(EHK/OSN) č. 123Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 123 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu motorových vozidel z hlediska adaptivního předního osvětlovacího systému (AFS)
Publikováno: | Úř. věst. L 222, 24.8.2010, s. 1-61 | Druh předpisu: | Nařízení |
Přijato: | 24. srpna 2010 | Autor předpisu: | |
Platnost od: | 19. srpna 2010 | Nabývá účinnosti: | 19. srpna 2010 |
Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:
http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html
Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 123 – Jednotná ustanovení pro schvalování typu motorových vozidel z hlediska adaptivního předního osvětlovacího systému (AFS)
Zahrnuje veškerá platná znění až po:
dodatek 4 k původnímu znění předpisu – datum vstupu v platnost: 19. srpna 2010
OBSAH
PŘEDPIS
A. SPRÁVNÍ USTANOVENÍ
0. |
Oblast působnosti |
1. |
Definice |
2. |
Žádost o schválení systému |
3. |
Značení |
4. |
Schválení |
B. TECHNICKÉ POŽADAVKY NA SYSTÉMY
5. |
Obecné požadavky |
6. |
Osvětlení |
6.1 |
Obecná ustanovení |
6.2 |
Ustanovení pro potkávací světlo |
6.3 |
Ustanovení pro dálkové světlo |
6.4 |
Další ustanovení |
7. |
Barva |
C. JINÁ SPRÁVNÍ USTANOVENÍ
8. |
Změna typu systému a rozšíření schválení |
9. |
Shodnost výroby |
10. |
Postihy za neshodnost výroby |
11. |
Definitivní ukončení výroby |
12. |
Názvy a adresy technických zkušeben |
PŘÍLOHY
Příloha 1 — |
Sdělení |
Příloha 2 — |
Příklady uspořádání značek schválení typu |
Příloha 3 — |
Fotometrické parametry potkávacích světel |
Příloha 4 — |
Zkoušky stability fotometrických parametrů systémů v provozu |
Příloha 5 — |
Minimální požadavky na postupy kontrol shodnosti výroby |
Příloha 6 — |
Požadavky na systémy s plastovými rozptylovými skly – zkoušení vzorků rozptylového skla nebo materiálu a celých systémů nebo jedné nebo několika jejich částí |
Dodatek 1 — |
Časová posloupnost schvalovacích zkoušek |
Dodatek 2 — |
Metoda měření rozptylu a propustnosti světla |
Dodatek 3 — |
Metoda zkoušení postřikem |
Dodatek 4 — |
Zkouška přilnavosti lepicí pásky |
Příloha 7 — |
Minimální požadavky na odběr vzorků inspektorem |
Příloha 8 — |
Ustanovení pro seřízení rozhraní a nasměrování potkávacího světla |
Příloha 9 — |
Ustanovení pro fotometrická měření |
Příloha 10 — |
Formuláře pro popis |
Příloha 11 — |
Požadavky na LED moduly a AFS obsahující LED moduly |
A. SPRÁVNÍ USTANOVENÍ
0. OBLAST PŮSOBNOSTI
Tento předpis se vztahuje na adaptivní přední osvětlovací systémy (AFS) motorových vozidel kategorie M a N (1).
1. DEFINICE
Pro účely tohoto předpisu se rozumí:
1.1 |
použijí se definice stanovené předpisem č. 48 a jeho série změn platné v době podání žádosti o schválení typu; |
1.2 |
„adaptivním předním osvětlovacím systémem“ (nebo „systémem“) zařízení pro osvětlení vysílající svazek světelných paprsků, jehož vlastnosti se automaticky přizpůsobují různým podmínkám použití potkávacího světla a případně dálkového světla alespoň s funkcemi uvedenými v bodě 6.1.1; tento systém obsahuje „ovladač systému“, jedno nebo více „napájecích a funkčních zařízení“ a případně instalační jednotky umístěné na pravé a levé straně vozidla; |
1.3 |
„třídou“ potkávacího světla (C, V, E nebo W) potkávací světlo s vlastnostmi, které jsou stanoveny v tomto předpise a v předpise č. 48 (2); |
1.4 |
„režimem“ funkce předního osvětlení, kterou systém zajišťuje, svazek světelných paprsků podle bodů 6.2 a 6.3 tohoto předpisu, buď pro jednu třídu potkávacích světel, nebo pro dálková světla, stanovený výrobcem k použití pro určitá vozidla a v určitých okolních podmínkách;
|
1.5 |
„osvětlovací jednotkou“ část systému, který vyzařuje světlo a může být složen z optických, mechanických a elektrických prvků a který zcela nebo částečně zajišťuje svazek světelných paprsků jedné nebo několika funkcí předního osvětlení, jež systém poskytuje; |
1.6 |
„instalační jednotkou“ nedělitelná skříňka (světelné těleso) obsahující jednu nebo více jednotek osvětlení; |
1.7 |
„pravou stranou“ nebo „levou stranou“ jsou všechny jednotky osvětlení určené k montáži na danou stranu v podélné středové rovině vozidla vzhledem k jeho ose pohybu vpřed; |
1.8 |
„ovladačem systému“ část systému nebo části systému, které přijímají signály vozidla a které automaticky ovládají funkci jednotek osvětlení; |
1.9 |
„nulovým stavem“ stav systému, kdy potkávací světla svítí v režimu třídy C („základní potkávací světlo“), případně kdy svítí dálková světla a neuplatňuje se žádný signál ovládání AFS; |
1.10 |
„signálem“ jakýkoli signál ovládání AFS, jak je definován v předpisu č. 48, nebo každý doplňkový signál ovládání vstupních informací systému nebo ovládání výstupních informací systému k vozidlu; |
1.11 |
„generátorem signálu“ zařízení schopné vytvářet jeden nebo více signálů za účelem zkoušky systému; |
1.12 |
„napájecím a funkčním zařízením“ jeden prvek nebo několik prvků systému, které napájí energií jednu nebo více částí tohoto systému, jako regulátor napájení a/nebo napětí pro jeden nebo více světelných zdrojů, například příslušenství elektronického ovládání světelných zdrojů; |
1.13 |
„referenční osou systému“ průsečnice podélné středové roviny vozidla s vodorovnou rovinou, která prochází referenčním středem jedné z jednotek osvětlení, jak je uvedeno na výkresech definovaných v bodě 2.2.1; |
1.14 |
„rozptylovým sklem“ vnější díl instalační jednotky, který osvětlující plochou propouští světlo; |
1.15 |
„povlakem“ jakýkoli výrobek nanesený v jedné nebo více vrstvách na vnější stranu rozptylového skla; |
1.16 |
Systémy různého „typu“ jsou systémy, které se liší v podstatných vlastnostech, jakými jsou například:
|
1.17 |
„nasměrováním“ nastavení světla, nebo jeho jedné nebo několika částí, na měřicí stěnu v souladu s předpisy; |
1.18 |
„seřízením“ použití prostředků stanovených systémem ke svislému a/nebo vodorovnému nasměrování svazku; |
1.19 |
„funkcí pro změnu strany provozu“ jakákoli funkce předního osvětlení, nebo jeden z jeho režimů nebo jen jedna nebo několik jeho částí nebo rovněž celý soubor těchto prvků, která má zabránit jakémukoli oslnění a zajistit dostatečné osvětlení, pokud je vozidlo, které je vybaveno systémem určeným k dopravnímu provozu na jedné straně vozovky, provizorně použito v zemi s dopravním provozem na straně druhé; |
1.20 |
„náhradní funkcí“ jakákoli funkce předního osvětlení a/nebo signalizace, nebo jeden z jeho režimů nebo jen jedna nebo několik jeho částí nebo rovněž celý soubor těchto prvků, která má nahradit funkci nebo režim předního osvětlení v případě poruchy. |
1.21 |
Odkazuje-li se v tomto předpise na standardní (vzorovou) žárovku nebo žárovky a na výbojkový zdroj (zdroje) světla, rozumí se tím odkaz na předpis č. 37, resp. č. 99, a jejich série změn platné v době podání žádosti o schválení. |
2. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ SYSTÉMU
2.1 |
Žádost o schválení podává držitel výrobní nebo obchodní značky systému nebo jeho řádně pověřený zástupce. Musí obsahovat:
|
2.2 |
Ke každé žádosti o schválení se doloží:
|
3. OZNAČENÍ
3.1 |
Na instalačních jednotkách systému, pro nějž se žádá schválení typu, musí být uvedena výrobní nebo obchodní značka žadatele. |
3.2 |
Na rozptylovém skle a skříňce musí být dostatečně velké místo, aby se na něj vešla značka schválení typu a přídavné symboly uvedené v bodě 4; toto místo musí být stanoveno ve výkresech uvedených v bodě 2.2.1.
|
3.3 |
Instalační jednotky nebo systémy, které byly navrženy tak, aby splnily požadavky na pravostranný nebo levostranný dopravní provoz, musí nést označení určující obě polohy montáže optického prvku nebo prvků vozidla nebo světelného zdroje nebo zdrojů odrážeče/odrážečů; tato označení jsou složena z písmen „R/D“ pro pravostranný dopravní provoz a „L/G“ pro levostranný dopravní provoz. |
3.4 |
V případě, že je systém navržen tak, aby splňoval předpisy uvedené v bodě 5.8.2, případně prostřednictvím zakrytí dodatečného umístění na přední část rozptylového skla instalační jednotky, musí být toto umístění nesmazatelně označeno. Je-li umístění jasně určeno, není toto označení nutné. |
3.5 |
V případě AFS s LED modulem (moduly) musí být na odpovídající(ch) instalační(ch) jednotce (jednotkách) vyznačeno jmenovité napětí a jmenovitý příkon a zvláštní identifikační kód modulu zdroje světla. |
3.6 |
U LED modulu (modulů) předložených ke schválení společně s AFS:
|
3.7 |
Jestliže k řízení LED modulu (modulů) je použit elektronický ovladač zdroje světla, který není součástí LED modulu, potom na něm musí být vyznačen(y) zvláštní identifikační kód (kódy), jmenovité vstupní napětí a příkon. |
4. SCHVÁLENÍ TYPU
4.1 Obecně
4.1.1 |
Pokud všechny vzorky typu systému předložené podle bodu 2 ustanovení tohoto předpisu splňují, schválení typu se udělí. |
4.1.2 |
Pokud skupinové, sdružené nebo sloučené světlomety, jež jsou součástí systému, vyhovují požadavkům více než jednoho předpisu, lze přidělit jedinou značku schválení za předpokladu, že každý ze skupinových, sdružených nebo sloučených světlometů splňuje ustanovení, která se na něj vztahují. |
4.1.3 |
Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení typu, jehož první dvě číslice (v současné době 00) označují sérii změn zahrnující poslední technické změny tohoto předpisu v době, kdy bylo schválení typu vydáno. Jedna a táž smluvní strana nemůže přidělit totéž číslo schválení typu jinému typu systému, jehož se týká tento předpis. |
4.1.4 |
Oznámení o schválení typu systému podle tohoto předpisu, o rozšíření schválení typu, o zamítnutí žádosti o ně, o jeho odejmutí nebo o trvalém zastavení výroby typu systému se stranám dohody z roku 1958, které tento předpis uplatňují, zasílá na formuláři odpovídajícím vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu a obsahujícím údaje uvedené v bodě 2.1.3.
|
4.1.5 |
Mimo značku, jež se vyžaduje podle bodu 3.1, se každá instalační jednotka, která se shoduje s typem schváleným podle tohoto předpisu, opatří na ploše, o níž pojednává bod 3.2, značkou schválení typu popsanou v bodech 4.2 a 4.3. |
4.1.6 |
Žadatel musí do formuláře podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu uvést vozidlo nebo vozidla, pro něž je systém určen. |
4.1.7 |
Žádá-li o schválení systému, který nemá být pokryt schválením typu vozidla podle předpisu č. 48,
|
4.2 Složení značky schválení typu
Značka schválení typu sestává z:
4.2.1 |
mezinárodního značení schválení typu, které obsahuje:
|
4.2.2 |
těchto doplňkových symbolů:
|
4.2.3 |
V každém případě musí být na formuláři pro schválení typu a na formuláři sdělení, jež jsou zasílány smluvním státům dohody, které tento předpis uplatňují, stanoven příslušný pracovní režim pro zkoušení podle bodu 1.1.1.1 přílohy 4 a přípustné/á napětí podle bodu 1.1.1.2 přílohy 4. V příslušných případech se systémy nebo jedna nebo několik jeho částí značí takto:
|
4.2.4 |
Obě číslice čísla schválení typu (v současnosti 00), které udávají sérii změn zahrnující poslední významné technické změny předpisu v době, kdy se schválení typu vydává, a předepsaná šipka, mohou být vyznačeny poblíž výše uvedených přídavných symbolů. |
4.2.5 |
Značky a symboly, o nichž pojednávají body 4.2.1 a 4.2.2, musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné. Mohou být umístěny na vnitřní nebo vnější (průhledné nebo neprůhledné) části instalačních jednotek, které není možno oddělit od části světlometu, z níž vystupuje světlo. V každém případě musejí být viditelné i tehdy, když je instalační jednotka (jednotky) namontována na vozidle. Tento předpis je splněn i při posunutí některé pohyblivé části vozidla. |
4.3 Uspořádání značky schválení typu
4.3.1 Samostatné světlomety
Příklady uspořádání značek schválení typu s výše popsanými doplňkovými symboly jsou uvedeny na obrázcích 1 až 10 přílohy 2 tohoto předpisu.
4.3.2 Skupinové, sdružené nebo sloučené světlomety.
4.3.2.1 |
V případech, kdy se zjistí, že skupinové, sdružené světlomety nebo světlomety sloučené se systémem splňují požadavky současně několika předpisů, je možno vyznačit jedinou mezinárodní značku schválení typu sestávající z písmene „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení typu vystavila, a číslo schválení typu. Tato značka schválení typu může být umístěna na skupinových, sdružených nebo sloučených světlometech kdekoli, pokud:
|
4.3.2.2 |
Identifikační symbol každého světlometu podle předpisu, podle kterého bylo schválení typu uděleno, společně s vyznačením příslušné série změn zahrnující poslední významné technické změny předpisu v době vystavení schválení typu se – případně s vyžadovanou šipkou – vyznačí:
|
4.3.2.3 |
Jednotlivé části jediné značky schválení typu nesmějí být menší než minimální velikost, jež se vyžaduje pro nejmenší označení v předpisu, podle kterého bylo schválení typu uděleno. |
4.3.2.4 |
Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Táž smluvní strana nesmí totéž číslo přidělit jinému typu skupinových, sdružených nebo sloučených světlometů, kterého se týká tento předpis. |
4.3.2.5 |
Příklady uspořádání značek schválení typu pro skupinové, sdružené nebo sloučené světlomety, včetně všech výše popsaných přídavných symbolů, pro systémy, jejichž funkce zajišťuje několik instalačních jednotek na straně vozidla, jsou uvedeny na obrázcích 11 a 12 přílohy 2 tohoto předpisu. |
4.3.2.6 |
Příklady značky schválení týkající se celkového systému jsou uvedeny na obrázku 13 přílohy 2 tohoto předpisu. |
B. TECHNICKÉ POŽADAVKY NA SYSTÉMY NEBO JEDNU NEBO NĚKOLIK JEJICH ČÁSTÍ
Není-li stanoveno jinak, musí být fotometrická opatření provedena podle přílohy 9 tohoto předpisu.
