(EHK/OSN) č. 110Předpis č. 110 Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) – Jednotná ustanovení pro schvalování typu I. zvláštních součástí motorových vozidel, která ve svém pohonném systému používají stlačený zemní plyn (CNG); – II. vozidel s ohledem na zástavbu zvláštních součástí schváleného typu pro použití stlačeného zemního plynu (CNG) k jejich pohonu

Publikováno: Úř. věst. L 120, 7.5.2011, s. 1-108 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 7. května 2011 Autor předpisu:
Platnost od: 19. srpna 2010 Nabývá účinnosti: 19. srpna 2010
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis č. 110 Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) – Jednotná ustanovení pro schvalování typu

I.

zvláštních součástí motorových vozidel, která ve svém pohonném systému používají stlačený zemní plyn (CNG);

II.

vozidel s ohledem na zástavbu zvláštních součástí schváleného typu pro použití stlačeného zemního plynu (CNG) k jejich pohonu

Zahrnuje veškerá platná znění včetně:

doplňku 9 k původnímu znění předpisu – datum vstupu v platnost: 19. srpna 2010

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice a klasifikace součástí

ČÁST I

3.

Žádost o schválení typu

4.

Značení

5.

Schválení typu

6.

Specifikace součástí pro CNG

7.

Změny typu součásti pro CNG a rozšíření schválení typu

8.

(nepřiděleno)

9.

Shodnost výroby

10.

Postihy za neshodnou výrobu

11.

(nepřiděleno)

12.

Definitivní ukončení výroby

13.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za zkoušky pro schválení typu, názvy a adresy správních útvarů

ČÁST II

14.

Definice

15.

Žádost o schválení typu

16.

Schválení typu

17.

Požadavky na zástavbu zvláštních součástí pro použití stlačeného zemního plynu v pohonném systému vozidla

18.

Shodnost výroby

19.

Postihy za neshodnou výrobu

20.

Změna a rozšíření schválení typu vozidla

21.

Definitivní ukončení výroby

22.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za zkoušky pro schválení typu, názvy a adresy správních útvarů

PŘÍLOHY

Příloha 1A –

Základní charakteristiky součásti pro CNG

Příloha 1B –

Základní charakteristiky vozidla, motoru a systému souvisejícího s CNG

Příloha 2A –

Provedení značky schválení typu součásti pro CNG

Příloha 2B –

Sdělení o udělení, rozšíření, odmítnutí či odebrání schválení typu nebo o ukončení výroby typu součásti pro CNG podle předpisu č. 110

Dodatek –

Doplňující informace o schválení typu součásti pro CNG podle předpisu č. 110

Příloha 2C –

Provedení značek schválení typu

Příloha 2D –

Sdělení o udělení, rozšíření, odmítnutí či odebrání schválení typu nebo o ukončení výroby typu vozidla z hlediska zástavby systému CNG podle předpisu č. 110

Příloha 3 –

Tlakové láhve na plyn – vysokotlaká láhev pro skladování zemního plynu ve vozidle pro použití jako paliva pro automobily

Dodatek A –

Zkušební metody

Dodatek B –

(nepřiděleno)

Dodatek C –

(nepřiděleno)

Dodatek D –

Formuláře protokolů

Dodatek E –

Ověření poměrů napětí pomocí tenzometrů

Dodatek F –

Metody zkoušení vlastností v lomu

Dodatek G –

Pokyny výrobce nádrže pro manipulaci s tlakovými láhvemi, jejich používání a kontrolu

Dodatek H –

Zkouška odolnosti proti vlivům prostředí

Příloha 4A –

Ustanovení pro schvalování typu automatického ventilu, zpětného ventilu, přetlakového ventilu, přetlakového zařízení (spouštěného teplotou); přepadového ventilu, ručního ventilu a přetlakového zařízení (spouštěného tlakem)

Příloha 4B –

Ustanovení pro schvalování typu ohebných palivových vedení nebo hadic

Příloha 4C –

Ustanovení pro schvalování typu filtru CNG

Příloha 4D –

Ustanovení pro schvalování typu regulátoru tlaku

Příloha 4E –

Ustanovení pro schvalování typu snímačů tlaku a teploty

Příloha 4F –

Ustanovení pro schvalování typu plnicí jednotky

Příloha 4G –

Ustanovení pro schvalování typu nastavovače průtoku plynu a směšovače plyn/vzduch nebo vstřikovače

Příloha 4H –

Ustanovení pro schvalování typu elektronické řídicí jednotky

Příloha 5 –

Postupy zkoušek

Příloha 5A –

Přetlaková zkouška (zkouška pevnosti)

Příloha 5B –

Zkouška vnější těsnosti

Příloha 5C –

Zkouška vnitřní těsnosti

Příloha 5D –

Zkouška slučitelnosti s CNG

Příloha 5E –

Zkouška odolnosti proti korozi

Příloha 5F –

Odolnost proti suchému teplu

Příloha 5G –

Stárnutí v ozonovém prostředí

Příloha 5H –

Zkouška teplotním cyklem

Příloha 5I –

Zkouška tlakovým cyklem určená pouze pro tlakové láhve (viz příloha 3)

Příloha 5J –

(nepřiděleno)

Příloha 5K –

(nepřiděleno)

Příloha 5L –

Zkouška životnosti (nepřetržitý provoz)

Příloha 5M –

Zkouška na roztržení/destruktivní zkouška určená pouze pro tlakové láhve (viz příloha 3)

Příloha 5N –

Zkouška odolnosti proti otřesům

Příloha 5O –

Provozní teploty

Příloha 6 –

Ustanovení pro identifikační označení „CNG“ pro vozidla veřejných služeb

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na:

1.1

Část I

Zvláštní součásti motorových vozidel kategorií M a N (1), která ve svém pohonném systému používají stlačený zemní plyn (CNG).

1.2

Část II

Vozidla kategorií M a N (1) s ohledem na zástavbu zvláštních součástí schváleného typu pro použití stlačeného zemního plynu (CNG) k jejich pohonu.

2.   DEFINICE A KLASIFIKACE SOUČÁSTÍ

Součásti pro použití CNG ve vozidlech se dělí do tříd s ohledem na pracovní tlak a funkci, a to podle obrázku 1-1.

Třída 0

Vysokotlaké části, včetně potrubí a fitinků, ve kterých je CNG pod tlakem vyšším než 3 MPa, a to až do 26 MPa.

Třída 1

Středotlaké části, včetně potrubí a fitinků, ve kterých je CNG pod tlakem vyšším než 450 kPa, a to až do 3 000 kPa (3 MPa).

Třída 2

Nízkotlaké části, včetně potrubí a fitinků, ve kterých je CNG pod tlakem vyšším než 20 kPa, a to až do 450 kPa.

Třída 3

Středotlaké části, jako jsou pojistné ventily, nebo části chráněné pojistným ventilem, včetně potrubí a fitinků, ve kterých je CNG pod tlakem vyšším než 450 kPa, a to až do 3 000 kPa (3 MPa).

Třída 4

Části v kontaktu s plynem vystavené tlaku nižšímu než 20 kPa.

Součást se může skládat z několika částí, přičemž každá část je zařazena do své vlastní třídy, pokud jde o maximální pracovní tlak a funkci.

2.1   „Tlakem“ se rozumí relativní tlak vzhledem k atmosférickému tlaku, není-li uvedeno jinak.

2.1.1

„Servisním tlakem“ se rozumí ustálený tlak při rovnoměrné teplotě plynu 15 °C.

2.1.2

„Zkušebním tlakem“ se rozumí tlak, kterému je součást vystavena při schvalovacích zkouškách.

2.1.3

„Pracovním tlakem“ se rozumí maximální tlak, na který je součást navržena a který je základem pro určování pevnosti dotyčné součásti.

2.1.4

„Provozní teplotou“ se rozumí maximální hodnoty teplotních rozsahů, které jsou uvedeny v příloze 5O, při nichž je zajištěno bezpečné a správné fungování zvláštní součásti a pro které byla součást navržena a schválena.

2.2   „Zvláštní součástí“ se rozumí:

a)

nádrž (nebo tlaková láhev);

b)

příslušenství namontované na tlakové láhvi;

c)

regulátor tlaku;

d)

automatický ventil;

e)

ruční ventil,

f)

ústrojí přívodu plynu;

g)

nastavovač průtoku plynu;

h)

ohebné palivové vedení;

i)

pevné palivové vedení;

j)

plnicí jednotka nebo hrdlo;

k)

zpětný ventil nebo jednosměrný ventil;

l)

přetlakový ventil (odpouštěcí ventil);

m)

přetlakové zařízení (spouštěné teplotou);

n)

filtr;

o)

snímač/ukazatel tlaku nebo teploty;

p)

přepadový ventil;

q)

servisní ventil;

r)

elektronická řídicí jednotka;

s)

plynotěsná skříň;

t)

fitink;

u)

odvětrávací hadice;

v)

přetlakové zařízení (spouštěného tlakem).

2.2.1   Mnoho z výše uvedených součástí lze kombinovat nebo vzájemně smontovat jako „multifunkční součást“.

Obr. 1-1

Průtokové schéma pro klasifikaci součástí pro CNG

Image

Obr. 1-2

Zkoušky, které se použijí pro jednotlivé třídy součástí (mimo tlakové láhve)

Zkouška provozních vlastností

Přetlak. zkouška pevnosti

Zkouška těsnosti

(vnější)

Zkouška těsnosti

(vnitřní)

Zkouška trvanlivosti v nepřetrž. provozu

Odolnost proti korozi

Stárnutí v ozon. prostředí

Slučitelnost s CNG

Odolnost proti otřesům

Odolnost proti suchému teplu

 

Příloha 5A

Příloha 5B

Příloha 5C

Příloha 5L

Příloha 5E

Příloha 5G

Příloha 5D

Příloha 5N

Příloha 5F

Třída 0

X

X

A

A

X

X

X

X

X

Třída 1

X

X

A

A

X

X

X

X

X

Třída 2

X

X

A

A

X

A

X

X

A

Třída 3

X

X

A

A

X

X

X

X

X

Třída 4

O

O

O

O

X

A

X

O

A

X

=

použije se

O

=

nepoužije se

A

=

případně se použije

2.3   „Nádrží“ (nebo tlakovou lahví) se rozumí jakákoli nádoba použitá pro skladování stlačeného zemního plynu.

2.3.1   Nádrž může být v provedení:

CNG-1 celokovová;

CNG-2 kovová vložka vyztužená spojitým vláknem impregnovaným pryskyřicí (obručovitě ovinutá);

CNG-3 kovová vložka vyztužená spojitým vláknem impregnovaným pryskyřicí (plně ovinutá);

CNG-4 spojité vlákno impregnované pryskyřicí s nekovovou vložkou (plně kompozitní).

2.4   „Typem nádrže“ se rozumí nádrže, které se neliší z hlediska rozměrových a materiálových charakteristik, jak jsou popsány v příloze 3.

2.5   „Příslušenstvím namontovaným na nádrži“ se rozumí zejména následující součásti, a to buď samostatné, nebo kombinované, pokud jsou připevněny k nádrži:

2.5.1

ruční ventil;

2.5.2

snímač/ukazatel tlaku;

2.5.3

přetlakový ventil (odpouštěcí ventil);

2.5.4

přetlakové zařízení (spouštěné teplotou);

2.5.5

automatický ventil tlakové láhve;

2.5.6

přepadový ventil;

2.5.7

plynotěsná skříň.

2.6   „Ventilem“ se rozumí zařízení, kterým lze řídit průtok média.

2.7   „Automatickým ventilem“ se rozumí ventil, který není ovládán ručně.

2.8   „Automatickým ventilem tlakové láhve“ se rozumí automatický ventil napevno připevněný k tlakové láhvi, který řídí průtok plynu do palivového systému. Automatický ventil tlakové láhve se též nazývá dálkově ovládaný servisní ventil.

2.9   „Zpětným ventilem“ se rozumí automatický ventil, který plynu umožňuje průtok pouze jedním směrem.

2.10   „Přepadovým ventilem“ (zařízením omezujícím nadměrný průtok) se rozumí zařízení, které automaticky uzavírá nebo omezuje průtok plynu, když průtok přesáhne stanovenou konstrukční hodnotu.

2.11   „Ručním ventilem“ se rozumí ručně ovládaný ventil napevno připevněný k tlakové láhvi.

2.12   „Přetlakovým ventilem (odpouštěcím ventilem)“ se rozumí zařízení, které zabraňuje překročení předem nastaveného protitlaku.

2.13   „Servisním ventilem“ se rozumí uzavírací ventil, který je uzavřen pouze během provádění údržby vozidla.

2.14   „Filtrem“ se rozumí ochranná síťka, která odstraňuje cizorodé nečistoty z proudu plynu.

2.15   „Fitinkem“ se rozumí spojovací materiál použitý v systému potrubí nebo hadic.

2.16   Palivová vedení

2.16.1

„Ohebným palivovým vedením“ se rozumí pružné potrubí nebo hadice, kterými proudí zemní plyn.

2.16.2

„Pevným palivovým vedením“ se rozumí potrubí, které za běžného provozu není určeno k ohybu a kterým proudí zemní plyn.

2.17   „Ústrojím přívodu plynu“ se rozumí zařízení pro přívod plynného paliva do sacího potrubí motoru (karburátor nebo vstřikovač).

2.17.1

„Směšovačem plyn/vzduch“ se rozumí zařízení pro směšování plynného paliva a nasávaného vzduchu pro motor.

2.17.2

„Vstřikovačem plynu“ se rozumí zařízení pro přívod plynného paliva do motoru nebo přidruženého sacího systému.

2.18   „Nastavovačem průtoku plynu“ se rozumí zařízení omezující průtok plynu, které je namontováno ve směru toku plynu za regulátorem tlaku a které řídí průtok plynu do motoru.

2.19   „Plynotěsnou skříní“ se rozumí zařízení, které odvětrává unikající plyn mimo vozidlo, včetně hadice pro odvětrávání plynu.

2.20   „Ukazatelem tlaku“ se rozumí tlakové zařízení, které indikuje tlak plynu.

2.21   „Regulátorem tlaku“ se rozumí zařízení, které se používá k řízení tlaku plynného paliva přiváděného do motoru.

2.22   „Přetlakovým zařízením (PRD) (spouštěným teplotou)“ se rozumí zařízení na jedno použití, které se spouští nadměrnou teplotou a které odvádí plyn, aby se zabránilo roztržení tlakové láhve.

2.23   „Plnicí jednotkou nebo hrdlem“ se rozumí zařízení, které je namontováno vně nebo uvnitř vozidla (motorový prostor) a které se používá k plnění nádrže na čerpací stanici.

2.24   „Elektronickou řídicí jednotkou (pro CNG)“ se rozumí zařízení, které řídí spotřebu plynu motorem a jiné parametry motoru, a rovněž samočinně uzavírá automatický ventil, pokud je to z důvodů bezpečnosti nutné.

2.25   „Typem součástí“ uvedených v předchozích bodech 2.6. až 2.23. se rozumí součásti, které se neliší v základních ohledech, jako jsou materiály, pracovní tlak a provozní teploty.

2.26   „Typem elektronické řídicí jednotky“ uvedené v bodě 2.24. se rozumí součásti, které se neliší v základních ohledech, jako jsou základní principy softwaru, s výjimkou drobných změn.

2.27   „Přetlakovým zařízením (PRD) (spouštěným tlakem) (toto zařízení bývá někdy označováno jako „burst disc“)“ se rozumí jedno zařízení na jedno použití, které se spouští nadměrným tlakem a zabraňuje překročení předem nastaveného protitlaku.

ČÁST I

SCHVALOVÁNÍ TYPU ZVLÁŠTNÍCH SOUČÁSTÍ MOTOROVÝCH VOZIDEL, KTERÁ VE SVÉM POHONNÉM SYSTÉMU POUŽÍVAJÍ STLAČENÝ ZEMNÍ PLYN (CNG)

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ TYPU

3.1   Žádost o schválení zvláštních součástí nebo multifunkční součásti podává držitel obchodního názvu nebo značky nebo jeho pověřený zástupce.

3.2   Žádost musí být doprovázena níže uvedenými doklady v trojím vyhotovení a těmito údaji:

3.2.1

popis vozidla zahrnující všechny příslušné údaje uvedené v příloze 1 A tohoto předpisu;

3.2.2

podrobný popis typu zvláštní součásti;

3.2.3

dostatečně podrobný výkres zvláštní součásti ve vhodném měřítku;

3.2.4

ověření shody se specifikacemi předepsanými v bodě 6 tohoto předpisu.

3.3   Na žádost technické zkušebny zodpovědné za provádění zkoušek pro schválení typu se poskytnou vzorky zvláštní součásti. Na vyžádání se poskytnou dodatečné vzorky (maximálně 3).

3.3.1   Během předsériové výroby nádrží se [n] (2) nádrží z každých 50 kusů (kvalifikační množství) podrobí nedestruktivním zkouškám dle přílohy 3.

4.   ZNAČENÍ

4.1   Vzorek zvláštní součásti předložený ke schválení musí být označen obchodním názvem nebo značkou výrobce a typem, včetně označení provozních teplot (podle potřeby „M“ nebo „C“ pro mírné nebo nízké teploty); a v případě ohebných hadic také měsícem a rokem výroby; toto značení musí být jasně čitelné a nesmazatelné.

4.2   Na všech součástech musí být dostatek místa pro umístění značky schválení typu; toto umístění musí být vyznačeno na výkresech uvedených v bodě 3.2.3 výše.

4.3   Každá nádrž musí také nést typový štítek s jasně čitelnými a nesmazatelně provedenými následujícími údaji:

a)

výrobní číslo;

b)

objem v litrech;

c)

označení „CNG“;

d)

provozní tlak / zkušební tlak [MPa];

e)

hmotnost (kg);

f)

rok a měsíc schválení typu (např. 96/01);

g)

značka schválení typu podle bodu 5.4.

5.   SCHVÁLENÍ TYPU

5.1   Pokud vzorky součásti předložené ke schválení splňují požadavky bodů 6.1 až 6.11 tohoto předpisu, bude schválení typu součásti uděleno.

5.2   Každému schválenému typu součásti nebo multifunkční součásti se přidělí číslo schválení. Jeho prvé dvě číslice (v současnosti 00 pro předpis v jeho původním znění) označují sérii změn, která zahrnuje nejnovější významné technické změny provedené v předpisu v době vydání schválení. Tatáž smluvní strana nesmí přidělit totožný alfanumerický kód jinému typu součásti.

5.3   Oznámení o vydání, odmítnutí nebo rozšíření schválení typu součásti pro CNG podle tohoto předpisu se sdělí smluvním stranám dohody, které používají tento předpis, na formuláři, který musí odpovídat vzoru v příloze 2B tohoto předpisu.

5.4   Na všechny součásti odpovídající typu schválenému podle tohoto předpisu se – kromě značky předepsané v bodech 4.1 a 4.3 – viditelně a na místě uvedeném v bodě 4.2 výše umístí mezinárodní značka schválení typu, jež má tyto části:

5.4.1

kružnice, v níž je písmeno „E“ následované rozlišovacím číslem země, která schválení udělila (3);

5.4.2

číslo tohoto předpisu, po němž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení, to vše vpravo od kružnice stanovené v bodě 5.4.1. Číslo schválení se skládá z čísla schválení typu součásti, které je uvedeno na osvědčení vyhotoveném pro daný typ (viz bod 5.2 a přílohu 2B), před kterým jsou uvedeny dvě číslice označující pořadí nejnovější série změn tohoto předpisu.

5.5   Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná.

5.6   Příloha 2A tohoto předpisu uvádí příklady provedení výše uvedené značky schválení typu.

6.   SPECIFIKACE SOUČÁSTÍ PRO CNG

6.1   Obecná ustanovení

6.1.1   Zvláštní součásti vozidel, která ve svém pohonném systému používají CNG, musí fungovat správně a bezpečně, jak stanoví tento předpis.

Materiály součástí, které jsou v kontaktu s CNG, musí být s CNG slučitelné (viz příloha 5D).

Části dané součásti, jejichž správná a bezpečná funkce může být ovlivněna CNG, vysokým tlakem nebo otřesy, musí být podrobeny příslušným zkušebním postupům popsaným v přílohách tohoto předpisu. Zejména musí být splněna ustanovení bodů 6.2 až 6.11.

Zvláštní součásti vozidel používajících ve svém pohonném systému CNG musí být v souladu s příslušnými požadavky na elektromagnetickou kompatibilitu (EMC) podle předpisu č. 10, série změn 02, nebo předpisu rovnocenného.

6.2   Ustanovení pro nádrže

6.2.1   Nádrže na CNG musí být typu schváleného podle ustanovení přílohy 3 tohoto předpisu.

6.3   Ustanovení pro součásti namontované na nádrži

6.3.1   Nádrž musí být vybavena alespoň následujícími součástmi, které mohou být buď samostatné, nebo kombinované:

6.3.1.1

ruční ventil;

6.3.1.2

automatický ventil tlakové láhve;

6.3.1.3

přetlakové zařízení;

6.3.1.4

zařízení omezující nadměrný průtok.

6.3.2   Nádrž může být v případě potřeby vybavena plynotěsnou skříní.

6.3.3   Součásti uvedené v bodech 6.3.1 až 6.3.2 musí být typu schváleného podle ustanovení přílohy 4 tohoto předpisu.

6.4–6.11   Ustanovení pro jiné součásti

Uvedené součásti musí být typu schváleného podle ustanovení příloh, jež uvádí tato tabulka:

Bod

Součást

Příloha

6.4

Automatický ventil

Zpětný ventil (nebo jednosměrný ventil)

Přetlakový ventil

Přetlakové zařízení (spouštěné teplotou)

Přepadový ventil

Přetlakové zařízení (spouštěné tlakem)

4A

6.5

Ohebné palivové vedení/hadice

4B

6.6

Filtr CNG

4C

6.7

Regulátor tlaku

4D

6.8

Snímače tlaku a teploty

4E

6.9

Plnicí jednotka nebo hrdlo

4F

6.10

Nastavovač průtoku plynu a směšovač plyn/vzduch nebo vstřikovač

4G

6.11

Elektronická řídicí jednotka

4H

7.   ZMĚNY TYPU SOUČÁSTI PRO CNG A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU

7.1   Každá změna typu součásti pro CNG se oznamuje správnímu útvaru, který schválení typu udělil. Příslušný útvar potom může buď:

7.1.1

být toho názoru, že je nepravděpodobné, že by provedené změny měly znatelný negativní účinek, a že je dotyčná součást nadále v souladu s požadavky, nebo

7.1.2

rozhodnout, zda musí příslušný orgán provést částečné nebo úplné opakování zkoušek.

7.2   Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením příslušných změn se sdělí smluvním stranám dohody, které používají tento předpis, postupem stanoveným výše v bodě 5.3.

7.3   Příslušný orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí pořadové číslo každému formuláři sdělení vypracovanému pro takové rozšíření.

8.   (nepřiděleno)

9.   SHODNOST VÝROBY

Shodnost výrobních postupů musí být v souladu s postupy uvedenými v příloze 2 dohody (dokument E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev. 2), přičemž platí následující požadavky:

9.1

Každá nádrž se zkouší při minimálním tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku v souladu s pravidly v příloze 3 tohoto předpisu.

9.2

Zkoušky na roztržení hydraulickým tlakem podle bodu 3.2 přílohy 3 se provádí pro každou výrobní sérii sestávající z maximálně 200 nádrží vyrobených ze stejné dávky surovin.

9.3

Každá sestava ohebného palivového vedení, která se použije pro vysoký či střední tlak (třída 0, 1) podle klasifikace popsané v bodě 2 tohoto předpisu, se zkouší při dvojnásobku pracovního tlaku.

10.   POSTIHY ZA NESHODNOU VÝROBU

10.1   Schválení udělené pro určitý typ součásti podle tohoto předpisu může být odebráno, pokud nejsou splněny požadavky stanovené výše v bodě 9.

10.2   Pokud některá smluvní strana dohody, která používá tento předpis, odejme schválení, které předtím vydala, je povinna o této skutečnosti neprodleně informovat ostatní smluvní strany dohody, které používají tento předpis, a to s použitím formuláře, který musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze 2B tohoto předpisu.

11.   (nepřiděleno)

12.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení definitivně ukončí výrobu typu součásti, který byl schválen podle tohoto předpisu, je povinen informovat o tom orgán, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení uvedený orgán informuje ostatní strany dohody, které používají tento předpis, a to sdělením na formuláři, který musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze 2B tohoto předpisu.

13.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ZODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ ZKOUŠEK PRO SCHVÁLENÍ TYPU, NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ÚTVARŮ

Smluvní strany dohody, které používají tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace Spojených národů názvy a adresy technických zkušeben zodpovědných za provádění zkoušek pro schválení typu, jakož i správních útvarů, které schválení udělují a kterým mají být zasílány formuláře osvědčující vydání, rozšíření, odmítnutí nebo odebrání schválení typu vydané v jiných zemích.

ČÁST II

SCHVALOVÁNÍ VOZIDEL S OHLEDEM NA ZÁSTAVBU ZVLÁŠTNÍCH SOUČÁSTÍ SCHVÁLENÉHO TYPU PRO POUŽITÍ STLAČENÉHO ZEMNÍHO PLYNU (CNG) V JEJICH POHONNÉM SYSTÉMU

14.   DEFINICE

14.1   Pro účely části II tohoto předpisu se:

14.1.1

„schválením typu vozidla“ rozumí schválení typu vozidla kategorie M nebo N, pokud jde o jeho systém CNG montovaný jako původní vybavení pro použití v pohonném systému;

14.1.2

„typem vozidla“ rozumí vozidla vybavená zvláštními součástmi pro použití CNG v jejich pohonných systémech, která se neliší z hlediska následujících podmínek:

14.1.2.1

výrobce;

14.1.2.2

typové označení stanovené výrobcem;

14.1.2.3

základní aspekty návrhu a konstrukce:

14.1.2.3.1

podvozek / podlahový panel (zřejmé a základní rozdíly),

14.1.2.3.2

zástavba zařízení pro CNG (zřejmé a základní rozdíly);

14.1.3

„systémem CNG“ rozumí sestava součástí (nádrž/nádrže nebo tlaková láhev / tlakové láhve, ventily, ohebná palivová vedení atd.) a spojovacích částí (pevná palivová vedení, fitinky atd.) montovaných do motorových vozidel, která ve svém pohonném systému používají CNG.

15.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ TYPU

15.1   Žádost o schválení typu vozidla s ohledem na zástavbu zvláštních součástí pro použití stlačeného zemního plynu v pohonném systému podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

15.2   Žádost musí být doprovázena těmito doklady v trojím vyhotovení: popis vozidla včetně všech příslušných údajů uvedených v příloze 1B tohoto předpisu.

15.3   Vozidlo reprezentativní pro typ vozidla, který má být schválen, se předá technické zkušebně, která provádí zkoušky pro schválení typu.

16.   SCHVÁLENÍ TYPU

16.1   Pokud je vozidlo dodané ke schválení podle tohoto předpisu vybaveno všemi potřebnými zvláštními součástmi pro použití stlačeného zemního plynu ve jeho pohonném systému a splňuje-li požadavky bodu 17 níže, schválení tohoto typu vozidla se udělí.

16.2   Každému schválenému typu vozidla se přidělí číslo schválení. Jeho prvé dvě číslice označují sérii změn, která zahrnuje nejnovější významné technické změny tohoto předpisu, provedené k datu vydání schválení.

16.3   Oznámení o vydání, odmítnutí nebo rozšíření schválení typu vozidla používajícího CNG podle tohoto předpisu se sdělí smluvním stranám dohody, které používají tento předpis, na formuláři, který musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze 2D tohoto předpisu.

16.4   Na všechny typy vozidel schválené podle tohoto předpisu se viditelně a na snadno přístupném místě stanoveném ve formuláři schválení typu uvedeném v bodě 16.2 umístí mezinárodní značka schválení typu, jež má tyto části:

16.4.1

kružnice, v níž je písmeno „E“ následované rozlišovacím číslem země, která schválení udělila (4);

16.4.2

číslo tohoto předpisu, po němž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení, to vše vpravo od kružnice stanovené v bodě 16.4.1.

16.5   Pokud se vozidlo shoduje s vozidlem schváleným podle jednoho nebo několika jiných předpisů připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, není v takovém případě nutno opakovat symbol předepsaný v bodě 16.4.1; v takovém případě se čísla předpisu a schválení, jakož i další symboly všech předpisů, podle kterých bylo schválení uděleno v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, umístí do svislých sloupců vpravo od symbolu předepsaného v bodě 16.4.1.

16.6   Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná.

16.7   Značka schválení typu musí být umístěna na typovém štítku vozidla nebo v jeho blízkosti.

16.8   Příloha 2C tohoto předpisu uvádí příklady provedení uvedené značky schválení typu.

17.   POŽADAVKY NA ZÁSTAVBU ZVLÁŠTNÍCH SOUČÁSTÍ PRO POUŽITÍ STLAČENÉHO ZEMNÍHO PLYNU V POHONNÉM SYSTÉMU VOZIDLA

17.1   Obecné

17.1.1   Systém CNG vozidla musí fungovat správně a bezpečně za pracovního tlaku a provozních teplot, pro které byl navržen a schválen.

17.1.2   Všechny součásti systému musí mít schválení typu podle části I tohoto předpisu jako jednotlivé části.

17.1.3   Materiály použité v systému musí být vhodné pro použití s CNG.

17.1.4   Všechny součásti systému musí být řádně upevněny.

17.1.5   Systém CNG nesmí vykazovat žádné netěsnosti, tj. musí zůstat bez bublin po dobu 3 minut.

17.1.6   Zástavba systému CNG musí být provedena tak, aby systém byl co nejlépe chráněn před poškozením, jako je poškození způsobené pohyblivými součástmi vozidla, srážkou, štěrkem, nakládáním či vykládáním vozidla nebo posunutím nákladu.

17.1.7   K systému CNG nesmí být připojena žádná zařízení kromě těch, která jsou naprosto nezbytná pro správné fungování motoru motorového vozidla.

17.1.7.1   Aniž je dotčen bod 17.1.7, mohou být vozidla vybavena systémem topení pro vytápění prostoru pro cestující a/nebo nákladního prostoru, který je připojen k systému CNG.

17.1.7.2   Systém topení uvedený v bodě 17.1.7.1 bude povolen, pokud je podle názoru technických zkušeben zodpovědných za provádění schvalování typu přiměřeně chráněn a požadované fungování normálního systému CNG není ovlivněno.

17.1.8   Označení vozidel poháněných CNG a spadajících do kategorií M2 a M3 (5).

17.1.8.1   Vozidla kategorií M2 a M3 vybavená systémem CNG jsou označena štítkem stanoveným v příloze 6.

17.1.8.2   Štítek musí být připevněn vpředu a vzadu na vozidle kategorie M2 nebo M3 a na vnější straně pravých dveří.

17.2   Další požadavky

17.2.1   Žádná součást systému CNG, včetně jakýchkoli ochranných materiálů, které tvoří část dané součásti, nesmí přesahovat obrys vozidla, s výjimkou plnicí jednotky, pokud v místě svého upevnění nepřesahuje obrys vozidla o více než 10 mm.

17.2.2   Žádná součást systému CNG nesmí být umístěna blíže než 100 mm od výfuku nebo obdobného zdroje tepla, pokud není patřičně chráněna proti teplu.

17.3   Systém CNG

17.3.1   Systém CNG obsahuje alespoň následující součásti:

17.3.1.1

nádrž/nádrže nebo tlakovou láhev / tlakové láhve;

17.3.1.2

ukazatel tlaku nebo hladiny paliva;

17.3.1.3

přetlakové zařízení (spouštěné teplotou);

17.3.1.4

automatický ventil tlakové láhve;

17.3.1.5

ruční ventil;

17.3.1.6

regulátor tlaku;

17.3.1.7

nastavovač průtoku plynu;

17.3.1.8

zařízení omezující nadměrný průtok;

17.3.1.9

ústrojí přívodu plynu;

17.3.1.10

plnicí jednotku nebo hrdlo;

17.3.1.11

ohebné palivové vedení;

17.3.1.12

pevné palivové vedení;

17.3.1.13

elektronickou řídicí jednotku;

17.3.1.14

fitinky;

17.3.1.15

plynotěsnou skříň u součástí, které jsou montovány uvnitř prostoru pro cestující a prostoru pro zavazadla. Pokud se plynotěsná skříň při požáru zničí, může být takovou skříní kryto přetlakové zařízení.

17.3.2   Systém CNG může zahrnovat také následující součásti:

17.3.2.1

zpětný ventil (nebo jednosměrný ventil);

17.3.2.2

přetlakový ventil;

17.3.2.3

filtr CNG;

17.3.2.4

snímač tlaku a/nebo teploty;

17.3.2.5

systém výběru paliva a elektrický systém;

17.3.2.6

přetlakové zařízení (PRD) (spouštěné tlakem).

17.3.3   Přídavný automatický ventil může být kombinován s regulátorem tlaku.

17.4   Zástavba nádrže

17.4.1   Nádrž musí být trvale namontována ve vozidle a nesmí být namontována v motorovém prostoru.

17.4.2   Nádrž musí být namontována tak, aby s výjimkou bodů upevnění nádrže/nádrží nedocházelo ke kontaktu kovu s kovem.

17.4.3   Když je vozidlo připraveno k použití, nesmí být palivová nádrž méně než 200 mm nad povrchem silnice.

17.4.3.1   Ustanovení bodu 17.4.3 se nepoužije, je-li nádrž přiměřeně chráněna vpředu a po stranách a žádná část nádrže není umístěna níže než uvedená ochranná konstrukce.

17.4.4   Palivová nádrž/nádrže nebo tlaková láhev / tlakové láhve musí být namontovány a upevněny tak, aby při plných nádržích mohla být absorbována následující zrychlení (aniž by došlo k poškození):

 

Vozidla kategorií M1 a N1:

a)

20 g ve směru pohybu,

b)

8 g vodorovně, kolmo ke směru pohybu.

