(EHK/OSN) č. 43Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 43 – Jednotná ustanovení pro schválení typu bezpečnostních zasklívacích materiálů a jejich montáž ve vozidlech

Publikováno: Úř. věst. L 230, 31.8.2010, s. 119-252 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 31. srpna 2010 Autor předpisu:
Platnost od: 31. srpna 2010 Nabývá účinnosti:
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 43 – Jednotná ustanovení pro schválení typu bezpečnostních zasklívacích materiálů a jejich montáž ve vozidlech

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

dodatek 12 k původnímu znění nařízení – datum vstupu v platnost: 24. října 2009

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Oblast působnosti

2.

Definice

3.

Žádost o schválení

4.

Značení

5.

Schválení

6.

Obecné požadavky

7.

Zvláštní požadavky

8.

Zkoušky

9.

Změny nebo rozšíření schválení typu bezpečnostních zasklívacích materiálů

10.

Shodnost výroby

11.

Postihy za neshodnost výroby

12.

Přechodná ustanovení

13.

Definitivní ukončení výroby

14.

Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy správních orgánů

PŘÍLOHY

Příloha 1 –

Sdělení o schválení (nebo rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení nebo definitivním ukončení výroby) typu bezpečnostních zasklívacích materiálů podle předpisu č. 43

Příloha 1A –

Sdělení o schválení (nebo rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení nebo definitivním ukončení výroby) typu vozidla s ohledem na jeho bezpečnostní zasklívací materiály

Příloha 2 –

Uspořádání značek schválení pro konstrukční části

Příloha 2A –

Uspořádání značek schválení pro vozidla

Příloha 3 –

Obecné zkušební podmínky

Příloha 4 –

Tvrzená čelní skla

Příloha 5 –

Tabule rovnoměrně tvrzeného skla

Příloha 6 –

Normální vrstvená čelní skla

Příloha 7 –

Tabule vrstveného skla jiné než čelní skla

Příloha 8 –

Čelní skla z upraveného vrstveného skla

Příloha 9 –

Bezpečnostní skla s plastovým povlakem (na vnitřní straně)

Příloha 10 –

Skloplastová čelní skla

Příloha 11 –

Skloplastové tabule jiné než čelní skla

Příloha 12 –

Celky s dvojitým zasklením

Příloha 13 –

Zařazování čelních skel do skupin ke zkouškám pro schválení typu

Příloha 14 –

Tuhé plastové zasklení jiné než čelní skla

Příloha 15 –

Pružné plastové zasklení jiné než čelní skla

Příloha 16 –

Tuhé plastové celky s dvojitým zasklením

Příloha 17 –

Měření výšky segmentu a poloha bodů nárazu

Příloha 18 –

Postup stanovení zkušebních oblastí na čelních sklech vozidel kategorie M1 ve vztahu k bodům „V“

Příloha 19 –

Postup stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorovém vozidle

Příloha 20 –

Kontroly shodnosti výroby

Příloha 21 –

Ustanovení týkající se montáže bezpečnostních zasklívacích materiálů ve vozidlech

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tento předpis se vztahuje na:

a)

bezpečnostní zasklívací materiály určené pro montáž jako čelní nebo jiná skla nebo jako přepážky ve vozidlech kategorií L, M, N, O a T (1);

b)

vozidla kategorií M, N a O, pokud jde o montáž těchto materiálů;

v obou případech s výjimkou zasklení pro zařízení k osvětlení zařízení a ke světelné signalizaci a zasklení přístrojové desky, speciálního neprůstřelného zasklení nebo dvojitých oken.

2.   DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

2.1.

„tabulí tvrzeného skla“ skleněná tabule sestávající z jediné vrstvy skla, které bylo podrobeno speciální úpravě určené ke zvýšení jeho mechanické pevnosti a k dosažení jeho fragmentace při rozbití;

2.2.

„tabulí vrstveného skla“ skleněná tabule, která se skládá z nejméně dvou vrstev skla vzájemně spojených jednou nebo několika mezivrstvami z plastu; může být:

2.2.1.

„normální“, jestliže žádná z vrstev skla, z nichž se skládá, nebyla upravována; nebo

2.2.2.

„upravená“, jestliže alespoň jedna z vrstev skla, z nichž se skládá, byla podrobena zvláštní úpravě určené ke zvýšení její mechanické pevnosti a k dosažení její fragmentace při rozbití;

2.3.

„tabulí bezpečnostního skla s plastovým povlakem“ skleněná tabule podle definice v bodu 2.1 nebo 2.2 s povlakem z plastu na jeho vnitřní straně;

2.4.

„skloplastovou tabulí“ tabule vrstveného skla mající jednu vrstvu ze skla a jednu nebo více vrstev z plastu, přičemž alespoň jedna z nich slouží jako mezivrstva. Když je sklo namontováno na vozidlo, musí být vrstva/vrstvy z plastu na vnitřní straně;

2.5.

„plastovým zasklením“ zasklívací materiál, který jako nezbytnou složku obsahuje jednu nebo více organických polymerních látek o velké molekulární hmotnosti, v konečném stavu je pevný a v průběhu výroby nebo zpracování do konečných výrobků může být tvarován rozléváním;

2.5.1.

„tuhým plastovým zasklením“ plastový zasklívací materiál, který se nedeformuje svisle o více než 50 mm při zkoušce pružnosti (příloha 3 bod 12);

2.5.2.

„pružným plastovým zasklením“ plastový zasklívací materiál, který se deformuje svisle o více než 50 mm při zkoušce pružnosti (příloha 3 bod 12);

2.6.

„dvojitým oknem“ soubor dvou zasklívacích tabulí, odděleně namontovaných v témže otvoru vozidla;

2.7.

„celkem s dvojitým zasklením“ celek skládající se ze dvou zasklívacích tabulí trvale smontovaných při výrobě a oddělených jednotnou mezerou;

2.7.1.

„symetrickým dvojitým zasklením“ celek s dvojitým zasklením, jehož obě složky zasklení jsou téhož typu (tvrzené sklo, vrstvené sklo, tuhý plast atd.) a mají tytéž hlavní a vedlejší vlastnosti;

2.7.2.

„asymetrickým dvojitým zasklením“ celek s dvojitým zasklením, jehož dvě složky zasklení jsou odlišného typu (tvrzené sklo, vrstvené sklo, tuhý plast atd.) nebo mají jiné hlavní a vedlejší vlastnosti;

2.8.

„hlavní vlastností“ vlastnost, která značně mění optické nebo mechanické vlastnosti bezpečnostního zasklívacího materiálu způsobem, který má význam pro funkci, jež má mít toto sklo na vozidle. Tento pojem rovněž zahrnuje obchodní názvy nebo značky udávané držitelem schválení typu;

2.9.

„vedlejší vlastností“ vlastnost, která by mohla změnit optické nebo mechanické vlastnosti bezpečnostního zasklívacího materiálu způsobem, který má význam pro funkci, jež má mít toto sklo na vozidle. Rozsah takové změny se posuzuje ve vztahu k indexům obtížnosti;

2.10.

„indexy obtížnosti“ dvoustupňový systém třídění, které se použije na změny jednotlivých vedlejších vlastností pozorované v praxi. Změna z indexu „1“ na index „2“ znamená potřebu dalších zkoušek;

2.11.

„rozvinutou plochou čelního skla“ nejmenší pravoúhlá plocha, z níž lze vyrobit čelní sklo;

2.12.

„úhlem sklonu čelního skla“ úhel tvořený svislou čarou a přímkou spojující horní a dolní okraj čelního skla, přičemž tyto přímky leží ve svislé rovině procházející podélnou osou vozidla;

2.12.1.

úhel sklonu se měří s vozidlem, stojícím na vodorovné rovině, přičemž u automobilů pro dopravu osob musí vozidlo být v pohotovostním stavu, plně vybavené palivem, chladicí kapalinou a mazivem, jakož i nářadím a náhradním kolem nebo koly (jsou-li poskytovány jako standardní vybavení výrobcem vozidla); včetně hmotnosti řidiče a u osobních automobilů též včetně hmotnosti jednoho cestujícího na předním sedadle, přičemž za hmotnost řidiče nebo cestujícího se považuje 75 ± 1 kg;

2.12.2.

Vozidla vybavená hydraulicko-pneumatickým, hydraulickým nebo pneumatickým odpružením nebo zařízením pro automatické úpravy světlé výšky podle zátěže se zkouší za běžných provozních podmínek určených jeho výrobcem.;

2.13.

„skupinou čelních skel“ skupina sestávající z čelních skel rozdílných velikostí a tvarů, u nichž se zkouší jejich mechanické vlastnosti, jejich způsob fragmentace a jejich vlastnosti při zkouškách odolnosti proti vlivům vnějšího prostředí;

2.13.1.

„plochým čelním sklem“ čelní sklo, které nevykazuje normální zakřivení způsobující výšku segmentu větší než 10 mm na běžný metr;

2.13.2.

„zakřiveným čelním sklem“ čelní sklo, které vykazuje normální zakřivení způsobující výšku segmentu větší než 10 mm na běžný metr;

2.14.

„výškou segmentu „h““ největší vzdálenost mezi vnitřním povrchem skla a rovinou procházející vnějšími okraji skla, měřený přibližně kolmo ke sklu (viz příloha 17, obr. 1);

2.15.

„typem bezpečnostního zasklívacího materiálu“ zasklení podle definice v bodech 2.1 až 2.7, nevykazující podstatné rozdíly, zejména pokud jde o hlavní a vedlejší vlastnosti definované v přílohách 4 až 12 a 14 až 16;

2.15.1.

ačkoliv změna v hlavních vlastnostech znamená nový typ výrobku, v určitých případech se připouští, že změna tvaru a rozměrů nutně nevyžaduje nezbytně provedení úplné řady zkoušek. Pro některé ze zkoušek předepsaných ve zvláštních přílohách se zasklení mohou slučovat do skupin, je-li zřejmé, že mají podobné hlavní vlastnosti;

2.15.2.

Typy zasklení, které se liší jen svými vedlejšími vlastnostmi, lze považovat za shodné; některé zkoušky se však mohou provádět se vzorky těchto zasklení, jestliže jsou tyto zkoušky výslovně stanoveny ve zkušebních podmínkách;

2.16.

„zakřivením r“ přibližná hodnota nejmenšího poloměru oblouku čelního skla, měřeného v oblasti největšího zakřivení;

2.17.

„hodnotou HIC“ (Head Injury Criteria) charakteristická hodnota poranění hlavy, které vznikne v důsledku deceleračních sil vyvolaných tupým kolmým nárazem na zasklení;

2.18.

„bezpečnostní zasklívací materiál nutný pro výhled řidiče“:

2.18.1.

„bezpečnostním zasklívacím materiálem pro pole výhledu řidiče směrem dopředu“ všechna zasklení umístěná před rovinou procházející bodem R řidiče a kolmá k podélné střední rovině vozidla, přes která může řidič vidět vozovku, když řídí nebo manévruje s vozidlem;

2.18.2.

„bezpečnostním zasklívacím materiálem nutným pro výhled řidiče směrem dozadu“ všechna zasklení umístěná za rovinou procházející bodem R řidiče a kolmá k podélné střední rovině vozidla, přes která může řidič vidět vozovku, když řídí nebo manévruje s vozidlem;

2.19.

„neprůhledným zatemněním“ jakákoli oblast zasklení zabraňující prostupu světla;

2.20.

„stínícím pásem“ jakákoli oblast zasklení se zmenšeným normálním prostupem světla;

2.21.

„průhlednou oblastí“ celá oblast zasklení s výjimkou jakéhokoliv neprůhledného zatemnění nebo stínícího pásu;

2.22.

„otvory pro denní světlo“ celá oblast zasklení kromě případného neprůhledného zatemnění, avšak včetně stínícího pásu;

2.23.

„mezivrstva“ jakýkoli materiál použitý k vzájemnému spojení dílčích vrstev vrstveného zasklení;

2.24.

„typem vozidla“, z hlediska montáže bezpečnostního zasklení, vozidla patřící do stejné kategorie, která se neliší nejméně v těchto základních ohledech:

 

Výrobce,

 

údaje výrobce o typu vozidla,

 

zásadní koncepční a konstrukční znaky.

2.25.

„úhlem opěradla“ konstrukční úhel trupu podle definice v příloze 19 tohoto předpisu.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1.   Schvalování typu zasklení

Žádost o schválení typu zasklení předkládá výrobce nebo jím řádně pověřený zástupce ve státě, ve kterém se žádost podává.

3.2.   Pro každý typ zasklení musí být k žádosti přiloženy v trojím vyhotovení níže uvedené dokumenty a tyto údaje:

3.2.1.

technický popis obsahující všechny hlavní a vedlejší vlastnosti a

3.2.1.1.

v případě skel jiných než čelní skla: výkresy ve formátu nepřesahujícím A4 nebo na tento formát složenými, zobrazujícími:

 

maximální plochu,

 

nejmenší úhel mezi dvěma přiléhajícími stranami kusu,

 

případně i největší výšku segmentu;

3.2.1.2.

v případě čelních skel:

3.2.1.2.1.

seznam modelů čelních skel, pro která se žádá o schválení typu, udávající název výrobce vozidla a typ a kategorii vozidla,

3.2.1.2.2.

pro kategorii M1 výkresy v měřítku 1:1 a pro všechny ostatní kategorie v měřítku 1:1 nebo 1:10, a dále dostatečně podrobné náčrty čelního skla a jeho umístění ve vozidle, které znázorňují:

3.2.1.2.2.1.

případně polohu čelního skla vzhledem k bodu R sedadla řidiče;

3.2.1.2.2.2.

úhel sklonu čelního skla;

3.2.1.2.2.3.

úhel sklonu opěradla;

3.2.1.2.2.4.

polohu a velikost oblastí, v nichž se ověřují optické vlastnosti a popřípadě plochy podrobené různému tvrzení;

3.2.1.2.2.5.

rozvinutou plochu čelního skla;

3.2.1.2.2.6.

maximální výšku segmentu čelního skla;

3.2.1.2.2.7.

minimální poloměr zakřivení čelního skla (pouze pro účely rozdělení čelních skel do skupin).

3.2.1.3.

U celků s dvojitým zasklením výkresy ve formátu, který nepřesahuje A4 nebo je na tento formát složený, jenž kromě informací uvedených v bodu 3.2.1.1 znázorňuje:

 

typ každé dílčí tabule,

 

typ těsnění,

 

jmenovitou šířku mezery mezi oběma tabulemi.

3.3.   Dále žadatel o schválení předloží dostatečný počet zkušebních kusů a vzorků hotových tabulí skla uvažovaných modelů, jejichž počet se v případě potřeby dohodne s technickou zkušebnou odpovědnou za provádění zkoušek pro schválení typu.

3.4.   Schvalování pro typ vozidla

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska montáže bezpečnostního zasklení předkládá výrobce vozidla nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.5.   K žádosti se musí přiložit níže uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení a následující informace:

3.5.1.

výkresy vozidla ve vhodném měřítku znázorňující:

3.5.1.1.

polohu čelního skla vzhledem k bodu R vozidla;

3.5.1.2.

úhel sklonu čelního skla;

3.5.1.3.

úhel sklonu opěradla;

3.5.2.

technické podrobnosti týkající se čelního skla a všeho ostatního zasklení, zejména:

3.5.2.1.

použité materiály;

3.5.2.2.

čísla schválení;

3.5.2.3.

jakékoli dodatečné značky, které jsou popsány v bodě 5.5.

3.6.   Vozidlo představující typ vozidla, který má být schválen, se předá technické zkušebně odpovědné za provádění schvalovacích zkoušek.

4.   ZNAČENÍ

4.1.

Každý kus bezpečnostního zasklívacího materiálu, včetně zkušebních vzorků a zkušebních kusů předložených ke schválení typu, musí být označen obchodním názvem nebo značkou, jak je uvedeno v příloze 1 položce 3. Vyrobené díly musí být označeny číslem předpisu EHK č. 43, které bylo přiděleno prvotnímu výrobci. Toto značení musí být jasně čitelné a nesmazatelné.

5.   SCHVÁLENÍ

5.1.   Schvalování typu zasklení

Pokud vzorky předložené ke schválení splňují požadavky bodů 6 až 8 tohoto předpisu, bude schválení dotyčného typu bezpečnostního zasklívacího materiálu uděleno.

5.2.   Každému schválenému typu, definovanému v přílohách 5, 7, 11,12, 14, 15 a 16 nebo u čelních skel každé schválené skupině, se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současné době 00, což odpovídá předpisu v původním znění) udávají sérii změn, která zahrnuje poslední významné technické změny předpisu v době vydání schválení. Stejná smluvní strana stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu nebo skupině bezpečnostního zasklívacího materiálu.

5.3.   Zpráva o schválení nebo o rozšíření nebo o odmítnutí schválení typu bezpečnostního zasklívacího materiálu podle tohoto předpisu musí být sdělena stranám dohody, které používají tento předpis, prostřednictvím formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu a jejích dodatcích.

5.3.1.

U čelních skel se k zprávě o schválení typu přiloží dokument obsahující seznam všech modelů čelních skel schválené skupiny a vlastnosti skupiny podle přílohy 1 dodatku 8.

5.4.   Kromě značení předepsaného v bodě 4.1 se na každý kus zasklení a celek s dvojitým zasklením, který odpovídá typu schválenému podle tohoto předpisu, vyznačí mezinárodní značka schválení. Na každou tabuli celku s dvojitým zasklením se může vyznačit též jakákoliv zvláštní značka schválení typu. Tato značku schválení se skládá z:

5.4.1.

písmena „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (2);

5.4.2.

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení vpravo od kružnice uvedené v bodě 5.4.1.

5.5.   V blízkosti značky schválení se umístí tyto doplňkové symboly:

5.5.1.

v případě čelního skla:

I

pro tvrzené sklo (I/P, je-li s povlakem) (3)

II

pro normální vrstvené sklo (II/P, je-li s povlakem) (3)

III

pro upravené vrstvené sklo (III/, je-li s povlakem) (3)

IV

pro skloplastové tabule.

5.5.2.

V

u bezpečnostního zasklení, které má normální prostup světla menší než 70 %;

5.5.3.

VI

u celku s dvojitým zasklením;

5.5.4.

VII

u tabulí rovnoměrně tvrzeného skla, které mohou být použity jako čelní skla u pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku konstrukce nemohou překročit rychlost 40 km/h;

5.5.5.

VIII

u tuhého plastového zasklení. Příslušné použití bude navíc označeno:

/A

pro dopředu orientované panely,

/B

pro boční, zadní a střešní zasklení,

/C

v místech, kde je malá nebo žádná možnost nárazu hlavy.

Na plastovém zasklení, které bylo podrobeno zkouškám odolnosti proti oděru podle přílohy 3 bodu 4, se musí uvést také tyto značky:

/L

pro tabule, kde rozptyl světla nepřesahuje 2 % po 1 000 cyklech na vnějším povrchu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz přílohy 14 a 16, bod 6.1.3.1),

/M

pro tabule, kde rozptyl světla nepřesahuje 10 % po 500 cyklech na vnějším povrchu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz přílohy 14 a 16, bod 6.1.3.2),

5.5.6.

IX

u pružného plastového zasklení;

5.5.7.

X

u tuhých plastových celků s dvojitým zasklením. Příslušné použití bude navíc označeno:

/A

pro dopředu orientované panely,

/B

pro boční, zadní a střešní zasklení,

/C

v místech, kde je malá nebo žádná možnost nárazu hlavy.

Na plastovém zasklení, které bylo podrobeno zkouškám odolnosti proti oděru podle přílohy 3 bodu 4, se musí uvést také tyto značky:

/L

pro tabule, kde rozptyl světla nepřesahuje 2 % po 1 000 cyklech na vnějším povrchu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz příloha 6 bod 6.1.3.1),

/M

pro tabule, kde rozptyl světla nepřesahuje 10 % po 500 cyklech na vnějším povrchu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu (viz příloha 16 bod 6.1.3.2),

5.5.8.

XI

v případě tabule vrstveného skla jiného než čelní sklo.

5.6.   Značka schválení typu a doplňkový symbol musí být jasně čitelné a nesmazatelné. Doplňkové symboly musí být začleněny do značky schválení.

5.7.   V příloze 2 tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značky schválení.

5.8.   Schvalování pro typ vozidla

Schválení typu vozidla se udělí, jestliže vozidlo předané ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky přílohy 21.

5.9.   Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současné době 00, což odpovídá předpisu v původním znění) udávají sérii změn, která zahrnuje poslední významné technické změny předpisu v době vydání schválení. Táž smluvní strana nesmí totéž číslo přidělit jinému typu vozidla podle definice v uvedeném bodě 2.24.

5.10.   Zpráva o schválení nebo o rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení nebo definitivním ukončení výroby typu vozidla v souladu s tímto předpisem musí být sdělena stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře zprávy v souladu se vzorem uvedeným v příloze 1A tohoto předpisu.

5.11.   Na každém vozidle, které je shodné s typem vozidla schváleným podle tohoto přepisu, se viditelně a na snadno přístupném místě uvedeném ve formuláři schválení umístí mezinárodní značka schválení typu, která se skládá z:

5.11.1.

písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (4);

5.11.2.

čísla tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení typu vpravo od kružnice předepsané v bodě 5.11.1.

5.12.   Vyhovuje-li vozidlo typu vozidla schválenému podle jednoho nebo více dalších předpisů připojených k dohodě v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu, není třeba symbol předepsaný v bodě 5.11.1 opakovat; v takovém případě se čísla předpisů a čísla schválení typu a doplňkové symboly podle všech předpisů, podle nichž bylo schválení typu v zemi, která schválení podle tohoto předpisu vydala, uděleno, umístí ve svislých sloupcích napravo od symbolu předepsaného v bodě 5.11.1.

5.13.   Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná.

5.14.   Značka schválení se umístí v blízkosti štítku nebo přímo na štítek s údaji o vozidle, kterým vozidlo opatřil výrobce.

5.15.   V příloze 2A tohoto předpisu jsou uvedeny příklady uspořádání značky schválení.

6.   OBECNÉ POŽADAVKY

6.1.

Všechny bezpečnostní zasklívací materiály, včetně zasklívacího materiálu pro výrobu čelních oken, musí být takové, aby nebezpečí úrazu osob v případě rozbití bylo co nejmenší. Zasklívací materiál musí být dostatečně odolný při nehodách, k nimž může dojít za normálního provozu, a proti atmosférickým a tepelným vlivům, chemickým účinkům, spalování a oděru.

6.2.

Bezpečnostní zasklívací materiál musí kromě toho být dostatečně průhledný a nesmí znatelně zkreslovat předměty pozorované čelním sklem, ani způsobovat jakoukoli nejasnost při rozlišování barev značek a signálů užívaných v silniční dopravě. I v případě roztříštění čelního skla musí řidič být stále schopen dostatečně jasně vidět na cestu, aby mohl bezpečně zabrzdit a zastavit vozidlo.

7.   ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY

Všechny typy bezpečnostního zasklení musí v závislosti na kategorii, do které patří, splňovat tyto zvláštní požadavky:

7.1.

pokud jde o tvrzená čelní skla, požadavky uvedené v příloze 4;

7.2.

pokud jde o tabule rovnoměrně tvrzeného skla, požadavky uvedené v příloze 5;

7.3.

pokud jde o normální vrstvená čelní skla, požadavky uvedené v příloze 6;

7.4.

pokud jde o normální vrstvené skleněné tabule jiné než čelní skla, požadavky uvedené v příloze 7;

7.5.

pokud jde o upravená vrstvená čelní skla, požadavky uvedené v příloze 8;

7.6.

pokud jde o tabule bezpečnostního skla s povlakem z plastu musí vyhovovat nejen příslušným výše uvedeným požadavkům, ale i požadavkům přílohy 9;

7.7.

pokud jde o skloplastová čelní skla, požadavky uvedené v příloze 10;

7.8.

pokud jde o skloplastové tabule jiné než čelní skla, požadavky uvedené v příloze 11;

7.9.

pokud jde o celky s dvojitým zasklením, požadavky uvedené v příloze 12;

7.10.

pokud jde o tuhé plastové zasklení, požadavky uvedené v příloze 14;

7.11.

pokud jde o pružné plastové zasklení, požadavky uvedené v příloze 15;

7.12.

pokud jde o tuhé plastové celky s dvojitým zasklením, požadavky uvedené v příloze 16.

8.   ZKOUŠKY

8.1.   Tento předpis stanovuje následující zkoušky:

8.1.1.   Zkouška fragmentace

Účelem této zkoušky je

8.1.1.1.

ověřit, zda úlomky a střepiny vzniklé rozbitím skla jsou takové, aby bylo nebezpečí poranění minimální, a

8.1.1.2.

u čelních skel ověřit zbytkovou viditelnost po rozbití.

8.1.2.   Zkouška mechanické pevnosti

8.1.2.1.   Zkouška nárazem koule

Jsou dva způsoby provádění zkoušky, jeden s použitím koule o hmotnosti 227 g a druhý s použitím koule o hmotnosti 2 260 g.

8.1.2.1.1.

—   Zkouška koulí o hmotnosti 227 g: účelem této zkoušky je ověřit soudržnost mezivrstvy ve vrstveném skle a mechanickou pevnost rovnoměrně tvrzeného skla a plastových zasklení.

8.1.2.1.2.

—   Zkouška koulí o hmotnosti 2 260 g: účelem této zkoušky je ověřit odolnost vrstveného skla proti proniknutí koule.

8.1.2.2.   Zkouška s maketou hlavy

Účelem této zkoušky je ověřit splnění požadavků na omezení nebezpečí úrazu v případě nárazu hlavy do čelního skla, vrstveného skla, skloplastových a tuhých plastových tabulí jiných než čelní skla, nebo do celků s dvojitým zasklením použitých u bočních oken.

8.1.3.   Zkouška odolnosti proti vlivům prostředí

8.1.3.1.   Zkouška odolnosti proti oděru

Účelem této zkoušky je stanovit, zda odolnost bezpečnostního zasklení proti oděru převyšuje stanovenou hodnotu.

8.1.3.2.   Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě

Účelem této zkoušky je ověřit, zda se po vystavení vysokým teplotám na delší dobu v mezivrstvě vrstveného skla nebo skloplastové tabule neobjeví žádné bubliny nebo jiné vady.

8.1.3.3.   Zkouška odolnosti proti záření

Účelem této zkoušky je stanovit, zda se u vrstvených skleněných tabulí, skloplastových tabulí nebo skleněných tabulí s plastovým povlakem po jejich vystavení záření na delší dobu podstatně sníží prostup světla nebo podstatně změní barva skla.

8.1.3.4.   Zkouška odolnosti proti vlhkosti

Účelem této zkoušky je zjistit, zda vrstvené skleněné tabule, skloplastové tabule nebo skleněné tabule s plastovým povlakem a tuhý plastový materiál odolají dlouhodobému působení vlhkosti ovzduší, aniž by došlo k podstatnému zhoršení jejich vlastností.

8.1.3.5.   Zkouška odolnosti proti tepelným změnám

Účelem této zkoušky je ověřit, zda plast/plasty použitý/použité u bezpečnostního zasklení podle definice v bodech 2.3 a 2.4, odolají účinkům dlouhodobému působení extrémních teplot, aniž by to vedlo k podstatnému zhoršení jejich vlastností.

8.1.3.6.   Odolnost proti simulovanému stárnutí

Účelem této zkoušky je ověření odolnosti plastového bezpečnostního zasklení proti simulovaným podmínkám stárnutí.

8.1.3.7.   Zkouška křížovým řezem

Účelem této zkoušky je zjistit, zda povlak tuhého plastového zasklení odolný proti oděru má dostatečnou přilnavost.

8.1.4.   Optické vlastnosti

8.1.4.1.   Zkouška prostupu světla

Účelem této zkoušky je zjistit, zda normální prostup světla bezpečnostního zasklení převyšuje stanovenou hodnotu.

8.1.4.2.   Zkouška optického zkreslení

Účelem této zkoušky je ověřit, zda zkreslení předmětů pozorovaných čelním sklem, není takového rozsahu, aby by mohlo zmást řidiče.

8.1.4.3.   Zkouška oddělování sekundárního obrazu

Účelem této zkoušky je ověřit, zda úhlové oddělení sekundárního obrazu oproti primárnímu obrazu nepřevyšuje stanovenou hodnotu.

8.1.4.4.   Zkouška rozlišování barev

Účelem této zkoušky je ověřit, zda není nebezpečí záměny barev při průhledu čelním sklem.

8.1.5.   Zkouška hořlavosti (ohnivzdornosti)

Účelem této zkoušky je ověřit, zda bezpečnostní zasklívací materiál definovaný v bodech 2.3, 2.4 a 2.5 má dostatečně nízkou rychlost hoření.

8.1.6.   Zkouška odolnosti proti chemikáliím

Účelem této zkoušky je stanovit, zda bezpečnostní zasklívací materiály definované v bodech 2.3, 2.4 a 2.5 odolají bez význačného zhoršení vlastností účinkům chemikálií, které mohou být přítomny nebo použity ve vozidle (např. čistící prostředky).

8.1.7.   Zkouška pružnosti a odolnosti v přehýbání

Účelem této zkoušky je určit, zda plastový zasklívací materiál spadá do tuhé nebo pružné kategorie.

8.2.   Zkoušky předepsané pro zasklívací materiály kategorií definovaných v bodech 2.1 až 2.5 tohoto předpisu

8.2.1.

Bezpečnostní zasklívací materiály se podrobí zkouškám uvedeným v následujících tabulkách: 8.2.1.1 a 8.2.1.2.

8.2.1.1.

Tabule bezpečnostního skla se podrobí zkouškám uvedeným v následující tabulce.

Zkoušky

Čelní sklo

Skleněné tabule jiné než čelní skla

Tvrzené sklo

Normální vrstvené sklo

Upravené vrstvené sklo

Sklo-plast

Tvrzené sklo

Vrstvené sklo

Sklo-plast

I

I-P

II

II-P

III

III-P

IV

Fragmentace:

A4/2

A4/2

A8/4

A8/4

A5/2

Mechanická pevnost

koule o hmotnosti 227 g

A6/4.3

A6/4.3

A6/4.3

A6/4.3

A6/4.3

A5/3.1

A7/4

A7/4

koule o hmotnosti 2 260 g

A6/4.2

A6/4.2

A6/4.2

A6/4.2

A6/4.2

Zkouška maketou hlavy (5)

A4/3

A4/3

A6/3

A6/3

A6/3

A6/3

A10/3

A7/3

A11/3

Oděr

Vnější strana

A6/5.1

A6/5.1

A6/5.1

A6/5.1

A6/5.1

A6/5.1

A6/5.1

Vnitřní strana

A9/2

A9/2

A9/2

A9/2

A9/2 (6)

A9/2 (6)

A9/2

Vysoká teplota

A3/5

A3/5

A3/5

A3/5

A3/5

A3/5

A3/5

Záření

A3/6

A3/6

A3/6

A3/6

A3/6

A3/6

A3/6

A3/6

Vlhkost vzduchu

A3/7

A3/7

A3/7

A3/7

A3/7

A3/7

A3/7 (6)

A3/7

A3/7

Prostup světla

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

Optické zkreslení

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2

A3/9.2 (7)

Sekundární obraz

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3

A3/9.3 (7)

Rozlišování barev

A3/9.4

A3/9.4

A3/9.4

A3/9.4

A3/9.4

A3/9.4

A3/9.4

Odolnost proti teplotním změnám

A3/8

A3/8

 

A3/8

A3/8

A3/8 (6)

A3/8 (6)

A3/8

Ohnivzdornost

A3/10

A3/10

A3/10

A3/10

A3/10 (6)

A3/10 (6)

A3/10

Odolnost proti chemikáliím

A3/11.2.1

A3/11.2.1

 

A3/11.2.1

A3/11.2.1

A3/11.2.1 (6)

A3/11.2.1 (6)

A3/11.2.1

Poznámka:

Odkaz, jako je např. A4/3 v tabulce, odkazuje na přílohu 4 a bod 3 uvedené přílohy, kde je popsána příslušná zkouška a jsou uvedeny podmínky pro vyhovující výsledky.

8.2.1.2.

Plastové zasklívací materiály se podrobí zkouškám uvedeným v následující tabulce:

Zkouška

Plasty jiné než čelní skla

Tuhé plasty

Dvojité zasklení

 

Motorová vozidla

Přívěsy a vozidla bez cestujících

Motorová vozidla

Přívěsy a vozidla bez cestujících

Pružné plasty

Pružnost

A3/12

A3/12

A3/12

A3/12

A3/12

Koule o hmotnosti 227 g

A14/5

A14/5

A16/5

A16/5

A15/4

Maketa hlavy (8)

A14/4

A16/4

Prostup světla (9)

A3/9.1

A3/9.1

A3/9.1

Ohnivzdornost

A3/10

A3/10

A3/10

A3/10

A3/10

Odolnost proti chemikáliím

A3/11

A3/11

A3/11

A3/11

A3/11.2.1

Oděr

A14/6.1

A16/6.1

Simulované stárnutí

A3/6.4

A3/6.4

A3/6.4

A3/6.4

A3/6.4

Vlhkost vzduchu

A14/6.4

A14/6.4

A16/6.4

A16/6.4

Křížový řez (9)

A3/13

A3/13

8.2.2.

Bezpečnostnímu zasklívacímu materiálu se udělí schválení, jestliže vyhoví všem požadavkům předepsaným v příslušných ustanoveních uvedených v tabulkách: 8.2.1.1 a 8.2.1.2.

9.   ZMĚNY NEBO ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU BEZPEČNOSTNÍHO ZASKLÍVACÍHO MATERIÁLU

9.1.   Každá změna typu bezpečnostního zasklívacího materiálu nebo v případě čelního skla každé přiřazení čelního skla do skupiny musí být oznámeny příslušnému orgánu státní správy, který udělil schválení typu bezpečnostního zasklívacího materiálu. Tento orgán může buď:

9.1.1.

uvážit, že provedené změny nemají zřejmě znatelný nepříznivý účinek, a v případě čelních skel, že nový typ spadá do skupiny schválených čelních skel a že za všech okolností bezpečnostní zasklívací materiál nadále splňuje požadavky, nebo

9.1.2.

vyžadovat nový zkušební protokol od technické zkušebny odpovědné za provádění zkoušek.

9.2.   Sdělení

9.2.1.

Potvrzení nebo zamítnutí schválení (nebo rozšíření schválení) se oznámí smluvním stranám dohody, které uplatňují tento předpis, postupem stanoveným v bodě 5.3.

9.2.2.

Příslušný správní orgán, který udělil rozšíření schválení, musí v každém sdělení vztahujícím se k rozšíření uvést pořadové číslo tohoto rozšíření.

10.   SHODNOST VÝROBY

10.1.   Postupy shodnosti výroby musí být v souladu s postupy, které stanoví dodatek 2 dohody (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), s následujícími požadavky:

10.2.   Zvláštní ustanovení

Tyto zkoušky uvedené v bodě 2.2 přílohy 2 dohody musí zahrnovat shodu s požadavky přílohy 20 tohoto předpisu.

10.3.   Běžná frekvence kontrol uvedených v bodě 2.4 dodatku 2 smlouvy je jedna kontrola za rok.

11.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

11.1.

Schválení udělené ohledně typu bezpečnostního zasklívacího materiálu v souladu s tímto předpisem lze odejmout v případě, že není dodržován požadavek bodu 10.1 výše.

11.2.

Pokud některá ze smluvních stran dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve vydala, musí o tom ihned vyrozumět ostatní smluvní strany, které uplatňují tento předpis, tak, že jim zašle kopii sdělení schválení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

12.   PŘECHODNÁ USTOVAVENÍ

12.1.

Od data vstupu doplňku 8 k tomuto předpisu v původní podobě v platnost nesmí žádná strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení typu podle tohoto předpisu ve znění doplňku 8 k tomuto předpisu v původní podobě.

12.2.

Od 24 měsíců od vstupu doplňku 8 v platnost mohou strany dohody, které uplatňují tento předpis, odmítnout uznat schválení bezpečnostního zasklení, které není označeno symboly předepsanými v bodě 5.5 tohoto předpisu.

12.3.

Ode dne vstupu doplňku 12 k tomuto předpisu v platnost nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout vydat schválení podle tohoto předpisu ve znění doplňku 12 k tomuto předpisu v původní podobě.

12.4.

Od 24 měsíců ode dne vstupu v platnost musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, vydat schválení pouze tehdy, pokud typ součásti nebo samostatná jednotka splňuje požadavky doplňku 12 tohoto předpisu.

12.5.

Od 24 měsíců od vstupu doplňku 12 v platnost mohou strany dohody, které uplatňují tento předpis, odmítnout uznat schválení bezpečnostního zasklení, které není označeno symboly předepsanými v bodě 5.5 tohoto předpisu.

13.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení typu zcela ukončí výrobu typu bezpečnostního zasklívacího materiálu schváleného podle tohoto předpisu, musí o tom uvědomit orgán, který schválení typu udělil. Po obdržení příslušného sdělení tento orgán informuje smluvní strany dohody, které uplatňují tento předpis, na formuláři sdělení podle vzoru uvedeného v příloze 1 tohoto předpisu.

14.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

Smluvní stany dohody, které používají tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy pověřených technických zkušeben a orgánů státní správy, které udělují schválení a kterým se zasílají osvědčení o udělení schválení nebo o rozšíření nebo odmítnutí či odnětí schválení, vydaná v jiných státech.

15.   Technické zkušebny odpovědné za provádění schvalovacích zkoušek pro schválení musí být v souladu s harmonizovanými normami týkajícími se provozu zkušebních laboratoří (Pokyny ISO/CEI 25). Navíc by měly být označeny schvalovacím orgánem, pro něhož provádějí schvalovací testy.


(1)  Podle definice v příloze 7 Souborné rezoluce pro konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2, naposledy pozměněný dokumentem Amend. 4).

(2)  1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (neobsazeno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (neobsazeno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (neobsazeno), 34 pro Bulharsko, 35 (neobsazeno), 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (neobsazeno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, 41 (neobsazeno), 42 pro Evropské společenství (schválení udělují členské státy, přičemž použijí svůj příslušný symbol EHK), 43 pro Japonsko, 44 (neobsazeno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jihoafrickou republiku, 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu, 51 pro Korejskou republiku, 52 pro Malajsii, 53 pro Thajsko, 54 a 55 (neobsazeno) a 56 pro Černou Horu. Dalším zemím se přidělí po sobě následující čísla chronologicky v pořadí, v jakém ratifikují Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v pořadí, v jakém k uvedené dohodě přistoupí. Takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů smluvním stranám dohody.

(3)  Podle definice v bodě 2.3.

(4)  Viz poznámka 2 k bodu. 5.4.1.

(5)  Tato zkouška se vykoná též u celků s dvojitým zasklením podle přílohy 12 bodu 3 (A12/3).

(6)  Jen u tabulí skel s plastovým povlakem na vnitřní straně.

(7)  Tato zkouška se provede pouze u tabulí rovnoměrně tvrzeného skla, které mohou být použity jako čelní skla u pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku konstrukce nemohou překročit rychlost 40 km/h.

(8)  Požadavky na zkoušku závisí na umístění zasklení na vozidle.

(9)  Použije se pouze tehdy, pokud je zasklení určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení.


PŘÍLOHA 1

SDĚLENÍ

(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image

DODATEK 1

TVRZENÁ ČELNÍ SKLA

(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 4 nebo přílohy 9 předpisu č. 43)

Image

DODATEK 2

TABULE ROVNOMĚRNĚ TVRZENÉHO SKLA

(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 5 nebo přílohy 9 předpisu č. 43)

Image

DODATEK 3

VRSTVENÁ ČELNÍ SKLA

(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle příloh 6, 8 nebo 9 předpisu č. 43)

Image

DODATEK 4

TABULE VRSTVENÉHO SKLA JINÉ NEŽ ČELNÍ SKLA

(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 7 nebo přílohy 9 předpisu č. 43)

Image

DODATEK 5

SKLOPLASTOVÁ ČELNÍ SKLA

(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 10 předpisu č. 43)

Image

DODATEK 6

SKLOPLASTOVÉ TABULE JINÉ NEŽ ČELNÍ SKLA

(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 11 předpisu č. 43)

Image

DODATEK 7

CELKY S DVOJITÝM ZASKLENÍM

(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 12 nebo přílohy 16 předpisu č. 43)

Image

DODATEK 8

TUHÉ PLASTOVÉ TABULE JINÉ NEŽ ČELNÍ SKLA

(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 14)

Image

DODATEK 9

PRUŽNÉ PLASTOVÉ TABULE JINÉ NEŽ ČELNÍ SKLA

(Hlavní a vedlejší vlastnosti podle přílohy 15)

Image

DODATEK 10

OBSAH SEZNAMU ČELNÍCH SKEL  (1)

Pro každé z čelních skel, na které se toto schválení vztahuje, musí být uvedeny alespoň tyto údaje:

 

Výrobce vozidla

 

Typ vozidla

 

Kategorie vozidla

 

Rozvinutá plocha (F)

 

Výška segmentu (h)

 

Zakřivení (r)

 

Montážní úhel (α)

 

Úhel opěradla (β)

 

Souřadnice bodu R (A, B, C ) vzhledem ke středu horního okraje čelního skla.

Image


(1)  Tyto údaje se připojí k dodatkům 1, 2 (v případě potřeby), 3 a 5 k této příloze.


PŘÍLOHA 1A

SDĚLENÍ

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

Image

Image


PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ PRO KONSTRUKČNÍ ČÁSTI

(Viz bod 5.5 tohoto předpisu)

Tvrzená čelní skla

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na tvrzené čelní sklo označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Tvrzená čelní skla s povlakem z plastu

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na tvrzené čelní sklo s povlakem z plastu označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Normální vrstvená čelní skla

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na normální vrstvené čelní sklo označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Normální vrstvená čelní skla s povlakem z plastu

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na normální vrstvené čelní sklo s povlakem z plastu označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Čelní skla z upraveného vrstveného skla

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na upravené vrstvené čelní sklo označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Skloplastová čelní skla

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na skloplastové čelní sklo označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Skleněné tabule jiné než čelní skla s normálním prostupem světla menším než 70 %

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na skleněné tabuli jiné než čelní sklo, na kterou se vztahují požadavky přílohy 3 bodu 9.1.4, označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Celky s dvojitým zasklením s normálním prostupem světla nižším než 70 %

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na celku s dvojitým zasklením označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Tabule rovnoměrně tvrzeného skla pro použití jako čelní sklo pro pomalu se pohybující vozidla, která z konstrukčních důvodů nemohou překročit rychlost 40 km/h

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na tabuli rovnoměrně tvrzeného skla pro použití jako čelní sklo pro pomalu se pohybující vozidlo, které z konstrukčních důvodů nemůže překročit rychlost 40 km/h, označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Skleněné tabule jiné než čelní skla s normálním prostupem světla větším než 70 %

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na skleněné tabuli jiné než čelní sklo, na kterou se vztahují požadavky přílohy 3 bodu 9.1.4.1, označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Tuhé plastové zasklení jiné než čelní skla

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na tuhém plastovém zasklení pro dopředu orientované tabule s rozptylem světla nepřesahujícím 2 % po 1 000 cyklech na vnějším povrchu a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Pružné plastové zasklení jiné než čelní skla

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na pružném plastovém zasklení označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Tuhé plastové celky s dvojitým zasklením

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na tuhém plastovém celku s dvojitým zasklením označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

Tabule vrstveného skla jiné než čelní skla

Image

Výše uvedená značka schválení umístěná na tabuli vrstveného skla jiné než čelní sklo označuje, že dotyčná konstrukční část byla schválena v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43 pod číslem schválení 002439. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.


PŘÍLOHA 2A

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ PRO VOZIDLA

VZOR A

(viz bod 5.11 tohoto předpisu)

Image

Výše uvedená značka schválení typu umístěná na vozidle označuje, že dotyčný typ vozidla byl z hlediska montáže zasklení schválen v Nizozemsku (E 4) podle předpisu č. 43. Číslo schválení typu udává, že schválení bylo uděleno v souladu s požadavky předpisu č. 43.

VZOR B

(viz bod 5.12 tohoto předpisu)

Image

Výše uvedená značka schválení typu umístěná na vozidle označuje, že tento typ vozidla byl schválen v Nizozemsku (E 4) podle předpisů č. 43 a 52 (1). Čísla schválení typu udávají, že k datu, kdy byla příslušná schválení udělena, byl předpis č. 43 v původním znění a předpis č. 52 již zahrnoval sérii změn 01.


(1)  Druhé číslo je uvedeno pouze jako příklad.


PŘÍLOHA 3

OBECNÉ ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY

1.   ZKOUŠKA FRAGMENTACE

1.1.

Zkoušená skleněná tabule nesmí být pevně upnuta; může však být připevněna ke shodnému kusu skla lepicí páskou, nalepenou po celém obvodu.

1.2.

K fragmentaci skla se užije kladivo o hmotnosti přibližně 75 g nebo jiný nástroj zajištující rovnocenné výsledky. Poloměr zakřivení špičky musí být 0,2 ± 0,05 mm.

1.3.

V každém z předepsaných bodů nárazu se provede jedna zkouška.

1.4.

K prozkoumání úlomků se použije jakákoliv metoda ověřená z hlediska přesnosti samotného počítání a její schopnosti nalézt přesné místo jejich minimálního a maximálního výskytu.

Trvalé zaznamenání fragmentačního obrazce musí začít do 10 sekund po nárazu a musí skončit do 3 minut po něm. Trvalý záznam fragmentačního obrazce uchovává technická zkušebna.

2.   ZKOUŠKY NÁRAZEM KOULE

2.1.   Zkouška koulí o hmotnosti 227 g

2.1.1.   Zařízení

2.1.1.1.

Kalená ocelová koule o hmotnosti 227 ± 2 g a průměru přibližně 38 mm.

2.1.1.2.

Zařízení k volnému pádu koule ze stanovené výšky nebo zařízení dovolující udělovat kouli rychlost rovnající se rychlosti, jíž by dosáhla volným pádem. Pokud se použije se zařízení k vrhání koule, musí se rychlost rovnat rychlosti při volném pádu s tolerancí ±1 %.

2.1.1.3.

Podpůrná konstrukce znázorněná na obrázku 1, skládající se z ocelových rámů s obrobenými, k sobě přiléhajícími okraji šířky 15 mm, opatřenými pryžovým obložením tloušťky přibližně 3 mm, šířky 15 mm a tvrdosti 50 IRHD.

Spodní rám spočívá na ocelové skříni vysoké přibližně 150 mm. Zkušební kus je přidržován horním rámem, jehož hmotnost je přibližně 3 kg. Podpůrný rám je přivařen na ocelovou desku o tloušťce přibližně 12 mm, spočívající na zemi s vloženou pryžovou deskou o tloušťce přibližně 3 mm a tvrdosti 50 IRHD.

Obrázek 1

Podpěra pro zkoušky nárazem koule

Image

2.1.2.   Zkušební podmínky

Teplota

:

20 ± 5 oC

Tlak

:

860 až 1 060 mbar

Relativní vlhkost

:

60 ± 20 procent

2.1.3.   Zkušební kus

Zkušebním kusem je plochý čtverec o straně 300 +10/–0 mm nebo výřez nejplošší části čelního skla nebo jiné zakřivené tabule bezpečnostního zasklení.

Může se též zkoušet zakřivená tabule bezpečnostního skla. V takovém případě je nutno zajistit přiměřený kontakt mezi bezpečnostním zasklením a podpěrou.

2.1.4.   Postup

Bezprostředně před zahájením zkoušky se zkušební kus vystaví předepsané teplotě na dobu nejméně čtyři hodiny.

Zkušební kus se vloží do nosné konstrukce (bod 2.1.1.3). Plocha zkušebního kusu musí být kolmá, s tolerancí 3°, ke směru dopadající koule.

V případě pružného plastového zasklení musí být zkušební kus připevněn k podpěře.

Bod nárazu musí být ve vzdálenosti nejvýše 25 mm od geometrického středu zkušebního kusu pro výšku pádu nepřesahující 6 m a ve vzdálenosti nejvýše 50 mm od středu zkušebního kusu pro výšku pádu větší než 6 m. Koule musí narazit na tu stranu zkušebního kusu, která představuje vnější stranu tabule bezpečnostního zasklení po namontování na vozidlo. Koule smí narazit pouze jednou.

2.2.   Zkouška koulí o hmotnosti 2 260 g

2.2.1.   Zařízení

2.2.1.1.

Kalená ocelová koule o hmotnosti 2 260 ± 20 g a průměru přibližně 82 mm.

2.2.1.2.

Zařízení k volnému pádu koule ze stanovené výšky nebo zařízení dovolující udělit kouli rychlost rovnající se rychlosti, jíž by dosáhla volným pádem. Pokud se použije se zařízení k vrhání koule, musí se rychlost rovnat rychlosti při volném pádu s tolerancí ±1 %.

2.2.1.3.

Podpůrná konstrukce musí odpovídat obrázku 1 a musí být shodná s konstrukcí popsanou v bodě 2.1.1.3.

2.2.2.   Zkušební podmínky

Teplota

:

20 ± 5°

Tlak

:

860 až 1 060 mbar

Relativní vlhkost

:

60 ± 20 procent

2.2.3.   Zkušební kus

Zkušebním kusem je plochý čtverec o straně 300 +10/–0 mm nebo výřez nejplošší části čelního skla nebo jiné zakřivené tabule bezpečnostního zasklení.

Může se též zkoušet celé čelní sklo nebo jiná zakřivená tabule bezpečnostního zasklení. V takovém případě je nutno zajistit přiměřený kontakt mezi tabulí bezpečnostního zasklení a podpěru.

2.2.4.   Postup

Bezprostředně před zahájením zkoušky se zkušební kus vystaví předepsané teplotě na dobu nejméně čtyři hodiny.

Zkušební kus se vloží do nosné konstrukce (bod 2.1.1.3). Plocha zkušebního kusu musí být kolmá, s tolerancí 3°, ke směru dopadající koule.

V případě skloplastového zasklení musí být zkušební kus připevněn k podpěře.

Bod dopadu musí být ve vzdálenosti nejvýše 25 mm od geometrického středu zkušebního kusu.

Koule musí narazit na tu stranu zkušebního kusu, která představuje vnitřní stranu tabule bezpečnostního skla po namontování na vozidlo.

Koule smí narazit pouze jednou.

3.   ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY

3.1.   Zkouška maketou hlavy bez měření zpomalení

3.1.1.   Zařízení

Maketa hlavy kulového nebo polokulového tvaru zhotovená z tvrdé překližky, potažená vyměnitelnou plstí, s dřevěným příčníkem nebo bez něho. Mezi kulovou částí a příčníkem a montážní tyčí na druhé straně příčníku je vložen kus ve tvaru krku.

Rozměry musí odpovídat údajům na obrázku 2. Celková hmotnost zařízení musí být 10 ± 0,2 kg.

Obrázek 2

Maketa hlavy

Image

3.1.2.   Zařízení k volnému pádu makety hlavy ze stanovené výšky nebo zařízení dovolující udělit této maketě rychlost rovnající se rychlosti, jíž by dosáhla volným pádem. Pokud se užije zařízení k vrhání makety hlavy, musí se rychlost rovnat rychlosti získané při volném pádu s tolerancí ±1 %.

3.1.3.   Podpůrná konstrukce odpovídající obrázku 3, ke zkoušení plochých zkušebních kusů. Nosná konstrukce se skládá z dvou ocelových rámů s obrobenými, k sobě přiléhajícími okraji šířky 50 mm, opatřenými pryžovým obložením tloušťky přibližně 3 mm, šířky 15 ± 1 mm a tvrdosti 70 IRHD. Horní rám je k spodnímu rámu upnut nejméně osmi šrouby.

3.1.4.   Zkušební podmínky

Teplota

:

20 ± 5 C

Tlak

:

860 až 1 060 mbar

Relativní vlhkost

:

60 ± 20 procent

3.1.5.   Postup

3.1.5.1.   Zkouška s plochým zkušebním kusem

Plochý zkušební kus délky 1 100 +5/–2 mm a šířky 500 +5/–2 mm se musí bezprostředně před zkouškou udržovat nejméně čtyři hodiny za stálé teploty 20 ± 5 oC.

Obrázek 3

Podpěra pro zkoušku maketou hlavy

Image

Zkušební kus se upevní do podpůrných rámů (bod 3.1.3); šrouby musí být utaženy tak, aby se zkušební kus během zkoušky nemohl posunout o více než 2 mm. Rovina zkušebního kusu musí být prakticky kolmá ke směru dopadu makety hlavy. Maketa musí narazit na zkušební kus v místě vzdáleném nejvýše 40 mm od jeho geometrického středu na straně představující vnitřní stranu bezpečnostního skla namontovaného na vozidle, přičemž smí dojít jen k jednomu nárazu.

Nárazový povrch plstěného obložení se musí po 12 zkouškách vyměnit.

3.1.5.2.   Zkoušky úplného čelního skla (pouze pro výšku pádu nepřesahující 1,5 m)

Čelní sklo se volně položí na podpěru, a mezi ně a podpěru se vloží pryžový pás o tvrdosti 70 IRHD a tloušťce přibližně 3 mm, přičemž šířka stykové plochy je po celém obvodu přibližně 15 mm.

Podpěru tvoří tuhá součást odpovídající tvaru čelního skla tak, aby maketa hlavy narazila na vnitřní povrch. V případě potřeby musí být čelní sklo upevněno k nosné konstrukci.

Podpěra spočívá na tuhé konstrukci s pryžovou vložkou tvrdosti 70 IRHD a tloušťky přibližně 3 mm. Povrch čelního skla musí být prakticky kolmý ke směru dopadu makety hlavy.

Maketa hlavy musí narazit na čelní sklo v místě vzdáleném nejvýše 40 mm od jeho geometrického středu na té straně, která představuje vnitřní stranu tabule bezpečnostního skla, když je montována na vozidlo, a smí narazit pouze jednou.

Nárazový povrch plstěného obložení se musí po 12 zkouškách vyměnit.

3.2.   Zkouška maketou hlavy s měřením zpomalení

3.2.1.   Zařízení

V případě zkoušek s maketou hlavy se současným stanovením hodnot HIC má padající těleso podobu hlavice podle obrázku 2.1. Celková hmotnost hlavice musí být 10,0 +0,2/–0,0 kg.

Ve středu základové desky (24) se do těžiště namontuje tříosý montážní blok (26) se snímači zrychlení (27). Jednotlivé snímače se nastaví tak, aby byly vzájemně kolmé.

Miska (18) a kryt (19) umístěné pod základovou deskou (24) se do značné míry podílejí na simulaci elastických vlastností lidské lebky. Elastické vlastnosti hlavice při nárazu jsou dány tvrdostí a tloušťkou mezikroužku (13) a misky.

Obrázek 2.1

Maketa hlavy o hmotnosti 10 kg

Image

Kusovník pro maketu hlavy o hmotnosti 10 kg podle obrázku 2.1

Číslo součásti

Počet kusů

Název

Materiál

Poznámky

1

1

Magnetický držák

Ocel DIN 17100

2

1

Tlumič vibrací

Guma/ocel

Průměr: 50 mm

Tloušťka: 30 mm

Závit: M10

3

4

Konektor HF BNC

4

1

Šestihranná matice DIN 985

5

6

Podložka DIN 125

6

3

Přechodový kus

7

6

Válcový šroub DIN 912

8

3

Šestihranná matice

9

3

Podložka

Ocel DIN 17100

Vnitřní průměr: 8 mm Vnější průměr: 35 mm Tloušťka: 1,5 mm

10

3

Gumový kroužek

Guma, tvrdost 60 IRHD

Vnitřní průměr: 8 mm Vnější průměr: 30 mm Tloušťka: 10 mm

11

1

Tlumicí kroužek

Papírové těsnění

Vnitřní průměr: 120 mm

Vnější průměr: 199 mm

Tloušťka: 0,5 mm

12

13

1

Mezikroužek

Butadienová guma, tvrdost IRHD cca 80

Vnitřní průměr: 129 mm

Vnější průměr: 192 mm

Tloušťka: 4 mm

14

3

Vodicí trubka

Polytetrafluorethen (PTFE)

Vnitřní průměr: 8 mm

Vnější průměr: 10 mm

Délka: 40 mm

15

3

Šestihranná matice

16

3

Svorník DIN 976

17

3

Závitová vložka

Slitina DIN 1709-GD-CuZn 37Pb

18

1

Miska

Polyamid 12

19

1

Kryt

Butadienová guma

Tloušťka: 6 mm žebra na jedné straně

20

1

Vodící pouzdro

Ocel DIN 17100

21

4

Zápustný šroub

22

1

Tlumicí podložka

Papírové těsnění

Průměr: 65 mm

Tloušťka: 0,5 mm

23

24

1

Základová deska

Ocel DIN 17100

25

1

Sada šroubů Imbus

Třída pevnosti 45 H

26

1

Tříosý montážní blok

27

3

Snímač zrychlení

28

1

Dřevěná část

Z habrového dřeva, lepená ve vrstvách

29

1

Krycí deska

Slitina (AlMg5)

30

1

Ochranné víko

Polyamid 12

3.2.2.   Nastavení a kalibrace

Při provádění zkoušky maketou hlavy je hlavice upevněna k příčníku vodícího systému (obrázek 2.2) a pomocí zdvihacího zařízení se nastaví do požadované výšky pádu. V průběhu zkoušky maketou hlavy se příčník s hlavicí uvolní. Po přejetí výškově nastavené světelné závory se hlavice od příčníku uvolnění, pád příčníku se zpomalí a hlavice dopadá na vzorek.

Na hlavici nesmí působit žádný impuls vyvolaný padacím zařízením nebo měřicím kabelem, hlavice je urychlována pouze gravitací a padá svisle.

Obrázek 2.2

Zkušební zařízení pro zkoušku s maketou hlavy s měřením zpomalení

Image

3.2.2.1.

Měřicí zařízení umožňující stanovení hodnot HIC s maketou popsanou v bodě 3.2.1.

3.2.2.2.

Zařízení pro kalibraci hlavice

Padací zařízení musí umožnit nastavení výšky pádu od 50 mm do 254 mm s přesností do 1 mm. Pro tyto malé výšky pádu není vodicí systém nezbytný.

Nárazová deska je vyrobena z oceli o rozměrech 600 × 600 mm a tloušťce nejméně 50 mm. Nárazová plocha musí být leštěná:

drsnost povrchu Rmax = 1 μm a tolerance nerovnosti t = 0,05 mm.

3.2.2.3.

Kalibrace a nastavení hlavice

Hlavice se musí kalibrovat a nastavit před každou řadou zkoušek a nejméně po každé 50 zkoušce v řadě, pokud je to nezbytné.

Nárazová deska musí být čistá a suchá a při zkoušce musí ležet na betonovém základě.

Hlavice narazí na nárazovou desku svisle. Výšky pádu (měřené od nejnižšího bodu hlavice k povrchu nárazové desky) jsou 50, 100, 150 a 254 mm. Křivky zpomalení je nutno zaznamenat.

Největší zpomalení az naměřené v ose z pro různé padací výšky musí ležet v mezích uvedených v následující tabulce:

Výška pádu v

mm

Největší zpomalení az jako násobek gravitačního zrychlení g

50

64 ± 5

100

107 ± 5

150

150 ± 7

254

222 ± 12

Křivky zpomalení musí být založeny na unimodální vibraci. Křivka zpoždění z výšky pádu 254 mm musí probíhat nejméně 1,2 ms a nejvíce 1,5 ms nad úrovní 100 g.

Nejsou-li splněny požadavky bodu 3.2.2.3, musí se upravit elastické vlastnosti hlavice změnou tloušťky mezikroužku (13) v základové desce (24). Úpravy lze provést nastavením tří samosvorných šestihranných matic (8) na svornících (16), kterými je miska (18) upevněna k základové desce (24). Gumové kroužky (10) pod šestihrannými maticemi (8) nesmí být rozlomené nebo přetržené.

Kryt (19) nárazového povrchu a mezikroužek (13) je nutno v případě poškození ihned vyměnit, zejména pokud již hlavici nelze nastavit.

3.2.3.   Podpůrná konstrukce pro zkoušení plochých zkušebních vzorků je popsána v bodě 3.1.3.

3.2.4.   Zkušební podmínky jsou uvedeny v bodě 3.1.4.

3.2.5.   Zkoušky s úplnými tabulemi (používanými pro výšky pádu od 1,5 m do 3 m). Tabule se umístí volně na podpěru, a mezi ni a podpěru se vloží pryžový pás o tvrdosti 70 IRHD a tloušťky přibližně 3 mm.

Tabule se k podpůrné konstrukci upevní pomocí vhodných zařízení. Povrch tabule musí být prakticky kolmý ke směru dopadu makety hlavy. Maketa hlavy musí dopadnout na tabuli v místě vzdáleném nejvýše 40 mm od jejího geometrického středu na straně reprezentující vnitřní stranu plastové tabule namontované na vozidlo, přičemž smí narazit pouze jednou.

Od vybrané počáteční výšky pádu se při každé následující zkoušce výšky pádu se postupně zvyšují o 0,5 m. Křivky zpomalení ax, ay a az při nárazu na vzorek je třeba zaznamenat v závislosti na čase t.

Po zkoušce maketou hlavy se musí zkontrolovat, zda se hrana zasklení neposunula v podstavci o více než 2 mm a zda byly splněny požadavky na bod dopadu. Složky zpomalení ax a ay pro svislý náraz musí být menší než 0,1 az.

3.2.6.   Vyhodnocení

Křivky zpomalení se vyhodnotí následovně:

Výsledné zpomalení ares(t) v těžišti se stanoví podle rovnice (1) z naměřených křivek zpomalení ax(t), ay(t) a az(t) jako násobky gravitačního zrychlení.

(1)

Formula

Je třeba stanovit největší hodnotu zpomalení ares a časový interval, po který ares nepřetržitě přesahuje hladinu zpomalení 80 g. Hodnota HIC jako míra nebezpečí poranění lebky/mozku tupým nárazem se vypočítá z následující rovnice (2):

(2)

Formula

integrační meze t1 a t2 je nutno vybrat tak, aby integrál dosáhl maximální hodnoty.

4.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ODĚRU

4.1.   Zařízení

4.1.1.

Přístroj zajišťující oděr (1) je schematicky znázorněn na obrázku 4 a sestává z: vodorovné otáčivé desky se středním upnutím, která se otáčí proti směru hodinových ručiček rychlostí 65 až 75 otáček za minutu, a

Obrázek 4

Přístroj zajišťující oděr

Image

dvou zatížených rovnoběžných ramen, z nichž každé nese zvláštní brusný kotouč volně se otáčející na vodorovném hřídeli s kuličkovými ložisky; každý z kotoučů spočívá na zkoušeném vzorku, přičemž na ně působí síla vyvolaná hmotností 500 g.

Otočná deska přístroje zajišťujícího oděr se musí otáčet pravidelně, prakticky jedné rovině (odchylka od této roviny nesmí být vyšší než ± 0,05 mm ve vzdálenosti 1,6 mm od okraje otočné desky).

Kotouče musí být uspořádány tak, aby se při styku s otáčejícím zkušebním kusem otáčely v opačném směru tak, aby dvakrát při každém otočení zkušebního kusu působily tlakem a brusným účinkem podél zakřivených čar na prstencové ploše přibližně 30 cm2.

4.1.2.

Brusné kotouče (2), každý o průměru 45 až 50 mm a tloušťce 12,5 mm se skládají ze speciálního jemného brusiva, zalitého do pryžové hmoty střední tvrdosti. Kotouče musejí mít tvrdost 72 ± 5 IRHD, měřenou na čtyřech bodech rovnoměrně rozložených na střednici brusného povrchu, přičemž tlakem se působí svisle podél průměru kotouče a odečítá se 10 sekund po plném působení tlaku.

Brusné kotouče se pro užívání připraví velmi pomalým otáčením ve styku s tabulí plochého skla tak, aby jejich povrch byl dokonale rovný.

4.1.3.

Světelný zdroj, tvořený žárovkou, jejíž vlákno leží v hranolu o rozměrech 1,5 × 1,5 × 3 mm. Napětí na vláknu žárovky musí být takové, aby jeho barevná teplota byla 2 856 ± 50 K. Toto napětí musí být ustáleno s přesností ± 1/1 000. Přístroj použitý k ověření tohoto napětí musí mít odpovídající přesnost.

4.1.4.

Optický systém skládající se z čočky s ohniskovou vzdáleností f nejméně 500 mm a korekcí barevných vad. Plné otevření čočky nesmí být větší než f/20. Vzdálenost mezi čočkou a světelným zdrojem se musí seřídit tak, aby se dosáhlo prakticky rovnoběžného svazku světelných paprsků. Do svazku světelných paprsků se vloží clona tak, aby se jeho průměr zmenšil na 7 ± 1 mm. Tato clona se umístí ve vzdálenosti 100 ± 50 mm od čočky na straně odvrácené od světelného zdroje.

4.1.5.

Zařízení na měření rozptýleného světla (viz obrázek 5) se skládá z fotoelektrického článku s Ulbrichtovou koulí o průměru 200 až 250 mm. Koule musí mít otvory pro vstup a výstup světla. Vstupní otvor musí být kruhový a jeho průměr musí být nejméně dvojnásobkem průměru svazku světelných paprsků. Výstupní otvor koule je vybaven bud světelnou pastí nebo etalonem odrazivosti postupem podle bodu 4.4.3. Světelná past musí pohlcovat veškeré světlo, není-li v dráze světelných paprsků žádný zkušební kus.

Osa svazku světelných paprsků musí procházet středem vstupního a výstupního otvoru. Průměr výstupního otvoru b se musí rovnat 2 a.tg 4°, kde a. je průměr koule. Fotoelektrický článek se umístí tak, aby nemohl být zasažen světlem vycházejícím přímo ze vstupního otvoru nebo z etalonu odrazivosti.

Vnitřní povrchy Ulbrichtovy koule a etalonem odrazivosti musí mít přibližně stejnou odrazivost a musí být matné a neselektivní.

Výstup fotoelektrického článku musí být lineární s přesností ±2 % v rozsahu užitých intenzit světla. Konstrukce přístroje musí být taková, aby nedošlo k vychýlení ručičky galvanometru, když je koule temná.

Celý přístroj musí být v pravidelných intervalech ověřován etalony definovaného snížení průhlednosti.

Jestliže se měření rozptylu světla provádí pomocí jiných přístrojů nebo metod, než jaké jsou popsány výše, musí být výsledky korigovány tak, aby byly uvedeny do souladu s výsledky získanými výše popsaným přístrojem.

Obrázek 5

Zařízení k měření snížení průhlednosti

Image

4.2.   Zkušební podmínky

Teplota

:

20 ± 5 oC

Tlak

:

860 až 1 060 mbar

Relativní vlhkost

:

60 ± 20 procent

4.3.   Zkušební kusy

Zkušebními kusy jsou ploché čtverce, jejichž strany měří 100 mm, mají oba povrchy v podstatě rovinné a rovnoběžné a v případě potřeby mají uprostřed vyvrtaný upevňovací otvor o průměru 6,4 Formula mm.

4.4.   Postup

Zkouška odolnosti proti oděru se provádí na tom povrchu zkušebního kusu, který představuje vnější stranu tabule, když je namontována na vozidlo, a v případě plastového materiálu i na vnitřní straně.

4.4.1.

Bezprostředně před odíráním a po něm se zkušební kusy očistí takto:

a)

očištění lněnou tkaninou pod čistou tekoucí vodou;

b)

opláchnutí destilovanou nebo demineralizovanou vodou;

c)

osušení proudem kyslíku nebo dusíku;

d)

odstranění případných stop vody jemným otřením vlhkou lněnou tkaninou. V případě nutnosti lze osušit mírným stlačením mezi dvěma lněnými tkaninami.

Jakékoli ošetřování ultrazvukem je nutno vyloučit. Po očištění mohou být zkušební kusy uchopeny pouze za okraje a musí být uloženy tak, aby se zabránilo poškození nebo znečištění jejich povrchů.

4.4.2.

Zkušební kusy se vystaví na dobu nejméně 48 hodin teplotě 20 ± 5 oC a relativní vlhkosti 60 ± 20 %.

4.4.3.

Zkušební kus se umístí bezprostředně ke vstupnímu otvoru Ulbrichtovy koule. Úhel mezi kolmicí k povrchu zkušebního kusu a osou svazku světelných paprsků nesmí přesahovat 8 o.

Provedou se čtyři měření podle následující tabulky:

Měření

Se zkušebním kusem

Se světelnou pastí

S etalonem odrazivosti

Veličina

T1

Ne

Ne

Ano

Dopadající světlo

T2

Ano

Ne

Ano

Celkově prostupující světlo vzorkem

T3

Ne

Ano

Ne

Světlo rozptylované zařízením

T4

Ano

Ano

Ne

Světlo rozptylované zařízením i zkušebním kusem

Měření T1, T2, T3 a T4 se opakují s jinými stanovenými polohami zkušebního kusu, aby se zjistila jeho stejnorodost.

Vypočte se celkový prostup světla Tt = T2/T1.

Difúzní prostup světla Td se vypočte takto:

Formula

Vypočte se procento snížení průhlednosti nebo intenzity světla nebo obojí, vlivem rozptylu světla takto:

Snížení průhlednosti nebo intenzity světla nebo obojí, vlivem rozptylu světla = Formula

Změří se počáteční snížení průhlednosti u zkušebního kusu nejméně ve čtyřech bodech rovnoměrně rozložených v neodírané oblasti podle výše uvedeného vzorce. U každého zkušebního kusu se stanoví průměr z výsledků. Místo čtyřmi měřeními lze průměrnou hodnotu získat rovnoměrným otáčením kusu rychlostí 3 ot./s nebo vyšší.

U každého typu bezpečnostního zasklení se provedou tři zkoušky při stejném zatížení. Snížení průhlednosti se užije jako měřítko oděru spodní vrstvy povrchu po vykonání zkoušky odolnosti zkušebního kusu proti oděru …

Podle výše uvedeného vzorce se nejméně ve čtyřech bodech rovnoměrně rozložených v odřeném úseku změří rozptýlené světlo. U každého zkušebního kusu se stanoví průměr z výsledků. Místo čtyřmi měřeními lze průměrnou hodnotu získat rovnoměrným otáčením kusu rychlostí 3 ot./s nebo vyšší.

4.5.   Odolnost proti oděru se musí zkoušet pouze podle uvážení zkušební laboratoře s přihlédnutím k informacím, které má již k dispozici.

S výjimkou u skloplastových materiálů nevyžadují změny v mezivrstvách nebo v tloušťce materiálu obvykle další zkoušky.

4.6.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

5.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VYSOKÉ TEPLOTĚ

5.1.   Postup

Tři zkušební čtvercové vzorky o velikosti alespoň (300 × 300) mm odebrané laboratoří ze tří čelních skel, případně tří skleněných tabulí jiných než čelní sklo, jejichž jeden z rozměrů odpovídá hornímu okraji tabule, se ohřejí na 100 oC. Tato teplota se udržuje po dobu 2 hodin a pak se nechá zkušební vzorek nebo vzorky vychladnout na teplotu místnosti. Jestliže má tabule bezpečnostního skla oba vnější povrchy z neorganického materiálu, mohou být zkoušky vykonány ponořením zkušebního vzorku na stanovenou dobu svisle do vroucí vody, přičemž se dbá na to, aby se vyloučil nežádoucí tepelný šok. Jestliže jsou vzorky vyříznuty z čelních skel, musí být jeden okraj takového zkušebního vzorku částí okraje čelního skla.

5.2.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

 

Bezbarvé

Zbarvené

Zbarvení mezivrstvy

1

2

Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

5.3.   Interpretace výsledků

5.3.1.

Výsledek zkoušky odolnosti proti vysoké teplotě se považuje za kladný, jestliže se nevytvoří bubliny nebo jiné vady dále než 15 mm od neodříznutého okraje nebo 25 mm od odříznutého okraje zkušebního kusu nebo vzorku, nebo dále než 10 mm od jakékoli trhliny, která může vzniknout v průběhu zkoušky.

5.3.2.

Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení typu se považuje z hlediska zkoušky odolnosti proti vysoké teplotě za vyhovující, jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:

5.3.2.1.

výsledek všech zkoušek byl uspokojivý nebo

5.3.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů nebo vzorků jsou uspokojivé.

6.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ZÁŘENÍ

6.1   Zkušební metoda

6.1.1.   Zařízení

6.1.1.1.

Zdroj záření skládající se ze středotlaké rtuťové výbojky s trubicovou křemíkovou baňkou bezozónového typu; osa baňky musí být ve svislé poloze. Jmenovité rozměry baňky: délka 360 mm, průměr 9,5 mm. Délka oblouku: 300 ± 4 mm. Příkon výbojky: 750 ± 50 W.

Může se užít i jiného zdroje záření, který má shodný účinek jako výše popsaná výbojka. K ověření, že účinky jiného zdroje jsou shodné, se provede srovnávací měření množství emitované energie v rozmezí vlnových délek od 300 nm do 450 nm, přičemž ostatní vlnové délky se odstraní vhodnými filtry. Alternativní zdroj se pak používá s těmito filtry.

V případě, že u tabulí bezpečnostního skla není uspokojivý vztah mezi touto zkouškou a podmínkami používání, je nutné upravit zkušební podmínky.

6.1.1.2.

Napájecí transformátor a kondenzátor, způsobilé dodávat výbojce (bod 6.1.1.1) špičkové zapalovací napětí nejméně 1 100 V a provozní napětí 500 ± 50 V.

6.1.1.3.

Zařízení pro uchycení a otáčení zkušebních vzorků rychlostí 1 až 5 otáček/min kolem zdroje záření uprostřed umístěného, za účelem zajištění rovnoměrné expozice.

6.1.2.   Zkušební kusy

6.1.2.1.

Velikost zkušebních kusů musí být 76 × 300 mm.

6.1.2.2.

Zkušební kusy se musí v laboratoři odříznout od horní části skleněné tabule tak, že:

 

V případě skleněných tabulí jiných než čelních skel horní okraj zkušebního kusu shoduje se s horním okrajem skleněné tabule.

 

V případě čelních skel se horní okraj zkušebního kusu shoduje s horním okrajem zóny, v níž se měří normální prostup světla podle bodu 9.1.2.2 této přílohy.

6.1.3.   Postup

Před ozářením se u tří zkušebních kusů zkontroluje normální prostup světla stanovený podle bodů 9.1.1 až 9.1.2 této přílohy. Část každého zkušebního kusu se chrání před zářením, potom se zkušební vzorek umístí do zkušebního přístroje, v podélném směru 230 mm od osy výbojky a rovnoběžně s ní Teplota zkušebních kusů se po celou dobu trvání zkoušky udržuje na 45 ± 5 oC.

Strana každého kusu, která by při namontování na motorové vozidlo byla na jeho vnější straně, musí být obrácena směrem k výbojce. Pro typ výbojky uvedený v bodu 6.1.1.1 je doba expozice 100 hodin. Po ozáření se změří opět normální prostup světla v exponované oblasti každého zkušebního kusu.

6.1.4.   Každý zkušební kus nebo vzorek (celkem 3 kusy) se vystaví záření podle výše popsaného postupu tak, aby záření v každém bodě zkušebního kusu nebo vzorku vyvolávalo na použitou mezivrstvu stejný účinek, jaký by vyvolalo sluneční záření 1 400 W/m2 za 100 hodin.

6.2.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

 

Bezbarvé

Zbarvené

Zbarvení skla

2

1

Zbarvení mezivrstvy

1

2

Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

6.3.   Interpretace výsledků

6.3.1.

Výsledek zkoušky odolnosti proti záření se považuje za kladný, jestliže jsou splněny tyto podmínky:

6.3.1.1.

Celkový prostup světla, měřený podle bodů 9.1.1 a 9.1.2 této přílohy nesmí poklesnout pod 95 % původní hodnoty před ozářením a v žádném případě nesmí klesnout:

6.3.1.1.1.

pod 70 % v případě skel jiných než čelních, u kterých se požaduje, aby vyhovovala požadavkům ohledně výhledu řidiče ve všech směrech;

6.3.1.1.2.

pod 70 % v případě čelních skel v oblasti, kde se měří normální prostup světla podle definice v bodě 9.1.2.2 níže.

6.3.1.2.

Zkušební kus nebo vzorek však při pozorování proti bílému pozadí smí po ozáření vykazovat slabé zabarvení, nesmí však být zřejmá žádná jiná závada.

6.3.2.

Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení se považuje za uspokojivou z hlediska odolnosti proti záření, jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:

6.3.2.1.

výsledek všech zkoušek byl uspokojivý;

6.3.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů nebo vzorků jsou uspokojivé.

6.4.   Odolnost proti simulovanému stárnutí

6.4.1.   Zkušební metoda

6.4.1.1.   Zařízení

6.4.1.1.1.   Xenonová lampa s dlouhým obloukem

Osvitové zařízení (3) musí jako zdroj ozáření používat xenonovou lampu s dlouhým obloukem, ale mohou se použít jiné metody, které zajišťují požadovanou úroveň osvitu ultrafialovým zářením. Xenonová lampa s dlouhým obloukem je výhodná, jelikož při správném filtrování a údržbě, vydává spektrum velmi blízké přirozenému slunečnímu svitu. Z tohoto důvodu musí být křemíková xenonová výbojková trubice vybavena vhodným optickým filtrem / vhodnými optickými filtry z borosilikátového skla (4). Xenonové lampy musí být napájeny vhodným elektrickým zdrojem o frekvenci 50 nebo 60 Hz s odpovídajícími transformátory a elektrickým vybavením.

Osvitové zařízení musí být vybaveno zařízením nutným pro měření a pro ovládání následujících parametrů:

ozáření,

teplota černého tělesa,

vodní sprcha,

operační plán nebo cyklus.

Osvitové zařízení musí být vyrobeno z inertních materiálů, které nekontaminují vodu použitou při zkoušce.

Ozáření se měří na povrchu zkušebního vzorku a ověřuje se podle doporučení výrobce osvitového zařízení.

Celková expozice ultrafialovým zářením (5) (jouly na metr čtvereční) se změří nebo vypočítá a považuje se za první měření ozáření zkušebního vzorku.

6.4.1.2.   Zkušební vzorky

Rozměry zkušebního vzorku musí odpovídat rozměrům určeným v příslušné metodě pro zkoušku vlastnosti nebo vlastností, které se mají měřit po ozáření.

Pro každé zkušební podmínky nebo stupně expozice se musí určit počet kontrol a počet zkušebních vzorků, a dále vzorky požadované pro vizuální kontrolu s požadovaným počtem podle zkušebních metod.

Doporučuje se, aby vizuální kontroly byly provedeny na největších zkušebních vzorcích.

6.4.1.3.   Postup

Před expozicí se podle bodu 9.1 této přílohy změří prostup světla zkušebního vzorku / zkušebních vzorků. Před expozicí se podle bodu 4 této přílohy přezkouší odolnost kontrolního vzorku / kontrolních vzorků proti oděru. Strana každého zkušebního kusu, která by při namontování na motorové vozidlo byla na jeho vnější straně, musí být obrácena směrem k lampě. Ostatní podmínky ozáření jsou:

6.4.1.3.1.

Ozáření se nesmí lišit o více než ±10 % na celé ploše vzorku.

6.4.1.3.2.

Filtry lampy se čistí ve vhodných intervalech pomocí vody a saponátu. Filtry xenonové obloukové lampy musí být nahrazeny podle doporučení výrobce zařízení.

6.4.1.3.3.

Teplota uvnitř zařízení se v průběhu suché části cyklu musí řídit cirkulací dostatečného množství vzduchu tak, aby byla udržována konstantní teplota černého tělesa.

Teplota xenonové obloukové lampy musí být 70 ± 3 oC, jak ukáže teploměr černého tělesa nebo jiný ekvivalent.

Teploměr černého tělesa se připevní na stojan zkušebního vzorku a měření se provede v místě maximálního tepla vzniklého světelným ozářením.

6.4.1.3.4.

V průběhu suché části cyklu se musí udržovat r' uvnitř zařízení na hodnotě 50 ± 5 %.

6.4.1.3.5.

Deionizovaná voda použitá při sprchovacím cyklu smí obsahovat méně než 1 ppm silikondioxidových částic a nesmí zanechat na zkušebních vzorcích žádné zbytky, které by mohly překážet při následujícím měření.

6.4.1.3.6.

Hodnota pH vody musí být v rozmezí 6,0 až 8,0 a její vodivost musí být nižší než 5 mikrosiemens.

6.4.1.3.7.

Voda na vstupu do zařízení musí mít pokojovou teplotu.

6.4.1.3.8.

Voda musí na zkušební vzorek dopadnout ihned po nárazu ve formě jemné sprchy s dostatečným objemem, aby došlo ke stejnoměrnému navlhčení zkušebního vzorku.

Vodní sprcha je směrována pouze proti straně zkušebního vzorku směřujícímu ke světelnému zdroji. Recirkulace sprchové vody nebo ponoření zkušebního vzorku do vody nejsou povoleny.

6.4.1.3.9.

Zkušební vzorky musí rotovat po obloukové dráze tak, aby bylo docíleno rovnoměrné rozdělení světla. Všechna místa v ozařovacím zařízení musí být vyplněna zkušebními vzorky nebo náhradními kusy, aby bylo zajištěno rovnoměrné rozložení teploty. Zkušební vzorky musí být upevněné v rámech tak, aby zadní povrchy vzorků byly vystaveny prostředí skříňky. Avšak paprsky odražené od stěn skříňky nesmí dopadat zpět na zadní plochu vzorků. Aby se těmto odrazům zabránilo, lze v případě potřeby vzorky posunout dozadu, pokud to nebude bránit volné cirkulaci vzduchu na povrchu vzorků.

6.4.1.3.10.

Zařízení pro ozařování musí poskytovat nepřetržité světlo a přerušovanou vodní sprchu ve dvouhodinových cyklech. Každý dvouhodinový cyklus se rozdělí do period, během nichž jsou zkušební vzorky ozařovány 102 minut světlem bez vodní sprchy a 18 minut s vodní sprchou.

6.4.1.4.   Vyhodnocení

Po expozici se zkušební vzorky v případě potřeby vyčistí postupem doporučeným výrobcem, aby se odstranily případné usazeniny.

Zkušební vzorky se vizuálně posoudí s ohledem na následující vlastnosti:

bubliny,

barvivo,

snížení průhlednosti,

patrné rozložení.

Změří se prostup světla exponovaných vzorků.

6.4.1.5.   Vyjádření výsledků

Uveďte vizuální vyhodnocení exponovaných vzorků a porovnejte výskyt každé poruchy s neexponovaným kontrolním vzorkem.

Naměřený normální prostup světla se nesmí lišit od původních zkoušek neexponovaných vzorků o více než 5 % a nesmí klesnout pod:

70 % u čelních skel a jiného zasklení, které je určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení.

7.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLHKOSTI

7.1.   Postup

Tři vzorky nebo tři čtvercové zkušební kusy o rozměrech alespoň 300 mm × 300 mm se udržují ve svislé poloze po dva týdny v uzavřeném kontejneru, v němž se udržuje teplota 50 ± 2 oC a relativní vlhkost 95 ± 4 %. V případě tuhého plastového zasklení a tuhých plastových celků s dvojitým zasklením musí být počet vzorků deset.

Zkušební kusy musí být připraveny tak, že:

nejméně jeden okraj zkušebních kusů se shoduje s původním okrajem skleněné tabule,

je-li zkoušeno více zkušebních kusů současně, musí se mezi nimi zachovat přiměřené mezery.

Je nutné dbát na to, aby nedocházelo ke stékání kondenzátu ze stěn nebo stropu zkušební komory na zkušební kusy.

7.2.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

 

Bezbarvé

Zbarvené

Zbarvení mezivrstvy

1

2

Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

7.3.   Interpretace výsledků

7.3.1.

Bezpečnostní zasklení se považuje za vyhovující z hlediska odolnosti proti vlhkosti, není-li pozorována význačná změna více než 10 mm od neřezaných okrajů a více než 15 mm od řezaných okrajů poté, co byly v okolní atmosféře uchovávány normální a upravené vrstvené skleněné tabule po dobu 2 hodin a tabule s plastovým povlakem a skloplastové tabule po dobu 48 hodin.

7.3.2.

Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení se považuje za uspokojivou z hlediska odolnosti proti vlhkosti, jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:

7.3.2.1.

výsledek všech zkoušek byl uspokojivý;

7.3.2.2.

výsledek jedné zkoušky jsou neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou vzorků jsou uspokojivé.

8.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI TEPELNÝM ZMĚNÁM

8.1.   Zkušební metoda

Dva zkušební kusy o rozměrech 300 × 300 mm se umístí v ohrádce při teplotě –40 oC ± 5 oC na 6 h, pak se umístí ve volném prostoru o teplotě 23 oC ± 2 oC po dobu jedné hodiny nebo do doby, než zkušební kusy dosáhnou teplotní rovnováhy. Tyto kusy se pak umístí v cirkulujícím vzduchu při teplotě 72 oC ± 2 oC po dobu 3 hodin. Poté, co se zkušební kusy umístí opět ve volném prostoru o teplotě 23 oC ± 2 oC a ochladí na tuto teplotu, se zkušební kusy přezkouší.

8.2.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

 

Bezbarvé

Zbarvené

Zbarvení mezivrstvy nebo plastového povlaku

1

2

Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

8.3   Interpretace výsledků

U zkoušky odolnosti proti teplotním změnám se za uspokojivý výsledek považuje, že dává, když zkušební kusy nevykazují žádné známky prasknutí, zakalení, oddělení vrstev nebo jiné zjevné zhoršení.

9.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

9.1.   Zkouška prostupu světla

9.1.1.   Zařízení

9.1.1.1.   Světelný zdroj, tvořený žárovkou, jejíž vlákno leží v hranolu o rozměrech 1,5 × 1,5 × 3 mm. Napětí na vláknu žárovky musí být takové, aby jeho barevná teplota byla 2 856 ± 50 K. Toto napětí musí být ustáleno s přesností ±1/1 000. Přístroj použitý k ověření tohoto napětí musí mít odpovídající přesnost.

9.1.1.2.   Optický systém skládající se z čočky s ohniskovou vzdáleností f nejméně 500 mm a korekcí barevných vad. Plné otevření čočky nesmí být větší než f/20. Vzdálenost mezi čočkou a světelným zdrojem se musí seřídit tak, aby se dosáhlo prakticky rovnoběžného svazku světelných paprsků. Do svazku světelných paprsků se vloží clona tak, aby se jeho průměr zmenšil na 7 ± 1 mm. Tato clona se umístí ve vzdálenosti 100 ± 50 mm od čočky na straně odvrácené od světelného zdroje. Měření se provádí v bodě, který leží ve středu svazku světelných paprsků.

9.1.1.3.   Měřicí zařízení

Přijímač musí mít relativní spektrální citlivost v podstatě shodnou s relativní spektrální světelnou účinností standardního fotometrického čidla pro fotopické vidění podle ICI (6). Citlivý povrch přijímače musí být pokryt rozptylujícím médiem a musí mít průřez rovný alespoň dvojnásobku průřezu rovnoběžného svazku paprsků světla emitovaného optickým systémem. Použije-li se Ulbrichtova koule, musí mít otvor koule plochu příčného řezu alespoň dvojnásobnou, než je průřez rovnoběžné části paprsků.

Linearita přijímače a příslušného měřicího přístroje musí být lepší než 2 % účinné části stupnice.

Přijímač musí být vystředěn na ose svazku světelných paprsků.

9.1.2.   Postup

Citlivost přístroje ukazujícího odezvu přijímače se seřídí tak, aby ukazoval 100 dílků, jestliže do cesty světelných paprsků není vložena tabule bezpečnostního skla. Jestliže světlo na přijímač nedopadá, musí přístroj ukazovat nulu.

Tabule bezpečnostního skla se umístí ve vzdálenosti od přijímače rovnající se přibližně pětinásobku průměru přijímače. Tabule bezpečnostního skla se vloží mezi clonu a přijímač a její sklon se seřídí takovým způsobem, že úhel dopadu svazku světelných paprsků je roven 0 ± 5°. Normální prostup světla se měří na tabuli bezpečnostního skla a pro každý měřený bod se odečte počet dílků n, který ukazuje indikační přístroj. Normální prostup světla τr se rovná n/100.

9.1.2.1.   U čelních skel se mohou použít alternativní metody využívající buď zkušební kus odříznutý z nejplošší části čelního skla, nebo zvlášť připravený plochý čtverec mající vlastnosti materiálu a tloušťku jako skutečné čelní sklo, přičemž se měří kolmo k tabuli skla.

9.1.2.2.   U čelních skel vozidel třídy M1 (7)

se zkouška provede ve zkušební oblasti B definované v příloze 18 bodu 2.3, s výjimkou jakýchkoli jejich neprůhledných zatemnění.

U čelních skel vozidel kategorie N1 může výrobce požádat, aby se provedla stejná zkouška buď v oblasti B definované v příloze 18 bodě 2.3, s výjimkou jakýchkoli jejich neprůhledných zatemnění, nebo v oblasti I definované v bodě 9.2.5.2.3 této přílohy.

U čelních skel ostatních kategorií vozidel se zkouška provádí v oblasti I definované v bodě 9.2.5.2.3 této přílohy.

Avšak u zemědělských a lesnických traktorů a stavebních vozidel, u kterých není možné stanovit oblast I, se zkouška provede v oblasti I' definované v bodě 9.2.5.3 této přílohy.

9.1.3.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

 

Bezbarvé

Zbarvené

Zbarvení skla

1

2

Zbarvení mezivrstvy (u vrstvených čelních skel)

1

2


 

nezahrnuto

zahrnuto

stínící pás a/nebo neprůhledné zatemnění

1

2

Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

9.1.4.   Interpretace výsledků

Normální prostup světla se měří podle bodu 9.1.2 této přílohy a výsledky musí být zaznamenány. U čelních skel nesmí být menší než 70 %. Pro zasklení jiné než čelní sklo jsou požadavky uvedeny v příloze 21.

9.2.   Zkouška optického zkreslení

9.2.1.   Rozsah

Stanovenou metodou je projekční metoda, která umožňuje vyhodnocování optického zkreslení tabulí bezpečnostního skla.

9.2.1.1.   Definice

9.2.1.1.1.

Optická odchylka: úhel mezi skutečným a zdánlivým směrem bodu pozorovaného skrz tabuli bezpečnostního skla, přičemž velikost tohoto úhlu je závislá na úhlu dopadu záměrné osy, tloušťce a sklonu skleněné tabule a poloměru zakřivení v místě dopadu.

9.2.1.1.2.

Optické zkreslení ve směru M-M': algebraický rozdíl úhlové odchylky Δα, naměřené mezi dvěma body M a M' na povrchu skleněné tabule, když je vzdálenost mezi těmito body taková, že jejich průměty na rovině kolmé ke směru pozorování jsou od sebe vzdáleny o danou hodnotu Δx (viz obr. 6).

Odchylka proti směru otáčení hodinových ruček se považuje za kladnou a odchylka ve směru otáčení hodinových ruček za zápornou.

9.2.1.1.3.

Optické zkreslení v bodě M: maximální optické zkreslení ve všech směrech M-M' od bodu M.

Obrázek 6

Schematické znázornění optického zkreslení

Image

POZNÁMKY:

Δα = α1 – α2,

tj. optické zkreslení ve směru M-M'.

Δx = MC

tj. vzdálenost mezi dvěma přímkami rovnoběžnými se směrem pozorování a procházejícími body M a M'.

9.2.1.2.   Zařízení

Metoda je založena na promítání vhodného diapozitivu (rastru) na promítací plochu přes zkoušenou tabuli bezpečnostního skla. Změna tvaru promítnutého obrazu při vložení tabule bezpečnostního skla do dráhy světla je měřítkem zkreslení.

Přístroj musí obsahovat tyto následující položky uspořádané podle obrázku 9.

9.2.1.2.1.

Kvalitní projektor s bodovým zdrojem světla vysoké intenzity mající například tyto vlastnosti:

 

ohniskovou vzdálenost alespoň 90 mm,

 

apertura přibližně 1/2,5,

 

150 W křemíkovou halogenovou žárovku (používá-li se bez filtru),

 

250 W křemíkovou halogenovou žárovku (používá-li se zeleným filtrem).

Projektor je schematicky znázorněn na obrázku 7. Clona o průměru 8 mm je umístěna přibližně 10 mm od přední čočky.

Obrázek 7

Optické uspořádání projektoru

Image

9.2.1.2.2.

Diapozitivy (rastry) vytvořené například sítí světlých kroužků na tmavém pozadí (viz obrázek 8). Diapozitivy musí být dostatečně kvalitní a kontrastní, aby umožnily měření s chybou menší než 5 %.

Není-li vložena zkoumaná tabule bezpečnostního skla, musí být rozměry kroužků takové, že když jsou promítnuty, vytvářejí na promítací ploše síť kroužků o průměru

Formula, kde Δx = 4 mm (viz obrázky 6 a 9).

Obrázek 8

Zvětšená část diapozitivu

Image

Obrázek 9

Uspořádání přístroje pro zkoušku optického zkreslení

Image

R1

=

4 m

R2

=

2 až 4 m (přednostně 4 m)

9.2.1.2.3.

Držák, pokud možno takový, aby umožňoval svislé a vodorovné snímání i otáčení tabule bezpečnostního skla.

9.2.1.2.4.

Kontrolní šablona k měření změn v rozměrech, pokud je zapotřebí rychlé posouzení. Vhodné provedení je znázorněno na obrázku 10.

Obrázek 10

Provedení vhodné kontrolní šablony

Image

9.2.1.3.   Postup

9.2.1.3.1.   Obecně

Tabule bezpečnostního skla se namontuje do držáku (bod 9.2.1.2.3) ve stanoveném úhlu sklonu. Zkušební obraz se promítne zkoušenou plochou. Tabule bezpečnostního skla se natáčí nebo pohybuje buď vodorovně, nebo svisle, aby se vyzkoušela celá určená plocha.

9.2.1.3.2.   Posouzení pomocí kontrolní šablony

Jestliže postačí rychlé posouzení s možnou chybou až 20 %, vypočte se hodnota A (viz obrázek 10) z mezní hodnoty ΔαL pro změnu v odchylce a z hodnoty R2 pro vzdálenost od tabule bezpečnostního skla od promítací plochy:

A = 0,145 ΔαL – R2

Vztah mezi změnou průměru promítnutého obrazu Δd změnou úhlové odchylky Δα je dán rovnicí

Δd = 0,29 Δα R2

kde

Δd

je v milimetrech,

A

je v milimetrech,

ΔαL

je v obloukových minutách,

Δα

je v obloukových minutách,

R2

je v metrech.

9.2.1.3.3.   Měření fotoelektrickým zařízením

Jestliže se vyžaduje přesné měření s možnou chybou menší než 10 % mezní hodnoty, měří se Δd na projekční ose, přičemž hodnota šířky světelné stopy se zjišťuje v místě, kde je jas 0,5 násobkem maximální hodnoty jasu.

9.2.1.4.   Vyjádření výsledků

Optické zkreslení tabulí bezpečnostního skla se vyhodnotí změřením Δd v každém bodě povrchu a ve všech směrech, aby byla zjištěna hodnota Δdmax.

9.2.1.5.   Alternativní metoda

Kromě toho se jako alternativa projekční metody připouští strioskopická metoda, a to za předpokladu, že je zachována přesnost měření stanovená v bodech 9.2.1.3.2 a 9.2.1.3.3.

9.2.1.6.   Vzdálenost Δx musí být 4 mm.

9.2.1.7.   Čelní sklo musí být namontováno se stejným úhlem sklonu jako na vozidle.

9.2.1.8.   Osa promítání ve vodorovné rovině musí být přibližně kolmá ke stopě čelního skla v této rovině.

9.2.2.   Měření se provádí:

9.2.2.1.

U kategorie vozidel M1 ve zkušební oblasti A rozšířené ke střední rovině vozidla, a v odpovídající části čelního skla symetrické k němu podle podélné střední roviny vozidla, a také v zmenšené zkušební oblasti B podle bodu 2.4 přílohy 18.

9.2.2.2.

U vozidel kategorií M a N jiných než M1:

a)

u vozidel M2, M3, N2 a N3 v oblasti I definované v bodě 9.2.5.2 této přílohy;

b)

u vozidel N1 buď v oblasti I definované v bodě 9.2.5.2 této přílohy nebo ve zkušební oblasti A rozšířené ke střední rovině vozidla, a v odpovídající části čelního skla symetrické k němu podle podélné střední roviny vozidla, a také ve zmenšené zkušební oblasti B podle bodu 2.4 přílohy 18.

9.2.2.3.

U zemědělských a lesnických traktorů a stavebních vozidel, pro něž nelze stanovit oblast I, v oblasti I' definované v bodě 9.2.5.3 této přílohy.

9.2.2.4.

Typ vozidla

Zkouška se opakuje, jestliže čelní sklo se má montovat na vozidlo typu, u něhož se pole výhledu dopředu se liší od pole výhledu u typu vozidla, pro který čelní sklo bylo již schváleno.

9.2.3.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

9.2.3.1.   Druh materiálu

Leštěné (ploché) sklo

Plavené sklo

Tabulové sklo

1

1

2

9.2.3.2.   Jiné vedlejší vlastnosti

Žádné jiné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

9.2.4.   Počet vzorků

Ke zkoušení se předloží čtyři vzorky.

9.2.5.   Definice oblastí

9.2.5.1.

Oblasti A a B čelních skel pro vozidla kategorií M1 a N1 jsou definovány v příloze 18 tohoto předpisu.

9.2.5.2.

Oblasti čelních skel pro vozidla kategorií M a N jiných než kategorie M1 jsou definovány na základě:

9.2.5.2.1.

zorného bodu, který je bodem umístěným ve výši 625 mm nad bodem R sedadla řidiče ve svislé rovině rovnoběžné s podélnou střední rovinou vozidla, pro něž je čelní sklo určeno, přičemž rovina prochází osou volantu. Zorný bod se dále označuje symbolem „0“;

9.2.5.2.2.

přímky OQ, která je vodorovnou přímkou procházejí zorným bodem 0 a která je kolmá k podélné střední rovině vozidla.

9.2.5.2.3.

Oblast I je oblastí čelního skla určenou průsečnicemi čelního skla se čtyřmi níže definovanými rovinami:

P1 —

svislou rovinou procházející bodem 0 a svírající směrem vlevo s podélnou střední roviny vozidla úhel 15°;

P2 —

svislou rovinou symetrickou k rovině P1 podle podélné střední roviny vozidla.

Není-li to možné (např. při nepřítomnosti symetrické podélné střední roviny) je rovina P2 symetrická k rovině P1 podle podélné roviny vozidla procházející bodem 0;

P3 —

rovina procházející přímkou OQ a svírající směrem nahoru s vodorovnou rovinou úhel 10°;

P4 —

rovina procházející přímkou OQ a svírající směrem dolů s vodorovnou rovinou úhel 8°.

9.2.5.3.

U zemědělských a lesnických traktorů a stavebních vozidel, u kterých není možné stanovit oblast I, je oblastí I' celá plocha čelního skla.

9.2.6.   Interpretace výsledků

Typ čelního skla se považuje za vyhovující, pokud jde o optické zkreslení, jestliže u čtyř vzorků předložených ke zkoušce optické zkreslení nepřesahuje níže uvedené hodnoty pro každou oblast.

Kategorie vozidla

Oblast

Maximální hodnoty optického zkreslení

M1 a N1

A – rozšířená podle bodu 9.2.2.1

2' obloukové

B – zmenšená podle bodu 2.4 přílohy 18

6' obloukových

Kategorie M a N jiné než M1

I

2' obloukové

Ostatní kategorie vozidel

I'

2' obloukové

9.2.6.1.

U vozidel kategorií M a N se neměří v okrajové oblasti široké 25 mm.

9.2.6.2.

U zemědělských a lesnických traktorů a u stavebních vozidel se neměří v okrajové oblasti široké 100 mm.

9.2.6.3.

U rozdělených čelních skel se neměří v pruhu 35 mm od okraje tabule přiléhajícího k dělicímu sloupku.

9.2.6.4.

Přípustná je maximální odchylka 6' obloukových u všech částí oblasti I nebo oblasti A, které jsou vzdáleny méně než 100 mm od okraje čelního skla.

9.2.6.5.

Malé odchylky od požadavků na zmenšenou zkušební oblast B podle bodu 2.4 přílohy 18 jsou přípustné za předpokladu, že jsou lokalizovány a uvedeny ve zprávě.

9.3.   Zkouška oddělování sekundárního obrazu

9.3.1.   Rozsah

Jsou přípustné dvě zkušební metody:

 

terčová zkouška a

 

zkouška kolimačním dalekohledem.

Tyto zkušební metody lze použít k schválení typu, kontrole jakosti nebo k hodnocení výroby.

9.3.1.1.   Terčová zkouška

9.3.1.1.1.   Zařízení

Tato metoda spočívá v pozorování osvětleného terče přes tabuli bezpečnostního skla. Terč může být řešen tak, že se zkouška omezí na zjištění, zda zkoušený předmět vyhovuje nebo nevyhovuje.

Přednostně se použije některý z těchto typů terčů:

a)

osvětlený prstencový terč, jehož vnější průměr D svírá v bodě vzdáleném x metrů úhel n obloukových minut (obrázek 11a) nebo

b)

terč s osvětleným prstencem a středovým otvorem, u něhož vzdálenost D mezi bodem na okraji středového otvoru a nejbližším bodem ve vnitřku kružnice svírá v bodě vzdáleném x metrů úhel n obloukových minut (obrázek 11b));

kde n je mezní hodnota oddělení vedlejšího obrazu,

x je vzdálenost tabule bezpečnostního skla od terče (nejméně 7 m),

D je hodnota daná vzorcem: D = x. tg n

Osvětlený terč je částí světelné skříňky o rozměrech přibližně 300 mm × 300 mm × 150 mm, jejíž přední část je vyrobena nejlépe ze skla zakrytého neprůsvitným černým papírem nebo natřeného matným černým nátěrem.

Skříňka je osvětlena vhodným zdrojem světla. Vnitřek skříňky je pokryt matným bílým nátěrem. Vhodné může být i použití jiných tvarů terčů jako například terče znázorněného na obrázku 14. Je též přijatelné nahradit terčový systém promítacím systémem a prohlížet výsledné obrazy na promítací ploše.

9.3.1.1.2.   Postup

Tabule bezpečnostního skla se ve stanoveném úhlu sklonu namontuje do vhodného držáku takovým způsobem, aby bylo možno provádět pozorování ve vodorovné rovině procházející středem terče. Světelná skříňka musí být pozorována v temném nebo polotemném prostoru každou částí vyšetřované plochy, aby se zjistil výskyt jakéhokoli sekundárního obrazu souvisejícího s osvětleným terčem. Tabule bezpečnostního skla se podle potřeby pootočí tak, aby byl zajištěn správný směr pozorování. K pozorování lze použít monokulár.

9.3.1.1.3.   Vyjádření výsledků

Je třeba zjistit, zda se

při užití terče a) (viz obrázek 11a) oddělí primární a sekundární obrazy kružnice, tj. zda je překročena mezní hodnota n, nebo

při užití terče b) (viz obrázek 11b) posune sekundární obraz středového otvoru za tečný bod s vnitřním okrajem kružnice, tj. zda je překročena mezní hodnota n.

Obrázek 11

Rozměry terčů

Image

Obrázek 12

Uspořádání zařízení

Image

Obrázek 13

Zařízení pro zkoušku kolimačním dalekohledem

Image

(1)

Žárovka

(2)

Apertura kondenzoru > 8,6 mm

(3)

Apertura matnice > apertura kondenzoru

(4)

Barevný filtr se středovým otvorem o průměru přibližně 0,3 mm, průměr > 8,6 mm.

(5)

Destička se soustavou polárních souřadnic, průměr > 8,6 mm

(6)

Achromatická čočka, f ≥ 86 mm, apertura 10 mm

(7)

Achromatická čočka, f ≥ 86 mm, apertura 10 mm

(8)

Černá skvrna o průměru přibližně 0,3 mm

(9)

Achromatická čočka, f = 20 mm, apertura < 10 mm

9.3.1.2.   Zkouška kolimačním dalekohledem

Je-li to nutné, použije se postup popsaný v tomto bodu.

9.3.1.2.1.   Zařízení

Zařízení se skládá z kolimátoru a z dalekohledu a může se uspořádat podle obrázku 13. Lze však použít jakýkoli jiný rovnocenný optický systém.

9.3.1.2.2.   Postup

Kolimační dalekohled vytváří v nekonečnu obraz soustavy polárních souřadnic s jasným bodem v jeho středu (viz obrázek 14).

V ohniskové rovině pozorovacího dalekohledu je na optické ose umístěna malá neprůsvitná skvrna o průměru o něco větším, než je průměr promítaného jasného bodu tak, aby byl jasný bod zakryt.

Když je mezi dalekohled a kolimátor vložen zkušební kus, který vytváří sekundární obraz, objeví se v jisté vzdálenosti od středu systému polárních souřadnic druhý, méně jasný bod. Úhel oddělování sekundárního obrazu může být zjištěn ze vzdáleností mezi body viděnými pozorovacím dalekohledem (viz obrázek 14). (Vzdálenost mezi tmavou skvrnou a jasným bodem ve středu soustavy polárních souřadnic udává optickou odchylku).

9.3.1.2.3.   Vyjádření výsledků

Tabule bezpečnostního skla se nejprve zkoumá jednoduchým ohledáním s cílem zjistit plochu s největším sekundárním obrazem. Tato plocha se pak přezkoumá systémem s kolimačním dalekohledem při vhodném úhlu dopadu. Pak se změří maximální oddělování sekundárního obrazu.

9.3.1.3.   Směr pozorování ve vodorovné rovině musí být přibližně kolmý ke stopě čelního skla v této rovině.

9.3.2.   Měření se provádí v oblastech definovaných v bodě 9.2.2 podle kategorií vozidel.

9.3.2.1.   Typ vozidla

Zkouška se opakuje, jestliže čelní sklo se má montovat na vozidlo typu, u něhož se pole výhledu dopředu se liší od pole výhledu u typu vozidla, pro který čelní sklo bylo již schváleno.

9.3.3.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

9.3.3.1.   Druh materiálu

Leštěné (ploché) sklo

Plavené sklo

Tabulové sklo

1

1

2

9.3.3.2.   Jiné vedlejší vlastnosti

Žádné jiné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

9.3.4.   Počet vzorků

Ke zkoušení se předloží čtyři vzorky.

Obrázek 14

Příklad pozorování při zkoušce kolimačním dalekohledem

Image

9.3.5.   Interpretace výsledků

Typ čelního skla se považuje za vyhovující, pokud jde o oddělování sekundárního obrazu, jestliže u čtyř vzorků předložených ke zkoušce oddělování primárního a sekundárního obrazu nepřesahuje níže uvedené hodnoty pro každou oblast.

Kategorie vozidla

Oblast

Maximální hodnoty oddělení primárního a sekundárního obrazu

M1 a N1

A – rozšířená podlebodu 9.2.2.1

15' obloukových

B – zmenšená podle bodu 2.4 přílohy 18

25' obloukových

Kategorie M a N jiné než M1

I

15' obloukových

Ostatní kategorie vozidel

I'

15' obloukových

9.3.5.1.

U vozidel kategorií M a N se neměří v okrajové oblasti široké 25 mm.

9.3.5.2.

U zemědělských a lesnických traktorů a u stavebních vozidel se neměří v okrajové oblasti široké 100 mm.

9.3.5.3.

U rozdělených čelních skel se neměří v pruhu 35 mm od okraje skleněné tabule přiléhajícího k dělicímu sloupku.

9.3.5.4.

Přípustná je maximální odchylka 25' obloukových u všech částí oblasti I nebo oblasti A, které jsou vzdáleny méně než 100 mm od okraje čelního skla.

9.3.5.5.

Malé odchylky od požadavků na zmenšenou zkušební oblast B podle bodu 2.4 přílohy 18 jsou přípustné za předpokladu, že jsou lokalizovány a uvedeny ve zprávě.

9.4.   Zkouška rozlišování barev

Pokud je čelní sklo zbarveno v oblastech definovaných v bodech 9.2.5.1, 9.2.5.2 nebo 9.2.5.3, zkoušejí se čtyři čelní skla na rozlišování následujících barev:

bílá, selektivní žlutá, červená, zelená, modrá, oranžová.

10.   ZKOUŠKA HOŘLAVOSTI (OHNIVZDORNOSTI)

10.1.   Účel a rozsah platnosti

Tato metoda umožňuje stanovit rychlost horizontálního hoření materiálů užívaných v prostoru pro cestující motorových vozidel (např. osobních a nákladních automobilů, kombi, autokarů) po vystavení malému plameni.

Tato metoda umožňuje zkoušet materiály a součásti vnitřního vybavení vozidla samostatně nebo v kombinaci až do tloušťky 13 mm. Používá se k posuzování stejnorodosti výrobních šarží takovýchto materiálů, pokud jde o jejich chování při hoření.

Vzhledem k mnoha rozdílům mezi skutečným stavem (použití a orientace uvnitř vozidla, podmínky používání, zdroj vznícení atd.) a zde předepsanými přesnými zkušebními podmínkami nelze tuto metodu považovat za vhodnou k vyhodnocování všech skutečných vlastností hoření ve vozidle.

10.2.   Definice

10.2.1.

Rychlost hoření: podíl prohořelé vzdálenosti změřené podle této metody a doby, kterou trvalo prohoření na tuto vzdálenost. Vyjadřuje se v milimetrech za minutu.

10.2.2.

Kompozitní materiál: materiál, který sestává z více vrstev stejných nebo různých materiálů spojených na jejich povrchu tmelením, lepením, plátováním, svařováním atd.

Jsou-li různé materiály spojeny přerušovaně (například šitím, nýtováním, vysokofrekvenčním svařováním atd.), nepovažují se takovéto materiály za kompozitní materiály proto, aby bylo možné připravit jednotlivé vzorky podle bodu 10.5 této přílohy.

10.2.3.

Exponovaná strana: strana, která je obrácena směrem k prostoru pro cestující, když je materiál namontován na vozidlo.

10.3.   Princip

Vzorek se upne vodorovně do držáku tvaru U a vystaví se ve spalovací komoře po dobu 15 sekund působení definovaného plamene s nízkou energií, přičemž plamen působí na volný konec vzorku. Zkouškou se zjistí, zda a kdy plamen zhasne, nebo doba, kterou plamen potřebuje k překonání měřené vzdálenosti.

10.4.   Zařízení

10.4.1.   Spalovací komora (viz obrázek 15), pokud možno z nerezavějící oceli, která má rozměry uvedené na obrázku 16.

V přední části komory je ohnivzdorné pozorovací okénko, které může tvořit celou přední stěnu a které může sloužit jako vstupní dvířka.

Ve dně komory jsou větrací otvory a podél celého obvodu horní části větrací štěrbiny. Spalovací komora je uložena na čtyřech patkách vysokých 10 mm. Komora může mít na jednom konci otvor pro zavedení držáku se vzorkem; na opačném konci je otvor pro přívod plynu. Roztavený materiál se zachycuje na misce (viz obrázek 17), která je umístěna na dně komory mezi větracími otvory, aniž by je kdekoli zakrývala.

Obrázek 15

Příklad spalovací komory s držákem vzorku a odkapávací miskou

Image

10.4.2.   Držák vzorků sestávající ze dvou kovových desek tvaru U nebo rámů z nerezavějícího materiálu. Rozměry udává obrázek 18.

Spodní deska je opatřena kolíky a horní má odpovídající otvory, aby se zajistilo pevné uchycení vzorku. Kolíky slouží též jako měřicí body na počátku a na konci dráhy hoření.

S držákem vzorků se musí dodat podpěrná síť tvořená ohnivzdornými dráty o průměru 0,25 mm, které jsou napnuty mezi rameny dolního rámu ve tvaru U ve vzdálenosti po 25 mm (viz obrázek 19).

Rovina spodní strany vzorku musí být 178 mm nad deskou dna. Vzdálenost předního okraje držáku vzorku od stěny komory musí být 22 mm, vzdálenost podélných stran držáku vzorku od bočních stran komory musí být 50 mm (všechny rozměry vnitřní). (Viz obrázky 15 a 16).

10.4.3.   Plynový hořák

Malým zdrojem vznícení je Bunsenův kahan s vnitřním průměrem 9,5 mm. Je umístěn ve zkušební komoře tak, aby střed jeho trysky byl 19 mm pod středem spodního okraje volného konce vzorku (viz obrázek 16).

10.4.4.   Zkušební plyn

Plyn, který napájí kahan, musí mít výhřevnost okolo 38 MJ/m3 (např. zemní plyn).

10.4.5.   Kovový hřeben dlouhý nejméně 110 mm se sedmi až osmi hladce zaoblenými zuby na každých 25 mm délky.

Obrázek 16

Příklad spalovací komory

Image

Obrázek 17

Typická odkapávací miska

Image

Obrázek 18

Příklad držáku vzorků

Image

Obrázek 19

Příklad řezu provedení spodního rámu U pro uchycení podpěrných drátů

Image

10.4.6.   Stopky s přesností na 0,5 s.

10.4.7.   Digestoř

Spalovací komora může být umístěna v digestoři za předpokladu, že vnitřní objem digestoře je alespoň 20násobně, ne však více než 110násobně větší než objem spalovací komory, a za předpokladu, že žádný jednotlivý výškový, šířkový nebo délkový rozměr digestoře není větší než 2,5násobek některého z obou ostatních rozměrů.

Před zkouškou se změří rychlost vzduchu, který proudí digestoři ve svislém směru ve vzdálenosti 100 mm před a za koncovou polohou spalovací komory. Musí činit 0,10 až 0,30 m/s, aby obsluha nebyla obtěžována spalinami. Je možné použít digestoř s přirozeným větráním a vhodnou rychlostí vzduchu.

10.5.   Vzorky

10.5.1.   Tvar a rozměry

Tvar a rozměry vzorků jsou uvedeny na obrázku 20. Tloušťka vzorku odpovídá tloušťce zkoušeného výrobku. Nesmí být větší než 13 mm. Umožňuje-li to způsob odebírání vzorků, musí mít vzorek po celé své délce stejný průřez. Jestliže tvar a rozměry výrobku neumožňují odebrání vzorku dané velikosti, musí být zachovány tyto nejmenší rozměry:

a)

u vzorků šířky od 3 do 60 mm musí délka činit 356 mm; v tomto případě se materiál zkouší na celé šířce výrobku;

b)

u vzorků šířky od 60 do 100 mm musí délka činit nejméně 138 mm; v tomto případě možná vzdálenost hoření odpovídá délce vzorku, přičemž měřit se začíná u prvního bodu měření;

c)

vzorky o šířce menší než 60 mm a délce kratší než 356 mm, vzorky o šířce 60 mm až 100 mm a kratší než 138 mm ani vzorky o šířce menší než 3 mm nemohou být touto metodou zkoušeny.

Obrázek 20

Vzorek

Image

10.5.2.   Odběr vzorků

Z materiálu, který má být zkoušen, se odebere alespoň pět vzorků. U materiálů s odlišnými rychlostmi hoření podle směru materiálu (to se stanoví při předběžných zkouškách) se odebere pět (nebo více) vzorků a umístí do zkušebního zařízení tak, aby se změřila nejvyšší rychlost hoření.

Je-li materiál dodáván v ustálených šířkách, vyřízne se kus délky nejméně 500 mm, zahrnující celou šířku. Z takto vyříznutého kusu se vyberou vzorky ve vzdálenosti nejméně 100 mm od okraje materiálu v místech rovnoměrně od sebe vzdálených.

Stejným způsobem se vyberou vzorky z hotových výrobků, jestliže to tvar výrobku dovolí. Je-li tloušťka výrobku větší než 13 mm, zmenší se na 13 mm mechanickým postupem použitým na straně, která není obrácena dovnitř prostoru pro cestující.

Kompozitní materiály (viz bod 10.2.2) se zkoušejí tak, jako kdyby byly stejnorodé.

U materiálů, složených z na sebe kladených vrstev rozdílného složení, jež však nejsou kompozitními materiály, se všechny vrstvy materiálu až do hloubky 13 mm od povrchu, obráceného dovnitř prostoru pro cestující, zkoušejí jednotlivě.

10.5.3.   Stabilizace

Vzorky se stabilizují po dobu nejméně 24 hodin, avšak nejvýše 7 dnů, za teploty 23 ± 2 oC a relativní vlhkosti 50 ± 5 % a udržují za těchto podmínek až do doby bezprostředně před zkoušením.

10.6.   Postup

10.6.1.

Vzorky s vlasovými nebo chomáčovitými povrchy se umístí na rovnou plochu a hřebenem (viz bod 10.4.5) se přejedou dvakrát proti vlasu.

10.6.2.

Vzorek se položí do držáku vzorku (bod 10.4.2) tak, že exponovaná strana směřuje dolů k plameni.

10.6.3.

Plamen plynového hořáku se pomocí značky na komoře seřídí na výšku 38 mm, přičemž přívod vzduchu k hořáku je uzavřen. Plamen musí hořet nejméně jednu minutu, aby se ustálil, než se zahájí první zkouška.

10.6.4.

Držák se vzorkem se zasune do spalovací komory tak, aby konec vzorku byl vystaven plameni, a po 15 sekundách se uzavře průtok plynu.

10.6.5.

Měření doby hoření se zahájí v okamžiku, kdy spodek plamene míjí první bod měření. Pozoruje se šíření plamene na straně (horní nebo spodní), která hoří rychleji.

10.6.6.

Měření doby hoření končí v okamžiku, kdy plamen dosáhne k poslednímu měřicímu bodu nebo když plamen zhasne před dosažením tohoto bodu. Jestliže plamen nedosáhl až k poslednímu bodu měření, změří se prohořelá vzdálenost k místu, v němž plamen zhasl. Prohořelá vzdálenost je část vzorku, zničená na povrchu nebo uvnitř hořením.

10.6.7.

Nevznítí-li se vzorek, nebo pokud po zhasnutí hořáku hoření nepokračuje, nebo pokud plamen zanikne před dosažením prvního měřicího bodu, takže se nenaměří žádná doba hoření, zaznamená se do zkušební zprávy, že rychlost hoření je 0 mm/min.

10.6.8.

Když se provádí řada zkoušek nebo když se zkouška opakuje, je nutno se před zahájením každé zkoušky přesvědčit, že teplota spalovací komory a držáku vzorku nepřesahuje 30 oC.

10.7.   Výpočet

Rychlost hoření B v milimetrech za minutu se vypočte podle vzorce:

B = s/t × 60;

kde

 

s = prohořelá vzdálenost v milimetrech a

 

t = doba v sekundách potřebná k prohoření vzdálenosti s.

10.8.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

10.9.   Interpretace výsledků

10.9.1.

Tabule bezpečnostního skla s plastovým povlakem (bod 2.3 tohoto předpisu) a skloplastové bezpečnostní tabule (bod 2.4 tohoto předpisu) se z hlediska zkoušky ohnivzdornosti považují za vyhovující, jestliže rychlost hoření nepřesahuje 250 mm/min.

10.9.2

Tuhé plastové zasklení (bod 2.5.1 tohoto předpisu), pružné plastové zasklení (bod 2.5.2 tohoto předpisu) a tuhé plastové celky s dvojitým zasklením se z hlediska zkoušky ohnivzdornosti považují za vyhovující, jestliže rychlost hoření nepřesahuje 110 mm/min.

11.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM

11.1.   Chemikálie použité pro zkoušku

11.1.1.

Neodírající mýdlový roztok: 1 % hmotnostní oleátu draselného v deionizované vodě;

11.1.2.

Roztok k čistění oken: vodný roztok isopropanolu a dipropyleneglykol monomethyletheru, každý v koncentraci mezi 5 a 10 % hmotnostních, a hydroxid amonný v koncentraci mezi 1 a 5 % hmotnostních;

11.1.3.

Neředěný denaturovaný alkohol: 1 objemový díl methylalkoholu v 10 objemových dílech ethylalkoholu.

11.1.4.

Benzín nebo ekvivalentní referenční benzín: směs 50 % objemových toluenu, 30 % objemových trimethylpentanu 2,2,4, 15 % objemových trimethyl-1-pentanu 2,4,4 a 5 % objemových ethylalkoholu;

pozn.: Použitá směs benzínu se musí zaznamenat do zkušební zprávy;

11.1.5.

Referenční kerosin: směs 50 % objemových n-oktanu a 50 % objemových n-dekanu.

11.2.   Zkušební metoda

11.2.1.   Zkouška ponořením

Dva zkušební vzorky o rozměrech 180 × 25 mm se vyzkouší s každou z chemikálií uvedených výše v bodu 11.1, pro každou zkoušku a pro každý čistící prostředek se použije nový vzorek.

Před každou zkouškou se vzorky vyčistí podle návodu výrobce, pak se stabilizují po dobu 48 hod při teplotě 23 °C ± 2 °C a relativní vlhkosti 50 % ± 5 %. Tyto podmínky se musí udržovat po celou dobu zkoušek.

Zkušební vzorky se zcela ponoří do zkušební kapaliny na dobu 1 minuty, vyjmou se a bezprostředně se pak osuší čistou suchou savou bavlněnou látkou.

11.2.2.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

 

Bezbarvé

Zbarvené

Zbarvenímezivrstvy nebo plastového povlaku

1

2

Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

11.2.3.   Interpretace výsledků

11.2.3.1.

Výsledek zkoušky odolnosti proti chemikáliím se považuje za vyhovující, pokud vzorky nevykazují žádné změknutí, lepkavost, rozpraskání nebo zjevnou ztrátu průhlednosti.

11.2.3.2.

U sady zkušebních kusů se považuje za vyhovující se zřetelem na odolnost proti chemickým činidlům, je-li splněna jedna z následujících podmínek:

11.2.3.2.1.

výsledek všech zkoušek byl uspokojivý;

11.2.3.2.2.

výsledek jedné zkoušky neuspokojivý, na nové sadě zkušebních kusů byla provedena nová řada zkoušek s uspokojivým výsledkem.

11.2.4.   Postup zkoušky se zatížením

11.2.4.1.

Zkušební vzorek se uchytí jako jednostranně vetknutý nosník a podepře se. Podpěra se umístí 51 mm od vetknutí. Volný konec zkušebního vzorku se zatíží ve vzdálenosti 102 mm od podpěry, viz obrázek 21 níže:

Obrázek 21

Způsob usazení zkušebního vzorku

Image

11.2.4.2.

Hmotnost závaží musí být 28,7 t2 g, kde t je tloušťka zkušebního vzorku v mm. Tlak na vnější vlákno zkušebního vzorku je přibližně 6,9 MPa.

Příklad: Pro 3 mm tlustý zkušební vzorek umístěný vodorovně s podpěrou vzdálenou 51 mm od vetknutého konce a se silou působící 102 mm od podpěry je síla stanovena na 258 g.

11.2.4.3.

V průběhu zatěžování zkušebního vzorku se na jeho horní plochu nad podpěrou aplikuje jedna z předepsaných chemikálií. Chemikálie se nanáší měkkým, 13 mm širokým štětcem, který se namáčí před každým tahem. Je zapotřebí deset jednotlivých tahů pres šířku vzorku, v intervalu 1s, mimo konce a okrajů (viz obrázek 22).

Obrázek 22

Postup nanášení chemikálií na zkušební vzorek

Image

11.2.5.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

 

Bezbarvé

Zbarvené

Zbarvení plastového povlaku nebo plastového zasklení

1

2

Ostatní vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

11.2.6.   Interpretace výsledků

11.2.6.1.

Výsledek zkoušky odolnosti proti chemikáliím se považuje za vyhovující, pokud vzorky nevykazují žádné změknutí, lepkavost, rozpraskání nebo zjevnou ztrátu průhlednosti.

11.2.6.2.

U sady zkušebních kusů se považuje za vyhovující se zřetelem na odolnost proti chemickým činidlům, je-li splněna jedna z následujících podmínek:

11.2.6.2.1.

Výsledek všech zkoušek byl uspokojivý;

11.2.6.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledek nové řada zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů je uspokojivý.

12.   ZKOUŠKA PRUŽNOSTI A ODOLNOSTI V PŘEHÝBÁNÍ

12.1.   Rozsah

Touto zkouškou se zjistí, zda je plast zařazen do kategorie tuhých nebo pružných plastů.

12.2.   Zkušební metoda

Z materiálu jmenovité tloušťky se vyřízne plochý obdélníkový vzorek 300 mm dlouhý a 25 mm široký, upne se vodorovně do upínacího přípravku tak, aby z něj vzorek o délce 275 mm volně vyčníval. Do začátku zkoušky se volný konec vzorku podepře vhodným zařízením. Po 60 sekundách od vynětí této podpěry se zaznamená svislá odchylka volného konce v mm. Přesáhne-li tato odchylka 50 mm, provede se následně zkouška přehýbáním na 180°. Vzorek se krátce přehýbá poté, co se přehne přes plech tloušťky 0,5 mm takovým způsobem, že k němu těsně přiléhá po jeho obou stranách.

12.3.   Zkušební podmínky

:

Teplota

:

20° ± 2 °C

:

Relativní vlhkost

:

60 % ± 5 %

12.4.   Požadavky

Pro pružné plasty mus být svislá odchylka větší než 50 mm a po 10 sekundách nesmí materiál přehýbaný o 180° vykazovat žádná poškození ve formě prasklin v bodě přehybu (viz obrázek 23).

13.   ZKOUŠKA KŘÍŽOVÝM ŘEZEM

13.1   Rozsah

Tato zkouška poskytuje jednoduchou metodu pro stanovení přilnavosti povlaku k spodnímu povrchu. Vyhodnocuje se křehkost a ostatní pevnostní vlastnosti.

13.2.   Zařízení

Řezný nástroj se šesti čepelemi vzdálenými od sebe 1 mm. Zvětšovací lupa s dvojnásobným zvětšením pro zkoumání zkoušeného vzorku (viz obrázek 24).

Obrázek 23

Uspořádání pro zkoušku pružnosti

Image

Obrázek 24

Nástroj se šesti čepelemi

Image

13.3.   Zkušební metoda

Prořízněte povlak na spodní povrch šesti řezy a dalšími šesti, k nim kolmými, takže vznikne mřížka s 25 čtverci (mřížkový řez).

Řezný nástroj se táhne rovnoměrně rychlostí 2 až 5 cm/s tak, že řezy dosáhnou na spodní povrch, ale neproniknou do něj příliš hluboko.

Řez je prováděn takovým způsobem, že dvě vodící hlavy na kraji zařízení se rovnoměrně dotýkají povrchu. Po zkoušce se pomocí zvětšovací lupy zjišťuje, zda řezy dosáhly na spodní povrch. Zkouška se provede na nejméně dvou místech vzorku. Poté se vytvořené řezy pětkrát překartáčují ručním kartáčem s polyamidovými štětinami, a to malým tlakem v obou diagonálních směrech.

13.4.   Interpretace výsledků

Mřížkové řezy se prověřují zvětšovací lupou. Jsou-li okraje řezu perfektně hladké a žádná část povlaku není oddělena, udělí se hodnota křížového řezu Gt0. Pokud se na křížení řezů oddělí malé kousky a jestliže tato plocha zaujímá asi 5 % plochy mřížky, pak je hodnota křížového řezu Gt1.

Větší oddělené plochy se ohodnotí v rozsahu Gt2 až Gt5.

HODNOTA KŘÍŽOVÉHO ŘEZU

EXPONOVANÁ PLOCHA OBLASTI MŘÍŽKY

Gt2

od 5 do 15 %

Gt3

od 15 do 35 %

Gt4

od 35 do 65 %

Gt5

více než 65 %


(1)  Vhodný přístroj zajišťující oděr dodává společnost Teledyne Taber (ze Spojených států amerických).

(2)  Vhodné brusné kotouče lze získat od společnosti Teledyne Taber (ve Spojených státech amerických).

(3)  Například Atlas Ci Series, Heraeus Xenotest Series nebo Suga WEL-X Series.

(4)  Například Corning 7 740 Pyrex nebo Heraeus Suprax.

(5)  Do celkové expozice ultrafialovým zářením se zahrnuje veškeré záření o vlnové délce méně než 400 nm.

(6)  International Commission on Illumination (Mezinárodní komise pro osvětlení).

(7)  Podle definice v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend. 2, naposledy pozměněný dokumentem Amend. 4).


PŘÍLOHA 4

TVRZENÁ ČELNÍ SKLA

1.   DEFINICE TYPU

Tvrzená čelní skla jsou považována za skla různých typů, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

obchodní názvy nebo značky;

1.1.2.

tvar a rozměry.

Tvrzená čelní skla se z hlediska fragmentace a mechanických vlastností zařazují do jedné ze dvou skupin, tj.:

1.1.2.1.

plochá čelní skla a

1.1.2.2.

zakřivená čelní skla.

1.1.3.

kategorie tloušťky zahrnující jmenovitou tloušťku „e“ (připouští se výrobní tolerance ±0,2 mm):

kategorie I

e ≤ 4,5 mm

kategorie II

4,5 mm < e ≤ 5,5 mm

kategorie III

5,5 mm < e ≤ 6,5 mm

kategorie IV

6,5 mm < e

1.2.

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1.

druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo);

1.2.2.

zbarvení (bezbarvé nebo zbarvené);

1.2.3.

vložení nebo jiný způsob instalace vodičů;

1.2.4.

vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění.

2.   ZKOUŠKA FRAGMENTACE

2.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

2.1.1.

Uvažuje se pouze druh materiálu.

2.1.2.

Plavené sklo a tabulové sklo se považují za skla se shodným indexem obtížnosti.

2.1.3.

Zkoušky fragmentace se musí opakovat, přechází-li se z leštěného (plochého) skla na plavené sklo nebo tabulové sklo, a naopak.

2.2.   Počet vzorků

Přezkouší se šest vzorků ze série s nejmenší rozvinutou plochou a šest vzorků ze série s největší rozvinutou plochou vybraných podle ustanovení přílohy 13.

2.3.   Různé oblasti skla

Tvrzené čelní sklo musí mít dvě hlavní oblasti, a to FI a FII. Může mít též mezilehlou oblast FIII. Tyto oblasti jsou definovány takto:

2.3.1.

Oblast FI

:

obvodová oblast jemné fragmentace, široká nejméně 7 cm, kolem celého okraje čelního skla, včetně vnějšího pruhu šíře 2 cm, který se nezkoumá;

2.3.2.

Oblast FII

:

Oblast viditelnosti s proměnlivou fragmentací, která vždy zahrnuje obdélníkovou část o výšce nejméně 20 cm a o délce nejméně 50 cm.

2.3.2.1.

U vozidel kategorie M1 musí střed obdélníku ležet uvnitř kružnice s poloměrem 10 cm, se středem na průmětu středu segmentu V1-V2.

2.3.2.2.

U vozidel kategorií M a N jiných než M1 musí střed obdélníku ležet uvnitř kružnice s poloměrem 10 cm a středem na průmětu bodu 0.

2.3.2.3.

U zemědělských a lesnických traktorů a u stavebních vozidel se poloha oblasti viditelnosti uvede ve zkušebním protokolu.

2.3.2.4.

Výška nad obdélníkem smí být snížena na 15 cm u čelních skel, která jsou vysoká méně než 44 cm.

2.3.3.

Oblast FIII

:

mezilehlá oblast šířky nejvýše 5 cm mezi oblastmi FI a FII.

2.4.   Zkušební metoda

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 1.

2.5.   Body nárazu (viz příloha 17 obrázek 2)

2.5.1.

Body nárazu se zvolí takto:

bod 1

:

ve střední části oblasti F II v oblasti vysokého nebo nízkého pnutí;

bod 2

:

v oblasti F III co nejblíže ke svislé rovině symetrie oblasti F II;

body 3 a 3'

:

3 cm od okraje na jedné ze střednic vzorku; pokud jsou znatelné stopy po kleštích, musí být jeden z bodů nárazu v blízkosti okraje se stopou po kleštích a druhý v blízkostí protilehlého okraje;

bod 4

:

v místě, kde je poloměr zakřivení na nejdelší střednici nejmenší;

bod 5

:

3 cm vlevo nebo vpravo od okraje vzorku v místě, kde je poloměr zakřivení okraje nejmenší.

2.5.2.

Fragmentace se provede v každém z bodů 1, 2, 3, 3', 4 a 5.

2.6.   Interpretace výsledků

2.6.1.   Výsledek zkoušky se považuje za vyhovující, jestliže fragmentace splňuje všechny podmínky uvedené v následujících bodech 2.6.1.1, 2.6.1.2 a 2.6.1.3

2.6.1.1.   Oblast FI:

2.6.1.1.1.

Počet fragmentů v jakémkoliv čtverci o rozměrech 5 cm × 5 cm není menší než 40 ani větší než 350; avšak v případě počtu menšího než 40, není-li počet úlomků v jakémkoliv čtverci o rozměrech 10 cm × 10 cm, obsahujícím čtverec 5 cm × 5 cm, menší než 160, je toto přijatelné.

2.6.1.1.2.

Pro účely výše uvedeného pravidla se úlomek přesahující některou stranu čtverce počítá za polovinu úlomku.

2.6.1.1.3.

Fragmentace se nezkoumá v pruhu širokém 2 cm kolem celého okraje vzorků, představujícím rám skla, ani uvnitř poloměru 7,5 cm od bodu nárazu.

2.6.1.1.4.

Přípustné jsou nejvýše 3 úlomky s plochou přesahující 3 cm2. V téže kružnici o průměru 10 cm nesmí ležet více než jeden z těchto úlomků.

2.6.1.1.5.

S výjimkou případu uvedeného v bodě 2.6.2 níže, jsou podlouhlé úlomky do 7,5 cm přípustné za předpokladu, že jejich konce nemají ostré hrany. Jestliže tyto podlouhlé úlomky sahají k okraji skla, nesmějí s ním svírat úhel větší než 45°.

2.6.1.2   Oblast FII:

2.6.1.2.1.

Zbytková průhlednost po roztříštění se zkouší na obdélníkové ploše podle bodu 2.3.2. V tomto obdélníku musí celkový povrch úlomků o ploše větší než 2 cm2 představovat nejméně 15 % plochy obdélníku; v případě čelních skel o výšce menší než 44 cm, nebo jejichž úhel instalace je menší než 15° od svislice, musí však být procento viditelnosti rovné alespoň 10 % plochy odpovídajícího obdélníku.

2.6.1.2.2.

S výjimkou případu uvedeného níže v bodě 2.6.2.2 nesmí mít žádný úlomek plochu větší než 16 cm2.

2.6.1.2.3.

Uvnitř poloměru 10 cm od bodu nárazu, ale pouze v té části kružnice, která spadá do oblasti F II, jsou přípustné tři úlomky o ploše větší než 16 cm2, ne však větší než 25 cm2.

2.6.1.2.4.

Úlomky musí být v podstatě pravidelné a bez hrotů popsaných níže v bodě 2.6.1.2.4.1. Připouští se však nejvýše 10 nepravidelných úlomků v kterémkoliv obdélníku o rozměrech 50 × 20 cm a nejvýše 25 nepravidelných úlomků na celé ploše čelního skla.

Žádný z těchto úlomků však nesmí mít při měření podle bodu 2.6.1.2.4.1 hrot o délce větší než 35 mm.

2.6.1.2.4.1.

Úlomek se považuje za nepravidelný úlomek, pokud nemůže být vepsán do kružnice o průměru 40 mm, pokud má nejméně jeden hrot delší než 15 mm, měřeno od vrcholu hrotu k průřezu, jehož šířka je rovna tloušťce skla, a pokud má jeden nebo více hrotů s vrcholovým úhlem menším než 40°.

2.6.1.2.5.

S výjimkou případu podle bodu 2.6.2.2 níže, se v celé oblasti FII připouštějí úlomky podlouhlého tvaru, nepřesahují-li 10 cm délky.

2.6.1.3.   Oblast FIII

Fragmentace v této zóně musí mít vlastnosti, které jsou mezi vlastnostmi fragmentace přípustnými pro obě sousední oblasti (FI a FII).

2.6.2.   Čelní sklo předložené k schválení se považuje za vyhovující z hlediska fragmentace, je-li splněna aspoň jedna z následujících podmínek:

2.6.2.1.

všechny zkoušky s užitím bodů nárazu podle bodu 2.5.1 měly uspokojivý výsledek;

2.6.2.2.

jedna ze všech zkoušek s využitím bodů nárazu podle bodu 2.5.1 měla neuspokojivý výsledek s přihlédnutím k odchylkám, které nepřesahují následující limity:

oblast FI

:

nejvýše 5 úlomků dlouhých 7,5 až 15 cm,

oblast FII

:

nejvýše 3 úlomky plochy mezi 16 a 20 cm2 v oblasti mimo kružnici o poloměru 10 cm se středem v bodu dopadu;

oblast FIII

:

nejvýše 4 úlomky dlouhé 10 až 17,5 cm;

a zkouška je opakována na novém vzorku, který vyhovuje požadavkům bodu 2.6.1 nebo vykazuje odchylky v rozsahu výše uvedených limitů.

2.6.2.3.

dvě zkoušky ze všech zkoušek s body nárazu podle bodu 2.5.1 měly nevyhovující výsledek, avšak nebyly překročeny mezní hodnoty stanovené v bodu 2.6.2.2, ale další série zkoušek s novou sadou vzorků vyhovuje požadavkům bodu 2.6.1, nebo ne více než dva vzorky nové sady vykazují odchylky v rozsahu mezních hodnot stanovených výše v bodu 2.6.2.2.

2.6.3.   Jestliže jsou zjištěny výše zmíněné odchylky, zaznamenají se ve zkušebním protokolu, ke kterému se připojí trvalé záznamy fragmentačních obrazců odpovídajících částí čelních skel.

3.   ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY

3.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

3.2.   Počet vzorků

3.2.1.

Pro každou kategorii tvrzený čelních skel se ke zkoušce předloží čtyři zkušební vzorky s přibližně nejmenší rozvinutou plochou a čtyři zkušební vzorky s přibližně největší rozvinutou plochou, přičemž všech osm vzorků musí být téhož typu jako typ vybraný pro zkoušku fragmentace (viz bod 2.2).

3.2.2.

Popřípadě lze na základě rozhodnutí zkušební laboratoře pro každou kategorii tloušťky čelního skla podrobit zkoušce šest kusůo rozměrech (1 100 mm × 500 mm)

Formula

.

3.3.   Zkušební metoda

3.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 3.1.

3.3.2.

Výška pádu je 1,5 m

Formula

.

3.4.   Interpretace výsledků

3.4.1.

Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, dojde-li k rozbití čelního skla nebo zkušebního vzorku.

3.4.2.

Sada vzorků předložených ke schválení se považuje za vyhovující z hlediska zkoušky maketou hlavy, je-li splněna jedna z následujících podmínek:

3.4.2.1.

výsledek všech zkoušek je uspokojivý;

3.4.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou vzorků jsou uspokojivé.

4.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

Pro každý typ čelního skla se použijí požadavky na optické vlastnosti stanovené v příloze 3 v bodu 9.


PŘÍLOHA 5

TABULE ROVNOMĚRNĚ TVRZENÉHO SKLA  (1)

1.   DEFINICE TYPU

Tabule rovnoměrně tvrzeného skla se považují za tabule různých typů, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

obchodní názvy nebo značky;

1.1.2.

způsob tvrzení (tepelné nebo chemické);

1.1.3.

kategorie tvaru; rozlišují se dvě kategorie:

1.1.3.1.

ploché skleněné tabule;

1.1.3.2.

ploché a zakřivené skleněné tabule.

1.1.4.

kategorie tloušťky zahrnující jmenovitou tloušťku „e“ (připouští se výrobní tolerance ± 0,2 mm):

kategorie I

e ≤ 3,5 mm

kategorie II

3,5 mm < e ≤ 4,5 mm

kategorie III

4,5 mm < e ≤ 6,5 mm

kategorie IV

6,5 mm < e

1.2.

vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1.

druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo);

1.2.2.

zbarvení (bezbarvé nebo zbarvené);

1.2.3.

vložení nebo jiný způsob instalace vodičů;

1.2.4.

vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění.

2.   ZKOUŠKA FRAGMENTACE

2.1.   indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Materiál

Index obtížnosti

Ploché sklo

2

Plavené sklo

1

Tabulové sklo

1

Žádné jiné vedlejší vlastnosti se neberou v úvahu.

2.2.   Výběr vzorků

2.2.1.

Z každé kategorie tvaru a z každé třídy tloušťky se vyberou obtížně vyrobitelné vzorky podle těchto kriterií:

2.2.1.1.

v případě tabulí plochého skla se dodají dvě sady vzorků odpovídající:

2.2.1.1.1.

největší rozvinuté ploše,

2.2.1.1.2.

nejmenšímu úhlu mezi dvěma sousedními stranami.

2.2.1.2.

v případě tabulí plochého a zakřiveného skla se dodají tři sady vzorků, odpovídající:

2.2.1.2.1.

největší rozvinuté ploše,

2.2.1.2.2.

nejmenšímu úhlu mezi dvěma přiléhajícími stranami,

2.2.1.2.3.

největší výšce segmentu.

2.2.2.

Zkoušky na vzorcích odpovídajících největší ploše „S“ se považují za použitelné na jakoukoli jinou plochu menší než S + 5 %.

2.2.3.

Jestliže předložené vzorky mají úhel γ menší než 30°, považují se zkoušky za použitelné pro všechny vyráběné skleněné tabule s úhlem větším než γ – 5°.

Jestliže předložené vzorky vykazují úhel γ rovný 30° nebo větší, považují se zkoušky za použitelné pro všechny vyrobené skleněné tabule s úhlem rovným 30° nebo větším.

2.2.4.

Je-li výška segmentu h předložených vzorků větší než 100 mm, považují se zkoušky za použitelné na všechny vyráběné skleněné tabule s výškou segmentu menší než h + 30 mm.

Jestliže je výška segmentu předložených vzorků rovna 100 mm nebo menší, považují se zkoušky za použitelné pro všechny vyráběné skleněné tabule s výškou segmentu rovnou 100 mm nebo menší.

2.3.   Počet vzorků na sadu

Počet vzorků v každé skupině je následující, podle kategorie tvaru definované v bodu 1.1.3:

Druh skleněné tabule

Počet vzorků

Ploché (2 sady)

4

Ploché a zakřivené (3 sady)

5

2.4.   Zkušební metoda

2.4.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 1.

2.5.   Body nárazu (viz příloha 17 obrázek 3)

2.5.1.

U plochých skleněných tabulí a zakřivených skleněných tabulí jsou body nárazu znázorněné v příloze 17 na obr. 3a) a 3b), resp. na obr. 3c) a jsou stanoveny takto:

bod 1

:

ve vzdálenosti 3 cm od okrajů skleněné tabule v části, kde je poloměr zakřivení okraje nejmenší;

bod 2

:

ve vzdálenosti 3 cm od okraje na jedné ze střednic, přičemž se zvolí strana skla, na níž jsou případné stopy po kleštích;

bod 3

:

v geometrickém středu skla;

bod 4

:

jen u zakřivených skleněných tabulí; tento bod se zvolí na nejdelší střednici v části tabule, kde je poloměr zakřivení nejmenší.

2.5.2.

V každém předepsaném bodu nárazu se provede jen jedna zkouška.

2.6.   Interpretace výsledků

2.6.1.

Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže fragmentace vyhovuje těmto podmínkám:

2.6.1.1.

počet úlomků v kterémkoliv čtverci 5 cm × 5 cm není menší než 40 nebo větší než 400, nebo 450 v případě zasklení o tloušťce nejvýše 3,5 mm;

2.6.1.2.

Pro účely výše uvedeného pravidla se úlomek přesahující některou stranu čtverce počítá za polovinu úlomku.

2.6.1.3.

Fragmentace se nezkoumá v pruhu širokém 2 cm kolem celého okraje vzorků, představujícím rám skla, ani uvnitř poloměru 7,5 cm od bodu nárazu.

2.6.1.4.

Úlomky o ploše větší než 3 cm2 se nepřipouštějí, s výjimkou u částí definovaných v bodu 2.6.1.3.

2.6.1.5.

Připouští se několik úlomků podlouhlého tvaru za předpokladu, že:

 

jejich konce nemají ostré hrany

 

pokud sahají k okraji tabule, nesvírají s ním úhel větší než 45°,

 

a pokud, s výjimkou případu uvedeného níže v bodě 2.6.2.2,

 

jejich délka nepřesahuje 7,5 cm.

2.6.2.

Sada vzorků předložených ke schválení se považuje za vyhovující z hlediska fragmentace, je-li splněna alespoň jedna z následujících podmínek:

2.6.2.1.

výsledek všech zkoušek s užitím bodů nárazu podle bodu 2.5.1 je uspokojivý;

2.6.2.2.

jedna ze všech zkoušek s využitím bodů nárazu podle bodu 2.5.1 měla neuspokojivý výsledek s přihlédnutím k odchylkám, které nepřesahují následující limity:

 

nejvýše 5 úlomků dlouhých 6 až 7,5 cm;

 

nejvýše 4 úlomky dlouhé 7,5 až 10 cm;

 

a je opakována na novém vzorku, který splňuje požadavky bodu 2.6.1 nebo vykazuje procentní odchylky v rozsahu výše uvedených mezních hodnot.

2.6.2.3.

dvě zkoušky ze všech zkoušek s body nárazu podle bodu 2.5.1 měly nevyhovující výsledek, avšak nebyly překročeny mezní hodnoty stanovené v bodu 2.6.2.2, ale další série zkoušek s novou sadou vzorků vyhovuje bodu 2.6.1, nebo nejvýše dva vzorky nové sady vykazují odchylky v rozsahu mezních hodnot stanovených v bodu 2.6.2.2.

2.6.3.

Jestliže jsou zjištěny výše zmíněné odchylky, zaznamenají se ve zkušebním protokolu, ke kterému se připojí trvalé záznamy fragmentačních obrazců odpovídajících částí skleněných tabulí.

3.   ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI

3.1.   Zkouška koulí o hmotnosti 227 g

3.1.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností:

Materiál

Index obtížnosti

Zbarvení

Index obtížnosti

Leštěné sklo

2

bezbarvé

1

Plavené sklo

1

zbarvené

2

Tabulové sklo

1

 

 

Ostatní vedlejší vlastnosti (zda vodiče jsou/nejsou vloženy) se neberou v úvahu.

3.1.2.   Počet zkušebních kusů

Ke zkoušení v každé kategorii tloušťky definované v bodě 1.1.4 se předloží šest zkušebních vzorků.

3.1.3.   Zkušební metoda

3.1.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 2.1.

3.1.3.2.

Výšku pádu (od spodku koule k hornímu povrchu zkušebního kusu) podle tloušťky tabule skla uvádí následující tabulka:

Jmenovitá tloušťka skleněné tabule (e)

Výška pádu

e ≤ 3,5 mm

2,0 m + 5 – 0 mm

3,5 mm < e

2,5 m + 5 – 0 mm

3.1.4.   Interpretace výsledků

3.1.4.1.

Výsledek zkoušky nárazem koule se považuje za uspokojivý, jestliže se zkušební kus nerozlomí.

3.1.4.2.

Série zkušebních vzorků předložených ke schválení typu se pokládá za vyhovující z hlediska mechanické pevnosti, jestliže je splněna alespoň jedna z následujících podmínek:

3.1.4.2.1

výsledek je neuspokojivý u nejvýše jedné zkoušky;

3.1.4.2.2

výsledky dvou zkoušek jsou neuspokojivé, avšak další řada zkoušek s novou sadou šesti zkušebních kusů, měla uspokojivé výsledky.

4.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

4.1.

Pro normální prostup světla tabulemi rovnoměrně tvrzeného skla nebo částmi skleněných tabulí jinými než čelní skla umístěnými v místech podstatných pro řidičův výhled se použije ustanovení přílohy 3 bodu 9.1.

4.2.

Ustanovení přílohy 3 bodu 9 platí pro tabule rovnoměrně tvrzeného skla užité jako čelní skla pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku své konstrukce nemohou překročit 40 km/h. To neplatí pro plochá čelní skla, která jsou zahrnuta v již schválené skupině.


(1)  Tento typ tabule rovnoměrně tvrzeného skla lze též použít jako čelní skla u pomalu se pohybujících vozidel, která v důsledku konstrukce nemohou překročit rychlost 40 km/h.


PŘÍLOHA 6

NORMÁLNÍ VRSTVENÁ ČELNÍ SKLA

1.   DEFINICE TYPU

Normální vrstvená čelní skla jsou považována za skla náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

obchodní názvy nebo značky;

1.1.2.

tvar a rozměry.

Normální vrstvená čelní skla se považují za součást některé skupiny pro účely zkoušek mechanických vlastností a odolnosti proti vlivům prostředí.

1.1.3.

počet vrstev skla;

1.1.4.

jmenovitá tloušťka „e“ čelního skla, přičemž se povoluje výrobní tolerance 0,2 n mm nad a pod jmenovitou hodnotu: („n“ je počet vrstev skla v čelním skle);

1.1.5.

jmenovitá tloušťka mezivrstvy nebo mezivrstev;

1.1.6.

druh a typ mezivrstvy nebo mezivrstev (např. z PVB nebo jiného plastu).

1.2.

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1.

druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo);

1.2.2.

zbarvení (celkové nebo částečné) mezivrstvy nebo mezivrstev (bezbarvá nebo zbarvená);

1.2.3.

zbarvení skla (bezbarvé nebo zbarvené);

1.2.4.

vložení nebo jiný způsob instalace vodičů;

1.2.5.

vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění.

2.   OBECNĚ

2.1.

U normálních vrstvených čelních skel se zkoušky, s výjimkou zkoušek s maketou hlavy (podle bodu 3.2) a zkoušek optických vlastností, provedou s plochými zkušebními kusy buď vyříznutými ze skutečných čelních skel nebo pro tento účel zvlášť zhotovenými. V obou případech musí zkušební kusy ve všech ohledech přesně odpovídat sériově vyráběným čelním sklům, pro něž se žádá o schválení.

2.2.

Před každou zkouškou musí být zkušební kusy uchovávány po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkoušky se provedou ihned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly uchovávány.

3.   ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY

3.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností:

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

3.2.   Zkouška úplného čelního skla maketou hlavy

3.2.1.   Počet vzorků

Zkouší se čtyři vzorky ze sérií, které mají nejmenší rozvinutou plochu a čtyři vzorky ze sérií, které mají největší rozvinutou plochu, vybrané podle ustanovení přílohy 13.

3.2.2.   Zkušební metoda

3.2.2.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 3.1.

3.2.2.2.

Výška pádu je 1,5 m mm

Formula

.

3.2.3.   Interpretace výsledků

3.2.3.1.

Výsledek této zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:

3.2.3.1.1.

zkušební vzorek praskne, přičemž se vytvoří četné kruhové trhliny se středem přibližně v bodu nárazu, přičemž nejbližší trhliny nejsou dále než 80 mm od bodu nárazu;

3.2.3.1.2.

vrstvy skla musí zůstat přilnuté k mezivrstvě z plastu. Připouští se oddělení jednoho či více úlomků mezivrstvy ve vzdálenosti méně než 4 mm na šířku, na každé straně trhliny, vně kružnice o poloměru 60 mm se středem v bodě nárazu.

3.2.3.1.3.

Na straně nárazu:

3.2.3.1.3.1.

mezivrstva nesmí být obnažena na ploše větší než 20 cm2;

3.2.3.1.3.2.

je přípustné roztržení mezivrstvy o délce 35 mm.

3.2.3.2.

Sada vzorků předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku maketou hlavy, je-li splněna některá z těchto dvou podmínek:

3.2.3.2.1.

výsledek všech zkoušek byl uspokojivý, nebo

3.2.3.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou vzorků jsou uspokojivé.

3.3.   Zkouška plochých zkušebních kusů maketou hlavy

3.3.1.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se šest plochých zkušebních kusů o rozměrech (1 100 mm × 500 mm) Formula.

3.3.2.   Zkušební metoda

3.3.2.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 3.1.

3.3.2.2.

Výška pádu je 4 m

Formula

.

3.3.3.   Interpretace výsledků

3.3.3.1.

Výsledek této zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:

3.3.3.1.1.

zkušební kus povolí a praskne, přičemž se vytvoří četné kruhové trhliny se středem přibližně v bodě nárazu;

3.3.3.1.2.

připouští se trhliny v mezivrstvě, avšak maketa hlavy nesmí zkušebním kusem propadnout;

3.3.3.1.3.

od mezivrstvy se neoddělí žádné velké úlomky skla.

3.3.3.2.

Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku maketou hlavy, je-li splněna některá z těchto dvou podmínek:

3.3.3.2.1.

výsledky všech zkoušek jsou uspokojivé, nebo

3.3.3.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

4.   ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI

4.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností:

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

4.2.   Zkouška koulí o hmotnosti 2 260 g

4.2.1.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se šest čtvercových zkušebních kusů o straně 300 mm Formula.

4.2.2.   Zkušební metoda

4.2.2.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 2.2.

4.2.2.2.

Výška pádu (od spodní strany koule k hornímu povrchu zkušebního kusu) je 4 m mm

Formula

.

4.2.3.   Interpretace výsledků

4.2.3.1.

Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže koule neprojde zasklením do pěti vteřin od nárazu.

4.2.3.2.

Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku koulí o hmotnosti 2 260 g, je-li splněna některá z těchto dvou podmínek:

4.2.3.2.1.

výsledky všech zkoušek jsou uspokojivé, nebo

4.2.3.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

4.3.   Zkouška koulí o hmotnosti 227 g

4.3.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

4.3.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se dvacet čtvercových zkušebních kusů o straně 300 mm Formula mm.

4.3.3.   Zkušební metoda

4.3.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 2.1.

Deset vzorků se zkouší za teploty +40 ± 2 °C a deset za teploty –20 ± 2 °C.

4.3.3.2.

Výška pádu pro různé kategorie tloušťky a hmotnosti oddělených úlomků jsou uvedeny v následující tabulce:

Tloušťka zkušebních kusů

mm

+ 40 °C

– 20 °C

Výška pádu

m (1)

Maximální přípustná hmotnost úlomků

g

Výška pádu

m (1)

Maximální přípustná hmotnost úlomků

g

e ≤ 4,5

4,5 < e ≤ 5,5

5,5 < e ≤ 6,5

e >6,5

9

10

11

12

12

15

20

25

8,5

9

9,5

10

12

15

20

25

4.3.4.   Interpretace výsledků

4.3.4.1.

Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:

koule neprojde zkušebním kusem,

zkušební kus se nerozbije na několik kusů,

jestliže se mezivrstva neroztrhne, nesmí hmotnost úlomků oddělených od strany skla protilehlé bodu nárazu překročit příslušné hodnoty stanovené výše v bodu 4.3.3.2.

4.3.4.2.

Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku koulí o hmotnosti 227 g, jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:

4.3.4.2.1.

výsledek nejméně osmi zkoušek při každé ze zkušebních teplot je uspokojivý, nebo

4.3.4.2.2.

výsledek více než dvou zkoušek při každé ze zkušebních teplot je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

5.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ

5.1.   Zkouška odolnosti proti oděru

5.1.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 4 a zkouška zahrnuje 1 000 cyklů.

5.1.2.   Interpretace výsledků

Bezpečnostní sklo se považuje za uspokojivé, pokud jde o odolnost proti odírání, pokud rozptyl světla způsobený odíráním zkušebního kusu nepřesahuje 2 %.

5.2.   Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 5.

5.3.   Zkouška odolnosti proti záření

5.3.1.   Obecné požadavky

Tato zkouška se provede jen tehdy, pokud ji zkušebna uzná za účelnou s ohledem na informace o mezivrstvě, které má k dispozici.

5.3.2.   Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.3.

5.4.   Zkouška odolnosti proti vlhkosti

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.

6.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

Pro každý typ čelního skla se použijí požadavky na optické vlastnosti stanovené v příloze 3 v bodu 9. To neplatí pro plochá čelní skla, která jsou zahrnuta v již schválené skupině, je-li úhel sklonu menší než 40° od svislice.


(1)  Pro výšku pádu je přípustná odchylka Formula.


PŘÍLOHA 7

TABULE VRSTVENÉHO SKLA JINÉ NEŽ ČELNÍ SKLA

1.   DEFINICE TYPU

Tabule vrstveného skla jiné než čelní skla jsou považovány za tabule skla náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností:

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

obchodní názvy nebo značky;

1.1.2.

kategorie tloušťky tabule zahrnující jmenovitou tloušťkou „e“, u které je přípustná výrobní odchylka ± 0,2 n mm („n“ je počet vrstev v tabuli):

kategorie I

e ≤ 5,5 mm

kategorie II

5,5 mm < e ≤ 6,5 mm

kategorie III

6,5 mm < e

1.1.3.

jmenovitá tloušťka mezivrstvy nebo mezivrstev;

1.1.4.

druh a typ mezivrstvy nebo mezivrstev, např. z PVB nebo jiného plastu;

1.1.5.

speciální úprava, jíž byla případně podrobena jedna nebo několik vrstev skla.

1.2.

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1.

druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo);

1.2.2.

zbarvení (celkové nebo částečné) mezivrstvy nebo mezivrstev (bezbarvá nebo zbarvená);

1.2.3.

zbarvení skla (bezbarvé nebo zbarvené);

1.2.4.

vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění.

2.   OBECNĚ

2.1.

U vrstvených skleněných tabulí jiných než čelních skel se zkoušky provedou s rovnými zkušebními kusy buď vyříznutými ze skutečných skleněných tabulí nebo pro tento účel zvlášť zhotovenými. V obou případech musí zkušební kusy ve všech ohledech přesně odpovídat vyráběným skleněným tabulím, pro které se požaduje schválení typu.

2.2.

Před každou zkouškou musí být zkušební kusy z vrstveného skla uchovávány po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkouší se ihned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly uchovávány.

2.3.

Ustanovení této přílohy se považují za splněná, jestliže zasklení předložené ke schválení má stejné složení jako čelní sklo již schválené podle ustanovení přílohy 6 nebo přílohy 8 nebo přílohy 9.

3.   ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY

3.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

3.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se šest plochých zkušebních kusů o rozměrech (1 100 mm × 500 mm) Formula .

3.3.   Zkušební metoda

3.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 3.1.

3.3.2.

Výška pádu je 1,50 m

Formula

.

3.4.   Interpretace výsledků

3.4.1.

Výsledek této zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:

3.4.1.1.

zkušební kus povolí a praskne, přičemž se vytvoří četné kruhové trhliny se středem přibližně v bodě nárazu;

3.4.1.2.

připouští se natržení mezivrstvy, avšak maketa hlavy nesmí propadnout;

3.4.1.3.

od mezivrstvy se nesmějí oddělit žádné velké úlomky skla.

3.4.2.

Sada zkušebních kusů podrobených zkouškám pro schválení typu se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku makety hlavy, je-li splněna některá z těchto dvou podmínek:

3.4.2.1.

výsledky všech zkoušek jsou uspokojivé, nebo

3.4.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

4.   ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI – ZKOUŠKA KOULÍ O HMOTNOSTI 227 g

4.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

4.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se čtyři ploché čtvercové zkušební kusy o rozměrech (300 × 300 mm)Formula.

4.3.   Zkušební metoda

4.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 2.1.

4.3.2.

Výška pádu (od spodní části koule k hornímu povrchu zkušebního kusu) je uvedena v následující tabulce v závislosti na jmenovité tloušťce:

jmenovitá tloušťka

Výška pádu

e ≤ 5,5 mm

5 m

Formula

5,5 mm < e ≤ 6,5 mm

6 m

6,5 mm < e

7 m

4.4.   Interpretace výsledků

4.4.1.

Výsledek zkoušky se považuje za vyhovující, jsou-li splněny tyto podmínky:

koule neprojde zkušebním kusem,

zkušební kus se nerozbije na několik úlomků,

celková hmotnost malého počtu úlomků, jež se mohou vytvořit na straně protilehlé bodu nárazu, nepřekročí 15 g.

4.4.2.

Sada zkušebních kusů předložených ke zkoušce pro schválení typu se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku mechanické pevnosti, je-li splněna jedna z následujících podmínek:

4.4.2.1.

výsledek všech zkoušek je uspokojivý;

4.4.2.2.

výsledek nejvýše dvou zkoušek je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

5.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ

5.1.   Zkouška odolnosti proti oděru

5.1.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 4 a zkouška zahrnuje 1 000 cyklů.

5.1.2.   Interpretace výsledků

Tabule bezpečnostního skla se považuje za vyhovující, pokud jde o odolnost proti oděru, jestliže rozptyl světla způsobený odíráním zkušebního kusu nepřevyšuje 2 %.

5.2.   Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 5.

5.3.   Zkouška odolnosti proti záření

5.3.1.   Obecné požadavky

Tato zkouška se provede jen tehdy, pokud ji zkušebna uzná za účelnou s ohledem na informace o mezivrstvě, které má k dispozici.

5.3.2.   Počet vzorků nebo zkušebních kusů

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.3.

5.4.   Zkouška odolnosti proti vlhkosti

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.

6.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

Pro normální prostup světla skleněnými tabulemi jinými než čelní skla nebo částmi skleněných tabulí jinými než čelní skla umístěnými v místech podstatných pro řidičův výhled se použije ustanovení přílohy 3 bodu 9.1.


PŘÍLOHA 8

ČELNÍ SKLA Z UPRAVENÉHO VRSTVENÉHO SKLA

1.   DEFINICE TYPU

Čelní skla vyrobená z upraveného vrstveného skla jsou považována za skla náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

obchodní názvy nebo značky;

1.1.2.

tvar a rozměry.

Upravovaná vrstvená čelní skla se pro účely zkoušek fragmentace, mechanických vlastností a odolnosti proti vlivům prostředí považují za součást jedné skupiny;

1.1.3.

počet vrstev skla;

1.1.4.

jmenovitá tloušťka „e“ čelního skla, přičemž se povoluje výrobní tolerance 0,2 n mm nad a pod jmenovitou hodnotu: („n“ je počet vrstev skla v čelním skle);

1.1.5.

speciální úprava, jíž byla případně podrobena jedna nebo několik vrstev skla;

1.1.6.

jmenovitá tloušťka mezivrstvy nebo mezivrstev;

1.1.7.

druh a typ mezivrstvy nebo mezivrstev (např. z PVB nebo jiného plastu).

1.2.

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1.

druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo);

1.2.2.

zbarvení (celkové nebo částečné) mezivrstvy nebo mezivrstev (bezbarvá nebo zbarvená);

1.2.3.

zbarvení skla (bezbarvé nebo zbarvené);

1.2.4.

vložení nebo jiný způsob instalace vodičů;

1.2.5.

vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění.

2.   OBECNĚ

2.1.

U upravených vrstvených čelních skel se zkoušky, s výjimkou zkoušek úplného čelního skla maketou hlavy a zkoušek optických vlastností, provedou se vzorky nebo plochými zkušebními kusy, které jsou zvlášť zhotoveny pro tento účel. Zkušební kusy však musí ve všech ohledech přesně odpovídat sériově vyráběným čelním sklům, pro něž se žádá o schválení.

2.2.

Před každou zkouškou musí zkušební kusy nebo vzorky být uchovávány po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkoušky se provedou ihned po vyjmutí zkušebních kusů nebo vzorků ze schránky, v níž byly uchovávány.

3.   PŘEDEPSANÉ ZKOUŠKY

U čelních skel vyrobených z upraveného vrstveného skla se provedou tyto zkoušky:

3.1.

zkoušky předepsané v příloze 6 pro čelní skla z normálního vrstveného skla,

3.2.

zkouška fragmentace popsaná níže v bodu 4.

4.   ZKOUŠKA FRAGMENTACE

4.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Materiál

Index obtížnosti

Ploché sklo

2

Plavené sklo

1

Tabulové sklo

1

4.2.   Počet zkušebních kusů nebo vzorků

Pro každý bod nárazu se zkouší jeden zkušební kus o rozměrech (1 100 × 500 mm) Formula nebo jeden vzorek.

4.3.   Zkušební metoda

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 1.

4.4.   Bod nebo body nárazu

Na skleněnou tabuli se narazí na každou z vnějších upravených ploch ve středu zkušebního kusu nebo vzorku.

4.5.   Interpretace výsledků

4.5.1.

Výsledek zkoušky fragmentace se považuje za vyhovující pro každý bod nárazu, jestliže celková plocha povrchu úlomků přesahujících v obdélníku podle přílohy 4 bodu 2.3.2 plochu 2 cm2 tvoří nejméně 15 % plochy tohoto obdélníka.

4.5.1.1.

V případě vzorku:

4.5.1.1.1.

U vozidel kategorie M1 musí střed obdélníku ležet uvnitř kružnice s poloměrem 10 cm, se středem na průmětu středu segmentu V1 V2.

4.5.1.1.2.

U vozidel kategorií M a N jiných než M1 musí střed obdélníku ležet uvnitř kružnice s poloměrem 10 cm a středem na průmětu bodu 0.

4.5.1.1.3.

U zemědělských a lesnických traktorů a u stavebních vozidel se poloha oblasti viditelnosti uvede ve zkušebním protokolu.

4.5.1.1.4.

Výška výše uvedeného obdélníku může být snížena na 15 cm u čelních skel, která jsou nižší než 44 cm, nebo jejichž úhel instalace je menší než 15 ° od svislice; procento viditelnosti musí být alespoň 10 % plochy odpovídajícího obdélníku.

4.5.1.2.

V případě zkušebního kusu se střed obdélníku musí nacházet na delší ose kusu ve vzdálenosti 450 mm od jednoho z okrajů.

4.5.2.

Zkušební kus (kusy) nebo vzorek (vzorky) předložené ke schválení se považují za vyhovující, pokud jde o fragmentaci, jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:

4.5.2.1.

výsledek zkoušky v každém bodě nárazu je uspokojivý, nebo

4.5.2.2.

výsledky opakované zkoušky provedené s novou sadou čtyř zkušebních kusů pro každý bod nárazu, pro který byl původní výsledek neuspokojivý, jsou při všech čtyřech nových zkouškách s týmiž body nárazu uspokojivé.


PŘÍLOHA 9

BEZPEČNOSTNÍ SKLENĚNÉ TABULE S PLASTOVÝM POVLAKEM

(na vnitřní straně)

1.   DEFINICE TYPU

Materiály bezpečnostního zasklení podle definice v přílohách 4 až 8, jsou-li potaženy na vnitřní straně vrstvou plastu, musí splňovat nejen požadavky příslušných příloh, ale i tyto požadavky:

2.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI ODĚRU

2.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Povlak z plastu se podrobí zkoušce zahrnující 100 cyklů podle požadavků uvedených v příloze 3 v bodu 4.

2.2.   Interpretace výsledků

Povlak z plastu se pokládá za vyhovující, pokud jde o odolnost proti oděru, jestliže rozptyl světla způsobený odíráním zkušebního kusu nepřekročí 4 %.

3.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLHKOSTI

3.1.

U tvrzeného bezpečnostního zasklívacího materiálu s plastovým povlakem se provede zkouška odolnosti proti vlhkosti.

3.2.

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.

4.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI TEPELNÝM ZMĚNÁM

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 8.

5.   ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.

6.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.2.1.


PŘÍLOHA 10

SKLOPLASTOVÁ ČELNÍ SKLA

1.   DEFINICE TYPU

Skloplastová čelní skla jsou považována za skla náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností:

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

Obchodní názvy nebo značky;

1.1.2.

tvar a rozměry.

Skloplastová čelní skla patří z hlediska zkoušek mechanické pevnosti, odolnosti proti vlivům prostředí, odolnosti proti tepelným změnám a odolnosti proti chemikáliím do jedné skupiny;

1.1.3.

počet vrstev plastu;

1.1.4.

jmenovitá tloušťka „e“ čelního skla, přičemž se připouští výrobní tolerance ± 0,2 mm;

1.1.5.

jmenovitá tloušťka vrstvy skla;

1.1.6.

jmenovitá tloušťka vrstvy (vrstev) plastu použité (použitých) jako mezivrstva (mezivrstvy);

1.1.7.

druh a typ vrstvy (vrstev) plastu použité (použitých) jako mezivrstva (mezivrstvy) (např. PVB nebo jiný materiál) a plastové vrstvy umístěné na vnitřní straně;

1.1.8.

skleněná tabule může podstoupit jakékoliv zvláštní zpracování.

1.2.

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1

druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo);

1.2.2.

zbarvení (celkové nebo částečné) plastové mezivrstvy nebo mezivrstev (bezbarvé nebo zbarvené);

1.2.3.

zbarvení skla (bezbarvé nebo zbarvené);

1.2.4.

vložení nebo jiný způsob instalace vodičů;

1.2.5.

vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění.

2.   OBECNĚ

2.1.

U skloplastových čelních skel se zkoušky, s výjimkou zkoušek s maketou hlavy (podle bodu 3.2) a zkoušek optických vlastností, provedou s plochými zkušebními kusy buď vyříznutými ze skutečných čelních skel nebo pro tento účel zvlášť zhotovenými. V obou případech musí zkušební kusy ve všech ohledech přesně odpovídat sériově vyráběným čelním sklům, pro něž se žádá o schválení.

2.2.

Před každou zkouškou musí být zkušební kusy uchovávány po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkoušky se provedou ihned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly uchovávány.

3.   ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY

3.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

3.2.   Zkouška úplného čelního skla maketou hlavy

3.2.1.   Počet vzorků

Zkouší se čtyři vzorky ze sérií, které mají nejmenší rozvinutou plochu a čtyři vzorky ze sérií, které mají největší rozvinutou plochu, vybrané podle ustanovení přílohy 13.

3.2.2.   Zkušební metoda

3.2.2.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 3.1.

3.2.2.2.

Výška pádu je 1,50 m

Formula

.

3.2.3.   Interpretace výsledků

3.2.3.1.

Výsledek této zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:

3.2.3.1.1.

vrstva skla praskne, přičemž se vytvoří četné kruhové trhliny se středem přibližně v bodu nárazu, přičemž nejbližší trhliny nejsou dále než 80 mm od bodu nárazu;

3.2.3.1.2.

vrstva skla zůstává přilnutá na mezivrstvě z plastu. Připouští se oddělení jednoho či více úlomků od mezivrstvy o šířce nejvýše 4 mm na každé straně trhliny vně kružnice o poloměru 60 mm se středem v bodě nárazu;

3.2.3.1.3.

na straně nárazu se připouští trhlina v mezivrstvě o délce až 35 mm.

3.2.3.2.

Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku maketou hlavy, je-li splněna některá z těchto dvou podmínek:

3.2.3.2.1.

výsledky všech zkoušek jsou uspokojivé, nebo

3.2.3.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

3.3.   Zkouška plochých zkušebních kusů maketou hlavy

3.3.1.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se šest plochých zkušebních kusů o rozměrech (1 100 mm × 500 mm) Formula.

3.3.2.   Zkušební metoda

3.3.2.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 3.1.

3.3.2.2.

Výška pádu je 4 m

Formula

.

3.3.3.   Interpretace výsledků

3.3.3.1.

Výsledek této zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:

3.3.3.1.1.

vrstva skla povolí a praskne, přičemž se vytvoří četné kruhové trhliny se středem zhruba v bodu nárazu;

3.3.3.1.2.

připouštějí se trhliny v mezivrstvě, avšak maketa hlavy nesmí propadnout;

3.3.3.1.3.

od mezivrstvy se neoddělí žádný velký úlomek skla.

3.3.3.2.

Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku maketou hlavy, je-li splněna jedna z následujících podmínek:

3.3.3.2.1.

výsledky všech zkoušek jsou uspokojivé, nebo

3.3.3.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

4.   ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI

4.1.   Indexy obtížnosti, zkušební metoda a interpretace výsledků

Použijí se požadavky přílohy 6 bodu 4.

4.2.   Třetí požadavek uvedený v bodu 4.3.4.1 přílohy 6 se však nepoužije.

5.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ

5.1.   Zkouška odolnosti proti oděru

5.1.1.   Zkouška odolnosti proti oděru na vnější straně

5.1.1.1.

Použijí se požadavky přílohy 6 bodu 5.1.

5.1.2.   Zkouška odolnosti proti oděru na vnitřní straně

5.1.2.1.

Použijí se požadavky přílohy 9 bodu 2.

5.2.   Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 5.

5.3.   Zkouška odolnosti proti záření

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.3.

5.4.   Zkouška odolnosti proti vlhkosti

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.

5.5.   Zkouška odolnosti proti tepelným změnám

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 8.

6.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

Pro každý typ čelního skla se použijí požadavky na optické vlastnosti stanovené v příloze 3 v bodu 9.

7.   ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.

8.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.2.1.


PŘÍLOHA 11

SKLOPLASTOVÉ TABULE JINÉ NEŽ ČELNÍ SKLA

1.   DEFINICE TYPU

Skloplastové tabule jiné než čelní skla jsou považovány za tabule náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností:

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

obchodní názvy nebo značky;

1.1.2.

kategorie tloušťky pro jmenovitou tloušťku „e“, přičemž se připouští výrobní tolerance ± 0,2 mm:

kategorie I

e ≤ 3,5 mm

kategorie II

3,5 mm < e ≤ 4,5 mm

kategorie III

4,5 mm < e

1.1.3.

jmenovitá tloušťka vrstvy (vrstev) plastu použité (použitých) jako mezivrstva (mezivrstvy);

1.1.4.

jmenovitá tloušťka skleněné tabule;

1.1.5.

druh a typ vrstvy (vrstev) plastu použité (použitých) jako mezivrstva (mezivrstvy) (např. PVB nebo jiný materiál) a plastové vrstvy umístěné na vnitřní straně;

1.1.6.

jakákoliv speciální úprava, jíž byla vrstva skla případně podrobena.

1.2.

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1.

druh materiálu (leštěné (ploché) sklo, plavené sklo, tabulové sklo);

1.2.2.

zbarvení (celkové nebo částečné) plastové mezivrstvy nebo mezivrstev (bezbarvé nebo zbarvené);

1.2.3.

zbarvení skla (bezbarvé nebo zbarvené);

1.2.4.

vložení nebo jiný způsob instalace neprůhledného zatemnění.

2.   OBECNĚ

2.1.

V případě skloplastových tabulí jiných než čelní skla se zkouší na plochých zkušebních kusech, které jsou buď vyříznuty z normálních skleněných tabulí nebo jsou k tomuto účelu zvlášť vyrobeny. V obou případech musí zkušební kusy ve všech ohledech přesně odpovídat vyráběným skleněným tabulím, pro které se požaduje schválení typu.

2.2.

Před každou zkouškou musí být zkušební kusy skloplastových tabulí uchovávány po dobu nejméně čtyř hodin za teploty 23 ± 2 °C. Zkoušky se provedou ihned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly uchovávány.

2.3.

Ustanovení této přílohy považují se za splněná, jestliže skleněná tabule předložená ke schválení má stejné složení jako čelní sklo již schválené podle ustanovení přílohy 10.

3.   ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY

3.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

3.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se šest plochých zkušebních kusů o rozměrech (1 100 mm × 500 mm) Formula.

3.3.   Zkušební metoda

3.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 3.1.

3.3.2.

Výška pádu je 1,50 m

Formula

.

3.4.   Interpretace výsledků

3.4.1.

Výsledek této zkoušky se považuje za uspokojivý, jsou-li splněny tyto podmínky:

3.4.1.1.

vrstva skla praskne, přičemž se vytvoří četné trhliny;

3.4.1.2.

připouštějí se trhliny v mezivrstvě, avšak maketa hlavy nesmí zkušebním kusem propadnout;

3.4.1.3.

od mezivrstvy se neoddělí žádný velký úlomek skla.

3.4.2.

Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku maketou hlavy, je-li splněna jedna z následujících podmínek:

3.4.2.1.

výsledky všech zkoušek jsou uspokojivé, nebo

3.4.2.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

4.   ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI – ZKOUŠKA KOULÍ O HMOTNOSTI 227 g

4.1.

Použijí se ustanovení přílohy 7 bodu 4, s výjimkou tabulky v bodě 4.3.2, která se nahradí touto tabulkou:

Jmenovitá tloušťka

Výška pádu

e ≤ 3,5 mm

5 m

Formula

3,5 mm < e ≤ 4,5 mm

6 m

e > 4,5 mm

7 m

4.2.

Ustanovení přílohy 7 bodu 4.4.1.2 se však nepoužije.

5.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ

5.1   Zkouška odolnosti proti oděru

5.1.1.   Zkouška odolnosti proti oděru na vnější straně

Použijí se požadavky přílohy 7 bodu 5.1.

5.1.2.   Zkouška odolnosti proti oděru na vnitřní straně

Použijí se požadavky přílohy 9 bodu 2.1.

5.2.   Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 5.

5.3.   Zkouška odolnosti proti záření

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.3.

5.4.   Zkouška odolnosti proti vlhkosti

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.

5.5.   Zkouška odolnosti proti tepelným změnám

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 8.

6.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

Pro normální prostup světla skleněnými tabulemi nebo částmi skleněných tabulí jinými než čelní skla umístěnými v místech podstatných pro řidičův výhled se použije ustanovení přílohy 3 bodu 9.1.

7.   ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.

8.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.


PŘÍLOHA 12

CELKY S DVOJITÝM ZASKLENÍM

1.   DEFINICE TYPU

Celky s dvojitým zasklením jsou považovány za celky náležející k různým typům, jestliže se liší alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností:

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

obchodní názvy nebo značky;

1.1.2.

složení celku s dvojitým zasklením (symetrické, asymetrické);

1.1.3.

typ každé skleněné tabule, která je složkou celku, podle definice v bodu 1 přílohy 5, 7 nebo 11 tohoto předpisu;

1.1.4.

jmenovitá šířka mezery mezi dvěma skleněnými tabulemi;

1.1.5.

typ těsnění.

1.2.

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1.

vedlejší vlastnosti každé skleněné tabule, která je složkou celku, podle definice v bodu 1.2 přílohy 5, 7 nebo 11 tohoto předpisu.

2.   OBECNĚ

2.1.

Každá skleněná tabule, která je složkou celku s dvojitým zasklením, musí být buď schválena jako typ konstrukční části, nebo musí být podrobena požadavkům uvedeným v příslušných přílohách tohoto předpisu (přílohy 5, 7 nebo 11).

2.2.

Zkoušky celků s dvojitým zasklením s jmenovitou šířkou mezery „e“ se považují za použitelné pro všechny celky s dvojitým zasklením s týmiž vlastnostmi a jmenovitou šířkou mezery e ± 3 mm. Žadatelé o schválení mohou však předložit ke schválení typu konstrukční části vzorek s nejmenší mezerou a vzorek s největší mezerou.

2.3.

V případě celků s dvojitým zasklením, které obsahují alespoň jednu vrstvenou skleněnou tabuli nebo jednu skloplastovou tabuli, se zkušební kusy uchovávají po dobu nejméně 4 hodiny před zkouškou za teploty 23 °C ± 2 °C. Zkoušky se provedou ihned po vyjmutí zkušebních kusů ze schránky, v níž byly uchovávány.

3.   ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY

3.1.   Index obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

3.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se šest zkušebních kusů o rozměrech (1 100 mm × 500 mm) Formulapro každou kategorii tloušťky skleněné tabule, která je složkou celku, a pro každou šířku mezery podle definice v bodě 1.1.4.

3.3.   Zkušební metoda

3.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 3.1.

3.3.2.

Výška pádu je 1,50 m

Formula

.

3.3.3.

U asymetrického celku s dvojitým zasklením se provedou tři zkoušky na jedné straně a tři zkoušky na druhé straně.

3.4.   Interpretace výsledků

3.4.1.

Dvojité zasklení sestávající ze dvou tabulí rovnoměrně tvrzeného skla:

výsledek zkoušky maketou hlavy se považuje za uspokojivý, jestliže obě složky prasknou.

3.4.2.

Dvojité zasklení sestávající se z vrstvených skleněných tabulí a/nebo skloplastových tabulí jiných než čelní skla:

Výsledek zkoušky se považuje za vyhovující, jsou-li splněny tyto podmínky:

3.4.2.1.

obě složky zkušebního kusu povolí a prasknou, přičemž se vytvoří četné kruhové trhliny se středem přibližně v bodu nárazu;

3.4.2.2.

připouštějí se trhliny v mezivrstvě (mezivrstvách), avšak maketa hlavy nesmí zkušebním kusem propadnout;

3.4.2.3.

žádný velký úlomek skla se neoddělí od mezivrstvy.

3.4.3.

Dvojité zasklení sestávající z tabule rovnoměrně tvrzeného skla a vrstvené skleněné tabule nebo skloplastové tabule jiné než čelní sklo:

3.4.3.1.

tvrzená skleněná tabule praskne;

3.4.3.2.

tabule vrstveného skla nebo skloplastová tabule povolí a praskne, přičemž se tvoří četné kruhové trhliny se středem přibližně v bodu nárazu;

3.4.3.3.

připouštějí se trhliny v mezivrstvě (mezivrstvách), avšak maketa hlavy nesmí zkušebním kusem propadnout;

3.4.3.4.

žádný velký úlomek skla se neoddělí od mezivrstvy.

3.4.4.

Sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o chování při nárazu maketou hlavy, je-li splněna některá z těchto dvou podmínek:

3.4.4.1.

výsledky všech zkoušek jsou uspokojivé;

3.4.4.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

4.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

Pro normální prostup světla celky s dvojitým zasklením nebo částmi celků s dvojitým zasklením umístěnými v místech podstatných pro řidičův výhled se použije ustanovení přílohy 3 bodu 9.1.


PŘÍLOHA 13

ZAŘAZOVÁNÍ ČELNÍCH SKEL DO SKUPIN KE ZKOUŠKÁM PRO SCHVÁLENÍ TYPU

1.   ZOHLEDŇUJÍ SE TYTO PARAMETRY ČELNÍCH SKEL:

1.1.

Rozvinutá plocha

1.2.

Výška segmentu

1.3.

Zakřivení

2.   SKUPINA JE TVOŘENA TŘÍDOU TLOUŠŤKY

3.   KLASIFIKUJE SE VZESTUPNĚ PODLE VELIKOSTI ROZVINUTÉ PLOCHY

Zvolí se pět největších a pět nejmenších rozvinutých ploch a přidělí se jim tato čísla:

1 pro největší

2 pro nejblíže větší než 1

3 pro nejblíže větší než 2

4 pro nejblíže větší než 3

5 pro nejblíže větší než 4

1 pro nejmenší

2 pro nejblíže menší než 1

3 pro nejblíže menší než 2

4 pro nejblíže menší než 3

5 pro nejblíže menší než 4

4.   V OBOU SÉRIÍCH PODLE BODU 3 VÝŠE SE VYZNAČÍ VÝŠKY SEGMENTU TAKTO:

1 pro největší výšku segmentu,

2 pro nejbližší větší,

3 pro nejbližší větší,

atd.

5.   V OBOU SÉRIÍCH PODLE BODU 3 VÝŠE SE VYZNAČÍ ZAKŘIVENÍ TAKTO:

1 pro nejmenší zakřivení,

2 pro nejbližší menší,

3 pro nejbližší menší,

atd.

6.   ČÍSLA PŘIDĚLENÁ KAŽDÉMU ČELNÍMU SKLU V OBOU SÉRIÍCH PODLE BODU 3 VÝŠE SE SEČTOU

6.1.

Čelní sklo ze série skel s pěti největšími plochami, které má nejmenší součet, a čelní sklo ze série skel s pěti nejmenšími plochami, které má nejmenší součet, se podrobí kompletním zkouškám podle definice v jedné z příloh 4, 6, 8, 9 a 10.

6.2.

Jiná čelní skla týchž sérií se podrobí zkouškám optických vlastností popsaným v příloze 3 v bodu 9.

7.   Lze rovněž zkoušet několik čelních skel s tvarem nebo poloměrem zakřivení výrazně odlišným od extrémních hodnot vybraných skupin, jestliže technická zkušebna usoudí, že by tyto parametry mohly mít znatelně nepříznivé účinky.

8.   Vymezení skupiny se určí podle rozvinuté plochy čelního skla. Jestliže má čelní sklo předložené k schválení typu rozvinutou plochu o velikosti mimo schválené rozmezí nebo má výrazně větší výšku segmentu nebo výrazně menší zakřivení, je považováno za nový typ a musí se podrobit dalším zkouškám, jestliže technická zkušebna usoudí, že takové zkoušky jsou technicky nutné s ohledem na informace o výrobku a použitém materiálu, které má již k dispozici.

9.   Pokud by držitel schválení typu později vyráběl jiný typ čelního skla v již schválené třídě tloušťky:

9.1.

je nutno ověřit, zda tento model může být zahrnut mezi pět nejmenších nebo pět největších vybraných pro schválení dotyčné skupiny;

9.2.

je nutno znovu přiřadit hodnotu čísla postupem podle bodu 3, 4 a 5;

9.3.

je-li součet čísel přiřazených čelnímu sklu nově zahrnutému mezi pět největších nebo pět nejmenších čelních skel;

9.3.1.

zjištěn jako nejmenší, provedou se tyto zkoušky:

9.3.1.1.

u tvrzených čelních skel:

9.3.1.1.1.

fragmentace;

9.3.1.1.2.

zkouška maketou hlavy;

9.3.1.1.3.

optické zkreslení;

9.3.1.1.4.

oddělení sekundárního obrazu;

9.3.1.1.5.

prostup světla;

9.3.1.2.

u normálních vrstvených čelních skel a skloplastových čelních skel:

9.3.1.2.1.

zkouška maketou hlavy;

9.3.1.2.2.

optické zkreslení;

9.3.1.2.3.

oddělení sekundárního obrazu;

9.3.1.2.4.

prostup světla;

9.3.1.3.

U upravených vrstvených čelních skel zkoušky předepsané v bodech 9.3.1.1.1, 9.3.1.1.2 a 9.3.1.2.

9.3.1.4.

U čelních skel s plastovým povlakem zkoušky předepsané v bodu 9.3.1.1 nebo 9.3.1.2.

9.3.2.

pokud tomu tak není, ověří se pouze optické vlastnosti způsobem popsaným v příloze 3 v bodu 9.


PŘÍLOHA 14

TUHÉ PLASTOVÉ ZASKLENÍ JINÉ NEŽ ČELNÍ SKLA

1.   DEFINICE TYPU

Tuhá plastová zasklení se považují za náležející k různým typům, liší-li se alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

obchodní názvy nebo značky;

1.1.2.

chemické označení materiálu;

1.1.3.

klasifikace materiálu výrobcem;

1.1.4.

výrobní postup;

1.1.5.

tvar a rozměry;

1.1.6.

jmenovitá tloušťka. Tolerance tloušťky pro plastové výrobky vyráběné protlačováním je ± 10 % jmenovité tloušťky. Pro plastové výrobky vyrobené jinou technologií (např. lité akrylátové tabule) je přípustná tolerance tloušťky dána rovnicí: tolerance tloušťky (mm) = ± (0,4 + 0,1 e), kde e je tloušťka tabule v mm. Referenční normou je ISO 7823/1;

1.1.7.

zabarvení plastového výrobku;

1.1.8.

druh a typ povrchového povlaku.

1.2.

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1.

Přítomnost nebo nepřítomnost elektrických vodičů nebo topných těles.

2.   OBECNĚ

2.1.

Zkoušky tuhých plastových tabulí se provádějí buď na plochých zkušebních kusech, které přesně odpovídají konečnému výrobku, nebo na dokončených součástech. Veškerá optická měření se musí provádět na skutečných součástech.

2.2.

Před zkouškou je nutno zkušební kusy zbavit ochranných obalů a pečlivě vyčistit.

2.2.1.

Je nutno je uchovávat po dobu 48 hodin při teplotě 23 ° ± 2 °C a relativní vlhkosti 50 % ± 5 %.

2.3.

Aby bylo možno popsat způsob destrukce při dynamickém namáhání, vytvoří se v závislosti na použití plastů jednotlivé třídy. Tyto třídy se vztahují k pravděpodobnému kontaktu lidské hlavy s plastovým zasklením a obsahují různé požadavky týkající se zkoušky maketou hlavy.

3.   ZKOUŠKA PRUŽNOSTI

3.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

3.2.   Počet zkušebních kusů

Zkoušce se podrobí jeden plochý zkušební kus o rozměrech 300 mm × 25 mm.

3.3.   Zkušební metoda

3.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 12.

3.4.   Interpretace výsledků

Aby byl zkušební kus nebo vzorek považován za tuhý plast, musí mít po 60 sekundách svislý průhyb menší nebo roven 50 mm.

4.   ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY

4.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

4.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se šest plochých zkušebních kusů (o rozměrech 1 170 × 570 +0/–2 mm) nebo šest úplných součástí.

4.3.   Zkušební metoda

4.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 3.2.

4.3.2.

Pro tabule jako přepážky nebo oddělovací okna s pravděpodobností nárazu hlavy (klasifikace VIII/A) je výška pádu 3 m. Je třeba změřit i hodnotu HIC.

4.3.3.

Pro tabule jako boční okna, zadní okna a střešní okna s menší pravděpodobností nárazu hlavy (klasifikace VIII/B) je výška pádu 1,5 m. Je třeba změřit i hodnotu HIC.

4.3.4.

U tabulí, u kterých není možnost dotyku, jakož i u malých oken ve vozidle a všech oken v přívěsech (klasifikace VIII/C) se neprovádí zkouška maketou hlavy. Za malé okno se považuje takové, do kterého není možné vepsat kružnici o průměru 150 mm.

4.4.   Interpretace výsledků

Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, pokud jsou splněny tyto podmínky:

4.4.1.

zkušební kus nebo vzorek se neprorazí ani neroztříští na velké, úplně oddělené kusy;

4.4.2.

hodnota HIC je menší než 1 000;

4.4.3.

sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku maketou hlavy, je-li splněna jedna z následujících podmínek:

4.4.3.1.

výsledky všech zkoušek jsou uspokojivé, nebo

4.4.3.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

5.   ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI KOULÍ O HMOTNOSTI 227 g

5.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností:

1)

bez vodičů nebo topných těles;

2)

s vodiči nebo topnými tělesy.

5.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se deset plochých čtvercových kusů o straně 300 +10/–0 mm nebo deset v podstatě plochých dokončených součástí.

5.3.   Zkušební metoda

5.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 bodu 2.1.

5.3.2.

Výška pádu pro různé hodnoty tloušťky je uvedena v následující tabulce:

Tloušťka tabule (mm)

Výška pádu (m)

< 3

2

4

3

5

4

> 6

5

Pro tloušťky zkušebních kusů od 3 mm do 6 mm se výška pádu musí interpolovat.

5.4.   Interpretace výsledků

5.4.1.

Výsledek zkoušky koulí se pokládá za uspokojivý, pokud jsou splněny následující podmínky:

koule nepronikne zkušebním kusem,

zkušební kus se nerozbije na samostatné kusy.

Trhliny a praskliny tabule způsobené nárazem jsou však přípustné.

5.4.2.

Sada zkušebních kusů předložená ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku koulí o hmotnosti 227 g, jestliže je splněna jedna z následujících podmínek:

5.4.2.1.

výsledky osmi nebo více jednotlivých zkoušek, jsou při dané výšce pádu uspokojivé;

5.4.2.2.

výsledky tří nebo více zkoušek jsou neuspokojivé, avšak výsledky další série zkoušek provedené s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

5.5.   Zkouška koulí o hmotnosti 227 g při teplotě –18 °C ± 2 °C

5.5.1.

S cílem minimalizovat teplotní změny zkušebního kusu se zkouška provede do 30 sekund od vyjmutí zkušebního kusu z klimatizační komory.

5.5.2.

Použije se zkušební metoda popsaná v bodě 5.3 této přílohy, avšak zkušební teplota musí být –18 °C ± 2 °C.

5.5.3.

Interpretace výsledků je stejná jako v bodě 5.4 této přílohy.

6.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ

6.1.   Zkouška odolnosti proti oděru

6.1.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 4; zkouška, při níž se měří oděr povrchu výrobku, zahrnuje 1 000, 500 nebo 100 cyklů.

6.1.2.   Pro každý typ povrchu se zkouší tři ploché zkušební kusy čtvercového tvaru o straně 100 mm.

6.1.3.   Interpretace výsledků

6.1.3.1.

U zasklení třídy L se výsledky zkoušky odolnosti proti oděru považují za uspokojivé, pokud celkový rozptyl světla po zkoušce odolnosti proti oděru nepřesáhne 2 % po 1 000 cyklech na vnějším povrchu zkušebního vzorku a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního vzorku.

6.1.3.2.

U zasklení třídy M se výsledky zkoušky odolnosti proti oděru považují za uspokojivé, pokud celkový rozptyl světla po zkoušce odolnosti proti oděru nepřesáhne 10 % po 500 cyklech na vnějším povrchu zkušebního vzorku a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního vzorku.

6.1.3.3.

Pro střešní okna se zkouška odolnosti proti oděru nepožaduje.

6.1.4.   Sada vzorků předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:

všechny vzorky splňují požadavky nebo

jeden vzorek je nesplňuje, avšak výsledky opakovaných zkoušek s novou sadou vzorků jsou uspokojivé.

6.2.   Zkouška odolnosti proti simulovanému stárnutí

6.2.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.4. Celková expozice ultrafialovým záření xenonovou lampou s dlouhým obloukem musí být 500 MJ/m2. Během ozařování je zkušební kus sprchován vodou v nepřetržitých cyklech. Při 120minutovém cyklu je zkušební kus vystaven světlu po dobu 102 minut bez vodní sprchy a po dobu 18 minut s vodní sprchou.

6.2.1.1.

Přípustné jsou i jiné metody s rovnocennými výsledky.

6.2.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se tři ploché zkušební kusy o rozměrech 130 × 40 mm, které jsou vyříznuté z ploché tabule vzorku.

6.2.3.   Interpretace výsledků

6.2.3.1.

Výsledek zkoušky odolnosti proti simulovanému stárnutí se považuje za uspokojivý, pokud:

6.2.3.1.1.

prostup světla měřený podle přílohy 3 bodu 9.1 neklesne pod 95 % hodnoty před stárnutím. Kromě toho pro okna požadovaná pro výhled řidiče nesmí hodnota klesnout pod 70 %;

6.2.3.1.2.

během stárnutí se neobjeví žádné bubliny nebo jiné viditelné poruchy, barevné skvrny, mléčné zakalení nebo trhliny.

6.2.4.   Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení se z hlediska odolnosti proti simulovanému stárnutí považují za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

6.2.4.1.

výsledky zkoušek všech zkušebních kusů jsou uspokojivé;

6.2.4.2.

výsledek zkoušky jednoho zkušebního kusu není uspokojivý, avšak výsledky další série zkoušek provedené s novou sadou zkušebních kusů nebo vzorků jsou uspokojivé.

6.3.   Zkouška křížovým řezem

6.3.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Požadavky přílohy 3 bodu 13 se použijí pouze pro potažené tuhé výrobky.

6.3.2.   Zkouška křížovým řezem se provede na jednom ze zkušebních kusů z bodu 6.2.

6.3.3.   Interpretace výsledků

6.3.3.1.

Výsledek zkoušky křížovým řezem se pokládá za uspokojivý, pokud:

6.3.3.1.1.

je splněna hodnota křížového řezu Gt1.

6.3.3.2.

Zkušební kus se z hlediska schválení považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

6.3.3.2.1.

výsledky zkoušky jsou uspokojivé;

6.3.3.2.2.

výsledek zkoušky není uspokojivý, avšak výsledek další zkoušky provedené s jiným zkušebním kusem, zbylým ze zkoušek podle bodu 6.2, je uspokojivý.

6.4.   Zkouška odolnosti proti vlhkosti

6.4.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.

6.4.2.   Zkoušce se podrobí deset zkušebních kusů čtvercového tvaru o straně 300 mm.

6.4.3.   Interpretace výsledků

6.4.3.1.

Výsledek zkoušky odolnosti proti vlhkosti se považuje uspokojivý, pokud:

6.4.3.1.1.

se na žádném vzorku nevyskytují viditelné poruchy jako bubliny nebo mléčné zakalení

6.4.3.1.2

a pokud prostup světla měřený podle přílohy 3 bodu 9.1 neklesne pod 95 % hodnoty před zkouškou a dále neklesne pod 70 % pro jakékoli okno požadované pro výhled řidiče.

6.4.4.   Po zkoušce se zkušební kusy uchovávají nejméně 48 hodin při teplotě 23 °C ± 2 °C a relativní vlhkosti 50 % ± 5 % a následně se podrobí zkoušce koulí o hmotnosti 227 g popsané v bodě 5 této přílohy.

7.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

Požadavky přílohy 3 bodu 9.1 se použijí pro výrobky, které jsou nutné pro výhled řidiče.

7.1.   Interpretace výsledků

Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

7.1.1.

výsledky všech vzorků jsou uspokojivé;

7.1.2.

výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé.

8.   ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI

8.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.

8.2.   Interpretace výsledků

Výsledek zkoušky ohnivzdornosti se považuje uspokojivý, pokud je rychlost hoření menší než 110 mm/min.

8.2.1.

Pro účely schválení se sada vzorků považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

8.2.1.1.

výsledky všech vzorků jsou uspokojivé;

8.2.1.2.

výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé.

9.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM

9.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.

9.2.   Interpretace výsledků

Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

9.2.1.

výsledky všech vzorků jsou uspokojivé;

9.2.2.

výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé.


PŘÍLOHA 15

PRUŽNÉ PLASTOVÉ ZASKLENÍ JINÉ NEŽ ČELNÍ SKLA

1.   DEFINICE TYPU

Pružná plastová zasklení se považují za náležející k různým typům, liší-li se alespoň v jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

obchodní názvy nebo značka;

1.1.2.

chemické označení materiálu;

1.1.3.

klasifikace materiálu výrobcem;

1.1.4.

výrobní postup;

1.1.5.

jmenovitá tloušťka (e), přičemž se povoluje tato výrobní tolerance: ± (0,1 mm + 0,1 e); d > 0,1 mm.

1.1.6.

zabarvení plastového výrobku;

1.1.7.

druh a typ povrchové vrstvy / povrchových vrstev.

1.2.

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1.

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

2.   OBECNĚ

2.1.

V případě pružných plastových tabulí se zkoušky provádějí na plochých zkušebních kusech, které jsou buď vyříznuty z konečných výrobků nebo jsou pro tento účel zvlášť vyrobeny. V obou případech musí zkušební kus po všech stránkách přesně odpovídat vyráběným tabulím, pro které se žádá o schválení.

2.2.

Před zkouškou je nutno zkušební kusy zbavit ochranných obalů a pečlivě vyčistit.

2.2.1.

Je nutno je uchovávat po dobu 48 hodin při teplotě 23° ± 2 °C a relativní vlhkosti 50 % ± 5 %

3.   ZKOUŠKA PRUŽNOSTI A ODOLNOSTI V PŘEHÝBÁNÍ

3.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

3.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se jeden plochý zkušební kus o rozměrech 300 mm × 25 mm.

3.3.   Zkušební metoda

3.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 12.

3.4.   Interpretace výsledků

Aby byl zkušební kus nebo vzorek považován za pružný, musí být jeho svislý průhyb po 60 sekundách větší než 50 mm.

Po 10 sekundách nesmí materiál přehýbaný o 180° vykazovat žádné praskliny nebo poškození v bodě přehybu.

4.   ZKOUŠKY MECHANICKÉ PEVNOSTI

4.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

4.2.   Zkouška koulí o hmotnosti 227 g při teplotě 20 °C ± 5 °C

4.2.1.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se deset plochých čtvercových kusů o straně 300 + 10/– 0 mm.

4.2.2.   Zkušební metoda

4.2.2.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 bodu 2.1.

4.2.2.2.

Pro všechny tloušťky je výška pádu 2 m.

4.2.3.   Interpretace výsledků

4.2.3.1.

Výsledek zkoušky koulí se považuje uspokojivý, pokud koule nepronikne zkušebním kusem.

4.2.3.2.

Sada zkušebních kusů předložená ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku koulí o hmotnosti 227 g, jestliže je splněna některá z následujících podmínek:

4.2.3.2.1.

výsledek osmi nebo více zkoušek z dané výšky pádu je uspokojivý;

4.2.3.2.2.

výsledky více než dvou zkoušek provedené z minimální výšky pádu jsou neuspokojivé, avšak výsledky další série zkoušek provedené s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

4.3.   Zkouška koulí o hmotnosti 227 g při teplotě – 18 °C ± 2 °C

4.3.1.

S cílem minimalizovat teplotní změny zkušebního kusu se zkouška provede do 30 sekund od vyjmutí zkušebního kusu z klimatizační komory.

4.3.2.

Použije se zkušební metoda popsaná v bodě 4.2.2 této přílohy, avšak zkušební teplota musí být – 18 °C ± 2 °C.

4.3.3.

Interpretace výsledků jako v bodě 4.2.3 této přílohy.

5.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ

5.1.   Zkouška odolnosti proti simulovanému stárnutí

5.1.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.4. Celková expozice ultrafialovým záření xenonovou lampou s dlouhým obloukem musí být 500 MJ/m2. Během ozařování je zkušební kus sprchován vodou v nepřetržitých cyklech. Při 120minutovém cyklu je zkušební kus vystaven světlu po dobu 102 minut bez vodní sprchy a po dobu 18 minut s vodní sprchou.

5.1.1.1.

Přípustné jsou i jiné metody s rovnocennými výsledky.

5.1.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se tři ploché zkušební kusy o rozměrech 130 × 40 mm, které jsou vyříznuté z ploché tabule vzorku.

5.1.3.   Interpretace výsledků

Výsledek zkoušky odolnosti proti simulovanému stárnutí se považuje za uspokojivý, pokud:

5.1.3.1.

prostup světla měřený podle přílohy 3 bodu 9.1 neklesne pod 95 % hodnoty před stárnutím. Kromě toho pro okna požadovaná pro výhled řidiče nesmí hodnota klesnout pod 70 %.

5.1.3.2.

během stárnutí se neobjeví žádné bubliny nebo jiné viditelné poruchy, barevné skvrny, mléčné zakalení nebo popraskání.

5.1.4.   Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení se z hlediska odolnosti proti simulovanému stárnutí považují za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:

5.1.4.1.

výsledky zkoušek všech zkušebních kusů jsou uspokojivé;

5.1.4.2.

výsledek zkoušky jednoho zkušebního kusu není uspokojivý, avšak výsledky další série zkoušek provedené s novou sadou zkušebních kusů nebo vzorků jsou uspokojivé.

6.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

Požadavky přílohy 3 bodu 9.1 se použijí pro výrobky, které jsou nutné pro výhled řidiče.

6.1.   Interpretace výsledků

Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:

6.1.1.

výsledky všech vzorků jsou uspokojivé;

6.1.2.

výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé.

7.   ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI

7.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.

7.2.   Interpretace výsledků

Výsledek zkoušky ohnivzdornosti se považuje uspokojivý, pokud je rychlost hoření menší než 110 mm/min.

7.2.1.

Pro účely schválení se sada vzorků považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

7.2.1.1.

výsledky všech vzorků jsou uspokojivé;

7.2.1.2.

výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé.

8.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM

8.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.2.1.

8.2.   Interpretace výsledků

Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

8.2.1.

výsledky všech vzorků jsou uspokojivé;

8.2.2.

výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé.


PŘÍLOHA 16

TUHÉ PLASTOVÉ CELKY S DVOJITÝM ZASKLENÍM

1.   DEFINICE TYPU

Celky s dvojitým zasklením se považují za rozdílné typy, pokud se liší v nejméně jedné z následujících hlavních nebo vedlejších vlastností.

1.1.

Hlavní vlastnosti jsou:

1.1.1.

obchodní názvy nebo značky;

1.1.2.

chemické označení jednotlivých tabulí;

1.1.3.

klasifikace tabulí výrobcem;

1.1.4.

tloušťka jednotlivých tabulí;

1.1.5.

postup výroby oken;

1.1.6.

šířka vzduchové mezery mezi jednotlivými plastovými tabulemi;

1.1.7.

zbarvení plastových tabulí;

1.1.8.

Druh a typ povlaku.

1.2.

Vedlejší vlastnosti jsou:

1.2.1.

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

2.   OBECNĚ

2.1.

Zkoušky tuhých plastových celků s dvojitým zasklením se provádějí buď na plochých zkušebních kusech nebo na dokončených dílech, přičemž tato volba závisí na požadavcích na zkoušku.

2.2.

Před zkouškou se musí zkušební kusy zbavit ochranných obalů a pečlivě vyčistit. Je nutno je uchovávat po dobu 24 hodin při teplotě 23 °C± 2 °C a relativní vlhkosti 50 % ± 5 %.

2.3.

Tolerance jmenovité tloušťky pro plastové výrobky vyráběné protlačováním je ±10 % jmenovité tloušťky. U plastových výrobků vyrobených jinou technologií (např. lité akrylátové tabule) je přípustná tolerance tloušťky dána rovnicí:

 

tolerance tloušťky (mm) = ±(0,4 + 0,1 e)

 

kde e je jmenovitá tloušťka tabule v mm.

Referenční normou je ISO 7823/1.

Poznámka: není-li v důsledku výrobní technologie tloušťka konstantní, provede se měření tloušťky v geometrickém středu celku.

2.4.

Zkoušku provedenou s tuhým plastovým celkem s dvojitým zasklením, kde se jmenovitá šířka mezery e měřila v geometrickém středu, lze použít pro všechny tuhé plastové celky s dvojitým zasklením mající stejné vlastnosti a jmenovitou šířku mezery e ± 5 mm.

Žadatel o schválení může případně předložit vzorek s největší a nejmenší jmenovitou mezerou.

3.   ZKOUŠKA PRUŽNOSTI

3.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

3.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se jeden zkušební kus pro každou jednotlivou tabuli okna o rozměrech 300 mm × 25 mm.

3.3.   Zkušební metoda

3.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 12.

3.4.   Interpretace výsledků

Svislý průhyb obou jednotlivých tabulí musí být po 60 sekundách menší než 50 mm.

4.   ZKOUŠKA MAKETOU HLAVY

4.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

4.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se šest vzorových oken o rozměrech 1 170 × 570 mm (+0/–2 mm v obou směrech). Vzorky musí být možno upnout za okraje.

4.3.   Zkušební metoda

4.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 3.2. Náraz se povede na vnitřní stranu okna.

4.3.2.

Pro tabule jako přepážky a oddělující okna, u kterých je velká pravděpodobnost nárazu, je výška pádu 3 m.

Je nutno také změřit hodnotu HIC.

4.3.3.

Pro tabule jako boční okna, zadní a střešní okna, u kterých je snížená možnost nárazu, je výška pádu 1,5 m.

Je nutno také změřit hodnotu HIC.

4.3.4.

Zkouška maketou hlavy se neprovádí u tabulí, u kterých není možnost kontaktu, jako jsou okna obytných přívěsů a malá okna. Za malé okno se považuje takové, do kterého není možné vepsat kružnici o průměru 150 mm.

4.4.   Interpretace výsledků

Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, pokud jsou splněny tyto podmínky:

4.4.1.

zkušební kus nebo vzorek se neprorazí ani neroztříští na velké, úplně oddělené kusy;

4.4.2.

hodnota HIC je menší než 1 000;

4.4.3.

sada zkušebních kusů předložených ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku maketou hlavy, je-li splněna některá z následujících podmínek:

4.4.3.1.

výsledky všech zkoušek jsou uspokojivé, nebo

4.4.3.2.

výsledek jedné zkoušky je neuspokojivý, avšak výsledky další řady zkoušek provedených s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

5.   ZKOUŠKA MECHANICKÉ PEVNOSTI KOULÍ O HMOTNOSTI 227 g

5.1.   Indexy obtížnosti vedlejších vlastností:

Žádné vedlejší vlastnosti se neuvažují.

5.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se deset plochých zkušebních kusů vnějších součástí nebo deset dokončených dílů o rozměrech 300 × 300 mm +10/–0 mm.

5.3.   Zkušební metoda

5.3.1.

Použije se metoda popsaná v příloze 3 v bodu 2.1.

Náraz se povede na vnější stranu zkoušeného okna.

5.3.2.

Výška pádu pro různé hodnoty tloušťky vnější součásti okna je uvedena v následující tabulce:

Tloušťka vnější tabule (mm)

Výška pádu (m)

< 3

2

4

3

5

4

> 6

5

Pro tloušťky zkušebních kusů od 3 mm do 6 mm se výška pádu musí interpolovat.

5.4.   Interpretace výsledků

5.4.1.

Výsledek zkoušky koulí se pokládá za uspokojivý, pokud jsou splněny následující podmínky:

koule nepronikne zkušebním kusem,

zkušební kus se nerozbije na samostatné kusy.

5.4.2.

Sada zkušebních kusů předložená ke schválení se považuje za vyhovující, pokud jde o zkoušku koulí o hmotnosti 227 g, jestliže je splněna některá z následujících podmínek:

5.4.2.1.

výsledky osmi nebo více jednotlivých zkoušek jsou při dané výšce pádu uspokojivé;

5.4.2.2.

výsledky třech nebo více zkoušek jsou neuspokojivé, avšak výsledky další série zkoušek provedené s novou sadou zkušebních kusů jsou uspokojivé.

5.5.   Zkouška koulí o hmotnosti 227 g při teplotě –18 °C ± 2 °C

5.5.1.

S cílem minimalizovat teplotní změny zkušebního kusu se zkouška provede do 30 sekund od vyjmutí zkušebního kusu z klimatizační komory.

5.5.2.

Použije se zkušební metoda popsaná v bodě 5.3 této přílohy, avšak zkušební teplota musí být –18 °C ± 2 °C.

5.5.3.

Interpretace výsledků je stejná jako v bodě 5.4 této přílohy.

6.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI VLIVŮM PROSTŘEDÍ

6.1.   Zkouška odolnosti proti oděru

6.1.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 4; zkouška, při níž se měří oděr povrchu výrobku, zahrnuje 1 000, 500 nebo 100 cyklů.

6.1.2.   Pro každý typ povrchu se zkouší tři ploché čtvercové zkušební kusy o straně 100 mm.

6.1.3.   Interpretace výsledků

6.1.3.1.

U zasklení třídy L se výsledky zkoušky odolnosti proti oděru považují za uspokojivé, pokud celkový rozptyl světla po zkoušce nepřesáhne 2 % po 1 000 cyklech na vnějším povrchu zkušebního vzorku a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního vzorku.

6.1.3.2.

U zasklení třídy M se výsledky zkoušky odolnosti proti oděru považují za uspokojivé, pokud celkový rozptyl světla po zkoušce nepřesáhne 10 % po 500 cyklech na vnějším povrchu zkušebního vzorku a 4 % po 100 cyklech na vnitřním povrchu zkušebního vzorku.

6.1.3.3.

Pro střešní okna se zkouška odolnosti proti oděru nepožaduje.

6.1.4.   Sada vzorků ke schválení se považuje za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:

všechny vzorky splňují požadavky nebo

jeden vzorek je nesplňuje, avšak výsledky opakovaných zkoušek s novou sadou vzorků jsou uspokojivé.

6.2.   Zkouška odolnosti proti simulovanému stárnutí

6.2.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 6.4. Celková expozice ultrafialovým záření xenonovou lampou s dlouhým obloukem musí být 500 MJ/m2. Během ozařování je zkušební kus sprchován vodou v nepřetržitých cyklech. Při 120minutovém cyklu je zkušební kus vystaven světlu po dobu 102 minut bez vodní sprchy a po dobu 18 minut s vodní sprchou.

6.2.1.1.

Přípustné jsou i jiné metody s rovnocennými výsledky.

6.2.2.   Počet zkušebních kusů

Zkouší se tři ploché zkušební kusy o rozměrech 130 × 40 mm vyříznuté z vnější vrstvy okna.

6.2.3.   Interpretace výsledků

6.2.3.1.

Výsledek zkoušky odolnosti proti simulovanému stárnutí se považuje za uspokojivý, pokud:

6.2.3.1.1.

prostup světla měřený podle přílohy 3 bodu 9.1 neklesne pod 95 % hodnoty před stárnutím. Kromě toho pro okna požadovaná pro výhled řidiče nesmí hodnota klesnout pod 70 %.

6.2.3.1.2.

během stárnutí se neobjeví žádné bubliny nebo jiné viditelné poruchy, barevné skvrny, mléčné zakalení nebo trhliny.

6.2.4.   Sada zkušebních kusů nebo vzorků předložených ke schválení se z hlediska odolnosti proti simulovanému stárnutí považují za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:

6.2.4.1.

výsledky zkoušek všech zkušebních kusů jsou uspokojivé;

6.2.4.2.

výsledek zkoušky jednoho zkušebního kusu není uspokojivý, avšak výsledky další série zkoušek provedené s novou sadou zkušebních kusů nebo vzorků jsou uspokojivé.

6.3.   Zkouška křížovým řezem

6.3.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Požadavky přílohy 3 bodu 13 se použijí pouze pro potažené tuhé výrobky.

6.3.2.   Zkouška křížovým řezem se provede na jednom ze zkušebních kusů z bodu 6.2.

6.3.3.   Interpretace výsledků

6.3.3.1.

Výsledek zkoušky křížovým řezem se pokládá za uspokojivý, pokud:

je splněna hodnota křížového řezu Gt1.

6.3.3.2.

Zkušební kus se z hlediska schválení považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

6.3.3.2.1.

výsledky zkoušky jsou uspokojivé;

6.3.3.2.2.

výsledek zkoušky není uspokojivý, avšak výsledek další zkoušky provedené s jiným zkušebním kusem, zbylým ze zkoušek podle bodu 6.2, je uspokojivý.

6.4.   Zkouška odolnosti proti vlhkosti

6.4.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 7.

6.4.2.   Zkouší se deset čtvercových kusů nebo zkušebních oken o rozměrech 300 × 300 mm.

6.4.3.   Interpretace výsledků

6.4.3.1.

Výsledek zkoušky odolnosti proti vlhkosti se považuje uspokojivý, pokud:

6.4.3.1.1.

se na žádném vzorku nevyskytují viditelné poruchy jako bubliny nebo mléčné zakalení

6.4.3.1.2.

a pokud prostup světla měřený podle přílohy 3 bodu 9.1 neklesne pod 95 % hodnoty před zkouškou a dále neklesne pod 70 % pro jakékoli okno požadované pro výhled řidiče.

6.4.4.   Po zkoušce se zkušební kusy uchovávají nejméně 48 hodin při teplotě 23 °C ± 2 °C a relativní vlhkosti 50 % ± 5 % a následně se podrobí zkoušce koulí o hmotnosti 227 g popsané v bodě 5 této přílohy.

7.   OPTICKÉ VLASTNOSTI

Požadavky přílohy 3 bodu 9.1 se použijí pro výrobky, které jsou nutné pro výhled řidiče.

7.1   Interpretace výsledků

Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna některá z následujících podmínek:

7.1.1.

výsledky všech vzorků jsou uspokojivé;

7.1.2.

výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé.

8.   ZKOUŠKA OHNIVZDORNOSTI

8.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 10.

8.2.   Interpretace výsledků

Zkoušku je nutné provádět odděleně pro oba povrchy celku s dvojitým zasklením.

Výsledek zkoušky ohnivzdornosti se považuje uspokojivý, pokud je rychlost hoření menší než 110 mm/min.

8.2.1.

Pro účely schválení se sada vzorků považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

8.2.1.1.

výsledky všech vzorků jsou uspokojivé;

8.2.1.2.

výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé.

9.   ZKOUŠKA ODOLNOSTI PROTI CHEMIKÁLIÍM

9.1.   Indexy obtížnosti a zkušební metoda

Použijí se požadavky přílohy 3 bodu 11.

Zkouší se pouze vzorky odpovídající vnější straně celku s dvojitým zasklením.

9.2.   Interpretace výsledků

Sada vzorků se považuje za vyhovující, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

9.2.1.

výsledky všech vzorků jsou uspokojivé;

9.2.2.

výsledek jednoho vzorku není uspokojivý, avšak výsledky další sady vzorků jsou uspokojivé.


PŘÍLOHA 17

Měření výšky segmentu a poloha bodů nárazu

Obrázek 1

Stanovení výšky segmentu „h“

Image

V případě tabule bezpečnostního zasklení s jednoduchým zakřivením je výška segmentu rovna: maximálně h1.

V případě tabule bezpečnostního zasklení s dvojitým zakřivením je výška segmentu rovna: h1 maximum + h2 maximum.

Obrázek 2

Předepsané body nárazu pro čelní skla

Image

Obrázky 3a, 3b a 3c:

Předepsané body nárazu pro tabule rovnoměrně tvrzeného skla

Obrázek 3a

Ploché sklo

Image

Obrázek 3b

Ploché sklo

Image

Obrázek 3c

Zakřivené sklo

Image

Body „2“ na obrázcích 3a), 3b) a 3c) jsou příklady poloh pro bod „2“ předepsaný v příloze 5 v bodu 2.5.


PŘÍLOHA 18

Postup stanovení zkušebních oblastí na čelních sklech vozidel ve vztahu k bodům „V“

1.   POLOHA BODŮ „V“

1.1.   Poloha bodů „V“ ve vztahu k bodu „R“ (viz příloha 19 tohoto předpisu), daná souřadnicemi X, Y a Z v trojrozměrné vztažné soustavě, je uvedena v tabulkách 1 a 2.

1.2.   Tabulka 1 uvádí základní souřadnice pro konstrukční úhel sklonu opěradla 25°. Kladný směr souřadnic je uveden v této příloze na obrázku 3.

Tabulka 1

Bod „V“

a

b

c (d)

V1

68 mm

–5 mm

665 mm

V2

68 mm

–5 mm

589 mm

1.3.   Korekce pro konstrukční úhly sklonu opěradla jiné než 25°

1.3.1.

Tabulka 2 uvádí další korekce souřadnic X a Z každého bodu „V“, není-li konstrukční úhel sklonu opěradla 25°. Kladný směr souřadnic je uveden v této příloze na obrázku 3.

Tabulka 2

Úhel opěradla

(ve °)

Vodorovné souřadnice

X

Svislé souřadnice

Z

5

– 186 mm

28 mm

6

– 176 mm

27 mm

7

– 167 mm

27 mm

8

– 157 mm

26 mm

9

– 147 mm

26 mm

10

– 137 mm

25 mm

11

– 128 mm

24 mm

12

– 118 mm

23 mm

13

– 109 mm

22 mm

14

–99 mm

21 mm

15

–90 mm

20 mm

16

–81 mm

18 mm

17

–71 mm

17 mm

18

–62 mm

15 mm

19

–53 mm

13 mm

20

–44 mm

11 mm

21

–35 mm

9 mm

22

–26 mm

7 mm

23

–17 mm

5 mm

24

–9 mm

2 mm

25

0 mm

0 mm

26

9 mm

–3 mm

27

17 mm

–5 mm

28

26 mm

–8 mm

29

34 mm

–11 mm

30

43 mm

–14 mm

31

51 mm

–17 mm

32

59 mm

–21 mm

33

67 mm

–24 mm

34

76 mm

–28 mm

35

84 mm

–31 mm

36

92 mm

–35 mm

37

100 mm

–39 mm

38

107 mm

–43 mm

39

115 mm

–47 mm

40

123 mm

–52 mm

2.   ZKUŠEBNÍ OBLASTI

2.1.

Pomocí bodů „V“ se stanoví dvě zkušební oblasti.

2.2.

„Zkušební oblast A“ je oblast vnějšího povrchu čelního skla ohraničená průsečnicemi následujících čtyř rovin (viz obrázek 1):

a)

rovinou nakloněnou o 3° nahoru od osy X, procházející bodem V1 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 1);

b)

rovinou nakloněnou o 1° dolů od osy X, procházející bodem V2 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 2);

c)

svislou rovinou procházející body V1 a V2 a nakloněnou o 13° vlevo od osy X u vozidel s levostranným řízením a vpravo od osy X u vozidel s pravostranným řízením (rovina 3);

d)

svislou rovinou procházející body V1 a V2 a nakloněnou o 20° vpravo od osy X u vozidel s levostranným řízením a vlevo od osy X u vozidel s pravostranným řízením (rovina 4).

2.3.

„zkušební oblast B“ je oblast vnějšího povrchu čelního skla ohraničená průsečnicemi následujících čtyř rovin:

a)

rovinou nakloněnou o 7° nahoru od osy X, procházející bodem V1 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 5);

b)

rovinou nakloněnou o 5° dolů od osy X, procházející bodem V2 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 6);

c)

svislou rovinou procházející body V1 a V2 a nakloněnou o 17° vlevo od osy X u vozidel s levostranným řízením a vpravo od osy X u vozidel s pravostranným řízením (rovina 7);

d)

rovinou symetrickou k rovině 7 vzhledem k podélné střední rovině vozidla (rovina 8).

2.4.

„Zmenšená zkušební oblast B“ je zkušební oblast B s výjimkou následujících ploch (1) (viz obrázky 2 a 3).

2.4.1.

zkušební oblast A, definovaná v bodě 2.2, rozšířená podle bodu 9.2.2.1 přílohy 3;

2.4.2.

podle rozhodnutí výrobce vozidla se může použít jeden ze dvou následujících odstavců:

2.4.2.1.

jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené rovinou 1 směrem dolů a příčně rovinou 4 a symetrické vzhledem k podélné střední rovině vozidla (rovina 4');

2.4.2.2.

jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené směrem dolů rovinou 1, jestliže je vepsána do oblasti široké 300 mm se středem v podélné střední rovině vozidla, a jestliže neprůhledné zatemnění pod stopou roviny 5 je vepsáno do oblasti příčně ohraničené stopami rovin procházejících ohraničením 150 mm širokého segmentu (2) a rovnoběžných ke stopám rovin 4 a 4'.

2.4.3.

jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené průsečnicí vnějšího povrchu čelního skla:

a)

s rovinou nakloněnou o 4° dolů od osy X, procházející bodem V2 a rovnoběžnou s osou Y (rovina 9);

b)

s rovinou 6;

c)

s rovinou 7 a 8 nebo s hranou vnějšího povrchu čelního skla, jestliže průsečnice roviny 6 s rovinou 7 (rovina 6 s rovinou 8) neprotne vnější povrch čelního skla;

2.4.4.

jakékoli neprůhledné zatemnění ohraničené průsečnicí vnějšího povrchu čelního skla:

a)

s vodorovnou rovinou procházející bodem V1 (rovina 10);

b)

s rovinou 3 (3);

c)

s rovinou 7 (4) nebo s hranou vnějšího povrchu čelního skla, jestliže průsečnice roviny 6 s rovinou 7 (rovina 6 s rovinou 8) neprotne vnější povrch čelního skla;

d)

s rovinou 9;

2.4.5.

oblast ve vzdálenosti do 25 mm od hrany vnějšího povrchu čelního skla nebo od jakéhokoli neprůhledného zatemnění. Tato oblast nesmí zasahovat do rozšířené zkušební oblasti A.

2.5.

Definice výchozích bodů (viz obrázek 3)

Výchozí body jsou nacházející se v průsečících vnějšího povrchu čelního skla s přímkami vycházejících dopředu z bodů V:

2.5.1.

horní svislý výchozí bod dopředu od V1 a 7° nad horizontálou (Pr1);

2.5.2.

spodní svislý výchozí bod dopředu od V2 a 5° pod horizontálou (Pr2);

2.5.3

vodorovný výchozí bod dopředu od V1 a 17° vlevo (Pr3);

2.5.4.

tři další výchozí body symetrické k bodům definovaným v bodech 2.5.1 až 2.5.3 vzhledem k podélné střední rovině vozidla (P'r1, P'r2, P'r3).

Obrázek 1

Zkušební oblast „A“ (příklad vozidla s levostranným řízením)

Image

Obrázek 2a

Zmenšená zkušební oblast „B“ (příklad vozidla s levostranným řízením) horní neprůhledné zatemnění definované v bodě 2.4.2.2.

Image

Obrázek 2b

Zmenšená zkušební oblast B (příklad vozidla s levostranným řízením) horní plocha neprůhledného zatmění definovaného v bodě 2.4.2.1.

Image

Obrázek 3

Stanovení výchozích bodů (příklad vozidla s levostranným řízením)

Image


(1)  Je však nutno brát v úvahu, že výchozí body definované v bodě 2.5 musí být umístěny v průhledné oblasti.

(2)  Měřeno na vnějším povrchu čelního skla a na stopě roviny 1.

(3)  Pro druhou stranu čelního skla s rovinou souměrnosti vzhledem k rovině 3 vůči podélné střední rovině vozidla.

(4)  Pro druhou stranu čelního skla, s rovinou 8.


PŘÍLOHA 19

Postup stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorovém vozidle

1.   ÚČEL

Postup předepsaný v této příloze se použije pro stanovení polohy bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro jedno nebo několik míst k sezení v motorových vozidlech a k ověření vztahu naměřených hodnot ke konstrukčním specifikacím poskytnutým výrobcem vozidla. (1)

2.   DEFINICE

Pro účely této přílohy se rozumí:

2.1.

„vztažnými údaji“ jeden nebo více následujících parametrů místa k sezení:

2.1.1.

bod „H“ a bod „R“ a jejich vztah;

2.1.2.

skutečný úhel trupu a konstrukční úhel trupu a jejich vztah;

2.2.

„zařízením 3 DH pro stanovení bodu H“ zařízení používané ke stanovení bodů H a skutečných úhlů trupu. Toto zařízení je popsáno v dodatku 1 této přílohy;

2.3.

„bodem“„H“ střed otáčení trupu a stehna zařízení 3 DH umístěného na sedadle vozidla v souladu s postupem popsaným v bodu 3. Bod H se nachází ve středu osy zařízení mezi terčíky bodu H na obou stranách zařízení DH. Bod H teoreticky odpovídá bodu R (tolerance viz bod 3.2.2). Jakmile je bod H stanoven postupem popsaným v bodě 4, považuje se za pevný vzhledem ke konstrukci sedáku a pohybuje se při úpravě polohy sedadla spolu s ním;

2.4.

„bodem“„R“ nebo „vztažným bodem místa k sezení“ konstrukční bod určený výrobcem vozidla pro každé místo k sezení a stanovený s ohledem na trojrozměrnou vztažnou soustavu;

2.5.

„čárou trupu“ střednice sondy zařízení 3 DH se sondou ve zcela zadní poloze;

2.6.

„skutečným úhlem trupu“ úhel, který svírá svislice procházející H-bodem s čárou trupu, změřený pomocí úhloměrné stupnice sklonu zad na zařízení 3 DH. Skutečný úhel trupu teoreticky odpovídá konstrukčnímu úhlu trupu (tolerance viz bod 3.2.2);

2.7.

„konstrukčním úhlem trupu“ úhel mezi svislicí vedoucí bodem „R“ a linií trupu v poloze, která odpovídá konstrukční poloze opěradla stanovené výrobcem vozidla;

2.8.

„střední rovinou sedící osoby“ (CPO) střední rovina zařízení 3DH umístěného v každém navrženém místě k sezení; je určena souřadnicemi bodu H na ose Y. U samostatných sedadel je střední rovina sedadla totožná se střední rovinou sedící osoby. U ostatních sedadel je střední rovina sedící osoby udávána výrobcem;

2.9.

„trojrozměrnou vztažnou soustavou“ soustava popsaná v dodatku 2 této přílohy;

2.10.

„výchozími značkami“ fyzické body (otvory, povrchy, značky nebo vruby) na karoserii vozidla určené výrobcem;

2.11.

„polohou vozidla pro měření“ poloha vozidla určená souřadnicemi výchozích značek v trojrozměrné vztažné soustavě.

3.   POŽADAVKY

3.1.   Uvedení údajů

Pro každé místo k sedění, kde jsou požadovány referenční údaje pro prokázání shody s ustanovením současného předpisu, se musí předložit následující údaje nebo vhodný výběr následujících údajů na formuláři, který je dodatkem 3 této přílohy:

3.1.1.

souřadnice bodu R ve vztahu k trojrozměrné vztažné soustavě;

3.1.2.

konstrukční úhel trupu;

3.1.3.

všechny údaje nutné pro seřízení sedadla (je-li seřiditelné) do polohy měření podle bodu 4.3.

3.2.   Vztah mezi měřenými údaji a konstrukčními specifikacemi

3.2.1.

Souřadnice bodu H a hodnota skutečného úhlu trupu získané postupem stanoveným v bodě 4 se postupně porovnají se souřadnicemi bodu R a s hodnotou konstrukčního úhlu trupu uváděnými výrobcem vozidla.

3.2.2.

Vzájemné polohy bodů R a H a vztah mezi konstrukčním a skutečným úhlem trupu se pro dané místo k sezení považují za vyhovující, jestliže bod H, určený svými souřadnicemi, leží ve čtverci se svislými a vodorovnými stranami o délce 50 mm, jehož úhlopříčky se protínají v bodě R, a jestliže skutečný úhel trupu se od konstrukčního úhlu trupu liší nejvýše o 5°.

3.2.3.

Jsou-li splněny tyto podmínky, bod R a konstrukční úhel trupu se použijí jako důkaz splnění ustanovení tohoto předpisu..

3.2.4.

Jestliže bod H nebo skutečný úhel trupu nesplňují požadavky výše uvedeného bodu 3.2.2, stanoví se bod H a skutečný úhel trupu ještě dvakrát (celkem třikrát). Pokud výsledky dvou z těchto tří úkonů splňují požadavky, platí podmínky výše uvedeného bodu 3.2.3.

3.2.5.

Jestliže výsledky nejméně dvou ze tří úkonů popsaných v bodě 3.2.4 nevyhovují požadavkům bodu 3.2.2 nebo jestliže ověření nemůže být provedeno, protože výrobce vozidla nedodal informace týkající se polohy bodu R nebo údaje o konstrukčním úhlu trupu, použije se těžiště tří naměřených bodů nebo průměr tří naměřených úhlů a tyto výsledky se považují za použitelné ve všech případech, kdy je v tomto předpise zmíněn bod R nebo konstrukční úhel trupu.

4.   POSTUP STANOVENÍ BODU H A SKUTEČNÉHO ÚHLU TRUPU

4.1.

Vozidlo se podle úvahy výrobce stabilizuje při teplotě 20 ±10 °C, aby se zajistilo, že materiál sedadel dosáhne pokojové teploty. Jestliže sedadlo, které má být zkoušeno, nebylo ještě nikdy použito, usadí se na něj dvakrát po dobu jedné minuty osoba nebo zařízení o hmotnosti 70 až 80 kg, aby se prohnul sedák a opěradlo. Na žádost výrobce se sestavy všech sedadel ponechají nezatížené po dobu minimálně 30 minut před instalací zařízení 3 DH.

4.2.

Vozidlo musí být v poloze pro měření stanovené v bodě 2.11.

4.3.

Je-li sedadlo seřiditelné, nastaví se nejprve do nejzazší normální polohy pro řízení či jízdu podle údajů výrobce vozidla, přičemž se bere v úvahu pouze podélné seřízení sedadla s vyloučením posuvu sedadla používaného pro jiné účely, než je normální poloha pro řízení nebo jízdu. Existují-li jiné způsoby seřízení (seřízení výšky, úhlu sklonu, opěradla apod.), nastaví se sedadlo do polohy určené výrobcem vozidla. U odpružených sedadel se svislá poloha ustaví napevno, aby odpovídala normální poloze pro řízení podle údajů výrobce.

4.4.

Oblast místa k sezení, která přijde do styku se zařízením 3 DH, se pokryje bavlněnou textilií dostatečných rozměrů a vhodné struktury, čímž se rozumí hladká bavlněná tkanina o hustotě 18,9 vlákna na cm2 a plošné hmotnosti 0,228 kg/m2 nebo pletená či netkaná textilie rovnocenných vlastností. Pokud se zkouška provádí na sedadle mimo vozidlo, musí mít podlaha, na níž je sedadlo umístěno, tytéž základní vlastnosti (2) jako podlaha vozidla, ve kterém má být sedadlo použito.

4.5.

Sestava sedací a zádové části zařízení 3 DH se umístí tak, aby střední rovina sedící osoby (CPO) byla totožná se střední rovinou zařízení 3 DH. Na žádost výrobce může být zařízení 3 DH posunuto směrem dovnitř vzhledem k CPO, pokud je zařízení 3 DH umístěno tak daleko vně, že hrana sedadla neumožňuje vyrovnání zařízení 3 DH.

4.6.

K sestavě sedací části se připevní sestavy chodidla a bérce, buď jednotlivě, nebo s použitím tyče T a sestavy bérce. Přímka vedená terčíky bodu H musí být rovnoběžná se základnou a kolmá k podélné střední rovině sedadla.

4.7.

Poloha chodidel a nohou zařízení 3 DH se nastaví takto:

4.7.1.

sedadla pro řidiče a spolujezdce na vnějším předním sedadle:

4.7.1.1.

obě sestavy chodidel a bérců se posunou dopředu tak, aby chodidla zaujala přirozenou polohu na podlaze, v případě nutnosti mezi ovládacími pedály. Pokud je to možné, umístí se levé chodidlo přibližně stejně daleko vlevo od střední roviny zařízení 3 DH, jako je pravé chodidlo od střední roviny vpravo. V případě potřeby se nastaví vodováha ověřující příčnou polohu zařízení 3 DH do vodorovné polohy přestavením sedací části nebo nastavením sestav nohou a chodidel směrem vzad. Přímka procházející terčíky bodu H musí zůstat kolmá ke střední podélné rovině sedadla.

4.7.1.2.

Jestliže levá noha nemůže být udržena v poloze rovnoběžné s pravou nohou a levé chodidlo nelze opřít o nosnou konstrukci, posune se levé chodidlo tak, aby bylo podepřeno. Vzájemná poloha terčíků musí být zachována;

4.7.2.

vnější zadní sedadla:

Na zadních nebo přídavných sedadlech je poloha nohou určena výrobcem. Pokud v takovém případě chodidla spočívají na částech podlahy, které jsou různě vysoko, chodidlo, které jako první přijde do styku s předním sedadlem, slouží jako vztažné a druhé chodidlo se nastaví tak, aby vodováha udávající příčnou orientaci sedací části zařízení ukazovala vodorovnou polohu;

4.7.3.

ostatní sedadla:

použije se obecný postup podle bodu 4.7.1 s výjimkou toho, že se chodidla umístí podle určení výrobce vozidla.

4.8.

Nasadí se závaží bérců a stehen a zařízení 3 DH se vyrovná.

4.9.

Skořepina zádové části se sklopí dopředu k přednímu dorazu a zařízení 3 DH se pomocí tyče T odtáhne od opěradla sedadla. Zařízení 3 DH se usadí do nové polohy na sedadle jedním z následujících způsobů:

4.9.1.

jestliže má zařízení 3 DH tendenci klouzat dozadu, použije se následující postup: Zařízení 3 DH se nechá klouzat dozadu do okamžiku, kdy již není zapotřebí vyvíjet vodorovnou zadržovací sílu na tyč T, tj. až se skořepina zádové části dotkne opěradla. V případě potřeby se upraví poloha bérce;

4.9.2.

jestliže zařízení 3-D H nemá tendenci klouzat dozadu, použije se následující postup: zařízení 3 DH se posune směrem dozadu působením vodorovné síly na tyč T, až se skořepina sedací části dotkne opěradla sedadla (viz obrázek 2 dodatku 1 k této příloze);

4.10.

Na sestavu zádové a sedací části zařízení 3-D H se v místě průsečíku úhloměrné stupnice kyčelního úhlu a uložení tyče T působí silou 100 ± 10 N. Síla musí působit ve směru přímky procházející výše uvedeným průsečíkem do bodu těsně nad uložením stehenní tyče (viz obrázek 2 v dodatku 1 k této příloze). Skořepina zádové části se pak opatrně vrátí k opěradlu. Po zbývající část postupu je potřeba postupovat opatrně a zabránit sklouznutí zařízení 3 DH směrem dopředu.

4.11.

Nasadí se pravé a levé závaží hýždí a potom střídavě osm závaží trupu. Polohu zařízení 3 DH je třeba zachovat.

4.12.

Skořepina zádové části se nakloní dopředu, aby se uvolnil tlak na opěradlo. Zařízením 3 DH se třikrát kývne ze strany na stranu v úhlu 10° (5° na každou stranu od svislé roviny), aby se uvolnilo nahromaděné tření mezi zařízením 3 DH a sedadlem.

Během kývání by se mohla tyč T zařízení 3 DH odchýlit od určeného vodorovného a svislého nastavení. Proto je nutno tyč T během kývavých pohybů přiměřenou boční silou přidržet. Při přidržování tyče T a kývání zařízením 3 DH je nutno zajistit, aby ve svislém směru nebo ve směru dopředu a dozadu neúmyslně nepůsobily žádné vnější síly.

Během tohoto kroku se chodidla zařízení 3 DH nesmí přidržovat. Změní-li chodidla svou polohu, mělo by jim být umožněno zůstat v této poloze.

Skořepina zádové části se opatrně vrátí k opěradlu a zkontroluje se, zda jsou obě vodováhy v nulové poloze. Pokud během kývání zařízením 3 DH došlo ke změně polohy chodidel, je třeba polohu znovu nastavit pomocí následujícího postupu:

Střídavě se mírně nadzvedávají obě chodidla od podlahy, až přestane docházet k dalšímu pohybu chodidel. V průběhu tohoto zvedání se chodidla volně otáčejí, nesmí působit žádné síly zepředu ani z boku. Jakmile se chodidla umístí zpět do spodní polohy, musí se pata dotýkat konstrukce k tomu určené.

Zkontroluje se, zda je boční vodováha v nulové poloze; v případě potřeby se na horní část skořepiny zádové části zatlačí ze strany tak, aby se sedací část zařízení 3 DH na sedadle vyrovnala.

4.13.

Tyč T je přidržována, aby zařízení 3 DH neklouzalo po sedáku směrem vpřed, a postupuje se takto:

a)

skořepina zádové části se vrátí k opěradlu;

b)

na tyč úhlu zad se přibližně ve výšce středu závaží trupu směrem dozadu střídavě aplikuje a uvolňuje vodorovné zatížení nepřesahující 25 N, dokud úhloměrná stupnice kyčelního úhlu neukáže, že bylo po uvolnění zatížení dosaženo stabilní polohy. Je třeba zajistit, aby na zařízení 3 DH nepůsobily žádné vnější síly směrem dolů nebo z boku. Pokud je nutná další úprava rovnovážné polohy zařízení 3 DH, sklopí se skořepina zádové části směrem dopředu, zařízení se znovu vyrovná a opakuje se postup od bodu 4.12.

4.14.

Provedou se všechna měření:

4.14.1.

souřadnice bodu H se měří vzhledem k trojrozměrné vztažné soustavě;

4.14.2.

skutečný úhel trupu se odečte na úhloměrné stupnici sklonu zad zařízení 3 DH se sondou ve zcela zadní poloze.

4.15.

Je-li třeba zařízení 3 DH instalovat znovu, musí před novou instalací zůstat sestava sedadla nezatížená nejméně po dobu 30 minut. Zařízení 3 DH by nemělo zatěžovat sedadlo déle, než je doba požadovaná pro zkoušku.

4.16.

Pokud je možno sedadla ve stejné řadě považovat za podobná (lavicové sedadlo, stejná sedadla atd.), stanoví se jen jeden bod H a jeden skutečný úhel trupu pro každou řadu sedadel, přičemž zařízení 3 DH popsané v dodatku 1 k této příloze je usazeno na místo pro danou řadu typické. Tímto místem je:

4.16.1.

v případě přední řady – sedadlo řidiče;

4.16.2.

v případě zadní řady nebo řad – vnější sedadlo.


(1)  U míst k sezení jiných než přední sedadla, u nichž nelze bod „H“ stanovit pomocí postupu za použití trojrozměrného zařízení nebo jinými postupy, může být podle uvážení příslušného orgánu jako vztažný bod použit bod „R“ označený výrobcem vozidla.

(2)  Úhel sklonu, výškový rozdíl vůči upevnění sedadla, struktura povrchu atd.

DODATEK 1

Popis trojrozměrného zařízení pro stanovení bodu h  (1)

(zařízení 3 DH)

1.   SKOŘEPINY ZÁDOVÉ A SEDACÍ ČÁSTI

TSkořepiny zádové a sedací části jsou vyrobeny z vyztužených plastů a kovu; simulují lidský trup a stehna a jsou mechanicky otočně spojeny v bodu H. K sondě otočně upevněné v bodu H je připevněna úhloměrná stupnice k měření skutečného úhlu trupu. Seřiditelná stehenní tyč připojená ke skořepině sedací části určuje osu stehna a slouží jako základní přímka pro úhloměrnou stupnici kyčelního úhlu.

2.   PRVKY TĚLA A DOLNÍCH KONČETIN

Segmenty bérců jsou připojeny k sestavě skořepiny sedací části tyčí T spojující kolena, která je příčným prodloužením seřiditelné stehenní tyče. V segmentech bérců jsou zabudovány úhloměrné stupnice pro měření kolenních úhlů. Sestavy bot a chodidel jsou kalibrovány pro měření úhlu chodidla. Ke stanovení polohy zařízení v prostoru slouží dvě vodováhy. V příslušných těžištích jsou umístěna závaží jednotlivých prvků těla, s jejichž pomocí lze vyvolat průhyb sedadla odpovídající muži o hmotnosti 76 kg. Všechny spoje zařízení 3 DH je třeba kontrolovat, zda se pohybují volně bez znatelného tření.

Obrázek 1

Označení částí zařízení 3 DH

Image

Obrázek 2

Rozměry prvků zařízení 3 DH a rozložení zatížení

Image


(1)  Podrobnosti ohledně konstrukce zařízení 3 DH může poskytnout Society of Automotive Engineers (SAE), 400 Conmonwealth Drive, Warrendale, Pennsylvania/15096, USA.

Uvedené zařízení odpovídá popisu dle normy ISO 6549:1980.

DODATEK 2

TROJROZMĚRNÁ VZTAŽNÁ SOUSTAVA

1.

Trojrozměrná vztažná soustava je definována třemi pravoúhlými rovinami stanovenými výrobcem vozidla (viz obrázek) (1).

2.

Poloha vozidla pro měření se stanoví takovým umístěním vozidla na nosnou plochu, aby souřadnice výchozích značek odpovídaly hodnotám uvedeným výrobcem.

3.

Souřadnice bodu R a bodu H se stanoví vůči výchozím značkám určeným výrobcem vozidla.

Obrázek 1

Trojrozměrný vztažný systém

Image


(1)  Vztažný systém odpovídá normě ISO 4130 – 1978.

DODATEK 3

VZTAŽNÉ ÚDAJE TÝKAJÍCÍ SE MÍST K SEZENÍ

1.   KÓDOVÁNÍ VZTAŽNÝCH ÚDAJŮ

Vztažné údaje se zaznamenávají do seznamu postupně pro každé místo k sezení. Místa k sezení jsou označena dvoumístným kódem. Prvním znakem je arabská číslice určující řadu sedadel, počítáno směrem zepředu dozadu. Druhým znakem je velké písmeno označující umístění místa k sezení v řadě při pohledu ve směru jízdy vozidla; používají se tato písmena:

L = levé,

C = střední,

R = pravé.

2.   POPIS POLOHY VOZIDLA PRO MĚŘENÍ

2.1.   Souřadnice výchozích značek

X …

Y …

Z …

3.   SEZNAM VZTAŽNÝCH ÚDAJŮ

3.1.   Místo k sezení: …

3.1.1.   Souřadnice bodu R:

X …

Y …

Z …

3.1.2.   Konstrukční úhel trupu: …

3.1.3.   Specifikace pro seřízení sedadla (1)

vodorovné: …

svislé: …

úhlové: …

úhel trupu: …

Poznámk:

vztažné údaje pro další místa k sezení uveďte v bodech 3.2, 3.3 atd.


(1)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA 20

KONTROLY SHODNOSTI VÝROBY

1.   DEFINICE

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1.1.

„typem výrobku“ všechny skleněné tabule, které mají tytéž hlavní vlastnosti;

1.2.

„třídou tloušťky“ všechny skleněné tabule, jejichž složky mají tutéž tloušťku v mezích přípustných odchylek;

1.3.

„výrobní jednotkou“ soubor výrobních prostředků pro jeden nebo více typů skleněných tabulí umístěných na stejném místě; může zahrnovat více výrobních linek;

1.4.

„směnou“ období výroby jedné výrobní linky v průběhu denní pracovní doby;

1.5.

„výrobním obdobím“ období nepřetržité výroby téhož typu výrobku toutéž výrobní linkou;

1.6.

„Ps“ počet skleněných tabulí téhož typu výrobku z téže směny;

1.7.

„Pr“ počet skleněných tabulí téhož typu výrobku vyrobených ve výrobním období.

2.   ZKOUŠKY

Skleněné tabule se podrobí následujícím zkouškám:

2.1.   Tvrzená čelní skla

2.1.1.

Zkouška fragmentace podle požadavků přílohy 4 bodu 2.

2.1.2.

Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1.

2.1.3.

Zkouška optického zkreslení podle požadavků přílohy 3 bodu 9.2.

2.1.4.

Zkouška oddělování sekundárního obrazu podle požadavků přílohy 3 bodu 9.3.

2.2.   Tabule rovnoměrně tvrzeného skla

2.2.1.

Zkouška fragmentace podle požadavků přílohy 5 bodu 2.

2.2.2.

Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1.

2.2.3.

V případě skleněných tabulí používaných jako čelní skla:

2.2.3.1.

Zkouška optického zkreslení podle požadavků přílohy 3 bodu 9.2.

2.2.3.2.

Zkouška oddělování sekundárního obrazu podle požadavků přílohy 3 bodu 9.3.

2.3.   Normální vrstvená čelní skla a skloplastová čelní skla

2.3.1.

Zkouška maketou hlavy podle požadavků přílohy 6 bodu 3.

2.3.2.

Zkouška koulí o hmotnosti 2 260 g podle požadavků přílohy 6 bodu 4.2 a přílohy 3 bodu. 2.2.

2.3.3.

Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě podle požadavků přílohy 3 bodu 5.

2.3.4.

Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1.

2.3.5.

Zkouška optického zkreslení podle požadavků přílohy 3 bodu 9.2.

2.3.6.

Zkouška oddělování sekundárního obrazu podle požadavků přílohy 3 bodu 9.3.

2.3.7.

Pouze v případě skloplastových čelních skel:

2.3.7.1.

Zkouška odolnosti proti oděru podle požadavků přílohy 9 bodu 2.1.

2.3.7.2.

Zkouška odolnosti proti vlhkosti podle požadavků přílohy 9 bodu 3.

2.3.7.3.

Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle požadavků přílohy 3 bodu 11.2.1.

2.4.   Normální vrstvené sklo a skloplastové tabule jiné než čelní skla

2.4.1.

Zkouška koulí o hmotnosti 227 g podle požadavků přílohy 7 bodu 4.

2.4.2.

Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě podle požadavků přílohy 3 bodu 5.

2.4.3.

Měření prostupu světla podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1.

2.4.4.

Pouze v případě skloplastových tabulí:

2.4.4.1.

Zkouška odolnosti proti oděru podle požadavků přílohy 9 bodu 2.1.

2.4.4.2.

Zkouška odolnosti proti vlhkosti podle požadavků přílohy 9 bodu 3.

2.4.4.3.

Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle požadavků přílohy 3 bodu 11.2.1.

2.4.5.

Výše uvedená ustanovení se považují za splněná, jestliže byly příslušné zkoušky provedeny na čelním skle téhož složení.

2.5.   Čelní skla z upraveného vrstveného skla

2.5.1.

Kromě zkoušek stanovených v bodu 2.3 této přílohy se provede zkouška fragmentace podle požadavků přílohy 8 bodu 4.

2.6.   Skleněné tabule s plastovým povlakem

Kromě zkoušek popsaných v různých bodech této přílohy se provádějí tyto zkoušky:

2.6.1.

Zkouška odolnosti proti oděru podle požadavků přílohy 9 bodu 2.1.

2.6.2.

Zkouška odolnosti proti vlhkosti podle požadavků přílohy 9 bodu 3.

2.6.3.

Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle požadavků přílohy 3 bodu 11.2.1.

2.7.   Celky s dvojitým zasklením

2.7.1.

Pro každou tabuli celku s dvojitým zasklením se s toutéž četností a s týmiž požadavky provedou zkoušky, které jsou popsány v této příloze.

2.7.2.

V případě celků s dvojitým zasklením se prostup světla měří podle požadavků přílohy 3 bodu 9.1.

2.8.   Tuhé plastové tabule jiné než čelní skla

2.8.1.

Zkouška koulí o hmotnosti 227g podle přílohy 14 bodu 5.

2.8.2.

Měření prostupu světla podle přílohy 3 bodu 9.1.

2.8.3.

Zkouška odolnosti proti oděru podle přílohy 14 bodu 6.1.

2.8.4.

Zkouška křížovým řezem podle přílohy 14 bodu 6.3.

Poznámka: Zkouška uvedená výše v bodě 2.8.2 se použije pouze tehdy, pokud je zasklení určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení.

Zkouška uvedená výše v bodě 2.8.4 se provede u vzorků, které nebyly podrobeny zkoušce podle bodu 6.2 přílohy 14.

2.8.5.

Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle přílohy 3 bodu 11.

2.9.   Pružné plastové tabule jiné než čelní skla

2.9.1.

Zkouška koulí o hmotnosti 227 g podle přílohy 15 bodu 4.

2.9.2.

Měření prostupu světla podle přílohy 3 bodu 9.1.

Poznámka: Zkouška uvedená výše v bodě 2.9.2 se použije pouze tehdy, pokud je zasklení určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení.

2.9.3.

Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle přílohy 3 bodu 11.2.1.

2.10.   Tuhé plastové celky s dvojitým zasklením

2.10.1.

Zkouška koulí o hmotnosti 227 g podle přílohy 16 bodu 5.

2.10.2.

Měření prostupu světla podle přílohy 3 bodu 9.1.

Poznámka: Zkouška uvedená výše v bodě 2.10.2 se použije pouze tehdy, pokud je zasklení určeno k použití v místě vyžadujícím viditelnost při řízení.

2.10.3.

Zkouška odolnosti proti chemikáliím podle přílohy 3 bodu 11.

3.   ČETNOST A VÝSLEDKY ZKOUŠEK

3.1.   Zkouška fragmentace

3.1.1.   Zkoušky

3.1.1.1.

První série zkoušek spočívající v rozbití v každém bodě nárazu uvedeném v tomto předpise se provede na začátku výroby každého nového typu skleněné tabule, s cílem stanovit nejzávažnější bod rozbití. Výsledky zkoušek je nutno zaznamenat.

U tvrzených čelních skel se však první série zkoušek provede pouze tehdy, přesahuje-li roční výroba tohoto typu skleněné tabule 200 kusů.

3.1.1.2.

V průběhu výrobního období se provede kontrolní zkouška v bodu rozbití zjištěném podle bodu 3.1.1.1.

3.1.1.3.

Kontrolní zkouška se provede na začátku každého výrobního období nebo po změně barvy.

3.1.1.4.

V průběhu výrobního období se provedou kontrolní zkoušky s následující minimální četností:

Tvrzená čelní skla

Tvrzené tabule čelního skla jiné než čelní skla

Čelní skla z upraveného vrstveného skla

Ps ≤ 200: jedno rozbití za výrobní období

Pr ≤ 500: jedna za směnu

0,1 % na typ

Ps > 200: jedno rozbití za každé čtyři hodiny výroby

Pr > 500: dvě za směnu

 

3.1.1.5.

Jedna kontrolní zkouška se provede na konci výrobního období u jedné z posledních vyrobených skleněných tabulí.

3.1.1.6.

Pro Pr < 20 je zapotřebí pouze jedna zkouška fragmentace za výrobní období.

3.1.2.   Výsledky

Všechny výsledky se zaznamenají, včetně výsledků bez trvalých záznamů fragmentačního obrazce.

Navíc se jednou za směnu provede zkouška s trvalým záznamem fragmentačního obrazce, s výjimkou Pr ≤ 500. v tomto případě se provede pouze jedna zkouška s trvalým záznamem fragmentačního obrazce na výrobní období.

3.2.   Zkouška maketou hlavy

3.2.1.   Zkoušky

Kontrolují se vzorky odpovídající alespoň 0,5 % denní produkce vrstvených čelních skel z jedné výrobní linky. Zkouší se maximálně 15 čelních skel za den.

Výběr vzorků musí být reprezentativní pro různé vyráběné typy čelního skla.

Po dohodě s příslušným správním orgánem mohou být tyto zkoušky nahrazeny zkouškou nárazem koulí o hmotnosti 2 260 g (viz bod 3.3 níže). V každém případě se zkouší nárazem maketou hlavy alespoň na dvou vzorcích ročně pro každou třídu tloušťky.

3.2.2.   Výsledky

Všechny výsledky se zaznamenají.

3.3.   Zkouška nárazem koulí o hmotnosti 2 260 g

3.3.1.   Zkoušky

Kontrola musí pro třídu kategorii tloušťky proběhnout alespoň jednou za měsíc.

3.3.2.   Výsledky

Všechny výsledky se zaznamenají.

3.4.   Zkouška nárazem koulí o hmotnosti 227 g

3.4.1.   Zkoušky

Zkušební kusy se vyříznou ze vzorků. Z praktických důvodů však lze zkoušet na dokončených výrobcích nebo na jejich částech.

Provádí se u vzorku odpovídajícím alespoň 0,5 % výroby jedné směny, s maximálně 10 vzorky denně.

3.4.2.   Výsledky

Všechny výsledky se zaznamenají.

3.5.   Zkouška odolnosti proti vysoké teplotě

3.5.1.   Zkoušky

Zkušební kusy se vyříznou ze vzorků. Z praktických důvodů však lze zkoušet na dokončených výrobcích nebo na jejich částech. Ty se vyberou tak, aby všechny mezivrstvy byly zkoušeny přiměřeně k jejich použití.

Kontrolují se nejméně tři vzorky pro každou barvu mezivrstvy odebrané z denní produkce.

3.5.2.   Výsledky

Všechny výsledky se zaznamenají.

3.6.   Prostup světla

3.6.1.   Zkoušky

Této zkoušce se podrobí reprezentativní vzorky zabarvených dokončených výrobků.

Kontroly se provedou alespoň na počátku každého výrobního období, ve kterém dojde ke změně ve vlastnostech skleněné tabule, které ovlivňují výsledky zkoušky.

Čelní skla a jiné tabule zasklení s normálním prostupem světla, jež při měření pro schválení typu mají hodnotu nejméně 75 %, a skleněné tabule kategorie V, se této zkoušce nepodrobují (viz bod 5.2.2 tohoto předpisu).

Dodavatel skla může také předložit pro tabule tvrzeného skla certifikát shody, z něhož vyplývá splnění výše uvedených požadavků.

3.6.2.   Výsledky

Zaznamená se hodnota normálního prostupu světla. Navíc u čelních skel s neprůhledným zatemněním se podle kategorie vozidla, pro kterou je čelní sklo určeno, ověří na výkresech uvedených v bodě 3.2.1.2.2.4 tohoto předpisu, zda jsou tato zatemnění vně zkušební oblasti B nebo oblasti I. Každé neprůhledné zatemnění musí být v souladu s ustanoveními přílohy 18.

3.7.   Optické zkreslení a oddělování sekundárního obrazu

3.7.1.   Zkoušky

Každé čelní sklo se zkontroluje z hlediska vizuálních vad. S užitím postupů stanovených v tomto předpisu nebo jakékoli metody s podobnými výsledky se dále zkouší v různých polích výhledu s těmito minimálními četnostmi:

 

buď Ps ≤ 200, jeden vzorek na směnu,

 

nebo kde Ps > 200, dva vzorky na směnu

 

nebo 1 % z celé produkce, přičemž vybrané vzorky reprezentují veškerou produkci.

3.7.2.   Výsledky

Všechny výsledky se zaznamenají.

3.8.   Zkouška odolnosti proti oděru

3.8.1.   Zkoušky

Této zkoušce se podrobí pouze tabule s plastovým povlakem, skloplastové tabule a tabule plastového zasklení. Kontrola se provádí nejméně jednou měsíčně pro každý druh plastového povlaku nebo plastové mezivrstvy.

3.8.2.   Výsledky

Výsledek měření rozptylu světla se zaznamená.

3.9.   Zkouška odolnosti proti vlhkosti

3.9.1.   Zkoušky

Této zkoušce se podrobí pouze tabule s plastovým povlakem a skloplastové tabule. Kontrola se provádí nejméně jednou měsíčně pro každý druh plastového povlaku nebo plastové mezivrstvy.

3.9.2.   Výsledky

Všechny výsledky se zaznamenají.

3.10.   Zkouška odolnosti proti chemikáliím

3.10.1.   Zkoušky

Této zkoušce se podrobí pouze tabule s plastovým povlakem, skloplastové tabule a tabule plastového zasklení. Kontrola se provádí nejméně jednou měsíčně pro každý druh plastového povlaku nebo plastové mezivrstvy.

3.10.2.   Výsledky

Všechny výsledky se zaznamenají.

3.11.   Zkouška křížovým řezem

3.11.1.   Zkoušky

Této zkoušce se podrobí pouze tuhé plastové zasklení s povlakem odolným proti oděru. Alespoň jednou týdně se provede kontrola pro každý typ plastového materiálu a jeho povlaku; použijí se vzorky, které nebyly podrobeny zkoušce simulovaného stárnutí (příloha 14 bod 6.2).

Vzorky podrobené stárnutí se zkouší každé tři měsíce.

3.11.2.   Výsledky

Všechny výsledky se zaznamenají.


PŘÍLOHA 21

Ustanovení týkající se montáže bezpečnostních zasklívacích materiálů ve vozidlech

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato příloha uvádí ustanovení týkající se montáže bezpečnostního zasklení ve vozidlech kategorie M, N a O (1) s cílem zajistit vysokou úroveň bezpečnosti pro cestující, a zejména poskytnout řidiči vysoký stupeň viditelnosti za všech dopravních podmínek, a to nejen dopředu, ale také dozadu a do stran.

Nevztahuje na pancéřová vozidla definovaná v bodě 2.3.

2.   DEFINICE

Pro účely této přílohy:

2.1.

se „vozidlem“ rozumí motorové vozidlo a jeho přípojné vozidlo určené pro použití na silnici, které má nejméně čtyři kola a maximální konstrukční rychlost přesahující 25 km/hod, s výjimkou vozidel pohybujících se po kolejích a všech pracovních strojů;

2.2.

se „kategorií vozidel“ rozumí soubor vozidel vstupující do odpovídající kategorie klasifikace přijaté v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (1);

2.3.

„vozidla pro zvláštní účely“„motorová obytná vozidla“, „pancéřová vozidla“, „sanitky“, „pohřební vozidla“, „kabriolety“ jsou jednotlivě definovány v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (1);

2.4.

„dvoupodlažní vozidlo“ je definováno v bodě 2.1.2 předpisu č. 107.

3.   OBECNÁ USTANOVENÍ PRO KATEGORIE VOZIDEL M, N A O

3.1.

Bezpečnostní zasklení se namontuje takovým způsobem, aby navzdory namáhání, kterému je vozidlo za normálních podmínek používání vystaveno, zůstalo ve stávající poloze a dále poskytovalo bezpečnost a viditelnost cestujícím ve vozidle.

3.2.

Bezpečnostní zasklení musí být označeno příslušnou značkou schválení typu konstrukční části specifikovanou v bodě 5.4 tohoto předpisu, která je v případě potřeby doplněna jedním z doplňkových symbolů podle bodu 5.5.

4.   ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO KATEGORIE VOZIDEL M A N (1)

4.1.   Čelní skla

4.1.1.

Normální prostup světla nesmí být menší než 70 %.

4.1.2.

Typ čelního skla musí odpovídat typu schválenému pro typ vozidla, do kterého má být namontováno.

4.1.3.

Čelní sklo musí být správně namontováno vzhledem k bodu R řidiče.

4.1.4.

Vozidlo, které má maximální konstrukční rychlost vyšší než 40 km/hod, nesmí být vybaveno tvrzeným čelním sklem.

4.2.   Bezpečnostní zasklení jiná než čelní skla a zasklení přepážek

4.2.1.   Bezpečnostní zasklení požadované pro výhled řidiče směrem dopředu

4.2.1.1.

Bezpečnostní zasklení, kterým má řidič výhled směrem dopředu, jak je definováno v bodě 2.18.1 tohoto předpisu, musí mít normální prostup světla nejméně 70 %.

4.2.1.2.

Plastové bezpečnostní zasklení musí být označeno doplňkovým symbolem /B/L, který je definován v bodech 5.5.5 a 5.5.7 tohoto předpisu.

4.2.2.   Bezpečnostní zasklení požadované pro výhled řidiče dozadu

4.2.2.1.

Bezpečnostní zasklení definované v bodě 2.18.2 tohoto předpisu musí mít prostup světla nejméně 70 %, avšak tam, kde jsou namontována dvě vnější zrcátka, je povoleno zasklení se světelným prostupem pod 70 % za předpokladu, že je označeno doplňkovým symbolem V určeným v bodě 5.5.2 tohoto předpisu.

4.2.2.2.

Plastové bezpečnostní zasklení musí být označeno doplňkovým symbolem A/L nebo B/L, který je definován v bodech 5.5.5 a 5.5.7 tohoto předpisu.

Zadní zasklení ve skládacích střechách kabrioletů může být označeno doplňkovým symbolem /B/M.

Zadní zasklení ve skládacích střechách kabrioletů může být vyrobeno z ohebných plastových tabulí.

4.2.3.   Jiné bezpečnostní zasklení

4.2.3.1.

Bezpečnostní zasklení, které nezahrnují definice v bodech 2.18.1 a 2.18.2 tohoto předpisu, musí být označena doplňkovým symbolem V určeným v bodu 5.5.2 tohoto předpisu, pokud je světelný prostup nižší než 70 %.

4.2.3.2.

Plastová bezpečnostní zasklení musí být označena doplňkovými symboly definovanými v bodech 5.5.5, 5.5.6 a 5.5.7 tohoto předpisu Je-li však vozidlo určeno pro přepravu cestujících, není zasklení s doplňkovými symboly /C/L nebo /C/M povoleno v místech, kde existuje riziko nárazu hlavy.

4.2.4.   Výjimky

U plastového bezpečnostního zasklení se ustanovení týkající se odolnosti proti oděru, jak je uvedeno v bodech 4.2.2.2 a 4.2.3.2 této přílohy, nevztahují na vozidla a místa zasklení uvedená v následujícím seznamu:

a)

sanitky;

b)

pohřební vozy;

c)

přívěsy včetně obytných vozidel;

d)

střešní okna a zasklení umístěná na střeše vozidla;

e)

všechna zasklení na horní palubě dvoupodlažního vozidla.

Není vyžadována zkouška/symbol odolnosti proti oděru.

4.3.   Zvláštní požadavky

4.3.1.

Jakákoli zasklení směřující dopředu jiná než čelní skla musí být buď vrstvené sklo nebo plastová tabule s doplňkovým symbolem /A, jak stanoví bod 5.5.5 a 5.5.7 tohoto předpisu.

4.3.2.

Bod 4.3.1 se nepoužije pro vozidla s maximální konstrukční rychlostí nižší než 40 km/h.


(1)  Podle definice v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2).


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU