(EU) 2020/508Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/508 ze dne 7. dubna 2020, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků pocházejících z Indonésie, Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu

(1)

Dne 12. srpna 2019 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu do Unie některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků (dále jen „ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli“ nebo „výrobek, který je předmětem šetření“) pocházejících z Indonésie, Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Tchaj-wanu (dále jen „dotčené země“) na základě článku 5 nařízení (EU) 2016/1036. V Úředním věstníku Evropské unie uveřejnila Komise příslušné oznámení (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podalo dne 28. června 2019 Sdružení evropských výrobců oceli (dále jen „Eurofer“ nebo „žadatel“) jménem čtyř výrobců v Unii představujících celou výrobu výrobku, který je předmětem šetření, v Unii. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu z dotčených zemí a o výsledné podstatné újmě, které byly uznány za dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Komise zavedla prováděcím nařízením Komise (EU) 2020/104 (3) celní evidenci dovozu dotčeného výrobku podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení.

(4)

V oznámení o zahájení Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Kromě toho Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, známé vyvážející výrobce v dotčených zemích a orgány dotčených zemí, známé dovozce a uživatele v Unii a vyzvala je k účasti.

(5)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Komise obdržela připomínky, které jsou popsány v oddílech 2.3 a 5.2.3.

(6)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že v souladu s článkem 17 základního nařízení bude možná nutné vybrat vzorek zúčastněných stran.

(7)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že se rozhodla omezit okruh výrobců v Unii, kteří budou podrobeni šetření, na přiměřený počet, a to použitím výběru vzorku, a že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise vybrala prozatímní vzorek na základě vykázané výroby a objemu prodeje v Unii ze strany výrobců v Unii v souvislosti s analýzou hodnocení stavu před zahájením šetření, přičemž přihlédla rovněž k jejich zeměpisné poloze. Takto stanovený prozatímní vzorek sestával ze tří výrobců v Unii, kteří představují více než 78 % výroby a 88 % prodeje obdobného výrobku v Unii a kteří se nacházejí ve třech různých členských státech. Podrobné informace o tomto prozatímním vzorku byly zpřístupněny v dokumentaci určené zúčastněným stranám k nahlédnutí, přičemž dotčené zúčastněné strany měly možnost se k informacím vyjádřit. Nebyly vzneseny žádné připomínky.

(8)

Na základě výše uvedených skutečností byl prozatímní vzorek výrobců v Unii potvrzen. Do vzorku byly zařazeny společnosti Aperam Belgium (dále jen „Aperam“), Acciai Speciali Terni S.p.A. (dále jen „AST“) a OTK Stainless Oy (dále jen „OTK“). Konečný vzorek je pro výrobní odvětví Unie reprezentativní.

(9)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení přezkumu.

(10)

Dva dovozci, kteří nejsou ve spojení, se přihlásili jako zúčastněné strany a poskytli požadované informace. Vzhledem k takto nízkému počtu obdržených odpovědí nebyl výběr vzorku nutný. Oba dovozci byli vyzváni k vyplnění dotazníku.

(11)

S ohledem na počet známých výrobců dotčeného výrobku v dotčených zemích se oznámení o zahájení týkalo pouze výběru vzorku v ČLR, a proto Komise požádala všechny čínské vyvážející výrobce, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení, aby mohla rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat.

(12)

Komise kromě toho požádala velvyslanectví Indonéské republiky v Bruselu, zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii a Tchajpejský zastupitelský úřad v Evropské unii, aby určily a/nebo kontaktovaly případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(13)

Při zahájení šetření byli Komisi známi pouze dva vyvážející výrobci v Indonésii. Komise proto neměla v úmyslu vybrat vzorek. Žádní další vyvážející výrobci se nepřihlásili. Komise proto provedla šetření u zmíněných dvou vyvážejících výrobců v Indonésii.

(14)

Informace požadované v oznámení o zahájení poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo pět vyvážejících výrobců v ČLR. V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise vzorek tří společností, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. Základem pro výběr vzorku byly největší objemy vývozu do Unie.

(15)

Podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení byli ohledně výběru vzorku konzultováni všichni známí dotčení vyvážející výrobci a orgány ČLR. Nebyly vzneseny žádné připomínky.

(16)

Po inspekcích na místě se Komise vzhledem k nedostatkům v informacích poskytnutých jedním čínským vyvážejícím výrobcem zařazeným do vzorku rozhodla nebrat na základě čl. 18 odst. 1 základního nařízení informace od dotčeného vyvážejícího výrobce v úvahu. (4)

(17)

V důsledku výše uvedeného zjištění byl vzorek čínských vyvážejících výrobců omezen na dvě společnosti, které představovaly přibližně 92 % čínského vývozu dotčeného výrobku do Unie během období šetření, což bylo stále považováno za vysokou úroveň spolupráce.

(18)

V oznámení o zahájení se v případě Tchaj-wanu nepočítalo s výběrem vzorku, jelikož Komisi byl znám pouze jeden vyvážející výrobce z Tchaj-wanu. Nicméně krátce před zahájením šetření informoval Komisi Tchajpejský zastupitelský úřad v Evropské unii o tom, že v Tchaj-wanu může být celkem 12 dalších vyvážejících výrobců dotčeného výrobku. Komise proto po zahájení šetření požádala 13 stran, aby odpověděly na otázky týkající se výběru vzorku. Pak je ještě požádala, aby odpověděly na několik dalších otázek, které měly objasnit jejich úlohu a přesné činnosti. Tímto způsobem se Komisi podařilo určit dva vyvážející výrobce dotčeného výrobku v Tchaj-wanu. Výběr vzorku proto nebyl nutný.

(19)

Tito dva vyvážející výrobci představovali přibližně 56 % celkového objemu vývozu z Tchaj-wanu do Unie. Z odpovědí sedmi tchajwanských stran kontaktovaných Komisí po zahájení šetření vyplynulo, že tyto společnosti byly ve skutečnosti nezávislými servisními středisky a/nebo obchodníky a že mohly uskutečnit většinu zbývajícího tchajwanského vývozu do Unie, ne-li všechen. Tato servisní střediska nedisponovala zařízením pro válcování za tepla nebo za studena, a proto je není možné označit za výrobce dotčeného výrobku. Jejich přidaná hodnota byla navíc ve vztahu k nákladům na jejich vstupy menší. Komise však těmto stranám s ohledem na odpovědi na otázky uvedené výše v 18. bodě odůvodnění, které od nich obdržela, poskytla stručný dotazník, aby mohla správně pochopit fungování tchajwanského domácího prodeje a prodeje na vývoz výrobku, který je předmětem šetření.

(20)

O individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení původně požádali čtyři čínští vyvážející výrobci, kteří vyplnili formulář pro výběr vzorku. Komise dotazník zpřístupnila online v den zahájení šetření. (5) Při oznámení vzorku kromě toho Komise informovala vyvážející výrobce, kteří nebyli zařazeni do vzorku, o tom, že pokud chtějí být šetřeni individuálně, musí předložit odpověď na dotazník. Žádná z těchto společností však odpověď na dotazník nepředložila. Žádné individuální zjišťování tedy nebylo přiznáno.

(21)

Komise zaslala vládě Čínské lidové republiky (dále jen „čínská vláda“) dotazník týkající se existence podstatných zkreslení v ČLR ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení.

(22)

Žadatel dále v podnětu poskytl dostatečné důkazy prima facie o zkresleních na trhu surovin v Indonésii a v ČLR, která se týkala dotčeného výrobku. Jak bylo oznámeno v oznámení o zahájení, šetřením se proto zkoumají tato zkreslení na trhu surovin s cílem určit, zda se s ohledem na Indonésii a ČLR použije ustanovení čl. 7 odst. 2a a čl. 7 odst. 2b základního nařízení. Proto Komise zaslala indonéské a čínské vládě dodatečné dotazníky zaměřené na tento aspekt.

(23)

Komise zaslala dotazníky třem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, žadateli, dvěma dovozcům, kteří nejsou ve spojení, a dvěma uživatelům, kteří se přihlásili, devíti vyvážejícím výrobcům v dotčených zemích a všem dalším hospodářským subjektům, které se přihlásily a požádaly o dotazník. Stejné dotazníky byly rovněž zpřístupněny na internetu (6) v den zahájení šetření.

(24)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku, dvou dovozců, kteří nejsou ve spojení, dvou uživatelů, dvou známých vyvážejících výrobců z Indonésie, tří vyvážejících výrobců z ČLR zařazených do vzorku, dvou vyvážejících výrobců z Tchaj-wanu a od jednoho servisního střediska z Tchaj-wanu, které není ve spojení. Obdržela rovněž odpověď na dotazník od indonéské vlády. Od čínské vlády neobdržela odpověď na žádný ze dvou zaslaných dotazníků.

(25)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné k prozatímnímu stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 16 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto stran:

(26)

Pokud jde o postup podle čl. 7 odst. 2a a čl. 7 odst. 2b základního nařízení, proběhla konzultace s indonéskou vládou.

(27)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2018 do 30. června 2019 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2016 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“ nebo „OŠ“ v tabulce).

(28)

Vzhledem k tomu, že v souvislosti s ČLR byly při zahájení šetření k dispozici dostatečné důkazy poukazující na existenci podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, považovala Komise za vhodné zahájit šetření vůči vyvážejícím výrobcům z uvedené země ve smyslu čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(29)

V zájmu shromáždění nezbytných údajů pro případné uplatnění čl. 2 odst. 6a základního nařízení proto Komise v oznámení o zahájení vyzvala všechny vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace požadované v příloze III oznámení o zahájení, pokud jde o vstupy používané při výrobě ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli. Příslušné informace předložilo pět čínských vyvážejících výrobců.

(30)

Komise s cílem získat informace, jež považovala za nezbytné pro své šetření v souvislosti s údajnými podstatnými zkresleními ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, zaslala dotazník také čínské vládě, jak je uvedeno v 21. bodě odůvodnění. Čínská vláda neodpověděla. Komise následně čínskou vládu informovala, že pro účely určení existence podstatných zkreslení v ČLR použije dostupné údaje ve smyslu článku 18 základního nařízení.

(31)

V oznámení o zahájení Komise rovněž vyzvala všechny zúčastněné strany, aby oznámily svá stanoviska, předložily informace a poskytly podpůrné důkazy týkající se vhodnosti použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení, a to do 37 dnů ode dne zveřejnění uvedeného oznámení v Úředním věstníku Evropské unie. Dva vyvážející výrobci vznesli připomínky k existenci podstatných zkreslení.

(32)

V oznámení o zahájení Komise rovněž uvedla, že s ohledem na dostupné důkazy může být pro účely stanovení běžné hodnoty na základě nezkreslených cen nebo referenčních hodnot nutné zvolit vhodnou reprezentativní zemi podle čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(33)

Dne 9. září 2019 zveřejnila Komise první poznámku ke spisu (dále jen „poznámka ze dne 9. září “), v níž požádala zúčastněné strany o jejich stanovisko k příslušným zdrojům, jež Komise může použít k určení běžné hodnoty, v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. e) druhým pododstavcem základního nařízení. V této poznámce Komise uvedla seznam všech výrobních faktorů, jako jsou materiály, energie a pracovní síla používané vyvážejícími výrobci při výrobě dotčeného výrobku. Na základě kritérií pro výběr nezkreslených cen nebo referenčních hodnot pak také Komise určila možné reprezentativní země (a to Brazílii, Malajsii, Jižní Afriku a Turecko).

(34)

Komise poskytla všem zúčastněným stranám příležitost předložit připomínky. Komise obdržela připomínky od dvou čínských vyvážejících výrobců a od žadatele. Čínská vláda nepodala žádné připomínky.

(35)

Obdrženými připomínkami se Komise zabývala ve druhé poznámce ke zdrojům pro určení běžné hodnoty ze dne 10. října 2019 (dále jen „poznámka ze dne 10. října“). Komise rovněž stanovila prozatímní seznam výrobních faktorů a dospěla k závěru, že nejvhodnější reprezentativní zemí podle čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážky základního nařízení je v této fázi Brazílie. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily, avšak neobdržela žádné připomínky.

(36)

Výrobkem, jehož se týká toto šetření, jsou ploché válcované výrobky z nerezavějící oceli, též ve svitcích (včetně výrobků stříhaných na délku a úzkých pásů), po válcování za tepla již dále neopracované, s výjimkou výrobků jiných než ve svitcích o šířce 600 mm nebo větší a o tloušťce převyšující 10 mm, v současnosti kódů (HS) 7219 11, 7219 12, 7219 13, 7219 14, 7219 22, 7219 23, 7219 24, 7220 11 a 7220 12 a pocházející z Čínské lidové republiky, Tchaj-wanu a Indonésie. Kódy HS se uvádějí pouze pro informaci.

(37)

Šetřením se prokázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(38)

Komise v této fázi rozhodla, že uvedené výrobky jsou obdobnými výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(39)

Společnost Marcegaglia a dva vyvážející výrobci v Indonésii tvrdili, že černé svitky by měly být z rozsahu šetření vyloučeny. Podle nich se toto šetření týká dvou odlišných typů svitků z nerezavějící oceli, a sice bílých a černých svitků, a že ačkoli jsou černé i bílé svitky zařazeny pod stejné kódy HS (jak je definováno v oznámení o zahájení), jejich vlastnosti a zamýšlené použití se liší. Pokud jde o fyzikální a chemické vlastnosti, společnost Marcegaglia mimo jiné tvrdila, že z hlediska odolnosti proti korozi nejsou černé svitky dokonce ani výrobky z nerezavějící oceli. Podle uvedené společnosti se jedná o polotovary, nežíhané a necíděné.

(40)

Podle společnosti Marcegaglia se kromě toho černé ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli vyrábějí válcováním bram za tepla a jsou dodávány především, ne-li výlučně, do převálcoven. Podle tvrzení společnosti Marcegaglia mohou být tedy černé ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli používány pouze pro další zpracování (opětovné válcování), jehož výsledkem jsou necíděné svitky nebo svitky z nerezavějící oceli válcované za studena, a v Unii existují pouze dvě převálcovny, konkrétně společnost Marcegaglia a další, mnohem menší strana. Tato společnost dále uváděla, že černé ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli jsou jako produktová kategorie podobnější plátům z nerezavějící oceli než bílým ZTV plechům a svitkům z nerezavějící oceli, vzhledem k tomu, že jde vždy o polotovar.

(41)

Podle společnosti Marcegaglia jsou bílé ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli naopak hotovým výrobkem z nerezavějící oceli vyráběným žíháním a cíděním černých ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli. Černé ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli proto představují nezbytnou surovinu pro výrobu bílých ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, stejně jako pláty představují nezbytnou surovinou pro výrobu černých ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli. Jako takové mohou být ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli využívány konečnými uživateli pro přímé průmyslové použití bez dalšího zpracování (např. v automobilovém průmyslu, strojírenství a petrochemickém průmyslu). Jsou dodávány společnostem, které se zabývají řezáním plátů, výrobcům trubek a válcovnám za studena za účelem dalšího zpracování.

(42)

Dotčené strany dále tvrdily, že výrobní odvětví Unie nemá zájem dodávat na trh černé svitky, neboť ty, které vyrobí, raději samo používá pro další přeměnu na bílé svitky a další navazující výrobky. Pokud by tedy černé svitky byly zahrnuty do působnosti případných opatření, zabezpečení jejich dodávek by mohlo být ohroženo.

(43)

Sdružení Eurofer se proti tvrzením uvedeným ve 39. až 42. bodě odůvodnění ohradilo. Mimo jiné trvalo na tom, že jak černé, tak bílé svitky jsou ploché výrobky z nerezavějící oceli, které mají ve stejné jakostní třídě oceli stejné fyzikální vlastnosti a chemické složení, jsou vyráběny ze stejných surovin (především z chromu, šrotu z nerezavějící oceli a niklu) a že přidaná hodnota, pokud jde o přeměnu černých svitků na bílé svitky, je omezená a představuje méně než 8 % výrobních nákladů na bílý svitek. Sdružení Eurofer rovněž poukázalo na celkovou nevyužitou kapacitu výrobců v Unii převyšující dva miliony tun a uvedlo, že výrobní odvětví Unie může a chce uspokojit veškerou poptávku na trhu Unie, pokud jde o ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, ať se jedná o jakýkoliv typ výrobku. Kromě toho uvedlo, že několik výrobců v Unii na svých internetových stránkách oznamovalo, že jsou schopni a ochotni dodávat černé svitky. V důsledku toho sdružení tvrdilo, že zabezpečení dodávek černých svitků není ohroženo, naopak poukázalo na riziko obcházení, pokud by černé svitky byly vyloučeny z rozsahu dotčeného výrobku.

(44)

Komise tato tvrzení zanalyzovala. Pokud jde o vlastnosti výrobku, šetřením bylo zjištěno, že černé a bílé svitky mají stejné chemické složení. Konkrétně černé svitky jsou vyráběny ze stejného základního materiálu, a mají tedy stejné vlastnosti jako bílé svitky v závislosti na jakostní třídě oceli. Z toho vyplývá, že černé svitky patří do týchž čísel kombinované nomenklatury jako bílé svitky, kterých se řízení týká, a začínají čtyřčíslím 7219 nebo 7220. Tato čísla patří do oddílu „Nerezavějící ocel“ v kapitole 72 („Železo a ocel“) kombinované nomenklatury. Černé a bílé svitky mají rovněž stejné fyzikální vlastnosti, neboť mají podobné rozměry. Černé a bílé svitky jsou pro převálcovny s žíhacími a cídicími zařízeními vzájemně zaměnitelné, což tedy znamená, že existuje riziko obcházení, pokud by černé svitky byly vyloučeny z rozsahu dotčeného výrobku.

(45)

Pokud jde o údajný nedostatek zájmu výrobního odvětví Unie prodávat černé svitky, nebylo toto tvrzení doloženo žádnými důkazy. Šetření naopak ukázalo, že výrobní odvětví Unie má významnou volnou kapacitu jak v případě černých, tak bílých svitků, a že navzdory obtížným tržním podmínkám prodalo na trhu Unie v období šetření velmi významný objem černých svitků, a to i (avšak nikoli výhradně) společnosti Marcegaglia. To prokazuje, že výrobní odvětví Unie opravdu má zájem uspokojit potřeby trhu.

(46)

Na tomto základě se vyvozuje předběžný závěr, že černé a bílé svitky mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti a že tvoří jednu skupinu výrobků. Tvrzení uvedená v 39. až 42. bodě odůvodnění se tudíž zamítají.

(47)

Několik stran tvrdilo, že ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli o šířce 1 600 mm a více, včetně ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli o šířce 2 000 mm, by měly být z rozsahu šetření vyloučeny, protože zavedení antidumpingových opatření na tento speciální materiál by dále snížilo možnost nákupu tohoto materiálu, který se již nyní velmi obtížně obstarává. Rovněž by to omezilo jejich konkurenceschopnost vůči výrobcům, kteří nepocházejí z Unie a vyrábějí svařované trubky s velkým průměrem.

(48)

Uvedené tvrzení se zamítá. ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli o šířce 1 600 mm nebo více mají stejné chemické vlastnosti jako menší ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli. Mají rovněž stejné základní fyzikální vlastnosti, s výjimkou šířky. ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli o větší šířce by mohly být snadno přetvořeny na menší ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, a to pouhým ořezáním. Existuje proto riziko obcházení, pokud by větší svitky byly vyloučeny z rozsahu dotčeného výrobku.

