(EU) 2019/72Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/72 ze dne 17. ledna 2019, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz elektrických jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky

(1)

Dne 21. prosince 2017 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antisubvenční šetření týkající se dovozu elektrických jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „dotčená země“) do Unie. Řízení bylo zahájeno na základě článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1037 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen „základní nařízení“). Oznámení o zahájení řízení zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) (2).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu podaného dne 8. listopadu 2017 Evropským sdružením výrobců jízdních kol (European Bicycles Manufacturers Association, dále jen „EBMA“ nebo „žadatel“) jménem výrobců v Unii představujících více než 25 % celkové výroby elektrických jízdních kol v Unii. Podnět obsahoval důkazy o subvencování a výsledné újmě, které byly dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Před zahájením antisubvenčního šetření Komise vládě ČLR (dále jen „čínská vláda“) (3) oznámila, že obdržela podnět s příslušnými podklady, a vyzvala ji ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení. Čínská vláda nabídku konzultací přijala a konzultace se uskutečnily dne 18. prosince 2017. V průběhu konzultací byly připomínky předložené čínskou vládou náležitě zohledněny. Nebylo však dosaženo oboustranně přijatelného řešení.

(4)

Dne 18. července 2018 uložila Komise na dovoz stejného výrobku pocházejícího z ČLR prozatímní antidumpingové clo (4) (dále jen „prozatímní antidumpingové nařízení“) v rámci šetření, které bylo zahájeno oznámením zveřejněným dne 20. října 2017 (5) (dále jen „paralelní antidumpingové šetření“).

(5)

Analýzy újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie provedené v rámci tohoto antisubvenčního šetření a paralelního antidumpingového šetření jsou shodné, neboť definice výrobního odvětví Unie, reprezentativní výrobci v Unii a období šetření jsou v obou šetřeních stejné. Veškeré relevantní prvky týkající se těchto aspektů byly vzaty v úvahu i v tomto šetření.

(6)

Po zahájení řízení podaly připomínky čínská vláda, Čínská obchodní komora pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (China Chamber of Commerce for Import and Export of Machinery and Electronic products, dále jen „CCCME“) a Sdružení evropských dovozců elektrických jízdních kol (Collective of European Importers of Electric Bicycles, dále jen „CEIEB“), což jsou organizace zastupující několik zúčastněných stran.

(7)

Strany tvrdily, že důvody, kvůli kterým Komise vyhověla žádosti některých zúčastněných stran, jež podnět podpořily, o zachování důvěrnosti ohledně jejich totožnosti, nebyly dostatečné a opodstatněné. Strany dodaly, že někteří výrobci v Unii dovážejí z ČLR kompletní elektrická jízdní kola, a vzhledem k čl. 9 odst. 1 základního nařízení lze tudíž vyloučit, aby byli považováni za součást výrobního odvětví Unie. Strany podotkly, že zachování důvěrnosti ohledně totožnosti některých zúčastněných stran zabraňuje vyvážejícím výrobcům v tom, aby řádně přezkoumali aktivní legitimaci v tomto případě. Strany podobně tvrdily, že podnět neobsahuje seznam všech známých výrobců obdobného výrobku v Unii ani objem a hodnotu vytvořené těmito výrobci.

(8)

Toto tvrzení Komise zamítla. Komise připomenula, že ustanovení čl. 9 odst. 1 základního nařízení nevylučuje, aby byli někteří výrobci v Unii považováni za součást domácího výrobního odvětví jen z toho důvodu, že dovážejí dotčený výrobek. Komise byla mimoto spokojena s úrovní podpory, kterou zahájení dotyčného řízení vyjádřilo výrobní odvětví Unie. Podnět navíc obsahoval seznam známých výrobců v Unii (6) i jejich celkový objem výroby (7). Zúčastněné strany proto mohly posoudit seznam známých výrobců obdobného výrobku v Unii.

(9)

Tyto informace umožnily čínské vládě, CCCME a CEIEB zjistit, že dvě společnosti uvedené jako výrobci v Unii rovněž dovážejí elektrická jízdní kola z dotčené země. Je tedy zřejmé, že tyto zúčastněné strany mohly v tomto ohledu plně uplatnit své právo na obhajobu.

(10)

Uvedená tvrzení proto byla zamítnuta.

(11)

CCCME dále tvrdila, že podnět neměl potřebnou úroveň dostatečných důkazů, které by vedly k zahájení šetření. Na podporu tohoto tvrzení uvedla CCCME čtyři důvody.

(12)

Za prvé, v případě údajů o dovozu založených na čínských vývozních statistikách, které byly získány od čínských celních orgánů, spolu s úpravami těchto údajů za účelem filtrování výrobku, který je předmětem tohoto šetření, by neměla být zachovávána důvěrnost a Komise by měla řádně prověřit jejich zdroj.

(13)

Za druhé, určité informace obsažené v podnětu, jako například údajná nadměrná kapacita v příslušném výrobním odvětví v ČLR, jsou zavádějící, jelikož se vztahují nejen na odvětví elektrických jízdních kol, nýbrž také na elektrická i běžná jízdní kola společně. Podobně mohlo dojít k nadsazení hodnoty trhu s elektrickými jízdními koly v Unii, jelikož údaje se vztahují na veškeré lehké elektrické dopravní prostředky, a nikoliv pouze na elektrická jízdní kola.

(14)

Za třetí, ačkoliv se podnět zaměřuje na tvrzení týkající se subvencování na čínském trhu elektrických jízdních kol, nezkoumá subvence, které existují v Evropě.

(15)

Za čtvrté, podle CCCME obsahuje podnět řadu neopodstatněných tvrzení, která poškozují odvětví elektrických jízdních kol v ČLR, jelikož podle nich jsou hlavními hybateli inovací v tomto odvětví výrobci v Unii, zatímco čínští výrobci pouze kopírují současný stav technologie elektrických jízdních kol vyvinuté v Unii.

(16)

Komise podnět posoudila v souladu s článkem 10 základního nařízení a dospěla k závěru, že požadavky na zahájení šetření byly splněny, tj. že důkazy předložené žadatelem byly dostatečné a správné. Podle čl. 10 odst. 2 základního nařízení musí podnět obsahovat informace ohledně faktorů uvedených ve zmíněném nařízení, které jsou žadateli rozumně dostupné. Na základě poskytnutých důkazů Komise uznala, že tento požadavek byl splněn. V tomto ohledu nebyl žádný aspekt, který předložila CCCME, natolik podstatný, aby Komise musela zahájit šetření týkající se údajného subvencování působícího újmu.

(17)

Za prvé, co se týká údajů o čínském dovozu, Komise odkazuje na oddíl 3.2 prováděcího nařízení (EU) 2018/671 (dále jen „nařízení o celní evidenci“) (8) a na oddíl 4.3.1 tohoto nařízení, který se tímto argumentem dostatečně zabývá.

(18)

Za druhé, pokud jde o nadměrnou kapacitu v Číně, je skutečně důležité posoudit nadměrné kapacity pro elektrická i běžná jízdní kola společně, jelikož výrobní kapacitu pro běžná jízdní kola lze s nízkými náklady a malým úsilím přeměnit ve výrobní kapacitu pro elektrická jízdní kola (viz 634. bod odůvodnění), a jsou k dispozici důkazy o tom, že právě to společnosti vyrábějící oba typy jízdních kol dělají.

(19)

Prvky týkající se inovací a kopírování nebo subvencí v EU neměly na hodnocení Komise, které je základem pro zahájení tohoto řízení, žádný dopad, jelikož nepatří mezi faktory, k nimž bylo za tímto účelem přihlédnuto.

(20)

Komise tudíž dospěla k závěru, že podnět obsahoval dostatečné důkazy o subvencování a výsledné podstatné újmě, které dostatečně odůvodňovaly zahájení šetření.

(21)

Dne 31. ledna 2018 podal žadatel žádost o celní evidenci dovozu elektrických jízdních kol pocházejících z ČLR podle čl. 24 odst. 5 základního nařízení. Dne 3. května 2018 vyhlásila Komise nařízení o celní evidenci, kterým se od 4. května 2018 zavádí celní evidence dovozu elektrických jízdních kol pocházejících z ČLR.

(22)

Zúčastněné strany v reakci na žádost o celní evidenci předložily připomínky, kterými se zabývalo nařízení o celní evidenci. Komise potvrzuje, že žadatelé předložili dostatečné důkazy odůvodňující potřebu celní evidence dovozu. Konkrétně, dovoz z ČLR a jeho podíl na trhu se prudce zvýšil. Připomínky byly proto zamítnuty.

(23)

Šetření týkající se subvencování a újmy zahrnovalo období od 1. října 2016 do 30. září 2017 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2014 do 30. září 2017 (dále jen „posuzované období“).

(24)

V oznámení o zahájení řízení Komise zúčastněné strany vyzvala, aby se přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Komise o zahájení šetření navíc výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a čínskou vládu, známé dovozce, dodavatele a uživatele, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(25)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(26)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že v souladu s článkem 27 základního nařízení bude možná nutné vybrat vzorek zúčastněných stran.

(27)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise vybrala vzorek na základě největšího reprezentativního objemu prodeje obdobného výrobku v období šetření a zajistila rovněž dostatečné zastoupení různých typů výrobku a zeměpisné rozložení.

(28)

Tento vzorek sestával ze čtyř výrobců v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku představovali 60 % celkového objemu výroby a 58 % celkového prodeje uskutečněného výrobním odvětvím Unie. Komise zúčastněné strany vyzvala, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily.

(29)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise potvrdila, že vzorek je pro výrobní odvětví Unie reprezentativní.

(30)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení.

(31)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo jednadvacet dovozců, kteří nejsou ve spojení. V souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala vzorek pěti dovozců, kteří nejsou ve spojení, a sice na základě největšího objemu dovozu do Unie. V souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení byly se všemi známými dotčenými dovozci ohledně výběru vzorku vedeny konzultace.

(32)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že vzorek je pro spolupracující dovozce reprezentativní.

(33)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Komise mimoto požádala čínskou vládu, aby určila a/nebo kontaktovala případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít o účast na šetření zájem.

(34)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo sedmdesát osm vyvážejících výrobců / skupin vyvážejících výrobců v dotčené zemi. V souladu s čl. 27 odst. 1 písm. b) základního nařízení vybrala Komise níže uvedený vzorek pěti skupin vyvážejících výrobců na základě objemu dotčeného výrobku uvedeného v 60. bodě odůvodnění vyváženého do Unie, přičemž přihlédla rovněž k objemu investic týkajících se dotčeného výrobku v období šetření a zeměpisnému rozložení. Usuzovalo se, že se jedná o největší reprezentativní objem vývozu do Unie, který mohl být v době, jež byla k dispozici, přiměřeně přezkoumán:

(35)

Skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku (dále jen „vyvážející výrobci zařazení do vzorku“) představovaly 43 % celkového dovozu dotčeného výrobku do Unie.

(36)

V souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a s čínskou vládou. Připomínky k navrženému vzorku předložil žadatel a tři vyvážející výrobci, z nichž jeden byl zařazen do vzorku a dva nikoli.

(37)

Žadatel poznamenal, že Tchien-ťin a Ťiang-su jsou provincie s největším objemem výroby elektrických jízdních kol. Žadatel v této souvislosti tvrdil, že v navrhovaném vzorku nejsou společnosti se sídlem v provincii Tchien-ťin zastoupeny dostatečně, a navrhl, aby byl do vzorku zařazen další vyvážející výrobce.

(38)

Komise uvedla, že v provincii Tchien-ťin jsou usazeny dvě společnosti zařazené do vzorku vyvážejících výrobců nebo skupin společností. Komise se proto domnívala, že společnosti se sídlem v provincii Tchien-ťin jsou zastoupeny dostatečně.

(39)

Jeden spolupracující vyvážející výrobce, který nebyl do vzorku zařazen, požádal o zařazení do vzorku. Jeho žádost se zakládala na třech skutečnostech. Za prvé, společnost vyvážela do Unie prostřednictvím obchodníka ve spojení. Za druhé, společnost dovážela velké množství vstupních materiálů. Za třetí, zařazení společnosti by vedlo k širšímu zeměpisnému rozložení vzorku.

(40)

Komise nepokládala první dvě skutečnosti za kritérium pro výběr vzorku, který by měl být v souladu s čl. 27 odst. 1 založen na největším reprezentativním objemu předmětného výrobku, jenž může být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Mezi společnostmi, které se přihlásily během výběru vzorku, jich mimoto několik prodávalo do Unie prostřednictvím obchodníka ve spojení a tyto společnosti rovněž vyvážely vstupní materiál. Komise mimoto již měla za to, že navrhovaným vzorkem bylo dosaženo dostatečného zeměpisného rozložení, kdy jsou zahrnuty tři nejdůležitější regiony s ohledem na výrobu elektrických jízdních kol, žádost byla tudíž zamítnuta.

(41)

Jeden vyvážející výrobce, který byl zařazen do vzorku, požádal o vyřazení ze vzorku. Jeho žádost se zakládala na třech skutečnostech. Za prvé, společnost vyvážela menší objem než ostatní čtyři skupiny zařazené do vzorku. Za druhé, společnost upravila směrem dolů objem svých investic a uvedla, že objem, který Komise vzala v úvahu, zahrnoval investice do jiných výrobků. Za třetí, společnost působí v zeměpisné oblasti, kterou již pokrývají jiné společnosti ve vzorku.

(42)

Komise výběr založila nejen na objemech vývozu do Evropské unie, nýbrž přihlédla také k indiciím týkajícím se údajného subvencování podle informací, které byly obsaženy v posledních ročních účetních závěrkách spolupracujících společností, jež byly k dispozici, a k zeměpisnému rozložení během období šetření. Po přihlédnutí ke všem těmto faktorům společně se usuzovalo, že dotyčný vyvážející výrobce je již zastoupen ve vybraném vzorku.

(43)

Komise se proto rozhodla zachovat navržený vzorek jako konečný vzorek.

(44)

Dva vyvážející výrobci, kteří nebyli do vzorku zařazeni, formálně požádali o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení a poskytli odpověď na antisubvenční dotazník určený pro vyvážející výrobce. V jednom případě se jedná o skupinu dvou společností ve spojení, zatímco druhý výrobce nemá společnosti ve spojení zabývající se dotčeným výrobkem. Přezkoumání takovéhoto dodatečného počtu žádostí navíc k pěti skupinám společností zařazených do vzorku by však znamenalo příliš velké zatížení a nelze je přiměřeně provést v době, která je pro účely tohoto šetření k dispozici. Komise dále uvedla, že toto šetření probíhá souběžně s antidumpingovým šetřením týkajícím se téhož dotčeného výrobku a překrývá se také s jinými šetřeními, jež Komise v současnosti provádí. Komise se proto rozhodla žádostem o individuální zjišťování nevyhovět a v souladu s tím informovala dotčené společnosti.

(45)

Jeden vyvážející výrobce, společnost Wettsen Corporation, zopakoval, že by jeho situace měla být podrobena individuálnímu zjišťování a že pro něj bylo možno vypočítat individuální výši subvence a rozpětí újmy. Tato společnost tvrdila, že by v jejím případě nebylo spravedlivé a přiměřené použít výši subvence a rozpětí újmy založené na údajích od společností zařazených do vzorku.

(46)

Komise tyto připomínky zamítla, neboť se domnívala, že vybraný vzorek je již reprezentativní, jak je uvedeno v 35. bodě odůvodnění, jelikož se skládá z pěti skupin výrobců, které sestávají z jedenácti různých právních subjektů. Vzorek je proto v souladu s čl. 27 odst. 1 písm. b) základního nařízení, Komise potvrdila, že v době, která byla k dispozici, nemohla provést analýzu pro další společnost. Komise poznamenala, že takovýto spolupracující vyvážející výrobce může každopádně požádat o zrychlený přezkum podle článku 20 základního nařízení.

(47)

Čínské vládě byl zaslán dotazník. Obsahoval zvláštní dotazníky pro China Development Bank (dále jen „CDB“), China Export Import Bank (dále jen „EXIM“), Bank of China (dále jen „BOC“), Agricultural Bank of China (dále jen „ABC“), China Construction Bank (dále jen „CCB“) a China Export & Credit Insurance Corporation (dále jen „Sinosure“). Tyto banky a instituce byly výslovně uvedeny v podnětu (mimo jiné na základě zjištění Komise v předchozích šetřeních) jako veřejnoprávní subjekty nebo subjekty, které jsou usměrňovány a pověřeny k poskytování subvencí podporovaným výrobním odvětvím, včetně výrobců elektrických jízdních kol.

(48)

Čínská vláda byla mimoto požádána, aby zvláštní dotazník pro finanční instituce zaslala případným dalším finančním institucím, které vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku nebo společnostem nakupujícím od vyvážejících výrobců zařazených do vzorku (v rámci vývozních odběratelských úvěrů) poskytly půjčky nebo vývozní úvěry, jak uvedli samotní vyvážející výrobci zařazení do vzorku. Komise vyvážející výrobce požádala, aby čínské vládě poskytli příslušný seznam finančních institucí, které mají být kontaktovány. Čínská vláda byla rovněž požádána, aby shromáždila odpovědi poskytnuté těmito finančními institucemi a aby je zaslala přímo Komisi.

(49)

Dotazník pro čínskou vládu mimoto obsahoval zvláštní dotazníky pro výrobce vstupních materiálů (tj. baterií, motorů a jiných součástí jízdních kol, též již smontovaných), kteří jsou částečně/zcela ve vlastnictví státu (dále jen „podniky ve vlastnictví státu“), nebo soukromé společnosti působící podle pokynů vlády. V této souvislosti byla čínská vláda také požádána, aby tyto zvláštní dotazníky pro výrobce vstupních materiálů předala případným dalším výrobcům, kteří dodávali vstupní materiál vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, jak uvedli samotní vyvážející výrobci zařazení do vzorku. Komise vyvážející výrobce požádala, aby čínské vládě poskytli příslušný seznam subjektů, které mají být kontaktovány. Čínská vláda byla také požádána, aby shromáždila odpovědi poskytnuté těmito společnostmi a aby je zaslala přímo Komisi.

(50)

Jeden dodavatel vstupního materiálu, společnost Bafang Electric (Suzhou) Co., Ltd. (dále jen „Bafang“), se přihlásil z vlastní iniciativy a požádal, aby mu byl zaslán dotazník pro výrobce vstupního materiálu. Tato společnost dodávala vstupní materiál třem z pěti vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Komise proto zaslala společnosti Bafang zvláštní dotazník pro výrobce vstupních materiálů.

(51)

Dotazníky byly zaslány také pěti skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku, výrobcům v Unii zařazeným do vzorku a dovozcům, kteří nejsou ve spojení.

(52)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od čínské vlády. Mezi nimi byly uvedeny i odpovědi na zvláštní dotazník, které poskytly banky EXIM Bank, ABC, BOC, ICBC a společnost Sinosure. Komise obdržela odpovědi na dotazník také od pěti skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, od čínského dodavatele vstupů uvedeného v 50. bodě odůvodnění a od výrobců v Unii zařazených do vzorku a od dovozů, kteří nejsou ve spojení a kteří byli zařazeni do vzorku.

(53)

Komise si vyžádala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné ke stanovení subvencí, výsledné újmy a zájmu Unie.

(54)

V prostorách čínského ministerstva obchodu byla provedena inspekce na místě, jíž se účastnili i úředníci z jiných příslušných ministerstev (dále jen „inspekce na místě u čínské vlády“). Při této inspekci na místě byli přítomni mimoto zástupci těchto finančních institucí:

(55)

Inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení se dále uskutečnily v prostorách těchto společností:

(56)

Komise všechny výše uvedené společnosti o výsledcích inspekcí na místě náležitě informovala.

(57)

Vzhledem ke složitosti šetření a počtu zúčastněných stran se Komise rozhodla v daném případě prozatímní opatření neuložit. Dne 24. září 2018 Komise všem zúčastněným stranám sdělila, že na dovoz elektrických jízdních kol pocházejících z ČLR nebudou uložena prozatímní vyrovnávací cla a že šetření bude pokračovat.

(58)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro konečná zjištění.

(59)

Dne 31. října 2018 Komise všechny zúčastněné strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě hodlala uložit konečné vyrovnávací clo na dovoz elektrických jízdních kol do Unie, a vyzvala všechny strany, aby do 25 dnů zaslaly své připomínky. Prostřednictvím tohoto poskytnutí informací Komise dále zúčastněným stranám oznámila výsledky svých inspekcí na místě, včetně případů, kdy musela využít dostupných údajů.

(60)

Dotčeným výrobkem jsou jízdní kola, s podporou šlapání, s pomocným elektrickým motorem pocházející z ČLR, v současnosti kódů KN 8711 60 10 a ex 8711 60 90 (kód TARIC 8711609010) (dále jen „dotčený výrobek“) nebo „elektrická jízdní kola“ či „elektrokola“).

(61)

Tato definice se vztahuje na různé typy elektrických jízdních kol.

(62)

Šetření ukázalo, že stejné základní fyzické vlastnosti i stejná základní konečná užití mají tyto výrobky:

(63)

Tyto výrobky se proto považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(64)

Ve svých připomínkách po zahájení šetření vyslovily čínská vláda a CCCME námitky proti záměru Komise považovat všechna elektrická jízdní za jediný výrobek. Tyto strany konkrétně namítaly, že by vysokorychlostní elektrická jízdní kola (elektrická jízdní kola dosahující rychlosti vyšší než 25 km/h a maximální rychlosti 45 km/h) měla být z rozsahu šetření vyloučena. Tvrdily, že zatímco motor standardního elektrického jízdního kola má maximální výkon 250 W (9), motor vysokorychlostního elektrického jízdního kola může mít vyšší výkon, obvykle v rozmezí od 350 do 500 W.

(65)

Tyto zúčastněné strany tvrdily, že vysokorychlostní elektrická jízdní kola mají podstatně jiné vlastnosti, jsou určena k jinému použití a také se prodávají za výrazně odlišné ceny. Z pohledu spotřebitele nejsou vysokorychlostní elektrická jízdní kola zaměnitelná se všemi ostatními elektrickými jízdními koly, jichž se toto šetření týká.

(66)

Podle čínské vlády a CCCME se vysokorychlostní elektrická jízdní kola od ostatních elektrických jízdních kol liší z několika důvodů. Za prvé se liší suroviny a součásti. Například motor vysokorychlostního elektrického jízdního kola má vyšší jmenovitý výkon a materiály pro elektrická jízdní kola se vyznačují vyšší pevností a kvalitou.

(67)

Za druhé se údajně výrazně liší náklady a ceny. Jelikož pro kvalitu a pevnost součástí používaných k výrobě vysokorychlostních elektrických jízdních kol platí přísnější požadavky, jsou náklady na výrobu vysokorychlostních jízdních kol vyšší než náklady na výrobu běžných elektrických jízdních kol, což má za následek vyšší konečnou prodejní cenu.

(68)

Za třetí se údajně liší kódy KN. Od 1. ledna 2017 jsou běžná elektrická jízdní kola zařazena do kódu KN 8711 60 10 a vysokorychlostní jízdní kola do kódu KN 8711 60 90. Před rokem 2017 byla běžná elektrická jízdní kola zařazena do kódu KN (ex) 8711 90 10 a vysokorychlostní jízdní kola do kódu KN (ex) 8711 90 90.

(69)

Za čtvrté jsou vysokorychlostní elektrická jízdní kola považována za motorová vozidla (kategorie vozidel L1e-B), takže jezdci musí mít řidičský průkaz a používat přilbu. Na běžná elektrická jízdní kola se takové požadavky nevztahují. Těmito požadavky bude výrazně omezeno to, kdo si může vysokorychlostní elektrická jízdní kola koupit a obsluhovat je.

(70)

Za páté se u vysokorychlostních elektrických jízdních kol liší kategorie spotřebitelů. Spotřebiteli kupujícími běžná elektrická jízdní kola jsou obvykle zejména kancelářští pracovníci nebo starší osoby, které ocení pomocný pohon, zatímco spotřebiteli kupujícími vysokorychlostní elektrická jízdní kola jsou většinou mladí lidé, kteří tato jízdní kola používají k namáhavějším nebo sportovním činnostem.

(71)

Žadatel tvrdil, že všechna elektrická jízdní kola mají společné klíčové vlastnosti. Oběma typy jsou konkrétně jízdní kola určená ke šlapání a vybavená pomocným elektrickým motorem pro podporu šlapání. Všechna elektrická jízdní kola navíc podléhají stejným zkušebním postupům podle evropské normy EN 15194. Na základě toho dospěl žadatel k závěru, že pro účely tohoto šetření tvoří všechna elektrická jízdní kola jediný výrobek.

(72)

Žadatel rovněž podotkl, že maximální rychlost pomocného motoru lze snadno změnit z 25 km/h na 45 km/h a naopak, jelikož je to především otázka programování softwaru, a nikoliv otázka skutečných fyzických rozdílů.

(73)

V průběhu šetření jeden dovozce prohlásil, že by elektrická jízdní kola náležející do kategorie L1e-A měla být z definice výrobku, který je předmětem šetření, vyloučena. Do kategorie L1e-A patří elektrická jízdní kola s přídavným motorem o maximální rychlosti 25 km/h, avšak s motorem o maximálním výkonu 1 kW. Elektrická jízdní kola kategorie L1e-A se v Unii údajně nevyrábějí a v podnětu nejsou konkrétně uvedena. Tento dovozce dále tvrdil, že elektrická jízdní kola kategorie L1e-A nemohou výrobnímu odvětví Unie způsobit žádnou újmu, jelikož první elektrické jízdní kolo kategorie L1e-A bylo na trhu Unie prodáno více než osm týdnů poté, co žadatel podnět podal.

(74)

Komise vzala všechny tyto připomínky v úvahu. Komise uvedla, že definice výrobku, který je předmětem podnětu, skutečně zahrnuje všechna jízdní kola, s podporou šlapání, s pomocným elektrickým motorem. Definice výrobku v podnětu neobsahuje žádné omezení ohledně klasifikace vozidel. Komise proto dospěla k závěru, že se podnět vztahuje i na elektrická jízdní kola kategorie L1e-A. Z internetových stránek dovozce zmíněného v 73. bodě odůvodnění bylo také zřejmé, že elektrická jízdní kola kategorie L1e-A mají veškeré výhody běžných elektrických jízdních kol, mají však vyšší výkon.

(75)

Co se týče vysokorychlostních elektrických jízdních kol, bylo namítáno, že jejich výrobní náklady a prodejní cena jsou výrazně vyšší. To však samo o sobě není důvodem pro vyloučení určitého výrobku z definice výrobku, jelikož definice výrobku obvykle zahrnuje zboží prodávané za různé ceny. Tento faktor však byl zohledněn při srovnáních cen a při výpočtu rozpětí újmy.

(76)

Pokud jde o různé použití a o různé vnímání ze strany spotřebitele, argumentuje se tím, že běžná elektrická jízdní kola si kupují především starší lidé, rekreační cyklisté a kancelářští pracovníci, zatímco vysokorychlostní elektrická jízdní kola se většinou používají k namáhavějším činnostem, jako je dojíždění do zaměstnání. Jelikož však kancelářští pracovníci pro jízdu z domova na pracoviště pravděpodobně používají běžná elektrická jízdní kola, je toto použití velice podobné použití vysokorychlostních elektrických jízdních kol za účelem dojíždění do zaměstnání. Komise proto dospěla k závěru, že se určené použití a vnímání ze strany spotřebitele do značné míry překrývají, a nejsou proto důvodem pro vyloučení výrobku z rozsahu šetření.

(77)

Co se týká obou žádostí o vyloučení, Komise dospěla k závěru, že vysokorychlostní elektrická jízdní kola a jízdní kola kategorie L1e-A mají tytéž fyzické vlastnosti jako jiná elektrická jízdní kola, a spadají tudíž do definice výrobku. I když Komise uznala, že v rámci obecné kategorie dotčeného výrobku existují různé typy výrobků, nemůže to samo o sobě vést k vyloučení z definice výrobku. Odlišné celní zařazení v rámci téže obecné kategorie výrobku rovněž není kritériem, které by samo o sobě vedlo k vyloučení. V antidumpingových a antisubvenčních šetřeních je naprosto běžné, že se na dotčený výrobek vztahuje řada celních kódů. Rovněž požadavky související s používáním dotčeného výrobku nebo obdobného výrobku po prodeji nemají vliv na základní fyzické vlastnosti, které výrobek definují pro účely antisubvenčních šetření. Stejně tak není definice výrobku vymezena kategoriemi spotřebitelů, kteří se rozhodnou pro jeden či druhý typ výrobku. Uvedená tvrzení proto byla zamítnuta.

(78)

Jeden dovozce tvrdil, že z definice výrobku, který je předmětem šetření, by měly být vyňaty elektrické tříkolky. Uvedl, že není jasné, zda šetření skutečně pokrývá všechny typy jízdních kol (včetně bicyklů, tříkolek a čtyřkolek), nebo pouze bicykly, protože podle názvu oznámení o zahájení řízení se antisubvenční řízení týká pouze dovozu elektrických jízdních kol.

(79)

Komise podotkla, že definice výrobku, který je předmětem šetření, není vymezena názvem oznámení o zahájení řízení, nýbrž oddílem 2 v oznámení nazvaném „Výrobek, který je předmětem šetření“. Tento oddíl jasně vymezuje, že výrobek, který je předmětem šetření, zahrnuje „jízdní kola“. Pojem „jízdní kola“ se neomezuje na jízdní kola se dvěma koly, nýbrž zahrnuje i tříkolky a čtyřkolky. Jelikož nejběžnějším typem jízdních kol jsou bicykly, jsou v názvu uvedeny pouze bicykly, aniž by tím byly z rozsahu šetření vyloučeny ostatní typy jízdních kol. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(80)

Tento dovozce dále tvrdil, že se šetření zaměřuje konkrétně na bicykly. S tímto tvrzením Komise nesouhlasila. Komise shromáždila informace o všech typech elektrických jízdních kol. Výrobci v Unii a vyvážející výrobci museli uvést počet kol u všech výrobků, které vyrábějí a prodávají na trhu Unie. Je tedy zřejmé, že tříkolky byly v průběhu šetření určeny a prověřeny samostatně. Jelikož bicykly jsou nepochybně nejběžnějším typem jízdních kol, není překvapivé, že se pojem „elektrokola / elektrická kola“ používá obecně k označení všech typů elektrických jízdních kol, a to jak v tomto šetření, tak i na trhu. Neznamená to, že by ostatní typy jízdních kol nebyly během šetření brány v potaz.

