(EHK/OSN) č. 122Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 122 — Jednotná technická ustanovení pro schvalování vozidel kategorií M, N a O z hlediska jejich systémů vytápění

Publikováno: Úř. věst. L 164, 30.6.2010, s. 231-251 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 30. června 2010 Autor předpisu:
Platnost od: 22. července 2009 Nabývá účinnosti: 22. července 2009
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 122 — Jednotná technická ustanovení pro schvalování vozidel kategorií M, N a O z hlediska jejich systémů vytápění

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

 

opravu 2 původního znění předpisu, jíž se týká depozitní oznámení C.N.1156.2006.TREATIES-2 – ze dne 13. prosince 2006

 

dodatek 1 k původnímu znění předpisu – datum vstupu v platnost: 22. července 2009

OBSAH

PŘEDPIS

1.

Rozsah použití

2.

Definice: Obecně

3.

Žádost o schválení

4.

Schválení

5.

Část I – Schválení typu vozidla z hlediska jeho systému vytápění

6.

Část II – Schválení systému vytápění z hlediska jeho provozní bezpečnosti

7.

Změna a rozšíření schválení typu vozidla nebo konstrukční části

8.

Shodnost výroby

9.

Postihy za neshodnost výroby

10.

Definitivní ukončení výroby

11.

Názvy a adresy technických zkušeben, které provádějí schvalovací zkoušky, a orgánů státní správy

PŘÍLOHY

Příloha 1 —

Informační dokumenty a formuláře zpráv

Příloha 2 —

Uspořádání značek schválení typu

Příloha 3 —

Požadavky na systémy vytápění, které využívají odpadní teplo (převod vzduchem)

Příloha 4 —

Postup zkoušky při určování kvality vzduchu

Příloha 5 —

Postup zkoušky při určování teploty

Příloha 6 —

Postup zkoušky výfukových emisí spalovacích topení

Příloha 7 —

Doplňkové požadavky na spalovací topení

Příloha 8 —

Bezpečnostní požadavky na spalovací topení na LPG a systémy vytápění na LPG

Příloha 9 —

Doplňující ustanovení pro určitá vozidla podle specifikace v ADR

1.   ROZSAH POUŽITÍ

1.1

Tento předpis se použije u všech vozidel kategorie M, N a O (1), ve kterých je namontován systém vytápění.

Schválení typu se uděluje podle:

1.2

Část I – Schválení typu vozidla z hlediska jeho systému vytápění.

1.3

Část II – Schválení systému vytápění z hlediska jeho provozní bezpečnosti.

2.   DEFINICE: OBECNĚ

Pro účely tohoto předpisu se použijí tyto definice:

2.1

„Vozidlem“ se rozumí vozidlo kategorie M, N nebo O (1), ve kterém je namontován systém vytápění.

2.2

„Výrobcem“ se rozumí osoba nebo organizace, která odpovídá schvalujícímu orgánu za všechna hlediska postupu schvalování typu a za zajištění shodnosti výroby. Není podstatné, aby tato osoba nebo organizace byla přímo zapojena do všech stupňů výroby vozidla nebo konstrukční části, které jsou předmětem postupu schválení.

2.3

„Vnitřním prostorem“ se rozumí uzavřené části vozidla, které jsou určeny pro cestující a/nebo náklad.

2.4

„Systémem vytápění prostoru pro cestující“ se rozumí jakýkoliv typ zařízení vyrobený za účelem zvýšení teploty v prostoru pro cestující.

2.5

„Systémem vytápění prostoru pro náklad“ se rozumí jakýkoliv typ zařízení vyrobený za účelem zvýšení teploty v prostoru pro náklad.

2.6

„Prostorem pro náklad“ se rozumí vnitřní část vozidla určená pro náklad.

2.7

„Prostorem pro cestující“ se rozumí vnitřní část vozidla užívaná pro řidiče a cestující.

2.8

„Plynné palivo“ zahrnuje paliva, která jsou za normálních teplot a tlaku (288,2 K a 101,33 kPa) v plynném stavu, jako jsou zkapalněný ropný plyn (LPG) a stlačený zemní plyn (CNG).

2.9

„Přehřátím“ se rozumí stav, který nastane, jestliže je přívod vytápěcího vzduchu do spalovacího topení zcela zablokován.

3.   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA Z HLEDISKA JEHO SYSTÉMU VYTÁPĚNÍ

3.1.1

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska jeho systému vytápění podává výrobce vozidla nebo jím řádně zplnomocněný zástupce.

3.1.2

K žádosti musí být přiloženy níže uvedené dokumenty v trojím provedení a dále tyto údaje:

3.1.2.1

podrobný popis typu vozidla z hlediska jeho konstrukce, rozměrů, uspořádání a konstrukčních materiálů;

3.1.2.2

výkresy systému vytápění a jeho obecného uspořádání.

3.1.3

Vzor informačního dokumentu je uveden v příloze 1, části 1, dodatku 1.

3.1.4

Technické zkušebně odpovědné za provedení zkoušky schválení typu musí být přistaveno vozidlo reprezentující typ vozidla, který má být schválen.

3.1.5

Pokud je vozidlo, které má být schváleno, vybaveno topením se schválením typu podle EHK, musí se k žádosti o schválení typu vozidla přiložit údaj o čísle schválení tohoto typu topení a označení tohoto typu topení podle údaje výrobce.

3.1.6

Pokud je vozidlo, které má být schváleno, vybaveno topením bez schválení jeho typu podle EHK, musí se příslušné technické zkušebně dodat topení reprezentující typ topení, který má být schválen.