(49)

Konsorcium pro dovoz SST HRF (7) tvrdilo, že by měly být vyloučeny svitky o tloušťce větší než 10 mm, neboť v Unii existují pouze dvě zařízení, která jsou schopna vyrobit ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli o tloušťce větší než 13 mm. Komise nevidí žádné platné důvody pro vyloučení těchto svitků, které mají mimo jakoukoli pochybnost stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti a použití jako všechny ostatní typy výrobku v rámci definice výrobku. Jak navíc uvedlo samotné konsorcium, výrobní odvětví Unie je schopno takové svitky dodávat. Uvedené tvrzení se proto zamítá.

(50)

Během období šetření byli v Indonésii dva vyvážející výrobci, společnosti ITSS a GCNS. Tyto společnosti byly navzájem ve spojení prostřednictvím svého nejvyššího mateřského podniku, čínského výrobce oceli Tsingshan Steel Group.

(51)

Spolu s indonéskou společností PT Bintang Delapan založila společnost Tsingshan Steel Group na Sulawesi v Indonésii společnost Indonesia Morowali Industrial Park (dále jen „IMIP“). (8) Do šetření byly zapojeny tyto společnosti ve spojení prostřednictvím společnosti Tsingshan Steel Group, které se nacházejí v IMIP:

(52)

Vyvážející výrobci ve svých odpovědích na dotazník ani během inspekcí na místě smysluplně neozřejmili globální strukturu skupiny. Kromě toho obchodníci ve spojení, kteří jsou zapojeni do prodeje na vývoz, neodpověděli na dotazník.

(53)

Komise proto nemohla ověřit vztah mezi vyvážejícími výrobci a jejich dodavateli niklové rudy, která je považována za zásadní surovinu poskytující výrobku, který je předmětem šetření, jeho korozivzdorné vlastnosti. Komise zejména nemohla zjistit, zda dodavatelé, kteří údajně nebyli ve spojení, byli na vyvážejících výrobcích skutečně nezávislí.

(54)

V důsledku toho nemohla Komise posoudit, zda niklová ruda dodávaná stranami jednoznačně označenými za strany ve spojení byla nakupována za cenu za obvyklých tržních podmínek.

(55)

Komise navíc nemohla ověřit vztah s údajně nezávislým odběratelem domácího obchodníka ve spojení. Komise tedy při určování běžné hodnoty nezohlednila prodej mezi tímto obchodníkem ve spojení a odběratelem, který údajně není ve spojení.

(56)

Vzhledem ke skutečnosti, že obchodníci ve spojení, kteří byli zapojeni do prodeje na vývoz, nespolupracovali, nebyla Komise schopna určit vývozní cenu prvnímu odběrateli, který není ve spojení, ani skutečné náklady vzniklé těmto obchodníkům ve spojení. Komise tedy nemohla vypočítat vývozní cenu na základě údajů poskytnutých vyvážejícími výrobci, ačkoli všechny informace poskytnuté společnostmi GCNS a ITSS mohly být ověřeny na základě záznamů těchto společností.

(57)

Dopisem ze dne 20. prosince 2019 informovala Komise společnosti GCNS a ITSS o svém záměru použít v souvislosti s některými aspekty výpočtu dumpingového rozpětí článek 18 základního nařízení. V tomto ohledu vyvážející výrobci předložili své připomínky dne 7. ledna 2020.

(58)

Ve svých připomínkách k použití článku 18 základního nařízení vyvážející výrobci uvedli, že základní nařízení Komisi neumožňuje dospět k závěru, že informace poskytnuté vyvážejícími výrobci týkající se nákupů niklové rudy nejsou spolehlivé, jenom kvůli tomu, že nebylo možné stanovit vztah mezi vyvážejícími výrobci a jejich dodavateli. Obě společnosti GCNS i ITSS odkázaly na judikaturu (9) Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“) a na Dohodu WTO o celních hodnotách (10), z nichž vyplývá, že transakce mezi stranami ve spojení nelze a priori považovat za nepřijatelné či za provedené za jiných než obvyklých tržních podmínek. Vyvážející výrobci rovněž připomněli, že Komise během inspekce na místě nákupy niklové rudy ověřila.

(59)

V tomto ohledu Komise potvrdila, že informace poskytnuté společnostmi v dotčené skupině (GCNS, ITSS, SMI a TSI) týkající se totožnosti dodavatele, objemu a hodnoty nákupu surovin byly skutečně ověřeny. Bez ohledu na pravidla WTO a judikaturu týkající se transakcí mezi stranami ve spojení, tím, že vyvážející výrobci neuvedli strukturu skupiny na celosvětové úrovni, nemohla Komise dokonce ani přezkoumat, zda nákupní transakce byly provedeny za obvyklých tržních cen.

(60)

Komise proto potvrdila svůj záměr nezohlednit vykázanou nákupní cenu niklové rudy a nahradit tuto informaci dostupnými údaji podle článku 18 základního nařízení.

(61)

Pokud jde o výpočet vývozní ceny, vyvážející výrobci zopakovali, že vynaloží veškeré úsilí, aby zajistili spolupráci obchodníků ve spojení, kteří se podílejí na prodeji na vývoz. Vyvážející výrobci rovněž navrhli, aby Komise jako dostupné údaje použila informace obsažené ve spisu.

(62)

V tomto ohledu Komise prozatímně rozhodla, že použije dostupné údaje obsažené ve spisu a poskytnuté zúčastněnými stranami v Unii, které spolupracovaly od samotného zahájení šetření a zaslaly odpovědi na dotazník.

(63)

Komise tedy předběžně použila dostupné údaje za účelem stanovení nebo nahrazení některých informací v souladu s článkem 18 základního nařízení, a to v rozsahu popsaném výše.

(64)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda byl celkový objem domácího prodeje u každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku na vývoz do Unie během období šetření.

(65)

V tomto ohledu celkový objem prodeje obdobného výrobku společnosti GCNS na domácím trhu nebyl shledán reprezentativním.

(66)

Pokud tedy typ výrobku nebyl na domácím trhu prodáván, Komise vypočítala běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(67)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že se k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly společnosti GCNS během období šetření, připočetly tyto položky:

(68)

Náklady na niklovou rudu byly upraveny tak, jak je vysvětleno v 79. až 82. bodě odůvodnění.

(69)

Společnost GCNS nakupovala některé služby a vstupy ve formě polotovarů od dodavatelů ve spojení nacházejících se v IMIP. Komise zkoumala, zda byly tyto nákupy prováděny za obvyklých tržních podmínek. V tomto ohledu, bylo-li to možné, Komise porovnala nákupní cenu s cenou, kterou dodavatel ve spojení účtoval odběrateli, který není ve spojení. Pokud taková cena nebyla k dispozici, porovnala Komise nákupní cenu s početně zjištěnou tržní cenou při zohlednění výrobních nákladů, prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřeného zisku dodavatele ve spojení. Komise případně upravila náklady na tyto služby a vstupy vynaložené společností GCNS v souladu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení.

(70)

Na základě testu reprezentativnosti vysvětleného v 64. bodě odůvodnění byl celkový prodej obdobného výrobku společností ITSS na domácím trhu reprezentativní.

(71)

Komise následně určila u společnosti ITSS s reprezentativním domácím prodejem typy výrobku prodávané na domácím trhu, jež byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(72)

Poté Komise u každého typu výrobku prodávaného společností ITSS na domácím trhu, který je shodný nebo srovnatelný s typem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, prověřovala, zda je objem jeho prodeje reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie. Komise zjistila, že prodej jednoho typu výrobku na domácím trhu je reprezentativní.

(73)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u tohoto typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(74)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(75)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(76)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(77)

Z analýzy domácího prodeje vyplynulo, že 13,7 % celkového domácího prodeje tohoto typu výrobku bylo ziskových a že vážená průměrná prodejní cena byla vyšší než výrobní náklady. Proto byla běžná hodnota vypočtena jako vážená průměrná cena pouze u ziskových prodejních transakcí.

(78)

Pokud se určitý typ výrobku neprodával na domácím trhu v reprezentativním množství, stanovila Komise běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(79)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že se k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly společnosti ITSS během období šetření, připočetly tyto položky:

(80)

Náklady na niklovou rudu byly upraveny tak, jak je vysvětleno v 79. až 82. bodě odůvodnění.

(81)

Společnost ITSS nakupovala některé služby a vstupy od dodavatelů ve spojení nacházejících se v IMIP. Komise zkoumala, zda byly tyto nákupy prováděny za obvyklých tržních podmínek. V tomto ohledu, bylo-li to možné, Komise porovnala nákupní cenu s cenou, kterou dodavatel ve spojení účtoval odběrateli, který není ve spojení. Pokud taková cena nebyla k dispozici, porovnala Komise nákupní cenu s početně zjištěnou tržní cenou při zohlednění výrobních nákladů, prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřeného zisku dodavatele ve spojení. Komise případně upravila náklady na tyto služby a vstupy vynaložené společností GCNS v souladu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení.

(82)

Jak je vysvětleno v 52. až 54. a 57. až 60. bodě odůvodnění, Komise nezohlednila náklady na niklovou rudu, které vykázali dva vyvážející výrobci a jejich dodavatelé určitých vstupů, kteří jsou ve spojení, jak je uvedeno v 69. a 78. bodě odůvodnění. Komise měla v úmyslu použít tržní cenu niklové rudy v Indonésii jako dostupné údaje a nahradit skutečné náklady na niklovou rudu uvedenou cenou.

(83)

V tomto ohledu Komise v rámci konzultací s indonéskou vládou o potenciálním zkreslení na trhu surovin podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení požádala o statistické informace o objemu domácího prodeje a hodnotách, které indonéská vláda běžně shromažďovala podle platných právních předpisů. (11) Indonéská vláda však poskytla pouze informace o objemech domácího prodeje. Tyto informace tedy byly neúplné a nemohly být použity ke stanovení ceny niklové rudy na domácím indonéském trhu.

(84)

V důsledku toho Komise použila skutečnou cenu, kterou jeden vyvážející výrobce, jenž poskytl informace o obsahu niklu v niklové rudě, zaplatil u všech svých nákupních transakcí. Komise měla za to, že obsah niklu, který ovlivňuje cenu niklové rudy, by měl být brán v potaz při nahrazování nákladů na niklovou rudu vykázaných společnostmi ve skupině. Komise určila nejdražší nákupní transakce pro každý obsah niklu, přičemž ovlivnění těchto transakcí a cen vztahem mezi dodavatelem a kupujícím považovala za nejméně pravděpodobné. Komise stanovila upravené náklady na niklovou rudu na základě váženého průměru nákupní ceny ve vybraných transakcích s přihlédnutím k celkovému objemu nakoupenému společností v rámci každé skupiny s různým obsahem niklu.

(85)

Upravené náklady na niklovou rudu byly rovněž použity k přepočtu výrobních nákladů u polotovarových vstupů zakoupených od dodavatelů ve spojení uvedených v 69. a 78. bodě odůvodnění při přezkumu, zda vyvážející výrobci nakoupili příslušné vstupy za obvyklé tržní ceny. Pokud bylo zřejmé, že dodavatelé použili niklovou rudu s nižším obsahem niklu, upravené náklady tento rozdíl reflektovaly.

(86)

Vyvážející výrobci poskytli informace, že vyváželi do Unie prostřednictvím obchodníků ve třetích zemích, kteří jsou ve spojení, a jednoho obchodníka ve třetí zemi, který není ve spojení.

(87)

Jak je uvedeno v 52. a 56. bodě odůvodnění, obchodníci ve spojení, kteří se podíleli na prodeji na vývoz, při šetření nespolupracovali. Proto byla vývozní cena stanovena v souladu s článkem 18 základního nařízení na základě informací dostupných ve spisu a ověřených Komisí. Za účelem stanovení vývozní ceny Komise nejprve stanovila dovozní cenu do Unie na základě informací ze spisu poskytnutých spolupracujícími zúčastněnými stranami v Unii. Komise dále upravila tuto cenu o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku, prodejní, správní a režijní náklady a dosažený zisk, na základě ověřených informací poskytnutých vyvážejícími výrobci nebo na základě veřejně dostupných informací (např. veřejně dostupných auditovaných účetních závěrek jednoho z dotčených obchodníků ve spojení).

(88)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(89)

Tam, kde to bylo opodstatněné v zájmu spravedlivého srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu s přihlédnutím k rozdílům, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Byly provedeny úpravy běžné hodnoty o dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku. Vývozní cena byla upravena o náklady na úvěr a provizi obchodníka ve třetí zemi, který není ve spojení.

(90)

Komise srovnávala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu výrobku, který je předmětem šetření, podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(91)

Na tomto základě činí prozatímní vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením 19,3 % pro společnost GCNS a 16,2 % pro společnost ITSS.

(92)

Jak je vysvětleno v 50. a 51. bodě odůvodnění, vyvážející výrobci jsou ve spojení. Komise proto stanovila jediné vážené průměrné dumpingové rozpětí pro obě společnosti na úrovni 19,2 %.

(93)

Jelikož dovoz spolupracujících vyvážejících výrobců představoval 100 % celkového vývozu do Unie během období šetření, považovala Komise za reprezentativní stanovit zbytkové dumpingové rozpětí na úrovni spolupracujících vyvážejících výrobců.

(94)

Prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením jsou následující:

(95)

Jak je vysvětleno v 16. bodě odůvodnění, pokud jde o jednoho ze tří čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, Komise se rozhodla použít ustanovení článku 18 základního nařízení a informace poskytnuté tímto vyvážejícím výrobcem nezohlednila.

(96)

Komise se tak rozhodla proto, že během inspekce na místě společnost včas nevysvětlila řadu údajů uvedených v odpovědi na dotazník a nepropojila je s auditovanými účty, účty řízení nákladů a údaji v používaných interních IT aplikacích. Některé údaje, jako je objem výroby podle typu výrobku, spotřeba energie u vstupů, alokace vedlejších produktů a výrobní režijní náklady, které byly považovány za zásadní pro výpočet individuálního dumpingového rozpětí, nebylo možné uvést do souladu s výše uvedenými dokumenty nebo jejich alokační klíče nemohly být dostatečně vysvětleny. Vzhledem k prodlevám při poskytování požadovaných údajů a vysvětlení Komise navíc vůbec nemohla ověřit některé části odpovědí na dotazník týkající se určení běžné hodnoty. Komise proto neobdržela nezbytné informace ve lhůtách stanovených v základním nařízení, aby mohla zjistit dumpingové rozpětí pro danou společnost.

(97)

V souladu s čl. 18 odst. 4 základního nařízení byla zúčastněná strana dopisem ze dne 18. prosince 2019 informována o důvodech, na jejichž základě Komise hodlá nezohlednit poskytnuté informace, a byla jí poskytnuta příležitost podat další vysvětlení.

(98)

Dotčená společnost odpověděla Komisi dopisem ze dne 7. ledna 2020. Společnost ve své odpovědi nezpochybnila existenci nedostatků uvedených v dopise Komise. Tvrdila však, že tyto nedostatky nebyly dostatečně závažné, aby mohl být použit článek 18 základního nařízení. Společnost tvrdila, že nedostatky, které Komise uvedla ve svém dopisu, byly způsobeny skutečností, že informace poskytnuté jednou společností ve spojení byly obecně sestavovány a zpracovávány manuálně, nikoli prostřednictvím informačního systému. Proto u nich snáze došlo k chybám. Společnost dospěla k závěru, že Komise přesto mohla vypočítat individuální dumpingové rozpětí na základě informací ověřených na místě.

(99)

Komise nesouhlasila s tvrzením společnosti, že bylo možné vypočítat individuální dumpingové rozpětí na základě informací ověřených na místě. Jak je uvedeno výše v 93. bodě odůvodnění, kvůli povaze a množství nedostatků zjištěných na místě – ať už je jejich původ jakýkoli – a skutečnosti, že dotčená společnost nebyla schopna vyřešit tyto nedostatky během inspekce na místě, nemohla Komise vypočítat dumpingové rozpětí na základě ověřených údajů. Komise proto předběžně nezohlednila informace poskytnuté vyvážejícím výrobcem a v této fázi potvrdila použití dostupných údajů týkajících se tohoto vyvážejícího výrobce.

(100)

Níže uvedený popis výpočtu dumpingového rozpětí se tedy vztahuje ke dvěma zbývajícím čínským vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku.

(101)

V čl. 2 odst. 1 základního nařízení je uvedeno, že „[b]ěžná hodnota se obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku“.

(102)

Avšak v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení platí, že „[p]okud se […] zjistí, že není vhodné použít domácí ceny a náklady v zemi vývozu, jelikož v této zemi dochází k podstatným zkreslením ve smyslu písmene b), běžná hodnota se zjistí početně výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty“ a „zahrnuje nezkreslenou a přiměřenou částku pro správní, prodejní a režijní náklady a pro zisk“. Jak je dále vysvětleno níže, Komise v tomto šetření došla k závěru, že na základě dostupných důkazů a vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády bylo náležité uplatnit čl. 2 odst. 6a základního nařízení.

(103)

Ustanovení čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení stanoví, že „[p]odstatná zkreslení jsou taková zkreslení, k nimž dochází v případě, kdy vykazované ceny nebo náklady, včetně nákladů na suroviny a energii, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, neboť jsou ovlivňovány významnými zásahy státu. Při posuzování toho, zda existují podstatná zkreslení, se bere v úvahu mimo jiné možný dopad jednoho či více z těchto prvků:

(104)

Podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení se při posuzování existence podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) zohlední mimo jiné nevyčerpávající výčet prvků předcházejícího ustanovení. Podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení je při posuzování existence podstatných zkreslení třeba přihlédnout k případnému vlivu jednoho nebo více z těchto prvků na ceny a náklady spojené s dotčeným výrobkem v zemi vývozu. Vzhledem k tomu, že tento výčet není kumulativní, nemusí být pro zjištění podstatných zkreslení zohledněny všechny prvky. Kromě toho lze stejné skutkové okolnosti použít k prokázání existence jednoho nebo více prvků z tohoto seznamu. Jakýkoli závěr o podstatných zkresleních ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) však musí vycházet ze všech důkazů, které jsou k dispozici. V celkovém posouzení toho, zda existují zkreslení, může být rovněž brán zřetel na celkový kontext a situaci v zemi vývozu, zejména tam, kde základní prvky hospodářského a správního zřízení vyvážející země dávají vládě významné pravomoci zasahovat do ekonomiky takovým způsobem, že ceny a náklady nejsou výsledkem volného působení tržních sil.

(105)

Ustanovení čl. 2 odst. 6a písm. c) základního nařízení stanoví, že „[p]okud má Komise k dispozici podložené informace týkající se možné existence podstatných zkreslení uvedených v písmeni b) v určité zemi či v určitém odvětví v této zemi a pokud je to v zájmu účinného uplatňování tohoto nařízení, Komise vypracuje, zveřejní a pravidelně aktualizuje zprávu popisující tržní podmínky uvedené v písmeni b) v této zemi nebo v tomto odvětví“.

(106)

Na základě uvedeného ustanovení vydala Komise zprávu o ČLR (dále jen „zpráva“) (12), která prokazuje existenci významných vládních zásahů na mnoha úrovních hospodářství, včetně konkrétních zkreslení v mnoha klíčových výrobních faktorech (jako jsou půda, energie, kapitál, suroviny a pracovní síla), jakož i v konkrétních odvětvích (jako je výroba oceli a chemických látek). Zpráva byla založena do vyšetřovacího spisu ve fázi zahájení šetření. Podnět také obsahoval některé relevantní důkazy doplňující tuto zprávu. Zúčastněné strany byly v době zahájení šetření vyzvány, aby důkazy obsažené ve vyšetřovacím spisu vyvrátily, vyjádřily se k nim, nebo je doplnily.

(107)

Podnět odkazoval zejména na praktiky ovlivňující náklady a ceny v odvětví nerezavějící oceli:

(108)

Jak je uvedeno ve 30. bodě odůvodnění, čínská vláda se nevyjádřila ani nepředložila důkazy podporující nebo vyvracející stávající důkazy obsažené ve spisu k dané věci – včetně zprávy a dalších důkazů, které poskytl žadatel – ohledně existence podstatných zkreslení a/nebo ohledně vhodnosti použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení na danou věc.

(109)

Připomínky v tomto ohledu byly obdrženy od dvou vyvážejících výrobců, kteří tvrdili, že výpočet běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení je neslučitelný s antidumpingovou dohodou WTO z roku 1994. V tomto ohledu vyvážející výrobci tvrdili, že by se Komise při stanovení běžné hodnoty neměla odchylovat od standardní metodiky, jestliže antidumpingová dohoda WTO neumožňuje jinak, a měla by se řídit standardní metodikou v souladu s článkem 2 uvedené dohody. Kromě toho zúčastněné strany rovněž tvrdily, že pojem „podstatná zkreslení“ není v antidumpingové dohodě WTO vůbec uveden.

(110)

Vyvážející výrobci dále tvrdili, že ve spisu nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že údajné vládní zásahy uvedené ve z právě a podnětu vedly ke zkreslení cen vstupů pro výrobu dotčeného výrobku.

(111)

Pro účely tohoto šetření dospěla Komise ve 157. bodě odůvodnění k závěru, že je vhodné uplatnit čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Komise se domnívá, že čl. 2 odst. 6a je tedy použitelný. Komise nadto soudí, že toto ustanovení je v souladu s povinnostmi Evropské unie v rámci WTO. Komise je toho názoru, že – jak bylo objasněno ve věci DS473 EU – bionafta (Argentina) – ustanovení základního nařízení, která jsou použitelná obecně na všechny členy WTO, zejména pak čl. 2 odst. 5 druhý pododstavec základního nařízení, dovolují použití údajů ze třetí země, které jsou řádně upraveny, pokud je taková úprava nutná a odůvodněná. Komise konečně připomněla, že spor DS473 EU – bionafta (Argentina) se netýkal použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení, který je příslušným právním základem pro stanovení běžné hodnoty v tomto šetření. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(112)

Komise prozkoumala, zda kvůli existenci podstatných zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení je vhodné použít domácí ceny a náklady v ČLR, či nikoli. Komise tak učinila na základě důkazů dostupných ve spisu, včetně důkazů obsažených ve zprávě, jež vycházejí z veřejně dostupných zdrojů. Tato analýza zahrnovala zkoumání významných vládních zásahů do hospodářství ČLR obecně, ale i zkoumání konkrétní situace na trhu v příslušném odvětví včetně dotčeného výrobku.

(113)

Pokud jde o druhé tvrzení, Komise uvedla, že existence podstatných zkreslení, která vedla k použití čl. 2 odst. 6a základního nařízení, nesouvisí s existencí zvláštní odvětvové kapitoly vztahující se na výrobek, který je předmětem šetření. Zpráva popisuje různé typy zkreslení, k nimž dochází v ČLR a které jsou průřezové a použitelné v celém čínském hospodářství a ovlivňují ceny a/nebo suroviny a výrobní náklady výrobku, který je předmětem šetření. Jak je vysvětleno níže v písmenech b) až i), odvětví ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli podléhá řadě vládních intervencí popsaných ve zprávě (je zahrnuto do pětiletých plánů a jiných dokumentů, týká se jej zkreslení na trhu surovin, finanční zkreslení atd.), které jsou v tomto nařízení výslovně uvedeny a na něž odkazuje. Kromě podstatných zkreslení, která jsou již obsažena v uvedené zprávě, se ve 104., 121., 122, 124. až 128., 135., 138., 141., 151., 153. a 154. bodě odůvodnění tohoto nařízení rovněž podrobně popisuje řada zkreslení existujících v odvětví ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli a/nebo v oblasti jeho surovin a vstupů. Tržní podmínky a příslušné politiky a plány, které vedly k podstatným zkreslením, jsou v odvětví ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli a pro jeho výrobní náklady stále platné, a to i přesto, že zpráva byla zveřejněna již v prosinci 2017. Žádná strana nepředložila žádné důkazy o opaku. Také další zdroje podstatných zkreslení uvedené v nařízení jsou stále platné a žádná strana nepředložila žádné důkazy o opaku.

(114)

Komise proto žádosti dvou vyvážejících výrobců předběžně zamítla.

(115)

Čínský hospodářský systém je založen na koncepci „socialistického tržního hospodářství“. Tato koncepce je zakotvena v čínské ústavě a určuje správu ekonomických záležitostí ČLR. Ústřední zásadou je „socialistické veřejné vlastnictví výrobních prostředků, totiž všelidové vlastnictví a kolektivní vlastnictví pracujících“. Hospodaření státních podniků je „vedoucí silou národního hospodářství“ a stát je zmocněn „zajistit jeho upevňování a růst“. (13) Celkové uspořádání čínského hospodářství proto nejen umožňuje státu významně do něj zasahovat, ale stát je k takovým zásahům výslovně zmocněn. Pojem nadřazenosti veřejného vlastnictví soukromému vlastnictví se prolíná celým právním systémem a je zdůrazněn jako obecná zásada ve všech hlavních právních předpisech. Názorným příkladem je čínský zákon o vlastnictví: odkazuje na první fázi socialismu a ukládá státu prosazovat základní hospodářský systém, ve kterém hraje dominantní úlohu veřejné vlastnictví. Jiné formy vlastnictví jsou tolerovány a zákon povoluje jejich rozvoj spolu se státním vlastnictvím. (14)

(116)

Podle čínských právních předpisů je kromě toho socialistické tržní hospodářství rozvíjeno pod vedením Komunistické strany Číny. Struktury čínského státu a Komunistické strany Číny jsou vzájemně propojeny na každé úrovni (právní, institucionální, personální) a vytvářejí nadstavbu, v níž úlohy Komunistické strany Číny a státu jsou navzájem k nerozeznání. Po změně čínské ústavy v březnu 2018 byl vedoucí úloze Komunistické strany Číny přisouzen ještě větší význam jejím potvrzením v článku 1 ústavy. Za stávající první větu ústavy: „[s]ocialistické zřízení je základním zřízením Čínské lidové republiky“ byla vložena nová druhá věta, která zní: „[u]rčujícím znakem socialismu s čínskými rysy je vedení Komunistické strany Číny“. (15) To dokládá nespornou a neustále narůstající kontrolu Komunistické strany Číny nad hospodářským systémem v ČLR. Tato vedoucí úloha a kontrola je nedílnou součástí čínského systému a jde daleko nad rámec situace obvyklé v jiných zemích, kde vlády uplatňují obecnou makroekonomickou kontrolu, v jejichž hranicích probíhá volné působení tržních sil.

(117)

Čínský stát se zapojuje do intervenční hospodářské politiky při plnění cílů, které se spíše shodují s politickým programem vytyčeným Komunistickou stranou Číny a neodrážejí hospodářské podmínky převládající na volném trhu. (16) Čínské orgány při tom uplatňují celou řadu intervenčních hospodářských nástrojů, včetně systému průmyslového plánování, finančního systému a úrovně právního prostředí.

(118)

Zaprvé, pokud jde o úroveň celkové administrativní kontroly, zaměření čínského hospodářství se řídí složitým systémem průmyslového plánování, které ovlivňuje veškeré hospodářské činnosti v zemi. Tyto plány ve svém souhrnu zahrnují ucelenou a složitou soustavu odvětvových a průřezových politik a jsou přítomny na všech úrovních státní správy. Plány na úrovni provincií jsou podrobné, zatímco celostátní plány stanoví obecnější cíle. Plány stanovují také nástroje na podporu příslušných průmyslových a jiných odvětví, jakož i časové rámce, ve kterých má být cílů dosaženo. Některé plány stále obsahují explicitní cíle týkající se výstupů, což bylo běžnou součástí předchozích plánovacích cyklů. V rámci plánů jsou jednotlivá průmyslová odvětví nebo projekty označovány za (pozitivní nebo negativní) priority v souladu s prioritami vlády a jsou jim přiřazovány konkrétní rozvojové cíle (průmyslová modernizace, mezinárodní expanze atd.). Hospodářské subjekty, soukromé i státem vlastněné, musí účinně přizpůsobovat své podnikatelské činnosti skutečnostem, jež nastoluje tento systém plánování. Důvodem je nejen závazná povaha plánů, nýbrž i to, že příslušné čínské orgány na všech úrovních státní správy se systémem plánů řídí a odpovídajícím způsobem využívají své zákonné pravomoci, a tím hospodářské subjekty vedou k tomu, aby dodržovaly priority stanovené v plánech (viz též písmeno e) níže). (17)

(119)

Zadruhé, na úrovni umisťování finančních zdrojů dominují finančnímu systému ČLR státem vlastněné komerční banky. Tyto banky se při vytváření a provádění své úvěrové politiky musí přizpůsobovat cílům vládní průmyslové politiky, místo aby primárně posuzovaly ekonomickou hodnotu daného projektu (viz též písmeno h) níže). (18) Totéž platí o ostatních složkách čínského finančního systému, jako jsou akciové trhy, trhy dluhopisů, soukromé kapitálové trhy atd. Také tyto části finančního sektoru, které nejsou bankami, jsou institucionálně a operačně uspořádány takovým způsobem, který není zaměřen na co nejefektivnější fungování finančních trhů, ale na zajištění kontroly a umožnění zásahů ze strany státu a Komunistické strany Číny. (19)

(120)

Zatřetí, pokud jde o úroveň regulačního prostředí, nabývají zásahy státu v hospodářství řady forem. Například pravidla pro zadávání veřejných zakázek jsou běžně využívána k dosažení jiných cílů politiky než hospodářské efektivity, což narušuje tržní zásady v této oblasti. Platné právní předpisy výslovně stanoví, že zadávání veřejných zakázek se musí provádět tak, aby se usnadnilo dosažení cílů vytyčených státními politikami. Povaha těchto cílů však není vymezena, což ponechává rozhodovacím orgánům široké posuzovací pravomoci. (20) Obdobně v oblasti investic si čínská vláda ponechává významnou kontrolu a vliv ohledně zaměření a rozsahu jak státních, tak soukromých investic. Prověřování investic, jakož i různé pobídky, omezení a zákazy týkající se investic jsou orgány používány jako důležitý nástroj na podporu cílů průmyslové politiky, např. na zachování státní kontroly nad klíčovými odvětvími nebo posílení domácího výrobního odvětví. (21)

(121)

Celkově je tedy čínský hospodářský model založen na určitých základních axiomech, které zajišťují a podporují různé vládní zásahy. Takové významné vládní zásahy jsou v rozporu s volným působením tržních sil, což vede k narušení účinného rozdělování zdrojů v souladu s tržními zásadami. (22)

(122)

Podniky, jež jsou ve vlastnictví státu, jsou jím ovládány nebo jsou pod jeho strategickým dohledem nebo se řídí jeho pokyny, představují podstatnou součást ekonomiky ČLR.

(123)

Čínská vláda a Komunistická strana Číny udržují struktury, které zajišťují jejich trvalý vliv na podniky, a to zejména na podniky vlastněné státem. Stát (a v mnoha ohledech také Komunistická strana Číny) nejen aktivně vytváří obecné hospodářské politiky a dohlíží na to, aby je jednotlivé státem vlastněné podniky realizovaly, ale také si nárokuje právo podílet se na provozním rozhodování těchto podniků. To se obvykle děje prostřednictvím rotace kádrů mezi orgány státní správy a státem vlastněnými podniky, prostřednictvím přítomnosti členů strany ve výkonných orgánech státem vlastněných podniků a stranických buněk ve společnostech (viz také písmeno d)), jakož i prostřednictvím formování podnikové struktury v sektoru státem vlastněných podniků. (23) Výměnou za to mají státní podniky v čínském hospodářství zvláštní postavení, z něhož vyplývá řada ekonomických výhod, zejména ochrana před konkurencí a preferenční přístup k důležitým vstupům, včetně financování. (24)

(124)

Konkrétně v odvětví oceli přetrvává značná míra vlastnictví ze strany čínské vlády. Zatímco nominální rozdělení mezi počtem státem vlastněných podniků a soukromých společností je téměř rovnoměrné, čtyři z pěti čínských výrobců oceli, kteří figurují mezi 10 největšími světovými výrobci oceli, jsou státem vlastněné podniky. (25) Zároveň zatímco na deset největších výrobců připadalo v roce 2016 jen asi 36 % celkové výroby tohoto výrobního odvětví, čínská vláda si v uvedeném roce vytyčila cíl konsolidovat do roku 2025 60 % až 70 % výroby železa a oceli přibližně do deseti velkých podniků. (26) Tento záměr čínská vláda zopakovala v dubnu 2019, kdy oznámila vydání pokynů ke konsolidaci ocelářského průmyslu. (27) Taková konsolidace může znamenat nucené fúze ziskových soukromých společností se státními podniky, jež dosahují podprůměrných výsledků. (28) Příkladem nedávné fúze jsou výrobci oceli Baosteel Group Corp. a Wuhan Iron & Steel Group Corp. v roce 2016. Touto fúzí vznikl druhý největší světový výrobce oceli (29). Hlavní výrobci nerezové oceli jsou ve vlastnictví státu, například společnosti Tisco, Baosteel, Ansteel Lianzhong, Jiujuan Iron and Steel a Tangshan.

(125)

ČLR je navíc předním světovým spotřebitelem niklu. Nikl je důležitá surovina, která spolu s chromem poskytuje nerezové oceli její korozivzdorné vlastnosti. Obsah niklu je rovněž faktorem ovlivňujícím cenu niklové rudy, jejíž cena zase ovlivňuje cenu bezprostředních vstupů dotčeného výrobku. Při výrobě ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli se nikl používá v různých formách, např. jako niklová ruda, surové železo, feronikl, čistý nikl, niklový šrot či šrot z nerezavějící oceli. Žadatel odhadl, že nikl ve svých různých formách představoval více než 50 % výrobních nákladů nerezavějící oceli v ČLR. (30) V roce 2016 použila ČLR 1,04 milionu tun niklu, což představuje 52 % celkové spotřeby niklu. V roce 2017 se čínská spotřeba zvýšila o 2,9 % na 1,07 milionu tun. Výroba nerezové oceli je v ČLR dominantní oblastí pro využívání niklu (84 %). Tento podíl je podstatně vyšší než mezinárodní průměr (64 %). Spotřeba niklu se výrazně zvýšila v letech 2016 a 2017 (31), kdy čínská výroba nerezové oceli vzrostla o 15,7 % na 24,9 milionu tun. Vzhledem k tomu, že výroba ve zbytku světa vzrostla pouze o 4,3 %, podíl ČLR na světové produkci dosáhl 54,5 %. Prudký nárůst výroby přichází v důsledku výrazných výdajů čínské vlády na infrastrukturu a rozsáhlé výstavby nemovitostí. Ze statistik vyplývá, že velká část čínských investic do dlouhodobých aktiv byla organizována čínskou vládou a státem vlastněnými podniky, přičemž oboje vykazovaly vyšší růst investic než soukromý sektor. (32)

(126)

Při vysoké míře vládních zásahů v ocelářském průmyslu a průmyslu neželezných kovů a vysokém podílu státem vlastněných podniků v těchto odvětvích je dokonce i soukromým výrobcům oceli bráněno působit za tržních podmínek. Jak veřejné, tak soukromé podniky v odvětví oceli totiž také podléhají politickému dohledu a pokynům, jak je uvedeno níže v písmeni e).

(127)

Na základě výše uvedených skutečností byl vyvozen závěr, že trh se ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli v ČLR byl významnou měrou zásobován podniky, které jsou vlastněny čínskou vládou, jí ovládány, jsou pod jejím strategickým dohledem nebo se řídí jejími pokyny.

(128)

Kromě výkonu kontroly nad ekonomikou prostřednictvím vlastnictví státních podniků a jiných nástrojů může čínská vláda zasahovat do cen a nákladů prostřednictvím přítomnosti státu ve firmách. Lze mít za to, že právo příslušných státních orgánů jmenovat a odvolávat klíčové vedoucí pracovníky ve státních podnicích, zakotvené v čínských právních předpisech, odráží odpovídající vlastnická práva, (33) avšak dalším kanálem, jehož prostřednictvím může stát zasahovat do podnikatelských rozhodnutí, jsou buňky Komunistické strany Číny v podnicích, a to jak státních, tak soukromých. Podle práva společností ČLR má být organizace Komunistické strany Číny zřízena v každé společnosti (alespoň se třemi členy této strany v souladu se stranickými stanovami (34)) a daná společnost musí pro činnost stranické organizace vytvořit nezbytné podmínky. V minulosti tento požadavek podle všeho nebyl vždy dodržován nebo striktně vymáhán. Nejpozději od roku 2016 však Komunistická strana Číny zesílila své nároky, pokud jde o ovládání obchodních rozhodnutí státních podniků jakožto politický princip. Komunistická strana Číny údajně vyvíjí tlak i na soukromé společnosti, aby na první místo stavěly „vlastenectví“ a dodržovaly stranickou kázeň. (35) V roce 2017 údajně existovaly stranické buňky v 70 % z asi 1,86 milionu soukromých společností a rostl tlak na to, aby organizace Komunistické strany Číny měly konečné slovo v podnikatelských rozhodnutích přijímaných v rámci společností, v nichž působí (36). Tato pravidla mají obecnou platnost v celém čínském hospodářství, a to ve všech odvětvích, včetně výrobců ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli a dodavatelů jejich vstupů.

(129)

Jak již bylo uvedeno, konkrétně v odvětví oceli je mnoho hlavních výrobců ve vlastnictví státu (viz 123. bod odůvodnění). Někteří z nich jsou výslovně uvedeni v „Plánu přizpůsobení a modernizace ocelářského průmyslu na období 2016–2020“. (37) Hlavní státem vlastnění vyvážející výrobci jsou často předními světovými výrobci ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, ať již začlenění, či nikoli. Například čínským státem vlastněný podnik Shanxi Taiyuan Iron & Steel Co. Ltd. (dále jen „TISCO“) na své internetové stránce uvádí, že je „železářským a ocelářským supergigantem a předním podnikem v globálním odvětví nerezavějící oceli“, „největším podnikem vyrábějícím nerezovou ocel s celosvětově největší kapacitou a nejmodernější technikou a vybavením“. Dále že „společnost TISCO se stala obrovským železářským a ocelářským komplexem, který je propojen s podnikáním v oblasti těžby železa, výroby železa a oceli, zpracování, distribuce a obchodování“. (38) Společnost Baosteel je dalším významným podnikem ve vlastnictví čínského státu, který se zabývá výrobou nerezové oceli a patří do nedávno konsolidované skupiny China Baowu Steel Group Co. Ltd. (dříve Baosteel Group and Wuhuan Iron & Steel). (39)

(130)

Čínská vláda v podnicích zabývajících se výrobou nerezavějící oceli rovněž zasahuje do personalistiky. Příkladem takového přístupu je výrobce nerezavějící oceli TISCO, kde náměstek tajemníka stranického výboru Komunistické strany Číny byl rozhodnutím stranického výboru Komunistické strany Číny v provincii Shanxi a rozhodnutím vlády jmenován také prezidentem společnosti TISCO. (40)

(131)

Na fungování trhu se ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli mají další rušivý vliv přítomnost státu a jeho zásahy na finančních trzích (viz také písmeno h) níže) i při dodávkách surovin a vstupů. (41) Přítomnost státu ve firmách, včetně státem vlastněných podniků v ocelářství a jiných odvětvích (např. v sektoru finančnictví a odvětvích dodávajících vstupy včetně průmyslu neželezných kovů), tak umožňuje čínské vládě zasahovat v oblasti cen a nákladů.