5. OBECNÉ POŽADAVKY
5.1 |
Všechny vzorky, pro něž se žádá schválení typu výhradně pro pravostranný dopravní provoz, musí splňovat požadavky stanovené v bodech 6 a 7; je-li schválení typu žádáno naopak pro levostranný dopravní provoz, uplatňují se ustanovení body 6, včetně příslušných příloh tohoto předpisu, přičemž se vymění levá strana za pravou a opačně. Stejným způsobem vyměníme označení úhlových poloh a prvků, takže „R“ nahradíme „L“ a naopak.
|
5.2 |
Systémy, nebo jedna nebo více jejich částí, musí být vybaveny zařízením, kterým se dají ve vozidle seřídit tak, aby splňovaly platné předpisy.
|
5.3 |
S výjimkou LED modulů nesmí být systém opatřen světelnými zdroji, které podle předpisů č. 37 nebo č. 99 a jejich sérií změn platných v době podání žádosti o schválení nejsou schváleny a/nebo pro něž jsou předpisem č. 37 stanovena omezení v použití.
|
5.4 |
Systémy, nebo jedna nebo několik jejich částí, navržených tak, aby splnily požadavky jak pro pravostranný tak i pro levostranný dopravní provoz, mohou být upraveny pro jeden nebo druhý systém příslušným počátečním seřízením při montáži na vozidlo, nebo tuto úpravu může provést sám uživatel. V každém případě musí být možno provést pouze dvě seřízení, která jsou jednoznačně rozlišitelná, a to jedno pro pravostranný dopravní provoz a druhé pro levostranný dopravní provoz, a přechod z jedné polohy do druhé nedopatřením nebo zaseknutí mezi oběma polohami musí být znemožněn. |
5.5 |
Musí být provedeny doplňkové zkoušky podle přílohy 4 tohoto předpisu, které mají zjistit, zda se fotometrické vlastnosti během používání výrazně nemění. |
5.6 |
Pokud je rozptylové sklo jednotky osvětlení zhotoveno z plastu, provedou se zkoušky podle požadavků přílohy 6 tohoto předpisu. |
5.7 |
U systémů, jejichž jedna nebo více částí jsou navrženy tak, aby poskytovaly střídavě buď dálkové, nebo potkávací světlo, musejí být mechanická, elektromechanická nebo jiná zařízení zabudovaná do jednotky osvětlení pro přepínání z jednoho světla na druhé navržena tak, aby:
|
5.8 |
Systémy musí být opatřeny prostředky, které umožňují jejich dočasné použití v zemích, kde se jezdí na opačné straně než je strana, pro niž se schválení typu žádá, aniž by nepřiměřeně oslňovaly blížící se vozidla. Za tímto účelem musí systémy nebo jedna nebo více jejich částí:
|
5.9 |
Systémy musí být navrženy tak, aby se v případě selhání světelného zdroje a/nebo LED modulu spustil signál, tak aby byla splněna příslušná ustanovení předpisu č. 48. |
5.10 |
Součástka nebo součástky, k nimž je připevněn vyměnitelný světelný zdroj, musí být navržena nebo navrženy tak, aby bylo možno snadno na ně světelný zdroj namontovat, aby nebylo možno splést se, a to ani ve tmě. |
5.11 |
V případě systému podle bodu 4.1.7:
|
5.12 |
AFS, je-li vybaven LED moduly, jakož i příslušný(é) LED modul (moduly) musí splňovat příslušné požadavky uvedené v příloze 11 tohoto předpisu. Splnění požadavků musí být přezkoušeno. |
5.13 |
V případě AFS, jehož součástí jsou světelné zdroje a/nebo LED modul (moduly), které vytvářejí základní potkávací světlo a jejichž celkový skutečný světelný tok jednotek osvětlení uvedených v bodě 9.2.3 formuláře sdělení odpovídajícího vzoru v příloze 1 tohoto předpisu překračuje 2 000 lm na každou stranu, musí být učiněn odkaz v bodě 9.2.4 formuláře sdělení v příloze 1. Skutečný světelný tok LED modulu (modulů) se měří způsobem popsaným v bodě 5 přílohy 11. |
5.14 |
V případě základního potkávacího světla v nulovém stavu, které je vytvářeno výlučně LED moduly, musí být celkový skutečný světelný tok těchto LED modulů, je-li měření prováděno podle bodu 5 přílohy 11, větší nebo roven 1 000 lm na každou stranu. |
6. OSVĚTLENÍ
6.1 Obecná ustanovení
6.1.1 |
Každý systém musí vyzařovat potkávací světlo třídy C podle bodu 6.2.5 a jedno nebo více potkávacích světel jiné třídy nebo jiných tříd; v rámci každé třídy potkávacích světel může zahrnovat jeden nebo více různých režimů a rovněž funkce předního osvětlení podle bodů 6.3 a/nebo 2.1.1.1 tohoto předpisu. |
6.1.2 |
Systém musí umožňovat automatické úpravy tak aby bylo dosaženo dobrého osvětlení vozovky, které by nerušilo ani řidiče, ani ostatní uživatele. |
6.1.3 |
Systém je pokládán za vyhovující, splňuje-li příslušné fotometrické údaje bodů 6.2 a 6.3. |
6.1.4 |
Fotometrické měření musí být provedeno podle popisu žadatele:
|
6.2 Ustanovení pro potkávací světlo
Před jakoukoli zkouškou podle níže uvedených bodů musí být systém uveden do nulového stavu, tzn. musí vyzařovat potkávací světlo třídy C.
6.2.1 |
Z každé strany systému (tzn. vozidla) musí potkávací světlo v nulovém stavu vyzařovat prostřednictvím nejméně jedné jednotky osvětlení rozhraní podle přílohy 8 tohoto předpisu nebo
|
6.2.2 |
Systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, musí být nasměrován tak, aby poloha rozhraní byla v souladu s předpisy uvedenými v tabulce 2 přílohy 3 tohoto předpisu. |
6.2.3 |
Při tomto nasměrování musí systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, žádá-li se o jeho schválení typu pouze pro svícení potkávacím světlem, splňovat požadavky uvedené v příslušných bodech níže; je-li však určen pro dodatečné svícení nebo pro funkci světlené signalizace v souladu s tímto předpisem, musí splňovat rovněž požadavky uvedené v příslušných bodech níže, pokud není možno jej seřídit samostatně. |
6.2.4 |
Pokud takto nasměrovaný systém nebo jedna nebo více jeho částí požadavky uvedené v bodě 6.2.3 nesplňuje, je možno jeho seřízení v souladu s návodem výrobce upravit maximálně o 0,5o napravo nebo nalevo a o 0,2o nahoru nebo dolů vzhledem k původní poloze seřízení. |
6.2.5 |
Vyzařuje-li určitý režim potkávacího světla, musí být systém v souladu s požadavky příslušné sekce (C, V, E nebo W) části A tabulky 1 (fotometrické parametry) a tabulky 2 (Emax a poloha rozhraní) přílohy 3 tohoto předpisu a rovněž sekce 1 (ustanovení pro rozhraní) přílohy 8 tohoto předpisu. |
6.2.6 |
Světlo může být vyzařováno v režimu osvětlení v zatáčce pod podmínkou, že:
|
6.2.7. |
Systém musí být ověřen podle pokynů výrobce podle zásady bezpečnosti stanovené v bodě 2.2.2.1. |
6.2.8 |
Systémy, nebo jedna nebo více jejich částí, navržené současně pro pravostranný i levostranný dopravní provoz musí v každé ze dvou poloh podle bodu 5.4 splňovat požadavky stanovené pro daný systém dopravního provozu. |
6.2.9 |
Systém musí být navržen tak, aby:
|
6.3 Ustanovení pro dálkové světlo
Před každou další zkouškou musí být systém uveden do nulového stavu.
6.3.1 |
Jednotka nebo jednotky osvětlení systému musí být seřízeny v souladu s pokyny výrobce, tak aby pásmo maximálního osvětlení bylo nasměrováno na průsečík (HV) přímek H-H a V-V;
|
6.3.2 |
Pokud je světlo měřeno podle přílohy 9 tohoto předpisu, musí být v souladu s těmito požadavky:
|
6.3.3 |
Osvětlení nebo část osvětlení vyzařovaná systémem může být automaticky vychýlena stranově (nebo upravena tak, aby bylo dosaženo rovnocenného účinku), pod podmínkou, že:
|
6.3.4 |
Systém musí být navržen tak, aby:
|
6.3.5 |
Nejsou-li požadavky pro daná světla splněny, může se provést přesměrování světla o 0,5o nahoru nebo dolů a/nebo o 1o vpravo nebo vlevo vzhledem k původní poloze seřízení; v této nové poloze musí být splněny všechny fotometrické podmínky. Tato ustanovení se neuplatňují na jednotky osvětlení definované v bodě 6.3.1.1 tohoto předpisu. |
6.4 Jiná ustanovení
Pro případy systému nebo jedné nebo několika jeho částí, který má seřiditelné jednotky osvětlení, se použijí ustanovení bodů 6.2 (potkávací světla) a 6.3 (dálková světla) na všechny polohy montáže stanovené v bodě 2.1.3 (seřizovací plocha). Následující postup se uplatňuje za účelem ověření:
6.4.1 |
Každá uvedená poloha je pomocí zkušebního goniometru vyzkoušena vzhledem k přímce spojující referenční střed a bod HV na měřicí stěně. Seřiditelný systém nebo jedna nebo několik jeho částí je tedy dán do polohy, v níž osvětlení na měřicí stěně odpovídá příslušným požadavkům pro směřování; |
6.4.2 |
Je-li systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, původně umístěn podle bodu 6.4.1, musí zařízení nebo jeho části splňovat příslušné fotometrické požadavky bodů 6.2 a 6.3; |
6.4.3 |
K doplňkovým zkouškám se přistoupí poté, co se odrážeč nebo systém nebo jedna nebo několik jeho částí vychýlí svisle přibližně o 2o, nebo poté, co je přinejmenším vychýlen do maximální polohy, je-li menší než 2o, vzhledem ke své původní poloze, a to prostřednictvím zařízení pro seřízení systému nebo jedné nebo několika jeho částí. Po přesměrování celého systému nebo jedné nebo několika jeho částí (například pomocí goniometru) do opačného směru se musí změřit světlo vyzařované do těchto směrů a nesmí přesáhnout předepsané meze:
|
6.4.4 |
pokud žadatel uvedl více než jednu montážní polohu, musí být postup podle bodů 6.4.1 až 6.4.3 zopakován pro všechny další polohy; |
6.4.5 |
Pokud žadatel neuvedl zvláštní polohu montáže, musí být systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, nasměrován podle měření uvedených v bodech 6.2 (potkávací světla) a 6.3 (dálková světla), přičemž zařízení na seřízení systému nebo jedné nebo několika jeho částí se nachází ve středové poloze. Doplňkové zkoušky stanovené v bodě 6.4.3 musí být provedeny poté, co je světlomet nebo jeho části pomocí seřizovacího zařízení maximálně vychýlen (namísto jejich vychýlení o přibližně 2o). |
6.4.6 |
Ve formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu musí být uvedeno, která osvětlovací jednotka nebo jednotky vytvářejí rozhraní, jak je stanoveno v příloze 8 tohoto předpisu, které dopadá na plochu mezi 6o vlevo a 4o vpravo a nad vodorovnou přímkou skloněnou o 0,8o. |
6.4.7 |
Ve formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu musí být uvedeno, jaké režimy potkávacích světel třídy E splňují v případě potřeby „soubor údajů“ z tabulky 6 přílohy 3 tohoto předpisu. |
7. BARVA
7.1 |
Vyzařované světlo musí být bílé barvy. |
C. JINÁ SPRÁVNÍ USTANOVENÍ
8. ZMĚNA TYPU SYSTÉMU A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU
8.1 |
Každá změna typu systému se oznámí správnímu orgánu, který schválení typu udělil. Tento orgán pak může:
|
8.2 |
Potvrzení schválení typu nebo odmítnutí žádosti o ně, s uvedením změn, se postupem stanoveným v bodě 4.1.4 zašle smluvním stranám dohody, které tento předpis uplatňují. |
8.3 |
Příslušný orgán, který rozšíření schválení typu vystavil, přidělí každému formuláři, jímž se rozšíření schválení typu udílí, pořadové číslo a informuje o této skutečnosti ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které tento předpis uplatňují; k tomu použije formulář sdělení odpovídající vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu. |
9. SHODNOST VÝROBY
Postupy ověření shodnosti výroby musí odpovídat postupům uvedeným v dohodě, dodatek 2 (E/ECE/324–E/ECE/TRANS/505/Rev.2), přičemž se uplatňují tyto požadavky:
9.1 |
systém schválený podle tohoto předpisu musí být vyroben tak, aby byl shodný se schváleným typem a aby splňovaly požadavky stanovené v bodech 6 a 7; |
9.2 |
musí být splněny minimální požadavky na postupy ověřování shodnosti výroby podle přílohy 5 tohoto předpisu; |
9.3 |
musí být splněny minimální požadavky na odběr vzorků inspektorem stanovené v příloze 7 tohoto předpisu; |
9.4 |
orgán, který schválení typu udělil, může kdykoli ověřit metody řízení shodnosti uplatňované v jednotlivých výrobních závodech. Obvyklá četnost těchto kontrol je jednou za dva roky. |
9.5 |
systémy nebo jedna nebo několik jeho částí se zjevnými vadami se neberou v úvahu. |
9.6 |
Na zřetel se nebere referenční značka. |
10. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY
10.1 |
Pokud nejsou požadavky splněny nebo pokud systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, opatřený značkou schválení typu neodpovídá schválenému typu, může být schválení systému udělené podle tohoto předpisu odejmuto. |
10.2 |
Jestliže některá smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně o tom informuje ostatní smluvní strany, které tento předpis uplatňují, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu. |
11. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY
11.1 |
Jestliže držitel schválení typu zcela přestane vyrábět typ systému schváleného podle tohoto předpisu, uvědomí o této skutečnosti orgán, který schválení typu udělil, a ten o tom uvědomí ostatní strany dohody z roku 1958 uplatňující tento předpis, k čemuž použije formulář pro sdělení, který odpovídá vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu |
12. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ
12.1 |
Smluvní stany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy zkušeben pověřených prováděním zkoušek schválení typu a správních orgánů udělujících schválení typu, jimž se mají zaslat formuláře osvědčení o udělení schválení typu, zamítnutí žádosti o ně, nebo rozšíření schválení typu, odejmutí schválení typu nebo o trvalém zastavení výroby, vystavené v jiných zemích. |
(1) Podle definice v příloze 7 úplného usnesení pro konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2, naposledy pozměněný dokumentem Amend. 4).
(2) Pouze pro informaci. Ustanovení pro potkávací světla jsou určena pro tyto podmínky: třída C odpovídá základním potkávacím světlům, třída V pro použití v osvětlených oblastech, jako např. ve městech, třída E pro použití na silnicích, jako např. na dálnicích, třída W pro použití při špatném počasí, jako např. na mokré vozovce.
(3) Uvést ve formuláři podle vzoru v příloze 1.
(4) Uvést ve formuláři podle vzoru v příloze 10.
(5) 1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (neobsazeno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (neobsazeno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (neobsazeno), 34 pro Bulharsko, 35 (neobsazeno), 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (neobsazeno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonie, 41 (neobsazeno), 42 pro Evropské společenství (schválení udělují členské státy a užívají své příslušné symboly EHK), 43 pro Japonsko, 44 (neobsazeno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jižní Afriku, 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu, 51 pro Korejskou republiku, 52 pro Malajsii a 53 pro Thajsko. Dalším zemím se přidělí následující čísla chronologicky v pořadí, v jakém ratifikují Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v pořadí, v jakém k uvedené dohodě přistoupí. Takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů smluvním stranám dohody.