 

Vozidla kategorií M2 a N2:

a)

10 g ve směru pohybu,

b)

5 g vodorovně, kolmo ke směru pohybu.

 

Vozidla kategorií M3 a N3:

a)

6,6 g ve směru pohybu,

b)

5 g vodorovně, kolmo ke směru pohybu.

Namísto praktických zkoušek lze použít výpočetní metodu, pokud žadatel o schválení může technické zkušebně uspokojivě prokázat její rovnocennost.

17.5   Příslušenství namontované na nádrži/nádržích nebo tlakové láhvi / tlakových láhvích

17.5.1   Automatický ventil

17.5.1.1   Automatický ventil tlakové láhve musí být namontován přímo na každé nádrži.

17.5.1.2   Automatický ventil tlakové láhve musí být ovládán tak, aby byl přívod paliva přerušen, když je motor vypnut, a to bez ohledu na polohu spínače zapalování, a musí zůstat uzavřen, pokud motor neběží. Pro diagnostiku je povolena prodleva v délce 2 sekund.

17.5.2   Přetlakové zařízení

17.5.2.1   Přetlakové zařízení (spouštěné teplotou) musí být namontováno na palivovou nádrž/nádrže takovým způsobem, aby mohlo odpouštět tlak do plynotěsné skříně, pokud dotyčná plynotěsná skříň splňuje požadavky bodu 17.5.5.

17.5.3   Přepadový ventil na nádrži

17.5.3.1   Na palivovou nádrž/nádrže musí být na automatickém ventilu tlakové láhve namontováno zařízení omezující nadměrný průtok.

17.5.4   Ruční ventil

17.5.4.1   Ruční ventil je pevně namontován na tlakovou láhev a může být integrován do automatického ventilu tlakové láhve.

17.5.5   Plynotěsná skříň pro nádrž/nádrže

17.5.5.1   Není-li palivová nádrž namontována vně vozidla, musí být k nádrži připevněna plynotěsná skříň překrývající armaturu nádrže a splňující požadavky bodů 17.5.5.2 až 17.5.5.5.

17.5.5.2   Plynotěsná skříň musí být volně propojena s ovzduším, v případě potřeby pomocí propojovací hadice a průchodky, které musí být odolné vůči CNG.

17.5.5.3.   Větrací otvor plynotěsné skříně nesmí ústit do podběhů kol, ani nesmí mířit na zdroj tepla, jako je např. výfuk.

17.5.5.4   Veškeré propojovací hadice a průchodky pro odvětrávání plynotěsné skříně na spodku karoserie motorového vozidla musí mít minimální světlost 450 mm2.

17.5.5.5   Skříň překrývající armaturu nádrže/nádrží a propojovací hadice musí být plynotěsné při tlaku 10 kPa bez jakýchkoli trvalých deformací. Za takových okolností lze připustit únik nepřesahující 100 cm3 za hodinu.

17.5.5.6   Propojovací hadice musí být upevněna svorkami nebo jiným způsobem k plynotěsné skříni a k průchodce, aby se zajistilo vytvoření plynotěsného spoje.

17.5.5.7   Plynotěsná skříň musí překrývat všechny součásti montované do prostoru pro zavazadla nebo pro cestující.

17.5.6   Přetlakové zařízení (spouštěné tlakem)

17.5.6.1   Přetlakové zařízení (spouštěné tlakem) se aktivuje a upouští plyn nezávisle na přetlakovém zařízení (spouštěném teplotou).

17.5.6.2   Přetlakové zařízení (spouštěné tlakem) musí být namontováno na palivovou nádrž takovým způsobem, aby mohlo odpouštět plyn do plynotěsné skříně, pokud dotyčná plynotěsná skříň splňuje požadavky bodu 17.5.5.

17.6   Pevná a ohebná palivová vedení

17.6.1   Pevná palivová vedení musí být vyrobena z bezešvého materiálu: buď z nerezavějící oceli, nebo z oceli s povrchovou úpravou odolnou proti korozi.

17.6.2.   Pevné palivové vedení lze nahradit ohebným palivovým vedením, je-li použito ve třídě 0, 1 nebo 2.

17.6.3   Ohebné palivové vedení musí splňovat požadavky přílohy 4B tohoto předpisu.

17.6.4   Pevná palivová vedení musí být upevněna tak, aby nebyla vystavena otřesům nebo pnutí.

17.6.5   Ohebná palivová vedení musí být upevněna tak, aby nebyla vystavena otřesům nebo pnutí.

17.6.6   V bodě upevnění musí být ohebná i pevná palivová vedení upevněna tak, aby nedocházelo ke kontaktu kovu s kovem.

17.6.7   Pevná a ohebná palivová plynová vedení nesmí být umístěna v místech pro přiložení zvedáku.

17.6.8   V průchodech musí být palivová vedení opatřena ochranným materiálem.

17.7   Fitinky nebo plynové spoje mezi součástmi

17.7.1   Pájené spoje a lisované spoje na principu „zaříznutí“ nejsou přípustné.

17.7.2   Potrubí z nerezavějící oceli se smí spojovat pouze fitinky z nerezavějící oceli.

17.7.3   Rozvodné bloky musí být vyrobeny z materiálu odolného proti korozi.

17.7.4   Pevná palivová vedení musí být spojena vhodnými spoji, např. dvoudílnými lisovanými spoji v ocelových rourách a spoji s těsnicími kužely na obou stranách.

17.7.5   Počet spojů musí být omezen na minimum.

17.7.6   Veškeré spoje musí být provedeny v místech, kde je možný přístup za účelem kontroly.

17.7.7   V prostoru pro cestující nebo v uzavřeném zavazadlovém prostoru nesmí být palivové vedení delší, než je nezbytně nutné, a vždy musí být chráněno plynotěsnou skříní.

17.7.7.1   Ustanovení bodu 17.7.7 se nepoužije na vozidla kategorií M2 nebo M3, u kterých jsou palivová vedení a spoje vybaveny pouzdrem, které je odolné proti CNG a je volně spojeno s ovzduším.

17.8   Automatický ventil

17.8.1   Na palivovém vedení může být namontován přídavný automatický ventil, a to co nejblíže k regulátoru tlaku.

17.9   Plnicí jednotka nebo hrdlo

17.9.1   Plnicí jednotka musí být zajištěna proti otáčení a chráněna proti nečistotám a vodě.

17.9.2   Je-li nádrž na CNG namontována v prostoru pro cestující nebo v uzavřeném (zavazadlovém) prostoru, musí být plnicí jednotka umístěna vně vozidla nebo v motorovém prostoru.

17.9.3   U vozidel tříd M1 a N1 musí plnicí jednotka (nádrž) odpovídat specifikacím v nákresu podle obrázku 1 přílohy 4F (6).

17.9.4   U vozidel třídy M2, M3, N2 a N3 musí plnící jednotka (nádrž) odpovídat specifikacím v nákresu podle obrázku 2 přílohy 4F nebo specifikacím v nákresu v obrázku 1 přílohy 4F.

17.10   Systém výběru paliva a elektrická instalace

17.10.1   Elektrické součásti systému CNG musí být chráněny proti přetížení.

17.10.2   Vozidla s několika palivovými systémy musí mít systém výběru paliva, aby se zajistilo, že do motoru není nikdy dodáván současně více než jeden druh paliva po dobu delší než 5 sekund. „Dvoupalivová“ vozidla, která používají pro zapalování směsi vzduch/plyn jako základní palivo naftu, jsou povolena v případech, kdy vozidla a jejich motory splňují povinné normy týkající se znečišťování ovzduší.

17.10.3   Elektrické spoje a součásti v plynotěsné skříni musí být konstruovány tak, aby nevznikaly žádné jiskry.

18.   SHODNOST VÝROBY

18.1   Shodnost výrobních postupů musí být v souladu s postupy uvedenými v příloze 2 dohody (dokument E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2).

19.   POKUTY ZA NESHODNOST VÝROBY

19.1   Schválení udělené určitému typu vozidla podle tohoto předpisu může být odebráno, pokud nejsou splněny požadavky uvedené v bodě 18.

19.2   Pokud některá smluvní strana dohody, která používá tento předpis, odejme schválení, které předtím vydala, je povinna o této skutečnosti neprodleně informovat ostatní smluvní strany dohody, které používají tento předpis, a to s použitím formuláře, který musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze 2D tohoto předpisu.

20.   ZMĚNA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA

20.1   Každá změna zástavby zvláštních součástí pro použití stlačeného zemního plynu v pohonném systému vozidla musí být oznámena správnímu útvaru, který typ vozidla schválil. Příslušný útvar potom může buď:

20.1.1

být toho názoru, že je nepravděpodobné, že by provedené změny měly znatelný negativní účinek, a že vozidlo je v každém případě nadále v souladu s požadavky, nebo

20.1.2

požadovat další zkušební protokol od technické zkušebny zodpovědné za provádění zkoušek.

20.2   Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením úpravy se sdělí stranám dohody, které používají tento předpis, a to na formuláři, který musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze 2D tohoto předpisu.

20.3   Příslušný orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí tomuto rozšíření pořadové číslo a informuje o něm ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které používají tento předpis, a to na formuláři, který musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze 2D tohoto předpisu.

21.   UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení definitivně ukončí výrobu typu vozidla, který byl schválen podle tohoto předpisu, je povinen o této skutečnosti informovat orgán, který schválení udělil. Po obdržení příslušného sdělení uvedený orgán informuje ostatní smluvní strany dohody, které používají tento předpis, a to sdělením na formuláři, který musí odpovídat vzoru uvedenému v příloze 2D tohoto předpisu.

22.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ZODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ ZKOUŠEK PRO SCHVÁLENÍ TYPU, NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ÚTVARŮ

Smluvní strany dohody, které používají tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace Spojených národů názvy a adresy technických zkušeben zodpovědných za provádění zkoušek pro schválení typu, jakož i správních útvarů, které schválení udělují a kterým mají být zasílány formuláře osvědčující vydání, rozšíření, odmítnutí nebo odebrání schválení typu vydané v jiných zemích.


(1)  Jak stanoví plné znění usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), příloha 7 (dokument TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend. 2 ve znění změny č. 4).

(2)  Upřesněte.

(3)  1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (neobsazeno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (neobsazeno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (neobsazeno), 34 pro Bulharsko, 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (neobsazeno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, 41 (neobsazeno), 42 pro Evropské společenství (schválení udělují členské státy, přičemž použijí svůj příslušný symbol EHK), 43 pro Japonsko, 44 (neobsazeno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jihoafrickou republiku, 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu, 51 pro Korejskou republiku, 52 pro Malajsii, 53 pro Thajsko, 54 (neobsazeno), 55 (neobsazeno), 56 pro Černou Horu. Následující čísla budou přidělena dalším zemím chronologicky v pořadí, v jakém ratifikují Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v pořadí, v jakém k uvedené dohodě přistoupí. Takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů smluvním stranám dohody.

(4)  1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (neobsazeno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (neobsazeno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (neobsazeno), 34 pro Bulharsko, 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (neobsazeno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, 41 (neobsazeno), 42 pro Evropské společenství (schválení udělují členské státy, přičemž použijí svůj příslušný symbol EHK), 43 pro Japonsko, 44 (neobsazeno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jihoafrickou republiku, 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu, 51 pro Korejskou republiku, 52 pro Malajsii, 53 pro Thajsko, 54 (neobsazeno), 55 (neobsazeno), 56 pro Černou Horu. Následující čísla budou přidělena dalším zemím chronologicky v pořadí, v jakém ratifikují Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v pořadí, v jakém k uvedené dohodě přistoupí. Takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů smluvním stranám dohody.

(5)  Jak je definováno v příloze 7 Konsolidované rezoluce o konstrukci vozidel (R.E.3) (TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2).

(6)  Jak je definováno v příloze 7 Konsolidované rezoluce o konstrukci vozidel (R.E.3) (TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2).


PŘÍLOHA 1A

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY SOUČÁSTÍ PRO CNG

1.

(nepřiděleno)

1.2.4.5.1

Popis systému:

1.2.4.5.2

Regulátor/regulátory tlaku: ano/ne (1)

1.2.4.5.2.1

Model/modely: …

1.2.4.5.2.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.2.5

Výkresy: …

1.2.4.5.2.6

Počet hlavních seřizovacích bodů: …

1.2.4.5.2.7

Popis způsobu seřizování pomocí hlavních seřizovacích bodů: …

1.2.4.5.2.8

Počet seřizovacích bodů chodu naprázdno: …

1.2.4.5.2.9

Popis způsobu seřizování pomocí seřizovacích bodů chodu naprázdno: …

1.2.4.5.2.10

Jiné možnosti seřizování: zda existují a jaké jsou (popis a výkresy):

1.2.4.5.2.11

Pracovní tlak/tlaky (2): … kPa

1.2.4.5.2.12

Materiál: …

1.2.4.5.2.13

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.3

Směšovač plyn/vzduch: ano/ne (1)

1.2.4.5.3.1

Počet: …

1.2.4.5.3.2

Model/modely: …

1.2.4.5.3.3

Typ/typy: …

1.2.4.5.3.4

Výkresy: …

1.2.4.5.3.5

Možnosti seřizování: …

1.2.4.5.3.6

Pracovní tlak/tlaky (2): … kPa

1.2.4.5.3.7

Materiál: …

1.2.4.5.3.8

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.4

Nastavovač průtoku plynu: ano/ne (1)

1.2.4.5.4.1

Počet: …

1.2.4.5.4.2

Model/modely: …

1.2.4.5.4.3

Typ/typy: …

1.2.4.5.4.4

Výkresy: …

1.2.4.5.4.5

Možnosti seřizování (popis)

1.2.4.5.4.6

Pracovní tlak/tlaky (2): … kPa

1.2.4.5.4.7

Materiál: …

1.2.4.5.4.8

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.5

Vstřikovač/vstřikovač plynu: ano/ne (1)

1.2.4.5.5.1

Model/modely: …

1.2.4.5.5.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.5.3

Označení: …

1.2.4.5.5.4

Pracovní tlak/tlaky (2): … kPa

1.2.4.5.5.5

Montážní výkresy: …

1.2.4.5.5.6

Materiál: …

1.2.4.5.5.7

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.6

Elektronická řídicí jednotka (pro CNG): ano/ne (1)

1.2.4.5.6.1

Model/modely: …

1.2.4.5.6.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.6.3

Možnosti seřizování: …

1.2.4.5.6.4

Základní principy softwaru: …

1.2.4.5.6.5

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.7

Nádrž/nádrže nebo tlaková láhev útlakové láhve na CNG: ano/ne (1)

1.2.4.5.7.1

Model/modely: …

1.2.4.5.7.2

Typ/typy (přiložte výkresy): …

1.2.4.5.7.3

Kapacita: … litry

1.2.4.5.7.4

Montážní výkresy pro nádrž: …

1.2.4.5.7.5

Rozměry: …

1.2.4.5.7.6

Materiál: …

1.2.4.5.8

Příslušenství nádrže na CNG

1.2.4.5.8.1

Ukazatel tlaku: ano/ne (1)

1.2.4.5.8.1.1

Model/modely: …

1.2.4.5.8.1.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.8.1.3

Princip funkce: plovák/jiný (1) (přiložte popis nebo výkresy) …

1.2.4.5.8.1.4

Pracovní tlak/tlaky (2): … MPa

1.2.4.5.8.1.5

Materiál: …

1.2.4.5.8.1.6

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.8.2

Přetlakový ventil (odpouštěcí ventil): ano/ne (1)

1.2.4.5.8.2.1

Model/modely: …

1.2.4.5.8.2.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.8.2.3

Pracovní tlak/tlaky (2): … MPa

1.2.8.5.8.2.4

Materiál: …

1.2.4.5.8.2.5

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.8.3

Automatický ventil tlakové láhve

1.2.4.5.8.3.1

Model/modely: …

1.2.4.5.8.3.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.8.3.3

Pracovní tlak/tlaky (2): … MPa

1.2.4.5.8.3.4

Materiál: …

1.2.4.5.8.3.5

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.8.4

Přepadový ventil: ano/ne (1)

1.2.4.5.8.4.1

Model/modely: …

1.2.4.5.8.4.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.8.4.3

Pracovní tlak/tlaky (2): … MPa

1.2.4.5.8.4.4

Materiál: …

1.2.4.5.8.4.5

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.8.5

Plynotěsná skříň: ano/ne (1)

1.2.4.5.8.5.1

Model/modely: …

1.2.4.5.8.5.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.8.5.3

Pracovní tlak/tlaky (2): … MPa

1.2.4.5.8.5.4

Materiál: …

1.2.4.5.8.5.5

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.8.6

Ruční ventil: ano/ne (1)

1.2.4.5.8.6.1

Model/modely: …

1.2.4.5.8.6.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.8.6.3

Výkresy: …

1.2.4.5.8.6.4

Pracovní tlak/tlaky (2): … MPa

1.2.4.5.8.6.5

Materiál: …

1.2.4.5.8.6.6

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.9

Přetlakové zařízení (spouštěné teplotou): ano/ne (1)

1.2.4.5.9.1

Model/modely: …

1.2.4.5.9.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.9.3

Popis a výkresy: …

1.2.4.5.9.4

Teplota aktivace (2): … °C

1.2.4.5.9.5

Materiál: …

1.2.4.5.9.6

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.10

Plnicí jednotka nebo hrdlo: ano/ne (1)

1.2.4.5.10.1

Model/modely: …

1.2.4.5.10.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.10.3

Pracovní tlak/tlaky (2): … MPa

1.2.4.5.10.4

Popis a výkresy: …

1.2.4.5.10.5

Materiál: …

1.2.4.5.10.6

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.11

Ohebná palivová vedení: ano/ne (1)

1.2.4.5.11.1

Model/modely: …

1.2.4.5.11.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.11.3

Popis: …

1.2.4.5.11.4

Pracovní tlak/tlaky (2): … kPa

1.2.4.5.11.5

Materiál: …

1.2.4.5.11.6

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.12

Snímač/snímač tlaku a teploty: ano/ne (1)

1.2.4.5.12.1

Model/modely: …

1.2.4.5.12.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.12.3

Popis: …

1.2.4.5.12.4

Pracovní tlak/tlaky (2): … kPa

1.2.4.5.12.5

Materiál: …

1.2.4.5.12.6

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.13

Filtr/filtry CNG: ano/ne (1)

1.2.4.5.13.1

Model/modely: …

1.2.4.5.13.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.13.3

Popis: …

1.2.4.5.13.4

Pracovní tlak/tlaky (2): … kPa

1.2.4.5.13.5

Materiál: …

1.2.4.5.13.6

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.14

Zpětný nebo jednosměrný ventil/ventily: ano/ne (1)

1.2.4.5.14.1

Model/modely: …

1.2.4.5.14.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.14.3

Popis: …

1.2.4.5.14.4

Pracovní tlak/tlaky (2): … kPa

1.2.4.5.14.5

Materiál: …

1.2.4.5.14.6

Provozní teploty (2): … °C

1.2.4.5.15

Přípojka systému topení k systému CNG: ano/ne (1)

1.2.4.5.15.1

Model/modely: …

1.2.4.5.15.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.15.3

Popis a montážní výkresy: …

1.2.4.5.16

Přetlakové zařízení (spouštěné tlakem): ano/ne (1)

1.2.4.5.16.1

Model/modely: …

1.2.4.5.16.2

Typ/typy: …

1.2.4.5.16.3

Popis a výkresy: …

1.2.4.5.16.4

Tlak aktivace (2): … MPa

1.2.4.5.16.5

Materiál: …

1.2.4.5.16.6

Provozní teploty (2): … °C

1.2.5

Systém chlazení: (kapalina/vzduch) (1)

1.2.5.1

Popis systému / výkresy s ohledem na systém CNG:


(1)  Nehodící se škrtněte.

(2)  Uveďte toleranci.


PŘÍLOHA 1B

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY VOZIDLA, MOTORU A SYSTÉMU SOUVISEJÍCÍHO S CNG

0.   POPIS VOZIDLA/VOZIDEL

0.1   Model: …

0.2   Typ/typy: …

0.3   Název a adresa výrobce: …

0.4   Typ/typy motoru a číslo/čísla schválení: …

1.   POPIS MOTORU/MOTORŮ

1.1   Výrobce: …

1.1.1   Kód/kódy výrobce motoru (jak jsou vyznačeny na motoru, nebo jiný způsob značení): …

1.2   Motor s vnitřním spalováním

1.2.3   (nepřiděleno)

1.2.4.5.1   (nepřiděleno)

1.2.4.5.2   Regulátor/regulátory tlaku:

1.2.4.5.2.1   Model/modely: …

1.2.4.5.2.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.2.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … kPa

1.2.4.5.2.4   Materiál: …

1.2.4.5.2.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.3   Směšovač plyn/vzduch: ano/ne (2)

1.2.4.5.3.1   Počet: …

1.2.4.5.3.2   Model/modely: …

1.2.4.5.3.3   Typ/typy: …

1.2.4.5.3.4   Pracovní tlak/tlaky (1): … kPa

1.2.4.5.3.5   Materiál: …

1.2.4.5.3.6   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.4   Nastavovač průtoku plynu: ano/ne (2)

1.2.4.5.4.1   Počet: …

1.2.4.5.4.2   Model/modely: …

1.2.4.5.4.3   Typ/typy: …

1.2.4.5.4.4   Pracovní tlak/tlaky (1): … kPa

1.2.4.5.4.5   Materiál: …

1.2.4.5.4.6   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.5   Vstřikovač/vstřikovače plynu: ano/ne (2)

1.2.4.5.5.1   Model/modely: …

1.2.4.5.5.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.5.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … kPa

1.2.4.5.5.4   Materiál: …

1.2.4.5.5.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.6   Elektronická řídicí jednotka pro CNG: ano/ne (2)

1.2.4.5.6.1   Model/modely: …

1.2.4.5.6.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.6.3   Základní principy softwaru: …

1.2.4.5.6.4   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.7   Nádrž/nádrže nebo tlaková láhev / tlakové láhve na CNG: ano/ne (2)

1.2.4.5.7.1   Model/modely: …

1.2.4.5.7.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.7.3   Kapacita: … litry

1.2.4.5.7.4   Číslo schválení: …

1.2.4.5.7.5   Rozměry: …

1.2.4.5.7.6   Materiál: …

1.2.4.5.8   Příslušenství nádrže na CNG:

1.2.4.5.8.1   Ukazatel tlaku:

1.2.4.5.8.1.1   Model/modely: …

1.2.4.5.8.1.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.8.1.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … MPa

1.2.4.5.8.1.4   Materiál: …

1.2.4.5.8.1.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.8.2   Přetlakový ventil (odpouštěcí ventil): ano/ne (2)

1.2.4.5.8.2.1   Model/modely: …

1.2.4.5.8.2.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.8.2.3   Provozní tlak (1): … MPa

1.2.4.5.8.2.4   Materiál: …

1.2.4.5.8.2.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.8.3   Automatický ventil / automatické ventily:

1.2.4.5.8.3.1   Model/modely: …

1.2.4.5.8.3.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.8.3.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … MPa

1.2.4.5.8.3.4   Materiál: …

1.2.4.5.8.3.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.8.4   Přepadový ventil: ano/ne (2)

1.2.4.5.8.4.1   Model/modely: …

1.2.4.5.8.4.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.8.4.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … MPa

1.2.4.5.8.4.4   Materiál: …

1.2.4.5.8.4.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.8.5   Plynotěsná skříň: ano/ne (2)

1.2.4.5.8.5.1   Model/modely: …

1.2.4.5.8.5.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.8.5.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … MPa

1.2.4.5.8.5.4   Materiál: …

1.2.4.5.8.5.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.8.6   Ruční ventil:

1.2.4.5.8.6.1   Model/modely: …

1.2.4.5.8.6.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.8.6.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … MPa

1.2.4.5.8.6.4   Materiál: …

1.2.4.5.8.6.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.9   Přetlakové zařízení (spouštěné teplotou): ano/ne (2)

1.2.4.5.9.1   Model/modely: …

1.2.4.5.9.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.9.3   Teplota aktivace (1): … °C

1.2.4.5.9.4   Materiál: …

1.2.4.5.9.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.10   Plnicí jednotka nebo hrdlo: ano/ne (2)

1.2.4.5.10.1   Model/modely: …

1.2.4.5.10.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.10.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … MPa

1.2.4.5.10.4   Materiál: …

1.2.4.5.10.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.11   Ohebná palivová vedení: ano/ne (2)

1.2.4.5.11.1   Model/modely: …

1.2.4.5.11.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.11.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … kPa

1.2.4.5.11.4   Materiál: …

1.2.4.5.11.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.12   Snímač/snímače tlaku a teploty: ano/ne (2)

1.2.4.5.12.1   Model/modely: …

1.2.4.5.12.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.12.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … kPa

1.2.4.5.12.4   Materiál: …

1.2.4.5.12.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.13   Filtr CNG: ano/ne (2)

1.2.4.5.13.1   Model/modely: …

1.2.4.5.13.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.13.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … kPa

1.2.4.5.13.4   Materiál: …

1.2.4.5.13.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.14   Zpětný nebo jednosměrný ventil/ventily: ano/ne (2)

1.2.4.5.14.1   Model/modely: …

1.2.4.5.14.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.14.3   Pracovní tlak/tlaky (1): … kPa

1.2.4.5.14.4   Materiál: …

1.2.4.5.14.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.15   Přípojka systému topení k systému CNG: ano/ne (2)

1.2.4.5.15.1   Model/modely: …

1.2.4.5.15.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.15.3   Popis a montážní výkresy: …

1.2.4.5.16   Přetlakové zařízení (spouštěné tlakem): ano/ne (2)

1.2.4.5.16.1   Model/modely: …

1.2.4.5.16.2   Typ/typy: …

1.2.4.5.16.3   Tlak aktivace (1): … MPa

1.2.4.5.16.4   Materiál: …

1.2.4.5.16.5   Provozní teploty (1): … °C

1.2.4.5.17   Další dokumentace: …

1.2.4.5.17.1   Popis systému CNG

1.2.4.5.17.2   Situační plán fyzického rozmístění systému (elektrické spoje, vakuové přípojky, kompenzační hadice aj.): …

1.2.4.5.17.3   Výkres symbolu: …

1.2.4.5.17.4   Seřizovací údaje: …

1.2.4.5.17.5   Osvědčení vozidla pro benzín, bylo-li již vydáno: …

1.2.5   Systém chlazení: (kapalina/vzduch) (2)


(1)  Uveďte toleranci.

(2)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA 2A

PROVEDENÍ ZNAČKY SCHVÁLENÍ TYPU SOUČÁSTI PRO CNG

(Viz bod 5.2 tohoto předpisu)

Image

Výše uvedená značka schválení typu umístěná na součást pro CNG ukazuje, že tato součást byla schválena v Itálii (E3) podle předpisu č. 110 a že schválení typu má číslo 002439. První dvě číslice čísla schválení označují, že schválení bylo uděleno podle požadavků předpisu č. 110 v jeho původním znění.


PŘÍLOHA 2B

SDĚLENÍ

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image

Image

Dodatek

1.   Doplňující informace pro schválení typu součásti pro CNG podle předpisu č. 110

1.1   Nádrž/nádrže nebo tlaková láhev / tlakové láhve

1.1.1

Rozměry: …

1.1.2

Materiál: …

1.2   Ukazatel tlaku

1.2.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.2.2

Materiál: …

1.3   Přetlakový ventil (odpouštěcí ventil)

1.3.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.3.2

Materiál: …

1.4   Automatický ventil/ventily

1.4.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.4.2

Materiál: …

1.5   Přepadový ventil

1.5.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.5.2

Materiál: …

1.6   Plynotěsná skříň

1.6.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.6.2

Materiál: …

1.7   Regulátor/regulátory tlaku

1.7.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.7.2

Materiál: …

1.8   Zpětný nebo jednosměrný ventil/ventily

1.8.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.8.2

Materiál: …

1.9   Přetlakové zařízení (spouštěné teplotou)

1.9.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.9.2

Materiál: …

1.10   Ruční ventil

1.10.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.10.2

Materiál: …

1.11   Ohebná palivová vedení

1.11.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.11.2

Materiál: …

1.12   Plnicí jednotka nebo hrdlo

1.12.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.12.2

Materiál: …

1.13   Vstřikovač/vstřikovače plynu

1.13.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.13.2

Materiál: …

1.14   Nastavovač průtoku plynu

1.14.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.14.2

Materiál: …

1.15   Směšovač plyn/vzduch

1.15.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.15.2

Materiál: …

1.16   Elektronická řídicí jednotka (pro CNG)

1.16.1

Základní principy softwaru: …

1.17   Snímač/snímače tlaku a teploty

1.17.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.17.2

Materiál: …

1.18   Filtr/filtry CNG

1.18.1

Pracovní tlak/tlaky: (1)

1.18.2

Materiál: …

1.19   Přetlakové zařízení (spouštěné tlakem)

1.19.1

Pracovní tlak/tlaky: (1) … MPa

1.19.2

Materiál: …


(1)  Uveďte toleranci.


PŘÍLOHA 2C

PROVEDENÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

VZOR A

(Viz bod 16.2 tohoto předpisu)

Image

VZOR B

(Viz bod 16.2 tohoto předpisu)

Image


PŘÍLOHA 2D

SDĚLENÍ

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image


PŘÍLOHA 3

Tlakové láhve na plyn

Vysokotlaká láhev pro skladování zemního plynu ve vozidle pro použití jako paliva pro automobily

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato příloha stanoví minimální požadavky na lehké plnitelné tlakové láhve na plyn. Tlakové láhve jsou určeny pouze pro skladování vysokotlakého CNG použitého jako palivo pro automobily ve vozidle, ke kterému musí být tlakové láhve připevněny. Tlakové láhve mohou být z libovolné oceli, hliníku nebo nekovového materiálu, libovolné konstrukce a vyráběny libovolným způsobem vhodným pro stanovené provozní podmínky. Tato příloha se také na vztahuje na kovové vložky bezešvé či svařované konstrukce z nerezavějící oceli. Tlakové láhve, na které se vztahuje tato příloha, jsou zařazeny do třídy 0 popsané v bodě 2 tohoto předpisu, a jsou v provedení:

CNG-1

celokovová

CNG-2

kovová vložka vyztužená spojitým vláknem impregnovaným pryskyřicí (obručovitě ovinutá)

CNG-3

kovová vložka vyztužená spojitým vláknem impregnovaným pryskyřicí (plně ovinutá)

CNG-4

Spojité vlákno impregnované pryskyřicí s nekovovou vložkou (plně kompozitní)

Provozní podmínky, kterým budou tlakové láhve vystaveny jsou podrobně popsány v bodě 4. Tato příloha vychází z pracovního tlaku zemního plynu jako paliva ve výši 20 MPa ustáleného při 15 °C s maximálním tlakem plnění 26 MPa. Jiné pracovní tlaky lze zohlednit úpravou tlaku pomocí přiměřeného koeficientu (poměru). Např. systém s pracovním tlakem 25 MPa vyžaduje, aby se tlaky vynásobily koeficientem 1,25.

Životnost tlakové láhve je stanovena výrobcem a může se lišit podle použití. Definice životnosti vychází z plnění tlakové láhve 1 000 krát ročně s minimem 15 000 naplnění. Maximální životnost je 20 let.

U kovových láhví a láhví s kovovou vložkou vychází životnost tlakové láhve z míry růstu únavových trhlin. Je nezbytná kontrola každé tlakové láhve nebo vložky ultrazvukem nebo rovnocennou metodou, aby se vyloučila přítomnost trhlin, které přesahují maximální povolenou velikost. Tento přístup umožňuje optimalizovat návrh a výrobu lehkých tlakových láhví na zemní plyn pro vozidla.

U plně kompozitních tlakových láhví s nekovovými nezatíženými vložkami se „bezpečná životnost“ prokazuje vhodnými metodami návrhu, zkouškami technické způsobilosti návrhu konstrukce a kontrolními mechanismy ve výrobě.

2.   REFERENCE

Následující normy obsahují ustanovení, která se prostřednictvím odkazů v tomto textu stávají ustanoveními této přílohy (do doby, než budou k dispozici rovnocenná ustanovení EHK).