(81)

Komise tudíž dospěla k závěru, že vysokorychlostní elektrická jízdní kola kategorie L1e-A a elektrické tříkolky mají tytéž základní fyzické vlastnosti a rysy i stejná konečná užití jako ostatní typy elektrických jízdních kol, a nemohou být tedy z rozsahu šetření vyloučena.

(82)

Po poskytnutí informací tři čínští vyvážející výrobci, jeden dovozce a CCCME zopakovali svou žádost o vyloučení elektrických jízdních kol s pomocným motorem pro podporu šlapání o maximální rychlosti 45 km/h (dále jen „vysokorychlostní elektrická jízdní kola“) z rozsahu šetření.

(83)

Tyto strany tvrdily, že vysokorychlostní elektrická jízdní kola mají podstatně jiné vlastnosti a jsou určena k jinému použití, nevztahují se na ně stejné regulační požadavky, mají výrazně odlišné ceny a náklady a z pohledu spotřebitele nejsou zaměnitelná s ostatními elektrickými jízdními koly s pomocným motorem pro podporu šlapání o maximální rychlosti 25 km/h, jež jsou předmětem tohoto šetření.

(84)

CCCME tvrdila, že Komise nevzala na vědomí skutečnost, že úprava softwaru s ohledem na maximální rychlost provedená spotřebitelem, kterou zmínil žadatel, je protiprávní, a dodala, že tuto možnost nelze považovat za pravděpodobnou.

(85)

Žadatel souhlasil s tím, že by zvýšení maximální rychlosti pomocného motoru pro podporu šlapání úpravou softwaru ze strany spotřebitelů bylo protiprávní. Připomenul však, že jeho tvrzení nesouviselo s takovouto možností, nýbrž se změnami, které provedou hospodářské subjekty (dovozci, obchodníci) před prodejem elektrických jízdních kol na trhu Unie. Pokud tyto změny programování softwaru zahrnují snížení maximální rychlosti pomocného motoru pro podporu šlapání, byly by z hlediska schválení typu výrobku legální. Žadatel dodal, že takovéto změny programování softwaru vytvářejí zjevné riziko obcházení vyrovnávacích opatření.

(86)

Komise podotkla, že v 72. bodě odůvodnění neodkazuje pouze na úpravu softwaru ze strany spotřebitele, nýbrž na programování softwaru obecně. V témže bodě odůvodnění se mimoto jednoznačně odkazuje na možnost změny maximální rychlosti směrem nahoru i dolů. Ačkoliv CCCME uvádí, že by zvýšení maximální rychlosti pomocného motoru pro podporu šlapání ze strany spotřebitele bylo protiprávní, ostatní změny programování softwaru, jako je snížení maximální rychlosti pomocného motoru pro podporu šlapání ze strany hospodářských subjektů uvedené v 85. bodě odůvodnění tohoto nařízení, nezpochybňuje. Tento argument byl proto zamítnut.

(87)

CCCME uvedla, že tvrzení žadatele, že všechna elektrická jízdní kola podléhají stejným zkouškám podle normy EN 15194, není přesné. CCCME tvrdila, že podle normy EN 15194 podléhají všechna elektrická jízdní kola stejným zkušebním postupům. Tato norma však nemá vliv na rozdíl v rychlosti, který znamená jiné požadavky a má za následek, že vysokorychlostní elektrická jízdní kola nejsou zaměnitelná s ostatními elektrickými jízdními koly. CCCME dále tvrdila, že vysokorychlostní elektrická jízdní kola na rozdíl od běžných elektrických jízdních kol do oblasti působnosti normy EN 15194 nespadají.

(88)

CCCME uvedla, že se na vysokorychlostní elektrická jízdní kola vztahuje jako na mopedy pro použití na veřejných komunikacích nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 (10). Zmíněné nařízení vylučuje ze své oblasti působnosti elektrická jízdní kola s pomocným motorem pro podporu šlapání o maximální rychlosti 25 km/h. Další pravidla vztahující se na vysokorychlostní elektrická jízdní kola zahrnují daně, vydávání řidičských oprávnění a pojištění, státní poznávací značky a používání přileb pro mopedy a kontroly dodržování bezpečnosti.

(89)

CCCME uvedla, že argument uvedený v 77. bodě odůvodnění, že všechna elektrická jízdní kola mají tytéž fyzické vlastnosti, nevyvrací tvrzení, že s vysokorychlostními elektrickými jízdními koly je spojeno odlišné vybavení a vztahují se na ně jiné regulační požadavky. CCCME uvedla, že kvůli těmto odlišným požadavkům nejsou vysokorychlostní elektrická jízdní kola zaměnitelná s ostatními elektrickými jízdními koly a že spotřebitelé tento názor podporují. K doložení tohoto tvrzení zmínila CCCME námitku Evropské cyklistické federace proti návrhu Komise vyžadovat pojištění odpovědnosti za škodu u všech elektrických jízdních kol, nikoli pouze u vysokorychlostních elektrických jízdních kol.

(90)

Žadatel tvrdil, že všechna elektrická jízdní kola mají stejné fyzické vlastnosti. Žadatel konkrétně uvedl, že všechna elektrická jízdní kola jsou vyrobena ze stejných součástí a komponentů a že neexistují žádné součásti jízdních kol, které by se používaly výhradně pro vysokorychlostní elektrická jízdní kola. To zahrnuje motory vyráběné hlavními výrobci motorů, které lze s odpovídajícím naprogramováním softwaru použít k pohonu všech typů elektrických jízdních kol. Rozdíl mezi vysokorychlostními elektrickými jízdními koly a ostatními elektrickými jízdními koly nelze proto spolehlivě zjistit na základě jejich fyzického vzhledu.

(91)

Žadatel uvedl, že náhled spotřebitele není při vymezení výrobku v řízeních na ochranu obchodu rozhodujícím faktorem, a tvrdil, že elektrická jízdní kola se všemi úrovněmi podpory šlapání prostřednictvím pomocného motoru jsou k dispozici v různých kategoriích použití (například použití k dojíždění do zaměstnání, trekkingu, při závodech nebo na horách) a že jsou prodávána všem skupinám zákazníků bez ohledu na jejich věk a pohlaví. Náhled spotřebitele a použití proto neodůvodňuje vyloučení vysokorychlostních elektrických jízdních kol z definice výrobku.

(92)

Žadatel uvedl, že kritérium týkající se schválení typu a obecněji klasifikace podle nařízení (EU) č. 168/2013 nejsou v tomto případě pro definici výrobku vhodné. Žadatel tvrdil, že schválení typu nepodléhají všechna vysokorychlostní elektrická jízdní kola, nýbrž pouze jízdní kola určená pro použití na veřejných komunikacích. To by vylučovalo například elektrická horská jízdní kola používaná výhradně při soutěžích nebo terénní horská jízdní kola, jež rovněž nepodléhají dalším požadavkům v souvislosti se schválením typu (státní poznávací značka, přilba a pojištění).

(93)

Žadatel dále tvrdil, že se na elektrická jízdní kola, která nepodléhají schválení typu podle nařízení (EU) č. 168/2013, vztahují naprosto stejné požadavky na bezpečnost výrobku podle směrnice Unie o strojních zařízeních. Žadatel rovněž dodal, že platná norma, která stanoví zvláštní požadavky, je pro všechna elektrická jízdní kola stejná, a to harmonizovaná norma EN 15194, a proto zopakoval tvrzení uvedené v 71. bodě odůvodnění.

(94)

Komise podotkla, že její návrh na rozšíření požadavku na pojištění odpovědnosti za škodu na všechna elektrická jízdní kola, který CCCME použila k doložení údajného rozdílu v náhledu spotřebitele, stejně tak prokazuje, že se rozdíly v regulačních požadavcích mění a neposkytují vhodný a stálý základ pro vyloučení vysokorychlostních jízdních kol z definice výrobku. Komise vyvodila závěr, že dodatečně předložené informace nemohly změnit její zjištění týkající se definice výrobku, konkrétně zjištění, že elektrická jízdní kola mají tytéž základní fyzické vlastnosti a rysy a že se náhled spotřebitele a použití značně překrývají. Tvrzení CCCME byla proto zamítnuta.

(95)

Jelikož s ohledem na definici výrobku nebyly podány žádné další připomínky, potvrdila Komise závěry uvedené v 74. až 81. bodě odůvodnění.

(96)

Před analýzou údajného subvencování ve formě specifických subvencí nebo programů subvencí (oddíl 3.5 a následující oddíly) Komise posoudila vládní plány, projekty a další dokumenty, které byly relevantní pro více než jednu ze subvencí nebo programů subvencí. Komise zjistila, že veškeré posuzované subvence nebo programy subvencí jsou součástí provádění centrálního plánu čínské vlády, a to z níže uvedených důvodů.

(97)

V 13. pětiletém plánu národního hospodářského a sociálního rozvoje ČLR (dále jen „13. pětiletý plán“), který se vztahuje na období 2016–2020, se zdůrazňuje strategická vize čínské vlády, pokud jde o zlepšení a podporu klíčových výrobních odvětví, jako je odvětví elektrických jízdních kol.

(98)

Plán vyzdvihuje úlohu technologických inovací v hospodářském rozvoji ČLR spolu s přetrvávajícím významem zásad „zeleného“ rozvoje. Podle kapitoly 5 uvedeného plánu představuje jednu z hlavních linií rozvoje prosazování modernizace tradiční průmyslové struktury, jak bylo uvedeno již v 12. pětiletém plánu. Tato myšlenka je dále rozpracována v kapitole 22, která vysvětluje strategii modernizace tradičních výrobních odvětví v ČLR pomocí propagace jejich technologické přeměny. V tomto ohledu 13. pětiletý plán uvádí, že společnosti budou podporovány, aby se „komplexně zdokonalily v oblastech, jako jsou technologie výrobku, průmyslová zařízení, ochrana životního prostředí a energetická účinnost“.

(99)

Konkrétně část V (kapitoly 22 až 24) usiluje o rozvoj optimalizovaného moderního průmyslového systému s cílem učinit z Číny do roku 2025 „výrobní velmoc“. Aby nově vznikající odvětví posílila ekonomiku, „podporuje“ plán rozvoj, prosazuje používání vozidel využívajících nové zdroje energie a vybízí k rozvoji plně elektrických vozidel. Kapitola 23 o rozvoji nově vznikajících strategických odvětví konkrétně uvádí, že čínská vláda „podpoří rozvoj informačních technologií nové generace, vozidel využívajících nové zdroje energie, […], zelených a nízkouhlíkových technologií, […]“. Čínská vláda bude mimoto „podněcovat inovace a průmyslové aplikace v nově vznikajících špičkových oblastech, jako jsou […] systémy pro vysoce účinné skladování energie a distribuovanou energii, […], ochrana životního prostředí […]“.

(100)

V 13. pětiletém plánu jsou „vozidla využívající nové druhy energie“ zařazena mezi šest „strategických odvětví“ Číny a plán bude usilovat o „zajištění toho, aby přidaná hodnota nově vznikajících strategických výrobních odvětví dosáhla 15 % HDP Číny“. V kapitole 23 se čínská vláda konkrétně zavazuje:

(101)

Plán rozvoje lehkého průmyslu (2016–2020) (dále jen „plán rozvoje lehkého průmyslu“) vypracovaný čínskou vládou za účelem provádění 13. pětiletého plánu a iniciativy „Made in China 2025“ rovněž určuje odvětví jízdních kol a baterií jako klíčová výrobní odvětví.

(102)

Odvětví jízdních kol a elektrických jízdních kol vyžaduje „naplánování zdokonalení technologií“ prostřednictvím „industrializace jízdních kol z nových materiálů, technické transformace linky pro výrobu inteligentních, ekologicky šetrných a účinných elektrických jízdních kol a důležitých součástí“. Konkrétně doporučuje rovněž „podporovat odvětví jízdních kol tak, aby se vyvíjelo směrem k lehkým, diverzifikovaným, módním a inteligentním výrobkům. Urychlit výzkum a vývoj a používat vysokopevnostní lehké materiály, převod, hnací systém, nové zdroje energie, inteligentní techniku snímání a technologii internetu věcí. Zaměřit se na rozvoj diverzifikovaných jízdních kol vhodných pro módní a neformální účely, cvičení a fitness, dálkové přejezdy a vysoce funkční skládání a elektrických jízdních kol splňujících normu a inteligentních elektrických jízdních kol s lithium-iontovou baterií“.

(103)

Plán rozvoje lehkého průmyslu uvádí rovněž některá konkrétní opatření politiky na podporu klíčových výrobních odvětví, jako je odvětví elektrických jízdních kol a baterií, jak je popsáno v dalších třech bodech odůvodnění.

(104)

První soubor opatření se týká reformy pro zvýšení přístupu na trh, především zjednodušením administrativních kroků (tj. zrušení nepotřebných schválení, snížení a standardizace poplatků a postupu schvalování). Čínská vláda mimoto uvádí oblasti průmyslu a podnikání, v nichž jsou investice zakázány či omezeny (tj. katalogy investic, viz 126. bod odůvodnění).

(105)

Druhý soubor opatření se týká zvýšení podpory daňové politiky:

(106)

Třetí soubor opatření se týká zvýšení podpory finanční politiky, konkrétně:

(107)

Plány rozvoje lehkého průmyslu jsou vypracovávány i na místní úrovni. Tak je tomu v případě městského plánu rozvoje lehkého průmyslu a textilního průmyslu Tchien-ťinu pro 12. pětiletý plán (2011–2015), který prosazoval vytvoření čtyř celostátních základen lehkého průmyslu v dané provincii: „Tchien-ťin vybuduje celostátní základnu pro výrobu a vývoz jízdních kol. S využitím průmyslového parku „China Bicycle Kingdom“ v okrese Wuqing a průmyslového parku pro (elektrická) jízdní kola v okrese Binhai jakožto základu budeme intenzivně rozvíjet odvětví výroby (elektrických) jízdních kol, náhradních dílů atd.“

(108)

Obdobně 13. pětiletý plán Tchien-ťinu pro hospodářský rozvoj průmyslu stanoví jednoznačné cíle týkající se podpory odvětví jízdních kol a elektrických jízdních kol, včetně odvětví výroby součástí, například:

(109)

Konkrétně 13. pětiletý plán pro odvětví jízdních kol a elektrických jízdních kol (dále jen „13. plán pro jízdní kola“), který vydalo čínské sdružení výrobců jízdních kol (China Bicycle Association, dále jen „CBA“), zařazuje odvětví výrobních kol mezi „nově vznikající odvětví“: „nově vznikající odvětví jsou podporována na úrovni celostátní strategie, jako jsou například nové zdroje energie, nové materiály, internet, úspora energie a ochrana životního prostředí a informační technologie, takže pro tradiční odvětví se stalo nevyhnutelným trendem vstoupit do segmentu středně drahých a drahých výrobků. Zejména poté, co páté plenární zasedání navrhlo „prosazovat nízkouhlíkový rozvoj dopravy a podporovat ekologickou cyklistiku“, bude odvětví jízdních kol jistě mít nové historické příležitosti k rozvoji.“

(110)

13. plán pro jízdní kola stanoví měřitelné cíle, jichž má čínská vláda v odvětví jízdních kol dosáhnout do roku 2020: „Příjmy z hlavní činnosti podniků nad stanovenou velikost v celém výrobním odvětví dosáhnou průměrného ročního tempa růstu ve výši 6 % a do roku 2020 přesáhnou 200 miliard RMB. Rozsah vývozu jízdních kol a náhradních dílů bude stálý a vývoz elektrických jízdních kol se výrazně zvýší. Integrace výrobního odvětví bude dále posílena a příspěvek předních podniků k objemu výroby přesáhne 50 %. Výrobní odvětví bude podporovat, společně budovat a zdokonalovat 3–5 průmyslových klastrů a charakteristických regionů. Každoročně se zvýší podíl středně drahých a drahých jízdních kol a elektrických jízdních kol s lithiovou baterií.“

(111)

V 13. plánu pro jízdní kola se rovněž předpokládá, že „bude vytvořena jedna až dvě známé mezinárodní značky“. Kromě stávajících ocenění, která již výrobci elektrických jízdních kol získali (např. China Famous Brand, China Well-known Trademark, Light Industry Brand Cultivation System, Advantageous Light Industry Brand a uznání Industry Brand Cultivation Demonstration Enterprise), předpokládá plán rovněž zlepšení „systému kultivace značky“ a „vyčíslení a posouzení hodnoty značky“.

(112)

Jedním z hlavních úkolů uvedených v 13. plánu pro jízdní kola je rovněž „další podpora vývoje rozmanitých, značkových a drahých jízdních kol ve výrobním odvětví a postupné zvyšování počtu cyklistů a podílu středně drahých a drahých jízdních kol; realizace lehkých a inteligentních elektrických jízdních kol s lithiovou baterií a neustálé zvyšování podílu jízdních kol s lithiovou baterií na trhu a podílu vývozu elektrických jízdních kol“.

(113)

V 13. plánu pro jízdní kola je jako hlavní cíl stanoveno také posílení „podílu vývozu a cenových práv nezávislých značek elektrických jízdních kol“.

(114)

V katalogu investičních projektů, které podléhají ověření a schválení vládou, naznačuje čínská vláda vyšší prioritu vozidel využívajících alternativní zdroje energie, včetně elektrických jízdních kol: „Výrobní kapacita, která zvyšuje počet vozidel využívajících tradiční pohonné hmoty, bude přísně kontrolována, takže noví výrobci vozidel využívajících tradiční pohonné hmoty již v zásadě nebudou nadále předmětem ověřováni a schvalováni za účelem výstavby. Bude se usilovat o aktivní usměrňování zdravého a náležitého rozvoje vozidel využívajících alternativní zdroje energie.“

(115)

Ve Směrném katalogu pro restrukturalizaci průmyslu (verze z roku 2011, změna z roku 2013) zařazuje čínská vláda nesymetricky mopedy používající pohonné hmoty na seznam „zastaralých výrobků“.

(116)

Úsilí čínské vlády však není omezeno na elektrická jízdní kola, nýbrž zahrnuje i jejich součásti, konkrétně motory, řídicí jednotky a baterie.

(117)

13. plán pro jízdní kola výslovně stanoví souvislost mezi rozvojem odvětví elektrických jízdních kol a jejich součástí a doporučuje „soustavně rozšiřovat používání slitiny hliníku, slitiny hořčíku, slitiny titanu a jiných lehkých slitin, uhlíkových vláken a jiných kompozitních materiálů v hotových jízdních kolech a součástech. Zlepšit schopnost zhotovovat kompletní jízdní kola nezávisle, a to zvyšováním kvality a úrovně součástí. Dále zlepšovat celkovou výkonnost čtyř hlavních elektrických součástí, a to řídicí jednotky, baterie, motoru a nabíječky, s cílem rozvíjet účinný, energeticky úsporný, bezpečný a spolehlivý elektrický systém elektrického jízdního kola“.

(118)

V 13. plánu pro jízdní kola se také předpokládá, že během „13. pětiletky“„bude dosaženo průlomu v těchto klíčových technologiích“:

(119)

Souvislost mezi rozvojem odvětví elektrických jízdních kol a jejich součástí byla stanovena již v 12. pětiletém plánu pro odvětví jízdních kol a elektrických jízdních kol. Dokument rozsáhle odkazuje na integraci „výrobních řetězců“ a potřebu „urychlit výzkum a vývoj společné klíčové technologie ve výrobním odvětví“.

(120)

12. plán pro jízdní kola mezi hlavními cíli rozvoje výrobního odvětví v 12. pětiletce konkrétně uvádí toto:

(121)

V 12. plánu pro jízdní kola jsou uvedeny rovněž klíčové technologické inovace, jichž má být dosaženo během 12. pětiletky. To zahrnuje mimo jiné

(122)

Další náznak podřízení rozvoje předcházejícího odvětví výroby součástí rozvoji navazujícího odvětví elektrických jízdních kol lze zjistit v oznámení hlavního úřadu magistrátu města Su-čou o správních opatřeních týkajících se zvláštního fondu pro modernizaci průmyslu a hospodářskou modernizaci (SU FU BAN 2014-137) a v souvisejícím oznámení o použití programu zvláštního daňového fondu města Su-čou pro rok 2016. Článek A3.1 posledně uvedeného oznámení mezi podmínkami pro získání grantu uvádí: „Výrobky mají vlastnosti, jako je velký tržní potenciál, vysoká hnací síla a „zaplnění mezery“ v průmyslovém řetězci.“

(123)

V 13. pětiletém plánu se v kapitole 23 výslovně odkazuje na podporu rozvoje „vysoce účinného skladování energie“ ze strany čínské vlády (viz rovněž 97. bod odůvodnění).

(124)

Plán rozvoje lehkého průmyslu (2016–2020) také uvádí odvětví výroby baterii mezi „klíčovými výrobními odvětvími“. Kromě obecných opatření politiky projednaných v 96. až 107. bodě odůvodnění se v plánu doporučuje rovněž zavedení „specifikací odvětví olověných baterií“.

(125)

Plán rozvoje lehkého průmyslu a textilního průmyslu města Tchien-ťin pro 13. pětiletý plán (2016–2020) stanoví souvislost mezi podporou výroby elektrických jízdních kol a jejich součástí: „Při výrobě jízdních kol a elektrických jízdních kol budeme prosazovat používání nových materiálů, včetně kompozitních materiálů, lehké slitiny, nízkolegované oceli. Budeme podporovat používání technologie řízení mikropočítačem, nových energetických baterií a účinných elektrických strojů v elektrických bateriích.“

(126)

Součásti jízdních kol, a zejména baterie a lehké kovy pro rámy, jsou ve Směrném katalogu odvětví vhodných pro zahraniční investice (revidován v roce 2017) uvedeny na seznamu „podporovaných výrobních odvětví“. Seznam konkrétně uvádí toto:

(127)

Katalog prioritních výrobních odvětví pro účely zahraničních investic ve střední a západní Číně obdobně podporuje zahraniční investice do odvětví souvisejícího se součástmi elektrických jízdních kol, které zahrnuje: i) výrobu materiálů a výrobků ze slitiny hliníku, ii) výrobu servomotorů a hnacích ústrojí, iii) výzkum, vývoj a výrobu zvláštního zařízení pro výrobu lithiových baterií a jiných výrobků z lithia, iv) vývoj a výrobu lehkých materiálů, například vysokopevnostních.

(128)

Lithiové baterie patří na seznamu ve Směrném katalogu pro restrukturalizaci průmyslu (změna z roku 2013) (verze z roku 2011) (vydaném nařízením Národní komise pro rozvoj a reformy (National Development and Reform Commission) č. 9) k „podporovaným odvětvím“.

(129)

I v následujících dokumentech je odvětví elektrických jízdních kol určeno jako strategické, prioritní a/nebo podporované výrobní odvětví:

(130)

Podle dostupných informací se tudíž odvětví elektrických jízdních kol a jejich součástí (konkrétně baterií, motorů, řídicích jednotek a lehkých kovových součástí) považují za klíčová/strategická výrobní odvětví, jejichž rozvoj čínská vláda aktivně podporuje jako cíl politiky.

(131)

Čínská vláda nejprve uvedla, že nebyla schopna 13. pětiletý plán pro odvětví jízdních kol a elektrických jízdních kol identifikovat, a nemohla se tudíž k tomuto plánu vyjádřit.

(132)

Ve své odpovědi na dotazník čínská vláda rovněž uvedla, že CBA je pouze odvětvové sdružení založené dobrovolně výrobci jízdních kol, elektrických jízdních kol a jejich náhradních dílů. Čínská vláda také tvrdila, že sdružení CBA není vládním útvarem.

(133)

Sdružení CBA uvedlo, že je nezávislým subjektem, který čínská vláda nekontroluje. K doložení tohoto tvrzení odkázalo na „celkový plán oddělení obchodních komor a správních orgánů“ vydaný hlavním úřadem Ústředního výboru Komunistické strany Číny a hlavním úřadem Státní rady.

(134)

Sdružení CBA také uvedlo, že 13. pětiletý plán pro jízdní kol byl tajný.

(135)

Po poskytnutí informací skupina Giant uvedla, že jedna ze společností, které jsou s ní ve spojení, obdobný výrobek pouze vyrábí, nevyváží však elektrická jízdní kola do Unie. Případné subvence, jež zmíněná společnost obdrží, proto nelze automaticky pokládat za subvence poskytnuté na výrobek, který byl propuštěn do volného oběhu v Unii a který výrobnímu odvětví Unie způsobuje újmu. Možná výhoda plynoucí z takovéto poskytnuté subvence nebyla rovněž přenesena na společnost ve spojení, která vyváží dotčený výrobek do Unie. Skupina Giant tudíž tvrdila, že případné subvence, které obdržela společnost vyrábějící obdobný výrobek, vývoz nezvýhodňují, a měly by být proto z výpočtu výše subvencování vyvážející společnosti vyloučeny.

(136)

Komise se domnívala, že by čínská vláda měla 13. plán pro jízdní kola identifikovat a že by se neměl pokládat za utajovaný dokument, a to na základě těchto skutečností:

(137)

Sdružení CBA nepředložilo žádné důkazy o důvěrné povaze 13. plánu pro jízdní kola.

(138)

Komise shromáždila řadu údajů vedoucích k závěru, že sdružení CBA mělo silnou vazbu na čínskou vládu, zejména v roce 2016, kdy byl plán pro jízdní kola schválen:

(139)

Na základě výše uvedených skutečností Komise tvrzení týkající se existence a důvěrnosti 13. plánu pro jízdní kola a nezávislosti sdružení CBA zamítla.

(140)

Co se týká tvrzení skupiny Giant, Komise měla za to, že všechny jednotlivé právní subjekty, které vyrábějí a prodávají elektrická jízdní kola, jsou součástí téže skupiny. Skupina Giant toto nepopřela. Konkrétní úloha příjemce (přímo vyvážejícího dotčený výrobek v období šetření, či nikoli) se proto nepokládala za podstatnou, pokud souvisela s vyvážejícím výrobcem a pokud byly výhody získány v souvislosti s výrobkem, který je předmětem šetření. Skupina Giant nepopřela, že takovéto výhody byly skutečně obdrženy. Komise se domnívala, že výhody, které získaly právní subjekty v téže skupině, jež se podílejí na výrobě a prodeji elektrických jízdních kol, jsou agregovány na úrovni skupiny a v případě potřeby rozděleny. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(141)

Komise čínskou vládu požádala, aby zvláštní dotazníky zaslala šesti bankám ve vlastnictví státu uvedeným v podnětu, jakož i všem dalším finančním institucím, které vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku poskytly půjčky nebo vývozní úvěry.

(142)

Čínská vláda uvedla, že výše zmíněné finanční instituce kontaktovala. Na dotazník však odpověděly jen čtyři banky ve vlastnictví státu výslovně uvedené v podnětu.

(143)

Čínská vláda tvrdí, že nemá pravomoc požadovat informace od bank ve vlastnictví státu, které na dotazník neodpověděly, jelikož uvedené banky působí nezávisle na čínské vládě. Čínská vláda se rovněž domnívala, že jí Komise uložila nepřiměřenou zátěž a že nebyly vydány dostatečné pokyny pro předání požadovaných informací a vyhotovení verzí odpovědí, které neobsahují důvěrné údaje.

(144)

Komise s tímto názorem nesouhlasí. Za prvé, informace požadované od subjektů ve vlastnictví státu má čínská vláda k dispozici pro všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Podle zákona Čínské lidové republiky o státních aktivech podniků (14) vykonávají povinnosti a úkoly kapitálového přispěvatele podniku s investicemi státu jménem vlády agentury pro dohled nad státními aktivy a jejich správu zřízené Komisí Státní rady pro dohled nad státními aktivy a jejich správu a místní lidové samosprávy. Tyto agentury tak mají nárok na výnosy z aktiv, jsou oprávněny účastnit se hlavních rozhodovacích procesů a vybírat vedoucí pracovníky podniků s investicemi státu. Podle § 17 výše uvedeného zákona o státních aktivech musí podniky s investicemi státu akceptovat správu a dohled vlády a příslušných vládních útvarů a agentur, souhlasit s veřejným dohledem a zodpovídat se kapitálovým přispěvatelům.

(145)

Čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci čínského bankovního regulačního orgánu. Například podle § 33 a § 36 zákona o bankovním dohledu (15) má CBRC pravomoc si od všech finančních institucí usazených v ČLR vyžádat informace, jako jsou finanční výkazy, statistické zprávy a informace týkající se obchodních činností a řízení. CBRC může rovněž vydat finančním institucím pokyn, aby poskytovaly informace veřejnosti. Komise v této souvislosti nechápe, proč nemohla čínská vláda požádat tyto finanční instituce o odpověď na zvláštní dotazník vyhotovený Komisí za účelem tohoto šetření. Od čínské vlády nebylo požadováno, aby shromáždila, přezkoumala a vyhotovila požadované informace. Čínská vláda byla pouze požádána, aby byla Komisi nápomocna při získávání potřebných informací od finančních institucí.

(146)

Přestože banky ve vlastnictví státu podaly určitá obecná vysvětlení ohledně fungování svých systémů schvalování úvěrů a řízení rizik, žádná z těchto spolupracujících bank nepředložila konkrétní informace týkající se úvěrů poskytnutých vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku s tím, že jsou vázány právními a regulačními požadavky a smluvními doložkami týkajícími se důvěrnosti informací ohledně vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(147)

Komise se proto nedomnívá, že čínské vládě uložila nepřiměřenou zátěž. Komise své šetření od počátku omezila na ty finanční instituce, které vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku poskytly úvěry. Komise se také domnívala, že dotazník obsahoval dostatečné pokyny ohledně předání požadovaných informací a vyhotovení verzí odpovědí, které neobsahují důvěrné údaje. Čínská vláda rovněž neupřesnila, které konkrétní pokyny v dotazníku nebyly údajně srozumitelné. Pro objasnění, Komise požadovala od čínské vlády pouze pomoc při získávání potřebných informací od finančních institucí a tato nespolupracovala. Mělo se tudíž za to, že žádosti určené čínské vládě byly přiměřené a pokyny dostatečné.