(132)

Čínská vláda přímo zasahuje do tvorby cen kapitálu, práce, pozemků, surovin a základních vstupů do výrobního procesu. Ačkoli ceny konečných výrobků jsou většinou určovány tržními mechanismy, cenová zkreslení vytvořená na začátku hodnotového řetězce vrhají na tyto ceny své dlouhé stíny a vytvářejí „špatné“ cenové signály, které neodrážejí skutečné nedostatky v daném odvětví a narušují bilance zisk/ztráta všech zúčastněných subjektů.

(133)

Zaměření čínského hospodářství je do značné míry určováno propracovaným systémem plánování, který stanoví priority a předepisuje, na které cíle se musí ústřední vláda a místní orgány státní správy zaměřit. Příslušné plány existují na všech úrovních státní správy a zahrnují téměř všechna odvětví hospodářství. Cíle stanovené nástroji plánování mají závaznou povahu a orgány na každé úrovni veřejné správy sledují plnění plánů orgány na příslušné nižší správní úrovni. Systém plánování v ČLR celkově vede k tomu, že zdroje jsou směrovány do odvětví označených vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby byly alokovány v souladu s tržními silami. (42)

(134)

Ocelářský průmysl považuje čínská vláda za klíčové odvětví. (43) To potvrzují četné plány, směrnice a jiné dokumenty se zaměřením na ocel, které jsou vydávány na celostátní, regionální i obecní úrovni, jako např. „Plán přizpůsobení a modernizace ocelářského průmyslu na období 2016–2020“. Tento plán stanoví, že ocelářský průmysl je „důležité a zásadní odvětví čínské ekonomiky, základní kámen státu“. (44) Hlavní úkoly a cíle stanovené v tomto plánu zahrnují všechny aspekty rozvoje daného odvětví. (45)

(135)

Třináctý pětiletý plán hospodářského a sociálního rozvoje (46) předpokládá podporu podniků vyrábějících špičkové druhy ocelových výrobků. (47) Zaměřuje se také na dosažení vysoké kvality, trvanlivosti a spolehlivosti výrobků prostřednictvím podpory společností, jež využívají technologie spojené s výrobou čisté oceli, přesným válcováním a se zvyšováním kvality. (48)

(136)

„Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci (verze 2011) (změna z roku 2013)“ (49) (dále jen „katalog“) uvádí výrobu železa a oceli mezi podporovanými odvětvími.

(137)

Čínská vláda dále řídí rozvoj odvětví v souladu s celou řadou politických nástrojů a směrnic, které se mimo jiné týkají: složení a restrukturalizace trhu, surovin, investic, rušení kapacity, sortimentu výrobků, přemisťování výroby, modernizace atd. Pomocí těchto a jiných nástrojů čínská vláda řídí a kontroluje doslova každý aspekt rozvoje a fungování daného odvětví. (50) Důsledky politiky čínské vlády a zkreslení, jež z ní vyplývají, pravděpodobně nejlépe ilustruje současný problém nadměrné kapacity.

(138)

Souhrnně vzato čínská vláda zavedla opatření s cílem přimět hospodářské subjekty k dodržování cílů veřejné politiky, pokud jde o podporu preferovaných odvětví, včetně výroby ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli jakožto součásti preferovaného odvětví oceli. Taková opatření brání normálnímu fungování tržních sil.

(139)

Podle informací ve spisu čínský systém v oblasti úpadků neplní řádně své vlastní hlavní cíle, jako jsou spravedlivé uhrazení pohledávek a dluhů a ochrana zákonných práv a zájmů věřitelů a dlužníků. Je to zřejmě zapříčiněno tím, že ačkoli čínské úpadkové právo formálně vychází ze zásad, které jsou obdobné jako zásady uplatňované v odpovídajících právních předpisech v jiných zemích, v čínském systému je ale pro ně typické jejich systematické nedostatečné prosazování. Počet úpadků je i nadále pozoruhodně nízký s ohledem na velikost hospodářství této země, v neposlední řadě proto, že insolvenční řízení trpí řadou nedostatků, což v praxi působí jako faktor odrazující od vyhlášení úpadku. Kromě toho hraje v insolvenčním řízení i nadále významnou a aktivní úlohu stát, který často přímo ovlivňuje výsledek řízení. (51)

(140)

Dále je třeba uvést, že nedostatky systému vlastnických práv jsou zvláště patrné ve vztahu k vlastnictví půdy a právům k užívání pozemků v ČLR. (52) Veškerou půdu vlastní čínský stát (půda na venkově je v kolektivním vlastnictví a půda ve městech ve státním vlastnictví). Její přidělování závisí pouze na státu. Existují právní ustanovení zaměřená na udělování práva k užívání pozemků transparentním způsobem a za tržní ceny, například prostřednictvím zavedení dražebních postupů. Tyto předpisy však běžně nejsou dodržovány a někteří kupující získávají půdu zdarma nebo za ceny pod tržními sazbami. (53) Orgány kromě toho při přidělování pozemků často sledují konkrétní politické cíle, včetně plnění hospodářských plánů. (54)

(141)

Podobně jako ostatní odvětví v čínském hospodářství podléhají výrobci textilií ze skleněných vláken běžným pravidlům čínského úpadkového práva, práva obchodních společností a majetkového práva. Následkem toho jsou tyto společnosti předmětem zkreslení vytvářeného shora a vznikajícího v důsledku diskriminačního uplatňování nebo nedostatečného vymáhání úpadkového a majetkového práva. Toto šetření neodhalilo nic, co by mohlo tato zjištění zpochybnit. Komise tedy dospěla k předběžnému závěru, že čínské právní předpisy upravující úpadek a vlastnictví řádně nefungují, následkem čehož vznikají zkreslení, když jsou v ČLR drženy při životě insolventní firmy a když se přidělují práva k užívání pozemků. Tyto úvahy se na základě dostupných důkazů zdají být plně použitelné i v odvětví nerezavějící oceli.

(142)

S ohledem na výše uvedené dospěla Komise k závěru, že v odvětví oceli existuje diskriminační uplatňování nebo nedostatečné vymáhání práva týkajícího se úpadku a vlastnictví, a to i pokud jde o dotčený výrobek.

(143)

V ČLR se nemůže plně rozvinout systém tržních mezd, protože pracovníkům a zaměstnavatelům je bráněno v jejich právu na kolektivní organizování. ČLR neratifikovala řadu zásadních úmluv Mezinárodní organizace práce (dále jen „MOP“), zejména úmluvy týkající se svobody sdružování a kolektivního vyjednávání. (55) Na základě vnitrostátního práva působí pouze jedna odborová organizace. Tato organizace však není nezávislá na státních orgánech a její zapojení do kolektivního vyjednávání a ochrany práv pracujících je nadále slabé. (56) Mobilitu čínské pracovní síly navíc omezuje systém registrace domácností, který omezuje přístup k celému spektru sociálního zabezpečení a dalším výhodám poskytovaným místním obyvatelům v dané správní oblasti. To obvykle vede k tomu, že pracující, kteří nemají registraci k pobytu v daném místě, se v zaměstnání ocitají ve zranitelném postavení a mají nižší příjem než držitelé registrace k pobytu. (57) Tyto zjištěné skutečnosti vedou ke zkreslení mzdových nákladů v ČLR.

(144)

Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by odvětví oceli, včetně výrobců ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, nepodléhalo výše popsanému čínskému systému pracovního práva. Odvětví ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli je tedy ovlivněno zkreslením mzdových nákladů jak přímo (při výrobě dotčeného výrobku), tak nepřímo (v přístupu ke kapitálu nebo vstupům od společností, na které se vztahuje stejný pracovněprávní systém v ČLR).

(145)

Přístup podnikových subjektů ke kapitálu v ČLR se vyznačuje různými zkresleními.

(146)

Zaprvé, čínský finanční systém se vyznačuje silným postavením státem vlastněných bank (58), které při zajišťování přístupu k financím zohledňují jiná kritéria než ekonomickou životaschopnost projektu. Podobně jako nefinanční státem vlastněné podniky jsou tyto banky nadále propojeny se státem nejen prostřednictvím vlastnictví, ale také formou personálních vztahů (nejvyšší vedoucí pracovníci velkých finančních institucí ve vlastnictví státu jsou v konečném důsledku jmenováni Komunistickou stranou Číny) (59) a – opět stejně jako u nefinančních státem vlastněných podniků – banky pravidelně provádějí veřejné politiky vytvořené vládou. Tím banky plní výslovnou právní povinnost vykonávat svou činnost v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a v souladu s průmyslovými politikami státu. (60) K tomu přistupují ještě další platná pravidla, která směrují finanční prostředky do odvětví označených vládou za preferovaná nebo jinak důležitá. (61)

(147)

Přestože se uznává, že různá právní ustanovení zmiňují potřebu řídit se obvyklými bankovními postupy a obezřetnostními pravidly, jako je potřeba zkoumat úvěruschopnost dlužníka, z naprosté většiny důkazů, včetně zjištění v rámci šetření na ochrany obchodu, vyplývá, že tato ustanovení hrají při uplatňování různých právních nástrojů pouze druhotnou úlohu.

(148)

Zkresleny jsou rovněž dluhopisové a úvěrové ratingy, což má řadu důvodů včetně toho, že posuzování rizik je ovlivněno strategickým významem dané firmy pro čínskou vládu a silou případné implicitní záruky ze strany vlády. Odhady výrazně nasvědčují tomu, že čínské úvěrové ratingy soustavně odpovídají nižším mezinárodním ratingům. (62)

(149)

K tomu přistupují ještě další platná pravidla, která směrují finanční prostředky do odvětví označených vládou za preferovaná nebo jinak důležitá. (63) Z toho plyne zaujatost při poskytování úvěrů státem vlastněným podnikům, velkým soukromým firmám s dobrými konexemi a firmám v klíčových odvětvích průmyslu, což znamená, že dostupnost kapitálu a jeho náklady nejsou pro všechny subjekty na trhu stejné.

(150)

Zadruhé, výpůjční náklady jsou uměle udržovány na nízké úrovni, aby se podpořil růst investic. To vedlo k nadměrnému používání kapitálových investic při ještě nižší návratnosti investovaných prostředků. Tuto skutečnost ilustruje nedávný nárůst finanční páky společností ve státním sektoru, k němuž došlo navzdory prudkému poklesu ziskovosti, což svědčí o tom, že se mechanismy působící v bankovním systému neřídí obvyklými obchodními reakcemi.

(151)

Zatřetí, přestože v říjnu 2015 bylo dosaženo liberalizace nominálních úrokových sazeb, cenové signály stále nejsou výsledkem volného působení tržních sil, ale ovlivňují je zkreslení způsobená státními zásahy. Podíl úvěrů poskytnutých na úrovni referenční sazby nebo nižší totiž stále představuje 45 % všech poskytnutých úvěrů a používání cílených úvěrů podle všeho rostlo, protože se tento podíl od roku 2015 výrazně zvýšil navzdory zhoršujícím se hospodářským podmínkám. Uměle nízké úrokové sazby mají za následek podhodnocení a následně nadměrné využívání kapitálu.

(152)

Celkový růst úvěrů v ČLR naznačuje zhoršující se efektivnost alokace kapitálu bez jakýchkoli příznaků omezování úvěrů, které by bylo možné očekávat v nenarušeném tržním prostředí. Následkem toho v posledních letech prudce vzrostly úvěry se selháním. V situaci rostoucího objemu rizikových dluhů se čínská vláda rozhodla vyhnout se selháním dlužníků. V důsledku toho byly nedobytné pohledávky řešeny refinancováním, což vedlo k vytvoření tzv. „zombie“ společností, nebo převodem vlastnictví dluhu (např. prostřednictvím fúzí nebo kapitalizací pohledávek), aniž by se nezbytně odstranil celkový dluhový problém či řešily jeho základní příčiny.

(153)

V podstatě lze říci, že navzdory krokům, které byly v nedávné době podniknuty směrem k liberalizaci trhu, je systém podnikových úvěrů v ČLR postižen významnými systémovými problémy a zkresleními, která vyplývají z pokračující výrazné role státu na kapitálových trzích.

(154)

Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by odvětví oceli včetně výroby nerezové oceli bylo z výše popsaných vládních zásahů do finančního systému vyjmuto. Významné zásahy státu do finančního systému proto závažně ovlivňují tržní podmínky na všech úrovních.

(155)

Komise konstatovala, že zkreslení popsaná ve zprávě jsou pro čínskou ekonomiku typická. Z dostupných důkazů vyplývá, že skutečnosti týkající se čínského systému a jeho rysy popsané výše v písmenech a) až e), jakož i v části A zprávy, platí po celé zemi a napříč hospodářskými odvětvími. Totéž platí pro popis výrobních faktorů, jak je uvedeno výše v písmenech f) až h) a v části B zprávy.

(156)

Komise připomíná, že k výrobě ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli je zapotřebí široká škála vstupů. Když výrobci ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli tyto vstupy nakupují nebo uzavírají smlouvy o jejich dodávkách, splatné ceny (které jsou zaznamenány jako jejich náklady) zjevně podléhají stejným systémovým zkreslením, jež byla uvedena výše. Například dodavatelé vstupů využívají pracovní sílu, která podléhá zkreslením. Mohou si vypůjčit peněžní prostředky, které podléhají zkreslením ve finančním sektoru/při alokaci kapitálu. Navíc podléhají systému plánování, který je uplatňován na všech úrovních státní správy a ve všech odvětvích.

(157)

V důsledku toho nejen že není vhodné použít domácí prodejní ceny ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, ale navíc jsou poznamenány i všechny vstupní náklady (včetně surovin, energie, půdy, financování, pracovní síly atd.), protože tvorbu jejich cen ovlivňují významné zásahy státu, jak je popsáno v částech A a B zprávy. Zásahy státu popsané v souvislosti s alokací kapitálu, půdy, pracovní síly, energie a surovin se totiž vyskytují v celé ČLR. To například znamená, že určitý vstup, který byl vyroben v ČLR díky společnému působení řady výrobních faktorů, je vystaven podstatným zkreslením. Totéž platí o vstupu použitém v tomto vstupu a tak dále. Čínská vláda ani vyvážející výrobci neuvedli v rámci stávajícího šetření žádné důkazy nebo argumenty, jež by svědčily o opaku.

(158)

Analýza uvedená v písmenech a) až i) tohoto oddílu, která zahrnuje posouzení všech dostupných důkazů týkajících se zásahů ČLR do jejího hospodářství obecně, jakož i do odvětví oceli, ukázala, že ceny dotčeného výrobku ani náklady na jeho výrobu, včetně nákladů na suroviny, energii a pracovní sílu, nejsou výsledkem volného působení tržních sil, protože jsou ovlivněny významnými zásahy státu ve smyslu čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení, jak ukazuje skutečný nebo možný dopad jednoho nebo více příslušných prvků tam uvedených. Na tomto základě a vzhledem k nespolupráci čínské vlády dospěla Komise k závěru, že v tomto případě není ke stanovení běžné hodnoty vhodné použít domácí ceny a náklady.

(159)

Komise proto přikročila k početnímu zjištění běžné hodnoty výhradně na základě výrobních nákladů a nákladů na prodej odrážejících nezkreslené ceny nebo referenční hodnoty, to jest v tomto případě na základě odpovídajících výrobních nákladů a nákladů na prodej ve vhodné reprezentativní zemi v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, jak o tom pojednává následující oddíl.

(160)

Volba reprezentativní země byla založena na těchto kritériích:

(161)

Jak je vysvětleno ve 33. až 35. bodě odůvodnění, Komise zveřejnila dvě poznámky ke spisu týkající se zdrojů pro stanovení běžné hodnoty.

(162)

V poznámce ze dne 9. září Komise informovala zúčastněné strany, že na základě kritérií uvedených ve 157. bodě odůvodnění určila tyto čtyři možné reprezentativní země: Brazílii, Malajsii, Jižní Afriku a Turecko.

(163)

Komise obdržela připomínky od tří zúčastněných stran: od žadatele a dvou čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(164)

Oba čínští vyvážející výrobci ve svých podáních tvrdili, že by nejlepší reprezentativní zemí byla Malajsie, protože splňuje všechna kritéria čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení, zatímco Brazílie a Jihoafrická republika mají údajně nižší úroveň sociální a environmentální ochrany.

(165)

Na druhé straně žadatel ve svém podání uvedl, že v Malajsii ani v Turecku se výrobek, který je předmětem šetření, vůbec nevyrábí.

(166)

Podle tvrzení žadatele malajsijská společnost, která byla určena jako potenciální výrobce výrobku, který je předmětem šetření, provádí pouze další válcování svitků válcovaných za tepla, čímž vznikají za studena válcované svitky, a zjevně nemá tavicí zařízení ani linku pro válcování za tepla. Žadatel založil toto své tvrzení na auditovaném finančním výkazu skupiny Acerinox Group z roku 2017. Finanční zpráva skupiny z roku 2018 toto tvrzení rovněž potvrdila.

(167)

Pokud jde o Turecko, žadatel tvrdil, že dotčená společnost vyráběla pouze nevýznamné množství výrobků z nerezavějící oceli. Kromě toho byla tato výroba omezena na dlouhé výrobky z martenzitické oceli se sochory jako surovinou, což by ve skutečnosti vylučovalo výrobu výrobku, který je předmětem šetření.

(168)

Vlastní výzkum Komise potvrdil tvrzení žadatele na základě konsolidované auditované zprávy z roku 2018 společnosti Acerinox Group a oficiálních internetových stránek dvou dotčených společností.

(169)

Žadatel potvrdil, že výrobek, který je předmětem šetření, vyrábí v Jižní Africe jedna ze společností skupiny Acerinox Group, jak uvedla Komise v poznámce ze dne 9. září. Žadatel však vznesl několik argumentů pro to, aby reprezentativní zemí byla zvolena Brazílie, nikoliv Jižní Afrika.

(170)

Žadatel za prvé uvedl, že pokud jde o hospodářský rozvoj měřený indexem HND, je Brazílie mnohem bližší ČLR než Jižní Afrika (Jihoafrická republika má v těchto statistikách výrazně nižší pozici).

(171)

I když je však z hlediska skutečných údajů o HND Jihoafrická republika vzdálenější od ČLR než Brazílie, všechny tři země Světová banka stále řadí mezi země s vyššími středními příjmy. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(172)

Za druhé je Jižní Afrika podle tvrzení žadatele největším výrobcem chromu na světě, což je důležitý vstup pro korozivzdornou ocel, a proto by cenová úroveň tohoto vstupu nebyla reprezentativní.