PŘÍLOHA 1
SDĚLENÍ
maximální formát: A4 (210 × 297 mm)
PŘÍLOHA 2
PŘÍKLADY USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU
Příklad 1
a ≥ 8 mm (skleněné rozptylové sklo)
a ≥ 5 mm (plastové rozptylové sklo)
Obrázek 1
|
Obrázek 2
|
Instalační jednotka systému opatřeného jednou z výše znázorněných značek schválení typu, který byl schválen v Nizozemsku (E4) podle tohoto předpisu pod číslem schválení typu 19243 a splňuje požadavky tohoto předpisu v jeho původním znění (00). Potkávací světlo je navrženo výhradně pro pravostranný dopravní provoz. Písmena „CT“ (obr. 1) značí, že jde o potkávací světlo s režimem osvětlení v zatáčce, písmena „CWR“ (obr. 2) značí, že jde o potkávací světlo třídy C, potkávací světlo třídy W a dálkové světlo.
Číslo 30 značí, že maximální svítivost dálkových světelných paprsků je mezi 86 250 a 101 250 cd.
Pozn.: Číslo schválení typu a přídavné symboly se umísťují v blízkosti kružnice buď nad písmenem „E“, nebo pod ním, nebo vpravo či vlevo od něj. Číslice čísla schválení typu leží na stejné straně písmene „E“ a směřují stejným směrem.
Římské číslice se jako čísla schválení typu nepoužívají, aby se předešlo případné záměně s jinými symboly.
Příklad 2
Obrázek 3
|
Obrázek 4a)
|
Obrázek 4b)
|
Instalační jednotka systému opatřeného výše znázorněnou značkou schválení typu je v souladu s tímto předpisem, a to jak pokud jde o potkávací, tak o dálkové světlo, a je navržena:
|
Obrázek 3: Potkávací světlo třídy C s potkávacím světlem třídy „E“, pouze pro levostranný dopravní provoz. |
|
Obrázek 4a) a 4b): Potkávací světlo třídy C a potkávací světlo třídy V pro oba systémy dopravního provozu díky mechanismu pro seřízení optického prvku nebo světelného zdroje, a dálkové světlo. Potkávací světlo třídy C, potkávací světlo třídy V a dálkové světlo musí splňovat ustanovení pro osvětlení v zatáčce, jak určuje písmeno „T“. Pomlčka nad písmenem „R“ udává, že chod dálkových světel zajišťuje několik instalačních jednotek na této straně systému. |
Příklad 3
Obrázek 5
|
Obrázek 6
|
Instalační jednotka opatřená výše znázorněnou značkou schválení typu obsahuje plastové rozptylové sklo a je v souladu s požadavky tohoto předpisu, pouze pokud jde o potkávací světlo, a je navržena:
|
Obrázek 5: Potkávací světlo třídy C s potkávacím světlem třídy W pro oba systémy dopravního provozu. |
|
Obrázek 6: Potkávací světlo třídy C s režimem osvětlení v zatáčce pouze pro pravostranný dopravní provoz. |
Příklad 4
Obrázek 7
|
Obrázek 8
|
Obrázek 7: Instalační jednotka opatřená výše znázorněnou značkou schválení typu splňuje požadavky tohoto předpisu, pokud jde o potkávací světlo třídy C a potkávací světlo třídy V, a je navržena výhradně pro levostranný dopravní provoz.
Obrázek 8: Instalační jednotka opatřená výše znázorněnou značkou schválení typu je (oddělenou) instalační jednotkou, která je součástí systému, a splňuje požadavky tohoto předpisu, pouze pokud jde o dálkové světlo.
Příklad 5
Identifikace instalační jednotky obsahující plastové rozptylové sklo, která splňuje požadavky podle tohoto předpisu.
Obrázek 9
|
Obrázek 10
|
Obrázek 9: Potkávací světlo třídy C a potkávací světlo třídy W, obě s režimem osvětlení v zatáčce, a dálkové světlo, navržena výhradně pro pravostranný dopravní provoz.
Potkávací světlo a jeho režimy nesmí být v činnosti současně s dálkovým světlem v dalším sloučeném projektoru.
Obrázek 10: Potkávací světlo třídy E a potkávací světlo třídy W, navržena výhradně pro pravostranný dopravní provoz, a dálkové světlo. Pomlčka nad písmeny „E“ a „W“ udává, že třídy potkávacích světel jsou na dané straně systému zajištěny více než jednou instalační jednotkou.
Příklad 6
Zjednodušené označení pro skupinová, sdružená nebo sloučená světla schválená v souladu s jiným předpisem, než je tento (obr. 11) (svislé a vodorovné čáry nejsou součástí značky schválení typu a slouží pouze k vytvoření schematického tvaru zařízení pro světelnou signalizaci).
Tyto dva příklady odpovídají dvěma instalačním jednotkám umístěným na stejné straně systému a nesoucím značku schválení typu, která obsahuje (vzor A nebo vzor B):
Instalační jednotka č. 1
Přední obrysové světlo schválené podle série změn 02 předpisu č. 7;
Jedna nebo více jednotek osvětlení vyzařující potkávací světlo třídy C v režimu osvětlení v zatáčce, které jsou navrženy tak, aby fungovaly s jednou nebo několika dalšími instalačními jednotkami na stejné straně systému (jak to označuje pomlčka nad písmenem „C“), a potkávací světlo třídy V, obě navrženy pro pravostranný nebo levostranný dopravní provoz, a rovněž dálkové světlo o maximální svítivosti 86 250 až 101 250 cd (jak určuje číslice 30), schválena v souladu s požadavky tohoto předpisu v jeho původním znění (00) a obsahující plastové rozptylové sklo;
Denní potkávací světlo schválené v souladu s řadou pozměňovacích návrhů 00 k předpisu č. 87;
Přední směrové světlo kategorie 1a schválené v souladu s řadou pozměňovacích návrhů 01 k předpisu č. 6.
Instalační jednotka č. 3
Přední mlhovka schválená v souladu s řadou pozměňovacích návrhů 02 k předpisu č. 19 nebo potkávací světlo třídy C v režimu osvětlení v zatáčce navržené pro pravostranný i levostranný dopravní provoz a tak, aby fungovalo s jednou několika dalšími instalačními jednotkami na stejné straně systému, jak určuje pomlčka nad písmenem „C“.
Instalační jednotka č. 1 systému
Obrázek 11
Instalační jednotka č. 3 systému
Příklad 7
Uspořádání značek schválení typu systému (obr. 12)
Obrázek 12
Tyto dva příklady odpovídají adaptivnímu systému předního osvětlení složenému ze dvou instalačních jednotek (zajišťujících stejné funkce) na stranách systému (jednotky č. 1 a 3 na levé straně a jednotky č. 2 a 4 na pravé straně).
Instalační jednotka č. 1 (nebo č. 2) systému opatřená výše uvedenými čísly schválení typu a podle požadavků tohoto předpisu (série změn 00), pokud jde o potkávací světlo třídy C navržené pro levostranný dopravní provoz a současně o dálkové světlo o maximální svítivosti 86 250 až 101 250 cd (určeno číslicí 30) sloučená s předním směrovým světlem kategorie 1a schváleným v souladu se sérií změn 01 předpisu č. 6.
V příkladu 7a) obsahuje instalační jednotka č. 1 (nebo č. 2) systému potkávací světlo třídy C v režimu osvětlení v zatáčce, potkávací světlo třídy W, potkávací světlo třídy V a potkávací světlo třídy E. Pomlčka nad písmenem „C“ označuje, že potkávací světlo třídy C zajišťují dvě instalační jednotky na dané straně systému.
Instalační jednotka č. 3 (nebo č. 4) má zajišťovat druhou část potkávacích světel třídy C na jedné straně systému, jak určuje svislá čára nad písmenem „C“.
V příkladu 7b) má instalační jednotka č. 1 (nebo č. 2) systému zajišťovat potkávací světlo třídy C, potkávací světlo třídy W a potkávací světlo třídy E. Pomlčka nad písmenem „W“ určuje, že potkávací světlo třídy W zajišťují dvě instalační jednotky na dané straně systému. Písmeno „T“ napravo za seznamem symbolů (a nalevo od čísla schválení typu) určuje, že každé světlo, tzn. potkávací světlo třídy C, potkávací světlo třídy W, potkávací světlo třídy E a dálkové světlo, má režim osvětlení v zatáčce.
Instalační jednotka č. 3 (nebo č. 4) systému má zajišťovat druhou část potkávacích světel třídy W na dané straně systému (jak určuje pomlčka nad písmenem „W“) a potkávacích světel třídy V.
Příklad 8
Uspořádání značek schválení typu týkající se obou stran systému (obr. 13)
Tento příklad ukazuje systém adaptivního předního osvětlení složeného ze dvou instalačních jednotek na levé straně vozidla a z jedné instalační jednotky na pravé straně.
Obrázek 13
Pravá strana systému nebo vozidla |
Levá strana systému nebo vozidla |
|
Systém opatřený výše znázorněnou značkou schválení typu je podle požadavků tohoto předpisu (série změn 00), pokud jde o potkávací světlo pro levostranný dopravní provoz a o dálkové světlo, jehož maximální svítivost je 86 250 až 101 250 cd (jak určuje číslice 30), sloučené s předními směrovými světly kategorie 1a schválenými v souladu se sérií změn 01 předpisu č. 6 a předním obrysovým světlem schváleným v souladu se sérií změn 02 předpisu č. 7.
Instalační jednotka č. 1 systému (vlevo) je navržena tak, aby přispívala k potkávacím světlům třídy C a potkávacím světlům třídy E. Pomlčka nad písmenem „C“ označuje, že na dané straně přispívá k potkávací světlům třídy C několik instalačních jednotek. Písmeno „T“ napravo za seznamem symbolů označuje, že jak potkávací světlo třídy C, tak potkávací světlo třídy E má režim osvětlení v zatáčce.
Instalační jednotka č. 3 systému (vlevo) má zajistit druhou část potkávacích světel třídy C z dané strany (jak určuje pomlčka nad písmenem „C“) a potkávací světlo třídy W.
Instalační jednotka č. 2 systému (vpravo) má přispívat potkávacím světlům třídy C, potkávacím světlům třídy E, která obě mají režim osvětlení v zatáčce, a potkávacím světlům třídy W.
Pozn.: V příkladech 6, 7 a 8 musí různé instalační jednotky systému nést stejné číslo schválení typu.
Obrázek 14
LED modul označený identifikačním kódem modulu zdroje světla, který je uveden výše, byl schválen společně se systémem AFS původně schváleným v Itálii (E3) pod číslem schválení 17325.
PŘÍLOHA 3
FOTOMETRICKÉ PŘEDPISY PRO POTKÁVACÍ SVĚTLO (1)
Pro účely této přílohy se rozumí:
„nad“ umístěné nad svislou osou; „pod“ umístěné pod svislou osou.
Úhlové polohy jsou vyjádřeny ve stupních (°) nad (U) nebo ve stupních (°) pod (D) vzhledem k přímce H-H, a napravo (R) nebo nalevo (L) od přímky V-V.
Obrázek 1
Úhlové polohy fotometrických předpisů pro potkávací světlo (pro pravostranný dopravní provoz).
Tabulka 1
Fotometrické parametry potkávacích světel
Předpisy vyjádřené v lux/25 m |
Poloha/stupně (°) |
Potkávací světlo |
||||||||||
vodorovná |
svislá |
třída C |
třída V |
třída E |
třída W |
|||||||
Č. |
Prvek |
na/od |
do |
na |
min. |
max. |
min. |
max. |
min. |
max. |
min. |
max. |
Část A |
||||||||||||
1 |
B50L (5) |
L 3,43 |
|
U 0,57 |
|
0,4 |
|
0,4 |
|
0,7 (9) |
|
0,7 |
2 |
HV (5) |
V |
|
H |
|
0,7 |
|
0,7 |
|
|
|
|
3 |
BR (5) |
R 2,5 |
|
U 1 |
0,2 |
2 |
0,1 |
1 |
0,2 |
2 |
0,2 |
3 |
4 |
Segment BRR (5) |
R 8 |
R 20 |
U 0,57 |
|
4 |
|
1 |
|
4 |
|
6 |
5 |
Segment BLL (5) |
L 8 |
L 20 |
U 0,57 |
|
0,7 |
|
1 |
|
1 |
|
1 |
6 |
P |
L 7 |
|
H |
0,1 |
|
|
|
|
|
0,1 |
|
7 |
Pásmo III (jak je definováno v tabulce 3) |
|
|
|
|
0,7 |
|
0,7 |
|
1 |
|
1 |
8a |
S50, S50LL, S50RR (6) |
|
|
U 4 |
0,1 (8) |
|
|
|
0,1 (8) |
|
0,1 (8) |
|
9a |
S100, S100LL, S100RR (6) |
|
|
U 2 |
0,2 (8) |
|
|
|
0,2 (8) |
|
0,2 (8) |
|
10 |
50R |
R 1,72 |
|
D 0,86 |
|
|
6 |
|
|
|
|
|
11 |
75R |
R 1,15 |
|
D 0,57 |
12 |
|
|
|
18 |
|
24 |
|
12 |
50V |
V |
|
D 0,86 |
6 |
|
6 |
|
12 |
|
12 |
|
13 |
50L |
L 3,43 |
|
D 0,86 |
4,2 |
15 (10) |
4,2 |
15 (10) |
8 |
|
8 |
30 (10) |
14 |
25LL |
L 16 |
|
D 1,72 |
1,4 |
|
1 |
|
1,4 |
|
4 |
|
15 |
25RR |
R 11 |
|
D 1,72 |
1,4 |
|
1 |
|
1,4 |
|
4 |
|
16 |
Segment 20 a níže |
L 3,5 |
V |
D 2 |
|
|
|
|
|
|
|
20 (3) |
17 |
Segment 10 a níže |
L 4,5 |
R 2,0 |
D 4 |
|
14 (2) |
|
14 (2) |
|
14 (2) |
|
8 (3) |
18 |
Emax (4) |
|
|
|
20 |
50 |
10 |
50 |
20 |
90 (9) |
35 |
80 (3) |
Část B (režim osvětlení v zatáčce): Používá se část A po nahrazení údajů z řádků č. 1, 2, 7, 13 a 18 níže uvedenými řádky. |
||||||||||||
1 |
B50L (5) |
L 3,43 |
|
U 0,57 |
|
0,6 |
|
0,6 |
|
|
|
0,9 |
2 |
HV (5) |
|
|
|
|
1 |
|
1 |
|
|
|
|
7 |
Pásmo III (jak je definováno v tabulce 3) |
|
|
|
|
1 |
|
1 |
|
1 |
|
1 |
13 |
50L |
L 3,43 |
|
D 0,86 |
2 |
|
2 |
|
4 |
|
4 |
|
18 |
Emax (7) |
|
|
|
12 |
50 |
6 |
50 |
12 |
90 (9) |
24 |
80 (3) |
Tabulka 2
Prvky, úhlová poloha nebo hodnota potkávacích světelných paprsků ve stupních (°) a doplňkové předpisy
|
Úhlová poloha / hodnota ve stupních (°) |
Potkávací světlo třídy C |
Potkávací světlo třídy V |
Potkávací světlo třídy E |
Potkávací světlo třídy W |
||||||
Č. |
označení části světelných paprsků a předpisy |
vodorovné |
svislé |
vodorovné |
svislé |
vodorovné |
svislé |
vodorovné |
svislé |
||
2.1 |
Emax nesmí ležet vně daného obdélníku (nad segmentem Emax) |
mezi 0,5 L a 3 R |
mezi 0,3D a 1,75 D |
|
mezi 0,3D a 1,72 D |
mezi 0,5L a 3 R |
mezi 0,1 D a 1,72 D |
mezi 0,5L a 3 R |
mezi 0,3D a 1,72 D |
||
2.2 |
Rozhraní a jeho části musí:
|
||||||||||
|
|
V = 0,57D |
|
≤ 0,57D ≥ 1,3D |
|
≤ 0,23D (11) ≥ 0,57D |
|
≤ 0,23D ≥ 0,57D |
Tabulka 3
Pásma III potkávacích světel, údaje o vrcholech
Úhlová poloha ve stupních (°) |
Trojúhelníková značka č. |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
Pásmo IIIa pro potkávací světlo třídy C nebo třídy V |
vodorovná |
8L |
8L |
8R |
8R |
6R |
1,5R |
V-V |
4L |
svislá |
1U |
4U |
4U |
2U |
1,5U |
1,5U |
H-H |
H-H |
|
Pásmo IIIb pro potkávací světlo třídy W nebo třídy E |
vodorovná |
8L |
8L |
8R |
8R |
6R |
1,5R |
0,5L |
4L |
svislá |
1U |
4U |
4U |
2U |
1,5U |
1,5U |
0,34U |
0,34U |
Tabulka 4
Doplňková ustanovení pro potkávací světlo třídy W, vyjádřené v lx/25 m
4.1 |
Definice segmentů E, F1, F2 a F3 (neuvedené na obrázku 1) a požadavky na ně |
Povolené maximum je 0,2 lx: a) na segment E v 10 ° U mezi 20 L a 20 ° R; a b) na tři svislé segmenty (F1, F2 a F3) na vodorovné polohy 10 ° L, V a 10 ° R, všechny tři od 10 U do 60 ° U. |
|
4.2 |
Všechny další (dodatečné) soubory předpisů pro Emax, segment 20 a segment 10: Část A nebo B tabulky 1 se uplatňuje, pokud nahrazuje maximální předepsané hodnoty z řádků č. 16, 17 a 18 řádky uvedenými níže. |
Pokud při uplatňování údajů žadatele podle bodu 2.2.2 písm. e) tohoto předpisu má potkávací světlo třídy W vyzařovat na segment 20 a pod něj ne více než 10 lx a na segment 10 a pod něj ne více než 4 lx, nesmí nominální hodnota Emax těchto světelných paprsků přesáhnout 100 lx. |
Tabulka 5
Požadavky na horní část a úhlovou polohu měřicích bodů
Označení bodu |
S50LL |
S50 |
S50RR |
S100LL |
S100 |
S100RR |
Úhlová poloha ve stupních (°) |
4U/8L |
4U/V-V |
4U/8R |
2U/4L |
2U/V-V |
2U/4R |
Tabulka 6
Doplňkové požadavky na potkávací světlo třídy E
Části A a B tabulky 1 a rovněž tabulky 2 se uplatňují, pokud nahrazují řádky č. 1 a 18 tabulky 1 a bod 2.2 tabulky 2, jak je stanoveno níže. |
||||
Bod |
Označení |
Řádek 1 tabulky 1, část A nebo B |
Řádek 18 tabulky 1, část A nebo B |
Bod 2.2 tabulky 2 |
Č. |
Všechny údaje |
EB50L v lux / 25 m |
Emax v lux / 25 m |
Poloha vodorovné části rozhraní ve stupních (°) |
|
|
max |
max |
ne nad |
6.1. |
E1 |
0,6 |
80 |
0,34D |
6.2. |
E2 |
0,5 |
70 |
0,45D |
6.3. |
E3 |
0,4 |
60 |
0,57D |
(1) Pozn.: postup měření uvedený v příloze 9 tohoto předpisu.
(2) Maximálně 18 lx, má-li systém vyzařovat potkávací světlo třídy W.
(3) Uplatňují se rovněž požadavky stanovené v tabulce 4.
(4) Požadavky na umístění podle tabulky 4 („segment Emax“).
(5) Podíl každé strany systému, měřený podle přílohy 9 tohoto předpisu, nesmí být menší než 0,1 lx.
(6) Požadavky na umístění podle tabulky 5.
(7) Požadavky na umístění uvedené v bodě 6.2.6.2 tohoto předpisu.
(8) Pár obrysových světel zabudovaný do systému nebo určený k montáži společně se systémem může být spuštěn podle údajů žadatele.
(9) Uplatňují se rovněž požadavky stanovené v tabulce 6.
(10) Maximální hodnotu lze vynásobit 1,4, je-li podle popisu výrobce zaručeno, že tato hodnota nebude při použití překročena. To lze zaručit buď prostřednictvím systému, nebo pokud je systém určen k použití ve vozidlech, umožněním stabilizace/omezení napájení systému, jak je uvedeno ve formuláři sdělení.
(11) Uplatňují se rovněž požadavky tabulky 6.
Dodatek k tabulce 1
Pouze pro informaci: fotometrické hodnoty potkávacích světel uvedené v tabulce 1 jsou vyjádřeny níže v cd.
Předpisy jsou vyjádřeny v cd |
Poloha/stupně |
Potkávací světlo |
||||||||||
vodorovná |
svislá |
třída C |
třída V |
třída E |
třída W |
|||||||
Č. |
Prvek |
na/od |
do |
na |
min |
max |
min |
max |
min |
max |
min |
max |
Část A |
||||||||||||
1 |
B50L (4) |
L 3,43 |
|
U 0,57 |
|
250 |
|
250 |
|
438 (8) |
|
438 |
2 |
HV (4) |
V |
|
H |
|
438 |
|
438 |
|
|
|
|
3 |
BR (4) |
R 2,5 |
|
U 1 |
125 |
1 250 |
63 |
625 |
125 |
1 250 |
125 |
1 875 |
4 |
Segment BRR (4) |
R 8 |
R 20 |
U 0,57 |
|
2 500 |
|
625 |
|
2 500 |
|
3 750 |
5 |
Segment BLL (4) |
L 8 |
L 20 |
U 0,57 |
|
438 |
|
625 |
|
625 |
|
625 |
6 |
P |
L 7 |
|
H |
63 |
|
|
|
|
|
63 |
|
7 |
Pásmo III (jak je definováno v tabulce 3) |
|
|
|
|
438 |
|
438 |
|
625 |
|
625 |
8a |
S50, S50LL, S50RR (5) |
|
|
U 4 |
63 (7) |
|
|
|
63 (7) |
|
63 (7) |
|
9a |
S100, S100LL, S100RR (5) |
|
|
U 2 |
125 (7) |
|
|
|
125 (7) |
|
125 (7) |
|
10 |
50 R |
R 1,72 |
|
D 0,86 |
|
|
3 750 |
|
|
|
|
|
11 |
75 R |
R 1,15 |
|
D 0,57 |
7 500 |
|
|
|
11 250 |
|
15 000 |
|
12 |
50 V |
V |
|
D 0,86 |
3 750 |
|
3 750 |
|
7 500 |
|
7 500 |
|
13 |
50 L |
L 3,43 |
|
D 0,86 |
2 625 |
9 375 |
2 625 |
9 375 |
5 000 |
|
5 000 |
18 750 |
14 |
25 LL |
L 16 |
|
D 1,72 |
875 |
|
625 |
|
875 |
|
2 500 |
|
15 |
25 RR |
R 11 |
|
D 1,72 |
875 |
|
625 |
|
875 |
|
2 500 |
|
16 |
Segment 20 a pod |
L 3,5 |
V |
D 2 |
|
|
|
|
|
|
|
12 500 (2) |
17 |
Segment 10 a pod |
L 4,5 |
R 2,0 |
D 4 |
|
8 750 (1) |
|
8 750 (1) |
|
8 750 (1) |
|
5 000 (2) |
18 |
Emax (3) |
|
|
|
12 500 |
31 250 |
6 250 |
31 250 |
12 500 |
56 250 (8) |
21 875 |
50 000 (2) |
Část B (režim osvětlení v zatáčce): Používá se část A po nahrazení prvků z řádků č. 1, 2, 7, 13 a 18 níže uvedenými řádky. |
||||||||||||
1 |
B50L (4) |
L 3,43 |
|
U 0,57 |
|
375 |
|
375 |
|
|
|
563 |
2 |
HV (4) |
|
|
|
|
625 |
|
625 |
|
|
|
|
7 |
Pásmo III (jak je definováno v tabulce 3) |
|
|
|
|
625 |
|
625 |
|
625 |
|
625 |
13 |
50L |
L 3,43 |
|
D 0,86 |
1 250 |
|
1 250 |
|
2 500 |
|
2 500 |
|
18 |
Emax (6) |
|
|
|
7 500 |
31 250 |
3 750 |
31 250 |
7 500 |
56 250 (8) |
15 000 |
50 000 (2) |
(1) Maximálně 11 250 cd, má-li systém vyzařovat rovněž potkávací světlo třídy W.
(2) Uplatňují se rovněž požadavky podle tabulky 4.
(3) Požadavky na umístění podle tabulky 2 („segment Emax“).
(4) Podíl každé strany systému, měřený podle přílohy 9 tohoto předpisu, musí být nejméně 63 cd.
(5) Požadavky na umístění podle tabulky 5.
(6) Požadavky na umístění uvedené v bodě 6.2.6.2 tohoto předpisu.
(7) Pár obrysových světel zabudovaný do systému nebo určený k montáži společně se systémem může být spuštěn v souladu s údaji žadatele.
(8) Uplatňují se rovněž požadavky tabulky 6.
PŘÍLOHA 4
Zkoušky stability fotometrických parametrů systémů za provozu
ZKOUŠKY ÚPLNÝCH SYSTÉMŮ
Poté, co byly za použití postupů uvedených v tomto předpisu změřeny u svazku dálkového světla v bodě Emax a u svazku potkávacího světla v bodech HV, 50R, 50L a případně B50L (nebo R) fotometrické hodnoty, zkouší se na vzorku úplného systému stálost fotometrických parametrů za provozu.
Pro účely této přílohy se rozumí:
a) |
„úplným systémem“ pravá a levá strana systému včetně elektronického ovladače (ovladačů) osvětlení a/nebo napájecí a řídící zařízení a rovněž části karoserie a světlomety, které by mohly ovlivnit rozptyl tepla. Každá instalační jednotka systému, případně světlo (světla) a/nebo LED modul úplného systému mohou být testovány zvlášť; |
b) |
„zkušebním vzorkem“ v níže uvedeném textu buď úplný systém nebo instalační jednotka předložená ke zkoušce; |
c) |
„světelným zdrojem“ každé vlákno žárovky s několika vlákny, moduly LED nebo části LED modulu vyzařující světlo. |
Zkoušky musí být provedeny:
a) |
v suchém a klidném prostředí při teplotě okolí 23 ± 5 °C, přičemž zkušební vzorek je namontován na podstavě, která představuje správnou montáž na vozidle; |
b) |
v případě vyměnitelných světelných zdrojů: za použití sériově vyrobené žárovky zahořené po dobu alespoň jedné hodiny nebo sériově vyrobeného výbojkového zdroje světla zahořeného po dobu alespoň patnácti hodin nebo sériově vyrobeného LED modulu zahořeného po dobu alespoň 48 hodin a ochlazeného před začátkem zkoušky na okolní teplotu v souladu s tímto předpisem. Použije se LED modul dodaný žadatelem. |
Vybavení pro měření musí být stejné jako vybavení použité při zkouškách schválení typu zkoušených vzorků systému. Před každou další zkouškou musí být systém nebo jeho část (části) uveden (uvedeny) do nulového stavu.
Zkušební vzorek musí být zkoušen na potkávacím světle, aniž by byl odmontován ze zkušební pozice nebo jeho poloha na ní byla upravována. Použitý zdroj světla musí být zdrojem světla kategorie, která je pro daný světlomet určena.
1. ZKOUŠKA STÁLOSTI FOTOMETRICKÝCH PARAMETRŮ
1.1 Čistý zkušební vzorek
Každý zkušební vzorek se ponechává v činnosti po dobu 12 hodin, jak je předepsáno v bodě 1.1.1, a kontroluje se, jak je předepsáno v bodě 1.1.2.
1.1.1 Zkušební postup
1.1.1.1 Postup zkoušky
a) |
Pokud má zkušební vzorek zajišťovat pouze jednu funkci osvětlení (potkávací nebo dálkové světlo) a pouze jednu třídu v případě potkávacích světel, je odpovídající světelný zdroj nebo zdroje spuštěn na dobu (1) stanovenou v bodě 1.1; |
b) |
Pokud zkušební vzorek zajišťuje více než jednu funkci nebo více než jednu třídu potkávacích světel v souladu s tímto předpisem a pokud žadatel prohlásí, že každá z funkcí nebo ze tříd zkušebního vzorku má svůj nebo své vlastní světelné zdroje, které jsou spouštěny střídavě (2), musí být zkouška provedena podle této podmínky, takže se uvede do chodu (1) režim každé funkce nebo třídy potkávacích světel, který má největší spotřebu energie, postupně na dobu (stejnoměrně rozdělenou) stanovenou v bodě 1.1. V ostatních případech (1) (2) musí být zkušební vzorek podroben níže popsanému cyklu pro každý režim potkávacích světel třídy C, třídy V, třídy E a třídy W, ať už zkušební vzorek vyzařuje částečně nebo celkově jakýkoli z těchto režimů, po dobu stejně dlouhou (rovnoměrně rozdělenou), stanovenou v bodě 1.1: nejdříve 15 minut, například pro potkávací světla třídy C spuštěná v režimu nejvyšší spotřeby energie, za podmínek odpovídajících jízdě na rovné vozovce; 5 minut pro potkávací světla zapnutá ve stejném režimu jako předchozí, avšak kromě toho se zapnutými všemi světelnými zdroji (3) zkušebního vzorku, které lze spustit současně, podle údajů žadatele; po uplynutí doby (stejnoměrně rozdělené) stanovené v bodě 1.1 musí být uvedený zkušební postup proveden s druhou, třetí a čtvrtou třídou potkávacích světel, je-li to nezbytné, ve výše stanoveném pořadí. |
c) |
V případě, že zkušební vzorek obsahuje jiné sloučené funkce osvětlení, musí být každá z funkcí aktivována současně po dobu stanovenou pod a) nebo b) výše pro každou z osvětlovacích funkcí v souladu s doporučením výrobce. |
d) |
V případě, že má zkušební vzorek vyzařovat potkávací světlo v režimu osvětlení v zatáčce, přičemž je pod napětím doplňkový světelný zdroj, musí být tento zdroj spuštěn současně po dobu jedné minuty a vypnut po dobu 9 minut pouze během spuštění potkávacích světel, jak je uvedeno v bodech a) a b) výše; |
1.1.1.2 Zkušební napětí
Napětí se použije na svorkách zkušebního vzorku následovně:
a) |
V případě vyměnitelných žárovek fungujících přímo na napětí vozidla: Zkouška musí být provedena při odpovídajícím napětí 6,3 V, 13,2 V nebo 28,0 V, pokud žadatel nespecifikoval, že zkušební vzorek může být použit při jiném napětí. V tom případě musí být zkouška provedena s žárovkou, jejíž příkon je nejvyšší, jaký lze použít. |
b) |
V případě vyměnitelných výbojkových světelných zdrojů: Zkušební napětí jejich elektronického ovladače je 13,5 ± 0,1 V pro vozidlo pracujícím s napětím 12 V, mimo případů, kdy jsou v žádosti o schválení typu uvedeny jiné údaje. |
c) |
V případě nevyměnitelného světelného zdroje, který funguje přímo na napětí vozidla: Všechna měření jednotek osvětlení vybavených nevyměnitelným světelným zdrojem (žárovka a/nebo jiný světelný zdroj) musí být provedena pod napětím 6,3 V, 13,2 V nebo 28 V nebo rovněž pod jinými napětími, která odpovídají hodnotě napětí vozidla, jak ji definoval žadatel, a to podle okolností. |
d) |
V případě vyměnitelných nebo nevyměnitelných světelných zdrojů fungujících nezávisle na napětí napájení vozidla a plně řízených systémem, nebo v případě světelných zdrojů poháněných napájecím a funkčním zařízením, musí se výše uvedené zkušební napětí použít ve vstupních mezích zmíněného zařízení. Zkušebna může požádat, aby jí výrobce dodal napájecí a funkční zařízení nebo speciální elektrické napájení nezbytné pro napájení světleného zdroje nebo zdrojů. |
e) |
LED modul (moduly) musí být měřen (měřeny) při 6,75 V, 13,5 V, resp. 28,0 V, pokud není v tomto předpise stanoveno jinak. LED modul (moduly) ovládaný (ovládané) elektronickým ovladačem zdroje světla musí být změřen (změřeny) podle požadavků žadatele. |
f) |
Pokud jsou signální svítilny skupinové, sdružené nebo sloučené do zkušebního vzorku a provozované při napětích jiných, než jsou jmenovitá napětí o hodnotách 6 V, 12 V nebo 24 V, musí být napětí nastaveno podle specifikací výrobce tak, aby tato svítilna vykazovala řádnou fotometrickou funkci. |
1.1.2 Výsledek zkoušky
1.1.2.1 Vizuální prohlídka
Poté, co se teplota zkušebního vzorku ustálila na teplotě okolí, očistí se rozptylové sklo, které slouží jako zkušební vzorek, a případně vnější sklo čistou zvlhčenou bavlněnou tkaninou. Vzorek se potom prohlédne, přičemž na rozptylovém skle ani na případném vnějším skle nesmějí být patrné žádné deformace, trhliny ani barevné změny.