(148)

Komise dále spolupracující banky požádala, aby se obrátily na vyvážející výrobce zařazené do vzorku s ohledem na jejich souhlas s udělením přístupu k informacím o jednotlivých společnostech, které mají banky v držení. Navzdory výslovné žádosti Komise tak čínská vláda ani spolupracující banky neučinily.

(149)

Komise vyvážející výrobce zařazené do vzorku také požádala, aby umožnili přístup k informacím o jednotlivých společnostech, jež mají v držení všechny banky, ve vlastnictví státu i soukromé, od kterých obdržely úvěry. Ačkoli vyvážející výrobci zařazení do vzorku souhlasili s poskytnutím přístupu k bankovním údajům, které se jich týkají, banky odmítly požadované podrobné informace poskytnout a tvrdily, že tyto informace jsou důvěrné a nemohou být zveřejněny.

(150)

Komise obdržela od čtyř bank ve vlastnictví státu uvedených v 52. bodě odůvodnění pouze informace o podnikové struktuře a vlastnictví, nikoli však výše uvedené informace týkající se úvěrů poskytnutých vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Komise mimoto neobdržela informace od žádných dalších finančních institucí, které poskytly úvěry vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Jedna z těchto bank, EXIM, odmítla předložit své stanovy a tvrdila, že se jedná o důvěrné údaje, poskytla tudíž pouze částečné informace o správě a řízení společnosti.

(151)

Komisi nebyly obdobně poskytnuty konkrétní informace o posuzování rizik, interním procesu schvalování úvěrů nebo posouzení úvěruschopnosti v případě úvěrů poskytnutých vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, jak je objasněno v 146. až 150. bodě odůvodnění. Tyto informace však byly nezbytné pro určení, zda byly vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku úvěry poskytnuty se zvýhodněnými sazbami. Jelikož tyto dokumenty jsou obvykle interními doklady příslušných bank, nelze je poskytnout prostřednictvím odpovědí vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na dotazník.

(152)

Jelikož Komise neměla informace týkající se většiny bank ve vlastnictví státu, které poskytly úvěry vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, ani informace o jednotlivých společnostech týkající se úvěrů poskytnutých spolupracujícími bankami, dospěla k závěru, že neobdržela zásadní informace týkající se tohoto aspektu šetření.

(153)

Vzhledem k míře nespolupráce proto Komise čínské vládě sdělila, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení, a poskytla čínské vládě lhůtu pro vyjádření.

(154)

S ohledem na použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení nepodala čínská vláda žádné připomínky.

(155)

Komise proto musela při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů vycházet částečně z dostupných údajů.

(156)

Komise čínskou vládu požádala, aby společnosti Sinosure předala zvláštní dotazník. Společnost Sinosure na dotazník odpověděla.

(157)

Na zvláštní dotazník týkající se pojištění vývozních úvěrů poskytnutých vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku však odpověděla pouze částečně. Společnost Sinosure neposkytla rovněž požadované podklady týkající se její správy a řízení, jako je výroční zpráva nebo stanovy, s tím, že se jedná o důvěrné informace.

(158)

Společnost Sinosure taktéž neposkytla konkrétní informace o pojištění vývozních úvěrů poskytnutém odvětví elektrických jízdních kol, o výši pojistného nebo podrobné číselné údaje týkající se ziskovosti její obchodní činnosti v oblasti pojišťování vývozních úvěrů.

(159)

Vzhledem k těmto chybějícím informacím Komise usuzovala, že neobdržela zásadní informace relevantní pro tento aspekt šetření.

(160)

Jak je uvedeno v 144. bodě odůvodnění, Komise má za to, že informace požadované od subjektů ve vlastnictví státu jsou čínské vládě k dispozici pro všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. To platí i pro společnost Sinosure, která je subjektem zcela ve vlastnictví státu. Komise proto čínskou vládu informovala o tom, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím pojištění vývozních úvěrů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení, a poskytla čínské vládě lhůtu pro vyjádření.

(161)

S ohledem na použití čl. 28 odst. 1 základního nařízení nepodala čínská vláda žádné připomínky.

(162)

Komise proto musela s ohledem na zjištění týkající se pojištění vývozních úvěrů vycházet částečně z dostupných údajů.

(163)

Komise čínskou vládu požádala, aby dotazník poskytnutý Komisí zaslala domácím dodavatelům součástí (konkrétně motorů, baterií a řídicích jednotek) pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku. Za tímto účelem Komise všechny vyvážející výrobce zařazené do vzorku rovněž požádala, aby čínské vládě poskytli seznam domácích dodavatelů.

(164)

Ačkoli vyvážející výrobci zařazení do vzorku předali čínské vládě seznam svých domácích dodavatelů, čínská vláda odmítla zaslat těmto dodavatelům dotazník. Čínská vláda tvrdila, že by to pro ně představovalo nepřiměřenou zátěž. Rovněž uvedla, že jelikož tyto společnosti jednají nezávisle na čínské vládě, její intervence by nepřinesla žádný výsledek.

(165)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Za prvé, Komise se domnívala, že zátěž spojená s odesláním již vyhotoveného dotazníku na adresy uvedené v seznamu kontaktů, který byl poskytnut, není významná, zejména vzhledem k předpokládané možnosti využití elektronické pošty. Komise se za druhé domnívala, že by orgány měly významný vliv při přesvědčování společností, které nejsou přímo prověřovány, aby spolupracovaly za účelem zjištění situace na trhu v Číně. Podle názoru Komise by byla žádost čínské vlády o spolupráci při šetření určená těmto společnostem účinnější, než kdyby tyto společnosti obdržely dopis od Komise. Komise se každopádně domnívala, že informace, které mohou poskytnout dodavatelé odvětví elektrických jízdních kol, jsou nezbytné pro určení, zda odvětví elektrických jízdních kol obdrželo vstupy za cenu nižší než přiměřenou. Komise proto usuzovala, že je nutné získat informace v tomto ohledu a že čínská vláda má k tomu nejvhodnější předpoklady, nebo přinejmenším může tento proces usnadnit, jak požadovala Komise. Bylo by také v zájmu odvětví elektrických jízdních kol v Číně vyvrátit tvrzení uvedená v podnětu, že dostávají vstupy za cenu nižší než přiměřenou. Tvrzení čínské vlády v tomto ohledu byla proto zamítnuta.

(166)

Čínská vláda odmítla rovněž poskytnout úplný seznam domácích dodavatelů vstupů a údaje o jejich vlastnické struktuře a tvrdila, že se jedná o důvěrné údaje. Komise v tomto ohledu podotýká, že základní nařízení stanoví způsoby ochrany důvěrných údajů. Čínská vláda také neuvedla, kteří známí dodavatelé jsou subjekty, jež vlastní stát, a kteří jsou subjekty v soukromém vlastnictví. Čínská vláda objasnila, že nemá pravomoc požadovat od společností, které na dotazník neodpověděly, takovéto informace, jelikož uvedené společnosti působí nezávisle na čínské vládě. Komise však má za to, že informace požadované od subjektů ve státním vlastnictví jsou čínské vládě k dispozici pro všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Rovněž při podávání žádostí o licenci k podnikání nebo o její prodloužení musí společnosti poskytnout Správě průmyslu a obchodu (Administration of Industry and Commerce) informace o držbě akcií. V tomto ohledu má tudíž čínská vláda informace o držbě akcií k dispozici. Čínská vláda navíc neposkytla žádné informace o stanovování cen.

(167)

Pouze jeden výrobce elektrických motorů a dodavatel baterií, společnost Bafang, který dodával vstupy vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, se přihlásil a požádal, aby mu byl zaslán zvláštní dotazník určený pro dodavatele. Tento dodavatel poskytl také odpověď na dotazník. Žádní další dodavatelé vstupních materiálů se nepřihlásili.

(168)

Komise se tudíž domnívala, že jí chybí důležité informace týkající se tří aspektů: Za prvé, informace o vlastnictví a struktuře správy a řízení dodavatelů vstupů. Bez těchto informací nemohla Komise určit, zda jsou tito výrobci veřejnoprávními subjekty, či nikoli. Za druhé informace týkající se jednotlivých společností poskytnuté dodavateli vstupů, jako například informace o stanovování cen vstupů dodaných vývozcům zařazeným do vzorku. Za třetí, informace týkající se struktury trhu. Informace, které by měli poskytnout domácí dodavatelé vstupů, jsou však nezbytné, aby bylo možno určit, zda byly vstupy poskytnuty vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku za cenu nižší než přiměřenou. Tyto informace mohou navíc poskytnout pouze samotní dodavatelé vstupů, a nemohly být tudíž uvedeny v odpovědích vyvážejících výrobců zařazených do vzorku na dotazník. Nezbytné byly rovněž informace týkající se struktury trhu a čínská vláda měla nejvhodnější předpoklady pro poskytnutí těchto informací nebo přinejmenším k tomu, aby Komisi pomohla získat tyto informace od dodavatelů vstupů.

(169)

Komise se proto domnívala, že neobdržela zásadní informace relevantní pro tento aspekt šetření.

(170)

Komise tudíž čínské vládě sdělila, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování prostřednictvím poskytování vstupů za cenu nižší než přiměřenou možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení, a poskytla čínské vládě lhůtu pro vyjádření. Čínská vláda nepodala žádné připomínky.

(171)

Skupina Giant tvrdila, že Komise vykládá článek 28 základního nařízení nesprávně. Tato skupina uvedla, že článek 28 odkazuje na nespolupráci zúčastněných stran a že poskytovatelé motorů a baterií zúčastněnými stranami nejsou. Skupina Giant rovněž uvedla, že není zmiňováno, že nespolupracovala, a že poskytla veškeré informace týkající se nákupů motorů a baterií. Skupina Giant také tvrdila, že by se Komise měla obrátit na dodavatele přímo místo toho, aby se s ohledem na plnění úkolů vyšetřovacího orgánu spoléhala na čínskou vládu; tj. že ta zašle dotazníky dodavatelům vstupních materiálů.

(172)

V této souvislosti je třeba za prvé uvést, že je nesporné, že skupina Giant při vyšetřování plně spolupracovala a že poskytla všechny požadované informace. Jak však bylo zmíněno v 163. až 167. bodě odůvodnění a shrnuto v 168. bodě odůvodnění, připomíná se, že čínská vláda nespolupracovala podle svých nejlepších schopností, takže Komisi chyběly důležité informace týkající se řady aspektů této části šetření, konkrétně informace o struktuře vlastnictví a správě a řízení společností dodavatelů vstupů a informace o struktuře trhu a chování, jelikož čínská vláda neposkytla náležité odpovědi na dotazník ani informace o jednotlivých společnostech pocházející od dodavatelů vstupů, neboť dodavatelům vstupních materiálů uvedeným v seznamu kontaktů nezaslala příslušný dotazník. Co se týká rozeslání dotazníku, odkazuje se na 164. a 165. bod odůvodnění, které se již touto záležitostí zabývají. Jelikož čínskou vládu je třeba v tomto řízení nepochybně považovat za zúčastněnou stranu, mělo se za to, že Komise nevyložila článek 28 základního nařízení nesprávně, když se domnívala, že čínská vláda spolupracovala částečně, a v případě, že kvůli částečné spolupráci čínské vlády neměla k dispozici důležité informace, které měla poskytnout přímo čínská vláda a dodavatelé vstupních materiálů po obdržení příslušného dotazníku od čínské vlády, použila dostupné údaje. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(173)

Komise musela tedy s ohledem na zjištění týkající se poskytování elektrických motorů a baterií za cenu nižší než přiměřenou vycházet v souladu s čl. 28 odst. 1 základního nařízení rovněž z dostupných údajů.

(174)

Na základě informací obsažených v podnětu, oznámení o zahájení řízení a odpovědích na dotazník Komise se prověřovalo údajné subvencování prostřednictvím těchto subvencí ze strany čínské vlády:

(175)

Podle informací, které poskytlo pět vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, jim úvěry, úvěrové linky nebo bankovní akcepty poskytlo osmnáct finančních institucí usazených v ČLR. Z těchto osmnácti finančních institucí bylo jedenáct bank ve vlastnictví státu (16). Zbývajících sedm finančních institucí bylo v soukromém vlastnictví, nebo jejich vlastnictví nebylo možno kvůli nespolupráci určit, jak bylo popsáno v 141. až 155. bodě odůvodnění. Pouze čtyři banky ve vlastnictví státu vyplnily zvláštní dotazník určený bankám (nebo jiným finančním institucím) navzdory žádosti zaslané čínské vládě, aby kontaktovala všechny relevantní finanční instituce, které vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku poskytly úvěry, a předala jim příslušné dotazníky.

(176)

Komise ověřovala, zda banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. V tomto ohledu se s cílem prokázat, že podnik ve vlastnictví státu je veřejnoprávním subjektem, použije toto kritérium (17): „Rozhodující je, zda byla subjektu svěřena pravomoc vykonávat vládní funkce, nikoli, jak toho bylo dosaženo. Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi. Z toho podle našeho názoru vyplývá, že důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může za určitých okolností sloužit jako důkaz, že daný subjekt má vládní pravomoc a tuto pravomoc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Zdůrazňujeme však, že – kromě výslovného přenesení pravomoci v právním nástroji – existence pouze formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém smyslu slova pravděpodobně nepostačuje k určení, že subjekt má nezbytnou vládní pravomoc. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze – jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem – na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.“ V tomto případě je závěr, že banky ve vlastnictví státu mají pravomoc vykonávat vládní funkce, založen na formálních indiciích vládní kontroly a důkazech, které prokazují, že vládní pravomoc je vykonávána účinným způsobem.

(177)

Komise si vyžádala informace o státním vlastnictví, jakož i formální indicie vládní kontroly v bankách ve vlastnictví státu. Také analyzovala, zda je tato kontrola vykonávána účinným způsobem. Za tímto účelem musela Komise částečně vycházet z dostupných údajů, a to kvůli odmítnutí čínské vlády a bank ve vlastnictví státu poskytnout důkazy o rozhodovacím procesu, který vedl k preferenčnímu poskytování úvěrů.

(178)

Za účelem provedení této analýzy Komise nejprve zkoumala informace pro tři banky ve vlastnictví státu, které vyplnily zvláštní dotazník a byly k dispozici pro schůzku se zaměstnanci Komise.

(179)

Odpověď na dotazník poskytly tyto čtyři banky ve vlastnictví státu: EXIM, ABC, ICBC a BOC. Jak je objasněno v 150. bodě odůvodnění, banka EXIM neposkytla úplné stanovy a tvrdila, že se jedná o důvěrné údaje. Komise nebyla schopna poskytnuté informace ověřit, jelikož všechny tyto banky souhlasily se schůzkou s úředníky Komise pouze v prostorách čínské vlády, neumožnily však inspekci na místě v prostorách bank.

(180)

Na základě informací obdržených v odpovědi na dotazník a během inspekce na místě v prostorách čínské vlády Komise zjistila, že čínská vláda drží v každé z těchto finančních institucí přímo nebo nepřímo více než 50 % akcií.

(181)

Pokud jde o formální indicie vládní kontroly čtyř spolupracujících bank ve vlastnictví státu, Komise všechny tyto banky považovala za „klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu“. Konkrétně v oznámení nazvaném „Prozatímní pravidla týkající se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ se uvádí: „Klíčovými finančními institucemi ve vlastnictví státu uvedenými v těchto pravidlech jsou banky ve vlastnictví státu provádějící vládní politiku, komerční banky, společnosti spravující finanční aktiva, společnosti pro cenné papíry, pojišťovací společnosti atd. (dále jen „finanční instituce ve vlastnictví státu“), do nichž Státní rada vysílá dozorčí rady.“

(182)

Dozorčí rada klíčových finančních institucí ve vlastnictví státu je jmenována v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“. Na základě článků 3 a 5 těchto prozatímních pravidel Komise zjistila, že členové dozorčí rady jsou vysíláni Státní radou a jsou vůči ní odpovědní, což dokládá institucionální kontrolu státu nad obchodními činnostmi spolupracujících bank ve vlastnictví státu. Kromě těchto obecně platných indicií zjistila Komise s ohledem na tři banky ve vlastnictví státu následující skutečnosti:

(183)

Banka EXIM byla založena a je provozována v souladu s „Oznámením o založení Export-Import Bank of China“ vydaném Státní radou a stanovami banky EXIM. Podle jejích stanov (18) jmenuje vedení banky EXIM přímo stát. Dozorčí rada je jmenována Státní radou v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ (výnos Státní rady č. 282) a dalšími právními a správními předpisy a je odpovědná Státní radě.

(184)

Stanovy rovněž uvádějí, že stranický výbor banky EXIM hraje vedoucí a klíčovou politickou úlohu, a má tak zajistit, aby banka EXIM prováděla strategii a hlavní program strany a státu. Vedoucí postavení strany je součástí všech aspektů správy a řízení společnosti.

(185)

Stanovy dále uvádějí, že banka EXIM podporuje rozvoj zahraničního obchodu a hospodářské spolupráce, přeshraniční investice, iniciativu „Jeden pás, jedna stezka“, spolupráci při posilování mezinárodní kapacity a výrobu zařízení. Rozsah její obchodní činnosti zahrnuje krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé úvěry, které byly schváleny a které jsou v souladu s politikami zahraničního obchodu a „vykročení do světa“ (going out), jako jsou vývozní úvěry, dovozní úvěry, nasmlouvané úvěry ve strojírenství, zámořské investiční úvěry, půjčky zahraniční pomoci čínské vlády a vývozní úvěry pro kupující společnosti.

(186)

Jak je uvedeno v článku 137 stanov banky ABC, čínská vláda má jakožto hlavní akcionář vlastnící 79,62 % akcií pravomoc jmenovat všechny ředitele ve správní radě. Podle článku 204 stanov totéž platí pro dozorčí radu.

(187)

Podle stanov banky ABC stanoví správní rada strategii banky, rozhoduje o rozpočtu banky, přijímá investiční rozhodnutí, jmenuje předsedu a tajemníka správní rady banky a vypracovává a sleduje systém řízení rizik banky. Tento neúplný seznam povinností dokládá institucionální kontrolu státu nad běžnou činností banky ABC.

(188)

Komise rovněž zjistila, že finanční instituce ve vlastnictví státu, včetně bank ABC, ICBC a BOC, v roce 2017 své stanovy změnily, přičemž byla posílena úloha Komunistické strany Číny na nejvyšší rozhodovací úrovni těchto bank.

(189)

Tyto nové stanovy uvádějí, že:

(190)

Jak je uvedeno v článku 125 stanov, čínská vláda má jakožto hlavní akcionář vlastnící 64,63 % akcií pravomoc jmenovat jak výkonné, tak nevýkonné ředitele banky, kteří tvoří správní radu.

(191)

Podle stanov banky BOC rozhoduje správní rada mimo jiné o strategických zásadách této finanční instituce, obchodních plánech a zásadních investičních plánech, jmenuje nebo odvolává vedoucí pracovníky, jako je předseda a tajemník správní rady, místopředseda a další vedoucí pracovníci. Rada dále rozhoduje o provádění usnesení valné hromady akcionářů a schvaluje politiky správy a řízení banky. Tento neúplný seznam povinností dokládá institucionální kontrolu státu nad běžnou činností banky BOC.

(192)

Nová ustanovení týkající se úlohy Komunistické strany Číny uvedená v 189. bodě odůvodnění se vztahují rovněž na banku BOC:

(193)

Jak je uvedeno v článku 115 stanov, čínská vláda má jakožto hlavní akcionář vlastnící 69,31 % akcií pravomoc jmenovat jak výkonné, tak nevýkonné ředitele banky, kteří tvoří správní radu.

(194)

Podle stanov banky ICBC rozhoduje správní rada mimo jiné o obchodním plánu, investičním návrhu a rozvojových strategiích banky, jmenuje nebo odvolává vedoucí pracovníky, jako je předseda a tajemník správní rady, místopředseda a další vedoucí pracovníci. Rada dále rozhoduje o provádění usnesení valné hromady akcionářů a stanoví základní systémy řízení. Tento neúplný seznam povinností dokládá institucionální kontrolu státu nad běžnou činností banky ICBC.

(195)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním čtyř spolupracujících bank ve vlastnictví státu, pokud jde o jejich úvěrové politiky a posuzování rizik, při poskytování úvěrů odvětví elektrických jízdních kol. V této souvislosti byly zohledněny tyto regulační dokumenty:

(196)

Při zkoumání těchto regulačních dokumentů Komise zjistila, že finanční instituce v ČLR působí v obecném právním prostředí, které je usměrňuje tak, aby při přijímání finančních rozhodnutí zajistily soulad s cíli průmyslové politiky čínské vlády, a to z níže uvedených důvodů.

(197)

Pokud jde o banku EXIM, její veřejný politický mandát je stanoven v oznámení o založení Import Export Bank of China a rovněž v jejích stanovách.

(198)

§ 34 bankovního zákona, který se vztahuje na všechny finanční instituce působící v Číně, obecně stanoví, že „komerční banky musí vykonávat svou činnost v oblasti poskytování úvěrů v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a v souladu s průmyslovými politikami státu“. § 4 bankovního zákona sice uvádí, že „komerční banky podle zákona vykonávají svoji podnikatelskou činnost bez vměšování jakéhokoli útvaru nebo jednotlivce. Komerční banky jsou povinny nezávisle nést občanskoprávní odpovědnost a ručí celým svým majetkem právnické osoby“, ze šetření však vyplynulo, že se § 4 bankovního zákona použije s výhradou § 34 téhož zákona, podle něhož veřejnou politiku určuje stát a banky ji provádějí a řídí se pokyny státu.

(199)

Článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů mimoto stanoví: „V souladu se státní politikou mohou příslušné útvary subvencovat úroky z půjček s cílem podpořit růst určitých odvětví a hospodářský rozvoj v některých oblastech.“

(200)

Veřejně přístupné informace dále potvrdily, že výše uvedené předpisy jsou uplatňovány v praxi. Například ve výroční zprávě ICBC za rok 2016 se mimo jiné uvádí, že „banka aktivně prováděla vnitrostátní politiky, dále prosazovala strukturální reformu na straně nabídky […] Banka i nadále podporovala klíčové programy a významné stavební projekty vlády a aktivně se přizpůsobovala vnitrostátním rozvojovým strategiím týkajícím se „čtyř regionů“ (západní regiony, severovýchodní regiony, východní regiony a centrální regiony) a „tří podpůrných pásů“ (iniciativa „Pás a stezka“, koordinovaný rozvoj regionu Peking–Tchien-ťin–Che-pej a rozvoj ekonomické zóny u řeky Jang-c'-ťiang)“ (19).

(201)

Komise rovněž zjistila, že čínská bankovní regulační komise (CBRC) má dalekosáhlé schvalovací pravomoci, pokud jde o všechny aspekty řízení všech finančních institucí usazených v ČLR (včetně institucí v soukromém vlastnictví a institucí v zahraničním vlastnictví), jako například (20):

(202)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda stanovila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním spolupracujících bank ve vlastnictví státu, kdykoli tyto banky poskytovaly úvěry odvětví elektrických jízdních kol.

(203)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě konkrétních úvěrů. Během šetření spolupracující banky ve vlastnictví státu trvaly na tom, že při poskytování předmětných úvěrů v praxi používaly vhodné politiky a modely hodnocení úvěrového rizika.

(204)

Nebyly však uvedeny konkrétní příklady týkající se vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Jak je uvedeno v 144. až 155. bodě odůvodnění, čtyři spolupracující banky ve vlastnictví státu odmítly z regulačních a smluvních důvodů poskytnout informace, včetně konkrétních posouzení úvěrového rizika, v souvislosti s vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, přestože jim Komise poskytla písemný souhlas vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, v němž se vzdávali svých práv na zachování důvěrnosti.

(205)

Vzhledem k tomu, že nebyly k dispozici konkrétní důkazy o posouzení úvěruschopnosti ze strany bank, přezkoumala Komise celkové právní prostředí, jak je uvedeno v 195. až 202. bodě odůvodnění, ve spojení s chováním čtyř spolupracujících bank ve vlastnictví státu s ohledem na úvěry poskytnuté vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Toto chování bylo zjevně v rozporu s jejich oficiálním stanoviskem vyjádřeným během inspekce na místě v prostorách čínské vlády, jelikož v praxi nepředložily žádné důkazy, že jednaly na základě důkladného posouzení tržních rizik.

(206)

Inspekce na místě odhalily, že s výjimkou jednoho vyvážejícího výrobce, který v období šetření neměl žádný nesplacený bankovní úvěr, byly ostatním čtyřem skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku úvěry poskytnuty za úrokové sazby blízké referenčním úrokovým sazbám Čínské lidové banky (People's Bank of China, dále jen „PBOC“) nebo mezibankovním referenčním úrokovým sazbám bez ohledu na finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko společností. Úvěry byly tudíž poskytnuty za nižší než tržní sazby v porovnání se sazbou odpovídající rizikovému profilu čtyř vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Jeden vyvážející výrobce zařazený do vzorku mimoto obdržel týž den, k němuž splatil staré úvěry, nové úvěry za podobných podmínek jako splatné úvěry. Toto opatření fungovalo fakticky jako systém revolvingových úvěrů. Tří z pěti vyvážejících výrobců zařazených do vzorku mimoto využívali bankovní akcepty za běžný poplatek ve výši 0,05 % bez ohledu na finanční situaci a situaci ohledně úvěrového rizika společností.

(207)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním spolupracujících bank ve vlastnictví státu, pokud jde o jejich úvěrové politiky a posuzování rizik týkajících se odvětví elektrických jízdních kol.

(208)

Komise zjistila, že výše zmíněný právní rámec provádějí čtyři spolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu při výkonu vládních funkcí, pokud jde o odvětví elektrických jízdních kol, a tím jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

(209)

Jak je uvedeno v oddíle 3.3, ani jedna z ostatních bank ve vlastnictví státu, jež vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku poskytly úvěry, neodpověděla na zvláštní dotazník. Komise se proto v souladu se závěry, k nimž se dospělo v 141. až 155. bodě odůvodnění, rozhodla použít k určení toho, zda lze uvedené banky ve vlastnictví státu považovat za veřejnoprávní subjekty, dostupné údaje.

(210)

V antisubvenčním šetření týkajícím se dovozu určitých plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa, nelegované nebo ostatní legované oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (21) Komise zjistila, že níže uvedené banky, které pěti skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v rámci tohoto šetření poskytly úvěry, úvěrové linky nebo bankovní akcepty, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu: China Merchants Bank, Shangai Pudong Development Bank, Bank of Ningbo, Everbright bank, Bank of Communications, China Construction Bank, Bohai Bank a Citic Bank. Jelikož nebyly poskytnuty žádné informace, které by naznačovaly opak, zachovala Komise v tomto šetření stejný závěr.

(211)

Jelikož chybí informace od dotčených finančních institucí, které by naznačovaly opak, Komise určila vlastnictví a kontrolu ze strany čínské vlády na základě formálních indicií ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v oddíle 3.5.1.1. Vzhledem k tomu, že neexistují důkazy naznačující opak, se zejména předpokládá, že vedení a orgány dohledu v nespolupracujících bankách ve vlastnictví státu jsou jmenovány čínskou vládou a jsou odpovědné čínské vládě stejným způsobem jako spolupracující banky ve vlastnictví státu.

(212)

Co se týká výkonu kontroly účinným způsobem, Komise se vzhledem k neexistenci jiných informací domnívala, že zjištění týkající se čtyř spolupracujících finančních institucí jsou reprezentativní i pro nespolupracující finanční instituce ve vlastnictví státu. Normativní rámec analyzovaný v oddíle 3.5.1.1 se na ně použije stejným způsobem. Jelikož nejsou k dispozici údaje naznačující opak, je na základě dostupných údajů nedostatek konkrétních důkazů o posuzování úvěruschopnosti platný stejně jako v případě čtyř spolupracujících bank ve vlastnictví státu.

(213)

Komise mimoto zjistila, že většina smluv o úvěru, které předložili vyvážející výrobci zařazení do vzorku, obsahovala podobné podmínky a že schválené úvěrové sazby byly rovněž podobné jako sazby poskytnuté čtyřmi spolupracujícími bankami ve vlastnictví státu a částečně se s nimi překrývaly.

(214)

Komise proto dospěla k závěru, že zjištění týkající se spolupracujících bank ve vlastnictví státu představují dostupné údaje podle článku 28 základního nařízení za účelem posouzení ostatních bank ve vlastnictví státu, a to vzhledem k uvedeným podobnostem v úvěrových podmínkách a úvěrových sazbách a reprezentativnosti tří finančních institucí, které byly ověřovány.

(215)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že ostatní banky ve vlastnictví státu, které vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku poskytly úvěry, jsou rovněž veřejnoprávními subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(216)

S ohledem na výše uvedené úvahy dospěla Komise k závěru, že všechny čínské finanční instituce ve vlastnictví státu, které skupinám spolupracujících vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku poskytly úvěry, jsou veřejnoprávními subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení.

(217)

I kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, lze je považovat za pověřené a usměrněné čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, a to ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v 218. až 222. bodě odůvodnění. Jejich chování by se tudíž v každém případě přisuzovalo čínské vládě, jak je objasněno v oddíle 3.5.1.

(218)

Podle veřejně dostupných údajů se mělo za to, že v soukromém vlastnictví jsou tyto finanční instituce: Mizuho Bank (a Mizuho Corporate Bank), Bank of Tokyo Mitsubishi UF a Minsheng Bank. U níže uvedených finančních institucí nemohla Komise vzhledem k nedostatečné spolupráci a neexistenci dostatečných veřejně dostupných informací zjistit, zda jsou ve vlastnictví státu nebo v soukromém vlastnictví: Zhejiang Jinhua Chengtai Rural Commerce Bank, Zhejiang Yongkang Rural Commerce Bank a Pufa Bankwere. Na základě konzervativního přístupu analyzovala Komise posledně uvedené instituce stejně jako finanční instituce v soukromém vlastnictví a níže se na ně odkazuje jako na „finanční instituce v soukromém vlastnictví“. Komise analyzovala, zda tyto finanční instituce v soukromém vlastnictví byly pověřeny nebo usměrněny čínskou vládou, aby odvětví elektrických jízdních kol poskytovaly subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(219)

Podle zprávy odvolacího orgánu ve věci „Spojené státy – šetření vyrovnávacího cla na dynamické paměti s přímým přístupem (DRAMS) z Koreje“ (22) k „pověření“ dochází v případech, kdy vláda dává odpovědnost soukromému subjektu, a „usměrněním“ se rozumí situace, kdy vláda uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc. V obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku a „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření nebo usměrnění soukromého subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení“ (23). Ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení zároveň členům neumožňuje ukládat vyrovnávací opatření na výrobky v případech, kdy „vláda pouze vykonává své regulační pravomoci“ (24) nebo kdy zásah vlády „může, ale nemusí mít konkrétní výsledek vzhledem k daným skutkovým okolnostem a výkonu svobodné volby ze strany aktérů na trhu“ (25). Pověření a usměrnění pak spíše znamená „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (26).

