(EU) 2022/1195Prováděcí nařízení Komise (EU) 2022/1195 ze dne 11. července 2022, kterým se stanoví opatření k eradikaci a prevenci šíření organismu Synchytrium endobioticum (Schilbersky) Percival

Článek 1

Předmět

Tímto nařízením se stanoví opatření pro účely eradikace organismu Synchytrium endobioticum (Schilbersky) Percival a prevence jeho šíření na území Unie.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

1)	„dotčeným škodlivým organismem“ se rozumí Synchytrium endobioticum (Schilbersky) Percival;

2)	„dotčenými rostlinami“ se rozumí rostliny Solanum tuberosum L., kromě semen.

Článek 3

Průzkumy a laboratorní testy dotčeného škodlivého organismu

Článek 4

Označení zamořených stanovišť produkce a napadených dotčených rostlin

1.	Příslušné orgány označí stanoviště produkce jako zamořené dotčeným škodlivým organismem, jestliže byl výskyt dotčeného škodlivého organismu na uvedeném stanovišti úředně potvrzen testy uvedenými v čl. 3 odst. 2.

2.	Dotčené rostliny pěstované na stanovišti produkce označeném jako zamořené dotčeným škodlivým organismem nebo ty, které byly v kontaktu se zeminou, v níž byl dotčený škodlivý organismus zjištěn, se úředně označí jako napadené.

Článek 5

Stanovení vymezených území

Článek 6

Eradikační opatření

Článek 7

Odrůdy bramboru rezistentní vůči patotypům dotčeného škodlivého organismu

Článek 8

Hlášení potvrzeného výskytu dotčeného škodlivého organismu na rezistentní odrůdě bramboru

Článek 9

Zrušení opatření

Článek 10

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

PŘÍLOHA I

Metody testování pro účely detekce a identifikace dotčeného škodlivého organismu podle čl. 3 odst. 2

1.   Testování pomocí spor

Pro účely detekce a identifikace se používají letní sporangia a trvalé spory, které se získávají prosévací metodou z půdy nebo přímo z rostlinného materiálu.

2.   Metody detekce

Pro účely extrakce spor dotčeného škodlivého organismu z půdy se použije jedna z těchto metod:

a)	prosévací metoda z půdy podle Pratt (1976) (1);

b)	prosévací metoda z půdy podle van Leeuwen et al. (2005) (2);

c)	zonální centrifugace pro vysokokapacitní zpracování vzorků podle Wander et al. (2007) (3).

3.   Identifikační metody

Po extrakci se pro identifikaci spor dotčeného škodlivého organismu použije jedna z těchto metod:

a)	morfologická identifikace pod optickým mikroskopem se zvětšením 100–400x;

b)	konvenční test PCR s použitím primerů podle Lévesque et al. (2001) (4) a van den Boogert et al. (2005) (5);

c)	test PCR v reálném čase s použitím primerů a sond podle van Gent-Pelzer et al. (2010) (6);

d)	test PCR v reálném čase s použitím primerů a sond podle Smith et al. (2014) (7).

4.   Životaschopnost trvalých spor

Životaschopnost trvalých spor lze určit mikroskopickým vyšetřením nebo prostřednictvím biotestu. Životaschopnost sporangií lze určit mikroskopickým vyšetřením sporangií fixovaných v laktofenolu nebo ve vodě (Przetakiewicz 2015) (8). Sporangia s granulovaným obsahem nebo s mírně zaobleným protoplastem lze považovat za životaschopná. Sporangia, u kterých došlo k plazmolýze, nebo sporangia bez zjevného obsahu se považují za mrtvá.

Alternativně nebo v případě pochybností lze provést biotest popsaný v bodě 3 přílohy IV.

5.   Stanovení patotypů

Ke stanovení patotypů se použijí čerstvé nádory způsobené dotčeným škodlivým organismem.

Inokulum pro test se vytvoří jednou z těchto metod:

a)

metoda SASA (Science and Advice for Scottish Agriculture) sestávající ze dvou následujících kroků: i) vytvoření inokula Staré (zhnědlé) nádory se rozdrtí na menší kousky a vysuší na vzduchu při pokojové teplotě, dokud neztvrdnou. Tvrdá tkáň musí být rozemleta buď ručně, nebo mechanicky. Rozemletý materiál se za sucha proseje, přičemž se zachytává frakce od 25 do 75 μm, a následně se extrahuje chloroformovou metodou podle Pratt (1976)1; ii) vytvoření čerstvých nádorů Povrch 10 ml sterilní destilované vody v malé plastové Petriho misce se posype přibližně 10 mg extrahovaných trvalých spor, které se inkubují v temnu při teplotě 20 °C až do vyklíčení. Hlízy bramboru s malými klíčky o velikosti přibližně 1 až 2 mm se umístí do průhledných plastových krabic vyložených vlhkým savým papírem tak, aby označené klíčky směřovaly vzhůru. Klíček se obkrouží tekutou vazelínou, jež se aplikuje injekční stříkačkou. Vzniklý kroužek musí být neporušený a dostatečně vysoký, aby udržel sporovou suspenzi a nedocházelo k jejímu úniku. 10 ml klíčících trvalých spor se dále naředí sterilní vodou, aby vzniklo 20 ml sporové suspenze, která se pomocí pipety nebo stříkací lahve pipetuje do vytvořených kroužků, dokud není klíček zcela ponořen. Plastové krabice se přikryjí víky a probíhá inkubace po dobu 4 dnů při teplotě 10 °C; poté se krabice otevřou, inokula a vazelínové kroužky se odstraní a krabice se přemístí do zmlžovaného skleníku s teplotou 15 až 18 °C (16 h světla);

b)	metoda podle Spiekermann & Kothoff (1924) (9);

c)	metoda podle Potoček et al. (1991) (10);

d)	metoda podle Glynne-Lemmerzahl (Glynne 1925 (11); Lemmerzahl 1930 (12); Noble a Glynne 1970 (13)).

Pro stanovení všech patotypů, o nichž je známo, že jsou pro Unii relevantní (1(D1), 2(G1), 6(O1), 18(T1) a 38(Nevşehir)), se použije diferenciační test rezistence, a to s různými odrůdami dotčené rostliny, jak jsou uvedeny v tabulce. Test resistence se provádí podle protokolu uvedeného v písmenu d) (metoda podle Glynne-Lemmerzahl).

Selektivní citlivost odrůd bramboru pro stanovení patotypů S. endobioticum

Odrůda	Patotypy S. endobioticum
	1(D1)	2(G1)	6(O1)	18(T1)	38(Nevşehir)
Tomensa/Evora/Deodara	S	S	S	S	S
Irga/Producent	R	S	S	S	S
Talent	R	R*	R*	S	S
Saphir	R	S	R	R	S
Ikar/Gawin/Karolin/Belita	R	R	R	R	R
„S“: náchylná „R“: rezistentní *: Označuje slabou náchylnost odrůdy k S. endobioticum („přítomnost ložisek neznekrotizovaných sori bez vytvořených nádorů“).

---

(1)  Pratt MA. 1976. A wet-sieving and flotation technique for the detection of resting sporangia of Synchytrium endobioticum in soil. Annals of Applied Biology 82: 21–29.

(2)  van Leeuwen GCM, Wander JGN, Lamers J, Meffert JP, van den Boogert PHJF, Baayen RP. 2005. Direct examination of soil for sporangia of Synchytrium endobioticum using chloroform, calcium chloride and zinc sulphate as extraction reagents. EPPO Bulletin 35: 25–31.

(3)  Wander JGN, van den Berg W, van den Boogert PHJF, Lamers JG, van Leeuwen GCM, Hendrickx G, Bonants P. 2007. A novel technique using the Hendrickx centrifuge for extracting winter sporangia of Synchytrium endobioticum from soil. European Journal of Plant Pathology 119: 165–174.

(4)  Lévesque CA, de Jong SN, Ward LJ & de Boer SH (2001) Molecular phylogeny and detection of Synchytrium endobioticum, the causal agent of potato wart. Canadian Journal of Plant Pathology 23: 200–201.

(5)  van den Boogert PHJF, van Gent-Pelzer MPE, Bonants PJM, de Boer SH, Wander JGN, Lévesque CA, van Leeuwen GCM, Baayen RP. 2005. Development of PCR-based detection methods for the quarantine phytopathogen Synchytrium endobioticum, causal agent of potato wart disease. European Journal of Plant Pathology 113: 47–57.

(6)  van Gent-Pelzer MPE, Krijger M, Bonants PJM. 2010. Improved real-time PCR assay for the detection of the quarantine potato pathogen, Synchytrium endobioticum, in zonal centrifuge extracts from soil and in plants. European Journal of Plant Pathology 126: 129–133.

(7)  Smith DS, Rocheleau H, Chapados JT, Abbott C, Ribero S, Redhead SA, Lévesque CA, De Boer SH. 2014. Phylogeny of the genus Synchytrium and the development of TaqMan PCR assay for sensitive detection of Synchytrium endobioticum in soil. Phytopathology 104: 422–432.

(8)  Przetakiewicz, J. 2015. The Viability of Winter Sporangia of Synchytrium endobioticum (Schilb.) Perc. From Poland. American Journal of Potato Research 92: 704–708.

(9)  Spieckermann A, Kothoff P. 1924. Testing potatoes for wart resistance. Deutsche Landwirtschaftliche Presse 51: 114–115.

(10)  Potoček J, Krajíčková K, Klabzubová S, Krejcar Z, Hnízdil M, Novák F, Perlová V. 1991. Identification of new Synchytrium endobioticum (Schilb.) Perc. pathotypes in Czech Republic. Ochrana Rostlin 27: 191–205.

(11)  Glynne MD. 1925. Infection experiments with wart disease of potatoes. Synchytrium endobioticum. Annals of Applied Biology 12: 34–60.

(12)  Lemmerzahl J. 1930. A new simplified method for inoculation of potato cultivars to test for wart resistance. Züchter 2: 288–297.

(13)  Noble M, Glynne MD. 1970. Wart disease of potatoes. FAO Plant Protection Bulletin 18: 125–135.

PŘÍLOHA II

Šablona pro průzkum podle článku 3

Šablona pro předkládání výsledků průzkumu týkajícího se rakoviny bramboru, který se vztahuje ke sklizni brambor z roku předcházejícího roku, v němž se zpráva podává.

Tuto tabulku použijte pouze pro výsledky průzkumu týkajícího se brambor sklizených ve vaší zemi.

Členský stát nebo oblast

Kategorie brambor

Celková sklízená plocha (ha)

Vizuální prohlídka hlíz

Laboratorní testy

Další informace

Počet vzorků

Počet partií

Velikost vzorku

Období odběru vzorků

Počet podezřelých vzorků

Počet vzorků

Velikost vzorku

Druh testu

Počet pozitivních

Vzorky

Partie

Vzorky

Partie

Brambory k produkci hlíz určených k pěstování

Konzumní a ke zpracování

Jiná  (1) (upřesněte)

---

(1)  V případě zemí s ohnisky výskytu by například mohlo být relevantní uvést (mimo záznam z obecných průzkumů) množství vzorků použitých k prošetření nebo sledování ohnisek výskytu.

PŘÍLOHA III

Protokol pro posouzení rezistence odrůdy podle čl. 7 odst. 2

Protokol pro posouzení rezistence odrůdy zahrnuje následující kroky.

1)	Od každé odrůdy dotčené rostliny se testuje alespoň 40 hlíz nebo segmentů hlíz obsahujících očka, které se rozdělí do dvou skupin (opakování).

2)	Test obvykle trvá dva roky. Pouze pokud se prokáže, že je odrůda k patotypu dotčeného škodlivého organismu silně náchylná, lze délku testu zkrátit na jeden rok.

3)	Před začátkem období testování se pomocí metod popsaných v příloze I testuje čistota inokula.

4)	Test musí vždy obsahovat pozitivní kontrolu v podobě odrůdy dotčené rostliny, která je silně náchylná k patotypu dotčeného škodlivého organismu, který má být testován.

5)

Použije se jedna z těchto testovacích metod: i) metoda Glynne-Lemmerzahl (Glynne 1925, Lemmerzahl 1930, Noble & Glynne 1970); ii) metoda Spieckermann (Spieckermann & Kothoff 1924) nebo iii) metoda SASA (Science and Advice for Scottish Agriculture) sestávající ze všech následujících kroků: — příprava hlízy: Hlízy se vyjmou z chladírenského skladu přibližně 10 dní před plánovanou inokulací, jemně se omyjí, osuší a uskladní v temnu při pokojové teplotě, aby se vyvolalo klíčení. Při každé inokulaci musí být pro účely pozitivní kontroly použita také vysoce náchylná odrůda („Morene“ nebo srovnatelně náchylná odrůda), — klíčení trvalých spor: Podmínky pro vyvolání klíčení trvalých spor je třeba nastavit na 21 dní před inokulací. Povrch 10 ml sterilní destilované vody v malé plastové Petriho misce se posype přibližně 10 mg extrahovaných spor, které se inkubují v temnu při teplotě 20 °C až do vyklíčení. Obsah každé Petriho misky určený k inokulaci se naředí dalšími 10 ml sterilní destilované vody, — inokulace a inkubace klíčků: jakmile klíčky dosáhnou velikosti 1 mm, obkrouží se tekutou vazelínou. Vazelínový kroužek musí být neporušený, aby udržel sporovou suspenzi a nedocházelo k jejímu úniku, a dostatečně vysoký, aby suspenze pokryla celý klíček. Na každé hlíze se vytvoří kroužek kolem jednoho klíčku nebo kolem jedné skupinky klíčků. Hlízy se umístí do plastových krabic vyložených vlhkým savým papírem tak, aby obkroužené klíčky směřovaly vzhůru. Vazelínové kroužky se pomocí pipety nebo stříkací lahve plní sporovou suspenzí, dokud není klíček zcela ponořen. Plastové krabice se přikryjí víky a v temnu a při teplotě 10 °C probíhá po dobu 4 dnů inkubace; poté se vazelínové kroužky odstraní a otevřené krabice se přemístí do pravidelně zmlžovaného skleníku (3krát denně po dobu 30 minut) s teplotou 15 až 18 °C. Pokud se infikace nezdařila, například proto, že klíček uhnil nebo se nevyvinul, může být hlíza znovu testována na jiném klíčku, — posuzování: klíčky se vyšetří na infekci 28 dnů po inokulaci, a to pomocí stereomikroskopu se zvětšením 10–15x a optického mikroskopu. Reakce s bodovým hodnocením 4 nebo 5, jak je uvedeno v tabulce, musí být pozorovány při pozitivní kontrole alespoň u 80 % hlíz. Alespoň jedna hlíza musí mít bodové hodnocení 5.

6)	Všechny hlízy se posoudí a přidělí se jim bodové hodnocení podle míry rezistence v rozmezí od 1 do 5, jak je stanoveno v tabulce.

7)

Každá testovaná odrůda se zařadí do určité rezistenční skupiny („vysoce rezistentní“, „rezistentní“, „slabě náchylná“ nebo „silně náchylná“) podle bodového hodnocení pozorovaného v rámci příslušné populace jednotlivých testovaných hlíz nebo segmentů hlíz obsahujících očka: i) odrůda se považuje za „vysoce rezistentní“, pokud všechny hlízy ve všech opakováních dosáhnou bodového hodnocení 1; ii) odrůda se považuje za „rezistentní“, pokud všechny hlízy ve všech opakováních dosáhnou bodového hodnocení 1 až 3; iii) odrůda se považuje za „slabě náchylnou“, pokud jedna nebo více hlíz dosáhnou bodového hodnocení 4 (pokud dosáhne bodového hodnocení 4 pouze jedna hlíza, může být test opakován, aby se vyloučila příměs v partii odrůdy); iv) odrůda se považuje za „silně náchylnou“, pokud nejméně jedna hlíza v jednom opakování dosáhne bodového hodnocení 5. Standardní bodovací tabulka testovaných populací brambor Standardní bodové hodnocení Rezistenční skupina Popis rezistence Popis 1 R1 Silně rezistentní Raná obranná nekróza; žádná viditelná tvorba sorusu. 2 R1 Rezistentní Pozdní obranná nekróza; tvorba sorusu je částečně zjevná, sori jsou nevyvinuté nebo znekrotizované před dozráním. 3 R2 Slabě rezistentní Velmi pozdní obranná nekróza; vyvinul se jeden zralý sorus nebo ložiska sori, avšak zcela obklopené nekrózou; možné až pět letních neznekrotizovaných sori, zřetelná nekróza v ostatních částech téhož kusu hlízy. Žádná tvorba nádorů nebo trvalých spor. Při rozhodování mezi skupinou 3 a 4 může být nezbytné připravit tenké preparáty s infikovanou tkání: pokud nejsou přítomny trvalé spory, bodové hodnocení je 3. 4 S1 Slabě náchylné Rozptýlené infekce; sori nebo ložiska sori jsou neznekrotizované, je jich málo; pozdní nekróza může být přítomna v jiných místech infekce na klíčku; klíček může vykazovat mírné malformace (zbytnění). Jsou přítomna (zimní) trvalá sporangia. Při rozhodování mezi skupinou 3 a 4 může být nezbytné připravit tenké preparáty s infikovanou tkání: pokud jsou přítomny trvalé spory, bodové hodnocení je 4. 5 S2 Silně náchylné Vysoká hustota infekčních ložisek, řada zralých neznekrotizovaných sori a jejich ložisek, ložiska s vysokou hustotou neznekrotizovaných míst infekce, dominantní tvorba nádorů.

PŘÍLOHA IV

Podmínky pro zrušení opatření podle článku 9

1.   Podmínky pro zrušení opatření

1.1.

Po uplynutí nejméně 50 let od poslední detekce dotčeného škodlivého organismu, pokud existuje nepřetržitý záznam o plodinách v zamořené zóně, který prokazuje, že ustanovení čl. 6 odst. 2 a 3 byla po celou dobu dodržována a že zamořená zóna nebyla využívána jako trvalé travní porosty.

1.2.

Po uplynutí nejméně 20 let od poslední detekce dotčeného škodlivého organismu, pokud existuje nepřetržitý záznam o plodinách, který prokazuje, že ustanovení čl. 6 odst. 2 a 3 byla po celou dobu dodržována a že zamořená zóna nebyla využívána jako trvalé travní porosty, a — při dvou biotestech (jak je popsáno v bodě 3) náchylných odrůd bramboru nebyly zjištěny žádné příznaky napadení dotčeným škodlivým organismem nebo — při jednom biotestu (jak je popsáno v bodě 3) náchylných odrůd bramboru nebyly zjištěny žádné příznaky napadení dotčeným škodlivým organismem a během přímého vyšetření půdy ze zamořené zóny, provedeného pod mikroskopem, po extrakci spor jednou z metod stanovených v bodě 2 přílohy I nebyly zjištěny žádné životaschopné trvalé spory. Schéma, které má být použito k získání půdy pro testování, zahrnuje všechny tyto kroky: — zamořená zóna se rozdělí na jednotky o rozloze 0,33 ha, — z každé jednotky se v hloubce do 20 cm a rovnoměrně z celé plochy nebo ve skupinách podle známých zamořených ohnisek výskytu odebere 60 dílčích vzorků, — dílčí vzorky se důkladně promíchají tak, aby se získaly 3 vzorky na hektar.

2.   Částečné zrušení opatření

Po uplynutí nejméně 10 let od poslední detekce dotčeného škodlivého organismu v oblastech zamořené zóny lze v těchto oblastech zvážit částečné zrušení opatření podle článku 6, pokud je veden nepřetržitý záznam o plodinách, který prokazuje, že ustanovení čl. 6 odst. 2 a 3 byla po celou dobu dodržována a že zamořená zóna nebyla využívána jako trvalé travní porosty, a

a)	při dvou biotestech (jak je popsáno v bodě 3) náchylných odrůd bramboru nebyly zjištěny žádné příznaky napadení dotčeným škodlivým organismem nebo

b)

při jednom biotestu (jak je popsáno v bodě 3) náchylných odrůd bramboru nebyly zjištěny žádné příznaky napadení dotčeným škodlivým organismem a během přímého vyšetření půdy ze zamořené zóny, provedeného pod mikroskopem, po extrakci spor jednou z metod stanovených v bodě 2 přílohy I bylo zjištěno méně než 5 životaschopných trvalých spor na gram půdy.

Schéma, které má být použito k získání půdy pro testování, zahrnuje všechny tyto kroky:

—	zamořená zóna se rozdělí na jednotky o rozloze 0,33 ha,

—	z každé jednotky se v hloubce do 20 cm a rovnoměrně z celé plochy nebo ve skupinách podle známých zamořených ohnisek výskytu odebere 60 dílčích vzorků,

—	dílčí vzorky se důkladně promíchají tak, aby se získaly 3 vzorky na hektar.

Nejsou-li tyto podmínky splněny, může být částečné zrušení opatření znovu zváženo po uplynutí nejméně dvouleté čekací lhůty. Při určování délky této čekací lhůty členské státy zohlední úroveň napadení a/nebo počet zjištěných životaschopných spor.

3.   Biotesty za účelem zrušení opatření

Několik hlíz dotčených rostlin se inkubuje v květináčích spolu s nejméně 5 l půdy při teplotě, vlhkosti a světelných podmínkách, které jsou příznivé pro růst brambor. Použije se odrůda, která je vysoce náchylná ke všem patotypům (např. Deodara, Evora, Morene, Tomensa, Maritiema, Arran Chief).

Jakmile dosáhnou výšky přibližně 60 cm, rostoucí rostliny bramboru se seříznou. Po přibližně 100 dnech se nově vytvořené hlízy vyšetří na přítomnost nádorů.

Test musí vždy obsahovat negativní kontrolu s použitím půdy prosté dotčeného škodlivého organismu a pozitivní kontrolu s použitím zamořené půdy. Test se považuje za platný, pokud se při pozitivní kontrole nádory v hlízách vytvoří a při negativní kontrole nevytvoří. Údaje o teplotě a vlhkosti ve skleníku se zaznamenávají. Nádory vytvořené ve zkušebních vzorcích se mikroskopicky vyšetří na přítomnost letních sporangií a/nebo trvalých spor.

Celý test se provede za podmínek zabraňujících jakémukoliv dalšímu šíření dotčeného škodlivého organismu.