3.2   ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ TYPU TOPENÍ

3.2.1

Žádost o schválení typu topení jako konstrukční části podává výrobce systému vytápění.

3.2.2

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska jeho systému vytápění podává výrobce vozidla nebo jím řádně zplnomocněný zástupce:

3.2.2.1

podrobný popis typu systému vytápění z hlediska jeho konstrukce, rozměrů, uspořádání a konstrukčních materiálů;

3.2.2.2

výkresy systému vytápění a jeho obecného uspořádání.

3.2.3

Vzor informačního dokumentu je uveden v příloze 1, části 1, dodatku 2.

3.2.4

Technické zkušebně musí být přistaveno topení reprezentující typ topení, který má být schválen.

3.2.5

Vzorek musí být zřetelně a nesmazatelně označen obchodním názvem nebo značkou žadatele a označením typu.

4.   SCHVÁLENÍ

4.1

Schválení se udělí, pokud typ dodaný k schválení podle tohoto předpisu vyhovuje příslušnému bodu (příslušným bodům) tohoto předpisu.

4.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (nyní 00 pro předpis v jeho původním znění) musí udávat sérii hlavních technických změn, zapracovaných do předpisu v době vystavení schválení. Stejná smluvní strana nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla nebo systému vytápění podle definice v tomto předpisu.

4.3

Oznámení o schválení nebo o rozšíření schválení typu podle tohoto předpisu se zašle smluvním stranám Dohody, které uplatňují tento předpis na odpovídajícím formuláři podle vzorů v příloze 1, části 2 tohoto předpisu.

4.4

Zřetelně a na snadno přístupném místě uvedeném v schvalovacím formuláři musí být na každém vozidle shodném s typem schváleným podle tohoto předpisu a na každé nezávisle dodané konstrukční části shodné s typem schváleným podle tohoto předpisu umístěna kružnice, uzavírající v sobě písmeno „E“, následované rozlišovacím číslem státu, který schválení udělil (2).

4.5

U schválení typu konstrukční části se uvede číslo tohoto předpisu, následované písmenem „R“, pomlčka a číslo schválení podle bodu 4.2.

4.6

Je-li typ shodný s typem schváleným podle jednoho nebo několika jiných předpisů připojených k dohodě ve státě, který udělil schválení podle tohoto předpisu, nemusí se značka předepsaná v bodě 4.2. opakovat. V takovém případě se předpis (předpisy), podle něhož (nichž) bylo uděleno schválení typu ve státě, který udělil schválení typu podle tohoto předpisu, musí umístit ve svislých sloupcích vpravo od symbolu předepsaného v bodě 4.2.

4.7

Značka schválení typu musí být jasně čitelná a nesmazatelná.

4.8

U vozidla musí být značka schválení umístěna v blízkosti nebo na štítku s údaji o vozidle, který umísťuje výrobce.

4.9

Příloha 2 tohoto předpisu uvádí příklady uspořádání značek schválení.

5.   ČÁST I – SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA Z HLEDISKA JEHO SYSTÉMU VYTÁPĚNÍ

5.1   Definice

Pro účely části I tohoto předpisu platí, že:

5.1.1

„Typem vozidla z hlediska jeho systému vytápění“ se rozumí vozidla, která se neliší v takových podstatných hlediscích, jako je funkční princip (principy) systému vytápění.

5.2   Specifikace

5.2.1

Prostor pro cestující každého vozidla musí být vybaven systémem vytápění. Pokud je ve vozidle systém vytápění prostoru pro náklad, musí být v souladu s tímto předpisem.

5.2.2

Systém vytápění vozidla, jehož typ má být schválen, musí splňovat technické požadavky uvedené v části II tohoto předpisu.

5.3   Požadavky na montáž spalovacích topení do vozidla

5.3.1   Rozsah použití

5.3.1.1

S výhradou bodu 5.3.1.2 musí být spalovací topení montována podle požadavků bodu 5.3.

5.3.1.2

Vozidla kategorie O, která mají topení na kapalné palivo, se považují za vyhovující požadavkům bodu 5.3.

5.3.2   Umístění spalovacího topení

5.3.2.1

Části karoserie a ostatní konstrukční části v blízkosti topení musí být chráněny proti nadměrnému teplu a možnosti znečištění palivem nebo olejem.

5.3.2.2

Spalovací topení nesmí vytvářet riziko požáru, a to ani v případě svého přehřátí. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud montáž zajišťuje náležitou vzdálenost od všech částí a vhodnou ventilaci a dále pokud jsou použity buď materiály odolné ohni nebo tepelné clony.

5.3.2.3

U vozidel kategorie M2 a M3 nesmí být spalovací topení umístěno v prostoru pro cestující. Je však možná montáž v účinně utěsněném krytu, který rovněž splňuje podmínky bodu 5.3.2.2.

5.3.2.4

Štítek podle požadavku přílohy 7 bodu 4 nebo jeho kopie musí být umístěn(a) tak, aby byl(a) zřetelně čitelný(-á), pokud je topení namontováno do vozidla.

5.3.2.5

Při montáži topení je vždy třeba dbát opatrnosti, aby se minimalizovalo riziko poranění nebo poškození osobního vlastnictví.

5.3.3   Přívod paliva

5.3.3.1

Otvor pro plnění paliva nesmí být umístěn v prostoru pro cestující a musí být opatřen účinným krytem, aby se zabránilo rozlití paliva.

5.3.3.2

U topení na kapalné palivo, u kterého je zásoba paliva oddělena od zásoby paliva pro vozidlo, musí být druh tohoto paliva a místo jeho plnění zřetelně označeno.

5.3.3.3

Na plnicím hrdle musí být upozornění, že topení musí být během plnění vypnuto. Navíc musí být vhodná odpovídající instrukce zahrnuta i do návodu pro užívání, který vydává výrobce.

5.3.4   Výfukový systém

5.3.4.1

Vývod výfuku musí být umístěn tak, aby se zabránilo vniknutí emisí do vozidla ventilací, vstupy ohřívaného vzduchu nebo otevřenými okny.

5.3.5   Vstup vzduchu pro spalování

5.3.5.1

Vzduch do spalovací komory topení nesmí být odebírán z prostoru vozidla pro cestující.

5.3.5.2

Vstup vzduchu musí být umístěn nebo chráněn tak, aby nebylo pravděpodobné jeho ucpání nečistotami nebo zavazadly.

5.3.6   Vstup ohřívaného vzduchu

5.3.6.1

K ohřívání může být dodáván čerstvý nebo recirkulovaný vzduch, který musí být odebírán z čistého prostoru, kde není pravděpodobné jeho znečištění plyny buď hnacího motoru, spalovacího topení, nebo jakéhokoliv jiného zdroje na vozidle.

5.3.6.2

Vstupní potrubí musí být chráněno mřížkou nebo jinými vhodnými prostředky.

5.3.7   Výstup ohřátého vzduchu

5.3.7.1

Všechna potrubí užívaná k vedení horkého vzduchu vozidlem musí být umístěna nebo chráněna tak, aby při dotyku s ním nemohlo dojít k poranění nebo k poškození.

5.3.7.2

Výstup vzduchu musí být umístěn nebo chráněn tak, aby nebylo pravděpodobné jeho ucpání nečistotami nebo zavazadly.

5.3.8   Automatické ovládání systému vytápění

5.3.8.1

Do pěti sekund po zastavení motoru vozidla musí být systém vytápění samočinně vypnut a musí být uzavřen přívod jeho paliva. Pokud je však aktivováno zvláštní ruční zařízení, může systém vytápění zůstat v provozu.

6.   ČÁST II – SCHVÁLENÍ SYSTÉMU VYTÁPĚNÍ Z HLEDISKA JEHO PROVOZNÍ BEZPEČNOSTI

6.1   Definice

Pro účely části II tohoto předpisu se použijí následující definice:

6.1.1

„Systémem vytápění prostoru pro cestující“ se rozumí jakýkoliv typ zařízení vyrobený za účelem zvýšení teploty ve vnitřním prostoru vozidla, včetně prostoru pro náklad.

6.1.2

„Spalovacím topením“ se rozumí zařízení, které přímo využívá kapalné nebo plynné palivo a které nevyužívá odpadní teplo motoru sloužícího k pohonu vozidla.

6.1.3

„Typem spalovacího topení“ se rozumí zařízení, které se neliší v podstatných hlediscích, jako jsou:

typ paliva (např. kapalné, plynné),

medium pro přenos tepla (např. vzduch nebo voda),

umístění ve vozidle (např. prostor pro cestující nebo prostor pro náklad).

6.1.4

„Systémem vytápění odpadním teplem“ se rozumí jakýkoliv typ zařízení, které využívá odpadní teplo motoru sloužícího k pohonu vozidla, určené ke zvyšování teploty ve vnitřním prostoru vozidla, přičemž jako topné medium může sloužit voda, olej nebo vzduch.

6.2   Specifikace: Obecně

Požadavky na systém vytápění jsou:

ohřátý vzduch, který vstupuje do prostoru pro cestující, nesmí být znečištěn více, než vzduch na vstupu do vozidla,

řidič ani cestující nesmějí přijít během jízdy do styku s částmi vozidla nebo horkým vzduchem, které by mohly způsobit popáleniny,

emise výfukových plynů spalovacího topení musí splňovat povolené limity.

Zkušební postupy pro ověření těchto požadavků jsou uvedeny v přílohách 4, 5 a 6.

6.2.1

Následující tabulka uvádí, které přílohy se vztahují na který typ systému vytápění v každé kategorii vozidla:

Systém vytápění

Kategorie vozidla

Příloha 4

Kvalita vzduchu

Příloha 5

Teplota

Příloha 6

Výfuk

Příloha 8

Bezpečnost LPG

Odpadní teplo motoru – voda

M

 

 

 

 

N

 

 

 

 

O

 

 

 

 

Odpadní teplo motoru – vzduch

Viz pozn. 1

M

Ano

Ano

 

 

N

Ano

Ano

 

 

O

 

 

 

 

Odpadní teplo motoru – olej

M

Ano

Ano

 

 

N

Ano

Ano

 

 

O

 

 

 

 

Topení na plynná paliva – viz

pozn. 2

M

Ano

Ano

Ano

Ano

N

Ano

Ano

Ano

Ano

O

Ano

Ano

Ano

Ano

Topení na kapalná paliva

viz pozn. 2

M

Ano

Ano

Ano

 

N

Ano

Ano

Ano

 

O

Ano

Ano

Ano

 

Pozn. 1:

Systémy topení, které splňují požadavky přílohy 3, jsou vyjmuty z požadavků této zkoušky.

Pozn. 2:

Spalovací topení, umístěná vně prostoru pro cestující a užívající jako topné medium vodu, se považují za vyhovující přílohám 4 a 5.

6.3   Specifikace: Spalovací topení

Doplňující požadavky na spalovací topení jsou uvedeny v příloze 7.