Normy ASTM (1)

ASTM B117-90

Test method of Salt Spray (Fog) Testing [Zkušební metoda pro zkoušky solným postřikem (mlhou)]

ASTM B154-92

Mercurous Nitrate Test for Copper and Copper Alloys [Zkouška dusičnanem rtuťným pro měď a její slitiny]

ASTM D522-92

Mandrel Bend Test of attached Organic Coatings [Zkouška ohebnosti připevněných organických povlaků na trnu]

ASTM D1308-87

Effect of Household Chemicals on Clear and Pigmented Organic Finishes [Účinky chemikálií pro domácnost na čiré a pigmentované organické povrchové úpravy]

ASTM D2344-84

Test Method for Apparent interlaminar Shear Strength of Parallel Fibre Composites by Short Beam Method [Metoda zkoušky zdánlivé pevnosti mezi vrstvami ve smyku paralelních vláknových kompozit metodou krátkého nosníku]

ASTM D2794-92

Test Method for Resistance of Organic Coatings to the Effects of Rapid Deformation (Impact) [Metoda zkoušky odolnosti organických povlaků proti účinkům rychlé deformace (nárazu)]

ASTM D3170-87

Chipping Resistance of Coatings [Odolnost povrchových úprav proti odštěpování]

ASTM D3418-83

Test Method for Transition Temperatures Polymers by Thermal Analysis [Metoda zkoušky přechodové teploty polymerů pomocí termické analýzy]

ASTM E647-93

Standard Test Method for Measurement of Fatigue Crack Growth Rates [Standardní zkušební metoda pro měření míry růstu únavových trhlin]

ASTM E813-89

Test Method for JIC, a Measure of Fracture Toughness [Zkušební metoda pro stupeň lomové houževnatosti JIC]

ASTM G53-93

Standard Practice for Operating Light and Water – Exposure Apparatus (Fluorescent UV-Condensation Type) for Exposure of non-metallic materials [Standardní postup ovládání přístroje na vystavení vlivům světla a vody (fluorescenční typ v ultrafialovém spektru – kondenzační) pro expozici nekovových materiálů]

Normy BSI (2)

BS 5045:

Part 1 (1982) Transportable Gas Containers – Specification for Seamless Steel Gas Containers Above 0,5 litre Water Capacity [Část 1 (1982) Láhve pro přepravu plynů – specifikace bezešvých ocelových plynových láhví nad 0,5 litru vodní kapacity]

BS 7448-91

Fracture Mechanics Toughness Tests Part I – Method for Determination of KIC, Critical COD and Critical J Values of BS PD 6493-1991.Guidance an Methods for Assessing the A Acceptability of Flaws in Fusion Welded Structures; Metallic Materials [Lomová mechanika – zkoušky houževnatosti, část I – metoda určení hodnot KIC, kritických hodnot COD a J pro BS PD 6493-1991. Pokyny a metody pro posuzování přijatelnosti „A“ u trhlin v tavně svařovaných konstrukcích; kovové materiály]

EN 13322-2 2003

Transportable gas cylinders – Refillable welded steel gas cylinders – Design and construction – Part 2: Stainless steel

EN ISO 5817 2003

Arc-welded joints in steel; guidance on quality levels for imperfections

Normy ISO (3)

ISO 148-1983

Steel – Charpy Impact Test (v-notch) [Ocel – rázová zkouška podle Charpyho (vrub tvaru V)]

ISO 306-1987

Plastics – Thermoplastic Materials – Determination of Vicat Softening Temperature [Plasty – termoplastické materiály – stanovení teploty změknutí dle Vicata]

ISO 527 Pt 1-93

Plastics – Determination of Tensile Properties – Part I: General principles [Plasty – stanovení vlastností v tahu – část I: Obecné zásady]

ISO 642-79

Steel – Hardenability Test by End Quenching (Jominy Test) [Ocel – čelní zkouška prokalitelnosti (zkouška podle Jominyho)]

ISO 2808-91

Paints and Varnishes – Determination of film Thickness [Nátěrové hmoty – stanovení tloušťky nátěru]

ISO 3628-78

Glass Reinforced Materials – Determination of Tensile Properties [Sklolamináty – stanovení vlastností ve statickém tahu]

ISO 4624-78

Plastics and Varnishes – Pull-off Test for adhesion [Nátěrové hmoty – odtrhová zkouška přilnavosti]

ISO 6982-84

Metallic Materials – Tensile Testing [Kovové materiály – zkoušení pevnosti v tahu]

ISO 6506-1981

Metallic Materiáls – Hardness test – Brinell Test [Kovové materiály – zkouška tvrdosti podle Brinella]

ISO 6508-1986

Metallic Materials – Hardness Tests – Rockwell Test (Scales, ABCDEFGHK) [Kovové materiály – zkouška tvrdosti podle Rockwella (stupnice ABCDEFGHK)]

ISO 7225

Precautionary Labels for Gas Cylinders [Výstražné značky pro tlakové láhve na plyn]

ISO/DIS 7866-1992

Refillable Transportable Seamless Aluminium Alloy Cylinders for Worldwide Usage Design, Manufacture and Acceptance [Konstrukce, výroba a schvalování znovuplnitelných přepravních bezešvých tlakových láhví z hliníkové slitiny pro celosvětové použití]

ISO 9001:1994

Zajištění jakosti při návrhu/vývoji výrobě, montáži a údržbě;

ISO 9002:1994

Quality Assurance in Production and Installation [Zajištění jakosti při výrobě a montáži]

ISO/DIS 12737

Metallic Materials – Determination of the Plane-Strain Fracture Toughness [Kovové materiály – stanovení lomové houževnatosti při rovinné deformaci]

ISO/IEC Guide 25-1990

General requirements for the Technical Competence of Testing Laboratories [Obecné požadavky na odbornou způsobilost zkušebních laboratoří]

ISO/IEC Guide 48-1986

Guidelines for Third Party Assessment and Registration of Supplies Quality System [Pokyny pro hodnocení a registraci systému jakosti dodávek třetí stranou]

ISO/DIS 9809

Transportable Seamless Steel Gas Cylinders Design, Construction and Testing - Part I: Quenched and Tempered Steel Cylinders with Tensile Strength < 1100 MPa [Bezešvé ocelové tlakové láhve na přepravu plynů – návrh, konstrukce a zkoušky – část I: Tlakové láhve z kalené a popouštěné oceli s pevností v tahu < 1 100 MPa]

Norma NACE (4)

NACE TM0177-90

Laboratory Testing of Metals for Resistance to Sulphide Stress Cracking in H2S Environments [Laboratorní zkoušení kovů na odolnost vůči koroznímu praskání vyvolanému sirníkem v prostředí H2S].

3.   DEFINICE

Pro účely této přílohy se použijí následující definice:

3.1

   (nepřiděleno)

 

3.2

   Autofretáž: Postup aplikace tlaku, který se používá při výrobě kompozitních tlakových láhví s kovovými vložkami, při němž se vložka namáhá až za mez pružnosti, a to dostatečně k tomu, aby došlo k trvalé plastické deformaci, což má za následek, že při nulovém vnitřním tlaku je ve vložce napětí v tlaku a ve vláknech napětí v tahu.

3.3

   Tlak při autofretáži: Tlak uvnitř ovinuté tlakové láhve, při kterém je dosaženo požadovaného rozdělení napětí mezi vložku a ovinutí.

3.4

   Šarže – kompozitní tlakové láhve: „Šarží“ se rozumí skupina tlakových láhví vyrobených postupně za sebou ze způsobilých vložek, které mají stejnou velikost, konstrukci, stanovené konstrukční materiály a výrobní postup.

3.5

   Šarže – kovové tlakové láhve a vložky: „Šarží“ se rozumí skupina kovových tlakových láhví nebo vložek vyrobených postupně za sebou, které mají stejný jmenovitý průměr, tloušťku stěny, konstrukci, stanovený konstrukční materiál, výrobní postup, zařízení pro výrobu a tepelné zušlechťování, jakož i časové a teplotní podmínky a plynné prostředí během tepelného zušlechťování.

3.6

   Šarže nekovových vložek: „Šarží“ se rozumí skupina nekovových vložek vyrobených postupně za sebou, které mají stejný jmenovitý průměr, tloušťku stěny, konstrukci, stanovený konstrukční materiál a výrobní postup.

3.7

   Meze šarže: „Šarže“ nesmí v žádném případě překročit 200 dokončených tlakových láhví nebo vložek (nepočítaje v to tlakové láhve nebo vložky podrobené destruktivní zkoušce) nebo jednu směnu po sobě následující výroby, přičemž se bere vyšší z těchto hodnot.

3.8

   Kompozitní tlaková láhev: Tlaková láhev vyrobená ze spojitého vlákna impregnovaného pryskyřicí navinutého na kovovou nebo nekovovou vložku. Kompozitní tlakové láhve s nekovovými vložkami se nazývají plně kompozitní tlakové láhve.

3.9

   Navíjení při řízeném napětí: Postup, který se používá při výrobě obručovitě ovinutých kompozitních tlakových láhví s kovovými vložkami a kterým se dosahuje napětí v tlaku ve vložce a napětí v tahu v ovinutí při nulovém vnitřním tlaku pomocí navíjení vyztužujících vláken pod velmi vysokým napětím.

3.10

   Plnicí tlak: Tlak plynu v tlakové láhvi bezprostředně po dokončení plnění.

3.11.

   Dokončené tlakové láhve: Dokončené tlakové láhve, které jsou připraveny k použití, typické pro normální výrobu, kompletní s identifikačními značkami a vnějším povlakem, včetně integrální izolace stanovené výrobcem, ale bez neintegrální izolace nebo ochrany.

3.12

   Plné ovinutí: Ovinutí sestávající z výztužného vlákna vinutého jak ve směru obvodu, tak ve směru osy tlakové láhve.

3.13

   Teplota plynu: Teplota plynu v tlakové láhvi.

3.14

   Obručovité ovinutí: Ovinutí sestávající z výztužného vlákna vinutého převážně po obvodu válcové části vložky tak, aby na vlákno nepůsobilo významné napětí ve směru rovnoběžném s podélnou osou tlakové láhve.

3.15

   Vložka: Nádoba, která se používá jako plynotěsný vnitřní plášť, na který jsou navíjena výztužná vlákna, aby se dosáhlo potřebné pevnosti. Tato norma popisuje dva typy vložek: kovové vložky, které jsou navrženy tak, aby sdílely zátěž spolu s vyztužením, a nekovové vložky, které se na zátěži nijak nepodílí.

3.16

   Výrobce: Osoba nebo organizace odpovědná za konstrukci, výrobu a zkoušení tlakových láhví.

3.17

   Maximální vyvinutý tlak: Ustálený tlak, který se vyvine, když se plyn v tlakové láhvi naplněné na pracovní tlak zahřeje na maximální provozní teplotu.

3.18

   Ovinutí: Výztužný systém z vlákna a pryskyřice, který obepíná vložku.

3.19

   Předpínání: Postup aplikace autofretáže nebo navíjení při řízeném napětí.

3.20

   Životnost: Životnost v rocích, během níž mohou být tlakové láhve bezpečně používány v souladu se standardními provozními podmínkami.

3.21

   Ustálený tlak: Tlak plynu při dosažení dané ustálené teploty.

3.22

   Ustálená teplota: Stejnoměrná teplota plynu poté, co se jakákoli změna teploty způsobená plněním ustálila.

3.23

   Zkušební tlak: Tlak, při kterém se tlaková láhev hydrostaticky zkouší.

3.24

   Pracovní tlak: Ustálený tlak 20 MPa při stejnoměrné teplotě 15 °C.

4.   PROVOZNÍ PODMÍNKY

4.1   Obecné

4.1.1   Standardní provozní podmínky

Standardní provozní podmínky stanovené v tomto oddílu jsou uvedeny jako východisko pro návrh konstrukce, výrobu, kontrolu, zkoušky a schvalování tlakových láhví, které mají být trvale namontovány ve vozidlech a používány k uskladnění zemního plynu pro použití jako paliva ve vozidlech při teplotě okolí.

4.1.2   Používání tlakových láhví

Stanovené provozní podmínky jsou určeny také k tomu, aby poskytly informace, jak lze tlakové láhve vyrobené dle tohoto předpisu bezpečně používat:

a)

výrobcům tlakových láhví;

b)

vlastníkům tlakových láhví;

c)

konstruktérům nebo dodavatelům odpovědným za zástavbu tlakových láhví;

d)

konstruktérům nebo vlastníkům zařízení používaného k doplňování paliva do tlakových láhví vozidel;

e)

dodavatelům zemního plynu a

f)

regulačním orgánům, které mají pravomoc nad používáním tlakových láhví.

4.1.3   Životnost

Životnost, po kterou jsou tlakové láhve bezpečné, musí konstruktér tlakové láhve uvést na základě používání za provozních podmínek stanovených v tomto dokumentu. Maximální životnost je 20 let.

4.1.4   Periodické ověřování technické způsobilosti

Výrobce tlakové láhve musí poskytnout doporučení pro periodické ověřování technické způsobilosti pomocí vizuální kontroly nebo zkoušek, a to na základě používání podle provozních podmínek stanovených v tomto předpisu. Každá tlaková láhev musí být vizuálně kontrolována na vnější poškození a opotřebení nejméně každých 48 měsíců po datu svého uvedení do provozu ve vozidle (registrace vozidla) a při každé nové zástavbě, a to i pod upevňovacími pásy. Vizuální kontrola musí být provedena příslušným subjektem schváleným nebo uznaným regulačním orgánem a v souladu se specifikacemi výrobce. Tlakové láhve bez štítků s povinnými informacemi nebo s jakkoli nečitelnými štítky s povinnými informacemi musí být vyřazeny z provozu. Pokud lze spolehlivě určit výrobce a výrobní číslo tlakové láhve, může být připevněn náhradní štítek umožňující další používání láhve.

4.1.4.1   Tlakové láhve vystavené kolizi

Tlakové láhve musí být po kolizi vozidla překontrolovány subjektem pověřeným výrobcem, pokud orgán majícím soudní pravomoc neurčí jinak. Tlakovou láhev, u které při kolizi vozidla nedošlo k žádnému poškození nárazem, lze vrátit do provozu, v ostatních případech musí být tlaková láhev vrácena výrobci k posouzení.

4.1.4.2   Tlakové láhve vystavené požáru

Tlakové láhve, které byly vystaveny působení ohně, musí být překontrolovány subjektem pověřeným výrobcem nebo označeny za neschopné provozu a vyřazeny z provozu.

4.2   Maximální tlaky

Tlak v tlakové láhvi nesmí přesáhnout:

a)

tlak, který se ustálí na 20 MPa při ustálené teplotě 15 °C;

b)

26 MPa okamžitě po plnění bez ohledu na teplotu.

4.3   Maximální počet cyklů plnění

Tlakové láhve jsou navrženy pro naplnění na ustálený tlak do 20 MPa (bar) při ustálené teplotě 15 °C až tisíckrát za rok provozu.

4.4   Rozsah teplot

4.4.1   Ustálená teplota plynu

Ustálená teplota plynu v tlakových láhvích může kolísat od minima – 40 °C k maximu 65 °C;

4.4.2   Teplota tlakové láhve

Teplota materiálů tlakové láhve může kolísat od minima – 40 °C k maximu + 82 °C.

Teploty nad + 65 °C musí být dostatečně lokální nebo krátkodobé, aby teplota plynu v tlakové láhvi nikdy nepřesáhla + 65 °C, s výjimkou podmínek uvedených v bodě 4.4.3.

4.4.3   Přechodné teploty

Teploty plynu vyvinuté během plnění a vypouštění mohou kolísat mimo meze uvedené v bodě 4.4.1.

4.5   Složení plynu

Do zemního plynu nesmí být záměrně přidáván methanol a/nebo glykol. Tlaková láhev musí být konstruována tak, aby snesla naplnění zemním plynem splňujícím kteroukoli z následujících tří podmínek:

a)

SAE J1616

b)

Suchý plyn

Vodní pára je za normálních podmínek omezena na méně než 32 mg/m3. Tlakový rosný bod při 20 MPa činí – 9 °C. Nejsou žádná omezení pro složky suchého plynu, kromě:

Sirovodík a jiné rozpustné sirníky

:

23 mg/m3

Kyslík

:

1 % objemové

Vodík musí být omezen na 2 % objemová, jsou-li tlakové láhve vyrobeny z oceli s mezí pevnosti v tahu přesahující 950 MPa.

c)

Vlhký plyn

Plyn, který obsahuje vodu v objemu vyšším než b), splňuje za normálních podmínek následující omezení pro složky:

Sirovodík a jiné rozpustné sirníky

:

23 mg/m3

Kyslík

:

1 % objemové

Oxid uhličitý

:

4 % objemová

Vodík

:

0,1 % objemového

Za podmínek vlhkého plynu je nutný minimálně 1 mg kompresorového oleje na 1 kg plynu na ochranu kovových tlakových láhví a vložek.

4.6   Vnější povrchy

Tlakové láhve nejsou konstruovány pro trvalé vystavení účinkům mechanického nebo chemického působení, např. prosakováním z nákladu, jež může být na vozidlech převážen, nebo těžkému poškození oděrem v důsledku stavu silnice, a musí splňovat uznávané normy pro montáž. Avšak vnější povrchy tlakové láhve smí být neúmyslně vystaveny:

a)

vodě, buď občasným ponořením, nebo ostřikem z vozovky;

b)

soli v důsledku provozu vozidla v blízkosti moře/oceánu nebo v oblastech, kde se používá posypová sůl;

c)

ultrafialovému záření ze slunečního světla;

d)

nárazům štěrku;

e)

rozpouštědlům, kyselinám a zásadám, hnojivům a

f)

automobilovým kapalinám včetně benzínu, hydraulických kapalin, glykolu a olejů.

4.7   Pronikání či únik plynu

Tlakové láhve mohou být dlouhodobě umístěny v uzavřených prostorách. Konstrukce musí zohledňovat pronikání plynu skrze stěnu tlakové láhve nebo únik mezi koncovými spoji.

5.   SCHVÁLENÍ KONSTRUKCE

5.1   Obecné

Konstruktér tlakové láhve musí s žádostí o schválení předložit příslušnému orgánu následující informace:

a)

provozní pokyny (bod 5.2);

b)

konstrukční údaje (bod 5.3);

c)

výrobní údaje (bod 5.4);

d)

systém jakosti (bod 5.5);

e)

vlastnosti v lomu a rozsah poškození při nedestruktivní zkoušce (bod 5.6);

f)

specifikační list (bod 5.7);

g)

další podpůrné údaje (bod 5.8).

Pro tlakové láhve navržené v souladu s ISO 9809 není třeba předkládat protokol o analýze pevnosti dle bodu 5.3.2 ani informace dle bodu 5.6.

5.2   Provozní pokyny

Účelem provozních pokynů je informovat uživatele tlakových láhví a osoby, které provádí zástavbu, jakož i informovat příslušný schvalující orgán nebo jeho určeného zástupce. Provozní pokyny musí obsahovat:

a)

prohlášení, že konstrukce tlakové láhve je vhodná pro použití za provozních podmínek definovaných v bodě 4 pro dobu životnosti tlakové láhve;

b)

životnost;

c)

minimální požadavky na provozní zkoušky a/nebo kontroly;

d)

požadovaná přetlaková zařízení a/nebo izolaci;

e)

způsoby upevnění, ochranné povlaky atd., které jsou požadovány, ale nejsou součástí dodávky;

f)

popis konstrukce tlakové láhve;

g)

jakékoli jiné informace potřebné k zajištění bezpečného používání a kontrol tlakové láhve.

5.3   Konstrukční údaje

5.3.1   Výkresy

Výkresy musí obsahovat alespoň následující informace:

a)

název, referenční číslo, datum vydání a případně čísla revizí s daty vydání;

b)

odkaz na tento předpis a typ tlakové láhve;

c)

všechny rozměry spolu s tolerancemi, včetně podrobností o tvarech zakončení s jejich minimální tloušťkou a o otvorech;

d)

hmotnost tlakových láhví včetně tolerance;

e)

úplné specifikace materiálů, včetně minimálních mechanických a chemických vlastností nebo rozmezí tolerancí, a u kovových tlakových láhví a kovových vložek stanovený rozsah tvrdosti;

f)

další údaje, jako jsou rozmezí tlaku při autofretáži, minimální zkušební tlak, podrobnosti o systému ochrany před ohněm a o vnějším ochranném povlaku.

5.3.2   Protokol o analýze pevnosti

Musí být poskytnuta analýza pevnosti pomocí metody konečných prvků nebo jiná analýza pevnosti.

Protokol musí obsahovat tabulku shrnující vypočtená napětí.

5.3.3   Údaje o zkouškách materiálu

Musí být poskytnut podrobný popis konstrukčních materiálů a tolerance jejich vlastností. Předloží se také údaje o zkouškách charakterizující mechanické vlastnosti a vhodnost materiálů k provozu za podmínek stanovených v bodě 4.

5.3.4   Údaje o zkouškách technické způsobilosti konstrukce

Musí být prokázáno, že materiál, konstrukce, výroba a kontrola tlakových láhví jsou přiměřené zamýšlenému provozu, a to splněním požadavků zkoušek požadovaných pro konkrétní konstrukci tlakové láhve při zkoušení v souladu s příslušnými metodami zkoušek podrobně popsanými v dodatku A této přílohy.

Údaje o zkouškách dokumentují také rozměry, tloušťky stěn a hmotnosti každé ze zkoušených tlakových láhví.

5.3.5   Ochrana před ohněm

Musí být stanoveno uspořádání přetlakových zařízení, která ochrání tlakovou láhev proti náhlému roztržení při vystavení ohni dle bodu A.15. Údaje o zkoušce musí dokládat účinnost stanoveného systému ochrany před ohněm.

5.3.6   Upevnění tlakové láhve

V souladu s bodem 6.11 je třeba poskytnout podrobnosti o upevnění tlakové láhve nebo o požadavcích na upevnění.

5.4   Výrobní údaje

Musí být poskytnuty podrobnosti o všech výrobních postupech, nedestruktivních zkouškách, výrobních zkouškách a zkouškách šarží; uvádí se tolerance všech výrobních procesů, jako jsou tepelné zušlechťování, koncové tvarování, poměr směsi pryskyřice, napětí a rychlost navíjení vlákna, časy a teploty vytvrzování a postupy autofretáže; uvádí se také konečná úprava povrchu, podrobnosti o závitech, kritéria přijatelnosti pro kontrolu ultrazvukem (nebo rovnocennou kontrolu) a maximální počet kusů pro zkoušky šarží.

5.5   (nepřiděleno)

5.6   Vlastnosti v lomu a velikost vady při nedestruktivních zkouškách

5.6.1   Vlastnosti v lomu

Výrobce prokáže vlastnosti konstrukce z hlediska úniku před prasknutím, jak je popsáno v bodě 6.7.

5.6.2   Velikost vady při nedestruktivních zkouškách

Postupem popsaným v bodě 6.15.2 zjistí výrobce maximální velikost vady při nedestruktivních zkouškách, která zabrání selhání tlakové láhve v důsledku únavy materiálu nebo roztržením v průběhu její životnosti.

5.7   Specifikační list

Ve specifikačním listu pro každou konstrukci tlakové láhve musí být uveden souhrn dokumentů poskytujících informace požadované v bodě 5.1. Uvádí se název, referenční číslo, čísla a data revizí původního vydání a verzí vydání každého dokumentu. Všechny dokumenty musí být podepsány nebo parafovány tím, kdo je vydal. Specifikační list musí být označen číslem a případně čísly revizí, která lze použít k označení konstrukce tlakové láhve, a musí být podepsán technickým pracovníkem odpovědným za návrh konstrukce. Na specifikačním listu musí být ponechán prostor pro razítko označující registraci konstrukce.

5.8   Další podpůrné údaje

Případně se uvedou další údaje, které dokládají žádost, například provozní historie materiálu, jehož použití je navrženo, nebo použití určité konstrukce tlakové láhve v jiných provozních podmínkách.

5.9   Schválení a osvědčení

5.9.1   Kontroly a zkoušky

Je třeba provést hodnocení shody v souladu s bodem 9 tohoto předpisu.

Aby se zajistilo, že tlakové láhve jsou v souladu s tímto mezinárodním předpisem, musí být láhve podrobeny kontrole v souladu s body 6.13 a 6.14 provedené příslušným orgánem.

5.9.2   Osvědčení o zkoušce

Pokud jsou výsledky zkoušek prototypu podle bodu 6.13 uspokojivé, vydá příslušný orgán osvědčení o zkoušce. Příklad osvědčení o zkoušce je uveden v dodatku D této přílohy.

5.9.3   Osvědčení o přijatelnosti šarže

Příslušný orgán vypracuje osvědčení o přijatelnosti v souladu s dodatkem D této přílohy.

6.   POŽADAVKY PLATNÉ PRO VŠECHNY TYPY TLAKOVÝCH LÁHVÍ

6.1   Obecné

Následující požadavky jsou obecně platné pro typy tlakových láhví uvedené v bodech 7 až 10. Návrh konstrukce tlakových láhví musí zohledňovat všechny příslušné aspekty, které jsou potřebné k zajištění, aby každá tlaková láhev vyrobená podle návrhu byla vhodná pro svůj účel po stanovenou životnost; u ocelových tlakových láhví typu CNG-1 navržených v souladu s normou ISO 9809 a splňujících všechny požadavky v uvedené normě obsažené se požaduje pouze splnění požadavků bodů 6.3.2.4 a 6.9 až 6.13.

6.2   Konstrukce

Tento předpis nestanoví konstrukční vzorce ani povolená napětí nebo namáhání, ale požaduje, aby přiměřenost návrhu konstrukce byla ověřena vhodnými výpočty a prokázána tím, že tlakové láhve budou schopny konzistentně obstát ve zkouškách materiálů, zkouškách technické způsobilosti konstrukce, výrobních zkouškách a zkouškách šarže stanovených v tomto předpisu; všechny návrhy konstrukce musí při reálné degradaci tlakových částí během normálního provozu zajistit selhání typu „únik před prasknutím“. Dojde-li k úniku z kovových tlakových láhví nebo kovových vložek, musí to být pouze skrze růst únavové trhliny.

6.3   Materiály

6.3.1   Použité materiály musí být vhodné pro provozní podmínky stanovené v bodě 4. V konstrukci nesmí docházet ke kontaktu neslučitelných materiálů. Zkoušky způsobilosti konstrukčních materiálů jsou shrnuty v tabulce 6.1.

6.3.2   Ocel

6.3.2.1   Složení

Ocele musí být odkysličeny hliníkem a/nebo křemíkem a vyrobeny jako převážně jemnozrnné. Chemické složení všech ocelí musí být deklarováno a definováno alespoň:

a)

obsahem uhlíku, manganu, hliníku a křemíku ve všech případech;

b)

obsahem niklu, chrómu, molybdenu, boru, vanadia a jakýchkoli jiných záměrně přidaných legujících prvků. V analýze tavby nesmí být překročeny následující mezní hodnoty:

Pevnost v tahu

< 950 MPa

≥ 950 MPa

Síra

0,020 %

0,010 %

Fosfor

0,020 %

0,020 %

Síra a fosfor

0,030 %

0,025 %

Je-li použita uhlíko-bórová ocel, musí být provedena zkouška prokalitelnosti v souladu s ISO 642 na prvém a posledním ingotu nebo bramě každé tavby oceli. Tvrdost měřená ve vzdálenosti 7,9 mm od kaleného konce musí být v rozsahu 33–53 HRC nebo 327–560 HV a musí být osvědčena výrobcem materiálu.

6.3.2.2   Vlastnosti v tahu

Mechanické vlastnosti oceli v dokončené tlakové láhvi nebo vložce se určí v souladu s bodem A.1 (dodatek A). Poměrné prodloužení oceli musí být nejméně 14 %.

6.3.2.3   Rázové vlastnosti

Rázové vlastnosti oceli v dokončené tlakové láhvi nebo vložce se určí v souladu s bodem A.2 (dodatek A). Hodnoty rázu nesmí být menší než hodnoty uvedené v tabulce 6.2 této přílohy.

6.3.2.4   Vlastnosti při ohybu

Vlastnosti při ohybu svařované nerezové oceli v dokončené vložce se určí v souladu s bodem A.3 (dodatek A).

6.3.2.5   Makroskopické zkoumání svaru

Provede se makroskopické zkoumání svaru pro každý typ svařovacího postupu. Musí vykazovat úplné sloučení bez jakýchkoliv konstrukčních chyb nebo nepřijatelných závad, jak je stanoveno úrovní C v EN ISO 5817.

6.3.2.6   Odolnost proti koroznímu praskání vyvolanému sirníkem

Pokud horní mez stanovené pevnosti v tahu pro danou ocel přesáhne 950 MPa, musí být ocel z dokončené tlakové láhve podrobena zkoušce odolnosti vůči koroznímu praskání vyvolanému sirníkem v souladu s dodatkem A této přílohy, bodem A.3. a splnit požadavky tam uvedené.

6.3.3   Hliník

6.3.3.1   Složení

Slitiny hliníku musí být uváděny v souladu s praxí Aluminium Association pro dotyčný systém slitin. Meze nečistot pro olovo a vizmut v jakékoli slitině hliníku nesmí přesáhnout 0,003 %.

6.3.3.2   Zkoušky odolnosti proti korozi

Slitiny hliníku musí splňovat požadavky zkoušek odolnosti proti korozi prováděných v souladu s bodem A.4 (dodatek A).

6.3.3.3   Tvorba trhlin při dlouhodobém zatížení

Slitiny hliníku musí splňovat požadavky zkoušek na tvorbu trhlin při dlouhodobém zatížení prováděných v souladu s bodem A.5 (dodatek A).

6.3.3.4   Vlastnosti v tahu

Mechanické vlastnosti slitiny hliníku v dokončené tlakové láhvi se určí v souladu s bodem A.l (dodatek A). Poměrné prodloužení hliníku musí být nejméně 12 %.

6.3.4   Pryskyřice

6.3.4.1   Obecné

Materiálem pro impregnaci mohou být termosetické nebo termoplastické pryskyřice. Příklady vhodných pojivových materiálů jsou termosetické plasty epoxid, upravený epoxid, polyester a vinylester, a termoplastické materiály polyetylén a polyamid.

6.3.4.2   Pevnost ve smyku

Pryskyřičné materiály se zkouší v souladu s bodem A.26 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené.

6.3.4.3   Teplota skelného přechodu

Teplota skelného přechodu pryskyřičného materiálu se určí v souladu s normou ASTM D3418.

6.3.5   Vlákna

Vlákenným materiálem vyztužujícím konstrukci je skleněné vlákno, aramidové vlákno nebo uhlíkové vlákno. Pokud se použije vyztužení uhlíkovým vláknem, musí konstrukce zahrnovat prostředky zabraňující galvanické korozi kovových součástí tlakové láhve. Výrobce musí vést v evidenci zveřejněné specifikace kompozitních materiálů, doporučení výrobce materiálu o podmínkách skladování a skladovací životnosti a osvědčení výrobce materiálu, že každá dodávka odpovídá požadavkům uvedené specifikace. Výrobce vlákna osvědčí, že vlastnosti vlákenného materiálu odpovídají specifikacím výrobce pro daný výrobek.

6.3.6   Plastové vložky

Mez kluzu a prodloužení při přetržení se určí v souladu s bodem A.22 (dodatek A). Zkoušky musí prokázat tvárnost materiálu plastové vložky při teplotách – 50 °C nebo nižších tím, že jsou splněny hodnoty uvedené výrobcem. Polymerový materiál musí být slučitelný s provozními podmínkami stanovenými v bodě 4 této přílohy. V souladu s metodou popsanou v bodě A.23 (dodatek A) musí být teplota změknutí nejméně 90 °C a teplota tavení nejméně 100 °C.

6.4   Zkušební tlak

Minimální zkušební tlak použitý při výrobě musí být 30 MPa.

6.5   Tlaky při roztržení a poměry napětí vláken

Pro všechny typy tlakových láhví nesmí být minimální skutečný tlak při roztržení menší než hodnoty uvedené v tabulce 6.3 této přílohy. U konstrukcí typů CNG-2, CNG-3 a CNG-4 musí být kompozitní ovinutí konstruováno pro vysokou spolehlivost při dlouhodobém zatížení a při cyklickém zatěžování. Této spolehlivosti musí být dosaženo splněním nebo překročením hodnot poměrů napětí kompozitního vyztužení uvedených v tabulce 6.3 této přílohy. Poměr napětí je definován jako napětí vlákna při stanoveném minimálním tlaku při roztržení dělené napětím vlákna při pracovním tlaku. Poměr roztržení je definován jako skutečný tlak při roztržení tlakové láhve dělený pracovním tlakem. Pro konstrukce typu CNG-4 je poměr napětí roven poměru roztržení; pro konstrukce typů CNG-2 a CNG-3 (kovová vložka, kompozitní ovinutí) musí výpočty poměru napětí zahrnovat:

a)

analytickou metodu způsobilou pro nelineární materiály (jednoúčelový počítačový program nebo program pro analýzu metodou konečných prvků);

b)

křivka pružně-plastického napětí pro materiál vložky musí být známa a správně modelována;

c)

mechanické vlastnosti kompozitních materiálů musí být správně modelovány;

d)

výpočty musí být provedeny pro: tlak při autofretáži, nulový tlak po autofretáži, pracovní tlak a minimální tlak při roztržení;

e)

do analýzy je nutné zahrnout předpětí z napětí při navíjení;

f)

minimální tlak při roztržení musí být zvolen tak, aby vypočtené napětí při minimálním tlaku při roztržení dělené vypočteným napětím při pracovním tlaku splňovalo požadavky na poměr napětí pro použité vlákno;

g)

při analýze tlakových láhví s hybridním vyztužením (dva nebo více různých typů vláken) musí být zváženo rozdělení zátěže mezi různá vlákna na základě různých modulů pružnosti vláken. Požadavky na poměr napětí každého jednotlivého typu vlákna musí být v souladu s hodnotami uvedenými v tabulce 6.3 této přílohy. Ověření poměrů napětí lze též provést pomocí tenzometrů. Přijatelná metoda je popsána v informativním dodatku E této přílohy.

6.6   Analýza pevnosti

Musí být provedena analýza pevnosti pro zdůvodnění minimální konstrukční tloušťky stěn. Součástí analýzy je určení napětí ve vložkách a vláknech konstrukcí z kompozitních materiálů.

6.7   Hodnocení úniku před prasknutím (LBB, Leak-before-break)

Pro tlakové láhve typů CNG-1, CNG-2 a CNG-3 je nutno prokázat vlastnosti z hlediska úniku před prasknutím. Zkouška na únik před prasknutím se provádí v souladu s bodem A.6 (dodatek A). Prokázání úniku před prasknutím se nepožaduje u konstrukcí tlakových láhví, které zajišťují únavovou životnost přesahující 45 000 tlakových cyklů při zkoušce podle bodu A.13 (dodatek A). Dvě metody hodnocení úniku před prasknutím jsou pro informaci zahrnuty v dodatku F této přílohy.

6.8   Kontroly a zkoušky

Výrobní kontrola stanoví programy a postupy pro:

a)

výrobní kontrolu, zkoušky a kritéria přijatelnosti a

b)

pravidelnou kontrolu, zkoušky a kritéria přijatelnosti během provozu. Interval vizuálního překontrolování vnějších povrchů tlakových láhví musí být v souladu s bodem 4.1.4 této přílohy, pokud jej nezmění příslušný orgán. Výrobce stanoví kritéria vyřazení pro vizuální překontrolování na základě výsledků cyklických tlakových zkoušek provedených na tlakových láhvích, které mají vady. Vodítko pro pokyny výrobce týkající se manipulace s láhvemi, jejich použití a kontroly je uvedeno v dodatku G této přílohy.

6.9   Ochrana před ohněm

Všechny tlakové láhve musí být chráněny před ohněm pomocí přetlakového zařízení. Tlaková láhev, její materiály, přetlakové zařízení a veškeré dodatečné izolační nebo ochranné materiály musí být navrženy společně, aby zajistily přiměřenou bezpečnost při požáru dle zkoušky stanovené v bodě A.15 (dodatek A).

Přetlaková zařízení se zkouší v souladu s bodem A.24 (dodatek A).

6.10   Otvory

6.10.1   Obecné

Otvory jsou povoleny pouze v koncích lahve. Osa otvorů musí být totožná s podélnou osou tlakové láhve. Závity musí být čistě vyříznuty, hladké, bez povrchových trhlin a podle kalibru.

6.11   Upevnění tlakové láhve

Výrobce uvede prostředky, jimiž musí být tlakové láhve upevněny při zástavbě do vozidel. Výrobce dodá též pokyny pro montáž upevnění, včetně svěrné síly a krouticího momentu, aby byla zajištěna požadovaná zádržná síla, ale aby tlaková láhev nebyla vystavena nepřijatelnému namáhání a nebyl poškozen její povrch.

6.12   Vnější ochrana proti vlivům prostředí

Vnější povrch tlakových láhví musí splňovat požadavky zkoušky odolnosti proti vlivům prostředí podle bodu A.14 (dodatek A). Vnější ochrana může být zajištěna libovolným z následujících způsobů:

a)

konečná úprava povrchu poskytující přiměřenou ochranu (např. kovová vrstva nanesená na hliník, eloxování), nebo

b)

použití vhodného vlákenného a pojivového materiálu (např. uhlíkové vlákno v pryskyřici), nebo

c)

ochranný povlak (např. organický povlak, nátěr), který musí splňovat požadavky bodu A.9 (dodatek A).

Jakýkoli povlak nanášený na tlakovou láhev musí být takový, aby postup nanášení neovlivňoval negativně mechanické vlastnosti tlakové láhve. Povlak musí být navržen tak, aby umožňoval následnou kontrolu za provozu; výrobce poskytne pokyny pro nakládání s povlakem během kontroly, aby se zajistila trvající celistvost tlakové láhve.

Upozorňujeme výrobce, že zkouška odolnosti proti vlivům prostředí, která hodnotí vhodnost systémů povlaků, je uvedena v informativním dodatku H této přílohy.

6.13   Zkoušky technické způsobilosti návrhu konstrukce

Pro schválení každého typu tlakových láhví musí být prokázáno, že materiál, konstrukce, výroba a kontrola jsou přiměřené jejich zamýšlenému používání, a to splněním přiměřených požadavků zkoušek technické způsobilosti materiálu shrnutých v tabulce 6.1 této přílohy a zkoušek technické způsobilosti tlakové láhve shrnutých v tabulce 6.4 této přílohy, přičemž všechny zkoušky musí být v souladu s příslušnými metodami zkoušení popsanými v dodatku A této přílohy. Zkoušené tlakové láhve nebo vložky vybere a zkoušky dosvědčí příslušný orgán. Je-li zkouškám podrobeno více tlakových láhví nebo vložek, než požaduje tato příloha, musí být zdokumentovány všechny výsledky.

6.14   Zkoušky šarže

Zkoušky šarže stanovené v této příloze pro každý typ tlakové láhve musí být prováděny na tlakových láhvích nebo vložkách vybraných z každé šarže dokončených tlakových láhví nebo vložek. Mohou se též použít tepelně zpracované doprovodné vzorky, pro něž je prokázáno, že jsou reprezentativní pro dokončené tlakové láhve nebo vložky. Zkoušky šarže požadované pro každý typ tlakové láhve jsou uvedeny v tabulce 6.5 této přílohy.

6.15   Výrobní kontroly a zkoušky

6.15.1   Obecné

Výrobní kontroly a zkoušky se provádí na všech tlakových láhvích vyrobených v šarži. Každá tlaková láhev se kontroluje během výroby a po dokončení následujícími způsoby:

a)

ultrazvuková (nebo prokazatelně rovnocenná) kontrola kovových tlakových láhví a vložek v souladu s normou BS 5045, část 1, příloha B, nebo prokazatelně rovnocenná metoda, aby se ověřilo, že maximální velikost existujících vad je menší, než velikost stanovená v návrhu konstrukce;

b)

ověření, že kritické rozměry a hmotnost dokončené tlakové láhve a všech vložek a ovinutí jsou v rámci tolerancí konstrukce;

c)

ověření shody se stanovenou konečnou úpravou povrchu se zvláštní pozorností věnovanou hluboce taženým povrchům a přehybům nebo přesahům na hrdle nebo osazení kovaných nebo odstředivě litých koncových pouzder nebo otvorů;

d)

ověření značení;

e)

zkoušky tvrdosti kovových tlakových láhví a vložek v souladu s bodem A.8 (dodatek A) se provede po konečném tepelném zušlechťování a takto určené hodnoty musí ležet v rozsahu stanoveném v návrhu konstrukce;

f)

zkouška hydrostatické odolnosti v souladu s bodem A.11 (dodatek A).

Souhrn kritických požadavků na výrobní kontroly, jež mají být provedeny na každé tlakové láhvi, je uveden v tabulce 6.6 této přílohy.

6.15.2   Maximální velikost vady

U konstrukcí typů CNG-1, CNG-2 a CNG-3 musí být určena maximální velikost vady v libovolném místě kovové tlakové láhve nebo kovové vložky, která během stanovené životnosti nevzroste na kritickou velikost. Kritická velikost vady je definována jako mezní vada skrz celou tloušťku stěny (tlakové láhve nebo vložky), která umožní únik skladovaného plynu, aniž by došlo k roztržení tlakové láhve. Velikosti vad pro kritéria vyřazení při ultrazvukové nebo rovnocenné kontrole musí být menší než maximální povolené velikosti vad. U konstrukcí typů CNG-2 a CNG-3 se předpokládá, že nesmí dojít k žádnému poškození kompozitu způsobenému jakýmikoli mechanismy závislými na čase. Povolená velikost vady pro nedestruktivní zkoušku (NDE) se určí vhodnou metodou. Dvě takové metody jsou popsány v informativním dodatku F této přílohy.

6.16   Nesplnění požadavků zkoušky

V případě nesplnění požadavků zkoušky se provádí opakované zkoušení nebo opakované tepelné zušlechťování a opakované zkoušení takto:

a)

existují-li známky chyby při provádění zkoušky nebo chyby měření, provede se další zkouška. Pokud je výsledek této zkoušky uspokojivý, první zkouška se ignoruje;

b)

byla-li zkouška provedena uspokojivě, musí být zjištěna příčina neúspěšnosti zkoušky.

Má-li se za to, že neúspěch je způsoben použitým tepelným zušlechťováním, může výrobce podrobit všechny tlakové láhve dané šarže dalšímu tepelnému zušlechťování.

Není-li neúspěch způsoben použitým tepelným zušlechťováním, musí být všechny zjištěné vadné tlakové láhve vyřazeny nebo opraveny schválenou metodou. Nevyřazené tlakové láhve se pak považují za novou šarži.

V obou případech musí být nová šarže znovu přezkoušena. Všechny příslušné zkoušky prototypu nebo šarže, které jsou potřebné k prokázání přijatelnosti nové šarže, musí být provedeny znovu. Pokud budou výsledky jedné či více zkoušek i jen částečně neuspokojivé, všechny tlakové láhve šarže musí být vyřazeny.

6.17   Změna konstrukce

Změnou konstrukce se rozumí jakákoli změna ve výběru konstrukčních materiálů nebo změna rozměrů, kterou nelze přičíst normálním výrobním tolerancím.

Pro menší změny konstrukce bude povoleno ověření technické způsobilosti pomocí zkráceného zkušebního programu. Změny konstrukce uvedené v tabulce 6.7 vyžadují zkoušky technické způsobilosti konstrukce popsané v tabulce.

Tabulka 6.1

Zkouška technické způsobilosti materiálu konstrukce

 

Příslušné body této přílohy

 

Ocel

Hliník

Pryskyřice

Vlákna

Plastové vložky

Vlastnosti v tahu

6.3.2.2

6.3.3.4

 

6.3.5

6.3.6

Rázové vlastnosti

6.3.2.3

 

 

 

 

Vlastnosti při ohybu

6.3.2.4

 

 

 

 

Zkoumání svaru

6.3.2.5

 

 

 

 

Odolnost proti koroznímu praskání vyvolanému sirníkem

6.3.2.6

 

 

 

 

Odolnost proti prasknutí při soustavném zatížení

 

6.3.3.3

 

 

 

Korozní praskání při zátěži

 

6.3.3.2

 

 

 

Pevnost ve smyku

 

 

6.3.4.2

 

 

Teplota skelného přechodu

 

 

6.3.4.3

 

 

Teplota změknutí/tavení

 

 

 

 

6.3.6

Mechanika lomu (5)

6.7

6.7

 

 

 


Tabulka 6.2

Přípustné hodnoty pro rázovou zkoušku

Průměr tlakové láhve D, mm

> 140

≤ 140

Směr zkoušky

příčný

podélný

Šířka zkušebního vzorku, mm

3–5

> 5–7,5

> 7,5–10

3 až 5

Zkušební teplota, °C

– 50

– 50

Střední hodnota pro 3 vzorky

30

35

40

60

Rázová pevnost, J/cm2

 

 

 

 

Jednotlivý vzorek

24

28

32

48


Tabulka 6.3

Minimální hodnoty skutečného tlaku při roztržení a poměry napětí

 

CNG-1

Celokov.

CNG-2

Obručovité ovinutí

CNG-3

Plné ovinutí

CNG-4

Plně kompozitní

Tlak při roztržení

[MPa]

Poměr napětí

[MPa]

Tlak při roztržení

[MPa]

Poměr napětí

[MPa]

Tlak při roztržení

[MPa]

Poměr napětí

[MPa]

Tlak při roztržení

[MPa]

Celokov.

45

 

 

 

 

 

 

Sklo

 

2,75

50 1)

3,65

70 1)

3,65

73

Aramid

 

2,35

47

3,10

60 1)

3,1

62

Uhlík

 

2,35

47

2,35

47

2,35

47

Hybridní

 

2)

2)

2)

Pozn. 1 —

Minimální skutečný tlak při roztržení. Kromě toho musí být provedeny výpočty v souladu s bodem 6.5 této přílohy, aby se ověřilo, že jsou splněny také požadavky na minimální poměr napětí.

Pozn. 2 —

Poměry napětí a tlaky při roztržení je nutno vypočítat v souladu s bodem 6.5 této přílohy.


Tabulka 6.4

Zkoušky technické způsobilosti konstrukce tlakové láhve

Test and annex reference

Cylinder type

CNG-1

CNG-2

CNG-3

CNG-4

A.12

Roztržení

X (*)

X

X

X

A.13

Cykl./teplota okolí

X (*)

X

X

X

A.14

Zkouška v kyselém prostředí

 

X

X

X

A.15

Oheň

X

X

X

X

A.16

Průraz

X

X

X

X

A.17

Tolerance vad

 

X

X

X

A.18

Vysokoteplotní tečení

 

X

X

X

A.19

Roztržení namáháním

 

X

X

X

A.20

Pádová zkouška

 

 

X

X

A.21

Prostupnost

 

 

 

X

A.24

Přetlakové zařízení

X

X

X

X

A.25

Zkouška hrdla ve zkrutu

 

 

 

X

A.27

Cyklování zem. plynem

 

 

 

X

A.6

Únik před prasknutím

X

X

X

 

A.7

Cykl./mezní teplota

 

X

X

X

X= vyžadováno

(*)= Není vyžadováno pro tlakové láhve navržené dle ISO 9809 (ISO 9809 již tyto zkoušky nařizuje).


Tabulka 6.5

Zkoušky šarže

Test and annex reference

Cylinder type

CNG-1

CNG-2

CNG-3

CNG-4

A.12

Burst

X

X

X

X

A.13

Ambient cycle

X

X

X

X

A.1

Tah

X

X ()

X ()

 

A.2

Náraz (ocel)

X

X ()

X ()

 

A.9.2

Coating (*)

X

X

X

X

X= vyžadováno

(*)= Zkoušky na materiálu vložky

()= Tests on liner material.


Tabulka 6.6

Kritické požadavky na výrobní kontrolu

Typ

CNG-1

CNG-2

CNG-3

CNG-4

Kontrolní požadavek

 

 

 

 

Kritické rozměry

X

X

X

X

Konečná úprava povrchu

X

X

X

X

Vady (ultrazvuk nebo ekvivalent)

X

X

X

 

Tvrdost kovových tlakových láhví a kovových vložek

X

X

X

 

Zkouška hydrostatické odolnosti

X

X

X

X

Zkouška těsnosti

 

 

 

X

Značení

X

X

X

X

X= required


Tabulka 6.7

Změna konstrukce

 

Type of test

Design change

Burst hydrostatic

A.12

Cykl. při teplotě okolí:

A.13

Vlivy prostředí

A.14

Oheň

A.15

Tolerance vad

A.17

Průraz

A.16

Roztržení namáháním

A.19

Vysokotepl. tečení

A.18

Pádová zkouška

A.20

Hrdlo ve zkrutu

A.25

Prostupnost

A.21

Cyklování CNG

A.27

PRD výkonnost.

A.24

Výrobce vlákna

X

X

 

 

 

 

X (*)

X (†)

 

Materiál kovové tlakové láhve nebo vložky

X

X

X (*)

X

X (*)

X

X ()

 

 

Materiál plastové vložky

 

X

X

 

 

 

 

X ()

 

Vlákenný materiál

X

X

X

X

X

X

X

X ()

 

Pryskyřičný materiál

 

 

X

 

X

X

X

 

 

Změna průměru ≤ 20 %

X

X

 

 

 

 

 

 

 

Změna průměru > 20 %

X

X

 

X

X (*)

X

 

 

 

Length change ≥ 50 %

X

 

 

X ()

 

 

 

 

 

Length change > 50 %

X

X

 

X ()

 

 

 

 

 

Working pressure change ≤ 20 % @

X

X

 

 

 

 

 

 

 

Tvar klenby

X

X

 

 

 

 

 

X ()

 

Velikost otvoru

X

X

 

 

 

 

 

 

 

Změna povlaku

 

 

X

 

 

 

 

 

 

Konstrukce hrdla

 

 

 

 

 

 

 

X ()

 

Změna výrobního postupu

X

X

 

 

 

 

 

 

 

Přetlakové zařízení

 

 

 

X

 

 

 

 

X

X = vyžadováno

(*) Zkouška není vyžadována u celokovových konstrukcí (CNG-1)

() Zkouška vyžadována pouze u plně kompozitních konstrukcí (CNG-4)

() Test only required when length increases.

@ Pouze je-li změna tloušťky úměrná změně průměru a/nebo změně tlaku

7.   KOVOVÉ TLAKOVÉ LÁHVE TYPU CNG-1

7.1   Obecné

Návrh konstrukce musí stanovit maximální velikost přípustné vady v libovolném bodě tlakové láhve, která u tlakové láhve provozované při pracovním tlaku nevzroste na kritickou velikost během stanoveného období do opakování zkoušek nebo během životnosti, není-li stanoveno opakování zkoušek. Určení úniku před prasknutím musí být provedeno v souladu s vhodnými postupy definovanými v bodě A.6 (dodatek A). Povolená velikost vady se určí v souladu s bodem 6.15.2 výše.

U tlakových láhví navržených v souladu s normou ISO 9809 a splňujících všechny požadavky uvedené normy se vyžaduje pouze splnění požadavků zkoušek materiálů podle bodu 6.3.2.4 výše a požadavků zkoušky technické způsobilosti podle bodu 7.5 níže, kromě bodů 7.5.2 a 7.5.3.

7.2   Analýza pevnosti

Napětí v tlakové láhvi se vypočtou pro 2 MPa, 20 MPa, zkušební tlak a projektovaný tlak při roztržení. Při výpočtech se použijí vhodné analytické postupy využívající teorii skořepinových těles, která bere v úvahu mimorovinný ohyb pláště, aby se zjistilo rozdělení napětí v hrdle, přechodových oblastech a válcové části tlakové láhve.

7.3   Požadavky na výrobní zkoušky

7.3.1   Obecné

Konce hliníkových tlakových láhví nesmí být uzavřeny tvářením. Základové konce ocelových tlakových láhví, které byly uzavřeny tvářením, kromě tlakových láhví navržených v souladu s ISO 9809, musí být zkontrolovány nedestruktivní zkouškou nebo rovnocenným způsobem. V procesu uzavření nesmí být na koncích přidáván kov. Každá tlaková láhev musí být zkontrolována před koncovým tvářením z hlediska tloušťky a konečné úpravy povrchu.

Po koncovém tváření se tlakové láhve tepelně zušlechtí na rozsah tvrdosti stanovený pro konstrukci. Lokální tepelné zušlechťování není povoleno.

Jsou-li dodávány hrdlový kroužek, základový kroužek nebo úchyty pro upevnění, musí být z materiálu slučitelného s materiálem tlakových láhví a musí být bezpečně připevněny jinou metodou než svařováním, tvrdým pájením nebo měkkým pájením.

7.3.2   Nedestruktivní zkouška

Následující zkoušky se provádí na každé kovové tlakové láhvi:

a)

zkouška tvrdosti v souladu s bodem A.8 (dodatek A),

b)

ultrazvuková kontrola v souladu s normou BS 5045, část 1, příloha I, nebo prokazatelně rovnocenná nedestruktivní zkouška, aby se zajistilo, že maximální velikost vady nepřesahuje velikost stanovenou v návrhu konstrukce a určenou v souladu s bodem 6.15.2 výše.

7.3.3   Zkoušky hydrostatickým tlakem

Každá dokončená tlaková láhev se zkouší hydrostatickým tlakem v souladu s bodem A.11 (dodatek A).

7.4   Zkoušky šarže tlakových láhví

Zkoušky šarže se provádí na dokončených tlakových láhvích, které jsou reprezentativní pro normální výrobu a označeny identifikačními značkami. Z každé šarže se namátkou vyberou dvě tlakové láhve. Je-li zkouškám podrobeno více tlakových láhví, než požaduje tato příloha, musí být zdokumentovány všechny výsledky. Na vybraných lahvích se provedou minimálně následující zkoušky:

a)

Zkoušky materiálů šarže. Jedna tlaková láhev nebo tepelně zpracovaný doprovodný vzorek reprezentativní pro dokončenou tlakovou láhev se podrobí následujícím zkouškám:

i)

kontrola kritických rozměrů proti návrhu konstrukce;

ii)

jedna zkouška tahem v souladu s bodem A.1 (dodatek A) a splnění požadavků návrhu konstrukce;

iii)

pro ocelové tlakové láhve tři rázové zkoušky v souladu s bodem A.2 (dodatek A) a splnění požadavků bodu 6.3.2.3 výše;

iv)

je-li součástí konstrukce ochranný povlak, zkouší se podle bodu A.9.2 (dodatek A).

U všech tlakových láhví zastoupených ve zkoušce šarže, které nesplní stanovené požadavky, se postupuje podle bodu 6.16 výše.

Pokud povlak nesplní požadavky bodu A.9.2 (dodatek A), musí být šarže plně (ze 100 %) zkontrolována, aby se odstranily obdobně vadné tlakové láhve. Povlak všech vadných tlakových láhví může být odstraněn a znovu nanesen. Zkouška povlaku šarže musí být poté opakována.

b)

Zkouška šarže na roztržení. Jedna tlaková láhev se hydrostaticky natlakuje tak, aby došlo k jejímu roztržení podle bodu A.12 (dodatek A).

Je-li tlak při roztržení menší než minimální vypočtený tlak při roztržení, postupuje se podle bodu 6.16.

c)

Zkouška periodickým tlakovým cyklem. Dokončené tlakové láhve se podrobí tlakovému cyklu v souladu s bodem A.13 (dodatek A) při zkušební frekvenci definované takto:

i)

jedna tlaková láhev z každé šarže se podrobí tlakovým cyklům o celkovém počtu tisícinásobku stanovené životnosti v rocích, a to minimálně 15 000 cyklům;

ii)

pokud u deseti po sobě následujících výrobních šarží téže konstrukční skupiny (tj. s použitím obdobných materiálů a postupů) u žádné tlakové láhve podrobené tlakovému cyklu dle bodu i) výše nedojde k úniku ani roztržení po méně cyklech, než činí 1 500násobek stanovené životnosti v rocích (minimálně 22 500 cyklů), lze poté zkoušku tlakovým cyklem omezit na jednu tlakovou láhev z každých 5 výrobních šarží;

iii)

pokud u deseti po sobě následujících výrobních šarží téže konstrukční skupiny nedojde u žádné tlakové láhve podrobené tlakovému cyklu dle bodu i) výše k úniku ani roztržení po méně cyklech, než činí 2 000násobek stanovené životnosti v rocích (minimálně 30 000 cyklů), lze poté zkoušku tlakovým cyklem omezit na jednu tlakovou láhev z každých deseti výrobních šarží;

iv)

pokud uplyne více než 6 měsíců od poslední výrobní šarže, musí být tlaková láhev následující výrobní šarže podrobena zkoušce tlakovým cyklem, aby byla zachována snížená četnost zkoušek šarže dle bodu ii) nebo iii) výše;

v)

pokud jakákoli tlaková láhev při zkoušce tlakovým cyklem se sníženou četností dle bodu ii) nebo iii) výše nesplní požadovaný počet tlakových cyklů (minimálně 22 500 resp. 30 000 tlakových cyklů), je nutné opakovat zkoušky šarže tlakovým cyklem s četností dle bodu i) pro minimálně 10 výrobních šarží, než bude možno znovu snížit četnost zkoušek šarže tlakovým cyklem dle bodu ii) nebo iii) výše;

vi)

pokud kterákoli tlaková láhev v bodech i), ii), nebo iii) výše nesplní minimální požadavek na životnost 1 000 cyklů násobený stanovenou životností v rocích (minimálně 15 000 cyklů), musí být určena a opravena příčina závady podle postupů v bodě 6.16. Zkouška tlakovým cyklem se poté opakuje na dalších třech tlakových láhvích dotyčné šarže. Pokud kterákoli ze tří dalších tlakových láhví nesplní minimální požadavek na počet tlakových cyklů rovný tisícinásobku stanovené životnosti v rocích, šarže musí být vyřazena.

7.5   Zkoušky technické způsobilosti návrhu konstrukce tlakových láhví

7.5.1   Obecné

Zkoušky technické způsobilosti se provádí na dokončených tlakových láhvích, které jsou reprezentativní pro normální výrobu a označeny identifikačními značkami. Výběr, dosvědčení a dokumentace výsledků musí být v souladu s bodem 6.13 výše.

7.5.2   Zkouška na roztržení hydrostatickým tlakem

Tři reprezentativní tlakové láhve se hydrostaticky natlakují tak, aby došlo k selhání v souladu s bodem A.12 (dodatek A této přílohy). Tlak v tlakové láhvi při roztržení musí překročit hodnotu minimálního tlaku při roztržení vypočtenou při analýze pevnosti konstrukce a musí být nejméně 45 MPa.

7.5.3   Zkouška tlakovým cyklem při teplotě okolí

Dvě dokončené tlakové láhve se podrobí zkoušce tlakovým cyklem při teplotě okolí v souladu s bodem A.13 (dodatek A), a to do selhání nebo do minimálního počtu 45 000 cyklů. Tlakové láhve nesmí selhat před dosažením počtu cyklů rovného stanovené životnosti v rocích násobené 1 000. Tlakové láhve nesmí selhat před dosažením počtu cyklů rovného stanovené životnosti v rocích násobené 1 000. Tlakové láhve, které neselžou v průběhu 45 000 cyklů, se zničí buď pokračováním v cyklování, až dojde k selhání, nebo hydrostatickým přetlakováním do roztržení. Zaznamená se počet cyklů do selhání a místo počátku selhání.

7.5.4   Zkouška ohněm

Zkoušky se provádí v souladu s bodem A.15 (dodatek A) a musí být splněny požadavky tam uvedené.

7.5.5   Zkouška průrazem

Zkouška se provádí v souladu s bodem A.16 (dodatek A) a musí být splněny požadavky tam uvedené.

7.5.6   Únik před prasknutím

Pro konstrukce tlakových láhví, které při zkouškách dle bodu 7.5.3 výše nepřesáhnou 45 000 cyklů, musí být provedeny zkoušky na únik před prasknutím podle bodu A.6 a musí být splněny požadavky tam uvedené.

8.   TLAKOVÉ LÁHVE TYPU CNG-2 S OBRUČOVITÝM OVINUTÍM

8.1   Obecné

Při tlakování se tento typ konstrukce tlakové láhve chová tak, že se posuvy kompozitního ovinutí a kovové vložky lineárně superponují. Vzhledem k různým postupům výroby neuvádí tato příloha konkrétní metodu pro návrh konstrukce.

Určení úniku před prasknutím musí být v souladu s příslušnými postupy definovanými v bodě A.6 (dodatek A). Povolená velikost vady se určí v souladu s bodem 6.15.2 výše.

8.2   Požadavky na konstrukci

8.2.1   Kovová vložka

Kovová vložka musí mít minimální skutečný tlak při roztržení 26 MPa.

8.2.2   Kompozitní ovinutí

Napětí v tahu ve vláknech musí splňovat požadavky bodu 6.5 výše.

8.2.3   Analýza pevnosti

Vypočtou se napětí kompozitního ovinutí a vložky po předepnutí. Tlaky použité pro tyto výpočty musí být nula, 2 MPa, 20 MPa, zkušební tlak a projektovaný tlak při roztržení. Při výpočtech se použijí vhodné analytické postupy využívající teorie tenkostěnných těles, která bere v úvahu nelineární chování materiálu vložky, aby se určilo rozdělení napětí v hrdle, přechodových oblastech a válcové části vložky.

U konstrukcí, které používají k zajištění předpětí autofretáž, se vypočtou meze, v jejichž rámci musí ležet tlak při autofretáži.

U konstrukcí, které k zajištění předpětí používají navíjení při řízeném napětí, se vypočte teplota, při které se navíjení provádí, napětí potřebné v každé vrstvě kompozitu a výsledné předpětí vložky.

8.3   Požadavky na výrobu

8.3.1   Obecné

Kompozitní tlaková láhev musí být vyrobena z vložky ovinuté spojitým vláknem. Operace navíjení vlákna musí být řízeny počítačem nebo mechanicky. Vlákna musí být navíjena při řízeném napětí. Po dokončení navíjení musí být termosetická pryskyřice vytvrzena zahřátím s použitím předem stanoveného a řízeného časového a teplotního profilu.

8.3.2   Vložka

Výroba kovové vložky musí splňovat požadavky uvedené výše v bodě 7.3 pro příslušný typ konstrukce vložky.

8.3.3   Ovinutí

Tlakové láhve musí být vyráběny na strojích pro navíjení vlákna. Během navíjení musí být významné proměnné sledovány se stanovenými tolerancemi a zdokumentovány v záznamu o navíjení. Uvedené proměnné mohou zahrnovat zejména:

a)

typ vlákna, včetně rozměrů;

b)

způsob impregnace;

c)

navíjecí napětí;

d)

navíjecí rychlost;

e)

počet přástů;

f)

šířku pásu;

g)

typ a složení pryskyřice;

h)

teplotu pryskyřice;

i)

teplotu vložky.

8.3.3.1   Vytvrzování termosetických pryskyřic

Je-li použita termosetická pryskyřice, musí být po navinutí vlákna vytvrzena. Během vytvrzování se dokumentuje cyklus vytvrzování (tj. historie teplot v čase).

Teplota vytvrzování musí být řízena a nesmí ovlivnit vlastnosti materiálu vložky. Maximální teplota vytvrzování pro tlakové láhve s hliníkovými vložkami je 177 °C.

8.3.4   Autofretáž

Je-li použita autofretáž, provádí se před zkouškou hydrostatickým tlakem. Tlak autofretáže musí ležet v rámci mezí stanovených výše v bodě 8.2.3 a výrobce stanoví metodu ověření příslušného tlaku.

8.4   Požadavky na výrobní zkoušky

8.4.1   Nedestruktivní zkouška

Nedestruktivní zkoušky se provádí v souladu s uznávanou normou ISO nebo rovnocennou normou. Na každé kovové vložce se provádí následující zkoušky:

a)

zkouška tvrdosti v souladu s bodem A.8 (dodatek A),

b)

ultrazvuková kontrola v souladu s normou BS 5045, část 1, příloha 1B nebo prokazatelně rovnocenná nedestruktivní zkouška, aby se zajistilo, že maximální velikost vady nepřesahuje velikost stanovenou v návrhu konstrukce.

8.4.2   Zkoušky hydrostatickým tlakem

Každá dokončená tlaková láhev se zkouší hydrostatickým tlakem v souladu s bodem A.11 (dodatek A). Výrobce definuje příslušnou mez trvalého objemového roztažení pro použitý zkušební tlak, ale v žádném případě nesmí trvalé roztažení přesáhnout 5 % celkové objemové roztažnosti při zkušebním tlaku. Veškeré tlakové láhve, které nesplní definovanou mez pro vyřazení, musí být vyřazeny a buď zničeny, nebo použity pro účely zkoušky šarže.

8.5   Zkoušky šarže tlakových láhví

8.5.1   Obecné

Zkoušky šarže se provádí na dokončených tlakových láhvích, které jsou reprezentativní pro normální výrobu a označeny identifikačními značkami. Z každé šarže se namátkou vyberou dvě tlakové láhve, případně tlaková láhev a vložka. Je-li zkouškám podrobeno více tlakových láhví, než požaduje tato příloha, musí být zdokumentovány všechny výsledky. Na vybraných lahvích se provedou minimálně následující zkoušky:

Jsou-li před provedením autofretáže a zkoušky hydrostatickým tlakem zjištěny vady ovinutí, může být ovinutí zcela odstraněno a vyměněno.

a)

Zkoušky materiálů šarže. Jedna tlaková láhev nebo vložka či tepelně zušlechtěný doprovodný vzorek reprezentativní pro dokončenou tlakovou láhev se podrobí následujícím zkouškám:

i)

kontrola rozměrů proti návrhu konstrukce;

ii)

jedna zkouška tahem v souladu s bodem A.1 (dodatek A) a splnění požadavků návrhu konstrukce;

iii)

pro ocelové vložky tři rázové zkoušky v souladu s bodem A.2 (dodatek A) a splnění požadavků návrhu konstrukce;

iv)

je-li součástí konstrukce ochranný povlak, zkouší se v souladu s bodem A.9.2 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené. U všech tlakových láhví nebo vložek zastoupených ve zkoušce šarže, které nesplní stanovené požadavky, se postupuje podle bodu 6.16.

Pokud povlak nesplní požadavky bodu A.9.2 (dodatek A), musí být šarže plně (ze 100 %) zkontrolována, aby se odstranily obdobně vadné tlakové láhve. Povlak všech vadných tlakových láhví může být odstraněn způsobem, který neovlivní celistvost kompozitního ovinutí, a znovu nanesen. Zkouška povlaku šarže musí být poté opakována.

b)

Zkouška šarže na roztržení. Jedna tlaková láhev se zkouší v souladu s požadavky bodu 7.4 písm. b) výše.

c)

Zkouška periodickým tlakovým cyklem. V souladu s požadavky bodu 7.4 písm. c) výše.

8.6   Zkoušky technické způsobilosti návrhu konstrukce tlakových láhví

8.6.1   Obecné

Zkoušky technické způsobilosti se provádí na dokončených tlakových láhvích, které jsou reprezentativní pro normální výrobu a označeny identifikačními značkami. Výběr, dosvědčení a dokumentace výsledků musí být v souladu s bodem 6.13 výše.

8.6.2   Zkouška na roztržení hydrostatickým tlakem

a)

Jedna vložka se hydrostaticky roztrhne v souladu s bodem A.12 (dodatek A). Tlak při roztržení musí překročit minimální tlak při roztržení stanovený pro návrh konstrukce vložky.

b)

Tři tlakové láhve se hydrostaticky roztrhnou v souladu s bodem A.12 (dodatek A). Tlak v tlakové láhvi při roztržení musí překročit minimální tlak při roztržení určený analýzou pevnosti konstrukce v souladu s tabulkou 6.3 a v žádném případě nesmí být nižší než hodnota potřebná ke splnění požadavků poměru napětí podle bodu 6.5 výše.

8.6.3   Zkouška tlakovým cyklem při teplotě okolí

Dvě dokončené tlakové láhve se podrobí zkoušce tlakovým cyklem při teplotě okolí v souladu s bodem A.13 (dodatek A), a to do selhání nebo do minimálního počtu 45 000 cyklů. Tlakové láhve nesmí selhat před dosažením počtu cyklů rovného stanovené životnosti v rocích násobené 1 000. Tlakové láhve nesmí selhat před dosažením počtu cyklů rovného stanovené životnosti v rocích násobené 1 000. Tlakové láhve, které přesáhnou tisícinásobek stanovené životnosti v rocích, musí selhat únikem a nikoli roztržením. Tlakové láhve, které neselžou v průběhu 45 000 cyklů, se zničí buď pokračováním v cyklování, až dojde k selhání, nebo hydrostatickým přetlakováním k roztržení. Zaznamená se počet cyklů do selhání a místo počátku selhání.

8.6.4   Zkouška v kyselém prostředí

Jedna tlaková láhev se zkouší v souladu s bodem A.14 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené. Alternativní zkouška na vlivy prostředí je uvedena v informativním dodatku H této přílohy.

8.6.5   Zkouška ohněm

Dokončené tlakové láhve se zkouší v souladu s bodem A.15 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené.

8.6.6   Zkouška průrazem

Jedna dokončená tlaková láhev se zkouší v souladu s bodem A.16 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené.

8.6.7   Zkoušky tolerancí vad

Jedna dokončená tlaková láhev se zkouší v souladu s bodem A.17 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené.

8.6.8   Zkouška na vysokoteplotní tečení

U konstrukcí, kde teplota skelného přechodu pryskyřice nepřesahuje maximální projektovanou teplotu materiálu alespoň o 20 °C, se jedna tlaková láhev zkouší v souladu s bodem A.18 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené.

8.6.9   Zrychlená zkouška na roztržení při namáhání

Jedna dokončená tlaková láhev se zkouší v souladu s bodem A.19 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené.

8.6.10   Únik před prasknutím

U konstrukcí tlakových láhví, které při zkouškách dle bodu 8.6.3 nepřesáhnou 45 000 cyklů, se musí provést zkoušky na únik před prasknutím v souladu s bodem A.6 a musí být splněny požadavky tam uvedené.

8.6.11   Zkouška tlakovým cyklem při mezních teplotách

Jedna dokončená tlaková láhev se zkouší v souladu s bodem A.7 (dodatek A) a musí splňovat požadavky tam uvedené.

9.   TLAKOVÉ LÁHVE TYPU CNG-3 S PLNÝM OVINUTÍM

9.1   Obecné

Během vytváření přetlaku se tento typ tlakové láhve chová tak, že posuny kompozitního ovinutí a vložky se superponují. Vzhledem k různým postupům výroby neuvádí tato příloha konkrétní metodu pro návrh konstrukce. Určení úniku před prasknutím musí být v souladu s příslušnými postupy definovanými v bodě A.6 (dodatek A). Povolená velikost vady se určí v souladu s bodem 6.15.2 výše.

9.2   Požadavky na konstrukci

9.2.1   Kovová vložka

Tlakové napětí ve vložce při nulovém tlaku a 15 °C nesmí způsobovat zkroucení nebo zvrásnění vložky.

9.2.2   Kompozitní ovinutí

Napětí v tahu ve vláknech musí splňovat požadavky bodu 6.5 výše.

9.2.3   Analýza pevnosti

Vypočtou se napětí v tangenciálním a podélném směru tlakové láhve v kompozitu a ve vložce po natlakování. Tlak použitý pro tyto výpočty musí být nula, pracovní tlak, 10 % pracovního tlaku, zkušební tlak a projektovaný tlak při roztržení. Vypočtou se meze, v nichž musí ležet tlak při autofretáži. Při výpočtech se použijí vhodné analytické postupy využívající teorie skořepinových těles, která bere v úvahu nelineární chování materiálu vložky, aby se zjistilo rozdělení napětí v hrdle, přechodových oblastech a válcové části vložky.

9.3   Požadavky na výrobu

Požadavky na výrobu musí být v souladu s bodem 8.3 výše s tou výjimkou, že ovinutí zahrnuje také šroubovitě vinutá vlákna.

9.4   Požadavky na výrobní zkoušky

Požadavky na výrobní zkoušky musí být v souladu s požadavky bodu 8.4 výše.

9.5   Zkoušky šarže tlakových láhví

Zkoušky šarže musí být v souladu s požadavky bodu 8.5 výše.

9.6   Zkoušky technické způsobilosti návrhu konstrukce tlakových láhví

Zkoušky technické způsobilosti návrhu konstrukce tlakových láhví musí být v souladu s požadavky bodu 8.6 výše a bodu 9.6.1 níže s tou výjimkou, že není požadována zkouška na roztržení vložky dle bodu 8.6.

9.6.1   Pádová zkouška

Alespoň jedna dokončená tlaková láhev se zkouší pádem v souladu s bodem A.30 (dodatek A).

10.   TLAKOVÉ LÁHVE TYPU CNG-4 PLNĚ KOMPOZITNÍ

10.1   Obecné

Tato příloha neuvádí konkrétní metodu pro návrh konstrukce tlakových láhví s polymerickými vložkami vzhledem k rozmanitosti možných konstrukcí tlakových láhví.

10.2   Požadavky na konstrukci

Přiměřenost návrhu konstrukce se doloží konstrukčními výpočty. Napětí v tahu ve vláknech musí splňovat požadavky bodu 6.5 výše.

U kovových přípojných hrdel musí být použity kuželovité a válcovité závity v souladu s bodem 6.10.2 nebo 6.10.3 výše.

Kovová přípojná hrdla s otvory opatřenými závitem musí být schopna odolat krouticí síle 500 Nm, aniž by došlo k porušení celistvosti spojení s nekovovou vložkou. Kovová hrdla připojená k nekovové vložce musí být z materiálu slučitelného s provozními podmínkami stanovenými v bodě 4 této přílohy.

10.3   Analýza pevnosti

Vypočtou se napětí v tangenciálním a podélném směru tlakové láhve v kompozitu a ve vložce. Tlaky použité pro tyto výpočty musí být nula, pracovní tlak, zkušební tlak a projektovaný tlak při roztržení. Při výpočtech se použijí vhodné analytické postupy, aby se zjistilo rozdělení napětí po celé tlakové láhvi.

10.4   Požadavky na výrobu

Požadavky na výrobu musí být v souladu s bodem 8.3 výše s tou výjimkou, že teplota vytvrzování pro termosetické pryskyřice musí být nejméně o 10 °C nižší než teplota změknutí plastové vložky.

10.5   Požadavky na výrobní zkoušky

10.5.1   Zkoušky hydrostatickým tlakem

Každá dokončená tlaková láhev se zkouší hydrostatickým tlakem v souladu s bodem A.11 (dodatek A). Výrobce stanoví příslušnou mez pružné roztažnosti pro použitý zkušební tlak, ale v žádném případě nesmí pružná roztažnost žádné tlakové láhve přesahovat průměrnou hodnotu šarže o více než 10 %. Veškeré tlakové láhve, které nesplní definovanou mez pro vyřazení, musí být vyřazeny a buď zničeny, nebo použity pro účely zkoušky šarže.

10.5.2   Zkoušky těsnosti

Každá dokončená tlaková láhev se zkouší na těsnost v souladu s bodem A.10 (dodatek A) a musí splňovat požadavky tam uvedené.

10.6   Zkoušky šarže tlakových láhví

10.6.1   Obecné

Zkoušky šarže se provádí na dokončených tlakových láhvích, které jsou reprezentativní pro normální výrobu a označeny identifikačními značkami. Namátkou se vybere jedna tlaková láhev z každé šarže. Je-li zkouškám podrobeno více tlakových láhví, než požaduje tato příloha, musí být zdokumentovány všechny výsledky. Na vybraných lahvích se provedou minimálně následující zkoušky:

a)   Zkoušky materiálů šarže

Jedna tlaková láhev, vložka, nebo doprovodný vzorek reprezentativní pro dokončenou tlakovou láhev se podrobí následujícím zkouškám:

i)

kontrola rozměrů proti návrhu konstrukce;

ii)

jedna zkouška plastové vložky tahem v souladu s bodem A.22 (dodatek A) a splnění požadavků návrhu konstrukce;

iii)

teplota tavení plastové vložky se zkouší v souladu s bodem A.23 (dodatek A) a musí splnit požadavky návrhu konstrukce;

iv)

je-li součástí konstrukce ochranný povlak, zkouší se v souladu s bodem A.9.2 (dodatek A). Pokud povlak nesplní požadavky bodu A.9.2 (dodatek A), musí být šarže plně (ze 100 %) zkontrolována, aby se odstranily obdobně vadné tlakové láhve. Povlak všech vadných tlakových láhví může být odstraněn způsobem, který neovlivní celistvost kompozitního ovinutí, a znovu nanesen. Zkouška povlaku šarže musí být poté opakována.

b)   Zkouška šarže na roztržení

Jedna tlaková láhev se zkouší v souladu s požadavky bodu 7.4 písm. b) výše.

c)   Zkouška periodickým tlakovým cyklem

Přípojné hrdlo jedné tlakové láhve se zkouší krouticím momentem 500 Nm v souladu se zkušební metodou uvedenou v bodě A.25 (dodatek A). Tlaková láhev se pak podrobí zkoušce tlakovým cyklem v souladu s postupy stanovenými v bodě 7.4 písm. c) výše.

Po požadovaném počtu tlakových cyklů se tlaková láhev zkouší na těsnost v souladu s metodou popsanou v bodě A.10 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené.

10.7   Zkoušky technické způsobilosti návrhu konstrukce tlakových láhví

10.7.1   Obecné

Zkoušky technické způsobilosti návrhu konstrukce tlakových láhví musí být v souladu s požadavky bodů 8.6, 10.7.2, 10.7.3 a 10.7.4 této přílohy s výjimkou, že není požadována zkouška na únik před prasknutím dle bodu 8.6.10.

10.7.2   Zkouška hrdla ve zkrutu

Jedna tlaková láhev se zkouší v souladu s bodem A.25 (dodatek A).

10.7.3   Zkouška prostupnosti

Jedna tlaková láhev se zkouší na prostupnost v souladu s bodem A.21 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené.

10.7.4   Zkouška cyklem se zemním plynem

Jedna dokončená tlaková láhev se zkouší v souladu s bodem A.27 (dodatek A) a musí splnit požadavky tam uvedené.

11.   ZNAČENÍ

11.1   Provedení značení

Na každé tlakové láhvi zajistí výrobce zřetelné trvalé značení nejméně 6 mm vysoké. Značení se provede buď pomocí štítků zapracovaných do pryskyřičných povlaků, štítků přilepených lepidlem, nízkotlakých razidel použitých na zesílených koncích konstrukcí typu CNG-1 a CNG-2, nebo libovolné kombinace uvedených způsobů. Samolepící štítky a jejich použití musí být v souladu s ISO 7225 nebo s rovnocennou normou. Je povoleno použití několika štítků, které by měly být umístěny tak, aby nebyly zakryty montážními konzolami. Každá tlaková láhev, která je v souladu s touto přílohou, musí být označena takto:

a)

Povinné informace:

i)

„POUZE CNG“;

ii)

„NEPOUŽÍVAT PO XX/XXXX“, kde „XX/XXXX“ označuje měsíc a rok skončení doby použitelnosti (6);

iii)

identifikační údaje výrobce;

iv)

identifikační údaje tlakové láhve (příslušné číslo části a výrobní číslo jedinečné pro každou tlakovou láhev);

v)

pracovní tlak a teplota;

vi)

číslo předpisu EHK spolu s typem tlakové láhve a registračním číslem osvědčení;

vii)

přetlakové zařízení a/nebo ventily, které jsou způsobilé pro použití s tlakovou láhví, nebo možnosti získání informací o způsobilých systémech ochrany před ohněm;

viii)

jsou-li použity štítky, musí mít všechny tlakové láhve vyraženo jedinečné identifikační číslo na nekrytém kovovém povrchu, aby se umožnilo sledování v případě zničení štítku.

b)

Nepovinné informace:

Na samostatném štítku (samostatných štítcích) mohou být uvedeny následující nepovinné informace:

i)

rozsah teplot plynu, např. – 40 °C až 65 °C;

ii)

jmenovitý vodní objem tlakové láhve s přesností na dvě platné číslice, např. 120 litrů;

iii)

datum původní tlakové zkoušky (měsíc a rok).

Značení musí být uvedeno v uvedeném pořadí, ale konkrétní uspořádání se může lišit podle dostupnému prostoru. Přípustný příklad povinných informací je:

POUZE CNG

NEPOUŽÍVAT PO …/….

Výrobce / číslo části / výrobní číslo

20 MPa/15 °C

ECE R 110 CNG-2 (číslo registrace)

„Používejte pouze přetlaková zařízení schválená výrobcem.“

12.   PŘÍPRAVA NA EXPEDICI

Před expedicí z dílny výrobce musí být každá tlaková láhev uvnitř čistá a vysušená. Tlakové láhve, které nejsou okamžitě uzavřeny armaturou ventilu a případně bezpečnostními zařízeními, musí mít ve všech otvorech zátky, které brání přístupu vlhkosti a chrání závity. Do všech ocelových tlakových láhví a vložek se před expedicí nastříká antikorozní přípravek (např. obsahující olej).

Kupujícímu musí být dodány provozní pokyny výrobce a všechny informace potřebné k zajištění správné manipulace s tlakovou láhví, jejího používání a kontrol za provozu. Provozní pokyny musí být v souladu s dodatkem D této přílohy.


(1)  Americká společnost pro zkoušení a materiály.

(2)  British Standards Institution (Britský úřad pro normalizaci).

(3)  Mezinárodní organizace pro normalizaci.

(4)  National Association of Corrosion Engineers.

(5)  Není požadováno, pokud se použije přístup založený na zkoušce vadné tlakové láhve dle bodu A.7 (dodatek A),

(6)  Datum skončení doby použitelnosti nesmí přesáhnout stanovenou životnost. Datum skončení doby použitelnosti může být na tlakovou láhev vyznačeno při expedici za předpokladu, že tlakové láhve byly skladovány na suchém místě bez vnitřního tlaku.

Dodatek A

ZKUŠEBNÍ METODY

A.1   Zkoušky tahem – ocel a hliník

Zkouška tahem se provádí na materiálu odebraném z válcové části dokončené tlakové láhve, přičemž se použije obdélníkový zkušební vzorek tvarovaný v souladu s metodou popsanou v ISO 9809 pro ocel a v ISO 7866 pro hliník. U tlakových láhví opatřených vložkami ze svařované nerezové oceli se zkoušky tahem provedou také u materiálu odebraného ze svarů v souladu s metodou popsanou v bodě 8.4 normy EN 13322-2. Dvě plochy zkušebního vzorku, které představují vnitřní a vnější povrch tlakové láhve, nesmí být obrobeny. Zkouška tahem se provádí v souladu s ISO 6892.

POZNÁMKA – Upozorňujeme na metodu měření délkového prodloužení popsanou v ISO 6892, zvláště v případech, kdy je vzorek pro zkoušku tahem zkosený, následkem čehož je místo lomu mimo střed délky měřidla.

A.2   Rázová zkouška – ocelové tlakové láhve a ocelové vložky

Rázová zkouška se provádí na třech zkušebních vzorcích materiálu odebraného z válcové části dokončené tlakové láhve v souladu s ISO 148. Vzorky pro rázovou zkoušku musí být odebrány ze stěny tlakové láhve ve směru, který požaduje tabulka 6.2 přílohy 3. U tlakových láhví opatřených vložkami ze svařované nerezové oceli se zkoušky tahem provedou také u materiálu odebraného ze svarů v souladu s metodou popsanou v bodě 8.6 normy EN 13322-2. Vrub musí být kolmý k ploše stěny tlakové láhve. Pro podélné zkoušky musí být zkušební vzorek celý strojově obroben (na šesti stranách); pokud tloušťka stěny neumožňuje odebrat vzorek s konečnou šířkou 10 mm, musí být šířka co možná nejblíže jmenovité tloušťce stěny tlakové láhve. Zkušební vzorky odebrané v příčném směru se strojově obrobí pouze na čtyřech stranách, vnitřní a vnější plocha stěny tlakové láhve zůstane neobrobená.

A.3   Zkouška odolnosti vůči koroznímu praskání vyvolanému sirníkem – ocel

S výjimkou dále uvedeného se zkoušky provádí v souladu se standardními postupy při zkoušce tahem metodou A-NACE, jak uvádí norma NACE TM0177-96. Zkoušky se provádí minimálně na třech zkušebních vzorcích pro zkoušky tahem s měrným průměrem 3,81 mm (0,150 palců) získaných ze stěny dokončené tlakové láhve nebo vložky. Vzorky se vystaví konstantnímu zatížení tahem rovnému 60 % stanovené minimální meze kluzu pro ocel a ponoří do roztoku destilované vody tlumeného 0,5 % (hmotnostními) trihydrátu octanu sodného a upraveného kyselinou octovou na počáteční pH 4,0.

Roztok se při pokojové teplotě a tlaku nepřetržitě sytí pomocí sirovodíku o tlaku 0,414 kPa (vyrovnání dusíkem). Nesmí dojít k selhání zkoušených vzorků po dobu trvání zkoušky, tj. 144 hodin.

A.4   Zkoušky odolnosti proti korozi – hliník

Zkoušky odolnosti proti korozi pro slitiny hliníku se provádí v souladu s přílohou A normy ISO/DIS 7866 a musí být splněny požadavky tam uvedené.

A.5   Zkoušky na tvorbu trhlin při dlouhodobém zatížení – hliník

Odolnost vůči vzniku trhlin při dlouhodobém zatížení se zkouší v souladu s přílohou D normy ISO/DIS 7866 a musí být splněny požadavky tam uvedené.

A.6   Zkouška na únik před prasknutím

Tři dokončené tlakové láhve se podrobí tlakovému cyklu mezi nejvýše 2 MPa a nejméně 30 MPa, a to při rychlosti nepřesahující 10 cyklů za minutu.

Všechny tlakové láhve musí selhat únikem.

A.7   Zkouška tlakovým cyklem při mezních teplotách

Dokončené tlakové láhve s kompozitním ovinutím a bez jakéhokoli ochranného povlaku nesmí při zkoušce tlakovým cyklem vykazovat známky roztržení, úniku nebo roztřepení vlákna; postupuje se takto:

a)

Láhve se klimatizují 48 hodin při nulovém tlaku, 65 °C nebo více a relativní vlhkosti 95 % nebo více. Záměr tohoto požadavku bude považován za splněný postříkáním jemným postřikem nebo vodním aerosolem v komoře udržované na 65 °C.

b)

Láhve se hydrostaticky tlakují; počet cyklů je roven 500násobku stanovené životnosti v rocích a tlak se střídá mezi nejvýše 2 MPa a nejméně 26 MPa při teplotě 65 °C nebo vyšší a vlhkosti 95 %.

c)

Láhve se stabilizují při nulovém tlaku a teplotě okolí.

d)

Poté se láhve tlakují mezi nejvýše 2 MPa a nejméně 20 MPa, s počtem cyklů rovným 500násobku stanovené životnosti v rocích a při teplotě – 40 °C nebo nižší.

Rychlost tlakového cyklu podle písmene b) nesmí přesáhnout 10 cyklů za minutu. Rychlost tlakového cyklu podle písmene d) nesmí přesáhnout 3 cykly za minutu, není-li přímo v tlakové láhvi zabudován tlakový převodník. Musí být zajištěno přiměřené záznamové přístrojové vybavení, aby se během cyklů při nízké teplotě zajistilo udržování minimální teploty kapaliny.

Po tlakovém cyklu při mezních teplotách musí být tlakové láhve hydrostaticky přetlakovány k roztržení v souladu s požadavky zkoušky na roztržení hydrostatickým tlakem a musí dosáhnout minimálního tlaku při roztržení ve výši 85 % minimálního projektovaného tlaku při roztržení. U konstrukcí typu CNG-4 se před zkouškou na roztržení hydrostatickým tlakem tlaková láhev zkouší na těsnost v souladu s bodem A.10 níže.

A.8   Zkouška tvrdosti podle Brinella

Zkoušky tvrdosti se provádí ve středu rovnoběžné stěny a na klenutém konci každé tlakové láhve nebo vložky v souladu s ISO 6506. Zkouška se provádí po konečném tepelném zušlechťování a takto zjištěné hodnoty tvrdosti musí být v rozsahu stanoveném v návrhu konstrukce.

A.9   Zkoušky povlaku (povinné, je-li použit bod 6.12 písm. c) přílohy 3)

A.9.1   Zkoušky vlastností povlaku

Povlaky se hodnotí pomocí následujících zkušebních metod nebo se použijí rovnocenné vnitrostátní normy.

i)

Zkoušky přilnavosti v souladu s LSO 4624 pomocí metody A nebo B. Povlak musí vykazovat přilnavost 4A nebo 4B.

ii)

Pružnost v souladu s normou ASTM D522 „Zkouška ohebnosti připevněných organických povlaků na trnu“ pomocí zkušební metody B, s trnem velikosti 12,7 mm (0,5 palců) při stanovené tloušťce a teplotě – 20 °C. Vzorky pro zkoušku pružnosti musí být připraveny v souladu s normou ASTM D522. Nesmí vzniknout žádné vizuálně patrné trhliny.

iii)

Odolnost vůči nárazu v souladu s ASTM D2794 „Metoda zkoušky odolnosti organických povlaků proti účinkům rychlé deformace (nárazu)“. Povlak musí při pokojové teplotě úspěšně obstát při zkoušce čelním rázem ve výši 18 J (160 palců-liber).

iv)

Chemická odolnost při zkoušení v obecném souladu s normou ASTM D1308 „Účinky chemikálií pro domácnost na čiré a pigmentované organické povrchové úpravy“. Zkoušky se provádí pomocí zkušební metody pro otevřený prostor a 100hodinového působení 30% roztoku kyseliny sírové (akumulátorové kyseliny s měrnou hmotností 1,219) a 24hodinového působení polyalkalenu glykolu (např. brzdová kapalina). Nesmí se objevit žádné známky zvedání, tvorby puchýřů nebo měknutí povlaku. Přilnavost musí při zkoušce v souladu s normou ASTM D3359 dosáhnout hodnocení 3.

v)

Minimálně 1 000 hodin vystavení v souladu s normou ASTM G53 „Standardní postup ovládání přístroje na vystavení vlivům světla a vody (fluorescenční typ v ultrafialovém spektru – kondenzační) pro expozici nekovových materiálů“. Nesmí se objevit žádné známky tvorby puchýřů a přilnavost musí při zkoušce v souladu s normou ISO 4624 splňovat hodnocení 3. Maximální povolená ztráta lesku je 20 %.

vi)

Minimálně 500 hodin vystavení v souladu s ASTM B117 „Zkušební metoda pro zkoušky solným postřikem (mlhou)“. Podleptání nesmí přesáhnout 3 mm na vyryté značce, nesmí se objevit žádné známky tvorby puchýřů a přilnavost musí při zkoušení v souladu s normou ASTM D3359 splňovat hodnocení 3.

vii)

Odolnost vůči odštěpování při pokojové teplotě podle normy ASTM D3170 „Odolnost povrchových úprav proti odštěpování“. Povlak musí dosáhnout hodnocení 7A nebo lepšího a nesmí dojít k žádnému obnažení podkladu.

A.9.2   Zkoušky povlaku šarže

i)   Tloušťka povlaku

Tloušťka povlaku musí při zkoušce podle normy ISO 2808 splňovat požadavky návrhu konstrukce.

ii)   Přilnavost povlaku

Přilnavost povlaku se měří podle normy ISO 4624 a musí při měření pomocí zkušební metody A nebo B dosáhnout minimálně hodnoty 4.

A.10   Zkouška těsnosti

Konstrukce typu CNG-4 se zkouší na těsnost následujícím způsobem (nebo přijatelným alternativním způsobem):

a)

tlakové láhve se důkladně vysuší a natlakují na pracovní tlak suchým vzduchem nebo dusíkem obsahujícím detekovatelný plyn, například hélium;

b)

jakýkoli únik měřený v libovolném bodě, který překročí 0,004 standardního cm3/hod, je důvodem pro vyřazení.

A.11   Hydraulická zkouška

Použije se jedna z následujících dvou možností:

Možnost 1:   Zkouška vodním pláštěm

a)

Tlaková láhev se hydrostaticky zkouší při nejméně 1,5násobku pracovního tlaku. V žádném případě nesmí zkušební tlak přesáhnout tlak při autofretáži.

b)

Tlak se udržuje po dostatečně dlouhou dobu (nejméně 30 sekund), aby se zajistilo úplné roztažení. Jakýkoli vnitřní tlak aplikovaný po autofretáži a před hydrostatickou zkouškou nesmí přesáhnout 90 % tlaku hydrostatické zkoušky. Pokud zkušební tlak nelze udržovat kvůli poruše zkušebního přístroje, je přípustné opakovat zkoušku při tlaku zvýšeném o 700 kPa. Nejsou povoleny více než 2 opakované zkoušky.

c)

Výrobce stanoví přiměřenou mez trvalého objemového roztažení pro použitý zkušební tlak, ale v žádném případě nesmí trvalé roztažení přesáhnout 5 % celkové objemové roztažnosti měřené při zkušebním tlaku. Pro konstrukce typu CNG-4 musí být pružná roztažnost zjištěna výrobcem. Veškeré tlakové láhve, které nesplní definovanou mez pro vyřazení, musí být vyřazeny a buď zničeny, nebo použity pro účely zkoušky šarže.

Možnost 2:   Zkouška zkušebním tlakem

Hydrostatický tlak v tlakové láhvi se postupně a pravidelně zvyšuje, až dosáhne zkušebního tlaku, který se rovná nejméně 1,5násobku pracovního tlaku. Zkušební tlak v tlakové láhvi se udržuje po dostatečně dlouhou dobu (nejméně 30 sekund), aby se prokázalo, že neexistuje tendence snižování tlaku a že je zaručena nepropustnost.

A.12   Zkouška na roztržení hydrostatickým tlakem

a)

Při tlacích přesahujících 80 % projektovaného tlaku při roztržení nesmí rychlost vytváření přetlaku přesáhnout 1,4 MPa za sekundu (200 psi/s). Pokud rychlost tlakování při tlacích přesahujících 80 % projektovaného tlaku při roztržení přesáhne 350 kPa/s (50 psi/s), potom buď musí být tlaková láhev umístěna schematicky mezi zdroj tlaku a zařízení pro měření tlaku, nebo musí být při minimálním projektovaném tlaku při roztržení provedeno pětisekundové pozastavení.

b)

Minimální požadovaný (vypočtený) tlak při roztržení musí být nejméně 45 MPa a v žádném případě méně než hodnota potřebná ke splnění požadavků na poměr napětí. Skutečný tlak při roztržení se zaznamená. K roztržení může dojít buď ve válcové oblasti, nebo v klenuté oblasti tlakové láhve.

A.13   Tlakový cyklus při teplotě okolí

Tlakový cyklus musí být proveden v souladu s následujícím postupem:

a)

zkoušená tlaková láhev se naplní kapalinou nezpůsobující korozi, jako je např. olej, inhibovaná voda nebo glykol;

b)

tlak v láhvi se cykluje mezi nejvýše 2 MPa a nejméně 26 MPa rychlostí nepřesahující 10 cyklů za minutu.

Zaznamená se počet cyklů do selhání s místem a popisem počátku selhání.

A.14   Zkouška v kyselém prostředí

Dokončená tlaková láhev se podrobí zkoušce podle tohoto postupu:

i)

plocha o průměru 150 mm na povrchu tlakové láhve se vystaví po dobu 100 hodin působení 30% roztoku kyseliny sírové (akumulátorové kyseliny s měrnou hmotností 1,219), přičemž se v tlakové láhvi udržuje tlak 26 MPa;

ii)

poté se tlaková láhev roztrhne v souladu s postupem definovaným v bodě A.12 výše a musí dosáhnout tlaku při roztržení přesahujícího 85 % minimálního projektovaného tlaku při roztržení.

A.15   Zkouška ohněm

A.15.1   Obecné

Zkoušky ohněm mají za cíl prokázat, že u dokončených tlakových láhví vybavených systémem ochrany před ohněm (ventil tlakové láhve, přetlaková zařízení a/nebo integrální tepelná izolace) uvedeným v návrhu konstrukce nedojde k roztržení během zkoušení ohněm za stanovených podmínek. Zkoušky ohněm musí být prováděny s nejvyšší opatrností pro případ, že by došlo k roztržení tlakové láhve.

A.15.2   Příprava tlakové láhve

Tlakové láhve se umístí vodorovně tak, aby jejich dna byla přibližně 100 mm nad zdrojem ohně.

Použije se kovový ochranný kryt, aby se zabránilo přímému působení plamene na ventily, armatury a/nebo přetlaková zařízení tlakové láhve. Kovový ochranný kryt nesmí být v přímém kontaktu se stanoveným systémem ochrany před ohněm (přetlakové zařízení nebo ventil tlakové láhve). Jakékoli selhání ventilu, armatury nebo potrubí, které nejsou součástí zamýšleného systému ochrany pro danou konstrukci, během zkoušky činí výsledek zkoušky neplatným.

A.15.3   Zdroj ohně

Rovnoměrný zdroj ohně o délce 1,65 m musí zajistit přímé působení plamene na povrch tlakové láhve po celém jejím průměru.

Pro zdroj ohně lze použít libovolné palivo za předpokladu, že poskytuje rovnoměrný žár dostatečný k udržení stanovených zkušebních teplot až do vypuštění tlakové láhve. Výběr paliva by měl vzít v úvahu otázku znečištění ovzduší. Uspořádání ohně se dostatečně podrobně zaznamená, aby se zajistila reprodukovatelnost rychlosti přívodu tepla do tlakové láhve. Jakékoli selhání nebo nestálost zdroje ohně během zkoušky činí výsledek neplatným.

A.15.4   Měření teploty a tlaku

Teplota povrchu se monitoruje nejméně třemi termočlánky umístěnými podél spodní části tlakové láhve a rozmístěnými nejvýše 0,75 m od sebe. Pro zabránění přímému působení plamene na termočlánky se použije ochranný kovový kryt. Případně lze vložit termočlánky do kovových bloků o velikosti menší než 25 mm2.

Tlak uvnitř láhve se měří snímačem tlaku bez zásahů do konfigurace zkoušeného systému.

Teploty termočlánků a tlak v tlakové láhvi se během zkoušky zaznamenávají každých 30 sekund nebo častěji.

A.15.5   Obecné požadavky na zkoušku

Tlakové láhve se natlakují zemním plynem a zkouší se v horizontální poloze při:

a)

pracovním tlaku a

b)

25 % pracovního tlaku.

Ihned po zažehnutí musí oheň vyvolat působení plamene na povrch tlakové láhve podél 1,65 m délky zdroje ohně a po celém průměru tlakové láhve. Do 5 minut po zažehnutí musí nejméně jeden termočlánek indikovat teplotu nejméně 590 °C. Tato minimální teplota musí být udržována po zbývající dobu trvání zkoušky.

A.15.6   Tlakové láhve délky 1,65 m nebo méně

Střed tlakové láhve se umístí nad střed zdroje ohně.

A.15.7.   Tlakové láhve delší než 1,65 m

Je-li tlaková láhev vybavena přetlakovým zařízením na jednom konci, musí zdroj ohně začínat na opačném konci tlakové láhve. Je-li tlaková láhev vybavena přetlakovým zařízením na obou koncích nebo na více než jednom místě podél své délky, umístí se střed zdroje ohně do středu mezi přetlaková zařízeními, která jsou oddělena největší vodorovnou vzdáleností.

Je-li tlaková láhev navíc chráněna pomocí tepelné izolace, pak se provedou dvě zkoušky ohněm při servisním tlaku, jedna s ohněm umístěným podél tlakové láhve ve středu její délky a druhá s ohněm začínajícím na jednom z konců tlakové láhve.

A.15.8   Přípustné výsledky

Tlaková láhev se musí vypustit prostřednictvím přetlakového zařízení.

A.16   Zkouška průrazem

Tlaková láhev natlakovaná stlačeným plynem na 20 MPa ± 1 MPa se prorazí protipancéřovou střelou o průměru 7,62 mm nebo větším. Střela musí zcela proniknout nejméně jednou boční stěnou tlakové láhve. U konstrukcí typů CNG-2, CNG-3 a CNG-4 musí projektil narazit na boční stěnu přibližně v úhlu 45°. Tlaková láhev nesmí projevovat žádné známky roztříštění. Ztráta malých kousků materiálu, každého o váze nejvýše 45 gramů, nepředstavuje selhání zkoušky. Zaznamená se přibližná velikost vstupních a výstupních otvorů a jejich umístění.

A.17   Zkoušky kompozitu na toleranci vad

Pouze pro konstrukce typů CNG-2, CNG-3 a CNG-4. Na jedné dokončené tlakové láhvi s dokončeným ochranným povlakem se do kompozitu vyříznou vady v podélném směru. Vady musí být větší než meze vizuální kontroly stanovené výrobcem.

Poté se tlaková láhev s vadami podrobí tlakovému cyklu od nejvýše 2 MPa do nejméně 26 MPa po 3 000 cyklů, po kterých následuje dalších 12 000 cyklů při teplotě okolí. Tlaková láhev nesmí propouštět ani se roztrhnout během prvních 3 000 cyklů, ale může selhat únikem během posledních 12 000 cyklů. Všechny tlakové láhve, které dokončí tuto zkoušku, se zničí.

A.18   Zkouška na vysokoteplotní tečení

Tato zkouška je požadována pro všechny konstrukce typu CNG-4 a všechny konstrukce typů CNG-2 a CNG-3, u kterých teplota skelného přechodu pryskyřičného pojiva nepřesahuje maximální teplotu materiálu konstrukce uvedenou v bodě 4.4.2 přílohy 3 nejméně o 20 C. Jedna dokončená tlaková láhev se zkouší takto:

a)

tlaková láhev se natlakuje na 26 MPa a udržuje při teplotě 100 °C nejméně 200 hodin;

b)

po zkoušce musí tlaková láhev splňovat požadavky zkoušky na roztažení hydrostatickým tlakem A.11, zkoušky těsnosti A.10 a zkoušky na roztržení A.12.

A.19   Zrychlená zkouška na roztržení při namáhání

Pouze pro konstrukce typů CNG-2, CNG-3 a CNG-4; jedna tlaková láhev bez ochranného povlaku se hydrostaticky natlakuje na 26 MPa, přičemž je ponořena ve vodě o teplotě 65 °C. Tlaková láhev se při uvedeném tlaku a teplotě udržuje po dobu 1 000 hodin. Poté se tlaková láhev přetlakuje k roztržení v souladu s postupem definovaným v bodě A.12 výše s tou výjimkou, že tlak při roztržení musí přesáhnout 85 % minimálního projektovaného tlaku při roztržení.

A.20   Zkouška na poškození při nárazu

Jedna nebo více dokončených tlakových láhví se zkouší pádem při teplotě okolí bez vnitřního přetlaku a bez připojených ventilů. Povrch, na který jsou tlakové láhve upuštěny, musí být tvořen hladkým vodorovným betonovým panelem nebo podlahou. Jedna tlaková láhev se upustí ve vodorovné poloze se dnem 1,8 m nad povrchem, na který bude upuštěna. Jedna tlaková láhev se upustí ve svislé poloze na každý konec z dostatečné výšky nad podlahou nebo panelem tak, aby potenciální energie činila 488 J, ale v žádném případě nesmí výška nižšího konce přesáhnout 1,8 m. Jedna tlaková láhev se upustí pod úhlem 45° na klenutou část z takové výšky, aby její těžiště bylo ve výšce 1,8 m; je-li však nižší konec blíže k zemi než 0,6 m, upraví se úhel upuštění tak, aby se zachovala minimální výška 0,6 m a těžiště ve výšce 1,8 m.

