(EU) 2018/1832Nařízení Komise (EU) 2018/1832 ze dne 5. listopadu 2018, kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, nařízení Komise (ES) č. 692/2008 a nařízení Komise (EU) 2017/1151 za účelem zlepšení zkoušek a postupů schválení typu z hlediska emisí pro lehká osobní vozidla a užitková vozidla, včetně zkoušek a postupů týkajících se shodnosti v provozu a emisí v reálném provozu, a za účelem zavedení zařízení pro monitorování spotřeby paliva a elektrické energie (Text s významem pro EHP.)
Publikováno: | Úř. věst. L 301, 27.11.2018, s. 1-314 | Druh předpisu: | Nařízení |
Přijato: | 5. listopadu 2018 | Autor předpisu: | Evropská komise |
Platnost od: | 17. prosince 2018 | Nabývá účinnosti: | 1. ledna 2019 |
Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2018/1832
ze dne 5. listopadu 2018,
kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, nařízení Komise (ES) č. 692/2008 a nařízení Komise (EU) 2017/1151 za účelem zlepšení zkoušek a postupů schválení typu z hlediska emisí pro lehká osobní vozidla a užitková vozidla, včetně zkoušek a postupů týkajících se shodnosti v provozu a emisí v reálném provozu, a za účelem zavedení zařízení pro monitorování spotřeby paliva a elektrické energie
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (1), a zejména na čl. 5 odst. 3 a čl. 14 odst. 3 uvedeného nařízení,
s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (2), a zejména na čl. 39 odst. 2 uvedené směrnice,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Nařízení (ES) č. 715/2007 je zvláštní akt v rámci postupu schválení typu stanoveného směrnicí 2007/46/ES. Obsahuje požadavek, aby nová lehká osobní vozidla a užitková vozidla splňovala určité mezní hodnoty emisí, a stanoví dodatečné požadavky týkající se přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla. Zvláštní technická ustanovení nezbytná k provedení uvedeného nařízení jsou obsažena v nařízení Komise (EU) 2017/1151 (3), kterým se nahrazuje a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 692/2008 (4). |
(2) |
Některá ustanovení nařízení Komise (ES) č. 692/2008 zůstávají v platnosti až do jeho zrušení od 1. ledna 2022. Je však třeba ujasnit, že tato ustanovení zahrnují možnost požádat o rozšíření stávajících schválení typu udělených podle tohoto nařízení. |
(3) |
Nařízením (EU) 2017/1151 byl do právních předpisů Unie zaveden nový regulační zkušební postup, kterým se provádí celosvětově harmonizovaný zkušební postup pro lehká vozidla (WLTP). WLTP obsahuje přísnější a podrobnější podmínky pro provádění zkoušek emisí při schvalování typu. |
(4) |
Kromě toho byla nařízeními Komise (EU) 2016/427 (5), (EU) 2016/646 (6) a (EU) 2017/1154 (7) zavedena nová metodika pro zkoušení emisí vozidla při podmínkách reálného provozu – zkušební postup pro emise v reálném provozu (RDE). |
(5) |
Aby bylo možné zkoušku WLTP provést, je nezbytné určité rozmezí tolerance. Této zkušební tolerance by však nemělo být zneužito k získání výsledků, které se liší od výsledků spojených s provedením zkoušky při stanovených podmínkách. S cílem vytvořit rovné podmínky mezi různými výrobci vozidel a zajistit, aby naměřené hodnoty CO2 a spotřeby paliva více odpovídaly reálným hodnotám v praxi, by proto měla být zavedena metoda pro normalizaci dopadu konkrétních zkušebních tolerancí na výsledky zkoušek emisí CO2 a spotřeby paliva. |
(6) |
Hodnoty spotřeby paliva a/nebo elektrické energie získané v rámci regulačních laboratorních zkušebních postupů by měly být doplněny o údaje o průměrné reálné spotřebě vozidel při provozu na silnici. Tyto údaje, shromážděné a agregované v anonymizované podobě, mají zásadní význam pro posouzení toho, zda regulační zkušební postupy odpovídajícím způsobem odrážejí průměrné emise CO2 v reálném provozu, stejně jako spotřebu paliva a/nebo elektrické energie v reálném provozu. Kromě toho by disponibilita údajů o momentální spotřebě paliva ve vozidle měla usnadnit provádění silničních zkoušek. |
(7) |
Aby bylo zajištěno včasné posouzení reprezentativnosti nových regulačních zkušebních postupů, zejména u vozidel, která mají velký podíl na trhu, měl by být rozsah uplatňování nových požadavků na palubní monitorování spotřeby paliva nejprve omezen na konvenční a hybridní vozidla s pohonem na kapalná paliva a na plug-in hybridní elektrická vozidla, neboť příslušné technické normy zatím existují jen právě pro tato hnací ústrojí. |
(8) |
Údaje o spotřebě paliva a/nebo elektrické energie jsou zjišťovány a uchovávány ve vozidle již u většiny nových vozidel, avšak na zařízení, která se v současné době používají pro sledování těchto údajů, se žádné standardizované požadavky nevztahují. Aby bylo zajištěno, že data poskytovaná těmito zařízeními jsou dostupná a mohou sloužit jako harmonizovaný podklad pro srovnání různých kategorií vozidel a výrobců, měly by být stanoveny základní požadavky pro schválení typu, pokud jde o tato zařízení. |
(9) |
Nařízením (EU) 2016/646 byla zavedena povinnost výrobců deklarovat použití pomocné emisní strategie. Navíc nařízením (EU) 2017/1154 byl zaveden zvýšený dohled nad emisními strategiemi ze strany schvalovacích orgánů. Při uplatňování těchto požadavků se však ukázalo, že uplatňování pravidel týkajících se pomocných emisních strategií ze strany různých schvalovacích orgánů je třeba harmonizovat. Proto je vhodné stanovit společný formát pro rozšířenou složku dokumentace a společnou metodiku pro hodnocení pomocných emisních strategií. |
(10) |
Rozhodnutí povolit na požádání přístup k rozšířené složce dokumentace výrobce by mělo být ponecháno vnitrostátním orgánům, a proto by z nařízení (EU) 2017/1151 mělo být vypuštěno ustanovení o zachování důvěrnosti tohoto dokumentu. Vypuštěním zmíněného ustanovení by nemělo být dotčeno jednotné uplatňování právních předpisů v celé Unii ani možnost všech stran získat přístup k veškerým relevantním informacím pro provádění zkoušek emisí v reálném provozu. |
(11) |
Poté, co byly zavedeny zkoušky emisí v reálném provozu ve fázi schvalování typu, je nyní třeba aktualizovat pravidla pro kontroly shodnosti v provozu s cílem zajistit, aby emise v reálném provozu byly účinně omezovány i po dobu běžné životnosti vozidla za běžných podmínek používání. |
(12) |
Uplatňování nových zkoušek emisí v reálném provozu během kontrol shodnosti v provozu si vyžádá více zdrojů pro provádění zkoušek shodnosti vozidla v provozu a hodnocení jejich výsledků. Aby potřeba provádět účinné zkoušky shodnosti v provozu a s tím spojená zvýšená zátěž při zkoušení byly vyváženy, měl by být upraven maximální počet vozidel ve statistickém vzorku a kritéria vyhovění a nevyhovění vzorku u všech zkoušek shodnosti v provozu. |
(13) |
Kontroly shodnosti v provozu se v současné době vztahují pouze na emise znečišťujících látek naměřené při zkoušce typu 1. Aby však bylo zajištěno, že jsou splněny požadavky nařízení (ES) č. 715/2007, měly by být rozšířeny i na výfukové emise a emise způsobené vypařováním. Proto by pro účely zkoušek shodnosti v provozu měly být zavedeny zkoušky typu 4 a typu 6. S ohledem na to, že jsou tyto zkoušky nákladné a složité, měly by zůstat nepovinné. |
(14) |
Při přezkumu stávajících zkoušek shodnosti v provozu prováděných výrobcem se ukázalo, že ačkoli výrobci provedli svolávací akce a jiná dobrovolná opatření týkající se emisí, bylo schvalovacím orgánům nahlášeno jen velmi málo případů nesplnění požadavků. Proto je nezbytné, aby kontroly shodnosti v provozu byly transparentnější a podléhaly větší kontrole. |
(15) |
Aby byla kontrola procesu ověření shodnosti v provozu účinnější, měly by být schvalovací orgány zodpovědné za každoroční provedení zkoušek a kontrol určitého procentuálního podílu schválených typů vozidel. |
(16) |
Komise by měla vytvořit elektronickou platformu, která by usnadnila toky informací, k nimž dochází při zkoušení shodnosti v provozu, a byla nápomocná schvalovacím orgánům při rozhodovacím procesu. |
(17) |
Za účelem vylepšení procesu výběru vozidel pro zkoušky ze strany schvalovacích orgánů jsou zapotřebí informace, které by mohly identifikovat možné problémy a typy vozidel s vysokými emisemi. Dálkové snímání emisí, zjednodušené palubní systémy měření emisí (SEMS) a zkoušky pomocí přenosných systémů pro měření emisí (PEMS) by měly být uznány jako platné nástroje pro poskytování informací schvalovacím orgánům, které mohou sloužit jako vodítko pro výběr vozidel pro zkoušky. |
(18) |
Je zásadně důležité zajistit kvalitu zkoušek shodnosti v provozu. Proto je potřeba stanovit pravidla týkající se akreditace zkušebních laboratoří. |
(19) |
Aby mohlo být provádění zkoušek povoleno, musí být veškeré příslušné informace veřejně přístupné. Kromě toho by některé informace potřebné pro výkon kontrol shodnosti v provozu měly být snadno dostupné, a proto by měly být uvedeny v prohlášení o shodě. |
(20) |
V zájmu zvýšení transparentnosti procesu ověření shodnosti v provozu by schvalovací orgány měly být povinny zveřejňovat výroční zprávu obsahující výsledky jimi provedených kontrol shodnosti v provozu. |
(21) |
Metodiky předepsané s cílem zajistit, aby za platné zkoušky emisí v reálném provozu byly považovány pouze jízdy uskutečněné za běžných podmínek, vedly k příliš vysokému počtu neplatných zkoušek, a proto by měly být přezkoumány a zjednodušeny. |
(22) |
Přezkum metodik pro hodnocení emisí znečišťujících látek při platné jízdě ukázal, že výsledky obou metod, které jsou v současné době používány, nejsou konzistentní. Měla by proto být stanovena nová jednoduchá a transparentní metodika. Hodnotící faktory, které budou v nové metodice použity, by měla Komise neustále podrobovat posouzení, aby byl zohledňován aktuální stav techniky. |
(23) |
Při zkouškách emisí v reálném provozu by mělo být náležitě bráno v úvahu použití plug-in hybridních elektrických vozidel, která používají k pohonu částečně elektromotor a částečně spalovací motor, a proto by vypočtené emise v reálném provozu měly tuto výhodu zohledňovat. |
(24) |
Na úrovni Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK OSN) byl vyvinut nový zkušební postup pro emise způsobené vypařováním, který zohledňuje technologický pokrok v oblasti regulace emisí způsobených vypařováním z vozidel s benzinovým motorem, přizpůsobuje tento postup zkušebnímu postupu WLTP a zavádí nová ustanovení pro utěsněné nádrže. Je proto vhodné aktualizovat stávající pravidla Unie týkající se zkoušek emisí způsobených vypařováním tak, aby odrážela změny na úrovni EHK OSN. |
(25) |
Rovněž pod záštitou EHK OSN byl zkušební postup WLTP dále vylepšen a doplněn o řadu nových prvků, včetně alternativních metod měření parametrů jízdního zatížení vozidla, jasnějších ustanovení pro dvoupalivová (bi-fuel) vozidla, zlepšení metody interpolace CO2, aktualizací týkajících se požadavků na dvouosý dynamometr požadavky a valivé odpory pneumatik. Tyto nové prvky by nyní měly být začleněny do právních předpisů Unie. |
(26) |
Praktické zkušenosti s uplatňováním WLTP od jeho povinného zavedení pro nové typy vozidel v Unii od 1. září 2017 ukázaly, že by tento postup měl být více přizpůsoben systému EU schvalování typu, zejména pokud jde o informace, které mají být zahrnuty v příslušné dokumentaci. |
(27) |
Změny v dokumentaci schválení typu, které jsou důsledkem změn v tomto nařízení, se musí zohlednit i v prohlášení o shodě a v dokumentaci o schválení typu celého vozidla ve směrnici 2007/46/ES. |
(28) |
Je proto vhodné odpovídajícím způsobem změnit nařízení (EU) 2017/1151, nařízení (ES) č. 692/2008 a směrnici 2007/46/ES. |
(29) |
Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Technického výboru – motorová vozidla, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Změny nařízení (EU) 2017/1151
Nařízení (EU) 2017/1151 se mění takto:
1) |
článek 2 se mění takto:
|
2) |
článek 3 se mění takto:
|
3) |
vkládá se nový článek 4a, který zní: „Článek 4a Požadavky pro schválení typu týkající se zařízení pro monitorování spotřeby paliva a/nebo elektrické energie Výrobce zajistí, aby níže uvedená vozidla kategorií M1 a N1 byla vybavena zařízením, které určuje, ukládá a poskytuje údaje o množství paliva a/nebo elektrické energie používaném pro provoz vozidla:
Zařízení pro monitorování spotřeby paliva a/nebo elektrické energie musí splňovat požadavky stanovené v příloze XXII.“; |
4) |
článek 5 se mění takto:
|
5) |
článek 9 se mění takto:
|
6) |
článek 15 se mění takto:
|
7) |
článek 18a se zrušuje; |
8) |
příloha I se mění v souladu s přílohou I tohoto nařízení; |
9) |
příloha II se mění v souladu s přílohou II tohoto nařízení; |
10) |
příloha IIIA se mění v souladu s přílohou III tohoto nařízení; |
11) |
v příloze V se bod 2.3 nahrazuje tímto:
|
12) |
příloha VI se nahrazuje zněním uvedeným v příloze IV tohoto nařízení; |
13) |
příloha VII se mění takto:
|
14) |
v příloze VIII se bod 3.3 nahrazuje tímto:
|
15) |
příloha IX se mění v souladu s přílohou V tohoto nařízení; |
16) |
příloha XI se nahrazuje zněním uvedeným v příloze VI tohoto nařízení; |
17) |
příloha XII se mění v souladu s přílohou VII tohoto nařízení; |
18) |
v dodatku 1 k příloze XIV se slova „bodů 2.3.1 a 2.3.5 přílohy I nařízení (EU) 2017/1151“ nahrazují slovy „bodů 2.3.1 a 2.3.4 přílohy I nařízení (EU) 2017/1151“; |
19) |
příloha XVI se nahrazuje zněním uvedeným v příloze VIII tohoto nařízení; |
20) |
příloha XXI se mění v souladu s přílohou IX tohoto nařízení; |
21) |
doplňuje se nová příloha XXII uvedená v příloze X tohoto nařízení. |
Článek 2
Změna nařízení (ES) č. 692/2008
Nařízení (ES) č. 692/2008 se mění takto:
1) |
v článku 16a nařízení (ES) č. 692/2008 se v prvním pododstavci doplňuje nové písmeno d), které zní:
|
2) |
v příloze 1 se v dodatku 3 doplňuje nový bod 3.2.12.2.5.7, který zní:
|
3) |
v příloze XII se zrušuje bod 4.4. |
Článek 3
Změny směrnice 2007/46/ES
Přílohy I, III, VIII, IX a XI směrnice 2007/46/ES se mění v souladu s přílohou XI tohoto nařízení.
Článek 4
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 1. ledna 2019.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 5. listopadu 2018.
Za Komisi
předseda
Jean-Claude JUNCKER
(1) Úř. věst. L 171, 29.6.2007, s. 1.
(2) Úř. věst. L 263, 9.10.2007, s. 1.
(3) Nařízení Komise (EU) 2017/1151 ze dne 1. června 2017, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla, mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, nařízení Komise (ES) č. 692/2008 a nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 692/2008 (Úř. věst. L 175, 7.7.2017, s. 1).
(4) Nařízení Komise (ES) č. 692/2008 ze dne 18. července 2008, kterým se provádí a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. L 199, 28.7.2008, s. 1).
(5) Nařízení Komise (EU) 2016/427 ze dne 10. března 2016, kterým se mění nařízení (ES) č. 692/2008 z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 6) (Úř. věst. L 82, 31.3.2016, s. 1).
(6) Nařízení Komise (EU) 2016/646 ze dne 20. dubna 2016, kterým se mění nařízení (ES) č. 692/2008 z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 6) (Úř. věst. L 109, 26.4.2016, s. 1).
(7) Nařízení Komise (EU) 2017/1154 ze dne 7. června 2017, kterým se mění nařízení Komise (EU) 2017/1151, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla, kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, nařízení Komise (ES) č. 692/2008 a nařízení Komise (EU) č. 1230/2012 a zrušuje nařízení (ES) č. 692/2008 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, pokud jde o emise z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel v reálném provozu (Euro 6) (Úř. věst. L 175, 7.7.2017, s. 708).
(*1) Nařízení Komise (EU) 2018/1832 ze dne 5. listopadu 2018, kterým se mění směrnice 2007/46/ES, nařízení Komise (ES) č. 692/2008 a nařízení Komise (EU) 2017/1151 za účelem zlepšení zkoušek a postupů schválení typu z hlediska emisí pro lehká osobní vozidla a užitková vozidla, včetně zkoušek a postupů týkajících se shodnosti v provozu a emisí v reálném provozu, a za účelem zavedení zařízení pro monitorování spotřeby paliva a elektrické energie (Úř. věst. L 301, 27.11.2018, s. 1)“;
PŘÍLOHA I
Příloha I nařízení (EU) 2017/1151 se mění takto:
1) |
doplňuje se nový bod 1.1.3, který zní:
|
2) |
body 2.3.1, 2.3.2 a 2.3.3 se nahrazují tímto: 2.3.1 Každé vozidlo vybavené počítačem pro regulaci emisí musí být zajištěno proti úpravám jiným, než které byly schváleny výrobcem. Výrobce schválí úpravy, jestliže jsou nezbytné pro diagnostiku, údržbu, kontrolu, dodatečnou montáž nebo opravy vozidla. Všechny přeprogramovatelné kódy počítače nebo provozní parametry musí být zajištěny proti nedovolenému zásahu a musí poskytovat úroveň ochrany odpovídající přinejmenším úrovni, kterou poskytují ustanovení normy ISO 15031-7:2013. Všechny vyměnitelné paměťové čipy sloužící ke kalibraci musí být zality, uzavřeny v zapečetěném obalu nebo chráněny elektronickými algoritmy a nesmí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů. Pouze prvky přímo spojené s kalibrací emisí či prevencí krádeže vozidla mohou být takto chráněny. 2.3.2 Počítačově kódované parametry pro chod motoru nesmějí být změnitelné bez použití speciálních nástrojů a postupů (např. připájené nebo zalité součástky počítače nebo zapečetěné (nebo zapájené) kryty). 2.3.3 Na žádost výrobce může schvalovací orgán udělit výjimky z požadavků v bodech 2.3.1 a 2.3.2 u vozidel, u nichž je nepravděpodobné, že by taková ochrana byla zapotřebí. Kritéria, podle kterých bude schvalovací orgán hodnotit při zvažování udělení výjimky, jsou mj. např. využití mikroprocesorů ke kontrole výkonu, schopnost vozidla dosahovat vysokých výkonů a plánovaný objem prodeje vozidel.“; |
3) |
doplňují se nové body 2.3.4, 2.3.5 a 2.3.6, které znějí: 2.3.4 Výrobci, kteří používají systémy programovatelného počítačového kódu, učiní nezbytná opatření, aby zabránili neoprávněnému přeprogramování. Součástí těchto opatření musí být pokročilé strategie ochrany proti neoprávněným zásahům a funkce ochrany před zápisem, které vyžadují elektronický přístup k počítači umístěnému mimo vozidlo provozovanému výrobcem, k němuž musí mít přístup rovněž nezávislí provozovatelé používající ochranu poskytnutou podle bodu 2.3.1 a bodu 2.2 přílohy XIV. Schvalovací orgán schválí metody, které poskytují přiměřenou úroveň ochrany proti neoprávněným zásahům. 2.3.5 U vznětových motorů s mechanickým vstřikovacím čerpadlem paliva musí výrobce podniknout odpovídající kroky, aby u vozidel v provozu nebylo možno nedovoleně upravovat maximální přívod paliva. 2.3.6 Výrobci musí účinným způsobem zabránit falšování stavu počitadla ujetých kilometrů, a to v palubní síti vozidla, ve všech řídicích jednotkách hnacího ústrojí a případně i v jednotce pro přenos dat na dálku. Pro zajištění integrity údajů o počtu ujetých kilometrů použijí výrobci systematické ochranné strategie proti neoprávněným zásahům a ochranné funkce proti zápisu. Schvalovací orgán schválí metody, které poskytují přiměřenou úroveň ochrany proti neoprávněným zásahům.“; |
4) |
bod 2.4.1 se nahrazuje tímto:
|
5) |
bod 3.1.1 se nahrazuje tímto:
|
6) |
vkládá se nový bod 3.1.1.1, který zní:
|
7) |
v bodě 3.1.2 se první pododstavec pod nadpisem nahrazuje tímto: „V případě zkoušek za účelem stanovení faktoru Ki podle dodatku 1 k dílčí příloze 6 k příloze XXI (WLTP) se schválení typu rozšíří na vozidla, která splňují kritéria bodu 5.9 přílohy XXI.“; |
8) |
bod 3.2 včetně všech jeho podbodů se nahrazuje tímto: „3.2 Rozšíření v souvislosti s emisemi způsobenými vypařováním (zkouška typu 4) 3.2.1 V případě zkoušek provedených v souladu s přílohou 6 předpisu EHK OSN č. 83 [jednodenní NEDC] nebo podle přílohy nařízení (ES) č. 2017/1221 [dvoudenní NEDC] se schválení typu rozšíří na vozidla vybavená systémem regulace emisí způsobených vypařováním, která splňují tyto podmínky:
3.2.2 V případě zkoušek provedených v souladu s přílohou VI [dvoudenní WLTP] se schválení typu rozšíří na vozidla vybavená systémem regulace emisí způsobených vypařováním, která splňují požadavky bodu 5.5.1 přílohy VI. 3.2.3 Schválení typu se rozšíří na vozidla, která mají:
|
9) |
bod 4.1.2 se nahrazuje tímto:
|
10) |
bod 4.1.3 se nahrazuje tímto:
|
11) |
vkládají se nové body 4.1.3.1, 4.1.3.1.1 a 4.1.3.1.2, které znějí: „4.1.3.1 Kritéria pro zařazení do rodiny podle shodnosti výroby 4.1.3.1.1 V případě vozidel kategorie M a vozidel kategorie N1 třídy I a třídy II se rodina podle shodnosti výroby shoduje s interpolační rodinou, jak je popsána v bodě 5.6 přílohy XXI. 4.1.3.1.2 V případě vozidel kategorie N1 třídy III a vozidel kategorie N2 mohou být součástí téže rodiny podle shodnosti výroby pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik vozidla / hnacího ústrojí / převodového ústrojí:
|
12) |
bod 4.1.4 se nahrazuje tímto:
|
13) |
v bodě 4.1.5 se třetí pododstavec nahrazuje tímto: „V případě, že schvalovací orgán shledá kontrolní postupy výrobce jako nevyhovující, provedou se fyzické zkoušky přímo na vozidlech ze sériové výroby, jak je popsáno v bodech 4.2 až 4.7.“; |
14) |
v bodě 4.1.6 prvním pododstavci se druhá věta nahrazuje tímto: „Schvalovací orgán provádí tyto fyzické emisní zkoušky a zkoušky OBD na vozidlech ze sériové výroby, jak je popsáno v bodech 4.2 až 4.7.“; |
15) |
body 4.2.1 a 4.2.2 se nahrazují tímto: 4.2.1 Zkouška typu 1 se provede na vozidlech ze sériové výroby platného člena rodiny podle shodnosti výroby, jak je popsáno v bodě 4.1.3.1. Za výsledky zkoušky se považují hodnoty po provedení všech korekcí podle tohoto nařízení. Mezní hodnoty znečišťujících látek, jež se použijí pro účely kontroly shodnosti, jsou stanoveny v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007. Pokud jde o emise CO2, mezní hodnotu stanoví pro vybrané vozidlo výrobce podle interpolační metody stanovené v dílčí příloze 7 k příloze XXI. Správnost výpočtu za použití interpolace ověří schvalovací orgán. 4.2.2 V rámci rodiny podle shodnosti výroby se namátkou vybere vzorek tří vozidel. Po výběru vzorků schvalovacím orgánem nesmí výrobce provádět na vybraných vozidlech žádné úpravy.“; |
16) |
bod 4.2.2.1 se zrušuje; |
17) |
v bodě 4.2.3 se druhý a třetí pododstavec nahrazují tímto:
|
18) |
bod 4.2.4 se nahrazuje tímto:
|
19) |
v bodě 4.2.4.1 písm. c) se úvodní část nahrazuje tímto:
|
20) |
bod 4.4.3.3 se nahrazuje tímto:
|
21) |
dodatek 1 se mění takto:
|
23) |
dodatek 2 se mění takto:
|
24) |
dodatek 3 se mění takto:
|
23) |
dodatek 3a se mění takto:
|
24) |
vkládá se nový dodatek 3b, který zní: „Dodatek 3b Metodika posouzení AES Součástí posouzení AES schvalovacím orgánem musí být alespoň tato ověření:
|
25) |
dodatek 4 se mění takto:
|
26) |
dodatek 6 se mění takto:
|
27) |
dodatky 8a až 8c se nahrazují tímto: „Dodatek 8a Zkušební protokol Zkušebním protokolem se rozumí zpráva vydaná technickou zkušebnou odpovědnou za provedení zkoušek podle tohoto nařízení. ČÁST I Pro zkoušku typu 1 se jako minimum požadují alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu. Číslo PROTOKOLU
Obecné poznámky: Existuje-li více variant (tzn. je-li uvedeno více odkazů), měla by ve zkušebním protokolu být popsána ta varianta, která by při zkouškách použita. Pokud tomu tak není, postačí uvést na začátku zkušebního protokolu jediný odkaz na informační dokument. Každá technická zkušebna může dle vlastního uvážení doplnit více informací
1. POPIS ZKOUŠENÉHO VOZIDLA (VOZIDEL): VARIANTY HIGH, LOW A M (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH) 1.1 OBECNÉ ÚDAJE
1.1.1 Architektura hnacího ústrojí
1.1.2 SPALOVACÍ MOTOR (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý spalovací motor.
1.1.3 ZKUŠEBNÍ PALIVO pro zkoušku typu 1 (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každé zkušební palivo.
1.1.4 SYSTÉM DODÁVKY PALIVA (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém dodávky paliva.
1.1.5 SYSTÉM SÁNÍ (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém sání.
1.1.6 VÝFUKOVÝ SYSTÉM A SYSTÉM PRO REGULACI EMISÍ ZPŮSOBENÝCH VYPAŘOVÁNÍM (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém.
1.1.7 ZAŘÍZENÍ PRO AKUMULACI TEPLA (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém akumulace tepla.
1.1.8 PŘEVODOVÉ ÚSTROJÍ (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každé převodové ústrojí.
Převodové poměry (R.T.), primární poměry (R.P.) a (rychlost vozidla (km/h)) / (otáčky motoru (1 000 (min– 1)) (V1000) u jednotlivých rychlostních poměrů (R.B.).
1.1.9 ELEKTRICKÝ STROJ (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý elektrický stroj.
1.1.10 TRAKČNÍ REESS (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý trakční REESS.
1.1.11 PALIVOVÝ ČLÁNEK (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý palivový článek.
1.1.12 VÝKONOVÁ ELEKTRONIKA (v příslušných případech) Může se jednat o více než jedno výkonové elektronické zařízení (měnič hnací energie, nízkonapěťový systém nebo nabíječ)
1.2 Popis VH (VEHICLE HIGH) 1.2.1 HMOTNOST
1.2.2 PARAMETRY JÍZDNÍHO ZATÍŽENÍ
1.2.3 PARAMETRY PRO VOLBU CYKLŮ
1.2.4 BOD ŘAZENÍ RYCHLOSTNÍCH STUPŇŮ (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)
1.3 Popis VL (Vehicle Low) (v příslušných případech) 1.3.1 HMOTNOST
1.3.2 PARAMETRY JÍZDNÍHO ZATÍŽENÍ
1.3.3 PARAMETRY PRO VOLBU CYKLŮ
1.3.4 BOD ŘAZENÍ RYCHLOSTNÍCH STUPŇŮ (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)
1.4 Popis M (Vehicle M) (v příslušných případech) 1.4.1. HMOTNOST
1.4.2 PARAMETRY JÍZDNÍHO ZATÍŽENÍ
1.4.3 PARAMETRY PRO VOLBU CYKLŮ
1.4.4 BOD ŘAZENÍ RYCHLOSTNÍCH STUPŇŮ (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)
2. VÝSLEDKY ZKOUŠEK 2.1 Zkouška typu 1
2.1.1 Vysoká úroveň (VH – Vehicle high)
2.1.1.1 Emise znečišťujících látek (v příslušných případech) 2.1.1.1.1 Emise znečišťujících látek u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování Údaje v tomto oddíle je třeba uvést zvlášť za každý řidičem volitelný režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim nebo nejhorší režim, podle dané situace) Zkouška 1
Zkouška 2 v příslušných případech: zjišťování CO2 (dCO2 1) / zjišťování znečišťujících látek (90 % mezních hodnot) / zjišťování obou hodnot Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 v příslušných případech: zjišťování CO2 (dCO2 2) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. 2.1.1.1.2 Emise znečišťujících látek u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení Zkouška 1 Mezní hodnoty emisí znečišťujících látek musí být splněny a údaje v tomto bodě je třeba uvést zvlášť za každý provedený zkušební cyklus.
Zkouška 2 (v příslušných případech): zjišťování CO2 (dCO2 1) / zjišťování znečišťujících látek (90 % mezních hodnot) / zjišťování obou hodnot Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 (v příslušných případech): zjišťování CO2 (dCO2 2) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. 2.1.1.1.3 EMISE ZNEČIŠŤUJÍCÍCH LÁTEK U HYBRIDNÍCH ELEKTRICKÝCH VOZIDEL S EXTERNÍM NABÍJENÍM VÁŽENÉ FAKTOREM POUŽITÍ UF
2.1.1.2 Emise CO2 (v příslušných případech) 2.1.1.2.1 Emise CO2 u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování Údaje v tomto oddíle musí být uvedeny zvlášť za každý řidičem volitelný režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim nebo nejhorší režim, podle dané situace) Zkouška 1
Zkouška 2 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Závěr
Údaje týkající shodnosti výroby v případě vozidel OVC-HEV
2.1.1.2.2 Hmotnostní emise CO2 u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení Zkouška 1:
Zkouška 2 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Závěr
2.1.1.2.4 Hmotnostní emise CO2 u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením VÁŽENÉ FAKTOREM POUŽITÍ UF
2.1.1.3 SPOTŘEBA PALIVA (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH) 2.1.1.3.1 Spotřeba paliva u vozidel s pouze spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování Údaje v tomto oddíle musí být uvedeny zvlášť za každý řidičem volitelný režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim nebo nejhorší režim, podle dané situace)
A- Palubní monitorování spotřeby paliva a/nebo energie u vozidel uvedených v článku 4a a. Přístupnost údajů Parametry uvedené v bodě 3 přílohy XXII jsou přístupné: ano / nepoužije se b. Přesnost (v příslušných případech)
2.1.1.3.2 Spotřeba paliva u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení Zkouška 1:
Zkouška 2 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Závěr
2.1.1.3.3 Spotřeba paliva u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením vážená faktorem použití UF
2.1.1.3.4 Spotřeba paliva u hybridních vozidel s palivovými články s jiným než externím nabíjením v případě zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-udržování Údaje v tomto oddíle musí být uvedeny zvlášť za každý řidičem volitelný režim podrobený zkouškám (primární režim nebo nejlepší režim nebo nejhorší režim, podle dané situace)
2.1.1.4 AKČNÍ DOSAHY (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH) 2.1.1.4.1 Akční dosahy u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením (v příslušných případech) 2.1.1.4.1.1 Elektrický akční dosah na baterii Zkouška 1
Zkouška 2 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Závěr
2.1.1.4.1.2 Ekvivalentní elektrický akční dosah na baterii
2.1.1.4.1.3 Skutečný akční dosah v režimu nabíjení-vybíjení
2.1.1.4.1.4 Akční dosah v rámci cyklů v režimu nabíjení-vybíjení Zkouška 1
Zkouška 2 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. 2.1.1.4.2 Akční dosahy u výhradně elektrických vozidel – akční dosah výhradně na elektřinu (v příslušných případech) Zkouška 1
Zkouška 2 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Závěr
2.1.1.5 SPOTŘEBA ELEKTRICKÉ ENERGIE (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH) 2.1.1.5.1 Spotřeba elektrické energie u hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením (v příslušných případech) 2.1.1.5.1.1 Spotřeba elektrické energie (EC)
2.1.1.5.1.2 Spotřeba elektrické energie v režimu nabíjení-vybíjení vážená faktorem použití UF Zkouška 1
Zkouška 2 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Závěr (v příslušných případech)
2.1.1.5.1.3 Spotřeba elektrické energie vážená faktorem použití UF Zkouška 1
Zkouška 2 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Závěr (v příslušných případech)
2.1.1.5.1.4 Údaje týkající shodnosti výroby
2.1.1.5.2 Spotřeba elektrické energie u výhradně elektrických vozidel (v příslušných případech) Zkouška 1
Zkouška 2 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1. Zkouška 3 (v příslušných případech) Výsledky zkoušky zaznamenejte v souladu s tabulkou zkoušky 1.
Údaje týkající shodnosti výroby
2.1.2 NÍZKÁ ÚROVEŇ (VEHICLE LOW) (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH) Opakujte bod 2.1.1. 2.1.3 STŘEDNÍ ÚROVEŇ (VEHICLE M) (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH) Opakujte bod 2.1.1. 2.1.4 KONEČNÉ HODNOTY NORMOVANÝCH EMISÍ (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)
2.2 Zkouška typu 2 (a) Zahrnuty jsou údaje o emisích požadované při technických prohlídkách
2.3 Zkouška typu 3 (a) Emise plynů z klikové skříně do ovzduší: žádné 2.4 Zkouška typu 4 (a)
2.5 Zkouška typu 5
2.6 Zkoušky emisí v reálném provozu
2.7 Zkouška typu 6 (a)
2.8 Palubní diagnostický systém
2.9 Zkouška opacity kouře (b) 2.9.1 ZKOUŠKA PŘI USTÁLENÝCH OTÁČKÁCH
2.9.2 ZKOUŠKA PŘI VOLNÉ AKCELERACI
2.10 Výkon motoru
2.11 Informace ohledně teploty týkající se VH (vehicle high)
Přílohy zkušebního protokolu (neplatí pro zkoušku ATCT a pro PEV) 1. Všechny vstupní údaje pro korelační nástroj uvedené v bodě 2.4 přílohy I nařízení (EU) 2017/1152 a (EU) 2017/1153 (nařízení o korelaci) a označení vstupního souboru: … 2. Úplný korelační soubor uvedený v bodě 3.1.1.2 přílohy I prováděcích nařízení (EU) 2017/1152 a (EU) 2017/1153: 3. Vozidla s výhradně spalovacím motorem a vozidla NOVC-HEV
4. Výsledky zkoušky u vozidel OVC-HEV 4.1 Vysoká úroveň (VH – Vehicle High) 4.1.1 Hmotnostní emise CO2 u vozidel OVC-HEV
4.1.2 Spotřeba elektrické energie u vozidel OVC-HEV
4.1.3 Spotřeba paliva (l/100 km)
4.2 Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) (v příslušných případech) 4.2.1 Hmotnostní emise CO2 u vozidel OVC-HEV
4.2.2 Spotřeba elektrické energie u vozidel OVC-HEV
4.2.3 Spotřeba paliva (l/100 km)
ČÁST II Pro zkoušku ATCT se jako minimum požadují alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu. Číslo PROTOKOLU
Obecné poznámky: Existuje-li více variant (tzn. je-li uvedeno více odkazů), měla by ve zkušebním protokolu být popsána ta varianta, která by při zkouškách použita. Pokud tomu tak není, postačí uvést na začátku zkušebního protokolu jediný odkaz na informační dokument. Každá technická zkušebna může dle vlastního uvážení doplnit více informací
1. POPIS ZKOUŠENÉHO VOZIDLA 1.1 OBECNÉ ÚDAJE
1.1.1 Architektura hnacího ústrojí
1.1.2 SPALOVACÍ MOTOR (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý spalovací motor.
1.1.3 ZKUŠEBNÍ PALIVO pro zkoušku typu 1 (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každé zkušební palivo.
1.1.4 SYSTÉM DODÁVKY PALIVA (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém dodávky paliva.
1.1.5 SYSTÉM SÁNÍ (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém sání.
1.1.6 VÝFUKOVÝ SYSTÉM A SYSTÉM PRO REGULACI EMISÍ ZPŮSOBENÝCH VYPAŘOVÁNÍM (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém.
1.1.7 ZAŘÍZENÍ PRO AKUMULACI TEPLA (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý systém akumulace tepla.
1.1.8 PŘEVODOVÉ ÚSTROJÍ (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každé převodové ústrojí.
Převodové poměry (R.T.), primární poměry (R.P.) a (rychlost vozidla (km/h)) / (otáčky motoru (1 000 (min– 1)) (V1000) u jednotlivých rychlostních poměrů (R.B.).
1.1.9 ELEKTRICKÝ STROJ (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý elektrický stroj.
1.1.10 TRAKČNÍ REESS (v příslušných případech) Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý trakční REESS.
1.1.11 VÝKONOVÁ ELEKTRONIKA (v příslušných případech) Může se jednat o více než jedno výkonové elektronické zařízení (měnič hnací energie, nízkonapěťový systém nebo nabíječ)
1.2 POPIS VOZIDLA 1.2.1 HMOTNOST
1.2.2 PARAMETRY JÍZDNÍHO ZATÍŽENÍ
1.2.3 PARAMETRY PRO VOLBU CYKLŮ
1.2.4 BOD ŘAZENÍ RYCHLOSTNÍCH STUPŇŮ (V PŘÍSLUŠNÝCH PŘÍPADECH)
2. VÝSLEDKY ZKOUŠEK
2.1 ZKOUŠKA PŘI 14 °C
2.1.1 Emise znečišťujících látek u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě režimu nabíjení-udržování
2.1.2 Emise CO2 u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě režimu nabíjení-udržování
2.2 ZKOUŠKA PŘI 23 °C Uveďte údaje nebo odkaz na protokol o zkoušce typu 1.
2.2.1 Emise znečišťujících látek u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě režimu nabíjení-udržování
2.2.2 Emise CO2 u vozidel s alespoň jedním spalovacím motorem, hybridních elektrických vozidel s jiným než externím nabíjením a hybridních elektrických vozidel s externím nabíjením v případě režimu nabíjení-udržování
2.3 ZÁVĚR
2.4 INFORMACE OHLEDNĚ TEPLOTY týkající se referenčního vozidla po zkoušce při 23 °C
Dodatek 8b Protokol o zkoušce jízdního zatížení Pro zkoušku, jejímž účelem je stanovení jízdního zatížení, se jako minimum požadují alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu. Číslo PROTOKOLU
1. DOTČENÉ VOZIDLO / DOTČENÁ VOZIDLA
2. POPIS ZKOUŠENÝCH VOZIDEL Neprovádí-li se interpolace: popíše se vozidlo, které z hlediska energetické náročnosti představuje nejnepříznivější případ. 2.1 Metoda aerodynamického tunelu
2.1.1 Obecné údaje
nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):
2.1.2 Hmotnosti
nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):
2.1.3 Pneumatiky
nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):
2.1.4 Karoserie
nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):
2.2 NA SILNICI 2.2.1 Obecné údaje
nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):
2.2.2 Hmotnosti
nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):
2.2.3 Pneumatiky
nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):
2.2.4 Karoserie
nebo (v případě rodiny podle matice jízdního zatížení):
2.3 HNACÍ ÚSTROJÍ 2.3.1 Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)
2.3.2 Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) Pro úroveň VL uveďte stejné údaje jako podle bodu 2.3.1. 2.4 VÝSLEDKY ZKOUŠEK 2.4.1 Vysoká úroveň (VH – Vehicle High)
NA SILNICI
nebo METODA AERODYNAMICKÉHO TUNELU
nebo MATICE JÍZDNÍHO ZATÍŽENÍ NA SILNICI
nebo MATICE JÍZDNÍHO ZATÍŽENÍ – METODA AERODYNAMICKÉHO TUNELU
2.4.2 Nízká úroveň (VL – Vehicle Low) Pro úroveň VL uveďte stejné údaje jako podle bodu 2.4.1 Dodatek 8c Vzor záznamového archu zkoušky „Záznamovým archem zkoušky“ se rozumí dokument obsahující údaje ze zkoušky, které se zaznamenávají, avšak nejsou uváděny ve zkušebním protokolu. Záznamový arch / záznamové archy zkoušky uchovává technická zkušebna nebo výrobce po dobu nejméně 10 let. Záznamový arch zkoušky musí obsahovat alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu.
|
28) |
doplňuje se nový dodatek 8d, který zní: „Dodatek 8d Protokol o zkoušce emisí způsobených vypařováním Pro zkoušku emisí způsobených vypařováním se jako minimum požadují alespoň následující údaje, přicházejí-li v úvahu. Číslo PROTOKOLU
Každá technická zkušebna může dle vlastního uvážení doplnit více informací 1. POPIS ZKOUŠENÉHO VOZIDLA (VEHICLE HIGH):
1.1 Architektura hnacího ústrojí
1.2 Spalovací motor Níže požadované údaje uveďte zvlášť pro každý spalovací motor.
1.4 Palivový systém
2. VÝSLEDKY ZKOUŠEK 2.1 Stárnutí nádoby na zkušebním stavu
2.2 Stanovení koeficientu propustnosti
V případě vícevrstevných nádrží nebo kovových nádrží
2.3 Zkouška emisí způsobených vypařováním
2.3.1 Hmotnost
2.3.2 Parametry jízdního zatížení
2.3.3 Cyklus a bod řazení rychlostních stupňů (v příslušných případech)
2.3.4 Vozidlo
2.3.5 Postup zkoušky a výsledky
|
(1) Konkrétní zkušební postupy pro vozidla na vodíkové palivo a vozidla flex fuel na bionaftu budou definovány v pozdější fázi.
(2) Mezní hodnoty pro hmotnost pevných částic a počet částic a příslušné postupy měření se vztahují pouze na vozidla s motorem s přímým vstřikováním.
(3) Je-li dvoupalivové (bi-fuel) vozidlo zkombinováno s vozidlem flex fuel, platí požadavky pro obě zkoušky.
(4) Jede-li vozidlo na vodíkový pohon, zjišťují se pouze hodnoty emisí NOx.
(5) Měření počtu částic zkouškou emisí v reálném provozu se vztahuje pouze na vozidla, pro která jsou mezní hodnoty emisí částic Euro 6 vymezeny v tabulce 2 přílohy I nařízení (ES) č. 715/2007.“;
(*1) reprezentativní vozidlo se zkouší s ohledem na rodinu podle matice jízdního zatížení
(6) Dokument ECE/TRANS/WP.19/1121 je k dispozici na této internetové stránce: https://ec.europa.eu/docsroom/documents/31821
(7) V příslušných případech.
(8) Zaokrouhlete na dvě desetinná místa.
(*2) u vozidel OVC-HEV uveďte údaj pro režim nabíjení-udržování a pro režim nabíjení-vybíjení.
(2) Uveďte hodící se.
(6) Vypočtené ze srovnaných hodnot CO2
(8) V souladu s přílohou XXII
(3) pro každou znečišťující látku v rámci všech výsledků zkoušek VH, VL (v příslušných případech) a VM (v příslušných případech)
(x) Nehodící se škrtněte (mohou nastat případy, kdy není třeba škrtat nic, pokud vyhovuje více položek)
(3) Uveďte hodící se.
(7) Je-li platná odpověď „ano“, šest posledních řádků se nepoužije.
(2) korekce podle přílohy XXI dodatku 2 dílčí přílohy 6 tohoto nařízení pro vozidla se spalovacím motorem, KCO2 pro hybridní elektrická vozidla
(2) korekce uvedené v dílčí příloze 6 dodatku 2 k příloze XXI tohoto nařízení, pokud jde o vozidla se spalovacím motorem, a dílčí příloze 8 dodatku 2 k příloze XXI nařízení (EU) 2017/1151, pokud jde o vozidla HEV (KCO2)
(3) Je-li platná odpověď „ano“, šest posledních řádků se nepoužije.
PŘÍLOHA II
Příloha II nařízení (EU) 2017/1151 se mění takto:
1) |
za nadpis se vkládají nová slova, která znějí: „ČÁST A“ |
2) |
bod 1.1 se nahrazuje tímto:
|
3) |
bod 2.10 se nahrazuje tímto:
|
4) |
doplňuje se nová část, která zní: „ČÁST B NOVÁ METODIKA PRO SHODNOST V PROVOZU 1. Úvod Tato část se vztahuje na vozidla kategorie M a N1 třídy I na základě typů schválených a zaregistrovaných po 1. lednu 2019 a na všechna vozidla zaregistrovaná po 1. září 2019 a na vozidla kategorie N1 tříd II a III a vozidla kategorie N2 na základě typů schválených po 1. září 2019 a zaregistrovaných po 1. září 2020. Stanoví požadavky na shodnost v provozu pro kontrolu dodržování mezních hodnot výfukových emisí (včetně emisí při nízké teplotě) a emisí způsobených vypařováním po celou dobu běžné životnosti vozidla do uplynutí maximálně 5 let nebo po ujetí 100 000 km, podle toho, co nastane dříve. 2. Popis postupu Obrázek B.1 Znázornění procesu ověření shodnosti v provozu (kde GTAA označuje orgán udělující schválení typu a OEM označuje výrobce) Zkouška shodnosti v provozu (Oddíl 5) Kroky u shodnosti v provozu GTAA GTAA, OEM GTAA + OEM GTAA + OEM GTAA Nápravná opatření (V případě potřeby oddíl 7) Hlášení (Oddíl 8) Hlavní odpovědnost Posouzení souladu (Oddíl 6) Shromažďování informací a posouzení rizik (Oddíl 4) 3. Definice rodiny vozidel z hlediska shodnosti v provozu Rodina vozidel z hlediska shodnosti v provozu se skládá z těchto vozidel:
4. Shromažďování informací a počáteční posouzení rizik Orgán udělující schválení typu shromáždí veškeré příslušné informace o možných překročeních emisí relevantních pro rozhodnutí, které rodiny vozidel z hlediska shodnosti v provozu v daném roce kontrolovat. Orgán udělující schválení typu zohlední zejména informace uvádějící typy vozidel s vysokými emisemi v podmínkách reálného provozu. Tyto informace se získají pomocí použití vhodných metod, které mohou zahrnovat snímání na dálku, zjednodušené palubní systémy sledování emisí a zkoušky PEMS. Počet a závažnost překročení zaznamenaných během těchto zkoušek mohou být použity ke stanovení priorit zkoušek shodnosti v provozu. Jako součást informací poskytovaných pro kontroly shodnosti v provozu informuje každý výrobce orgán udělující schválení typu o reklamacích a veškerých opravách v rámci záruky v souvislosti s emisemi provedených nebo zaznamenaných při údržbě podle formátu dohodnutého mezi orgánem udělujícím schválení typu a výrobcem při schválení typu. Tyto informace musí zahrnovat podrobnosti o četnosti a povaze závad u součástí a systémů souvisejících s emisemi rodiny vozidel z hlediska shodnosti v provozu. Zpráva musí být předkládána nejméně jednou ročně u každého vozidla rodiny z hlediska shodnosti v provozu za trvání období, během kterého mají být provedeny kontroly shodnosti v provozu v souladu s čl. 9 odst. 3. Na základě informací uvedených v prvním a druhém bodě provede orgán udělující schválení typu počáteční posouzení rizika, že rodina vozidel z hlediska shodnosti v provozu nedodrží pravidla shodnosti v provozu, a na základě toho rozhodne, u kterých rodin se budou zkoušky provádět a které typy zkoušek se budou provádět podle ustanovení o shodnosti v provozu. Kromě toho může orgán udělující schválení typu vybrat rodiny vozidel z hlediska shodnosti v provozu ke zkouškám namátkově. 5. Zkouška shodnosti v provozu Výrobce provede zkoušky výfukových emisí pro shodnost v provozu zahrnující alespoň zkoušku typu 1 pro všechny rodiny vozidel z hlediska shodnosti v provozu. Výrobce může také u všech rodin vozidel z hlediska shodnosti v provozu nebo jejich části provést zkoušku emisí v reálném provozu, zkoušku typu 4 a typu 6. Výrobce orgánu udělujícímu schválení typu předloží všechny výsledky zkoušek shodnosti v provozu prostřednictvím elektronické platformy pro shodnost v provozu popsané v bodě 5.9. Orgán udělující schválení typu provede každoročně kontrolu u vhodného počtu rodin vozidel z hlediska shodnosti v provozu, jak je stanoveno v bodě 5.4. Orgán udělující schválení typu zařadí veškeré výsledky zkoušek shodnosti v provozu na elektronickou platformu pro shodnost v provozu popsanou v bodě 5.9. Akreditované laboratoře nebo technické zkušebny mohou každoročně provádět kontroly u jakéhokoli počtu rodin vozidel z hlediska shodnosti v provozu. Akreditované laboratoře nebo technické zkušebny předloží orgánu udělujícímu schválení typu všechny výsledky zkoušek shodnosti v provozu prostřednictvím elektronické platformy pro shodnost v provozu popsané v bodě 5.9. 5.1 Zajištění kvality zkoušek Kontrolní subjekty a laboratoře provádějící kontroly shodnosti v provozu, které nejsou určenou technickou zkušebnou, musí být akreditovány v souladu s normou EN ISO/IEC 17020:2012 pro proces týkající se shodnosti v provozu. Laboratoře provádějící zkoušky shodnosti v provozu, které nejsou určenou technickou zkušebnou ve smyslu článku 41 směrnice 2007/46, mohou zkoušky shodnosti v provozu provádět, pouze pokud jsou akreditované podle normy EN ISO/IEC 17025:2017. Orgán udělující schválení typu provede každoročně audit kontrol shodnosti v provozu, které provedl výrobce. Orgán udělující schválení typu může rovněž provést audit kontrol shodnosti v provozu, které vykonaly akreditované laboratoře a technické zkušebny. Audit vychází z informací poskytnutých výrobci, akreditovanou laboratoří nebo technickou zkušebnou, které musí zahrnovat minimálně podrobnou zprávu o shodnosti v provozu v souladu s dodatkem 3. Orgán udělující schválení typu může požadovat, aby výrobci, akreditované laboratoře nebo technické zkušebny poskytly dodatečné informace. 5.2 Sdělení výsledků zkoušek akreditovanými laboratořemi a technickými zkušebnami Orgán udělující schválení typu sdělí výsledky posouzení souladu a nápravná opatření pro konkrétní rodinu vozidel z hlediska shodnosti v provozu akreditovaným laboratořím nebo technickým zkušebnám, které výsledky zkoušek pro tuto rodinu dodaly, jakmile budou k dispozici. Výsledky zkoušek, včetně podrobných údajů o všech zkoušených vozidlech, mohou být veřejnosti sděleny až po zveřejnění výroční zprávy orgánem udělujícím schválení typu nebo výsledků jednotlivého procesu týkajícího se shodnosti v provozu nebo po uzavření statistického postupu (viz bod 5.10) bez výsledku. Pokud jsou výsledky zkoušek shodnosti v provozu zveřejněny, odkáže se na výroční zprávu orgánu udělujícího schválení typu, která je obsahuje. 5.3 Typy zkoušek Zkoušky shodnosti v provozu se provedou pouze na vozidlech vybraných v souladu s dodatkem 1. Zkoušky shodnosti v provozu zkouškou typu 1 se provedou v souladu s přílohou XXI. Zkoušky shodnosti v provozu zkouškami emisí v reálném provozu v souladu s přílohou IIIA, zkoušky typu 4 se provedou v souladu s dodatkem 2 této přílohy a zkoušky typu 6 se provedou v souladu s přílohou VIII. 5.4 Četnost a rozsah zkoušek shodnosti v provozu Časové období mezi zahájením dvou kontrol shodnosti v provozu výrobcem pro určitou rodinu vozidel z hlediska shodnosti v provozu nesmí překročit 24 měsíců. Četnost zkoušek shodnosti v provozu provedených orgánem udělujícím schválení typu musí vycházet z metodiky posouzení rizik, která je v souladu s mezinárodní normou ISO 31000:2018 – řízení rizik – zásady a pokyny, která zahrnuje výsledky počátečního posouzení provedeného podle bodu 4. Od 1. ledna 2020 musí orgán udělující schválení typu provádět zkoušky typu 1 a zkoušky emisí v reálném provozu nejméně u 5 % rodin vozidel z hlediska shodnosti v provozu na výrobce ročně nebo případně alespoň u dvou rodin vozidel z hlediska shodnosti v provozu na výrobce ročně. Požadavky na zkoušky minimálně 5 % nebo alespoň dvou rodin vozidel z hlediska shodnosti v provozu na výrobce ročně se nevztahuje na malé výrobce. Orgán udělující schválení typu zajistí nejširší možné pokrytí rodin vozidel z hlediska shodnosti v provozu a stáří vozidel v konkrétní rodině z hlediska shodnosti v provozu, aby se zajistilo dodržování čl. 8 odst. 3. Orgán udělující schválení typu dokončí statistický postup u každé rodiny vozidel z hlediska shodnosti v provozu, u které jej zahájil, do dvanácti měsíců. U zkoušek shodnosti v provozu typu 4 nebo typu 6 nejsou stanoveny požadavky na minimální četnost. 5.5 Financování zkoušek shodnosti v provozu orgány udělujícími schválení typu Orgán udělující schválení typu zajistí dostupnost dostatečných zdrojů k pokrytí nákladů na zkoušky shodnosti v provozu. Aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, tyto náklady se uhradí z poplatků, které může od výrobce vybírat orgán udělující schválení typu. Tyto poplatky pokryjí zkoušky shodnosti v provozu až pro 5 % rodin vozidel z hlediska shodnosti v provozu na výrobce ročně nebo alespoň pro dvě rodiny vozidel z hlediska shodnosti v provozu na výrobce ročně. 5.6 Plán zkoušek Při provádění zkoušek emisí v reálném provozu pro posuzování shodnosti v provozu navrhne orgán udělující schválení typu plán zkoušek. Tento plán obsahuje zkoušky, které kontrolují plnění shodnosti v provozu podle celé řady podmínek v souladu s přílohou IIIA. 5.7 Výběr vozidel pro zkoušky shodnosti v provozu Shromážděné informace musí být dostatečně ucelené tak, aby bylo zajištěno, že výkon v provozu bude možno vyhodnotit u řádně udržovaných a užívaných vozidel. Tabulky v dodatku 1 se použijí při rozhodování, zda může být vozidlo vybráno pro účely zkoušek shodnosti v provozu. Při kontrole pomocí tabulek v dodatku 1 mohou být některá vozidla prohlášena za závadná a nepodrobena zkouškám shodnosti v provozu, pokud je doloženo, že byly poškozeny části systému pro regulaci emisí. Totéž vozidlo může být použito k provedení více než jednoho typu zkoušek (typ 1, emise v reálném provozu, typ 4, typ 6) a vypracování protokolů o nich, ale pro statistický postup se bude brát ohled pouze na první platnou zkoušku každého typu. 5.7.1 Obecné požadavky Vozidlo musí patřit do rodiny vozidel z hlediska shodnosti v provozu, jak je popsáno v bodě 3, a musí vyhovět všem kontrolám stanoveným v tabulce v dodatku 1. Musí být zaregistrováno v Unii a jezdit v Unii alespoň 90 % své doby řízení. Zkoušku emisí lze provést v jiném zeměpisném regionu, než kde byla vozidla vybrána. Vybraná vozidla musí být doprovázena záznamy o údržbě, které ukazují, že vozidlo bylo řádně udržováno a servisováno v souladu s doporučeními výrobce pouze pomocí původních částí použitých pro výměnu částí souvisejících s emisemi. Vozidla vykazující známky nevhodného používání, nesprávného použití, které by mohlo ovlivnit stav emisí, nedovolených zásahů nebo podmínek, které by mohly vést k nebezpečnému provozu, jsou vyloučeny ze zkoušek shodnosti v provozu. Vozidla neprošla aerodynamickou úpravou, kterou před zkouškou nelze odstranit. Vozidlo se vyloučí ze zkoušky shodnosti v provozu, pokud informace uložené v palubním počítači ukazují, že bylo vozidlo provozováno po zobrazení chybového kódu a nebyla provedena oprava podle specifikací výrobce. Vozidlo je vyloučeno ze zkoušky shodnosti v provozu, pokud palivo z nádrže vozidla neodpovídá platným normám stanoveným směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES (1) nebo pokud existuje důkaz nebo záznam o doplnění paliva nesprávným druhem paliva. 5.7.2 Kontrola a údržba vozidla Na vozidlech přijatých ke zkoušce se před přijetím ke zkoušce shodnosti v provozu nebo po něm provede diagnostika závad a jakákoli běžná údržba nezbytná v souladu s dodatkem 1. Provedou se tyto kontroly: kontroly palubního diagnostického systému (provedeny před nebo po zkoušce), vizuální kontroly rozsvícených světelných indikátorů chybné funkce, kontroly celistvosti vzduchového filtru, všech řemenů pohonu, stavů hladin všech kapalin, víčka chladiče a hrdla palivové nádrže a celistvosti všech podtlakových hadic a hadic palivového systému a elektrického vedení vztahujícího se k systému následného zpracování; kontroly, zda zapalování, dávkování paliva a konstrukční části zařízení k regulaci znečišťujících látek nejsou špatně seřízeny nebo zda na nich nebyl proveden nedovolený zásah. Má-li se na vozidle provést plánovaná údržba po ujetí méně než 800 km, tato údržba se provede. Před zkouškou typu 4 se odstraní kapalina do ostřikovače okna a nahradí se horkou vodou. Odebere se vzorek paliva a uchová v souladu s požadavky přílohy IIIA pro další rozbor v případě nevyhovění. Všechny závady se zaznamenají. Když je závada u zařízení k regulaci znečisťujících látek, nahlásí se vozidlo jako závadné a již se nepoužije pro zkoušky, ale na závadu se bude brát ohled pro účely posouzení souladu prováděného v souladu s bodem 6.1. 5.8 Velikost vzorku Když výrobci uplatňují statistický postup uvedený v bodě 5.10 pro zkoušku typu 1, stanoví se počet souborů vzorků na základě ročního objemu prodeje rodiny vozidel v provozu v rámci Unie, jak je popsáno v následující tabulce: Tabulka B.1 Počet souborů vzorků pro zkoušky shodnosti v provozu zkouškami typu 1
Každý vzorek musí obsahovat dostatek typů vozidel, aby se zajistilo, že je pokryto alespoň 20 % celkového prodeje dané rodiny vozidel. Pokud se u rodiny vozidel vyžaduje, aby byl zkoušen více než jeden soubor vzorků, vozidla v druhém a třetím souboru vzorků musí odrážet odlišné podmínky používání vozidla než ty, které byly vybrány v případě prvního vzorku. 5.9 Využití elektronické platformy pro shodnost v provozu a přístup k údajům požadovaným ke zkouškám Komise zřídí elektronickou platformu, aby usnadnila výměnu údajů mezi výrobci, akreditovanými laboratořemi nebo technickými zkušebnami na straně jedné a orgánem udělujícím schválení typu na straně druhé a přijetí rozhodnutí, zda je vzorek vyhovující či nevyhovující. Výrobce zkompletuje balíček týkající se transparentnosti zkoušek uvedený v čl. 5 odst. 12 ve formátu uvedeném v tabulkách 1 a 2 dodatku 5 a v tabulce u tohoto bodu a předá jej schvalovacímu orgánu, který uděluje schválení typu vozidla z hlediska emisí. Tabulka 2 v dodatku 5 se použije, aby se umožnil výběr vozidel ze stejné rodiny pro zkoušky a společně s tabulkou 1 poskytuje dostatek informací pro vozidla, na kterých se budou zkoušky provádět. Jakmile bude k dispozici elektronická platforma uvedená v prvním pododstavci, schvalovací orgán, který uděluje schválení typu z hlediska emisí, nahraje informace v tabulkách 1 a 2 v dodatku 5 na tuto platformu do pěti pracovních dnů po jejich obdržení. Veškeré informace v tabulkách 1 a 2 v dodatku 5 musí být bezplatně a v elektronické podobě dostupné veřejnosti. Následující informace musí být také součástí balíčku týkajícího se transparentnosti zkoušek a na žádost akreditované laboratoře nebo technické zkušebny je výrobce do pěti pracovních dnů bezplatně poskytne.
5.10 Statistický postup 5.10.1 Obecně Ověření shodnosti v provozu se opírá o statistickou metodu, která se řídí obecnými zásadami postupného odběru vzorků pro kontrolu podle vlastností. Minimální velikost vzorku pro vyhovující výsledek jsou tři vozidla a maximální celková velikost souboru vzorků je deset vozidel pro zkoušku typu 1 a zkoušku emisí v reálném provozu. U zkoušky typu 4 a typu 6 lze použít zjednodušenou metodu, kdy se vzorek skládá ze tří vozidel, a považuje se za nevyhovující, pokud všechna tři vozidla u zkoušky nevyhoví, a za vyhovující, pokud všechna tři vozidla u zkoušky vyhoví. V případech, kdy dvě ze tří vozidel vyhověla nebo nevyhověla, může orgán udělující schválení typu rozhodnout, že se provedou další zkoušky nebo přistoupí k posouzení souladu podle bodu 6.1. Výsledky zkoušky se nesmějí násobit faktory zhoršení. U vozidel, která mají v bodě 48.2 prohlášení o shodě uvedeny deklarované maximální hodnoty emisí v reálném provozu, jak je popsáno v příloze IX směrnice 2007/46/ES, které jsou nižší než mezní hodnoty emisí uvedené v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007, zkontroluje se shodnost jak vzhledem k deklarované maximální hodnotě emisí v reálném provozu navýšené o toleranci uvedenou v bodě 2.1.1 přílohy IIIA, tak k nepřekročitelné mezní hodnotě uvedené v bodě 2.1 uvedené přílohy. Pokud se zjistí, že vzorek neodpovídá deklarovaným maximálním hodnotám emisí v reálném provozu navýšeným o příslušnou toleranci nejistoty měření, ale vyhovuje, pokud jde o nepřekročitelnou mezní hodnotu, orgán udělující schválení typu musí po výrobci požadovat, aby přijal nápravná opatření. Před provedením první zkoušky shodnosti v provozu oznámí výrobce, akreditovaná laboratoř nebo technická zkušebna (dále jen „strana“) orgánu udělujícímu schválení typu záměr provést zkoušku shodnosti v provozu u dané rodiny vozidel. Na základě tohoto oznámení vytvoří orgán udělující schválení typu novou statistickou dokumentaci pro zpracování výsledků každé příslušné kombinace následujících parametrů pro danou konkrétní stranu / nebo danou skupinu stran: rodina vozidel, typ zkoušky emisí a znečisťující látka. U každé příslušné kombinace těchto parametrů se zahájí samostatné statistické postupy. Orgán udělující schválení typu do statistické dokumentace začlení pouze výsledky poskytnuté příslušnou stranou. Orgán udělující schválení typu vede záznamy o počtu provedených zkoušek, o počtu vyhovujících a nevyhovujících výsledků zkoušek a dalších nezbytných údajích na podporu statistického postupu. Zatímco lze mít najednou zahájený více než jeden statistický postup pro danou kombinaci typu zkoušky a rodiny vozidel, smí jedna strana poskytnout výsledky zkoušek pouze k jednomu zahájenému statistickému postupu pro danou kombinaci typu zkoušky a rodiny vozidel. Každá zkouška se hlásí jen jednou a všechny zkoušky (platné, neplatné, vyhovující nebo nevyhovující atd.) se musí hlásit. Každý statistický postup týkající se shodnosti v provozu zůstane otevřený, dokud se nedospěje k výsledku, kdy statistický postup dospěje u vzorku k rozhodnutí o vyhovění nebo nevyhovění v souladu s bodem 5.10.5. Nicméně pokud není dosaženo výsledku do dvanácti měsíců od vytvoření statistické dokumentace, orgán udělující schválení typu danou statistickou dokumentaci uzavře, pokud nerozhodne dokončit zkoušky pro danou statistickou dokumentaci v následujících šesti měsících. 5.10.2 Sdružování výsledků shodnosti v provozu Výsledky zkoušek od dvou nebo více akreditovaných laboratoří nebo technických zkušeben se mohou za účelem společného statistického postupu sdružovat. Sdružování výsledků zkoušek vyžaduje písemný souhlas všech zúčastněných stran poskytujících výsledky zkoušek do sdílených výsledků a oznámení orgánu udělujícímu schválení typu před zahájením zkoušek. Jedna ze stran sdružujících výsledky zkoušek se určí jako vedoucí skupiny a bude odpovídat za hlášení údajů a komunikaci s orgánem udělujícím schválení typu. 5.10.3 Vyhovující/nevyhovující/neplatný výsledek jednotlivé zkoušky Výsledek zkoušky emisí pro shodnost v provozu se považuje za „vyhovující“ u jedné nebo více znečisťujících látek, když je výsledek emisí roven mezní hodnotě emisí nebo nižší než tato hodnota stanovená v příloze I nařízení Rady (ES) č. 715/2007 pro daný typ zkoušky. Výsledek zkoušky emisí pro shodnost v provozu se považuje za „nevyhovující“ u jedné nebo více znečisťujících látek, když je výsledek emisí vyšší než odpovídající mezní hodnota emisí pro daný typ zkoušky. Každý nevyhovující výsledek zkoušky zvýší počet „f“ (viz bod 5.10.5) pro daný statistický případ o 1. Výsledek zkoušky emisí pro shodnost v provozu se považuje za neplatný, pokud nebyly dodrženy požadavky na zkoušku uvedené v bodě 5.3. Neplatné výsledky zkoušek se vyloučí ze statistického postupu. Výsledky všech zkoušek shodnosti v provozu se orgánu udělujícímu schválení typu předloží do deseti pracovních dnů od provedení každé zkoušky. K výsledkům zkoušek se připojí souhrnný zkušební protokol na konci zkoušek. Výsledky se do vzorku začlení chronologicky v pořadí podle provedení. Orgán udělující schválení typu začlení veškeré platné výsledky zkoušek emisí do příslušného otevřeného statistického postupu, dokud není v souladu s bodem 5.10.5 dosaženo výsledků „nevyhovující vzorek“ nebo „vyhovující vzorek“. 5.10.4 Nakládání s odlehlými hodnotami Přítomnost výsledků s odlehlými hodnotami ve vzorku statistického postupu může vést k „nevyhovujícímu“ výsledku v souladu s níže popsanými postupy: Odlehlé hodnoty se kategorizují jako střední nebo extrémní. Výsledek zkoušky emisí se považuje za střední odlehlou hodnotu, pokud se rovná 1,3násobku použitelné mezní hodnoty emisí nebo je vyšší než tato hodnota. Přítomnost dvou takových odlehlých hodnot ve vzorku vede k tomu, že vzorek je nevyhovující. Výsledek zkoušky emisí se považuje za extrémní odlehlou hodnotu, pokud se rovná 2,5násobku použitelné mezní hodnoty emisí nebo je vyšší než tato hodnota. Přítomnost jedné takové odlehlé hodnoty ve vzorku vede k tomu, že vzorek je nevyhovující. V takovém případě se výrobci a orgánu udělujícímu schválení typu sdělí číslo poznávací značky daného vozidla. Tato možnost se vlastníkům vozidel sdělí před zkouškou. 5.10.5 Kritérium vyhovění/nevyhovění vzorku Pro účely rozhodování o kritériích výsledku vyhovění/nevyhovění u vzorku se „p“ používá pro počet vyhovujících výsledků a „f“ pro počet nevyhovujících výsledků. Každý vyhovující výsledek zkoušky zvýší počet „p“ o 1 a každý nevyhovující výsledek zkoušky zvýší počet „f“ o 1 u příslušného zahájeného statistického postupu. Po začlenění platných výsledků zkoušek emisí do otevřeného procesu statistického postupu provede orgán udělující schválení typu tyto akce:
Rozhodnutí závisí na celkové velikosti souboru vzorků „n“, počtech vyhovujících a nevyhovujících výsledků „p“ a „f“, stejně jako na počtu středních a/nebo extrémních odlehlých hodnot ve vzorku. Pro rozhodnutí o vyhovění/nevyhovění vzorku pro shodnost v provozu orgán udělující schválení typu použije schéma kritérií na obrázku B.2 pro vozidla založená na typech schválených od 1. ledna 2020 a schéma kritérií na obrázku B.2.a pro vozidla založená na typech schválených do 31. prosince 2019. Schémata ukazují rozhodnutí, které má být přijato pro danou celkovou velikost souboru vzorků „n“ a počet nevyhovujících výsledků „f“. U statistického postupu pro danou kombinaci rodiny vozidel, typu zkoušky emisí a znečisťující látky jsou možná dvě rozhodnutí: Výsledku „vyhovující vzorek“ je dosaženo, pokud příslušné schéma pro rozhodování z obrázku B.2 nebo obrázku B.2.a poskytne u aktuální celkové velikosti souboru vzorků „n“ a počtu nevyhovujících výsledků „f“ výsledek „VYHOVUJÍCÍ“. Rozhodnutí „nevyhovující vzorek“ je dosaženo, pokud je u dané celkové velikosti vzorku „n“ splněna alespoň jedna z těchto podmínek:
Pokud není dosaženo rozhodnutí, zůstane statistický postup otevřený a budou se do něj začleňovat další výsledky, dokud nebude dosaženo rozhodnutí nebo nebude postup uzavřen v souladu s bodem 5.10.1. Obrázek B.2 Schéma pro rozhodování u statistického postupu pro vozidla vycházející z typů schválených od 1. ledna 2020 (kde „VYH.“ znamená vyhovující, „NEV.“ nevyhovující a „NER.“ nerozhodnuto).
Obrázek B.2.a Schéma pro rozhodování u statistického postupu pro typ vozidel schválený do 31. prosince 2019.
5.10.6 Shodnost v provozu u dokončených vozidel a vozidel zvláštního určení Výrobce základního vozidla určí přípustné hodnoty pro parametry uvedené v tabulce B.3. Povolené hodnoty parametrů pro každou rodinu vozidel se zaznamenají do informačního dokumentu schválení typu z hlediska emisí (viz dodatek 3 k příloze I) a do přehledu transparentnosti 1 v dodatku 5 (řádky 45 až 48). Výrobce druhého stupně smí použít hodnoty emisí pro základní vozidlo pouze tehdy, pokud dokončené vozidlo zůstává v přípustných hodnotách parametrů. Hodnoty parametrů pro každé dokončené vozidlo se zaznamenají do jeho prohlášení o shodě. Tabulka B.3 Přípustné hodnoty parametrů pro vozidla vyráběná ve více stupních a pro vozidla zvláštního určení, u kterých se použije schválení typu z hlediska emisí pro základní vozidlo.
Pokud se provádí zkouška dokončeného vozidla nebo vozidla zvláštního určení a výsledek zkoušky je nižší než použitelná mezní hodnota emisí, považuje se vozidlo pro rodinu vozidel z hlediska shodnosti v provozu pro účely bodu 5.10.3 za vyhovující. Pokud je výsledek zkoušky u dokončeného vozidla nebo vozidla zvláštního určení vyšší než použitelné mezní hodnoty emisí, ale není vyšší než 1,3násobek použitelných mezních hodnot emisí, přezkoumá zkoušející, zda toto vozidlo splňuje hodnoty v tabulce B.3. Jakékoli nesplnění těchto hodnot se hlásí orgánu udělujícímu schválení typu. Pokud vozidlo tyto hodnoty nesplňuje, orgán udělující schválení typu prošetří důvody nesplnění a přijme vhodná opatření týkající se výrobce dokončeného vozidla nebo vozidla zvláštního určení, aby se obnovila shodnost, včetně odejmutí schválení typu. Pokud vozidlo splňuje hodnoty v tabulce B.3, považuje se takové vozidlo pro danou rodinu vozidel z hlediska shodnosti v provozu pro účely bodu 6.1 za označené vozidlo. Pokud je výsledek zkoušky vyšší než 1,3násobek použitelných mezních hodnot emisí, považuje se pro danou rodinu z hlediska shodnosti v provozu pro účely bodu 6.1 za nevyhovující, ale ne za odlehlou hodnotu pro příslušnou rodinu vozidel z hlediska shodnosti v provozu. Pokud dokončené vozidlo nebo vozidlo zvláštního určení nesplňuje hodnoty v tabulce B.3, nahlásí se to orgánu udělujícímu schválení typu, který prošetří důvody nesplnění a přijme vhodná opatření týkající se výrobce dokončeného vozidla nebo vozidla zvláštního určení, aby se obnovila shodnost, včetně odejmutí schválení typu. 6. Posouzení souladu 6.1 Do deseti dnů od ukončení zkoušek shodnosti v provozu daného vzorku, jak je uvedeno v bodě 5.10.5, zahájí orgán udělující schválení typu podrobné šetření s výrobcem, aby rozhodl, zda rodina vozidel z hlediska shodnosti v provozu (nebo její část) splňuje pravidla shodnosti v provozu a zda jsou třeba nápravná opatření. U vozidel vyráběných ve více stupních nebo vozidel zvláštního určení rovněž provede orgán udělující schválení typu podrobné šetření, pokud se vyskytnou alespoň tři závadná vozidla se stejnou závadou nebo pět označených vozidel ve stejné rodině vozidel z hlediska shodnosti v provozu, jak je uvedeno v bodě 5.10.6. 6.2 Orgán udělující schválení typu zajistí dostupnost dostatečných zdrojů k pokrytí nákladů na posouzení souladu. Aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, tyto náklady se uhradí z poplatků, které může od výrobce vybírat orgán udělující schválení typu. Tyto poplatky pokryjí zkoušky a kontrolu potřebnou k tomu, aby bylo dosaženo posouzení souladu. 6.3 Na žádost výrobce může orgán udělující schválení typu rozšířit šetření na vozidla v provozu téhož výrobce, která patří do jiných rodin vozidel z hlediska shodnosti v provozu, u nichž lze očekávat stejnou závadu. 6.4 Podrobné šetření nepřesáhne 60 pracovních dnů od zahájení šetření orgánem udělujícím schválení typu. Orgán udělující schválení typu může provést dodatečné zkoušky shodnosti v provozu určené ke stanovení toho, proč vozidla nevyhověla u původních zkoušek. Dodatečné zkoušky se provedou za stejných podmínek jako původní zkoušky shodnosti v provozu s nevyhovujícím výsledkem. Na žádost orgánu udělujícího schválení typu poskytne výrobce dodatečné informace, které ukazují zejména možnou příčinu nevyhovění, části rodiny, které mohou být postiženy, nebo případně důvod, proč problém, který způsobil nevyhovující výsledek u původních zkoušek shodnosti v provozu, nesouvisí se shodností v provozu. Výrobce dostane příležitost prokázat, že byla dodržena ustanovení o shodnosti v provozu. 6.5 Ve lhůtě stanovené v bodě 6.3 rozhodne orgán udělující schválení typu o splnění a nutnosti uplatnit nápravná opatření u rodiny vozidel z hlediska shodnosti v provozu, zahrnutých do podrobného šetření, a toto rozhodnutí oznámí výrobci. 7. Nápravná opatření 7.1 Výrobce stanoví plán nápravných opatření a předloží jej orgánu udělujícímu schválení typu do 45 pracovních dnů od oznámení uvedeného v bodě 6.4. Toto období lze prodloužit až o dalších 30 pracovních dnů, když výrobce orgánu udělujícímu schválení typu prokáže, že je k prošetření nedodržení potřeba delší čas. 7.2 Nápravná opatření požadovaná orgánem udělujícím schválení typu musí zahrnovat přiměřené a nezbytné zkoušky konstrukčních částí a vozidel, aby se prokázala účinnost a trvalost nápravných opatření. 7.3 Výrobce plánu nápravných opatření přidělí jednoznačné identifikační označení nebo číslo. Plán nápravných opatření musí obsahovat nejméně tyto body:
Pro účely písmene d) nesmí výrobce vyžadovat podmínky údržby nebo používání, které prokazatelně nesouvisejí s neshodou a nápravnými opatřeními. 7.4 Oprava se provede bez průtahů, v přiměřené lhůtě poté, co výrobce obdrží vozidlo k opravě. Do patnácti pracovních dnů po obdržení navrženého plánu nápravných opatření jej orgán udělující schválení typu schválí nebo v souladu s bodem 7.5 požádá o nový plán. 7.5 Pokud orgán udělující schválení typu neschválí plán nápravných opatření, vypracuje výrobce nový plán a předloží jej orgánu udělujícímu schválení typu do 20 pracovních dnů po oznámení rozhodnutí orgánu udělujícího schválení typu. 7.6 Pokud orgán udělující schválení typu neschválí druhý plán předložený výrobcem, přijme veškerá vhodná opatření v souladu s článkem 30 směrnice 2007/46/ES, aby se obnovila shodnost, včetně případného odejmutí schválení typu. 7.7 Orgán udělující schválení typu musí své rozhodnutí do 30 pracovních dnů oznámit všem členským státům a Komisi. 7.8 Nápravná opatření se použijí na všechna vozidla v rodině vozidel z hlediska shodnosti v provozu (nebo dalších příslušných rodinách označených výrobcem v souladu s bodem 6.2), u nichž lze očekávat stejnou závadu. Orgán udělující schválení typu rozhodne, zda je nezbytné změnit schválení typu. 7.9 Výrobce je odpovědný za provedení schváleného plánu nápravných opatření ve všech členských státech a za vedení záznamů o každém vozidle staženém z trhu nebo o každém navráceném a opraveném vozidle a o dílně, ve které byla oprava provedena. 7.10 Výrobce si uchová kopii komunikace se zákazníky o dotyčných vozidel týkající se plánu nápravných opatření. Výrobce rovněž musí vést záznamy o stažení vozidel z provozu, včetně celkového počtu dotčených vozidel na členský stát a celkového počtu vozidel již stažených z provozu na členský stát, společně s vysvětlením jakýchkoli prodlev v uplatňování nápravných opatření. Výrobce poskytne jednou za dva měsíce tyto záznamy o stažení vozidel z provozu orgánu udělujícímu schválení typu, schvalovacím orgánům v každém členském státu a Komisi. 7.11 Členské státy přijmou opatření, aby zajistily, že schválený plán nápravných opatření se uplatní do dvou let u nejméně 90 % dotčených vozidel registrovaných na jejich území. 7.12 Oprava a úprava nebo přidání nového zařízení se musí zaznamenat v osvědčení, které dostane majitel vozidla a které musí obsahovat číslo nápravné akce. 8. Výroční zpráva orgánu udělujícího schválení typu Orgán udělující schválení typu nejpozději do 31. března každého roku bezplatně zpřístupní na veřejně přístupných webových stránkách, aniž by uživatel musel odhalit svou totožnost nebo se zaregistrovat, zprávu s výsledky všech dokončených šetření shodnosti v provozu z předchozího roku. V případě, že jsou některá z šetření předešlého roku v té době stále otevřená, podá se o nich zpráva, jakmile bude šetření dokončeno. Zpráva musí obsahovat minimálně položky uvedené v dodatku 4. Dodatek 1 Kritéria pro výběr vozidla a rozhodnutí o nevyhovění vozidel Výběr vozidel pro zkoušky emisí pro shodnost v provozu
Dodatek 2 Pravidla pro provedení zkoušek typu 4 v průběhu kontroly shodnosti v provozu Zkoušky shodnosti v provozu typu 4 se provádějí v souladu s přílohou VI (nebo v příslušných případech s přílohou VI nařízení Rady (ES) č. 692/2008) s těmito výjimkami:
Dodatek 3 Podrobná zpráva ke shodnosti v provozu Podrobná zpráva ke shodnosti v provozu musí obsahovat tyto informace:
Dodatek 4 Formát výroční zprávy o shodnosti v provozu vypracovávané orgánem udělujícím schválení typu NÁZEV
Dodatek 5 Transparentnost Tabulka 1 Přehled transparentnosti 1
Tabulka 2 Přehled transparentnosti 2 Přehled transparentnosti se skládá ze dvou souborů údajů charakterizovaných poli uvedenými v tabulkách 3 a 4. Tabulka 3. Soubor údajů 1 přehledu transparentnosti 2
Tabulka 4. Soubor údajů 2 přehledu transparentnosti 2
|
(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES ze dne 13. října 1998 o jakosti benzinu a motorové nafty a o změně směrnice Rady 93/12/EHS (Úř. věst. L 350), s. 58.
PŘÍLOHA III
Příloha IIIA nařízení (EU) 2017/1151 se mění takto:
1) |
bod 1.2.16 se nahrazuje tímto:
|
2) |
v bodě 2.1 se rovnice nahrazuje tímto: „NTEpollutant = CFpollutant × EURO-6“; |
3) |
v tabulce v bodě 2.1.1 se ve druhém sloupci slova „1 + tolerance, přičemž tolerance = 0,5“ nahrazují slovy „1 + tolerance NOx, přičemž tolerance NOx = 0,43“; |
4) |
v bodě 2.1.2 se doplňuje se nová věta, která zní: „Pro schválení typu podle této výjimky nejsou potřeba žádné deklarované maximální hodnoty emisí v reálném provozu.“; |
5) |
bod 2.1.3 se nahrazuje tímto:
|
6) |
bod 3.1.0 se nahrazuje tímto:
|
7) |
body 3.1.0.1, 3.1.0.2 a 3.1.0.3 se zrušují; |
8) |
bod 3.1.2 se nahrazuje tímto:
|
9) |
bod 3.1.3 se nahrazuje tímto:
|
10) |
bod 3.1.3.2.1 se nahrazuje tímto:
|
11) |
bod 4.2 se nahrazuje tímto:
|
12) |
bod 4.5 se nahrazuje tímto:
|
13) |
doplňují se nové body 4.6 a 4.7, které znějí: 4.6 V případě zkoušek emisí v reálném provozu prováděných během procesu schvalování typu může schvalovací orgán ověřit, zda zkušební sestava a použitá zařízení splňují požadavky dodatků 1 a 2, a to pomocí přímé inspekce nebo analýzy podkladů (např. fotografií, záznamů). 4.7 Soulad softwarového nástroje použitého k ověření platnosti jízdy a výpočtu emisí v souladu s ustanoveními dodatků 4, 5, 6, 7a a 7b validuje dodavatel softwaru nebo schvalovací orgán. Je-li takový softwarový nástroj součástí přístroje PEMS, musí být důkaz o validaci poskytnut spolu s přístrojem.“; |
14) |
body 5.4.1 a 5.4.2 se nahrazují tímto: 5.4.1 Nadbytek nebo nedostatek jízdní dynamiky při jízdě se ověří pomocí metod popsaných v dodatku 7a. 5.4.2 Jsou-li po ověření podle bodu 5.4.1 výsledky jízdy platné, použijí se metody ověřování normálnosti zkušebních podmínek stanovené v dodatcích 5, 7a a 7b.“; |
15) |
bod 5.5.1 se nahrazuje tímto:
|
16) |
body 5.5.2.2, 5.5.2.3 a 5.5.2.4 se nahrazují tímto: 5.5.2.2 Všechny výsledky se korigují pomocí faktorů Ki nebo kompenzací Ki vyvinutých postupy v dodatku 1 dílčí příloze 6 k příloze XXI pro schválení typu vozidla s periodicky se regenerujícím systémem. Faktor Ki nebo kompenzace Ki se aplikují na konečné výsledky po provedení hodnocení v souladu s dodatkem 6. 5.5.2.3 Pokud emise nesplňují požadavky bodu 3.1.0, musí se ověřit, zda došlo k regeneraci. Ověření regenerace se může opírat o posouzení odborníkem, přičemž se provede křížová korelace několika následujících signálů, které mohou zahrnovat měření teploty výfukových plynů, PN, CO2 a O2v souvislosti s rychlostí a zrychlením vozidla. Je-li vozidlo vybaveno funkcí rozpoznání regenerace uvedenou v přehledu transparentnosti 1 stanoveném v tabulce 1 v dodatku 5 k příloze II, použije se k určení, zda došlo k regeneraci, tato funkce. V přehledu transparentnosti 1 stanoveném v tabulce 1 v dodatku 5 k příloze II, uvede výrobce i postup potřebný k dokončení regenerace. Výrobce může informovat, jak rozpoznat, zda k regeneraci došlo, v případě, že takový signál není k dispozici. Došlo-li během zkoušky k regeneraci, prověří se, zda výsledek bez použití faktoru Ki nebo kompenzace Ki splňuje požadavky bodu 3.1.0. Pokud výsledné emise požadavky nesplňují, je zkouška neplatná a musí se jednou opakovat. Je třeba zajistit, aby před začátkem druhé zkoušky proběhlo dokončení regenerace a stabilizace po dobu nejméně 1 hodiny. Druhá zkouška se považuje za platnou, i pokud během ní dojde k regeneraci. 5.5.2.4 I v případě, že vozidlo splňuje požadavky bodu 3.1.0, lze provést ověření, zda došlo k regeneraci, jako v bodě 5.5.2.3. Pokud lze prokázat, že k regeneraci došlo, a souhlasí-li s tím schvalovací orgán, vypočítají se konečné výsledky bez použití faktoru Ki nebo kompenzace Ki.“; |
17) |
body 5.5.2.5 a 5.5.2.6 se zrušují; |
18) |
doplňuje se nový bod 5.5.3, který zní:
|
19) |
doplňují se nové body 5.5.4, 5.5.5 a 5.5.6, které znějí: 5.5.4 Nejsou povoleny změny, které by měly vliv na aerodynamiku vozidla, s výjimkou montáže systému PEMS. 5.5.5 Jízda zkušebních vozidel nesmí být provedena způsobem, kterým by se záměrně dosáhlo vyhovujícího nebo nevyhovujícího výsledku zkoušky kvůli extrémním jízdním režimům, které nepředstavují běžné podmínky používání. V případě potřeby může ověření běžné jízdy vycházet z odborného posudku vydaného orgánem udělujícím schválení typu nebo jeho jménem, přičemž se provede křížová korelace několika signálů, které mohou zahrnovat průtok výfukových plynů, teplotu výfukových plynů, CO2, O2 atd. v souvislosti s rychlostí vozidla, zrychlením vozidla a údaji z GPS a případně dalšími parametry údajů vozidla, jako jsou otáčky motoru, rychlostní stupeň, poloha plynového pedálu atd. 5.5.6 Vozidlo musí být v dobrém mechanickém stavu, musí být zaběhnuto a mít před zkouškou najeto alespoň 3 000 km. Zaznamená se počet ujetých kilometrů a stáří vozidla použitého pro zkoušky emisí v reálném provozu.“; |
20) |
bod 6.2 se nahrazuje tímto:
|
21) |
bod 7.6 se nahrazuje tímto:
|
22) |
bod 8.2 se nahrazuje tímto:
|
23) |
bod 9.2 se nahrazuje tímto:
|
24) |
bod 9.4 se nahrazuje tímto:
|
25) |
bod 9.6 se nahrazuje tímto:
|
26) |
dodatek 1 se mění takto:
|
27) |
dodatek 2 se mění takto:
|
28) |
dodatek 3 se mění takto:
|
29) |
dodatek 4 se mění takto:
|
30) |
dodatek 5 se nahrazuje tímto: „Dodatek 5 Ověření celkové dynamiky jízdy pomocí metody klouzavého průměrovacího okénka 1. Úvod K ověření celkové dynamiky jízdy se používá metoda klouzavého průměrovacího okénka. Zkouška je rozdělena na dílčí úseky (okénka) a následná analýza má určit, zda je jízda platná pro účely emisí v reálném provozu. „Normálnost“ okének se stanoví porovnáním jejich emisí CO2 za konkrétní vzdálenost s referenční křivkou získanou z emisí CO2 vozidla naměřených v souladu s postupem WLTP. 2. Symboly, parametry a jednotky Index (i) odkazuje na časový krok. Index (j) odkazuje na okénko. Index (k) odkazuje na kategorii (t = celkově, u = ve městě, r = mimo město, m = na dálnici) nebo charakteristickou křivku CO2 (cc).
3. Klouzavá průměrovací okénka 3.1 Definice průměrovacích okének Okamžité emise vypočítané v souladu s dodatkem 4 se integrují metodou klouzavého průměrovacího okénka na základě referenční hmotnosti CO2. Princip výpočtu je následující: Hmotnostní emise CO2 v reálném provozu za konkrétní vzdálenost se nepočítají pro celý soubor údajů, ale pro dílčí soubory tohoto celého souboru údajů, přičemž velikost těchto podsouborů se stanoví tak, aby odpovídala vždy témuž podílu hmotnosti emisí CO2 z vozidla v průběhu cyklu WLTP. Výpočty klouzavého okénka se provádějí po časových přírůstcích Δt odpovídajících frekvenci odběru vzorku údajů. Tyto dílčí soubory použité k výpočtu emisí CO2 vozidla při jízdě na silnici a jeho průměrná rychlost se v následujícím textu označují jako „průměrovací okénka“. Výpočet popsaný v tomto bodě se provádí od prvního datového bodu (dopředu). Při výpočtu hmotnosti CO2, vzdálenosti a průměrné rychlosti vozidla v průměrovacích okénkách se nezohlední následující údaje:
Výpočet začíná v okamžiku, kdy je traťová rychlost vozidla vyšší nebo rovna 1 km/h, a zahrnuje jízdní události, během nichž nedochází k emisím CO2 a kdy je traťová rychlost vozidla vyšší nebo rovna 1 km/h. Hmotnostní emise se stanoví integrováním okamžitých emisí [g/s] specifikovaných v dodatku 4 k této příloze. Obrázek 1: Rychlost vozidla v čase – Průměrné emise vozidla v čase počínaje prvním průměrovacím okénkem Doba trvání prvního okénka První okénko t[s] v[km/h] Obrázek 2: Vymezení průměrovacích okének na základě hmotnosti CO2
Doba trvání (t 2 ,j – t 1 ,j ) j-tého průměrovacího okénka se stanoví takto:
kde: je hmotnost CO2 měřená mezi začátkem zkoušky a časem ti,j , [g]; je polovina hmotnosti emisí CO2 z vozidla v průběhu zkoušky WLTP provedené v souladu s dílčí přílohou 6 k příloze XXI tohoto nařízení. Při schvalování typu se referenční hodnota CO2 převezme z WLTP provedeného při zkouškách schválení typu jednotlivého vozidla. Pro účely zkoušení shodnosti v provozu se použije referenční hmotnost CO2 z řádku 12 přehledu transparentnosti 1 v dodatku 5 k příloze II s interpolací mezi vozidlem H a vozidlem L (je-li to relevantní), jak je definováno v dílčí příloze 7 k příloze XXI, za použití zkušební hmotnosti a koeficientů jízdního zatížení (f0, f1 a f2) uvedených v prohlášení o shodě pro jednotlivé vozidlo, jak je definováno v příloze IX. Hodnota pro vozidla OVC-HEV se převezme ze zkoušky WLTP provedené v režimu nabíjení-udržování. t2,j se zvolí tak, aby platilo:
kde Δt je doba odběru vzorku údajů. Hmotnosti CO2 () v okénkách se vypočítají integrováním okamžitých emisí vypočítaných podle dodatku 4 k této příloze. 3.2 Výpočet parametrů okének Pro každé okénko stanovené podle bodu 3.1 se vypočítají následující hodnoty:
4. Hodnocení okének 4.1 Úvod Referenční dynamické podmínky zkušebního vozidla jsou definovány na základě emisí CO2 vozidla ve vztahu k průměrné rychlosti naměřené při zkoušce typu 1 během schvalování typu a označují se jako „charakteristická křivka CO2 vozidla“. Za účelem zjištění emisí CO2 za konkrétní vzdálenost se vozidlo podrobí zkoušce WLTP v souladu s přílohou XXI tohoto nařízení. 4.2 Referenční body na charakteristické křivce CO2 Emise CO2 za konkrétní vzdálenost uvažované v tomto oddíle jako údaj potřebný pro vymezení referenční křivky se převezmou z řádku 12 přehledu transparentnosti 1 v dodatku 5 k příloze II s interpolací mezi vozidlem H a vozidlem L (je-li to relevantní), jak je definováno v dílčí příloze 7 k příloze XXI, za použití zkušební hmotnosti a koeficientů jízdního zatížení (f0, f1 a f2) uvedených v prohlášení o shodě pro jednotlivé vozidlo, jak je definováno v příloze IX. Hodnota pro vozidla OVC-HEV se převezme ze zkoušky WLTP provedené v režimu nabíjení-udržování. Při schvalování typu se hodnoty převezmou z WLTP provedeného při zkouškách schválení typu jednotlivého vozidla. Referenční body P 1 , P 2 a P 3 požadované k definování charakteristické křivky CO2 se stanoví takto: 4.2.1 Bod P 1 = 18,882 km/h (průměrná rychlost ve fázi cyklu WLTP s nízkou rychlostí) = emise CO2 z vozidla ve fázi cyklu WLTP s nízkou rychlostí [g/km] 4.2.2 Bod P 2 = 56,664 km/h (průměrná rychlost ve fázi cyklu WLTP s vysokou rychlostí) = emise CO2 z vozidla ve fázi cyklu WLTP s vysokou rychlostí [g/km] 4.2.3 Bod P 3 = 91,997 km/h (průměrná rychlost ve fázi cyklu WLTP s mimořádně vysokou rychlostí) = emise CO2 z vozidla ve fázi cyklu WLTP s mimořádně vysokou rychlostí [g/km] 4.3 Definice charakteristické křivky CO2 S využitím referenčních bodů definovaných v bodě 4.2 se charakteristická křivka emisí CO2 vypočte jako funkce průměrné rychlosti s pomocí dvou lineárních úseků (P 1, P 2) a (P 2, P 3). Úsek (P 2, P 3) je omezen na 145 km/h na ose rychlosti vozidla. Charakteristická křivka je definována následujícími rovnicemi: pro úsek (P 1, P 2):
přičemž: a: pro úsek (P 2, P 3):
přičemž: a: Obrázek 3 Charakteristická křivka CO2 vozidla a přípustné odchylky pro vozidla se spalovacím motorem (ICE) a vozidla NOVC-HEV Okénko Obrázek 4 Charakteristická křivka CO2 vozidla a přípustné odchylky pro vozidla OVC-HEV Okénko 4.4 Okénka „ve městě“, „mimo město“ a „na dálnici“ 4.4.1 Okénka „ve městě“ Okénka „ve městě“ jsou charakterizována průměrnými rychlostmi vozidla , které jsou nižší než 45 km/h. 4.4.2 Okénka „mimo město“ Okénka „mimo město“ jsou charakterizována průměrnými rychlostmi vozidla , které jsou vyšší nebo rovny 45 km/h a nižší než 80 km/h. V případě vozidel kategorie N2, která jsou v souladu se směrnicí 92/6/EHS vybavena zařízením omezujícím rychlost vozidla na 90 km/h, jsou okénka „mimo město“ charakterizována průměrnými rychlostmi vozidla , které jsou nižší než 70 km/h. 4.4.3 Okénka „na dálnici“ Okénka „na dálnici“ jsou charakterizována průměrnými rychlostmi vozidla , které jsou vyšší nebo rovny 80 km/h a nižší než 145 km/h. V případě vozidel kategorie N2, která jsou v souladu se směrnicí 92/6/EHS vybavena zařízením omezujícím rychlost vozidla na 90 km/h, jsou okénka „na dálnici“ charakterizována průměrnými rychlostmi vozidla , které jsou vyšší nebo rovny 70 km/h a nižší než 90 km/h. Obrázek 5 Charakteristická křivka CO2 vozidla: definice jízdních podmínek ve městě, mimo město a na dálnici (znázorněno pro vozidla ICE a vozidla NOVC-HEV) s výjimkou vozidel kategorie N2, která jsou v souladu se směrnicí 92/6/EHS vybavena zařízením omezujícím rychlost vozidla na 90 km/h) DÁLNICE MIMO MĚSTO MĚSTO Okénko Obrázek 6 Charakteristická křivka CO2 vozidla: definice jízdních podmínek ve městě, mimo město a na dálnici (znázorněno pro vozidla OVC-HEV) s výjimkou vozidel kategorie N2, která jsou v souladu se směrnicí 92/6/EHS vybavena zařízením omezujícím rychlost vozidla na 90 km/h) DÁLNICE MIMO MĚSTO MĚSTO Okénko 4.5 Ověření platnosti jízdy 4.5.1 Přípustné odchylky od charakteristické křivky CO2 vozidla Horní přípustná odchylka od charakteristické křivky CO2 vozidla je tol 1H = 45 % pro jízdu ve městě a tol 1H = 40 % pro jízdu mimo město a na dálnici. Dolní přípustná odchylka od charakteristické křivky CO2 vozidla je tol 1L = 25 % pro vozidla ICE a vozidla NOVC-HEV a tol 1L = 100 % pro vozidla OVC-HEV. 4.5.2 Ověření platnosti zkoušky Zkouška je platná, pokud se skládá z alespoň 50 % okének „ve městě“, „mimo město“ a „na dálnici“, která jsou v mezích přípustných odchylek definovaných pro charakteristickou křivku CO2. Pokud v případě vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV není splněn minimální požadavek 50 % v mezích přípustných odchylek tol1H a tol1L, lze horní mez přípustné odchylky tol1H zvyšovat v krocích o 1 %, dokud není dosažen cíl 50 %. Při použití tohoto mechanismu nesmí hodnota tol1H nikdy přesáhnout 50 %. |
31) |
dodatek 6 se nahrazuje tímto: „Dodatek 6 VÝPOČET KONEČNÝCH VÝSLEDKŮ EMISÍ V REÁLNÉM PROVOZU 1. Symboly, parametry a jednotky Index (k) odkazuje na kategorii (t = celkově, u = ve městě, 1–2 = první dvě fáze cyklu WLTP)
2. Výpočet konečných výsledků emisí v reálném provozu 2.1 Úvod Platnost jízdy se ověří v souladu s bodem 9.2 přílohy IIIA. V případě platné jízdy se konečné výsledky emisí v reálném provozu vypočítají u vozidel ICE, NOVC-HEV a OVC-HEV, jak je uvedeno níže. V případě celé jízdy v rámci zkoušek emisí v reálném provozu a městské části jízdy v rámci zkoušek emisí v reálném provozu (k = t = celkově, k = u = ve městě): MRDE,k = mRDE,k · RFk Hodnoty parametrů RFL 1 a RFL 2 funkce pro výpočet faktoru hodnocení výsledku jsou následující:
2.2 Faktor hodnocení výsledku emisí v reálném provozu u vozidel ICE a NOVC-HEV Hodnota faktoru hodnocení výsledku emisí v reálném provozu závisí na poměru rk mezi emisemi CO2 za konkrétní vzdálenost naměřenými během zkoušky emisí v reálném provozu a emisemi CO2 za konkrétní vzdálenost emitovanými z vozidla v průběhu zkoušky WLTP provedené v souladu s dílčí přílohou 6 k příloze XXI tohoto nařízení, převzatými z řádku 12 přehledu transparentnosti 1 v dodatku 5 k příloze II s interpolací mezi vozidlem H a vozidlem L (je-li to relevantní), jak je definováno v dílčí příloze 7 k příloze XXI, za použití zkušební hmotnosti a koeficientů jízdního zatížení (F0, F1 a F2) uvedených v prohlášení o shodě pro jednotlivé vozidlo, jak je definováno v příloze IX. V případě emisí při jízdě ve městě jsou relevantní tyto fáze jízdního cyklu WLTP:
2.3 Faktor hodnocení výsledku emisí v reálném provozu u vozidel OVC-HEV Hodnota faktoru hodnocení výsledku emisí v reálném provozu závisí na poměru rk mezi emisemi CO2 za konkrétní vzdálenost naměřenými během zkoušky emisí v reálném provozu a emisemi CO2 za konkrétní vzdálenost emitovanými z vozidla v průběhu zkoušky WLTP provedené v souladu s dílčí přílohou 6 k příloze XXI tohoto nařízení, převzatými z řádku 12 přehledu transparentnosti 1 v dodatku 5 k příloze II s interpolací mezi vozidlem H a vozidlem L (je-li to relevantní), jak je definováno v dílčí příloze 7 k příloze XXI, za použití zkušební hmotnosti a koeficientů jízdního zatížení (F0, F1 a F2) uvedených v prohlášení o shodě pro jednotlivé vozidlo, jak je definováno v příloze IX. Poměr rk je korigován poměrem odrážejícím použití spalovacího motoru během jízdy v rámci zkoušky emisí v reálném provozu a při zkoušce WLTP, která se provede v režimu nabíjení-udržování. Níže uvedené vzorce podléhají přezkumu ze strany Komise a budou se revidovat v návaznosti na technický pokrok. V případě buď jízdy ve městě, nebo celkové jízdy:
kde ICk je poměr ujeté vzdálenosti buď při jízdě ve městě, nebo při celkové jízdě se zapnutým spalovacím motorem vydělené celkovou vzdáleností ujetou ve městě nebo celkovou ujetou vzdáleností:
Chod spalovacího motoru se přitom určí v souladu s dodatkem 4 bodem 5. |
32) |
dodatek 7 se mění takto:
|
33) |
dodatek 7a se mění takto:
|
34) |
dodatek 7b se mění takto:
|
35) |
dodatek 7c se zrušuje; |
36) |
dodatek 8 se mění takto:
|
37) |
dodatek 9 se nahrazuje tímto: „Dodatek 9 Prohlášení výrobce o splnění požadavků Prohlášení výrobce o splnění požadavků týkajících se emisí v reálném provozu (Výrobce): … (Adresa výrobce): … potvrzuje, že: typy vozidel uvedené v příloze k tomuto prohlášení splňují požadavky stanovené v bodě 2.1 přílohy IIIA nařízení (EU) 2017/1151 v souvislosti s emisemi v reálném provozu u všech možných zkoušek emisí v reálném provozu, které jsou v souladu s požadavky této přílohy. V [… (místo)] dne [… (datum)] … (razítko a podpis zástupce výrobce) Příloha:
|
(1) Hmotnost vozidla při zkoušce na silnici a zahrnuje hmotnost řidiče a všech součástí systému PEMS včetně případného umělého užitečného zatížení.
(3) Povinné, je-li hmotnostní průtok výfukových plynů stanoven pomocí měřiče hmotnostního průtoku výfukových plynů.
(4) Jsou-li požadovány dodatečné informace, lze je uvést zde.
(5) Pro charakterizaci a klasifikaci zkoušky lze doplnit dodatečné parametry.
(2) Stanoví se alespoň jednou metodou.
(3) Lze doplnit dodatečné parametry pro charakterizaci vozidla a zkušebních podmínek.
(4) Lze doplnit dodatečné parametry pro charakterizaci dodatečných prvků jízdy.
(5) V řádcích do řádku 95 lze uvést pro charakterizaci dodatečného nastavení výpočtu.
(6) V řádcích do řádku 195 lze doplnit dodatečné parametry.
(7) Lze doplnit dodatečné parametry.
(8) Lze doplnit dodatečné parametry pro charakterizaci vlastností okénka.“;
PŘÍLOHA IV
PŘÍLOHA VI
STANOVENÍ EMISÍ ZPŮSOBENÝCH VYPAŘOVÁNÍM
(ZKOUŠKA TYPU 4)
1. Úvod
Tato příloha poskytuje metodu stanovení úrovní emisí způsobených vypařováním z lehkých užitkových vozidel opakovatelným a reprodukovatelným způsobem tak, aby byly reprezentativní vzhledem k reálnému provozu vozidel.
2. Vyhrazeno
3. Definice
Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:
3.1 Zkušební zařízení
3.1.1 „Přesností“ se rozumí rozdíl mezi naměřenou hodnotou a referenční hodnotou, dohledatelnou podle vnitrostátní normy, který popisuje správnost výsledku.
3.1.2 „Kalibrací“ se rozumí proces nastavení odezvy měřicího systému, tak aby se jeho výstupní hodnoty shodovaly s referenčními signály v příslušném rozsahu.
3.2 Hybridní elektrická vozidla
3.2.1 „Provozem v režimu nabíjení-vybíjení“ se rozumí provozní režim, kdy množství elektrické energie uchovávané dobíjecím systémem pro uchovávání elektrické energie (REESS) může kolísat, ale v průměru se během jízdy vozidla snižuje až do okamžiku přechodu do režimu nabíjení-udržování.
3.2.2 „Provozem v režimu nabíjení-udržování“ se rozumí provozní režim, kdy množství elektrické energie uchovávané systémem REESS může kolísat, ale v průměru je během jízdy vozidla udržováno tak, aby stav nabití byl udržován na neutrální úrovni.
3.2.3 „Hybridním elektrickým vozidlem s jiným než externím nabíjením“ (NOVC-HEV) se rozumí hybridní elektrické vozidlo, které nelze nabíjet z externího zdroje.
3.2.4 „Hybridním elektrickým vozidlem s externím nabíjením“ (OVC-HEV) se rozumí hybridní elektrické vozidlo, které lze nabíjet z externího zdroje.
3.2.5 „Vozidlem s hybridním elektrickým pohonem“ (HEV) se rozumí vozidlo s hybridním pohonem, jehož jedním měničem hnací energie je elektrický stroj.
3.2.6 „Vozidlem s hybridním pohonem“, příp. „hybridním vozidlem“ (HV) se rozumí vozidlo vybavené hnacím ústrojím sestávajícím z alespoň dvou různých kategorií měniče hnací energie a z alespoň dvou různých kategorií systému pro uchovávání hnací energie.
3.3 Emise způsobené vypařováním
3.3.1 „Systémem palivové nádrže“ se rozumí zařízení umožňující uchování paliva, které se skládá z palivové nádrže, plnicího otvoru palivové nádrže, víčka plnicího otvoru a palivového čerpadla, pokud je umístěno v palivové nádrži nebo na ní.
3.3.2 „Palivovým systémem“ se rozumí části, ve kterých se uchovává nebo kterými se přepravuje palivo ve vozidle a zahrnuje systém palivové nádrže, veškeré palivové a odpařovací potrubí, jakákoli palivová čerpadla nepřipevněná k nádrži a nádobu s aktivním uhlím.
3.3.3 „Pracovní kapacitou pro butan“ (BWC) se rozumí hmotnost butanu, kterou může nádoba adsorbovat.
3.3.4 „BWC300“ se rozumí pracovní kapacita pro butan po 300 cyklech stárnutí působením paliva, kterými vozidlo prošlo.
3.3.5 „Koeficientem propustnosti“ (PF) se rozumí faktor stanovený ze ztrát uhlovodíků za určité časové období a používaný k určení konečných emisí způsobených vypařováním.
3.3.6 „Jednovrstevnou nekovovou nádrží“ se rozumí palivová nádrž vyrobená z jedné vrstvy nekovového materiálu, včetně fluorovaných/sulfonovaných materiálů.
3.3.7 „Vícevrstevnou nádrží“ se rozumí palivová nádrž vyrobená nejméně ze dvou vrstev různých materiálů, z nichž jeden je nepropustný pro uhlovodíky.
3.3.8 „Utěsněným systémem palivové nádrže“ se rozumí systém palivové nádrže, ze kterého nejsou vypouštěny palivové páry při parkování v průběhu 24hodinového cyklu definovaného v dodatku 2 k příloze 7 předpisu EHK OSN č. 83, když se provádí s referenčním palivem definovaným v oddílu A.1 přílohy IX tohoto nařízení.
3.3.9 „Emisemi způsobenými vypařováním“ se v kontextu tohoto nařízení rozumějí páry uhlovodíků uniklé z palivového systému motorového vozidla během parkování a bezprostředně před doplněním paliva do utěsněné palivové nádrže.
3.3.10 „Jednopalivovým vozidlem na plyn“ se rozumí jednopalivové vozidlo, které je primárně poháněno zkapalněným ropným plynem, zemním plynem / biomethanem nebo vodíkem, avšak může mít také benzinový systém používaný pouze pro nouzové účely nebo pro startování, pokud benzinová nádrž pojme nejvýše 15 litrů benzinu.
3.3.11 „Ztrátou odparem při odtlakování“ se rozumí uhlovodíky uvolněné při odvzdušnění z utěsněného systému palivové nádrže výhradně skrze jednotku pro skladování par povolené systémem.
3.3.12 „Přetok ztráty odparem při odtlakování“ jsou uhlovodíky ze ztráty odparem při odtlakování, které projdou jednotkou pro uchovávání páry během odtlakování.
3.3.13 „Přetlak palivové nádrže“ je minimální hodnota tlaku, při které utěsněný systém palivové nádrže začíná odvzdušňovat pouze v reakci na tlak uvnitř nádrže.
3.3.14 „Přídavnou nádobou“ se rozumí nádoba používaná k měření přetoku ztráty odparem při odtlakování.
3.3.15 „2gramový průnik“ se považuje za dosažený, když kumulované množství emitovaných uhlovodíků z nádoby s aktivním uhlím je rovno 2 gramům.
4. Zkratky
Obecné zkratky
BWC |
pracovní kapacita pro butan |
PF |
koeficient propustnosti |
APF |
přidělený koeficient propustnosti |
OVC-HEV |
Hybridní elektrické vozidlo s externím nabíjením (Off-vehicle charging hybrid electric vehicle) |
NOVC-HEV |
Hybridní elektrické vozidlo s jiným než externím nabíjením (Not off-vehicle charging hybrid electric vehicle) |
WLTC |
Celosvětově harmonizovaný zkušební cyklus pro lehká užitková vozidla (Worldwide light-duty test cycle) |
REESS |
Dobíjecí systém pro uchovávání elektrické energie (Rechargeable electric energy storage system) |
5. Obecné požadavky
5.1 Vozidlo a jeho konstrukční části, které mohou ovlivnit emise způsobené vypařováním, musí být konstruovány, vyráběny a smontovány tak, aby vozidlo při běžném používání a za běžných provozních podmínek s ohledem na faktory, jako jsou vlhkost, déšť, sníh, teplo, chlad, písek, nečistoty, vibrace, opotřebení apod., splňovalo po dobu celé své životnosti požadavky tohoto nařízení.
5.1.1 Tyto požadavky zahrnují i adekvátní zabezpečení veškerých hadic, spojek a přípojek používaných v rámci systému pro regulaci emisí způsobených vypařováním.
5.1.2 U vozidel s utěsněným systémem palivové nádrže mezi ně rovněž patří systém, který krátce před doplněním paliva uvolní tlak v nádrži výhradně skrze jednotku pro uchovávání páry, jejíž jedinou funkcí je uchovávání palivových par. Tato ventilační cesta musí také být jedinou používanou, když tlak v nádrži překročí hodnotu svého bezpečného pracovního tlaku.
5.2 Zkušební vozidlo se vybere v souladu s bodem 5.5.2.
5.3 Podmínky zkoušení vozidla
5.3.1 Pro zkoušky emisí se použijí druhy a množství maziv a chladicího média stanovené výrobcem pro běžný provoz vozidla.
5.3.2 Druh paliva pro zkoušky je stanoven v oddíle A.1 přílohy IX.
5.3.3 Všechny systémy pro regulaci emisí způsobených vypařováním musí být v provozním stavu.
5.3.4 Použití jakýchkoli odpojovacích zařízení je zakázáno v souladu s ustanoveními čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007.
5.4 Ustanovení pro bezpečnost elektronického systému
5.4.1 Ustanoveními pro bezpečnost elektronického systému jsou ustanovení uvedená v bodě 2.3 přílohy I.
5.5 Rodina vozidel z hlediska emisí způsobených vypařováním
5.5.1 Pouze vozidla, která jsou identická, pokud jde o charakteristiky uvedené v písmenech a), c) a d), technicky rovnocenná, pokud jde o charakteristiky uvedené v písmeni b), a podobná nebo popřípadě v mezích uvedené tolerance, pokud jde o charakteristiky uvedené v písmenech e) a f), mohou být součástí téže rodiny vozidel z hlediska emisí způsobených vypařováním:
a) |
materiál a konstrukce systému palivové nádrže; |
b) |
materiál odpařovacích hadic, materiál palivového potrubí a technika spojení; |
c) |
systém utěsněné nebo neutěsněné nádrže; |
d) |
seřízení přetlakového ventilu palivové nádrže (příjem a vypuštění vzduchu); |
e) |
pracovní kapacita nádoby pro butan (BWC300) do 10 % rozpětí nejvyšší hodnoty (u nádob se stejným typem uhlí musí být objem uhlí v rámci 10 procent objemu, pro které byla BWC300 stanovena); |
f) |
systém pro regulaci odvádění emisí (například typ ventilu, strategie řízení odvádění). |
5.5.2 Bude se mít za to, že se u vozidla jedná o produkci emisí způsobených vypařováním v nejnepříznivějším případě a použije se pro zkoušky, pokud má největší poměr kapacity palivové nádrže k pracovní kapacitě nádoby pro butan v rámci dané rodiny vozidel. Výběr vozidla musí předem schválit schvalovací orgán.
5.5.3 Použití jakéhokoli inovativního systému kalibrace, konfigurace nebo hardwaru týkajícího se systému pro regulaci emisí způsobených vypařováním zařadí model vozidla do jiné rodiny vozidel.
5.5.4 Identifikační kód rodiny vozidel z hlediska emisí způsobených vypařováním
Každé rodině vozidel z hlediska emisí způsobených vypařováním, jak jsou definovány v bodě 5.5.1, se přidělí jedinečný identifikační kód v tomto formátu:
EV-nnnnnnnnnnnnnnn-WMI-x
kde:
nnnnnnnnnnnnnnn je řada maximálně patnácti znaků, s omezením na používání znaků 0–9, A–Z a znaku podtržítka „_“.
WMI (World Manufacturer Identifier) je kód pro jedinečnou identifikaci výrobce, jak je vymezen v normě ISO 3780:2009.
x se nastaví na „1“ nebo „0“ v souladu s těmito ustanoveními:
a) |
Se souhlasem schvalovacího orgánu a majitele kódu WMI se číslo nastaví na „1“ tam, kde je rodina vozidel vymezena pro účel zahrnutí vozidel:
V případech uvedených v bodech i), ii) a iii) bude identifikační kód rodiny vozidel obsahovat jednu jedinečnou řadu znaků n a jeden jedinečný kód WMI následovaný číslicí „1“. |
b) |
Se souhlasem schvalovacího orgánu se číslo nastaví na „0“ v případě, že rodina vozidel je definována na základě týchž kritérií jako odpovídající rodina vozidel vymezená v souladu s písmenem a), ale výrobce se rozhodne používat jiný kód WMI. V tomto případě se identifikační kód rodiny vozidel skládá ze stejné řady znaků n jako kód určený pro rodinu vozidel vymezenou v souladu s písmenem a) a jedinečného kódu WMI, který se bude lišit od všech ostatních kódů WMI použitých v případě uvedeném v písmeni a), následovaný číslicí „0“. |
5.6 Schvalovací orgán neudělí schválení typu, pokud poskytnuté informace nejsou dostatečné k tomu, aby prokázaly, že emise způsobené vypařováním jsou při běžném používání vozidla účinně omezeny.