7.   ZMĚNA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA NEBO KONSTRUKČNÍ ČÁSTI

7.1

Každá změna typu musí být oznámena správnímu orgánu, který tento typ schválil. Tento orgán může buď:

7.1.1

dospět k závěru, že provedené změny pravděpodobně nebudou mít znatelný nepříznivý vliv a že vozidlo stále ještě splňuje požadavky; nebo

7.1.2

vyžádat další zkušební protokol od technické zkušebny odpovědné za provedení zkoušky.

7.2

Potvrzení nebo zamítnutí schválení s uvedením změn se oznámí smluvním stranám dohody postupem podle bodu 4.3, které uplatňují tento předpis.

7.3

Příslušný orgán, který vystavuje rozšíření schválení, přidělí takovému rozšíření pořadové číslo a informuje o tom ostatní smluvní strany dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře odpovídajícího příslušnému vzoru v příloze 1, části 2, dodatku 1 nebo 2 tohoto předpisu.

8.   SHODNOST VÝROBY

Postupy pro zajištěni shodnosti výroby musí odpovídat postupům stanoveným v dohodě, dodatku 2 (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2), přičemž musí být splněny následující požadavky:

8.1

Vozidla a konstrukční části, schválené podle tohoto předpisu, musí být vyrobeny tak, aby byly shodné se schváleným typem na základě toho, že splňují požadavky stanovené ve výše uvedených bodech 5 a 6.

8.2

Příslušný orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřovat metody kontroly shodnosti, užívané v kterémkoliv výrobním podniku. Obvyklá četnost takových ověření je jednou za dva roky.

9.   POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

9.1

Schválení udělené typu vozidla podle tohoto předpisu může být odejmuto, pokud nejsou splněny požadavky stanovené v bodech 5 a 6.

9.2

Pokud smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, musí o tom informovat ostatní smluvní strany, které uplatňují tento předpis, prostřednictvím formuláře odpovídajícího příslušnému vzoru v příloze 1, části 2, dodatku 1 nebo 2 tohoto předpisu.

10.   DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení úplně ukončí výrobu typu vozidla nebo konstrukční části schválené podle tohoto předpisu, musí o tom informovat orgán, který mu schválení udělil. Po obdržení odpovídající informace musí tento orgán o této skutečnosti informovat ostatní smluvní strany dohody z r. 1958 formulářem odpovídajícím příslušnému vzoru v příloze 1, části 2, dodatku 1 nebo 2 tohoto předpisu.

11.   NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN, KTERÉ PROVÁDĚJÍ SCHVALOVACÍ ZKOUŠKY, A ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY

Smluvní stany Dohody, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben a orgánů státní správy, které udělují schválení a kterým se zasílají osvědčení o udělení schválení nebo o rozšíření nebo zprávy o odmítnutí nebo odejmutí schválení nebo o ukončení výroby, vydané v jiných státech.


(1)  Podle definice v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (dokument TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend. 2, naposledy pozměněný dokumentem Amend. 4).

(2)  1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko a Černou Horu, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (neobsazeno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (neobsazeno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (neobsazeno), 34 pro Bulharsko, 35 (neobsazeno), 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (neobsazeno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, 41 (neobsazeno), 42 pro Evropské společenství (schválení udělují členské státy za použití svého příslušného symbolu EHK), 43 pro Japonsko, 44 (neobsazeno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jihoafrickou republiku, 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu a 51 pro Korejskou republiku. Dalším zemím se přidělí po sobě následující čísla chronologicky v pořadí, v jakém ratifikují Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v pořadí, v jakém k uvedené dohodě přistoupí. Takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů smluvním stranám dohody.


PŘÍLOHA 1

ČÁST 1

Dodatek 1

VZOR INFORMAČNÍHO DOKUMENTU

(typu vozidla podle bodu 4.3 tohoto předpisu týkající se EHK schválení typu systému vytápění a vozidla z hlediska jeho systému vytápění)

Pokud má systém vytápění nebo některá jeho součást elektronické řízení, musí být dodány informace o vlastnostech tohoto řízení.

0.   OBECNĚ

0.1

Značka (obchodní název výrobce): …

0.2

Typ a všeobecný(é) obchodní popis(y): …

0.3

Prostředky identifikace typu, pokud jsou na vozidle vyznačeny: …

0.4

Umístění tohoto označení: …

0.5

Kategorie vozidla (1): …

0.6

Název a adresa výrobce: …

0.7

Adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

1.   VŠEOBECNÉ KONSTRUKČNÍ VLASTNOSTI VOZIDLA

1.1

Fotografie a/nebo výkresy reprezentující typ vozidla:

2.   HNACÍ JEDNOTKA

2.1

Kód motoru podle výrobce: … (jak je vyznačen na motoru, nebo pomocí jiného identifikačního prostředku)

2.2

Princip fungování: zážehový/vznětový, čtyřtakt/dvoutakt (2)

2.3

Počet a uspořádání válců: …

2.4

Maximální netto výkon: … kW při … min-1 (hodnota podle údaje výrobce)

2.5

Systém chlazení (kapalinou/vzduchem) (2)

2.6

Jmenovité seřízení řídícího mechanismu teploty motoru: …

2.7

Přeplňování: ano/ne (2)

2.7.1

Typ (typy): …

2.7.2

Popis systému (např. maximální tlak přeplňování: … kPa, regulace plnícího tlaku (popřípadě):

3.   KAROSÉRIE

3.1

Stručný popis vozidla z hlediska systému vytápění, pokud systém vytápění využívá teplo chladící kapaliny …

3.2

Stručný popis vozidla z hlediska systému vytápění, pokud systém vytápění využívá jako zdroj tepla chladicí vzduch nebo výfukové plyny motoru: …