(173)

Skutečnost, že určitá země vyrábí vstup pro výrobek, který je předmětem šetření, automaticky neznamená, že úroveň cen dovozu tohoto výrobku do oné země není reprezentativní. Žadatel nepředložil důkazy o dopadu velké domácí výroby na dovozní cenu. Komise proto toto tvrzení považovala za nepodložené.

(174)

Žadatel také Komisi poskytl veřejně přístupné auditované účty brazilského výrobce výrobku, který je předmětem šetření, uvedené v poznámce ze dne 9. září, které by mohly být použity jako zdroj údajů pro prodejní, správní a režijní náklady a zisk, jež jsou potřebné pro výpočet běžné hodnoty. Pro jihoafrického výrobce, který je uveden v téže poznámce, byly tyto údaje k dispozici pouze na konsolidované úrovni skupiny.

(175)

Na základě kvality a podrobnosti snadno dostupných finančních údajů v Brazílii, které poskytl žadatel, a rovněž s ohledem na reprezentativnost výrobních faktorů, jak je vysvětleno níže v oddíle 3.2.2.3, dospěla Komise ve své poznámce ze dne 10. října k závěru, že za vhodnou reprezentativní zemi by měla být považována Brazílie.

(176)

Poté, co Komise uznala Brazílii za vhodnou reprezentativní zemi z hlediska úrovně rozvoje a dostupnosti příslušných dovozních statistik a finančních údajů, nepovažovala za nutné posoudit úroveň sociální a environmentální ochrany potenciálních reprezentativních zemí.

(177)

K poznámce ze dne 10. října nebyly obdrženy žádné připomínky od zúčastněných stran.

(178)

S ohledem na výše uvedenou analýzu splňuje Brazílie všechna kritéria stanovená v čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážce základního nařízení, aby mohla být považována za vhodnou reprezentativní zemi. Kromě toho, že Brazílie má podobnou úroveň hospodářského vývoje jako ČLR, má zejména významnou výrobu výrobku, který je předmětem šetření, a kompletní soubor dostupných údajů o všech výrobních faktorech, prodejních, správních a režijních nákladech a zisku během období šetření.

(179)

Na základě informací předložených zúčastněnými stranami a dalších relevantních informací dostupných ve spisu sestavila Komise v poznámce ze dne 9. září počáteční seznam výrobních faktorů a zdrojů, které zamýšlela použít u všech výrobních faktorů, jako jsou materiály, energie a pracovní síla, používaných vyvážejícími výrobci při výrobě výrobku, který je předmětem šetření. Komise uvedla, že pro početní zjištění běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení použije v co nejvyšší možné míře Global Trade Atlas (dále jen „GTA“), s jehož pomocí stanoví nezkreslené náklady na výrobní faktory, dále statistiky Mezinárodní organizace práce a národní statistiky, na jejichž základě stanoví nezkreslené náklady na práci, a jiné zdroje v závislosti na vybrané reprezentativní zemi, které uplatní pro stanovení nezkreslených nákladů na energii (jako je elektřina, zemní plyn a voda). Ve stejné poznámce Komise určila kódy harmonizovaného systému (HS) pro výrobní faktory, které byly na základě informací poskytnutých zúčastněnými stranami zpočátku určeny k použití pro analýzu GTA.

(180)

V tomto ohledu zaslal připomínky pouze žadatel. Vyplývá z nich, že u některých výrobních faktorů mají kódy HS navrhované Komisí příliš široké pokrytí a mohou zahrnovat směs výrobků, které nejsou reprezentativní pro chemické složení vstupů používaných při výrobě výrobku, který je předmětem šetření. Komise vzala tuto poznámku na vědomí. Byla zohledněna v dalších fázích šetření v závislosti na kódech zboží reprezentativní země a na zjištěních z inspekcí na místě provedených u vyvážejících výrobců.

(181)

Komise dále analyzovala původní informace týkající se kódů HS, jež obdržela od zúčastněných stran, a zjistila, že některé výrobní faktory, tj. některé suroviny a spotřební materiály, možná nebyly správně klasifikovány. Pozměněné kódy HS a seznam výrobních faktorů byly zveřejněny v poznámce ze dne 10. října. Komise rovněž analyzovala dostupnost údajů o dovozu, které by byly použity pro výpočet referenčních hodnot pro nezkreslené náklady, a ověřila, že v reprezentativní zemi existují omezení týkající se vývozu výrobních faktorů.

(182)

V poznámce ze dne 10. října Komise potvrdila, že pro stanovení nezkreslených nákladů na výrobní faktory použije GTA, pro stanovení nezkreslených nákladů práce statistiky MOP a další veřejně dostupné zdroje (65) a pro stanovení nezkreslených nákladů na příslušné druhy energie využije sazby účtované vybranými brazilskými dodavateli elektřiny, zemního plynu a vody.

(183)

V téže poznámce Komise rovněž informovala zúčastněné strany, že pro stanovení nezkreslených prodejních, správních a režijních nákladů a zisku použije finanční údaje jediného známého brazilského výrobce výrobku, který je předmětem šetření, jehož podrobné finanční údaje jsou veřejně dostupné – společnosti Aperam Inox America do Sul S.A. Zúčastněné strany nepředložily veřejně dostupné finanční údaje žádného jiného brazilského výrobce výrobku, který je předmětem šetření, a ani Komise takové údaje nedohledala.

(184)

V návaznosti na poznámku ze dne 10. října neobdržela Komise žádné další připomínky týkající se zdrojů nezkreslených nákladů a referenčních hodnot. Zdroje uvedené ve 178. až 180. bodě odůvodnění byly tedy prozatímně potvrzeny.

(185)

Jak již bylo uvedeno ve 176. bodě odůvodnění a ve 178. až 179. bodě odůvodnění, Komise se snažila sestavit počáteční seznam výrobních faktorů a zdrojů, které měly být použity u všech výrobních faktorů, jako jsou materiály, energie a pracovní síla používané vyvážejícími výrobci při výrobě dotčeného výrobku.

(186)

Komise neobdržela žádné připomínky týkající se seznamu výrobních faktorů v návaznosti na poznámku ze dne 10. října, v níž na základě informací od zúčastněných stran sestavila seznam všech potenciálních kódů HS odpovídajících výrobním faktorům používaným při výrobě dotčeného výrobku.

(187)

Po inspekcích na místě v prostorách vyvážejících výrobců zařazených do vzorku pak Komise stanovila konečný seznam výrobních faktorů a odpovídajících kódů HS.

(188)

Při zvážení všech informací předložených zúčastněnými stranami a shromážděných během inspekcí na místě byly určeny tyto výrobní faktory a v příslušných případech i kódy HS:

Tabulka 1

(189)

Během inspekcí na místě Komise zkontrolovala suroviny a pomocné materiály používané při výrobě dotčeného výrobku.

(190)

Pokud jde o veškeré suroviny a pomocné materiály, s výjimkou těch, které jsou popsány níže ve 190. a 192. bodě odůvodnění, Komise vycházela z dovozních cen v reprezentativní zemi. Dovozní cena v reprezentativní zemi byla určena jako vážený průměr jednotkových cen dovozu ze všech třetích zemí kromě ČLR. Komise se rozhodla vyloučit dovoz z ČLR do reprezentativní země, neboť ve 156. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že vzhledem k existenci podstatných zkreslení podle čl. 2 odst. 6a písm. b) základního nařízení není vhodné použít domácí ceny a náklady v ČLR. Vzhledem k tomu, že neexistují důkazy o tom, že tato zkreslení nemají vliv rovněž na výrobky určené na vývoz, Komise usoudila, že tato zkreslení ovlivnila vývozní ceny. Navíc se zdá, že dovozní cena hlavních surovin vyvezených z ČLR do Brazílie je nižší než vážená průměrná cena dovozu z jiných zemí. Stejně tak byly vyloučeny rovněž údaje o dovozu do reprezentativní země ze zemí, které nejsou členy WTO a které jsou uvedeny v příloze 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/755 (67). Podle ustanovení čl. 2 odst. 7 základního nařízení nelze domácí ceny v těchto zemích použít pro účely stanovení běžné hodnoty. Tyto údaje byly každopádně zanedbatelné.

(191)

Za účelem stanovení nezkreslené ceny surovin dodaných k bráně závodu vyvážejícího výrobce, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 6a písm. a) první odrážce základního nařízení, Komise přičetla náklady na mezinárodní dopravu a pojištění (68) a uplatnila dovozní clo v reprezentativní zemi. Později během jednotlivých výpočtů dumpingového rozpětí Komise k dovozní ceně připočetla konkrétní náklady na vnitrostátní dopravu. Náklady na mezinárodní a vnitrostátní dopravu všech surovin i náklady na pojištění byly odhadnuty na základě ověřených údajů poskytnutých vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku.

(192)

U některých surovin, pro které nebyla stanovena žádná referenční hodnota nebo jejichž dostupná referenční hodnota nebyla na základě statistik dovozu do reprezentativní země považována za reprezentativní (69), použila Komise referenční hodnoty založené na nezkreslených mezinárodních cenách nebo na jiných přiměřených údajích. Byl to případ pěti vstupů:

(193)

Pokud byla ke stanovení nezkreslené ceny suroviny použita vývozní cena (73), nebyly provedeny žádné další úpravy údajů z GTA. Komise dospěla k závěru, že náklady mezi brazilským dodavatelem a mezinárodním přístavem představovaly náklady mezi tímto dodavatelem a brazilským odběratelem. Cena uvedená v GTA proto mohla být uznána jako cena suroviny dodané k bráně závodu vyvážejícího výrobce.

(194)

V případě některých surovin a pomocných materiálů (74) vyvážející výrobci zařazení do vzorku nebyli schopni ve svých záznamech určit objem spotřeby nebo v reprezentativní zemi nemohla být stanovena odpovídající referenční hodnota. Celkově byly tyto vstupy z hlediska nákladů zanedbatelné. Tyto náklady byly zahrnuty do výrobních režijních nákladů, jak je vysvětleno ve 198. bodě odůvodnění, jelikož skutečné náklady na tyto suroviny představovaly jen zanedbatelný podíl celkových skutečných výrobních nákladů vyvážejících společností zařazených do vzorku. Výrobní faktory převedené na režijní náklady byly uvedeny ve sděleních týkajících se konkrétní společnosti.

(195)

Pro stanovení referenční hodnoty pro náklady práce použila Komise statistiky MOP spolu s veřejně dostupnými informacemi o dalších nákladech práce vznikajících jednomu zaměstnavateli v Brazílii.

(196)

Statistiky MOP (75) poskytly údaje o průměrném počtu skutečně odpracovaných hodin týdně jedním zaměstnancem a o měsíčních výdělcích zaměstnanců ve výrobě během období šetření. S použitím těchto údajů vypočítala Komise hodinovou mzdu ve výrobě, k níž byly připočteny další náklady související s pracovní silou (76) (sociální zabezpečení a příspěvky na pojištění pro případ nezaměstnanosti hrazené zaměstnavatelem).

(197)

Cenu elektřiny účtovanou jedním z největších dodavatelů elektřiny v Brazílii, společností EDP Brasil, bylo snadné zjistit. (77) Informace byly dostatečně podrobné k určení ceny elektřiny a ceny za používání distribuční soustavy (modalidade tarifaria azul), které platí průmysloví uživatelé.

(198)

Je třeba poznamenat, že brazilský regulační orgán Agência Nacional de Energia Elétrica (78) (dále jen „ANEEL“) za účelem regulace spotřeby elektřiny v zemi ukládá dodavatelům elektřiny povinnost zvyšovat sazby o určitý procentní podíl. ANEEL používá systém vlajek (79) (zelená, žlutá, červená 1, červená 2), kterým signalizuje, zda by cena elektřiny měla zůstat na úrovni navrhované dodavatelem (zelená), nebo by měla být zvýšena o 0,010 BRL/kWh (žlutá), 0,030 BRL/kWh (červená 1) nebo 0,050 BRL/kWh (červená 2). Tyto vlajky zveřejňuje ANEEL každý měsíc a pro období šetření byly snadno dostupné na internetových stránkách EDP Brasil. (80) Při stanovování nezkreslených nákladů na elektřinu vzala Komise v úvahu vlajky publikované během období šetření a cenu upravila podle nich.

(199)

Sazbu za vodu, kterou účtuje společnost Sabesp, jež má na starost zásobování vodou a odvádění a čištění odpadních vod ve státě São Paulo, bylo snadné zjistit. Z těchto informací bylo možné zjistit sazby (81) platné pro průmyslové uživatele v období šetření v různých podoblastech a obcích ve státě São Paulo (82). Při stanovování nezkreslených nákladů na vodu a odvádění odpadních vod vycházela Komise ze sazeb platných pro průmyslové uživatele v metropolitní oblasti státu São Paulo během období šetření.

(200)

Cena zemního plynu je snadno dostupná, neboť je to cena, kterou účtuje největší distributor plynu v Brazílii, společnost Comgas, který se zaměřuje na stát São Paulo. Informace uvedené na internetových stránkách společnosti Comgas (83) umožňují určit cenu zemního plynu dodávaného průmyslovým uživatelům.

(201)

Výrobní režijní náklady, které vznikly spolupracujícím vyvážejícím výrobcům, byly navýšeny o náklady na suroviny a pomocný materiál, jak je vysvětleno ve 192. bodě odůvodnění, a následně byly vyjádřeny jako podíl výrobních nákladů skutečně vzniklých každému vyvážejícímu výrobci zařazenému do vzorku. Tento procentní podíl byl uplatněn na nezkreslené výrobní náklady.

(202)

Pokud jde o prodejní, správní a režijní náklady a zisk, Komise použila finanční údaje jediného známého brazilského výrobce výrobku, který je předmětem šetření, jehož podrobné finanční údaje jsou veřejně dostupné – společnosti Aperam Inox America do Sul S.A. Veřejně dostupné auditované účty této společnosti byly sděleny zúčastněným stranám v příloze k poznámce ze dne 10. října.

(203)

Za účelem výpočtu běžné hodnoty provedla Komise následující kroky.

(204)

Za prvé Komise určila nezkreslené výrobní náklady. Nezkreslené jednotkové náklady uplatnila na skutečnou spotřebu jednotlivých výrobních faktorů vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Výrobní náklady byly sníženy o nezkreslené náklady na vedlejší produkty znovu použité ve výrobním procesu, jak byly vykázány společnostmi.

(205)

Za druhé Komise k nezkresleným výrobním nákladům připočetla výrobní režijní náklady stanovené způsobem popsaným ve 199. bodě odůvodnění, a stanovila tak nezkreslené výrobní náklady.

(206)

A nakonec na výrobní náklady, jejichž stanovení je popsáno ve 203. bodě odůvodnění, Komise uplatnila prodejní, správní a režijní náklady a zisk společnosti Aperam Inox America do Sul S.A., jak je vysvětleno ve 200. bodě odůvodnění.

(207)

Prodejní, správní a režijní náklady vyjádřené jako procentní podíl nákladů na prodané zboží (dále jen „COGS“) a uplatněné na nezkreslené výrobní náklady činily 13,90 %.

(208)

Zisk vyjádřený jako procentní podíl COGS a uplatněný na nezkreslené výrobní náklady činil 7,65 %.

(209)

Běžná hodnota vypočítaná způsobem popsaným ve 202. až 206. bodě odůvodnění byla snížena o nezkreslenou hodnotu vedlejších výrobků prodávaných společnostmi zařazenými do vzorku.

(210)

Na tomto základě Komise vypočítala běžnou hodnotu podle typu výrobku na základě ceny ze závodu v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení. Jelikož ve vzorku zůstali pouze dva čínští vyvážející výrobci, Komise vypočítala běžnou hodnotu podle typu výrobku pouze u těchto vyvážejících výrobců.

(211)

Dotčení čínští vyvážející výrobci vyváželi do Unie přímo nezávislým odběratelům nebo prostřednictvím společností ve spojení, které jednaly jako vývozci ve spojení ve třetí zemi nebo dovozci ve spojení v Unii.

(212)

Pokud vyvážející výrobci dotčený výrobek vyváželi přímo nezávislým odběratelům v Unii, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanovena na základě ceny skutečně zaplacené nebo splatné za dotčený výrobek prodávaný na vývoz do Unie.

(213)

V případech, kdy vyvážející výrobci vyváželi dotčený výrobek do Unie prostřednictvím dovozců ve spojení v Unii, byla vývozní cena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanovena na základě ceny, za kterou byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislému odběrateli v Unii. V tomto případě byla cena upravena o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřený zisk.

(214)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na základě ceny ze závodu.

(215)

Tam, kde to bylo opodstatněné v zájmu spravedlivého srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu s přihlédnutím k rozdílům, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. V případě potřeby byly provedeny úpravy o náklady na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejší náklady; úvěrové náklady; bankovní poplatky; prodejní, správní a režijní náklady vývozců ve spojení včetně přirážky.

(216)

ČLR uplatňuje politiku vracení DPH při vývozu pouze částečně a v tomto případě, v závislosti na měsíci období šetření, nebyla vrácena DPH v rozpětí 0 % až 3 %. Aby se zajistilo, že bude běžná hodnota vyjádřena na stejné úrovni zdanění jako vývozní cena, byla tato hodnota upravena směrem nahoru o tu část DPH zaplacené při vývozu dotčeného výrobku, která se čínským vyvážejícím výrobcům nevracela.

(217)

U vyvážejících výrobců zařazených do vzorku Komise srovnala váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku, v souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(218)

Na tomto základě činí prozatímní vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením: 108,4 % pro společnost STSS a 55,6 % pro společnost FSS.

(219)

Dumpingové rozpětí pro spolupracující čínské společnosti nezařazené do vzorku, společnosti Xiangshui Defeng Metals Co., Ltd a Fujian Dingxin Technology Co., Ltd., je váženým průměrem dvou jednotlivých dumpingových rozpětí pro společnosti zařazené do vzorku a je stanoveno na úrovni 87,9 %.

(220)

Vzhledem k vysoké úrovni spolupráce ze strany čínských vyvážejících výrobců na úrovni 92 % celkového čínského vývozu výrobku, který je předmětem šetření, do Unie, považovala Komise za reprezentativní stanovit zbytkové dumpingové rozpětí platné pro všechny ostatní (nespolupracující) vyvážející výrobce včetně společnosti, která obdržela zacházení podle článku 18, na úrovni 108,4 %, což odpovídá nejvyššímu individuálnímu dumpingovému rozpětí čínských společností zařazených do vzorku.

(221)

Na tomto základě je prozatímní vážené průměrné dumpingové rozpětí vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením stanoveno takto:

(222)

Jak je uvedeno ve 24. bodě odůvodnění, dva vyvážející výrobci v Tchaj-wanu, společnosti Yusco Group a Walsin, při šetření spolupracovali a odpověděli na dotazník. Žádní další vyvážející výrobci v Tchaj-wanu nebyli zjištěni ani se nepřihlásili.

(223)

Kromě toho, jak je rovněž uvedeno ve 24. bodě odůvodnění, při šetření spolupracovalo servisní středisko YC Inox, které není ve spojení, a poskytlo odpověď na dotazník. Tato společnost nebyla ve spojení se dvěma spolupracujícími tchajwanskými výrobci. Díky spolupráci tohoto střediska mohla Komise dobře pochopit fungování tchajwanských domácích a vývozních trhů výrobku, který je předmětem šetření. Zejména na základě informací poskytnutých touto stranou a jejich ověření mohla Komise vyvodit přiměřené závěry, pokud jde o nejpravděpodobnější určení vykázaného domácího prodeje dvou spolupracujících vyvážejících výrobců.

(224)

V případě domácího prodeje skupiny Yusco Group se obdobný výrobek v období šetření prodával buď přímo odběratelům, kteří nejsou ve spojení, nebo nepřímo prostřednictvím vnitrostátního servisního střediska ve spojení. V obou případech bylo možné prokázat, že určitá část prodeje byla nakonec určena na vývoz. V případě prodeje na vývoz do Unie skupiny Yusco Group během období šetření se výrobek prodával přímo nezávislým odběratelům nebo nepřímo prostřednictvím buď servisního střediska ve spojení, které se nachází v Tchaj-wanu, nebo obchodníka ve spojení, který je registrován v Hongkongu, ale nachází se v Tchaj-wanu a v Číně.

(225)

V případě společnosti Walsin se domácí prodej a prodej na vývoz obdobného výrobku v období šetření uskutečňoval přímo odběratelům, kteří nejsou ve spojení.

(226)

Komise přezkoumala domácí prodej vykázaný skupinou Yusco Group a společností Walsin. Na základě zjištění během ověřování na místě v Tchaj-wanu u transakcí, kdy místem určení zboží byly námořní přístavy nebo továrny pod celním dohledem (85) (tj. 0 % DPH), nebo u některého jiného vykázaného domácího prodeje a na základě vysvětlení podaných na místě vyvážejícími výrobci nebo střediskem YC Inox, Komise takový domácí prodej překlasifikovala na prodej na vývoz. Tyto transakce byly proto vyloučeny z domácích prodejních transakcí použitých pro výpočet běžné hodnoty.

(227)

Komise nejprve v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení zkoumala, zda je celkový objem domácího prodeje u každého vyvážejícího výrobce, který je předmětem šetření, reprezentativní. Domácí prodej je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu připadající na vyvážejícího výrobce představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku na vývoz do Unie během období šetření.

(228)

Tak bylo zjištěno, že celkový objem prodeje výrobku, který je předmětem šetření, ze strany skupiny Yusco Group a společnosti Walsin na domácím trhu je reprezentativní.

(229)

Komise následně určila u vyvážejících výrobců, kteří jsou předmětem šetření, s reprezentativním domácím prodejem typy výrobku prodávané na domácím trhu, jež byly shodné nebo srovnatelné s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie.

(230)

Poté Komise prověřovala, zda jsou typy výrobku prodávané vyvážejícími výrobci na jejich domácím trhu ve srovnání s typy výrobku prodávanými na vývoz do Unie reprezentativní v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Domácí prodej určitého typu výrobku je reprezentativní tehdy, když celkový objem domácího prodeje daného typu výrobku nezávislým odběratelům na domácím trhu během období šetření představuje alespoň 5 % celkového objemu prodeje shodného nebo srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie.

(231)

Dále Komise stanovila podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu u každého typu výrobku během období šetření, aby mohla rozhodnout, zda pro účely výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení použije skutečný domácí prodej.

(232)

Běžná hodnota je založena na skutečné ceně jednotlivých typů výrobku na domácím trhu bez ohledu na to, zda jejich prodej je, či není ziskový, pokud:

(233)

V tomto případě je běžná hodnota váženým průměrem cen veškerého domácího prodeje uvedeného typu výrobku během období šetření.

(234)

Běžná hodnota je skutečná cena jednotlivých typů výrobku na domácím trhu pouze v případě ziskového prodeje daných typů výrobku na domácím trhu během období šetření, pokud:

(235)

Pokud jde o typy výrobku s žádným nebo nedostatečným prodejem na domácím trhu, Komise vypočítala běžnou hodnotu v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení.

(236)

Běžná hodnota byla vypočítána tak, že se k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku, jež vznikly během období šetření vyvážejícím výrobcům, kteří jsou předmětem šetření, připočetly tyto položky:

(237)

V případě typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají v reprezentativním množství, byly připočítány průměrné prodejní, správní a režijní náklady a zisk z běžných obchodních transakcí s těmito typy na domácím trhu. U typů výrobku, které se na domácím trhu neprodávají vůbec, nebo jestliže nebyl zjištěn žádný prodej v běžném obchodním styku, byly doplněny vážené průměrné prodejní, správní a režijní náklady a zisk ze všech běžných obchodních transakcí na domácím trhu.

(238)

Vyvážející výrobci vyváželi do Unie buď přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím společností ve spojení.

(239)

Proto byla vývozní cena stanovena na základě cen skutečně zaplacených nebo cen splatných za dotčený výrobek při prodeji na vývoz do Unie, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(240)

Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu vyvážejících výrobců na základě ceny ze závodu.

(241)

Tam, kde to bylo opodstatněné v zájmu spravedlivého srovnání, upravila Komise běžnou hodnotu a/nebo vývozní cenu s přihlédnutím k rozdílům, které ovlivňují ceny a srovnatelnost cen, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(242)

Bylo-li to třeba, Komise provedla úpravy o náklady na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a vedlejší náklady, náklady na balení, náklady na úvěry, bankovní poplatky, provize a prodejní, správní a režijní náklady.

(243)

U vyvážejících výrobců zařazených do vzorku srovnávala Komise váženou průměrnou běžnou hodnotu každého typu obdobného výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku podle čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení.

(244)

Na tomto základě jsou prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením následující:

(245)

Úroveň spolupráce byla v tomto případě považována za vysokou a nebyl zjištěn žádný další vyvážející výrobce. Komise proto považovala za reprezentativní stanovit zbytkové dumpingové rozpětí na úrovni vyvážejícího výrobce s nejvyšším dumpingovým rozpětím.

(246)

Obdobný výrobek v Unii v období šetření vyrábělo pět známých (skupin) výrobců. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(247)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena ve výši přibližně 4,6 milionu tun, včetně výroby pro vlastní spotřebu. Komise tento údaj stanovila na základě všech dostupných informací týkajících se výrobního odvětví Unie, konkrétně na základě ověřené odpovědi na dotazník obdržené od sdružení Eurofer, které byly pokud možno porovnány s ověřenými odpověďmi na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(248)

Jak je uvedeno v 7. bodě odůvodnění, do vzorku byli vybráni tři výrobci v Unii, kteří představují více než 78 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii. Všichni tito výrobci jsou vertikálně integrovaní.

(249)

Aby zjistila, zda výrobní odvětví Unie utrpělo újmu, a za účelem stanovení spotřeby a různých ekonomických ukazatelů týkajících se situace výrobního odvětví Unie Komise zkoumala, zda a do jaké míry musí být v analýze vzato v úvahu následné využití obdobného výrobku vyráběného výrobním odvětvím Unie.

(250)

Výrobní odvětví Unie je vertikálně integrované a ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli jsou považovány za meziprodukt pro výrobu různých navazujících výrobků s přidanou hodnotou, konkrétně výrobků válcovaných za studena. Komise zjistila, že významná část celkové výroby výrobců v Unii byla určena k využití pro vlastní spotřebu.

(251)

Rozlišení mezi závislým a volným trhem je pro analýzu újmy velmi důležité: výrobky určené k využití pro vlastní spotřebu totiž přímo nesoutěží s dovozem, neboť jsou prodávány v rámci jedné společnosti nebo skupin společností na základě převodních cen stanovených v souladu s vnitřními cenovými politikami, a nejsou tedy přímo spojeny s cenami na volném trhu.

(252)

Naproti tomu výroba určená k prodeji na volném trhu přímo soutěží s dovozem dotčeného výrobku a prodává se za ceny na volném trhu.

(253)

Aby si Komise vytvořila co nejúplnější představu o výrobním odvětví Unie, požádala o údaje týkající se veškeré činnosti v oblasti ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli a ověřila, zda byla výroba určena k využití pro vlastní spotřebu nebo pro volný trh.

(254)

Komise posoudila určité hospodářské ukazatele týkající se výrobního odvětví Unie na základě údajů týkajících se pouze volného trhu. Těmito ukazateli jsou: objem prodeje a prodejní ceny na trhu Unie; podíl na trhu; objem vývozu a ceny a ziskovost. Pokud to bylo možné a odůvodněné, Komise tyto zjištěné údaje porovnala s údaji pro závislý trh, aby získala kompletní představu o situaci ve výrobním odvětví Unie.

(255)

Další hospodářské ukazatele však bylo možné smysluplně posoudit pouze se zřetelem na veškerou činnost v oblasti ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, včetně využití pro vlastní spotřebu výrobního odvětví Unie. Jedná se o: výrobu; kapacitu a využití kapacity; investice; zásoby; zaměstnanost; produktivitu a mzdy. Tyto ukazatele totiž závisí na celé výrobní činnosti, bez ohledu na to, zda jsou ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli určeny k využití pro vlastní spotřebu nebo zda jsou prodávány na volném trhu.

(256)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě: a) údajů sdružení Eurofer týkajících se prodeje obdobného výrobku výrobního odvětví Unie odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, ať už šlo o přímý nebo nepřímý prodej, přičemž tyto údaje byly porovnány s údaji od výrobců v Unii zařazených do vzorku, a b) dovozu výrobku, který je předmětem šetření, do Unie ze všech třetích zemí podle údajů Eurostatu.

(257)

Spotřeba v Unii na volném trhu se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 2

Volná spotřeba na trhu Unie (v tunách)

(258)

Během posuzovaného období zůstala spotřeba v Unii stabilní.

(259)

Komise stanovila vlastní spotřebu v Unii na základě využití pro vlastní spotřebu všech známých výrobců v Unii. Na tomto základě se vlastní spotřeba v Unii v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 3

Vlastní spotřeba na trhu Unie (v tunách)

(260)

Spotřeba pro vlastní spotřebu na trhu Unie zůstala v průběhu posuzovaného období poměrně stabilní s několika drobnými výkyvy a v období šetření klesla o méně než 1 %.

(261)

Sloučíme-li dvě předcházející tabulky, vyvíjela se celková spotřeba (tedy celková spotřeba na závislém i volném trhu) v posuzovaném období takto:

Tabulka 4

Celková spotřeba (na závislém i volném trhu) (v tunách)

(262)

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že celková spotřeba sledovala stejný trend jako spotřeba na volném trhu a vlastní spotřeba, a byla tedy v posuzovaném období stabilní. Celková spotřeba byla rovněž v souladu s celkovou výrobou v Unii (viz tabulka 7).

(263)

Komise zkoumala, zda má být dovoz ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli pocházejících z dotčených zemí posuzován souhrnně ve shodě s čl. 3 odst. 4 základního nařízení.

(264)

Zmíněné ustanovení stanoví, že dovoz z více než jedné země se posuzuje souhrnně pouze tehdy, pokud se zjistí, že:

(265)

Dumpingová rozpětí zjištěná ve vztahu k dovozu výrobků z každé ze tří dotčených zemí jsou shrnuta v 91., 218. a 241 bodě odůvodnění. Všechna tato rozpětí jsou nad minimální prahovou hodnotou stanovenou v čl. 9 odst. 3 základního nařízení.

(266)

Objem dovozu z každé ze tří dotčených zemí nebyl zanedbatelný. Podíl dovozu na trhu ve srovnání se spotřebou na volném trhu v období šetření činil 18,3 % v případě ČLR, 9,1 % v případě Indonésie a 3,0 % v případě Tchaj-wanu.

(267)

Podmínky hospodářské soutěže mezi dumpingovým dovozem z každé ze tří dotčených zemí a mezi nimi a obdobným výrobkem Unie byly podobné. ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli pocházející z Indonésie, ČLR a Tchaj-wanu při dovozu za účelem prodeje na trhu Unie soutěžily mezi sebou a s obdobným výrobkem vyráběným výrobním odvětvím Unie, neboť všechny tyto výrobky se prodávají podobným kategoriím odběratelů.

(268)

Společnost STSS ve svém podání při zahájení šetření tvrdila, že dovoz z ČLR by neměl být kumulován s ohledem na jeho rozdílný vývoj, pokud jde o objem a ceny. Tvrdila, že dovoz z ČLR se během posuzovaného období postupně snižoval, zatímco ceny rostly, zejména v roce 2017.

(269)

I když je pravda, že se ceny čínského dovozu během posuzovaného období zvýšily, byly v průběhu posuzovaného období na výrazně nižší úrovni než prodejní ceny výrobního odvětví Unie. Objem čínského dovozu se rovněž výrazně zvýšil a jeho podíl na trhu přesahoval v průběhu celého období 16 %. Šetřením se ukázalo, že dovoz z jednotlivých dotčených zemí byl vzájemně konkurenční ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. b) základního nařízení. Objem dovozu z ČLR se od roku 2017 do období šetření snížil (viz tabulka 5: pokles z indexu 135 v roce 2017 na index 129 v roce 2018 a na index 114 v období šetření). Zároveň se prudce zvýšil objem dovozu z Indonésie (z indexu 16 na index 42 726 a poté na index 106 202). V absolutních číslech byl nárůst objemu z Indonésie větší než pokles objemu z ČLR od roku 2017 do období šetření. Objem dovozu z Tchaj-wanu se od roku 2017 do roku 2018 stabilně zvyšoval, v období šetření však poklesl (z indexu 137 na index 173 a poté na index 128). Celkově se dovoz z dotčených zemí během posuzovaného období postupně zvyšoval (z indexu 100 v roce 2016 na více než 136 v roce 2017, 156 v roce 2018 a 166 v období šetření).

(270)

Všechna kritéria stanovená v čl. 3 odst. 4 základního nařízení byla tudíž, a na rozdíl od tvrzení společnosti STSS, splněna a dovoz z dotčených zemí byl pro účely stanovení újmy posouzen souhrnně.

(271)

Objem dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě srovnání objemu dovozu se spotřebou na volném trhu v Unii.

(272)

Dovoz z dotčených zemí do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 5

Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

(273)

Dovoz z dotčených zemí se během posuzovaného období zvýšil o 66 % a v období šetření dosáhl více než 30 % spotřeby na volném trhu Unie.

(274)

Ceny dovozu stanovila Komise na základě údajů Eurostatu. Vážená průměrná cena dovozu z dotčených zemí do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 6

Ceny dovozu z dotčených zemí (v EUR za tunu)

(275)

Zatímco dovozní ceny z ČLR vzrostly o 21 % a z Tchaj-wanu o 25 %, dovozní ceny z Indonésie během posuzovaného období výrazně poklesly, a to o 25 % (dovozní ceny z dotčených zemí se v průměru zvýšily o 18 %). I přes celkový nárůst byly dovozní ceny z dotčených zemí stále nižší než ceny výrobního odvětví Unie ve stejném období (viz tabulka 11).

(276)

Cenové podbízení během období šetření stanovila Komise srovnáním:

(277)

Toto cenové srovnání bylo provedeno podle jednotlivých typů výrobků u transakcí na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení slev a rabatů. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření. Ukázalo se, že vážené průměrné rozpětí cenového podbízení činilo u dovozu z Indonésie 10,7 %, u dovozu z ČLR 9,3 % a u dovozu z Tchaj-wanu 4,1 %.

(278)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení byly v rámci posouzení účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie vyhodnoceny všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(279)

Jak je uvedeno v 7. bodě odůvodnění, za účelem zjištění možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(280)

Pro účely stanovení újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Makroekonomické ukazatele, které se týkají všech výrobců v Unii, vyhodnotila Komise na základě údajů z řádně ověřené odpovědi na dotazník od sdružení Eurofer. Mikroekonomické ukazatele vyhodnotila Komise na základě údajů obsažených v řádně ověřených odpovědích na dotazník od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku. Obě sady údajů byly shledány jako reprezentativní pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.

(281)

Posuzovanými makroekonomickými ukazateli jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, stav zásob, zaměstnanost, produktivita a výše dumpingového rozpětí.

(282)

Posuzovanými mikroekonomickými ukazateli jsou: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic.

(283)

Celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(284)

Objem výroby výrobního odvětví Unie byl stabilní až do roku 2018, poté v období šetření klesl o 3 %. Vykázané hodnoty kapacity se týkají skutečné kapacity, což znamená, že byly vzaty v úvahu úpravy, jež jsou výrobním odvětvím považovány za standardní a týkají se doby potřebné pro nastavení, údržby, překážek a dalších obvyklých přerušení práce. Na tomto základě zůstala výrobní kapacita prakticky stabilní, přičemž během posuzovaného období nepatrně vzrostla o 1 %.

(285)

V důsledku snížení výroby a mírně zvýšené kapacity se využití kapacity v posuzovaném období snížilo o 4 % a trvale se pohybovalo pod 70 %.

(286)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na volném trhu v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Objem prodeje na volném trhu a podíl na trhu

(287)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na volném trhu poklesl během dotčeného období o 13 %.

(288)

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu rovněž výrazně poklesl, a to o téměř 10 procentních bodů, ačkoli spotřeba v Unii zůstala v posuzovaném období stabilní.

(289)

Pokud jde o závislý trh, objem pro vlastní spotřebu a tržní podíl na trhu Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Objem pro vlastní spotřebu a podíl na trhu (v tunách)

(290)

Objem pro vlastní spotřebu výrobního odvětví Unie (kam patřily ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli určené pro výrobní odvětví Unie za účelem následného použití) na trhu Unie zůstal během posuzovaného období stabilní a dosahoval přibližně 3,6 milionu tun.

(291)

Podíl výrobního odvětví Unie na závislém trhu (vyjádřený jako procentní podíl celkové výroby v Unii) v roce 2017 mírně vzrostl, poté zůstal po zbytek období stabilní a činil přibližně 78 %.

(292)

S ohledem na stabilní trend na závislém trhu Unie v posuzovaném období byl proto pokles prodeje výrobního odvětví Unie výsledkem zvýšeného tlaku vyvíjeného dovozem z dotčených zemí.

(293)

Výše uvedená čísla týkající se výroby, objemu prodeje a podílu na trhu vykazují v posuzovaném období sestupnou tendenci, což znamená, že výrobní odvětví Unie během posuzovaného období nedokázalo dosáhnout růstu, a to ani v absolutních hodnotách, ani ve vztahu ke spotřebě.

(294)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Zaměstnanost a produktivita

(295)

Míra zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie v souvislosti s výrobou ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli se v posuzovaném období mírně zvýšila, a to o 4 %. S ohledem na mírný pokles výroby se produktivita pracovníků ve výrobním odvětví Unie, vyjádřená v tunách na zaměstnance za rok, během posuzovaného období výrazně snížila.

(296)

Všechna dumpingová rozpětí byla podstatně vyšší než nepatrná. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčených zemí byl dopad výše skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie značný.

(297)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Prodejní ceny v Unii

(298)

Průměrné jednotkové prodejní ceny se během posuzovaného období zvýšily o 17 %, což nestačilo k udržení kroku s vývojem výrobních nákladů, které se za stejné období zvýšily o 20 %. Do značné míry byl vývoj nákladů způsoben významnými nárůsty cen surovin, jako je nikl, molybden a chrom. Zatímco v letech 2016 až 2018 bylo výrobní odvětví Unie relativně schopno promítnout tento nárůst nákladů do svých prodejních cen, v období šetření to již úplně nedokázalo, neboť zvýšení nákladů bylo vyšší než nárůst cen.

(299)

Průměrné náklady práce u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 12

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(300)

Průměrné náklady práce na zaměstnance u výrobců v Unii zařazených do vzorku klesly do roku 2018 o 4 %, poté se v období šetření opět zvýšily, i když na úroveň, která je stále o 1 % nižší než v roce 2016. To ukazuje, že i přes zhoršující se situaci na trhu byli výrobci v Unii schopni snížit náklady práce.

(301)

Stav zásob výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 13

Zásoby

(302)

Během posuzovaného období se úroveň konečného stavu zásob snížila o 20 %. Výrobní odvětví Unie vyrábí většinu typů obdobného výrobku na základě zvláštních objednávek uživatelů. Zásoby proto nejsou u tohoto výrobního odvětví považovány za významný ukazatel újmy. Potvrzuje to i analýza vývoje konečného stavu zásob vyjádřeného jako procento výroby. Jak je vidět výše, tento ukazatel zůstal během posuzovaného období relativně stabilní a pohyboval se kolem 3 % objemu výroby.

(303)

Ziskovost výrobců v Unii stanovila Komise tak, že čistý zisk z prodeje obdobného výrobku před zdaněním odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl obratu z tohoto prodeje.

(304)

Celková ziskovost klesla ze 7,2 % v roce 2016 na 3,5 % v období šetření. Tento pokles se shoduje s nárůstem objemu dovozu z dotčených zemí za podbízející ceny (viz 276. bod odůvodnění). Návratnost investic vykazovala stejnou klesající tendenci.

(305)

Čistý peněžní tok se z velké části vyvíjel v souladu se ziskovostí a návratností investic. Byl kladný od roku 2016 do roku 2018, nejvyšší byl v roce 2017 a v období šetření se dostal do záporných hodnot, když byla ziskovost během posuzovaného období na nejnižším bodě.

(306)

Úroveň ročních investic se v průběhu posuzovaného období zvýšila o 57 %. Vyšší úrovně investic však nepřinesly odpovídající zvýšení kapacity (viz tabulka 7). Investice se následně zaměřovaly pouze na zachování stávajících kapacit a na náležité nahrazování nezbytných výrobních prostředků.

(307)

Spotřeba byla v posuzovaném období stabilní. Podíl výrobců v Unii na trhu se však snížil ze 71,2 % na 61,9 %.

(308)

Finanční ukazatele vzorku výrobců v Unii ukazují, že výrobní náklady výrobního odvětví Unie se zvýšily (+20 %) o něco více než jeho průměrná prodejní cena (+17 %), což znamená, že výrobní odvětví Unie nemohlo v plné míře přenést zvýšení nákladů do prodejních cen. To vedlo během posuzovaného období k významnému poklesu zisku z 7,2 % v roce 2016 na 3,5 % v období šetření. Podobný negativní vývoj byl zaznamenán u ostatních finančních ukazatelů, návratnosti investic a peněžního toku.

(309)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie poklesl během posuzovaného období o 13 % a objem výroby o 3 %. Tento rozdíl lze vysvětlit tím, že pro výrobní odvětví Unie má závislý trh, který však během posuzovaného období nevzrostl, velký význam. Míra využití kapacity byla trvale nižší než 70 % a během posuzovaného období klesla o tři procentní body (na 66 % v období šetření).

(310)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise v této fázi k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(311)

V souladu s čl. 3 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 3 odst. 7 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobní odvětví Unie mohlo být souběžně s tím poškozeno i jinými známými faktory. Komise dbala o to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné činitele než dumpingový dovoz z dotčených zemí, nebyla přičítána tomuto dumpingovému dovozu. Mezi tyto faktory mimo jiné patří: dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie, zvýšení výrobních nákladů, snížení poptávky Unie, pokud jde o ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, v roce 2018 a částečná závislost výrobců v Unii na výrobě pro vlastní spotřebu.

(312)

Ceny dovozu ze všech tří dotčených zemí se podbízely cenám výrobního odvětví Unie, což vedlo v období šetření k rozpětí cenového podbízení ve výši 4,1 % v případě Tchaj-wanu, 9,3 v případě ČLR a 10,7 % v případě Indonésie (9,5 % v průměru). Výrobní odvětví Unie proto nebylo schopno zohlednit zvýšení výrobních nákladů ve svých prodejních cenách v Unii, což prokazuje cenový tlak vyvíjený dotčeným dovozem. Tato situace měla vážný dopad na ziskovost výrobního odvětví Unie, která se v období šetření snížila na velmi nízkou úroveň.

(313)

Objem a ceny dovozu z jiných třetích zemí se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 15

(314)

Během posuzovaného období klesl podíl dovozu ze třetích zemí na trhu o 27 % (nebo o téměř 3 procentní body) na 7,7 % v období šetření. Vzhledem k tomu, že během téhož období zvýšily dotčené země svůj podíl na trhu o 66 % (viz 273. bod odůvodnění a tabulka 5), ztráta podílu výrobního odvětví Unie na trhu je jednoznačně spojena s prudkým nárůstem podílu dovozu ze třetích zemí na trhu.

(315)

Objem dovozu z Koreje se v posuzovaném období výrazně snížil a jeho podíl na trhu se snížil téměř na polovinu, přičemž v období šetření klesl na pouhých 2,7 %. Průměrné ceny dovozu z Koreje se za posuzované období zvýšily o 18 %, tedy o něco méně než ceny dovozu ze všech třetích zemí celkem s výjimkou dotčených zemí (24 %). Dovoz z Jižní Afriky byl během posuzovaného období stabilní, ale prodával se za vyšší ceny než dovoz z dotčených zemí a nikdy nedosáhl podílu na trhu nad 2,5 %.

(316)

Komise proto dospěla k předběžnému závěru, že dovoz z jiných zemí nepřispěl k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie.

(317)

Objem a ceny vývozu výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 16

(318)

Výrobní odvětví Unie dokázalo během posuzovaného období zvýšit objem svého vývozu o 13 %. Dodatečný prodej na vývoz ve výši přibližně 16 000 tun v období šetření – ve srovnání s počátkem posuzovaného období – je však nepatrný, v porovnání se ztrátou 115 000 tun prodeje na trhu Unie ve stejném období. Výrobci v Unii také mohli ve stejném období zvýšit své vývozní jednotkové ceny o 14 %. Prodej na vývoz výrobního odvětví tak mohl pouze z velmi malé části kompenzovat negativní vývoj jak z hlediska objemu, tak cen na trhu Unie. Z toho však vyplývá – oproti tvrzení jedné zúčastněné strany –, že vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie byla pozitivní a nemohla přispět k újmě, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(319)

Výrobní cena za tunu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli se během posuzovaného období zvýšila o 20 % (viz tabulka 11). Toto zvýšení bylo způsobeno zejména výrazným nárůstem nákladů na suroviny, což je faktor, který měl dopad na výrobce po celém světě. Zejména cena niklu, který je pro řadu výrobců v Unii druhým nejdůležitějším vstupem, vzrostla z méně než 9 000 USD na začátku roku 2016 na více než 15 000 USD v polovině roku 2018 a v červnu 2019 činila stále více než 12 500 USD. Výrobní odvětví Unie bylo zpočátku rovněž schopno promítnout toto zvýšení nákladů do svých prodejních cen, což ale vedlo k významné ztrátě podílu na trhu a ziskovosti. V období šetření to již nebylo možné z důvodu cenového tlaku vyvíjeného dumpingovým dovozem. V důsledku toho se ziskovost v posuzovaném období dramaticky snížila, a to o 51 %.

(320)

Několik stran tvrdilo, že zhoršení ovlivňující výrobní odvětví Unie ve druhé polovině roku 2018 bylo způsobeno poklesem poptávky; tento pokles byl zas způsoben blížícím se uložením ochranných opatření, která vedla k soustředění nákupů do první poloviny roku a k cyklickému vývoji na celosvětovém trhu s ocelí v druhé polovině roku. Na rozdíl od těchto tvrzení se šetřením neodhalilo žádné snížení spotřeby na trhu Unie, ale spíše prudký úbytek podílu výrobního odvětví Unie na trhu v důsledku výrazného nárůstu dovozu (viz oddíl 4.4.2 a tabulky 5 a 8). Komise rovněž nebyla schopna spojit tento pokles s ochrannými opatřeními. Uvedené tvrzení bylo proto zamítnuto.

(321)

Několik stran tvrdilo, že výrobní odvětví Unie by nemělo žádný, nebo mělo jen malý zájem prodávat dotčený výrobek na volném trhu, jelikož by upřednostňovalo výrobu pro vlastní spotřebu. I když je navazující trh pro výrobní odvětví Unie důležitý, prodává rovněž významný objem dotčeného výrobku na volném trhu a má stále značnou volnou kapacitu pro výrobu, a tím i pro větší prodej. Kromě toho závislý trh Unie během posuzovaného období nevzrostl. Z těchto důvodů bylo toto tvrzení zamítnuto.

(322)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byla nadměrná kapacita v Unii. Šetřením se však potvrdilo, že celková výrobní kapacita výrobního odvětví Unie zůstala během posuzovaného období stabilní (+1 %), což nelze tvrdit o ČLR a Indonésii, které vytvářely značné nadměrné kapacity za účelem vývozu výroby vyplývající z těchto nadbytečných kapacit do Unie, a tak získávaly podíly na trhu patřící původně výrobcům v Unii. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(323)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že vzhledem k tomu, že se výrobnímu odvětví Unie (a ocelářství celosvětově) v roce 2017 velmi dobře dařilo, zejména pokud jde o zisky, byl pokles v roce 2018 vlastně jen přirozeným důsledkem. Šetřením se však předběžně zjistilo, že k významnému zhoršení některých ukazatelů újmy docházelo od počátku do konce posuzovaného období, což znamená, že výchozím bodem byl rok 2016, a nikoli 2017. Ve srovnání s rokem 2016 se ziskovost snížila o polovinu a objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho tržní podíl na trhu Unie se snížily o 13 %. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(324)

Dvě zúčastněné strany tvrdily, že dodatečné náklady, které vznikly výrobcům obdobného výrobku v Unii kvůli plnění přísných norem EU, pokud jde o životní prostředí, je činí méně konkurenceschopnými na trhu Unie. Pokud jde o toto tvrzení, Komise se domnívá, že vysoké normy v oblasti životního prostředí v Unii nelze považovat za faktor sám o sobě způsobující újmu. Naopak, vysoké normy EU v oblasti životního prostředí jsou při výpočtu cílové ceny zohledňovány. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(325)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že se zvýšily ceny výrobního odvětví Unie i ceny čínského dovozu, a proto čínský dovoz nemůže být příčinou újmy. Ceny čínského dovozu však trvale zůstávaly výrazně nižší než průměrné ceny výrobního odvětví Unie a také v průběhu období šetření se cenám v Unii podbízely. Kromě toho došlo během posuzovaného období k významnému nárůstu objemu dovozu z ČLR, což přispělo k cenovému tlaku. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(326)

Vzhledem k výše uvedenému Komise prozatímně stanovila příčinnou souvislost mezi újmou, která byla způsobena výrobcům v Unii, a dumpingovým dovozem z dotčených zemí.

(327)

Komise rozlišila a oddělila účinky všech známých faktorů na situaci výrobního odvětví Unie od účinků dumpingového dovozu působícího újmu. Pokud jde o všechny ostatní zjištěné faktory, zejména dovoz ze třetích zemí, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie, zvýšení výrobních nákladů, snížení poptávky, pokud jde o ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, v roce 2018, částečnou závislost výrobců v Unii na výrobě pro vlastní spotřebu, nadměrnou kapacitu v Unii v důsledku celosvětové nadměrné kapacity, mimořádně příznivé tržní podmínky v roce 2017, dodatečné environmentální náklady, které vznikly výrobcům v Unii, a zvýšení dovozních cen z ČLR, nebylo u nich prozatímně zjištěno, že by narušovaly příčinnou souvislost, a to ani v případě jejich možného kombinovaného účinku.

(328)

Pro určení úrovně opatření Komise zkoumala, zda by clo nižší než dumpingové rozpětí bylo dostatečné k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem výrobnímu odvětví Unie.

(329)

V projednávaném případě žadatelé tvrdili, že došlo ke zkreslení na trhu surovin ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení, pokud jde o dvě země, které jsou předmětem šetření, konkrétně Indonésii a ČLR. Posouzení týkající se těchto zemí je uvedeno níže v oddíle 6.2.

(330)

Komise nejprve stanovila výši cla potřebnou k odstranění újmy, kterou by utrpělo výrobní odvětví Unie v případě, že by nedošlo ke zkreslením ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení. V tomto případě by újma byla odstraněna, pokud by výrobní odvětví Unie bylo schopno pokrýt své výrobní náklady, včetně nákladů vyplývajících z mnohostranných dohod o životním prostředí a jejich protokolů, jichž je Unie smluvní stranou, a úmluv MOP uvedených v příloze Ia základního nařízení, a dosáhnout přiměřeného zisku („cílový zisk“).

(331)

V souladu s čl. 7 odst. 2c základního nařízení vzala Komise při stanovení cílového zisku v úvahu tyto faktory: míru ziskovosti před zvýšením dovozu ze země, která je předmětem šetření, míru ziskovosti potřebnou na krytí celkových nákladů a investic, výzkumu a vývoje a inovací, jakož i míru ziskovosti očekávanou za běžných podmínek hospodářské soutěže. Výrobní odvětví Unie tvrdilo, že vhodným rokem pro stanovení cílového zisku byl rok 2017. Komise se domnívá, že rok 2017 byl pro výrobní odvětví výjimečně dobrý a že zisk, jehož dosáhli výrobci v Unii zařazení do vzorku v uvedeném roce (10,2 %), by byl pravděpodobně zkreslující, kdyby se použil jako cílový zisk. Kromě toho podíl dovozu na trhu činil v roce 2017 již 29,1 %. Naopak v roce 2016 byl podíl dovozu na trhu výrazně nižší než v roce 2017 (21,5 %). Vzhledem k tomu, že nebyly poskytnuty žádné další informace, rozhodla se Komise prozatímně použít jako cílový zisk průměrný zisk dosažený v letech 2016 a 2017. Tento zisk činí 8,7 %.

(332)

V souladu s čl. 7 odst. 2c základního nařízení Komise posoudila tvrzení jednoho výrobce v Unii o plánovaných investicích, které nebyly v průběhu posuzovaného období provedeny. Na základě obdržených listinných důkazů Komise toto tvrzení předběžně přijala a připočetla odpovídající částku k ceně, která nepůsobí újmu, dotčeného výrobce v Unii.

(333)

V souladu s čl. 7 odst. 2d základního nařízení Komise posoudila budoucí náklady vyplývající z mnohostranných dohod o životním prostředí a jejich protokolů, jichž je Unie smluvní stranou, které výrobnímu odvětví Unie vzniknou během období uplatňování opatření podle čl. 11 odst. 2. Na základě dostupných důkazů Komise stanovila dodatečné náklady v rozmezí 1,5 až 6 EUR za tunu, které byly připočteny k ceně, která nepůsobí újmu.

(334)

Na tomto základě Komise vypočítala pro výrobní odvětví Unie cenu obdobného výrobku, která nepůsobí újmu, a to tak, že k výrobním nákladům, které během období šetření nesli výrobci v Unii zařazení do vzorku, připočetla výše uvedené ziskové rozpětí ve výši 8,7 % a úpravy podle čl. 7 odst. 2c a 2d.

(335)

Úroveň pro odstranění újmy poté Komise určila na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny stanovené pro ověřené spolupracující vyvážející výrobce v dotčených zemích podle jednotlivých typů výrobku, jak byla stanovena pro účely výpočtu cenového podbízení, s váženými průměrnými cenami, které nepůsobí újmu, stejných typů výrobků prodávaných v období šetření na volném trhu Unie výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Veškeré rozdíly, jež byly výsledkem tohoto srovnání, pak byly vyjádřeny jako procento vážené průměrné hodnoty dovozu zahrnující CIF.

(336)

Výsledky těchto výpočtů jsou uvedeny v následující tabulce.

(337)

V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení Komise v případě Indonésie a ČLR nejdříve přezkoumala, zda by bylo předběžně stanovené dumpingové rozpětí vyšší než rozpětí přiměřené k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie. Za tímto účelem bylo provedeno srovnání vážené průměrné dovozní ceny spolupracujících vyvážejících výrobců v Indonésii a ČLR s cílovou cenou výrobního odvětví Unie, jak je vysvětleno výše v oddíle 6.1. Výsledky těchto výpočtů jsou uvedeny v následující tabulce.

(338)

Vzhledem k tomu, že rozpětí cenového podbízení vypočítané pro indonéské a čínské vyvážející výrobce bylo nižší než dumpingové rozpětí, Komise posoudila, zda došlo v souvislosti s dotčeným výrobkem ke zkreslení na trhu surovin podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení.

(339)

Žadatel v podnětu předložil dostatečné důkazy o tom, že v Indonésii a ČLR ve vztahu k dotčenému výrobku existuje zkreslení na trhu surovin ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení. Jak bylo uvedeno v oznámení o zahájení, Komise proto při posuzování vhodné úrovně opatření pro Indonésii a ČLR přezkoumala údajná zkreslení a jakákoli další zkreslení v Indonésii a ČLR, na něž se vztahuje čl. 7 odst. 2a základního nařízení.

(340)

Suroviny, na které se podle žadatele měla vztahovat tato zkreslení, byly nikl (feronikl, surové železo, niklová ruda, niklový šrot), uhlí a šrot z nerezavějící oceli v Indonésii a šrot z nerezavějící oceli, chrom, koksovatelné uhlí, ferochrom, ferosilicium, surová (nerezavějící) ocel a vanad v ČLR.

(341)

Komise mezi nimi určila hlavní suroviny, které při výrobě dotčeného výrobku používají jednotliví vyvážející výrobci zařazení do vzorku. Za hlavní suroviny považovala Komise ty, které představují alespoň 17 % výrobních nákladů dotčeného výrobku.

(342)

Pokud jde o Indonésii, šetřením se potvrdilo, že zkreslení ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení na trhu surovin během období šetření existovala v podobě zákazu vývozu (90) niklové rudy s obsahem niklu 1,7 % a více, vývozní daně (91) ve výši 10 % z niklové rudy s obsahem niklu 1,7 % a více, licenční povinnosti (92) a de facto vývozní kvóty (93) v souvislosti s niklovou rudou s obsahem niklu 1,7 % a více a de facto licenční povinnosti (94) v souvislosti s feroniklem a surovým železem.

(343)

Šetřením se dále zjistilo, že niklová ruda představovala více než 17 % celkových výrobních nákladů výrobku, který je předmětem šetření.

(344)

Rovněž se šetřením dospělo k závěru, že v souladu s čl. 7 odst. 2a základního nařízení byla cena zaplacená za niklovou rudu výrazně nižší (o více než 30 %) než cena na reprezentativním mezinárodním trhu.

(345)

V tomto ohledu porovnala Komise nákupní cenu niklové rudy s obsahem niklu ve výši 1,8 % indonéských vyvážejících výrobců s cenou FOB na Filipínách. (95) Komise cenu na Filipínách považovala za vhodnou, neboť Filipíny, podobně jako Indonésie, patří k zemím s největšími zásobami niklové rudy na světě. (96) Obsah niklu v niklové rudě na tomto reprezentativním mezinárodním trhu byl navíc velmi podobný průměrnému obsahu niklu v niklové rudě, kterou nakoupili indonéští vyvážející výrobci.

Komise se rovněž domnívala, že náklady na dopravu mezi dodavatelem a přístavem zahrnuté do ceny FOB odrážely náklady na dopravu, které vznikly indonéským vyvážejícím výrobcům.

(346)

V případě Indonésie tedy byl splněn požadavek ustanovení čl. 7 odst. 2a základního nařízení, a sice existence zkreslení na trhu se surovinami, které/která představuje/představují více než 17 % výrobních nákladů dotčeného výrobku.

(347)

Pokud jde o ČLR, šetřením se potvrdilo, že zkreslení ve smyslu čl. 7 odst. 2a základního nařízení na trhu surovin během období šetření existovala v podobě vývozní daně ze šrotu z nerezavějící oceli, ferosilicia, surového železa a ferochromu a v podobě licenční povinnosti týkající se ferosilicia, vanadu, feroniklu a ferochromu. Toto zjištění založila Komise na údajích dostupných v databázi OECD (97) a na příslušných právních předpisech použitelných v ČLR.

(348)

Šetřením se dále zjistilo, že pro všechny společnosti zařazené do vzorku představovala alespoň jedna z výše uvedených hlavních surovin více než 17 % jejich celkových výrobních nákladů výrobku, který je předmětem šetření. (98)

(349)

Šetřením se dospělo k závěru, že cena zaplacená dvěma čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku v ČLR za tyto hlavní suroviny byla podstatně nižší než cena na reprezentativním mezinárodním trhu za každou příslušnou surovinu, pro kterou byly použity stejné zdroje jako při výpočtu běžné hodnoty v souladu s čl. 2 odst. 6a písm. a) základního nařízení.

(350)

V případě ČLR tedy byl splněn požadavek ustanovení čl. 7 odst. 2a základního nařízení, a sice existence zkreslení na trhu se surovinami, které/která představuje/představují více než 17 % výrobních nákladů dotčeného výrobku.

(351)

Poté, co Komise dospěla k závěru, že v případě ČLR a Indonésie dochází ke zkreslení na trhu surovin, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 2a základního nařízení, Komise zkoumala, zda může učinit jednoznačný závěr, že určení výše prozatímního cla v souladu s čl. 7 odst. 2b základního nařízení je v zájmu Unie. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení veškerých informací relevantních pro toto šetření, včetně volných kapacit v zemi vývozu, hospodářské soutěže na trhu surovin a dopadu na dodavatelské řetězce společností v Unii v souladu s čl. 7 odst. 2b základního nařízení. K provedení tohoto posouzení Komise vložila konkrétní otázky do dotazníků všem zúčastněným stranám. Odpověď na tyto otázky poskytl žadatel a výrobci v Unii zařazení do vzorku.

(352)

Na základě informací poskytnutých sdružením Eurofer byla volná kapacita v ČLR v roce 2019 odhadnuta na 26,4 milionu tun (99) a volná kapacita celého odvětví nerezavějící oceli v Indonésii v roce 2019 byla odhadnuta na 4 miliony tun (100).

(353)

Podle dotazníku indonéské vlády však stávající volná kapacita v Indonésii činí 2,1 milionu tun. Naproti tomu velikost volného trhu Unie byla 1,2 milionu tun. Relativně jsou tedy volné kapacity v zemích vývozu enormní.

(354)

Pokud jde o hospodářskou soutěž na trhu surovin, čínská vláda neposkytla žádné smysluplné informace o zkresleném trhu se surovinami v ČLR, jak je uvedeno v 347. bodě odůvodnění. Žadatel uvedl, že čínská vláda může zvyšovat či snižovat ceny umělým zvyšováním nebo snižováním úrovně dodávek surovin nebo jednoduše centrálním nastavením cen. Jak je uvedeno výše v oddíle 6.2.2, čínský trh se surovinami se považuje za narušený.

(355)

Pokud jde o Indonésii, šetřením se zjistilo, že Indonésie má jedno z největších odvětví těžby niklové rudy na světě. Tím, že uplatňuje omezení vývozu na niklovou rudu, tedy indonéská vláda uměle snižuje ceny na domácím indonéském trhu.

(356)

Obě země zavedly vývozní omezení týkající se vstupů obsahujících nikl, jenž je rovněž druhým nejdůležitějším vstupem výrobců v Unii, jak je uvedeno v 319. bodě odůvodnění.

(357)

Všechny tyto záležitosti představují pro výrobní odvětví Unie ve srovnání s vyvážejícími výrobci v dotčených zemích komparativní nevýhodu. Komise se domnívá, že tato situace se pravděpodobně v blízké budoucnosti nezmění. Pokud jde o Indonésii, situace se v poslední době naopak ještě zhoršila. Opatření umožňující vývoz niklové rudy s obsahem niklu nižším než 1,7 % měla trvat do ledna 2022. Indonéská vláda se však rozhodla jejich ukončení urychlit a veškerý vývoz niklové rudy je tak od ledna 2020 zakázán. (101) Nezdá se, že by indonéská vláda chtěla svou politiku v blízké budoucnosti změnit.

(358)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany dovozců Komise předběžně zjistila, že hlavní dopad na dodavatelské řetězce pocítí uživatelé. Možný dopad na dodavatelské řetězce společností v Unii uvedený v čl. 7 odst. 2b základního nařízení byl s ohledem na velký rozdíl mezi rozpětím dumpingu a újmy pro země vývozu posouzen v souvislosti s testem zájmu Unie podle článku 21 základního nařízení.

(359)

Jak je uvedeno níže v 373. bodě odůvodnění, výsledkem zmíněné analýzy bylo zjištění, že vzhledem k dopadu opatření na úrovni dumpingového rozpětí není v souladu se zájmem Unie použít čl. 7 odst. 2a základního nařízení.

(360)

Vzhledem k výše uvedené analýze dospěla Komise k závěru, že v souladu s čl. 7 odst. 2a základního nařízení není v zájmu Unie stanovit úroveň opatření na úrovni dumpingu s ohledem na nepřiměřeně nepříznivý dopad, který by to pravděpodobně mělo na dodavatelské řetězce společností v Unii.

(361)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda navzdory zjištění, že újmu způsobuje dumping, může učinit jednoznačný závěr, že v tomto případě není v zájmu Unie přijímat příslušná opatření. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů.

(362)

Výrobní odvětví Unie se nachází v několika členských státech a v souvislosti s výrobkem, který je předmětem šetření, přímo zaměstnává 2 372 zaměstnanců. Žádný z výrobců v Unii nevznesl proti zahájení šetření námitku. Jak bylo prokázáno výše v oddíle 4 při analýze ukazatelů újmy, ke zhoršení situace a negativnímu vlivu dumpingového dovozu došlo v celém výrobním odvětví Unie.

(363)

Očekává se, že uložení prozatímních antidumpingových cel obnoví spravedlivé obchodní podmínky na trhu Unie, ukončí stlačování cen a umožní výrobnímu odvětví Unie, aby se zotavilo. To by vedlo ke zlepšení ziskovosti výrobního odvětví Unie na úroveň, která se považuje pro toto kapitálově náročné výrobní odvětví za nezbytnou. Výrobnímu odvětví Unie byla dovozem za dumpingové ceny z dotčených zemí způsobena podstatná újma. Je třeba připomenout, že řada klíčových ukazatelů újmy vykazovala během posuzovaného období záporný trend. Zejména podíl na trhu a objem prodeje, jakož i ukazatele týkající se finanční výkonnosti výrobců v Unii zařazených do vzorku, jako je ziskovost a návratnost investic, byly vážně postiženy. Proto je důležité, aby se ceny vrátily na úroveň, kdy nedochází k dumpingu, nebo alespoň na úroveň, kdy nedochází k újmě, aby tak mohli všichni výrobci působit na trhu Unie za spravedlivých obchodních podmínek. Pokud by opatření nebyla uložena, je další zhoršení hospodářské situace výrobního odvětví Unie velmi pravděpodobné. Špatné výsledky v segmentu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli by měly dopad na navazující segmenty výrobců v Unii, a zejména na jejich výrobu pro vlastní spotřebu. Výrobci v Unii ve velké míře spoléhají na obchodní model, jenž kombinuje prodej na volném trhu a výrobu pro vlastní spotřebu. Zhoršení v segmentu volného trhu by mohlo ohrozit rovněž segment výroby pro vlastní spotřebu, který se vyznačuje větším objemem výroby a vyšší zaměstnaností než segment volného trhu.

(364)

Vyvozuje se proto předběžný závěr, že uložení antidumpingových cel by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie, neboť by mu umožnilo překonat účinky zjištěného dumpingu působícího újmu.

(365)

Jako dovozci, kteří nejsou ve spojení, se přihlásily dvě strany a odpověděly na příslušný dotazník. Odpověď první z nich však nebyla dále sledována, neboť se ukázalo, že jde o dovozce, který působí ze země mimo Unii.

(366)

Ani druhá strana nebyla skutečný dovozce, nýbrž servisní středisko pro různé operace. Žádní skuteční dovozci tedy při šetření nespolupracovali. Zvýšení ceny dotčených výrobků vede podle spolupracujícího provozovatele servisního střediska k vyšším výrobním nákladům pro evropské uživatele výrobků, čímž je těmto uživatelům působena újma. Konkrétně tato strana podala žádost o vyloučení výrobku, která je spolu s dalšími takovými tvrzeními popsána v oddíle 2.3.

(367)

Na základě toho v této fázi nic nenasvědčuje tomu, že by opatření byla proti zájmu dovozců.

(368)

Při šetření spolupracovali pouze dva uživatelé.

(369)

Jeden z uživatelů, kteří předložili odpověď dotazník, byl výrobcem trubek z nerezavějící oceli. Pokud jde o tohoto uživatele, Komise zjistila, že vzhledem k jeho objemu nákupu a dovozu, jeho celkovému zisku a zisku plynoucímu z výstupních produktů, které zahrnují dotčený výrobek jako vstup, by jej uložení opatření nepřiměřeně nepoškozovalo.

(370)

Druhý spolupracující uživatel je výrobcem výrobků z nerezavějící oceli, který soutěží s výrobním odvětvím Unie na několika jeho klíčových navazujících trzích. Nakupuje významné objemy ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli od výrobního odvětví Unie, ale i od výrobců mimo Unii, a to i v dotčených zemích. Zmíněný uživatel v souvislosti s uložením jakýchkoli cel vyjádřil obavy ohledně bezpečnosti dodávek a nákupních cen. Jedná se o jediného velikého nezávislého uživatele dotčeného výrobku v Unii. Bez integrované výroby oceli zcela závisí na dodávkách svitků od jiných stran, aby mohl vyrábět své navazující výrobky. Tato strana tvrdila, že výrobní odvětví Unie jí nechce prodávat další velký objem ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, a zejména jednoho typu výrobku (černých svitků), za konkurenční ceny, neboť výrobci v Unii si tyto výrobky raději nechávají k využití pro vlastní potřebu. Toto tvrzení je jednoznačně vyvráceno skutečností, že výrobní odvětví Unie mělo během celého posuzovaného období volné kapacity, které přesahovaly celkovou poptávku tohoto uživatele, a to nejméně čtyřnásobně. Kromě toho, jak tvrdil žadatel, je několik výrobců v Unii připraveno dodávat černé svitky, jak se uvádí na internetových stránkách výrobců. S ohledem na již zavedené dodavatelské řetězce tohoto uživatele a kontakty s výrobci ze třetích zemí lze rovněž důvodně očekávat, že dokáže diverzifikovat své dodávky i tak, že bude více nakupovat ze třetích zemí.

(371)

Komise zjistila, že pokud by všechny relevantní faktory (zejména zdroje, objem a ceny před proclením nákupů a obrat u navazujících výrobků) zůstaly ve srovnání s obdobím šetření beze změny, byl by celkový roční zisk tohoto uživatele vážně negativně dotčen, pokud by na dovoz z ČLR a Indonésie byla uložena cla podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení.

(372)

Pokud by za stejného předpokladu jako ve 369. bodě odůvodnění byla uložena cla na dovoz z ČLR a Indonésie podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení, byl by celkový roční zisk rovněž dotčen, avšak v mnohem menší míře.

(373)

Výše uvedené scénáře jsou založeny na statických předpokladech (tedy že všechny relevantní faktory zůstanou beze změny, kromě uloženého cla, které musí být zohledněno). Jedná se o nejhorší scénáře, neboť, jak je vysvětleno níže, v případě uložení cel se další základní faktory pravděpodobně změní.

(374)

Především nezůstanou stejné vzorce zajišťování zdrojů a nákupní ceny. Pokud budou ceny dovozu zejména z Číny a Indonésie upraveny směrem nahoru, bude dovoz z jiných zdrojů dodávek pravděpodobně pokračovat ve větších objemech. Zejména je třeba připomenout, že dovoz z Jižní Koreje byl na vysoké úrovni až do roku 2016 včetně, kdy činil 65 000 tun. S ohledem na vývoj na trhu od té doby ztratil tento dovoz během následujících let významné podíly na trhu (viz tabulka 15), lze však očekávat, že po uložení opatření se vyvážející výrobci z Koreje, ale také z jiných vyrábějících zemí, jako je Jižní Afrika, opět více zaměří na trh Unie, neboť budou v lepším postavení, pokud jde o konkurenceschopnost, což bude ve prospěch uživatelů. Rovněž se očekává, že opatření výrobnímu odvětví Unie uleví, takže bude schopno prodávat uživatelům větší objem výrobků za konkurenční ceny. Výrobní odvětví Unie si jednoduše nemůže dovolit ztratit důležité podíly na trhu v Unii, jak bylo tímto šetřením potvrzeno. Pokud jde o druhého výše zmíněného uživatele, může mít vzhledem ke své velikosti a významu jako zákazník výrobního odvětví Unie určitý pákový efekt, který se pravděpodobně zvýší v případě, že od výrobního odvětví Unie bude nakupovat ještě větší objem výrobků.

(375)

Je třeba rovněž poznamenat, že v červenci 2021 by měla skončit platnost stávajících ochranných opatření týkajících se výrobků z oceli, která se vztahují také na dotčený výrobek. To znamená, že od července 2021 budou mít uživatelé větší přístup k alternativním zdrojům, neboť omezení kvótami, která platí od 19. července 2018, budou zrušena.

(376)

Proto se očekává, že obecně budou uživatelé uložením cel pravděpodobně negativně dotčeni, ale že dopad tohoto cla na stanovených úrovních pro ČLR a Indonésii podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení nebude jako takový nepřiměřený, neboť se lze domnívat, že uživatelské odvětví se bude umět nové situaci přizpůsobit. Jestliže bude úroveň cel stanovena podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení, všichni spolupracující uživatelé by měli udržet ziskovost.

(377)

Pokud by však měla být uložena podle čl. 7 odst. 2a základního nařízení, Komise zjistila, že případný dopad opatření vůči ČLR a Indonésii na úrovni dumpingového rozpětí by byl nepřiměřený s ohledem na možné vážné negativní dopady na dodavatelské řetězce pro některé společnosti v Unii, a zejména na uživatele. Komise totiž zjistila, že podle takového scénáře by uživatelské odvětví, a zejména uživatelé, kteří v období šetření nakupovali významné objemy z ČLR a/nebo Indonésie, mohlo být nepřiměřeně dotčeno, a mohlo by se tedy stát ztrátovým.

(378)

Na základě výše uvedených skutečností a pod podmínkou, že cla budou uložena podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení, dospěla Komise k prozatímnímu závěru, že neexistují žádné přesvědčivé důvody se domnívat, že uložení opatření na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků pocházejících z dotčených zemí v této fázi šetření není v zájmu Unie.

(379)

Na základě závěrů, k nimž Komise v otázce dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie dospěla, by měla být uložena prozatímní opatření na dovoz plochých válcovaných výrobků z nerezavějící oceli, též ve svitcích (včetně výrobků stříhaných na délku a úzkých pásů), po válcování za tepla již dále neopracovaných, pocházejících z Indonésie, Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(380)

Prozatímní antidumpingová opatření by měla být uložena podle pravidla nižšího cla, které stanoví čl. 7 odst. 2 základního nařízení. Komise porovnala rozpětí újmy a dumpingová rozpětí. Výše cla byla stanovena tak, aby byla na úrovni nižší z hodnot dumpingového rozpětí a rozpětí újmy.

(381)

Prozatímní antidumpingové clo by na základě výše uvedených skutečností mělo mít tyto sazby, vyjádřené v cenách CIF na hranici Unie před proclením:

(382)

Individuální sazby antidumpingového cla uvedené v tomto nařízení byly pro dotčené společnosti stanoveny na základě prozatímních zjištění vyplývajících z tohoto šetření. Odrážely tedy situaci zjištěnou během tohoto šetření týkajícího se těchto společností. Tyto celní sazby jsou výlučně použitelné na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „všechny ostatní společnosti“. Neměla by se na ně vztahovat žádná z uvedených individuálních sazeb antidumpingového cla.

(383)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních antidumpingových celních sazeb. Tato žádost musí být zaslána Komisi. (102) Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dané společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude oznámení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(384)

Aby se minimalizovalo riziko obcházení těchto opatření, které existuje vzhledem k velkému rozdílu mezi celními sazbami, je nutno přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit řádné uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Společnosti, na něž se vztahují individuální antidumpingové celní sazby, musí celním orgánům členských států předložit platnou obchodní fakturu. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Na dovoz, k němuž není přiložena taková faktura, by se mělo vztahovat antidumpingové clo platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(385)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné pro uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla na dovoz, není tato faktura jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států by totiž měly i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití celní sazby odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(386)

Pokud by se zejména po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření obcházení antidumpingových opatření. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následně uložit celostátní clo.

(387)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, měla by se sazba antidumpingového cla stanovená pro všechny ostatní společnosti vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(388)

Jak je uvedeno ve 3. bodě odůvodnění, Komise zavedla celní evidenci dovozu některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků. Celní evidence byla zavedena za účelem případného výběru cla se zpětnou působností podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení. Registrace tedy probíhala během fáze předběžného poskytování informací.

(389)

Vzhledem ke zjištěním v prozatímní fázi by celní evidence dovozu měla být ukončena.

(390)

V této fázi řízení nebylo přijato žádné rozhodnutí o možném zpětném uplatnění antidumpingových opatření. Toto rozhodnutí bude přijato v konečné fázi.

(391)

V souladu s článkem 19a základního nařízení informovala Komise zúčastněné strany o plánovaném uložení prozatímních cel. Tato informace byla rovněž zveřejněna na internetové stránce GŘ TRADE. Zúčastněným stranám byly poskytnuty tři pracovní dny na to, aby předložily připomínky k přesnosti výpočtů, které jim byly konkrétně sděleny.

(392)

Své připomínky předložily dva vyvážející výrobci v ČLR, dva vyvážející výrobci v Indonésii a tři výrobci a jedno nezávislé servisní středisko v Tchaj-wanu. Komise tyto připomínky k chybám, jež měly povahu překlepů, vzala v potaz a rozpětí náležitě opravila.

(393)

Komise v zájmu řádné správy vyzve zúčastněné strany k tomu, aby ve stanovené lhůtě předložily písemné připomínky a/nebo požádaly o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(394)

Zjištění týkající se uložení prozatímních cel jsou prozatímní a mohou být v konečné fázi šetření změněna,