(220)

Normativní rámec týkající se odvětví elektrických jízdních kol uvedený v 195. až 202. bodě odůvodnění se vztahuje na všechny finanční instituce v ČLR, včetně finančních institucí v soukromém vlastnictví. Pro ilustraci lze uvést, že se bankovní zákon a různé pokyny CBRC vztahují na všechny banky financované z Číny i banky se zahraničními investicemi pod správou CBRC.

(221)

Šetření mimoto prokázalo, že většina smluv o úvěru pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku obsahovala podobné podmínky a že úvěrové sazby poskytnuté soukromými finančními institucemi byly ve většině případů podobné jako sazby poskytnuté finančními institucemi ve veřejném vlastnictví a částečně se s nimi překrývaly.

(222)

Vzhledem k tomu, že od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace, dospěla Komise k závěru, že pokud jde o odvětví elektrických jízdních kol, všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem CRBC (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny nebo usměrněny státem ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení k provádění vládních politik a poskytování úvěrů se zvýhodněnými sazbami odvětví elektrických jízdních kol.

(223)

Po poskytnutí informací zpochybnilo několik zúčastněných stran názor, že čínské soukromé banky jsou „pověřeny“ nebo „usměrněny“ čínskou vládou.

(224)

Za prvé, jedna strana uvedla, že navzdory § 34 čínského bankovního zákona zmíněnému ve 198. bodě odůvodnění neukládá tento zákon bankám povinnost přizpůsobit se cílům průmyslové politiky čínské vlády. Bylo uvedeno, že § 34 představuje obecné tvrzení bez praktických důsledků a že státní průmyslové politiky hrají pouze orientační, a nikoli rozhodující roli. Tatáž strana odkázala také na § 41 čínského bankovního zákona, aby doložila své tvrzení, že čínská vláda nemůže soukromé banky nutit ke konkrétnímu způsobu jednání. Rovněž bylo zamítnuto tvrzení, že „úvěrové sazby poskytnuté soukromými finančními institucemi byly ve většině případů podobné jako sazby poskytnuté finančními institucemi ve veřejném vlastnictví a částečně se s nimi překrývaly“, jak je uvedeno ve 221. bodě odůvodnění, jako platný ukazatel pověření nebo usměrnění. Stručně řečeno, tato strana tvrdila, že dostupné důkazy k prokázání pověření nebo usměrnění nepostačují.

(225)

Tato strana za druhé uvedla, že pravomoc CBRC schvalovat jmenování vedoucích pracovníků a správní opatření, jak je uvedeno v 200. bodě odůvodnění, nemá za následek výslovné nebo souhlasné zmocnění nebo příkaz.

(226)

Tatáž strana za třetí uvedla, že pouhá skutečnost, že soukromé strany nejednají způsobem, který je z obchodního hlediska přiměřený, nepostačuje k zjištění pověření nebo usměrnění.

(227)

Za čtvrté, několik zúčastněných stran tvrdilo, že Komise neprovedla u jednotlivých finančních institucí individuální posouzení a že bez ověření u dotčených finančních institucí nelze pověření nebo usměrnění prokázat.

(228)

Jedna strana uvedla, že Komise pojmy „pověření“ a „usměrnění“ zaměnila.

(229)

Co se týká prvního, druhého a třetího tvrzení, Komise by ráda připomenula nespolupráci ze strany finančních institucí a čínské vlády, nebyly tudíž předloženy důkazy nebo odlišné informace, jež by byly v rozporu se závěry uvedenými v 175. až 222. bodě odůvodnění. Čínský bankovní zákon je ve skutečnosti nutno posoudit s ohledem na celkové dostupné důkazy, které naznačují, že tyto výroky jsou více než pouhé pobízení. Co se týká čtvrtého tvrzení, kvůli nespolupráci nebylo možné žádnou z finančních institucí posoudit individuálně. Veřejně dostupné informace od čínských bank mimoto protiřečí tvrzení, že neexistují žádné důkazy o pověření nebo usměrnění a že čínská vláda nemůže soukromé banky nutit k určitému způsobu jednání. Tyto soukromé banky jsou ve skutečnosti čínskou vládou usměrňovány k dosažení cílů veřejné politiky týkajících se podpory určitých podporovaných výrobních odvětví poskytováním preferenčních úvěrů. Jelikož nebyly k dispozici informace prokazující opak, jak je uvedeno v 221. bodě odůvodnění, Komise konstatovala, že soukromé banky uplatňovaly podobné podmínky a úrokové sazby jako veřejné banky. To naznačuje, že soukromé banky sledovaly úvěrovou politiku vlády zakotvenou v bankovním zákoně a různé pokyny CBRC. Tvrzení, že Komise zaměnila pojmy „pověření“ a „usměrnění“, nebylo podrobněji doloženo ani objasněno. Komise však uvedla, že se kritéria „pověření“ a „usměrnění“ vzájemně nevylučují, jelikož v obou případech využívá vláda soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku. Tato tvrzení musela být proto zamítnuta.

(230)

Jak je prokázáno v 195. až 202. bodě odůvodnění, řada regulačních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v odvětví elektrických jízdních kol, usměrňuje finanční instituce, aby odvětví elektrických jízdních kol poskytovaly úvěry se zvýhodněnými sazbami. Na základě těchto dokumentů je prokázáno, že finanční instituce poskytují preferenční úvěry pouze omezenému počtu odvětví/společností, které jsou v souladu s příslušnými politikami čínské vlády.

(231)

Komise proto dospěla k závěru, že subvence v podobě preferenčních úvěrů nejsou poskytovány obecně, nýbrž že jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Žádná ze zúčastněných stran mimoto nepředložila důkazy, které by naznačovaly, že poskytování preferenčních úvěrů vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(232)

Po poskytnutí informací několik zúčastněných stran tvrdilo, že poskytování preferenčních úvěrů není specifické pro odvětví elektrických jízdních kol a že by se nemělo pokládat za napadnutelné. Tyto strany tvrdily, že by Komise měla prokázat specifičnost na základě skutečných důkazů. Jedna z těchto stran dále uvedla, že 13. pětiletý plán ve skutečnosti zmiňuje širokou škálu jiných výrobních odvětví než odvětví elektrických jízdních kol a že nestanoví ani nenařizuje subvence, nýbrž pouze vybízí k rozvoji výrobních odvětví, která jsou v něm zmíněna. Tato strana také tvrdila, že nelze dospět k závěru, že banky jsou nuceny poskytovat úvěry se zvýhodněnými sazbami.

(233)

Komise by za prvé ráda připomenula, že (jak je uvedeno v 220. bodě odůvodnění) se normativní rámec týkající se odvětví elektrických jízdních kol vztahuje na všechny finančních instituce v ČLR a že mimo jiné stanoví, že komerční banky musí vykonávat svou činnost v oblasti poskytování úvěrů v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a v souladu s průmyslovými politikami státu. Za druhé, jak je uvedeno v 96. až 139. bodě odůvodnění, zvláštní vládní politiky na podporu odvětví elektrických jízdních kol nejsou stanoveny pouze v ustanoveních 13. pětiletého plánu, nýbrž také v řadě dalších vládních plánů. Vzhledem k nespolupráci ze strany čínské vlády a finančních institucí mohla Komise v souladu s článkem 28 základního nařízení vyvodit své závěry pouze na základě dostupných údajů. Žádná ze zúčastněných stran navíc nepředložila důkazy k doložení těchto tvrzení. Komise uvedla, že při posouzení 13. pětiletého plánu v náležitém kontextu jej nelze považovat za pouhé pobízení a že ani cíle veřejné podpory nejsou omezeny na většinu výrobních odvětví v Číně, nýbrž konkrétně na určitá výrobní odvětví. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(234)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření. Podle čl. 6 písm. b) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou úroků, kterou hradí společnost za preferenční úvěr, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr na trhu.

(235)

V tomto ohledu Komise zaznamenala na čínském trhu s elektrickými jízdními koly řadu zvláštností. Jak je vysvětleno v oddílech 3.5.1 až 3.5.3, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy a nezohledňují úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím trhu.

(236)

Skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku se liší, pokud jde o jejich celkovou finanční situaci. Každá z nich využila v období šetření různé typy úvěrů, které se lišily, například pokud jde o splatnost, kolaterál, záruky a jiné související podmínky. Z těchto dvou důvodů měl každý vyvážející výrobce na základě vlastního souboru získaných úvěrů odlišnou průměrnou úrokovou sazbu.

(237)

K zohlednění těchto zvláštností posoudila Komise finanční situaci každé skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku samostatně. V tomto ohledu Komise postupovala v souladu s metodikou výpočtu pro preferenční úvěry stanovenou v antisubvenčním šetření plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR (27), která je vysvětlena v následujících bodech odůvodnění. Komise tudíž vypočítala výhodu plynoucí z preferenčních úvěrových operací pro každou skupinu vyvážejících výrobců zařazenou do vzorku na individuálním základě a přičetla tuto výhodu dotčenému výrobku.

(238)

Komise již v antisubvenčním šetření týkajícím se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR (28) stanovila, že domácí úvěrové ratingy udělené čínským společnostem nejsou spolehlivé, a to na základě studie zveřejněné Mezinárodním měnovým fondem („MMF“) (29), která poukazovala na nesoulad mezi mezinárodními a čínskými úvěrovými ratingy, což potvrzují zjištění v rámci tohoto šetření týkající se vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Podle MMF totiž místní ratingové agentury hodnotí více než 90 % čínských dluhopisů ratingem AA až AAA. To není srovnatelné s jinými trhy, například s trhem v Unii nebo USA. Například na trhu v USA má takovýto špičkový rating méně než 2 % podniků. Čínské ratingové agentury tedy značně zkreslují své hodnocení směrem ke špičkovým hodnotám ratingové stupnice. Jejich ratingové stupnice jsou velmi široké a často sdružují dluhopisy s výrazně odlišnými úvěrovými riziky do jedné široké ratingové kategorie (30).

(239)

Zahraniční ratingové agentury, například Standard and Poor's a Moody's, při hodnocení čínských dluhopisů vydaných v zahraničí obvykle uplatňují navýšení základního úvěrového ratingu emitenta na základě odhadu strategického významu podniku pro čínskou vládu a síly jakékoli implicitní záruky (31). Jiná mezinárodní ratingová agentura, Fitch, například jasně uvádí, že v příslušných případech jsou tyto záruky hlavním faktorem jejích úvěrových ratingů čínských společností (32).

(240)

Během šetření našla Komise další informace, které uvedenou analýzu doplňují. Komise za prvé zjistila, že stát může ovlivňovat trh úvěrových ratingů, jelikož ratingové agentury jsou přinejmenším částečně ve vlastnictví státu. Podle dvou studií, jež byly zveřejněny v roce 2016, působilo na čínském trhu přibližně dvanáct ratingových agentur, z nichž většinu vlastní stát. Celkově bylo 60 % všech hodnocených korporátních dluhopisů v Číně hodnoceno státem vlastněnou ratingovou agenturou (33).

(241)

Čínská vláda potvrdila, že v období šetření působilo na čínském trhu s dluhopisy dvanáct ratingových agentur, z toho deset domácích ratingových agentur. Existovaly rovněž dvě ratingové agentury, které byly společným podnikem čínských a zahraničních partnerů.

(242)

Za druhé, na čínský ratingový trh nelze volně vstoupit. Jedná se v zásadě o uzavřený trh, jelikož ratingové agentury musí být před zahájením svého působení schváleny Čínskou regulační komisí pro cenné papíry (China Securities Regulatory Commission, dále jen„CSRC“) nebo bankou PBOC (34). Během období šetření nesměly zahraniční ratingové agentury jako takové na čínském vnitrostátním trhu působit, neboť ratingový trh byl v katalogu odvětví pro účely orientace zahraničních investic, který vydala čínská vláda, zařazen do „omezené“ kategorie a zahraničním ratingovým agenturám bylo zakázáno vydávat ratingy tuzemských dluhopisů. Banka PBOC v polovině roku 2017 oznámila, že zahraniční ratingové agentury budou moci za určitých podmínek provádět úvěrová hodnocení části domácího trhu s dluhopisy, to však v období šetření ještě neplatilo (35). V mezidobí však zahraniční agentury založily s některými místními ratingovými agenturami společné podniky, které udělují úvěrové ratingy pro domácí emise dluhopisů. Tyto ratingy se však řídí čínskými ratingovými stupnicemi, a nejsou tudíž srovnatelné s mezinárodními ratingy, jak je vysvětleno výše.

(243)

V rámci šetření bylo dále zjištěno, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku získali úvěrové ratingy (pokud vůbec) pouze od bank, které jim poskytly úvěry, a nikoli od ratingové agentury.

(244)

Vzhledem k situaci popsané v 238. až 243. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že čínské úvěrové ratingy neposkytují spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva.

(245)

Pro účely tohoto šetření sestávala skupina Giant v Číně z jednoho vyvážejícího výrobce a tří společností poskytujících vstupy. Jedna společnost ve spojení nacházející se v Číně sice elektrická jízdní kola vyráběla, nevyvážela však dotčený výrobek na trh Unie. Ostatní společnosti ve skupině nebyly při tomto šetření vzaty v úvahu, jelikož se na výrobě a prodeji elektrických jízdních kol nepodílely. Sídlo skupiny se nachází na Tchaj-wanu a v Číně neexistuje žádná holdingová společnost, která by ovládala všechny společnosti, jež působí v ČLR.

(246)

Skupina Giant udává podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovou finanční situaci. Vyvážející výrobce ve skupině Giant byl v období šetření ziskový, v roce 2014 však zaznamenal ztráty. Ostatní dvě společnosti ve skupině, které byly předmětem šetření, v období šetření také vykázaly ztráty. Další finanční ukazatele, jako je poměr dluhu k aktivům nebo ukazatel úrokového krytí, nenaznačovaly žádné závažné strukturální problémy, pokud jde o schopnost těchto společností splácet dluh. Skupina Giant měla úvěry v RMB, USD, EUR a JPY, které poskytly čínské finanční instituce. Potřebné finanční prostředky si od tří bank zajistila rovněž prostřednictvím bankovních akceptů.

(247)

Úvěrové ratingy vyvážejícího výrobce ve skupině Giant, které byly předloženy Komisi, nepocházely od uznávaných ratingových agentur, nýbrž byly získány pouze u čínských finančních institucí ve vlastnictví státu. Tyto ratingy byly v období šetření v rozmezí od AA+ do BBB+. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských úvěrových ratingů popsanému v 238. až 243. bodě odůvodnění a k neexistenci ratingů od ratingových agentur dospěla Komise k závěru, že tyto ratingy nejsou spolehlivé.

(248)

Jak je uvedeno v oddíle 3.5.1, čínské úvěrové finanční instituce neposkytly žádné posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině Giant na tržní úrovni.

(249)

Vzhledem k neexistenci spolehlivých a soudržných úvěrových ratingů pro skupinu Giant a konkrétní situaci s ohledem na ziskovost, jak bylo uvedeno v 246. bodě odůvodnění, se Komise domnívala, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu BB, což je nejvyšší rating, který se již nepokládá za „investiční stupeň“. „Investiční stupeň“ znamená, že dluhopisy vydané danou společností jsou posuzovány ratingovou agenturou jako pravděpodobně postačující k pokrytí platebních závazků, do kterých smějí banky investovat. K určení vhodné referenční hodnoty byly proto použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané během období šetření.

(250)

Prémie očekávaná u dluhopisů vydávaných podniky s tímto ratingem (BB) byla poté použita na standardní úvěrovou sazbu PBOC za účelem stanovení tržní sazby.

(251)

Uvedená přirážka byla určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenčním úrokovým sazbám, které zveřejnila PBOC v den, kdy byl úvěr poskytnut (36), a se stejnou délkou trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý uvedené společnosti.

(252)

Co se týče úvěrů v cizí měně v ČLR, situace ohledně narušení trhu a neexistence efektivního úvěrového ratingu je stejná, jelikož tyto úvěry jsou poskytovány týmiž čínskými finančními institucemi. Jak bylo uvedeno výše, z tohoto důvodu byly k určení vhodné referenční hodnoty použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané v období šetření.

(253)

Po poskytnutí informací zpochybnila skupina Giant použití ratingu BB jako referenční hodnoty pro celkovou finanční situaci skupiny. Skupina Giant tvrdila, že před poskytnutím informací nezmínila Komise požadavek, že přijatelnými důkazy jsou pouze úvěrové ratingy vydané nezávislými, specializovanými ratingovými agenturami, jako jsou Standard & Poor's, Moody's nebo Fitch, a že nepožadovala předložení takovýchto důkazů. Skupina Giant také tvrdila, že by zvolená referenční hodnota měla odrážet převládající podmínky na trhu v Číně, a uvedla, že by vhodnější referenční hodnota měla být založena na Tchaj-wanu nebo Hongkongu. Tvrdila také, že Komise dostatečně nevysvětlila, proč není skupina Giant navzdory kladným finančním ukazatelům způsobilá pro úvěrový rating investičního stupně, a uvedla, že jako globální skupina s mateřskou společností kotovanou na tchajwanské burze cenných papírů jsou informace o úvěruschopnosti skupiny veřejně dostupné.

(254)

Jak je objasněno v 238. až 244. bodě odůvodnění, šetřením bylo zjištěno, že čínské úvěrové ratingy neposkytují spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva. Společnost nemohla během šetření poskytnout soudržné a spolehlivé úvěrové ratingy. Připomíná se, že kvůli nespolupráci ze strany finančních institucí nemohla Komise ověřit spolehlivost postupů udělování úvěrových ratingů, které tyto instituce používají, včetně vůči dotyčnému vyvážejícímu výrobci. Komise proto usuzovala, že je vhodné použít jako referenční hodnotu rating BB, jak je objasněno v 245. až 252. bodě odůvodnění. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto. V této souvislosti se rovněž připomíná, že dotazník zaslaný vyvážejícím výrobcům skutečně obsahoval požadavek na předložení úvěrových ratingů a že společnosti byly požádány o poskytnutí úplných informací ve stanovené lhůtě, což bylo v dotazníku rovněž jednoznačně uvedeno. Kromě údajů, které již Komise analyzovala, však nebyly poskytnuty žádné jiné informace o úvěruschopnosti společnosti. Tvrzení, že Komise poskytnutí těchto informací nevyžadovala, bylo proto rovněž zamítnuto.

(255)

Co se týká tvrzení, že Komise měla zvolit referenční hodnotu založenou na Tchaj-wanu nebo Hongkongu, to vychází (jak se zdá) z předpokladu, že s ohledem na úrokové sazby byly jako měřítko zvoleny Spojené státy. To neodpovídá skutečnosti. Jak je podrobně objasněno v 251. bodě odůvodnění, relativní rozpětí (a nikoli úroková sazba jako taková) bylo vypočítáno mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem BB podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Jak je rovněž blíže objasněno v 293. bodě odůvodnění, toto relativní rozpětí je ve vztahu k jednotlivým zemím neutrální. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(256)

Pro účely tohoto šetření sestávala skupina Jinhua Vision ze dvou vyvážejících výrobců, přičemž jeden z nich v období šetření ukončil činnost, a jedné společnosti poskytující vyvážejícím výrobcům vstupy. Ostatní společnosti ve skupině nebyly při tomto šetření vzaty v potaz, jelikož se na výrobě a prodeji elektrických jízdních kol nepodílely. Sídlo skupiny se nachází v Jinhua v Číně.

(257)

Dva vyvážející výrobci ve skupině Jinhua Vision vykazovali rozdílnou situaci, pokud jde o zisk. Společnost Jinhua Vision Co., Ltd. byla v období šetření celkově zisková, zatímco společnost Yongkang Hulong Electric Vehicle Co., Ltd. zaznamenala v roce 2017 ztráty a v roce 2018 svou činnost ukončila. Další finanční ukazatele, jako je poměr dluhu k aktivům, nenaznačovaly žádné závažné strukturální problémy, pokud jde o schopnost těchto společností splácet dluh. Oba vyvážející výrobci ve skupině Jinhua Vision měli úvěry v RMB, které poskytly čínské finanční instituce.

(258)

Komise zjistila, že společnosti Jinhua Vision Co., Ltd. udělily obě finanční instituce, které jí poskytly úvěry (z nichž jedna je ve vlastnictví státu), úvěrový rating A. Společnosti Yongkang Hulong Electric Vehicle Co., Ltd. byl jednou z finančních institucí ve vlastnictví státu, která společnosti Jinua Vision Co., Ltd. poskytla úvěry, udělen úvěrový rating BBB+ a druhou finanční institucí úvěrový rating A. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských úvěrových ratingů popsanému v 238. až 243. bodě odůvodnění a konkrétní ziskovosti projednané v 257. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že tyto ratingy nejsou spolehlivé.

(259)

Komise proto usuzovala, že celková finanční situace skupiny odůvodňovala použití obecné referenční hodnoty udělující nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak je objasněno v 248. až 252. bodě odůvodnění. K určení vhodné referenční hodnoty byly proto použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané během období šetření.

(260)

Po poskytnutí informací skupina Jinhua Vision a rovněž CCCME, (tato na obecnější úrovni) zpochybnily použití ratingu BB jako referenční hodnoty pro finanční situaci společnosti. Tato skupina tvrdila, že není vhodné použít k určení náležité referenční hodnoty korporátní dluhopisy s ratingem BB, aniž by bylo patřičně přihlédnuto k finanční situaci společnosti.

(261)

Dotyčný vyvážející výrobce nepředložil další důkazy, které by podpořily jiný úvěrový rating. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto, a to z týchž důvodů, jaké jsou uvedeny v 254. a 255. bodě odůvodnění.

(262)

Pro účely tohoto šetření sestávala skupina Yadea v Číně ze dvou výrobců (tj. Yadea Group Co., Ltd. a Tianjin Yadea Co., Ltd.), jednoho vyvážejícího obchodníka (tj. Wuxi Yadea Export-Import Co., Ltd.) a dvou společností poskytujících vstupy jednomu z výrobců (tj. Jiangsu Yadea Technology Development Co., Ltd a Wuxi Xingwei Vehicle Fittings Co., Ltd.). Ostatní společnosti ve skupině nebyly v rámci tohoto šetření vzaty v potaz, jelikož se na výrobě a prodeji elektrických jízdních kol nepodílely. Sídlo skupiny se nachází ve Wuxi v Číně.

(263)

Dva výrobci ve skupině Yadea vykazovali podle svých vlastních finančních účtů obecně ziskovou finanční situaci. Co se však týká provozního zisku, v roce 2017 vykázala Yadea Group Co., Ltd. negativní ziskovost. Její celkový zisk v roce 2017 plynul pouze z příjmů z dlouhodobých kapitálových investic.

(264)

Třebaže byla skupina Yadea požádána, aby poskytla informace o svém úvěrovém ratingu, neučinila tak.

(265)

Zatímco žádná ze společností ve skupině Yadea vyrábějících dotčený výrobek neměla v období šetření úvěry, skupina zajistila potřebné finanční prostředky od čtyř soukromých bank a bank ve vlastnictví státu prostřednictvím bankovních akceptů.

(266)

Vzhledem k celkovému zkreslení čínských úvěrových ratingů popsanému v 238. až 243. bodě odůvodnění a konkrétní ziskovosti projednané v 263. bodě odůvodnění měla Komise za to, že celková finanční situace skupiny odůvodňovala použití obecné referenční hodnoty udělující nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak je objasněno v 248. až 252. bodě odůvodnění. K určení vhodné referenční hodnoty byly proto použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané během období šetření.

(267)

Pro účely tohoto šetření sestávala skupina Rununion z jednoho vyvážejícího výrobce, tj. Suzhou Rununion Motivity Co., Ltd., a jedné společnosti pronajímající vyvážejícímu výrobci pozemky, tj. Suzhou Kaihua Electric Appliance Plastic Factory. Ostatní společnosti ve skupině nebyly v rámci tohoto šetření vzaty v potaz, jelikož se na výrobě a prodeji elektrických jízdních kol nepodílely. Všechny společnosti ve skupině se nacházejí v Číně.

(268)

Ačkoliv se zdálo, že finanční situace vyvážejícího výrobce je dobrá, jelikož v letech 2016 a 2017 byl ziskový, situace společnosti ve spojení byla jiná, tj. společnost byla v roce 2016 ztrátová. Kumulované ztráty zmíněné společnosti byly více než dvacetkrát vyšší než její splacený kapitál.

(269)

Během období šetření zajistil vyvážející výrobce potřebné finanční prostředky od dvou bank ve vlastnictví státu prostřednictvím bankovních akceptů. Tyto bankovní akcepty představovaly více než 25 % jeho bilanční sumy. Společnost ve spojení Suzhou Kaihua Electric Appliance Plastic Factory pronajímající pozemky zajistila potřebné prostředky prostřednictvím společnosti ve spojení.

(270)

Také další finanční ukazatele, jako je poměr dluhu k aktivům nebo ukazatel úrokového krytí, nenaznačovaly žádné závažné strukturální problémy, pokud jde o schopnost těchto společností splácet dluh.

(271)

Komise zjistila, že společnosti Suzhou Rununion Motivity Co., Ltd udělila jedna čínská finanční instituce ve vlastnictví státu úvěrový rating BBB+, zatímco společnost Suzhou Kaihua Electric Appliance Plastic Factory žádný úvěrový rating neposkytla. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských úvěrových ratingů popsanému v 238. až 243. bodě odůvodnění a konkrétní ziskovosti projednané v 268. až 270. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(272)

Komise se tudíž domnívala, že celková finanční situace skupiny odůvodňovala použití obecné referenční hodnoty udělující nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak je objasněno v 236. až 240. bodě odůvodnění. K určení vhodné referenční hodnoty byly proto použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané během období šetření.

(273)

Po poskytnutí informací zpochybnila skupina Rununion použití ratingu BB jako referenční hodnoty pro finanční situaci společnosti. Tato skupina tvrdila, že není vhodné použít k určení náležité referenční hodnoty korporátní dluhopisy s ratingem BB, aniž by bylo patřičně přihlédnuto k finanční situaci společnosti.

(274)

Dotyčný vyvážející výrobce nepředložil další důkazy, které by podpořily jiný úvěrový rating. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto, a to z týchž důvodů, jaké jsou uvedeny v 254. a 255. bodě odůvodnění.

(275)

Pro účely tohoto šetření sestávala skupina Bodo z jednoho vyvážejícího výrobce, tj. Bodo Vehicle Group Co., Ltd. (dále jen „Bodo“), a jedné společnosti (Tianjin Xinbao Vehicle Industry Co., Ltd nebo „Xinbao“), která u řady úvěrů vystupovala jako ručitel. Ostatní společnosti ve skupině nebyly v rámci tohoto šetření vzaty v potaz, jelikož se na výrobě a prodeji elektrických jízdních kol nepodílely. Všechny společnosti ve skupině se nacházejí v Číně.

(276)

Ačkoliv se zdálo, že obě společnosti byly v posuzovaném období z finančního hlediska životaschopné, v roce 2017 byla společnost Xinbao ztrátová.

(277)

V období šetření zajistil vyvážející výrobce potřebné finanční prostředky u soukromé čínské finanční instituce prostřednictvím finančního leasingu a od dvou bank ve vlastnictví státu prostřednictvím úvěrů a bankovních akceptů.

(278)

Za úvěry, jež skupina Bodo sjednala u čínské banky ve vlastnictví státu, poskytla záruku společnost, která měla nižší úvěrový rating než samotná společnost Bodo, a použitý kolaterál patřil jiné společnosti ve spojení, což zpochybňuje spolehlivost této záruky.

(279)

Společnosti Bodo udělila jedna čínská finanční instituce ve vlastnictví státu úvěrový rating AA, zatímco úvěrový rating společnosti Xinbao se v období šetření zhoršil z A na BBB+. Vzhledem k celkovému zkreslení čínských úvěrových ratingů popsanému v 238. až 243. bodě odůvodnění a konkrétní ziskovosti projednané v 276. až 278. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že tento rating není spolehlivý.

(280)

Vzhledem k celkovému zkreslení čínských úvěrových ratingů popsanému v 238. až 243. bodě odůvodnění a konkrétní ziskovosti projednané v 276. až 278. bodě odůvodnění měla Komise za to, že celková finanční situace skupiny odůvodňovala použití obecné referenční hodnoty udělující nejvyšší stupeň dluhopisů „neinvestičního stupně“, jak je objasněno v 217. až 221. bodě odůvodnění. K určení vhodné referenční hodnoty byly proto použity korporátní dluhopisy s ratingem BB v příslušné měně vydané během období šetření.

(281)

Po poskytnutí informací zpochybnila skupina Bodo použití ratingu BB jako referenční hodnoty pro finanční situaci společnosti. Tato skupina tvrdila, že není vhodné použít k určení náležité referenční hodnoty korporátní dluhopisy s ratingem BB, aniž by bylo patřičně přihlédnuto k finanční situaci společnosti.

(282)

Dotyčný vyvážející výrobce nepředložil další důkazy, které by podpořily jiný úvěrový rating. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto, a to z týchž důvodů, jaké jsou uvedeny v 254. a 255. bodě odůvodnění.

(283)

Jak je uvedeno v 234. bodě odůvodnění, podle čl. 6 písm. b) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou úroku, kterou společnost hradí za preferenční úvěr, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr na trhu.

(284)

U úvěrů a finančního leasingu v RMB byla externí referenční hodnota pro srovnatelný obchodní úvěr určena s použitím platných úrokových sazeb stanovených Čínskou lidovou bankou, které byly upraveny o odpovídající přirážku (k zohlednění ratingu BB). Přirážka byla stanovena pomocí průměrného relativního rozpětí mezi dluhopisy vydanými společnostmi v USA s ratingem „A“ a „BB“ podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Pro jednotlivé doby splatnosti (tři měsíce, šest měsíců, jeden rok atd.) bylo použito zvláštní rozpětí, které bylo připočteno k referenčním úrokovým sazbám. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý dotčenému vyvážejícímu výrobci.

(285)

Po poskytnutí informací dvě zúčastněné strany uvedly, že čínská finanční instituce poskytující finanční leasing společnosti zařazené do vzorku je v soukromém vlastnictví a že ji nelze pokládat za vládní orgán ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení. Rovněž bylo uvedeno, že finanční leasing nepředstavuje úvěr, jelikož nezahrnuje vypůjčení a splacení s úroky, nýbrž se jedná pouze o pronájem. Dále bylo uvedeno, že poskytnuté informace o stejných měsíčních splátkách a výpočtu výhody nebyly dostatečné.

(286)

V tomto ohledu se odkazuje na 218. až 229. bod odůvodnění, v nichž je obsažen závěr, že všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem CRBC (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny nebo usměrněny státem ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení k provádění vládních politik a poskytování úvěrů se zvýhodněnými sazbami odvětví elektrických jízdních kol.

(287)

Co se týká způsobilosti tohoto typu finančních transakcí, je třeba uvést, že dotyčná společnost zařazená do vzorku sama účtovala část nákladů spojených s touto transakcí jako úrokové výdaje a že takovouto finanční transakci uznává jako úvěr rovněž úvěrové referenční centrum PBOC (dále jen „CRCP“).

(288)

Pokud jde o poskytnutí údajů, Komise se domnívala, že poskytla podrobná vysvětlení týkající se metodiky použité k výpočtu stejných měsíčních splátek a rovněž veškeré vzorce použité při výpočtu obdržené výhody.

(289)

U úvěrů v USD byla externí referenční hodnota pro srovnatelný obchodní úvěr stanovena pomocí platných tříměsíčních nebo šestiměsíčních úrokových sazeb USD LIBOR, které byly upraveny o odpovídající přirážku (k zohlednění ratingu BB). Přirážka byla stanovena pomocí průměrného relativního rozpětí mezi dluhopisy vydanými společnostmi v USA s ratingem „A“ a „BB“ podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Pro jednotlivé doby splatnosti (tři měsíce, šest měsíců, jeden rok atd.) bylo použito zvláštní rozpětí, které bylo připočteno k referenčním úrokovým sazbám. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý dotčenému vyvážejícímu výrobci.

(290)

U úvěrů v EUR byla externí referenční hodnota pro srovnatelný obchodní úvěr stanovena pomocí průměrné sazby indexu ICE BofAML Euro High Yield v období šetření. Index sestává z cenných papírů nižšího než investičního stupně (podle průměru agentur Moody's, S&P a Fitch).

(291)

V případě úvěrů v JPY nebyly nalezeny žádné údaje pro dluhopisy vydané společnostmi s ratingem „BB“ na japonském trhu pro průmyslové segmenty. Jelikož Japonsko má podobnou úroveň hospodářského rozvoje jako USA, měla Komise za to, že nejvhodnějším zástupným indikátorem pro úvěry v JPY jsou průměrné sazby USD LIBOR.

(292)

Po poskytnutí informací CCCME i tři z pěti společností zařazených do vzorku zpochybnily metodiku Komise využívající relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a BB při výpočtu výhody plynoucí z preferenčních úvěrů. Všechny uvedené subjekty tvrdily, že Komise měla použít absolutní, a nikoli relativní rozpětí mezi korporátními dluhopisy USA s ratingem AA a korporátními dluhopisy USA s ratingem BB. Byly uvedeny tyto hlavní důvody:

(293)

Tyto předložené argumenty byly uvedeny již v řízení týkajícím se plochých za tepla válcovaných výrobků ze železa (PVT) (37) a rovněž v řízení týkajícím se pneumatik (38). Jak je patrné z 175. až 187. bodu odůvodnění nařízení týkajícího se PVT, Komise tyto argumenty zamítla z následujících důvodů:

(294)

Z uvedených důvodů, které jsou stejně platné i pro toto šetření, proto Komise trvala na svém stanovisku, že metodika s relativním rozpětím lépe odráží rizikovou přirážku, kterou by finanční instituce použila na čínské vyvážející výrobce na nenarušeném trhu, zejména vzhledem k tomu, že se základní úroková sazba v ČLR a základní úroková sazba v USA v průběhu času vyvíjely rozdílně.

(295)

Skupina Giant mimoto uvedla, že by se pro úvěry v JPY neměly jako zástupný indikátor používat průměrné sazby USD LIBOR a že by se měla použít úroková sazba, která skutečně existovala u úvěrů v JPY.

(296)

Komise již v 291. bodě odůvodnění objasnila, proč se domnívala, že u úvěrů v JPY jsou nejvhodnějším zástupným indikátorem průměrné sazby USD LIBOR. Nebyly předloženy žádné důkazy pro podobné transakce na japonském trhu. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(297)

Šetření prokázalo, že čínské finanční instituce v souvislosti s poskytováním jednotlivých úvěrů každému z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku poskytovaly také úvěrové linky. Ty spočívaly v rámcových dohodách, podle nichž banka umožnila vyvážejícímu výrobci zařazenému do vzorku čerpat určitou maximální částku finančních prostředků v podobě různých dluhových nástrojů (úvěrů, dokumentárních směnek, obchodního financování atd.). Za běžných tržních podmínek by takové úvěrové linky podléhaly tzv. poplatku „za sjednání“ nebo „za poskytnutí úvěru“, který by kryl náklady a rizika banky spojená s otevřením úvěrové linky, jakož i poplatkům za obnovení účtovaným každoročně za obnovení platnosti úvěrových linek. Komise však zjistila, že někteří z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku využívali úvěrové linky poskytované bezplatně.

(298)

V souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci takto získali, rozdíl mezi částkou, kterou dotyčný vyvážející výrobce uhradil za poskytnutí úvěrových linek čínskými finančními institucemi, a částkou, kterou by zaplatil za srovnatelnou obchodní úvěrovou linku, kterou lze získat na trhu, jako referenční hodnotou.

(299)

Vhodná referenční hodnota pro poplatek za sjednání byla stanovena ve výši 1,5 %, a to s odkazem na veřejné přístupné údaje (39) týkající se otevření podobných úvěrových linek. U úvěrových linek, které existovaly před začátkem období šetření a které byly během období šetření obnoveny, byl jako referenční hodnota podle téhož zdroje použit poplatek za obnovení ve výši 1,25 %. Poplatek za sjednání/obnovení se obvykle hradí jednou ročně. V důsledku toho nebyl poplatek za sjednání/obnovení rozdělen podle doby trvání úvěrové linky.

(300)

Výše poplatků použitá jako referenční hodnota se uplatnila úměrně na výši každé příslušné úvěrové linky, aby se tak zjistila výše subvence (snížená o veškeré skutečně uhrazené poplatky).

(301)

Po poskytnutí informací jeden vyvážející výrobce zpochybnil hodnocení Komise, že mu smlouvy o úvěrových linkách poskytují výhody. Byly uvedeny tyto hlavní důvody:

(302)

Komise s předloženými tvrzeními nesouhlasí z níže uvedených důvodů:

(303)

Z výše objasněných důvodů byla všechna tvrzení v tomto ohledu zamítnuta.

(304)

Bankovní akcepty jsou finanční produkty, které mají rozvíjet aktivnější domácí peněžní trh rozšířením úvěrových facilit. Tento produkt je založen na údajné spolehlivosti čínského bankovního sektoru, kdy banky, které jsou účastníky smluv o bankovním akceptu, přijímají nepodmíněný závazek, že k danému dni vyplatí určitou částku. Bankovní akcepty tudíž představují formu úvěru, kdy banky přebírají od kupujících pohledávky dodavatelů a v dohodnutý den převádějí stanovenou částku dodavatelům. Týž den převede kupující stejnou částku bance. Datum splatnosti příslušné částky bance může odpovídat platební lhůtě sjednané s dodavatelem, nebo může následovat po tomto dni. Při šetření bylo zjištěno, že datum splatnosti příslušné částky bance bylo v mnoha případech pozdější než datum splatnosti dodavatelům. Bylo zjištěno, že v některých případech byla platba odložena o čtyři až šest měsíců po datu splatnosti faktury. Tento finanční produkt tedy kromě toho, že slouží jako bankovní záruka, poskytuje v některých případech kupujícímu rovněž delší dobu splatnosti, fakticky ve formě úvěru.

(305)

Při šetření bylo zjištěno, že obecně jsou bankovní akcepty vydávány v rámci smlouvy o bankovním akceptu, v níž je uvedena totožnost banky, dodavatelů a kupujícího, závazky banky a kupujícího a podrobné údaje o hodnotě u jednotlivých dodavatelů, platební lhůtě a poskytnuté záruce. Bankovní akcepty jsou vydávány obvykle na měsíčním základě.

(306)

Co se týče bank, směnečné závazky z bankovních akceptů jsou v jejich rozvaze vykázány jako pasiva. Ačkoliv byly některé bankovní akcepty kryty úvěrovou linkou, zdálo se, že podle čínských právních předpisů to nepředstavuje právní požadavek.

(307)

Dodavatel zboží jakožto držitel vydaného bankovního akceptu může nechat bankovní akcept eskontovat vydávající bankou přede dnem splatnosti původní faktury, nebo může počkat do dne splatnosti a nechat bankovní akcept vyplatit v plné výši, nebo jej může použít jako platební prostředek s ohledem na své závazky vůči jiným stranám.

(308)

V době platnosti dohody mezi kupujícím a prodávajícím mohou být bankovní akcepty uvedeny jako běžný platební prostředek v kupních smlouvách spolu s jinými prostředky, jako je například převod peněz nebo peněžní poukázka.

(309)

Jeden vyvážející výrobce zařazený do vzorku podal v průběhu šetření připomínky a uvedl, že bankovní akcepty nelze považovat za úvěry z toho důvodu, že úvěry vyžadují vypůjčení, splacení a uhrazení úroků, zatímco bankovní akcepty zahrnují příslib zaplacení. Dále uvedl, že bankovní akcepty představují způsob platby, který nezahrnuje přímý převod finančních prostředků. S ohledem na stejné téma jiný vyvážející výrobce zopakoval, že nedochází k převodu finančních prostředků, a tvrdil, že v jeho účetních záznamech nejsou bankovní akcepty vykázány jako závazky vůči bance, nýbrž jako závazky vůči dodavatelům, a to jako směnečné závazky. Zmíněný vyvážející výrobce rovněž uvedl, že v jeho konkrétním případě bylo nutno peněžní prostředky převedené dodavateli složit před datem splatnosti bankovního akceptu a že ke dni splatnosti bankovního akceptu vybrala banka peněžní prostředky z jeho účtu za účelem následné platby dodavatelům, jak bylo dohodnuto s příslušným dodavatelem. Rovněž uvedl, že nezískal žádnou výhodu, pokud byl bankovní akcept eskontován před datem splatnosti, a že mu není známo, zda byl bankovní akcept skutečně eskontován.

(310)

V této souvislosti je třeba za prvé uvést, že CRCP uznává bankovní akcepty jako závazky vůči bankám na stejné úrovni jako úvěry, akreditivy nebo obchodní financování. Je nutné také uvést, že CRCP je podporováno finančními institucemi, které poskytují různé druhy úvěrů, a že tyto finanční instituce tudíž uznávají bankovní akcepty jako závazky vůči nim. Smlouvy o bankovních akceptech, které byly získány během šetření, mimoto stanoví, že pokud kupující nesplatí ke dni splatnosti bankovní akcepty v plné výši, bude banka považovat neuhrazenou částku za úvěr, jenž nebyl bance splacen.

(311)

Komise měla mimoto za to, že bankovní akcepty, které obdržel kupující, spočívají v převodu finančních prostředků, jelikož bankovní akcepty se používají jako platební prostředek na stejné úrovni jako peněžní poukázka; tj. jakmile je bankovní akcept vydán dodavateli, má se za to, že společnost uhradila příslušnou fakturu. To dokládá rovněž skutečnost, že při úhradě bankovního akceptu dodavateli sníží kupující obvykle na straně jedné své pohledávky vůči dodavateli a na straně druhé se o příslušnou částku zvýší jeho směnečné závazky vůči bance. V této souvislosti se rovněž usuzovalo, že skutečnost, že tyto závazky byly v účetních záznamech společnosti vykázány jako směnečné závazky vůči dodavatelům, a nikoli bankám, není podstatná. V auditovaných účetních závěrkách nebyly každopádně tyto závazky vykázány jako pohledávky dodavatelů, nýbrž jako směnečné závazky bez upřesnění totožnosti věřitele.

(312)

Co se týká peněžních toků, Komise se domnívala, že připomínky, které podal dotyčný vyvážející výrobce, jsou protichůdné, jelikož vyvážející výrobce na straně jedné tvrdil, že musel peněžní prostředky převést před datem splatnosti bankovního akceptu, aby bylo zajištěno provedení platby pro dodavatele z jeho účtu, zatímco na straně druhé mu není známo, zda byly směnky eskontovány, a tudíž datum, kdy byla platba skutečně provedena. Tato strana mimoto nepředložila žádné důkazy o skutečných předpokládaných převodech finančních prostředků bance. Na základě výše uvedených skutečností bylo třeba tato tvrzení zamítnout.

(313)

Jiný vyvážející výrobce zopakoval, že ze systému bankovních akceptů nezískal žádnou výhodu, jelikož v jeho případě se žádná platba neuskutečnila po dni splatnosti faktury nebo bankovního akceptu. K témuž tématu několik zúčastněných stran uvedlo, že by se bankovní akcepty neměly považovat za úvěry, a to z toho důvodu, že nestanoví delší platební lhůty pro příjemce, a tvrdilo, že způsob, jakým vnitrostátní právo charakterizuje určité nástroje, nemá vliv na jejich charakteristiku v právu WTO.

(314)

Ačkoliv šetření potvrdilo, že se v případě tohoto vyvážejícího výrobce všechny platby uskutečnily ve lhůtách splatnosti faktur nebo bankovních akceptů, připomíná se, že systém bankovních akceptů poskytl všem vyvážejícím výrobcům službu se zvýhodněnou sazbou, která poskytla napadnutelnou výhodu, jak je popsáno v 323. až 342. bodě odůvodnění, kdy se závazky vůči dodavatelům považovaly za uhrazené a přeměněné na závazky vůči bankám, které přislíbily zaplatit dodavatelům v době splatnosti bankovních akceptů. Co se týká platebních lhůt, důkazy, které má Komise k dispozici, prokazují, že u řady vyvážejících výrobců využívání bankovních akceptů skutečně prodloužilo platební lhůtu u souvisejících faktur a že za tyto faktické úvěry nebyly účtovány žádné úroky. Třebaže bankovní akcepty nemají údajně prodloužit platební lhůty, důkazy, které jsou k dispozici, prokazují opak. Komise se každopádně domnívala, že skutečnost, že u bankovních akceptů nejsou při prodloužení platební lhůty pro prodávajícího hrazeny úroky, je další známkou toho, že čínský bankovní sektor je narušený a určitým klíčovým výrobním odvětvím poskytuje preferenční úvěry. Z tohoto důvodu musela být tato tvrzení zamítnuta.

(315)

Jiná zúčastněná strana tvrdila, že by se základ pro výpočet výhody měl snížit o výši vkladů, které poskytla jako záruku za bankovní akcepty.

(316)

V této souvislosti je třeba za prvé uvést, že při poskytování úvěrových linek nebo úvěrů je běžnou praxí bank požadovat od svých klientů záruky. Odkazuje se rovněž na 323. bod odůvodnění, v němž je uvedeno, že vypůjčovatelé v Kanadě musí mít úvěrovou linku, aby získali bankovní akcepty. Na tomto základě zohledňují sazby účtované na kanadském trhu existenci takovýchto záruk. Je nutné rovněž uvést, že tyto záruky nepoužívají banky k uhrazení nesplacených pohledávek dodavatelům, nýbrž jako způsob zajištění toho, že vyvážející výrobce ponese finanční odpovědnost vůči bance. Šetřením bylo rovněž zjištěno, že čínské banky tyto záruky systematicky nevyžadují a že záruky mohou mít různé formy, včetně záloh nebo termínovaných vkladů nesoucích úroky. Komise také uvedla, že se poplatek za bankovní akcepty vypočítává na základě nominální hodnoty bankovních akceptů, a nikoli částky snížené o výši záruky. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(317)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že by se s ohledem na poplatek za bankovní akcept neměla výhoda vypočítat jako záruka za finanční službu poskytovanou čínskými bankami, a to z toho důvodu, že banky nemusí směnky financovat v době jejich vydání ani v době jejich splatnosti, jelikož tyto platby financuje dotyčný vyvážející výrobce, není-li v platební neschopnosti. Banky proto údajně nepodstupují žádné finanční riziko, jelikož jednají pouze jako zprostředkovatel. Tatáž strana také tvrdila, že smluvní podmínky poskytují bankám náležité finanční záruky.

(318)

V tomto ohledu se odkazuje na 310. bod odůvodnění, který potvrzuje, finanční instituce uznávají bankovní akcepty jako úvěry, a na 304. bod odůvodnění, v němž se uvádí, že banky, které jsou účastníky smluv o bankovním akceptu, přijímají nepodmíněný závazek, že k danému dni vyplatí určitou částku. Jelikož bankovní akcepty lze eskontovat, měly by banky zajistit, aby byly mezi dnem vydání a dnem splatnosti bankovního akceptu k dispozici dostatečné finanční prostředky. V tomto ohledu je třeba také uvést, že standardní smlouvy o úvěrových linkách, které jsou platné v ČLR, předpokládají, že je lze použít pro různé druhy úvěrů včetně bankovních akceptů, potvrzují tudíž, že je nutné, aby měla banka k dispozici dostatečné finanční prostředky. Po analýze podmínek smluv uzavřených mezi finančními institucemi a vyvážejícími výrobci se usuzovalo, že vzhledem k zapojení, nepodmíněným závazkům a finančnímu riziku, které finanční instituce podstupují při uzavírání smluv o bankovních akceptech, nejsou přiměřené. V důsledku toho bylo výše uvedené tvrzení nutno zamítnout.

(319)

Co se týká specifičnosti, usuzovalo se, že jak je uvedeno v 106. bodě odůvodnění a jak se předpokládá v plánu pro lehký průmysl, podle něhož čínská vláda plánuje „zavést finanční politiku, která podporuje rozvoj středních a malých podniků, dále přezkoumat finanční kanály středních a malých podniků, zdokonalit systém úvěrových záruk pro střední a malé podniky“, jsou bankovní akcepty jinou formou preferenční podpory pro podporovaná výrobní odvětví, jako je odvětví elektrických jízdních kol. Tato forma podpory nezohledňuje finanční situaci vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, jelikož všechny banky účtují paušální poplatek, který je podle informací obsažených ve spisu nižší než dostupné mezinárodní referenční hodnoty, a je dokonce nižší než prémie účtovaná společnostem se špatným úvěrovým ratingem, jako jsou vyvážející výrobci zařazení do vzorku (viz 324. bod odůvodnění).

(320)

Po poskytnutí informací několik zúčastněných stran zopakovalo tvrzení předložené před poskytnutím informací, že systém bankovních akceptů je obecně dostupný nástroj financování a není omezen na odvětví elektrických jízdních kol. Několik zúčastněných stran rovněž uvedlo, že Komise měla určení specifičnosti doložit skutečnými důkazy.

(321)

V této souvislosti se odkazuje na 195. až 202. bod odůvodnění a rovněž konkrétněji na 319. bod odůvodnění, které poskytují skutečné důkazy týkající se aspektů specifičnosti této preferenční politiky, podle nichž není tento finanční nástroj obecně dostupný za těchto podmínek, a je tudíž specifický pro omezený počet výrobních odvětví, jako je odvětví elektrických jízdních kol. Tato tvrzení musela být proto zamítnuta.

(322)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření.

(323)

Podle dostupných informací v EU systém bankovních akceptů ve formě popsané v 304. až 308. bodě odůvodnění neexistuje. Na základě veřejně dostupných údajů je však tato forma úvěrů k dispozici v Kanadě, kde vypůjčovatelé z řad podniků používají bankovní akcepty k uspokojení potřeb krátkodobého financování. Bankovní akcepty v Kanadě obvykle využívají společnosti, které nemají nejvyšší úvěrový rating. Za účelem získání bankovních akceptů musí mít vypůjčovatelé k dispozici úvěrovou linku, z níž budou čerpat.

(324)

Za poskytnutí této záruky banky obvykle účtují poplatek za bankovní akcept stanovený na úrovni referenční sazby CDOR (Canadian Dollar Offered Rate) a kolkovné v rozmezí od několika málo bazických bodů (b. b.) do více než 100 b. b. v závislosti na úvěruschopnosti vypůjčovatelů (40).

(325)

Za běžných tržních podmínek by tudíž bankovní akcepty obvykle podléhaly tzv. poplatku za bankovní akcept a byly by součástí úvěrové linky, jelikož bankovní akcept představuje přímý a bezpodmínečný závazek akceptační banky. V případě čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byl poplatek za bankovní akcept stanoven s paušální sazbou ve výši 0,05 % částky bankovního akceptu bez ohledu na úvěruschopnost jednotlivých vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a úvěrové linky byly poskytnuty zdarma, pokud existovaly.

(326)

Po poskytnutí informací jeden vyvážející výrobce uvedl, že Komise započítala některé úpravy dvakrát a že do výpočtu výše subvence zahrnula úpravy, které nejsou pro vydávání bankovních akceptů relevantní. Výpočty však vycházely z informací, které poskytla společnost a které Komise ověřila, a údajné chyby již nebylo možné zkontrolovat. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(327)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že by se bankovní akcepty neměly považovat za úvěr, a to z toho důvodu, že nestanoví delší platební lhůty pro příjemce, a tvrdilo, že způsob, jakým vnitrostátní právo charakterizuje určité nástroje, nemá vliv na jejich charakteristiku v právu WTO.

(328)

Několik zúčastněných stran uvedlo, že bankovní akcepty dostupné v ČLR a v Kanadě představují odlišné nástroje. Zatímco se v ČLR používají jako způsob platby, v Kanadě je vypůjčovatelé z řad podniků využívají k uspokojení potřeb krátkodobého financování.

(329)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasí a domnívá se, že bankovní akcepty představují řešení potřeb krátkodobého financování v obou zemích. Využíváním bankovních akceptů přeměňují společnosti své pohledávky vůči dodavatelům za pohledávky vůči bankám. Při šetření bylo rovněž zjištěno, že v případě několika vyvážejících výrobců prodloužily bankovní akcepty platební lhůty u souvisejících faktur, zlepšily tudíž situaci vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, pokud jde o krátkodobé peněžní prostředky. Jak je popsáno na s. 1 diskusního dokumentu zaměstnanců Bank of Canada (41) (dále jen „dokument Bank of Canada“), mezi čínskými a kanadskými bankovními akcepty existují další podobnosti, poněvadž v obou případech musí existovat „přímý a nepodmíněný příkaz korporátního vypůjčovatele (klienta) k čerpání z úvěrové linky zřízené v kanadské bance. Jakmile dojde k čerpání, akceptační (nebo úvěrová) banka zaručuje jistinu a úroky tím, že dokument opatří razítkem, stává se tudíž plně odpovědnou za úhradu v době splatnosti v případě nesplacení ze strany příslušného korporátního vypůjčovatele.“ Vzhledem k podobnostem obou trhů bylo nutno toto tvrzení zamítnout.

(330)

Jiná zúčastněná strana dále uvedla, že na rozdíl od čínského systému musí kanadské banky poskytnout finanční prostředky ke dni vydání bankovního akceptu. Na tomto základě bylo uvedeno, že poplatek za záruku pokrývá větší povinnosti, náklady a rizika pro banky než čínský systém.

(331)

V tomto ohledu je třeba uvést, že poskytnutí finančních prostředků není podstatné, jelikož čínský systém rovněž stanoví, že banka musí poskytnout finanční prostředky, pokud jej chce držitel bankovního akceptu eskontovat a získat finanční prostředky. Přenesení odpovědnosti a možný převod finančních prostředků držiteli bankovního akceptu také objasňují, proč banky pokládají bankovní akcepty za úvěry. Co se týká povinností a rizik, Komise je pokládala za rovnocenné, jelikož banky musí mít finanční prostředky k dispozici ode dne vydání a přijímají nepodmíněný závazek týkající se splacení bankovního akceptu v době splatnosti v případě selhání věřitele.

(332)

Jeden vyvážející výrobce uvedl, že podle dokumentu Bank of Canada nepředstavují na kanadském trhu úvěrové linky právní požadavek s ohledem na bankovní akcepty. V této souvislosti se za prvé uvádí, že dokument Bank of Canada takovéto tvrzení neobsahuje. Naopak odkazuje na řadu případů (42) existence zřízené úvěrové linky. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení zamítnuto.

(333)

V souladu s čl. 6 písm. c) základního nařízení se má za to, že výhodu, kterou příjemci získali, představuje rozdíl mezi částkou, kterou společnost hradí za poskytování bankovních akceptů čínskými finančními institucemi, a částkou, kterou by společnost zaplatila za srovnatelné bankovní akcepty, jež lze získat na kanadském trhu, jako referenční hodnotou.

(334)

Za účelem stanovení výhody porovnala Komise poplatek za bankovní akcepty hrazený dotčeným vyvážejícím výrobcem zařazeným do vzorku se sazbou CDOR, což je uznávaný kanadský referenční index pro bankovní akcepty s dobou splatnosti jeden rok či méně, která byla upravena o odpovídající přirážku s cílem zohlednit úvěruschopnost kupujících (kolkovné). Jelikož informace o výši kolkovného nebyly k dispozici, použila se stejná přirážka jako u úvěrů v RMB (viz 284. bod odůvodnění). Podle situace v Kanadě a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) byla i výhoda v případě úvěrové linky, která by měla být zavedena, vypočítána na základě referenční hodnoty uvedené v 299. bodě odůvodnění s použitím nejvyššího objemu závazků z bankovních akceptů u každé jednotlivé banky v daném okamžiku v období šetření jako základu pro výpočet.

(335)

V souladu s čl. 6 písm. b) základního nařízení byla výhoda v případě bankovních akceptů, které prodlužovaly lhůtu splatnosti závazků dodavatelům, vypočítána ve formě faktického krátkodobého bezúročného úvěru poskytnutého dotčeným vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Za účelem stanovení této výhody použila Komise stejnou metodiku, jaká je popsána v 284. bodě odůvodnění u úvěrů v RMB.

(336)

Po poskytnutí informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že Komise chybně započítala výhody dvakrát, a to připočtením „akceptu – poplatku za sjednání úvěrové linky“ a „akceptu – zvýhodněné sazby“, která by měla být uhrazena za faktický úvěr, k výhodě vypočítané s ohledem na poplatek za bankovní akcept.

(337)

V této souvislosti je třeba uvést, že důkazy, které jsou k dispozici pro tohoto konkrétního vyvážejícího výrobce, prokazují, že bankovní akcepty prodloužily platební lhůtu u faktur, s nimiž souvisely. Proto se považovaly za faktický úvěr. Z těchto důvodů byla výhoda (jak je objasněno v 335. bodě odůvodnění) vypočítána rovněž ve formě faktického krátkodobého bezúročného úvěru. Jak je objasněno v 334. bodě odůvodnění, analogicky se situací na kanadském trhu byla bez ohledu na existenci faktického úvěru výhoda vypočítána rovněž s ohledem na úvěrovou linku, která by měla být zavedena. Na základě výše uvedených skutečností bylo proto třeba toto tvrzení zamítnout.

(338)

Jiná zúčastněná strana tvrdila, že výpočet výhody s ohledem na úvěrovou linku navíc k poplatku za záruku představoval dvojí započtení z toho důvodu, že by se měl poplatek za záruku pokládat za dostatečný k pokrytí finančních nákladů a rizik souvisejících s vydáním bankovního akceptu. Tato strana rovněž tvrdila, že v případě písemné smlouvy o úvěrové lince není opodstatněné mít za to, že by banka účtovala za sjednání této úvěrové linky poplatek. Rovněž bylo uvedeno, že by referenční hodnota pro poplatek za záruku a pro poplatek za úvěrovou linku měla pocházet z téhož zdroje.

(339)

V tomto ohledu se odkazuje na 323. bod odůvodnění, který stanoví, že vypůjčovatelé musí mít úvěrovou linku, z níž budou čerpat. Jak je uvedeno v 318. bodě odůvodnění, připomíná se, že smlouvy o úvěrových linkách, uzavřené několika vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku předpokládají, že úvěrovou linku lze využít pro různé druhy úvěrů včetně bankovních akceptů. Dokument Bank of Canada rovněž předpokládá, že se „poplatky za sjednání a zprostředkování vztahují na primární úvěrové linky i na úvěrové linky založené na bankovních akceptech“. Analogicky se situací na kanadském trhu se pokládalo za vhodné zahrnout do výpočtu výhody poplatek za sjednání úvěrové linky. Pokud jde o zdroj referenčních hodnot, odkazuje se na oddíl 3.3.1 a na skutečnost, že Komise musela při přezkumu existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů použít částečně dostupné údaje. Každopádně se má za to, že použité informace jsou přiměřené a odrážejí běžné tržní podmínky.

(340)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že Komise neprokázala „méně příznivé podmínky“ ostatních čínských komerčních bank a že nezdůvodnila, proč je vhodná zahraniční referenční hodnota, a že neprovedla potřebné úpravy, aby byla zajištěna srovnatelnost.

(341)

V této souvislosti se připomíná, že (jak je objasněno v oddíle 3.3.1) čínská vláda spolupracovala s ohledem na poskytování preferenčních úvěrů pouze částečně a že Komise musela při přezkumu existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčních úvěrů částečně použít dostupné údaje. Vzhledem k takovéto částečné spolupráci neměla Komise k dispozici příslušné zásadní informace a musela ve svých zjištěních vycházet z dostupných údajů. Na základě těchto skutečností Komise konstatovala, že čínský finanční trh je narušený, jelikož finanční instituce ve vlastnictví státu i soukromé finanční instituce jsou státem pověřeny nebo usměrněny k provádění vládních politik a poskytování úvěrů se zvýhodněnými sazbami odvětví elektrických jízdních kol, jak je uvedeno v 217. a 222. bodě odůvodnění. Toto tvrzení proto muselo být zamítnuto.

(342)

Jedna zúčastněná strana také tvrdila, že CDOR není vzhledem k její finanční situaci vhodnou referenční hodnotou. V této souvislosti se odkazuje na posouzení úvěrových ratingů u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku uvedené v oddíle 3.5.4.1. Na základě tohoto posouzení se mělo za to, že by všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku měli mít úvěrový rating BB. Na základě výše uvedených skutečností bylo proto třeba toto tvrzení zamítnout.

(343)

Jedna zúčastněná strana předložila další neověřené dokumenty a tvrdila, že výhoda byla vypočítána nesprávně, jelikož některé smlouvy by se měly pokládat za prodloužené smlouvy, a nikoli za samostatné smlouvy. Tato strana rovněž tvrdila, že pokud by se účtoval správní poplatek, byl by uhrazen před obdobím šetření. Tato strana také tvrdila, že Komise nezohlednila nejnovější verzi spisu (s opraveným sloupcem).

(344)

Co se týká prvního tvrzení, ověřené důkazy, které jsou k dispozici, nepotvrzují, že tato smlouva byla prodloužena. Dokument předložený po poskytnutí informací k doložení tohoto tvrzení nebylo mimoto možné ověřit, nelze jej tudíž vzít v potaz. Pokud jde o druhé tvrzení, smlouvy o úvěrových linkách, které byly uzavřeny před obdobím šetření, zahrnovaly část období šetření, a poskytly tudíž skupině Giant v období šetření výhodu vyplývající z jejich poskytnutí. Komise nemohla proto toto tvrzení uznat. Co se týká třetího tvrzení, je třeba uvést, že tento konkrétní sloupec nebyl pro výpočet výhody podstatný, a jeho oprava proto neměla žádný dopad.

(345)

Ze šetření vyplynulo, že všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku využívali v období šetření preferenční úvěry. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti by se tyto úvěry, úvěrové linky a bankovní akcepty měly považovat za napadnutelnou subvenci.

(346)

Výše subvence zjištěná pro preferenční úvěry během období šetření u skupin společností zařazených do vzorku činí:

Tabulka 1

Preferenční úvěry

(347)

Žadatel tvrdil, že společnost Sinosure poskytla výrobcům dotčeného výrobku pojištění vývozních úvěrů za zvýhodněných podmínek.

(348)

Oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a techniky s využitím pojištění vývozních úvěrů (Shang Ji Fa [2004] č. 368), vydané společně ministerstvem obchodu a společností Sinosure.

(349)

Oznámení o vydání vývozního katalogu výrobků špičkových technologií z Číny na rok 2006, Guo Ke Fa Ji Zi [2006] č. 16.

(350)

Tři z pěti skupin vyvážejících výrobců, které byly zařazeny do vzorku, měly během období šetření se společností Sinosure uzavřeny významné smlouvy o vývozním pojištění.

(351)

Jak je uvedeno v 157. bodě odůvodnění, společnost Sinosure odpověděla částečně na zvláštní dotazník zaslaný vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, který se týkal pojištění vývozních úvěrů. Jak je však uvedeno v 156. až 162. bodě odůvodnění výše, společnost Sinosure nepředložila požadované podklady týkající se její správy a řízení, například svou výroční zprávu nebo stanovy.

(352)

Během inspekce na místě u čínské vlády byla přítomna i společnost Sinosure, která potvrdila, že je zcela ve vlastnictví státu.

(353)

Společnost Sinosure mimoto nepředložila žádné konkrétní informace o pojištění vývozních úvěrů poskytnutém odvětví elektrických jízdních kol, údaje o výši pojistného nebo podrobné informace týkající se ziskovosti její činnosti v oblasti pojištění vývozních úvěrů. Komise tak musela poskytnuté informace doplnit dostupnými údaji.

(354)

Podle odpovědi společnosti Sinosure na dotazník je tato společnost pojišťovnou ve vlastnictví státu, kterou zřídil a kterou podporuje stát s cílem podpořit zahraničně-ekonomický a obchodní rozvoj a spolupráci ČLR. Společnost je zcela ve vlastnictví státu. Má představenstvo a dozorčí radu. Vláda má pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí pracovníky společnosti. Na základě odpovědi na dotazník a informací poskytnutých během inspekce na místě dospěla Komise k závěru, že s ohledem na společnost Sinosure existují formální indicie vládní kontroly.

(355)

Na tomto základě vyvodila Komise závěr, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto za účelem účinné kontroly chování společnosti Sinosure opírala o normativní rámec.

(356)

Komise pátrala rovněž po konkrétních důkazech o účinném výkonu kontroly na základě konkrétních pojistných smluv. Během inspekce na místě společnost Sinosure trvala na tom, že v praxi jsou její částky pojistného tržně orientované a založené na zásadách posuzování rizik. Nebyly však uvedeny žádné konkrétní příklady týkající se odvětví elektrických jízdních kol nebo vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(357)

Kvůli pouze částečným informacím, které společnost Sinosure poskytla, nemohla Komise zjistit rovněž konkrétní chování této společnosti s ohledem na pojištění poskytnuté vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, jež by Komisi umožnilo určit, zda společnost Sinosure jednala podle tržních zásad.

(358)

Komise nemohla v tomto ohledu posoudit ani to, zda pojistné účtované společností Sinosure postačovalo k uhrazení nákladů na uplatněné nároky a režijních nákladů této společnosti.

(359)

Komise mimoto zjistila, že někteří vyvážející výrobci využívali částečné nebo plné vrácení pojistného z pojištění vývozních úvěrů, které uhradili společnosti Sinosure.

(360)

Komise proto dospěla k závěru, že společnost Sinosure uplatňuje při výkonu vládních funkcí, pokud jde o odvětví elektrických jízdních kol, výše uvedený právní rámec, a tím jedná jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení. Kvůli částečné spolupráci nemohla společnost Sinosure prokázat, že jednala za běžných tržních podmínek a že vyvážejícím vývozcům zařazeným do vzorku neposkytla výhody, zejména že pojištění bylo poskytnuto se sazbami, které nebyly nižší než minimální poplatek, jenž Sinosure potřebuje k uhrazení provozních nákladů. Jelikož nebyly k dispozici jiné údaje, vyvodila Komise závěr, že externí referenční hodnota uvedená v 362. bodě odůvodnění představuje rovněž nejlepší odhad dostatečného pojistného za tržních podmínek.

(361)

Komise dále určila, že subvence poskytované v rámci programu vývozního pojištění jsou specifické, jelikož nemohly být získány bez vývozu, a jsou tedy závislé na vývozu ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(362)

Výše napadnutelné subvence se vypočte na základě výhody, kterou příjemci získali a která je zjištěna za období šetření. V souladu s čl. 6 písm. c) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou, jež daná společnost hradí za krátkodobé pojištění poskytované společností Sinosure, a částkou pojistného, kterou by společnost zaplatila za srovnatelné pojištění vývozního úvěru na trhu.

(363)

Vzhledem k tomu, že společnost Sinosure představuje přibližně 90 % domácího trhu vývozního pojištění v ČLR, nemohla Komise zjistit tržní vnitrostátní pojistné. V souladu s předchozí praxí proto Komise použila nejvhodnější externí referenční hodnotu, pro kterou byly snadno dostupné informace, tj. sazby pojistného uplatňované vývozní a importní bankou („Ex-Im Bank“) ve Spojených státech amerických pro nefinanční instituce při vývozu do zemí OECD (43).

(364)

Vratky pojistného z vývozního pojištění poskytnuté během období šetření byly považovány za grant. Jelikož nebyly k dispozici žádné důkazy o dodatečných nákladech vyvážejících výrobců, které by vyžadovaly úpravu, byla výhoda vypočtena jako celá částka vráceného pojistného obdržená v období šetření.

(365)

Skupina Yadea požadovala objasnění výpočtu výhody a tvrdila, že by výhoda měla být vypočítána na základě skutečně nahrazeného kapitálu v případě ztráty, je-li nižší než pojištěný kapitál. Skupina Yadea rovněž požádala o objasnění ohledně toho, zda Komise použila při výpočtu „míru imunity“.

(366)

V této souvislosti je třeba uvést, že výhoda byla vypočítána podle metodiky stanovené v 362. bodě odůvodnění. Co se týká výhody, Komise se domnívala, že by měla být vypočítána na základě pojištěného kapitálu, což představuje rovněž základ pro výpočet pojistného hrazeného skupinou Yadea, jak bylo uvedeno v její odpovědi na dotazník. Je třeba také uvést, že nebyla použita žádná míra imunity. Na základě výše uvedených skutečností bylo proto třeba toto tvrzení zamítnout.

(367)

Výše subvence zjištěná s ohledem na tento program během období šetření u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku činí:

Tabulka 2

Preferenční financování a pojištění: pojištění vývozních úvěrů

(368)

Stěžovatel tvrdil, že odvětví elektrických jízdních kol získalo vstupní materiály (tj. baterie, motory a jiné součásti jízdních kol, též již smontované) za cenu nižší než přiměřenou.

(369)

V rámci šetření ověřila Komise informace o domácích nákupech součástí elektrických jízdních kol (baterií a motorů) ze strany vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Komise současně analyzovala cenové chování jediného spolupracujícího domácího dodavatele těchto součástí, společnosti Bafang, přičemž u této společnosti bylo zjištěno, že dotyčné součásti byly na domácím trhu poskytovány za nižší ceny než při vývozu.

(370)

Jak je podrobněji objasněno v 163. až 173. bodě odůvodnění, čínská vláda s ohledem na dodavatele vstupů na čínském domácím trhu nespolupracovala a odmítla podat vysvětlení či poskytnout zásadní informace týkající se domácího trhu s bateriemi a motory. Komise proto musela v souladu s článkem 28 základního nařízení ve svých závěrech vycházet z dostupných údajů.

(371)

Šetření prokázalo, že někteří dodavatelé součástí pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku jsou podniky ve vlastnictví státu nebo jsou členy čínského sdružení výrobců jízdních kol (CBA). Jakožto členové sdružení CBA mají společnosti určité povinnosti s ohledem na provádění politiky čínské vlády v odvětví elektrických jízdních kol. Komise proto analyzovala známé politiky čínské vlády týkající se motorů a baterií, a zejména to, zda lze na tomto základě a na základě jiných dostupných informací mít za to, že tyto politiky čínské vlády pověřují dodavatele motorů a baterií prodejem domácím výrobcům elektrických jízdních kol za výhodnějších podmínek. Komise také analyzovala, zda v důsledku toho získali čínští dodavatelé motorů a baterií od čínské vlády výhody.

(372)

Jak je uvedeno v 164. bodě odůvodnění, ačkoliv o to byla čínská vláda požádána, nezaslala známým dodavatelům v Číně zvláštní dotazník určený pro dodavatele součástí elektrických jízdních kol. Čínská vláda uvedla, že nemá pravomoc požadovat informace od dodavatelů součástí elektrických jízdních kol, jelikož ti působí nezávisle na čínské vládě.

(373)

Čínská vláda mimoto neposkytla seznam čínských dodavatelů součástí elektrických jízdních kol, jež jsou předmětem šetření, a údaje o jejich vlastnické struktuře a tvrdila, že se jedná o důvěrné údaje. Čínská vláda neposkytla ani podrobné údaje o charakteristikách čínského domácího trhu vstupních materiálů pro elektrická jízdní kola. Například podíl podniků ve vlastnictví státu na domácí výrobě a spotřebě, velikost domácího trhu, politiky státu a/nebo podniků ve vlastnictví státu v oblasti cenotvorby, skutečné ceny vstupních materiálů na domácím trhu, vývozní či dovozní omezení nebo příslušné statistické údaje.

(374)

Jak je uvedeno v 50. bodě odůvodnění, pouze jeden dodavatel součástí jízdních kol (Bafang), který dodával vstupy vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, poskytl informace týkající se jeho činností, a tudíž při šetření spolupracoval z vlastní iniciativy.

(375)

Jelikož Komise neobdržela od čínské vlády žádné informace zejména o struktuře domácího trhu, mechanismech stanovování cen a cenách a akcionářích společností, měla za to, že neobdržela zásadní informace, které jsou relevantní pro šetření.

(376)

Spolupracující dodavatel je jedním z hlavních čínských výrobců motorů určených pro odvětví elektrických jízdních kol. Týž dodavatel prodával motory a baterie rovněž odvětví elektrických jízdních kol. Šetření prokázalo, že společnost vyvážela rovnocenné modely motorů a baterií za různé ceny v závislosti na trhu a že na domácím trhu prodávala motory soustavně za podstatně nižší ceny než při vývozu.

(377)

Jak je uvedeno v oddíle 3.2, Komise čínské vládě sdělila, že vzhledem k neposkytnutí odpovědí na dotazník od dodavatelů vstupního materiálu a neexistenci informací poskytnutých v tomto ohledu čínskou vládou, může být nucena založit svá zjištění na dostupných údajích v souladu s čl. 28 odst. 1 základního nařízení, pokud jde o informace týkající se dodavatelů motorů, baterií, řídicích jednotek a jiných součástí elektrických jízdních kol.

(378)

Komise poskytla čínské vládě možnost podat připomínky. Čínská vláda však žádné připomínky ani další informace či důkazy v tomto ohledu nepředložila.

(379)

Jak je blíže uvedeno v 404. bodě odůvodnění, je třeba za prvé uvést, že na čínském domácím trhu motorů převládají do značné míry čínští domácí dodavatelé, jejichž podíl na trhu činí více než 90 %.

(380)

Jelikož čínská vláda neposkytla žádné informace týkající se počtu a vlastnictví domácích dodavatelů motorů pro elektrická jízdní kola, analyzovala Komise nejprve situaci dodavatelů, jež uvedlo pět skupin vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(381)

Na tomto základě určila Komise deset čínských dodavatelů.

(382)

Z těchto deseti dodavatelů motorů pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku byli tři členy čínského sdružení výrobců jízdních kol (CBA), včetně společnosti Bafang, a jeden dodavatel byl podnikem ve vlastnictví státu. Na podnik ve vlastnictví státu a členy sdružení CBA připadalo v období šetření 41 % celkového množství dodaného vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku a 66 % celkové hodnoty. Komise mohla určit soukromé vlastnictví pouze u tří dalších dodavatelů (na něž připadalo 46 % objemu nákupů a 29 % hodnoty nákupů), přičemž s ohledem na zbývající tři dodavatele (na něž připadalo 13 % objemu a 5 % hodnoty) nebyly k dispozici žádné informace. Jak je popsáno v 133. až 134. a 136. až 139. bodě odůvodnění, během posuzovaného období řídila sdružení CBA Státní rada. Článek 3 jeho stanov rovněž stanoví, že sdružení dodržuje mimo jiné vnitrostátní politiky. Stanovy sdružení CBA dále ukládají jeho členům určité povinnosti, jak je uvedeno v článku 11, podle něhož členové dodržují „vnitrostátní právní a správní předpisy vztahující se na odvětví jízdních kol“ a „řídí se pravidly a předpisy sdružení a provádějí jeho usnesení“.

(383)

Na tomto základě Komise usuzovala, že členové CBA jsou vázáni přísnými povinnostmi vůči sdružení, které řídí a na něž dohlíží Komise Státní rady pro dohled nad státními aktivy a jejich správu. Má se tudíž za to, že členové CBA, včetně dodavatelů součástí, jsou v odvětví jízdních kol podřízenými klíčovými hospodářskými subjekty, které jsou čínskou vládou pověřeny prováděním vnitrostátní politiky k dosažení obecnějších cílů souvisejících s výrobou elektrických jízdních kol. Komise proto tyto politiky blíže přezkoumala.

(384)

Několik stran uvedlo, že CBA je neziskové sdružení, jehož členy jsou společnosti, výzkumné útvary a místní sdružení v odvětví jízdních kol, jež se k němu připojily dobrovolně. Tyto strany rovněž tvrdily, že většinu členů CBA tvoří společnosti v soukromém vlastnictví.

(385)

V tomto ohledu Komise odkázala na 166. a 170. bod odůvodnění, v nichž se uvádí, že kvůli neposkytnutí informací o vlastnictví domácích dodavatelů vstupních materiálů ze strany čínské vlády musela Komise vycházet z dostupných údajů. Informace, které měla Komise k dispozici, prokazovaly, že řada členů CBA patří také k podnikům ve vlastnictví státu.

(386)

Čínská vláda tvrdila, že Komise neprokázala, že CBA je veřejnoprávním subjektem.

(387)

Komise v této souvislosti odkázala na 138. bod odůvodnění a potvrdila svůj závěr, že CBA působí podle politických pokynů a pod dohledem „Státní rady, ministerstva pro občanské záležitosti a příslušného obchodního útvaru společnosti“. Tak tomu bylo i v roce 2016, kdy byl schválen 13. plán pro jízdní kola.

(388)

Čínská vláda také uvedla, že podniky ve vlastnictví státu nebo členy CBA je pouze jedna třetina domácích dodavatelů, kteří poskytují motory vyvážejícím výrobcům elektrických jízdních kol zařazeným do vzorku. Mimoto podotkla, že podle stávající judikatury nepostačuje k prokázání pověření a usměrnění vlastnictví státu.

(389)

Komise za prvé uvedla, že čínská vláda nezpochybnila její zjištění, že významnou část domácích dodavatelů motorů pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku tvoří podniky ve vlastnictví státu a/nebo členové CBA. Vzhledem k nedostatečné spolupráci sice samotné vlastnictví státu a/nebo členství v CBA nepředstavuje dostatečnou podmínku pro pověření a usměrnění, je však důležitým prvkem v tomto ohledu. Kromě toho, že v 138. bodě odůvodnění Komise prokázala, že tyto subjekty sledovaly vládní politiky a cíle, rovněž zjistila (jak je doloženo v 390. až 412. bodě odůvodnění), že domácí dodavatelé motorů pro odvětví elektrických jízdních kol byli pověřeni a usměrněni čínskou vládou. Z tohoto důvodu byla tato tvrzení zamítnuta.

(390)

Komise určila několik právních zdrojů naznačujících veřejnou podporu odvětví motorů vzhledem k jeho postavení v dodavatelském řetězci v odvětví elektrických jízdních kol.

(391)

K těmto dokumentům patří 12. pětiletý plán pro odvětví jízdních kol a elektrických jízdních kol, 13. plán pro jízdní kola, plán rozvoje lehkého průmyslu (2016–2020), oznámení hlavního úřadu magistrátu města Su-čou o správních opatřeních týkajících se zvláštního fondu pro modernizaci průmyslu a hospodářskou modernizaci (SU FU BAN 2014-137) a jeho oznámení o použití programu zvláštního daňového fondu města Su-čou pro rok 2016 a městský plán rozvoje lehkého průmyslu a textilního průmyslu Tchien-ťinu pro 13. pětiletý plán (2016–2020). Tyto dokumenty byly analyzovány v oddíle 3.1.

(392)

Dokumenty zdůrazňují nutnost zvýšit kvalitu a výkonnost zásadních vstupů pro výrobce elektrických jízdních kol, jejichž součástí jsou i motory, a dovršit dodavatelský řetězec v odvětví jízdních kol tak, aby bylo v Číně možno zavést vertikálně integrovaný a samostatný výrobní řetězec elektrických jízdních kol.

(393)

Tyto dokumenty popisují rovněž různé režimy podpory výrobců elektrických jízdních kol a jejich dodavatelů, jako jsou subvence ve formě preferenčního financování a slevy na dani / osvobození od daně, jak je popsáno v 105. a 106. bodě odůvodnění.

(394)

Za prvé se připomíná, že vzhledem k částečné nespolupráci ze strany čínské vlády nebyly od dodavatelů vstupních materiálů s výjimkou společnosti Bafang obdrženy odpovědi na dotazník, a Komise tudíž neměla k dispozici zásadní informace ohledně domácího trhu dodavatelů motorů. V souladu s čl. 28 odst. 1 základního nařízení musela proto Komise ve svých zjištěních ohledně pověření vycházet z dostupných údajů. V tomto ohledu sestávaly informace, které měla Komise k dispozici, z informací získaných od vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, které se týkaly jejich domácích dodavatelů motorů, veřejně dostupných informací o sdružení CBA a jeho členech, informací získaných od jediného spolupracujícího dodavatele vstupů a zvláštní zprávy o odvětví výroby motorů v Číně, kterou poskytl žadatel.

(395)

Co se týká dodavatelů vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, Komise v 382. bodě odůvodnění uvedla, že na členy sdružení CBA, kteří dodávají motory vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, připadalo v období šetření 41 % celkového domácího množství dodaného vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku a 66 % celkové hodnoty domácích nákupů. V 382. a 383. bodě odůvodnění Komise mimoto dospěla k závěru, že členové sdružení CBA, včetně dodavatelů součástí, jsou podřízenými klíčovými hospodářskými subjekty, které jsou pověřeny prováděním vnitrostátní politiky k dosažení obecnějších cílů týkajících se výroby elektrických jízdních kol. Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že jiné informace nebyly k dispozici, se toto považovalo za reprezentativní, pokud jde o situaci na domácím čínském trhu s motory.

(396)

Co se týká jediného spolupracujícího dodavatele motorů, při šetření bylo zjištěno, že vyvážel podobné modely za různé ceny v závislosti na trhu a že na domácím trhu prodával motory soustavně za příznivější ceny než na vývozním trhu. Domácí ceny byly v průměru o více než 33 % nižší než vývozní ceny. U některých modelů činil tento rozdíl až 67 %.

(397)

V rámci šetření bylo rovněž zjištěno, že bez ohledu na místo určení byly se stejnými modely spojeny stejné náklady. Cenové rozdíly mezi vyváženými modely a modely prodávanými na domácím trhu proto nelze vysvětlit rozdíly v nákladech. Společnost Bafang tvrdila, že tyto cenové rozdíly byly způsobeny vyššími prodejními náklady na vývozním trhu. Šetřením však bylo prokázáno, že vyšším prodejním nákladům lze přičíst pouze malou část rozdílu v ceně. Společnost Bafang neuvedla, že tyto rozdíly vysvětlují jiné tržní podmínky, a tuto hypotézu nepotvrzují ani skutečnosti zjištěné v rámci tohoto šetření. Naopak, jako člen CBA je společnost Bafang podřízena tomuto sdružení, jehož 13. plán pro jízdní kola má zlepšit vývozní výkonnost vyvážejících výrobců elektrických jízdních kol, jak je uvedeno v 112. a 113. bodě odůvodnění. Aby mohla přispět k vývozní výkonnosti tohoto výrobního odvětví, je tudíž pověřena nebo usměrněna, aby na domácím trhu prodávala vstupy za nižší ceny, takže vyvážející výrobci elektrických jízdních kol mohou na vývozních trzích nabízet své výrobky za podstatně nižší ceny než jejich konkurenti, kteří musí pořizovat motory za nesubvencované ceny.

(398)

Několik stran uvedlo, že rozhodnutí společnosti Bafang účtovat na vývozních trzích vyšší ceny než na domácím trhu nelze považovat za neracionální. To mohlo být za prvé spojeno s poprodejními náklady. Za druhé to mohlo záviset na různých úrovních hospodářské soutěže na těchto dvou trzích. Za třetí to mohlo souviset s vyšší domácí poptávkou a známostí značky Bafang.

(399)

Pokud jde o první bod, odkazuje se na 397. bod odůvodnění, který se již tímto tvrzením zabýval na základě informací, jež byly ověřeny v prostorách dodavatele. Co se týká druhého a třetího bodu, na začátku je třeba uvést, že výše zmíněné tvrzení nebylo doloženo novými prvky. Vzhledem k částečné nespolupráci ze strany čínské vlády, jak bylo projednáno v 163. až 169. bodě odůvodnění, neměla Komise každopádně k dispozici zásadní informace ohledně rozdílných úrovní hospodářské soutěže na domácím a vývozním trhu ani o situaci jednotlivých dodavatelů motorů na domácím trhu. Z tohoto důvodu musela Komise založit svá zjištění na dostupných informacích; tj. jediné odpovědi na dotazník, kterou obdržela od dodavatelů vstupního materiálu. Nejsou k dispozici důkazy, které by prokazovaly rozdílnou úroveň hospodářské soutěže na domácím a vývozním trhu vedoucí k rozdílné cenové úrovni mezi oběma trhy. K dispozici nejsou ani důkazy ohledně známosti značky Bafang a o jejím možném dopadu na rozdílnou výši cen. Známost značky by mohla mít (pokud vůbec) dopad i na výši cen na domácím trhu, jelikož by mohla podpořit vyšší cenu na domácím trhu než v případě konkurentů. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(400)

Vzhledem k značnému cenovému rozdílu mezi motory prodávanými na domácím trhu a motory prodávanými na vývoz by z ekonomického hlediska bylo racionálním rozhodnutím zaměřit se spíše na prodej motorů na vývozních trzích vzhledem k mnohem vyšší ziskovosti, které lze dosáhnout. Vyšší ziskovosti by bylo možno dosáhnout i tehdy, pokud by společnost snížila vývozní ceny motorů v porovnání s cenami účtovanými během období šetření, aby získala podíl na trzích třetích zemí. Důvodem je skutečnost, že ziskovost dosažená na vývozním trhu by byla stále mnohem vyšší než ziskovost dosažená na domácím trhu. Ve spojení s rostoucími objemy prodeje na vývoz by absolutní ziskovost dokonce překročila stávající úrovně. Navzdory výše uvedeným skutečnostem šetření prokázalo, že hlavní činnost společnosti Bafang v období šetření byla vykonávána na domácím trhu. Společnost Bafang uvedla, že skutečnost, že jí domácí prodej umožnil dosáhnout v období šetření přiměřeného zisku, prokazuje, že neprodávala na domácím trhu za nižší ceny a že její cenové chování nebylo neracionální.

(401)

Ačkoliv není sporu o tom, že domácí prodej společnosti Bafang byl ziskový, informace obsažené ve spisu prokazují, že ceny na domácím trhu byly podstatně nižší než vývozní ceny. V 400. bodě odůvodnění nepoukazovala Komise na skutečnost, že by racionálním rozhodnutím bylo dosažení zisku, nýbrž rozšíření prodeje na vývozní trhy, na nichž bylo možno zisk zvýšit vzhledem k značnému cenovému rozdílu projednanému v 396. bodě odůvodnění, nebo alternativně zvýšení cen domácího prodeje přinejmenším na stejnou úroveň jako při prodeji na vývoz s cílem dosáhnout co nejvyššího celkového zisku.

(402)

Skupina Giant rovněž uvedla, že podle zprávy panelu ve věci ES – vyrovnávací clo na čipy DRAM (44) nepostačuje „jednání, které není z obchodního hlediska přiměřené, k zjištění pověření nebo usměrnění“.

(403)

V tomto ohledu je třeba uvést, že jak je stanoveno v 394. až 397. a 404. bodě odůvodnění, závěr ohledně pověření a usměrnění není založen na zjištěném cenovém rozdílu u společnosti Bafang. Tento prvek se pokládal spíše za následek, a nikoli základ takovéhoto pověření a usměrnění. Z tohoto důvodu bylo proto tvrzení zamítnuto.

(404)

Komise mimoto vycházela ze zvláštní odvětvové zprávy zaměřené na motory pro elektrická jízdní kola v Číně nazvané „2018-2023 China E-bike motor industry Market Demand and Investment Consulting Report“, kterou vyhotovila společnost YuboZhiye Market Consulting (45). Podle popisu na internetových stránkách se zpráva „zakládá na údajích poskytnutých výzkumnými pracovníky společnosti YuboZhiye v souladu s vnitrostátními statistickými úřady, databázemi údajů ze sledování trhu, odvětvovými sdruženími (vědeckými pracovníky), útvary pro dovozní a vývozní statistiku, výzkumnými ústavy a jinými institucemi“. Zpráva, která je veřejně přístupná, prokazuje, že dovoz motorů pro jízdní kola představoval v roce 2017 méně než 10 % domácího prodeje. Komise se proto domnívala, že účastníci domácího trhu jednoznačně tvoří ceny a nemohou být ovlivněni dovozními cenami, které se spíše řídí vývojem cen. To potvrzuje analýza dovozní ceny motorů pořizovaných vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, která byla u srovnatelných modelů v zásadě v souladu s cenami účtovanými domácími dodavateli motorů, včetně společnosti Bafang. Konkrétně, u hlavního modelu (kombinace umístění a výkonu), který byl v období šetření dovážen i prodáván na domácím trhu vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku, byl cenový rozdíl menší než 3 %.

(405)

Po poskytnutí informací společnost Bafang uvedla, že tvrzení týkající se toho, že účastníci domácího trhu tvoří ceny a nemohou být ovlivněni dovozními cenami, nebylo doloženo žádnými důkazy. Rovněž uvedla, že zjištění, že ceny na domácím trhu jsou ve stejné výši jako dovozní ceny, pouze odráží přiměřenou cenu.

(406)

V tomto ohledu se připomíná, že kvůli částečné nespolupráci ze strany čínské vlády, jak je projednáno v 163. až 173. bodě odůvodnění, neměla Komise k dispozici zásadní informace týkající se struktury domácího trhu s motory ani mechanismu stanovování cen. Komise proto musela vycházet z dostupných údajů a domnívala se, že informace obsažené ve zvláštní zprávě o odvětví výroby motorů uvedené v 404. bodě odůvodnění jsou přiměřené. Jelikož v roce 2017 představoval dovoz motorů pouze 10 % spotřeby elektrických motorů v Číně, není pravděpodobné, že by vývozci v ostatních zemích mohli ovlivnit ceny na domácím trhu, přinejmenším v patrné míře. Společnost Bafang každopádně neposkytla žádné důkazy k doložení tohoto tvrzení. Z tohoto důvodu Komise toto tvrzení zamítla.

(407)

Skutečnost, že ceny motorů na čínském domácím trhu jsou podstatně nižší než při vývozu, dále naznačuje pověření a usměrnění domácích dodavatelů motorů ze strany vlády, aby odvětví elektrických jízdních kol prodávali motory za nižší ceny, a neracionální chování domácích dodavatelů motorů, a to vzhledem k neposkytnutí informací prokazujících opak ze strany čínské vlády.

(408)

Zpráva obsahuje rovněž důkazy o tom, že odvětví elektrických jízdních kol je subvencované a že tyto subvence jsou poskytovány v zájmu celkového prospěchu odvětví výroby elektrických jízdních kol včetně dodavatelů motorů. To dokládá konkrétně tento výňatek:

(409)

S ohledem na povahu těchto „politik podpory“ odkázala Komise na plán rozvoje lehkého průmyslu (2016–2020). Komise odkázala zejména na tři soubory podpůrných opatření popsané v 101. až 106. bodě odůvodnění.

(410)

Zpráva obsahuje další důležité informace, které prokazují, že čínské odvětví motorů je podporováno jako součást dodavatelského řetězce elektrických jízdních kol:

(411)

Zpráva tedy potvrzuje, že odvětví elektrických jízdních kol a motorů jsou vzájemně propojená a že rozvoj odvětví motorů má zásadní význam pro rozvoj odvětví elektrických jízdních kol. Potvrzuje také to, že čínská vláda poskytuje odvětví motorů subvence s cílem zvýšit konkurenceschopnost celého průmyslového řetězce včetně odvětví elektrických jízdních kol.

(412)

Na základě výše uvedených skutečností vyvodila Komise závěr, že čínská vláda pověřuje nebo usměrňuje čínské výrobce motorů, aby dodávali tento vstup domácím výrobcům elektrických jízdních kol za cenu nižší než přiměřenou.

(413)

Po poskytnutí informací skupina Giant uvedla, že podle zprávy odvolacího orgánu ve věci Spojené státy – šetření vyrovnávacího cla na DRAMS nemohou „pouhá politická prohlášení představovat pověření nebo usměrnění pro účely čl. 1 odst. 1.1 písm. a) pododst. 1 bodu iv) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních“ (46). „Pověření a usměrnění znamená v důsledku přiznání odpovědnosti určitému soukromému subjektu nebo uplatňování moci nad tímto subjektem aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (47). Odvolací orgán dospěl k závěru, že důkazy o „pověření nebo usměrnění soukromého subjektu zahrnují nějakou formu hrozby nebo nucení“ (48). Skupina Giant mimoto odkázala rovněž na zprávu panelu WTO ve věci Spojené státy – vývozní omezení, v níž se uvádělo, že „pověření a usměrnění je proto nutně spojeno s těmito třemi prvky: i) výslovné nebo souhlasné zmocnění nebo příkaz; ii) určení konkrétní straně a iii) skutečnost, že jejich předmětem je konkrétní úkol nebo povinnost“ (49). Pouhý dohled nebo výkon obecných regulačních pravomocí proto k zjištění pověření a usměrnění nepostačuje (50).

(414)

V této souvislosti je třeba uvést, že se závěr Komise nezakládá výhradně na pouhém politickém prohlášení, jak je podrobně uvedeno v oddíle 3.1. Vychází rovněž z úlohy CBA, na něž jakožto na asociaci sdružující nejen výrobce jízdních kol, nýbrž také výrobce motorů, dohlíží a usměrňuje je nejvyšší čínský orgán, tj. Státní rada. Připomíná se rovněž, že členové CBA jsou povinni provádět usnesení CBA, a považují se tudíž za podřízené subjekty. V tomto ohledu se připomíná, že CBA vydalo 13. plán pro jízdní kola, který má konkrétně zlepšit vývozní výkonnost vyvážejících výrobců jízdních kol, jak je uvedeno v 112. a 113. bodě odůvodnění. Výše uvedené úvahy podporuje také řada výňatků ze zvláštní zprávy o odvětví výroby motorů uvedené v 408. až 410. bodě odůvodnění, jež prokazují, že podpora odvětví motorů je závislá na jeho postavení v dodavatelském řetězci elektrických jízdních kol. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(415)

Skupina Giant se také domnívala, že Komise v 407. bodě odůvodnění zvrátila důkazní břemeno s odkazem na částečnou nespolupráci ze strany čínské vlády, pokud jde o vyvozené závěry. Skupina Giant zdůraznila, že důkazní břemeno nese Komise a že Komise neprokázala, že poskytování baterií a motorů elektrických jízdních kol je funkce, která je obvykle svěřena vládě.

(416)

Komise se v této souvislosti domnívala, že důkazy, které jsou k dispozici, jak jsou shrnuty v 414. bodě odůvodnění, a které vycházejí z dostupných údajů, postačují k prokázání pověření a usměrnění. Rovněž se připomíná, že čínská vláda poté, co byla informována o tom, že Komise má v úmyslu použít s ohledem na poskytování vstupů za cenu nižší než přiměřenou dostupné údaje, nepodala žádné připomínky ani neposkytla další informace. Komise se na tomto základě domnívá, že důkazní břemeno nezvrátila. Toto tvrzení proto muselo být zamítnuto.

(417)

Komise za prvé připomíná, že kvůli částečné nespolupráci ze strany čínské vlády musela Komise svá zjištění založit na dostupných údajích, které sestávaly ze zvláštní odvětvové zprávy, kterou poskytl žadatel, a informací předložených jediným spolupracujícím dodavatelem motorů, jenž odpověděl na dotazník Komise.

(418)

Jak je popsáno v 410. bodě odůvodnění, zpráva obsahuje řadu důkazů, že odvětví elektrických motorů obdrželo podporu prostřednictvím „pobídek ve formě vrácení daně“, „využití pozemků, kapitálových služeb a nabídky pracovních sil“.

(419)

To potvrdila i zjištění týkající se společnosti Bafang. Šetření skutečně prokázalo, že tato společnost obdržela subvence několika typů, které sestávaly z práv k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou, snížení sazby daně a řady grantů.

(420)

Několik stran podalo připomínky s odkazem na ustanovení čl. 14 písm. d) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a čl. 6 písm. d) základního nařízení týkající se přiměřenosti ceny, kterou je nutno určit s ohledem na podmínky převládající na trhu s danými výrobky a službami v zemi dodání výrobků nebo poskytnutí služeb. Jinými slovy, použitá referenční hodnota by měla souviset s podmínkami převládajícími na čínském trhu; nebo by měla být určena na základě podmínek převládajících na trhu v jiné zemi či na světovém trhu, jež jsou pro příjemce dostupné.

(421)

Komise zjistila, že podmínky převládající na trhu v ČLR byly narušeny vzhledem k platným vnitrostátním a odvětvovým politikám, které hospodářské subjekty provádějí. Kvůli částečné nespolupráci ze strany čínské vlády neměla mimoto Komise k dispozici zásadní informace o situaci na trhu s motory v Číně a o možných úpravách, které je třeba provést. Co se týká převládajících podmínek na trhu v jiné zemi či na světovém trhu, tyto informace nebyly k dispozici s úrovní podrobnosti, která by umožnila smysluplné srovnání. Komise proto musela vycházet z dostupných informací. Na tomto základě vyvodila Komise závěr, že převládající podmínky na čínském trhu neodůvodňují úpravy, a vypočítala proto referenční hodnotu pomocí metodiky popsané v 432. bodě odůvodnění.

(422)

Několik stran uvedlo, že Komise měla jako nezkreslenou referenční hodnotu alternativně použít dovozní ceny motorů poskytnuté spolupracujícími výrobci zařazenými do vzorku.

(423)

Vzhledem k podílu domácích dodavatelů motorů na trhu a skutečnosti, že tito dodavatelé tvoří ceny na čínském trhu, jak je uvedeno v 404. bodě odůvodnění, se nepokládalo za vhodné použít jako referenční hodnotu dovozní ceny, jelikož jejich výše byla ovlivněna stejnými narušeními, která se vyskytují na domácím trhu. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(424)

Skupina Giant a čínská vláda tvrdily, že přístup Komise porušuje ustanovení čl. 1 odst. 1.1 písm. b), článku 10 a čl. 32 odst. 32.1 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, jelikož Komise nemůže obcházet svou povinnost dospět k závěru, že výrobci jsou pověřeni nebo usměrněni. Skupina Giant v této souvislosti uvedla, že Komise musí: 1) analyzovat, zda byly výrobcům poskytnuty subvence; 2) analyzovat, zda byly motory a baterie pořízeny za obvyklých tržních podmínek; 3) vypočítat, nakolik byly subvence přeneseny.

(425)

V tomto ohledu se usuzuje, že závěr Komise vychází z dostatečně podrobných důvodů shrnutých v 414. bodě odůvodnění. Co se týká připomínek skupiny Giant, Komise se domnívala, že jí vzhledem k nespolupráci ze strany čínské vlády a skutečnosti, že pouze jeden dodavatel spolupracoval z vlastní iniciativy, chyběly zásadní informace. Na základě dostupných informací a analýzy, kterou Komise provedla, se však usuzovalo, že byly splněny podmínky pro vyvození závěru ohledně pověření a usměrnění. Co se týká přenesení, jelikož se analýza Komise na tuto záležitost nezaměřuje, nepovažovalo se toto tvrzení za podstatné. Z tohoto důvodu musela být tato tvrzení zamítnuta.

(426)

Jak je prokázáno v 390. až 412. bodě odůvodnění, řada právních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v odvětví elektrických jízdních kol, usměrňuje dodavatele vstupů, aby odvětví elektrických jízdních kol poskytovali motory za cenu nižší než přiměřenou. Na základě těchto dokumentů je prokázáno, že dodavatelé vstupů poskytují motory pouze omezenému počtu odvětví/podniků, které jsou v souladu s příslušnými politikami čínské vlády.

(427)

Komise proto dospěla k závěru, že subvence v podobě poskytování motorů za cenu nižší než přiměřenou nejsou obecně dostupné, nýbrž jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Žádná ze zúčastněných stran mimoto nepředložila důkazy, které by naznačovaly, že tato forma subvencí vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(428)

Všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku pořizovali motory na domácím trhu většinou od společností, které nejsou ve spojení, určité množství však také dováželi. Určitá nevýznamná množství byla pořízena od společností ve spojení. Pro některé výrobce byla společnost Bafang hlavním dodavatelem, na nějž připadalo více než 50 % objemu nákupů.

(429)

Jak je objasněno v 396. bodě odůvodnění, společnost Bafang jakožto podřízený hospodářský subjekt pověřený prováděním vnitrostátní politiky prodávala motory na domácím trhu za podstatně nižší ceny než při vývozu. Čínští vyvážející výrobci měli proto výhodu plynoucí z motorů prodávaných za cenu nižší než přiměřenou.

(430)

Několik stran uvedlo, že podle čl. 2 písm. a) a b) základního nařízení může subvenci poskytnout pouze vláda. Jelikož společnost Bafang je společností v soukromém vlastnictví, nelze ji pokládat za vládu ve smyslu čl. 2 písm. b), a nemůže být tedy poskytovatelem subvencí.

(431)

V této souvislosti se usuzovalo, že tato připomínka není relevantní vzhledem k závěru uvedenému v 412. bodě odůvodnění; tj. že dodavatelé motorů pro výrobce elektrických jízdních kol jsou čínskou vládou pověřeni a usměrněni k poskytování tohoto vstupu za cenu nižší než přiměřenou.

(432)

Výhoda byla pro společnosti zařazené do vzorku vypočtena porovnáním cen motorů na domácím trhu a vývozních cen motorů, které společnost Bafang účtovala v období šetření. Toto porovnání bylo provedeno s použitím kombinace umístění (náboj nebo střed) a výkonu motoru (v kW). Vypočítané procentní podíly byly vztaženy k cenám hrazeným vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku při nákupu motorů od domácích dodavatelů. Nebyly provedeny žádné úpravy.

(433)

Skupina Giant tvrdila, že mezi motory pořizovanými v místě a elektrickými jízdními koly, která jsou vyvážena do EU, neexistuje souvislost.

(434)

V tomto ohledu se usuzovalo, že výhoda vymezená v 428. až 429. bodě odůvodnění představuje výhodu pro vyvážející výrobce elektrických jízdních kol, kteří nakupují domácí motory za cenu nižší než přiměřenou, a nesouvisí s konkrétními modely prodávaných elektrických jízdních kol. Byl tudíž vyvozen závěr, že skupina Giant získala při pořizování motorů na domácím trhu za zkreslené ceny kvůli pověření a usměrnění ze strany čínské vlády výhodu, jak je popsáno v 394. až 412. bodě odůvodnění. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(435)

Co se týká domácího prodeje, společnost Bafang uvedla, že seznam transakcí použitých k zjištění průměrné ceny motorů prodávaných na domácím trhu zahrnoval i prodej společnosti ve spojení. Společnost Bafang mimoto objasnila, že tento prodej společnosti ve spojení byl určen na vývoz, jelikož společnost ve spojení jednala jako domácí obchodník pověřený prodejem na vývoz. Společnost Bafang proto požadovala, aby Komise tento prodej z výpočtu průměrných cen domácího prodeje vyloučila.

(436)

Komise této žádosti vyhověla a dotyčný prodej z výpočtu průměrné ceny domácího prodeje vyloučila, jelikož byla spokojena s důkazy, které společnost Bafang předložila k doložení toho, že tento prodej je skutečně třeba považovat za „prodej na vývoz“ uskutečněný prostřednictvím domácího obchodníka ve spojení. Ve spisu nebyly každopádně k dispozici důkazy prokazující, zda se tento prodej obchodníkovi ve spojení uskutečnil za „obvyklých tržních podmínek“, či nikoli, jak je blíže objasněno v 437. až 441. bodě odůvodnění. Výpočty byly proto v souladu s tím pozměněny a v úvahu se bral pouze domácí prodej nezávislým odběratelům.

(437)

Co se týká průměrné ceny prodeje na vývoz, společnost Bafang s ohledem na týž prodej, jímž se zabýval 435. a 436. bod odůvodnění, tvrdila, že by ceny motorů vyvážených prostřednictvím domácího obchodníka, který je s ní ve spojení, měly být náležitě upraveny k odečtení prodejních, správních a režijních nákladů a zisku tohoto obchodníka.

(438)

V tomto ohledu nebylo možno zjistit, zda se transakce mezi společností Bafang a společností, která je s ní ve spojení, uskutečnily za „obvyklých tržních podmínek“, nebo zda je třeba prodej na vývoz pro nezávislé odběratele uskutečněný touto společností ve spojení upravit o přiměřenou výši zisku a prodejních, správních a režijních nákladů. Referenční hodnota pro stanovení ceny při prodeji na vývoz by měla každopádně vycházet ze skutečné vývozní ceny uhrazené nezávislým kupujícím, jelikož se tato cena považuje za tržní cenu, která není zkreslena narušením na domácím trhu, a to bez ohledu na výši prodejních, správních a režijních nákladů a zisku obchodníka společnosti Bafang. Aby bylo zajištěno přiměřené srovnání domácího prodeje a prodeje na vývoz na stejné obchodní úrovni a aby byl zajištěn soulad s úpravou ceny domácího prodeje, jak je objasněno v 435. a 436. bodě odůvodnění, rozhodla se Komise tento nepřímý prodej na vývoz prostřednictvím domácího obchodníka ve spojení vyloučit a výpočet průměrné vývozní ceny odpovídajícím způsobem pozměnila. Srovnání mezi cenou na domácím trhu a vývozní cenou bylo proto provedeno pouze s přihlédnutím k přímému prodeji společnosti Bafang nezávislým odběratelům na domácím i vývozním trhu. Úroveň reprezentativnosti takto upraveného příslušného prodeje byla nadále značná a tento prodej představoval téměř 70 % veškerého prodeje na vývoz. Tato zjištění byla rovněž všem zúčastněným stranám znovu sdělena v rámci poskytnutí dodatečných informací.

(439)

Po tomto opětovném poskytnutí informací společnost Bafang uvedla, že by prodej na vývoz uskutečněný společností, která je s ní ve spojení, pro nezávislé odběratele neměl být vyloučen, a rovněž tvrdila, že by příslušné prodejní transakce měly být náležitě upraveny směrem dolů, a to odečtením prodejních, správních a režijních nákladů a zisku. Společnost Bafang také tvrdila, že ji Komise mohla během šetření o tyto informace požádat za účelem zjištění, zda se prodej odběratelům ve spojení uskutečnil za „obvyklých tržních podmínek“.

(440)

V této souvislosti je třeba připomenout, že srovnání cen bylo provedeno pouze za účelem stanovení referenční hodnoty pro motory prodávané za cenu nižší než přiměřenou. Na základě připomínek, které společnost Bafang podala po poskytnutí informací, se pokládalo za vhodné vyloučit vývozní transakce uskutečněné prostřednictvím obchodníka ve spojení, jak tvrdila společnost Bafang, jelikož tyto transakce zahrnovaly prodejní, správní a režijní náklady a zisk a nebylo možno zjistit, zda jsou prodejní ceny těchto transakcí spolehlivé.

(441)

Mimoto je třeba objasnit, že existence prodejních, správních a režijních nákladů a zisku na úrovni obchodní společnosti byla útvarům Komise oznámena až po uskutečnění inspekce na místě a že společnost Bafang nepředložila tuto záležitost při poskytování informací týkajících se její ziskovosti na dvou různých trzích nebo při určování prvků, které mohou odůvodnit rozdíl mezi cenou na domácím trhu a vývozní cenou (viz 397. bod odůvodnění). Je nutno také uvést, že společnost Bafang toto tvrzení nedoložila příslušnými důkazy, jelikož ve svých připomínkách k poskytnutí informací nebo opětovnému poskytnutí informací neposkytla žádné další údaje o výši těchto prodejních, správních a režijních nákladů a zisku. Jak je objasněno v 437. bodě odůvodnění, náležitou referenční hodnotu pro prodej na vývoz bylo každopádně možno založit pouze na skutečné ceně stanovené pro konečného odběratele bez ohledu na případný zprostředkovatelský prodej a odpovídající výši prodejních, správních a režijních nákladů a zisku obchodníků, neboť ty nejsou při zjišťování náležité tržní ceny pro výpočet výhody plynoucí ze subvence podstatné. Na tomto základě Komise tato tvrzení zamítla.

(442)

Výše subvence zjištěná s ohledem na tento program během období šetření u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku činí:

Tabulka 3

Poskytování motorů za cenu nižší než přiměřenou

(443)

Jelikož čínská vláda neposkytla žádné informace týkající se počtu a vlastnictví domácích dodavatelů baterií pro elektrická jízdní kola, musela Komise vycházet z dostupných údajů ve smyslu čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Komise v této souvislosti analyzovala zvláštní zprávu o čínském odvětví lithiových baterií pro elektrická jízdní kola, kterou poskytl žadatel, a situaci dodavatelů baterií pro pět vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(444)

Komise současně určila 23 čínských dodavatelů baterií, z nichž byli nejméně tři členy sdružení CBA a nejméně jeden byl částečně ve vlastnictví státu. Na tyto dodavatele připadalo v období šetření 33 % celkového množství baterií a 31 % celkové hodnoty těchto nákupů. Jak je uvedeno v 133. až 139. bodě odůvodnění, během posuzovaného období řídila sdružení CBA Státní rada. Jak je uvedeno v 382. bodě odůvodnění, sdružení CBA ukládá s ohledem na provádění vnitrostátní politiky svým členům určité povinnosti.

(445)

Na tomto základě Komise usuzovala, že členové sdružení CBA jsou vázáni přísnými povinnostmi vůči sdružení, které řídí a na něž dohlíží Komise Státní rady pro dohled nad státními aktivy a jejich správu. Má se tudíž za to, že členové CBA, včetně dodavatelů baterií, jsou v odvětví jízdních kol podřízenými klíčovými hospodářskými subjekty, které jsou pověřeny prováděním vnitrostátní politiky k dosažení obecnějších cílů souvisejících s výrobou elektrických jízdních kol. Rovněž v případě baterií Komise tyto politiky blíže prověřila.

(446)

Podobně jako v případě motorů několik zúčastněných stran tvrdilo, že CBA je neziskové sdružení, jehož členy jsou společnosti, výzkumné útvary a místní sdružení v odvětví jízdních kol, jež se k němu připojily dobrovolně. Tyto strany rovněž tvrdily, že většinu členů CBA tvoří společnosti v soukromém vlastnictví.

(447)

V tomto ohledu se odkazuje na 166. a 168. bod odůvodnění, v nichž se uvádí, že kvůli neposkytnutí informací o vlastnictví domácích dodavatelů vstupních materiálů ze strany čínské vlády musela Komise vycházet z dostupných údajů. Tyto údaje prokazovaly, že řada členů CBA patří také k podnikům ve vlastnictví státu.

(448)

Čínská vláda tvrdila, že Komise neprokázala, že CBA je veřejnoprávním subjektem.

(449)

V této souvislosti se odkazuje na 138. bod odůvodnění a potvrzuje se závěr, že CBA působí podle obchodních pokynů a pod dohledem „Státní rady, ministerstva pro občanské záležitosti a příslušného obchodního útvaru společnosti“. Tak tomu bylo i v roce 2016, kdy byl schválen 13. plán pro jízdní kola.

(450)

Čínská vláda také uvedla, že podle stávající judikatury nepostačuje k prokázání pověření a usměrnění vlastnictví státu.

(451)

Ačkoliv samotné vlastnictví státu nepřestavuje dostatečnou podmínku pro pověření a usměrnění, je důležitým prvkem v tomto ohledu. Mimoto je třeba uvést, že jak je stanoveno v 452. až 484. bodě odůvodnění, analýza Komise je založena na řadě jiných faktorů, které dokládají tvrzení, že domácí dodavatelé baterií pro odvětví elektrických jízdních kol jsou pověřeni a usměrněni čínskou vládou. Z tohoto důvodu bylo nutno tyto připomínky zamítnout.

(452)

Komise určila několik právních zdrojů naznačujících veřejnou podporu odvětví baterií vzhledem k jeho postavení v dodavatelském řetězci odvětví elektrických jízdních kol.

(453)

Prvním dokumentem je plán rozvoje lehkého průmyslu (2016–2020), který vyhotovila čínská vláda za účelem provádění 13. pětiletého plánu a iniciativy „Made in China 2025“. V plánu jsou baterie zařazeny mezi „klíčová výrobní odvětví“. Co se týká baterií, plán doporučuje „podporovat odvětví baterií tak, aby se vyvíjelo směrem k ekologicky šetrným, bezpečným, vysoce výkonným výrobkům s dlouhou dobou životnosti. Urychlit výzkum, vývoj a industrializaci vysoce výkonných elektrod lithium-iontových baterií, membrán, elektrolytu, přísad nového typu a vyspělé technologie integrace systému, technologie pro olověné baterie nového typu, jako jsou spirálovité baterie a olovo-uhlíkové baterie, a olověné baterie nové generace, jako jsou bipolární a neolověné mřížky, a klíčových materiálů […]. Zaměřit se na vývoj galvanických baterií nového typu, olověných baterií nového typu, elektrických baterií pro vozidla využívající nové zdroje energie a palivových článků. Urychlit transformaci technického vybavení a modernizaci předních podniků v souladu s běžnými podmínkami v odvětví olověných baterií (verze z roku 2015). Aktivně podporovat vybudování systému pro recyklaci olověných baterií.“

(454)

V plánu jsou určena rovněž konkrétní opatření politiky na podporu každého z těchto klíčových výrobních odvětví. Ta jsou uvedena v 101. až 106. bodě odůvodnění a zahrnují mimo jiné preferenční úvěry, podporu pojištění vývozních úvěrů a podporu daňové politiky.

(455)

Druhým dokumentem je strategie iniciativy „Made in China 2025“. Jedná se o vnitrostátní strategii, která se zaměřuje na deset hlavních odvětví, která v období do roku 2025 získají zvláštní podporu a pozornost. Podpora je kromě jiných výsad poskytována formou úvěrů ze strany bank ve vlastnictví státu na nekomerčním základě a osvobození od požadavku na dodržování určitých norem a předpisů. Čínské odvětví baterií patří k oblastem, které vnitrostátní strategie podporuje. To je zjevné z tohoto výňatku:

(456)

Třetím dokumentem je 13. pětiletý plán pro odvětví jízdních kol a elektrických jízdních kol, který uvádí hlavní cíle, priority a režimy podpory pro toto výrobní odvětví a pro odvětví vyrábějící hlavní součásti, včetně odvětví baterií:

(457)

Čtvrtým dokumentem je 12. pětiletý plán pro odvětví baterií, který byl schválen v roce 2015, a byl tudíž použitelný od začátku období, které je předmětem šetření:

(458)

Pátým dokumentem je 13. pětiletý plán pro odvětví baterií, který dne 18. ledna 2016 přijala čínská asociace odvětví chemické a fyzické energie (China Chemical and Physical Power Industry Association):

(459)

Kromě výše uvedených právních zdrojů vycházela Komise ze zprávy týkající se čínského odvětví lithiových baterií pro elektrická jízdní kola (vyhotovené společností Yubo Zhiye Business consulting). Zpráva („In-depth analysis lithium-ion battery industry for electric bicycles in 2018–2023 and guidance report on the „13th Five-Year“ development plan“) (51), která je veřejně přístupná na internetových stránkách poradenské společnosti (www.chinabgao.com), potvrzuje, že výrobní odvětví je významně subvencováno a že tyto subvence jsou poskytovány v zájmu celkového prospěchu odvětví elektrických jízdních kol:

(460)

Tyto dokumenty dokládají podporu vlády pro odvětví baterií a popisují rovněž dostupná opatření podpory, která bylo možno v minulých letech využít (preferenční financování, slevy na dani / osvobození od daně a pojištění vývozních úvěrů). Zdůrazňují také potřebu další integrace odvětví baterií a elektrických jízdních kol prostřednictvím posílené spolupráce a aliancí a uznávají existenci politiky subvencování odvětví elektrických jízdních kol za účelem popularizace a vývozu elektrických jízdních kol.

(461)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že odvětví baterií je podporovaným výrobním odvětvím, které může využívat různé subvence a jehož rozvoj je úzce spojen s rozvojem odvětví elektrických jízdních kol.

(462)

Vzhledem k částečné nespolupráci ze strany čínské vlády nebyly od dodavatelů vstupních materiálů obdrženy odpovědi na dotazník, a Komise neměla k dispozici zásadní informace ohledně domácího trhu dodavatelů baterií. V souladu s čl. 28 odst. 1 základního nařízení musela Komise ve svých zjištěních ohledně pověření tudíž vycházet z dostupných údajů. V tomto ohledu sestávaly informace, které měla Komise k dispozici, z plánů vlády popsaných v oddíle 3.1, informací získaných od vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, které se týkaly jejich domácích dodavatelů baterií, veřejně dostupných informací o sdružení CBA a jeho členech a informací získaných od společnosti Bafang, jediného spolupracujícího dodavatele vstupů.

(463)

Komise nalezla řadu právních zdrojů poukazujících na skutečnost, že čínská vláda přijala opatření k snížení nákladů na baterie s cílem poskytnout výrobcům v navazujícím odvětví elektrických jízdních kol výhodu.

(464)

Prvním dokumentem je 13. plán pro jízdní kola. V plánu se uvádí, že u šesti klíčových technologií bude dosaženo průlomu. Jednou z nich je celkové zlepšení výkonnosti olověných baterií a lithium-iontových baterií. Plán stanoví rovněž tři vyčíslitelné cíle:

(465)

Druhým dokumentem je 13. pětiletý plán pro baterie. Plán uvádí řadu vazeb na navazující výrobní odvětví, a zejména odvětví elektrických jízdních kol, jak je popsáno v 458. bodě odůvodnění. Uvádí rovněž spojitost mezi subvencováním odvětví baterií a odvětví elektrických jízdních kol: „Doporučuje se zavést politiku subvencování elektrických jízdních kol s lithium-iontovými bateriemi na podporu popularizace těchto elektrických jízdních kol“ (kapitola V oddíl V).

(466)

Třetím dokumentem je zvláštní zpráva o odvětví výroby baterií popsaná v 459. bodě odůvodnění, která objasňuje, že se „budoucí klíčové aplikace lithium-iontových baterií zaměří na elektrické nástroje, lehká elektrokola, vozidla využívající nové zdroje energie a systémy skladování energie“ (kapitola V oddíl II). Podle Komise to objasňuje, že čínské odvětví elektrických jízdních kol přechází na lithiové baterie. To potvrdily i odpovědi na dotazník poskytnuté vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku.

(467)

Čtvrtým dokumentem jsou „prováděcí stanoviska k další podpoře zdravého rozvoje odvětví jízdních kol v našem městě“, která zveřejnila Komise pro ekonomiku a informační technologie města Tchien-ťin. V souladu s ustanoveními 13. plánu pro jízdní kola se ve stanoviscích doporučovalo používání domácích baterií při výrobě elektrických jízdních kol a snížení jejich nákladů: „S využitím předního domácího výzkumu a vývoje v oblasti lithiových baterií a materiálů a výrobních podniků jako Lishen, BAK a Gateway zlepšíme výzkum a vývoj vysoce výkonných, nízkonákladových, bezpečných a spolehlivých lithiových baterií pro elektrická jízdní kola a souvisejících podpůrných technologií.“

(468)

Na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že politika navržená čínskou vládou stanoví spojitost mezi rozvojem odvětví lithium-iontových baterií a odvětvím elektrických jízdních kol. Politika rovněž předpokládá, že odvětví baterií prostřednictvím subvencí sníží své náklady a ceny s cílem podpořit rozvoj odvětví elektrických jízdních kol. To jednoznačně prokazuje, že prostřednictvím těchto politik čínská vláda pověřuje a usměrňuje výrobce baterií, aby je prodávali za nízkou cenu ve prospěch navazujícího odvětví elektrických jízdních kol.

(469)

Co se týká dodavatelů baterií pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku, Komise v 444. bodě odůvodnění uvedla, že na členy CBA, kteří dodávají baterie vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, připadalo během období šetření 33 % celkového domácího množství dodaného vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku a 31 % celkové hodnoty domácích nákupů. V 383. bodě odůvodnění Komise mimoto dospěla k závěru, že členové CBA, včetně dodavatelů součástí, jsou podřízenými klíčovými hospodářskými subjekty, které jsou pověřeny prováděním vnitrostátní politiky k dosažení obecnějších cílů týkajících se výroby elektrických jízdních kol. Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že jiné informace nebyly k dispozici, se toto považovalo za reprezentativní, pokud jde o situaci na domácím čínském trhu s bateriemi.

(470)

Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany dodavatelů vyrábějících baterie musela Komise vycházet z informací získaných od společnosti Bafang, která prodávala baterie na domácím trhu i na vývoz. V této souvislosti bylo v rámci šetření zjištěno, že tato společnost prodávala rovnocenné modely baterií na domácím trhu za podstatně příznivější (nižší) ceny než při vývozu. V období šetření činil tento rozdíl 30 % až 50 %.