Po nárazu pádem se tlakové láhve podrobí tlakovému cyklu od nejvýše 2 MPa do nejméně 26 MPa (bar) po počet cyklů rovný 1 000 násobku stanovené životnosti v rocích. Během cyklování mohou tlakové láhve propouštět, ale nesmí dojít k roztržení. Všechny tlakové láhve, které dokončí zkoušku tlakovým cyklem, musí být zničeny.

A.21   Zkouška prostupnosti

Tato zkouška je požadována pouze pro konstrukce typu CNG-4. Jedna dokončená tlaková láhev se naplní stlačeným zemním plynem nebo směsí 90 % dusíku/10 % hélia na pracovní tlak, umístí do hermeticky uzavřené komory při teplotě okolí a monitoruje se z hlediska úniků po dobu dostatečnou ke zjištění rychlosti úniku v ustáleném stavu. Rychlost úniku musí být menší než 0,25 ml zemního plynu nebo hélia za hodinu na litr vodní kapacity tlakové láhve.

A.22   Vlastnosti plastů v tahu

Mez kluzu a prodloužení při roztržení materiálu plastové vložky se určí při – 50 °C dle normy ISO 3628 a musí splňovat požadavky bodu 6.3.6 přílohy 3.

A.23   Teplota tavení plastů

Polymerické materiály z dokončených vložek se zkouší v souladu s metodou popsanou v normě ISO 306 a musí splňovat požadavky bodu 6.3.6 přílohy 3.

A.24   Požadavky na přetlakové zařízení

Musí být prokázáno, že přetlaková zařízení určená výrobcem jsou slučitelná s provozními podmínkami uvedenými v bodě 4. přílohy 3, a to pomocí následujících zkoušek technické způsobilosti:

a)

Jeden vzorek se udržuje při řízené teplotě nejméně 95 °C a tlaku nejméně rovném zkušebnímu tlaku (30 MPa) po dobu 24 hodin. Na konci této zkoušky nesmí docházet k žádnému úniku ani k viditelným známkám protlačování jakéhokoli tavitelného kovu použitého v konstrukci.

b)

Jeden vzorek se zkouší na únavu materiálu při rychlosti cyklování tlaku nepřesahující 4 cykly za minutu, a to takto:

i)

udržuje se při teplotě 82 °C, přičemž se tlakuje mezi 2 MPa a 26 MPa po 10 000 cyklů;

ii)

udržuje se při teplotě – 40 °C, přičemž se tlakuje mezi 2 MPa a 26 MPa po 10 000 cyklů.

Na konci této zkoušky nesmí docházet k žádnému úniku ani k viditelným známkám protlačování jakéhokoli tavitelného kovu použitého v konstrukci.

c)

Nechráněné mosazné součásti přetlakového zařízení, které zadržují tlak, musí odolat bez korozního praskání zkoušce dusičnanem rtuťným popsané v normě ASTM B154. Přetlakové zařízení se ponoří na 30 minut do vodného roztoku dusičnanu rtuťného, který obsahuje 10 g dusičnanu rtuťného a 10 ml kyseliny dusičné na litr roztoku. Po ponoření se přetlakové zařízení zkouší na těsnost pomocí aerostatického tlaku 26 MPa po dobu jedné minuty; během této doby se součást kontroluje na vnější únik, který nesmí přesáhnout 200 cm3/h.

d)

Nechráněné součásti přetlakového zařízení z nerezavějící oceli, které zadržují tlak, musí být vyrobeny ze slitiny odolné vůči koroznímu praskání vyvolanému chloridem.

A.25   Zkouška hrdla ve zkrutu

Těleso tlakové láhve se zadrží proti rotaci a na každé přípojné hrdlo tlakové láhve se působí krouticím momentem 500 Nm, nejprve ve směru utažení závitového spojení, poté ve směru jeho uvolnění a na závěr opět ve směru utažení.

A.26   Pevnost pryskyřice ve smyku

Pryskyřičné materiály se zkouší na vzorkovém kuponu reprezentativním pro kompozitní ovinutí v souladu s normou ASTM D2344 nebo rovnocennou vnitrostátní normou. Po 24 hodinách varu ve vodě musí mít kompozit minimální pevnost ve smyku rovnou 13,8 MPa.

A.27   Zkouška cyklem se zemním plynem

Jedna dokončená tlaková láhev se podrobí tlakovému cyklu se stlačeným zemním plynem při tlaku od méně než 2 MPa do pracovního tlaku po 300 cyklů. Každý cyklus, který se skládá z naplnění a vypuštění tlakové láhve, nesmí přesáhnout 1 hodinu. Tlaková láhev se zkouší na těsnost v souladu s bodem A.10 výše a musí splňovat požadavky tam uvedené. Po dokončení cyklování se zemním plynem se tlaková láhev rozřízne a rozhraní vložka/hrdlo se zkontroluje na známky jakéhokoli opotřebení, jako je vznik únavových trhlin nebo elektrostatický výboj.

POZNÁMKA – Při provádění této zkoušky se musí věnovat zvláštní zřetel bezpečnosti. Před prováděním zkoušky musí tlakové láhve této konstrukce úspěšně splnit požadavky zkoušky dle bodu A.12 výše (zkouška na roztržení hydrostatickým tlakem), bodu 8.6.3 přílohy 3 (zkouška tlakovým cyklem při teplotě okolí) a bodu A.21 výše (zkouška prostupnosti). Před prováděním této zkoušky musí konkrétní tlakové láhve, které budou zkoušeny, splnit požadavky zkoušky dle bodu A.10 výše (zkouška těsnosti).

A.28   Zkouška ohybu – svařované vložky z nerezové oceli

Zkoušky ohybu se provádí na materiálu odebraném z válcové části vložky svařené z nerezové oceli v souladu s metodou popsanou v bodě 8.5 normy EN 13322-2. Při ohýbání okolo formy nesmí zkoušená část prasknout až dokud nejsou vnitřní okraje od sebe více vzdáleny než je průměr formy.

Dodatek B

(nepřiděleno)

Dodatek C

(nepřiděleno)

Dodatek D

FORMULÁŘE PROTOKOLŮ

POZNÁMKA – Tento dodatek není povinnou součástí této přílohy.

Měly by se používat následující formuláře:

(1)

Výrobní protokol a osvědčení o shodě – musí být srozumitelné, čitelné a ve formátu formuláře 1.

(2)

Protokol (1) o chemické analýze materiálu pro kovové tlakové láhve, vložky nebo hrdla – musí obsahovat základní prvky, identifikaci atd.

(3)

Protokol (1) o mechanických vlastnostech materiálu pro kovové tlakové láhve a vložky – musí podávat zprávu o všech zkouškách požadovaných tímto předpisem.

(4)

Protokol (1) o fyzikálních a mechanických vlastnostech materiálů pro nekovové vložky – musí podávat zprávu o všech zkouškách a informacích požadovaných tímto předpisem.

(5)

Protokol (1) o analýze kompozitních materiálů – musí podávat zprávu o všech zkouškách a údajích požadovaných tímto předpisem.

(6)

Protokol o hydrostatických zkouškách, zkouškách periodickým tlakovým cyklem a zkouškách na roztržení – musí podávat zprávu o zkouškách a údajích požadovaných tímto předpisem.

Formulář 1:   Výrobní protokol a osvědčení o shodě

 

Výrobce:

 

Místo:

 

Číslo registrace:

 

Značka a číslo výrobce:

 

Výrobní číslo: od. … do … včetně

 

Popis tlakové láhve:

 

VELIKOST: vnější průměr: … mm; délka: … mm;

 

Značky vyražené na rozšířeném konci nebo na štítcích tlakové láhve jsou:

a)

„POUZE CNG“: …

b)

„NEPOUŽÍVAT PO“: …

c)

Značka výrobce: …

d)

Číslo části a výrobní číslo: …

e)

Pracovní tlak v MPa: …

f)

Předpis EHK: …

g)

Typ ochrany před ohněm: …

h)

Datum původní tlakové zkoušky (měsíc a rok): …

i)

Hmotnost prázdné tlakové láhve (v kg): …

j)

Značka pověřeného subjektu nebo kontrolního orgánu: …

k)

Vodní kapacita v litrech: …

l)

Zkušební tlak v MPa: …

m)

Jakékoli zvláštní pokyny: …

Každá tlaková láhev byla vyrobena v souladu se všemi požadavky předpisu EHK č. … a v souladu s popisem tlakové láhve uvedeným výše. Požadované protokoly o výsledcích zkoušek jsou přiloženy.

Tímto potvrzuji, že všechny výsledky uvedených zkoušek dopadly po všech stránkách uspokojivě a jsou v souladu s požadavky na typ uvedenými výše.

 

Poznámky:

 

Příslušný orgán:

 

Podpis kontrolora:

 

Podpis výrobce:

 

Místo, datum:


(1)  Formuláře protokolů 2 až 6 vypracuje výrobce; protokoly musí plně identifikovat tlakové láhve a požadavky. Každý protokol musí být podepsán příslušným orgánem a výrobcem.

Dodatek E

OVĚŘENÍ POMĚRŮ NAPĚTÍ POMOCÍ TENZOMETRŮ

1.   Vztah mezi napětím a deformací je pro vlákna vždy elastický, proto jsou si poměry napětí a poměry deformace rovné.

2.   Jsou nutné tenzometry pro velká délková prodloužení.

3.   Tenzometry by měly být orientovány ve směru vláken, na kterých jsou připevněny (tj. u obručovitých vláken na vnější straně tlakové láhve se tenzometry připevní ve směru obručovitého vinutí).

4.   Metoda 1 (pro tlakové láhve, u kterých se nepoužívá navíjení při vysokém napětí)

a)

Tenzometry se připevní před autofretáží a zkalibrují se.

b)

Změří se, zda byly dodrženy deformace při autofretáži, nulovém tlaku po autofretáži, pracovním tlaku a minimálním tlaku při roztržení.

c)

Ověří se, zda deformace za tlaku při roztržení dělená deformací za pracovního tlaku splňuje požadavky na poměr napětí. Pro hybridní konstrukce se porovnává deformace za pracovního tlaku s deformací při roztržení tlakových láhví vyztužených jedním typem vlákna.

5.   Metoda 2 (použije se na všechny tlakové láhve)

a)

Tenzometry se připevní při nulovém tlaku po navíjení a autofretáži a zkalibrují se.

b)

Změří se deformace při nulovém tlaku, pracovním tlaku a minimálním tlaku při roztržení.

c)

Při nulovém tlaku, po změření deformací při pracovním tlaku a minimálním tlaku při roztržení a s monitorovanými tenzometry, se rozřízne válcová část tak, že oblast obsahující tenzometr je přibližně pět palců (cca 13 cm) dlouhá. Vložka se vyjme, aniž by se poškodil kompozit. Změří se deformace po vyjmutí vložky.

d)

Odečtené deformace při nulovém a pracovním tlaku a minimálním tlaku při roztržení se upraví o výši deformace naměřenou při nulovém tlaku s vložkou a bez ní.

e)

Ověří se, zda deformace za tlaku při roztržení dělená deformací za pracovního tlaku splňuje požadavky na poměr napětí. Pro hybridní konstrukce se porovnává deformace za pracovního tlaku s deformací při roztržení tlakových láhví vyztužených jedním typem vlákna.

Dodatek F

METODY ZKOUŠENÍ VLASTNOSTÍ V LOMU

F.1   Určení míst citlivých na únavu materiálu

Místo a orientace únavového selhání na tlakových láhvích se určí vhodnou analýzou pevnosti nebo kompletními zkouškami na únavu materiálu na dokončených tlakových láhvích, jak požadují zkoušky technické způsobilosti pro každý typ konstrukce. Je-li použita analýza pevnosti pomocí metody konečných prvků, musí být místo citlivé na únavu materiálu určeno na základě místa a orientace nejvyšší koncentrace základních napětí v tahu ve stěně tlakové láhve nebo ve vložce při pracovním tlaku.

F.2   Únik před prasknutím

F.2.1   Kritické odborné posouzení.

Tato analýza se může provádět, aby se prokázalo, že u dokončené tlakové láhve dojde k úniku, pokud vada v tlakové láhvi nebo ve vložce přeroste v trhlinu přes celou tloušťku stěny. Hodnocení úniku před prasknutím se provede na boční stěně tlakové láhve. Pokud je místo citlivé na únavu materiálu mimo boční stěnu, provede se hodnocení úniku před prasknutím rovněž v tomto místě, a to pomocí přístupu úrovně II naznačeného v normě BS PD6493. Hodnocení musí zahrnovat následující kroky:

a)

Změří se maximální délka (tj. hlavní osa) výsledné trhliny skrze povrch stěny (obvykle eliptického tvaru) u tří tlakových láhví zkoušených tlakovým cyklem v rámci zkoušky technické způsobilosti návrhu konstrukce (podle bodů A.13 a A.14 dodatku A pro každý typ konstrukce. V analýze se použije největší délka trhliny u dotčených tří tlakových láhví. Namodeluje se půleliptická trhlina přes celou tloušťku stěny s hlavní osou rovnou dvojnásobku nejdelší měřené hlavní osy a vedlejší osou rovnou 0,9násobku tloušťky stěny. Tato půleliptická trhlina se modeluje v místech určených v bodě F.1 dodatku F. Trhlina musí být orientována tak, aby se do ní opíralo nejvyšší hlavní tahové napětí.

b)

Pro hodnocení se použijí úrovně napětí ve stěně/vložce při 26 MPa získané z analýzy pevnosti popsané v bodě 6.6 přílohy 3. Příslušné hybné sily trhliny se vypočtou podle oddílu 9.2 nebo 9.3 normy BS PD6493.

c)

Lomová houževnatost dokončené tlakové láhve nebo vložky z dokončené tlakové láhve určená při pokojové teplotě pro hliník a při teplotě – 40 °C pro ocel se zjišťuje pomocí normalizované zkušební metody (dle normy ISO/DIS 12737, ASTM 813-89 či BS 7448) v souladu s oddíly 8.4 a 8.5 normy BS PD6493.

d)

Podíl plastického zborcení se vypočte v souladu s oddílem 9.4 normy BS PD6493-91.

e)

Modelovaná vada musí být přípustná v souladu s oddílem 11.2 normy BS PD6493-91.

F.2.2   Únik před prasknutím při roztržení tlakové láhve s vadou

Provede se lomová zkouška boční stěny tlakové láhve. Jsou-li místa citlivá na únavu materiálu určená podle bodu F.1 (dodatek F) mimo boční stěny, musí být lomová zkouška provedená také v těchto místech. Zkušební postup je následující:

a)   Určení délky vady pro únik před prasknutím

Délka vady pro zkoušku na únik před prasknutím v místě citlivém na únavu materiálu musí být dvojnásobkem maximální naměřené délky výsledné trhliny skrze povrch stěny u tří tlakových láhví zkoušených tlakovým cyklem do selhání v rámci zkoušky technické způsobilosti návrhu konstrukce pro každý typ konstrukce.

b)   Vady tlakové láhve

U konstrukcí typu CNG-1, které mají místo citlivé na únavu materiálu ve válcové části ve směru osy, se vnější vady vyhotoví podélně, přibližně v polovině délky válcové části tlakové láhve. Vady musí být umístěny v místě minimální tloušťky stěny střední části určené na základě měření tloušťky ve čtyřech bodech tlakové láhve. U konstrukcí typu CNG-1, které mají místo citlivé na únavu materiálu mimo válcovou část, se vada pro zkoušku na únik před prasknutím provede na vnitřním povrchu tlakové láhve ve směru orientace citlivosti na únavu materiálu. U konstrukcí typů CNG-2 a CNG-3 se vada provede na kovové vložce.

Pro vady, jež mají být zkoušeny při monotónním růstu tlaku, musí být nástroj na řezání vad přibližně 12,5 mm silný s úhlem 45° a poloměrem hrotu maximálně 0,25 mm. Průměr řezného nástroje musí být 50 mm pro tlakovou láhev s vnějším průměrem menším než 140 mm a 65 až 80 mm pro tlakové láhve s vnějším průměrem větším než 140 mm (doporučuje se standardní řezný nástroj CVN).

POZNÁMKA – Řezný nástroj musí být pravidelně broušen, aby se zajistilo, že poloměr hrotu splňuje specifikace.

Hloubka vady může být upravena tak, aby došlo k úniku při monotónním hydrostatickém natlakování. Trhlina se nesmí rozšířit o více než 10 % mimo strojně vytvořenou vadu, měřeno na vnějším povrchu.

c)   Postup zkoušky

Zkouška se provede monotónním natlakováním nebo cyklickým natlakováním, jak je popsáno níže:

i)

Roztržení monotónním natlakováním

Tlaková láhev se hydrostaticky tlakuje, dokud tlak neunikne z tlakové láhve v místě vady. Natlakování se provede podle bodu A.12 (dodatek A).

ii)

Cyklické tlakování

Postup zkoušky musí být v souladu s požadavky bodu A.13 dodatku A.

d)   Kritéria přijatelnosti pro zkoušku tlakové láhve s vadou

Tlaková láhev obstojí ve zkouškách, jsou-li splněny následující podmínky:

i)

Pro zkoušku na roztržení monotónním natlakováním musí být tlak při selhání alespoň 26 MPa.

Pro zkoušku na roztržení monotónním natlakováním je povolena celková délka trhliny měřená na vnějším povrchu ve výši 1,1násobku délky původní strojně vyrobené vady.

ii)

Pro tlakové láhve zkoušené tlakovým cyklem je povolen růst únavové trhliny nad délku původní strojně vyrobené vady. Způsob selhání však musí být „únik“. K rozšíření vady únavou by mělo dojít na nejméně 90 % délky původní strojně vyrobené vady.

POZNÁMKA – Nejsou-li tyto požadavky splněny (k selhání dojde pod 36 MPa, i když jde o selhání únikem), lze provést novou zkoušku s mělčí vadou. Rovněž pokud dojde k selhání roztržením při tlaku větším než 26 MPa a vada je mělká, lze provést novou zkoušku s hlubší vadou.

F.3   Velikost vady pro nedestruktivní zkoušku (NDE)

F.3.1   Velikost vady pro nedestruktivní zkoušku pomocí kritického odborného posouzení

Výpočty musí být provedeny v souladu s britskou normou (BS) PD 6493, oddíl 3, takto:

a)

únavové trhliny se modelují v místě vysokého napětí ve stěně/vložce jako rovinné vady;

b)

rozsah napětí působícího v místě citlivém na únavu materiálu v důsledku tlaku mezi 2 MPa a 20 MPa se zjistí z analýzy pevnosti popsané v bodě F.1 dodatku F;

c)

složky napětí v ohybu a ve stěně lze použít odděleně;

d)

minimální počet tlakových cyklů je 15 000;

e)

údaje o šíření únavové trhliny se určí ve vzduchu v souladu s normou ASTM E647. Orientace roviny trhliny musí být ve směru C-L (tj. rovina trhliny kolmá na obvod a rovnoběžná s osou tlakové láhve), jak je znázorněno v normě ASTM E399. Rychlost se určí jako průměr zkoušek tří vzorků. Jsou-li dostupné specifické údaje o šíření únavových trhlin pro materiál a provozní podmínky, smí být v hodnocení použity;

f)

velikosti růstu trhliny ve směru tloušťky a ve směru délky na tlakový cyklus se určí v souladu s kroky popsanými v bodě 14.2 normy BS PD 6493-91 integrací vztahu mezi rychlostí šíření únavové trhliny zjištěné v bodě e) výše a rozsahem hybné síly trhliny odpovídající aplikovanému tlakovému cyklu;

g)

podle výše uvedených kroků se vypočte maximální povolená hloubka a délka vady, která nezpůsobí selhání tlakové láhve během projektované životnosti v důsledku únavy nebo roztržení. Velikost vady pro nedestruktivní zkoušku musí být rovna nebo menší než vypočtená maximální velikost povolené vady pro danou konstrukci.

F.3.2   Velikost vady pro nedestruktivní zkoušku cyklováním tlakové láhve s vadou

Pro konstrukce typů CNG-1, CNG-2 a CNG-3 se podrobí tlakovému cyklu k roztržení v souladu se zkušební metodou v bodě A.13 (dodatek A) tři tlakové láhve, které mají uměle vytvořené vady, jež přesahují schopnosti detekce délky a hloubky vad kontrolní metodou použitou při nedestruktivní zkoušce podle bodu 6.15 přílohy 3. U konstrukcí typu CNG-1, které mají místo citlivé na únavu materiálu ve válcové části, se vytvoří vnější vady na boční stěně. U konstrukcí typu CNG-1, které mají místo citlivé na únavu materiálu vně boční stěny, a u konstrukcí typů CNG-2 a CNG-3 se vytvoří vnitřní vady. Vnitřní vady mohou být strojně vyrobeny před tepelným zušlechtěním a uzavřením konce tlakové láhve.

Tlakové láhve nesmí propouštět nebo se roztrhnout po méně než 15 000 cyklech. Přípustná velikost vady pro nedestruktivní zkoušku je rovna nebo menší než velikost uměle vytvořené vady v daném místě.

Dodatek G

Pokyny výrobce nádrže pro manipulaci s tlakovými láhvemi, jejich používání a kontrolu

G.1   Obecné

Základní funkcí tohoto dodatku je poskytnout kupujícím, dodavatelům, osobám provádějícím zástavbu a uživatelům tlakových láhví pokyny pro bezpečné používání tlakových láhví po dobu jejich zamýšlené životnosti.

G.2   Distribuce

Výrobce musí informovat kupujícího, že pokyny musí být dodány všem stranám zapojeným do distribuce, zástavby a používání tlakových láhví i manipulace s nimi. Dokument může být reprodukován, aby byl k dispozici dostatečný počet kopií pro tento účel, musí však být označen tak, aby obsahoval odkaz na dodávané tlakové láhve.

G.3   Odkaz na existující předpisy, normy a nařízení

Konkrétní pokyny mohou být uvedeny ve formě odkazu na vnitrostátní nebo uznávané předpisy, normy a nařízení.

G.4   Manipulace s tlakovou láhví

Musí být poskytnuty postupy pro manipulaci, aby se zajistilo, že tlakové láhve neutrpí během manipulace nepřijatelné poškození nebo kontaminaci.

G.5   Zástavba

Musí být poskytnuty pokyny pro montáž, aby se zajistilo, že tlakové láhve neutrpí během zástavby a během normálního provozu po dobu zamýšlené životnosti nepřijatelné poškození.

Když je upevnění specifikováno výrobcem, musí pokyny obsahovat vhodné podrobnosti, jako je konstrukce upevnění, použití pružných těsnicích materiálů, správné utahovací momenty a zamezení přímému vystavení tlakové láhve prostředí s chemickými a mechanickými kontakty.

Není-li upevnění specifikováno výrobcem, musí výrobce upozornit kupujícího na možné dlouhodobé dopady systému pro montáž do vozidla, např.: pohyby karoserie vozidla a expanze/kontrakce tlakové láhve při tlakových a teplotních podmínkách provozování.

Kde je to vhodné, musí být kupující upozorněn na potřebu zajistit takový způsob zástavby, aby nemohlo dojít k hromadění kapalin nebo pevných látek, které by způsobily poškození materiálu tlakové láhve.

Musí být specifikováno správné přetlakové zařízení, jež má být namontováno.

G.6   Používání tlakových láhví

Výrobce musí kupujícího upozornit na zamýšlené provozní podmínky stanovené tímto předpisem, zejména na povolený počet tlakových cyklů tlakové láhve, její životnost v rocích, meze kvality plynu a povolené maximální tlaky.

G.7   Kontrola za provozu

Výrobce musí jasně uvést povinnost uživatele dodržovat povinné požadavky na kontrolu tlakových láhví (např. interval opakování kontrol, provádění kontrol oprávněnými pracovníky). Tyto informace musí být v souladu s požadavky pro schválení konstrukce.

Dodatek H

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ

H.1   Oblast působnosti

Cílem zkoušky odolnosti proti vlivům prostředí je prokázat, že tlakové láhve pro vozidla na zemní plyn odolají vystavení prostředí ve spodní části karoserie automobilu a občasnému vystavení jiným kapalinám. Tato zkouška byla vyvinuta automobilovým průmyslem USA v reakci na selhání tlakových láhví způsobená korozním praskáním kompozitního ovinutí.

H.2   Shrnutí zkušební metody

Tlaková láhev se nejprve předpřipraví kombinací nárazů kyvadla a štěrku, které simulují možné podmínky ve spodní části karoserie. Poté se tlaková láhev postupně ponoří do simulované posypové soli/kyselého deště a vystaví jiným kapalinám, tlakovým cyklům a vysokým i nízkým teplotám. Na závěr zkušební posloupnosti se tlaková láhev hydraulicky natlakuje, až dojde ke zničení. Zbývající reziduální pevnost při roztržení tlakové láhve musí být nejméně 85 % minimální projektované pevnosti při roztržení.

H.3   Uspořádání zkoušky a příprava tlakové láhve

Tlaková láhev se zkouší za podmínek reprezentativních pro geometrii po zástavbě, včetně případného povlaku, konzol, těsnění a tlakových armatur používajících stejnou konfiguraci těsnění (např. těsnicí O-kroužky), jaká je použita za provozu. Konzoly mohou být před montáží pro zkoušku ponořením natřeny nebo povrchově upraveny, pokud se natírají nebo povrchově upravují před zástavbou do vozidla.

Tlakové láhve se zkouší ve vodorovné poloze a nominálně rozdělené podél své vodorovné osy na „horní“ a „dolní“ část. Dolní část tlakové láhve se střídavě ponořuje do prostředí posypové soli/kyselého deště a zahřátého nebo chlazeného vzduchu.

Horní část se rozdělí na 5 oddělených oblastí a označí se pro účely přípravy a vystavení kapalinám. Oblasti mají jmenovitý průměr 100 mm. Oblasti se na povrchu tlakové láhve nesmí překrývat. I když je to pro zkoušky praktické, oblasti nemusí být orientovány podél jedné přímky, ale nesmí překrývat ponořenou část tlakové láhve.

I když se příprava a vystavení kapalinám provádí na válcové části tlakové láhve, celé tlakové láhve, včetně klenutých částí, by měly být stejně odolné vůči vlivům prostředí jako vystavené oblasti.

Obrázek H.1

Orientace a rozmístění vystavených oblastí tlakové láhve

Image

H.4   Zařízení na přípravu tlakové láhve

Pro přípravu tlakové láhve na zkoušku pomocí nárazů kyvadla a štěrku je potřeba následující zařízení.

a)   Nárazy kyvadla

Nárazové těleso musí být vyrobeno z oceli a mít tvar pyramidy se stranami tvaru rovnostranných trojúhelníků a čtvercovou základnou, přičemž vrchol a hrany jsou zakulaceny na poloměr 3 mm. Střed úderů kyvadla musí být totožný s těžištěm pyramidy; jeho vzdálenost od osy otáčení kyvadla musí být 1 m. Celková hmotnost kyvadla vzhledem ke středu úderů musí být 15 kg. Energie kyvadla v okamžiku nárazu nesmí být menší než 30 Nm a musí být této hodnotě co možná nejbližší.

Během nárazu kyvadla se tlaková láhev udržuje ve své poloze pomocí přípojných hrdel nebo pomocí konzol určených k montáži.

b)   Nárazy štěrku

Stroj je sestrojený podle konstrukčních specifikací znázorněných na obrázku H.2. Postup použití zařízení musí vycházet z postupu popsaného v normě ASTM D3170 „Standardní zkušební metoda pro odolnost povrchových úprav proti odštěpování“, s tou výjimkou, že tlaková láhev může být během nárazů štěrku udržována při teplotě okolí.

c)   Štěrk

Nánosový silniční štěrk procházející sítem 16 mm, ale zachycený na sítu 9,5 mm. Každá dávka musí sestávat z 550 ml tříděného štěrku (zhruba 250 až 300 kamínků).

Obrázek H.2

Nárazová zkouška štěrkem

Image

H.5   Prostředí pro vystavení

a)   Prostředí pro ponoření

Ve stanovené fázi posloupnosti zkoušky (tabulka 1) se tlaková láhev uloží vodorovně s dolní třetinou průměru tlakové láhve ponořenou v simulovaném vodném roztoku kyselého deště/posypové soli. Roztok se skládá z následujících složek:

deionizovaná voda;

chlorid sodný

:

2,5 % hmotnostního ± 0,1 %;

chlorid vápenatý

:

2,5 % hmotnostního ± 0,1 %;

kyselina sírová

:

dostatečné množství k dosažení pH roztoku 4,0 ± 0,2.

Hladina a pH roztoku se musí upravit před každým krokem zkoušky, který tuto kapalinu používá.

Teplota lázně musí být 21 ± 5 °C. Během ponoření musí být neponořená část tlakové láhve vystavena okolnímu vzduchu.

b)   Vystavení jiným kapalinám

V odpovídající fázi posloupnosti zkoušky (tabulka 1) se každá z označených oblastí vystaví působení jednoho z pěti roztoků po dobu 30 minut. Pro každé místo se použije stejné prostředí po celou dobu zkoušky. Uvedené roztoky jsou:

kyselina sírová:

19 % objemových ve vodném roztoku;

hydroxid sodný:

25 % hmotnostních ve vodném roztoku;

methanol/benzín:

koncentrace 30/70 %;

dusičnan amonný:

28 % hmotnostních ve vodném roztoku;

kapalina do ostřikovače.

 

Při vystavení kapalině se zkušební vzorek orientuje oblastí vystavení nejvýše. Na oblast vystavení se umístí polštářek skelné vaty o tloušťce jedné vrstvy (přibližně 0,5 mm) a oříznutý na vhodné rozměry. Pipetou se nanese na oblast vystavení 5 ml zkušební kapaliny. Za 30 minut po natlakování tlakové láhve se polštářek vaty odstraní.

H.6   Zkušební podmínky

a)   Tlakový cyklus

Jak je definováno v posloupnosti zkoušky, tlaková láhev musí být podrobena hydraulickému tlakovému cyklu mezi nejvýše 2 MPa nejméně 26 MPa. Celý cyklus musí trvat nejméně 66 sekund a zahrnuje minimálně 60 sekund zadržení na 26 MPa. Jmenovitý cyklický proces je tento:

 

rovnoměrné zvýšení tlaku z ≤ 20 MPa na ≥ 26 MPa;

 

setrvání na ≥ 26 MPa alespoň po dobu 60 sekund;

 

rovnoměrné snížení tlaku z ≥ 26 MPa na ≤ 2 MPa.

 

Celkový minimální čas cyklu musí být 66 sekund.

b)   Tlak během vystavení jiným kapalinám

Po aplikování jiných kapalin se tlaková láhev natlakuje na nejméně 26 MPa po dobu minimálně 30 minut.

c)   Vystavení vysokým a nízkým teplotám

Jak je definováno v posloupnosti zkoušky, celá tlaková láhev se vystaví vysokým a nízkým teplotám vzduchu, který je v kontaktu s vnějším povrchem. Studený vzduch má teplotu – 40 °C nebo méně a horký vzduch má teplotu 82 °C ± 5 C. Při vystavení nízké teplotě musí být teplota kapaliny tlakových láhví typu CNG-1 monitorována pomocí termočlánku vestavěného uvnitř tlakové láhve, aby se zajistilo, že setrvá na hodnotě – 40 °C nebo nižší.

H.7   Postup zkoušky

a)   Příprava tlakové láhve

Každá z pěti oblastí označených pro vystavení jiným kapalinám a horní část tlakové láhve musí se upraví jediným nárazem vrcholku tělesa kyvadla do místa geometrického středu. Po nárazu se dotyčných pět oblastí dále upraví nárazy štěrku.

Středová část spodku tlakové láhve, který bude ponořen, musí být vystavena nárazu vrcholku tělesa kyvadla ve třech místech rozmístěných přibližně 150 mm od sebe.

Po nárazu se tatáž středová část, která byla vystavena nárazům, dále upraví nárazy štěrku.

Během přípravy musí být tlaková láhev bez tlaku.

b)   Posloupnost zkoušky a cykly

Posloupnost vystavení vlivům prostředí, jakož i tlakové cykly a teploty, jež mají být použity, jsou definovány v tabulce 1.

Mezi jednotlivými fázemi se povrch tlakové láhve nesmí omývat nebo otírat.

H.8   Přípustné výsledky

Po výše uvedené posloupnosti zkoušky se tlaková láhev hydraulicky zkouší až do zničení v souladu s postupem v bodě A.12. Tlak při roztržení tlakové láhve musí být nejméně 85 % minimálního projektovaného tlaku při roztržení.

Tabulka H.1

Podmínky a posloupnost zkoušky

Krok zkoušky

Prostředí pro vystavení

Počet tlakových cyklů

Teplota

1

jiné kapaliny

okolí

2

ponoření

1 875

okolí

3

vzduch

1 875

vysoká

4

jiné kapaliny

okolí

5

ponoření

1 875

okolí

6

vzduch

3 750

nízká

7

jiné kapaliny

okolí

8

ponoření

1 875

okolí

9

vzduch

1 875

vysoká

10

jiné kapaliny

okolí

11

ponoření

1 875

okolí


PŘÍLOHA 4 A

Ustanovení pro schvalování typu automatického ventilu, zpětného ventilu, přetlakového ventilu, přetlakového zařízení (spouštěného teplotou), přepadového ventilu, ručního ventilu a přetlakového zařízení (spouštěného tlakem)

1.   Účelem této přílohy je vymezit ustanovení pro schvalování typu automatického ventilu, zpětného ventilu, přetlakového ventilu, přetlakového zařízení a přepadového ventilu.

2.   Automatický ventil

2.1   Materiály, z nichž se skládá automatický ventil a které jsou během provozu v kontaktu s CNG, musí být slučitelné se zkušebním CNG. Slučitelnost se ověří postupem popsaným v příloze 5D.

2.2   Provozní specifikace

2.2.1   Automatický ventil musí být navržen tak, aby odolával tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa) bez úniku a deformace.

2.2.2   Automatický ventil musí být navržen tak, aby byl nepropustný při tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa) (viz příloha 5B).

2.2.3   Automatický ventil se ve své normální poloze užívání stanovené výrobcem podrobí 20 000 operací; poté se deaktivuje. Ventil musí zůstat nepropustný při tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa) (viz příloha 5B).

2.2.4   Automatický ventil musí být navržen tak, aby pracoval při teplotách stanovených v příloze 5O.

2.3   Případný elektrický systém musí být izolován od tělesa automatického ventilu. Izolační odpor musí být > 10 ΜΩ.

2.4   Automatický ventil aktivovaný elektrickým proudem musí být při vypnutém proudu v poloze „uzavřeno“.

2.5   Automatický ventil musí být v souladu se zkušebními postupy pro třídu součástí určenou podle schématu na obrázku 1-1 bodu 2 tohoto předpisu.

3.   Zpětný ventil

3.1   Materiály, z nichž se skládá jednosměrný ventil a které jsou během provozu v kontaktu s CNG, musí být slučitelné se zkušebním CNG. Slučitelnost se ověří postupem popsaným v příloze 5D.

3.2   Provozní specifikace

3.2.1   Zpětný ventil musí být navržen tak, aby odolával tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa) bez úniku a deformace.

3.2.2   Zpětný ventil musí být navržen tak, aby byl nepropustný (zvnějšku) při tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa) (viz příloha 5B).

3.2.3   Zpětný ventil se ve své normální poloze užívání stanovené výrobcem podrobí 20 000 operací; poté se deaktivuje. Ventil musí zůstat nepropustný (zvnějšku) při tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa) (viz příloha 5B).

3.2.4   Zpětný ventil musí být navržen tak, aby pracoval při teplotách stanovených v příloze 5O.

3.3   Zpětný ventil musí být v souladu se zkušebními postupy pro třídu součástí určenou podle schématu na obrázku 1-1 bodu 2 tohoto předpisu. Přetlakový ventil a přetlakové zařízení

4.   Přetlakový ventil a přetlakové zařízení

4.1   Materiály, z nichž se skládá přetlakový ventil a přetlakové zařízení a které jsou během provozu v kontaktu s CNG, musí být slučitelné se zkušebním CNG. Slučitelnost se ověří postupem popsaným v příloze 5D.

4.2   Provozní specifikace

4.2.1   Přetlakový ventil a přetlakové zařízení třídy 0 musí být navrženy tak, aby odolávaly tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa).

4.2.2   Přetlakový ventil a přetlakové zařízení třídy 1 musí být navrženy tak, aby byly s uzavřenými výstupy nepropustné při tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa) (viz příloha 5B).

4.2.3   Přetlakový ventil třídy 1 nebo 2 musí být navržen tak, aby byl s uzavřeným výstupem nepropustný při dvojnásobku pracovního tlaku.

4.2.4   Přetlakové zařízení musí být navrženo tak, aby otevřelo pojistku při teplotě 110 ± 10 °C.

4.2.5   Přetlakový ventil třídy 0 musí být navržen tak, aby pracoval při teplotách od - 40 °C do 85 °C.

4.3   Přetlakový ventil a přetlakové zařízení musí být v souladu se zkušebními postupy pro třídu součástí určenou podle schématu na obrázku 1-1 bodu 2 tohoto předpisu.

5.   Přepadový ventil

5.1   Materiály, z nichž se skládá přepadový ventil a které jsou během provozu v kontaktu s CNG, musí být slučitelné se zkušebním CNG. Slučitelnost se ověří postupem popsaným v příloze 5D.

5.2   Provozní specifikace

5.2.1   Přepadový ventil, není-li integrován do tlakové láhve, musí být navržen tak, aby odolával tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa).

5.2.2   Přepadový ventil musí být navržen tak, aby byl nepropustný při tlaku ve výši 1,5 násobku pracovního tlaku (MPa).

5.2.3   Přepadový ventil musí být navržen tak, aby pracoval při teplotách stanovených v příloze 5O.

5.3   Přepadový ventil musí být namontován uvnitř nádrže.

5.4   Přepadový ventil musí být navržen s obtokem, aby umožňoval vyrovnání tlaků.

5.5   Přepadový ventil se musí uzavřít při rozdílu tlaků na ventilu rovném 650 kPa.

5.6   Když je přepadový ventil v uzavřené poloze, obtokový průtok ventilem nesmí přesáhnout 0,05 standardních m3/min při rozdílovém tlaku 10 000 kPa.

5.7   Zařízení musí být v souladu se zkušebními postupy pro třídu součástí určenou podle schématu na obrázku 1-1 bodu 2 tohoto předpisu s výjimkou přetlaku, vnějšího úniku, zkoušky odolnosti proti suchému teplu a stárnutí v ozonovém prostředí.

6.   Ruční ventil

6.1   Zařízení ručního ventilu třídy 0 musí být navrženo tak, aby odolávalo tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku.

6.2   Zařízení ručního ventilu třídy 0 musí být navrženo tak, aby pracovalo při teplotách od - 40 °C do 85 °C.

6.3   Požadavky na zařízení ručního ventilu

Jeden vzorek se vystaví zkoušce na únavu materiálu při míře cyklického tlakování nepřesahující 4 cykly za minutu tímto způsobem:

i)

udržování při teplotě 20 °C při natlakování na 2 000 cyklů mezi 2 MPa a 26 MPa.

7.   Přetlakové zařízení (spouštěné tlakem)

7.1   Materiály, z nichž je vyrobeno PRD (spouštěné tlakem) a které jsou ve styku s CNG za provozu, musí být kompatibilní se zkouškou CNG. Pro ověření kompatibility se použije postup popsaný v příloze 5D.

7.2   Provozní specifikace

7.2.1   Zařízení PRD (spouštěné tlakem) třídy 0 musí být navrženo tak, aby mohlo být provozováno za teplot uvedených v příloze 5O.

7.2.2   Tlak při roztržení musí být 34 MPa ± 10 % při běžné okolní teplotě a při maximální provozní teplotě pak podle hodnot uvedených v příloze 5O.

7.3   Zařízení musí vyhovět zkušebním postupům pro součásti dané třídy, jak jsou uvedeny v nákresu na obrázku 1-1 v odstavci 2 tohoto předpisu, s výjimkou přetlaku a vnitřního vnějšího propouštění.

7.4   Požadavky na zařízení PRD (spouštěné tlakem)

7.4.1   Nepřetržitý provoz

7.4.1.1   Zkušební postup

Cyklujte zařízení PRD (spouštěné tlakem) podle tabulky 3 s tím, že voda bude mít mezi 10 a 100 procenty provozního tlaku a maximální frekvence bude 10 cyklů za minutu a teplota bude 82 °C ± 2 °C nebo 57 °C ± 2 °C.

Tabulka 3

Zkušební teploty a cykly

Teplota (°C)

Cykly

82

2 000

57

18 000

7.4.1.2   Požadavky

7.4.1.2.1

Na konci zkoušky nesmí součástka propouštět více než 15 cm3/h, když je vystavena tlaku plynu odpovídajícímu maximálnímu provoznímu tlaku při běžné okolní teplotě; při maximální provozní teplotě pak v souladu s tím, jak je uvedeno v příloze 5O.

7.4.1.2.2

Na konci zkoušky musí být tlak při roztržení PRD (spouštěného tlakem) 34 MPa ± 10 % při běžné okolní teplotě a při maximální provozní teplotě pak v souladu s tím, jak je uvedeno v příloze 5O.

7.4.2   Zkouška odolnosti proti korozi

7.4.2.1   Zkušební postup

Zařízení PRD (spouštěné tlakem) musí projít zkušebním postupem popsaným v příloze 5E, kromě zkoušky propustnosti.

7.4.2.2   Požadavky

7.4.2.2.1

Na konci zkoušky nesmí součástka propouštět více než 15 cm3/h, když je vystavena tlaku plynu odpovídajícímu maximálnímu provoznímu tlaku při běžné okolní teplotě a při maximální provozní teplotě pak v souladu s tím, jak je uvedeno v příloze 5O.

7.4.2.2.2

Na konci zkoušky musí být tlak při roztržení PRD (spouštěného tlakem) 34 MPa ± 10 % při běžné okolní teplotě a při maximální provozní teplotě pak v souladu s tím, jak je uvedeno v příloze 5O.


PŘÍLOHA 4B

USTANOVENÍ PRO SCHVALOVÁNÍ TYPU OHEBNÝCH PALIVOVÝCH VEDENÍ NEBO HADIC

Oblast působnosti

Účelem této přílohy je vymezit ustanovení pro schvalování typu ohebných hadic pro použití s CNG.

Tato příloha pokrývá tři typy ohebných hadic:

i)

vysokotlaké hadice (třída 0),

ii)

středotlaké hadice (třída 1),

iii)

nízkotlaké hadice (třída 2).

1.   VYSOKOTLAKÉ HADICE ZAŘAZENÉ DO TŘÍDY 0

1.1   Obecné specifikace

1.1.1   Hadice musí být navrženy tak, aby odolávaly maximálnímu pracovnímu tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa).

1.1.2   Hadice musí být navrženy tak, aby odolávaly teplotám stanoveným v příloze 5O.

1.1.3   Vnitřní průměr musí být v souladu s tabulkou 1 normy ISO 1307.

1.2   Konstrukce hadice

1.2.1   Hadice musí být tvořena trubicí s hladkým vnitřním povrchem, obalem z vhodného syntetického materiálu a musí být vyztužena jednou nebo několika mezivrstvami.

1.2.2   Vyztužující mezivrstva/mezivrstvy musí být obalem chráněna/chráněny proti korozi.

Pokud je pro vyztužující mezivrstvu/mezivrstvy použit korozivzdorný materiál (tj. nerezavějící ocel), není obal nutný.

1.2.3   Potah vnitřních stěn a obal musí být hladké a bez pórů, děr a cizích těles.

Záměrné propíchnutí obalu se nepovažuje za vadu.

1.2.4   Obal musí být záměrně perforovaný, aby se zabránilo tvorbě bublin.

1.2.5   Je-li obal perforován a mezivrstva není vyrobena z korozivzdorného materiálu, musí být mezivrstva chráněna proti korozi.

1.3   Specifikace a zkoušky pro potah vnitřních stěn

1.3.1   Pevnost v tahu a délkové prodloužení u materiálu z gumy a termoplastických elastomerů (TPE)

1.3.1.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 37. Pevnost v tahu nejméně 20 MPa a délkové prodloužení při přetržení nejméně 250 %.

1.3.1.2

Odolnost vůči n-pentanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-pentan,

ii)

teplota: 23°C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 20 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 25 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 30 %.

Po skladování na vzduchu o teplotě 40 °C po dobu 48 hodin se hmotnost nesmí v porovnání s původní hodnotou snížit o více než 5 %.

1.3.1.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 1.3.1.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 35 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 25 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

1.3.2   Pevnost v tahu a délkové prodloužení specifické pro termoplastické materiály.

1.3.2.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 527-2 za následujících podmínek:

i)

typ vzorku: typ 1 BA,

ii)

rychlost tahu: 20 mm/min.

Materiál musí být před provedením zkoušky klimatizován minimálně po dobu 21 dnů při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 %.

Požadavky:

i)

pevnost v tahu nejméně 20 MPa,

ii)

délkové prodloužení při přetržení nejméně 100 %.

1.3.2.2

Odolnost vůči n-pentanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-pentan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 2 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 10 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 10 %.

Po skladování na vzduchu o teplotě 40 °C po dobu 48 hodin se hmotnost nesmí v porovnání s původní hodnotou snížit o více než 5 %.

1.3.2.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 1.3.2.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 35 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin,

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 25 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

1.4   Specifikace a zkušební metoda pro obal

1.4.1   Pevnost v tahu a délkové prodloužení u materiálu z gumy a termoplastických elastomerů (TPE)

1.4.1.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 37. Pevnost v tahu nejméně 10 MPa a délkové prodloužení při přetržení nejméně 250 %.

1.4.1.2

Odolnost vůči n-hexanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-hexan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 30 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 35 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 35 %.

1.4.1.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vyhosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 1.4.1.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 35 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin,

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 25 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

1.4.2   Pevnost v tahu a délkové prodloužení specifické pro termoplastické materiály.

1.4.2.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 527 za následujících podmínek:

i)

typ vzorku: typ 1 BA,

ii)

rychlost tahu: 20 mm/min.

Materiál musí být před provedením zkoušky klimatizován minimálně po dobu 21 dnů při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 %.

Požadavky:

i)

pevnost v tahu nejméně 20 MPa,

ii)

délkové prodloužení při přetržení nejméně 100 %.

1.4.2.2

Odolnost vůči n-hexanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-Hexan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 2 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 10 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 10 %.

Po skladování na vzduchu o teplotě 40 °C po dobu 48 hodin se hmotnost nesmí v porovnání s původní hodnotou snížit o více než 5 %.

1.4.2.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 1.4.2.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 20 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin,

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 50 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

1.4.3   Odolnost vůči ozonu

1.4.3.1

Zkouška musí být provedena v souladu s normou ISO 1431/1.

1.4.3.2

Zkušební vzorky natažené na délkové prodloužení 20 % se nejprve vystavení působení vzduchu o teplotě 40 °C s koncentrací ozonu 50 dílů na sto miliónů po dobu 120 hodin.

1.4.3.3

Není přípustné žádné popraskání zkušebních vzorků.

1.5   Specifikace nepřipojené hadice

1.5.1   Plynotěsnost (propustnost)

1.5.1.1

Hadice s volnou délkou 1 m musí být připojena k nádrži naplněné kapalným propanem o teplotě 23° ± 2 °C.

1.5.1.2

Zkouška se musí provádět v souladu s metodou popsanou v normě ISO 4080.

1.5.1.3

Únik stěnou hadice nesmí přesáhnout 95 cm3 na metr hadice za 24 hodin.

1.5.2   Odolnost za nízkých teplot

1.5.2.1

Zkouška se musí provádět v souladu s metodou popsanou v normě ISO 4672-1978, metoda B.

1.5.2.2

Zkušební teplota: – 40 °C ± 3 °C nebo případně – 20 °C ± 3 °C.

1.5.2.3

Není přípustné žádné popraskání nebo roztržení.

1.5.3   Ohybová zkouška

1.5.3.1

Prázdná hadice délky přibližně 3,5 m musí být schopna odolávat 3 000 krát dále předepsané zkoušce střídavým ohýbáním, aniž by se zlomila. Po zkoušce musí být hadice schopna odolávat zkušebnímu tlaku uvedenému v bodě 1.5.4.2. Zkouška bude provedena na nové hadici a po stárnutí podle ISO 188, jak předepisuje bod 1.4.2.3 a následně podle ISO 1817, jak předepisuje bod 1.4.2.2.

1.5.3.2

 

Obrázek 1 (pouze příklad)

Image

Vnitřní průměr hadice

[mm]

Poloměr ohybu

[mm]

(Obr. 1)

Vzdálenost mezi středy

[mm]

(Obr. 1)

Svislá

.b

Vodorovná

a

do 13

102

241

102

13 až 16

153

356

153

od 16 do 20

178

419

178

1.5.3.3

Zkušební stroj (obrázek 1) se skládá z ocelového rámu opatřeného dvěma dřevěnými koly s šířkou ráfku přibližně 130 mm.

Obvod kol musí být drážkovaný pro vedení hadice.

Poloměr kol měřený ke dnu drážky musí být takový, jak je uvedeno v bodě 1.5.3.2.

Podélné středové roviny obou kol musí ležet ve stejné svislé rovině a vzdálenost mezi středy kol musí být v souladu s bodem 1.5.3.2.

Každé z kol se musí volně otáčet kolem svého středu otáčení.

Pohonný mechanismus táhne hadici přes kola rychlostí čtyř kompletních pohybů za minutu.

1.5.3.4

Hadice se nasadí na kola tak, aby vytvořila tvar „S“ (viz obrázek 1).

Konec, který prochází přes horní kolo, se zatíží dostatečnou hmotností, aby se dosáhlo úplného přitisknutí hadice ke kolům. Část, která prochází přes dolní kolo, se připojí k pohonnému mechanismu.

Mechanismus musí být nastaven tak, aby hadice urazila celkovou vzdálenost 1,2 m v obou směrech.

1.5.4   Zkouška hydraulickým tlakem a určení minimálního tlaku při roztržení

1.5.4.1

Zkouška se musí provádět v souladu s metodou popsanou v normě ISO 1402.

1.5.4.2

Zkušební tlak, který je 1,5násobkem pracovního tlaku (MPa), musí být aplikován po dobu 10 minut, a to bez jakéhokoli úniku.

1.5.4.3

Tlak při roztržení nesmí být menší než 45 MPa.

1.6   Spojky

1.6.1   Spojky musí být vyrobeny z oceli nebo mosazi a jejich povrch musí být korozivzdorný.

1.6.2   Spojky musí být krimpovacího typu.

1.6.2.1

Převlečná matice musí být vybavena závitem U.N.F.

1.6.2.2

Těsnicí kužel typu převlečné matice musí být typu s polovertikálním úhlem 45°.

1.6.2.3

Spojky mohou být vyrobeny jako typ s převlečnou maticí nebo jako rychlospojky.

1.6.2.4

Rychlospojky nesmí být možné rozpojit bez zvláštních opatření nebo bez použití jednoúčelových nástrojů.

1.7   Sestava hadice a spojek

1.7.1   Konstrukce spojek musí být taková, aby nebylo nutné olupovat obal, pokud vyztužení hadice nesestává z korozivzdorného materiálu.

1.7.2   Sestava hadice musí být podrobena zkoušce tlakovými rázy v souladu s normou ISO 1436.

1.7.2.1

Zkouška musí být provedena cirkulujícím olejem o teplotě 93 °C a minimálním tlaku 26 MPa.

1.7.2.2

Hadice musí být podrobena 150 000 tlakových rázů.

1.7.2.3

Po zkoušce tlakovými rázy musí hadice odolat zkušebnímu tlaku uvedenému v bodě 1.5.4.2.

1.7.3   Plynotěsnost

1.7.3.1

Sestava hadice (hadice se spojkami) musí po dobu pěti minut bez jakéhokoli úniku odolávat tlaku plynu rovnému 1,5násobku pracovního tlaku (v MPa).

1.8   Značení

1.8.1   Každá hadice musí nést v rozestupech nejvýše 0,5 m následující jasně čitelná a nesmazatelná identifikační označení skládající se z písmen, číslic nebo symbolů:

1.8.1.1

obchodní název nebo značka výrobce,

1.8.1.2

rok a měsíc výroby,

1.8.1.3

označení velikosti a typu,

1.8.1.4

identifikační označení „CNG třída 0“.

1.8.2   Každá spojka musí nést obchodní název nebo značku montujícího výrobce.

2.   STŘEDOTLAKÉ HADICE ZAŘAZENÉ DO TŘÍDY 1

2.1   Obecné specifikace

2.1.1   Hadice musí být navrženy tak, aby odolávaly maximálnímu pracovnímu tlaku 3 MPa.

2.1.2   Hadice musí být navrženy tak, aby odolávaly teplotám stanoveným v příloze 5O.

2.1.3   Vnitřní průměr musí být v souladu s tabulkou 1 normy ISO 1307.

2.2   Konstrukce hadice

2.2.1   Hadice musí být tvořena trubicí s hladkým vnitřním povrchem, obalem z vhodného syntetického materiálu a musí být vyztužena jednou nebo několika mezivrstvami.

2.2.2   Vyztužující mezivrstva/mezivrstvy musí být obalem chráněna/chráněny proti korozi.

Pokud je pro vyztužující mezivrstvu/mezivrstvy použit korozivzdorný materiál (tj. nerezavějící ocel), není obal nutný.

2.2.3   Potah vnitřních stěn a obal musí být hladké a bez pórů, děr a cizích těles.

Záměrné propíchnutí obalu se nepovažuje za vadu.

2.3   Specifikace a zkoušky pro potah vnitřních stěn

2.3.1   Pevnost v tahu a délkové prodloužení u materiálu z gumy a termoplastických elastomerů (TPE)

2.3.1.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 37. Pevnost v tahu nejméně 10 MPa a délkové prodloužení při přetržení nejméně 250 %.

2.3.1.2

Odolnost vůči n-pentanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-pentan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 20 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 25 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 30 %.

Po skladování na vzduchu o teplotě 40 °C po dobu 48 hodin se hmotnost nesmí v porovnání s původní hodnotou snížit o více než 5 %.

2.3.1.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 2.3.1.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 35 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin,

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 25 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

2.3.2   Pevnost v tahu a délkové prodloužení specifické pro termoplastické materiály.

2.3.2.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 527-2 za následujících podmínek:

i)

typ vzorku: typ 1 BA,

ii)

rychlost tahu: 20 mm/min.

Materiál musí být před provedením zkoušky klimatizován minimálně po dobu 21 dnů při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 %.

Podmínkou je:

i)

pevnost v tahu nejméně 20 MPa,

ii)

délkové prodloužení při přetržení nejméně 100 %.

2.3.2.2

Odolnost vůči n-pentanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-pentan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 2 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 10 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 10 %.

Po skladování na vzduchu o teplotě 40 °C po dobu 48 hodin se hmotnost nesmí v porovnání s původní hodnotou snížit o více než 5 %.

2.3.2.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 2.3.2.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 35 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin,

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 25 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

2.4   Specifikace a zkušební metoda pro obal

2.4.1   Pevnost v tahu a délkové prodloužení u materiálu z gumy a termoplastických elastomerů (TPE)

2.4.1.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 37. Pevnost v tahu nejméně 10 MPa a délkové prodloužení při přetržení nejméně 250 %.

2.4.1.2

Odolnost vůči n-hexanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-hexan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 30 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 35 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 35 %.

2.4.1.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 2.4.1.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 35 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin,

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 25 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

2.4.2   Pevnost v tahu a délkové prodloužení specifické pro termoplastické materiály.

2.4.2.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 527-2 za následujících podmínek:

i)

typ vzorku: typ 1 BA,

ii)

rychlost tahu: 20 mm/min.

Materiál musí být před provedením zkoušky klimatizován minimálně po dobu 21 dnů při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 %.

Požadavky:

i)

pevnost v tahu nejméně 20 MPa,

ii)

délkové prodloužení při přetržení nejméně 100 %.

2.4.2.2

Odolnost vůči n-hexanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-Hexan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 2 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 10 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 10 %.

Po skladování na vzduchu o teplotě 40 °C po dobu 48 hodin se hmotnost nesmí v porovnání s původní hodnotou snížit o více než 5 %.

2.4.2.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 2.4.2.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 20 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 50 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

2.4.3   Odolnost vůči ozonu

2.4.3.1

Zkouška musí být provedena v souladu s normou ISO 1431/1.

2.4.3.2

Zkušební vzorky natažené na délkové prodloužení 20 % se nejprve vystavení působení vzduchu o teplotě 40 °C s koncentrací ozonu 50 dílů na sto miliónů po dobu 120 hodin.

2.4.3.3

Není přípustné žádné popraskání zkušebních vzorků.

2.5   Specifikace nepřipojené hadice

2.5.1   Plynotěsnost (propustnost)

2.5.1.1

Hadice s volnou délkou 1 m musí být připojena k nádrži naplněné kapalným propanem o teplotě 23° ± 2 °C.

2.5.1.2

Zkouška se musí provádět v souladu s metodou popsanou v normě ISO 4080.

2.5.1.3

Únik stěnou hadice nesmí přesáhnout 95 cm3 na metr hadice za 24 hod.

2.5.2   Odolnost za nízkých teplot

2.5.2.1

Zkouška se musí provádět v souladu s metodou popsanou v normě ISO 4672-1978, metoda B.

2.5.2.2

Zkušební teplota: – 40 °C ± 3 °C nebo případně – 20 °C ± 3 °C.

2.5.2.3

Není přípustné žádné popraskání nebo roztržení.

2.5.3   Ohybová zkouška

2.5.3.1

Prázdná hadice délky přibližně 3,5 m musí být schopna odolávat 3 000 krát dále předepsané zkoušce střídavým ohýbáním, aniž by se zlomila. Po zkoušce musí být hadice schopna odolávat zkušebnímu tlaku uvedenému v bodě 2.5.4.2. Zkouška bude provedena na nové hadici a po stárnutí podle ISO 188, jak předepisuje bod 2.4.2.3 a následně podle ISO 1817, jak předepisuje bod 2.4.2.2.

2.5.3.2

 

Obrázek 2 (pouze příklad)

Image

Vnitřní průměr hadice

[mm]

Poloměr ohybu

[mm]

(Obr. 2)

Vzdálenost mezi středy

[mm]

(Obr. 2)

Svislá

b

Vodorovná

a

do 13

102

241

102

13 až 16

153

356

153

od 16 do 20

178

419

178

2.5.3.3

Zkušební stroj (obrázek 2) se skládá z ocelového rámu opatřeného dvěma dřevěnými koly s šířkou ráfku přibližně 130 mm.

Obvod kol musí být drážkovaný pro vedení hadice.

Poloměr kol měřený ke dnu drážky musí být takový, jak je uvedeno v bodě 2.5.3.2.

Podélné středové roviny obou kol musí ležet ve stejné svislé rovině a vzdálenost mezi středy kol musí být v souladu s bodem 2.5.3.2.

Každé z kol se musí volně otáčet kolem svého středu otáčení.

Pohonný mechanismus táhne hadici přes kola rychlostí čtyř kompletních pohybů za minutu.

2.5.3.4

Hadice se nasadí na kola tak, aby vytvořila tvar „S“ (viz obrázek 2).

Konec, který prochází přes horní kolo, se zatíží dostatečnou hmotností, aby se dosáhlo úplného přitisknutí hadice ke kolům. Část, která prochází přes dolní kolo, se připojí k pohonnému mechanismu.

Mechanismus musí být nastaven tak, aby hadice urazila celkovou vzdálenost 1,2 m v obou směrech.

2.5.4   Zkouška hydraulickým tlakem

2.5.4.1

Zkouška se musí provádět v souladu s metodou popsanou v normě ISO 1402.

2.5.4.2

Zkušební tlak 3 MPa musí být aplikován po dobu 10 minut, a to bez jakéhokoli úniku.

2.6   Spojky

2.6.1   Je-li na hadici namontována spojka, musí být splněny následující podmínky:

2.6.2   Spojky musí být vyrobeny z oceli nebo mosazi a jejich povrch musí být korozivzdorný.

2.6.3   Spojky musí být krimpovacího typu.

2.6.4   Spojky mohou být vyrobeny jako typ s převlečnou maticí nebo jako rychlospojky.

2.6.5   Rychlospojky nesmí být možné rozpojit bez zvláštních opatření nebo bez použití jednoúčelových nástrojů.

2.7   Sestava hadice a spojek

2.7.1   Konstrukce spojek musí být taková, aby nebylo nutné olupovat obal, pokud vyztužení hadice nesestává z korozivzdorného materiálu.

2.7.2   Sestava hadice musí být podrobena zkoušce tlakovými rázy v souladu s normou ISO 1436.

2.7.2.1

Zkouška musí být provedena cirkulujícím olejem o teplotě 93 °C a minimálním tlaku rovném 1,5násobku maximálního pracovního tlaku.

2.7.2.2

Hadice musí být podrobena 150 000 tlakových rázů.

2.7.2.3

Po zkoušce tlakovými rázy musí hadice odolat zkušebnímu tlaku uvedenému v bodě 2.5.4.2.

2.7.3   Plynotěsnost

2.7.3.1

Sestava hadice (hadice se spojkami) musí po dobu pěti minut bez jakéhokoli úniku odolávat tlaku plynu 3 MPa.

2.8   Značení

2.8.1   Každá hadice musí nést v rozestupech nejvýše 0,5 m následující jasně čitelná a nesmazatelná identifikační označení skládající se z písmen, číslic nebo symbolů:

2.8.1.1

obchodní název nebo značka výrobce,

2.8.1.2

rok a měsíc výroby,

2.8.1.3

označení velikosti a typu,

2.8.1.4

identifikační označení „CNG třída 1“.

2.8.2   Každá spojka musí nést obchodní název nebo značku montujícího výrobce.

3.   NÍZKOTLAKÉ HADICE ZAŘAZENÉ DO TŘÍDY 2

3.1   Obecné specifikace

3.1.1   Hadice musí být navrženy tak, aby odolávaly maximálnímu pracovnímu tlaku 450 kPa.

3.1.2   Hadice musí být navrženy tak, aby odolávaly teplotám stanoveným v příloze 5O.

3.1.3   Vnitřní průměr musí být v souladu s tabulkou 1 normy ISO 1307.

3.2   (nepřiděleno)

3.3   Specifikace a zkoušky pro potah vnitřních stěn

3.3.1   Pevnost v tahu a délkové prodloužení u materiálu z gumy a termoplastických elastomerů (TPE)

3.3.1.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 37

Pevnost v tahu nejméně 10 MPa a délkové prodloužení při přetržení nejméně 250 %.

3.3.1.2

Odolnost vůči n-pentanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-pentan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 20 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 25 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 30 %.

Po skladování na vzduchu o teplotě 40 °C po dobu 48 hodin se hmotnost nesmí v porovnání s původní hodnotou snížit o více než 5 %.

3.3.1.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C).,

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 3.3.1.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 35 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 25 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

3.3.2   Pevnost v tahu a délkové prodloužení specifické pro termoplastické materiály.

3.3.2.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 527 za následujících podmínek:

i)

typ vzorku: typ 1 BA,

ii)

rychlost tahu: 20 mm/min.

Materiál musí být před provedením zkoušky klimatizován minimálně po dobu 21 dnů při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 %.

Podmínkou je:

i)

pevnost v tahu nejméně 20 MPa,

ii)

délkové prodloužení při přetržení nejméně 100 %.

3.3.2.2

Odolnost vůči n-pentanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-pentan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 2 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 10 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 10 %.

Po skladování na vzduchu o teplotě 40 °C po dobu 48 hodin se hmotnost nesmí v porovnání s původní hodnotou snížit o více než 5 %.

3.3.2.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 3.3.2.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 35 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin,

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 25 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

3.4   Specifikace a zkušební metoda pro obal

3.4.1   Pevnost v tahu a délkové prodloužení u materiálu z gumy a termoplastických elastomerů (TPE)

3.4.1.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 37

Pevnost v tahu nejméně 10 MPa a délkové prodloužení při přetržení nejméně 250 %.

3.4.1.2

Odolnost vůči n-hexanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-hexan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 30 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 35 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 35 %.

3.4.1.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 3.4.1.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 35 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin,

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 25 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

3.4.2   Pevnost v tahu a délkové prodloužení specifické pro termoplastické materiály.

3.4.2.1

Pevnost v tahu a délkové prodloužení při přetržení podle ISO 527-2 za následujících podmínek:

i)

typ vzorku: typ 1 BA,

ii)

rychlost tahu: 20 mm/min.

Materiál musí být před provedením zkoušky klimatizován minimálně po dobu 21 dnů při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 %.

Požadavky:

i)

pevnost v tahu nejméně 20 MPa,

ii)

délkové prodloužení při přetržení nejméně 100 %.

3.4.2.2

Odolnost vůči n-hexanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-Hexan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

Požadavky:

i)

maximální změna objemu 2 %,

ii)

maximální změna pevnosti v tahu 10 %,

iii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 10 %.

Po skladování na vzduchu o teplotě 40 °C po dobu 48 hodin se hmotnost nesmí v porovnání s původní hodnotou snížit o více než 5 %.

3.4.2.3

Odolnost vůči stárnutí podle ISO 188 za následujících podmínek:

i)

teplota: 115 °C (zkušební teplota = maximální provozní teplota – 10 °C),

ii)

doba působení: 24 a 336 hodin.

Zkušební vzorky musí být po stárnutí klimatizovány při teplotě 23 °C a relativní vlhkosti 50 % alespoň 21 dní před tím, než se provede zkouška tahem v souladu s bodem 3.4.2.1.

Požadavky:

i)

maximální změna pevnosti v tahu 20 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

ii)

maximální změna délkového prodloužení při přetržení 50 % po 336 hodinách stárnutí v porovnání s pevností v tahu u materiálu zestárlého 24 hodin.

3.4.3   Odolnost vůči ozonu

3.4.3.1

Zkouška musí být provedena v souladu s normou ISO 1431/1.

3.4.3.2

Zkušební vzorky natažené na délkové prodloužení 20 % se nejprve vystaví působení vzduchu o teplotě 40 °C a relativní vlhkosti 50 % ± 10 % s koncentrací ozonu 50 dílů na sto miliónů po dobu 120 hodin.

3.4.3.3

Není přípustné žádné popraskání zkušebních vzorků.

3.5   Specifikace nepřipojené hadice

3.5.1   Plynotěsnost (propustnost)

3.5.1.1

Hadice s volnou délkou 1 m musí být připojena k nádrži naplněné kapalným propanem o teplotě 23° ± 2 °C.

3.5.1.2

Zkouška se musí provádět v souladu s metodou popsanou v normě ISO 4080.

3.5.1.3

Únik stěnou hadice nesmí přesáhnout 95 cm3 na metr hadice za 24 hodin.

3.5.2   Odolnost za nízkých teplot

3.5.2.1

Zkouška se musí provádět v souladu s metodou popsanou v normě ISO 4672, metoda B.

3.5.2.2

Zkušební teplota: – 40 °C ± 3 °C nebo případně – 20 °C ± 3 °C.

3.5.2.3

Není přípustné žádné popraskání nebo roztržení.

3.5.3   Odolnost za vysokých teplot

3.5.3.1

Vzorek hadice o minimální délce 0,5 m natlakovaný na 450 kPa musí být vložen do pece při teplotě 120 °C ± 2 °C po dobu 24 hodin. Zkouška bude provedena na nové hadici a po stárnutí podle ISO 188, jak předepisuje bod 3.4.2.3 a následně podle ISO 1817, jak předepisuje bod 3.4.2.2.

3.5.3.2

Únik stěnou hadice nesmí přesáhnout 95 cm3 na metr hadice za 24 hod.

3.5.3.3

Po zkoušce musí hadice odolávat zkušebnímu tlaku 50 kPa po dobu 10 minut. Únik stěnou hadice nesmí přesáhnout 95 cm3 na metr hadice za 24 hod.

3.5.4   Ohybová zkouška

3.5.4.1

Prázdná hadice délky přibližně 3,5 m musí být schopna odolávat 3 000 krát dále předepsané zkoušce střídavým ohýbáním, aniž by se zlomila.

3.5.4.2

 

Obrázek 3 (pouze příklad)

Image

Zkušební stroj (obrázek 3) se skládá z ocelového rámu opatřeného dvěma dřevěnými koly s šířkou ráfku zhruba 130 mm.

Obvod kol musí být drážkovaný pro vedení hadice.

Poloměr kol měřený ke dnu drážky musí být 102 mm.

Podélné středové roviny obou kol musí ležet ve stejné svislé rovině. Vzdálenost mezi středy kol musí být: svislá 241 mm, vodorovná 102 mm.

Každé z kol se musí volně otáčet kolem svého středu otáčení.

Pohonný mechanismus táhne hadici přes kola rychlostí čtyř kompletních pohybů za minutu.

3.5.4.3

Hadice se nasadí na kola tak, aby vytvořila tvar „S“ (viz obrázek 3).

Konec, který prochází přes horní kolo, se zatíží dostatečnou hmotností, aby se dosáhlo úplného přitisknutí hadice ke kolům. Část, která prochází přes dolní kolo, se připojí k pohonnému mechanismu.

Mechanismus musí být nastaven tak, aby hadice urazila celkovou vzdálenost 1,2 m v obou směrech.

3.6   Značení

3.6.1   Každá hadice musí nést v rozestupech nejvýše 0,5 m následující jasně čitelná a nesmazatelná identifikační označení skládající se z písmen, číslic nebo symbolů:

3.6.1.1

obchodní název nebo značka výrobce,

3.6.1.2

rok a měsíc výroby,

3.6.1.3

označení velikosti a typu,

3.6.1.4

identifikační označení „CNG třída 2“.

3.6.2   Každá spojka musí nést obchodní název nebo značku montujícího výrobce.


PŘÍLOHA 4C

USTANOVENÍ PRO SCHVALOVÁNÍ TYPU FILTRU CNG

1.   Účelem této přílohy je vymezit ustanovení pro schvalování typu filtru CNG.

2.   Provozní podmínky

2.1

Filtr CNG musí být navržen tak, aby pracoval za teplot stanovených v příloze 5O.

2.2

Filtr CNG musí být klasifikován z hlediska maximálního pracovního tlaku (viz bod 2 tohoto předpisu):

2.2.1   Třída 0: filtr CNG musí být navržen tak, aby odolával tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa).

2.2.2   Třída 1 a třída 2: filtr CNG musí být navržen tak, aby odolával tlaku ve výši dvojnásobku pracovního tlaku.

2.2.3   Třída 3: filtr CNG musí být navržen tak, aby odolával tlaku ve výši dvojnásobku odlehčovacího tlaku přetlakového ventilu, ke kterému je příslušný.

2.3

Materiály použité ve filtru CNG, které jsou během provozu v kontaktu s CNG, musí být slučitelné s tímto plynem (viz příloha 5D).

2.4

Součást musí být v souladu se zkušebními postupy pro třídu součástí podle schématu na obrázku 1-1 bodu 2 tohoto předpisu.


PŘÍLOHA 4D

USTANOVENÍ PRO SCHVALOVÁNÍ TYPU REGULÁTORU TLAKU

1.   Účelem této přílohy je vymezit ustanovení pro schvalování typu regulátoru tlaku.

2.   Regulátor tlaku

2.1

Materiál, z něhož se skládá regulátor a který je během provozu v kontaktu s CNG, musí být slučitelný se zkušebním CNG. Slučitelnost se ověří postupem podle přílohy 5D.

2.2

Materiál, z něhož se skládá regulátor a který je během provozu v kontaktu s médiem tepelné výměny regulátoru, musí být s touto kapalinou slučitelný.

2.3

Součást musí být v souladu se zkušebními postupy stanovenými ve třídě 0 pro části vystavené vysokému tlaku a ve třídách 1, 2, 3 a 4 pro části vystavené střednímu a nízkému tlaku.

2.4

Zkouška životnosti (nepřetržitý provoz) regulátoru tlaku:

Regulátor musí vydržet 50 000 cyklů bez jakékoliv poruchy při zkoušení následujícím postupem. Tam, kde jsou stupně/fáze regulace tlaku odděleny, považuje se za pracovní tlak ve vzestupné fázi provozní tlak v písmenech a) až f).

a)

Nastavte regulátor na 95 % celkového počtu cyklů při pokojové teplotě a při provozním tlaku. Každý cyklus musí zahrnovat průtok plynu až dokud se nedosáhne stabilního tlaku na výstupu. Následně se přívod plynu zastaví pomocí výstupního ventilu na 1 s, dokud se nestabilizuje spodní uzavřený tlak. Stabilizované tlaky na výstupu jsou definovány jako stabilní tlak s tolerancí ± 15 % po dobu nejméně 5 s.

b)

Nastavte vstupní tlak regulátoru na 1 % celkového počtu cyklů při pokojové teplotě od 100 % do 50 % provozního tlaku. Doba trvání každého cyklu nesmí být kratší než 10 s.

c)

Opakujte postup cyklování podle písm. a) při 120 °C a provozním tlaku nastaveném na 1 % celkového počtu cyklů.

d)

Opakujte postup cyklování podle písmene b) při 120 °C a provozním tlaku nastaveném na 1 % celkového počtu cyklů.

e)

Opakujte postup cyklování podle písmene a) při – 40 °C nebo – 20 °C podle situace a při 50 % provozního tlaku na 1 % celkového počtu cyklů.

f)

Opakujte postup cyklování podle písmene b) při – 40 °C nebo – 20 °C podle situace a při 50 % provozního tlaku na 1 % celkového počtu cyklů.

g)

Po dokončení všech zkoušek uvedených v písmenech a), b), c), d), e) a f) by regulátor měl být nepropustný (viz příloha 5B) při teplotách buď – 40 °C nebo – 20 °C, podle situace, při pokojové teplotě a při teplotě + 120 °C.

3.   Klasifikace a zkušební tlaky

3.1

Část regulátoru tlaku, která je v kontaktu s tlakem v nádrži, se považuje za část třídy 0.

3.1.1

Část regulátoru tlaku zařazená do třídy 0 musí být nepropustná (viz příloha 5B) při tlaku do 1,5násobku pracovního tlaku (MPa) s uzavřeným výstupem/výstupy dané části.

3.1.2

Část regulátoru tlaku zařazená do třídy 0 musí odolávat tlaku do výše 1,5násobku pracovního tlaku (MPa).

3.1.3

Část regulátoru tlaku zařazená do třídy 1 nebo 2 musí být nepropustná (viz příloha 5B) při tlaku do dvojnásobku pracovního tlaku.

3.1.4

Část regulátoru tlaku zařazená do třídy 1 nebo 2 musí odolávat tlaku do dvojnásobku pracovního tlaku.

3.1.5

Část regulátoru tlaku zařazená do třídy 3 musí odolávat tlaku do dvojnásobku odlehčovacího tlaku přetlakového ventilu, ke kterému je příslušná.

3.2

Regulátor tlaku musí být navržen tak, aby pracoval při teplotách stanovených v příloze 5O.


PŘÍLOHA 4E

Ustanovení pro schvalování typu snímačů tlaku a teploty

1.   Účelem této přílohy je vymezit ustanovení pro schvalování typu snímačů tlaku a teploty.

2.   Snímače tlaku a teploty

2.1

Materiál, z něhož se skládají snímače tlaku a teploty a který je během provozu v kontaktu s CNG, musí být slučitelný se zkušebním CNG. Slučitelnost se ověří postupem podle přílohy 5D.

2.2

Snímače tlaku a teploty se klasifikují do tříd podle schématu 1-1 v bodě 2 tohoto předpisu.

3.   Klasifikace a zkušební tlaky

3.1

Část snímačů tlaku a teploty, která je v kontaktu s tlakem v nádrži, se považuje za část třídy 0.

3.1.1

Část snímačů tlaku a teploty zařazená do třídy 0 musí být nepropustná při tlaku do 1,5násobku pracovního tlaku (MPa) (viz příloha 5B).

3.1.2

Část snímačů tlaku a teploty zařazená do třídy 0 musí odolávat tlaku do 1,5násobku pracovního tlaku (MPa).

3.1.3

Část snímačů tlaku a teploty zařazená do třídy 1 nebo 2 musí být nepropustná při tlaku do dvojnásobku pracovního tlaku (viz příloha 5B).

3.1.4

Část snímačů tlaku a teploty zařazená do třídy 1 nebo 2 musí odolávat tlaku do dvojnásobku pracovního tlaku.

3.1.5

Část snímačů tlaku a teploty zařazená do třídy 3 musí odolávat tlaku do dvojnásobku odlehčovacího tlaku přetlakového ventilu, ke kterému je příslušná.

3.2

Snímače tlaku a teploty musí být navrženy tak, aby pracovaly při teplotách stanovených v příloze 5O.

3.3

Případný elektrický systém musí být izolován od tělesa snímačů tlaku a teploty. Izolační odpor musí být > 10 ΜΩ.


PŘÍLOHA 4F

USTANOVENÍ PRO SCHVALOVÁNÍ TYPU PLNICÍ JEDNOTKY (NÁDRŽ)

1.   Oblast působnosti

Účelem této přílohy je vymezit ustanovení pro schvalování typu plnicí jednotky.

2.   Plnicí jednotka

2.1

Plnicí jednotka musí splňovat požadavky stanovené v odstavci 3 a musí mít rozměry stanovené v odstavci 4.

2.2

Plnicí jednotky navržené v souladu s normami ISO 14469-1, první vydání, 2004-11-01 (1) nebo ISO 14469-2:2007 (2) a splňující požadavky v nich uvedené se považují za vyhovující požadavkům odstavců 3 a 4 této přílohy.

3.   Postupy zkoušení plnicí jednotky

3.1

Plnicí jednotka musí splňovat požadavky třídy 0 a řídit se zkušebními postupy podle přílohy 5 s následujícími specifickými požadavky.

3.2

Materiál, z něhož se skládá plnicí jednotka a který je během provozu zařízení v kontaktu s CNG, musí být slučitelný s CNG. Slučitelnost se ověří postupem podle přílohy 5D.

3.3

Plnicí jednotka nesmí vykazovat únik při tlaku ve výši 1,5násobku pracovního tlaku (MPa) (viz příloha 5B).

3.4

Plnicí jednotka musí odolávat tlaku 33 MPa.

3.5

Plnicí jednotka musí být navržena tak, aby pracovala při teplotách stanovených v příloze 5O.

3.6

Plnicí jednotka musí vydržet 10 000 cyklů v testu životnosti popsaném v příloze 5L.

4.   Rozměry plnicí jednotky

4.1

Obrázek 1 znázorňuje rozměry plnicí jednotky pro vozidla kategorií M1 a N1  (3).

Obrázek 1

20 MPa plnicí jednotka (nádrž) pro vozidla kategorií M1 a N1

Image

Rozměry v milimetrech

Vysvětlivky

Image

Místo, kde nesmí být žádné součásti.

1. Povrch těsnění rovnající se rozměrům kroužkové podložky č. 110:

9,19 mm ± 0,127 mm ID

2,62 mm ± 0,076 mm šířky

Hrubost povrchu ≤ Ra 3,2 μm

Jemnost povrchu těsnění: 0,8 μm to 0,05 μm

Tvrdost materiálu: minimálně 75 Rockwell (HRB 75)

a Minimální délka nádrže, na níž nejsou žádná zařízení pro uchycení ochranných lišt.

4.2

Obrázek 2 znázorňuje rozměry plnicí jednotky pro vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3

Obrázek 2

20 MPa plnicí jednotka velikosti 2 (nádrž) pro vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3

Image

Rozměry v milimetrech

Vysvětlivky

a

Image

Místo, kde nesmí být žádné součásti.

1.

 

Těsnění ID = Ø 15,47 ± 0,1 šířka = Ø 3,53 ± 0,2

 

Hrubost povrchu < Ra 3,2 μm

 

Jemnost povrchu těsnění: 0,8 μm to 0,05 μm

 

Tvrdost materiálu: minimálně 75 Rockwell (HRB 75)


(1)  Konektor pro přívod paliva silničních vozidel poháněných stlačeným zemním plynem (CNG) - část 1: 20 MPa (200 bar) konektor.

(2)  Silniční vozidla – konektor pro přívod stlačeného zemního plynu (CNG) – Část 2: 20 MPa (200 bar) konektor, velikost 2

(3)  Podle definice v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2).


PŘÍLOHA 4G

Ustanovení pro schvalování typu nastavovače průtoku plynu a/nebo směšovače plyn/vzduch nebo vstřikovače

1.   Účelem této přílohy je vymezit ustanovení pro schvalování typu nastavovače průtoku plynu a směšovače plyn/vzduch nebo vstřikovače.

2.   Směšovač plyn/vzduch nebo vstřikovač

2.1   Materiál, z něhož se skládá směšovač plyn/vzduch nebo vstřikovač a který je v kontaktu s CNG, musí být slučitelný s CNG. Slučitelnost se ověří postupem podle přílohy 5D.

2.2   Směšovač plyn/vzduch nebo vstřikovač musí podle své klasifikace splňovat požadavky na součásti třídy 1 nebo 2.

2.3   Zkušební tlaky

2.3.1

Směšovač plyn/vzduch nebo vstřikovač třídy 2 musí odolávat tlaku rovnému dvojnásobku pracovního tlaku.

2.3.1.1

Směšovač plyn/vzduch nebo vstřikovač třídy 2 nesmí vykazovat únik při tlaku rovnému dvojnásobku pracovního tlaku.

2.3.2

Směšovač plyn/vzduch nebo vstřikovač třídy 1 nebo 2 musí být navržen tak, aby pracoval při teplotách stanovených v příloze 5O.

2.4   Elektricky ovládané součásti, které obsahují CNG, musí splňovat tyto požadavky:

i)

musí mít samostatné uzemnění;

ii)

elektrický systém musí být izolován od tělesa součásti;

iii)

vstřikovač musí být v uzavřené poloze, když je elektrický proud vypnut.

3.   Nastavovač průtoku plynu

3.1   Materiál, ze kterého se skládá nastavovač průtoku plynu a který je v kontaktu s CNG, musí být slučitelný s CNG. Slučitelnost se ověří postupem podle přílohy 5D.

3.2   Nastavovač průtoku plynu musí podle své klasifikace splňovat požadavky na součásti třídy 1 nebo 2.

3.3   Zkušební tlaky

3.3.1

Nastavovač průtoku plynu třídy 2 musí odolávat tlaku rovnému dvojnásobku pracovního tlaku.

3.3.1.1

Nastavovač průtoku plynu třídy 2 nesmí vykazovat únik při tlaku rovném dvojnásobku pracovního tlaku.

3.3.2

Nastavovač průtoku plynu třídy 1 nebo 2 musí být navržen tak, aby pracoval při teplotách stanovených v příloze 5O.

3.4   Elektricky ovládané součásti, které obsahují CNG, musí splňovat tyto požadavky:

i)

musí mít samostatné uzemnění;

ii)

elektrický systém musí být izolován od tělesa součásti.


PŘÍLOHA 4H

USTANOVENÍ PRO SCHVALOVÁNÍ TYPU ELEKTRONICKÉ ŘÍDICÍ JEDNOTKY

1.   Účelem této přílohy je vymezit ustanovení pro schvalování typu elektronické řídicí jednotky.

2.   Elektronická řídicí jednotka

2.1

Elektronickou řídicí jednotkou může být jakékoli zařízení, které řídí spotřebu CNG v motoru a iniciuje odpojení automatického ventilu v případě prasklého potrubí přívodu paliva, v případě zastavení motoru, či dojde-li ke kolizi.

2.2

Zpoždění vypnutí automatického ventilu po zastavení motoru nesmí být delší než 5 sekund.

2.3

Zařízení může být vybaveno automatickým regulátorem načasování předstihu zážehu, který může být samostatný nebo začleněný do modulu elektroniky.

2.4

Zařízení může být integrováno s maketou vstřikovačů, aby se umožnilo správné fungování elektronické řídicí jednotky pro benzín během provozu na CNG.

2.5

Elektronická řídicí jednotka musí být navržena tak, aby pracovala při teplotách stanovených v příloze 5O.


PŘÍLOHA 5

POSTUPY ZKOUŠEK

1.   KLASIFIKACE

1.1

Součásti pro CNG pro použití ve vozidlech se dělí do kategorií z hlediska maximálního pracovního tlaku a funkce podle bodu 2 tohoto předpisu.

1.2

Klasifikace součástí určuje zkoušky, které musí být provedeny pro schválení typu součásti nebo částí součásti.

2.   POUŽITÉ POSTUPY ZKOUŠEK

V tabulce 5.1 níže jsou uvedeny postupy zkoušek, které se použijí podle klasifikace.

Tabulka 5.1

Zkouška

Třída 0

Třída 1

Třída 2

Třída 3

Třída 4

Bod

Přetlak nebo pevnost

X

X

X

X

O

5A

Vnější únik

X

X

X

X

O

5B

Vnitřní únik

A

A

A

A

O

5C

Trvanlivost

A

A

A

A

O

5L

Slučitelnost s CNG

A

A

A

A

A

5D

Odolnost proti korozi

X

X

X

X

X

5E

Odolnost proti suchému teplu

A

A

A

A

A

5F

Stárnutí v ozonovém prostředí

A

A

A

A

A

5G

Roztržení/destruktivní zkoušky

X

O

O

O

O

5M

Teplotní cyklus

A

A

A

A

O

5H

Tlakový cyklus

X

O

O

O

O

5I

Odolnost proti otřesům

A

A

A

A

O

5N

Provozní teploty

X

X

X

X

X

5O

X

=

použije se

O

=

nepoužije se

A

=

případně se použije

Poznámky:

a)   Vnitřní únik: použitelné v případě, že třída dané součásti sestává ze sedel vnitřních ventilů, které jsou běžně uzavřené, je-li motor ve stavu „VYPNUTO“.

b)   Zkouška životnosti: použitelné v případě, že třída dané součásti sestává z vnitřních částí, které se během provozu motoru opakovaně pohybují.

c)   Slučitelnost s CNG, odolnost proti suchému teplu, stárnutí v ozonovém prostředí: použitelné v případě, že třída dané součásti sestává ze syntetických/nekovových částí.

d)   Zkouška teplotním cyklem: použitelné v případě, že třída dané součásti sestává ze syntetických/nekovových částí.

e)   Zkouška odolnosti proti otřesům: použitelné v případě, že třída dané součásti sestává z vnitřních částí, které se během provozu motoru opakovaně pohybují.

Materiály použité pro součásti musí mít písemné specifikace, které alespoň splňují nebo přesahují (zkušební) požadavky stanovené v této příloze, pokud jde o:

i)

teplotu,

ii)

tlak,

iii)

slučitelnost s CNG,

iv)

trvanlivost.

3.   OBECNÉ POŽADAVKY

3.1

Zkoušky těsnosti se provádí tlakovým plynem, jako je vzduch nebo dusík.

3.2

K získání požadovaného tlaku pro hydrostatickou zkoušku pevnosti se smí použít voda nebo jiná kapalina.

3.3

Doba trvání zkoušek těsnosti a hydrostatických zkoušek pevnosti musí být nejméně 3 minuty.

PŘÍLOHA 5A

PŘETLAKOVÁ ZKOUŠKA (ZKOUŠKA PEVNOSTI)

1.

Součást obsahující CNG musí při pokojové teplotě odolávat bez jakékoli viditelné známky roztržení nebo trvalé deformace hydraulickému tlaku rovnému 1,5–2násobku maximálního pracovního tlaku po dobu minimálně tří minut, a to se zaslepeným výstupem vysokotlaké části. Jako zkušební médium může být použita voda nebo jakákoli jiná vhodná hydraulická kapalina.

2.

Vzorky, které byly předtím podrobeny zkoušce trvanlivosti dle přílohy 5L, se připojí ke zdroji hydrostatického tlaku. Na přívodní potrubí hydrostatického tlaku se namontuje automatický uzavírací ventil a tlakoměr s rozsahem v rozmezí nejméně 1,5násobku a nejvýše 2násobku zkušebního tlaku.

3.

Tabulka 5.2 ukazuje pracovní tlaky a tlaky při zkoušce na roztržení podle klasifikace dle bodu 2 tohoto předpisu.

Tabulka 5.2

Klasifikace součásti

Pracovní tlak

[kPa]

Přetlak

[kPa]

Třída 0

3 000 < p < 26 000

1,5 násobek pracovního tlaku

Třída 1

450 < p < 3 000

1,5 násobek pracovního tlaku

Třída 2

20 < p < 450

2 násobek pracovního tlaku

Třída 3

450 < p < 3 000

2 násobek odlehčovacího tlaku

PŘÍLOHA 5B

ZKOUŠKA VNĚJŠÍ TĚSNOSTI

1.   Při zkoušce popsané v bodech 2 a 3 této přílohy nesmí součást propouštět těsněními vřetene nebo tělesa ani jinými spoji a nesmí vykazovat známky pórovitosti odlitku při jakémkoli aerostatickém tlaku mezi 0 a tlakem uvedeným v tabulce 5.2.

2.   Zkouška se provede za následujících podmínek:

i)

při pokojové teplotě,

ii)

při minimální provozní teplotě,

iii)

při maximální provozní teplotě.

Maximální a minimální provozní teploty jsou uvedeny v příloze 5O.

3.   Během této zkoušky je zkoušené zařízení připojeno ke zdroji aerostatického tlaku. Na přívodním potrubí tlaku musí být namontován automatický ventil a tlakoměr s rozsahem v rozmezí nejméně 1,5násobku a nejvýše 2násobku zkušebního tlaku. Tlakoměr musí být namontován mezi automatickým ventilem a zkoušeným vzorkem. Za účelem zjištění úniku by vzorek měl být po dobu vystavení zkušebnímu tlaku ponořen ve vodě, nebo se použije jakákoli jiná rovnocenná zkušební metoda (měření průtoku nebo poklesu tlaku).

4.   Vnější únik musí být nižší než požadavky uvedené v přílohách, nebo nižší než 15 cm3/hod., nejsou-li žádné požadavky uvedeny.

5.   Zkouška za vysoké teploty

Součást obsahující CNG nesmí se zaslepeným výstupem při vystavení tlaku plynu rovnému maximálnímu pracovnímu tlaku a při maximální provozní teplotě uvedené v příloze 5O propouštět více než 15 cm3/h. Součást musí být klimatizována při dané teplotě nejméně 8 hodin.

6.   Zkouška za nízké teploty

Součást obsahující CNG nesmí se zaslepeným výstupem při vystavení tlaku plynu rovnému maximálnímu pracovnímu tlaku, jak jej udává výrobce, a při minimální provozní teplotě propouštět více než 15 cm3/h. Součást musí být klimatizována při dané teplotě nejméně 8 hodin.

PŘÍLOHA 5C

ZKOUŠKA VNITŘNÍ TĚSNOSTI

1.

Následující zkoušky musí být provedeny na vzorcích ventilů nebo plnicí jednotky, které byly předtím podrobeny zkoušce vnější těsnosti dle přílohy 5B výše.

2.

Sedla ventilů nesmí v uzavřené poloze propouštět při libovolném aerostatickém tlaku mezi 0 a 1,5násobkem pracovního tlaku (kPa).

3.

Zpětný ventil vybavený pružným (elastickým) sedlem nesmí v uzavřené poloze propouštět při libovolném aerostatickém tlaku mezi 0 a 1,5násobkem pracovního tlaku (kPa).

4.

Zpětný ventil vybavený sedlem „kov na kov“ nesmí v uzavřené poloze propouštět v míře přesahující 0,47 dm3/s při rozdílu aerostatických tlaků ve výši 138 kPa efektivního tlaku.

5.

Sedlo horního zpětného ventilu použité v sestavě plnicí jednotky nesmí v uzavřené poloze propouštět při libovolném aerostatickém tlaku mezi 0 a 1,5násobkem pracovního tlaku (kPa).

6.

Zkoušky vnitřní těsnosti se provádí se vstupem zkoušeného ventilu připojenému ke zdroji aerostatického tlaku, s ventilem v uzavřené poloze a s otevřeným výstupem. Na přívodním potrubí tlaku musí být namontován automatický ventil a tlakoměr s rozsahem v rozmezí nejméně 1,5násobku a nejvýše 2násobku zkušebního tlaku. Tlakoměr musí být namontován mezi automatickým ventilem a zkoušeným vzorkem. Není-li uvedeno jinak, musí být při vystavení zkušebnímu tlaku únik sledován s otevřeným výstupem ponořeným ve vodě. Soulad s body 2 až 5 se ověří připojením kusu potrubí na výstup ventilu.

7.

Soulad s body 2 až 5 se ověří připojením kusu potrubí na výstup ventilu. Otevřený konec výstupního potrubí musí být umístěn uvnitř obráceného odměrného válce se stupnicí kalibrovanou v krychlových centimetrech. Obrácený válec musí být uzavřen vodotěsným těsněním. Přístroj musí být seřízen tak, aby:

(1)

konec výstupního potrubí byl umístěn přibližně 13 mm nad úrovní vody v obráceném odměrném válci a

(2)

hladina vody uvnitř a vně odměrného válce byla na stejné úrovni. Po provedení těchto úprav se zaznamená hladina vody uvnitř válce. S ventilem v uzavřené poloze, o které se předpokládá, že je výsledkem normálního provozu, se do vstupu ventilu přivádí vzduch nebo dusík o stanoveném zkušebním tlaku po zkušební dobu nejméně dvou minut. V průběhu této doby se případně upraví vertikální poloha odměrného válce, aby byla zachována stejná úroveň hladiny vody uvnitř a vně válce.

Po uplynutí zkušební doby a při stejné hladině vody uvnitř a vně odměrného válce se znovu zaznamená hladina vody uvnitř odměrného válce. Míra úniku se vypočte ze změny objemu uvnitř odměrného válce podle následujícího vzorce:

Formula

kde:

V1

=

míra úniku v centimetrech krychlových vzduchu nebo dusíku za hodinu,

Vt

=

nárůst objemu uvnitř odměrného válce během zkoušky,

t

=

doba zkoušky v minutách,

P

=

barometrický tlak během zkoušky v kPa,

T

=

teplota okolí během zkoušky v K.

8.

Namísto metody popsané výše může být únik měřen pomocí průtokoměru namontovaného na přívodní straně zkoušeného ventilu. Průtokoměr musí být schopen pro použité zkušební médium přesně změřit maximální povolenou míru únikového průtoku.

PŘÍLOHA 5D

ZKOUŠKA SLUČITELNOSTI S CNG

1.

Syntetické části v kontaktu s CNG nesmí vykazovat nadměrnou změnu objemu nebo ztrátu hmotnosti.

Odolnost vůči n-pentanu podle ISO 1817 za následujících podmínek:

i)

médium: n-pentan,

ii)

teplota: 23 °C (tolerance podle ISO 1817),

iii)

doba ponoření: 72 hodin.

2.

Požadavky:

maximální změna objemu 20 %.

Po skladování na vzduchu o teplotě 40 °C po dobu 48 hodin se hmotnost nesmí v porovnání s původní hodnotou snížit o více než 5 %.

PŘÍLOHA 5E

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI KOROZI

Postupy zkoušek:

1.

Kovové součásti obsahující CNG musí po vystavení zkoušce solným postřikem podle ISO 15500-2 po dobu 144 hodin se všemi vstupy uzavřenými splňovat požadavky zkoušek těsnosti uvedených v přílohách 5B a 5C.

2.

Měděné nebo mosazné součásti obsahující CNG musí po ponoření do roztoku amoniaku podle ISO CD 15500-2 se všemi vstupy uzavřenými po dobu 24 hodin splňovat požadavky zkoušek těsnosti uvedených v přílohách 5B a 5C.

PŘÍLOHA 5F

ODOLNOST PROTI SUCHÉMU TEPLU

1.

Zkouška musí být provedena v souladu s ISO 188. Zkušební vzorky musí být vystaveny vzduchu o teplotě rovné maximální provozní teplotě po dobu 168 hodin.

2.

Povolená změna pevnosti v tahu nesmí přesáhnout + 25 %. Povolená změna prodloužení při roztržení nesmí přesáhnout následující hodnoty:

 

Maximální nárůst 10 %

 

Maximální pokles 30 %

PŘÍLOHA 5G

STÁRNUTÍ V OZÓNOVÉM PROSTŘEDÍ

1.

Zkouška musí být v souladu s ISO 1431/1.

Zkušební vzorky napnuté na délkové prodloužení 20 % se po dobu 72 hodin vystaví vzduchu s koncentrací ozónu 50 dílů na sto miliónů při teplotě 40 °C.

2.

Není přípustné žádné popraskání zkušebních vzorků.

PŘÍLOHA 5H

ZKOUŠKA TEPLOTNÍM CYKLEM

Nekovová část obsahující CNG musí poté, co byla vystavena za maximálního pracovního tlaku po dobu 96 hodin teplotnímu cyklu od minimální provozní teploty do maximální provozní teploty s délkou trvání cyklu 120 minut, splňovat požadavky zkoušek těsnosti uvedených v přílohách 5B a 5C.

PŘÍLOHA 5I

ZKOUŠKA TLAKOVÝM CYKLEM URČENÁ POUZE PRO TLAKOVÉ LÁHVE (VIZ PŘÍLOHA 3)

PŘÍLOHY 5J A 5K

Nepřiděleno

PŘÍLOHA 5L

ZKOUŠKA TRVANLIVOSTI (NEPŘETRŽITÝ PROVOZ)

Zkušební metoda

Součást se pomocí vhodné armatury připojí ke zdroji tlakového suchého vzduchu nebo dusíku a podrobí se počtu cyklů stanovenému pro danou konkrétní součást. Cyklus sestává z jednoho otevření a jednoho uzavření součásti během doby nejméně 10 ± 2 sekund.

a)   Cyklování při pokojové teplotě

Součást se provozuje po 96 % z celkového počtu cyklů při pokojové teplotě a jmenovitém servisním tlaku. Během fáze uzavření v cyklu je přípustné, aby se tlak na zkušebním přípravku snížil na 50 % zkušebního tlaku. Poté musí součásti vyhovět požadavkům zkoušky těsnosti dle přílohy 5B při pokojové teplotě. Tuto část zkoušky je povoleno přerušovat ve 20 % intervalech za účelem zkoušky těsnosti.

b)   Cyklování při vysoké teplotě

Součást se provozuje po 2 % z celkového počtu cyklů při příslušné stanovené maximální teplotě a jmenovitém servisním tlaku. Součást musí po dokončení cyklů za vysoké teploty vyhovět požadavkům zkoušky těsnosti dle přílohy 5B při příslušné maximální teplotě.

c)   Cyklování při nízké teplotě

Součást se provozuje po 2 % celkového počtu cyklů při příslušné stanovené minimální teplotě a jmenovitém servisním tlaku. Součást musí po dokončení cyklů za nízké teploty vyhovět požadavkům zkoušky těsnosti dle přílohy 5B při příslušné stanovené minimální teplotě.

Po cyklování a opakování zkoušky těsnosti musí být součást schopna úplného otevření a uzavření při působení krouticího momentu nepřesahujícího moment, který je stanovený v tabulce 5.3, na rukojeť součásti ve směru úplného otevření a poté v opačném směru.

Tabulka 5.3

Velikost vstupu součásti (mm)

Max. krouticí moment (Nm)

6

1,7

8 nebo 10

2,3

12

2,8

Tato zkouška se provádí při příslušné stanovené maximální teplotě a opakuje se při teplotě - 40 °C.

PŘÍLOHA 5M

ZKOUŠKA NA ROZTRŽENÍ/DESTRUKTIVNÍ ZKOUŠKA URČENÁ POUZE PRO TLAKOVÉ LÁHVE (VIZ PŘÍLOHA 3)

PŘÍLOHA 5N

ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI OTŘESŮM

Všechny součásti s pohyblivými díly musí zůstat nepoškozené, nadále fungovat a vyhovovat požadavkům zkoušky těsnosti součásti po 6 hodinách otřesů v souladu s následující zkušební metodou.

Zkušební metoda

Součást se zajistí v přístroji a otřásá se po dobu 2 hodin při kmitočtu 17 Hz s amplitudou 1,5 mm (0,06 palců) v každé ze třech souřadnicových os. Po dokončení 6 hodin otřesů musí součást splňovat požadavky přílohy 5C.

PŘÍLOHA 5O

PROVOZNÍ TEPLOTY

 

Motorový prostor

Namontováno na motoru

Ve vozidle

Mírné

– 20 °C ÷ 105 °C

– 20 °C ÷ 120 °C

– 20 °C ÷ 85 °C

Chladné

– 40 °C ÷ 105 °C

– 40 °C ÷ 120 °C

– 40 °C ÷ 85 °C


PŘÍLOHA 6

Ustanovení pro identifikační označení „CNG“ pro vozidla veřejných služeb

Image

Označení je tvořeno samolepkou, která musí být odolná proti povětrnostním vlivům.

Barvy a rozměry samolepky musí splňovat následující požadavky:

 

Barvy:

Pozadí

:

zelené

Okraj

:

bílá nebo bílá reflexní

Písmena

:

bílá nebo bílá reflexní

 

Rozměry:

Šířka okraje

:

4 – 6 mm

Výška písmen

:

≥ 25 mm

Tloušťka písmen

:

≥ 4 mm

Šířka samolepky

:

110–150 mm

Výška samolepky

:

80–110 mm

Zkratka „CNG“ musí být vystředěna na střed samolepky.


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU