(EU) 2019/633Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/633 ze dne 17. dubna 2019 o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci

(1)

V zemědělském a potravinovém řetězci často dochází k výrazné nerovnováze ve vyjednávací síle mezi dodavateli a kupujícími zemědělských produktů a potravinářských výrobků. Tato nerovnováha může vést k nekalým obchodním praktikám, pokud se větší a silnější obchodní partneři snaží prosadit některé praktiky nebo smluvní ujednání, které jsou ve vztahu k určitému prodeji v jejich prospěch. Takovéto praktiky se například mohou výrazně odchylovat od zásad poctivého obchodního styku, být v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním a být jednostranně vnuceny jedním obchodním partnerem druhému, mohou prosazovat neodůvodněný a nepřiměřený přenos hospodářského rizika z jednoho obchodního partnera na druhého nebo mohou vytvářet výraznou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi jednoho obchodního partnera. Některé praktiky mohou být zjevně nekalé, a to i v případě, že se na nich obě strany dohodnou. V zájmu omezení výskytu takovýchto praktik, které mohou nepříznivě ovlivnit životní úroveň zemědělské komunity, by měl být zaveden minimální unijní standard ochrany proti nekalým obchodním praktikám. Přístup spočívající v minimální harmonizaci, který je uplatňován v této směrnici, členským státům umožňuje, aby přijaly nebo ponechaly v platnosti vnitrostátní pravidla, která jdou nad rámec nekalých obchodních praktik uvedených v této směrnici.

(2)

Od roku 2009 se na fungování potravinového řetězce včetně výskytu nekalých obchodních praktik zaměřily tři publikace Komise (sdělení Komise ze dne 28. října 2009 o lepším fungování potravinového řetězce v Evropě, sdělení Komise ze dne 15. července 2014 o boji proti nekalým obchodním praktikám mezi podniky v rámci potravinového řetězce a zpráva Komise ze dne 29. ledna 2016 o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v rámci potravinového řetězce). Komise navrhla žádoucí prvky vnitrostátních a dobrovolných správních rámců pro zacházení s nekalými obchodními praktikami v potravinovém řetězci. Některé z těchto prvků se součástí právního rámce nebo dobrovolných správních režimů v členských státech nestaly, v důsledku čehož zůstávají tyto praktiky i nadále předmětem politické debaty v Unii.

(3)

V roce 2011 podpořilo fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce, v jehož čele stojí Komise, soubor zásad osvědčených postupů v oblasti vertikálních vztahů v potravinovém řetězci, na nichž se dohodly organizace zastupující většinu subjektů působících v potravinovém řetězci. Tyto zásady posloužily jako základ iniciativy dodavatelského řetězce, která započala v roce 2013.

(4)

Evropský parlament vyzval ve svém usnesení ze dne 7. června 2016 o nekalých obchodních praktikách v potravinářském dodavatelském řetězci (4) Komisi, aby předložila návrh právního rámce Unie proti nekalým obchodním praktikám. Rada ve svých závěrech ze dne 12. prosince 2016 o posílení postavení zemědělců v rámci potravinového řetězce a boji proti nekalým obchodním praktikám vybídla Komisi, aby zavčas provedla posouzení dopadů, ve kterém by za účelem řešení nekalých obchodních praktik zvážila navržení legislativního rámce Unie nebo nelegislativních opatření. Komise vypracovala posouzení dopadů, kterému předcházela otevřená veřejná konzultace a cílené konzultace. Kromě toho Komise během legislativního procesu poskytla informace dokládající, že značný podíl celkové hodnoty produkce představují velké subjekty.

(5)

V různých fázích produkce, zpracování, uvádění na trh, distribuce a maloobchodního prodeje zemědělských produktů a potravinářských výrobků jsou v zemědělském a potravinovém řetězci aktivní různé subjekty. Tento řetězec je zdaleka nejdůležitějším kanálem, jímž se zemědělské produkty a potravinářské výrobky dostávají „z farmy na vidličku“. Uvedené subjekty obchodují se zemědělskými produkty a potravinářskými výrobky, tedy se zemědělskými surovinami, včetně produktů rybolovu a akvakultury, uvedenými na seznamu v příloze I Smlouvy o fungování Evropské unie, a produkty neuvedenými ve zmíněné příloze, ale zpracovanými k užití jako potraviny za užití produktů v příloze uvedených.

(6)

Ačkoli podnikatelské riziko vyplývá z podstaty všech hospodářských činností, zemědělská produkce je zvláště zatížena nejistotou, protože závisí na biologických procesech a je vystavena povětrnostním podmínkám. Tuto nejistotu zvyšuje skutečnost, že zemědělské produkty a potravinářské výrobky ve větší či menší míře podléhají rychlé zkáze a jsou sezónní. V prostředí zemědělské politiky, která je výrazně tržněji orientovaná než v minulosti, se pro subjekty aktivní v zemědělském a potravinovém řetězci zvýšil význam ochrany proti nekalým obchodním praktikám.

(7)

Tyto nekalé obchodní praktiky mohou mít nepříznivý dopad zejména na životní úroveň zemědělské komunity. Tento dopad může být buď přímý, pokud se týká zemědělských výrobců a jejich organizací jakožto dodavatelů, nebo nepřímý spuštěním dominového efektu důsledků nekalých obchodních praktik užívaných v zemědělském a potravinovém řetězci způsobem, který má nepříznivý dopad na primární producenty v tomto řetězci.

(8)

Většina členských států, byť ne všechny, má zavedena zvláštní vnitrostátní pravidla, která dodavatele chrání proti nekalým obchodním praktikám užívaným ve vztazích mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci. Tam, kde je možné se spolehnout na smluvní právo nebo samoregulační iniciativy, omezují obavy z odvetných obchodních opatření proti stěžovateli a finanční rizika související s napadením těchto praktik praktickou hodnotu těchto forem nápravy. Některé členské státy, které mají zavedena zvláštní pravidla týkající se nekalých obchodních praktik, proto pověřují jejich prosazováním správní orgány. Pravidla členských států týkající se nekalých obchodních praktik, pakliže existují, se nicméně vyznačují značnou rozdílností.

(9)

Počet a velikost subjektů se v různých fázích zemědělského a potravinového řetězce liší. Rozdíly ve vyjednávací síle, které odpovídají ekonomické závislosti dodavatele na kupujícím, vedou často k tomu, že větší subjekty uplatňují nekalé obchodní praktiky vůči menším subjektům. Dynamický přístup, který se zakládá na relativní velikosti dodavatele a kupujícího z hlediska obratu, by měl subjektům, které ji potřebují nejvíce, poskytovat lepší ochranu proti nekalým obchodním praktikám. Nekalé obchodní praktiky jsou zvláště škodlivé pro malé a střední podniky působící v zemědělském a potravinovém řetězci. Podniky větší než malé a střední podniky, ale s ročním obratem nepřesahujícím 350 000 000 EUR, by rovněž měly být chráněny proti nekalým obchodním praktikám, aby se zabránilo přenášení nákladů spojených s těmito praktikami na zemědělské výrobce. Zdá se, že dominový efekt dopadající na zemědělské výrobce je zvlášť výrazný v případě podniků s obratem do výše 350 000 000 EUR. Ochrana zprostředkujících dodavatelů zemědělských produktů a potravinářských výrobků, včetně zpracovaných produktů, může sloužit rovněž k tomu, aby se zabránilo odklonu obchodních toků od zemědělských výrobců a jejich sdružení, jež zpracované produkty vyrábějí, k nechráněným dodavatelům.

(10)

Ochrana poskytovaná touto směrnicí by se měla vztahovat na zemědělské výrobce a fyzické nebo právnické osoby, které dodávají zemědělské produkty a potravinářské výrobky, včetně organizací producentů, ať už uznaných, či nikoli, a sdružení organizací producentů, ať už uznaných, či nikoli, v závislosti na jejich relativní vyjednávací síle. Tyto organizace producentů a sdružení organizací producentů zahrnují družstva. Uvedení výrobci a osoby jsou zvláště zranitelní nekalými obchodními praktikami a nejméně schopni překonat je bez negativních účinků na svou ekonomickou životaschopnost. Pokud jde o kategorie dodavatelů, jež by měly být podle této směrnice chráněny, je třeba poznamenat, že významná část družstev zřízených zemědělci jsou podniky většími než malé a střední podniky, ale s ročním obratem nepřesahujícím 350 000 000 EUR.

(11)

Tato směrnice by se měla vztahovat na obchody bez ohledu na to, zda jsou prováděny mezi podniky nebo mezi podniky a veřejnými orgány, vzhledem k tomu, že pro veřejné orgány by při nákupu zemědělských produktů a potravinářských výrobků měly platit stejné normy. Tato směrnice by se měla vztahovat na všechny veřejné orgány vystupující jako kupující.

(12)

Dodavatelé v Unii by měli být chráněni nejen proti nekalým obchodním praktikám kupujících usazených v témže členském státě jako dodavatel nebo v jiném členském státě než dodavatel, ale i proti nekalým obchodním praktikám kupujících usazených mimo Unii. Touto ochranou by se zabránilo případným nezamýšleným důsledkům, jako je výběr místa usazení na základě použitelných pravidel. Dodavatelé usazení mimo Unii by měli při prodeji zemědělských produktů a potravinářských výrobků do Unie rovněž požívat ochrany proti nekalým obchodním praktikám. Nejenže jsou takoví dodavatelé zranitelní nekalými obchodními praktikami ve stejné míře, ale širší působnost směrnice by mohla rovněž zabránit nezamýšlenému odklonu obchodních toků směrem k nechráněným dodavatelům, který by ohrozil ochranu dodavatelů v Unii.

(13)

Do oblasti působnosti této směrnice by měly být zahrnuty také některé doplňkové služby související s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků.

(14)

Tato směrnice by se měla vztahovat na obchodní jednání větších subjektů vůči subjektům, které mají menší vyjednávací sílu. Vhodným přibližným vyjádřením relativní vyjednávací síly je roční obrat jednotlivých subjektů. Toto kritérium je sice jen přibližným vyjádřením, poskytuje však subjektům předvídatelnost ohledně jejich práv a povinností podle této směrnice. Horní hranice by měla zabránit tomu, aby byla ochrana poskytována subjektům, které nejsou zranitelné nebo které jsou mnohem méně zranitelné než jejich menší partneři nebo konkurenti. Tato směrnice proto stanoví kategorie subjektů stanovené na základě obratu, podle nichž je ochrana udělována.

(15)

Jelikož k nekalým obchodním praktikám může docházet v kterékoli fázi prodeje zemědělského produktu nebo potravinářského výrobku, před prodejem, během něj i po něm, měly by členské státy zajistit, aby se tato směrnice na takové praktiky vztahovala, ať k nim dochází kdykoli.

(16)

Při rozhodování o tom, zda je konkrétní obchodní praktika považována za nekalou, je důležité snížit riziko omezení používání spravedlivých a užitek přinášejících dohod sjednaných mezi stranami. Je proto vhodné rozlišovat mezi praktikami, jež jsou jasně a jednoznačně stanoveny ve smlouvách o dodávkách mezi stranami nebo v následných dohodách mezi stranami, a praktikami, k nimž dochází po zahájení obchodu, aniž by byly předem sjednány, aby tak byly zakázány pouze jednostranné a retroaktivní změny těchto jasných a jednoznačných ustanovení smluv o dodávkách. Některé obchodní praktiky jsou nicméně považovány za nekalé ze své podstaty a neměly by být předmětem smluvní svobody stran.

(17)

Pozdní platby za zemědělské produkty a potravinářské výrobky, včetně pozdních plateb za produkty podléhající rychlé zkáze, a zrušení objednávek produktů podléhajících rychlé zkáze v krátkém časovém předstihu má na ekonomickou životaschopnost dodavatele nepříznivý dopad bez vyvažujících přínosů. Takové praktiky by proto měly být zakázány. V této souvislosti je vhodné stanovit pro účely této směrnice definici zemědělských produktů a potravinářských výrobků podléhajících rychlé zkáze. Definice použité v aktech Unie týkajících se potravinového práva sledují jiné cíle, jako jsou zdraví a bezpečnost potravin, a nejsou proto pro účely této směrnice vhodné. Produkt by měl být považován za produkt podléhající rychlé zkáze, pokud lze očekávat, že se stane nevhodným k prodeji v průběhu 30 dní od posledního kroku v rámci sklizně, výroby či zpracování dodavatelem, bez ohledu na to, zda je produkt po prodeji dále zpracováván a zda je s ním po prodeji nakládáno v souladu s jinými pravidly, zejména pravidly v oblasti bezpečnosti potravin. Produkty podléhající rychlé zkáze se obvykle používají nebo prodávají urychleně. Platby za produkty podléhající rychlé zkáze, které jsou provedeny později než 30 dnů po dodání, nebo 30 dnů po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, jsou-li produkty dodávány pravidelně, či 30 dnů po dni stanovení splatné částky, nejsou s poctivým obchodováním slučitelné. V zájmu poskytnutí zvýšené ochrany zemědělcům a jejich likviditě by dodavatelé jiných zemědělských produktů a potravinářských výrobků neměli být v případě, že jsou produkty a výrobky dodávány pravidelně, nuceni čekat na platbu déle než 60 dnů po dodání, nebo 60 dnů po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, jsou-li produkty a výrobky dodávány pravidelně, či 60 dnů po dni stanovení splatné částky.

Tato omezení by se měla vztahovat pouze na platby týkající se prodeje zemědělských produktů a potravinářských výrobků, a nikoli na jiné platby, jako jsou doplňkové platby družstva jeho členům. V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU (5) by mělo být rovněž možné pro účely této směrnice považovat za den stanovení splatné částky pro dohodnutou dodací lhůtu den vystavení faktury, nebo den jejího obdržení kupujícím.

(18)

Ustanovení této směrnice o pozdních platbách jsou zvláštními pravidly pro zemědělské a potravinářské odvětví k ustanovením o dobách splatnosti stanoveným ve směrnici 2011/7/EU. Ustanoveními této směrnice o pozdních platbách by neměla být dotčena ustanovení o sdílení hodnoty ve smyslu článku 172a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (6). V zájmu zajištění hladkého fungování školního projektu podle článku 23 nařízení (EU) č. 1308/2013 by se ustanovení o pozdních platbách uvedená v této směrnici neměla vztahovat na platby, jež kupující (tedy žadatel o podporu) vyplatil dodavateli v rámci školního projektu. S ohledem na výzvu, kterou pro veřejné subjekty poskytující zdravotní péči představuje stanovení priorit zdravotní péče tak, aby byla zajištěna vyváženost mezi potřebami jednotlivých pacientů a finančními zdroji, by se tato ustanovení neměla vztahovat ani na veřejné subjekty poskytující zdravotní péči ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. b) směrnice 2011/7/EU.

(19)

Zvláštní postavení mají hrozny a částečně zkvašený hroznový mošt pro výrobu vína, jelikož hrozny se během roku sklízejí pouze po velice omezenou dobu, ale používají se pro výrobu vína, které bude v některých případech prodáno až o mnoho let později. Aby se tato specifická situace vyřešila, vypracovávají organizace producentů a mezioborové organizace tradičně standardní smlouvy o dodávkách těchto produktů. Tyto standardní smlouvy stanoví konkrétní platební lhůty se splátkami. Jelikož tyto standardní smlouvy používají dodavatelé a kupující pro účely víceletých ujednání, nejenže poskytují zemědělským výrobcům jistotu dlouhodobých obchodních vztahů, ale přispívají i ke stabilitě dodavatelského řetězce. Pokud byly tyto standardní smlouvy vypracovány uznanou organizací producentů, mezioborovou organizací nebo sdružením organizací producentů a byly členským státem učiněny závaznými podle článku 164 nařízení (EU) č. 1308/2013 před 1. lednem 2019 nebo pokud je platnost tohoto rozšíření působnosti standardních smluv členským státem obnovena bez jakýchkoli výraznějších změn platebních podmínek v neprospěch dodavatelů hroznů a částečně zkvašeného hroznového moštu, ustanovení této směrnice o pozdních platbách by se na dodavatele hroznů a částečně zkvašeného hroznového moštu pro výrobu vína a na jejich přímé kupující vztahovat neměla. Členské státy jsou podle čl. 164 odst. 6 nařízení (EU) č. 1308/2013 povinny příslušné dohody uznaných organizací producentů, mezioborových organizací a sdružení organizací producentů oznámit Komisi.

(20)

Oznámení o zrušení objednávek produktů podléhajících rychlé zkáze učiněná ve lhůtě kratší než 30 dnů by měla být považována za nekalou praktiku, neboť dodavatel by nebyl schopen nalézt pro tyto produkty alternativní odbytiště. U produktů v některých odvětvích by však mohly dodavatelům ponechávat dostatek času na to, aby dané produkty prodali někde jinde nebo je použili sami, i kratší lhůty pro zrušení objednávek. Členské státy by proto měly mít možnost stanovit u těchto odvětví v náležitě odůvodněných případech kratší lhůty pro zrušení objednávek.

(21)

Silnější kupující by neměli jednostranně měnit dohodnuté smluvní podmínky, například vyřazením produktů, na něž se vztahuje smlouva o dodávkách, z nabídky. Toto pravidlo by se však nemělo týkat situací, kdy existuje mezi dodavatelem a kupujícím dohoda, která výslovně stanoví, že kupující může s ohledem na budoucí objednávky specifikovat konkrétní prvek obchodu později. To by se mohlo týkat například objednávaného množství. Není nutné, aby byla v určitém okamžiku uzavřena dohoda upravující všechny aspekty obchodu mezi dodavatelem a kupujícím.

(22)

Dodavatelé a kupující zemědělských produktů a potravinářských výrobků by měli být schopni svobodně sjednávat podmínky prodeje, včetně cen. Tato jednání se týkají rovněž plateb za služby, jež kupující poskytne dodavateli, jako je zařazení produktů do nabídky, uvádění na trh a propagace. Pokud však kupující dodavateli účtuje platby, které nesouvisejí s konkrétním prodejem, měla by být tato praktika považována za nekalou a měla by být podle této směrnice zakázána.

(23)

Neměla by sice být stanovena povinnost používat písemné smlouvy, avšak používání písemných smluv v zemědělském a potravinovém řetězci by mohlo napomoci k tomu, aby se zabránilo některým nekalým obchodním praktikám. Z tohoto důvodu a v zájmu ochrany dodavatelů proti těmto nekalým praktikám by proto měli mít dodavatelé nebo jejich sdružení právo požádat o písemné potvrzení podmínek smlouvy o dodávkách, pokud již byly dohodnuty. V případech, kdy kupující odmítne písemně potvrdit podmínky smlouvy o dodávkách, by se takové jednání mělo považovat za nekalou obchodní praktiku a mělo by být zakázáno. Členské státy by kromě toho mohly určit, sdílet a prosazovat osvědčené postupy týkající se uzavírání dlouhodobých smluv zaměřené na posílení vyjednávací pozice producentů v zemědělském a potravinovém řetězci.

(24)

Tato směrnice neharmonizuje pravidla týkající se důkazního břemene, jež mají být uplatňována v řízení před vnitrostátními donucovacími orgány, a neharmonizuje ani definici smluv o dodávkách. Příslušná pravidla týkající se důkazního břemene a definice smluv o dodávkách jsou proto stanovena vnitrostátním právem členských států.

(25)

Podle této směrnice by dodavatelé měli mít možnost podávat proti některým nekalým obchodním praktikám stížnosti. Odvetná obchodní opatření kupujících proti dodavatelům vykonávajícím svá práva, například vyřazení produktů z nabídky, snížení objednávaného množství produktů nebo zastavení poskytování některých služeb dodavateli, jako je uvádění jeho produktů na trh nebo jejich propagace, jež kupující použije nebo jejichž použitím hrozí, by měla být zakázána a považována za nekalou obchodní praktiku.

(26)

Náklady na skladování nebo vystavení zemědělských produktů a potravinářských výrobků, jejich zařazení do nabídky nebo jejich dodání na trh obvykle hradí kupující. Proto by mělo být podle této směrnice zakázáno účtovat dodavateli za tyto služby platbu uhrazenou kupujícímu nebo třetí straně, pokud tato platba nebyla jasně a jednoznačně dohodnuta při uzavírání smlouvy o dodávkách nebo v následné dohodě mezi kupujícím a dodavatelem. Pokud je tato platba dohodnuta, měla by být její výše založena na objektivních a přiměřených odhadech.

(27)

Aby byly příspěvky dodavatele k nákladům na propagaci zemědělských produktů a potravinářských výrobků, jejich uvádění na trh nebo reklamu na ně, včetně propagačního vystavování v obchodech a prodejních kampaních, považovány za poctivé, měly by být jasně a jednoznačně dohodnuty při uzavírání smlouvy o dodávkách nebo v následné dohodě mezi kupujícím a dodavatelem. V opačném případě by měly být podle této směrnice zakázány. Pokud je tento příspěvek dohodnut, měla by být jeho výše založena na objektivních a přiměřených odhadech.

(28)

Za účelem zajištění účinného prosazování zákazů stanovených v této směrnici by členské státy měly určit příslušné donucovací orgány. Tyto orgány by měly být schopny konat z vlastního podnětu nebo na základě stížností stran postižených nekalými obchodními praktikami v zemědělském a potravinovém řetězci, stížností od oznamovatelů nebo anonymních stížností. Donucovací orgán by mohl shledat, že neexistují dostatečné důvody pro uznání stížnosti. Nedostatečné důvody by mohly být shledány i v důsledku administrativních priorit. Pokud donucovací orgán zjistí, že nebude schopen se stížností přednostně zabývat, měl by o tom stěžovatele informovat a uvést příslušné důvody. Pokud stěžovatel z obavy z odvetných obchodních opatření požádá, aby jeho totožnost zůstala utajena, měly by donucovací orgány členských států učinit vhodná opatření.

(29)

Má-li členský stát více než jeden donucovací orgán, měl by určit jednotné kontaktní místo, aby usnadnil účinnou spolupráci mezi donucovacími orgány navzájem a s Komisí.

(30)

Dodavatelé by mohli vnímat jako snadnější, například z jazykových důvodů, podání stížnosti donucovacímu orgánu svého vlastního členského státu. Z hlediska prosazování pravidel by však mohlo být efektivnější podat žádost donucovacímu orgánu členského státu, v němž je usazen kupující. Dodavatelé by měli mít možnost zvolit si orgán, jemuž chtějí stížnost podat.

(31)

Stížnosti organizací producentů, jiných organizací dodavatelů a sdružení těchto organizací, včetně zastupujících organizací, mohou sloužit k ochraně totožnosti jednotlivých členů organizace, kteří se domnívají, že se stali oběťmi nekalých obchodních praktik. Právo podat na žádost dodavatele a v jeho zájmu stížnost by měly mít i jiné organizace s legitimním zájmem na zastupování dodavatelů, pokud jsou tyto organizace nezávislými neziskovými právnickými osobami. Donucovací orgány členských států by proto měly mít možnost přijímat stížnosti těchto subjektů a konat na jejich základě a zároveň chránit procesní práva kupujícího.

(32)

Za účelem zajištění účinného prosazování zákazu nekalých obchodních praktik by určené donucovací orgány měly mít potřebné zdroje a odborné znalosti.

(33)

Donucovací orgány členských států by měly mít nezbytné pravomoci a odborné znalosti k provádění šetření. Zmocnění orgánů neznamená, že jsou povinny tyto pravomoci využít v každém jednotlivém šetření, které provedou. Pravomoci donucovacích orgánů by jim měly například umožnit účinně shromažďovat věcné informace a případně nařídit ukončení zakázané praktiky.

(34)

Existence odrazujícího prostředku, jako je pravomoc ukládat pokuty a jiné stejně účinné sankce a zveřejnit výsledky šetření, včetně informací o kupujících, kteří se daného porušení pravidel dopustili, nebo pravomoc zahájit řízení o uložení těchto pokut a jiných stejně účinných sankcí, například u soudů, může povzbudit ke změnám chování a vést k řešení sporů mezi stranami ještě před zahájením soudního řízení, a proto by takové prostředky měly být součástí pravomocí donucovacích orgánů. Pokuty mohou být zvláště účinné a odrazující. Donucovací orgán by však měl mít možnost rozhodnout v každém šetření, jakou ze svých pravomocí použije a zda uloží pokutu nebo jinou stejně účinnou sankci nebo zda zahájí řízení o jejich uložení.

(35)

Výkon pravomocí, které jsou podle této směrnice svěřeny donucovacím orgánům, by měl podléhat vhodným zárukám, které splňují standardy obecných zásad práva Unie a Listiny základních práv Evropské unie, v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie, včetně respektování práv kupujícího na obhajobu.

(36)

Komise a donucovací orgány členských států by měly úzce spolupracovat, aby zajistily společný přístup k uplatňování pravidel stanovených v této směrnici. Donucovací orgány by si zejména měly poskytovat vzájemnou pomoc, například v podobě sdílení informací a spolupráce při šetřeních, jež mají přeshraniční rozměr.

(37)

Pro usnadnění účinného prosazování pravidel by Komise měla pomáhat organizovat pravidelná setkání donucovacích orgánů členských států, na nichž mohou sdílet relevantní informace, osvědčené postupy, informace o novém vývoji, postupy v oblasti prosazování pravidel a doporučení ohledně uplatňování ustanovení této směrnice.

(38)

Pro usnadnění těchto výměn by Komise měla zřídit veřejné internetové stránky, které budou obsahovat odkazy na vnitrostátní donucovací orgány, včetně informací o vnitrostátních předpisech provádějících tuto směrnici.

(39)

Jelikož většina členských států již vnitrostátní pravidla týkající se nekalých obchodních praktik má, byť rozdílná, je vhodné použít pro zavedení minimálního standardu ochrany podle práva Unie směrnici. To by mělo členským státům umožnit začlenit příslušná pravidla do jejich vnitrostátního právního řádu tak, aby mohly být zavedeny soudržné režimy. Členským státům by nemělo být bráněno v tom, aby na svém území ponechaly v platnosti nebo zavedly přísnější vnitrostátní pravidla zajišťující vyšší úroveň ochrany proti nekalým obchodním praktikám ve vztazích mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci, v mezích práva Unie použitelného v oblasti fungování vnitřního trhu a za podmínky, že jsou tato pravidla přiměřená.

(40)

Členské státy by rovněž měly mít možnost ponechat v platnosti nebo zavést vnitrostátní pravidla zaměřená na boj proti nekalým obchodním praktikám, které do oblasti působnosti této směrnice nespadají, v mezích práva Unie použitelného v oblasti fungování vnitřního trhu a za podmínky, že jsou tato pravidla přiměřená. Tato vnitrostátní pravidla by mohla překračovat rámec této směrnice, například pokud jde o velikost kupujících a dodavatelů, ochranu kupujících, rozsah produktů a rozsah služeb. Tato vnitrostátní pravidla by mohla překračovat rámec zakázaných nekalých obchodních praktik uvedených v této směrnici rovněž z hlediska jejich počtu a druhu.

(41)

Tato vnitrostátní pravidla by platila současně s dobrovolnými správními opatřeními, jako jsou vnitrostátní kodexy chování nebo iniciativa dodavatelského řetězce. Využívání dobrovolného alternativního řešení sporů mezi dodavateli a kupujícími by mělo být výslovně podporováno, aniž je dotčeno právo dodavatele podat stížnost nebo se obrátit na civilní soudy.

(42)

Komise by měla mít přehled o provádění této směrnice v členských státech. Kromě toho by Komise měla být schopna posoudit účinnost této směrnice. Donucovací orgány členských států by za tímto účelem měly Komisi předkládat výroční zprávy. Tyto zprávy by měly poskytovat kvantitativní a kvalitativní informace o stížnostech, šetřeních a přijatých rozhodnutích, pokud existují. Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení oznamovací povinnosti by Komisi měly být svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7).

(43)

V zájmu účinného provádění politiky týkající se nekalých obchodních praktik ve vztazích mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci by Komise měla uplatňování této směrnice přezkoumat a předložit zprávu Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. V rámci tohoto přezkumu by se měla posoudit zejména účinnost vnitrostátních opatření zaměřených na boj proti nekalým obchodním praktikám v zemědělském a potravinovém řetězci a účinnost spolupráce mezi donucovacími orgány. Přezkum by měl rovněž věnovat zvláštní pozornost tomu, zda by – vedle ochrany dodavatelů – v budoucnu byla odůvodněná ochrana kupujících zemědělských produktů a potravinářských výrobků v dodavatelském řetězci. K této zprávě by měly být, bude-li to vhodné, připojeny legislativní návrhy.

(44)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení minimálního unijního standardu ochrany harmonizací rozdílných opatření členských států, pokud jde o nekalé obchodní praktiky, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jejich rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,