1.1.2.2 Fotometrická zkouška:
Ke splnění požadavků tohoto předpisu se ověří fotometrické hodnoty v těchto bodech:
U potkávacích světel třídy C a u některých jiných tříd 50V, B50L (nebo R) a případně HV.
U dálkových světel v nulovém stavu bod Emax.
Může být nutné provést nové seřízení směru, z důvodu možné deformace podstavy zkušebního vzorku teplem (pro přesměrování rozhraní viz bod 2 této přílohy).
Mezi fotometrickými charakteristikami a hodnotami zjištěnými před zkouškou je přípustný rozdíl 10 % zahrnující i odchylky fotometrických postupů.
1.2 Znečištěný zkušební vzorek
Po zkoušení podle bodu 1.1 se zkušební vzorek po přípravě podle bodu 1.1.1 ponechá po dobu 1 hodiny v provozu pro každou funkci nebo třídu potkávacího světla (4), jak je uvedeno v bodě 1.2.1, a zkontroluje se, jak je uvedeno v bodě 1.1.2; po každé zkoušce musí následovat dostatečně dlouhá doba potřebná pro jeho ochlazení.
1.2.1 Příprava zkušebního vzorku
Zkušební směs
1.2.1.1 Pro systém nebo jednu nebo několik jeho částí s vnějším rozptylovým sklem ze skla: směs vody a znečišťující látky, která se nanese na zkušební vzorek, má následující složení:
|
9 hmotnostních dílů křemenného písku o velikosti částic 0–100 μm, což odpovídá poměru uvedenému v bodě 2.1.3; |
|
1 hmotnostního dílu uhlíkového prachu rostlinného původu (z bukového dřeva) o velikosti částic 0–100 μm, |
|
0,2 hmotnostního dílu NaCMC (5) a |
|
vhodné množství destilované vody o vodivosti < 1 mS/m. |
1.2.1.2 Pro systém nebo jednu nebo více jeho částí s vnějším rozptylovým sklem z plastu:
Směs vody a znečišťujících látek, která se nanese na zkušební vzorek, má následující složení:
|
9 hmotnostních dílů křemenného písku o velikosti částic 0–100 μm, což odpovídá poměru uvedenému v bodě 2.1.3; |
|
1 hmotnostního dílu uhlíkového prachu rostlinného původu (z bukového dřeva) o velikosti částic 0–100 μm, |
|
0,2 hmotnostního dílu NaCMC (5), |
|
5 hmotnostních dílů chloridu sodného (čistého 99 %); |
|
13 hmotnostních dílů destilované vody o vodivosti < 1 mS/m; a |
|
2 ± 1 hmotnostních dílů povrchově aktivní látky. |
1.2.1.3 Rozdělení částeček podle velikosti
Velikost částeček (v μm) |
Rozdělení částeček podle velikosti (v %) |
0 až 5 |
12 ± 2 |
5 až 10 |
12 ± 3 |
10 až 20 |
14 ± 3 |
20 až 40 |
23 ± 3 |
40 až 80 |
30 ± 3 |
80 až 100 |
9 ± 3 |
1.2.1.4 Směs nesmí být starší než 14 dní.
1.2.1.5 Nanesení zkušební směsi na vzorek:
Zkušební směs se rovnoměrně nanese na celou svítivou plochu nebo plochy zkušebního vzorku a nechá se zaschnout. Tento postup se opakuje tak dlouho, dokud hodnota osvětlení nepoklesne na 15–20 % hodnot naměřených za podmínek uvedených v této příloze ve všech těchto bodech:
|
Emax pro dálková světla v nulovém stavu, |
|
50V pro potkávací světla třídy C a pro každý z jeho stanovených režimů. |
2. OVĚŘENÍ ZMĚNY SVISLÉ POLOHY ROZHRANÍ VLIVEM TEPLA
Při této zkoušce se ověřuje, zda svislý posun rozhraní vyvolaný působením tepla nepřekračuje hodnotu stanovenou pro systém, nebo pro jednu nebo několik jeho částí, vyzařující potkávací světlo třídy C (základní světlo) nebo pro každý předepsaný režim potkávacích světel.
Skládá-li se zkušební vzorek z více než jedné jednotky osvětlení nebo více než z jednoho celku jednotek osvětlení, které vyzařují rozhraní, každá z nich se pro účely této zkoušky pokládá za vzorek a musí být testována zvlášť.
Zkušební vzorek testovaný podle bodu 1 musí být podroben zkoušce popsané v bodě 2.1, aniž by byl demontován z podstavy nebo na ní znovu seřízen.
Má-li zkušební vzorek pohyblivou optickou část, bere se pro tuto zkoušku v úvahu pouze poloha nejbližší střednímu úhlu ve svislé rovině a/nebo původní poloze v nulovém stavu.
Zkouška se omezuje pouze na signály vstupních informací odpovídající jízdě na rovné vozovce.
2.1 Zkouška
Pro účely této zkoušky musí být napětí upraveno podle bodu 1.1.1.2.
Zkušební vzorek musí být uveden do chodu a testován, když vyzařuje potkávací světlo třídy C, třídy V, třídy E nebo třídy W podle konkrétního případu.
Poloha rozhraní se v jeho vodorovné části, mezi V-V a svislicí procházející bodem B50L (nebo R), ověří 3 minuty (r3) a 60 minut (r60) po rozsvícení.
K měření změny polohy rozhraní, jak je uvedeno výše, se použije kterákoli metoda, která poskytuje dostatečně přesné a reprodukovatelné výsledky.
2.2 Výsledky zkoušky
2.2.1 Výsledky zkoušky zjištěná u zkušebního vzorku vyšší než 1,0 mrad (ΔrI ≤ 1,0 mrad).
2.2.2 Pokud je tato hodnota větší než 1,0 mrad, avšak nepřevyšuje 1,5 mrad (1,0 mrad < ΔrI ≤ 1,5 mrad), vyzkouší se podle bodu 2.1 druhý zkušební vzorek, který byl předtím pro stabilizaci polohy mechanických částí vzorku na podstavci reprezentativním pro správnou montáž na vozidle před zkouškou třikrát po sobě podroben níže popsanému cyklu:
potkávací světlo po dobu jedné hodiny zapnuto (napětí se upraví podle bodu 1.1.1.2);
přestávka o délce jedné hodiny.
Systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, se pokládá za vyhovující, pokud průměr absolutních hodnot ΔrI naměřených na prvním zkušebním vzorku a ΔrI naměřených na druhém zkušebním vzorku nepřesahují 1,0 mrad.
(1) Je-li zkušební vzorek sdružen a/nebo sloučen se signalizačními světly, musí být tato signalizační světla zapnuta po celou dobu zkoušky, s výjimkou denní svítilny. Jedná-li se o směrová světla, musí být zapnuta v režimu blikání s přibližně stejnými dobami rozsvícení a zhasnutí.
(2) Rozsvícení doplňkových světelných zdrojů při zapnutí světlometu se nepokládá za běžné použití.
(3) Přestože se nežádá o schválení v souladu s tímto nařízením, musí se vzít v úvahu všechny světelné zdroje funkcí osvětlení, kromě těch, na něž se vztahuje poznámka pod čarou 2.
(4) V krajním případě se potkávací světla třídy W neberou v úvahu pro jednotky osvětlení vyzařující potkávací světlo jiné třídy nebo zajišťující jiné funkce osvětlení nebo se na nich podílející.
(5) NaCMC značí sodnou sůl karboxymethylcelulózy, běžně označované symbolem CMC. NaCMC pro směsi nečistot má v 2 % roztoku při 20 °C stupeň substituce 0,6–0,7 a viskozitu 200–300 cP.
PŘÍLOHA 5
Minimální požadavky na postupy kontrol shodnosti výroby
1. OBECNÉ POŽADAVKY
1.1 |
Požadavky shodnosti se podle tohoto předpisu považují z mechanického a geometrického hlediska za splněné, jestliže rozdíly nepřesáhnou nevyhnutelné výrobní odchylky. Tato podmínka platí také pro barvy. |
1.2 |
Pokud jde o fotometrické parametry, shodnost hromadně vyráběných systémů se nezpochybní, jestliže při zkoušení fotometrických parametrů náhodně vybraného systému vybaveného světelným zdrojem pod napětím a případně korigovaného podle bodů 1 a 2 přílohy 9 tohoto předpisu:
|
1.3 |
K ověření změny svislé polohy rozhraní potkávacího světla vlivem tepla se použije tento postup: Jeden ze systémů se poté, co byl třikrát po sobě podroben cyklu podle bodu 2.2.2 přílohy 4, odzkouší postupem uvedeným v bodě 2.1 přílohy 4. Systém je pokládán za vyhovující, pokud Δr nepřekračuje 1,5 mrad. Přesahuje-li tato hodnota 1,5 mrad, aniž by však přesáhla 2 mrad, je přezkoušen druhý vzorek a poté průměr absolutních hodnot naměřených pro oba vzorky nesmí přesáhnout 1,5 mrad. |
1.4 |
Musí se shodovat s chromatickými souřadnicemi. |
2. MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA OVĚŘOVÁNÍ SHODNOSTI VÝROBCEM
U každého typu systému je držitel značky schválení typu povinen provádět v přiměřených intervalech přinejmenším následující zkoušky. Zkoušky se provádějí podle tohoto předpisu.
Jestliže kterýkoli vzorek vykazuje vůči typu zkoušky neshodnost, vezmou se ke zkoušení další vzorky. Výrobce přijme opatření k zajištění shodnosti dané výroby.
2.1 Povaha zkoušek
Zkoušky shodnosti se v tomto předpisu týkají fotometrických charakteristik a ověřování změn svislé polohy rozhraní potkávacího světla vlivem tepla.
2.2 Metody používané při zkouškách
2.2.1 |
Zkoušky se obecně provádějí metodami stanovenými v tomto předpisu. |
2.2.2 |
Při kterékoli zkoušce shodnosti prováděné výrobcem je možno se souhlasem příslušného orgánu odpovědného za zkoušky schválení typu použít rovnocenné metody. Výrobce je povinen prokázat, že použité metody jsou rovnocenné těm, které jsou stanoveny v tomto předpisu. |
2.2.3 |
Při uplatňování bodů 2.2.1 a 2.2.2 se vyžaduje pravidelná kalibrace zkušebních materiálů a jejich korelace s měřením, které provádí příslušný orgán. |
2.2.4 |
Ve všech případech se musí jako referenční metody používat metody stanovené tímto předpisem, a to zejména pro účely správního ověřování a výběru vzorků. |
2.3 Výběr vzorků
Vzorky systémů se vybírají náhodně z výroby stejnorodé šarže. Stejnorodou šarží se rozumí soubor systémů téhož typu definovaných podle výrobních postupů výrobce.
Hodnocení se obecně týká hromadné výroby z jednotlivých závodů. Výrobce však může pro týž typ systému spojit záznamy z více závodů, pokud se v těchto závodech uplatňují stejná jakostní kritéria a stejný systém řízení jakosti.
2.4 Měřené a zjištěné fotometrické vlastnosti
U vybraných světlometů se provedou fotometrická měření v bodech stanovených v tomto předpisu, přičemž se měření omezuje na:
|
body Emax, HV (1) body Emax, „HL“ a „HR“ (2) pro dálková světla, |
|
body B50L, případně HV, 50V, případně 75R, a 25LL pro potkávací světla (viz obr. 1 příloha 3). |
2.5 Kritéria přijatelnosti
Výrobce je povinen zajistit, aby výsledky zkoušek byly statisticky vyhodnoceny a aby byla v součinnosti s příslušným orgánem definována kritéria přijatelnosti jeho výrobků tak, aby byly splněny předpisy pro ověřování shodnosti výroby stanovené v bodě 9.1 tohoto předpisu.
Kritéria přijatelnosti musejí zajišťovat, že na hladině spolehlivosti 95 % bude pravděpodobnost, že výrobek při namátkové kontrole vyhoví podle přílohy 7 (první výběr vzorků), činit alespoň 0,95.
(1) Pokud je dálkové světlo sloučené s potkávacím světlem, je HV pro dálkové světlo týmž měřicím bodem jako pro světlo potkávací.
(2) Na přímce H-H leží bod HL 2,6 stupně vlevo a bod HR 2,6 stupně vpravo od bodu HV.
PŘÍLOHA 6
Požadavky na systémy s rozptylovými skly z plastového materiálu: zkoušení vzorků rozptylového skla nebo materiálu a celých systémů nebo jedné nebo několika jejich částí
1. OBECNÉ POŽADAVKY
1.1 |
Vzorky poskytnuté podle bodu 2.2.4 tohoto předpisu musejí vyhovovat ustanovením bodů 2.1 až 2.5. |
1.2 |
Oba vzorky celých systémů poskytnuté podle bodu 2.2.3 tohoto předpisu, jejichž rozptylová skla jsou zhotovena z plastu, musí z hlediska materiálu rozptylového skla vyhovovat předpisům stanoveným dále v bodě 2.6. |
1.3 |
Vzorky plastových rozptylových skel nebo vzorky materiálu se – společně s odrážečem, pokud se na něj montují – podrobí zkouškám schválení typu v časovém pořadí, jak je uvedeno v tabulce A v dodatku 1 této přílohy. |
1.4 |
Pokud však výrobce systému doloží, že výrobek již s kladným výsledkem prošel zkouškami uvedenými v bodech 2.1 až 2.5 nebo rovnocennými zkouškami podle jiného předpisu, nemusí se tyto zkoušky opakovat; povinné jsou pak pouze zkoušky uvedené v dodatku 1 v tabulce B. |
1.5 |
Pokud je systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, navržen výhradně pro pravostranný dopravní provoz nebo výhradně pro levostranný dopravní provoz, mohou se zkoušky stanovené touto přílohou provést pouze na jednom vzorku podle přání žadatele. |
2. ZKOUŠKY
2.1 Odolnost vůči změnám teploty
2.1.1 Zkoušky
Tři nové vzorky (rozptylová skla) se podle níže uvedeného programu podrobí pěti cyklům změny teploty a vlhkosti:
|
3 hodiny při teplotě 40 °C ± 2 °C a relativní vlhkosti 85 %–95 %; |
|
1 hodina při teplotě 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkosti 60 %– 75 %; |
|
15 hodin při teplotě – 30 °C ± 2 °C; |
|
1 hodina při teplotě 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkosti 60 % – 75 %; |
|
3 hodiny při teplotě 80 °C ± 2 °C; |
|
1 hodina při teplotě 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkosti 60 % – 75 %. |
Před touto zkouškou se vzorky uchovávají po dobu nejméně čtyř hodin při teplotě 23 °C± 5 °C a relativní vlhkosti 60 % – 75 %.
Pozn.: Doba jedné hodiny při teplotě 23 °C ± 5 °C zahrnuje dobu potřebnou k přechodu z jedné teploty na druhou, aniž by se projevilo působení teplotního šoku.
2.1.2 Fotometrická měření
2.1.2.1 Postup
Fotometrická měření se na vzorcích provádějí před zkouškou a po ní.
Fotometrické měření se provádí podle přílohy 9 tohoto předpisu v těchto bodech:
|
B50L a 50V pro potkávací světlo třídy C; |
|
Emax pro dálkové světlo systému. |
2.1.2.2 Výsledky
Rozdíl mezi fotometrickými hodnotami naměřenými u jednotlivých vzorků před zkouškou a po ní nesmí včetně odchylek použitého fotometrického měřicího postupu přesahovat 10 %.
2.2 Odolnost vůči povětrnostním vlivům a chemickým činidlům
2.2.1 Odolnost vůči povětrnostním vlivům
Tři nové vzorky (rozptylových skel nebo materiálu) se vystaví záření zdroje, u nějž je spektrální rozložení energie podobné jako u absolutně černého tělesa o teplotě mezi 5 500 a 6 000 K. Mezi zdroj a vzorky se umístí vhodné filtry tak, aby se co nejvíce omezilo záření o vlnových délkách kratších než 295 cm a delších než 2 500 Cm.. Vzorky se vystaví osvětlení o intenzitě 1 200 W/m2 ± 200 W/m2 po dobu potřebnou k tomu, aby obdržená světelná energie činila 4 500 MJ/m2 ± 200 MJ/m2. Uvnitř krytu musí teplota měřená na černém panelu umístěném na stejné úrovni jako vzorky činit 50 °C ± 5 °C. Pro zajištění rovnoměrné expozice se vzorky otáčejí kolem zdroje záření rychlostí 1 až 5 ot./min.
Vzorky se ostřikují destilovanou vodou s vodivostí nižší než 1 mS/m a teplotou 23 °C ± 5 °C podle následujícího cyklu:
postřik 5 minut, sušení 25 minut.
2.2.2 Odolnost vůči chemickým činidlům
Po provedení zkoušky podle bodu 2.2.1 a měření popsaného v bodě 2.2.3.1 se na vnější povrch zkoušené trojice vzorků působí postupem uvedeným v bodě 2.2.2.2 za použití roztoku o složení stanoveném v bodě 2.2.2.1.
2.2.2.1 Zkušební směs
Zkušební směs se skládá z 61,5 % n-heptanu, 12,5 % toluenu, 7,5 % ethyltetrachloridu, 12,5 % trichlorethylenu a 6 % xylenu (vše v objemových procentech).
2.2.2.2 Nanesení zkušební směsi
Bavlněná tkanina (podle normy ISO 105) se v roztoku popsaném v bodě 2.2.2.1 smočí tak, aby se jím nasytila, 10 sekund se jí potírá vnější přední strana vzorku pod tlakem 50 N/cm2, což na zkušebním povrchu 14 × 14 mm odpovídá síle 100 N, a nechá se 10 minut působit.
Během těchto 10 minut se tkanina opětovně smáčí v roztoku tak, aby složení nanášené tekutiny soustavně odpovídalo předpisu pro zkušební roztok.
Během nanášení je možno kompenzovat tlak působící na vzorek tak, aby nedocházelo ke vzniku trhlin.
2.2.2.3 Čištění
Na konci nanášení zkušebního roztoku se vzorky na vzduchu osuší a při teplotě 23 °C ± 5 °C se omyjí roztokem podle bodu 2.3 (odolnost vůči čistícím prostředkům). Potom se vzorky při teplotě 23 °C ± 5 °C pečlivě opláchnou destilovanou vodou o obsahu nečistot menším než 0,2 % a otřou se měkkou tkaninou.
2.2.3 Výsledky
2.2.3.1 |
Po zkoušce odolnosti vůči atmosférickým vlivům musí být vnější povrch vzorků bez jakýchkoli trhlin, škrábnutí, naštípnutí a deformací a průměrná změna propustnosti Δt = (T2-T3)/T2 měřená na třech vzorcích postupem uvedeným v dodatku 2 této přílohy nesmí překračovat hodnotu 0,020 (Δtm < 0,020). |
2.2.3.2 |
Po zkoušce odolnosti vůči povětrnostním vlivům musí být vnější povrch vzorků prostý trhlin, škrábnutí, naštípnutí a deformací a průměrná změna propustnosti Δd = (T5-T4)/T2 naměřená na třech vzorcích postupem uvedeným v dodatku 2 této přílohy nesmí překračovat hodnotu 0,020 (Δdm < 0,020). |
2.2.4 Odolnost vůči záření světelného zdroje
V případě potřeby se provede níže popsaná zkouška:
Ploché vzorky každého plastového prvku systému sloužící k přenosu světla jsou vystaveny záření světelného zdroje. Parametry, jako jsou úhly a vzdálenosti mezi vzorky, musí být stejné jako v systému. Všechny vzorky musí být stejné barvy a musí být případně stejně povrchově upraveny jako součásti systému.
Po 1 500 hodinách nepřerušeného působení musí být splněny kolorimetrické vlastnosti přenášeného světla pomocí nového světelného zdroje a povrch vzorků nesmí vykazovat trhliny, škrábnutí, naštípnutí ani deformace.
Není nezbytné ověřovat odolnost vnitřních materiálů vůči ultrafialovým paprskům vyzařovaným světelným zdrojem, je-li zdroj v souladu s předpisem č. 37 nebo jedná-li se o výbojku s nízkým ultrafialovým zářením a/nebo LED moduly s nízkým ultrafialovým zářením nebo rovněž jsou-li přijata opatření na ochranu částí systému před ultrafialovým zářením, například prostřednictvím skleněných filtrů.
2.3 Odolnost vůči čistícím prostředkům a uhlovodíkům
2.3.1 Odolnost vůči čistícím prostředkům
Vnější povrch tří vzorků (rozptylových skel nebo materiálu) se zahřeje na teplotu 50 °C ± 5 °C a poté se na pět minut ponoří do směsi 99 dílů destilované vody obsahující nejvýše 0,02 % nečistot a 1 dílu alkylarylsulfonátu, temperované na teplotu 23 °C ± 5 °C.
Po skončení zkoušky se vzorky usuší při 50 °C ± 5 °C. Povrch vzorků se očistí vlhkou tkaninou.
2.3.2 Odolnost vůči uhlovodíkům
Vnější povrch těchto tří vzorků se poté po dobu jedné minuty lehce otírá bavlněnou tkaninou namočenou ve směsi 70 obj. % n-heptanu a 30 obj. % toluenu a nechá se na vzduchu zaschnout.
2.3.3 Výsledky
Po postupném provedení obou zkoušek nesmí průměrná hodnota změny propustnosti Δt = (T2-T3)/T2 měřená na třech vzorcích postupem uvedeným v dodatku 2 této přílohy překračovat hodnotu 0,010 (Δtm < 0,010).
2.4 Odolnost vůči mechanickému narušení
2.4.1 Metoda mechanického narušení
Vnější povrch tří nových vzorků (rozptylových skel) se podrobí zkoušce rovnoměrného mechanického narušení za použití metody popsané v dodatku 3 této přílohy.
2.4.2 Výsledky
Změny po této zkoušce:
v propustnosti: Δt = (T2-T3)/T2
a v rozptylu: Δd = (T5-T4)/T2
se měří postupem uvedeným v dodatku 2 na ploše stanovené v bodě 2.2.4.1.1 tohoto předpisu. Střední hodnota u těchto tří vzorků musí splňovat podmínku:
Δtm < 0,100; Δdm < 0,050.
2.5 Zkouška přilnavosti případných nátěrů
2.5.1 Příprava vzorku
Na nátěru se plocha o velikosti 20 × 20 mm rozřeže žiletkou nebo jehlou na mřížku se čtvercovými okénky o velikosti přibližně 20 × 20 mm. Na žiletku, respektive jehlu, se působí takovým tlakem, aby se prořízl alespoň nátěr.
2.5.2 Popis zkoušky
Použije se lepicí páska o přilnavosti 2 N na cm šířky ± 20 %, měřeno za standardizovaných podmínek stanovených v dodatku 4 této přílohy. Tato lepicí páska, jejíž šířka je alespoň 25 mm, se přinejmenším 5 minut tiskne na povrch upravený podle bodu 2.5.1.
Konec lepicí pásky se potom zatíží tak, aby byla síla přilnavosti k uvažovanému povrchu vyrovnána silou kolmou k tomuto povrchu. V tomto stadiu se páska odtrhává rovnoměrnou rychlostí 1,5 m/s ± 0,2 m/s.
2.5.3 Výsledky
Mřížkovaná plocha nesmí být nijak výrazně poškozena. Přípustné je narušení na průsečících mezi čtverci nebo na hranách řezů, pokud velikost poškozené plochy nepřekračuje 15 % mřížkované plochy.
2.6 Zkoušky úplného systému s plastovým rozptylovým sklem
2.6.1 Odolnost povrchu rozptylového skla vůči mechanickému narušení
2.6.1.1 Zkoušky
Rozptylové sklo systému č. 1 se podrobí zkoušce popsané v bodě 2.4.1.
2.6.1.2 Výsledky
Po zkoušce nesmí výsledky fotometrických měření systému nebo jedné nebo několika jeho částí provedených podle tohoto předpisu být vyšší než 130 % maximální hodnoty předepsané pro body B50L a HV a případně u bodu 75R nesmí být nižší než 90 % minimálních předepsaných hodnot.
2.6.2 Zkouška přilnavosti případných nátěrů
Rozptylové sklo instalační jednotky č. 2 se podrobí zkoušce popsané v bodě 2.5.
3. OVĚŘENÍ SHODNOSTI VÝROBY
3.1 |
Z hlediska materiálů používaných pro výrobu rozptylových skel se instalační jednotky ze série považují za vyhovující tomuto předpisu, jestliže:
|
3.2 |
Pokud výsledky zkoušek požadavky nesplňují, zopakují se zkoušky na jiném náhodně vybraném vzorku systému. |
DODATEK 1
ČASOVÉ POŘADÍ ZKOUŠEK SCHVÁLENÍ TYPU
A. |
Zkoušky plastů (rozptylová skla nebo vzorky materiálu dodané podle bodu 2.2.4 tohoto předpisu)
|
B. |
Zkoušky úplných systémů nebo jejich částí (opatřených podle bodu 2.2.3 tohoto předpisu)
|
DODATEK 2
Metoda měření rozptylu a propustnosti světla
1. ZAŘÍZENÍ (viz obrázek 1)
Svazek kolimátoru K o polodivergenci β/2 = 17.4 × 10-4 rad je omezen clonou Dτ s otvorem 6 mm, proti kterému je umístěn stojan se vzorkem.
Clonu Dτ spojuje se snímačem R spojná achromatická čočka L2 bez sférické vady, jejíž průměr vyhovuje požadavku, že necloní světlo rozptylované vzorkem v kuželu o vrcholovém poloúhlu β/2 = 14°.
Do obrazové ohniskové roviny čočky L2 se umístí prstencová clona DD o úhlech αo/2 = 1° a αmax/2 = 12°.
Nepropustná středová část clony slouží k tomu, aby se vyloučilo světlo přicházející přímo ze světelného zdroje. Musí být možno ji vyjmout ze světelného svazku takovým způsobem, aby se vrátila přesně do své výchozí polohy.
Vzdálenost L2 Dτ a ohnisková vzdálenost F2 čočky L2 se volí tak, aby obraz Dτ zcela pokrýval snímač R.
Doporučuje se použít pro L2 ohniskovou vzdálenost přibližně 80 mm.
Přiřadíme-li počátečnímu dopadajícímu toku velikost 1 000 jednotek, musí být absolutní přesnost každého měření lepší než 1 jednotka.
Obrázek 1
Optická montáž sloužící ke změření odchylek rozptylu a propustnosti.
2. MĚŘENÍ
Provádějí se tato měření:
Měření |
Se vzorkem |
Se středovou částí DD |
Zjišťovaná veličina |
T1 |
ne |
ne |
Počáteční dopadající tok světla |
T2 |
ano (před zkouškou) |
ne |
Tok světla propuštěný novým materiálem v poli 24° |
T3 |
ano (po zkoušce) |
ne |
Tok světla propuštěný zkoušeným materiálem v poli 24° |
T4 |
ano (před zkouškou) |
ano |
Tok světla rozptylovaný novým materiálem |
T5 |
ano (po zkoušce) |
ano |
Tok světla rozptylovaný zkoušeným materiálem |
DODATEK 3
METODA ZKOUŠENÍ POSTŘIKEM
1. ZKUŠEBNÍ MATERIÁL
1.1 Stříkací pistole
Stříkací pistole se osadí tryskou o průměru 1,3 mm umožňující dosahovat při tlaku 6,0 barů –0/+0,5 baru průtoku 0,24 l/min ± 0,02 l/min.
Za těchto provozních podmínek musí mít vzorek kužele vytvořený na povrchu, který je účinkům vystaven na vzdálenost 380 mm ± 10 mm od trysky, průměr 170 mm ± 50 mm.
1.2 Zkušební směs
Zkušební směs sestává z:
křemenného písku tvrdosti 7 na Mohsově stupnici a velikosti zrna mezi 0 a 0,2 mm s téměř běžným rozložením a s hodnotou úhlového faktoru 1,8 až 2;
vody o tvrdosti nepřesahující 205 g/m3, přičemž směs obsahuje 25 g písku na litr vody.
2. ZKOUŠKA
Vnější povrch rozptylového skla se jednou nebo několikrát vystaví pískovému proudu, jak je stanoven výše; proud směruje téměř kolmo na zkoušený povrch.
Narušení se zjišťuje pomocí jednoho nebo několika vzorků skla umístěných jako referenční do blízkosti zkoušených rozptylových skel. Směs se stříká tak dlouho, dokud změna rozptylu světla u vzorků, měřená postupem uvedeným v dodatku 2, nesplňuje podmínku: Δd = (T5 - T4)/T2 = 0,0250 ± 0,0025.
K ověření, že je celý zkoušený povrch narušen stejnoměrně, je možno použít několik referenčních vzorků.
DODATEK 4
ZKOUŠKA PŘILNAVOSTI LEPICÍ PÁSKY
1. ÚČEL
Touto metodou je možno stanovit za standardních podmínek lineární sílu, kterou lepicí páska lne ke skleněné desce.
2. PRINCIP
Měření síly potřebné k odlepení lepicí pásky od skleněné desky pod úhlem 90°.
3. STANOVENÉ OKOLNÍ PODMÍNKY
Podmínky vnějšího prostředí jsou: teplota 23 °C ± 5 °C, relativní vlhkost 65 % ± 15 %.
4. ZKUŠEBNÍ PÁSKY
Před zkouškou se zkoušený kotouč lepicí pásky uchovává za stanovených okolních podmínek (viz bod 3) po dobu 24 hodin.
Z každého kotouče se zkouší pět zkušebních pásků, každý o délce 400 mm. Před odběrem těchto zkušebních pásků se z kotouče odvinou a nepoužijí první tři obvody.
5. POSTUP
Zkouška se provádí za okolních podmínek stanovených v bodě 3.
Pět zkušebních pásků se odebere při odvíjení lepicí pásky v radiálním směru rychlostí přibližně 300 mm/s a do 15 sekund se nanesou takto:
Páska se na sklo nanáší postupně tak, že se v podélném směru prstem bez přílišného tlaku tiskne tak, aby mezi páskou a skleněnou deskou nezůstávaly žádné vzduchové bublinky.
Soustava se ve stanovených okolních podmínkách ponechá 10 minut v klidu.
V rovině kolmé na osu zkušební pásky se od desky odlepí zhruba 25 mm zkušební pásky.
Deska se upevní a volný konec pásky se ohne o 90°. Působí se silou tak, aby oddělovací čára mezi páskou a deskou byla na tuto sílu i na desku kolmá.
Táhne se tak, aby se páska odlepovala rychlostí 300 mm/s ± 30 mm/s, a zaznamenává se síla, která je k tomu zapotřebí.
6. VÝSLEDKY
Získaných pět hodnot se seřadí podle velikosti a za výsledek měření se považuje jejich medián. Tato hodnota se vyjadřuje v newtonech na centimetr šířky pásky.
PŘÍLOHA 7
MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA ODBĚR VZORKŮ INSPEKTOREM
1. OBECNĚ
1.1 Požadavky shodnosti se podle tohoto předpisu považují z mechanického a geometrického hlediska za splněné, jestliže rozdíly nepřesáhnou nevyhnutelné výrobní odchylky v rámci požadavků tohoto předpisu. Tato podmínka platí také pro barvy.
1.2 Pokud jde o fotometrické parametry, shodnost hromadně vyráběných systémů se nezpochybní, jestliže při zkoušení fotometrických parametrů náhodně vybraného systému vybaveného světelným zdrojem pod napětím a případně upraveným podle bodu 1 a 2 přílohy 9 tohoto předpisu:
1.2.1 žádná měřená hodnota se neodchyluje nepříznivě od hodnoty uvedené v tomto předpisu o více než 20 %.
1.2.1.1 Pro níže uvedené hodnoty potkávacího světla a jeho režimů je maximální nepříznivá odchylka:
a) |
pro maximální hodnoty v bodě B50L, 0,2 lx (odpovídá 20 %) a 0,3 lx (odpovídá 30 %); |
b) |
pro maximální hodnoty v pásmu III, v bodě HV a na segmentu BLL, 0,3 lx (odpovídá 20 %) a 0,45 lx (odpovídá 30 %); |
c) |
pro maximální hodnoty na segmentech E, F1, F2 a F3: 0,2 lx (odpovídá 20 %) a 0,3 lx (odpovídá 30 %); |
d) |
pro minimální hodnoty v bodech BR, P, S50, S50LL, S50RR, S100, S100LL, S100RR a v bodech stanovených poznámkou pod čarou 4 tabulky 1 přílohy 3 tohoto předpisu (B50L, HV, BR, BRR a BLL): polovina předepsané hodnoty (odpovídá 20 %) a tři čtvrtiny předepsané hodnoty (odpovídá 30 %); |
1.2.1.2 Protože u dálkového světla bod HV leží uvnitř izoluxy 0,75 Emax, je pro fotometrické hodnoty ve všech měřicích bodech stanovených v bodě 6.3.2 tohoto předpisu dodržena u maximálních hodnot odchylka + 20 % a u minimálních hodnot odchylka – 20 %.
1.2.2 Pokud výsledky výše uvedených zkoušek nesplňují požadavky, systém se přesměruje, pod podmínkou, že osa světla se bočně nevychýlí o více než 0,5 ° napravo nebo nalevo, ani o více než 0,2 ° nahoru nebo dolů. Tato ustanovení se nevztahují na jednotky osvětlení stanovené v bodě 6.3.1.1 tohoto předpisu.
1.2.3 Pokud výsledky výše uvedených zkoušek nesplňují požadavky, systém je podroben nové zkoušce, při níž se použije jiný referenční světelný zdroj a/nebo jiné napájecí a funkční zařízení.
1.2.4 Na zřetel se neberou zjevně defektní systémy.
1.2.5. Na zřetel se nebere referenční značka.
2. PRVNÍ ODBĚR VZORKŮ
Při prvním odběru vzorků se náhodně vyberou čtyři systémy. Soubor prvních dvou se označí písmenem A, soubor druhých dvou se označí písmenem B.
2.1 Shodnost se nezpochybní
2.1.1 Po odběru vzorku podle obr. 1 této přílohy se shodnost hromadně vyráběných systémů nezpochybní, jestliže odchylky měřených hodnot systémů v nepříznivém směru činí:
2.1.1.1 Soubor A
A1: |
jeden systém |
|
0 % |
druhý systém |
ne více než |
20 procent |
|
A2: |
oba systémy |
více než |
0 % |
ale ne více než |
20 % |
||
přejít k souboru B |
|
|
2.1.1.2 Soubor B
B1: |
oba systémy |
|
0 % |
2.1.2 nebo jsou-li splněny podmínky stanovené pro soubor A v bodě 1.2.2.
2.2 Shodnost je zpochybněna
2.2.1 Po odběru vzorku podle obr. 1 této přílohy se shodnost hromadně vyráběných systémů zpochybní a na výrobci se bude vyžadovat, aby zjednal nápravu, jestliže odchylky měřených hodnot systémů činí:
2.2.1.1 Soubor A
A3: |
jeden systém |
ne více než |
20 % |
druhý systém |
více než |
20 % |
|
ale ne více než |
30 % |
2.2.1.2 Soubor B
B2: |
v případě A2 |
||
jeden systém |
více než |
0 % |
|
ale ne více než |
20 % |
||
druhý systém |
ne více než |
20 % |
|
B3: |
v případě A2 |
||
jeden systém |
|
0 % |
|
druhý systém |
více než |
20 % |
|
ale ne více než |
30 % |
2.2.2 nebo nejsou-li splněny podmínky stanovené pro soubor A v bodě 1.2.2.
2.3 Schválení typu se odejme
Shodnost se zpochybní a uplatní se bod 10, jestliže při vzorkovacím postupu podle obr. 1 této přílohy odchylky měřených hodnot systémů činí:
2.3.1 Soubor A
A4: |
jeden systém |
ne více než |
20 % |
druhý systém |
více než |
30 % |
|
A5: |
oba systémy |
více než |
20 % |
2.3.2 Soubor B
B4: |
v případě A2 |
||
jeden systém |
více než |
0 % |
|
ale ne více než |
20 % |
||
druhý systém |
více než |
20 % |
|
B5: |
v případě A2 |
||
oba systémy |
více než |
20 % |
|
B6: |
v případě A2 |
||
jeden systém |
|
0 % |
|
druhý systém |
více než |
30 % |
2.3.3 nebo nejsou-li splněny podmínky stanovené pro soubory A a B v bodě 1.2.2.
3. OPAKOVANÝ ODBĚR VZORKŮ
V případě souborů A3, B2 nebo B3 je třeba do dvou měsíců od oznámení provést opakovaný odběr, a to třetího souboru (C) složeného ze dvou systémů vybraných ze zásob vyrobených po nápravě.
3.1. Shodnost se nezpochybní
3.1.1 Po odběru vzorku podle obr. 1 této přílohy se shodnost hromadně vyráběných systémů nezpochybní, jestliže odchylky měřených hodnot světlometů činí:
3.1.1.1 Soubor C
C1: |
jeden systém |
|
0 % |
druhý systém |
ne více než |
20 % |
|
C2: |
oba systémy |
více než |
0 % |
ale ne více než |
20 % |
||
přejít k souboru D |
|
|
3.1.1.2 Soubor D
D1: |
v případě C2 |
||
oba systémy |
|
0 % |
3.1.2 nebo jsou-li splněny podmínky stanovené pro soubor C v bodě 1.2.2.
3.2 Shodnost se zpochybní
3.2.1 Po odběru vzorku podle obr. 1 této přílohy se shodnost hromadně vyráběných systémů zpochybní a na výrobci se bude vyžadovat, aby zjednal nápravu, jestliže odchylky měřených hodnot systémů činí:
3.2.1.1 Soubor D
D2: |
v případě C2 |
||
jeden systém |
více než |
0 % |
|
ale ne více než |
20 % |
||
druhý systém |
ne více než |
20 % |
3.2.1.2 nebo nejsou-li splněny podmínky stanovené pro soubor C v bodě 1.2.2.
3.3 Schválení typu se odejme
Shodnost se zpochybní a uplatní se bod 10, jestliže při vzorkovacím postupu podle obr. 1 této přílohy odchylky měřených hodnot systémů činí:
3.3.1 Soubor C
C3: |
jeden systém |
ne více než |
20 % |
druhý systém |
více než |
20 % |
|
C4: |
oba systémy |
více než |
20 % |
3.3.2 Soubor D
D3: |
v případě C2 |
||
jeden systém |
|
0 % |
|
0 nebo více než |
0 % |
||
druhý systém |
více než |
20 % |
3.3.3 nebo nejsou-li splněny podmínky stanovené pro soubory C a D v bodě 1.2.2.
4. ZMĚNA SVISLÉ POLOHY ROZHRANÍ POTKÁVACÍHO SVĚTLA
K ověření změny svislé polohy rozhraní potkávacího světla vlivem tepla se použije tento postup:
|
Po odebrání vzorků podle obrázku 1 je jeden systém souboru A podroben zkoušce podle postupu stanoveného v bodě 2.1 přílohy 4, poté, co byl třikrát po sobě podroben cyklu stanovenému v bodě 2.2.2 přílohy 4. |
|
Systém je pokládán za vyhovující, pokud Δr nepřekračuje 1,5 mrad. |
|
Přesahuje-li tato hodnota 1,5 mrad, aniž by však přesahovala 2 mrad, je zkoušce podroben druhý systém souboru A, poté průměr naměřených absolutních hodnot obou vzorků nesmí přesáhnout 1,5 mrad. |
|
Není-li však tato hodnota 1,5 mrad souborem A dodržena, podrobí se stejnému postupu dva systémy souboru B a hodnota Δr pro každý z nich nesmí přesáhnout 1,5 mrad. |
Obrázek 1
Pozn.: „zařízením“ se v tomto obrázku rozumí „systém“
PŘÍLOHA 8
USTANOVENÍ PRO SEŘÍZENÍ ROZHRANÍ A NASMĚROVÁNÍ POTKÁVACÍHO SVĚTLA (1)
1. DEFINICE ROZHRANÍ
Když rozhraní osvětluje měřicí stěnu, jak je stanovena v příloze 9 tohoto předpisu, musí být dostatečně ostré, aby mohlo být seřízeno, a musí splňovat následující předpisy.
1.1 Tvar (viz obr. A.8 1)
„Rozhraní“ se skládá:
— |
z vodorovné části vlevo a |
— |
ze zvedající se části vpravo; |
mimo to musí být vytvořeno tak, aby po nasměrování podle bodů 2.1 až 2.5 níže:
1.1.1 |
Vodorovná část ve svislé rovině se nesmí odchylovat o více než
|
1.1.2 |
Zvedající se část
|
2. POSTUP VIZUÁLNÍHO SEŘÍZENÍ
2.1 Před každou další zkouškou musí být systém uveden do nulového stavu.
Následující pokyny se uplatňují na světlo jednotek osvětlení, které musí být podle žadatele seřízeny.
2.2 Světlo musí být svisle umístěno tak, aby vodorovná část jeho rozhraní byla umístěna v nominální svislé poloze (přímka A) podle požadavků uvedených v tabulce 2 přílohy 3 tohoto předpisu; tento požadavek je splněn, pokud středová osa vodorovné části rozhraní leží na přímce A (viz obr. A.8-2);
2.3 Světlo musí být umístěno vodorovně tak, aby jeho zvedající se část ležela napravo od přímky V-V a dotýkala se jí (viz obr. A.8-2);
2.3.1 Pokud částečné světlo vyzařuje pouze vodorovnou část rozhraní, nevztahují se na vodorovné seřízení žádné požadavky, nedodá-li žadatel upřesnění.
2.4 Rozhraní jednotky osvětlení, která nemá být podle informací žadatele seřizována zvlášť, musí splňovat příslušné požadavky.
2.5 Jednotky osvětlení seřízené podle metody stanovené žadatelem podle bodů 5.2 a 6.2.1.1 tohoto předpisu musí vytvářet rozhraní, jehož tvar a poloha jsou v souladu s požadavky tabulky 2 přílohy 3 tohoto předpisu.
2.6 Pro všechny ostatní režimy potkávacího světla
Tvar a případně poloha rozhraní musí automaticky splňovat vhodné předpisy tabulky 2 přílohy 3 tohoto předpisu.
2.7 Původní nasměrování a/nebo seřízení podle informací žadatele podle bodů 2.1 až 2.6 může být provedeno na jednotkách osvětlení, které mají být namontovány samostatně.
Obrázky
Pozn.: Dopad rozhraní na měřicí stěnu je představen schematicky.
(1) Doplnit případně obecnými ustanoveními doplňujícími studii GRE.
PŘÍLOHA 9
USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE FOTOMETRICKÝCH HODNOT
1. OBECNÁ USTANOVENÍ
1.1. |
Systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, musí být namontován na goniometr, jehož vodorovná osa je pevná a pohyblivá osa je k pevné ose kolmá. |
1.2. |
Hodnoty osvětlení jsou stanoveny prostřednictvím fotoelektrické buňky umístěné ve čtverci o stranách 65 mm a ležící ve vzdálenosti nejméně 25 metrů před referenčním středem každé jednotky osvětlení kolmo k měřicí ose procházející počátkem goniometru. |
1.3. |
V průběhu fotometrických měření je třeba vyhnout se prostřednictvím vhodného zakrytí rušivým odrazům. |
1.4. |
Svítivost je měřena a převedena na osvětlení v rovině kolmé ke směru měření ležící ve jmenovité vzdálenosti 25 metrů. |
1.5. |
Úhlové údaje jsou stanoveny ve stupních na kouli se svislou pólovou osou podle publikace č. 70 IEC, Vídeň 1987, tzn. odpovídající goniometru, jehož vodorovná osa je pevná vzhledem k zemi a rotační pohyblivá osa je kolmá k vodorovné ose. |
1.6. |
Vyhovující je jakákoli rovnocenná fotometrická metoda, pokud respektuje nezbytnou korelaci. |
1.7. |
Nesmí dojít k jakémukoli posunu referenčního středu jednotky osvětlení vzhledem k rotačním osám goniometru. To platí zejména pro svislý směr a jednotky osvětlení vyzařující rozhraní. Musí se provést seřízení za pomoci clony, která se může umístit do menší vzdálenosti, než v jaké leží buňka. |
1.8. |
Fotometrické předpisy uložené pro každý bod měření (úhlovou pozici) funkce nebo režimu osvětlení, jak jsou uvedeny v tomto předpisu, se uplatňují na polovinu součtu postupně získaných hodnot na všech jednotkách osvětlení systému pro danou funkci nebo režim nebo na všech jednotkách osvětlení, jichž se týká zkoumaný požadavek; |
1.8.1. |
Pokud je však požadavek stanoven jen pro jednu stranu, dělení dvěma se neprovede. To je případ bodů: 6.2.6.3, 6.2.9.1, 6.3.2.1.2, 6.3.2.1.3, 6.4.6, a poznámky 4 tabulky 1 přílohy 3. |
1.9. |
Jednotky osvětlení systému musí být měřeny jednotlivě; avšak dvě nebo více jednotek osvětlení, které jsou součástí jedné instalační jednotky a jsou vybaveny světelnými zdroji se stejným typem napájení (regulovaným či ne), mohou být měřeny současně pod podmínkou, že jejich rozměr a umístění jsou takové, že se jejich osvětlovací plochy zcela vejdou do obdélníku o rozměrech maximálně 300 mm délky (vodorovně) a 150 mm šířky (svisle) a že výrobce určil společný referenční střed. |
1.10. |
Před jakoukoli další zkouškou musí být systém uveden do nulového stavu. |
1.11. |
Systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, musí být před začátkem měření nasměrován tak, aby poloha rozhraní byla v souladu s předpisy uvedenými v tabulce 2 přílohy 3 tohoto předpisu. Části systému, které jsou měřeny samostatně a nemají rozhraní, musí být umístěny na goniometr v souladu s údaji (poloha montáže) žadatele. |
2. PODMÍNKY MĚŘENÍ PODLE SVĚTELNÝCH ZDROJŮ
2.1. |
V případě vyměnitelných žárovek, které fungují přímo na napětí vozidla: Systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, musí být vybaven jednou nebo několika vzorovými bezbarvými žárovkami, které mají fungovat pod jmenovitým napětím 12 V. V průběhu zkoušky musí být napětí na kontaktech žárovky nebo žárovek upraveno tak, aby se vytvořil referenční světelný tok předepsaný na záznamovém listu stanoveném v předpisu č. 37. Systém, nebo jedna nebo několik jeho částí, je pokládán za vyhovující, pokud alespoň jedna vzorová žárovka, která může být dodána se systémem, splní předpisy body 6 tohoto předpisu. |
2.2. |
V případě vyměnitelných výbojkových zdrojů světla: Systémy, nebo jedna nebo několik jejich částí, vybavené vyměnitelnou výbojkou musí splňovat fotometrické předpisy uvedené v příslušných bodech tohoto předpisu nejméně jedním standardním (vzorovým) světelným zdrojem používaným nejméně v 15 cyklech, jak stanoví předpis č. 99. Světelný tok této výbojky se může lišit od objektivního světelného toku předepsaného v předpisu č. 99. V takovém případě musí být naměřené fotometrické hodnoty podle toho korigovány. Před ověřením souladu s požadavky musí být násobeny činitelem 0,7. |
2.3. |
V případě nevyměnitelných světelných zdrojů, které fungují přímo na napětí vozidla: Všechna měření prováděná na světlometech vybavených nevyměnitelnými světelnými zdroji (žárovkami nebo jinými zdroji) musí být provedena pod napětími 6,75 V, 13,5 V nebo 28 V nebo pod napětím stanoveným žadatelem, s přihlédnutím ke všem ostatním systémům napájení vozidla. Získané fotometrické hodnoty musí být před ověřením souladu s požadavky na shodnost násobeny činitelem 0,7. |
2.4. |
V případě světelného zdroje, ať už vyměnitelného, či nikoli, fungujícího nezávisle na napětí vozidla a zcela řízeného systémem nebo v případě světleného zdroje napájeného speciálním zdrojem energie se musí použít zkušební napětí stanovené v bodě 2.3 ve vstupních svorkách tohoto systému nebo tohoto zdroje energie. Zkušebna může požadovat, aby jí výrobce dodal tyto speciální zdroje napájení. Získané fotometrické hodnoty musí být před ověřením souladu s požadavky násobeny činitelem 0,7, pokud tento korekční činitel již nebyl použit podle bodu 2.2. |
2.5. |
LED modul (moduly) musí být měřen (měřeny) při 6,75 V, 13,5 V, resp. 28,0 V, pokud není v tomto předpise stanoveno jinak. LED modul (moduly) ovládaný (ovládané) elektronickým ovladačem zdroje světla musí být měřeny podle požadavků žadatele. Získané fotometrické hodnoty se před ověřením souladu s požadavky na shodnost vynásobí činitelem 0,7. |
3. PODMÍNKY MĚŘENÍ V REŽIMU OSVĚTLENÍ V ZATÁČCE
3.1. |
V případě systému, nebo jedné nebo několika jeho částí, zajišťujícího režim osvětlení v zatáčce, se na všechny situace podle poloměru zatočení vozidla uplatňují předpisy bodů 6.2 (potkávací světla) a/nebo 6.3 (dálková světla) tohoto předpisu. K ověření potkávacího světla a dálkového světla se používá tento postup:
|
PŘÍLOHA 10
FORMULÁŘE PRO POPIS
maximální formát: A4 (210 × 297 mm)
FORMULÁŘ PRO POPIS SYSTÉMU PŘEDNÍHO ADAPTIVNÍHO OSVĚTLENÍ Č. 1
Řídící signály AFS odpovídají funkcím a režimům osvětlení, které systém zajišťuje
Řídící signál AFS |
Funkce nebo režim(y) řízené signálem (1) |
Technické vlastnosti (2) (je-li nutné, použijte nový list papíru) |
||||
Potkávací světlo |
dálkové světlo |
|||||
třída C |
třída V |
třída E |
třída W |
|||
žádný |
|
|
|
|
|
|
signál V |
|
|
|
|
|
|
signál E |
|
|
|
|
|
|
signál W |
|
|
|
|
|
|
signál T |
|
|
|
|
|
|
jiné signály (3) |
|
|
|
|
|
|
FORMULÁŘ PRO POPIS SYSTÉMU PŘEDNÍHO ADAPTIVNÍHO OSVĚTLENÍ Č. 2
Linie rozhraní, seřizovací zařízení a seřizovací postupy jednotek osvětlení
Jednotka osvětlení č. (4) |
Rozhraní (5) |
Seřizovací zařízení |
Doplňkové vlastnosti a ustanovení (v případě potřeby) (8) |
||||
Jednotka osvětlení dodává jedno nebo více rozhraní potkávacího světla nebo se na něm podílí |
svislé |
vodorovné |
|||||
jak je stanoveno v příloze 8 tohoto předpisu (6) |
uplatňují se ustanovení body 6.4.6 tohoto předpisu (6) |
spojené s „hlavní“ jednotkou č. (7) |
spojené s „hlavní“ jednotkou č. (7) |
||||
1 |
ano/ne |
ano/ne |
ano/ne |
… |
ano/ne |
… |
|
2 |
ano/ne |
ano/ne |
ano/ne |
… |
ano/ne |
… |
|
3 |
ano/ne |
ano/ne |
ano/ne |
… |
ano/ne |
… |
|
4 |
ano/ne |
ano/ne |
ano/ne |
… |
ano/ne |
… |
|
5 |
ano/ne |
ano/ne |
ano/ne |
… |
ano/ne |
… |
|
6 |
ano/ne |
ano/ne |
ano/ne |
… |
ano/ne |
… |
|
7 |
ano/ne |
ano/ne |
ano/ne |
… |
ano/ne |
… |
|
(1) Zaškrtněte políčka odpovídající platné kombinaci.
(2) Informace ke sdělení:
a) |
fyzikální vlastnosti (elektrický proud/napětí, optické, mechanické, hydraulické, pneumatické atd.); |
b) |
druh informace (kontinuální/analogová binární, číselně kódovaná atd.); |
c) |
údaje o časové posloupnosti (časová konstanta, vyřešení atd.); |
d) |
stav signálu za splněných podmínek stanovených v bodě 6.22.7.4 předpisu č. 48; |
e) |
stav signálu při poruše (vzhledem ke vstupním informacím systému). |
(3) V souladu s popisem žadatelů; je-li nutné, použijte nový list papíru.
(4) Označení každé jednotky osvětlení systému podle přílohy 1 tohoto předpisu a jak je stanoveno na náčrtu v bodě 2.2.1 tohoto předpisu; je-li nutné použijte nový list (listy) papíru.
(5) Podle bodu 6.22.6.1.2 předpisu č. 48.
(6) Nehodící se škrtněte.
(7) Případně uveďte počet jednotek osvětlení.
(8) Například pořadí seřízení jednotek osvětlení nebo souborů jednotek osvětlení nebo doplňková ustanovení týkající se možných způsobů seřízení.
(9) Seřízení „hlavní“ jednotky osvětlení může vyžadovat seřízení jedné nebo několika jiných jednotek osvětlení.
PŘÍLOHA 11
Požadavky na led moduly a afs obsahující led moduly
1. OBECNÉ POŽADAVKY
1.1 |
Každý vzorek LED modulu předložený ke zkouškám musí splňovat příslušné specifikace tohoto předpisu, pokud je zkoušen s případným(i) elektronickým(i) ovladačem (ovladači) zdroje světla. |
1.2 |
LED modul (moduly) musí být konstruován (konstruovány) tak, aby při běžném použití zůstal (zůstaly) v provozuschopném stavu. Nesmí mimoto vykazovat žádnou konstrukční nebo výrobní vadu. Nevyhovuje-li kterákoliv dioda LED modulu, LED modul se považuje za nevyhovující. |
1.3 |
LED modul (moduly) musí být chráněn (chráněny) proti manipulaci. |
1.4 |
Konstrukce vyměnitelného LED modulu (modulů) musí být taková, aby:
|
2. VÝROBA
2.1 |
LED diody v LED modulech musí být vybaveny vhodnými upevňovacími prvky. |
2.2 |
Upevňovací prvky musí být pevné a řádně připevněné k LED diodám a k LED modulu. |
3. ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY
3.1 Použití
3.1.1 |
Všechny vzorky se zkouší dle bodu 4 níže. |
3.1.2 |
Druhem zdroje světla v LED modulu musí být světlo emitující diody (LED), jak jsou vymezené v předpise č. 48 v bodě 2.7.1, zvláště s ohledem na prvek viditelného vyzařování. Ostatní druhy zdrojů světla nejsou dovoleny. |
3.2 Provozní podmínky
3.2.1 Provozní podmínky LED modulu
Všechny vzorky se zkouší za podmínek uvedených v bodech 6.1.4 a 6.1.5 tohoto předpisu. Není-li stanoveno v této příloze jinak, LED moduly se zkouší uvnitř AFS předloženého výrobcem.
3.2.2 Okolní teplota
Pro měření elektrických a fotometrických parametrů se AFS uvede do chodu v suchém a klidném prostředí při okolní teplotě 23 °C ± 5 °C.
3.3 Zahoření
Na žádost žadatele musí být LED modul v provozu 15 hodin a před začátkem zkoušky v souladu s tímto předpisem ochlazen na okolní teplotu.
4. ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY A ZKOUŠKY
4.1 Podání barev
4.1.1 Obsah červené
Kromě měření popsaných v bodě 7 tohoto předpisu:
musí být minimální obsah červené ve světle LED modulu nebo AFS, který obsahuje LED modul (moduly), zkoušeného při 50 V takový, že platí:
kde:
De(λ) |
(jednotka: W) |
je spektrální rozdělení toku záření; |
V(λ) |
(jednotka: 1) |
je spektrální světelná účinnost; |
(λ) |
(jednotka: cm) |
je vlnová délka. |
Tato hodnota se vyčíslí s využitím intervalů jednoho nanometru.
4.2 UV-záření
UV záření LED modulu s nízkou úrovní UV záření musí být takové, že platí:
kde:
S(λ)(jednotka: 1) je spektrální váhová funkce;
km |
= |
683 cm/W je maximální hodnota světelné účinnosti záření. |
(definice ostatních symbolů viz bod 4.1.1 výše)
Tato hodnota se vyčíslí s využitím intervalů jednoho nanometru. UV-záření musí být váženo s ohledem na hodnoty uvedené v následující tabulce UV:
λ |
S(λ) |
250 |
0,430 |
255 |
0,520 |
260 |
0,650 |
265 |
0,810 |
270 |
1,000 |
275 |
0,960 |
280 |
0,880 |
285 |
0,770 |
290 |
0,640 |
295 |
0,540 |
300 |
0,300 |
305 |
0,060 |
310 |
0,015 |
315 |
0,003 |
320 |
0,001 |
325 |
0,00050 |
330 |
0,00041 |
335 |
0,00034 |
340 |
0,00028 |
345 |
0,00024 |
350 |
0,00020 |
355 |
0,00016 |
360 |
0,00013 |
365 |
0,00011 |
370 |
0,00009 |
375 |
0,000077 |
380 |
0,000064 |
385 |
0,000530 |
390 |
0,000044 |
395 |
0,000036 |
400 |
0,000030 |
Tabulka UV: Hodnoty dle příručky „Pokyny IRPA/INIRC k limitům expozice ultrafialovému záření“. Vybrané vlnové délky (v nanometrech) jsou reprezentativní; ostatní hodnoty se interpolují.
4.3 Teplotní stabilita
4.3.1 Osvětlení
4.3.1.1 |
Pro každou existující třídu potkávacího světla a pro dálkové světlo se provede po jedné minutě, kdy jsou příslušné jednotky osvětlení v provozu, fotometrické měření v těchto zkušebních bodech:
|
4.3.1.2 |
Jednotky osvětlení uvedené v bodě 4.3.1.1 budou dále v provozu, dokud se nedosáhne fotometrické stability; tato podmínka se považuje za splněnou, je-li odchylka osvětlení ve zkušebních bodech uvedených v bodě 4.3.1.1 během jakéhokoliv patnáctiminutového časového úseku menší než 3 %. Po dosažení fotometrické stability se provede zaměření pro kompletní fotometrii a stanoví se fotometrické hodnoty ve všech požadovaných zkušebních bodech. |
4.3.1.3 |
Poměr mezi fotometrickými hodnotami naměřenými po jedné minutě provozu a hodnotami naměřenými po dosažení fotometrické stability se vypočte pro zkušební body uvedené v bodě 4.3.1.1. Tento poměr se použije pro všechny další zkušební body, aby se určily jejich fotometrické hodnoty po jedné minutě provozu. |
4.3.1.4 |
Hodnoty osvětlení stanovené po jedné minutě provozu a po dosažení fotometrické stability musí být v souladu s platnými fotometrickými požadavky. |
4.3.2 Barva
Barva vyzařovaného světla měřená po jedné minutě provozu a po dosažení fotometrické stability podle bodu 4.3.1.2 této přílohy, musí být v obou případech uvnitř požadovaného rozmezí barev.
5. Měření skutečného světelného toku LED modulu (modulů), který (které) vytváří základní potkávací světlo, se provede tímto způsobem:
5.1 |
Konfigurace LED modulu (modulů) musí odpovídat technickým specifikacím podle bodu 2.2.2 tohoto předpisu. Optické prvky (doplňková optika) se na žádost žadatele odmontují pomocí nářadí ve zkušebně. Tento postup a podmínky při měření vymezené níže se popíší ve zkušebním protokolu. |
5.2 |
Žadatel předloží tři LED moduly pro každý typ, případně s ovladačem zdroje světla, spolu s dostatečnými pokyny. |
K simulaci podobných teplotních podmínek jako při použití v příslušném AFS může být poskytnut vhodný systém řízení teploty (např. tepelná jímka).
Před zkouškou musí být každý LED modul zahořen po dobu nejméně 72 hodin za stejných podmínek jako při použití v příslušném AFS.
V případě, že je použita integrační koule, musí mít minimální průměr jeden metr a přinejmenším desetkrát větší rozměr, než je největší rozměr LED modulu, podle toho, který z těchto rozměrů je větší. Měření toku mohou být rovněž provedena integrací za pomoci goniofotometru. V úvahu musí být vzaty pokyny Publikace CIE 84 – 1989 týkající se pokojové teploty, polohování atd.
LED modul musí být zahořen po dobu přibližně jedné hodiny v uzavřené kouli nebo goniometru.
Tok musí být měřen po dosažení stability, jak je uvedeno v bodě 4.3.1.2.
Průměr měření tří vzorků každého typu LED modulu bude považován za jeho skutečný světelný tok.