339

regulované motorem

25

4b

Přechod

20

regulované motorem

lineární přechod

5

Ustálený stav

350

regulované motorem

50

1.3   Cyklus s neustálenými stavy

a)

U motorů s proměnlivými otáčkami se na dynamometru provede kompletní program s neustálenými stavy (proměnlivé otáčky i zatížení):

Čas

s

Normaliz. otáčky

%

Normaliz. Točivý

%

1

0

0

2

0

0

3

0

0

4

0

0

5

0

0

6

0

0

7

0

0

8

0

0

9

0

0

10

0

0

11

0

0

12

0

0

13

0

0

14

0

0

15

0

0

16

0

0

17

0

0

18

0

0

19

0

0

20

0

0

21

0

0

22

0

0

23

0

0

24

1

3

25

1

3

26

1

3

27

1

3

28

1

3

29

1

3

30

1

6

31

1

6

32

2

1

33

4

13

34

7

18

35

9

21

36

17

20

37

33

42

38

57

46

39

44

33

40

31

0

41

22

27

42

33

43

43

80

49

44

105

47

45

98

70

46

104

36

47

104

65

48

96

71

49

101

62

50

102

51

51

102

50

52

102

46

53

102

41

54

102

31

55

89

2

56

82

0

57

47

1

58

23

1

59

1

3

60

1

8

61

1

3

62

1

5

63

1

6

64

1

4

65

1

4

66

0

6

67

1

4

68

9

21

69

25

56

70

64

26

71

60

31

72

63

20

73

62

24

74

64

8

75

58

44

76

65

10

77

65

12

78

68

23

79

69

30

80

71

30

81

74

15

82

71

23

83

73

20

84

73

21

85

73

19

86

70

33

87

70

34

88

65

47

89

66

47

90

64

53

91

65

45

92

66

38

93

67

49

94

69

39

95

69

39

96

66

42

97

71

29

98

75

29

99

72

23

100

74

22

101

75

24

102

73

30

103

74

24

104

77

6

105

76

12

106

74

39

107

72

30

108

75

22

109

78

64

110

102

34

111

103

28

112

103

28

113

103

19

114

103

32

115

104

25

116

103

38

117

103

39

118

103

34

119

102

44

120

103

38

121

102

43

122

103

34

123

102

41

124

103

44

125

103

37

126

103

27

127

104

13

128

104

30

129

104

19

130

103

28

131

104

40

132

104

32

133

101

63

134

102

54

135

102

52

136

102

51

137

103

40

138

104

34

139

102

36

140

104

44

141

103

44

142

104

33

143

102

27

144

103

26

145

79

53

146

51

37

147

24

23

148

13

33

149

19

55

150

45

30

151

34

7

152

14

4

153

8

16

154

15

6

155

39

47

156

39

4

157

35

26

158

27

38

159

43

40

160

14

23

161

10

10

162

15

33

163

35

72

164

60

39

165

55

31

166

47

30

167

16

7

168

0

6

169

0

8

170

0

8

171

0

2

172

2

17

173

10

28

174

28

31

175

33

30

176

36

0

177

19

10

178

1

18

179

0

16

180

1

3

181

1

4

182

1

5

183

1

6

184

1

5

185

1

3

186

1

4

187

1

4

188

1

6

189

8

18

190

20

51

191

49

19

192

41

13

193

31

16

194

28

21

195

21

17

196

31

21

197

21

8

198

0

14

199

0

12

200

3

8

201

3

22

202

12

20

203

14

20

204

16

17

205

20

18

206

27

34

207

32

33

208

41

31

209

43

31

210

37

33

211

26

18

212

18

29

213

14

51

214

13

11

215

12

9

216

15

33

217

20

25

218

25

17

219

31

29

220

36

66

221

66

40

222

50

13

223

16

24

224

26

50

225

64

23

226

81

20

227

83

11

228

79

23

229

76

31

230

68

24

231

59

33

232

59

3

233

25

7

234

21

10

235

20

19

236

4

10

237

5

7

238

4

5

239

4

6

240

4

6

241

4

5

242

7

5

243

16

28

244

28

25

245

52

53

246

50

8

247

26

40

248

48

29

249

54

39

250

60

42

251

48

18

252

54

51

253

88

90

254

103

84

255

103

85

256

102

84

257

58

66

258

64

97

259

56

80

260

51

67

261

52

96

262

63

62

263

71

6

264

33

16

265

47

45

266

43

56

267

42

27

268

42

64

269

75

74

270

68

96

271

86

61

272

66

0

273

37

0

274

45

37

275

68

96

276

80

97

277

92

96

278

90

97

279

82

96

280

94

81

281

90

85

282

96

65

283

70

96

284

55

95

285

70

96

286

79

96

287

81

71

288

71

60

289

92

65

290

82

63

291

61

47

292

52

37

293

24

0

294

20

7

295

39

48

296

39

54

297

63

58

298

53

31

299

51

24

300

48

40

301

39

0

302

35

18

303

36

16

304

29

17

305

28

21

306

31

15

307

31

10

308

43

19

309

49

63

310

78

61

311

78

46

312

66

65

313

78

97

314

84

63

315

57

26

316

36

22

317

20

34

318

19

8

319

9

10

320

5

5

321

7

11

322

15

15

323

12

9

324

13

27

325

15

28

326

16

28

327

16

31

328

15

20

329

17

0

330

20

34

331

21

25

332

20

0

333

23

25

334

30

58

335

63

96

336

83

60

337

61

0

338

26

0

339

29

44

340

68

97

341

80

97

342

88

97

343

99

88

344

102

86

345

100

82

346

74

79

347

57

79

348

76

97

349

84

97

350

86

97

351

81

98

352

83

83

353

65

96

354

93

72

355

63

60

356

72

49

357

56

27

358

29

0

359

18

13

360

25

11

361

28

24

362

34

53

363

65

83

364

80

44

365

77

46

366

76

50

367

45

52

368

61

98

369

61

69

370

63

49

371

32

0

372

10

8

373

17

7

374

16

13

375

11

6

376

9

5

377

9

12

378

12

46

379

15

30

380

26

28

381

13

9

382

16

21

383

24

4

384

36

43

385

65

85

386

78

66

387

63

39

388

32

34

389

46

55

390

47

42

391

42

39

392

27

0

393

14

5

394

14

14

395

24

54

396

60

90

397

53

66

398

70

48

399

77

93

400

79

67

401

46

65

402

69

98

403

80

97

404

74

97

405

75

98

406

56

61

407

42

0

408

36

32

409

34

43

410

68

83

411

102

48

412

62

0

413

41

39

414

71

86

415

91

52

416

89

55

417

89

56

418

88

58

419

78

69

420

98

39

421

64

61

422

90

34

423

88

38

424

97

62

425

100

53

426

81

58

427

74

51

428

76

57

429

76

72

430

85

72

431

84

60

432

83

72

433

83

72

434

86

72

435

89

72

436

86

72

437

87

72

438

88

72

439

88

71

440

87

72

441

85

71

442

88

72

443

88

72

444

84

72

445

83

73

446

77

73

447

74

73

448

76

72

449

46

77

450

78

62

451

79

35

452

82

38

453

81

41

454

79

37

455

78

35

456

78

38

457

78

46

458

75

49

459

73

50

460

79

58

461

79

71

462

83

44

463

53

48

464

40

48

465

51

75

466

75

72

467

89

67

468

93

60

469

89

73

470

86

73

471

81

73

472

78

73

473

78

73

474

76

73

475

79

73

476

82

73

477

86

73

478

88

72

479

92

71

480

97

54

481

73

43

482

36

64

483

63

31

484

78

1

485

69

27

486

67

28

487

72

9

488

71

9

489

78

36

490

81

56

491

75

53

492

60

45

493

50

37

494

66

41

495

51

61

496

68

47

497

29

42

498

24

73

499

64

71

500

90

71

501

100

61

502

94

73

503

84

73

504

79

73

505

75

72

506

78

73

507

80

73

508

81

73

509

81

73

510

83

73

511

85

73

512

84

73

513

85

73

514

86

73

515

85

73

516

85

73

517

85

72

518

85

73

519

83

73

520

79

73

521

78

73

522

81

73

523

82

72

524

94

56

525

66

48

526

35

71

527

51

44

528

60

23

529

64

10

530

63

14

531

70

37

532

76

45

533

78

18

534

76

51

535

75

33

536

81

17

537

76

45

538

76

30

539

80

14

540

71

18

541

71

14

542

71

11

543

65

2

544

31

26

545

24

72

546

64

70

547

77

62

548

80

68

549

83

53

550

83

50

551

83

50

552

85

43

553

86

45

554

89

35

555

82

61

556

87

50

557

85

55

558

89

49

559

87

70

560

91

39

561

72

3

562

43

25

563

30

60

564

40

45

565

37

32

566

37

32

567

43

70

568

70

54

569

77

47

570

79

66

571

85

53

572

83

57

573

86

52

574

85

51

575

70

39

576

50

5

577

38

36

578

30

71

579

75

53

580

84

40

581

85

42

582

86

49

583

86

57

584

89

68

585

99

61

586

77

29

587

81

72

588

89

69

589

49

56

590

79

70

591

104

59

592

103

54

593

102

56

594

102

56

595

103

61

596

102

64

597

103

60

598

93

72

599

86

73

600

76

73

601

59

49

602

46

22

603

40

65

604

72

31

605

72

27

606

67

44

607

68

37

608

67

42

609

68

50

610

77

43

611

58

4

612

22

37

613

57

69

614

68

38

615

73

2

616

40

14

617

42

38

618

64

69

619

64

74

620

67

73

621

65

73

622

68

73

623

65

49

624

81

0

625

37

25

626

24

69

627

68

71

628

70

71

629

76

70

630

71

72

631

73

69

632

76

70

633

77

72

634

77

72

635

77

72

636

77

70

637

76

71

638

76

71

639

77

71

640

77

71

641

78

70

642

77

70

643

77

71

644

79

72

645

78

70

646

80

70

647

82

71

648

84

71

649

83

71

650

83

73

651

81

70

652

80

71

653

78

71

654

76

70

655

76

70

656

76

71

657

79

71

658

78

71

659

81

70

660

83

72

661

84

71

662

86

71

663

87

71

664

92

72

665

91

72

666

90

71

667

90

71

668

91

71

669

90

70

670

90

72

671

91

71

672

90

71

673

90

71

674

92

72

675

93

69

676

90

70

677

93

72

678

91

70

679

89

71

680

91

71

681

90

71

682

90

71

683

92

71

684

91

71

685

93

71

686

93

68

687

98

68

688

98

67

689

100

69

690

99

68

691

100

71

692

99

68

693

100

69

694

102

72

695

101

69

696

100

69

697

102

71

698

102

71

699

102

69

700

102

71

701

102

68

702

100

69

703

102

70

704

102

68

705

102

70

706

102

72

707

102

68

708

102

69

709

100

68

710

102

71

711

101

64

712

102

69

713

102

69

714

101

69

715

102

64

716

102

69

717

102

68

718

102

70

719

102

69

720

102

70

721

102

70

722

102

62

723

104

38

724

104

15

725

102

24

726

102

45

727

102

47

728

104

40

729

101

52

730

103

32

731

102

50

732

103

30

733

103

44

734

102

40

735

103

43

736

103

41

737

102

46

738

103

39

739

102

41

740

103

41

741

102

38

742

103

39

743

102

46

744

104

46

745

103

49

746

102

45

747

103

42

748

103

46

749

103

38

750

102

48

751

103

35

752

102

48

753

103

49

754

102

48

755

102

46

756

103

47

757

102

49

758

102

42

759

102

52

760

102

57

761

102

55

762

102

61

763

102

61

764

102

58

765

103

58

766

102

59

767

102

54

768

102

63

769

102

61

770

103

55

771

102

60

772

102

72

773

103

56

774

102

55

775

102

67

776

103

56

777

84

42

778

48

7

779

48

6

780

48

6

781

48

7

782

48

6

783

48

7

784

67

21

785

105

59

786

105

96

787

105

74

788

105

66

789

105

62

790

105

66

791

89

41

792

52

5

793

48

5

794

48

7

795

48

5

796

48

6

797

48

4

798

52

6

799

51

5

800

51

6

801

51

6

802

52

5

803

52

5

804

57

44

805

98

90

806

105

94

807

105

100

808

105

98

809

105

95

810

105

96

811

105

92

812

104

97

813

100

85

814

94

74

815

87

62

816

81

50

817

81

46

818

80

39

819

80

32

820

81

28

821

80

26

822

80

23

823

80

23

824

80

20

825

81

19

826

80

18

827

81

17

828

80

20

829

81

24

830

81

21

831

80

26

832

80

24

833

80

23

834

80

22

835

81

21

836

81

24

837

81

24

838

81

22

839

81

22

840

81

21

841

81

31

842

81

27

843

80

26

844

80

26

845

81

25

846

80

21

847

81

20

848

83

21

849

83

15

850

83

12

851

83

9

852

83

8

853

83

7

854

83

6

855

83

6

856

83

6

857

83

6

858

83

6

859

76

5

860

49

8

861

51

7

862

51

20

863

78

52

864

80

38

865

81

33

866

83

29

867

83

22

868

83

16

869

83

12

870

83

9

871

83

8

872

83

7

873

83

6

874

83

6

875

83

6

876

83

6

877

83

6

878

59

4

879

50

5

880

51

5

881

51

5

882

51

5

883

50

5

884

50

5

885

50

5

886

50

5

887

50

5

888

51

5

889

51

5

890

51

5

891

63

50

892

81

34

893

81

25

894

81

29

895

81

23

896

80

24

897

81

24

898

81

28

899

81

27

900

81

22

901

81

19

902

81

17

903

81

17

904

81

17

905

81

15

906

80

15

907

80

28

908

81

22

909

81

24

910

81

19

911

81

21

912

81

20

913

83

26

914

80

63

915

80

59

916

83

100

917

81

73

918

83

53

919

80

76

920

81

61

921

80

50

922

81

37

923

82

49

924

83

37

925

83

25

926

83

17

927

83

13

928

83

10

929

83

8

930

83

7

931

83

7

932

83

6

933

83

6

934

83

6

935

71

5

936

49

24

937

69

64

938

81

50

939

81

43

940

81

42

941

81

31

942

81

30

943

81

35

944

81

28

945

81

27

946

80

27

947

81

31

948

81

41

949

81

41

950

81

37

951

81

43

952

81

34

953

81

31

954

81

26

955

81

23

956

81

27

957

81

38

958

81

40

959

81

39

960

81

27

961

81

33

962

80

28

963

81

34

964

83

72

965

81

49

966

81

51

967

80

55

968

81

48

969

81

36

970

81

39

971

81

38

972

80

41

973

81

30

974

81

23

975

81

19

976

81

25

977

81

29

978

83

47

979

81

90

980

81

75

981

80

60

982

81

48

983

81

41

984

81

30

985

80

24

986

81

20

987

81

21

988

81

29

989

81

29

990

81

27

991

81

23

992

81

25

993

81

26

994

81

22

995

81

20

996

81

17

997

81

23

998

83

65

999

81

54

1 000

81

50

1 001

81

41

1 002

81

35

1 003

81

37

1 004

81

29

1 005

81

28

1 006

81

24

1 007

81

19

1 008

81

16

1 009

80

16

1 010

83

23

1 011

83

17

1 012

83

13

1 013

83

27

1 014

81

58

1 015

81

60

1 016

81

46

1 017

80

41

1 018

80

36

1 019

81

26

1 020

86

18

1 021

82

35

1 022

79

53

1 023

82

30

1 024

83

29

1 025

83

32

1 026

83

28

1 027

76

60

1 028

79

51

1 029

86

26

1 030

82

34

1 031

84

25

1 032

86

23

1 033

85

22

1 034

83

26

1 035

83

25

1 036

83

37

1 037

84

14

1 038

83

39

1 039

76

70

1 040

78

81

1 041

75

71

1 042

86

47

1 043

83

35

1 044

81

43

1 045

81

41

1 046

79

46

1 047

80

44

1 048

84

20

1 049

79

31

1 050

87

29

1 051

82

49

1 052

84

21

1 053

82

56

1 054

81

30

1 055

85

21

1 056

86

16

1 057

79

52

1 058

78

60

1 059

74

55

1 060

78

84

1 061

80

54

1 062

80

35

1 063

82

24

1 064

83

43

1 065

79

49

1 066

83

50

1 067

86

12

1 068

64

14

1 069

24

14

1 070

49

21

1 071

77

48

1 072

103

11

1 073

98

48

1 074

101

34

1 075

99

39

1 076

103

11

1 077

103

19

1 078

103

7

1 079

103

13

1 080

103

10

1 081

102

13

1 082

101

29

1 083

102

25

1 084

102

20

1 085

96

60

1 086

99

38

1 087

102

24

1 088

100

31

1 089

100

28

1 090

98

3

1 091

102

26

1 092

95

64

1 093

102

23

1 094

102

25

1 095

98

42

1 096

93

68

1 097

101

25

1 098

95

64

1 099

101

35

1 100

94

59

1 101

97

37

1 102

97

60

1 103

93

98

1 104

98

53

1 105

103

13

1 106

103

11

1 107

103

11

1 108

103

13

1 109

103

10

1 110

103

10

1 111

103

11

1 112

103

10

1 113

103

10

1 114

102

18

1 115

102

31

1 116

101

24

1 117

102

19

1 118

103

10

1 119

102

12

1 120

99

56

1 121

96

59

1 122

74

28

1 123

66

62

1 124

74

29

1 125

64

74

1 126

69

40

1 127

76

2

1 128

72

29

1 129

66

65

1 130

54

69

1 131

69

56

1 132

69

40

1 133

73

54

1 134

63

92

1 135

61

67

1 136

72

42

1 137

78

2

1 138

76

34

1 139

67

80

1 140

70

67

1 141

53

70

1 142

72

65

1 143

60

57

1 144

74

29

1 145

69

31

1 146

76

1

1 147

74

22

1 148

72

52

1 149

62

96

1 150

54

72

1 151

72

28

1 152

72

35

1 153

64

68

1 154

74

27

1 155

76

14

1 156

69

38

1 157

66

59

1 158

64

99

1 159

51

86

1 160

70

53

1 161

72

36

1 162

71

47

1 163

70

42

1 164

67

34

1 165

74

2

1 166

75

21

1 167

74

15

1 168

75

13

1 169

76

10

1 170

75

13

1 171

75

10

1 172

75

7

1 173

75

13

1 174

76

8

1 175

76

7

1 176

67

45

1 177

75

13

1 178

75

12

1 179

73

21

1 180

68

46

1 181

74

8

1 182

76

11

1 183

76

14

1 184

74

11

1 185

74

18

1 186

73

22

1 187

74

20

1 188

74

19

1 189

70

22

1 190

71

23

1 191

73

19

1 192

73

19

1 193

72

20

1 194

64

60

1 195

70

39

1 196

66

56

1 197

68

64

1 198

30

68

1 199

70

38

1 200

66

47

1 201

76

14

1 202

74

18

1 203

69

46

1 204

68

62

1 205

68

62

1 206

68

62

1 207

68

62

1 208

68

62

1 209

68

62

1 210

54

50

1 211

41

37

1 212

27

25

1 213

14

12

1 214

0

0

1 215

0

0

1 216

0

0

1 217

0

0

1 218

0

0

1 219

0

0

1 220

0

0

1 221

0

0

1 222

0

0

1 223

0

0

1 224

0

0

1 225

0

0

1 226

0

0

1 227

0

0

1 228

0

0

1 229

0

0

1 230

0

0

1 231

0

0

1 232

0

0

1 233

0

0

1 234

0

0

1 235

0

0

1 236

0

0

1 237

0

0

1 238

0

0

Grafické znázornění průběhu zkoušky NRTC na dynamometru

Image Image

(1)  Cyklus je totožný s cyklem C1 popsaným v bodě 8.3 ISO 8178-4: 2007 (corr. 2008).

(2)  U motorů zkoušených podle přílohy 4B se místo jmenovitých otáček použijí denormalizované otáčky (n denorm) definované v bodě 7.7.1.1 přílohy 4B. V takovém případě se při určování mezilehlých otáček rovněž použijí (n denorm) místo jmenovitých otáček.

(3)  Referenční otáčky jsou definovány v bodě 4.3.1 přílohy 4A a jejich použití lze zvolit u motorů zkoušených podle přílohy 4A.

(4)  Cyklus je totožný s cyklem D2 popsaným v bodě 8.4 ISO 8178-4: 2007 (corr. 2008).

(5)  Definici základního výkonu lépe znázorňuje obrázek 2 normy ISO 8528-1: 2005.

(6)  Podmínky otáček jako u poznámky pod čarou u zkoušky s diskrétním režimem s ustálenými stavy.

(7)  Procento točivého momentu z maximálního točivého momentu při zadaných otáčkách motoru.

(8)  Mezi režimy se přechází s přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se zadá lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim a souběžně se zadá obdobný lineární přechod mezi otáčkami motoru, pokud dochází ke změně nastavení otáček.

(9)  Procento točivého momentu z maximálního zkušebního točivého momentu.

(10)  Mezi režimy se přechází s přechodovou fází trvající 20 sekund. Během přechodové fáze se zadá lineární přechod z nastavení točivého momentu pro dosavadní režim do nastavení točivého momentu pro následující režim.

PŘÍLOHA 6

Technické vlastnosti referenčního paliva předepsaného pro schvalovací zkoušky a k ověřování shodnosti výroby  (1)

Tabulka 1

Pro výkonová pásma D až G

 

Mezní hodnoty a jednotky (2)  (3)

Zkušební metoda

Cetanové číslo (5)

min. 45 (8)

max. 50

ISO 5165

Hustota při 15 °C

min. 835 kg/m3

max. 845 kg/m3  (11)

ISO 3675, ASTM D4052

Destilace (4) bod 95 %

maximálně 370 °C

ISO 3405

Viskozita při 40 °C

minimum 2,5 mm2/s

maximum 3,5 mm2/s

ISO 3104

Obsah síry

minimum 0,1 % hmotn. (10)

maximálně 0,2 % hmotn. (9)

ISO 8754, EN 24260

Bod vzplanutí

minimum 55 °C

ISO 2719

Bod ucpání filtru za studena (CFPP)

minimum -

maximálně +5 °C

EN 116

Koroze mědi

maximálně 1

ISO 2160

Conradsonovo uhlíkové reziduum

(v 10 % destilačního zbytku)

maximum 0,3 % hmotn.

ISO 10370

Obsah popela

maximum 0,01 % hmotn.

ASTM D482 (12)

Obsah vody

maximum 0,05 % hmotn.

ASTM D95, D1744

Neutralizační číslo (výrazná kyselost)

minimálně 0,20 mg KOH/g

 

Odolnost proti oxidaci (6)

maximum 2,5 mg/100ml

ASTM D2274

Přísady (7)

 

 


Tabulka 2

Pro výkonová pásma H až K

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (13)

Zkušební metoda

minimum

maximum

Cetanové číslo (14)

 

52,0

54,0

EN-ISO 5165

Hustota při 15°C

kg/m3

833

837

EN-ISO 3675

Destilace:

 

 

 

 

bod 50 %

°C

245

—

EN-ISO 3405

bod 95 %

°C

345

350

EN-ISO 3405

—

teplota konce varu

°C

—

370

EN-ISO 3405

Bod vzplanutí

°C

55

—

EN 22719

Bod ucpání filtru za studena (CFPP)

°C

—

–5

EN 116

Viskozita při 40°C

mm2/s

2,5

3,5

EN-ISO 3104

Polycyklické aromatické uhlovodíky

% m/m

3,0

6,0

IP 391

Obsah síry (15)

mg/kg

—

300

ASTM D 5453

Koroze mědi

 

—

třída 1

EN-ISO 2160

Conradsonovo uhlíkové reziduum

(% destilačního zbytku)

% m/m

—

0,2

EN-ISO 10370

Obsah popela

% m/m

—

0,01

EN-ISO 6245

Obsah vody

% m/m

—

0,05

EN-ISO 12937

Neutralizační číslo (silné kyselosti)

mg KOH/g

—

0,02

ASTM D 974

Odolnost proti oxidaci (16)

mg/ml

—

0,025

EN-ISO 12205


Tabulka 3

Pro výkonová pásma L až P a Q a R

Parametr

Jednotka

Mezní hodnoty (17)

Zkušební metoda

minimum

maximum

Cetanové číslo (18)

 

 

54,0

EN-ISO 5165

Hustota při 15 °C

kg/m3

833

865

EN-ISO 3675

Destilace:

 

 

 

 

bod 50 %

°C

245

—

EN-ISO 3405

bod 95 %

°C

345

350

EN-ISO 3405

—

teplota konce varu

°C

—

370

EN-ISO 3405

Bod vzplanutí

°C

55

—

EN 22719

Bod ucpání filtru za studena (CFPP)

°C

—

–5

EN 116

Viskozita při 40 °C

mm2/s

2,3

3,3

EN-ISO 3104

Polycyklické aromatické uhlovodíky

% m/m

3,0

6,0

IP 391

Obsah síry (19)

mg/kg

—

10

ASTM D 5453

Koroze mědi

 

—

třída 1

EN-ISO 2160

Conradsonovo uhlíkové reziduum

(% destilačního zbytku)

% m/m

—

0,2

EN-ISO 10370

Obsah popela

% m/m

—

0,01

EN-ISO 6245

Obsah vody

% m/m

—

0,02

EN-ISO 12937

Neutralizační číslo (výrazná kyselost)

mg KOH/g

—

0,02

ASTM D 974

Odolnost proti oxidaci (20)

mg/ml

—

0,025

EN-ISO 12205

Mazivost (průměr stopy otěru při 60 °C podle metody HFRR)

μm

—

400

CEC F-06-A-96

Methylestery mastných kyselin

nepřípustné

(1)  Všechny vlastnosti paliva a mezní hodnoty se musí průběžně revidovat s přihlédnutím k vývoji trhu.

(2)  Pokud se požaduje výpočet tepelné účinnosti motoru nebo vozidla, může se výhřevnost paliva vypočítat takto:

Formula

kde:

d

=

hustota při 15 °C

x

=

hmotnostní podíl vody (%/100)

y

=

hmotnostní podíl popelu (%/100)

s

=

hmotnostní podíl síry (%/100)

(3)  Hodnoty uvedené v požadavku jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezí byla užita ustanovení dokumentu ASTM D3244 „Definování výchozích podkladů při sporech o jakost ropných výrobků“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost).

Nehledě k tomuto opatření, které je nutné z technických důvodů, by měl výrobce paliv přesto usilovat o nulovou hodnotu tam, kde je stanovená nejvyšší hodnota 2R a o střední hodnotu v případě udávání nejvyšších a nejnižších mezních hodnot. Je-li třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky, platí podmínky normy ASTM D3244.

(4)  Uvedená čísla udávají vypařená množství (znovuzískaný podíl v procentech plus ztrátový podíl v procentech).

(5)  Rozsah cetanového čísla není ve shodě s požadavkem minimálního rozsahu 4R. Avšak v případě rozporu mezi dodavatelem paliva a jeho spotřebitelem lze k vyřešení tohoto rozporu použít ustanovení ASTM D3244 za předpokladu, že místo jednotlivého měření se provedou opakovaná měření v dostatečném počtu nutném k určení potřebné přesnosti.

(6)  I když se odolnost proti oxidaci kontroluje, je pravděpodobné, že skladovatelnost je omezená. Je třeba si vyžádat od dodavatele pokyny týkající se podmínek skladování a životnosti.

(7)  Pro toto palivo by se měly výlučně používat přímé a krakované destilační produkty uhlovodíků; odsiřování je přípustné. Palivo nesmí obsahovat žádné kovové přísady nebo přísady zlepšující cetanové číslo.

(8)  Nižší hodnoty jsou přípustné, avšak v takovém případě se musí cetanové číslo použitého referenčního paliva uvést ve zkušebním protokolu.

(9)  Vyšší hodnoty jsou přípustné, avšak v takovém případě se musí obsah síry použitého referenčního paliva uvést ve zkušebním protokolu.

(10)  Tyto hodnoty se musí průběžně revidovat s přihlédnutím k vývoji trhu. K prvnímu schválení typu motoru bez zařízení k následnému zpracování výfukového plynu je na žádost žadatele jako jmenovitá hodnota přípustný obsah síry 0,05 % hmotnostních (minimálně 0,03 % hmotnostních). V takovém případě musí být měřená úroveň částic korigována nahoru ke střední hodnotě stanovené jako jmenovitá hodnota pro obsah síry v palivu (0,15 % hmotnostních) na základě následující rovnice:

Formula

kde:

PTadj

=

přizpůsobená hodnota PT (g/kWh)

PT

=

naměřená vážená specifická hodnota pro emise částic (g/kWh)

SFC

=

vážená specifická spotřeba paliva (g/kWh) podle dále uvedeného vzorce

NSLF

=

střední hodnota jmenovité specifikace hmotnostního obsahu síry (tj. 0,15 %/100)

FSF

=

hmotnostní podíl obsahu síry v palivu (%/100)

Rovnice pro výpočet vážené specifické spotřeby paliva:

Formula

kde:

Formula

K posouzení shodnosti výroby podle bodu 7.4.2 musí být splněny požadavky s použitím referenčního paliva, které odpovídá minimální/maximální hodnotě 0,1/0,2 % hmotnostních.

(11)  Vyšší hodnoty jsou přípustné až do 855 kg/m3; v tomto případě je nutno udat hustotu referenčního paliva. K posouzení shodnosti výroby podle bodu 7.4.2 musí být splněny požadavky s použitím referenčního paliva, které odpovídá minimální/maximální hodnotě 835/845 kg/m3.

(12)  Nahradí se normou EN/ISO 6245 ode dne jejího vstupu v platnost.

(13)  Hodnoty uvedené v požadavku jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita norma ISO 4259 „Ropné výrobky – stanovení a použití přesných údajů ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost).

Nehledě k tomuto opatření, které je nutné z technických důvodů, by měl výrobce paliv přesto usilovat o nulovou hodnotu tam, kde je stanovená nejvyšší hodnota 2R a o střední hodnotu v případě udávání nejvyšších a nejnižších mezních hodnot. Je-li třeba objasnit otázku, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použije se norma ISO 4259.

(14)  Rozsah cetanového čísla není ve shodě s požadavkem minimálního rozsahu 4R. Avšak v případě rozporu mezi dodavatelem paliva a jeho spotřebitelem lze k vyřešení tohoto rozporu použít ustanovení ISO 4259 za předpokladu, že místo jednotlivého měření se provedou opakovaná měření v dostatečném počtu nutném k určení potřebné přesnosti.

(15)  Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce musí být uveden v protokolu.

(16)  I když se odolnost proti oxidaci kontroluje, je pravděpodobné, že skladovatelnost je omezená. Je třeba si vyžádat od dodavatele pokyny týkající se podmínek skladování a životnosti.

(17)  Hodnoty uvedené v požadavku jsou „skutečné hodnoty“. Při stanovení jejich mezních hodnot byla použita norma ISO 4259 „Ropné výrobky – stanovení a použití přesných údajů ve vztahu ke zkušebním metodám“ a při určení minimální hodnoty byl vzat v úvahu nejmenší rozdíl 2R nad nulou; při určení maximální a minimální hodnoty je minimální rozdíl 4R (R = reprodukovatelnost).

Nehledě k tomuto opatření, které je nutné z technických důvodů, by měl výrobce paliv přesto usilovat o nulovou hodnotu tam, kde je stanovená nejvyšší hodnota 2R a o střední hodnotu v případě udávání nejvyšších a nejnižších mezních hodnot. Je-li třeba vyjasnit, zda palivo splňuje požadavky specifikace, použije se norma ISO 4259.

(18)  Rozsah cetanového čísla není ve shodě s požadavkem minimálního rozsahu 4R. Avšak v případě rozporu mezi dodavatelem paliva a jeho spotřebitelem lze k vyřešení tohoto rozporu použít ustanovení ISO 4259 za předpokladu, že místo jednotlivého měření se provedou opakovaná měření v dostatečném počtu nutném k určení potřebné přesnosti.

(19)  Skutečný obsah síry v palivu použitém ke zkoušce typu I musí být uveden v protokolu.

(20)  I když se odolnost proti oxidaci kontroluje, je pravděpodobné, že skladovatelnost je omezená. Je třeba si vyžádat od dodavatele pokyny týkající se podmínek skladování a životnosti.

PŘÍLOHA 7

MONTÁŽ ZAŘÍZENÍ A POMOCNÝCH ZAŘÍZENÍ

Číslo

Zařízení a pomocná zařízení

Namontována pro zkoušku emisí

1

Sací systém

 

Sběrné sací potrubí

Ano

Zařízení k omezení emisí z klikové skříně

Ano

Průtokoměr vzduchu

Ano

Vzduchový filtr

Ano (1)

Tlumič sání

Ano (1)

Zařízení pro indukční předehřívání sběrného sacího potrubí

Ano, sériově montované zařízení. Nastaví se pokud možno do nejpříznivější polohy.

2

Výfukový systém

 

Následné zpracování výfukových plynů

Ano

Sběrné výfukové potrubí

Ano

Spojovací potrubí

Ano (2)

Tlumič

Ano (2)

Výfuková trubka

Ano (2)

Výfuková brzda

Ne (3)

Přeplňovací zařízení

Ano

3

Čerpadlo pro přívod paliva

Ano (4)

4

Zařízení pro vstřikování paliva

 

Předfiltr

Ano

Filtr

Ano

Čerpadlo

Ano

Vysokotlaké potrubí

Ano

Vstřikovač

Ano

Elektronický řídicí systém, čidla, atd.

Ano

Regulátor/systém ovládání

Ano

Automatická zarážka plného zatížení u ozubené tyče v závislosti na atmosférických podmínkách

Ano

5

Chlazení kapalinou

 

Chladič

Ne

Ventilátor

Ne

Proudnicový kryt ventilátoru

Ne

Vodní čerpadlo

Ano (5)

Termostat

Ano (6)

6

Chlazení vzduchem

 

Proudnicový kryt

Ne (7)

Ventilátor nebo dmychadlo

Ne (7)

Zařízení k regulaci teploty

Ne

7

Elektrické zařízení

 

Generátor

Ano (8)

8

Zařízení k přeplňování

 

Kompresor poháněný buď přímo motorem, nebo výfukovými plyny

Ano

Chladič přeplňovacího vzduchu

Ano (7), (9)

Čerpadlo chladicí kapaliny nebo ventilátor (poháněné motorem)

Ne (7)

Zařízení regulující průtok chladicí kapaliny

Ano

9

Pomocný ventilátor zkušebního zařízení

Ano, je-li potřeba

10

Zařízení proti znečišťujícím látkám

Ano

11

Startovací zařízení

Ano, nebo zařízení zkušebny (10)

12

Čerpadlo mazacího oleje

Ano

13

Některá pomocná zařízení, která jsou nutná pouze k provozu příslušného stroje a která mohou být namontována na motoru, musí být na zkoušku odmontována.

Jako příklad lze uvést:

i)

vzduchový kompresor brzdového systému

ii)

kompresor posilovače řízení

iii)

kompresor pro vzduchové odpružení

iv)

klimatizační systém.

Ne

(1)  Úplný sací systém určený pro uvažované použití se namontuje:

i)

v případě rizika znatelného vlivu na výkon motoru;

ii)

když to požaduje výrobce.

V ostatních případech se může použít rovnocenný systém a zkontroluje se, že tlak v sání se neliší o více než 100 Pa od horní meze uvedené výrobcem pro čistý vzduchový filtr.

(2)  Úplný výfukový systém určený pro uvažované použití se namontuje:

i)

v případě rizika znatelného vlivu na výkon motoru;

ii)

když to požaduje výrobce.

V ostatních případech se může použít rovnocenný systém za podmínky, že tlak se neliší o více než 1 000 Pa od horní meze uvedené výrobcem.

(3)  Je-li motor vybaven výfukovou brzdou, musí být její škrticí klapka zablokována v plně otevřené poloze.

(4)  V případě potřeby může být tlak v přívodu paliva seřízen tak, aby odpovídal tlakům, které se vyskytují při předpokládaném použití motoru (zejména je-li použit systém s vracením paliva).

(5)  Cirkulaci chladicí kapaliny musí obstarávat pouze vodní čerpadlo motoru. Kapalina smí být chlazena vnějším okruhem za předpokladu, že tlaková ztráta tohoto okruhu a tlak na vstupu do čerpadla zůstávají v podstatě stejné jako v systému chlazení motoru.

(6)  Termostat může být zablokován v plně otevřené poloze.

(7)  Jsou-li chladicí ventilátor nebo dmychadlo namontovány pro zkoušku, přičte se pohlcený výkon k výsledkům, s výjimkou chladicích ventilátorů přímo namontovaných na klikový hřídel u vzduchem chlazených motorů. Příkon ventilátoru nebo dmychadla se určí při otáčkách použitých u zkoušky, a to výpočtem ze standardních parametrů nebo praktickými zkouškami.

(8)  Minimální výkon generátoru: elektrický výkon generátoru musí být omezen na hodnotu, která je nevyhnutelně potřebná pro napájení zařízení nezbytných pro práci motoru. Je-li nutno připojit baterii, musí být použita plně nabitá baterie v dobrém stavu.

(9)  Motory chlazené přeplňovacím vzduchem se zkoušejí s chlazením přeplňovacího vzduchu, ať se toto chlazení provádí kapalinou nebo vzduchem, avšak na přání výrobce se může chladič vzduchu nahradit systémem, který je na zkušebním zařízení. V obou případech se měření výkonu při každém nastavení otáček musí provádět při maximálním poklesu tlaku a minimálním poklesu teploty vzduchu nasávaného do motoru přes chladič náplně na zkušebním stavu, podle hodnot stanovených výrobcem.

(10)  Energie pro elektrické nebo jiné startovací systémy se musí dodat ze zkušebního zařízení.

PŘÍLOHA 8

POŽADAVKY NA ŽIVOTNOST

1.   OVĚŘENÍ ŽIVOTNOSTI VZNĚTOVÝCH MOTORŮ VÝKONOVÝCH PÁSEM H AŽ P

Tato příloha platí pouze pro vznětové motory výkonových pásem H až P.

1.1   Výrobci stanoví pro všechny rodiny motorů výkonových pásem H až P hodnoty faktoru zhoršení pro každou regulovanou znečišťující látku. Hodnoty faktoru zhoršení se použijí pro schválení typu a při zkouškách v sériové výrobě.

1.1.1   Zkouška k určení hodnot faktoru zhoršení se provádí tímto způsobem:

1.1.1.1   Výrobce je povinen provádět zkoušky dlouhodobé životnosti, při nichž se akumulují provozní hodiny motoru, podle zkušebního programu zvoleného na základě odborného technického posouzení tak, aby byl z hlediska zhoršování emisních vlastností reprezentativní pro běžné používání motoru v provozu. Doba trvání zkoušky životnosti by zpravidla měla odpovídat nejméně jedné čtvrtině doby životnosti emisních vlastností.

Akumulace provozních hodin lze dosáhnout činností motoru na testovacím dynamometru nebo skutečným provozem motoru v terénu. Mohou se provádět zrychlené zkoušky životnosti, při nichž se program akumulace doby provozu provádí při vyšším zatížení, než jakého se zpravidla dosahuje v provozu. Výrobce motoru stanoví na základě odborného technického posouzení faktor zrychlení, jenž určuje poměr počtu hodin zkoušky životnosti k příslušnému počtu hodin doby životnosti emisních vlastností.

V průběhu zkoušky životnosti nelze provádět údržbu nebo výměnu konstrukčních částí, které jsou citlivé z hlediska emisí, mimo rámec běžného plánu údržby doporučeného výrobcem.

Zkušební motor, subsystémy nebo konstrukční části, které jsou určeny ke stanovení faktoru zhoršení emisí výfukového plynu pro určitou rodinu motorů nebo pro rodiny motorů se srovnatelnou technologií regulace emisí, zvolí výrobce motoru na základě odborného technického posouzení. Kritériem je, aby byl zkušební motor charakteristický co do zhoršování emisních vlastností rodiny motorů, u níž se výsledné hodnoty faktoru zhoršení použijí pro schválení typu. Motory, které se liší vrtáním a zdvihem, konfigurací, vzduchovým a palivovým systémem, lze považovat z hlediska charakteristik zhoršování emisních vlastností za ekvivalentní, je-li tato ekvivalence dostatečně technicky podložena.

Hodnoty faktoru zhoršení od jiného výrobce mohou být použity, jsou-li dostatečné důvody k tomu, aby bylo možno považovat technologii za ekvivalentní z hlediska charakteristik zhoršování emisních vlastností, a je-li doloženo, že byly provedeny zkoušky podle stanovených požadavků.

Zkoušky emisí se provádějí postupy stanovenými tímto předpisem na zkušebních motorech po jejich záběhu, avšak před zkouškou akumulace doby provozu a na konci zkoušky životnosti. Zkoušky emisí se též mohou provádět v intervalech v průběhu zkoušky akumulace doby provozu a mohou se použít k určení trendu zhoršování.

1.1.1.2   Dlouhodobé zkoušky a zkoušky emisí, jimiž se určuje zhoršení emisních vlastností, se nemusí konat za přítomnosti schvalovacího orgánu.

1.1.1.3   Určení faktoru zhoršení na základě zkoušek životnosti

Aditivním faktorem zhoršení se rozumí hodnota získaná odečtením hodnoty emisí určené na začátku doby životnosti emisních vlastností od hodnoty emisí, která charakterizuje emisní vlastnosti na konci doby životnosti emisních vlastností.

Multiplikačním faktorem zhoršení se rozumí úroveň emisí určená na konci doby životnosti emisních vlastností dělená hodnotou emisí zjištěnou na začátku doby životnosti emisních vlastností.

Pro každou znečišťující látku, na kterou se vztahují právní předpisy, se určí vlastní hodnota faktoru zhoršení. Zjišťuje-li se faktor zhoršení vzhledem k normě u NOx + HC, určí se aditivní faktor zhoršení na základě součtu těchto znečišťujících látek, bez ohledu na to, že negativní zhoršení u jedné látky nemá kompenzovat zhoršení u jiné látky. V případě multiplikačního faktoru zhoršení u NOx + HC se určí separátní faktory pro HC a NOx a použijí se samostatně při výpočtu zhoršené úrovně emisí podle výsledků zkoušky emisí, dříve než se výsledné zhoršené hodnoty NOx a HC zkombinují k ověření shody s normou.

Jestliže se zkouška životnosti neprovádí v délce celé doby životnosti emisních vlastností, určí se hodnoty emisí na konci doby životnosti emisních vlastností extrapolací trendu zhoršování emisních vlastností zjištěného v rámci trvání zkoušky na celou dobu životnosti emisních vlastností.

Jestliže se v průběhu dlouhodobé zkoušky pravidelně provádějí emisní zkoušky, určí se úrovně emisí na konci doby životnosti emisních vlastností na základě standardního a na osvědčené praxi založeného statistického vyhodnocení zaznamenaných výsledků těchto zkoušek; při určování konečných hodnot emisí lze použít test statistické významnosti.

Je-li výsledkem výpočtu hodnota multiplikačního faktoru zhoršení menší než 1,00 nebo hodnota aditivního faktoru zhoršení menší než 0,00, platí hodnota faktoru zhoršení 1,0, resp. 0,00.

1.1.1.4   Výrobce může na základě schválení ze strany schvalovacího orgánu použít hodnoty faktoru zhoršení určené na základě výsledků zkoušek životnosti vznětových motorů těžkých silničních vozidel, provedených k získání hodnot faktoru zhoršení pro jejich schválení. Tento postup je přípustný, pokud existuje technologická ekvivalence mezi zkušebním motorem silničních vozidel a rodinami motorů pro nesilniční stroje, u nichž mají být hodnoty faktoru zhoršení použity. Hodnoty faktoru zhoršení odvozené z výsledků zkoušek životnosti motoru pro silniční vozidla musí být vypočteny na základě hodnot doby životnosti emisních vlastností definovaných v bodu 3.

1.1.1.5   Jestliže se u rodiny motorů používá uznávaná technologie, může být faktor zhoršení pro tuto rodinu motorů určen místo zkoušky pomocí analýzy založené na osvědčené technické praxi, po schválení orgánem, který uděluje schválení typu.

1.2   Údaje o faktoru zhoršení v žádosti o schválení typu

1.2.1   V žádosti o schválení pro rodinu vznětových motorů, u nichž se nepoužívá zařízení pro následné zpracování výfukových plynů, se uvedou pro každou znečišťující látku hodnoty aditivního faktoru zhoršení.

1.2.2   V žádosti o schválení pro rodinu vznětových motorů, u nichž se používá zařízení pro následné zpracování výfukových plynů, se uvedou pro každou znečišťující látku hodnoty multiplikačního faktoru zhoršení.

1.2.3   Výrobce podá orgánu, který uděluje schválení typu, na jeho žádost informace dokládající hodnoty faktoru zhoršení. Obsahem těchto informací zpravidla jsou výsledky zkoušek emisí, program akumulace doby provozu, postupy údržby, popřípadě údaje zdůvodňující odborné technické posouzení ekvivalence technologie.

2.   OVĚŘENÍ ŽIVOTNOSTI VZNĚTOVÝCH MOTORŮ VÝKONOVÝCH PÁSEM Q AŽ R

2.1   Obecně

2.1.1   Tento bod se vztahuje na vznětové motory výkonových pásem Q až R. Na žádost výrobce jej lze použít také na vznětové motory výkonových pásem H až P jako alternativu k požadavkům uvedeným v bodu 1 této přílohy.

2.1.2   Tento bod 2 podrobně popisuje postupy pro výběr motorů, které mají být zkoušeny v rámci programu akumulace doby provozu k určení faktorů zhoršení pro účely schválení typu motorů v etapě IV a posuzování shodnosti výroby. Faktory zhoršení se použijí v souladu s bodem 2.4.7 na emise změřené podle přílohy 4B tohoto předpisu.

2.1.3   Zkoušky akumulace doby provozu a zkoušky emisí, jimiž se určuje zhoršení emisních vlastností, se nemusí konat za přítomnosti schvalovacího orgánu.

2.1.4   Tento bod 2 podrobně popisuje také údržbu související i nesouvisející s emisemi, která by měla být nebo může být prováděna na motorech zařazených do programu akumulace doby provozu. Tato údržba musí splňovat požadavky na údržbu prováděnou na motorech v provozu a majitelé nových motorů o ní musejí být informováni.

2.1.5   Na žádost výrobce může schvalovací orgán povolit použití faktorů zhoršení, které byly stanoveny za použití jiných postupů než těch, které jsou uvedeny v bodech 2.4.1 až 2.4.5. V tomto případě musí výrobce prokázat ke spokojenosti schvalovacího orgánu, že zvolené alternativní postupy nejsou méně přísné než ty, které jsou obsaženy v bodech 2.4.1 až 2.4.5.

2.2   Vyhrazeno

2.3   Výběr motorů k určení faktorů zhoršení po dobu životnosti emisních vlastností

2.3.1   Pro zkoušky emisí k určení faktorů zhoršení během doby životnosti emisních vlastností se vyberou motory z rodiny motorů definované v příloze 1B tohoto předpisu.

2.3.2   Motory z různých rodin motorů lze dále spojovat do rodin na základě typu použitého systému následného zpracování výfukových plynů. K zařazení motorů s různým uspořádáním válců, avšak s obdobnými technickými specifikacemi a systémem následného zpracování výfukových plynů do stejné rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů poskytne výrobce schvalovacímu orgánu údaje, které prokazují, že vlastnosti těchto systémů motorů, pokud jde o snížení emisí, jsou obdobné.

2.3.3   Pro zkoušky v rámci programu akumulace doby provozu definované v bodu 2.4.2 výrobce motorů vybere jeden motor reprezentující rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů podle bodu 2.3.2 a před zahájením zkoušek o tom informuje schvalovací orgán.

2.3.3.1   Pokud schvalovací orgán rozhodne, že nejhorší úroveň emisí rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů by lépe charakterizoval jiný motor, pak zkušební motor vybere společně schvalovací orgán a výrobce motoru.

2.4   Určení faktorů zhoršení po dobu životnosti emisních vlastností

2.4.1   Obecně

Faktory zhoršení použitelné na rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů jsou odvozeny z vybraných motorů na základě programu akumulace doby provozu, který zahrnuje pravidelné zkoušky plynných emisí a emisí částic zkouškami NRSC a NRTC.

2.4.2   Program akumulace doby provozu

Programy akumulace doby provozu je možno provádět na základě volby výrobce tak, že se buď stroj vybavený zvoleným motorem nechá projít programem akumulace doby provozu realizovaným přímo v běžném provozu stroje, nebo se zvolený motor nechá projít programem akumulace doby provozu realizovaným na dynamometru.

2.4.2.1   Akumulace doby provozu v běžném provozu a na dynamometru

2.4.2.1.1

Výrobce v souladu s osvědčenou technickou praxí určí formu a trvání akumulace doby provozu a cyklus stárnutí motorů.

2.4.2.1.2

Výrobce určí zkušební body, v nichž budou pomocí cyklů NRTC se startem za tepla a NRSC měřeny plynné emise a emise částic. Zkušební body budou nejméně tři, jeden na začátku, jeden zhruba v polovině a jeden na konci programu akumulace doby provozu.

2.4.2.1.3

Hodnoty emisí v počátečním bodě a v konečném bodě doby životnosti emisních vlastností vypočtené podle bodu 2.4.5.2 musí splňovat mezní hodnoty, které se na danou rodinu motorů vztahují, jednotlivé výsledky emisí ze zkušebních bodů však mohou tyto mezní hodnoty překročit.

2.4.2.1.4

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu je nutno v každém zkušebním bodě uskutečnit pouze jeden zkušební cyklus (cyklus NRTC se startem za tepla nebo NRSC), přičemž druhý zkušební cyklus se uskuteční pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu.

2.4.2.1.5

U motorů s konstantními otáčkami se v každém zkušebním bodě uskuteční pouze cyklus NRSC.

2.4.2.1.6

Programy akumulace doby provozu se mohou pro různé rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů lišit.

2.4.2.1.7

Programy akumulace doby provozu mohou být kratší než doba životnosti emisních vlastností, nesmí však být kratší než ekvivalent nejméně jedné čtvrtiny příslušné doby životnosti emisních vlastností uvedené v bodu 3 této přílohy.

2.4.2.1.8

Je povoleno zrychlené stárnutí formou úpravy programu akumulace doby provozu podle spotřeby paliva. Úprava vychází z poměru mezi typickou spotřebou paliva v provozu a spotřebou paliva v cyklu stárnutí, spotřeba paliva v cyklu stárnutí však nesmí překročit typickou spotřebu v provozu o více než 30 procent.

2.4.2.1.9

Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být povoleny alternativní metody zrychleného stárnutí.

2.4.2.1.10

Program akumulace doby provozu musí být podrobně popsán v žádosti o schválení typu a oznámen schvalovacímu orgánu ještě před zahájením zkoušek.

2.4.2.2   Pokud schvalovací orgán rozhodne, že je nutno provést dodatečná měření mezi jednotlivými body zvolenými výrobcem, oznámí to výrobci. Výrobce vyhotoví revidovaný program akumulace doby provozu a schvalovací orgán jej odsouhlasí.

2.4.3   Zkoušky motoru

2.4.3.1   Stabilizace systému motoru

2.4.3.1.1

Pro každou rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů výrobce určí počet hodin chodu stroje nebo motoru, po nichž se činnost motoru se systémem následného zpracování výfukových plynů stabilizuje. Na žádost schvalovacího orgánu výrobce poskytne údaje a analýzu použitou k tomuto určení. Výrobce si případně může ke stabilizaci systému následného zpracování výfukových plynů zvolit chod motoru nebo stroje po dobu 60 až 125 hodin nebo ekvivalentní doby v cyklu stárnutí.

2.4.3.1.2

Za konec stabilizačního intervalu stanoveného v bodu 2.4.3.1.1 se považuje začátek programu akumulace doby provozu.

2.4.3.2   Zkoušky akumulace doby provozu

2.4.3.2.1

Po stabilizaci motor běží po dobu programu akumulace doby provozu vybraného výrobcem, jak je popsáno v bodu 2.3.2. V pravidelných intervalech během programu akumulace doby provozu určených výrobcem a případně stanovených rovněž schvalovacím orgánem podle bodu 2.4.2.2 se zkouší plynné emise a emise částic motoru v cyklech NRTC se startem za tepla a NRSC.

Výrobce může provádět měření emisí znečišťujících látek před systémem následného zpracování výfukových plynů odděleně od měření emisí znečišťujících látek za systémem následného zpracování výfukových plynů.

Bylo-li v souladu s bodem 2.4.2.1.4 dohodnuto, že v každém zkušebním bodě bude proveden pouze jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla nebo NRSC), druhý zkušební cyklus (NRTC za tepla nebo NRSC) se provede na začátku a na konci programu akumulace doby provozu.

V souladu s bodem 2.4.2.1.5 se u motorů s konstantními otáčkami v každém zkušebním bodě provede pouze cyklus NRSC.

2.4.3.2.2

Během programu akumulace doby provozu se provádí údržba motoru podle bodu 2.5.

2.4.3.2.3

Během programu akumulace doby provozu může být na motoru nebo stroji prováděna neplánovaná údržba, pokud by například standardní diagnostický systém výrobce odhalil problém a sdělil provozovateli stroje výskyt závady.

2.4.4   Podávání zpráv

2.4.4.1   Výsledky zkoušek emisí (NRTC se startem za tepla a NRSC) provedených během programu akumulace doby provozu se poskytnou schvalovacímu orgánu. Pokud je některá zkouška prohlášena za neplatnou, výrobce vysvětlí, proč tomu tak je. V takovém případě se provede během následujících 100 hodin akumulace doby provozu další série zkoušek emisí.

2.4.4.2   Výrobce uchovává záznamy o všech informacích týkajících se všech zkoušek emisí a údržby provedené na motoru během programu akumulace doby provozu. Tyto informace jsou předkládány schvalovacímu orgánu společně s výsledky zkoušek emisí provedených během programu akumulace doby provozu.

2.4.5   Určení faktorů zhoršení

2.4.5.1   Pro každou znečišťující látku naměřenou při cyklech NRTC se startem za tepla a NRSC v každém zkušebním bodě během programu akumulace doby provozu se na základě všech výsledků zkoušek provede lineární regresní analýza s cílem najít funkci, která nejvíce vyhovuje. Výsledky každé zkoušky pro každou znečišťující látku se vyjádří na stejný počet desetinných míst jako mezní hodnota této znečišťující látky, která se na danou rodinu motorů vztahuje, s jedním desetinným místem navíc.

Pokud se v každém zkušebním bodě uskutečnil pouze jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla nebo NRSC), provede se regresní analýza v souladu s bodem 2.4.2.1.4 nebo 2.4.2.1.5 pouze na základě výsledků zkoušek zkušebního cyklu provedeného v tom kterém zkušebním bodě.

Na žádost výrobce a s předchozím souhlasem schvalovacího orgánu je povolena nelineární regrese.

2.4.5.2   Z regresní rovnice se vypočtou hodnoty emisí pro každou znečišťující látku na začátku programu akumulace doby provozu a na konci doby životnosti emisních vlastností zkoušeného motoru. Je-li program akumulace doby provozu kratší než doba životnosti emisních vlastností, určí se hodnoty emisí na konci doby životnosti emisních vlastností extrapolací regresní rovnice podle bodu 2.4.5.1.

Jsou-li hodnoty emisí použity u rodin motorů patřících do stejné rodiny motorů s následným zpracováním výfukových plynů, ale s rozdílnými dobami životnosti emisních vlastností, pak se musí hodnoty emisí na konci doby životnosti emisních vlastností opětovně vypočítat pro každou dobu životnosti emisních vlastností pomocí extrapolace nebo interpolace regresní rovnice, jak je stanoveno v bodu 2.4.5.1.

2.4.5.3   Faktor zhoršení (DF) pro každou znečišťující látku je definován jako poměr použitých hodnot emisí na konci doby životnosti emisních vlastností a na začátku programu akumulace doby provozu (multiplikační faktor zhoršení).

Na žádost výrobce a s předchozím souhlasem schvalovacího orgánu lze použít aditivní faktor zhoršení pro každou znečišťující látku. Aditivní faktor zhoršení je definován jako rozdíl hodnot emisí vypočtených na konci doby životnosti emisních vlastností a hodnot na začátku programu akumulace doby provozu.

Příklad stanovení faktorů zhoršení pro emise NOx pomocí lineární regrese je znázorněn na obrázku 1.

Kombinování multiplikačních a aditivních faktorů zhoršení v jednom souboru znečišťujících látek není povoleno.

Je-li výsledkem výpočtu hodnota multiplikačního faktoru zhoršení menší než 1,00 nebo hodnota aditivního faktoru zhoršení menší než 0,00, platí hodnota faktoru zhoršení 1,0, respektive 0,00.

Bylo-li v souladu s bodem 2.4.2.1.4 dohodnuto, že se v každém zkušebním bodě provede jen jeden zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla nebo NRSC) a druhý zkušební cyklus (NRTC se startem za tepla nebo NRSC) bude uskutečněn pouze na začátku a na konci programu akumulace doby provozu, faktor zhoršení vypočtený pro zkušební cyklus, který byl proveden v každém zkušebním bodě, se použije rovněž na druhý zkušební cyklus.

Obrázek 1

Příklad stanovení faktorů zhoršení (DF)

Image

2.4.6   Přidělené faktory zhoršení

2.4.6.1   Výrobci motorů mohou jako alternativu k programu akumulace doby provozu použít tyto přidělené multiplikační faktory zhoršení:

Zkušební cyklus

CO

HC

NOx

PM

NRTC

1,3

1,3

1,15

1,05

NRSC

1,3

1,3

1,15

1,05

Nejsou dány přidělené aditivní faktory zhoršení. Není povoleno převádět přidělené multiplikační faktory zhoršení na aditivní faktory zhoršení.

Jsou-li použity přidělené faktory zhoršení, výrobce předloží schvalovacímu orgánu solidní důkazy, že lze reálně předpokládat, že životnost emisních vlastností součástí k regulaci emisí koresponduje s těmto přidělenými faktory. Tyto důkazy mohou být založeny na konstrukční analýze nebo zkouškách, nebo na kombinaci obou.

2.4.7   Použití faktorů zhoršení

2.4.7.1   Po použití faktorů zhoršení na výsledek zkoušky změřený podle přílohy 4B tohoto předpisu (vážená specifická hodnota emisí částic a jednotlivých plynů pro zkušební cyklus) musí motory splňovat příslušné mezní hodnoty emisí pro každou znečišťující látku podle své rodiny motorů. V závislosti na druhu faktoru zhoršení se použijí tato ustanovení:

a)

multiplikační: (vážená specifická hodnota emisí pro zkušební cyklus) × DF ≤ mezní hodnota emisí;

b)

aditivní: (vážená specifická hodnota emisí pro zkušební cyklus) + DF ≤ mezní hodnota emisí.

2.4.7.2   V případě multiplikačního faktoru zhoršení u NOx + HC se určí separátní faktory pro HC a NOx a použijí se samostatně při výpočtu zhoršené úrovně emisí podle výsledků zkoušky emisí, dříve než se výsledné zhoršené hodnoty NOx a HC zkombinují k ověření shody s mezní hodnotou emisí.

2.4.7.3   Výrobce se může rozhodnout přenést faktory zhoršení určené pro rodinu motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů na systém motoru, který do téže rodiny motorů se stejným systémem následného zpracování výfukových plynů nespadá. V těchto případech musí výrobce schvalovacímu orgánu prokázat, že systém motoru, pro který byla rodina systému následného zpracování výfukových plynů původně zkoušena, a systém motoru, na který se faktory zhoršení přenášejí, mají obdobné technické specifikace a požadavky na montáž do stroje a že emise z tohoto motoru nebo systému motoru jsou obdobné.

V případě, že se faktory zhoršení přenášejí na systém motoru s odlišnou dobou životnosti emisních vlastností, musí se faktory zhoršení opětovně vypočítat pro příslušnou dobu životnosti emisních vlastností pomocí extrapolace nebo interpolace regresní rovnice, jak je stanoveno v bodu 2.4.5.1.

2.4.7.4   Faktor zhoršení pro každou znečišťující látku v každém uplatnitelném zkušebním cyklu se zaznamená do dokumentu s výsledky zkoušek, jak jej uvádí dodatek 1 přílohy 2 tohoto předpisu.

2.4.8   Kontrola shodnosti výroby

2.4.8.1   Shodnost výroby z hlediska dodržování úrovně emisí se kontroluje podle bodu 7 tohoto předpisu.

2.4.8.2   Výrobce si může zvolit, že bude při provádění zkoušky pro schválení typu současně měřit emise znečišťujících látek před systémem následného zpracování výfukových plynů. Pokud tak učiní, může výrobce stanovit neformální faktory zhoršení samostatně pro motor a pro systém následného zpracování výfukových plynů, které může výrobce použít jako pomůcku pro audit na konci výrobní linky.

2.4.8.3   Pro účely schvalování typu se do dokumentu s výsledky zkoušek uvedeného v dodatku 1 přílohy 2 tohoto předpisu zaznamenají pouze faktory zhoršení určené v souladu s bodem 2.4.5 nebo 2.4.6.

2.5.   Údržba

Pro účely programu akumulace doby provozu se údržba provádí v souladu s příručkou výrobce pro servis a údržbu.

2.5.1   Plánovaná údržba související s emisemi

2.5.1.1   Plánovaná údržba související s emisemi po dobu provozu motoru za účelem provedení programu akumulace doby provozu se musí uskutečnit v intervalech, které jsou ekvivalentní intervalům uvedeným v pokynech k údržbě, které poskytne výrobce majiteli stroje nebo motoru. Tento plán údržby je možno v případě potřeby během programu akumulace doby provozu aktualizovat za předpokladu, že z plánu údržby není vyškrtnuta žádná činnost údržby poté, co byla provedena na zkušebním motoru.

2.5.1.2   Výrobce motoru pro programy akumulace doby provozu specifikuje veškerá seřízení, čištění, údržbu (v případě potřeby) a plánovanou výměnu těchto součástí:

a)

filtry a chladiče v systému recirkulace výfukových plynů,

b)

ventil odvětrávání klikové skříně (přichází-li v daném případě v úvahu),

c)

koncovky vstřikovačů paliva (je povoleno pouze čištění),

d)

vstřikovače paliva,

e)

turbodmychadlo,

f)

elektronická řídicí jednotka motoru a související čidla a ovládací členy,

g)

systém následného zpracování částic (včetně souvisejících součástí),

h)

systém následného zpracování emisí NOx (včetně souvisejících součástí),

i)

systém recirkulace výfukových plynů, včetně všech regulačních ventilů a potrubí,

j)

jakýkoli další systém následného zpracování výfukových plynů.

2.5.1.3   Kritická plánovaná údržba související s emisemi se musí provádět pouze tehdy, má-li se uskutečnit v provozu, a požadavek na její provedení je nutno sdělit vlastníkovi stroje.

2.5.2   Změny plánované údržby

2.5.2.1   Výrobce musí u schvalovacího orgánu podat žádost o schválení každé nové plánované údržby, kterou chce provést během programu akumulace doby provozu, a kterou tedy následně hodlá doporučit majitelům strojů či motorů. Žádost musí být doložena údaji, které odůvodňují potřebu nové plánované údržby a interval údržby.

2.5.3   Plánovaná údržba nesouvisející s emisemi

2.5.3.1   Plánovanou údržbu nesouvisející s emisemi, která je přiměřená a technicky nezbytná (např. výměna oleje, výměna olejového filtru, palivového filtru, vzduchového filtru, údržba chladicí soustavy, seřízení volnoběhu, regulátor, kontrola šroubových spojů motoru předepsaným utahovacím momentem, vůle ventilů, vůle vstřikovače, seřízení napnutí hnacích řemenů atd.), je možno provádět na motorech či strojích vybraných pro program akumulace doby provozu v nejdelších možných intervalech, které výrobce majiteli doporučuje (např. nikoli v intervalech doporučených při provozu s velkým zatížením).

2.5.4   Opravy

2.5.4.1   Opravy součástí systému motoru vybraného ke zkouškám v rámci programu akumulace doby provozu se provádějí pouze v důsledku selhání součásti nebo chybné funkce systému motoru. Opravy motoru, systému regulace emisí nebo palivového systému nejsou přípustné, vyjma v míře vymezené v bodu 2.5.4.2.

2.5.4.2   Selže-li během doby akumulace provozu motor, systém regulace emisí nebo palivový systém, považuje se doba akumulace provozu za neplatnou, a musí být zahájena nová doba akumulace provozu s novým systémem motoru, nebyly-li porouchané součásti nahrazeny rovnocennými součástmi, které prošly obdobným počtem hodin doby akumulace provozu.

3.   DOBA ŽIVOTNOSTI EMISNÍCH VLASTNOSTÍ U MOTORŮ VÝKONOVÝCH PÁSEM H AŽ R

3.1   Výrobci musí použít dobu životnosti emisních vlastností z tabulky 1 tohoto bodu.

Tabulka 1

Doba životnosti emisních vlastností u vznětových motorů výkonových pásem H až R (v hodinách)

Kategorie

(výkonové pásmo)

Doba životnosti emisních vlastností

(v hodinách)

≤ 37 kW

(motory s konstantními otáčkami)

3 000

≤ 37 kW

(motory s proměnlivými otáčkami)

5 000

> 37 kW

8 000

PŘÍLOHA 9

POŽADAVKY K ZAJIŠTĚNÍ SPRÁVNÉ FUNKCE OPATŘENÍ K REGULACI EMISÍ NOx

1.   ÚVOD

Tato příloha stanoví požadavky k zajištění správné funkce opatření k regulaci emisí NOx. Obsahuje požadavky na vozidla, jež ke snížení emisí používají činidlo.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

Systém motoru musí být vybaven diagnostickým systémem regulace NOx (NCD), který dokáže určit chybné funkce regulace NOx (NCM), o nichž pojednává tato příloha. Každý systém motoru, na který se vztahuje tento bod, musí být navržen, vyroben a namontován tak, aby umožnil splnit tyto požadavky po celou dobu běžné životnosti motoru a za obvyklých podmínek používání. Při plnění tohoto cíle je přijatelné, aby motory, které jsou používány déle než po stanovenou dobu životnosti, jak je uvedeno v bodu 3.1 přílohy 8 tohoto předpisu, vykazovaly určité zhoršení výkonnosti a citlivosti diagnostického systému regulace NOx (NCD), a to takové, že mezní hodnoty uvedené v této příloze mohou být překročeny dříve, než dojde k aktivaci systémů varování a/nebo upozornění.

2.1   Požadované informace

2.1.1   Pokud systém regulace emisí vyžaduje činidlo, musí výrobce uvést vlastnosti tohoto činidla, a to včetně druhu činidla, informací o koncentraci, pokud je činidlo roztokem, provozních teplotních podmínek a odkazu na mezinárodní normy, pokud jde o složení a jakost, v bodě 2.2.1.13 dodatku 1 a v bodě 2.2.1.13 dodatku 3 přílohy 1A tohoto předpisu.

2.1.2   Podrobné písemné informace s úplným popisem funkčních vlastností systému varování provozovatele v bodu 4 a systému upozornění provozovatele v bodu 5 se předloží při schvalování typu schvalovacímu orgánu.

2.1.3   Výrobce poskytne montážní dokumentaci, která při použití výrobcem původního zařízení zajistí, že motor, včetně systému regulace emisí, který je součástí schváleného typu motoru, je-li ve stroji namontován, bude ve spojení s nezbytnými částmi strojního zařízení fungovat způsobem vyhovujícím požadavkům této přílohy. Tato dokumentace musí obsahovat podrobné technické požadavky a ustanovení týkající se systému motoru (software, hardware a komunikace), jichž je zapotřebí ke správnému namontování systému motoru ve stroji.

2.2   Provozní podmínky

2.2.1   Diagnostický systém regulace NOx musí být provozuschopný za následujících podmínek:

a)

okolní teploty v rozmezí 266 K až 308 K (-7 °C až 35 °C);

b)

nadmořská výška do 1 600 m;

c)

teplota chladicí kapaliny vyšší než 343 K (70 °C).

Tento bod se nevztahuje na případ monitorování hladiny činidla v nádrži, kdy monitorování probíhá za všech podmínek, které měření technicky umožňují (např. za všech podmínek, kdy kapalné činidlo není zamrzlé).

2.3   Ochrana činidla před zamrznutím

2.3.1   Je povoleno použít vyhřívanou nebo nevyhřívanou nádrž na činidlo a systém dávkování. Vyhřívaný systém musí splňovat požadavky bodu 2.3.2. Nevyhřívaný systém musí splňovat požadavky bodu 2.3.3.

2.3.1.1   Údaje o použití nevyhřívané nádrže na činidlo a systému dávkování musí být uvedeny v písemných pokynech pro majitele stroje.

2.3.2   Nádrž na činidlo a systém dávkování

2.3.2.1   Došlo-li k zamrznutí činidla, musí být činidlo opět použitelné nejpozději do 70 minut od nastartování vozidla při teplotě okolí 266 K (-7 °C).

2.3.2.2   Konstrukční kritéria pro vyhřívaný systém

Vyhřívaný systém musí být navržen tak, aby při zkoušení předepsaným způsobem splňoval provozní požadavky stanovené v tomto bodu.

2.3.2.2.1

Nádrž na činidlo a systém dávkování se odstaví při 255 K (-18 °C) na 72 hodin, nebo dokud činidlo neztuhne, podle toho, co nastane dříve.

2.3.2.2.2

Po době odstavení stanovené v bodu 2.3.2.2.1 se stroj/motor nastartuje a udržuje v chodu při teplotě okolí 266 K (-7 °C) nebo nižší takto:

a)

10 až 20 minut při volnoběhu;

b)

následně až 50 minut při maximálně 40 % jmenovitého zatížení.

2.3.2.2.3

Při dokončení zkušebního postupu podle bodu 2.3.2.2.2 musí být systém dávkování činidla plně funkční.

2.3.2.3   Vyhodnocení konstrukčních kritérií lze provést na zkušebním stanovišti s mrazicí komorou, přičemž se použije celý stroj nebo jeho části, jež odpovídají těm, které mají být namontovány na stroj, nebo na základě provozních zkoušek.

2.3.3   Aktivace systému varování a upozornění provozovatele u nevyhřívaného systému

2.3.3.1   Jestliže při teplotě prostředí ≤ 266 K (-7 °C) nedojde k dávkování činidla, musí být aktivován systém varování provozovatele popsaný v bodu 4.

2.3.3.2   Jestliže při teplotě prostředí ≤ 266 K (-7 °C) nedojde k dávkování činidla do 70 minut po nastartování motoru, musí být aktivován systém důrazného upozornění řidiče popsaný v bodu 5.4.

2.4   Požadavky na diagnostiku

2.4.1   Diagnostický systém regulace emisí NOx (NCD) musí dokázat určit chybné funkce regulace emisí NOx (NCM), o nichž pojednává tato příloha, prostřednictvím diagnostických chybových kódů (DTC) uložených v paměti počítače a musí být schopen předat tyto informace mimo vozidlo.

2.4.2   Požadavky na záznam diagnostických chybových kódů (DTC)

2.4.2.1   Systém NCD musí zaznamenat diagnostický chybový kód pro každou jednotlivou chybnou funkci regulace NOx (NCM).

2.4.2.2   Zda existuje zjistitelná chybná funkce, musí systém NCD vyhodnotit do 60 minut od uvedení motoru do chodu. V tomto okamžiku se uloží status „potvrzený a aktivní“ diagnostický chybový kód DTC a aktivuje se varovný systém podle bodu 4.

2.4.2.3   V případech, kdy je zapotřebí více než 60 minut provozu, aby bylo monitorováním možné přesně zjistit a potvrdit chybnou funkci regulace NOx (např. monitorovací zařízení fungující na základě statistických modelů nebo spotřeby kapalin ve stroji), může schvalovací orgán k monitorování povolit delší období, je-li taková potřeba odůvodněna výrobcem (např. technickými podklady, výsledky pokusů, interní praxí atd.).

2.4.3   Požadavky na vymazávání diagnostických chybových kódů (DTC)

a)

Vlastní systém NCD nesmí diagnostické chybové kódy z paměti počítače vymazat, dokud nebyla odstraněna porucha, která se k danému diagnostickému chybovému kódu vztahuje.

b)

Systém NCD může všechny diagnostické chybové kódy vymazat na základě požadavku značkového čtecího nástroje nebo nástroje údržby, který na žádost poskytne výrobce motoru, nebo pomocí výrobcem poskytnutého přístupového kódu.

2.4.4   Systém NCD nesmí být naprogramován nebo konstruován tak, aby se kdykoli po celou dobu životnosti motoru zcela nebo částečně deaktivoval na základě stáří stroje, a nesmí obsahovat ani algoritmus nebo strategii určenou k průběžnému snižování účinnosti systému NCD.

2.4.5   Všechny přeprogramovatelné počítačové kódy nebo provozní parametry systému NCD musí být odolné vůči nedovoleným zásahům.

2.4.6   Rodina motorů s NCD

Výrobce zodpovídá za stanovení členů rodiny motorů s NCD. Vytváření skupin systémů motorů v rámci rodiny motorů s NCD se provede na základě odborného technického posouzení a musí být schváleno schvalovacím orgánem.

Motory, které nepatří do stejné rodiny motorů, mohou přesto patřit do stejné rodiny motorů s NCD.

2.4.6.1   Parametry vymezující rodinu motorů s NCD

Rodinu motorů s NCD lze vymezit základními konstrukčními parametry, které musí být společné u systémů motorů této rodiny.

Aby mohly být motory pokládány za motory z téže rodiny motorů s NCD, musí si být podobné v následujících základních parametrech:

a)

systémy regulace emisí;

b)

metody monitorování používané systémem NCD;

c)

monitorovací kritéria systému NCD;

d)

parametry monitorování (např. frekvence).

Tyto podobnosti musí být prokázány výrobcem pomocí vhodných technických postupů prokazování nebo jinými vhodnými postupy a musí být schváleny schvalovacím orgánem.

Výrobce může schvalovací orgán požádat o schválení drobných odchylek v metodách monitorování/diagnostiky systému NCD kvůli odlišnostem v konfiguraci systému motoru, pokud jsou tyto metody výrobcem považovány za podobné a liší se pouze v tom smyslu, aby odpovídaly zvláštním charakteristikám posuzovaných součástí (např. velikost, průtok výfukových plynů atd.), nebo tehdy, je-li jejich podobnost stanovena na základě odborného technického posouzení.

3.   POŽADAVKY NA ÚDRŽBU

3.1

Výrobce poskytne nebo zajistí, aby byly všem vlastníkům nových motorů nebo strojů poskytnuty písemné pokyny o systému regulace emisí a jeho správném fungování.

V těchto pokynech musí být uvedeno, že pokud systém regulace emisí nefunguje správně, bude provozovatel o problému informován systémem varování provozovatele, a že v případě ignorování tohoto varování se aktivuje systém upozornění provozovatele, který stroji znemožní plnit jeho úlohu.

3.2

Aby se zachovaly emisní vlastnosti motorů, musí být v pokynech uvedeny požadavky na jejich správné používání a údržbu, případně i co se týče správného používání pomocného činidla.

3.3

Pokyny musí být napsány jasně a laicky srozumitelně, stejným stylem jako příručka provozovatele nesilničního pojízdného stroje nebo motoru.

3.4

V pokynech se musí uvádět, zda mají být pomocná činidla doplňována provozovatelem mezi běžnými intervaly údržby. V pokynech se dále musí uvádět požadovaná jakost činidla. Musí v nich být uvedeno, jak má provozovatel nádrž s činidlem doplňovat. Informace musí rovněž uvádět pravděpodobnou rychlost spotřeby činidla pro uvedený typ motoru, a jak často by mělo být činidlo doplňováno.

3.5

V pokynech musí být uvedeno, že používání a doplňování potřebného činidla o správné specifikaci je důležité pro to, aby motor splňoval požadavky na udělení schválení typu pro tento typu motoru.

3.6

Pokyny jasně stanoví, jak fungují systémy varování a upozornění provozovatele. Dále v nich musí být vysvětleno, jaké důsledky, pokud jde o výkon a chybové záznamy, má ignorování systému varování a nedoplnění činidla nebo neřešení problému.

4.   SYSTÉM VAROVÁNÍ PROVOZOVATELE

4.1

Součástí stroje musí být systém varování provozovatele používající vizuální varovné signály, který provozovatele informuje v případě, že byl zjištěn nízký stav činidla, nesprávná jakost činidla, přerušení dávkování nebo jedna z chybných funkcí specifikovaných v bodu 9, což povede k aktivaci systému upozornění provozovatele, nebude-li závada včas odstraněna. Systém varování musí zůstat v činnosti i v případě, že byl aktivován systém upozornění provozovatele popsaný v bodu 5.

4.2

Varování nesmí být stejné jako varování používané k nahlášení chybné funkce nebo jiné údržby motoru, ačkoliv může používat stejný systém varování.

4.3

Systém varování provozovatele může být tvořen jedním nebo více světelnými kontrolkami nebo může zobrazovat stručné zprávy, včetně například zpráv jasně uvádějících:

a)

dobu zbývající do aktivace mírného a/nebo důrazného upozornění;

b)

rozsah mírného a/nebo výrazného omezení, např. míru snížení točivého momentu;

c)

podmínky, za nichž může být omezení činnosti stroje zrušeno.

Jsou-li zobrazovány zprávy, lze k jejich zobrazení použít stejný systém jako k zobrazování jiné údržby.

4.4

Výrobce může do systému varování zahrnout také zvukový prvek. Provozovatel smí zvuková varování zrušit.

4.5

Systém varování provozovatele se musí aktivovat podle ustanovení v bodech 2.3.3.1, 6.2, 7.2, 8.4 a 9.3.

4.6

Systém upozornění provozovatele se musí deaktivovat, jestliže pominuly podmínky pro jeho aktivaci. Systém varování provozovatele se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

4.7

Systém varování může být dočasně přerušen jinými varovnými signály, které zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

4.8

Podrobnosti o postupu aktivace a deaktivace systému varování provozovatele jsou popsány v dodatku 2 této přílohy.

4.9

Při podání žádosti o schválení typu podle tohoto předpisu musí výrobce prokázat funkci systému varování provozovatele způsobem stanoveným v dodatku 2 této přílohy.

5.   SYSTÉM UPOZORNĚNÍ PROVOZOVATELE

5.1   Součástí stroje musí být systém upozornění provozovatele založený na jedné ze zásad, jimiž jsou:

5.1.1

dvoustupňový systém upozornění, jehož prvním stupněm je mírné upozornění (omezení výkonu), po němž následuje důrazné upozornění (faktické vyřazení stroje z provozu);

5.1.2

jednostupňový systém důrazného upozornění (faktické vyřazení stroje z provozu) aktivovaný podle podmínek pro systém mírného upozornění, jak je upřesněno v bodech 6.3.1, 7.3.1, 8.4.1 a 9.4.1.

5.2   Po předchozím schválení schvalovacím orgánem může být motor vybaven zařízením, které upozorňování provozovatele vyřadí z provozu během nouzové situace vyhlášené orgánem státní správy s celostátní nebo regionální působností, složkami jeho záchranného systému nebo ozbrojenými složkami.

5.3   Systém mírného upozornění

5.3.1

Systém mírného upozornění se musí aktivovat, pokud nastane kterákoliv z podmínek uvedených v bodech 6.3.1, 7.3.1 8.4.1 a 9.4.1.

5.3.2

Systém mírného upozornění postupně snižuje přinejmenším o 25 % maximální dosažitelný točivý moment motoru v celém rozsahu otáček motoru mezi maximálním točivým momentem a bodem přerušení regulátoru, jak je znázorněno na obrázku 1. Snížení točivého momentu musí být v rozsahu minimálně 1 % za minutu.

5.3.3

Lze použít i jiná omezovací opatření, prokáže-li se schvalovacímu orgánu, že míra jejich důrazu je stejná nebo vyšší.

Obrázek 1

Schéma snížení točivého momentu při mírném upozornění

Image

5.4   Systém důrazného upozornění

5.4.1

Systém důrazného upozornění se musí aktivovat, nastala-li kterákoli z podmínek stanovených v bodech 2.3.3.2, 6.3.2, 7.3.2, 8.4.2 a 9.4.2.

5.4.2

Systém důrazného upozornění musí snížit využitelnost stroje na takovou úroveň, která je natolik omezující, aby provozovatele přiměla k odstranění problémů souvisejících s body 6 až 9. Přijatelné jsou tyto strategie:

5.4.2.1

Točivý moment motoru mezi maximálním točivým momentem a bodem přerušení regulátoru se postupně snižuje z úrovně točivého momentu při mírném upozornění na obrázku 1 o přinejmenším 1 % za minutu na 50 % maximálního točivého momentu nebo méně a otáčky motoru se postupně snižují na 60 % jmenovitých otáček nebo méně v průběhu stejné doby, během níž se snižuje točivý moment, jak je znázorněno na obrázku 2.

Obrázek 2

Schéma snížení točivého momentu při důrazném upozornění

Image

5.4.2.2

Lze použít i jiná omezovací opatření, prokáže-li se schvalovacímu orgánu, že míra jejich důrazu je stejná nebo vyšší.

5.5   V zájmu bezpečnosti a aby se umožnilo použití autokorekční diagnostiky, je k uvolnění plného výkonu motoru povoleno použít funkci potlačení automatického omezení, a to za předpokladu, že

a)

nebude v činnosti po dobu delší než 30 minut a

b)

omezí se na tři aktivace během každé doby, během níž je v činnosti systém upozornění provozovatele.

5.6   Systém upozornění provozovatele se musí deaktivovat, jestliže pominuly podmínky pro jeho aktivaci. Systém upozornění provozovatele se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.

5.7   Podrobnosti o postupu aktivace a deaktivace systému upozornění provozovatele jsou popsány v dodatku 2 této přílohy.

5.8   Při podání žádosti o schválení typu podle tohoto předpisu musí výrobce prokázat funkci systému upozornění provozovatele způsobem stanoveným v dodatku 2 této přílohy.

6.   DOSTUPNOST ČINIDLA

6.1   Ukazatel množství činidla

Součástí stroje musí být ukazatel, který zřetelně informuje provozovatele o množství činidla v nádrži na činidlo. Ukazatel množství činidla musí být přinejmenším schopen průběžně ukazovat jeho množství po dobu, během níž je aktivován systém varování provozovatele popsaný v bodu 4. Ukazatel množství činidla může mít analogové nebo digitální zobrazení a může ukazovat hladinu činidla v poměru k objemu plné nádrže, zbývající množství činidla nebo odhadovaný počet provozních hodin, které zbývají do jeho vyčerpání.

6.2   Aktivace systému varování provozovatele

6.2.1

Systém varování provozovatele specifikovaný v bodu 4 se musí aktivovat, jestliže hladina činidla klesne pod 10 % objemu nádrže nebo pod vyšší procentní hodnotu stanovenou výrobcem.

6.2.2

Varování musí být dostatečně jasné, aby v kombinaci s ukazatelem množství činidla provozovatel pochopil, že hladina činidla je nízká. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, vizuální varování zobrazí zprávu upozorňující na nízkou hladinu činidla (například „nízká hladina močoviny“, „nízká hladina AdBlue“ nebo „nízká hladina činidla“).

6.2.3

Není třeba, aby byl systém varování provozovatele od začátku nepřetržitě aktivovaný (například určitá zpráva nemusí být zobrazena trvale), avšak musí nabývat na intenzitě až k nepřetržité aktivaci, jakmile se množství činidla blíží nule a k okamžiku zapnutí systému upozornění provozovatele (například frekvence problikávání kontrolního světla). Musí vyvrcholit vyrozuměním provozovatele na úrovni, jež zvolí výrobce, která je však dostatečně patrnější v okamžiku, kdy začne účinkovat systém upozornění provozovatele popsaný v bodu 6.3, než v okamžiku první aktivace systému varování.

6.2.4

Nepřetržité varování nesmí být možné snadno vypnout nebo ignorovat. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se jednoznačná zpráva (například „doplňte močovinu“, „doplňte AdBlue“ nebo „doplňte činidlo“). Nepřetržité varování může být dočasně přerušeno jinými varovnými signály, jež zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.

6.2.5

Systém varování provozovatele nesmí být možné vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla na úroveň, která si nevyžaduje jeho aktivaci.

6.3   Aktivace systému upozornění provozovatele

6.3.1

Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže množství činidla v nádrži klesne pod 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu nebo pod vyšší procentní hodnotu zvolenou výrobcem.

6.3.2

Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže je nádrž na činidlo prázdná (tj. když dávkovací systém nemůže čerpat z nádrže další činidlo) nebo při jakékoliv nižší hladině než 2,5 % jejího plného jmenovitého objemu podle volby výrobce.

6.3.3

S výjimkou okolností dovolených v bodu 5.5 nesmí být možné systém mírného nebo důrazného upozornění vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla na úroveň, která nevyžaduje aktivaci těchto systémů.

7.   MONITOROVÁNÍ JAKOSTI ČINIDLA

7.1   Součástí motoru nebo stroje musí být prostředek ke zjištění přítomnosti nesprávného činidla ve stroji.

7.1.1

Výrobce specifikuje minimální přijatelnou koncentraci činidla CDmin, v důsledku čehož emise NOx z výfuku nepřesáhnou mezní hodnotu 0,9 g/kWh.

7.1.1.1

Správná hodnota CDmin musí být prokázána při schválení typu postupem stanoveným v dodatku 3 této přílohy a musí být zaznamenána v doplněném souboru dokumentace způsobem stanoveným v bodu 5.3 tohoto předpisu.

7.1.2

Každá koncentrace činidla nižší než CDmin musí být zjištěna a pro účely bodu 7.1 je považována za nesprávné činidlo.

7.1.3

Jakost činidla musí zjišťovat konkrétní počitadlo („počitadlo jakosti činidla“). Počitadlo jakosti činidla musí počítat počet hodin provozu motoru s nesprávným činidlem.

7.1.3.1

Výrobce může selhání jakosti činidla sdružit s jednou nebo více závadami uvedenými v bodech 8 a 9 do jediného počitadla.

7.1.4

Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla jakosti činidla jsou popsány v dodatku 2 této přílohy.

7.2   Aktivace systému varování provozovatele

Jakmile monitorovací systém potvrdí nesprávnou jakost činidla, musí se aktivovat systém varování provozovatele popsaný v bodu 4. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „zjištěna nesprávná močovina“, „zjištěno nesprávné AdBlue“ nebo „zjištěno nesprávné činidlo“).

7.3   Aktivace systému upozornění provozovatele

7.3.1

Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě jakosti činidla nejpozději do 10 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 7.2.

7.3.2

Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě jakosti činidla nejpozději do 20 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 7.2.

7.3.3

V případě opakovaného výskytu chybné funkce musí být počet hodin do aktivace systémů upozornění snížen podle mechanismu popsaného v dodatku 2 této přílohy.

8.   DÁVKOVÁNÍ ČINIDLA

8.1   Součástí motoru musí být prostředky pro zjištění přerušení dávkování.

8.2   Počitadlo dávkování činidla

8.2.1

K dávkování musí být přiřazeno zvláštní počitadlo („počitadlo dávkování“). Počitadlo musí počítat počet provozních hodin motoru, během nichž je přerušeno dávkování činidla. Tento úkon se nepožaduje, pokud toto přerušení vyžaduje elektronická řídicí jednotka motoru, jelikož provozní podmínky stroje jsou takové, že s ohledem na úroveň emisí takového stroje není dávkování činidla nutné.

8.2.1.1

Výrobce může selhání dávkování činidla sdružit s jednou nebo více závadami uvedenými v bodech 7 a 9 do jediného počitadla.

8.2.2

Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla dávkování činidla jsou popsány v dodatku 2 této přílohy.

8.3   Aktivace systému varování provozovatele

Systém varování provozovatele popsaný v bodu 4 se aktivuje v případě přerušení dávkování, které nastaví počitadlo dávkování podle bodu 8.2.1. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva uvádějící důvod varování (například „chybná funkce dávkování močoviny“, „chybná funkce dávkování AdBlue“ nebo „chybná funkce dávkování činidla“).

8.4   Aktivace systému upozornění provozovatele

8.4.1

Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě dávkování činidla nejpozději do 10 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 8.3.

8.4.2

Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě dávkování činidla nejpozději do 20 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 8.3.

8.4.3

V případě opakovaného výskytu chybné funkce musí být počet hodin do aktivace systémů upozornění snížen podle mechanismu popsaného v dodatku 2 této přílohy.

9.   SELHÁNÍ MONITOROVÁNÍ, JEŽ MOHOU BÝT DŮSLEDKEM NEOPRÁVNĚNÝCH ZÁSAHŮ

9.1   Kromě hladiny činidla v nádrži, jeho jakosti a přerušení dávkování, musí být monitorována následující selhání, protože mohou být důsledkem neoprávněných zásahů:

a)

ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR);

b)

poruchy diagnostického systému regulace emisí NOx (NCD), jak je popsáno v bodu 9.2.1.

9.2   Požadavky na monitorování

9.2.1   U diagnostického systému regulace emisí NOx (NCD) se sleduje výskyt elektrických selhání a odstranění nebo deaktivace každého čidla, v jejichž důsledku systém neprovádí diagnostiku ostatních závad uvedených v bodech 6 až 8 (monitorování součástí).

Mezi čidla, jež ovlivňují tuto diagnostickou schopnost, patří mimo jiné ta, která přímo měří koncentrace NOx, čidla jakosti močoviny, čidla venkovního prostředí a čidla monitorující dávkování, hladinu a spotřebu činidla.

9.2.2   Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

9.2.2.1

Ke sledování ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů EGR se přiřadí zvláštní počitadlo. Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů EGR musí počítat počet hodin provozu motoru, ve kterých je potvrzen aktivní diagnostický chybový kód DTC přiřazený ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů EGR.

9.2.2.1.1

Výrobce může ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů EGR sdružit s jednou nebo více závadami uvedenými v bodech 7, 8 a 9.2.3 do jediného počitadla.

9.2.2.2

Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla ventilu recirkulace výfukových plynů EGR jsou popsány v dodatku 2 této přílohy.

9.2.3   Počitadlo/a systému NCD (diagnostický systém regulace NOx)

9.2.3.1

Ke každému selhání monitorování uvedenému v bodu 9.1 podbodu ii) se přiřadí zvláštní počitadlo. Počitadla systému NCD musí počítat počet hodin provozu motoru, ve kterých je potvrzen aktivní diagnostický chybový kód DTC přiřazený k příslušné chybné funkci systému NCD. Je povoleno sdružení několika závad do jednoho počitadla.

9.2.3.1.1

Výrobce může selhání systému NCD sdružit s jednou nebo více závadami uvedenými v bodech 7, 8 a 9.2.2 do jediného počitadla.

9.2.3.2

Podrobnosti o kritériích a mechanismech aktivace a deaktivace počitadla systému NCD jsou popsány v dodatku 2 této přílohy.

9.3   Aktivace systému varování provozovatele

Systém varování provozovatele popsaný v bodu 4 se musí aktivovat v případě, že dojde k některému ze selhání specifikovaných v bodu 9.1, a musí sdělit, že je nutná urychlená oprava. Je-li součástí systému varování také zobrazování hlášení, zobrazí se zpráva ukazující důvod varování (například „dávkovací ventil činidla odpojen“ nebo „kritické selhání regulace emisí“).

9.4   Aktivace systému upozornění provozovatele

9.4.1   Systém mírného upozornění popsaný v bodu 5.3 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě selhání uvedeného v bodu 9.1 nejpozději do 36 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 9.3.

9.4.2   Systém důrazného upozornění popsaný v bodu 5.4 se musí aktivovat, jestliže nedojde k nápravě selhání uvedeného v bodu 9.1 nejpozději do 100 hodin provozu motoru od okamžiku aktivace systému varování provozovatele popsaného v bodu 9.3.

9.4.3   V případě opakovaného výskytu chybné funkce musí být počet hodin do aktivace systémů upozornění snížen podle mechanismu popsaného v dodatku 2 této přílohy.

9.5   Jako alternativu k požadavkům v bodu 9.2 může výrobce použít čidlo NOx umístěné ve výfukovém plynu. V takovém případě:

a)

hodnota NOx nesmí překročit 0,9 g/kWh;

b)

lze použít hlášení poruchy „vysoké emise NOx – neznámá příčina“;

c)

znění bodu 9.4.1 se nahrazuje zněním „do 10 hodin provozu motoru“;

d)

znění bodu 9.4.2 se nahrazuje zněním „do 20 hodin provozu motoru“.

Dodatek 1

Požadavky na prokazování

1.   OBECNÁ USTANOVENÍ

Shodnost s požadavky této přílohy se prokazuje při schvalování typu způsoby vyznačenými v tabulce 1 a rozvedenými v tomto bodu:

a)

prokázáním aktivace systému varování;

b)

případně prokázáním aktivace systému mírného upozornění;

c)

prokázáním aktivace systému důrazného upozornění.

Tabulka 1

Znázornění obsahu postupu při prokazování podle ustanovení v bodech 3 a 4.

Mechanismus

Prokazované prvky

Aktivace systému varování specifikovaná v bodu 3 tohoto dodatku

—

2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

—

případně další prokazované prvky

Aktivace mírného upozornění specifikovaná v bodu 4 tohoto dodatku

—

2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

—

případně další prokazované prvky

—

1 zkouška snížení točivého momentu

Aktivace důrazného upozornění specifikovaná v bodu 4.6 tohoto dodatku

—

2 zkoušky aktivace (včetně nedostatku činidla)

—

případně další prokazované prvky

2.   RODINY MOTORŮ A RODINY MOTORŮ S NCD

Splnění požadavků tohoto dodatku rodinou motorů nebo rodinou motorů s NCD lze prokázat zkouškou jednoho ze členů posuzované rodiny motorů, pokud výrobce schvalovacímu orgánu prokáže, že monitorovací systémy nezbytné ke splnění požadavků této přílohy jsou v rámci rodiny motorů obdobné.

2.1   Skutečnost, že jsou monitorovací systémy u jiných členů rodiny s NCD obdobné, lze prokázat tak, že se schvalovacím orgánům předloží materiály, jako jsou algoritmy, funkční analýzy atd.

2.2   Zkušební motor vybírá výrobce se souhlasem schvalovacího orgánu. Může, ale nemusí to být základní motor posuzované rodiny motorů.

2.3   V případech, kdy motory z některé rodiny motorů patří do rodiny motorů s NCD, jejichž typ byl již schválen podle bodu 2.1 (obrázek 3), shodnost této rodiny motorů se považuje za prokázanou bez dalších zkoušek, pokud výrobce schvalovacímu orgánu prokáže, že monitorovací systémy nezbytné ke splnění požadavků této přílohy jsou v rámci posuzované rodiny motorů a rodiny motorů s NCD obdobné.

Obrázek 3

Dříve prokázaná shodnost rodiny motorů s NCD

Image

3.   PROKÁZÁNÍ AKTIVACE SYSTÉMU VAROVÁNÍ

3.1   Shodnost aktivace systému varování se prokazuje vykonáním dvou zkoušek: nedostatek činidla a jedna kategorie selhání v bodech 7 až 9 této přílohy.

3.2   Výběr selhání ke zkoušce

3.2.1   Pro účely prokázání aktivace systému varování v případě špatné jakosti činidla se vybere činidlo s přinejmenším takovým naředěním účinné látky, jako je naředění sdělené výrobcem podle požadavků bodu 7 této přílohy.

3.2.2   Pro účely prokázání aktivace systému varování v případě selhání, jež mohou být důsledkem neoprávněných zásahů a jsou definována v bodu 9 této přílohy, musí být výběr proveden v souladu s těmito požadavky:

3.2.2.1

výrobce poskytne schvalovacímu orgánu seznam takových možných selhání;

3.2.2.2

selhání, které má být předmětem zkoušky, musí být vybráno schvalovacím orgánem z tohoto seznamu uvedeného v bodu 3.2.2.1.

3.3   Prokázání

3.3.1   Pro účely tohoto prokázání se pro každé selhání uvedené v bodu 3.1 provede samostatná zkouška.

3.3.2   Během zkoušky se nesmí vyskytnout jiné selhání, než je to, kterého se zkouška týká.

3.3.3   Před zahájením zkoušky musí být vymazány všechny diagnostické chybové kódy DTC.

3.3.4   Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být selhání, kterých se zkouška týká, simulována.

3.3.5   Zjišťování jiných selhání, než je nedostatek činidla

U jiných selhání, než je nedostatek činidla, a po instalaci nebo simulaci selhání, se dané selhání zjišťuje takto:

3.3.5.1

Systém NCD musí zareagovat na zavedení selhání, které schvalovací orgán vybral jako vhodné v souladu s ustanoveními tohoto dodatku. To se považuje za prokázané, dojde-li k aktivaci během dvou po sobě jdoucích zkušebních cyklů systému NCD podle bodu 3.3.7.

Jestliže bylo v popisu monitorování uvedeno a schvalovacím orgánem schváleno, že konkrétní monitorovací funkce vyžaduje k provedení úplného monitorování více než dva zkušební cykly systému NCD, může být počet zkušebních cyklů systému NCD zvýšen na tři.

Během prokazovací zkoušky může být každý jednotlivý zkušební cyklus systému NCD oddělen vypnutím motoru. Při nastavení délky vypnutí do dalšího nastartování je třeba brát v úvahu monitorování, ke kterému může dojít po vypnutí motoru, a veškeré podmínky, jež musí být splněny, aby proběhlo monitorování při následujícím nastartování.

3.3.5.2

Aktivace systému varování se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodu 3.2.1 došlo ke správné aktivaci systému varování a byl dosažen status „potvrzený a aktivní“ diagnostický chybový kód DTC pro vybrané selhání.

3.3.6   Zjištění nedostatku činidla

K prokázání aktivace systému varování v případě nedostatku činidla musí být systém motoru v provozu po jeden nebo více zkušebních cyklů NCD, podle volby výrobce.

3.3.6.1

Prokazování musí začít při množství činidla v nádrži, na kterém se výrobce a schvalovací orgán dohodnou, ale které nesmí být nižší než 10 % jmenovitého objemu nádrže.

3.3.6.2

Funkce systému varování je považována za správnou, jsou-li současně splněny tyto podmínky:

a)

k aktivaci systému varování došlo při množství činidla větším nebo rovném 10 % objemu nádrže na činidlo a

b)

„nepřetržitý“ režim systému varování byl aktivován při hladině činidla vyšší nebo rovné hodnotě stanovené výrobcem podle ustanovení bodu 6 této přílohy.

3.3.7   Zkušební cyklus systému NCD

3.3.7.1

Zkušebním cyklem systému NCD, který pro účely tohoto bodu 10 slouží k prokázání správné funkce systému NCD, je cyklus NRTC za tepla.

3.3.7.2

Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu může být pro určitou monitorovací funkci použit jiný zkušební cyklus systému NCD (např. NRSC). Žádost musí obsahovat prvky (odborná zdůvodnění, simulace, výsledky zkoušek atd.), jimiž se prokazuje, že:

a)

výsledkem požadovaného zkušebního cyklu bude monitorovací funkce, která se bude používat ve skutečném provozu vozidla, a

b)

příslušný zkušební cyklus NCD uvedený v bodu 3.3.7.1 je pro uvažované monitorování méně vhodný.

3.4   Aktivace systému varování se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky prováděné podle bodu 3.3 došlo ke správné aktivaci systému varování.

4.   PROKAZOVÁNÍ AKTIVACE SYSTÉMU UPOZORNĚNÍ

4.1   Aktivace systému upozornění se prokazuje zkouškami na motorovém dynamometru.

4.1.1   Veškeré součásti nebo subsystémy, které nejsou fyzicky namontovány na systému motoru, mimo jiné například čidla teploty prostředí, čidla hladiny a systémy varování a upozornění provozovatele, které jsou k prokázání nezbytné, musí být pro tento účel připojeny k systému motoru nebo musí být simulovány způsobem uspokojivým pro schvalovací orgán.

4.1.2   Jestliže si to výrobce přeje a schvalovací orgán souhlasí, mohou být prokazovací zkoušky provedeny na úplném stroji nebo zařízení buď tak, že se stroj přimontuje k vhodnému zkušebnímu stavu, nebo jízdou po zkušební dráze za kontrolovaných podmínek.

4.2   Zkušebním postupem se prokazuje aktivace systému upozornění v případě nedostatku činidla a v případě jednoho ze selhání definovaných v bodech 7, 8 nebo 9 této přílohy.

4.3   Pro účely tohoto prokazování

a)

vybere schvalovací orgán kromě nedostatku činidla jedno ze selhání definovaných v bodech 7, 8 a 9 této přílohy, které bylo předtím použito při prokazování aktivace systému varování;

b)

se výrobci povoluje, se souhlasem schvalovacího orgánu, urychlit zkoušku tím, že nasimuluje dosažení určitého počtu hodin provozu motoru;

c)

může být dosažení snížení točivého momentu, které se vyžaduje u mírného upozornění, prokazováno zároveň s celkovým postupem schvalování výkonu motoru prováděným v souladu s touto směrnicí. V takovém případě se při prokazování funkce systému upozornění nevyžaduje samostatné měření točivého momentu;

d)

se funkce důrazného upozornění prokazuje v souladu s požadavky bodu 4.6 tohoto dodatku.

4.4   Výrobce kromě toho musí prokázat funkci systému upozornění za podmínek selhání definovaných v bodech 7, 8 a 9 této přílohy, jež nebyly vybrány k prokazovacím zkouškám popsaným v bodech 4.1 až 4.3.

Toto doplňkové prokazování může být provedeno tak, že se schvalovacímu orgánu předloží technické materiály obsahující takové důkazy, jako jsou algoritmy, funkční analýzy a výsledky předchozích zkoušek.

4.4.1   Tímto doplňkovým prokazováním se musí schvalovacímu orgánu zejména uspokojivě prokázat začlenění mechanismu správného omezení točivého momentu do elektronické řídicí jednotky motoru (ECU).

4.5   Prokazovací zkouška systému mírného upozornění

4.5.1   Toto prokazování začíná, když byl v důsledku zjištění selhání, jež vybral schvalovací orgán, aktivován systém varování nebo příslušný „nepřetržitý“ režim systému varování.

4.5.2   Když je prověřována reakce systému na případ nedostatku činidla v nádrži, musí být systém motoru v provozu, dokud hladina činidla nedosáhne hodnoty 2,5 % jmenovitého objemu nádrže nebo hodnoty stanovené výrobcem v souladu s bodem 6.3.1 této přílohy, při níž má účinkovat systém mírného upozornění.

4.5.2.1

Výrobce může se souhlasem schvalovacího orgánu simulovat nepřetržitý provoz odčerpáním činidla z nádrže buď za provozu motoru, nebo při zastaveném motoru.

4.5.3   Když se prověřuje reakce systému na jiné selhání, než je nedostatek činidla v nádrži, musí být systém motoru v provozu po příslušný počet hodin uvedený v tabulce 3 tohoto dodatku nebo, pokud si tak výrobce zvolí, dokud příslušné počitadlo nedosáhne hodnoty, při které je aktivován systém mírného upozornění.

4.5.4   Funkce systému mírného upozornění se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodů 4.5.2 a 4.5.3 výrobce prokázal schvalovacímu orgánu, že elektronická řídicí jednotka motoru (ECU) aktivovala mechanismus omezení točivého momentu.

4.6   Prokazovací zkouška systému důrazného upozornění

4.6.1   Toto prokazování musí začít za stavu, kdy byl předtím aktivován systém mírného upozornění, a může být prováděno v návaznosti na zkoušky k prokázání funkce systému mírného upozornění.

4.6.2   Když se prověřuje reakce systému na nedostatek činidla v nádrži, systém motoru musí být v provozu až do vyprázdnění nádrže nebo do okamžiku, kdy hladina činidla dosáhla úrovně nižší než 2,5 % jmenovitého objemu nádrže, při níž má podle prohlášení výrobce dojít k aktivaci systému důrazného upozornění.

4.6.2.1

Výrobce může se souhlasem schvalovacího orgánu simulovat nepřetržitý provoz odčerpáním činidla z nádrže buď za provozu motoru, nebo při zastaveném motoru.

4.6.3   Když se prověřuje reakce systému na jiné selhání, než je nedostatek činidla v nádrži, musí být systém motoru v provozu po příslušný počet hodin uvedený v tabulce 3 tohoto dodatku nebo, pokud si tak výrobce zvolí, dokud příslušné počitadlo nedosáhne hodnoty, při které je aktivován systém důrazného upozornění.

4.6.4   Funkce systému důrazného upozornění se považuje za prokázanou, pokud na konci každé prokazovací zkoušky provedené podle bodů 4.6.2 a 4.6.3 výrobce prokázal schvalovacímu orgánu, že byl aktivován mechanismus důrazného upozornění, o němž pojednává tato příloha.

4.7   Jestliže si to výrobce přeje a schvalovací orgán souhlasí, může být prokázání mechanismů upozornění eventuálně provedeno na úplném stroji v souladu s požadavky bodu 5.4 buď tak, že se stroj přimontuje k vhodnému zkušebnímu stavu, nebo jízdou po zkušební dráze za kontrolovaných podmínek.

4.7.1   Stroj musí být v provozu, dokud počitadlo přiřazené k vybranému selhání nedosáhne příslušného počtu hodin v provozu uvedeného v tabulce 3 tohoto dodatku, popřípadě dokud není nádrž s činidlem prázdná nebo dokud nebylo dosaženo hladiny nižší než 2,5 % jmenovitého objemu nádrže, při které se má na základě volby výrobce aktivovat systém důrazného upozornění.

Dodatek 2

Popis mechanismů aktivace a deaktivace varování a upozornění provozovatele

1.   K DOPLNĚNÍ POŽADAVKŮ TÉTO PŘÍLOHY OHLEDNĚ MECHANISMŮ AKTIVACE A DEAKTIVACE VAROVÁNÍ A UPOZORNĚNÍ STANOVÍ TENTO DODATEK 2 TECHNICKÉ POŽADAVKY NA ZAVEDENÍ TĚCHTO AKTIVAČNÍCH A DEAKTIVAČNÍCH MECHANISMŮ.

2.   MECHANISMY AKTIVACE A DEAKTIVACE SYSTÉMU VAROVÁNÍ

2.1   Systém varování provozovatele se musí aktivovat, jakmile diagnostický chybový kód (DTC) přiřazený k chybné funkci regulace NOx (NCM) opravňující k jeho aktivaci dosáhne statusu stanoveného v tabulce 2 tohoto dodatku.

Tabulka 2

Aktivace systému varování provozovatele

Druh selhání

Status DTC pro aktivaci systému varování

Nedostatečná jakost činidla

potvrzený a aktivní

Přerušení dávkování

potvrzený a aktivní

Ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

potvrzený a aktivní

Chybná funkce monitorovacího systému

potvrzený a aktivní

Mezní hodnota emisí NOx (pokud přichází v úvahu)

potvrzený a aktivní

2.2   Systém varování provozovatele se musí deaktivovat, jakmile diagnostický systém dospěje k závěru, že chybná funkce, které se toto varování týká, se již nevyskytuje, nebo jakmile jsou informace opravňující k jeho aktivaci, včetně diagnostických chybových kódů (DTC) týkajících se těchto selhání, vymazány čtecím nástrojem.

2.2.1   Požadavky na vymazávání „informací o regulaci emisí NOx“

2.2.1.1   Mazání/přenastavení „informací o regulaci emisí NOx“ čtecím nástrojem

Na vyžádání čtecího nástroje budou následující údaje z paměti počítače vymazány nebo přenastaveny na hodnotu stanovenou v tomto dodatku (viz tabulka 3).

Tabulka 3

Mazání/nulování „informací o regulaci emisí NOx“ čtecím nástrojem

Informace o regulaci emisí NOx

Smazatelné

Přenastavitelné

Všechny diagnostikované chybové kódy (DTC)

X

 

Hodnota odečtená z počitadla, které udává nejvyšší počet hodin provozu motoru

 

X

Počet hodin provozu motoru z počitadla (počitadel) NCD

 

X

2.2.1.2   Informace o regulaci emisí NOx nesmí být smazány v důsledku odpojení baterie/baterií stroje.

2.2.1.3   Vymazání „informací o regulaci emisí NOx“ smí být prováděno výhradně při vypnutém motoru.

2.2.1.4   Při vymazávání „informací o regulaci emisí NOx“, včetně diagnostických chybových kódů (DTC), nesmí být stav žádného počitadla přiřazeného k těmto selháním a uvedeného v této příloze vymazán, nýbrž musí být znovu nastaven na hodnotu stanovenou v příslušném bodu této přílohy.

3.   MECHANISMUS AKTIVACE A DEAKTIVACE SYSTÉMU UPOZORNĚNÍ PROVOZOVATELE

3.1

Systém upozornění provozovatele se musí aktivovat, je-li aktivní systém varování a počitadlo náležející druhu chybné funkce regulace NOx (NCM) opravňující k jeho aktivaci dosáhne hodnoty stanovené v tabulce 4 tohoto dodatku.

3.2

Systém upozornění provozovatele se musí deaktivovat, jakmile systém již nedetekuje chybnou funkci opravňující k jeho aktivaci nebo jestliže informace o selháních opravňujících k jeho aktivaci, včetně diagnostických chybových kódů (DTC) týkajících se chybných funkcí regulace NOx (NCM), byly čtecím nástrojem nebo nástrojem údržby vymazány.

3.3

Systémy varování a upozornění provozovatele se musí okamžitě aktivovat nebo případně deaktivovat v souladu s ustanoveními bodu 6 této přílohy po posouzení množství činidla v nádrži. V takovém případě nesmí být aktivační nebo deaktivační mechanismy závislé na statusu žádného přiřazeného diagnostického chybového kódu (DTC).

4.   MECHANISMUS POČITADEL

4.1   Obecná ustanovení

4.1.1

Aby systém splňoval požadavky této přílohy, musí obsahovat alespoň čtyři počitadla k zaznamenávání počtu hodin, kdy byl motor v provozu a systém současně zjistil výskyt některé z těchto skutečností:

a)

nesprávná jakost činidla;

b)

přerušení dávkování činidla;

c)

ovlivňování funkce ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR);

d)

selhání systému NCD podle bodu 9.1 písm. b) této přílohy

4.1.1.1

Výrobce případně může použít jedno nebo více počitadel ke sdružení závad uvedených v bodu 4.1.1.

4.1.2

Každé z počitadel musí počítat až do nejvyšší hodnoty umožněné 2bajtovým počitadlem s rozlišením 1 hodina a napočítanou hodnotu uchovat, dokud nenastanou podmínky k tomu, aby počitadlo mohlo být vynulováno.

4.1.3

Výrobce může použít jediné počitadlo nebo více počitadel systému NCD. Jediné počitadlo může sečíst počet hodin dvou nebo více různých chybných funkcí, pro něž je toto počitadlo relevantní, aniž by kterákoliv z nich dosáhla časového údaje, který toto jediné počitadlo ukazuje.

4.1.3.1

Rozhodne-li se výrobce použít více počitadel systému NCD, musí být systém schopen přidělit konkrétní počitadlo monitorovacího systému ke každé chybné funkci, pro kterou jsou v souladu s touto přílohou tyto druhy počitadel relevantní.

4.2   Princip mechanismu počitadel

4.2.1

Každé počitadlo musí fungovat tímto způsobem:

4.2.1.1

Pokud se začíná od nuly, musí počitadlo začít počítat v okamžiku, kdy je chybná funkce přiřazená k tomuto počitadlu zjištěna a příslušný diagnostický chybový kód (DTC) má status definovaný v tabulce 2.

4.2.1.2

Podle volby výrobce se v případě opakovaných selhání použije jedno z těchto ustanovení:

a)

Pokud dojde k monitorovací akci a chybná funkce, která původně počitadlo aktivovala, již není zjištěna nebo bylo-li selhání vymazáno čtecím nástrojem nebo nástrojem údržby, počitadlo se zastaví a uchová naměřenou hodnotu. Pokud se počitadlo zastaví při aktivovaném systému důrazného upozornění, musí stav počitadla setrvat na hodnotě definované v tabulce 4 tohoto dodatku nebo na hodnotě větší nebo rovné stavu počitadla pro důrazné upozornění minus 30 minut.

b)

Stav počitadla musí setrvat na hodnotě definované v tabulce 4 tohoto dodatku nebo na hodnotě větší nebo rovné stavu počitadla pro důrazné upozornění minus 30 minut.

4.2.1.3

V případě jediného počitadla monitorovacího systému bude toto počitadlo pokračovat v počítání, pokud je zjištěna chybná funkce regulace NOx (NCM) přiřazená tomuto počitadlu a za předpokladu, že příslušný diagnostický chybový kód (DTC) má status „potvrzený a aktivní“. Pokud není zjištěna žádná chybná funkce regulace NOx (NCM), která by opravňovala k aktivaci počitadla, nebo pokud všechny závady přiřazené k tomuto počitadlu byly čtecím zařízením nebo nástrojem údržby vymazány, počitadlo se zastaví a uchová hodnotu uvedenou v bodu 4.2.1.2.

Tabulka 4

Počitadla a upozornění

 

Status DTC pro první aktivaci počitadla

Hodnota počitadla pro mírné upozornění

Hodnota počitadla pro důrazné upozornění

Zmrazená hodnota uchovávaná počitadlem

Počitadlo jakosti činidla

potvrzený a aktivní

≤ 10 hodin

≤ 20 hodin

≥ 90 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Počitadlo dávkování

potvrzený a aktivní

≤ 10 hodin

≤ 20 hodin

≥ 90 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Počitadlo ventilu recirkulace výfukových plynů (EGR)

potvrzený a aktivní

≤ 36 hodin

≤ 100 hodin

≥ 95 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Počitadlo monitorovacího systému

potvrzený a aktivní

≤ 36 hodin

≤ 100 hodin

≥ 95 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

Mezní hodnota emisí NOx (pokud přichází v úvahu)

potvrzený a aktivní

≤ 10 hodin

≤ 20 hodin

≥ 90 % hodnoty počitadla pro důrazné upozornění

4.2.1.4

Počitadlo, jehož údaje byly zmrazeny, musí být vynulováno, jestliže monitorovací funkce přiřazené k tomuto počitadlu dokončí alespoň jeden monitorovací cyklus, aniž by zjistily chybnou funkci, a jestliže během 40 hodin provozu motoru od posledního zastavení počitadla není zjištěna žádná chybná funkce (viz obrázek 4).

4.2.1.5

Jestliže je v době, kdy je hodnota na počitadle zmrazena (viz obrázek 4), detekována chybná funkce přiřazená k tomuto počitadlu, počitadlo pokračuje v počítání od hodnoty, na které se předtím zastavilo.

5.   ILUSTRACE MECHANISMU AKTIVACE A DEAKTIVACE A MECHANISMU POČITADLA

5.1   Tento odstavec ilustruje mechanismy aktivace a deaktivace a mechanismy počitadla v některých typických případech. Obrázky a popisy uvedené v bodech 5.2, 5.3 a 5.4 jsou použity v této příloze čistě pro ilustraci a nelze se na ně odvolávat jako na příklady požadavků tohoto předpisu nebo jako na konečný výklad příslušných postupů. Hodiny na počitadle na obrázcích 6 a 7 se vztahují k maximálním hodnotám pro důrazné upozornění v tabulce 4. Pro zjednodušení není například v dané ukázce zmíněno, že systém varování zůstane aktivován také po dobu, kdy je aktivován systém upozornění.

Obrázek 4

Reaktivace a vynulování počitadla po určité době, po kterou jeho hodnota byla zmrazena

Image

5.2   Obrázek 5 znázorňuje funkci aktivačních a deaktivačních mechanismů při monitorování množství činidla v pěti případech:

Případ použití 1: provozovatel nehledě na varování pokračuje v provozu stroje, dokud není stroj vyřazen z provozu.

Případ doplnění 1 („dostatečné“ doplnění): provozovatel doplní nádrž na činidlo tak, aby se dosáhlo množství přesahujícího prahovou hodnotu 10 %. Varování a upozornění se deaktivuje.

Případ doplnění 2 a 3 („nedostatečné“ doplnění): aktivuje se varovný systém. Intenzita varování závisí na množství činidla, které je k dispozici.

Případ doplnění 4 („velmi nedostatečné“ doplnění): okamžitě se aktivuje mírné upozornění.

Obrázek 5

Dostupnost činidla

Image

5.3   Obrázek 6 znázorňuje tři případy špatné jakosti činidla:

Případ použití 1: provozovatel nehledě na varování pokračuje v provozu stroje, dokud není stroj vyřazen z provozu.

Případ opravy 1 („špatná“ nebo „nedůsledná“ oprava): po vyřazení stroje z provozu provozovatel změní jakost činidla, avšak brzy poté je opět nahradí činidlem nízké jakosti. Okamžitě se znovu aktivuje systém upozornění a stroj je po 2 hodinách provozu motoru vyřazen z provozu.

Případ opravy 2 („správná“ oprava): po vyřazení stroje z provozu provozovatel upraví jakost činidla. Avšak po nějaké době znovu doplní do nádrže činidlo špatné jakosti. Postupy varování, upozornění a počítání začínají znovu od nuly.

Obrázek 6

Plnění činidlem špatné jakosti

Image

5.4   Obrázek 7 znázorňuje tři případy selhání systému dávkování močoviny. Tento obrázek také ilustruje postup, který nastane v případě selhání monitorování popsaných v bodu 9 této přílohy.

Případ použití 1: provozovatel nehledě na varování pokračuje v provozu stroje, dokud není stroj vyřazen z provozu.

Případ opravy 1 („správná“ oprava): po vyřazení stroje z provozu provozovatel opraví systém dávkování. Avšak po nějaké době systém dávkování opět selže. Postupy varování, upozornění a počítání začínají znovu od nuly.

Případ opravy 2 („špatná“ oprava): v režimu mírného upozornění (snížení točivého momentu) provozovatel opraví systém dávkování. Brzy poté však systém dávkování opět selže. Okamžitě se znovu aktivuje systém mírného upozornění a počitadlo začne počítat od hodnoty, kterou ukazovalo v době opravy.

Obrázek 7

Selhání systému dávkování činidla

Image

Dodatek 3

Prokazování nejnižší přípustné koncentrace činidla CDmin

1.

Výrobce musí prokázat správnou hodnotu CDmin při schvalování typu provedením teplé části cyklu NRTC za použití činidla o koncentraci CDmin.

2.

Zkoušce musí předcházet vhodný cyklus (cykly) NCD nebo přípravný cyklus stanovený výrobcem umožňující přizpůsobit systém regulace emisí NOx uzavřenou smyčkou jakosti činidla o koncentrací CDmin.

3.

Emise znečišťujících látek, které z této zkoušky vyplynou, musí být nižší než mezní hodnota NOx stanovená v bodu 7.1.1 této přílohy.

PŘÍLOHA 10

STANOVENÍ EMISÍ CO2

Dodatek 1

Stanovení emisí CO2 pro motory výkonových pásem až do výkonového pásma P

1.   ÚVOD

1.1   Tento dodatek obsahuje ustanovení a zkušební postupy pro hlášení emisí CO2 u všech výkonnostních pásem až do výkonového pásma P. Jestliže se výrobce na základě varianty uvedené v bodu 5.2 tohoto předpisu rozhodne pro postup podle přílohy 4B, použije se dodatek 2 této přílohy.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1   Emise CO2 se zjišťují během celého zkušebního cyklu uvedeného v bodu 1.1 přílohy 4A podle bodu 3 (NRSC) nebo bodu 4 (zkouška NRTC se startem za tepla) přílohy 4A tohoto předpisu. Pro výkonová pásma L až P se emise CO2 zjišťují během zkušebního cyklu NRTC se startem za tepla.

2.2   Výsledky zkoušek se uvádějí jako průměr hodnot specifických emisí brzd za cyklus a vyjadřují v g/kWh.

2.3   Pokud se na základě rozhodnutí výrobce NRSC provádí jako modální cyklus (RMC), použijí se buď odkazy na NRTC v tomto dodatku nebo požadavky dodatku 2 této přílohy.

3.   STANOVENÍ EMISÍ CO2

3.1   Měření v surovém stavu

Tento bod se použije, jestliže se CO2 měří v surovém výfukovém plynu.

3.1.1   Měření

CO2 v surovém výfukovém plynu uvolňovaném z motoru předaného ke zkouškám se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR) podle bodu 1.4.3.2 (v případě NRSC) nebo bodu 2.3.3.2 (v případě NRTC) dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu.

Měřicí systém musí splňovat požadavky na linearitu uvedené v bodu 1.5 dodatku 2 přílohy 4A tohoto předpisu.

Měřicí systém musí splňovat požadavky bodu 1.4.1 (v případě NRSC) nebo 2.3.1 (v případě NRTC) dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu.

3.1.2   Vyhodnocení údajů

Příslušné údaje se zaznamenávají a ukládají podle ustanovení bodu 3.7.4 (v případě NRSC) nebo bodu 4.5.7.2 (v případě NRTC) přílohy 4A tohoto předpisu.

3.1.3   Výpočet průměrných emisí za cyklus

Jestliže se měří v suchém stavu, provede se korekce suchého stavu na vlhký stav podle bodu 1.3.2 (v případě NRSC) nebo bodu 2.1.2.2 (v případě NRTC) dodatku 3 přílohy 4A tohoto předpisu.

V případě NRSC se hmotnost CO2 (g/h) vypočte pro každý jednotlivý režim podle bodu 1.3.4 dodatku 3 přílohy 4A tohoto předpisu. Průtoky výfukového plynu se stanoví podle bodů 1.2.1 až 1.2.5 dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu.

V případě NRTC se hmotnost CO2 (v gramech na zkoušku) vypočte podle bodu 2.1.2.1 dodatku 3 přílohy 4A tohoto předpisu. Průtok výfukového plynu se stanoví podle bodu 2.2.3 dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu.

3.2   Měření ve zředěném stavu

Tento bod se použije, jestliže se CO2 měří ve zředěném výfukovém plynu.

3.2.1   Měření

CO2 ve zředěném výfukovém plynu uvolňovaném z motoru předaného ke zkouškám se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR) podle bodu 1.4.3.2 (v případě NRSC) nebo bodu 2.3.3.2 (v případě NRTC) dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu. Ředění výfukového plynu se provede pomocí filtrovaného okolního vzduchu, syntetického vzduchu nebo dusíku. Průtok ředicím systémem s ředěním plného toku musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému.

Měřicí systém musí splňovat požadavky na linearitu v bodě 1.5 dodatku 2 přílohy 4A tohoto předpisu.

Měřicí systém musí splňovat požadavky bodu 1.4.1 (v případě NRSC) nebo 2.3.1 (v případě NRTC) dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu.

3.2.2   Vyhodnocení údajů

Příslušné údaje se zaznamenávají a ukládají podle ustanovení bodu 3.7.4 (v případě NRSC) nebo bodu 4.5.7.2 (v případě NRTC) přílohy 4A tohoto předpisu.

3.2.3   Výpočet průměrných emisí za cyklus

Jestliže se měří v suchém stavu, provede se korekce suchého stavu na vlhký stav podle bodu 1.3.2 (v případě NRSC) nebo bodu 2.1.2.2 (v případě NRTC) dodatku 3 přílohy 4A tohoto předpisu.

V případě NRSC se hmotnost CO2 (g/h) vypočte pro každý jednotlivý režim podle bodu 1.3.4 dodatku 3 přílohy 4A tohoto předpisu. Průtoky zředěného výfukového plynu se stanoví podle bodu 1.2.6 dodatku 1 přílohy 4A tohoto předpisu.

V případě NRTC se hmotnost CO2 (v gramech na zkoušku) vypočte podle bodu 2.2.3 dodatku 3 přílohy 4A tohoto předpisu. Průtok zředěného výfukového plynu se stanoví podle bodu 2.2.1 dodatku 3 přílohy 4A tohoto předpisu.

Korekce pozadí se provede podle bodu 2.2.3.1.1 dodatku 3 přílohy 4A tohoto předpisu.

3.3   Výpočet specifických emisí brzd

3.3.1   NRSC

Specifické emise brzd e CO2 (g/kWh) se vypočítají takto:

Formula

kde

Formula

a

 

CO2 mass,I je hmotnost CO2 v jednotlivém režimu (g/h)

 

Pm,i je změřený výkon v jednotlivém režimu (kW)

 

PAE,i je výkon pomocných zařízení v jednotlivém režimu (kW)

 

WF,i je váhový faktor pro jednotlivý režim.

3.3.2   NRTC

Práce cyklu potřebná pro výpočet specifických emisí CO2 u brzd se určí podle bodu 4.6.2 přílohy 4A tohoto předpisu.

Specifické emise brzd e CO2 (g/kWh) se vypočítají takto:

Formula

kde

 

m CO2, hot je hmotnost emisí CO2 při zkoušce NRTC se startem za tepla (g)

 

W act, hot je efektivní práce cyklu při zkoušce NRTC se startem za tepla (kWh).

Dodatek 2

Stanovení emisí CO2 pro motory výkonových pásem Q a R

1.   ÚVOD

Pro výkonová pásma Q a R se použijí ustanovení a zkušební postupy pro hlášení emisí CO2 stanovené v tomto dodatku. Jestliže se výrobce na základě varianty uvedené v bodu 5.2 tohoto předpisu rozhodne pro postup podle přílohy 4B tohoto předpisu, použijí se ustanovení a zkušební postupy pro hlášení emisí CO2 stanovené v tomto dodatku č. 2.

2.   OBECNÉ POŽADAVKY

2.1   Emise CO2 se určují během zkušebního cyklu NRTC se startem za tepla podle bodu 7.8.3 přílohy 4B.

2.2   Výsledky zkoušek se uvádějí jako průměr hodnot specifických emisí brzd za cyklus a vyjadřují v g/kWh.

3.   STANOVENÍ EMISÍ CO2

3.1   Měření v surovém stavu

Tento bod se použije, jestliže se CO2 měří v surovém výfukovém plynu.

3.1.1   Měření

CO2 v surovém výfukovém plynu uvolňovaném z motoru předaného ke zkouškám se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR) podle bodu 9.4.6 přílohy 4B tohoto předpisu.

Měřicí systém musí splňovat požadavky na linearitu uvedené v bodu 8.1.4 přílohy 4B tohoto předpisu.

Měřicí systém musí splňovat požadavky bodu 8.1.9 přílohy 4B tohoto předpisu.

3.1.2   Vyhodnocení údajů

Příslušné údaje se zaznamenávají a ukládají podle ustanovení bodu 7.8.3.2 přílohy 4B tohoto předpisu.

3.1.3   Výpočet průměrných emisí za cyklus

Jestliže se měří v suchém stavu, je nutno před dalšími výpočty provést u okamžitých hodnot koncentrace korekci suchého stavu na vlhký stav podle bodu A.8.2.2 dodatku 8 nebo bodu A.7.3.2 dodatku 7 přílohy 4B tohoto předpisu.

Hmotnost CO2 (v gramech na zkoušku) se vypočte vynásobením časově synchronizovaných okamžitých koncentrací CO2 a průtoků výfukových plynů a integrací za zkušební cyklus v souladu s:

a)

bodem A.8.2.1.2 a bodem A.8.2.5 dodatku 8 přílohy 4B, a to s použitím hodnot u CO2 z tabulky A.8.1 nebo s vypočtením těchto hodnot podle bodu A.8.2.4.2 dodatku 8 přílohy 4B tohoto předpisu; nebo

b)

bodem A.7.3.1 a bodem A.7.3.3 dodatku 7 přílohy 4B tohoto předpisu.

3.2   Měření ve zředěném stavu

Tento bod se použije, jestliže se CO2 měří ve zředěném výfukovém plynu.

3.2.1   Měření

CO2 ve zředěném výfukovém plynu uvolňovaném z motoru předaného ke zkouškám se měří nedisperzním analyzátorem s absorpcí v infračerveném pásmu (NDIR) podle bodu 9.4.6 přílohy 4B tohoto předpisu. Ředění výfukového plynu se provede pomocí filtrovaného okolního vzduchu, syntetického vzduchu nebo dusíku. Průtok ředicím systémem s ředěním plného toku musí být dostatečně velký, aby se zcela vyloučila kondenzace vody v ředicím i odběrném systému.

Měřicí systém musí splňovat požadavky na linearitu v bodu 8.1.4 přílohy 4B tohoto předpisu.

Měřicí systém musí splňovat požadavky odstavce 8.1.9 přílohy 4B tohoto předpisu.

3.2.2   Vyhodnocení údajů

Příslušné údaje se zaznamenávají a uchovávají v souladu s bodem 7.8.3.2 přílohy 4B tohoto předpisu.

3.2.3   Výpočet průměrných emisí za cyklus

Jestliže se měří v suchém stavu, je nutno před dalšími výpočty provést u okamžitých hodnot koncentrace korekci suchého stavu na vlhký stav podle bodu A.8.3.2 dodatku 8 nebo bodu A.7.4.2 dodatku 7 přílohy 4B tohoto předpisu.

Hmotnost CO2 (v gramech na zkoušku) se vypočte vynásobením koncentrací CO2 a průtoků zředěných výfukových plynů v souladu s:

a)

bodem A.8.3.1 a bodem A.8.3.4 dodatku 8 přílohy 4B tohoto předpisu, a to s použitím hodnot u CO2 z tabulky A.8.2 nebo s vypočtením těchto hodnot podle bodu A.8.3.3 dodatku 8 přílohy 4B; nebo

b)

bodem A.7.4.1 a bodem 7.4.3 dodatku 7 přílohy 4B tohoto předpisu.

Korekce pozadí se provede podle bodu A.8.3.2.4 dodatku 8 nebo bodu A.7.4.1 dodatku 8 přílohy 4B tohoto předpisu.

3.3   Výpočet specifických emisí brzd

Práce cyklu potřebná pro výpočet specifických emisí CO2 u brzd se určí podle bodu 7.8.3.4 přílohy 4B tohoto předpisu.

Specifické emise brzd eCO2 (g/kWh) se vypočítají takto:

Formula

kde

 

mCO2, hot je hmotnost emisí CO2 při zkoušce NRTC se startem za tepla (g)

 

Wact, hot je efektivní práce cyklu při zkoušce NRTC se startem za tepla (kWh).
© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU
Nejste přihlášeni
Zaregistrovat / Přihlásit se
Podrobné vyhledávání
Podrobné vyhledávání

Vyhledání konkrétního předpisu

K vyhledání konkrétního předpisu stačí zadat číslo/rok. (Např. 14/2000)

Fulltextové vyhledávání

Zadejte vhodně vybraná klíčová slova. Zadání může být v následujícíh tvarech:

  • náhrady škody: pokud zadáte více slov, najde všechny stránky, kde se vyskytují alespoň jedno ze zadaných slov. Na pořadí slov však nezáleží.
  • +náhrady: každé slovo, které předchází znaménko plus, se musí na stránce nacházet.
  • -náhrady: každé slovo, které předchází znaménko mínus, se nesmí na stránce nacházet.
  • "náhradě škod": řetězec uzavřený v uvozovkách bude vyhledán přesně tak, jak je zadán. Tj. budou vyhledány jen stránky, kde se vyskytují obě slova přesně za sebou.

Jednotlivá pravidla lze libovolně kombinovat.