(471)

Několik stran tvrdilo, že prodej baterií společností Bafang nelze použít jako referenční hodnotu, a to z níže uvedených důvodů. Za prvé, společnost Bafang není výrobcem baterií. Za druhé, část baterií, které společnost Bafang vyváží, jakož i prodává na domácím trhu, se dováží. Tyto strany rovněž tvrdily, že srovnání cen společnosti Bafang nelze použít jako referenční hodnotu pro baterie, jelikož objem baterií prodaných společností Bafang byl v období šetření velmi nízký.

(472)

V tomto ohledu se za prvé připomíná, že vzhledem k částečné spolupráci ze strany čínské vlády, jak je uvedeno v oddíle 3.3.3, a k nespolupráci ze strany výrobců baterií musela Komise založit svá zjištění v souladu s článkem 28 základního nařízení na dostupných údajích. Na tomto základě se mělo za to, že dostupné údaje; tj. příslušné informace týkající se společnosti Bafang, jsou vhodné a přiměřené. Za druhé, vzhledem k vnitrostátní politice a ustanovením plánu pro jízdní kola, který vydalo CBA a jenž má konkrétně zlepšit u lithiových baterií poměr výkon/cena a zvýšit vývozní výkonnost vyvážejících výrobců elektrických jízdních kol, jak je zmíněno v 112., 113. a 464. bodě odůvodnění, se usuzovalo, že zdroj dodávek, tj. skutečnost, zda jsou baterie vyráběny interně, pořizovány na domácím trhu, nebo dokonce dováženy, není podstatný. Pro účely šetření je důležitý rozdíl u výrobců výrobku, který je předmětem šetření, mezi subvencovanou cenou baterií, která je skutečně hrazena, a reprezentativní tržní cenou, která by byla hrazena, pokud by nebyly poskytovány subvence. Na základě výše uvedených skutečností je třeba tato tvrzení zamítnout.

(473)

Tyto modely byly rovnocenné, jelikož byly označeny stejným interním referenčním kódem výrobku a měly stejnou kapacitu v mAH. Zjištěný podstatný cenový rozdíl mezi domácím a vývozním trhem u rovnocenných modelů však nebylo možno odůvodnit. Stejně jako u motorů nebyly ve spisu k dispozici žádné informace, které by objasňovaly různou výši cen kvůli zvláštním tržním podmínkám na jednotlivých trzích, na nichž jsou baterie prodávány. Tato hypotéza byla zejména v rozporu s informacemi získanými během šetření, tj. že jako člen sdružení CBA je společnost Bafang podřízena tomuto sdružení a že 13. plán pro jízdní kola, který se přímo dotýká CBA, má zlepšit vývozní výkonnost vyvážejících výrobců elektrických jízdních kol, jak je uvedeno v 112. a 113. bodě odůvodnění. Aby mohla společnost Bafang přispět k vývozní výkonnosti odvětví elektrických jízdních kol, je tudíž pověřena nebo usměrněna, aby na domácím trhu prodávala vstupy za nižší ceny, takže čínští vyvážející výrobci elektrických jízdních kol mohou snížit náklady a nabízet na vývozních trzích své výrobky za podstatně nižší ceny než jejich konkurenti, kteří musí pořizovat baterie za nesubvencované ceny. V důsledku toho nejednají dodavatelé baterií racionálně a prodávají baterie za nižší cenu na domácím trhu místo toho, aby usilovali o dosažení co nejvyššího zisku prodejem týchž modelů baterií na vývozních trzích za podstatně vyšší ceny, tudíž aby dosáhli podstatně vyššího zisku. Aby mohla přispět k vývozní výkonnosti výrobního odvětví, je proto společnost pověřena, aby na domácím trhu prodávala vstupy za nižší ceny, takže vyvážející výrobci elektrických jízdních kol mohou na vývozních trzích nabízet své výrobky za podstatně nižší ceny než jejich konkurenti, kteří musí pořizovat baterie za nesubvencované ceny.

(474)

Skupina Yadea a společnost Bafang tvrdily, že modely, které jsou prodávány na domácím trhu, a vyvážené modely nejsou stejné a že tyto modely jsou pořizovány u různých dodavatelů. Společnost Bafang proto navrhla, aby bylo srovnání provedeno pouze na základě naprosto stejných modelů baterií pořízených u jednoho dodavatele, jehož výrobky jsou vyváženy i prodávány na domácím trhu. Společnost Bafang také uvedla, že by omezení srovnání na baterie prodávané uvedeným dodavatelem vedlo i nadále k značnému rozdílu mezi cenami na domácím trhu a vývozními cenami, ačkoliv by tento rozdíl byl podstatně nižší než při použití modelů od všech ostatních dodavatelů.

(475)

V tomto ohledu je třeba uvést, že srovnání bylo provedeno pro výrobky, které mají v případě společnosti Bafang stejné interní referenční číslo. Proto se usuzovalo, že tyto modely jsou obdobné, zejména vzhledem ke skutečnosti, že mají stejnou kapacitu výkonu. Skutečnost, že by srovnání na základě modelů pořízených z naprosto stejného zdroje i nadále vedlo k značnému cenovému rozdílu, se nepokládala za důležitou. Z těchto důvodů byla výše uvedená tvrzení zamítnuta.

(476)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že čínská vláda pověřuje nebo usměrňuje čínské výrobce baterií, aby tento vstup dodávali domácím výrobcům elektrických jízdních kol za cenu nižší než přiměřenou.

(477)

Po poskytnutí informací skupina Giant uvedla, že podle zprávy odvolacího orgánu ve věci Spojené státy – šetření vyrovnávacího cla na DRAMS nemohou „pouhá politická prohlášení představovat pověření nebo usměrnění pro účely čl. 1 odst. 1.1 písm. a) pododst. 1 bodu iv) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních“ (52). „Pověření a usměrnění znamená v důsledku přiznání odpovědnosti určitému soukromému subjektu nebo uplatňování moci nad tímto subjektem aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (53). Odvolací orgán dospěl k závěru, že důkazy o „pověření nebo usměrnění soukromého subjektu zahrnují nějakou formu hrozby nebo nucení“ (54). Skupina Giant mimoto odkázala rovněž na zprávu panelu WTO ve věci Spojené státy – vývozní omezení, v níž se uvádělo, že pověření a usměrnění je proto nutně spojeno s těmito třemi prvky: i) výslovné nebo souhlasné zmocnění nebo příkaz; ii) určení konkrétní straně a iii) skutečnost, že jejich předmětem je konkrétní úkol nebo povinnost“ (55). Pouhý dohled nebo výkon obecných regulačních pravomocí proto k zjištění pověření a usměrnění nepostačuje (56).

(478)

V této souvislosti je třeba uvést, že se závěr Komise nezakládá výhradně na pouhém politickém prohlášení, jak je podrobně v oddíle 3.1. Vychází rovněž z úlohy CBA, na něž jakožto na asociaci sdružující nejen výrobce jízdních kol, nýbrž také výrobce baterií, dohlíží a usměrňuje je nejvyšší čínský orgán, tj. Státní rada. Mimoto se také připomíná, že členové CBA jsou povinni provádět usnesení CBA, a považují se tudíž za podřízené subjekty. V tomto ohledu se připomíná, že CBA vydalo 13. plán pro jízdní kola, který má konkrétně zlepšit vývozní výkonnost vyvážejících výrobců jízdních kol, jak je uvedeno v 112. a 113. bodě odůvodnění. Výše uvedené úvahy podporuje také řada výňatků ze zvláštní zprávy o odvětví výroby baterií uvedené v 459. bodě odůvodnění a obecněji z různých zdrojů zmíněných v 464. až 467. bodě odůvodnění, jež prokazují, že podpora odvětví baterií je závislá na jeho postavení v dodavatelském řetězci elektrických jízdních kol. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(479)

Skupina Giant se také domnívala, že Komise zvrátila důkazní břemeno s odkazem na částečnou nespolupráci ze strany čínské vlády, pokud jde o vyvozené závěry. Skupina Giant zdůraznila, že důkazní břemeno nese Komise a že Komise neprokázala, že poskytování baterií elektrických jízdních kol je funkce, která je obvykle svěřena vládě.

(480)

Stejně jako v případě závěru uvedeného v 415. bodě odůvodnění se mělo za to, že rovněž pro baterie jsou k dispozici důkazy založené na dostupných údajích, které postačují k prokázání pověření a usměrnění. Rovněž se připomíná, že čínská vláda poté, co byla informována o tom, že Komise má v úmyslu použít s ohledem na poskytování vstupů za cenu nižší než přiměřenou dostupné údaje, nepodala žádné připomínky ani neposkytla další informace. Na tomto základě se Komise domnívala, že důkazní břemeno nezvrátila. Toto tvrzení proto muselo být zamítnuto.

(481)

Komise nejprve připomíná, že kvůli částečné nespolupráci ze strany čínské vlády musela ve svých zjištěních vycházet z dostupných údajů, které sestávaly z vládních politik popsaných v oddíle 3.7.3.2 a zvláštní odvětvové zprávy, kterou poskytl žadatel, a z informací předložených jediným spolupracujícím dodavatelem baterií, jenž odpověděl na dotazník Komise.

(482)

Komise v 453. a 454. bodě odůvodnění poznamenala, že odvětví baterií je v plánu rozvoje lehkého průmyslu uvedeno jako „klíčové výrobní odvětví“ a že tento plán uvádí řadu opatření politiky ve formě správní, tržní, finanční a daňové podpory, kterou mají tato klíčová výrobní odvětví k dispozici.

(483)

Jak je popsáno v 459. bodě odůvodnění, zvláštní zpráva týkající se odvětví baterií obsahuje důkazy, že toto výrobní odvětví využívá „preferenční politiky“.

(484)

Na základě výše uvedených skutečností vyvodila Komise závěr, že výrobci baterií obdrželi subvence v různé podobě.

(485)

Několik stran podalo připomínky s odkazem na ustanovení čl. 14 písm. d) Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a čl. 6 písm. d) základního nařízení týkající se přiměřenosti ceny, kterou je nutno určit s ohledem na podmínky převládající na trhu s danými výrobky a službami v zemi dodání výrobků nebo poskytnutí služeb. Jinými slovy, použitá referenční hodnota by měla souviset s podmínkami převládajícími na čínském trhu; nebo by měla být určena na základě podmínek převládajících na trhu v jiné zemi či na světovém trhu, jež jsou pro příjemce dostupné.

(486)

Komise zjistila, že podmínky převládající na trhu v ČLR byly narušeny vzhledem k platným vnitrostátním a odvětvovým politikám, které hospodářské subjekty provádějí. Kvůli částečné nespolupráci ze strany čínské vlády neměla mimoto Komise k dispozici zásadní informace o situaci na trhu s bateriemi v Číně a o možných úpravách, které je třeba provést. Co se týká převládajících podmínek na trhu v jiné zemi či na světovém trhu, tyto informace nebyly k dispozici s úrovní podrobnosti, která by umožnila smysluplné srovnání. Komise proto musela vycházet z dostupných informací. Na tomto základě vyvodila Komise závěr, že převládající podmínky na čínském trhu neodůvodňují úpravy, a vypočítala proto referenční hodnotu pomocí metodiky popsané v 495. bodě odůvodnění.

(487)

Skupina Giant a čínská vláda tvrdily, že přístup Komise porušuje ustanovení čl. 1 odst. 1.1 písm. b), článku 10 a čl. 32 odst. 32.1 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, jelikož Komise nemůže obcházet svou povinnost dospět k závěru, že výrobci jsou pověřeni nebo usměrněni. Skupina Giant v této souvislosti uvedla, že Komise musí: 1) analyzovat, zda byly výrobcům poskytnuty subvence; 2) analyzovat, zda byly baterie pořízeny za obvyklých tržních podmínek; 3) vypočítat, nakolik byly subvence přeneseny.

(488)

V tomto ohledu se domnívala, že závěr Komise vychází z nedostatečně podrobných důvodů. Co se týká připomínek skupiny Giant, Komise se domnívala, že jí vzhledem k nespolupráci ze strany čínské vlády a skutečnosti, že pouze jeden dodavatel spolupracoval z vlastní iniciativy, chyběly zásadní informace Na základě dostupných informací a analýzy, kterou Komise provedla, se však usuzovalo, že byly splněny podmínky pro vyvození závěru ohledně pověření a usměrnění. Co se týká přenesení, jelikož se analýza Komise týkala pověření a usměrnění dodavatelů baterií k poskytování baterií výrobcům elektrických jízdních kol za cenu nižší než přiměřenou, a nikoli subvencí obdržených dodavateli baterií, nepovažovalo se toto tvrzení za podstatné, a bylo proto zamítnuto.

(489)

Jak je uvedeno v 452. až 474. bodě odůvodnění, řada právních dokumentů, které jsou konkrétně zaměřeny na společnosti v odvětví elektrických jízdních kol, usměrňuje dodavatele vstupů, aby odvětví elektrických jízdních kol poskytovali baterie za cenu nižší než přiměřenou. Na základě těchto dokumentů je prokázáno, že dodavatelé vstupů poskytují baterie pouze omezenému počtu odvětví/podniků, které jsou v souladu s příslušnými politikami čínské vlády.

(490)

Komise proto dospěla k závěru, že subvence v podobě poskytování baterií za cenu nižší než přiměřenou nejsou obecně dostupné, nýbrž jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení. Žádná ze zúčastněných stran mimoto nepředložila důkazy, které by naznačovaly, že tato forma subvencí vychází z objektivních kritérií nebo podmínek ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení.

(491)

Všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku pořizovali baterie na domácím trhu od společností, které nejsou ve spojení, určitá množství však také dováželi.

(492)

Vzhledem k částečné nespolupráci ze strany čínské vlády neposkytl žádný dodavatel vyrábějící baterie Komisi informace prostřednictvím odpovědí na zvláštní dotazník určený pro dodavatele vstupů v Číně. Komise proto musela při stanovení výše výhody, která byla poskytnuta vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, kteří pořizovali baterie na domácím trhu, vycházet v souladu s článkem 28 základního nařízení z dostupných údajů. Dostupné údaje tvořily informace získané od jediného dodavatele baterií, který při šetření spolupracoval. Jak je objasněno v 470. bodě odůvodnění, společnost Bafang jakožto podřízený hospodářský subjekt pověřený prováděním vnitrostátní politiky prodávala baterie na domácím trhu za podstatně nižší ceny než při vývozu. Čínští vyvážející výrobci měli proto výhodu plynoucí z baterií prodávaných za cenu nižší než přiměřenou.

(493)

Několik stran uvedlo, že podle čl. 2 písm. a) a b) základního nařízení může subvenci poskytnout pouze vláda. Jelikož společnost Bafang je společností v soukromém vlastnictví, nelze ji pokládat za vládu ve smyslu čl. 2 písm. b), a nemůže být tedy poskytovatelem subvencí.

(494)

V této souvislosti se usuzovalo, že tato připomínka není relevantní vzhledem k závěru uvedenému v 476. bodě odůvodnění; tj. že dodavatelé baterií pro výrobce elektrických jízdních kol jsou čínskou vládou pověřeni a usměrněni k poskytování tohoto vstupu za cenu nižší než přiměřenou.

(495)

Výhoda pro společnosti zařazené do vzorku byla tudíž vypočítána porovnáním cen na domácím trhu a vývozních cen pro odběratele, kteří nejsou ve spojení, účtovaných společností Bafang v období šetření. K zohlednění rozdílů v nákladech na dopravu a dovozních poplatcích byly provedeny úpravy. Toto porovnání bylo provedeno pro prodej totožných modelů a vedlo k cenovému rozdílu v období šetření ve výši 30 % až 50 %. Vypočítaný procentní podíl byl vztažen k cenám hrazeným vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku za baterie pořízené u čínských domácích dodavatelů.

(496)

Skupina Giant tvrdila, že mezi bateriemi pořizovanými v místě a elektrickými jízdními koly, která jsou vyvážena do EU, neexistuje souvislost.

(497)

V tomto ohledu se usuzovalo, že výhoda vymezená v 491. až 494. bodě odůvodnění představuje výhodu pro vyvážející výrobce elektrických jízdních kol, kteří nakupují domácí baterie za cenu nižší než přiměřenou, a nesouvisí s konkrétními modely prodávaných elektrických jízdních kol. Byl tudíž vyvozen závěr, že skupina Giant získala při pořizování motorů na domácím trhu za zkreslené ceny kvůli pověření a usměrnění ze strany čínské vlády výhodu, jak je popsáno v 462. až 476. bodě odůvodnění. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(498)

Co se týká úprav, společnost Bafang tvrdila, že náklady na dopravu související s elektrickými jízdními koly nemohou být vhodnou referenční hodnotou pro dopravu baterií, a požadovala, aby Komise poskytla bližší informace o provedených výpočtech.

(499)

V návaznosti na tyto připomínky poskytla Komise dotčené straně, která předložila dodatečné informace, další konečné informace. Každopádně se usuzovalo, že požadované informace jsou důvěrné a že nelze poskytnout údaje o jednotlivých společnostech. Komise také uvedla, že toto tvrzení nebylo doloženo žádnými důkazy. V tomto ohledu nebyly obdrženy žádné další připomínky.

(500)

Ostatní zúčastněné strany tvrdily, že v jejich případě nejsou údaje společnosti Bafang vhodnou referenční hodnotou, jelikož baterie nepořizují u společnosti Bafang.

(501)

V této souvislosti se uvádí, že vzhledem k částečné spolupráci ze strany čínské vlády a nespolupráci ze strany jakéhokoli jiného dodavatele baterií musela Komise vycházet z dostupných údajů; tj. informací, které poskytla společnost Bafang a které Komise mohla ověřit. Na tomto základě muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(502)

Výše subvence zjištěná s ohledem na tento program během období šetření u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku činí:

Tabulka 4

Poskytování baterií za cenu nižší než přiměřenou

(503)

Veškeré pozemky v ČLR jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví (tvořeném buď vesnicemi, nebo městy) před tím, než může být právní nebo spravedlivý titul k pozemkům patentován nebo udělen vlastníkům ze strany podniků nebo jednotlivců. Veškeré pozemky v městských oblastech jsou ve vlastnictví státu a veškeré pozemky ve venkovských oblastech jsou ve vlastnictví místních obcí nebo měst.

(504)

Podle ústavního zákona ČLR a zákona o půdě si však společnosti a jednotlivci mohou koupit „práva k užívání pozemků“. U průmyslových pozemků činí obvyklá doba trvání smlouvy o pronájmu 50 let s možností prodloužení o dalších 50 let.

(505)

Podle čínské vlády může od 31. srpna 2006 podle článku 5 oznámení Státní rady týkající se posílení regulace pozemků (GF [2006] č. 31) stát udělit titul k průmyslovým pozemkům pouze průmyslovým podnikům, a to prostřednictvím výzvy k podávání nabídek nebo podobným postupem veřejných nabídek, v jehož rámci nesmí být konečná cena za smlouvu nižší než minimální cena nabídky. Čínská vláda se domnívá, že v ČLR existuje volný trh s pozemky a že cena, kterou průmyslový podnik platí za nájemní právo vztahující se k pozemku, odráží tržní cenu.

(506)

Poskytování práv k užívání pozemků v Číně spadá do oblasti působnosti zákona o správě půdy Čínské lidové republiky. Kromě toho jsou součástí právního základu tyto dokumenty:

(507)

Podle článku 10 „předpisu o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů“ stanoví místní orgány ceny pozemků podle systému hodnocení městských pozemků, který se aktualizuje pouze každé tři roky, a podle vládní průmyslové politiky.

(508)

V předchozích šetřeních (57) Komise zjistila, že ceny hrazené za práva k užívání pozemků v ČLR nepředstavují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu, jelikož bylo zjištěno, že systém dražeb je nejasný, netransparentní a v praxi nefunguje a že ceny stanoví libovolně úřady. Jak bylo uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, úřady stanoví ceny podle systému oceňování městských pozemků, který jim při určování ceny pozemků pro průmyslové využití ukládá kromě dalších kritérií povinnost brát v úvahu průmyslovou politiku, tj. umožnit například preferenční přístup k průmyslovým pozemkům společnostem v určitých výrobních odvětvích.

(509)

Současné šetření neukázalo v tomto ohledu žádné výrazné změny. Komise například zjistila, že žádný z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku neprošel nabídkovým řízením ani podobným postupem veřejných nabídek s ohledem na jakékoli ze svých práv k užívání pozemků, a to ani v případě práv k užívání pozemků získaných v nedávné době. Práva k užívání pozemků v držení vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byla přidělena místními orgány za dohodnuté ceny.

(510)

Kromě systému pro sledování městských pozemků existuje rovněž systém pro sledování pohybu cen pozemků. V přezkumu před pozbytím platnosti týkajícím se solárních panelů pocházejících z Čínské lidové republiky (58) dospěla Komise k závěru, že v rámci systému pro sledování pohybu cen pozemků jsou ceny vyšší než minimální referenční ceny stanovené v rámci hodnotícího systému městských pozemků a používané orgány místní samosprávy, neboť posledně zmíněné ceny jsou aktualizovány pouze jednou za tři roky, zatímco ceny v rámci systému pro sledování pohybu cen jsou aktualizovány čtvrtletně. V rámci tohoto šetření však stejně jako ve výše zmíněném přezkumu před pozbytím platnosti nebyly k dispozici údaje o tom, že ceny pozemků jsou založeny na cenách v rámci systému pro sledování pohybu cen pozemků. Čínská vláda během šetření ve věci týkající se solárních panelů ve skutečnosti potvrdila, že systém pro sledování pohybu cen městských pozemků sleduje výkyvy cen pozemků v některých oblastech (tj. ve 105 městech) v ČLR a že je nastaven tak, aby posuzoval vývoj cen pozemků. Výchozí ceny v aukcích a nabídkových řízeních se však zakládaly na referenčních cenách stanovených v rámci hodnotícího systému pozemků. V tomto případě mimoto skupiny společností zařazené do vzorku obdržely pozemky prostřednictvím přímého přidělení. Proto skutečnost, že tento systém existuje, není relevantní, jelikož se na vyvážející výrobce zařazené do vzorku nevztahuje.

(511)

Komise zjistila, že jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku obdržel od místních orgánů zpětné platby jako náhradu za ceny, které zaplatil za část svých práv k užívání pozemků, a jiný vyvážející výrobce zařazený do vzorku neuhradil práva k užívání pozemků v plné výši.

(512)

Zjištění v rámci tohoto šetření ukazují, že situace ohledně poskytování a nabývání pozemků v ČLR je netransparentní a že ceny svévolně stanovují příslušné orgány.

(513)

Po poskytnutí informací několik stran uvedlo, že výše uvedený závěr je založen převážně na zjištěních v rámci předchozích šetření a že Komise nepředložila žádné důkazy prokazující, že v tomto šetření byla situace stejná. Komise podotýká, že našla důkazy popsané v 509. až 511. bodě odůvodnění, které podporují závěr Komise, že zjištění z předchozích šetření jsou dosud platná. K doložení opaku nebyly předloženy žádné nové důkazy. Z toho důvodu musela být tato tvrzení zamítnuta. Poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou by se proto mělo považovat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě poskytnutí zboží, kterým získávají společnosti z řad příjemců výhodu. Jak je vysvětleno v 507. až 510. bodě odůvodnění, fungující trh s pozemky v ČLR neexistuje a použití externí referenční hodnoty (viz 517. až 527. bod odůvodnění) prokazuje, že částka, kterou vyvážející výrobci zařazení do vzorku zaplatili za práva k užívání pozemků, je výrazně nižší než běžná tržní cena. V souvislosti s preferenčním přístupem k průmyslovým pozemkům pro společnosti, které patří do určitých výrobních odvětví, musí cena stanovená místními orgány zohledňovat průmyslovou politiku vlády, jak je uvedeno v 508. bodě odůvodnění. V rámci této průmyslové politiky popsané v 101. bodě odůvodnění se odvětví elektrických jízdních kol považuje za klíčové výrobní odvětví čínského lehkého průmyslu (59). Rozhodnutí Státní rady č. 40 navíc ukládá orgánům veřejné správy povinnost zajistit, aby byly pozemky poskytovány podporovaným odvětvím. Článek 18 rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezená“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup. Z toho vyplývá, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, jelikož preferenční poskytování pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých výrobních odvětví, a vládní postupy v této oblasti jsou nejasné a netransparentní.

(514)

Po poskytnutí informací několik stran uvedlo, že Komise nedoložila své určení specifičnosti skutečnými důkazy prokazujícími, že odvětví elektrických jízdních kol patří k výrobním odvětvím, kterým jsou práva k užívání pozemků poskytována se zvýhodněnými sazbami.

(515)

V této souvislosti se odkazuje na 129. bod odůvodnění, a zejména na rozhodnutí č. 40, podle něhož by u podporovaných projektů měly být uplatňovány preferenční politiky týkající se pozemků. Jak je popsáno v 100. bodě odůvodnění, odvětví elektrických jízdních kol je klíčovým výrobním odvětvím. Vztahuje se na něj rovněž 13. plán pro jízdní kola vydaný sdružením CBA, které usměrňuje a na něž dohlíží Státní rada. Komise se proto domnívala, že odvětví elektrických jízdních kol patří k výrobním odvětvím, jimž jsou práva k užívání pozemků poskytována se zvýhodněnými sazbami. To potvrzují rovněž zjištění v rámci šetření uvedená v 507. až 511. bodě odůvodnění. Odvětví jízdních kol bylo mimoto uvedeno jako podporované výrobní odvětví již v 11. pětiletém plánu pro jízdní kola, v němž byl prosazován růst objemu výroby jízdních kol a elektrických jízdních kol. Odkazy na zlepšení a posílení odvětví elektrických jízdních kol se objevovaly rovněž v příslušném článku zveřejněném čínským sdružením výrobců jízdních kol, v němž jsou shrnuty cíle stanovené v duchu 11. pětiletého plánu pro jízdní kola (60). Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(516)

Tato subvence byla proto považována za napadnutelnou.

(517)

Stejně jako v předchozích šetřeních (61) a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení byly jako externí referenční hodnota použity ceny pozemků ze samostatného celního území Tchaj-wan, Penghu, Kinmen a Matsu (dále jen „Čínská Tchaj-pej“) (62). Komise získala informace týkající se cen průmyslových pozemků zejména z oficiálních internetových stránek (http://lvr.land.moi.gov.tw/login.action) tchajwanského ministerstva vnitra pro hlavní průmyslové parky v šesti městech nacházejících se na západním pobřeží Tchaj-wanu, včetně měst Taipei City, New Taipei City, Taoyuan City, Taichung City, Tainan City a Kaohsiung City. Informace obsažené v databázi ministerstva vnitra odkazují na skutečné ceny transakcí, a nikoli nabídky průmyslových pozemků.

(518)

Po poskytnutí informací jedna strana uvedla, že Komise nezvolila pro ceny pozemků vhodnou externí referenční hodnotu, jelikož v daném případě neprovedla konkrétní analýzu skutečností týkajících se příslušného umístění vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Komise tuto připomínku zamítla a uvedla, že jak je popsáno v 517. bodě odůvodnění, její výběr se zakládal na šesti okresech, v nichž se nacházela většina tchajwanských průmyslových parků. Jelikož se všichni vyvážející výrobci zařazení do vzorku nacházejí v průmyslových zónách v Číně, byl faktor týkající se umístění zohledněn. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(519)

Výhoda pro příjemce se vypočte s přihlédnutím k rozdílu mezi částkou, kterou skutečně zaplatí každý vyvážející výrobce zařazený do vzorku (tj. zaplacená skutečná cena uvedená ve smlouvě a v příslušných případech cena uvedená ve smlouvě snížená o částku zpětných vládních plateb / grantů) za práva k užívání pozemků, a částkou, která by měla být běžně zaplacena na základě referenční hodnoty pro Čínskou Tchaj-pej.

(520)

Komise považuje Čínskou Tchaj-pej za vhodné externí měřítko z těchto důvodů:

(521)

Komise považuje toto měřítko za spolehlivý zdroj údajů dostupný všem zúčastněným stranám.

(522)

Po poskytnutí informací několik stran uvedlo, že Čínská Tchaj-pej není vhodným externím měřítkem. Tyto strany tvrdily, že podobnosti a vazby mezi ČLR a Čínskou Tchaj-pejí popsané v 520. bodě odůvodnění odrážejí pouze situaci v minulých letech místo roku, v němž bylo právo k užívání pozemků pořízeno.

(523)

V této souvislosti je nutno uvést, že vypočítaná referenční hodnota byla upravena k zohlednění změn, k nimž došlo v průběhu času, aby se vzal v potaz vývoj HDP a inflace, jak je popsáno v 527. bodě odůvodnění. Skutečnost, že některá práva k užívání pozemků byla pořízena v dávné minulosti, byla tudíž již zohledněna.

(524)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že by Thajsko bylo vhodnější než Čínská Tchaj-pej kvůli větší srovnatelnosti hospodářského vývoje a hustoty obyvatelstva. Mimoto uvedla, že Thajsko má vysoký stupeň průmyslové infrastruktury. Po zvážení tohoto tvrzení se Komise domnívala, že volba Čínské Tchaj-peje jako vhodného externího měřítka vycházela z posouzení řady faktorů uvedených v 520. bodě odůvodnění, jež odůvodňovaly její výběr jako platného měřítka. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení zamítnuto.

(525)

Jiná strana tvrdila, že metodika Komise pro stanovení zahraniční referenční hodnoty pro ceny práv k užívání pozemků byla chybná, a navrhla použití Indie místo Čínské Tchaj-peje, a to z těchto důvodů:

(526)

Tvrzení této strany opomíjelo jeden zásadní prvek analýzy, a to úroveň hospodářského rozvoje těchto provincií. Podle veřejných zdrojů je úroveň HDP na obyvatele v těchto indických provinciích podstatně nižší než ve městech/provinciích, v nichž se nacházejí vyvážející výrobci. HDP na obyvatele ve státě Maháráštra (63), který je ze všech tří uváděných provincií nejvyšší, ve skutečnosti v období 2017–2018 činil pouze 2 500 USD, zatímco nejnižší úroveň zjištěná pro čínské vyvážející výrobce činila 7 932 USD, a to u Ťin-chua v roce 2012 (64). Šetření rovněž odhalilo, že HDP na obyvatele činil pro Kchun-šan (65), jež bylo v roce 2016 uvedeno jako město číslo jedna na úrovni všech čínských provincií (66), více než 20 000 USD. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a faktorům uvedeným v 520. bodě odůvodnění bylo nutno toto tvrzení zamítnout.