3.2.1

Nákres systému vytápění, znázorňující jeho umístění ve vozidle: …

3.2.2

Nákres tepelného výměníku u systémů vytápění, které využívají k vytápění výfukové plyny nebo části, ve kterých dochází k tepelné výměně (u systémů vytápění využívajících k vytápění chladicí vzduch motoru): …

3.2.3

Výkres řezu výměníkem tepla nebo částí, ve kterých dochází k tepelné výměně, který znázorňuje tloušťku stěny, užité materiály a vlastnosti povrchu: …

3.2.4

Je třeba doplnit specifikace o dalších důležitých součástech systému vytápění z hlediska způsobu jejich konstrukce a technických údajů, jako je např. ventilátor topení. …

3.3

Stručný popis vozidla z hlediska systému vytápění a jeho automatické kontroly: …

3.3.1

dispoziční výkres spalovacího topení, systému přívodu vzduchu, výfukového systému, palivové nádrže, systému přívodu paliva (včetně ventilů) a elektrického zapojení, znázorňující jejich umístění ve vozidle.

3.4

Maximální elektrický příkon: …kW

Dodatek 2

VZOR INFORMAČNÍHO DOKUMENTU

(typu systému vytápění podle bodu 4.3 tohoto předpisu pro EHK schválení systému vytápění z hlediska jeho provozní bezpečnosti)

Pokud má systém vytápění nebo některá jeho součást elektronické řízení, musí být dodány informace o vlastnostech tohoto řízení.

1.   OBECNĚ

1.1

Značka (obchodní název výrobce): …

1.2

Typ a všeobecný(é) obchodní popis(y): …

1.3

Název a adresa výrobce: …

1.4

U konstrukčních částí umístění a způsob upevnění EHK značky schválení …

1.5

Adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

2.   SPALOVACÍ TOPENÍ (POKUD EXISTUJE)

2.1

Značka (obchodní název výrobce): …

2.2

Typ a všeobecný(é) obchodní popis(y): …

2.3

Prostředky identifikace typu, pokud jsou na systému vytápění vyznačeny: …

2.4

Umístění tohoto označení: …

2.5

Název a adresa výrobce: …

2.6

Adresa (adresy) montážního závodu (závodů): …

2.7

Zkušební tlak (u spalovacích topení na zkapalněný ropný plyn nebo podobný plyn, jedná se o tlak působící na vstupním připojení topení): …

2.8

Detailní popis, dispoziční výkresy a popis montáže spalovacího topení a všech jeho součástí: …

ČÁST 2

Dodatek 1

(Maximální formát: A4 (210 mm × 297 mm))

OZNÁMENÍ

Image

Dodatek 2

(Maximální formát: A4 (210 mm × 297 mm))

OZNÁMENÍ

Image


(1)  Podle definic v příloze 7 úplného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3), (dokument TRANS/WP.29/78/Rev.1Amend.2 ve znění změny č. 4).

(2)  Nehodící se škrtněte.


PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

VZOR A

(Viz bod 4.5 tohoto předpisu)

Image

VZOR B

(Viz bod 4.4. tohoto předpisu)

Image

VZOR C

(Viz bod 4.6. tohoto předpisu)

Image


(1)  Toto číslo je uváděno pouze pro příklad.


PŘÍLOHA 3

POŽADAVKY NA SYSTÉMY VYTÁPĚNÍ, KTERÉ VYUŽÍVAJÍ ODPADNÍ TEPLO (PŘEVOD VZDUCHEM)

1.

U systémů vytápění, které mají výměník tepla a u kterých primární částí výměníku prochází výfukové plyny nebo znečištěný vzduch, se požadavky podle bodu 6.2 tohoto předpisu považují za splněné za předpokladu, že jsou dodrženy následující podmínky:

2.

stěny primárního okruhu výměníku tepla musí být těsné za všech tlaků až do 2 barů včetně;

3.

stěny primárního okruhu výměníku tepla nesmí mít žádné demontovatelné součásti;

4.

pokud je stěna výměníku tepla vyrobena z nelegované oceli, musí mít v místě, kde dochází k výměně tepla, tloušťku nejméně 2 mm;

4.1

v případě, kdy jsou užity jiné materiály (včetně kompositních materiálů a vrstvených materiálů), musí být tloušťka stěny taková, aby byla zajištěna stejná dobu životnosti výměníku tepla, jakou má v případě podle bodu 4;

4.2

pokud je stěna výměníku tepla v místě, kde dochází k výměně tepla, smaltovaná, musí být stěna v místě smaltování tlustá nejméně 1 mm a smaltování musí být trvanlivé, dostatečně těsné a nepórovité;

5.

potrubí, které vede výfukové plyny, musí mít nejméně 30 mm dlouhou kontrolní zónu na korozi; tato zóna musí být umístěna ihned za výměníkem tepla a musí být nekrytá a snadno přístupná;

5.1

stěna této korozní zkušební zóny nesmí být tlustší, než jsou stěny potrubí výfukových plynů ve výměníku tepla, a vlastnosti materiálu a povrchu této zóny musí být shodné s vlastnostmi tohoto potrubí;

5.2

pokud výměník tepla tvoří jediný celek s tlumičem výfuku vozidla, musí být vnější stěny tlumiče považovány za zónu, která splňuje požadavky bodu 5.1 a ve které může dojít ke korozi.

6.

U systémů vytápění odpadním teplem, které užívají pro vytápění chladicí vzduch motoru, se požadavky podle bodu 6.2 tohoto předpisu považují za splněné bez užití výměníku tepla za předpokladu, že jsou dodrženy následující podmínky:

6.1

chladicí vzduch užívaný k vytápění přichází do kontaktu pouze s částmi povrchu motoru, které nemají žádnou demontovatelnou část, a

6.2

spojení mezi stěnami tohoto obvodu chladícího vzduchu a částmi povrchu užitými pro převod tepla jsou plynotěsné a odolné proti oleji.

Tyto požadavky se považují za splněné, pokud např.:

plášť kolem každé zapalovací svíčky odvádí případně unikající plyn mimo okruh vytápěcího vzduchu;

spojení mezi hlavou válců a výfukovým potrubím se nachází vně okruhu vytápěcího vzduchu;

mezi hlavou válců a válci je dvojité utěsnění a případné úniky z prvního spoje jsou odváděny mimo okruh vzduchu pro vytápění, nebo je ochrana těsněním mezi hlavou válce a válcem stále těsná, pokud jsou šrouby hlavy válce utaženy za studena jednou třetinou momentu podle předpisu výrobce, nebo

oblast, kde je hlava válců spojena s válci, se nachází vně okruhu vzduchu pro vytápění.


PŘÍLOHA 4

POSTUP ZKOUŠKY PŘI URČOVÁNÍ KVALITY VZDUCHU

1.

V případě schvalování typu vozidla se provedou dále uvedené zkoušky:

1.1

Topení se uvede do činnosti na dobu jedné hodiny s maximálním výkonem při bezvětří (rychlost proudění vzduchu ≤ 2 m/s), všechna okna se uzavřou a u spalovacího topení se vypne hnací motor vozidla. Nicméně jestliže se topení při běhu na plný výkon vypíná automaticky dříve než za jednu hodinu, může být měření provedeno před jeho vypnutím.

1.2

Podíl CO v okolním vzduchu se měří odběrem vzorků:

1.2.1

v bodě mimo vozidlo co možno co nejblíže vstupu vzduchu pro vytápění, a

1.2.2

v bodě ve vozidle ve vzdálenosti menší než je 1 m od výstupu ohřátého vzduchu.

1.3

Hodnoty se zjišťují v reprezentativním časovém úseku 10 minut.

1.4

Odečet z místa podle bodu 1.2.2 smí být nejvýše o 20 ppm CO vyšší než odečet z místa popsaného v odstavci 1.2.1.

2.

U schválení typu topení jako konstrukční části se po provedení zkoušek podle příloh 5 a 6 a podle bodu 1.3 přílohy 7 provede následující zkouška:

2.1

Primární obvod výměníku tepla se podrobí zkoušce těsnosti, aby se zajistilo, že znečištěný vzduch nemůže pronikat do vzduchu určeného pro vytápění prostoru pro cestující.

2.2

Tento požadavek se považuje za splněný, pokud při manometrickém tlaku 0,5 hPa je hodnota úniku z výměníku tepla rovna nebo menší než 30 dm3/h.


PŘÍLOHA 5

POSTUP ZKOUŠKY PŘI URČOVÁNÍ TEPLOTY

1.

Topení se uvede do činnosti na dobu jedné hodiny při maximálním výkonu při bezvětří (rychlost větru ≤ 2 m/s), se všemi okny zavřenými. Pokud však při maximálním výstupu topení samo vypne v době kratší než jedna hodina, měří se před jeho vypnutím. Pokud je vzduch pro vytápění odebírán mimo vozidlo, zkouší se při okolní teplotě nejméně 15 °C.

2.

Povrchová teplota kterékoliv části systému vytápění, se kterým může řidič vozidla přicházet do styku za normálního silničního užívání, se změří dotykovým teploměrem. U nekrytých kovových materiálů nesmí teplota žádné části překročit 70 °C a u ostatních materiálů 80 °C.

2.1

U části nebo částí systému vytápění za sedadlem řidiče, jakož i v případě přehřátí systému, nesmí teplota překročit 110 °C.

2.2

U vozidel kategorií M1 a N nesmí mít žádná část systému vytápění, se kterou by sedící cestující mohli při běžné jízdě přijít do styku, s výjimkou výstupní mřížky, teplotu vyšší než 110 °C.

2.3

U vozidel kategorie M2 a M3 nesmí mít žádná část systému vytápění, se kterou by cestující mohli při běžné jízdě přijít do styku, teplotu vyšší než 70 °C u nekrytých kovových materiálů a 80 °C u ostatních materiálů.

3.

U nechráněných částí systému vytápění vně prostoru pro cestující a v případě přehřátí nesmí teplota překročit 110 °C.

Teplota vytápěcího vzduchu, který vstupuje do prostoru pro cestující, nesmí překročit teplotu 150 °C, měřeno ve středu výstupního otvoru.


PŘÍLOHA 6

POSTUP ZKOUŠKY VÝFUKOVÝCH EMISÍ SPALOVACÍCH TOPENÍ

1.

Topení se uvede do činnosti na dobu jedné hodiny s maximálním výkonem při bezvětří (rychlost proudění vzduchu ≤ 2 m/s) a při venkovní teplotě 20 ± 10 °C. Nicméně, jestliže se topení při běhu na plný výkon vypíná automaticky dříve než za jednu hodinu, může být měření provedeno před jeho vypnutím.

2.

Suché a neředěné emise výfukových plynů, měřené vhodným měřícím zařízením, nesmí překročit hodnoty uvedené v následující tabulce:

Parametr

Topení na plynná paliva

Topení na kapalná paliva

CO

0,1 % objemových

0,1 % objemových

NOx

200 ppm

200 ppm

HC

100 ppm

100 ppm

Bacharachova referenční jednotka (1)

1

4

3.

Zkouška se opakuje za podmínek, odpovídajících rychlosti vozidla 100 km/h (nebo maximální konstrukční rychlosti u vozidel, kde je maximální rychlost nižší než 100 km/h). Za těchto podmínek nesmí hodnota CO překročit 0,2 % objemových. Pokud zkouška proběhla na topení jako na konstrukční části, není třeba tuto zkoušku opakovat u typu vozidla, do kterého je topení namontováno.


(1)  Užije se referenční jednotka „Bacharach“ podle ASTM D 2156.


PŘÍLOHA 7

DOPLŇKOVÉ POŽADAVKY NA SPALOVACÍ TOPENÍ

1.

S každým topením musí být dodáván návod na obsluhu a údržbu, pro topení určená k dodatečné montáži navíc ještě pokyny pro jejich instalaci.

2.

Pro případ havárie musí být k regulaci každého spalovacího topení instalováno bezpečnostní zařízení (buď jako součást spalovacího topení, nebo jako součást vozidla). Toto zařízení musí být konstruováno tak, aby v případě, že při spuštění plamen nenaskočí nebo při chodu zhasne, čas pro zapálení a sepnutí dodávky paliva nebyl překročen o čtyři minuty v případě topení na kapalné palivo, nebo, v případě topení na plynné palivo, jednu minutu v případě termoelektrického řízení plamene a 10 sekund v případě automatického řízení.

3.

Spalovací komora a výměník tepla u topení používajícího jako médium pro přenos tepla vodu musí být schopné odolat tlaku dvakrát vyššímu, než je běžný pracovní tlak, nebo tlaku 2 bary (na manometru), podle toho, který je vyšší. Zkušební tlak musí být uveden v informačním dokumentu.

4.

Topení musí být opatřeno štítkem výrobce s údajem o názvu výrobce, číslem modelu a označením typu spolu s údajem jmenovitého výkonu topení v kilowattech. Musí být rovněž uveden druh paliva, a popřípadě pracovní napětí a tlak plynu.

5.

Zpožděné vypínání (doběh) ventilátorů spalovacího vzduchu

5.1

Je-li namontován ventilátor spalovacího vzduchu, musí mít při vypnutí doběh, a to i v případě přehřátí nebo přerušení dodávky paliva.

5.2

Ostatní opatření, která mají zabránit poškození vlivem explozivního hoření a koroze výfuku, mohou být použita v případě, že výrobce dokáže schvalovacímu orgánu o jejich rovnocenném účinku.

6.

Požadavky na elektrické napájení

6.1

Veškeré technické požadavky, na které má vliv elektrické napětí, musí být splněny v napěťovém rozsahu ±16 % od napětí jmenovitého. Pokud je však zajištěna ochrana proti podpětí a/nebo přepětí, musí být požadavky splněny při jmenovitém napětí a v bezprostřední blízkosti míst rozpojení.

7.

Výstražná kontrolka

7.1

Zapnutí a vypnutí spalovacího topení musí být provozovateli zřetelně indikováno viditelnou kontrolkou v jeho zorném poli.


PŘÍLOHA 8

Bezpečnostní požadavky na spalovací topení na LPG a systémy vytápění na LPG

1.   SYSTÉMY VYTÁPĚNÍ NA LPG PRO MOTOROVÁ VOZIDLA PRO UŽITÍ NA SILNICI

1.1

Pokud může být systém vytápění na LPG v motorovém vozidle užíván, i když je vozidlo v chodu, musí spalovací topení na LPG a jeho napájecí systém vyhovovat těmto požadavkům:

1.1.1

Spalovací topení na LPG musí vyhovovat požadavkům harmonizované normy EN 624:2000 (Specifikace pro jednoúčelové LPG aplikace. Vytápěcí zařízení na LPG v utěsněných místnostech k montáži ve vozidlech a lodích).

1.1.2

U trvale namontovaných nádrží LPG musí všechny součásti systému, které jsou v kontaktu s LPG v kapalné fázi (všechny součásti od plnicí jednotky až k odpařovači/regulátoru tlaku), a připojená instalace pro kapalnou fázi splňovat technické požadavky předpisu č. 67, části I a II a příloh 3 až 10, 13 a 15 až 17.

1.1.3

Instalace pro plynnou fázi systému vytápění LPG ve vozidle musí splňovat požadavky harmonizované normy EN 1949:2002 (1) (Specifikace pro montáž LPG systémů pro účely bydlení v obytných vozidlech a v ostatních silničních vozidlech).

1.1.4

Plnící systém LPG musí být konstruován tak, aby LPG byl plněn do namontovaného topení na LPG požadovaným tlakem a ve správné fázi. Přípustné je vypouštění LPG z trvale namontovaných LPG nádrží, ať v plynné nebo v tekuté fázi.

1.1.5

Výstup tekuté fáze z trvale namontovaných LPG nádrží k dodávce do topení na LPG musí být zajištěn dálkově řízeným provozním ventilem s přepadovým ventilem podle požadavku bodu 17.6.1.1 předpisu č. 67. Dálkově řízený provozní ventil s přepadovým ventilem musí být ovládán tak, aby se automaticky uzavřel do pěti sekund po zastavení motoru nezávisle na poloze spínače zapalování. Pokud je během těchto pěti sekund spínač topení nebo přívodu LPG znovu aktivován, může zůstat systém vytápění v provozu. Topení musí být možno kdykoliv znovu nastartovat.

1.1.6

Pokud je LPG dodáván v plynné fázi z trvale namontované nádrže na LPG nebo ze samostatné přenosné lahve (lahví) na LPG, je třeba přijmout vhodná opatření k zajištění toho,:

1.1.6.1

aby žádný tekutý LPG nemohl vstupovat do regulátoru tlaku nebo do spalovacího topení na LPG. Je přitom možné použít separátorm a

1.1.6.2

aby při náhodném rozpojení nemohlo dojít k neřízenému úniku. Je třeba zajistit opatření k zastavení toku LPG, a to montáží zařízení bezprostředně za nebo do regulátoru namontovaném na láhev nebo nádrž, nebo, pokud je regulátor montován dále od lahve nebo nádrže, musí být takové zařízení namontováno bezprostředně před hadici nebo potrubí od lahve nebo nádrže a další zařízení musí být montováno do nebo za regulátor.

1.1.7

Pokud je LPG dodáván v tekuté fázi, musí být jednotka odpařovače nebo regulátoru tlaku v případě potřeby vyhřívána vhodným zdrojem tepla.

1.1.8

U motorových vozidel, které využívají LPG ke svému pohonu, může být topení na LPG připojeno ke stejné trvale namontované nádrži, která dodává LPG do motoru, a to za předpokladu, že jsou splněny bezpečnostní požadavky na pohonný systém. Pokud je pro vytápění užívána oddělená nádrž na LPG, musí být tato nádrž opatřena samostatnou plnící jednotkou.

2.   SYSTÉMY VYTÁPĚNÍ NA LPG POUŽÍVANÉ V MOTOROVÝCH VOZIDLECH A JEJICH PŘÍPOJNÝCH VOZIDLECH POUZE PRO STACIONÁRNÍ PROVOZ

2.1

Spalovací topení na LPG a jeho plnicí systém jako součást systému vytápění na LPG, které je určeno k použití pouze pokud se vozidlo nepohybuje, musí vyhovovat následujícím požadavkům:

2.1.1

Na prostor, ve kterém jsou instalovány přenosné lahve LPG, a v blízkosti ovládače systému vytápění musí být umístěna trvalá označení, která informují, že topení na LPG nesmí být v provozu a že ventily přenosných lahví na LPG musí být uzavřeny v době, kdy se vozidlo pohybuje.

2.1.2

Spalovací topení na LPG musí splňovat požadavky výše uvedeného bodu 1.1.1.

2.1.3

Instalace pro plynnou fází spalovacího topení na LPG musí splňovat požadavky výše uvedeného bodu 1.1.2.


(1)  Evropský výbor pro normalizaci (CEN). (http://www.cenorm.be/CENORM/index.htm).


PŘÍLOHA 9

Doplňková ustanovení použitelná na určitá vozidla podle specifikace v ADR

1.   Rozsah použití

Tato příloha se použije na určitá vozidla, u kterých jsou v Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) uvedeny zvláštní požadavky na spalovací topení a na jejich montáž.

2.   Definice

Pro účely této přílohy je označení vozidel EX/II, EX/III, AT, FL, OX a MEMU definováno v kapitole 9.1 dokumentu ADR.

Vozidla schválená jako vyhovující požadavkům platným pro vozidla s označením EX/III podle této přílohy budou považována za vozidla vyhovující požadavkům platným pro vozidla s označením MEMU.

3.   Technická ustanovení

3.1   Obecně (Vozidla EX/II, EX/III, AT, FL, OX a MEMU)

3.1.1 (1)

Spalovací topení a směrování jejich výfukových plynů musí být konstruovány, umístěny a chráněny nebo kryty tak, aby se zabránilo veškerým nepřijatelným nebezpečím přehřátí nebo požáru nákladu. Tento požadavek se považuje za splněný, pokud nádrž paliva a výfukový systém zařízení vyhoví dále uvedeným ustanovením:

Všechny nádrže na palivo zásobující zařízení musí splňovat následující požadavky:

a)

v případě jakéhokoliv úniku musí palivo unikat k zemi, aniž by se dostalo do kontaktu s horkými částmi vozidla nebo s nákladem;

a)

nádrže obsahující benzin jsou vybaveny účinným zařízením na zhašení plamene v plnicím otvoru nebo zařízením, které umožní, aby plnící otvor zůstal hermeticky uzavřený.

Výfukový systém a výfukové potrubí musí být směrovány nebo chráněny tak, aby náklad nebyl ohrožen žádným rizikem vyplývajícím z přehřátí nebo požáru. Části výfukového systému, které jsou umístěny přímo pod palivovou nádrží (na motorovou naftu), musí od něj procházet ve vzdálenosti nejméně 100 mm od nádrže nebo musí být chráněny tepelným štítem.

3.1.2

Spalovací topení se musí spouštět ručně. Programovací zařízení jsou zakázána.

3.2   Vozidla EX/II, EX/III a MEMU

Spalovací topení používající jako palivo plyn nejsou povolena.

3.3   Vozidla FL

3.3.1

Vypnutí spalovacích topení musí být zajištěno nejméně následujícími způsoby:

a)

úmyslné ruční vypnutí z kabiny řidiče;

b)

zastavení motoru vozidla; v takovém případě může být topení restartováno jen ručně řidičem;

c)

nastartování plnícího čerpadla motorového vozidla pro převážení nebezpečného nákladu.

3.3.2

Po vypnutí spalovacích topení je povolen jejich doběh. Pokud jde o metody z bodu 3.3.1, písm. b) a c), dodávka vzduchu ke spalování musí být přerušena vhodnými opatřeními nejpozději do 40 vteřin po doběhovém cyklu. Užívána smí být pouze topení, u kterých bylo prokázáno, že výměník tepla po dobu svého běžného používání vydrží cyklus omezeného doběhového cyklu 40 vteřin.


(1)  Soulad s tímto bodem se ověřuje na hotovém vozidle.


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU