(EHK/OSN) č. 43Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 43 – Jednotná ustanovení pro schválení typu bezpečnostních zasklívacích materiálů a jejich montáž ve vozidlech
Publikováno: | Úř. věst. L 42, 12.2.2014, s. 1-126 | Druh předpisu: | Akty přijaté institucemi zřízenými mezinárodní dohodou |
Přijato: | 12. února 2014 | Autor předpisu: | |
Platnost od: | 3. listopadu 2013 | Nabývá účinnosti: | 3. listopadu 2013 |
Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:
http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html
Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 43 – Jednotná ustanovení pro schválení typu bezpečnostních zasklívacích materiálů a jejich montáž ve vozidlech
Zahrnuje veškerá platná znění až po:
doplněk 2 k sérii změn 01 – datum vstupu v platnost: 3. listopadu 2013
OBSAH
PŘEDPIS
1. |
Oblast působnosti |
2. |
Definice |
3. |
Žádost o schválení |
4. |
Značení |
5. |
Schválení |
6. |
Obecné požadavky |
7. |
Zvláštní požadavky |
8. |
Zkoušky |
9. |
Změny nebo rozšíření schválení typu bezpečnostních zasklívacích materiálů |
10. |
Shodnost výroby |
11. |
Postihy za neshodnost výroby |
12. |
Přechodná ustanovení |
13. |
Definitivní ukončení výroby |
14. |
Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy orgánů schválení typu |
PŘÍLOHY
1 |
Sdělení |
1A |
Sdělení |
2 |
Uspořádání značek schválení pro konstrukční části |
2A |
Uspořádání značek schválení pro vozidla |
3 |
Obecné zkušební podmínky |
4 |
Tvrzená čelní skla |
5 |
Tabule rovnoměrně tvrzeného skla |
6 |
Normální vrstvená čelní skla |
7 |
Tabule vrstveného skla |
8 |
Čelní skla z upraveného vrstveného skla |
9 |
Bezpečnostní zasklení s plastovým povlakem (na vnitřní straně) |
10 |
Skloplastová čelní skla |
11 |
Skloplastové tabule |
12 |
Celky s vícenásobným zasklením |
13 |
Zařazování čelních skel do skupin ke zkouškám pro schválení typu |
14 |
Tuhé plastové tabule |
15 |
Pružné plastové tabule |
16 |
Tuhé plastové celky s vícenásobným zasklením |
17 |
Měření výšky segmentu a poloha bodů nárazu |
18 |
Postup stanovení zkušebních oblastí na čelních sklech vozidel ve vztahu k bodům „V“ |
19 |
Postup stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorovém vozidle |
20 |
Kontroly shodnosti výroby |
21 |
Ustanovení týkající se montáže bezpečnostních zasklívacích materiálů ve vozidlech |
1. OBLAST PŮSOBNOSTI
Tento předpis se vztahuje na:
a) |
bezpečnostní zasklívací materiály určené pro montáž jako čelní nebo jiná skla nebo jako přepážky ve vozidlech kategorií L s karoserií, M, N, O a T (1); |
b) |
vozidla kategorií M, N a O, pokud jde o montáž těchto materiálů; |
v obou případech s výjimkou zasklení pro zařízení k osvětlení zařízení a ke světelné signalizaci a zasklení přístrojové desky, speciálního neprůstřelného zasklení nebo dvojitých oken.
2. DEFINICE
Pro účely tohoto předpisu se rozumí:
2.1 |
„tvrzeným sklem“ zasklení sestávající z jediné vrstvy skla, které bylo podrobeno speciální úpravě určené ke zvýšení jeho mechanické pevnosti a k dosažení jeho fragmentace při rozbití; |
2.2 |
„vrstveným sklem“ zasklení, které se skládá z nejméně dvou vrstev skla vzájemně spojených jednou nebo několika mezivrstvami z plastu; může být:
|
2.3 |
„mezivrstvou“ jakýkoli materiál určený pro vzájemné spojení jednotlivých vrstev vrstveného skla; |
2.4 |
„bezpečnostním sklem s plastovým povlakem“ zasklení podle definice v bodě 2.1 nebo 2.2 s povlakem z plastu na jeho vnitřní straně; |
2.5 |
„skloplastem“ zasklení sestávající z jakéhokoli zasklívacího materiálu mající jednu vrstvu ze skla a jednu nebo více vrstev z plastu, přičemž plastový povrch výrobku je na vnitřní straně; |
2.6 |
„plastovým zasklením“ zasklívací materiál, který jako nezbytnou složku obsahuje jednu nebo více organických polymerních látek o velké molekulární hmotnosti, v konečném stavu je pevný a v průběhu výroby nebo zpracování do konečných výrobků může být tvarován rozléváním;
|
2.7 |
„dvojitým oknem“ soubor dvou tabulí, odděleně namontovaných v témže otvoru vozidla; |
2.8 |
„celkem s vícenásobným zasklením“ celek skládající se z alespoň dvou rovnoběžných tabulí trvale smontovaných při výrobě a oddělených jednou mezerou nebo více mezerami;
|
2.9 |
„neprůstřelným zasklením“ nebo „zasklením odolným projektilu“ zasklení konstruované tak, aby bylo odolné střelným zbraním; |
2.10 |
„hlavní vlastností“ vlastnost, která značně mění optické nebo mechanické vlastnosti bezpečnostního zasklívacího materiálu způsobem, který má význam pro funkci, jež má mít toto sklo na vozidle. Tento pojem rovněž zahrnuje obchodní názvy nebo značky udávané držitelem schválení typu; |
2.11 |
„vedlejší vlastností“ vlastnost, která by mohla změnit optické nebo mechanické vlastnosti bezpečnostního zasklívacího materiálu způsobem, který má význam pro funkci, jež má mít toto sklo na vozidle. Rozsah takové změny se posuzuje ve vztahu k indexům obtížnosti; |
2.12 |
„indexy obtížnosti“ dvoustupňový systém třídění, které se použije na změny jednotlivých vedlejších vlastností pozorované v praxi. Změna z indexu „1“ na index „2“ znamená potřebu dalších zkoušek; |
2.13 |
„čelním sklem“ zasklení před řidičem, přes které vidí řidič vozovku před sebou; |
2.14 |
„rozvinutou plochou čelního skla“ nejmenší pravoúhlá plocha, z níž lze vyrobit čelní sklo; |
2.15 |
„úhlem sklonu čelního skla“ úhel tvořený svislou čarou a přímkou spojující horní a dolní okraj čelního skla, přičemž tyto přímky leží ve svislé rovině procházející podélnou osou vozidla;
|
2.16 |
„skupinou čelních skel“ skupina sestávající z čelních skel rozdílných velikostí a tvarů, u nichž se zkouší jejich mechanické vlastnosti, jejich způsob fragmentace a jejich vlastnosti při zkouškách odolnosti proti vlivům vnějšího prostředí;
|
2.17 |
„zasklením“ jednotlivý kus zasklení jiný než čelní sklo;
|
2.18 |
„výškou segmentu „h“ “ největší vzdálenost mezi vnitřním povrchem zasklení a rovinou procházející vnějšími okraji zasklení, měřený přibližně kolmo k zasklení (viz příloha 17, obr. 1); |
2.19 |
„typem bezpečnostního zasklívacího materiálu“ zasklení podle definice v bodech 2.1 až 2.7, nevykazující podstatné rozdíly, zejména pokud jde o hlavní a vedlejší vlastnosti definované v přílohách 4 až 12 a 14 až 16;
|
2.20 |
„nominální tloušťkou“ tloušťka stanovená výrobcem s tolerancí ± (n × 0,2 mm), kde n je počet skleněných vrstev v zasklení; |
2.21 |
„zakřivením „r“ “ přibližná hodnota nejmenšího poloměru oblouku čelního skla, měřeného v oblasti největšího zakřivení; |
2.22 |
„hodnotou HIC (Head Injury Criteria)“ charakteristická hodnota poranění hlavy, které vznikne v důsledku deceleračních sil vyvolaných tupým kolmým nárazem na zasklení; |
2.23 |
„bezpečnostní zasklívací materiál nutný pro výhled řidiče“:
|
2.24 |
„neprůhledným zatemněním“ jakákoli oblast zasklení zabraňující prostupu světla; včetně jakékoli sítotiskové oblasti ať kompaktní nebo tečkované, avšak s výjimkou jakéhokoli stínícího pásu; |
2.25 |
„stínícím pásem“ jakákoli oblast zasklení se zmenšeným prostupem světla; s výjimkou jakéhokoli neprůhledného zatemnění; |
2.26 |
„průhlednou oblastí čelního skla“ oblast zasklení obsažená v návrhu obrysu skla, s výjimkou jakéhokoliv přípustného neprůhledného zatemnění (viz příloha 18), avšak včetně jakéhokoliv stínícího pásu; |
2.27 |
„návrhem obrysu skla“ návrh maximálního volného otvoru vozidla určeného pro zasklení včetně veškerého vybavení, avšak s výjimkou stínících pásů; |
2.28 |
„optickou deformací“ optická chyba čelního skla, která mění vzhled předmětu pozorovaného přes čelní sklo; |
2.29 |
„sekundárním obrazem“ nepravý nebo zdvojený obraz kromě jasného primárního obrazu, viděný obvykle v noci, když je pozorovaný objekt velmi jasný v porovnání se svým okolím, např. čelní světla přibližujícího se vozidla; |
2.30 |
„separací sekundárního obrazu“ úhlová vzdálenost mezi polohou primárního a sekundárního obrazu; |
2.31 |
„normálním prostupem světla“ prostup světla měřený kolmo k zasklení; |
2.32 |
„konstrukčním úhlem opěradla“ úhel mezi svislicí procházející bodem R a čárou torza definovanou výrobcem vozidla; |
2.33 |
„vzorkem“ speciálně připravený kus zasklení reprezentující konečný výrobek nebo kus vyříznutý z konečného výrobku; |
2.34 |
„zkušebním kusem“ vzorek nebo konečný výrobek zasklení; |
2.35 |
„typem vozidla“, z hlediska montáže bezpečnostního zasklení, vozidla patřící do stejné kategorie, která se neliší nejméně v těchto základních ohledech:
|
2.36 |
„středová poloha řízení“ je definována, pokud je souřadnice Y bodu R v poloze Y0 s tolerancí ± 60 mm. |
3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ
3.1 Schvalování typu zasklení
Žádost o schválení typu zasklení předkládá výrobce nebo jím řádně pověřený zástupce ve státě, ve kterém se žádost podává.
3.2 Pro každý typ zasklení musí být k žádosti přiloženy v trojím vyhotovení níže uvedené dokumenty a tyto údaje:
3.2.1 technický popis obsahující všechny hlavní a vedlejší vlastnosti a
3.2.1.1 |
v případě skel jiných než čelní skla: výkresy ve formátu nepřesahujícím A4 nebo na tento formát složenými, zobrazujícími:
|
3.2.1.2 |
v případě čelních skel:
|
3.2.1.3 |
U celků s vícenásobným zasklením výkresy ve formátu, který nepřesahuje A4 nebo je na tento formát složený, jenž kromě informací uvedených v bodu 3.2.1.1 znázorňuje:
|
3.3 Dále žadatel o schválení předloží dostatečný počet zkušebních kusů a vzorků hotových tabulí skla uvažovaných modelů, jejichž počet se v případě potřeby dohodne s technickou zkušebnou odpovědnou za provádění zkoušek pro schválení typu.
3.4 Schvalování pro typ vozidla
Žádost o schválení typu vozidla z hlediska montáže bezpečnostního zasklení předkládá výrobce vozidla nebo jeho řádně pověřený zástupce.
3.5 K žádosti se musí přiložit níže uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení a následující informace:
3.5.1 výkresy vozidla ve vhodném měřítku znázorňující:
3.5.1.1 |
polohu čelního skla vzhledem k bodu R vozidla; |
3.5.1.2 |
úhel sklonu čelního skla; |
3.5.1.3 |
úhel sklonu opěradla; |
3.5.2 technické podrobnosti týkající se čelního skla a všeho ostatního zasklení, zejména:
3.5.2.1 |
použité materiály; |
3.5.2.2 |
čísla schválení; |
3.5.2.3 |
jakékoli dodatečné značky, které jsou popsány v bodě 5.5. |
3.6 Vozidlo představující typ vozidla, který má být schválen, se předá technické zkušebně odpovědné za provádění schvalovacích zkoušek.
4. ZNAČENÍ
4.1 Každý kus bezpečnostního zasklívacího materiálu, včetně zkušebních vzorků a zkušebních kusů předložených ke schválení typu, musí být označen obchodním názvem nebo značkou výrobce, jak je uvedeno v příloze 1 položce 3. Vyrobené díly musí být označeny číslem předpisu EHK/OSN č. 43, které bylo přiděleno prvotnímu výrobci. Toto značení musí být jasně čitelné a nesmazatelné.
5. SCHVÁLENÍ
5.1 Schvalování typu zasklení
Pokud vzorky předložené ke schválení splňují požadavky bodů 6 až 8 tohoto předpisu, bude schválení dotyčného typu bezpečnostního zasklívacího materiálu uděleno.
5.2 Každému schválenému typu, definovanému v přílohách 5, 7, 11, 12, 14, 15 a 16 nebo u čelních skel každé schválené skupině, se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současné době 01, což odpovídá předpisu v původním znění) udávají sérii změn, která zahrnuje poslední významné technické změny předpisu v době vydání schválení. Stejná smluvní strana stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu nebo skupině bezpečnostního zasklívacího materiálu.
5.3 Zpráva o schválení nebo o rozšíření nebo o odmítnutí schválení typu bezpečnostního zasklívacího materiálu podle tohoto předpisu musí být sdělena stranám dohody, které používají tento předpis, prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu a jejích dodatcích.
5.3.1 U čelních skel se k zprávě o schválení typu přiloží dokument obsahující seznam všech modelů čelních skel schválené skupiny a vlastnosti skupiny podle přílohy 1 dodatku 8.
5.4 Kromě značení předepsaného v bodě 4.1 se na každý kus zasklení a celek s vícenásobným zasklením, který odpovídá typu schválenému podle tohoto předpisu, vyznačí mezinárodní značka schválení. Na každou tabuli celku s vícenásobným zasklením se může vyznačit též jakákoliv zvláštní značka schválení typu. Tato značku schválení se skládá z:
5.4.1 písmena „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (2);
5.4.2 čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice uvedené v bodě 5.4.1.
5.5 V blízkosti značky schválení se umístí tyto doplňkové symboly:
5.5.1 v případě čelního skla:
I |
pro tvrzené sklo, |
II |
pro normální vrstvené sklo, |
III |
pro upravené vrstvené sklo, |
IV |
pro skloplastové tabule; |
5.5.2 |
V |
u bezpečnostního zasklení, které má normální prostup světla menší než 70 %; |
5.5.3 |
VI |
u celku s vícenásobným zasklením; |
5.5.4 |
VII |
u zasklení z rovnoměrně tvrzeného skla, které může být použito jako čelní sklo u pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku konstrukce nemohou překročit rychlost 40 km/h; |
5.5.5 |
VIII |
u tuhého plastového zasklení. Příslušné použití bude navíc označeno:
|
Na plastovém zasklení, které bylo podrobeno zkouškám odolnosti proti oděru podle přílohy 3 bodu 4, se musí uvést také tyto značky:
/L |
pro zasklení, kde rozptyl světla nepřesahuje 2 % po 1 000 cyklech na vnějším povrchu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz přílohy 14 a 16, bod 6.1.3.1), |
/M |
pro zasklení, kde rozptyl světla nepřesahuje 10 % po 500 cyklech na vnějším povrchu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz přílohy 14 a 16, bod 6.1.3.2); |
5.5.6 |
IX |
u pružného plastového zasklení; |
5.5.7 |
X |
u tuhých plastových celků s vícenásobným zasklením. Příslušné použití bude navíc označeno: |
/A |
pro dopředu orientované panely, |
/B |
pro boční, zadní a střešní zasklení, |
/C |
v místech, kde je malá nebo žádná možnost nárazu hlavy. |
Na plastovém zasklení, které bylo podrobeno zkouškám odolnosti proti oděru podle přílohy 3 bodu 4, se musí uvést také tyto značky:
/L |
pro tabule, kde rozptyl světla nepřesahuje 2 % po 1 000 cyklech na vnějším povrchu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz příloha 16 bod 6.1.3.1), |
/M |
pro tabule, kde rozptyl světla nepřesahuje 10 % po 500 cyklech na vnějším povrchu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz příloha 16 bod 6.1.3.2); |
5.5.8 |
XI |
v případě tabule vrstveného skla jiného než čelní sklo; |
5.5.9 |
XII |
v případě tabulí vrstveného skla; |
5.5.10 |
/P |
v případě bezpečnostního zasklení vyrobeného ze skla, s povlakem z plastu na jeho vnitřní straně. |
5.6 Značka schválení typu a doplňkový symbol musí být jasně čitelné a nesmazatelné. Doplňkové symboly musí být začleněny do značky schválení.
5.7 V příloze 2 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značky schválení.
5.8 Schvalování pro typ vozidla
Schválení typu vozidla se udělí, jestliže vozidlo předané ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky přílohy 21.
5.9 Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současné době 01, což odpovídá předpisu v původním znění) udávají sérii změn, která zahrnuje poslední významné technické změny předpisu v době vydání schválení. Táž smluvní strana nesmí totéž číslo přidělit jinému typu vozidla podle definice v uvedeném bodě 2.35.
5.10 Zpráva o schválení nebo o rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení nebo definitivním ukončení výroby typu vozidla v souladu s tímto předpisem musí být sdělena stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře zprávy v souladu se vzorem uvedeným v příloze 1A tohoto předpisu.
5.11 Na každém vozidle, které je shodné s typem vozidla schváleným podle tohoto přepisu, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení typu, která se skládá z:
5.11.1 písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (3);
5.11.2 čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu vpravo od kružnice předepsané v bodě 5.11.1.
5.12 Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě 5.11.1 opakovat; v takovém případě se čísla předpisů a čísla schválení typu a doplňkové symboly podle všech předpisů, podle nichž bylo schválení typu v zemi, která schválení podle tohoto předpisu vydala, uděleno, umístí ve svislých sloupcích napravo od symbolu předepsaného v bodě 5.11.1.
5.13 Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná.
5.14 Značka schválení se umístí v blízkosti štítku nebo přímo na štítek s údaji o vozidle, kterým vozidlo opatřil výrobce.
5.15 V příloze 2A tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značky schválení.
6. OBECNÉ POŽADAVKY
6.1 Všechny bezpečnostní zasklívací materiály, včetně zasklívacího materiálu pro výrobu čelních oken, musí být takové, aby nebezpečí úrazu osob v případě rozbití bylo co nejmenší. Zasklívací materiál musí být dostatečně odolný při nehodách, k nimž může dojít za normálního provozu, a proti atmosférickým a tepelným vlivům, chemickým účinkům, spalování a oděru.
6.2 Bezpečnostní zasklívací materiál musí kromě toho být dostatečně průhledný a nesmí znatelně zkreslovat předměty pozorované čelním sklem, ani způsobovat jakoukoli nejasnost při rozlišování barev značek a signálů užívaných v silniční dopravě. I v případě roztříštění čelního skla musí řidič být stále schopen dostatečně jasně vidět na cestu, aby mohl bezpečně zabrzdit a zastavit vozidlo.
7. ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY
Všechny typy bezpečnostního zasklení musí v závislosti na kategorii, do které patří, splňovat tyto zvláštní požadavky:
7.1 |
pokud jde o tvrzená čelní skla, požadavky uvedené v příloze 4; |
7.2 |
pokud jde o tabule rovnoměrně tvrzeného skla, požadavky uvedené v příloze 5; |
7.3 |
pokud jde o normální vrstvená čelní skla, požadavky uvedené v příloze 6; |
7.4 |
pokud jde o normální vrstvené skleněné tabule, požadavky uvedené v příloze 7; |
7.5 |
pokud jde o upravená vrstvená čelní skla, požadavky uvedené v příloze 8; |
7.6 |
pokud jde o bezpečnostní zasklení s povlakem z plastu, musí vyhovovat nejen příslušným výše uvedeným požadavkům, ale i požadavkům přílohy 9; |
7.7 |
pokud jde o skloplastová čelní skla, požadavky uvedené v příloze 10; |
7.8 |
pokud jde o skloplastové tabule, požadavky uvedené v příloze 11; |
7.9 |
pokud jde o celky s vícenásobným zasklením, požadavky uvedené v příloze 12; |
7.10 |
pokud jde o tuhé plastové tabule, požadavky uvedené v příloze 14; |
7.11 |
pokud jde o pružné plastové tabule, požadavky uvedené v příloze 15; |
7.12 |
pokud jde o tuhé plastové celky s vícenásobným zasklením, požadavky uvedené v příloze 16. |
8. ZKOUŠKY
8.1 Tento předpis stanovuje následující zkoušky:
8.1.1 Zkouška fragmentace
Účelem této zkoušky je:
8.1.1.1 |
ověřit, zda úlomky a střepiny vzniklé rozbitím skla jsou takové, aby bylo nebezpečí poranění minimální, a |
8.1.1.2 |
u čelních skel ověřit zbytkovou viditelnost po rozbití. |
8.1.2 Zkouška mechanické pevnosti
8.1.2.1 Zkouška nárazem koule
Jsou dva způsoby provádění zkoušky, jeden s použitím koule o hmotnosti 227 g a druhý s použitím koule o hmotnosti 2 260 g.
8.1.2.1.1 |
Zkouška koulí o hmotnosti 227 g: účelem této zkoušky je ověřit soudržnost mezivrstvy ve vrstveném skle a mechanickou pevnost rovnoměrně tvrzeného skla a plastových zasklení. |
8.1.2.1.2 |
Zkouška koulí o hmotnosti 2 260 g: účelem této zkoušky je ověřit odolnost vrstveného skla proti proniknutí koule. |
8.1.2.2 Zkouška s maketou hlavy
Účelem této zkoušky je ověřit splnění požadavků na omezení nebezpečí úrazu v případě nárazu hlavy do čelního skla, vrstveného skla, skloplastových a tuhých plastových zasklení jiných než čelní skla, nebo do celků s vícenásobným zasklením použitých u bočních oken.
8.1.3 Zkouška odolnosti proti vlivům prostředí
8.1.3.1 Zkouška odolnosti proti oděru
Účelem této zkoušky je stanovit, zda odolnost bezpečnostního zasklení proti oděru převyšuje stanovenou hodnotu.
8.1.3.2 Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě
Účelem této zkoušky je ověřit, zda se po vystavení vysokým teplotám na delší dobu v mezivrstvě vrstveného skla nebo skloplastové tabule neobjeví žádné bubliny nebo jiné vady.
8.1.3.3 Zkouška odolnosti proti záření
Účelem této zkoušky je stanovit, zda se u vrstvených skleněných tabulí, skloplastových zasklení nebo skleněných zasklení s plastovým povlakem po jejich vystavení záření na delší dobu podstatně sníží prostup světla nebo podstatně změní barva skla.
8.1.3.4 Zkouška odolnosti proti vlhkosti
Účelem této zkoušky je zjistit, zda vrstvené skleněné tabule, skloplastové tabule nebo skleněná zasklení s plastovým povlakem a tuhý plastový materiál odolají dlouhodobému působení vlhkosti ovzduší, aniž by došlo k podstatnému zhoršení jejich vlastností.
8.1.3.5 Zkouška odolnosti proti tepelným změnám
Účelem této zkoušky je ověřit, zda plast/plasty použitý/použité u bezpečnostního zasklení odolají účinkům dlouhodobého působení extrémních teplot, aniž by to vedlo k podstatnému zhoršení jejich vlastností.
8.1.3.6 Odolnost proti simulovanému stárnutí
Účelem této zkoušky je ověření odolnosti plastového bezpečnostního zasklení proti simulovaným podmínkám stárnutí.
8.1.3.7 Zkouška křížovým řezem
Účelem této zkoušky je zjistit, zda povlak tuhého plastového zasklení odolný proti oděru má dostatečnou přilnavost.
8.1.4 Optické vlastnosti
8.1.4.1 Zkouška prostupu světla
Účelem této zkoušky je zjistit, zda normální prostup světla bezpečnostního zasklení převyšuje stanovenou hodnotu.
8.1.4.2 Zkouška optického zkreslení
Účelem této zkoušky je ověřit, zda zkreslení předmětů pozorovaných čelním sklem, není takového rozsahu, aby mohlo zmást řidiče.
8.1.4.3 Zkouška oddělování sekundárního obrazu
Účelem této zkoušky je ověřit, zda úhlové oddělení sekundárního obrazu oproti primárnímu obrazu nepřevyšuje stanovenou hodnotu.
8.1.5 Zkouška hořlavosti (ohnivzdornosti)
Účelem této zkoušky je ověřit, zda bezpečnostní zasklívací materiál má dostatečně nízkou rychlost hoření.
8.1.6 Zkouška odolnosti proti chemikáliím
Účelem této zkoušky je stanovit, zda bezpečnostní zasklívací materiály odolají bez význačného zhoršení vlastností účinkům chemikálií, které mohou být přítomny nebo použity ve vozidle (např. čisticí prostředky).
8.1.7 Zkouška pružnosti a odolnosti v přehýbání
Účelem této zkoušky je určit, zda plastový zasklívací materiál spadá do tuhé nebo pružné kategorie.
8.2 Předepsané zkoušky
8.2.1 Bezpečnostní zasklívací materiály se podrobí zkouškám uvedeným v následujících tabulkách: 8.2.1.1 a 8.2.1.2.
8.2.1.1 Bezpečnostní zasklení se podrobí zkouškám uvedeným v následující tabulce:
Zkoušky |
Čelní sklo |
Skleněné tabule |
||||||||||
Tvrzené sklo |
Normální vrstvené sklo |
Upravené vrstvené sklo |
Sklo-plast |
Tvrzené sklo |
Vrstvené sklo |
Sklo-plast |
||||||
I |
I-P |
II |
II-P |
III |
III-P |
IV |
|
|
|
|||
Fragmentace: |
A4/2 |
A4/2 |
— |
— |
A8/4 |
A8/4 |
— |
A5/2 |
— |
— |
||
Mechanická pevnost |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||
|
— |
— |
A6/4.3 |
A6/4.3 |
A6/4.3 |
A6/4.3 |
A6/4.3 |
A5/3.1 |
A7/3 |
A11/3 |
||
|
— |
— |
A6/4.2 |
A6/4.2 |
A6/4.2 |
A6/4.2 |
A6/4.2 |
— |
— |
— |
||
Zkouška maketou hlavy (4) |
A4/3 |
A4/3 |
A6/3 |
A6/3 |
A6/3 |
A6/3 |
A10/3 |
— |
— |
— |
||
Oděr |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||
Vnější strana |
— |
— |
A6/5.1 |
A6/5.1 |
A6/5.1 |
A6/5.1 |
A6/5.1 |
— |
A6/5.1 |
A6/5.1 |
||
Vnitřní strana |
— |
A9/2 |
— |
A9/2 |
— |
A9/2 |
A9/2 |
A9/2 (5) |
A9/2 (5) |
A9/2 |
||
Vysoká teplota |
— |
— |
A3/5 |
A3/5 |
A3/5 |
A3/5 |
A3/5 |
— |
A3/5 |
A3/5 |
||
Záření |
— |
A3/6 |
A3/6 |
A3/6 |
A3/6 |
A3/6 |
A3/6 |
— |
A3/6 |
A3/6 |
||
Vlhkost vzduchu |
— |
A3/7 |
A3/7 |
A3/7 |
A3/7 |
A3/7 |
A3/7 |
A3/7 (5) |
A3/7 |
A3/7 |
||
Prostup světla |
A3/9.1 |
A3/9.1 |
A3/9.1 |
A3/9.1 |
A3/9.1 |
A3/9.1 |
A3/9.1 |
A3/9.1 |
A3/9.1 |
A3/9.1 |
||
Optické zkreslení |
A3/9.2 |
A3/9.2 |
A3/9.2 |
A3/9.2 |
A3/9.2 |
A3/9.2 |
A3/9.2 |
A3/9.2 (6) |
— |
— |
||
Sekundární obraz |
A3/9.3 |
A3/9.3 |
A3/9.3 |
A3/9.3 |
A3/9.3 |
A3/9.3 |
A3/9.3 |
A3/9.3 (6) |
— |
— |
||
Odolnost proti teplotním změnám |
— |
A3/8 |
— |
A3/8 |
— |
A3/8 |
A3/8 |
A3/8 (5) |
A3/8 (5) |
A3/8 |
||
Ohnivzdornost |
— |
A3/10 |
— |
A3/10 |
— |
A3/10 |
A3/10 |
A3/10 (5) |
A3/10 (5) |
A3/10 |
||
Odolnost proti chemikáliím |
— |
A3/11.2.1 |
— |
A3/11.2.1 |
— |
A3/11.2.1 |
A3/11.2.1 |
A3/11.2.1 (5) |
A3/11.2.1 (5) |
A3/11.2.1 |
||
8.2.1.2 Plastové zasklívací materiály se podrobí zkouškám uvedeným v následující tabulce:
|
Plasty jiné než čelní skla |
||||
|
Tuhé plasty |
Vícenásobné zasklení |
|
||
Zkouška |
Motorová vozidla |
Přívěsy a vozidla bez cestujících |
Motorová vozidla |
Přívěsy a vozidla bez cestujících |
Pružné plasty |
Pružnost |
A3/12 |
A3/12 |
A3/12 |
A3/12 |
A3/12 |
Koule o hmotnosti 227 g |
A14/5 |
A14/5 |
A16/5 |
A16/5 |
A15/4 |
Maketa hlavy (7) |
A14/4 |
— |
A16/4 |
— |
— |
Prostup světla (8) |
A3/9.1 |
— |
A3/9.1 |
— |
A3/9.1 |
Ohnivzdornost |
A3/10 |
A3/10 |
A3/10 |
A3/10 |
A3/10 |
Odolnost proti chemikáliím |
A3/11 |
A3/11 |
A3/11 |
A3/11 |
A3/11.2.1 |
Oděr |
A14/6.1 |
— |
A16/6.1 |
— |
— |
Simulované stárnutí |
A3/6.4 |
A3/6.4 |
A3/6.4 |
A3/6.4 |
A3/6.4 |
Vlhkost vzduchu |
A14/6.4 |
A14/6.4 |
A16/6.4 |
A16/6.4 |
— |
Křížový řez (8) |
A3/13 |
— |
A3/13 |
— |
— |
8.2.2 Bezpečnostnímu zasklívacímu materiálu se udělí schválení, jestliže vyhoví všem požadavkům předepsaným v příslušných ustanoveních uvedených v bodech 8.2.1.1 a 8.2.1.2.
9. ZMĚNY NEBO ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU BEZPEČNOSTNÍHO ZASKLÍVACÍHO MATERIÁLU
9.1 Každá změna typu bezpečnostního zasklívacího materiálu nebo v případě čelního skla každé přiřazení čelního skla do skupiny musí být oznámeny příslušnému orgánu schválení typu, který udělil schválení typu bezpečnostního zasklívacího materiálu. Tento orgán může buď:
9.1.1 |
uvážit, že provedené změny nemají zřejmě znatelný nepříznivý účinek, a v případě čelních skel, že nový typ spadá do skupiny schválených čelních skel a že za všech okolností bezpečnostní zasklívací materiál nadále splňuje požadavky, nebo |
9.1.2 |
vyžadovat nový zkušební protokol od technické zkušebny odpovědné za provádění zkoušek. |
9.2 Sdělení
9.2.1 Potvrzení nebo zamítnutí schválení (nebo rozšíření schválení) se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 5.3.
9.2.2 Příslušný správní orgán, který udělil rozšíření schválení, musí v každém sdělení vztahujícím se k rozšíření uvést pořadové číslo tohoto rozšíření.
10. SHODNOST VÝROBY
10.1 Postupy shodnosti výroby musí být v souladu s postupy, které stanoví dodatek 2 dohody (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), s následujícími požadavky:
10.2 Zvláštní ustanovení
Tyto zkoušky uvedené v bodě 2.2 přílohy 2 dohody musí zahrnovat shodu s požadavky přílohy 20 tohoto předpisu.
10.3 Běžná frekvence kontrol uvedených v bodě 2.4 dodatku 2 smlouvy je jedna kontrola za rok.
11. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY
11.1 Schválení udělené ohledně typu bezpečnostního zasklívacího materiálu v souladu s tímto předpisem lze odejmout v případě, že není dodržován požadavek bodu 10.1 výše.
11.2 Pokud některá ze smluvních stran dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve vydala, musí o tom ihned vyrozumět ostatní smluvní strany, které uplatňují tento předpis, tak, že jim zašle kopii sdělení schválení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.
12. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
12.1 Ode dne vstupu doplňku 12 k tomuto předpisu v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout vydat schválení podle tohoto předpisu ve znění doplňku 12 k tomuto předpisu v původní podobě.
12.2 Od 24 měsíců ode dne vstupu v platnost musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, vydat schválení pouze tehdy, pokud typ součásti nebo samostatná jednotka splňuje požadavky doplňku 12 tohoto předpisu.
12.3 Od 24 měsíců ode dne vstupu doplňku 12 v platnost, mohou strany dohody, které uplatňují tento předpis, odmítnout uznat schválení bezpečnostního zasklení, které není označeno symboly předepsanými v bodě 5.5 tohoto předpisu.
12.4 Ode dne vstupu série změn 01 v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, zamítnout udělit schválení podle tohoto předpisu ve znění série změn 01.
12.5 Od 24 měsíců od vstupu v platnost strany dohody, které uplatňují tento předpis, udělí schválení pouze tehdy, pokud typ bezpečnostního zasklení, který má být schválen, splňuje požadavky tohoto předpisu ve znění série změn 01.
12.6 Schválení bezpečnostních zasklívacích materiálů do série změn 00 tohoto předpisu zůstávají platná i po vstupu série změn 01 tohoto předpisu v platnost a smluvní strany uplatňující tento předpis je budou i nadále přijímat a neodmítnou udělit rozšíření schválení podle série změn 00 tohoto předpisu.
12.7 Schválení typu vozidla do série změn 00 tohoto předpisu zůstávají platná i po vstupu série změn 01 tohoto předpisu v platnost a smluvní strany uplatňující tento předpis je budou i nadále přijímat a neodmítnou udělit rozšíření schválení podle série změn 00 tohoto předpisu.
13. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY
Pokud držitel schválení typu zcela ukončí výrobu typu bezpečnostního zasklívacího materiálu schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom uvědomit orgán, který schválení typu udělil. Po obdržení příslušného sdělení tento orgán informuje smluvní strany dohody, které uplatňují tento předpis, na formuláři sdělení podle vzoru uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu.
14. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SCHVALOVACÍCH ORGÁNŮ
Smluvní stany dohody, které používají tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy pověřených technických zkušeben a orgánů schválení typu, které udělují schválení a kterým se zasílají osvědčení o udělení schválení nebo o rozšíření nebo odmítnutí či odnětí schválení, vydaná v jiných státech.
Technické zkušebny odpovědné za provádění schvalovacích zkoušek pro schválení musí být v souladu s harmonizovanými normami týkajícími se provozu zkušebních laboratoří (Pokyny ISO/CEI 25). Navíc by měly být označeny orgánem schválení typu, pro něhož provádějí schvalovací zkoušky.
(1) Podle definice v Úplném usnesení pro konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2, odst. 2.
(2) Rozlišovací čísla smluvních stran Dohody z roku 1958 jsou uvedena v příloze 3 Úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2/Amend.1.
(3) Viz poznámka pod čarou 2.
(4) Tato zkouška se vykoná též u celků s vícenásobným zasklením podle přílohy 12 bodu 3 (A12/3).
(5) Jen u tabulí skel s plastovým povlakem na vnitřní straně.
(6) Tato zkouška se provede pouze u tabulí rovnoměrně tvrzeného skla, které mohou být použity jako čelní skla u pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku konstrukce nemohou překročit rychlost 40 km/h.
Poznámka: |
Odkaz, jako je např. A4/3 v tabulce, odkazuje na přílohu 4 a bod 3 uvedené přílohy, kde je popsána příslušná zkouška a jsou uvedeny podmínky pro vyhovující výsledky. |
(7) Požadavky na zkoušku závisí na umístění zasklení na vozidle.
(8) Použije se pouze tehdy, pokud je zasklení určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení.
PŘÍLOHA 1
SDĚLENÍ
(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
Dodatek 1
Tvrzená čelní skla
(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 4 nebo přílohy 9 předpisu č. 43)
Dodatek 2
Tabule rovnoměrně tvrzeného skla
(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 5 nebo přílohy 9 předpisu č. 43)
Dodatek 3
Vrstvená čelní skla
(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle příloh 6, 8 nebo 9 předpisu č. 43)
Dodatek 4
Tabule vrstveného skla
(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 7 nebo přílohy 9 předpisu č. 43)
Dodatek 5
Skloplastová čelní skla
(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 10 předpisu č. 43)
Dodatek 6
Skloplastové tabule
(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 11 předpisu č. 43)
Dodatek 7
Celky s vícenásobným zasklením
(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 12 nebo přílohy 16 předpisu č. 43)
Dodatek 8
Tuhé plastové tabule
(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 14)
Dodatek 9
Pružné plastové tabule
(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 15)
Dodatek 10
Obsah seznamu čelních skel (1)
Pro každé z čelních skel, na které se toto schválení vztahuje, musí být uvedeny alespoň tyto údaje:
|
Výrobce vozidla |
|
Typ vozidla |
|
Kategorie vozidla |
|
Rozvinutá plocha (F) |
|
Výška segmentu (h) |
|
Zakřivení (r) |
|
Montážní úhel (α) |
|
Úhel opěradla (β) |
|
Souřadnice bodu R (A, B, C) vzhledem ke středu horního okraje čelního skla. |
(1) Tyto údaje se připojí k dodatkům 1, 2 (v případě potřeby), 3 a 5 k této příloze.
PŘÍLOHA 1A
SDĚLENÍ
(maximální formát: A4 (210 × 297 mm)
PŘÍLOHA 2
USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ PRO KONSTRUKČNÍ ČÁSTI
(Viz bod 5.5 tohoto předpisu)
Tvrzená čelní skla
Výše uvedená značka schválení umístěná na tvrzené čelní sklo označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Tvrzená čelní skla s povlakem z plastu
Výše uvedená značka schválení umístěná na tvrzené čelní sklo s povlakem z plastu označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Normální vrstvená čelní skla
Výše uvedená značka schválení umístěná na normální vrstvené čelní sklo označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Normální vrstvená čelní skla s povlakem z plastu
Výše uvedená značka schválení umístěná na normální vrstvené čelní sklo s povlakem z plastu označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Čelní skla z upraveného vrstveného skla
Výše uvedená značka schválení umístěná na upravené vrstvené čelní sklo označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Skloplastová čelní skla
Výše uvedená značka schválení umístěná na skloplastové čelní sklo označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Skleněné tabule s normálním prostupem světla menším než 70 %
Výše uvedená značka schválení umístěná na skleněné tabuli, na kterou se vztahují požadavky přílohy 3 bodu 9.1.4, označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Celky s vícenásobným zasklením s normálním prostupem světla nižším než 70 %
Výše uvedená značka schválení umístěná na celku s vícenásobným zasklením označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Rovnoměrně tvrzené sklo pro použití jako čelní sklo pro pomalu se pohybující vozidla, která z konstrukčních důvodů nemohou překročit rychlost 40 km/h
Výše uvedená značka schválení umístěná na rovnoměrně tvrzené sklo pro použití jako čelní sklo pro pomalu se pohybující vozidlo, které z konstrukčních důvodů nemůže překročit rychlost 40 km/h, označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Tabule rovnoměrně tvrzeného skla s normálním prostupem světla ≥ 70 %
Výše uvedená značka schválení umístěná na skleněné tabuli, na kterou se vztahují požadavky přílohy 3 bodu 9.1.4, označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Tuhé plastové tabule
Výše uvedená značka schválení umístěná na tuhém plastovém zasklení pro dopředu orientované tabule s rozptylem světla nepřesahujícím 2 % po 1 000 cyklech na vnějším povrchu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Pružné plastové tabule
Výše uvedená značka schválení umístěná na pružném plastovém zasklení označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Tuhé plastové celky s vícenásobným zasklením
Výše uvedená značka schválení umístěná na tuhém plastovém celku s vícenásobným zasklením označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Tabule vrstveného skla
Výše uvedená značka schválení umístěná na tabuli vrstveného skla označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
Kloplastové tabule
Výše uvedená značka schválení umístěná na skloplastové tabuli označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
PŘÍLOHA 2A
USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ PRO VOZIDLA
VZOR A
(Viz bod 5.11 tohoto předpisu)
Výše uvedená značka schválení typu umístěná na vozidle označuje, že dotyčný typ vozidla byl z hlediska montáže zasklení schválen v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 012439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43 ve znění série změn 01.
VZOR B
(Viz bod 5.12 tohoto předpisu)
Výše uvedená značka schválení typu umístěná na vozidle označuje, že tento typ vozidla byl schválen v Nizozemsku (E 4) podle předpisů č. 43 a 52. Čísla schválení typu udávají, že k datu, kdy byla příslušná schválení udělena, předpis č. 43 již zahrnoval sérii změn 01 a předpis č. 52 již zahrnoval sérii změn 01.
PŘÍLOHA 3
OBECNÉ ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY
1. ZKOUŠKA FRAGMENTACE
1.1 |
Zkoušená skleněná tabule nesmí být pevně upnuta; může však být připevněna ke shodnému kusu skla lepicí páskou, nalepenou po celém obvodu. |
1.2 |
K fragmentaci skla se užije kladivo o hmotnosti přibližně 75 g nebo jiný nástroj zajišťující rovnocenné výsledky. Poloměr zakřivení špičky musí být 0,2 ±0,05 mm. |
1.3 |
V každém z předepsaných bodů nárazu se provede jedna zkouška. |
1.4 |
K prozkoumání úlomků se použije jakákoliv metoda ověřená z hlediska přesnosti samotného počítání a její schopnosti nalézt přesné místo jejich minimálního a maximálního výskytu. Trvalé zaznamenání fragmentačního obrazce musí začít do 10 sekund po nárazu a musí skončit do 3 minut po něm. Trvalý záznam fragmentačního obrazce uchovává technická zkušebna. |
2. ZKOUŠKY NÁRAZEM KOULE
2.1 Zkouška koulí o hmotnosti 227 g
2.1.1 Zařízení
2.1.1.1 Kalená ocelová koule o hmotnosti 227 g ±2 g a průměru přibližně 38 mm.
2.1.1.2 Zařízení k volnému pádu koule ze stanovené výšky nebo zařízení dovolující udělovat kouli rychlost rovnající se rychlosti, jíž by dosáhla volným pádem. Pokud se použije zařízení k vrhání koule, musí se rychlost rovnat rychlosti při volném pádu s tolerancí ±1 %.
2.1.1.3 Podpůrná konstrukce znázorněná na obrázku 1, skládající se z ocelových rámů s obrobenými, k sobě přiléhajícími okraji šířky 15 mm, opatřenými pryžovým obložením tloušťky přibližně 3 mm, šířky 15 mm a tvrdosti 50 IRHD.
Spodní rám spočívá na ocelové skříni vysoké přibližně 150 mm. Zkušební kus je přidržován horním rámem, jehož hmotnost je přibližně 3 kg. Podpůrný rám je přivařen na ocelovou desku o tloušťce přibližně 12 mm, spočívající na zemi s vloženou pryžovou deskou o tloušťce přibližně 3 mm a tvrdosti 50 IRHD.
Obrázek 1
Podpěra pro zkoušky nárazem koule
2.1.2 Zkušební podmínky
Teplota: 20 °C ±5 °C
Tlak: 860 až 1 060 mbar
Relativní vlhkost: 60 ±20 procent
2.1.3 Zkušební kus
Zkušebním kusem je plochý čtverec o straně 300 +10/–0 mm nebo výřez nejplošší části čelního skla nebo jiné zakřivené tabule.
Může se též zkoušet zakřivená tabule. V takovém případě je nutno zajistit přiměřený kontakt mezi bezpečnostním zasklením a podpěrou.
2.1.4 Postup
Bezprostředně před zahájením zkoušky se zkušební kus vystaví předepsané teplotě na dobu nejméně čtyř hodin.
Zkušební kus se vloží do nosné konstrukce (bod 2.1.1.3). Plocha zkušebního kusu musí být kolmá, s tolerancí 3°, ke směru dopadající koule.
V případě pružného plastového zasklení musí být zkušební kus připevněn k podpěře.
Bod nárazu musí být ve vzdálenosti nejvýše 25 mm od geometrického středu zkušebního kusu pro výšku pádu nepřesahující 6 m a ve vzdálenosti nejvýše 50 mm od středu zkušebního kusu pro výšku pádu větší než 6 m. Koule musí narazit na tu stranu zkušebního kusu, která představuje vnější stranu tabule bezpečnostního zasklení po namontování na vozidlo. Koule smí narazit pouze jednou.
2.2 Zkouška koulí o hmotnosti 2 260 g
2.2.1 Zařízení
2.2.1.1 Kalená ocelová koule o hmotnosti 2 260 g ±20 g a průměru přibližně 82 mm.
2.2.1.2 Zařízení k volnému pádu koule ze stanovené výšky nebo zařízení dovolující udělit kouli rychlost rovnající se rychlosti, jíž by dosáhla volným pádem. Pokud se použije zařízení k vrhání koule, musí se rychlost rovnat rychlosti při volném pádu s tolerancí ±1 %.
2.2.1.3 Podpůrná konstrukce musí odpovídat obrázku 1 a musí být shodná s konstrukcí popsanou v bodě 2.1.1.3.
2.2.2 Zkušební podmínky
Teplota: 20 °C ±5°
Tlak: 860 až 1 060 mbar
Relativní vlhkost: 60 ±20 procent
2.2.3 Zkušební kus
Zkušebním kusem je plochý čtverec o straně 300 +10/–0 mm nebo výřez nejplošší části čelního skla nebo jiné zakřivené tabule bezpečnostního zasklení.
Může se též zkoušet celé čelní sklo nebo jiná zakřivená tabule bezpečnostního zasklení. V takovém případě je nutno zajistit přiměřený kontakt mezi tabulí bezpečnostního zasklení a podpěru.
2.2.4 Postup
Bezprostředně před zahájením zkoušky se zkušební kus vystaví předepsané teplotě na dobu nejméně čtyř hodin.
Zkušební kus se vloží do nosné konstrukce (bod 2.1.1.3). Plocha zkušebního kusu musí být kolmá, s tolerancí 3°, ke směru dopadající koule.
V případě skloplastového zasklení musí být zkušební kus připevněn k podpěře.
Bod dopadu musí být ve vzdálenosti nejvýše 25 mm od geometrického středu zkušebního kusu.
Koule musí narazit na tu stranu zkušebního kusu, která představuje vnitřní stranu tabule bezpečnostního skla po namontování na vozidlo.
Koule smí narazit pouze jednou.
3. ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY
3.1 Zkouška maketou hlavy bez měření zpomalení
3.1.1 Zařízení
Maketa hlavy kulového nebo polokulového tvaru zhotovená z tvrdé překližky, potažená vyměnitelnou plstí, s dřevěným příčníkem nebo bez něho. Mezi kulovou částí a příčníkem a montážní tyčí na druhé straně příčníku je vložen kus ve tvaru krku.
Rozměry musí odpovídat údajům na obrázku 2. Celková hmotnost zařízení musí být 10 kg ±0,2 kg.
Obrázek 2
Maketa hlavy
3.1.2 Zařízení k volnému pádu makety hlavy ze stanovené výšky nebo zařízení dovolující udělit této maketě rychlost rovnající se rychlosti, jíž by dosáhla volným pádem. Pokud se užije zařízení k vrhání makety hlavy, musí se rychlost rovnat rychlosti získané při volném pádu s tolerancí ±1 %.
3.1.3 Podpůrná konstrukce odpovídající obrázku 3, ke zkoušení plochých zkušebních kusů. Nosná konstrukce se skládá ze dvou ocelových rámů s obrobenými, k sobě přiléhajícími okraji šířky 50 mm, opatřenými pryžovým obložením tloušťky přibližně 3 mm, šířky 15 mm ±1 mm a tvrdosti 70 IRHD. Horní rám je k spodnímu rámu upnut nejméně osmi šrouby.
3.1.4 Zkušební podmínky
Teplota: 20 °C ±5 °C
Tlak: 860 až 1 060 mbar
Relativní vlhkost: 60 ±20 procent
3.1.5 Postup
3.1.5.1 Zkouška s plochým zkušebním kusem
Plochý zkušební kus délky 1 100 +5/–2 mm a šířky 500 +5/–2 mm se musí bezprostředně před zkouškou udržovat nejméně čtyři hodiny za stálé teploty 20 °C ±5 °C.
Obrázek 3
Podpěra pro zkoušky maketou hlavy
Zkušební kus se upevní do podpůrných rámů (bod 3.1.3); šrouby musí být utaženy tak, aby se zkušební kus během zkoušky nemohl posunout o více než 2 mm. Rovina zkušebního kusu musí být prakticky kolmá ke směru dopadu makety hlavy. Maketa musí narazit na zkušební kus v místě vzdáleném nejvýše 40 mm od jeho geometrického středu na straně představující vnitřní stranu bezpečnostního zasklení namontovaného na vozidle, přičemž smí dojít jen k jednomu nárazu.
Nárazový povrch plstěného obložení se musí po 12 zkouškách vyměnit.
3.1.5.2 Zkoušky úplného čelního skla (pouze pro výšku pádu nepřesahující 1,5 m)
Čelní sklo se volně položí na podpěru, a mezi ně a podpěru se vloží pryžový pás o tvrdosti 70 IRHD a tloušťce přibližně 3 mm, přičemž šířka stykové plochy je po celém obvodu přibližně 15 mm.
Podpěru tvoří tuhá součást odpovídající tvaru čelního skla tak, aby maketa hlavy narazila na vnitřní povrch. V případě potřeby musí být čelní sklo upevněno k nosné konstrukci.
Podpěra spočívá na tuhé konstrukci s pryžovou vložkou tvrdosti 70 IRHD a tloušťky přibližně 3 mm. Povrch čelního skla musí být prakticky kolmý ke směru dopadu makety hlavy.
Maketa hlavy musí narazit na čelní sklo v místě vzdáleném nejvýše 40 mm od jeho geometrického středu na té straně, která představuje vnitřní stranu bezpečnostního zasklení, když je montována na vozidlo, a smí narazit pouze jednou.
Nárazový povrch plstěného obložení se musí po 12 zkouškách vyměnit.
3.2 Zkouška maketou hlavy s měřením zpomalení
3.2.1 Zařízení
V případě zkoušek s maketou hlavy se současným stanovením hodnot HIC má padající těleso podobu hlavice podle obrázku 2.1. Celková hmotnost hlavice musí být 10,0 +0,2/–0,0 kg.
Ve středu základové desky (24) se do těžiště namontuje tříosý montážní blok (26) se snímači zrychlení (27). Jednotlivé snímače se nastaví tak, aby byly vzájemně kolmé.
Miska (18) a kryt (19) umístěné pod základovou deskou (24) se do značné míry podílejí na simulaci elastických vlastností lidské lebky. Elastické vlastnosti hlavice při nárazu jsou dány tvrdostí a tloušťkou mezikroužku (13) a misky.
Obrázek 2.1
Maketa hlavy o hmotnosti 10 kg
Kusovník pro maketu hlavy o hmotnosti 10 kg podle obrázku 2.1
Číslo součásti |
Počet kusů |
Název |
Materiál |
Poznámky |
1 |
1 |
Magnetický držák |
Ocel DIN 17100 |
— |
2 |
1 |
Tlumič vibrací |
Guma/ocel |
Průměr: 50 mm Tloušťka: 30 mm Závit: M10 |
3 |
4 |
Konektor HF BNC |
— |
— |
4 |
1 |
Šestihranná matice DIN 985 |
— |
— |
5 |
6 |
Podložka DIN 125 |
— |
— |
6 |
3 |
Přechodový kus |
— |
— |
7 |
6 |
Válcový šroub DIN 912 |
— |
— |
8 |
3 |
Šestihranná matice |
— |
— |
9 |
3 |
Podložka |
Ocel DIN 17100 |
Vnitřní průměr: 8 mm Vnější průměr: 35 mm Tloušťka: 1,5 mm |
10 |
3 |
Gumový kroužek |
Guma, tvrdost 60 IRHD |
Vnitřní průměr: 8 mm Vnější průměr: 30 mm Tloušťka: 10 mm |
11 |
1 |
Tlumicí kroužek |
Papírové těsnění |
Vnitřní průměr: 120 mm Vnější průměr: 199 mm Tloušťka: 0,5 mm |
12 |
— |
— |
— |
— |
13 |
1 |
Mezikroužek |
Butadienová guma, tvrdost IRHD cca 80 |
Vnitřní průměr: 129 mm Vnější průměr: 192 mm Tloušťka: 4 mm |
14 |
3 |
Vodicí trubka |
Polytetrafluorethen (PTFE) |
Vnitřní průměr: 8 mm Vnější průměr: 10 mm Délka: 40 mm |
15 |
3 |
Šestihranná matice |
— |
— |
16 |
3 |
Svorník DIN 976 |
— |
— |
17 |
3 |
Závitová vložka |
Slitina DIN 1709-GD- CuZn 37Pb |
— |
18 |
1 |
Miska |
Polyamid 12 |
— |
19 |
1 |
Kryt |
Butadienová guma |
Tloušťka: 6 mm Žebra na jedné straně |
20 |
1 |
Vodící pouzdro |
Ocel DIN 17100 |
— |
21 |
4 |
Zápustný šroub |
— |
— |
22 |
1 |
Tlumicí podložka |
Papírové těsnění |
Průměr: 65 mm Tloušťka: 0,5 mm |
23 |
— |
— |
— |
— |
24 |
1 |
Základová deska |
Ocel DIN 17100 |
— |
25 |
1 |
Sada šroubů Inbus |
Třída pevnosti 45 H |
— |
26 |
1 |
Tříosý montážní blok |
— |
— |
27 |
3 |
Snímač zrychlení |
— |
— |
28 |
1 |
Dřevěná část |
Z habrového dřeva, lepená ve vrstvách |
— |
29 |
1 |
Krycí deska |
Slitina (AlMg5) |
— |
30 |
1 |
Ochranné víko |
Polyamid 12 |
— |
3.2.2 Nastavení a kalibrace
Při provádění zkoušky maketou hlavy je hlavice upevněna k příčníku vodícího systému (obrázek 2.2) a pomocí zdvihacího zařízení se nastaví do požadované výšky pádu. V průběhu zkoušky maketou hlavy se příčník s hlavicí uvolní. Po přejetí výškově nastavené světelné závory se hlavice od příčníku uvolnění, pád příčníku se zpomalí a hlavice dopadá na vzorek.
Na hlavici nesmí působit žádný impuls vyvolaný padacím zařízením nebo měřicím kabelem, hlavice je urychlována pouze gravitací a padá svisle.
Obrázek 2.2
Zkušební zařízení pro zkoušku s maketou hlavy s měřením zpomalení
3.2.2.1 Měřicí zařízení umožňující stanovení hodnot HIC s maketou popsanou v bodě 3.2.1.
3.2.2.2 Zařízení pro kalibraci hlavice
Padací zařízení musí umožnit nastavení výšky pádu od 50 mm do 254 mm s přesností do 1 mm. Pro tyto malé výšky pádu není vodicí systém nezbytný.
Nárazová deska je vyrobena z oceli o rozměrech 600 × 600 mm a tloušťce nejméně 50 mm. Nárazová plocha musí být leštěná:
drsnost povrchu Rmax = 1 mm a tolerance nerovnosti t = 0,05 mm.
3.2.2.3 Kalibrace a nastavení hlavice
Hlavice se musí kalibrovat a nastavit před každou řadou zkoušek a nejméně po každé 50. zkoušce v řadě, pokud je to nezbytné.
Nárazová deska musí být čistá a suchá a při zkoušce musí ležet na betonovém základě.
Hlavice narazí na nárazovou desku svisle. Výšky pádu (měřené od nejnižšího bodu hlavice k povrchu nárazové desky) jsou 50, 100, 150 a 254 mm. Křivky zpomalení je nutno zaznamenat.
Největší zpomalení az naměřené v ose z pro různé padací výšky musí ležet v mezích uvedených v následující tabulce:
Výška pádu v mm |
Největší zpomalení az jako násobek gravitačního zrychlení g |
50 |
64 ± 5 |
100 |
107 ± 5 |
150 |
150 ± 7 |
254 |
222 ± 12 |
Křivky zpomalení musí být založeny na unimodální vibraci. Křivka zpoždění z výšky pádu 254 mm musí probíhat nejméně 1,2 ms a nejvíce 1,5 ms nad úrovní 100 g.
Nejsou-li splněny požadavky bodu 3.2.2.3, musí se upravit elastické vlastnosti hlavice změnou tloušťky mezikroužku (13) v základové desce (24). Úpravy lze provést nastavením tří samosvorných šestihranných matic (8) na svornících (16), kterými je miska (18) upevněna k základové desce (24). Gumové kroužky (10) pod šestihrannými maticemi (8) nesmí být rozlomené nebo přetržené.
Kryt (19) nárazového povrchu a mezikroužek (13) je nutno v případě poškození ihned vyměnit, zejména pokud již hlavici nelze nastavit.
3.2.3 Podpůrná konstrukce pro zkoušení plochých zkušebních vzorků je popsána v bodě 3.1.3.
3.2.4 Zkušební podmínky jsou uvedeny v bodě 3.1.4.
3.2.5 Zkoušky s úplným zasklením (používaným pro výšky pádu od 1,5 m do 3 m). Zasklení se umístí volně na podpěru, a mezi ni a podpěru se vloží pryžový pás o tvrdosti 70 IRHD a tloušťky přibližně 3 mm.
Zasklení se k podpůrné konstrukci upevní pomocí vhodných zařízení. Povrch zasklení musí být prakticky kolmý ke směru dopadu makety hlavy. Maketa hlavy musí dopadnout na zasklení v místě vzdáleném nejvýše 40 mm od jeho geometrického středu na straně reprezentující vnitřní stranu plastového zasklení namontovaného na vozidlo, přičemž smí narazit pouze jednou.
Od vybrané počáteční výšky pádu se při každé následující zkoušce výšky pádu se postupně zvyšují o 0,5 m. Křivky zpomalení ax, ay a az při nárazu na vzorek je třeba zaznamenat v závislosti na čase t.
Po zkoušce maketou hlavy se musí zkontrolovat, zda se hrana zasklení neposunula v podstavci o více než 2 mm a zda byly splněny požadavky na bod dopadu. Složky zpomalení ax a ay pro svislý náraz musí být menší než 0,1 az.
3.2.6 Vyhodnocení
Křivky zpomalení se vyhodnotí následovně:
|
Výsledné zpomalení ares(t) v těžišti se stanoví podle rovnice (1) z naměřených křivek zpomalení ax(t), ay(t) a az(t) jako násobky gravitačního zrychlení.
|
|
Je třeba stanovit největší hodnotu zpomalení ares a časový interval, po který ares nepřetržitě přesahuje hladinu zpomalení 80 g. Hodnota HIC jako míra nebezpečí poranění lebky/mozku tupým nárazem se vypočítá z následující rovnice (2):
|
|
integrační meze t1 a t2 je nutno vybrat tak, aby integrál dosáhl maximální hodnoty. |
4. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ODĚRU
4.1 Zařízení
4.1.1 Přístroj zajišťující oděr (1) je schematicky znázorněn na obrázku 4 a sestává z: vodorovné otáčivé desky se středním upnutím, která se otáčí proti směru hodinových ručiček rychlostí 65 až 75 otáček za minutu, a
Obrázek 4
Přístroj zajišťující oděr
dvou zatížených rovnoběžných ramen, z nichž každé nese zvláštní brusný kotouč volně se otáčející na vodorovném hřídeli s kuličkovými ložisky; každý z kotoučů spočívá na zkoušeném vzorku, přičemž na ně působí síla vyvolaná hmotností 500 g.
Otočná deska přístroje zajišťujícího oděr se musí otáčet pravidelně, prakticky v jedné rovině (odchylka od této roviny nesmí být vyšší než ±0,05 mm ve vzdálenosti 1,6 mm od okraje otočné desky).
Kotouče musí být uspořádány tak, aby se při styku s otáčejícím zkušebním kusem otáčely v opačném směru tak, aby dvakrát při každém otočení zkušebního kusu působily tlakem a brusným účinkem podél zakřivených čar na prstencové ploše přibližně 30 cm2.
4.1.2 Brusné kotouče (2), každý o průměru 45 až 50 mm a tloušťce 12,5 mm se skládají ze speciálního jemného brusiva, zalitého do pryžové hmoty střední tvrdosti. Kotouče musejí mít tvrdost 72 ±5 IRHD, měřenou na čtyřech bodech rovnoměrně rozložených na střednici brusného povrchu, přičemž tlakem se působí svisle podél průměru kotouče a odečítá se 10 sekund po plném působení tlaku.
Brusné kotouče se pro užívání připraví velmi pomalým otáčením ve styku s tabulí plochého skla tak, aby jejich povrch byl dokonale rovný.
4.1.3 Světelný zdroj, tvořený žárovkou, jejíž vlákno leží v hranolu o rozměrech 1,5 × 1,5 × 3 mm. Napětí na vláknu žárovky musí být takové, aby jeho barevná teplota byla 2 856 ±50 K. Toto napětí musí být ustáleno s přesností ±1/1 000. Přístroj použitý k ověření tohoto napětí musí mít odpovídající přesnost.
4.1.4 Optický systém skládající se z čočky s ohniskovou vzdáleností f nejméně 500 mm a korekcí barevných vad. Plné otevření čočky nesmí být větší než f/20. Vzdálenost mezi čočkou a světelným zdrojem se musí seřídit tak, aby se dosáhlo prakticky rovnoběžného svazku světelných paprsků. Do svazku světelných paprsků se vloží clona tak, aby se jeho průměr zmenšil na 7 mm ±1 mm. Tato clona se umístí ve vzdálenosti 100 mm ±50 mm od čočky na straně odvrácené od světelného zdroje.
4.1.5 Zařízení na měření rozptýleného světla (viz obrázek 5) se skládá z fotoelektrického článku s Ulbrichtovou koulí o průměru 200 až 250 mm. Koule musí mít otvory pro vstup a výstup světla. Vstupní otvor musí být kruhový a jeho průměr musí být nejméně dvojnásobkem průměru svazku světelných paprsků. Výstupní otvor koule je vybaven bud světelnou pastí nebo etalonem odrazivosti postupem podle bodu 4.4.3. Světelná past musí pohlcovat veškeré světlo, není-li v dráze světelných paprsků žádný zkušební kus.
Osa svazku světelných paprsků musí procházet středem vstupního a výstupního otvoru. Průměr výstupního otvoru b se musí rovnat 2 a.tg 4°, kde a. je průměr koule. Fotoelektrický článek se umístí tak, aby nemohl být zasažen světlem vycházejícím přímo ze vstupního otvoru nebo z etalonu odrazivosti.
Vnitřní povrchy Ulbrichtovy koule a etalonem odrazivosti musí mít přibližně stejnou odrazivost a musí být matné a neselektivní.
Výstup fotoelektrického článku musí být lineární s přesností ±2 % v rozsahu užitých intenzit světla. Konstrukce přístroje musí být taková, aby nedošlo k vychýlení ručičky galvanometru, když je koule temná.
Celý přístroj musí být v pravidelných intervalech ověřován etalony definovaného snížení průhlednosti.
Jestliže se měření rozptylu světla provádí pomocí jiných přístrojů nebo metod, než jaké jsou popsány výše, musí být výsledky korigovány tak, aby byly uvedeny do souladu s výsledky získanými výše popsaným přístrojem.
Obrázek 5
Zařízení k měření snížení průhlednosti
4.2 Zkušební podmínky
Teplota: 20 °C ±5 °C
Tlak: 860 až 1 060 mbar
Relativní vlhkost: 60 ±20 procent
4.3 Zkušební kusy
Zkušebními kusy jsou ploché čtverce, jejichž strany měří 100 mm, mají oba povrchy v podstatě rovinné a rovnoběžné a v případě potřeby mají uprostřed vyvrtaný upevňovací otvor o průměru 6,4 mm.
4.4 Postup
Zkouška odolnosti proti oděru se provádí na tom povrchu zkušebního kusu, který představuje vnější stranu zasklení, když je namontováno na vozidlo, a v případě plastového materiálu i na vnitřní straně.
4.4.1 Bezprostředně před odíráním a po něm se zkušební kusy očistí takto:
a) |
očištění lněnou tkaninou pod čistou tekoucí vodou; |
b) |
opláchnutí destilovanou nebo demineralizovanou vodou; |
c) |
osušení proudem kyslíku nebo dusíku; |
d) |
odstranění případných stop vody jemným otřením vlhkou lněnou tkaninou. V případě nutnosti lze osušit mírným stlačením mezi dvěma lněnými tkaninami. |
Jakékoli ošetřování ultrazvukem je nutno vyloučit. Po očištění mohou být zkušební kusy uchopeny pouze za okraje a musí být uloženy tak, aby se zabránilo poškození nebo znečištění jejich povrchů.
4.4.2 Zkušební kusy se vystaví na dobu nejméně 48 hodin teplotě 20 °C ±5 °C a relativní vlhkosti 60 ±20 %.
4.4.3 Zkušební kus se umístí bezprostředně ke vstupnímu otvoru Ulbrichtovy koule. Úhel mezi kolmicí k povrchu zkušebního kusu a osou svazku světelných paprsků nesmí přesahovat 8°.
Provedou se čtyři měření podle následující tabulky:
Měření |
Se zkušebním kusem |
Se světelnou pastí |
S etalonem odrazivosti |
Veličina |
T1 |
Ne |
Ne |
Ano |
Dopadající světlo |
T2 |
Ano |
Ne |
Ano |
Celkově prostupující světlo vzorkem |
T3 |
Ne |
Ano |
Ne |
Světlo rozptylované zařízením |
T4 |
Ano |
Ano |
Ne |
Světlo rozptylované zařízením i zkušebním kusem |
Měření T1, T2, T3 a T4 se opakují s jinými stanovenými polohami zkušebního kusu, aby se zjistila jeho stejnorodost.
Vypočte se celkový prostup světla .
Difúzní prostup světla Td se vypočte takto:
Vypočte se procento snížení průhlednosti nebo intenzity světla nebo obojí, vlivem rozptylu světla takto:
Změří se počáteční snížení průhlednosti u zkušebního kusu nejméně ve čtyřech bodech rovnoměrně rozložených v neodírané oblasti podle výše uvedeného vzorce. U každého zkušebního kusu se stanoví průměr z výsledků. Místo čtyřmi měřeními lze průměrnou hodnotu získat rovnoměrným otáčením kusu rychlostí 3 ot./s nebo vyšší.
U každého typu bezpečnostního zasklení se provedou tři zkoušky při stejném zatížení. Snížení průhlednosti se užije jako měřítko oděru spodní vrstvy povrchu po vykonání zkoušky odolnosti zkušebního kusu proti oděru.
Podle výše uvedeného vzorce se nejméně ve čtyřech bodech rovnoměrně rozložených v odřeném úseku změří rozptýlené světlo. U každého zkušebního kusu se stanoví průměr z výsledků. Místo čtyřmi měřeními lze průměrnou hodnotu získat rovnoměrným otáčením kusu rychlostí 3 ot./s nebo vyšší.
4.5 Odolnost proti oděru se musí zkoušet pouze podle uvážení zkušební laboratoře s přihlédnutím k informacím, které má již k dispozici.
S výjimkou u skloplastových materiálů nevyžadují změny v mezivrstvách nebo v tloušťce materiálu obvykle další zkoušky.
4.6 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
5. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VYSOKÉ TEPLOTĚ
5.1 Postup
Tři zkušební čtvercové vzorky o velikosti alespoň 300 mm × 300 mm odebrané laboratoří ze tří čelních skel, případně tří skleněných tabulí, jejichž jeden z rozměrů odpovídá hornímu okraji tabule, se ohřejí na 100 °C. Tato teplota se udržuje po dobu 2 hodin a pak se nechá zkušební vzorek nebo vzorky vychladnout na teplotu místnosti. Jestliže má bezpečnostní zasklení oba vnější povrchy z neorganického materiálu, mohou být zkoušky vykonány ponořením zkušebního vzorku na stanovenou dobu svisle do vroucí vody, přičemž se dbá na to, aby se vyloučil nežádoucí tepelný šok. Jestliže jsou vzorky vyříznuty z čelních skel, musí být jeden okraj takového zkušebního vzorku částí okraje čelního skla.
5.2 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
|
Bezbarvé |
Zbarvené |
Zbarvení mezivrstvy |
1 |
2 |
Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
5.3 Interpretace výsledků
5.3.1 |
Výsledek zkoušky odolnosti proti vysoké teplotě se považuje za kladný, jestliže se nevytvoří bubliny nebo jiné vady dále než 15 mm od neodříznutého okraje nebo 25 mm od odříznutého okraje zkušebního kusu nebo vzorku, nebo dále než 10 mm od jakékoli trhliny, která může vzniknout v průběhu zkoušky. |
5.3.2 |
Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení typu se považuje z hlediska zkoušky odolnosti proti vysoké teplotě za vyhovující, jestliže je výsledek všech zkoušek uspokojivý. |
6. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ZÁŘENÍ
6.1 Zkušební metoda
6.1.1 Zařízení
6.1.1.1 Zdroj záření skládající se ze středotlaké rtuťové výbojky s trubicovou křemíkovou baňkou bezozónového typu; osa baňky musí být ve svislé poloze. Jmenovité rozměry baňky: délka 360 mm, průměr 9,5 mm. Délka oblouku: 300 mm ±4 mm. Příkon výbojky: 750 W ±50 W.
Může se užít i jiného zdroje záření, který má shodný účinek jako výše popsaná výbojka. K ověření, že účinky jiného zdroje jsou shodné, se provede srovnávací měření množství emitované energie v rozmezí vlnových délek od 300 nm do 450 nm, přičemž ostatní vlnové délky se odstraní vhodnými filtry. Alternativní zdroj se pak používá s těmito filtry.
V případě, že u bezpečnostního zasklení není uspokojivý vztah mezi touto zkouškou a podmínkami používání, je nutné upravit zkušební podmínky.
6.1.1.2 Napájecí transformátor a kondenzátor, způsobilé dodávat výbojce (bod 6.1.1.1) špičkové zapalovací napětí nejméně 1 100 V a provozní napětí 500 V ±50 V.
6.1.1.3 Zařízení pro uchycení a otáčení zkušebních vzorků rychlostí 1 až 5 otáček/min kolem zdroje záření uprostřed umístěného, za účelem zajištění rovnoměrné expozice.
6.1.2 Zkušební kusy
6.1.2.1 Velikost zkušebních kusů musí být 76 mm × 300 mm.
6.1.2.2 Zkušební kusy se musí v laboratoři odříznout od horní části zasklení tak, že:
V případě skleněných tabulí horní se okraj zkušebního kusu shoduje s horním okrajem skleněné tabule.
V případě čelních skel se horní okraj zkušebního kusu shoduje s horním okrajem zóny, v níž se měří normální prostup světla podle bodu 9.1.2.2 této přílohy.
6.1.3 Postup
Před ozářením se u tří zkušebních kusů zkontroluje normální prostup světla stanovený podle bodů 9.1.1 až 9.1.2 této přílohy. Část každého zkušebního kusu se chrání před zářením, potom se zkušební vzorek umístí do zkušebního přístroje, v podélném směru 230 mm od osy výbojky a rovnoběžně s ní. Teplota zkušebních kusů se po celou dobu trvání zkoušky udržuje na 45 °C ±5 °C.
Strana každého kusu, která by při namontování na motorové vozidlo byla na jeho vnější straně, musí být obrácena směrem k výbojce. Pro typ výbojky uvedený v bodě 6.1.1.1 je doba expozice 100 hodin. Po ozáření se změří opět normální prostup světla v exponované oblasti každého zkušebního kusu.
6.1.4 Každý zkušební kus nebo vzorek (celkem 3 kusy) se vystaví záření podle výše popsaného postupu tak, aby záření v každém bodě zkušebního kusu nebo vzorku vyvolávalo na použitou mezivrstvu stejný účinek, jaký by vyvolalo sluneční záření 1 400 W/m2 za 100 hodin.
6.2 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
|
Bezbarvé |
Zbarvené |
Zbarvení skla |
2 |
1 |
Zbarvení mezivrstvy |
1 |
2 |
Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
6.3 Interpretace výsledků
6.3.1 Výsledek zkoušky odolnosti proti záření se považuje za kladný, jestliže jsou splněny tyto podmínky:
6.3.1.1 Celkový prostup světla, měřený podle bodů 9.1.1 a 9.1.2 této přílohy nesmí poklesnout pod 95 % původní hodnoty před ozářením a v žádném případě nesmí klesnout:
6.3.1.1.1 pod 70 % v případě čelních skel a jiného zasklení, které je určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení.
6.3.2 Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení se považuje za uspokojivou z hlediska odolnosti proti záření, jestliže je výsledek všech zkoušek uspokojivý.
6.4 Odolnost proti simulovanému stárnutí
6.4.1 Zkušební metoda
6.4.1.1 Zařízení
6.4.1.1.1 Xenonová lampa s dlouhým obloukem
Osvitové zařízení (3) musí jako zdroj ozáření používat xenonovou lampu s dlouhým obloukem, ale mohou se použít jiné metody, které zajišťují požadovanou úroveň osvitu ultrafialovým zářením. Xenonová lampa s dlouhým obloukem je výhodná, jelikož při správném filtrování a údržbě, vydává spektrum velmi blízké přirozenému slunečnímu svitu. Z tohoto důvodu musí být křemíková xenonová výbojková trubice vybavena vhodným optickým filtrem / vhodnými optickými filtry z borosilikátového skla (4). Xenonové lampy musí být napájeny vhodným elektrickým zdrojem o frekvenci 50 nebo 60 Hz s odpovídajícími transformátory a elektrickým vybavením.
Osvitové zařízení musí být vybaveno zařízením nutným pro měření a pro ovládání následujících parametrů:
a) |
ozáření; |
b) |
teplota černého tělesa; |
c) |
vodní sprcha; |
d) |
operační plán nebo cyklus. |
Osvitové zařízení musí být vyrobeno z inertních materiálů, které nekontaminují vodu použitou při zkoušce.
Záření se měří na povrchu zkušebního kusu a ověřuje se podle doporučení výrobce osvitového zařízení.
Celková expozice ultrafialovým zářením (5) (jouly na metr čtvereční) se změří nebo vypočítá a považuje se za první měření ozáření zkušebního kusu.
6.4.1.2 Zkušební kusy
Rozměry zkušebních kusů musí odpovídat rozměrům určeným v příslušné metodě pro zkoušku vlastnosti nebo vlastností, které se mají měřit po ozáření.
Pro každé zkušební podmínky nebo stupně expozice se musí určit počet kontrol a počet zkušebních kusů, a dále kusy požadované pro vizuální kontrolu s požadovaným počtem podle zkušebních metod.
Doporučuje se, aby vizuální kontroly byly provedeny na největších zkušebních kusech.
6.4.1.3 Postup
Před expozicí se podle bodu 9.1 této přílohy změří prostup světla zkušebního vzorku / zkušebních vzorků. Před expozicí se podle bodu 4 této přílohy přezkouší odolnost kontrolního kusu / kontrolních kusů proti oděru. Strana každého zkušebního kusu, která by při namontování na motorové vozidlo byla na jeho vnější straně, musí být obrácena směrem k lampě. Ostatní podmínky ozáření jsou:
6.4.1.3.1 Ozáření se nesmí lišit o více než ±10 procent na celé ploše vzorku.
6.4.1.3.2 Filtry lampy se čistí ve vhodných intervalech pomocí vody a saponátu. Filtry xenonové obloukové lampy musí být nahrazeny podle doporučení výrobce zařízení.
6.4.1.3.3 Teplota uvnitř zařízení se v průběhu suché části cyklu musí řídit cirkulací dostatečného množství vzduchu tak, aby byla udržována konstantní teplota černého tělesa.
Teplota xenonové obloukové lampy musí být 70 °C ±3 °C, jak ukáže teploměr černého tělesa nebo jiný ekvivalent.
Teploměr černého tělesa se připevní na stojan zkušebního vzorku a měření se provede v místě maximálního tepla vzniklého světelným ozářením.
6.4.1.3.4 V průběhu suché části cyklu se musí udržovat relativní vlhkost uvnitř zařízení na hodnotě 50 ±5 procent.
6.4.1.3.5 Deionizovaná voda použitá při sprchovacím cyklu smí obsahovat méně než 1 ppm silikondioxidových částic a nesmí zanechat na zkušebních vzorcích žádné zbytky, které by mohly překážet při následujícím měření.
6.4.1.3.6 Hodnota pH vody musí být v rozmezí 6,0 až 8,0 a její vodivost musí být nižší než 5 mikrosiemens.
6.4.1.3.7 Voda na vstupu do zařízení musí mít pokojovou teplotu.
6.4.1.3.8 Voda musí na zkušební vzorek dopadnout ihned po nárazu ve formě jemné sprchy s dostatečným objemem, aby došlo ke stejnoměrnému navlhčení zkušebního vzorku.
Vodní sprcha je směrována pouze proti straně zkušebního vzorku směřujícímu ke světelnému zdroji. Recirkulace sprchové vody nebo ponoření zkušebního vzorku do vody nejsou povoleny.
6.4.1.3.9 Zkušební vzorky musí rotovat po obloukové dráze tak, aby bylo docíleno rovnoměrné rozdělení světla. Všechna místa v ozařovacím zařízení musí být vyplněna zkušebními vzorky nebo náhradními kusy, aby bylo zajištěno rovnoměrné rozložení teploty. Zkušební vzorky musí být upevněné v rámech tak, aby zadní povrchy vzorků byly vystaveny prostředí skříňky. Avšak paprsky odražené od stěn skříňky nesmí dopadat zpět na zadní plochu vzorků. Aby se těmto odrazům zabránilo, lze v případě potřeby vzorky posunout dozadu, pokud to nebude bránit volné cirkulaci vzduchu na povrchu vzorků.
6.4.1.3.10 Zařízení pro ozařování musí poskytovat nepřetržité světlo a přerušovanou vodní sprchu ve dvouhodinových cyklech. Každý dvouhodinový cyklus se rozdělí do period, během nichž jsou zkušební vzorky ozařovány 102 minut světlem bez vodní sprchy a 18 minut s vodní sprchou.
6.4.1.4 Vyhodnocení
Po expozici se zkušební kusy v případě potřeby vyčistí postupem doporučeným výrobcem, aby se odstranily případné usazeniny.
Zkušební kusy se vizuálně posoudí s ohledem na následující vlastnosti:
a) |
bubliny; |
b) |
zbarvení; |
c) |
snížení průhlednosti; |
d) |
patrné rozložení. |
Změří se prostup světla exponovaných zkušebních kusů.
6.4.1.5 Vyjádření výsledků
Uveďte vizuální vyhodnocení exponovaných zkušebních kusů a porovnejte výskyt každé poruchy s neexponovaným kontrolním vzorkem.
Naměřený normální prostup světla se nesmí lišit od původních zkoušek neexponovaných vzorků o více než 5 % a nesmí klesnout pod:
70 % u čelních skel a jiného zasklení, které je určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení.
7. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLHKOSTI
7.1 Postup
Tři vzorky nebo tři čtvercové zkušební kusy o rozměrech alespoň 300 mm × 300 mm se udržují ve svislé poloze po dva týdny v uzavřeném kontejneru, v němž se udržuje teplota 50 °C ±2 °C a relativní vlhkost 95 ±4 procent. V případě tuhého plastového zasklení a tuhých plastových celků s vícenásobným zasklením musí být počet vzorků deset.
Zkušební kusy musí být připraveny tak, že:
a) |
nejméně jeden okraj zkušebních kusů se shoduje s původním okrajem skleněné tabule; |
b) |
je-li zkoušeno více zkušebních kusů současně, musí se mezi nimi zachovat přiměřené mezery. |
Je nutné dbát na to, aby nedocházelo ke stékání kondenzátu ze stěn nebo stropu zkušební komory na zkušební kusy.
7.2 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
|
Bezbarvé |
Zbarvené |
Zbarvení mezivrstvy |
1 |
2 |
Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
7.3 Interpretace výsledků
7.3.1 |
Bezpečnostní zasklení se považuje za vyhovující z hlediska odolnosti proti vlhkosti, není-li pozorována význačná změna více než 10 mm od neřezaných okrajů a více než 15 mm od řezaných okrajů poté, co byly v okolní atmosféře uchovávány normální a upravená vrstvená skleněná zasklení po dobu 2 hodin a zasklení s plastovým povlakem a skloplastová zasklení po dobu 48 hodin. |
7.3.2 |
Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení se považuje za uspokojivou z hlediska zkoušky odolnosti proti vlhkosti, jestliže je výsledek všech zkoušek uspokojivý. |
8. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI TEPELNÝM ZMĚNÁM
8.1 Zkušební metoda
Dva zkušební kusy o rozměrech 300 mm × 300 mm se umístí v ohrádce při teplotě –40 °C ±5 °C na 6 h, pak se umístí ve volném prostoru o teplotě 23 °C ±2 °C po dobu jedné hodiny nebo do doby, než zkušební kusy dosáhnou teplotní rovnováhy. Tyto kusy se pak umístí v cirkulujícím vzduchu při teplotě 72 °C ±2 °C po dobu 3 hodin. Poté, co se zkušební kusy umístí opět ve volném prostoru o teplotě 23 °C ±2 °C a ochladí na tuto teplotu, se zkušební kusy přezkouší.
8.2 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
|
Bezbarvé |
Zbarvené |
Zbarvení mezivrstvy nebo plastového povlaku |
1 |
2 |
Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
8.3 Interpretace výsledků
U zkoušky odolnosti proti teplotním změnám se za uspokojivý výsledek považuje, když zkušební kusy nevykazují žádné známky prasknutí, zakalení, oddělení vrstev nebo jiné zjevné zhoršení.
9. OPTICKÉ VLASTNOSTI
9.1 Zkouška prostupu světla
9.1.1 Zařízení
9.1.1.1 Světelný zdroj, tvořený žárovkou, jejíž vlákno leží v hranolu o rozměrech 1,5 × 1,5 × 3 mm. Napětí na vláknu žárovky musí být takové, aby jeho barevná teplota byla 2 856 K ±50 K. Toto napětí musí být ustáleno s přesností ±1/1 000. Přístroj použitý k ověření tohoto napětí musí mít odpovídající přesnost.
9.1.1.2 Optický systém skládající se z čočky s ohniskovou vzdáleností f nejméně 500 mm a korekcí barevných vad. Plné otevření čočky nesmí být větší než f/20. Vzdálenost mezi čočkou a světelným zdrojem se musí seřídit tak, aby se dosáhlo prakticky rovnoběžného svazku světelných paprsků. Do svazku světelných paprsků se vloží clona tak, aby se jeho průměr zmenšil na 7 mm ±1 mm. Tato clona se umístí ve vzdálenosti 100 mm ±50 mm od čočky na straně odvrácené od světelného zdroje. Měření se provádí v bodě, který leží ve středu svazku světelných paprsků.
9.1.1.3 Měřicí zařízení
Přijímač musí mít relativní spektrální citlivost v podstatě shodnou s relativní spektrální světelnou účinností standardního fotometrického čidla pro fotopické vidění podle ICI (6). Citlivý povrch přijímače musí být pokryt rozptylujícím médiem a musí mít průřez rovný alespoň dvojnásobku průřezu rovnoběžného svazku paprsků světla emitovaného optickým systémem. Použije-li se Ulbrichtova koule, musí mít otvor koule plochu příčného řezu alespoň dvojnásobnou, než je průřez rovnoběžné části paprsků.
Linearita přijímače a příslušného měřicího přístroje musí být lepší než 2 % účinné části stupnice.
Přijímač musí být vystředěn na ose svazku světelných paprsků.
9.1.2 Postup
Citlivost přístroje ukazujícího odezvu přijímače se seřídí tak, aby ukazoval 100 dílků, jestliže do cesty světelných paprsků není vložen zkušební kus. Jestliže světlo na přijímač nedopadá, musí přístroj ukazovat nulu.
Zkušební kus se umístí ve vzdálenosti od přijímače rovnající se přibližně pětinásobku průměru přijímače. Tabule bezpečnostního skla se vloží mezi clonu a přijímač a její sklon se seřídí takovým způsobem, že úhel dopadu svazku světelných paprsků je roven 0 ±5°. Normální prostup světla se měří na zkušebním kusu a pro každý měřený bod se odečte počet dílků n, který ukazuje indikační přístroj. Normální prostup světla tr se rovná n/100.
9.1.2.1 U čelních skel se mohou použít alternativní metody využívající buď zkušební kus odříznutý z nejplošší části čelního skla, nebo zvlášť připravený plochý čtverec mající vlastnosti materiálu a tloušťku jako skutečné čelní sklo, přičemž se měří kolmo k tabuli skla.
9.1.2.2 U čelních skel vozidel třídy M1 (7) se zkouška provede ve zkušební oblasti B definované v příloze 18 bodě 2.3, s výjimkou jakýchkoli jejich neprůhledných zatemnění.
U čelních skel vozidel kategorie N1 může výrobce požádat, aby se provedla stejná zkouška buď v oblasti B definované v příloze 18 bodě 2.3, s výjimkou jakýchkoli jejich neprůhledných zatemnění, nebo v zóně I definované v bodě 9.2.5.2.3 této přílohy.
U čelních skel ostatních kategorií vozidel se zkouška provádí v zóně I definované v bodě 9.2.5.2.3 této přílohy.
Avšak u zemědělských a lesnických traktorů a stavebních vozidel, u kterých není možné stanovit zónu I, se zkouška provede v zóně I' definované v bodě 9.2.5.3 této přílohy.
9.1.3 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
|
Bezbarvé |
Zbarvené |
Zbarvení skla |
1 |
2 |
Zbarvení mezivrstvy (u vrstvených čelních skel) |
1 |
2 |
|
nezahrnuto |
zahrnuto |
stínící pás a/nebo neprůhledné zatemnění |
1 |
2 |
Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
9.1.4 Interpretace výsledků
Normální prostup světla se měří podle bodu 9.1.2 této přílohy a výsledky musí být zaznamenány. U čelních skel nesmí být menší než 70 %. Pro zasklení jiného než čelního skla jsou požadavky uvedeny v příloze 21.
9.2 Zkouška optického zkreslení
9.2.1 Rozsah
Stanovenou metodou je projekční metoda, která umožňuje vyhodnocování optického zkreslení bezpečnostního zasklení.
9.2.1.1 Definice
9.2.1.1.1 „Optickou odchylkou“ se rozumí úhel mezi skutečným a zdánlivým směrem bodu pozorovaného skrz čelní sklo, přičemž velikost tohoto úhlu je závislá na úhlu dopadu záměrné osy, tloušťce a sklonu čelního skla a poloměru „r“ zakřivení v místě dopadu.
9.2.1.1.2 Optické zkreslení ve směru M-M': algebraický rozdíl úhlové odchylky Δα, naměřené mezi dvěma body M a M' na povrchu skleněné tabule, když je vzdálenost mezi těmito body taková, že jejich průměty na rovině kolmé ke směru pozorování jsou od sebe vzdáleny o danou hodnotu Δx (viz obr. 6).
Odchylka proti směru otáčení hodinových ruček se považuje za kladnou a odchylka ve směru otáčení hodinových ruček za zápornou.
9.2.1.1.3 Optické zkreslení v bodě M: maximální optické zkreslení ve všech směrech M-M' od bodu M.
Obrázek 6
Schematické znázornění optického zkreslení
9.2.1.2 Zařízení
Metoda je založena na promítání vhodného diapozitivu (rastru) na promítací plochu přes zkoušené bezpečnostní zasklení. Změna tvaru promítnutého obrazu při vložení bezpečnostního zasklení do dráhy světla je měřítkem zkreslení.
Přístroj musí obsahovat tyto následující položky uspořádané podle obrázku 9.
9.2.1.2.1 Kvalitní projektor s bodovým zdrojem světla vysoké intenzity mající například tyto vlastnosti:
|
ohniskovou vzdálenost alespoň 90 mm, |
|
apertura přibližně 1/2,5, |
|
150W křemíkovou halogenovou žárovku (používá-li se bez filtru), |
|
250W křemíkovou halogenovou žárovku (používá-li se se zeleným filtrem). |
Projektor je schematicky znázorněn na obrázku 7. Clona o průměru 8 mm je umístěna přibližně 10 mm od přední čočky.
Obrázek 7
Optické uspořádání projektoru
9.2.1.2.2 Diapozitivy (rastry) vytvořené například sítí světlých kroužků na tmavém pozadí (viz obrázek 8). Diapozitivy musí být dostatečně kvalitní a kontrastní, aby umožnily měření s chybou menší než 5 %.
Není-li vloženo zkoumané bezpečnostní zasklení, musí být rozměry kroužků takové, že když jsou promítnuty, vytvářejí na promítací ploše síť kroužků o průměru
, kde Δx = 4 mm (viz obrázky 6 a 9).
Obrázek 8
Zvětšená část diapozitivu
Obrázek 9
Uspořádání přístroje pro zkoušku optického zkreslení
9.2.1.2.3 Držák, pokud možno takový, aby umožňoval svislé a vodorovné snímání i otáčení bezpečnostního zasklení.
9.2.1.2.4 Kontrolní šablona k měření změn v rozměrech, pokud je zapotřebí rychlé posouzení. Vhodné provedení je znázorněno na obrázku 10.
Obrázek 10
Provedení vhodné kontrolní šablony
9.2.1.3 Postup
9.2.1.3.1 Obecně
Čelní sklo se namontuje do držáku (bod 9.2.1.2.3) ve stanoveném úhlu sklonu. Zkušební obraz se promítne zkoušenou plochou. Čelní sklo se natáčí nebo pohybuje buď vodorovně, nebo svisle, aby se vyzkoušela celá určená plocha.
9.2.1.3.2 Posouzení pomocí kontrolní šablony
Jestliže postačí rychlé posouzení s možnou chybou až 20 %, vypočte se hodnota A (viz obrázek 10) z mezní hodnoty ΔαL pro změnu v odchylce a z hodnoty R2 pro vzdálenost od bezpečnostního zasklení k promítací ploše:
Vztah mezi změnou průměru promítnutého obrazu Δd změnou úhlové odchylky Δα je dán rovnicí
kde
Δd |
je v milimetrech, |
A |
je v milimetrech, |
ΔαL |
je v obloukových minutách, |
Δα |
je v obloukových minutách, |
R2 |
je v metrech. |
9.2.1.3.3 Měření fotoelektrickým zařízením
Jestliže se vyžaduje přesné měření s možnou chybou menší než 10 % mezní hodnoty, měří se Δd na projekční ose, přičemž hodnota šířky světelné stopy se zjišťuje v místě, kde je jas 0,5násobkem maximální hodnoty jasu.
9.2.1.4 Vyjádření výsledků
Optické zkreslení bezpečnostním zasklením se vyhodnotí změřením Δd-v každém bodě povrchu a ve všech směrech, aby byla zjištěna hodnota Δd max.
9.2.1.5 Alternativní metoda
Kromě toho se jako alternativa projekční metody připouští strioskopická metoda, a to za předpokladu, že je zachována přesnost měření stanovená v bodech 9.2.1.3.2 a 9.2.1.3.3.
9.2.1.6 Vzdálenost Δx musí být 4 mm.
9.2.1.7 Čelní sklo musí být namontováno se stejným úhlem sklonu jako na vozidle.
9.2.1.8 Osa promítání ve vodorovné rovině musí být přibližně kolmá ke stopě čelního skla v této rovině.
9.2.2 Měření se provádí:
9.2.2.1 U kategorie vozidel M1 ve zkušební oblasti A rozšířené ke střední rovině vozidla, a v odpovídající části čelního skla symetrické k němu podle podélné střední roviny vozidla, a také v zmenšené zkušební oblasti B podle bodu 2.4 přílohy 18.
9.2.2.2 U vozidel kategorií M a N jiných než M1:
a) |
u vozidel M2, M3, N2 a N3 v zóně I definované v bodě 9.2.5.2 této přílohy; |
b) |
u vozidel N1 buď v zóně I definované v bodě 9.2.5.2 této přílohy nebo ve zkušební oblasti A rozšířené ke střední rovině vozidla, a v odpovídající části čelního skla symetrické k němu podle podélné střední roviny vozidla, a také ve zmenšené zkušební oblasti B podle bodu 2.4 přílohy 18. |
9.2.2.3 U zemědělských a lesnických traktorů a stavebních vozidel, pro něž nelze stanovit zónu I, v zóně I' definované v bodě 9.2.5.3 této přílohy.
9.2.2.4 Typ vozidla
Zkouška se opakuje, jestliže čelní sklo se má montovat na vozidlo typu, u něhož se pole výhledu dopředu liší od pole výhledu u typu vozidla, pro který čelní sklo bylo již schváleno.
9.2.3 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
9.2.3.1 Druh materiálu
Leštěné (ploché) sklo |
Plavené sklo |
Tabulové sklo |
1 |
1 |
2 |
9.2.3.2 Jiné vedlejší vlastnosti
Žádné jiné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
9.2.4 Počet čelních skel
Ke zkoušení se předloží čtyři kusy.
9.2.5 Definice zón
9.2.5.1 Zóny A a B čelních skel pro vozidla kategorií M1 a N1 jsou definovány v příloze 18 tohoto předpisu.
9.2.5.2 Zóny čelních skel pro vozidla kategorií M a N jiných než kategorie M1 jsou definovány na základě:
9.2.5.2.1 „zorného bodu“ neboli bodu „O“, který je bodem umístěným ve výši 625 mm nad bodem R sedadla řidiče ve svislé rovině rovnoběžné s podélnou střední rovinou vozidla, pro něž je čelní sklo určeno, přičemž rovina prochází osou volantu;
9.2.5.2.2 přímky OQ, která je vodorovnou přímkou procházející zorným bodem 0 a která je kolmá k podélné střední rovině vozidla.
9.2.5.2.3 Zóna I je zónou čelního skla určenou průsečnicemi čelního skla se čtyřmi níže definovanými rovinami:
P1 |
— |
svislou rovinou procházející bodem 0 a svírající směrem vlevo s podélnou střední rovinou vozidla úhel 15°; |
P2 |
— |
svislou rovinou symetrickou k rovině P1 podle podélné střední roviny vozidla. Není-li to možné (např. při nepřítomnosti symetrické podélné střední roviny) je rovina P2 symetrická k rovině P1 podle podélné roviny vozidla procházející bodem 0. |
P3 |
— |
rovina procházející přímkou OQ a svírající směrem nahoru s vodorovnou rovinou úhel 10°; |
P4 |
— |
rovina procházející přímkou OQ a svírající směrem dolů s vodorovnou rovinou úhel 8°. |
9.2.5.3 U zemědělských a lesnických traktorů a stavebních vozidel, u kterých není možné stanovit zónu I, je zónou I' celá plocha čelního skla.
9.2.6 Interpretace výsledků
Typ čelního skla se považuje za vyhovující, pokud jde o optické zkreslení, jestliže u čtyř čelních skel předložených ke zkoušce optické zkreslení nepřesahuje níže uvedené hodnoty pro každou zónu nebo zkušební oblast.
Kategorie vozidla |
Zóna |
Maximální hodnoty optického zkreslení |
M1 a N1 |
A – rozšířená podle bodu 9.2.2.1 |
2 obloukové |
B – zmenšená podle bodu 2.4 přílohy 18 |
6 obloukových |
|
Kategorie M a N jiné než M1 |
I |
2 obloukové |
Zemědělská vozidla atd., pro která nelze stanovit zónu I |
I' |
2 obloukové |
9.2.6.1 Neměří se v okrajové oblasti široké 25 mm uvnitř konstrukčního obrysu skla a jakéhokoli neprůhledného zatemnění, pokud nezasahuje do rozšířené zóny A nebo zóny I.
9.2.6.2 U zemědělských a lesnických traktorů a u stavebních vozidel se neměří v okrajové oblasti široké 100 mm.
9.2.6.3 U rozdělených čelních skel se neměří v pruhu 35 mm od okraje čelního skla přiléhajícího k dělicímu sloupku.
9.2.6.4 Přípustná je maximální odchylka 6 obloukových u všech částí zóny I nebo zóny A v okrajové oblasti 100 mm uvnitř konstrukčního obrysu skla.
9.2.6.5 Malé odchylky od požadavků na zmenšenou zkušební oblast B podle bodu 2.4 přílohy 18 jsou přípustné za předpokladu, že jsou lokalizovány a uvedeny ve zprávě.
9.3 Zkouška oddělování sekundárního obrazu
9.3.1 Rozsah
Jsou přípustné dvě zkušební metody:
|
terčová zkouška a |
|
zkouška kolimačním dalekohledem. |
Tyto zkušební metody lze použít k schválení typu, kontrole jakosti nebo k hodnocení výroby.
9.3.1.1 Terčová zkouška
9.3.1.1.1 Zařízení
Tato metoda spočívá v pozorování osvětleného terče přes bezpečnostní zasklení. Terč může být řešen tak, že se zkouška omezí na zjištění, zda zkoušený předmět vyhovuje nebo nevyhovuje.
Přednostně se použije některý z těchto typů terčů:
a) |
osvětlený prstencový terč, jehož vnější průměr D svírá v bodě vzdáleném x metrů úhel n obloukových minut (obrázek 11a) nebo |
b) |
terč s osvětleným prstencem a středovým otvorem, u něhož vzdálenost D mezi bodem na okraji středového otvoru a nejbližším bodem ve vnitřku kružnice svírá v bodě vzdáleném x metrů úhel n obloukových minut (obrázek 11b), kde n je mezní hodnota oddělení vedlejšího obrazu, x je vzdálenost bezpečnostního zasklení od terče (nejméně 7 m), D je hodnota daná vzorcem: D = x. tg n |
Osvětlený terč je částí světelné skříňky o rozměrech přibližně 300 mm × 300 mm × 150 mm, jejíž přední část je vyrobena nejlépe ze skla zakrytého neprůsvitným černým papírem nebo natřeného matným černým nátěrem.
Skříňka je osvětlena vhodným zdrojem světla. Vhodné může být i použití jiných tvarů terčů jako například terče znázorněného na obrázku 14. Je též přijatelné nahradit terčový systém promítacím systémem a prohlížet výsledné obrazy na promítací ploše.
9.3.1.1.2 Postup
Čelní sklo se ve stanoveném úhlu sklonu namontuje do vhodného držáku takovým způsobem, aby bylo možno provádět pozorování ve vodorovné rovině procházející středem terče. Světelná skříňka musí být pozorována v temném nebo polotemném prostoru každou částí vyšetřované plochy, aby se zjistil výskyt jakéhokoli sekundárního obrazu souvisejícího s osvětleným terčem. Čelní sklo se podle potřeby pootočí tak, aby byl zajištěn správný směr pozorování. K pozorování lze použít monokulár.
9.3.1.1.3 Vyjádření výsledků
Je třeba zjistit, zda se
při užití terče a) (viz obrázek 11a) oddělí primární a sekundární obrazy kružnice, tj. zda je překročena mezní hodnota n, nebo
při užití terče b) (viz obrázek 11b) posune sekundární obraz středového otvoru za tečný bod s vnitřním okrajem kružnice, tj. zda je překročena mezní hodnota n.
Obrázek 11
Rozměry terčů
Obrázek 12
Uspořádání zařízení
Obrázek 13
Zařízení pro zkoušku kolimačním dalekohledem
9.3.1.2 Zkouška kolimačním dalekohledem
Je-li to nutné, použije se postup popsaný v tomto bodu.
9.3.1.2.1 Zařízení
Zařízení se skládá z kolimátoru a z dalekohledu a může se uspořádat podle obrázku 13. Lze však použít jakýkoli jiný rovnocenný optický systém.
9.3.1.2.2 Postup
Kolimační dalekohled vytváří v nekonečnu obraz soustavy polárních souřadnic s jasným bodem v jeho středu (viz obrázek 14).
V ohniskové rovině pozorovacího dalekohledu je na optické ose umístěna malá neprůsvitná skvrna o průměru o něco větším, než je průměr promítaného jasného bodu tak, aby byl jasný bod zakryt.
Když je mezi dalekohled a kolimátor vloženo čelní sklo, které vytváří sekundární obraz, objeví se v jisté vzdálenosti od středu systému polárních souřadnic druhý, méně jasný bod. Úhel oddělování sekundárního obrazu může být zjištěn ze vzdáleností mezi body viděnými pozorovacím dalekohledem (viz obrázek 14). (Vzdálenost mezi tmavou skvrnou a jasným bodem ve středu soustavy polárních souřadnic udává optickou odchylku.)
9.3.1.2.3 Vyjádření výsledků
Čelní sklo se nejprve zkoumá jednoduchým ohledáním s cílem zjistit plochu s největším sekundárním obrazem. Tato plocha se pak přezkoumá systémem s kolimačním dalekohledem při vhodném úhlu dopadu. Pak se změří maximální oddělování sekundárního obrazu.
9.3.1.3 Směr pozorování ve vodorovné rovině musí být přibližně kolmý ke stopě čelního skla v této rovině.
9.3.2 Měření se provádí v zónách definovaných v bodě 9.2.2 podle kategorií vozidel.
9.3.2.1 Typ vozidla
Zkouška se opakuje, jestliže čelní sklo se má montovat na vozidlo typu, u něhož se pole výhledu dopředu liší od pole výhledu u typu vozidla, pro který čelní sklo bylo již schváleno.
9.3.3 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
9.3.3.1 Druh materiálu
Leštěné (ploché) sklo |
Plavené sklo |
Tabulové sklo |
1 |
1 |
2 |
9.3.3.2 Jiné vedlejší vlastnosti
Žádné jiné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
9.3.4 Počet čelních skel
Ke zkoušení se předloží čtyři čelní skla.
Obrázek 14
Příklad pozorování při zkoušce kolimačním dalekohledem
9.3.5 Interpretace výsledků
Typ čelního skla se považuje za vyhovující, pokud jde o oddělování sekundárního obrazu, jestliže u čtyř čelních skel předložených ke zkoušce oddělování primárního a sekundárního obrazu nepřesahuje níže uvedené hodnoty pro každou zónu nebo zkušební oblast.
Kategorie vozidla |
Zóna |
Maximální hodnoty optického zkreslení |
M1 a N1 |
A – rozšířená podle bodu 9.2.2.1 |
15 obloukových |
B – zmenšená podle bodu 2.4 přílohy 18 |
25 obloukových |
|
Kategorie M a N jiné než M1 |
I |
15 obloukových |
Zemědělská vozidla atd., pro která nelze stanovit zónu I |
I' |
15 obloukových |
9.3.5.1 Neměří se v okrajové oblasti široké 25 mm uvnitř konstrukčního obrysu skla a jakéhokoli neprůhledného zatemnění, pokud nezasahuje do rozšířené zóny A nebo zóny I.
9.3.5.2 U zemědělských a lesnických traktorů a u stavebních vozidel se neměří v okrajové oblasti široké 100 mm.
9.3.5.3 U rozdělených čelních skel se neměří v pruhu 35 mm od okraje čelního skla přiléhajícího k dělicímu sloupku.
9.3.5.4 Přípustná je maximální odchylka 25 obloukových u všech částí zóny I nebo zóny A v okrajové oblasti 100 mm uvnitř konstrukčního obrysu skla.
9.3.5.5 Malé odchylky od požadavků na zmenšenou zkušební oblast B podle bodu 2.4 přílohy 18 jsou přípustné za předpokladu, že jsou lokalizovány a uvedeny ve zprávě.
10. ZKOUŠKA HOŘLAVOSTI (OHNIVZDORNOSTI)
10.1 Účel a rozsah platnosti
Tato metoda umožňuje stanovit rychlost horizontálního hoření materiálů užívaných v prostoru pro cestující motorových vozidel (např. osobních a nákladních automobilů, kombi, autokarů) po vystavení malému plameni.
Tato metoda umožňuje zkoušet materiály a součásti vnitřního vybavení vozidla samostatně nebo v kombinaci až do tloušťky 13 mm. Používá se k posuzování stejnorodosti výrobních šarží takovýchto materiálů, pokud jde o jejich chování při hoření.
Vzhledem k mnoha rozdílům mezi skutečným stavem (použití a orientace uvnitř vozidla, podmínky používání, zdroj vznícení atd.) a zde předepsanými přesnými zkušebními podmínkami nelze tuto metodu považovat za vhodnou k vyhodnocování všech skutečných vlastností hoření ve vozidle.
10.2 Definice
10.2.1 Rychlost hoření: podíl prohořelé vzdálenosti změřené podle této metody a doby, kterou trvalo prohoření na tuto vzdálenost. Vyjadřuje se v milimetrech za minutu.
10.2.2 Kompozitní materiál: materiál, který sestává z více vrstev stejných nebo různých materiálů spojených na jejich povrchu tmelením, lepením, plátováním, svařováním atd.
Jsou-li různé materiály spojeny přerušovaně (například šitím, nýtováním, vysokofrekvenčním svařováním atd.), nepovažují se takovéto materiály za kompozitní materiály proto, aby bylo možné připravit jednotlivé vzorky podle bodu 10.5 této přílohy.
10.2.3 Exponovaná strana: strana, která je obrácena směrem k prostoru pro cestující, když je materiál namontován na vozidlo.
10.3 Princip
Vzorek se upne vodorovně do držáku tvaru U a vystaví se ve spalovací komoře po dobu 15 sekund působení definovaného plamene s nízkou energií, přičemž plamen působí na volný konec vzorku. Zkouškou se zjistí, zda a kdy plamen zhasne, nebo doba, kterou plamen potřebuje k překonání měřené vzdálenosti.
10.4 Zařízení
10.4.1 Spalovací komora (viz obrázek 15), pokud možno z nerezavějící oceli, která má rozměry uvedené na obrázku 16.
V přední části komory je ohnivzdorné pozorovací okénko, které může tvořit celou přední stěnu a které může sloužit jako vstupní dvířka.
Ve dně komory jsou větrací otvory a podél celého obvodu horní části větrací štěrbiny. Spalovací komora je uložena na čtyřech patkách vysokých 10 mm. Komora může mít na jednom konci otvor pro zavedení držáku se vzorkem; na opačném konci je otvor pro přívod plynu. Roztavený materiál se zachycuje na misce (viz obrázek 17), která je umístěna na dně komory mezi větracími otvory, aniž by je kdekoli zakrývala.
Obrázek 15
Příklad spalovací komory s držákem vzorku a odkapávací miskou
10.4.2 Držák vzorků sestávající ze dvou kovových desek tvaru U nebo rámů z nerezavějícího materiálu. Rozměry udává obrázek 18.
Spodní deska je opatřena kolíky a horní má odpovídající otvory, aby se zajistilo pevné uchycení vzorku. Kolíky slouží též jako měřicí body na počátku a na konci dráhy hoření.
S držákem vzorků se musí dodat podpěrná síť tvořená ohnivzdornými dráty o průměru 0,25 mm, které jsou napnuty mezi rameny dolního rámu ve tvaru U ve vzdálenosti po 25 mm (viz obrázek 19).
Rovina spodní strany vzorku musí být 178 mm nad deskou dna. Vzdálenost předního okraje držáku vzorku od stěny komory musí být 22 mm, vzdálenost podélných stran držáku vzorku od bočních stran komory musí být 50 mm (všechny rozměry vnitřní). (Viz obrázky 15 a 16.)
10.4.3 Plynový hořák
Malým zdrojem vznícení je Bunsenův kahan s vnitřním průměrem 9,5 mm. Je umístěn ve zkušební komoře tak, aby střed jeho trysky byl 19 mm pod středem spodního okraje volného konce vzorku (viz obrázek 16).
10.4.4 Zkušební plyn
Plyn, který napájí kahan, musí mít výhřevnost okolo 38 MJ/m3 (např. zemní plyn).
10.4.5 Kovový hřeben dlouhý nejméně 110 mm se sedmi až osmi hladce zaoblenými zuby na každých 25 mm délky.
Obrázek 16
Příklad spalovací komory
Obrázek 17
Typická odkapávací miska
Obrázek 18
Příklad držáku vzorků
Obrázek 19
Příklad řezu provedení spodního rámu U pro uchycení podpěrných drátů
10.4.6 Stopky s přesností na 0,5 s.
10.4.7 Digestoř
Spalovací komora může být umístěna v digestoři za předpokladu, že vnitřní objem digestoře je alespoň 20násobně, ne však více než 110násobně větší než objem spalovací komory, a za předpokladu, že žádný jednotlivý výškový, šířkový nebo délkový rozměr digestoře není větší než 2,5násobek některého z obou ostatních rozměrů.
Před zkouškou se změří rychlost vzduchu, který proudí digestoři ve svislém směru ve vzdálenosti 100 mm před a za koncovou polohou spalovací komory. Musí činit 0,10 až 0,30 m/s, aby obsluha nebyla obtěžována spalinami. Je možné použít digestoř s přirozeným větráním a vhodnou rychlostí vzduchu.
10.5 Vzorky
10.5.1 Tvar a rozměry
Tvar a rozměry vzorků jsou uvedeny na obrázku 20. Tloušťka vzorku odpovídá tloušťce zkoušeného výrobku. Nesmí být větší než 13 mm. Umožňuje-li to způsob odebírání vzorků, musí mít vzorek po celé své délce stejný průřez. Jestliže tvar a rozměry výrobku neumožňují odebrání vzorku dané velikosti, musí být zachovány tyto nejmenší rozměry:
a) |
u vzorků šířky od 3 do 60 mm musí délka činit 356 mm; v tomto případě se materiál zkouší na celé šířce výrobku; |
b) |
u vzorků šířky od 60 do 100 mm musí délka činit nejméně 138 mm; v tomto případě možná vzdálenost hoření odpovídá délce vzorku, přičemž měřit se začíná u prvního bodu měření; |
c) |
vzorky o šířce menší než 60 mm a délce kratší než 356 mm, vzorky o šířce 60 mm až 100 mm a kratší než 138 mm ani vzorky o šířce menší než 3 mm nemohou být touto metodou zkoušeny. |
Obrázek 20
Vzorek
10.5.2 Odběr vzorků
Z materiálu, který má být zkoušen, se odebere alespoň pět vzorků. U materiálů s odlišnými rychlostmi hoření podle směru materiálu (to se stanoví při předběžných zkouškách) se odebere pět (nebo více) vzorků a umístí do zkušebního zařízení tak, aby se změřila nejvyšší rychlost hoření.
Je-li materiál dodáván v ustálených šířkách, vyřízne se kus délky nejméně 500 mm, zahrnující celou šířku. Z takto vyříznutého kusu se vyberou vzorky ve vzdálenosti nejméně 100 mm od okraje materiálu v místech rovnoměrně od sebe vzdálených.
Stejným způsobem se vyberou vzorky z hotových výrobků, jestliže to tvar výrobku dovolí. Je-li tloušťka výrobku větší než 13 mm, zmenší se na 13 mm mechanickým postupem použitým na straně, která není obrácena dovnitř prostoru pro cestující.
Kompozitní materiály (viz bod 10.2.2) se zkoušejí tak, jako kdyby byly stejnorodé.
U materiálů, složených z na sebe kladených vrstev rozdílného složení, jež však nejsou kompozitními materiály, se všechny vrstvy materiálu až do hloubky 13 mm od povrchu, obráceného dovnitř prostoru pro cestující, zkoušejí jednotlivě.
10.5.3 Stabilizace
Vzorky se stabilizují po dobu nejméně 24 hodin, avšak nejvýše 7 dnů, za teploty 23 °C ±2 °C a relativní vlhkosti 50 ±5% a udržují za těchto podmínek až do doby bezprostředně před zkoušením.
10.6 Postup
10.6.1 Vzorky s vlasovými nebo chomáčovitými povrchy se umístí na rovnou plochu a hřebenem (viz bod 10.4.5) se přejedou dvakrát proti vlasu.
10.6.2 Vzorek se položí do držáku vzorku (bod 10.4.2) tak, že exponovaná strana směřuje dolů k plameni.
10.6.3 Plamen plynového hořáku se pomocí značky na komoře seřídí na výšku 38 mm, přičemž přívod vzduchu k hořáku je uzavřen. Plamen musí hořet nejméně jednu minutu, aby se ustálil, než se zahájí první zkouška.
10.6.4 Držák se vzorkem se zasune do spalovací komory tak, aby konec vzorku byl vystaven plameni, a po 15 sekundách se uzavře průtok plynu.
10.6.5 Měření doby hoření se zahájí v okamžiku, kdy spodek plamene míjí první bod měření. Pozoruje se šíření plamene na straně (horní nebo spodní), která hoří rychleji.
10.6.6 Měření doby hoření končí v okamžiku, kdy plamen dosáhne k poslednímu měřicímu bodu nebo když plamen zhasne před dosažením tohoto bodu. Jestliže plamen nedosáhl až k poslednímu bodu měření, změří se prohořelá vzdálenost k místu, v němž plamen zhasl. Prohořelá vzdálenost je část vzorku, zničená na povrchu nebo uvnitř hořením.
10.6.7 Nevznítí-li se vzorek, nebo pokud po zhasnutí hořáku hoření nepokračuje, nebo pokud plamen zanikne před dosažením prvního měřicího bodu, takže se nenaměří žádná doba hoření, zaznamená se do zkušební zprávy, že rychlost hoření je 0 mm/min.
10.6.8 Když se provádí řada zkoušek nebo když se zkouška opakuje, je nutno se před zahájením každé zkoušky přesvědčit, že teplota spalovací komory a držáku vzorku nepřesahuje 30 °C.
10.7 Výpočet
Rychlost hoření B v milimetrech za minutu se vypočte podle vzorce:
,
kde
s= prohořelá vzdálenost v milimetrech a
t= doba v sekundách potřebná k prohoření vzdálenosti s.
10.8 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
10.9 Interpretace výsledků
10.9.1 Bezpečnostní zasklení s plastovým povlakem (bod 2.4 tohoto předpisu) a skloplasty (bod 2.5 tohoto předpisu) se z hlediska zkoušky ohnivzdornosti považují za vyhovující, jestliže rychlost hoření nepřesahuje 90 mm/min.
10.9.2 Tuhé plastové tabule (bod 2.6.1 tohoto předpisu), pružné plastové tabule (bod 2.6.2 tohoto předpisu) a tuhé plastové celky s vícenásobným zasklením se z hlediska zkoušky ohnivzdornosti považují za vyhovující, jestliže rychlost hoření nepřesahuje 110 mm/min.
11. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM
11.1 Chemikálie použité pro zkoušku
11.1.1 Neodírající mýdlový roztok: 1 % hmotnostní oleátu draselného v deionizované vodě.
11.1.2 Roztok k čistění oken: vodný roztok isopropanolu a dipropyleneglykolmonomethyletheru, každý v koncentraci mezi 5 a 10 % hmotnostních, a hydroxid amonný v koncentraci mezi 1 a 5 % hmotnostních.
11.1.3 Neředěný denaturovaný alkohol: 1 objemový díl methylalkoholu v 10 objemových dílech ethylalkoholu.
11.1.4 Benzín nebo ekvivalentní referenční benzín: směs 50 procent objemových toluenu, 30 procent objemových 2,2,4-trimethylpentanu, 15 procent objemových 2,4,4-trimethyl-1-pentanu a 5 procent objemových ethylalkoholu.
Pozn.: Použitá směs benzínu se musí zaznamenat do zkušební zprávy.
11.1.5 Referenční kerosin: směs 50 % objemových n-oktanu a 50 % objemových n-dekanu.
11.2 Zkušební metoda
11.2.1 Zkouška ponořením
Čtyři vzorky o rozměrech 180 mm × 25 mm se použijí na všechny zkoušky a vyzkouší se s každou z chemikálií uvedených výše v bodě 11.1, pro každou zkoušku a pro každý čisticí prostředek se použije nový vzorek.
Před každou zkouškou se vzorky vyčistí podle návodu výrobce, pak se stabilizují po dobu 48 hodin při teplotě 23 °C ±2 °C a relativní vlhkosti 50 % ±5 procent. Tyto podmínky se musí udržovat po celou dobu zkoušek.
Vzorky se zcela ponoří do zkušební kapaliny na dobu 1 minuty, vyjmou se a bezprostředně se pak osuší čistou suchou savou bavlněnou látkou.
11.2.2 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
|
Bezbarvé |
Bezbarvé |
Zbarvení mezivrstvy nebo plastového povlaku |
2 |
2 |
Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
11.2.3 Interpretace výsledků
11.2.3.1 Výsledek zkoušky odolnosti proti chemikáliím se považuje za vyhovující, pokud vzorek nevykazuje žádné změknutí, lepkavost, rozpraskání nebo zjevnou ztrátu průhlednosti.
11.2.3.2 U sady vzorků se považuje za vyhovující se zřetelem na odolnost proti chemickým činidlům, pokud byl výsledek alespoň tří ze čtyř zkoušek provedených s každou chemikálií uspokojivý.
11.2.4 Postup zkoušky se zatížením
11.2.4.1 Vzorek se uchytí jako jednostranně vetknutý nosník a podepře se. Podpěra se umístí 51 mm od vetknutí. Volný konec zkušebního vzorku se zatíží ve vzdálenosti 102 mm od podpěry, viz obrázek 21 níže:
Obrázek 21
Způsob usazení zkušebního vzorku
11.2.4.2 Hmotnost závaží musí být 28,7 t2 g, kde t je tloušťka zkušebního vzorku v mm. Tlak na vnější vlákno vzorku je přibližně 6,9 MPa.
Příklad: |
Pro 3 mm tlustý vzorek umístěný vodorovně s podpěrou vzdálenou 51 mm od vetknutého konce a se silou působící 102 mm od podpěry je síla stanovena na 258 g. |
11.2.4.3 V průběhu zatěžování vzorku se na jeho horní plochu nad podpěrou aplikuje jedna z předepsaných chemikálií. Chemikálie se nanáší měkkým, 13 mm širokým štětcem, který se namáčí před každým tahem. Je zapotřebí deset jednotlivých tahů přes šířku vzorku, v intervalu 1 s, mimo konce a okrajů (viz obrázek 22).
Obrázek 22
Postup nanášení chemikálií na zkušební vzorek
11.2.5 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
|
Bezbarvé |
Zbarvené |
Zbarvení plastového povlaku nebo plastového zasklení |
1 |
2 |
Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
11.2.6 Interpretace výsledků
11.2.6.1 Výsledek zkoušky odolnosti proti chemikáliím se považuje za vyhovující, pokud vzorek nevykazuje žádné změknutí, lepkavost, rozpraskání nebo zjevnou ztrátu průhlednosti.
11.2.6.2 U sady vzorků se považuje za vyhovující se zřetelem na odolnost proti chemickým činidlům, je-li splněna jedna z následujících podmínek:
11.2.6.2.1 |
Výsledek všech zkoušek byl uspokojivý; |
11.2.6.2.2 |
výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledek nové řady zkoušek provedených s novou sadou vzorků je uspokojivý. |
12. ZKOUŠKA PRUŽNOSTI A ODOLNOSTI V PŘEHÝBÁNÍ
12.1 Rozsah
Touto zkouškou se zjistí, zda je plast zařazen do kategorie tuhých nebo pružných plastů.
12.2 Zkušební metoda
Z materiálu jmenovité tloušťky se vyřízne plochý obdélníkový vzorek 300 mm dlouhý a 25 mm široký, upne se vodorovně do upínacího přípravku tak, aby z něj vzorek o délce 275 mm volně vyčníval. Do začátku zkoušky se volný konec vzorku podepře vhodným zařízením. Po 60 sekundách od vynětí této podpěry se zaznamená svislá odchylka volného konce v mm. Přesáhne-li tato odchylka 50 mm, provede se následně zkouška přehýbáním na 180°. Vzorek se krátce přehýbá poté, co se přehne přes plech tloušťky 0,5 mm takovým způsobem, že k němu těsně přiléhá po jeho obou stranách.
12.3 Zkušební podmínky
Teplota: 20° ±2 °C
Relativní vlhkost: 60 ±5 procent
12.4 Požadavky
Pro pružné plasty musí být svislá odchylka větší než 50 mm a po 10 sekundách nesmí materiál přehýbaný o 180° vykazovat žádná poškození ve formě prasklin v bodě přehybu (viz obrázek 23).
13. ZKOUŠKA KŘÍŽOVÝM ŘEZEM
13.1 Rozsah
Tato zkouška poskytuje jednoduchou metodu pro stanovení přilnavosti povlaku k spodnímu povrchu. Vyhodnocuje se křehkost a ostatní pevnostní vlastnosti.
13.2 Zařízení
Řezný nástroj se šesti čepelemi vzdálenými od sebe 1 mm. Zvětšovací lupa s dvojnásobným zvětšením pro zkoumání zkoušeného vzorku (viz obrázek 24).
Obrázek 23
Uspořádání pro zkoušku pružnosti
Obrázek 24
Nástroj se šesti čepelemi
13.3 Zkušební metoda
Prořízněte povlak na spodní povrch šesti řezy a dalšími šesti, k nim kolmými, takže vznikne mřížka s 25 čtverci (mřížkový řez).
Řezný nástroj se táhne rovnoměrně rychlostí 2 až 5 cm/s tak, že řezy dosáhnou na spodní povrch, ale neproniknou do něj příliš hluboko.
Řez je prováděn takovým způsobem, že dvě vodící hlavy na kraji zařízení se rovnoměrně dotýkají povrchu. Po zkoušce se pomocí zvětšovací lupy zjišťuje, zda řezy dosáhly na spodní povrch. Zkouška se provede na nejméně dvou místech vzorku. Poté se vytvořené řezy pětkrát překartáčují ručním kartáčem s polyamidovými štětinami, a to malým tlakem v obou diagonálních směrech.
13.4 Interpretace výsledků
Mřížkové řezy se prověřují zvětšovací lupou. Jsou-li okraje řezu perfektně hladké a žádná část povlaku není oddělena, udělí se hodnota křížového řezu Gt0. Pokud se na křížení řezů oddělí malé kousky a jestliže tato plocha zaujímá asi 5 procent plochy mřížky, pak je hodnota křížového řezu Gt1.
Větší oddělené plochy se ohodnotí v rozsahu Gt2 až Gt5.
Hodnota křížového řezu |
Exponovaná plocha oblasti mřížky |
Gt2 |
od 5 do 15 procent |
Gt3 |
od 15 do 35 procent |
Gt4 |
od 35 do 65 procent |
Gt5 |
více než 65 procent |
(1) Vhodný přístroj zajišťující oděr dodává společnost Teledyne Taber (ze Spojených států amerických).
(2) Vhodné brusné kotouče lze získat od společnosti Teledyne Taber (ve Spojených státech amerických).
(3) Například Atlas Ci Series, Heraeus Xenotest Series nebo Suga WEL-X Series.
(4) Například Corning 7740 Pyrex nebo Heraeus Suprax.
(5) Do celkové expozice ultrafialovým zářením se zahrnuje veškeré záření o vlnové délce méně než 400 nm.
(6) International Commission on Illumination (Mezinárodní komise pro osvětlení).
(7) Podle definice v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument TRANS/WP.29/78/Rev.2, para.2).
PŘÍLOHA 4
TVRZENÁ ČELNÍ SKLA
1. DEFINICE TYPU
Tvrzená čelní skla jsou považována za skla různých typů, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 |
Hlavní vlastnosti jsou:
|
1.2 |
Vedlejší vlastnosti jsou:
|
2. ZKOUŠKA FRAGMENTACE
2.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
2.1.1 |
Uvažuje se pouze druh materiálu. |
2.1.2 |
Plavené sklo a tabulové sklo se považují za skla se shodným indexem obtížnosti. |
2.1.3 |
Zkoušky fragmentace se musí opakovat, přechází-li se z leštěného (plochého) skla na plavené sklo nebo tabulové sklo, a naopak. |
2.2 Počet zkušebních kusů
Přezkouší se šest zkušebních kusů ze série s nejmenší rozvinutou plochou a šest vzorků ze série s největší rozvinutou plochou vybraných podle ustanovení přílohy 13.
2.3 Různé zóny skla
Tvrzené čelní sklo musí mít dvě hlavní zóny, a to FI a FII. Může mít též mezilehlou zónu FIII. Tyto zóny jsou definovány takto:
2.3.1 |
|
2.3.2 |
|
2.3.3 |
|
2.4 Zkušební metoda
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 1.
2.5 Body nárazu (viz příloha 17 obrázek 2)
2.5.1 |
Body nárazu se zvolí takto:
|
2.5.2 |
Fragmentace se provede v každém z bodů 1, 2, 3, 3', 4 a 5. |
2.6 Interpretace výsledků
2.6.1 |
Výsledek zkoušky se považuje za vyhovující, jestliže fragmentace splňuje všechny podmínky uvedené v následujících bodech 2.6.1.1, 2.6.1.2 a 2.6.1.3.
|
2.6.2 |
Čelní sklo předložené k schválení se považuje za vyhovující z hlediska fragmentace, je-li splněna aspoň jedna z následujících podmínek:
|
2.6.3 |
Jestliže jsou zjištěny výše zmíněné odchylky, zaznamenají se ve zkušebním protokolu, ke kterému se připojí trvalé záznamy fragmentačních obrazců odpovídajících částí čelních skel. |
3. ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY
3.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
3.2 Počet zkušebních kusů
3.2.1 |
Pro každou kategorii tvrzený čelních skel se ke zkoušce předloží čtyři zkušební kusy s přibližně nejmenší rozvinutou plochou a čtyři zkušební kusy s přibližně největší rozvinutou plochou, přičemž všech osm vzorků musí být téhož typu jako typ vybraný pro zkoušku fragmentace (viz bod 2.2). |
3.2.2 |
Popřípadě lze na základě rozhodnutí zkušební laboratoře pro každou kategorii tloušťky čelního skla podrobit zkoušce šest kusů o rozměrech (1 100 mm × 500 mm) ± 5/2 mm. |
3.3 Zkušební metoda
3.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 3.1. |
3.3.2 |
Výška pádu je 1,5 m ± 0/5 mm. |
3.4 Interpretace výsledků
3.4.1 |
Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, dojde-li k rozbití čelního skla nebo zkušebního vzorku. |
3.4.2 |
Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky maketou hlavy, je-li splněna jedna z následujících podmínek:
|
4. OPTICKÉ VLASTNOSTI
Pro každý typ čelního skla se použijí požadavky na optické vlastnosti stanovené v příloze 3 v bodě 9.
PŘÍLOHA 5
TABULE ROVNOMĚRNĚ TVRZENÉHO SKLA (1)
1. DEFINICE TYPU
Tabule rovnoměrně tvrzeného skla se považují za tabule různých typů, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 Hlavní vlastnosti jsou:
1.1.1 |
obchodní názvy nebo značky; |
1.1.2 |
způsob tvrzení (tepelné nebo chemické); |
1.1.3 |
kategorie tvaru; rozlišují se dvě kategorie:
|
1.1.4 |
Kategorie tloušťky zahrnující jmenovitou tloušťku „e“ (připouští se výrobní tolerance ± 0,2 mm):
|
1.2 Vedlejší vlastnosti jsou:
1.2.1 |
druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo); |
1.2.2 |
zbarvení (bezbarvé nebo zbarvené); |
1.2.3 |
vložení nebo jiný způsob instalace vodičů; |
1.2.4 |
vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění. |
2. ZKOUŠKA FRAGMENTACE
2.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Materiál |
Index obtížnosti |
Ploché sklo |
2 |
Plavené sklo |
1 |
Tabulové sklo |
1 |
Žádné jiné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.
2.2 Výběr zkušebních kusů
2.2.1 Z každé kategorie tvaru a z každé třídy tloušťky se vyberou obtížně vyrobitelné zkušební kusy podle těchto kritérií:
2.2.1.1 |
v případě tabulí plochého skla se dodají dvě sady zkušebních kusů odpovídající:
|
2.2.1.2 |
V případě tabulí plochého a zakřiveného skla se dodají tři sady vzorků, odpovídající:
|
2.2.2 Zkoušky na zkušebních kusech odpovídajících největší ploše „S“ se považují za použitelné na jakoukoli jinou plochu menší než S + 5 %.
2.2.3 Jestliže předložené vzorky mají úhel γ menší než 30°, považují se zkoušky za použitelné pro všechny vyráběné skleněné tabule s úhlem větším než γ – 5°.
Jestliže předložené vzorky vykazují úhel γ rovný 30° nebo větší, považují se zkoušky za použitelné pro všechny vyrobené skleněné tabule s úhlem rovným 30° nebo větším.
2.2.4 Je-li výška segmentu h předložených vzorků větší než 100 mm, považují se zkoušky za použitelné na všechny vyráběné skleněné tabule s výškou segmentu menší než h + 30 mm.
Jestliže je výška segmentu předložených vzorků rovna 100 mm nebo menší, považují se zkoušky za použitelné pro všechny vyráběné skleněné tabule s výškou segmentu rovnou 100 mm nebo menší.
2.3 Počet zkušebních kusů na sadu
Počet zkušebních kusů v každé skupině je následující, podle kategorie tvaru definované v bodě 1.1.3:
Druh skleněné tabule |
Počet zkušebních kusů |
Plochá |
4 |
Zakřivená (minimální poloměr zakřivení ≥ 200 mm) |
|
Zakřivená (minimální poloměr zakřivení < 200 mm) |
8 |
2.4 Zkušební metoda
2.4.1 Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 1.
2.5 Body nárazu (viz příloha 17 obrázek 3)
2.5.1 U plochých skleněných tabulí a zakřivených skleněných tabulí jsou body nárazu znázorněné v příloze 17 na obr. 3a) a 3b), resp. na obr. 3c) a jsou stanoveny takto:
bod 1 |
: |
v geometrickém středu skla; |
bod 2 |
: |
u zakřivených skleněných tabulí s minimálním poloměrem zakřivení „r“ menším než 200 mm. Tento bod se zvolí na nejdelší střednici v části tabule, kde je poloměr zakřivení nejmenší. |
2.5.2 Z každého bodu nárazu se vyzkouší čtyři zkušební kusy.
2.6 Interpretace výsledků
2.6.1 Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže fragmentace vyhovuje těmto podmínkám:
2.6.1.1 |
počet úlomků v kterémkoliv čtverci 5 cm × 5 cm není menší než 40; |
2.6.1.2 |
pro účely výše uvedeného pravidla se úlomek přesahující některou stranu čtverce počítá za polovinu úlomku. |
2.6.1.3 |
Fragmentace se nezkoumá v pruhu širokém 2 cm kolem celého okraje vzorků, představujícím rám skla, ani uvnitř poloměru 7,5 cm od bodu nárazu. |
2.6.1.4 |
Pokud úlomek přesahuje vyloučenou oblast, posuzuje se pouze část úlomku spadající mimo oblast, která má být posuzována. |
2.6.1.5 |
Úlomky o ploše větší než 3 cm2 se nepřipouštějí, s výjimkou u částí definovaných v bodě 2.6.1.3. |
2.6.1.6 |
Úlomky delší než 100 mm se nepřipouštějí, kromě úlomků v oblastech definovaných v bodě 2.6.1.3, za předpokladu, že:
|
2.6.2 Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující z hlediska fragmentace, pokud byl výsledek alespoň tří ze čtyř zkoušek provedených v každém z bodů nárazu předepsaných v bodě 2.5.1 uspokojivý.
2.6.3 Jestliže jsou zjištěny výše zmíněné odchylky, zaznamenají se ve zkušebním protokolu, ke kterému se připojí trvalé záznamy fragmentačních obrazců odpovídajících částí skleněných tabulí.
3. ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI
3.1 Zkouška koulí o hmotnosti 227 g
3.1.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností:
Materiál |
Index obtížnosti |
Zbarvení |
Index obtížnosti |
Leštěné sklo |
2 |
bezbarvé |
1 |
Plavené sklo |
1 |
zbarvené |
2 |
Tabulové sklo |
1 |
|
|
Ostatní vedlejší vlastnosti (zda vodiče jsou/nejsou vloženy) se neberou v úvahu.
3.1.2 Počet zkušebních kusů
Ke zkoušení v každé kategorii tloušťky definované v bodě 1.1.4 se předloží šest zkušebních vzorků.
3.1.3 Zkušební metoda
3.1.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 2.1. |
3.1.3.2 |
Výšku pádu (od spodku koule k hornímu povrchu zkušebního kusu) činí 2,0 m ± 0/5 mm. |
3.1.4 Interpretace výsledků
3.1.4.1 |
Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže se alespoň pět zkušebních kusů nerozlomí. |
4. OPTICKÉ VLASTNOSTI
4.1 Pro normální prostup světla tabulemi rovnoměrně tvrzeného skla nebo částmi skleněných tabulí umístěnými v místech podstatných pro řidičův výhled se použije ustanovení přílohy 3 bodu 9.1.
4.2 Ustanovení přílohy 3 bodu 9 platí pro tabule rovnoměrně tvrzeného skla užité jako čelní skla pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku své konstrukce nemohou překročit 40 km/h. To neplatí pro plochá čelní skla, která jsou zahrnuta v již schválené skupině.
(1) Tento typ tabule rovnoměrně tvrzeného skla lze též použít jako čelní skla u pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku konstrukce nemohou překročit rychlost 40 km/h.
PŘÍLOHA 6
NORMÁLNÍ VRSTVENÁ ČELNÍ SKLA
1. DEFINICE TYPU
Normální vrstvená čelní skla jsou považována za skla náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 Hlavní vlastnosti jsou:
1.1.1 |
obchodní názvy nebo značky; |
1.1.2 |
tvar a rozměry. Normální vrstvená čelní skla se považují za součást některé skupiny pro účely zkoušek mechanických vlastností a odolnosti proti vlivům prostředí; |
1.1.3 |
počet vrstev skla; |
1.1.4 |
jmenovitá tloušťka „e“ čelního skla, přičemž se povoluje výrobní tolerance 0,2. n mm nad a pod jmenovitou hodnotu: („n“ je počet vrstev skla v čelním skle); |
1.1.5 |
jmenovitá tloušťka mezivrstvy nebo mezivrstev; |
1.1.6 |
druh a typ mezivrstvy nebo mezivrstev (např. z PVB nebo jiného plastu). |
1.2 Vedlejší vlastnosti jsou:
1.2.1 |
druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo); |
1.2.2 |
zbarvení (celkové nebo částečné) mezivrstvy nebo mezivrstev (bezbarvá nebo zbarvená); |
1.2.3 |
zbarvení skla (bezbarvé nebo zbarvené); |
1.2.4 |
vložení nebo jiný způsob instalace vodičů; |
1.2.5 |
vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění. |
2. OBECNĚ
2.1 U normálních vrstvených čelních skel se zkoušky, s výjimkou zkoušek s maketou hlavy (podle bodu 3.2) a zkoušek optických vlastností, provedou s plochými zkušebními kusy buď vyříznutými ze skutečných čelních skel nebo pro tento účel zvlášť zhotovenými. V obou případech musí zkušební kusy ve všech ohledech přesně odpovídat sériově vyráběným čelním sklům, pro něž se žádá o schválení.
2.2 Před každou zkouškou musí být zkušební kusy uchovávány po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ±2 °C. Zkoušky se provedou ihned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly uchovávány.
3. ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY
3.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
3.2 Zkouška úplného čelního skla maketou hlavy
3.2.1 Počet zkušebních kusů
Zkouší se čtyři zkušební kusy ze sérií, které mají nejmenší rozvinutou plochu a čtyři vzorky ze sérií, které mají největší rozvinutou plochu, vybrané podle ustanovení přílohy 13.
3.2.2 Zkušební metoda
3.2.2.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 3.1. |
3.2.2.2 |
Výška pádu je 1,5 m ± 0/5 mm. |
3.2.3 Interpretace výsledků
3.2.3.1 |
Výsledek této zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:
|
3.2.3.2 |
Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení typu se považuje z hlediska zkoušky maketou hlavy za vyhovující, jestliže je výsledek všech zkoušek uspokojivý. |
4. ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI
4.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
4.2 Zkouška koulí o hmotnosti 2 260 g
4.2.1 Zkouší se dvanáct čtvercových zkušebních kusů o straně 300 mm ± 0/10 mm.
4.2.2 Zkušební metoda
4.2.2.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 2.2. |
4.2.2.2 |
Výška pádu (od spodní strany koule k hornímu povrchu zkušebního kusu) je 4 m ± 0/25 mm. |
4.2.3 Interpretace výsledků
4.2.3.1 |
Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže koule neprojde zasklením do pěti vteřin od nárazu. |
4.2.3.2 |
Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky koulí o hmotnosti 2 260 g, pokud jsou výsledky alespoň jedenácti z dvanácti zkoušek uspokojivé. |
4.3 Zkouška koulí o hmotnosti 227 g
4.3.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
4.3.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se dvacet čtvercových zkušebních kusů o straně 300 mm ± 0/10 mm.
4.3.3 Zkušební metoda
4.3.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 2.1. Deset zkušebních kusů se zkouší za teploty + 40 ± 2 °C a deset za teploty – 20 ± 2 °C. |
4.3.3.2 |
Výška pádu pro různé kategorie tloušťky a hmotnosti oddělených úlomků jsou uvedeny v následující tabulce:
|
4.3.4 Interpretace výsledků
4.3.4.1 |
Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:
|
4.3.4.2 |
Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky koulí o hmotnosti 227 g, jestliže je výsledek alespoň osmi z deseti zkoušek provedených při každé teplotě uspokojivý. |
5. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ
5.1 Zkouška odolnosti proti oděru
5.1.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 4 a zkouška zahrnuje 1 000 cyklů.
5.1.2 Interpretace výsledků
Bezpečnostní sklo se považuje za uspokojivé, pokud jde o odolnost proti odírání, pokud rozptyl světla způsobený odíráním zkušebního kusu nepřesahuje 2 %.
5.2 Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 5.
5.3 Zkouška odolnosti proti záření
5.3.1 Obecné požadavky
Tato zkouška se provede jen tehdy, pokud ji zkušebna uzná za účelnou s ohledem na informace o mezivrstvě, které má k dispozici.
5.3.2 Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.3.
5.4 Zkouška odolnosti proti vlhkosti
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.
6. OPTICKÉ VLASTNOSTI
Pro každý typ čelního skla se použijí požadavky na optické vlastnosti stanovené v příloze 3 v bodě 9. To neplatí pro plochá čelní skla, která jsou zahrnuta v již schválené skupině, je-li úhel sklonu menší než 40° od svislice.
PŘÍLOHA 7
TABULE VRSTVENÉHO SKLA
1. DEFINICE TYPU
Tabule vrstveného skla jsou považovány za tabule skla náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 Hlavní vlastnosti jsou:
1.1.1 |
obchodní názvy nebo značky; |
1.1.2 |
kategorie tloušťky tabule zahrnující jmenovitou tloušťkou „e“, u které je přípustná výrobní odchylka ± 0,2. n mm („n“ je počet vrstev v tabuli):
|
1.1.3 |
jmenovitá tloušťka mezivrstvy nebo mezivrstev; |
1.1.4 |
druh a typ mezivrstvy nebo mezivrstev, např. z PVB nebo jiného plastu; |
1.1.5 |
speciální úprava, jíž byla případně podrobena jedna nebo několik vrstev skla. |
1.2 Vedlejší vlastnosti jsou:
1.2.1 |
druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo); |
1.2.2 |
zbarvení (celkové nebo částečné) mezivrstvy nebo mezivrstev (bezbarvá nebo zbarvená); |
1.2.3 |
zbarvení skla (bezbarvé nebo zbarvené); |
1.2.4 |
vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění. |
2. OBECNĚ
2.1 U vrstvených skleněných tabulí se zkoušky provedou s rovnými zkušebními kusy buď vyříznutými ze skutečných skleněných zasklení nebo pro tento účel zvlášť zhotovenými. V obou případech musí zkušební kusy ve všech ohledech přesně odpovídat vyráběným skleněným zasklením, pro které se požaduje schválení typu.
2.2 Před každou zkouškou musí být zkušební kusy z vrstveného skla uchovávány po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkouší se ihned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly uchovávány.
2.3 Ustanovení této přílohy se považují za splněná, jestliže zasklení předložené ke schválení má stejné složení jako čelní sklo již schválené podle ustanovení přílohy 6 nebo přílohy 8 nebo přílohy 9.
3. ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI KOULÍ O HMOTNOSTI 227 g
3.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
3.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se osm plochých zkušebních kusů o rozměrech 300 mm × 300 mm, speciálně vyrobených nebo vyřezaných z nejplošší části tabule.
3.2.1 |
Zkušebními kusy mohou být i dokončené výrobky podepřené zařízením popsaným v bodech 2.1.1 až 2.1.1.3 přílohy 3. |
3.2.2 |
Jsou-li zkušební kusy zakřivené, je třeba dbát na to, aby byl zajištěn odpovídající kontakt s podpěrou. |
3.3 Zkušební metoda
3.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 2.1. |
3.3.2 |
Výška pádu je od spodní části koule k hornímu povrchu zkušebního kusu 9 m ± 0/25 mm. |
3.4 Interpretace výsledků
3.4.1 |
Výsledek této zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:
|
3.4.2 |
Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky mechanické pevnosti, pokud byl výsledek alespoň šesti z osmi zkoušek uspokojivý. |
4. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ
4.1 Zkouška odolnosti proti oděru
4.1.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 4 a zkouška zahrnuje 1 000 cyklů.
4.1.2 Interpretace výsledků
Tabule bezpečnostního skla se považuje za vyhovující, pokud jde o odolnost proti oděru, jestliže rozptyl světla způsobený odíráním zkušebního kusu nepřevyšuje 2 %.
4.2 Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 5.
4.3 Zkouška odolnosti proti záření
4.3.1 Obecné požadavky
Tato zkouška se provede jen tehdy, pokud ji zkušebna uzná za účelnou s ohledem na informace o mezivrstvě, které má k dispozici.
4.3.2 Počet vzorků nebo zkušebních kusů
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.3.
4.4 Zkouška odolnosti proti vlhkosti
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.
5. OPTICKÉ VLASTNOSTI
Pro normální prostup světla skleněnými tabulemi nebo částmi skleněných tabulí umístěnými v místech podstatných pro řidičův výhled se použije ustanovení přílohy 3 bodu 9.1.
PŘÍLOHA 8
ČELNÍ SKLA Z UPRAVENÉHO VRSTVENÉHO SKLA
1. DEFINICE TYPU
Čelní skla vyrobená z upraveného vrstveného skla jsou považována za skla náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 Hlavní vlastnosti jsou:
1.1.1 |
obchodní názvy nebo značky; |
1.1.2 |
tvar a rozměry. Upravovaná vrstvená čelní skla se pro účely zkoušek fragmentace, mechanických vlastností a odolnosti proti vlivům prostředí považují za součást jedné skupiny; |
1.1.3 |
počet vrstev skla; |
1.1.4 |
jmenovitá tloušťka „e“ čelního skla, přičemž se povoluje výrobní tolerance 0,2. n mm nad a pod jmenovitou hodnotu: („n“ je počet vrstev skla v čelním skle); |
1.1.5 |
speciální úprava, jíž byla případně podrobena jedna nebo několik vrstev skla; |
1.1.6 |
jmenovitá tloušťka mezivrstvy nebo mezivrstev; |
1.1.7 |
druh a typ mezivrstvy nebo mezivrstev (např. z PVB nebo jiného plastu). |
1.2 Vedlejší vlastnosti jsou:
1.2.1 |
druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo); |
1.2.2 |
zbarvení (celkové nebo částečné) mezivrstvy nebo mezivrstev (bezbarvá nebo zbarvená); |
1.2.3 |
zbarvení skla (bezbarvé nebo zbarvené); |
1.2.4 |
vložení nebo jiný způsob instalace vodičů; |
1.2.5 |
vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění. |
2. OBECNĚ
2.1 U upravených vrstvených čelních skel se zkoušky, s výjimkou zkoušek úplného čelního skla maketou hlavy a zkoušek optických vlastností, provedou se vzorky nebo plochými zkušebními kusy, které jsou zvlášť zhotoveny pro tento účel. Zkušební kusy však musí ve všech ohledech přesně odpovídat sériově vyráběným čelním sklům, pro něž se žádá o schválení.
2.2 Před každou zkouškou musí zkušební kusy nebo vzorky být uchovávány po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkoušky se provedou ihned po vyjmutí zkušebních kusů nebo vzorků ze schránky, v níž byly uchovávány.
3. PŘEDEPSANÉ ZKOUŠKY
U čelních skel vyrobených z upraveného vrstveného skla se provedou tyto zkoušky:
3.1 |
zkoušky předepsané v příloze 6 pro čelní skla z normálního vrstveného skla; |
3.2 |
zkouška fragmentace popsaná níže v bodě 4. |
4. ZKOUŠKA FRAGMENTACE
4.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Materiál |
Index obtížnosti |
Ploché sklo |
2 |
Plavené sklo |
1 |
Tabulové sklo |
1 |
4.2 Počet zkušebních kusů nebo vzorků
Pro každý bod nárazu se zkouší jeden zkušební kus o rozměrech (1 100 mm × 500 mm) ± 5/2 mm nebo jeden vzorek.
4.3 Zkušební metoda
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 1.
4.4 Bod nebo body nárazu
Na skleněnou tabuli se narazí na každou z vnějších upravených ploch ve středu zkušebního kusu nebo vzorku.
4.5 Interpretace výsledků
4.5.1 Výsledek zkoušky fragmentace se považuje za vyhovující pro každý bod nárazu, jestliže celková plocha povrchu úlomků přesahujících v obdélníku podle přílohy 4 bodu 2.3.2 plochu 2 cm2 tvoří nejméně 15 % plochy tohoto obdélníku.
4.5.1.1 V případě vzorku:
4.5.1.1.1 |
U vozidel kategorie M1 musí střed obdélníku ležet uvnitř kružnice s poloměrem 10 cm, se středem na průmětu středu segmentu V1 V2. |
4.5.1.1.2 |
U vozidel kategorií M a N jiných než M1 musí střed obdélníku ležet uvnitř kružnice s poloměrem 10 cm a středem na průmětu bodu 0. |
4.5.1.1.3 |
U zemědělských a lesnických traktorů a u stavebních vozidel se poloha zóny viditelnosti uvede ve zkušebním protokolu. |
4.5.1.1.4 |
Výška výše uvedeného obdélníku může být snížena na 15 cm u čelních skel, která jsou nižší než 44 cm, nebo jejichž úhel instalace je menší než 15° od svislice; procento viditelnosti musí být alespoň 10 % plochy odpovídajícího obdélníku. |
4.5.1.2 V případě zkušebního kusu se střed obdélníku musí nacházet na delší ose kusu ve vzdálenosti 450 mm od jednoho z okrajů.
4.5.2 Zkušební kus (kusy) nebo dokončený díl (dokončené díly) předložené ke schválení se považují za vyhovující, pokud jde o fragmentaci, jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:
4.5.2.1 |
výsledek zkoušky v každém bodě nárazu je uspokojivý, nebo |
4.5.2.2 |
výsledky opakované zkoušky provedené s novou sadou čtyř zkušebních kusů pro každý bod nárazu, pro který byl původní výsledek neuspokojivý, jsou při všech čtyřech nových zkouškách s týmiž body nárazu uspokojivé. |
PŘÍLOHA 9
BEZPEČNOSTNÍ ZASKLENÍ S PLASTOVÝM POVLAKEM (NA VNITŘNÍ STRANĚ)
(na vnitřní straně)
1. DEFINICE TYPU
Materiály bezpečnostního zasklení podle definice v přílohách 4 až 8, jsou-li potaženy na vnitřní straně vrstvou plastu, musí splňovat nejen požadavky příslušných příloh, ale i tyto požadavky.
2. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ODĚRU
2.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Povlak z plastu se podrobí zkoušce zahrnující 100 cyklů podle požadavků uvedených v příloze 3 v bodě 4.
2.2 Interpretace výsledků
Povlak z plastu se pokládá za vyhovující, pokud jde o odolnost proti oděru, jestliže rozptyl světla způsobený odíráním zkušebního kusu nepřekročí 4 %.
3. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLHKOSTI
3.1 U tvrzeného bezpečnostního zasklívacího materiálu s plastovým povlakem se provede zkouška odolnosti proti vlhkosti.
3.2 Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.
4. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI TEPELNÝM ZMĚNÁM
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 8.
5. ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.
6. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.2.1.
PŘÍLOHA 10
SKLOPLASTOVÁ ČELNÍ SKLA
1. DEFINICE TYPU
Skloplastová čelní skla jsou považována za skla náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 Hlavní vlastnosti jsou:
1.1.1 |
obchodní názvy nebo značky; |
1.1.2 |
tvar a rozměry. Skloplastová čelní skla patří z hlediska zkoušek mechanické pevnosti, odolnosti proti vlivům prostředí, odolnosti proti tepelným změnám a odolnosti proti chemikáliím do jedné skupiny; |
1.1.3 |
počet vrstev plastu; |
1.1.4 |
jmenovitá tloušťka „e“ čelního skla, přičemž se připouští výrobní tolerance ± 0,2 mm; |
1.1.5 |
jmenovitá tloušťka vrstvy skla; |
1.1.6 |
jmenovitá tloušťka vrstvy (vrstev) plastu použité (použitých) jako mezivrstva (mezivrstvy); |
1.1.7 |
druh a typ vrstvy (vrstev) plastu použité (použitých) jako mezivrstva (mezivrstvy) (např. PVB nebo jiný materiál) a plastové vrstvy umístěné na vnitřní straně; |
1.1.8 |
zasklení může podstoupit jakékoliv zvláštní zpracování. |
1.2 Vedlejší vlastnosti jsou:
1.2.1 |
druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo); |
1.2.2 |
zbarvení (celkové nebo částečné) plastové mezivrstvy nebo mezivrstev (bezbarvé nebo zbarvené); |
1.2.3 |
zbarvení skla (bezbarvé nebo zbarvené); |
1.2.4 |
vložení nebo jiný způsob instalace vodičů; |
1.2.5 |
vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění. |
2. OBECNĚ
2.1 U skloplastových čelních skel se zkoušky, s výjimkou zkoušek s maketou hlavy (podle bodu 3.2) a zkoušek optických vlastností, provedou s plochými zkušebními kusy buď vyříznutými ze skutečných čelních skel nebo pro tento účel zvlášť zhotovenými. V obou případech musí zkušební kusy ve všech ohledech přesně odpovídat sériově vyráběným čelním sklům, pro něž se žádá o schválení.
2.2 Před každou zkouškou musí být zkušební kusy uchovávány po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkoušky se provedou ihned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly uchovávány.
3. ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY
3.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
3.2 Zkouška úplného čelního skla maketou hlavy
3.2.1 Počet zkušebních kusů
Zkouší se čtyři zkušební kusy ze sérií, které mají nejmenší rozvinutou plochu a čtyři zkušební kusy ze sérií, které mají největší rozvinutou plochu, vybrané podle ustanovení přílohy 13.
3.2.2 Zkušební metoda
3.2.2.1 Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 3.1.
3.2.2.2 Výška pádu je 1,50 m ± 0/5 mm.
3.2.3 Interpretace výsledků
3.2.3.1 Výsledek této zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:
3.2.3.1.1 |
vrstva skla praskne, přičemž se vytvoří četné kruhové trhliny se středem přibližně v bodu nárazu, přičemž nejbližší trhliny nejsou dále než 80 mm od bodu nárazu; |
3.2.3.1.2 |
vrstva skla zůstává přilnutá na mezivrstvě z plastu. Připouští se oddělení jednoho či více úlomků od mezivrstvy o šířce nejvýše 4 mm na každé straně trhliny vně kružnice o poloměru 60 mm se středem v bodě nárazu; |
3.2.3.1.3 |
na straně nárazu se připouští trhlina v mezivrstvě o délce až 35 mm. |
3.2.3.2 Sada vzorků předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku maketou hlavy, je-li výsledek všech zkoušek uspokojivý.
4. ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI
4.1 Indexy obtížnosti, zkušební metoda a interpretace výsledků
Použijí se požadavky přílohy 6 bodu 4.
4.2 Třetí požadavek uvedený v bodě 4.3.4.1 přílohy 6 se však nepoužije.
5. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ
5.1 Zkouška odolnosti proti oděru
5.1.1 Zkouška odolnosti proti oděru na vnější straně
5.1.1.1 Použijí se požadavky přílohy 6 bodu 5.1.
5.1.2 Zkouška odolnosti proti oděru na vnitřní straně
5.1.2.1 Použijí se požadavky přílohy 9 bodu 2.
5.2 Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 5.
5.3 Zkouška odolnosti proti záření
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.3.
5.4 Zkouška odolnosti proti vlhkosti
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.
5.5 Zkouška odolnosti proti tepelným změnám
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 8.
6. OPTICKÉ VLASTNOSTI
Pro každý typ čelního skla se použijí požadavky na optické vlastnosti stanovené v příloze 3 v bodu 9.
7. ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.
8. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.2.1.
PŘÍLOHA 11
SKLOPLASTOVÉ TABULE
1. DEFINICE TYPU
Skloplastové tabule jsou považovány za tabule náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 |
Hlavní vlastnosti jsou:
|
1.2 |
Vedlejší vlastnosti jsou:
|
2. OBECNĚ
2.1 |
V případě skloplastových tabulí se zkouší na plochých zkušebních kusech, které jsou buď vyříznuty z normálních skleněných tabulí nebo jsou k tomuto účelu zvlášť vyrobeny. V obou případech musí zkušební kusy ve všech ohledech přesně odpovídat vyráběným skleněným tabulím, pro které se požaduje schválení typu. |
2.2 |
Před každou zkouškou musí být zkušební kusy skloplastových tabulí uchovávány po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkoušky se provedou ihned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly uchovávány. |
2.3 |
Ustanovení této přílohy považují se za splněná, jestliže skleněná tabule předložená ke schválení má stejné složení jako čelní sklo již schválené podle ustanovení přílohy 10. |
3. ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI – ZKOUŠKA KOULÍ O HMOTNOSTI 227 g
Použijí se ustanovení přílohy 7 bodu 3.
4. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ
4.1 Zkouška odolnosti proti oděru
4.1.1 Zkouška odolnosti proti oděru na vnější straně
Použijí se požadavky přílohy 7 bodu 5.1.
4.1.2 Zkouška odolnosti proti oděru na vnitřní straně
Použijí se požadavky přílohy 9 bodu 2.1.
4.2 Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 5.
4.3 Zkouška odolnosti proti záření
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.3.
4.4 Zkouška odolnosti proti vlhkosti
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.
4.5 Zkouška odolnosti proti tepelným změnám
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 8.
5. OPTICKÉ VLASTNOSTI
Pro normální prostup světla skleněným zasklením nebo částmi skleněných tabulí umístěnými v místech podstatných pro řidičův výhled se použije ustanovení přílohy 3 bodu 9.1.
6. ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.
7. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.2.1.
PŘÍLOHA 12
CELKY S VÍCENÁSOBNÝM ZASKLENÍM
1. DEFINICE TYPU
Celky s vícenásobným zasklením jsou považovány za celky náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 |
Hlavní vlastnosti jsou:
|
1.2 |
Vedlejší vlastnosti jsou:
|
2. OBECNĚ
2.1 |
Každá skleněná tabule, která je složkou celku s vícenásobným zasklením, musí být buď schválena jako typ konstrukční části, nebo musí být podrobena požadavkům uvedeným v příslušných přílohách tohoto předpisu (přílohy 5, 7 nebo 11). |
2.2 |
Zkoušky celku s vícenásobným zasklením s jednou nebo více mezerami s jmenovitou šířkou „e1“ (… „en“) se považují za použitelné pro všechny celky s vícenásobným zasklením s týmiž vlastnostmi a jmenovitou šířkou mezer(y) „e1 ± 3 mm“ (… „en ± 3 mm“). Žadatelé o schválení mohou však předložit ke schválení typu konstrukční části vzorek s nejmenší mezerou / nejmenšími mezerami a vzorek s největší mezerou / největšími mezerami. |
2.3 |
V případě celků s vícenásobným zasklením, které obsahují alespoň jednu vrstvenou skleněnou tabuli nebo jednu skloplastovou tabuli, se zkušební kusy uchovávají po dobu nejméně 4 hodin před zkouškou za teploty 23 °C ± 2 °C. Zkoušky se provedou ihned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly uchovávány. |
3. ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY
3.1 Index obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
3.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se šest zkušebních kusů o rozměrech (1 100 mm × 500 mm) ± 5/2 mm pro každou kategorii tloušťky skleněné tabule, která je složkou celku, a pro každou šířku mezery podle definice v bodě 1.1.4.
3.3 Zkušební metoda
3.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 3.1. |
3.3.2 |
Výška pádu je 1,50 m ± 0/5 mm. |
3.3.3 |
U asymetrického celku s vícenásobným zasklením se provedou tři zkoušky na jedné straně a tři zkoušky na druhé straně. |
3.4 Interpretace výsledků
3.4.1 |
Vícenásobné zasklení sestávající pouze z tabulí rovnoměrně tvrzeného skla: výsledek zkoušky maketou hlavy se považuje za uspokojivý, jestliže všechny složky prasknou. |
3.4.2 |
Vícenásobné zasklení sestávající se z vrstvených skleněných tabulí a/nebo skloplastových tabulí: Výsledek zkoušky se považuje za vyhovující, jsou-li splněny tyto podmínky:
|
3.4.3 |
Vícenásobné zasklení sestávající z alespoň jedné tabule rovnoměrně tvrzeného skla a alespoň jedné vrstvené skleněné tabule nebo skloplastové tabule jiné než čelní sklo:
|
3.4.4 |
Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o chování při nárazu maketou hlavy, je-li výsledek všech zkoušek uspokojivý. |
4. OPTICKÉ VLASTNOSTI
Pro normální prostup světla celky s vícenásobným zasklením nebo částmi celků s vícenásobným zasklením umístěnými v místech podstatných pro řidičův výhled se použije ustanovení přílohy 3 bodu 9.1.
PŘÍLOHA 13
ZAŘAZOVÁNÍ ČELNÍCH SKEL DO SKUPIN KE ZKOUŠKÁM PRO SCHVÁLENÍ TYPU
1. |
Zohledňují se tyto parametry čelních skel:
|
2. |
Skupina je tvořena třídou tloušťky |
3. |
Klasifikuje se vzestupně podle velikosti rozvinuté plochy Zvolí se pět největších a pět nejmenších rozvinutých ploch a přidělí se jim tato čísla:
|
4. |
V obou sériích podle bodu 3 výše se vyznačí výšky segmentu takto:
atd. |
5. |
V obou sériích podle bodu 3 výše se vyznačí zakřivení takto:
atd. |
6. |
Čísla přidělená každému čelnímu sklu v obou sériích podle bodu 3 výše se sečtou |
6.1 |
Čelní sklo ze série skel s pěti největšími plochami, které má nejmenší součet, a čelní sklo ze série skel s pěti nejmenšími plochami, které má nejmenší součet, se podrobí kompletním zkouškám podle definice v jedné z příloh 4, 6, 8, 9 a 10. |
6.2 |
Jiná čelní skla týchž sérií se podrobí zkouškám optických vlastností popsaným v příloze 3 v bodě 9. |
7. |
Lze rovněž zkoušet několik čelních skel s tvarem nebo poloměrem zakřivení výrazně odlišným od extrémních hodnot vybraných skupin, jestliže technická zkušebna usoudí, že by tyto parametry mohly mít znatelně nepříznivé účinky. |
8. |
Vymezení skupiny se určí podle rozvinuté plochy čelního skla. Jestliže má čelní sklo předložené k schválení typu rozvinutou plochu o velikosti mimo schválené rozmezí nebo má výrazně větší výšku segmentu nebo výrazně menší zakřivení, je považováno za nový typ a musí se podrobit dalším zkouškám, jestliže technická zkušebna usoudí, že takové zkoušky jsou technicky nutné s ohledem na informace o výrobku a použitém materiálu, které má již k dispozici. |
9. |
Pokud by držitel schválení typu později vyráběl jiný typ čelního skla v již schválené třídě tloušťky:
|
PŘÍLOHA 14
TUHÉ PLASTOVÉ TABULE
1. DEFINICE TYPU
Tuhá plastová zasklení se považují za náležející k různým typům, liší-li se alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 |
Hlavní vlastnosti jsou:
|
1.2 |
Vedlejší vlastnosti jsou:
|
2. OBECNĚ
2.1 |
Zkoušky tuhých plastových tabulí se provádějí buď na plochých zkušebních kusech, které přesně odpovídají konečnému výrobku, nebo na dokončených součástech. Veškerá optická měření se musí provádět na skutečných součástech. |
2.2 |
Před zkouškou je nutno zkušební kusy zbavit ochranných obalů a pečlivě vyčistit.
|
2.3 |
Aby bylo možno popsat způsob destrukce při dynamickém namáhání, vytvoří se v závislosti na použití plastů jednotlivé třídy. Tyto třídy se vztahují k pravděpodobnému kontaktu lidské hlavy s plastovým zasklením a obsahují různé požadavky týkající se zkoušky maketou hlavy. |
3. ZKOUŠKA PRUŽNOSTI
3.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
3.2 Počet zkušebních kusů
Zkoušce se podrobí jeden plochý zkušební kus o rozměrech 300 mm × 25 mm.
3.3 Zkušební metoda
3.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 12. |
3.4 Interpretace výsledků
Aby byl zkušební kus nebo vzorek považován za tuhý plast, musí mít po 60 sekundách svislý průhyb menší nebo roven 50 mm.
4. ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY
4.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
4.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se šest plochých zkušebních kusů (o rozměrech 1 170 mm × 570 + 0/– 2 mm) nebo šest úplných součástí.
4.3 Zkušební metoda
4.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 3.2. |
4.3.2 |
Pro zasklení jako přepážky nebo oddělovací okna s pravděpodobností nárazu hlavy (klasifikace VIII/A) je výška pádu 3 m. Je třeba změřit i hodnotu HIC. |
4.3.3 |
Pro zasklení jako boční okna, zadní okna a střešní okna s menší pravděpodobností nárazu hlavy (klasifikace VIII/B) je výška pádu 1,5 m. Je třeba změřit i hodnotu HIC. |
4.3.4 |
U zasklení, u kterých není možnost dotyku, jakož i u malých oken ve vozidle a všech oken v přívěsech (klasifikace VIII/C) se neprovádí zkouška maketou hlavy. Za malé okno se považuje takové, do kterého není možné vepsat kružnici o průměru 150 mm. |
4.4 Interpretace výsledků
Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, pokud jsou splněny tyto podmínky:
4.4.1 |
zkušební kus nebo vzorek se neprorazí ani neroztříští na velké, úplně oddělené kusy; |
4.4.2 |
hodnota HIC je menší než 1 000; |
4.4.3 |
sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku maketou hlavy, je-li splněna jedna z následujících podmínek:
|
5. ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI KOULÍ O HMOTNOSTI 227 g
5.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností:
1) |
bez vodičů nebo topných těles; |
2) |
s vodiči nebo topnými tělesy. |
5.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se deset plochých čtvercových kusů o straně 300 mm + 10/– 0 mm nebo deset v podstatě plochých dokončených součástí.
5.3 Zkušební metoda
5.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 bodě 2.1. |
5.3.2 |
Výška pádu pro různé hodnoty tloušťky je uvedena v následující tabulce:
Pro tloušťky zkušebních kusů od 3 mm do 6 mm se výška pádu musí interpolovat. |
5.4 Interpretace výsledků
5.4.1 |
Výsledek zkoušky koulí se pokládá za uspokojivý, pokud jsou splněny následující podmínky:
Trhliny a praskliny tabule způsobené nárazem jsou však přípustné. |
5.4.2 |
Sada zkušebních kusů předložená ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku koulí o hmotnosti 227 g, jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:
|
5.5 Zkouška koulí o hmotnosti 227 g při teplotě – 18 °C ± 2 °C
5.5.1 |
S cílem minimalizovat teplotní změny zkušebního kusu se zkouška provede do 30 sekund od vyjmutí zkušebního kusu z klimatizační komory. |
5.5.2 |
Použije se zkušební metoda popsaná v bodě 5.3 této přílohy, avšak zkušební teplota musí být – 18 °C ± 2 °C. |
5.5.3 |
Interpretace výsledků je stejná jako v bodě 5.4 této přílohy. |
6. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ
6.1 Zkouška odolnosti proti oděru
6.1.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 4; zkouška, při níž se měří oděr povrchu výrobku, zahrnuje 1 000, 500 nebo 100 cyklů.
6.1.2 Pro každý typ povrchu se zkouší tři ploché zkušební kusy čtvercového tvaru o straně 100 mm.
6.1.3 Interpretace výsledků
6.1.3.1 |
U zasklení třídy L se výsledky zkoušky odolnosti proti oděru považují za uspokojivé, pokud celkový rozptyl světla po zkoušce odolnosti proti oděru nepřesáhne 2 % po 1 000 cyklech na vnějším povrchu zkušebního kusu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního kusu. |
6.1.3.2 |
U zasklení třídy M se výsledky zkoušky odolnosti proti oděru považují za uspokojivé, pokud celkový rozptyl světla po zkoušce odolnosti proti oděru nepřesáhne 10 % po 500 cyklech na vnějším povrchu zkušebního kusu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního kusu. |
6.1.3.3 |
Pro střešní okna se zkouška odolnosti proti oděru nepožaduje. |
6.1.4 Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:
a) |
všechny zkušební kusy splňují požadavky, nebo |
b) |
jeden zkušební kus je nesplňuje, avšak výsledky opakovaných zkoušek s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé. |
6.2 Zkouška odolnosti proti simulovanému stárnutí
6.2.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.4. Celková expozice ultrafialovým záření xenonovou lampou s dlouhým obloukem musí být 500 MJ/m2. Během ozařování je zkušební kus sprchován vodou v nepřetržitých cyklech. Při 120 minutovém cyklu je zkušební kus vystaven světlu po dobu 102 minut bez vodní sprchy a po dobu 18 minut s vodní sprchou.
6.2.1.1 |
Přípustné jsou i jiné metody s rovnocennými výsledky. |
6.2.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se tři ploché zkušební kusy o rozměrech 130 mm × 40 mm, které jsou vyříznuté z ploché tabule vzorku.
6.2.3 Interpretace výsledků
6.2.3.1 |
Výsledek zkoušky odolnosti proti simulovanému stárnutí se považuje za uspokojivý, pokud:
|
6.2.4 Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se z hlediska odolnosti proti simulovanému stárnutí považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:
6.2.4.1 |
výsledky zkoušek všech zkušebních kusů jsou uspokojivé; |
6.2.4.2 |
výsledek zkoušky jednoho zkušebního kusu není uspokojivý, avšak výsledky další série zkoušek provedené s novou sadou zkušebních kusů nebo vzorků jsou uspokojivé. |
6.3 Zkouška křížovým řezem
6.3.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Požadavky přílohy 3 bodu 13 se použijí pouze pro potažené tuhé výrobky.
6.3.2 Zkouška křížovým řezem se provede na jednom ze zkušebních kusů z bodu 6.2.
6.3.3 Interpretace výsledků
6.3.3.1 |
Výsledek zkoušky křížovým řezem se pokládá za uspokojivý, pokud:
|
6.3.3.2 |
Zkušební kus se z hlediska schválení považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:
|
6.4 Zkouška odolnosti proti vlhkosti
6.4.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.
6.4.2 Zkoušce se podrobí deset zkušebních kusů čtvercového tvaru o straně 300 mm.
6.4.3 Interpretace výsledků
6.4.3.1 |
Výsledek zkoušky odolnosti proti vlhkosti se považuje uspokojivý, pokud:
|
6.4.4 Po zkoušce se zkušební kusy uchovávají nejméně 48 hodin při teplotě 23 °C ± 2 °C a relativní vlhkosti 50 ± 5 procent a následně se podrobí zkoušce koulí o hmotnosti 227 g popsané v bodě 5 této přílohy.
7. OPTICKÉ VLASTNOSTI
Požadavky přílohy 3 bodu 9.1 se použijí pro výrobky, které jsou nutné pro výhled řidiče.
7.1 Interpretace Výsledků
Sada zkušebních kusů se považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:
7.1.1 |
výsledky všech zkušebních kusů jsou uspokojivé; |
7.1.2 |
výsledek jednoho zkušebního kusu není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé. |
8. ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI
8.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.
8.2 Interpretace výsledků
Výsledek zkoušky ohnivzdornosti se považuje uspokojivý, pokud je rychlost hoření menší než 110 mm/min.
8.2.1 |
Pro účely schválení se sada vzorků považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:
|
9. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM
9.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.
9.2 Interpretace výsledků
Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:
9.2.1 |
výsledky všech vzorků jsou uspokojivé; |
9.2.2 |
výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé. |
PŘÍLOHA 15
PRUŽNÉ PLASTOVÉ TABULE
1. DEFINICE TYPU
Pružné plastové tabule se považují za náležející k různým typům, liší-li se alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 |
Hlavní vlastnosti jsou:
|
1.2 |
Vedlejší vlastnosti jsou:
|
2. OBECNĚ
2.1 |
V případě pružných plastových tabulí se zkoušky provádějí na plochých zkušebních kusech, které jsou buď vyříznuty z konečných výrobků, nebo jsou pro tento účel zvlášť vyrobeny. V obou případech musí zkušební kus po všech stránkách přesně odpovídat vyráběnému zasklení, pro které se žádá o schválení. |
2.2 |
Před zkouškou je nutno zkušební kusy zbavit ochranných obalů a pečlivě vyčistit.
|
3. ZKOUŠKA PRUŽNOSTI A ODOLNOSTI V PŘEHÝBÁNÍ
3.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
3.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se jeden plochý zkušební kus o rozměrech 300 mm × 25 mm.
3.3 Zkušební metoda
3.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 12. |
3.4 Interpretace výsledků
Aby byl zkušební kus nebo vzorek považován za pružný, musí být jeho svislý průhyb po 60 sekundách větší než 50 mm.
Po 10 sekundách nesmí materiál přehýbaný o 180° vykazovat žádné praskliny nebo poškození v bodě přehybu.
4. ZKOUŠKY MECHANICKÉ PEVNOSTI
4.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
4.2 Zkouška koulí o hmotnosti 227 g při teplotě 20 °C ± 5 °C
4.2.1 Počet zkušebních kusů
Zkouší se deset plochých čtvercových kusů o straně 300 mm + 10/– 0 mm.
4.2.2 Zkušební metoda
4.2.2.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 bodě 2.1. |
4.2.2.2 |
Pro všechny tloušťky je výška pádu 2 m. |
4.2.3 Interpretace výsledků
4.2.3.1 |
Výsledek zkoušky koulí se považuje uspokojivý, pokud koule nepronikne zkušebním kusem. |
4.2.3.2 |
Sada zkušebních kusů předložená ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku koulí o hmotnosti 227 g, jestliže je splněna některá z následujících podmínek:
|
4.3 Zkouška koulí o hmotnosti 227 g při teplotě – 18 °C ± 2 °C
4.3.1 S cílem minimalizovat teplotní změny zkušebního kusu se zkouška provede do 30 sekund od vyjmutí zkušebního kusu z klimatizační komory.
4.3.2 Použije se zkušební metoda popsaná v bodě 4.2.2 této přílohy, avšak zkušební teplota musí být – 18 °C ± 2 °C.
4.3.3 Interpretace výsledků jako v bodě 4.2.3 této přílohy.
5. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ
5.1 Zkouška odolnosti proti simulovanému stárnutí
5.1.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.4. Celková expozice ultrafialovým záření xenonovou lampou s dlouhým obloukem musí být 500 MJ/m2. Během ozařování je zkušební kus sprchován vodou v nepřetržitých cyklech. Při 120minutovém cyklu je zkušební kus vystaven světlu po dobu 102 minut bez vodní sprchy a po dobu 18 minut s vodní sprchou.
5.1.1.1 |
Přípustné jsou i jiné metody s rovnocennými výsledky. |
5.1.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se tři ploché zkušební kusy o rozměrech 130 mm × 40 mm, které jsou vyříznuté z ploché tabule vzorku.
5.1.3 Interpretace výsledků
Výsledek zkoušky odolnosti proti simulovanému stárnutí se považuje za uspokojivý, pokud:
5.1.3.1 |
prostup světla měřený podle přílohy 3 bodu 9.1 neklesne pod 95 procent hodnoty před stárnutím. Kromě toho pro okna požadovaná pro výhled řidiče nesmí hodnota klesnout pod 70 %; |
5.1.3.2 |
během stárnutí se neobjeví žádné bubliny nebo jiné viditelné poruchy, barevné skvrny, mléčné zakalení nebo popraskání. |
5.1.4 Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení se z hlediska odolnosti proti simulovanému stárnutí považují za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:
5.1.4.1 |
výsledky zkoušek všech zkušebních kusů jsou uspokojivé; |
5.1.4.2 |
výsledek zkoušky jednoho zkušebního kusu není uspokojivý, avšak výsledky další série zkoušek provedené s novou sadou zkušebních kusů nebo vzorků jsou uspokojivé. |
6. OPTICKÉ VLASTNOSTI
Požadavky přílohy 3 bodu 9.1 se použijí pro výrobky, které jsou nutné pro výhled řidiče.
6.1 Interpretace výsledků
Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:
6.1.1 |
výsledky všech vzorků jsou uspokojivé; |
6.1.2 |
výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé. |
7. ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI
7.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.
7.2 Interpretace výsledků
Výsledek zkoušky ohnivzdornosti se považuje uspokojivý, pokud je rychlost hoření menší než 110 mm/min.
7.2.1 |
Pro účely schválení se sada vzorků považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:
|
8. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM
8.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.2.1.
8.2 Interpretace výsledků
Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:
8.2.1 |
výsledky všech vzorků jsou uspokojivé; |
8.2.2 |
výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé. |
PŘÍLOHA 16
TUHÉ PLASTOVÉ CELKY S VÍCENÁSOBNÝM ZASKLENÍM
1. DEFINICE TYPU
(Příloha 16 platí pouze pro celky s vícenásobným zasklením, které se sestavují z dvou tabulí)
Celky s vícenásobným zasklením se považují za rozdílné typy, pokud se liší v nejméně jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.
1.1 Hlavní vlastnosti jsou:
1.1.1 |
obchodní názvy nebo značky; |
1.1.2 |
chemické označení jednotlivých tabulí; |
1.1.3 |
klasifikace tabulí výrobcem; |
1.1.4 |
tloušťka jednotlivých tabulí; |
1.1.5 |
postup výroby oken; |
1.1.6 |
šířka vzduchové mezery mezi jednotlivými plastovými tabulemi; |
1.1.7 |
zbarvení plastových tabulí; |
1.1.8 |
druh a typ povlaku. |
1.2 Vedlejší vlastnosti jsou:
1.2.1 |
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují. |
2. OBECNĚ
2.1 Zkoušky tuhých plastových celků s vícenásobným zasklením se provádějí buď na plochých zkušebních kusech nebo na dokončených dílech, přičemž tato volba závisí na požadavcích na zkoušku.
2.2 Před zkouškou se musí zkušební kusy zbavit ochranných obalů a pečlivě vyčistit. Je nutno je uchovávat po dobu 24 hodin při teplotě 23 °C ± 2 °C a relativní vlhkosti 50 procent ± 5 procent.
2.3 Tolerance jmenovité tloušťky pro plastové výrobky vyráběné protlačováním je ± 10 procent jmenovité tloušťky. U plastových výrobků vyrobených jinou technologií (např. lité akrylátové tabule) je přípustná tolerance tloušťky dána rovnicí:
kde e je jmenovitá tloušťka tabule v mm.
Referenční normou je ISO 7823/1.
Poznámka: není-li v důsledku výrobní technologie tloušťka konstantní, provede se měření tloušťky v geometrickém středu celku.
2.4 Zkoušku provedenou s tuhým plastovým celkem s vícenásobným zasklením, kde se jmenovitá šířka mezery e měřila v geometrickém středu, lze použít pro všechny tuhé plastové celky s vícenásobným zasklením mající stejné vlastnosti a jmenovitou šířku mezery e ± 5 mm.
Žadatel o schválení může případně předložit vzorek s největší a nejmenší jmenovitou mezerou.
3. ZKOUŠKA PRUŽNOSTI
3.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
3.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se jeden zkušební kus pro každou jednotlivou tabuli okna o rozměrech 300 mm × 25 mm.
3.3 Zkušební metoda
3.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 12. |
3.4 Interpretace výsledků
Svislý průhyb obou jednotlivých tabulí musí být po 60 sekundách menší než 50 mm.
4. ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY
4.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
4.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se šest vzorových oken o rozměrech 1 170 mm × 570 mm (± 0/2 mm v obou směrech). Zkušební kusy musí být možno upnout za okraje.
4.3 Zkušební metoda
4.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 3.2. Náraz se povede na vnitřní stranu okna. |
4.3.2 |
Pro zasklení jako přepážky a oddělující okna, u kterých je velká pravděpodobnost nárazu, je výška pádu 3 m. Je nutno také změřit hodnotu HIC. |
4.3.3 |
Pro zasklení jako boční okna, zadní a střešní okna, u kterých je snížená možnost nárazu, je výška pádu 1,5 m. Je nutno také změřit hodnotu HIC. |
4.3.4 |
Zkouška maketou hlavy se neprovádí u zasklení, u kterých není možnost kontaktu, jako jsou okna obytných přívěsů a malá okna. Za malé okno se považuje takové, do kterého není možné vepsat kružnici o průměru 150 mm. |
4.4 Interpretace výsledků
Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, pokud jsou splněny tyto podmínky:
4.4.1 |
zkušební kus se neprorazí ani neroztříští na velké, úplně oddělené kusy; |
4.4.2 |
hodnota HIC je menší než 1 000; |
4.4.3 |
sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku maketou hlavy, je-li splněna některá z následujících podmínek:
|
5. ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI KOULÍ O HMOTNOSTI 227 G
5.1 Indexy obtížnosti vedlejších vlastností:
Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.
5.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se deset plochých zkušebních kusů vnějších součástí nebo deset dokončených dílů o rozměrech 300 mm × 300 mm ± 10/0 mm.
5.3 Zkušební metoda
5.3.1 |
Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodě 2.1. Náraz se povede na vnější stranu zkoušeného okna. |
5.3.2 |
Výška pádu pro různé hodnoty tloušťky vnější součásti okna je uvedena v následující tabulce:
Pro tloušťky zkušebních kusů od 3 mm do 6 mm se výška pádu musí interpolovat. |
5.4 Interpretace výsledků
5.4.1 |
Výsledek zkoušky koulí se pokládá za uspokojivý, pokud jsou splněny následující podmínky:
|
5.4.2 |
Sada zkušebních kusů předložená ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku koulí o hmotnosti 227 g, jestliže je splněna některá z následujících podmínek:
|
5.5 Zkouška koulí o hmotnosti 227 g při teplotě – 18 °C ± 2 °C
5.5.1 |
S cílem minimalizovat teplotní změny zkušebního kusu se zkouška provede do 30 sekund od vyjmutí zkušebního kusu z klimatizační komory. |
5.5.2 |
Použije se zkušební metoda popsaná v bodě 5.3 této přílohy, avšak zkušební teplota musí být – 18 °C ± 2 °C. |
5.5.3 |
Interpretace výsledků je stejná jako v bodě 5.4 této přílohy. |
6. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ
6.1 Zkouška odolnosti proti oděru
6.1.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 4; zkouška, při níž se měří oděr povrchu výrobku, zahrnuje 1 000, 500 nebo 100 cyklů.
6.1.2 Pro každý typ povrchu se zkouší tři ploché čtvercové zkušební kusy o straně 100 mm.
6.1.3 Interpretace výsledků
6.1.3.1 |
U zasklení třídy L se výsledky zkoušky odolnosti proti oděru považují za uspokojivé, pokud celkový rozptyl světla po zkoušce nepřesáhne 2 % po 1 000 cyklech na vnějším povrchu zkušebního vzorku a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního vzorku. |
6.1.3.2 |
U zasklení třídy M se výsledky zkoušky odolnosti proti oděru považují za uspokojivé, pokud celkový rozptyl světla po zkoušce nepřesáhne 10 % po 500 cyklech na vnějším povrchu zkušebního vzorku a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního vzorku. |
6.1.3.3 |
Pro střešní okna se zkouška odolnosti proti oděru nepožaduje. |
6.1.4 Sada vzorků ke schválení se považuje za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:
a) |
všechny vzorky splňují požadavky, nebo |
b) |
jeden vzorek je nesplňuje, avšak výsledky opakovaných zkoušek s novou sadou vzorků jsou uspokojivé. |
6.2 Zkouška odolnosti proti simulovanému stárnutí
6.2.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.4. Celková expozice ultrafialovým záření xenonovou lampou s dlouhým obloukem musí být 500 MJ/m2. Během ozařování je zkušební kus sprchován vodou v nepřetržitých cyklech. Při 120minutovém cyklu je zkušební kus vystaven světlu po dobu 102 minut bez vodní sprchy a po dobu 18 minut s vodní sprchou.
6.2.1.1 Přípustné jsou i jiné metody s rovnocennými výsledky.
6.2.2 Počet zkušebních kusů
Zkouší se tři ploché zkušební kusy o rozměrech 130 mm × 40 mm vyříznuté z vnější vrstvy okna.
6.2.3 Interpretace výsledků
6.2.3.1 Výsledek zkoušky odolnosti proti simulovanému stárnutí se považuje za uspokojivý, pokud:
6.2.3.1.1 |
prostup světla měřený podle přílohy 3 bodu 9.1 neklesne pod 95 procent hodnoty před stárnutím. Kromě toho pro okna požadovaná pro výhled řidiče nesmí hodnota klesnout pod 70 procent; |
6.2.3.1.2 |
během stárnutí se neobjeví žádné bubliny nebo jiné viditelné poruchy, barevné skvrny, mléčné zakalení nebo trhliny. |
6.2.4 Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se z hlediska odolnosti proti simulovanému stárnutí považují za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:
6.2.4.1 |
výsledky zkoušek všech zkušebních kusů jsou uspokojivé; |
6.2.4.2 |
výsledek zkoušky jednoho zkušebního kusu není uspokojivý, avšak výsledky další série zkoušek provedené s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé. |
6.3 Zkouška křížovým řezem
6.3.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Požadavky přílohy 3 bodu 13 se použijí pouze pro potažené tuhé výrobky.
6.3.2 Zkouška křížovým řezem se provede na jednom ze zkušebních kusů z bodu 6.2.
6.3.3 Interpretace výsledků
6.3.3.1 |
Výsledek zkoušky křížovým řezem se pokládá za uspokojivý, pokud: je splněna hodnota křížového řezu Gt1. |
6.3.3.2 |
Zkušební kus se z hlediska schválení považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:
|
6.4 Zkouška odolnosti proti vlhkosti
6.4.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.
6.4.2 Zkouší se deset čtvercových kusů nebo zkušebních oken o rozměrech 300 × 300 mm.
6.4.3 Interpretace výsledků
6.4.3.1 |
Výsledek zkoušky odolnosti proti vlhkosti se považuje uspokojivý, pokud:
|
6.4.4 Po zkoušce se zkušební kusy uchovávají nejméně 48 hodin při teplotě 23 °C ± 2 °C a relativní vlhkosti 50 ± 5 procent a následně se podrobí zkoušce koulí o hmotnosti 227 g popsané v bodě 5 této přílohy.
7. OPTICKÉ VLASTNOSTI
Požadavky přílohy 3 bodu 9.1 se použijí pro výrobky, které jsou nutné pro výhled řidiče.
7.1 Interpretace výsledků
Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:
7.1.1 |
výsledky všech vzorků jsou uspokojivé; |
7.1.2 |
výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé. |
8. ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI
8.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.
8.2 Interpretace výsledků
Zkoušku je nutné provádět odděleně pro oba povrchy celku s vícenásobným zasklením.
Výsledek zkoušky ohnivzdornosti se považuje uspokojivý, pokud je rychlost hoření menší než 110 mm/min.
8.2.1 Pro účely schválení se sada vzorků považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:
8.2.1.1 |
výsledky všech vzorků jsou uspokojivé; |
8.2.1.2 |
výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé. |
9. ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM
9.1 Indexy obtížnosti a zkušební metoda
Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.
Zkouší se pouze vzorky odpovídající vnější straně celku s vícenásobným zasklením.
9.2 Interpretace výsledků
Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:
9.2.1 |
výsledky všech vzorků jsou uspokojivé; |
9.2.2 |
výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé. |
PŘÍLOHA 17
MĚŘENÍ VÝŠKY SEGMENTU A POLOHA BODŮ NÁRAZU
Obrázek 1
Stanovení výšky segmentu „h“
V případě tabule bezpečnostního zasklení s jednoduchým zakřivením je výška segmentu rovna: maximálně h1.
V případě tabule bezpečnostního zasklení s dvojitým zakřivením je výška segmentu rovna: h1 maximum + h2 maximum.
Obrázek 2
Předepsané body nárazu pro čelní skla
Obrázek 3
Předepsané body nárazu pro tabule rovnoměrně tvrzeného skla
Body na obrázcích 3a), 3b) a 3c) jsou příklady polohy bodů nárazu popsaných v příloze 5 v bodě 2.5.
PŘÍLOHA 18
POSTUP STANOVENÍ ZKUŠEBNÍCH OBLASTÍ NA ČELNÍCH SKLECH VOZIDEL VE VZTAHU K BODŮM „V“
1. PLOCHA BODŮ „V“
1.1 Poloha bodů „V“ ve vztahu k bodu „R“ (viz příloha 19 tohoto předpisu), daná souřadnicemi X, Y a Z v trojrozměrné vztažné soustavě, je uvedena v tabulkách 1 a 2.
1.2 Tabulka 1 uvádí základní souřadnice pro konstrukční úhel sklonu opěradla 25°. Kladný směr souřadnic je uveden v této příloze na obrázku 3.
Tabulka 1
Bod „V“ |
a |
b |
c (d) |
V1 |
68 mm |
–5 mm |
665 mm |
V2 |
68 mm |
–5 mm |
589 mm |
1.3 Korekce pro konstrukční úhly sklonu opěradla jiné než 25°
1.3.1 |
Tabulka 2 uvádí další korekce souřadnic X a Z každého bodu „V“, není-li konstrukční úhel sklonu opěradla 25°. Kladný směr souřadnic je uveden v této příloze na obrázku 3. Tabulka 2
|
2. ZKUŠEBNÍ OBLASTI
2.1 Pomocí bodů „V“ se stanoví dvě zkušební oblasti.
2.2 „Zkušební oblast A“ je oblast vnějšího povrchu čelního skla ohraničená průsečnicemi následujících čtyř rovin (viz obrázky 1a 1b):
a) |
rovinou nakloněnou o 3° nahoru od osy X, procházející bodem V1 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 1); |
b) |
rovinou nakloněnou o 1° dolů od osy X, procházející bodem V2 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 2); |
c) |
svislou rovinou procházející body V1 a V2 a nakloněnou o 13° vlevo od osy X u vozidel s levostranným řízením a vpravo od osy X u vozidel s pravostranným řízením (rovina 3); |
d) |
svislou rovinou procházející body V1 a V2 a nakloněnou o 20° vpravo od osy X u vozidel s levostranným řízením a vlevo od osy X u vozidel s pravostranným řízením (rovina 4); |
e) |
v případě jediného místa řidiče uprostřed, dvěma rovinami směřujícími nahoru a dolů, jak stanoví body 2.2 a) a b) výše a dvěma svislými rovinami procházejícími body V1 a V2 a nakloněnými o 15° vlevo od osy X (rovina 3) a o 15° vpravo od osy X (rovina 4) (viz obrázek 1b). |
2.3 „Zkušební oblast B“ je oblast vnějšího povrchu čelního skla ohraničená průsečnicemi následujících čtyř rovin:
a) |
rovinou nakloněnou o 7° nahoru od osy X, procházející bodem V1 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 5); |
b) |
rovinou nakloněnou o 5° dolů od osy X, procházející bodem V2 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 6); |
c) |
svislou rovinou procházející body V1 a V2 a nakloněnou o 17° vlevo od osy X u vozidel s levostranným řízením a vpravo od osy X u vozidel s pravostranným řízením (rovina 7); |
d) |
rovinou symetrickou k rovině 7 vzhledem k podélné střední rovině vozidla (rovina 8). |
2.4 „Zmenšená zkušební oblast B“ je zkušební oblast B s výjimkou následujících ploch (1) (viz obrázky 2 a 3).
2.4.1 Zkušební oblast A, definovaná v bodě 2.2, rozšířená podle bodu 9.2.2.1 přílohy 3;
2.4.2 podle rozhodnutí výrobce vozidla se může použít jeden ze dvou následujících odstavců:
2.4.2.1 |
jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené rovinou 1 směrem dolů a příčně rovinou 4 a symetrické vzhledem k podélné střední rovině vozidla (rovina 4'); |
2.4.2.2 |
jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené směrem dolů rovinou 1, jestliže je vepsána do oblasti široké 300 mm se středem v podélné střední rovině vozidla, a jestliže neprůhledné zatemnění pod stopou roviny 5 je vepsáno do oblasti příčně ohraničené stopami rovin procházejících ohraničením 150 mm širokého segmentu (2) a rovnoběžných ke stopám rovin 4 a 4'. |
2.4.3 jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené průsečnicí vnějšího povrchu čelního skla:
a) |
s rovinou nakloněnou o 4° dolů od osy X, procházející bodem V2 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 9); |
b) |
s rovinou 6; |
c) |
s rovinou 7 a 8 nebo s hranou vnějšího povrchu čelního skla, jestliže průsečnice roviny 6 s rovinou 7 (rovina 6 s rovinou 8) neprotne vnější povrch čelního skla; |
2.4.4 jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené průsečnicí vnějšího povrchu čelního skla:
a) |
s vodorovnou rovinou procházející bodem V1 (rovina 10); |
b) |
s rovinou 3 (3); |
c) |
s rovinou 7 (4) nebo s hranou vnějšího povrchu čelního skla, jestliže průsečnice roviny 6 s rovinou 7 (rovina 6 s rovinou 8) neprotne vnější povrch čelního skla; |
d) |
s rovinou 9; |
2.4.5 oblast ve vzdálenosti do 25 mm od hrany vnějšího povrchu čelního skla nebo od jakéhokoli neprůhledného zatemnění. Tato oblast nesmí zasahovat do rozšířené zkušební oblasti A.
2.5 Definice výchozích bodů (viz obrázek 3)
Výchozí body jsou nacházející se v průsečících vnějšího povrchu čelního skla s přímkami vycházejících dopředu z bodů V:
2.5.1 horní svislý výchozí bod dopředu od V1 a 7° nad horizontálou (Pr1);
2.5.2 spodní svislý výchozí bod dopředu od V2 a 5° pod horizontálou (Pr2);
2.5.3 vodorovný výchozí bod dopředu od V1 a 17° vlevo (Pr3);
2.5.4 tři další výchozí body symetrické k bodům definovaným v bodech 2.5.1 až 2.5.3 vzhledem k podélné střední rovině vozidla (P'r1, P'r2, P'r3).
Obrázek 1a
Zkušební oblast „A“ (příklad vozidla s levostranným řízením)
Obrázek 1b
Zkušební oblast „A“ (příklad s místem řidiče uprostřed)
Obrázek 2a
Zmenšená zkušební oblast „B“ (příklad vozidla s levostranným řízením) horní neprůhledné zatemnění definované v bodě 2.4.2.2
Obrázek 2b
Zmenšená zkušební oblast B (příklad vozidla s levostranným řízením) horní plocha neprůhledného zatmění definovaného v bodě 2.4.2.1.
Obrázek 3
Stanovení výchozích bodů (příklad vozidla s levostranným řízením)
(1) Je však nutno brát v úvahu, že výchozí body definované v bodě 2.5 musí být umístěny v průhledné oblasti.
(2) Měřeno na vnějším povrchu čelního skla a na stopě roviny 1.
(3) Pro druhou stranu čelního skla s rovinou souměrnosti vzhledem k rovině 3 vůči podélné střední rovině vozidla.
(4) Pro druhou stranu čelního skla, s rovinou 8.
PŘÍLOHA 19
POSTUP STANOVENÍ BODU „H“ A SKUTEČNÉHO ÚHLU TRUPU PRO MÍSTA K SEZENÍ V MOTOROVÉM VOZIDLE (1)
Dodatek 1 |
Popis třírozměrného zařízení ke stanovení bodu „H“ (zařízení 3DH) |
Dodatek 2 |
Trojrozměrný vztažný systém |
Dodatek 3 |
Vztažné údaje míst k sezení |
(1) Postup je popsán v příloze 1 a jejích dodatcích k úplnému usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (dokument ECE/TRANS/WP.29/78/Rev.2, k dispozici na adrese: www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29resolutions.html)
PŘÍLOHA 20
KONTROLY SHODNOSTI VÝROBY
1. DEFINICE
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1.1 |
„typem výrobku“ všechna zasklení, která mají tytéž hlavní vlastnosti; |
1.2 |
„třídou tloušťky“ všechna zasklení, jejichž složky mají tutéž tloušťku v mezích přípustných odchylek; |
1.3 |
„výrobní jednotkou“ soubor výrobních prostředků pro jeden nebo více typů zasklení umístěných na stejném místě; může zahrnovat více výrobních linek; |
1.4 |
„směnou“ období výroby jedné výrobní linky v průběhu denní pracovní doby; |
1.5 |
„výrobním obdobím“ období nepřetržité výroby téhož typu výrobku toutéž výrobní linkou; |
1.6 |
„Ps“ počet zasklení téhož typu výrobku z téže směny; |
1.7 |
„Pr“ počet zasklení téhož typu výrobku vyrobených ve výrobním období. |
2. ZKOUŠKY
Zasklení se podrobí následujícím zkouškám:
2.1 Tvrzená čelní skla
2.1.1 |
Zkouška fragmentace podle požadavků přílohy 4 bodu 2. |
2.1.2 |
Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1. |
2.1.3 |
Zkouška optického zkreslení podle požadavků přílohy 3 bodu 9.2. |
2.1.4 |
Zkouška oddělování sekundárního obrazu podle požadavků přílohy 3 bodu 9.3. |
2.2 Tabule rovnoměrně tvrzeného skla
2.2.1 |
Zkouška fragmentace podle požadavků přílohy 5 bodu 2. |
2.2.2 |
Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1. |
2.2.3 |
V případě skleněných tabulí používaných jako čelní skla:
|
2.3 Normální vrstvená čelní skla a skloplastová čelní skla
2.3.1 |
Zkouška maketou hlavy podle požadavků přílohy 6 bodu 3. |
2.3.2 |
Zkouška koulí o hmotnosti 2 260 g podle požadavků přílohy 6 bodu 4.2 a přílohy 3 bodu 2.2. |
2.3.3 |
Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě podle požadavků přílohy 3 bodu 5. |
2.3.4 |
Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1. |
2.3.5 |
Zkouška optického zkreslení podle požadavků přílohy 3 bodu 9.2. |
2.3.6 |
Zkouška oddělování sekundárního obrazu podle požadavků přílohy 3 bodu 9.3. |
2.3.7 |
Pouze v případě skloplastových čelních skel:
|
2.4 Normální vrstvené sklo a skloplastové tabule
2.4.1 |
Zkouška koulí o hmotnosti 227 g podle požadavků přílohy 7 bodu 4. |
2.4.2 |
Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě podle požadavků přílohy 3 bodu 5. |
2.4.3 |
Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1. |
2.4.4 |
Pouze v případě skloplastových zasklení:
|
2.4.5 |
Výše uvedená ustanovení se považují za splněná, jestliže byly příslušné zkoušky provedeny na čelním skle téhož složení. |
2.5 Čelní skla z upraveného vrstveného skla
2.5.1 |
Kromě zkoušek stanovených v bodu 2.3 této přílohy se provede zkouška fragmentace podle požadavků přílohy 8 bodu 4. |
2.6 Bezpečnostní zasklení s plastovým povlakem
Kromě zkoušek popsaných v různých bodech této přílohy se provádějí tyto zkoušky:
2.6.1 |
Zkouška odolnosti proti oděru podle požadavků přílohy 9 bodu 2.1. |
2.6.2 |
Zkouška odolnosti proti vlhkosti podle požadavků přílohy 9 bodu 3. |
2.6.3 |
Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle požadavků přílohy 3 bodu 11.2.1. |
2.7 Celky s vícenásobným zasklením
2.7.1 |
Pro každou tabuli celku s vícenásobným zasklením se s toutéž četností a s týmiž požadavky provedou zkoušky, které jsou popsány v této příloze. |
2.7.2 |
V případě celků s vícenásobným zasklením se prostup světla měří podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1. |
2.8 Tuhé plastové tabule
2.8.1 |
Zkouška koulí o hmotnosti 227 g podle požadavků přílohy 14 bodu 5. |
2.8.2 |
Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1. |
2.8.3 |
Zkouška odolnosti proti oděru podle požadavků přílohy 14 bodu 6.1 |
2.8.4 |
Zkouška křížovým řezem podle požadavků přílohy 14 bodu 6.3. Poznámka: Zkouška uvedená výše v bodě 2.8.2 se použije pouze tehdy, pokud je zasklení určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení. Zkouška uvedená výše v bodě 2.8.4 se provede u vzorků, které nebyly podrobeny zkoušce podle bodu 6.2 přílohy 14. |
2.8.5 |
Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle požadavků přílohy 3 bodu 11. |
2.9 Pružná plastová zasklení jiná než čelní skla
2.9.1 |
Zkouška koulí o hmotnosti 227 g podle požadavků přílohy 15 bodu 4. |
2.9.2 |
Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1. Poznámka: Zkouška uvedená výše v bodě 2.9.2 se použije pouze tehdy, pokud je zasklení určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení. |
2.9.3 |
Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle požadavků přílohy 3 bodu 11.2.1. |
2.10 Tuhé plastové celky s vícenásobným zasklením
2.10.1 |
Zkouška koulí o hmotnosti 227 g podle požadavků přílohy 16 bodu 5. |
2.10.2 |
Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1. Poznámka: Zkouška uvedená výše v bodě 2.10.2 se použije pouze tehdy, pokud je zasklení určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení. |
2.10.3 |
Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle požadavků přílohy 3 bodu 11. |
3. ČETNOST A VÝSLEDKY ZKOUŠEK
3.1 Zkouška fragmentace
3.1.1 Zkoušky
3.1.1.1 |
První série zkoušek spočívající v rozbití v každém bodě nárazu uvedeném v tomto předpise se provede na začátku výroby každého nového typu zasklení, s cílem stanovit nejzávažnější bod rozbití. Výsledky zkoušek je nutno zaznamenat. U tvrzených čelních skel se však první série zkoušek provede pouze tehdy, přesahuje-li roční výroba tohoto typu zasklení 200 kusů. |
3.1.1.2 |
V průběhu výrobního období se provede kontrolní zkouška v bodu rozbití zjištěném podle bodu 3.1.1.1. |
3.1.1.3 |
Kontrolní zkouška se provede na začátku každého výrobního období nebo po změně barvy. |
3.1.1.4 |
V průběhu výrobního období se provedou kontrolní zkoušky s následující minimální četností:
|
3.1.1.5 |
Jedna kontrolní zkouška se provede na konci výrobního období u jednoho z posledních vyrobených zasklení. |
3.1.1.6 |
Pro Pr < 20 je zapotřebí pouze jedna zkouška fragmentace za výrobní období. |
3.1.2 Výsledky
Všechny výsledky se zaznamenají, včetně výsledků bez trvalých záznamů fragmentačního obrazce.
Navíc se jednou za směnu provede zkouška s trvalým záznamem fragmentačního obrazce, s výjimkou Pr ≤ 500. V tomto případě se provede pouze jedna zkouška s trvalým záznamem fragmentačního obrazce na výrobní období.
3.2 Zkouška maketou hlavy
3.2.1 Zkoušky
Kontrolují se zkušební kusy odpovídající alespoň 0,5 % denní produkce vrstvených čelních skel z jedné výrobní linky. Zkouší se maximálně 15 čelních skel za den.
Výběr zkušebních kusů musí být reprezentativní pro různé vyráběné typy čelního skla.
Po dohodě s příslušným správním orgánem mohou být tyto zkoušky nahrazeny zkouškou nárazem koulí o hmotnosti 2 260 g (viz bod 3.3 níže). V každém případě se zkouší nárazem maketou hlavy alespoň na dvou vzorcích ročně pro každou třídu tloušťky.
3.2.2 Výsledky
Všechny výsledky se zaznamenají.
3.3 Zkouška nárazem koulí o hmotnosti 2 260 g
3.3.1 Zkoušky
Kontrola musí pro třídu kategorii tloušťky proběhnout alespoň jednou za měsíc.
3.3.2 Výsledky
Všechny výsledky se zaznamenají.
3.4 Zkouška nárazem koulí o hmotnosti 227 g
3.4.1 Zkoušky
Zkušební kusy se vyříznou z dokončených dílů. Z praktických důvodů však lze zkoušet na dokončených výrobcích nebo na jejich částech.
Provádí se u vzorku odpovídajícím alespoň 0,5 % výroby jedné směny, s maximálně 10 vzorky denně.
3.4.2 Výsledky
Všechny výsledky se zaznamenají.
3.5 Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě
3.5.1 Zkoušky
Zkušební kusy se vyříznou z dokončených dílů. Z praktických důvodů však lze zkoušet na dokončených výrobcích nebo na jejich částech. Ty se vyberou tak, aby všechny mezivrstvy byly zkoušeny přiměřeně k jejich použití.
Kontrolují se nejméně tři vzorky pro každou barvu mezivrstvy odebrané z denní produkce.
3.5.2 Výsledky
Všechny výsledky se zaznamenají.
3.6 Prostup světla
3.6.1 Zkoušky
Této zkoušce se podrobí reprezentativní vzorky zabarvených dokončených výrobků.
Kontroly se provedou alespoň na počátku každého výrobního období, ve kterém dojde ke změně ve vlastnostech zasklení, které ovlivňují výsledky zkoušky.
Čelní skla a tabule s normálním prostupem světla, jež při měření pro schválení typu mají hodnotu nejméně 75 %, a skleněná zasklení kategorie V, se této zkoušce nepodrobují (viz bod 5.5.2 tohoto předpisu).
Dodavatel skla může také předložit pro tvrzené sklo certifikát shody, z něhož vyplývá splnění výše uvedených požadavků.
3.6.2 Výsledky
Zaznamená se hodnota normálního prostupu světla. Navíc u čelních skel s neprůhledným zatemněním se podle kategorie vozidla, pro kterou je čelní sklo určeno, ověří na výkresech uvedených v bodě 3.2.1.2.2.4 tohoto předpisu, zda jsou tato zatemnění vně zkušební oblasti B nebo zóně I. Každé neprůhledné zatemnění musí být v souladu s ustanoveními přílohy 18.
3.7 Optické zkreslení a oddělování sekundárního obrazu
3.7.1 Zkoušky
Každé čelní sklo se zkontroluje z hlediska vizuálních vad. S užitím postupů stanovených v tomto předpisu nebo jakékoli metody s podobnými výsledky se dále zkouší v různých polích výhledu s těmito minimálními četnostmi:
|
buď Ps ≤ 200, jeden vzorek na směnu, |
|
nebo kde Ps > 200, dva vzorky na směnu |
|
nebo 1 % z celé produkce, přičemž vybrané zkušební kusy reprezentují veškerou produkci. |
3.7.2 Výsledky
Všechny výsledky se zaznamenají.
3.8 Zkouška odolnosti proti oděru
3.8.1 Zkoušky
Této zkoušce se podrobí pouze tabule s plastovým povlakem, skloplastové tabule a plastová zasklení. Kontrola se provádí nejméně jednou měsíčně pro každý druh plastového povlaku nebo plastové mezivrstvy.
3.8.2 Výsledky
Výsledek měření rozptylu světla se zaznamená.
3.9 Zkouška odolnosti proti vlhkosti
3.9.1 Zkoušky
Této zkoušce se podrobí pouze tabule s plastovým povlakem a skloplastová zasklení. Kontrola se provádí nejméně jednou měsíčně pro každý druh plastového povlaku nebo plastové mezivrstvy.
3.9.2 Výsledky
Všechny výsledky se zaznamenají.
3.10 Zkouška odolnosti proti chemikáliím
3.10.1 Zkoušky
Této zkoušce se podrobí pouze tabule s plastovým povlakem, skloplastové tabule a plastová zasklení. Kontrola se provádí nejméně jednou měsíčně pro každý druh plastového povlaku nebo plastové mezivrstvy.
3.10.2 Výsledky
Všechny výsledky se zaznamenají.
3.11 Zkouška křížovým řezem
3.11.1 Zkoušky
Této zkoušce se podrobí pouze tuhé plastové zasklení s povlakem odolným proti oděru. Alespoň jednou týdně se provede kontrola pro každý typ plastového materiálu a jeho povlaku; použijí se vzorky, které nebyly podrobeny zkoušce simulovaného stárnutí (příloha 14 bod 6.2).
Vzorky podrobené stárnutí se zkouší každé tři měsíce.
3.11.2 Výsledky
Všechny výsledky se zaznamenají.
PŘÍLOHA 21
USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE BEZPEČNOSTNÍCH ZASKLÍVACÍCH MATERIÁLŮ VE VOZIDLECH
1. OBLAST PŮSOBNOSTI
Tato příloha uvádí ustanovení týkající se montáže bezpečnostního zasklení ve vozidlech kategorie M, N a O (1) s cílem zajistit vysokou úroveň bezpečnosti pro cestující, a zejména poskytnout řidiči vysoký stupeň viditelnosti za všech dopravních podmínek, a to nejen dopředu, ale také dozadu a do stran.
Nevztahuje na pancéřová vozidla definovaná v bodě 2.3.
2. DEFINICE
Pro účely této přílohy:
2.1 |
se „vozidlem“ rozumí motorové vozidlo a jeho přípojné vozidlo určené pro použití na silnici, které má nejméně čtyři kola a maximální konstrukční rychlost přesahující 25 km/hod, s výjimkou vozidel pohybujících se po kolejích a všech pracovních strojů; |
2.2 |
se „kategorií vozidel“ rozumí soubor vozidel vstupující do odpovídající kategorie klasifikace přijaté v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (1); |
2.3 |
„vozidla pro zvláštní účely“„motorová obytná vozidla“, „pancéřová vozidla“, „sanitky“, „pohřební vozidla“, „kabriolety“ jsou jednotlivě definovány v úplném usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (1); |
2.4 |
„dvoupodlažní vozidlo“ je definováno v bodě 2.1.2 předpisu č. 107. |
3. OBECNÁ USTANOVENÍ PRO KATEGORIE VOZIDEL M, N A O
3.1 |
Bezpečnostní zasklení se namontuje takovým způsobem, aby navzdory namáhání, kterému je vozidlo za normálních podmínek používání vystaveno, zůstalo ve stávající poloze a dále poskytovalo bezpečnost a viditelnost cestujícím ve vozidle. |
3.2 |
Bezpečnostní zasklení musí být označeno příslušnou značkou schválení typu konstrukční části specifikovanou v bodě 5.4 tohoto předpisu, která je v případě potřeby doplněna jedním z doplňkových symbolů podle bodu 5.5. |
4. ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO KATEGORIE VOZIDEL M A N (1)
4.1 Čelní skla
4.1.1 Normální prostup světla nesmí být menší než 70 %.
4.1.2 Typ čelního skla musí odpovídat typu schválenému pro typ vozidla, do kterého má být namontováno.
4.1.3 Čelní sklo musí být správně namontováno vzhledem k bodu R řidiče.
4.1.4 Vozidlo, které má maximální konstrukční rychlost vyšší než 40 km/hod, nesmí být vybaveno tvrzeným čelním sklem.
4.2 Bezpečnostní zasklení jiná než čelní skla a zasklení přepážek
4.2.1 Bezpečnostní zasklení požadované pro výhled řidiče směrem dopředu
4.2.1.1 |
Bezpečnostní zasklení, kterým má řidič výhled směrem dopředu, jak je definováno v bodě 2.23.1 tohoto předpisu, musí mít normální prostup světla nejméně 70 %. |
4.2.1.2 |
Plastové bezpečnostní zasklení musí být označeno doplňkovým symbolem /B/L, který je definován v bodech 5.5.5 a 5.5.7 tohoto předpisu. |
4.2.2 Bezpečnostní zasklení požadované pro výhled řidiče dozadu
4.2.2.1 |
Bezpečnostní zasklení definované v bodě 2.23.2 tohoto předpisu musí mít prostup světla nejméně 70 %, avšak tam, kde jsou namontována dvě vnější zrcátka, je povoleno zasklení se světelným prostupem pod 70 % za předpokladu, že je označeno doplňkovým symbolem V určeným v bodě 5.5.2 tohoto předpisu. |
4.2.2.2 |
Plastové bezpečnostní zasklení musí být označeno doplňkovým symbolem A/L nebo B/L, který je definován v bodech 5.5.5 a 5.5.7 tohoto předpisu. Zadní zasklení ve skládacích střechách kabrioletů může být označeno doplňkovým symbolem /B/M. Zadní zasklení ve skládacích střechách kabrioletů může být vyrobeno z ohebných plastových tabulí. |
4.2.3 Jiné bezpečnostní zasklení
4.2.3.1 |
Bezpečnostní zasklení, které nezahrnují definice v bodech 2.23.1 a 2.23.2 tohoto předpisu, musí být označena doplňkovým symbolem V určeným v bodě 5.5.2 tohoto předpisu, pokud je světelný prostup nižší než 70 %. |
4.2.3.2 |
Plastová bezpečnostní zasklení musí být označena doplňkovými symboly definovanými v bodech 5.5.5, 5.5.6 a 5.5.7 tohoto předpisu. Je-li však vozidlo určeno pro přepravu cestujících, není zasklení s doplňkovými symboly /C/L nebo /C/M povoleno v místech, kde existuje riziko nárazu hlavy. |
4.2.4 Výjimky
U plastového bezpečnostního zasklení se ustanovení týkající se odolnosti proti oděru, jak je uvedeno v bodech 4.2.2.2 a 4.2.3.2 této přílohy, nevztahují na vozidla a místa zasklení uvedená v následujícím seznamu:
a) |
sanitky; |
b) |
pohřební vozy; |
c) |
přívěsy včetně obytných vozidel; |
d) |
střešní okna a zasklení umístěná na střeše vozidla; |
e) |
všechna zasklení na horní palubě dvoupodlažního vozidla. |
Není vyžadována zkouška/symbol odolnosti proti oděru.
4.3 Zvláštní požadavky
4.3.1 |
Jakákoli zasklení směřující dopředu jiná než čelní skla musí být buď vrstvené sklo, nebo plastová tabule s doplňkovým symbolem /A, jak stanoví 5.5.5 a 5.5.7 tohoto předpisu. |
4.3.2 |
Bod 4.3.1 se nepoužije pro vozidla s maximální konstrukční rychlostí nižší než 40 km/h. |
(1) Podle definice v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2).