(EU) 2020/1783Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1783 ze dne 25. listopadu 2020 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech (dokazování) (přepracované znění)

1.   Toto nařízení se vztahuje na občanské nebo obchodní věci, pokud soud členského státu v souladu s právem tohoto členského státu žádá:

2.   Žádost nesmí být podána za účelem získání důkazů, které nejsou určeny pro zahájené nebo zamýšlené soudní řízení.

1.   Žádost podle čl. 1 odst. 1 písm. a) předává soud, u kterého bylo řízení zahájeno nebo se jeho zahájení zamýšlí (dále jen „dožadující soud“), přímo příslušnému soudu jiného členského státu (dále jen „dožádaný soud“).

2.   Každý členský stát vypracuje seznam soudů příslušných k dokazování podle tohoto nařízení. V seznamu musí být rovněž uvedena místní a v příslušných případech i zvláštní věcná příslušnost těchto soudů.

1.   Každý členský stát určí ústřední orgán pověřený:

2.   Federativní členské státy, členské státy, ve kterých se používá více právních systémů, a členské státy s autonomními územními celky mohou určit více než jeden ústřední orgán.

3.   Každý členský stát rovněž určí ústřední orgán uvedený v odstavci 1 tohoto článku nebo jeden nebo více orgánů příslušných k přijímání rozhodnutí o žádostech podle článku 19.

1.   Žádosti se podávají na formuláři A, popřípadě formuláři L, které jsou uvedeny v příloze I. Každá žádost musí obsahovat tyto údaje:

2.   Žádost a veškeré listiny k ní přiložené nemusí být úředně ověřeny ani nepodléhají jiným obdobným formálním požadavkům.

3.   K listinám, které dožadující soud považuje za nezbytné pro vyřízení žádosti, musí být přiložen jejich překlad do jazyka, ve kterém je sepsána žádost.

1.   Žádosti a sdělení podle tohoto nařízení se předávají prostřednictvím zabezpečeného a spolehlivého decentralizovaného informačního systému při řádném respektování základních práv a svobod. Tento decentralizovaný informační systém je založen na interoperabilním řešení, jako je e-CODEX.

2.   Na žádosti a sdělení předávané prostřednictvím decentralizovaného informačního systému se použije obecný právní rámec pro používání kvalifikovaných služeb vytvářejících důvěru stanovený v nařízení (EU) č. 910/2014.

3.   Pokud žádosti a sdělení uvedené v odstavci 1 tohoto článku vyžadují nebo obsahují pečeť nebo vlastnoruční podpis, lze namísto nich použít kvalifikované elektronické pečetě nebo kvalifikované elektronické podpisy, jak jsou vymezeny v nařízení (EU) č. 910/2014.

4.   Pokud předání podle odstavce 1 není možné v důsledku narušení decentralizovaného informačního systému nebo vzhledem k povaze daných důkazů nebo v důsledku mimořádných okolností, provede se předání co nejrychlejším a jiným nejvhodnějším způsobem s ohledem na nutnost zajistit spolehlivost a bezpečnost.

1.   Do sedmi dnů od přijetí žádosti zašle příslušný dožádaný soud dožadujícímu soudu potvrzení o přijetí na formuláři B uvedeném v příloze I. Pokud žádost nesplňuje podmínky stanovené v článcích 6 a 7, učiní o tom dožádaný soud v potvrzení přijetí poznámku.

2.   Pokud dožádaný soud není příslušný k vyřízení žádosti podané na formuláři A uvedeném v příloze I, která splňuje podmínky stanovené v článku 6, postoupí žádost příslušnému soudu svého členského státu na formuláři C uvedeném v příloze I a informuje o tom dožadující soud.

1.   Pokud žádost nemůže být vyřízena, protože neobsahuje všechny nezbytné údaje uvedené v článku 5, informuje o tom dožádaný soud dožadující soud na formuláři D uvedeném v příloze I bez prodlení a nejpozději do 30 dnů od přijetí žádosti ho požádá o zaslání chybějících údajů, které musí určit co nejpřesněji.

2.   Pokud žádost nemůže být vyřízena, protože je podle čl. 22 odst. 3 požadována záruka, nebo záloha, informuje o tom dožádaný soud dožadující soud na formuláři D uvedeném v příloze I bez prodlení, a to nejpozději do 30 dnů od přijetí žádosti, a informuje ho rovněž o tom, jak má být záruka, nebo záloha složena. Dožádaný soud bez prodlení a nejpozději do deseti dnů od přijetí záruky, nebo zálohy potvrdí na formuláři E uvedeném v příloze I její přijetí.

1.   Pokud dožádaný soud v potvrzení přijetí žádosti podle čl. 9 odst. 1 učiní poznámku, že žádost nesplňuje podmínky stanovené v článcích 6 a 7 nebo informoval dožadující soud podle článku 10 o tom, že žádost nelze vyřídit, protože neobsahuje všechny údaje uvedené v článku 5, počíná lhůta stanovená v článku 12 běžet od okamžiku, kdy dožádaný soud obdrží řádně doplněnou žádost.

2.   Pokud dožádaný soud požádá o záruku, nebo zálohu podle čl. 22 odst. 3, počíná lhůta uvedená v článku 12 běžet od okamžiku, kdy je záruka nebo záloha složena.

1.   Dožádaný soud vyřídí žádost bez prodlení a nejpozději do 90 dnů od přijetí žádosti.

2.   Dožádaný soud vyřídí žádost v souladu s vnitrostátním právem.

3.   Dožadující soud může na formuláři A uvedeném v příloze I požádat, aby byla žádost vyřízena zvláštním postupem podle práva členského státu dožadujícího soudu. Dožádaný soud vyřídí žádost zvláštním postupem, pokud není tento postup neslučitelný s právem členského státu dožádaného soudu, nebo pokud mu v tom nebrání závažné praktické překážky. Pokud dožádaný soud odmítne vyřídit žádost zvláštním postupem z jednoho z uvedených důvodů, informuje o tom dožadující soud na formuláři H uvedeném v příloze I.

4.   Dožadující soud může požádat dožádaný soud, aby při provádění dokazování použil konkrétní komunikační technologii, zejména možnost videokonference nebo telefonní konference.

Dožádaný soud použije komunikační technologii podle prvního pododstavce, pokud to není neslučitelné s právem členského státu dožádaného soudu nebo pokud mu v tom nebrání závažné praktické překážky.

Pokud dožádaný soud nepoužije konkrétní komunikační technologii z jednoho z uvedených důvodů, informuje o tom dožadující soud na formuláři H uvedeném v příloze I.

Nemají-li dožádaný nebo dožadující soud přístup ke komunikační technologii podle prvního pododstavce, mohou si ji tyto soudy po vzájemné dohodě zpřístupnit.

1.   Stanoví-li tak právo členského státu dožadujícího soudu, mají strany a popřípadě jejich zástupci právo být přítomni při dokazování prováděném dožádaným soudem.

2.   Dožadující soud informuje dožádaný soud ve své žádosti na formuláři A uvedeném v příloze I, že strany a popřípadě jejich zástupci budou přítomni, popřípadě že je jejich účast při dokazování požadována. Tuto informaci lze rovněž sdělit v kterékoli jiné vhodné době.

3.   Pokud je požadována účast stran a popřípadě jejich zástupců při dokazování, stanoví dožádaný soud v souladu s článkem 12 podmínky této účasti.

4.   Dožádaný soud oznámí na formuláři I uvedeném v příloze I stranám a popřípadě jejich zástupcům čas a místo dokazování a popřípadě podmínky jejich účasti při dokazování.

5.   Odstavci 1 až 4 není dotčena možnost dožádaného soudu požádat strany a popřípadě jejich zástupce, aby byli přítomni nebo se účastnili dokazování, stanoví-li tuto možnost právo členského státu dožádaného soudu.

1.   Je-li to slučitelné s právem členského státu dožadujícího soudu, mají zástupci dožadujícího soudu právo být přítomni při dokazování prováděném dožadujícím soudem.

2.   Pro účely tohoto článku se zástupcem rozumějí rovněž soudní úředníci určení dožadujícím soudem v souladu s vnitrostátním právem. Dožadující soud může rovněž v souladu s vnitrostátním právem takto určit jakoukoli jinou osobu, například znalce.

3.   Dožadující soud informuje ve své žádosti na formuláři A uvedeném v příloze I dožádaný soud o tom, že budou přítomni jeho zástupci, popřípadě že je požadována jejich účast při dokazování. Tuto informaci lze rovněž sdělit v kterékoli jiné vhodné době.

4.   Pokud je požadována účast zástupců dožadujícího soudu při dokazování, stanoví dožádaný soud v souladu s článkem 12 podmínky této účasti.

5.   Dožádaný soud oznámí na formuláři I uvedeném v příloze I dožadujícímu soudu čas a místo dokazování a popřípadě podmínky účasti jeho zástupců při dokazování.

1.   Žádost o výslech osoby nebude vyřízena, pokud dotyčná osoba uplatní své právo odepřít výpověď nebo má zakázáno vypovídat:

2.   Kromě důvodů uvedených v odstavci 1 může být vyřízení žádosti odmítnuto pouze z jednoho nebo více těchto důvodů:

3.   Vyřízení žádosti nesmí být odmítnuto dožádaným soudem pouze z důvodu, že podle práva členského státu dožádaného soudu má jiný soud v tomto členském státě výhradní věcnou příslušnost v dané věci, nebo proto, že právo uvedeného členského státu nepřipouští v této věci žalobu.

4.   Pokud je vyřízení žádosti odmítnuto z jednoho z důvodů uvedených v odstavci 2, dožádaný soud to oznámí dožadujícímu soudu na formuláři K uvedeném v příloze I do 60 dnů ode dne přijetí žádosti dožádaným soudem.

1.   Pokud soud žádá o provedení dokazování přímo v jiném členském státě, podá na formuláři L uvedeném v příloze I žádost ústřednímu orgánu nebo příslušnému orgánu daného členského státu.

2.   Přímé dokazování může být provedeno pouze tehdy, pokud ho lze provést dobrovolně bez použití donucovacích opatření.

Pokud přímé dokazování spočívá ve výslechu osoby, informuje dožadující soud tuto osobu o tom, že se dokazování uskutečňuje na základě dobrovolnosti.

3.   Přímé dokazování provádí soudní úředník nebo jiná osoba, například znalec, kteří jsou určeni v souladu s právem členského státu dožadujícího soudu.

4.   Do 30 dnů od obdržení žádosti o přímé dokazování informuje ústřední orgán nebo příslušný orgán dožádaného členského státu na formuláři M uvedeném v příloze I dožadující soud o tom, zda bylo žádosti vyhověno, popřípadě o podmínkách, za nichž má být podle práva dožádaného členského státu takové přímé dokazování prováděno.

Ústřední orgán nebo příslušný orgán mohou uložit soudu svého členského státu, aby se zúčastnil přímého dokazování, aby bylo zajištěno správné uplatňování tohoto článku a splnění podmínek, za nichž má být přímé dokazování prováděno.

5.   Pokud ve lhůtě 30 dnů od potvrzení o přijetí žádosti o přímé dokazování neobdržel dožadující soud informace o tom, zda bylo žádosti vyhověno, může zaslat upomínku ústřednímu orgánu nebo příslušnému orgánu dožádaného členského státu. Pokud ve lhůtě 15 dnů od potvrzení o přijetí upomínky neobdrží dožadující soud odpověď, považuje se žádost o přímé dokazování za přijatou. Za mimořádných okolností, kdy ústřední orgán nebo příslušný orgán nemohl reagovat na žádost ve lhůtě následující po upomínce, však lze důvody pro odmítnutí přímého dokazování výjimečně uplatnit kdykoli po uplynutí této lhůty, a to až do skutečného provedení přímého dokazování.

6.   Ústřední orgán nebo příslušný orgán dožádaného členského státu může uložit soudu svého členského státu, aby poskytl praktickou pomoc při přímém dokazování.

7.   Ústřední orgán nebo příslušný orgán dožádaného členského státu mohou žádost o přímé dokazování odmítnout pouze tehdy, pokud:

8.   Dožadující soud provede přímé dokazování v souladu s právem členského státu dožadujícího soudu, aniž jsou dotčeny podmínky stanovené v odstavci 4.

1.   V případech, kdy je třeba provést dokazování výslechem osoby, která se nachází v jiném členském státě, a soud žádá o provedení přímého dokazování v souladu s článkem 19, provede tento soud dokazování prostřednictvím videokonference nebo jiných komunikačních technologií, pokud je má soud k dispozici a považuje-li využití dané technologie s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem daného případu za vhodné.

2.   Žádost o přímé dokazování prostřednictvím videokonference nebo jiných komunikačních technologií se podává na formuláři N uvedeném v příloze I. Dožadující soud a ústřední orgán nebo příslušný orgán dožádaného členského státu nebo soud pověřený poskytnutím praktické pomoci při přímém dokazování se dohodnou na praktických opatřeních pro výslech.

Dožadující soud obdrží na požádání pomoc při hledání tlumočníka, je-li to zapotřebí.

1.   Za vyřízení žádosti o dokazování podle článku 12 nelze požadovat uhrazení poplatků nebo náhradu nákladů.

2.   Odchylně od odstavce 1 může dožádaný soud požadovat uhrazení poplatků nebo náhradu nákladů. Pokud to dožádaný soud požaduje, musí dožadující soud zajistit, že budou bez prodlení:

Povinnost stran uhradit tyto odměny nebo nahradit tyto náklady se řídí právem členského státu dožadujícího soudu.

3.   Je-li zapotřebí znalecký posudek, může dožádaný soud před vyřízením žádosti o dokazování požádat dožadující soud o přiměřenou záruku, nebo zálohu na očekávané náklady na znalecké posudky. V ostatních případech nesmí být záruka, nebo záloha podmínkou vyřízení žádosti o dokazování.

Záruku, nebo zálohu složí strany, pokud to stanoví právo členského státu dožadujícího soudu.

1.   Komise vypracuje a pravidelně aktualizuje příručku obsahující údaje poskytnuté členskými státy podle článku 31 a platné dohody nebo ujednání podle čl. 29 odst. 3. Příručku zpřístupní v elektronické podobě, zejména prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci a na evropském portálu e-justice.

2.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 24 akty v přenesené pravomoci, kterými se mění příloha I za účelem aktualizace nebo technické úpravy formulářů v ní uvedených.

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 23 odst. 2 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 22. prosince 2020. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 23 odst. 2 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 23 odst. 2 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Komise přijme prováděcí akty, kterými se zřizuje decentralizovaný informační systém, v nichž stanoví:

2.   Prováděcí akty podle odstavce 1 tohoto článku se přijmou do 23. března 2022 přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 2.

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

1.   Komise odpovídá za tvorbu, údržbu a budoucí vývoj referenčního prováděcího softwaru, který si členské státy mohou zvolit jako svůj koncový systém namísto národního informačního systému. Tvorba, údržba a budoucí vývoj tohoto referenčního prováděcího softwaru jsou financovány ze souhrnného rozpočtu Unie.

2.   Komise poskytuje, udržuje a podporuje bezplatné zavedení softwarových komponentů, které jsou základem přístupových bodů.

1.   Každý členský stát ponese náklady na instalaci, provoz a údržbu svých přístupových bodů propojujících národní informační systémy v rámci decentralizovaného informačního systému.

2.   Každý členský stát ponese náklady na zřízení a přizpůsobení svých národních informačních systémů tak, aby byly interoperabilní s přístupovými body, a náklady na správu, provoz a údržbu těchto systémů.

3.   Odstavci 1 a 2 není dotčena možnost členských států žádat o granty na podporu činností uvedených ve zmíněných odstavcích v rámci finančních programů Unie.

1.   Toto nařízení má v oblasti své působnosti přednost před jinými ustanoveními obsaženými v dvoustranných nebo mnohostranných dohodách nebo ujednáních uzavřených členskými státy, a zejména před Haagskou úmluvou ze dne 1. března 1954 o civilním řízení a Haagskou úmluvou ze dne 18. března 1970 o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských nebo obchodních, ve vztazích mezi členskými státy, které jsou jejich stranami.

2.   Toto nařízení nebrání členským státům v ponechání v platnosti nebo uzavírání dohod nebo ujednání, které by více usnadňovaly dokazování, pokud jsou slučitelné s tímto nařízením.

3.   Členské státy předají Komisi:

1.   Jakékoli zpracování osobních údajů prováděné podle tohoto nařízení, včetně výměny nebo předávání osobních údajů příslušnými orgány, musí být v souladu s nařízením (EU) 2016/679.

Jakákoli výměna nebo předávání informací příslušnými orgány na úrovni Unie musí být v souladu s nařízením (EU) 2018/1725.

Osobní údaje, které pro vyřízení daného případu nejsou relevantní, musí být ihned vymazány.

2.   Příslušný orgán nebo orgány podle vnitrostátního práva se považují za správce ve smyslu nařízení (EU) 2016/679, pokud jde o zpracovávání osobních údajů podle tohoto nařízení.

3.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2, informace předané podle tohoto nařízení použije dožádaný soud pouze pro účely, pro které byly předány.

4.   Dožádané soudy zajistí zachování důvěrnosti těchto informací v souladu s vnitrostátním právem.

5.   Odstavci 3 a 4 nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy umožňující subjektům údajů získat informace o využití informací předaných podle tohoto nařízení.

6.   Tímto nařízením není dotčena směrnice 2002/58/ES.

1.   Členské státy sdělí Komisi:

2.   Členské státy informují Komisi o veškerých pozdějších změnách informací uvedených v odstavci 1.

3.   Každý členský stát sdělí Komisi údaje o ostatních orgánech příslušných k dokazování pro účely soudního řízení v občanských nebo obchodních věcech. Členské státy informují Komisi o veškerých následných změnách těchto údajů.

4.   Členské státy mohou Komisi oznámit, zda jsou schopny provozovat decentralizovaný informační systém dříve, než je požadováno tímto nařízením. Komise tyto informace zpřístupní elektronicky, zejména prostřednictvím portálu evropské e-justice.

1.   Do 2. července 2023 zavede Komise podrobný program monitorování výstupů, výsledků a dopadů tohoto nařízení.

2.   V programu monitorování se upřesní opatření, která mají být přijata Komisí a členskými státy pro monitorování výstupů, výsledků a dopadů tohoto nařízení. Stanoví, kdy mají být poprvé shromažďovány údaje uvedené v odstavci 3, nejpozději však 2. července 2026, a v jakých dalších intervalech mají být poté tyto údaje shromažďovány.

3.   Členské státy poskytnou Komisi, jsou-li k dispozici, tyto údaje potřebné pro účely monitorování:

4.   Referenční prováděcí software a, je-li k tomu vybaven, národní koncový systém musí programově shromažďovat údaje uvedené v odst. 3 písm. a) a b) a pravidelně je přeposílat Komisi.

1.   Nejpozději pět let ode dne použitelnosti článku 7 v souladu s čl. 35 odst. 3 provede Komise hodnocení tohoto nařízení a předloží zprávu o svých hlavních zjištěních Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, k níž bude případně připojen legislativní návrh.

2.   Členské státy poskytnou Komisi informace nezbytné pro vypracování zprávy uvedené v odstavci 1.

1.   Nařízení (ES) č. 1206/2001 se zrušuje s účinkem ode dne použitelnosti tohoto nařízení s výjimkou článku 6 nařízení (ES) č. 1206/2001, který se zrušuje s účinkem ode dne použitelnosti článku 7 podle čl. 35 odst. 3 tohoto nařízení.

2.   Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

1.   Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. července 2022.

2.   Ustanovení čl. 31 odst. 3 se použijí ode dne 23. března 2022.

3.   Článek 7 se použije od prvního dne měsíce následujícího po uplynutí tří let ode dne vstupu prováděcích aktů uvedených v článku 25 v platnost.