6. Požadavky na výkonnost
6.1 Mezní hodnoty
Mezní hodnota je stanovená v tabulce 3 přílohy I nařízení (ES) č. 715/2007.
Dodatek 1
Postupy a podmínky zkoušek typu 4
1. Úvod
Tato příloha popisuje postup pro zkoušku typu 4, která stanoví emise vozidel způsobené vypařováním.
2. Technické požadavky
2.1 Tento postup zahrnuje zkoušky emisí způsobených vypařováním a dvě další zkoušky, jednu pro stárnutí nádob s aktivním uhlím podle bodu 5.1 tohoto dodatku a jednu pro propustnost systému palivové nádrže podle bodu 5.2 tohoto dodatku. Zkouška emisí způsobených vypařováním (viz obrázek VI.4) stanoví emise uhlovodíků způsobených vypařováním v důsledku denního kolísání teplot a vypařování z odstaveného vozidla za tepla během parkování.
2.2 V případě, že palivový systém obsahuje více než jednu nádobu s aktivním uhlím, veškeré odkazy na termín „nádoba“ v této příloze se vztahují na každou nádobu.
3. Vozidlo
Vozidlo musí být v dobrém mechanickém stavu, musí být zaběhnuté a mít před zkouškou najeto alespoň 3 000 km. Pro účely stanovení emisí způsobených vypařováním se do všech příslušných zkušebních protokolů zaznamená počet najetých kilometrů a stáří vozidla použitého k osvědčení. Po dobu záběhu musí být připojen systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním, jenž musí správně fungovat. Použije se nádoba s aktivním uhlím, která byla podrobena stárnutí v souladu s postupem popsaným v bodě 5.1 tohoto dodatku.
4. Zkušební zařízení
4.1 Vozidlový dynamometr
Vozidlový dynamometr musí splňovat požadavky bodu 2 dílčí přílohy 5 k příloze XXI.
4.2 Komora pro měření emisí způsobených vypařováním
Komora pro měření emisí způsobených vypařováním musí splňovat požadavky bodu 4.2 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.
4.3 Analytické systémy
Analytické systémy musí splňovat požadavky bodu 4.3 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Kontinuální měření uhlovodíků je nepovinné, pokud není použit typ komory s konstantním objemem.
4.4 Systém záznamu teploty
Záznam teploty musí splňovat požadavky bodu 4.5 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.
4.5 Systém záznamu tlaku
Záznam tlaku musí splňovat požadavky bodu 4.6 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83, s výjimkou toho, že přesnost a rozlišení systému záznamu tlaku vymezeného v bodě 4.6.2 přílohy 7 předpisu EHK/OSN č. 83 musí být:
a) |
přesnost: ± 0,3 kPa |
b) |
rozlišení: 0,025 kPa |
4.6 Ventilátory
Ventilátory musí splňovat požadavky bodu 4.7 přílohy 7 předpisu EHK/OSN č. 83, s výjimkou toho, že kapacita ventilátorů musí být 0,1 až 0,5 m3/s místo 0,1 až 0,5 m3/min.
4.7 Kalibrační plyny
Plyny musí splňovat požadavky bodu 4.8 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.
4.8 Doplňkové vybavení
Doplňkové vybavení musí splňovat požadavky bodu 4.9 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.
4.9 Přídavná nádoba
Přídavná nádoba by měla být identická s hlavní nádobou, ale ne nutně prošlá stárnutím. Spojovací trubka k nádobě vozidla musí být co nejkratší. Přídavná nádoba musí být před naplněním úplně propláchnuta suchým vzduchem.
4.10 Váhy na nádobu
Váhy na nádobu musí mít přesnost ± 0,02 g.
5. Postup stárnutí nádoby na zkušebním stavu a stanovení koeficientu propustnosti
5.1 Stárnutí nádoby na zkušebním stavu
Před provedením zkoušky ztrát u odstaveného vozidla za tepla a 24hodinových ztrát musí nádoba projít stárnutím podle následujícího postupu popsaného na obrázku VI.1.
Obrázek VI.1
Postup stárnutí nádoby na zkušebním stavu
50krát
5.1.3 Stárnutí prostřednictvím vystavení palivovým parám a stanovení BWC300
5.1.2 Stárnuprostřednictvím vystavení vibracím
5.1.1 Stárnutí prostřednictvím vystavení teplotnímu cyklu
Výběr nového vzorku nádoby.
Zahájení zkoušky
5.1.1 Stárnutí prostřednictvím vystavení teplotnímu cyklu
Nádoba prochází cyklem střídání teplot od – 15 °C do 60 °C ve zvláštní teplotní komoře s třicetiminutovou stabilizací při teplotě – 15 °C a 60 °C. Každá cyklus trvá 210 minut (viz obrázek VI.2).
Teplotní gradient se musí co nejvíce blížit 1 °C/min. Nádobou by neměl procházet žádný nucený proud vzduchu.
Tento cyklus se opakuje 50krát po sobě. Celkově tento postup trvá 175 hodin.
Obrázek VI.2
Cyklus regulace teploty
Teplota (°C) v čase (min)
5.1.2 Stárnutí prostřednictvím vystavení vibracím
Po dokončení postupu stárnutí se s nádobou svisle kmitá s celkovým Grms > 1,5 m/sec2 a s frekvencí 30 ± 10 Hz, přičemž je nádoba uchycena v takové pozici jako ve vozidle. Zkouška musí trvat 12 hodin.
5.1.3 Stárnutí prostřednictvím vystavení palivovým parám a stanovení BWC300
5.1.3.1 Stárnutí spočívá v opakovaném naplnění palivovými parami a čištění laboratorním vzduchem.
5.1.3.1.1 Po stárnutí teplotou a vibracemi projde nádoba postupem stárnutí se směsí běžně prodávaného paliva, jak je uvedeno v bodě 5.1.3.1.1.1 tohoto dodatku, a dusíku nebo vzduchu s 50 ± 15procentním objemem palivových par. Míra plnění palivovými parami musí být 60 ± 20 g/h.
Nádoba se naplní do 2gramového průniku. Alternativně se plnění považuje za ukončené, když úroveň koncentrace uhlovodíků u výstupu větracího otvoru dosáhne 3 000 ppm.
5.1.3.1.1.1 Běžně prodávané palivo použité pro tuto zkoušku musí splňovat stejné požadavky jako referenční palivo z hlediska:
a) |
hustoty při 15 °C; |
b) |
tlaku páry; |
c) |
destilace (70 °C, 100 °C, 150 °C); |
d) |
rozboru uhlovodíků (pouze olefiny, aromáty, benzen); |
e) |
obsahu kyslíku; |
f) |
obsahu ethanolu. |
5.1.3.1.2 Nádoba se musí propláchnout mezi 5 a 60 minutami po naplnění 25 ± 5 litry za minutu vzduchem z emisní laboratoře, dokud není objem nádoby 300krát vyměněn.
5.1.3.1.3 Postupy uvedené v bodech 5.1.3.1.1 a 5.1.3.1.2 tohoto dodatku se zopakují 300krát a poté se nádoba považuje na stabilizovanou.
5.1.3.1.4 Postup měření pracovní kapacity pro butan (BWC) s ohledem na rodinu vozidel z hlediska emisí způsobených vypařováním v bodě 5.5 sestává z následujících kroků:
a) |
Stabilizovaná nádoba se naplní do 2gramového průniku a následně se minimálně pětkrát propláchne. Naplní se rychlostí 40 gramů butanu za hodinu směsí 50 % objemových butanu a 50 % objemových dusíku. |
b) |
Propláchnutí se provede v souladu s bodem 5.1.3.1.2 tohoto dodatku. |
c) |
BWC se po každém naplnění zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů. |
d) |
BWC300 se vypočítá jako průměr posledních pěti BWC. |
5.1.3.2 Pokud nádobu, která byla podrobena stárnutí, dodává dodavatel, výrobce předem informuje schvalovací orgán o procesu stárnutí, aby byla umožněna osobní účast u kterékoli fáze tohoto postupu v zařízení dodavatele.
5.1.3.3 Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu zkušební protokol obsahující alespoň tyto prvky:
a) |
typ aktivního uhlí; |
b) |
míra plnění; |
c) |
specifikace paliva. |
5.2 Stanovení koeficientu propustnosti systému palivové nádrže (viz obrázek VI.3)
Obrázek VI.3
Stanovení koeficientu propustnosti
5.2.5 Faktor propustnosti = HC20w – HC3w
5.2.4 Měření HC za stejných podmínek jako u prvního dne 24hodinové zkoušky emisí způsobených vypařováním: HC20w
5.2.4 Vypusťte a naplňte nádrž referenčním palivem na 40 procent jejího jmenovitého objemu
5.2.3 Odstavení vozidla na zbývajících 17 týdnů při 40 °C ± 2 °C
5.2.2 Měření HC za stejných podmínek jako u prvního dne 24hodinové zkoušky emisí způsobených vypařováním: HC3w
5.2.1 Odstavení vozidla na 3 týdny při 40 °C ± 2 °C
5.2.2 Vypusťte a naplňte nádrž referenčním palivem na 40 procent jejího jmenovitého objemu
5.2.1 Naplnění nádrže referenčním palivem na 40 ± 2 procent jejího jmenovitého objemu
Zahájení zkoušky
5.2.1 Vybere se systém palivové nádrže reprezentativní pro rodinu vozidel a připevní se na zkušební stojan ve stejné poloze jako ve vozidle. Nádrž se naplní na 40 ± 2 procent svého jmenovitého objemu referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C. Zkušební stojan se systémem palivové nádrže se na 3 týdny umístí do místnosti s kontrolovanou teplotou 40 ± 2 °C.
5.2.2 Na konci třetího týdne se nádrž vypustí a znovu naplní referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu.
V průběhu 6 až 36 hodin se zkušební stojan se systémem palivové nádrže umístí do komory. Posledních šest hodin tohoto období musí být při okolní teplotě 20 °C ± 2 °C. V komoře se v průběhu období prvních 24 hodin postupu popsaného v bodě 6.5.9 tohoto dodatku provede 24hodinová zkouška. Palivové páry v nádrži jsou větráním vyvedeny mimo komoru; zamezí se tak případnému započítávání emisí z větrání nádrže jako ztrát způsobených propustností. Změří se emise uhlovodíků a naměřená hodnota se uvede ve všech příslušných zkušebních protokolech jako HC3W.
5.2.3 Zkušební stojan se systémem palivové nádrže se na zbývajících 17 týdnů znovu umístí do místnosti s kontrolovanou teplotou 40 ± 2 °C.
5.2.4 Na konci sedmnáctého týdne se nádrž vypustí a znovu naplní referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu.
V průběhu 6 až 36 hodin se zkušební stojan se systémem palivové nádrže umístí do komory. Posledních šest hodin tohoto období musí být při okolní teplotě 20 °C ± 2 °C. V komoře se v průběhu období prvních 24 hodin postupu popsaného v souladu s bodem 6.5.9 tohoto dodatku provede 24hodinová zkouška. Větrání systému palivové nádrže je vyvedeno mimo komoru; zamezí se tak případnému započítávání emisí z větrání nádrže jako ztrát způsobených propustností. Změří se emise uhlovodíků a naměřená hodnota se uvede ve všech příslušných zkušebních protokolech jako HC20W.
5.2.5 Koeficient propustnosti je rozdíl mezi HC20W a HC3W v g/24h vypočítaný na tři významná jednotková a desetinná místa číselných hodnot za použití této rovnice:
PF = HC20w – HC3W
5.2.6 Pokud koeficient propustnosti stanoví dodavatel, výrobce vozidla informuje schvalovací orgán před tímto stanovením, aby mohla být provedena osobní kontrola v zařízení dodavatele.
5.2.7 Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu zkušební protokol obsahující alespoň tyto prvky:
a) |
úplný popis zkoušeného systému palivové nádrže včetně informace o typu zkoušené nádrže, zda jde o nádrž kovovou, jednovrstevnou nekovovou, nebo vícevrstevnou, a o materiálech použitých pro výrobu nádrže a dalších částí systému palivové nádrže; |
b) |
týdenní střední teploty, při kterých stárnutí probíhá; |
c) |
naměřená hodnota HC ve třetím týdnu (HC3W); |
d) |
naměřená hodnota HC ve dvacátém týdnu (HC20W); |
e) |
výsledný koeficient propustnosti (PF). |
5.2.8 Alternativně k bodům 5.2.1 až 5.2.7 tohoto dodatku se může výrobce, který používá vícevrstevné nádrže nebo kovové nádrže, rozhodnout pro použití přiděleného koeficientu propustnosti namísto provedení úplného postupu měření uvedeného výše:
přidělený koeficient propustnosti (APF) vícevrstevné/kovové nádrže = 120 mg / 24 hod.
Pokud se výrobce rozhodne použít přidělený koeficient propustnosti, předloží schvalovacímu orgánu prohlášení, ve kterém je jasně specifikován typ nádrže, jakož i prohlášení o typu použitých materiálů.
6. Zkušební postup pro měření odstavení vozidla za tepla a 24hodinových ztrát výparem
6.1 Příprava vozidla
Vozidlo se připraví podle bodů 5.1.1 a 5.1.2 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu mohou být nepalivové zdroje emisí pozadí (např. laky, lepidla, plasty, palivové/odpařovací potrubí, pneumatiky a další kaučukové nebo polymerové části) před zkouškou omezeny na hladiny běžného pozadí vozidla (např. přehřátí pneumatik při teplotě 50 °C nebo vyšší pro příslušná období, přehřátí vozidla, vypuštění kapaliny do ostřikovače).
U utěsněného systému palivové nádrže se nádoby do vozidla nainstalují tak, aby byl možný snadný přístup k nádobám a bylo snadné jejich připojení/odpojení.
6.2 Volby režimu a pravidla pro řazení rychlostních stupňů
6.2.1 U vozidel s manuální převodovkou se použijí pravidla řazení rychlostních stupňů uvedená v dílčí příloze 2 k příloze XXI.
6.2.2 V případě vozidel s výhradně spalovacím motorem se režim zvolí v souladu s dílčí přílohou 6 k příloze XXI.
6.2.3 V případě vozidel NOVC-HEV a OVC-HEV se režim zvolí v souladu s dodatkem 6 k dílčí příloze 8 k příloze XXI.
6.2.4 Na žádost schvalovacího orgánu může být zvolený režim odlišný od režimu uvedeného v bodech 6.2.2 a 6.2.3 tohoto dodatku.
6.3 Zkušební podmínky
Zkoušky obsažené v této příloze se provedou za použití zkušebních podmínek specifických pro vozidlo H interpolační rodiny s nejvyšší energetickou náročností cyklu ze všech zvažovaných interpolačních rodin vozidel zahrnutých do rodiny z hlediska emisí způsobených vypařováním.
Alternativně může být na žádost schvalovacího orgánu na zkoušku použit kterýkoli zástupce energetického cyklu rodiny vozidel.
6.4 Průběh zkušebního postupu
Zkušební postup u neutěsněných a utěsněných systémů palivových nádrží se dodržuje v souladu s vývojovým diagramem uvedeným na obrázku VI.4.
Utěsněné systémy palivových nádrží se zkoušejí pomocí jedné ze dvou možností. Jedna možnost je zkouška vozidla jedním průběžným postupem. Jinou možností nazývanou nezávislý postup je zkouška vozidla dvěma samostatnými postupy, což umožní opakování zkoušky na vozidlovém dynamometru a 24hodinových zkoušek bez opakování zkoušky přetoku ztráty odparu při odtlakovaní a měření ztráty odparem při odtlakování.
Obrázek VI.4
Vývojové diagramy zkušebních postupů
6.5.3 Stabilizační jízda
6.5.3 Stabilizační jízda
6.6.1.9 Odstavení na 6 až 36 hodin při 23 °C
6.6.1.11 Odstavení na 6 až 36 hodin při 20 °C
Do 15 minut zahajte doplnění ztráty odparem
6.6.1.3 Odstavení na 6 až 36 hodin při20°C
6.5.5.2 Naplňte nádobu, která prošla stárnutím, až do 2gramového průniku.
6.5.5 Odstavení na 12 až 36 hodin při 23 °C
6.5.4 Vypuštění paliva a nové doplnění na 40 %
Do 5 minut zahajte další odstavení vozidla
6.6.1.12 Odtlakování palivové nádrže s odpojenou nádobou
6.6.1.10 Vypuštění paliva a nové doplnění na 40 %
6.5.8 Odstavení na 6 až 36 hodin při 20 °C
6.6.1.9 Odstavení na 6 až 36 hodin při 23 °C
6.5.7 Zkouška odstaveného vozidla za tepla:: MHS
6.7.2.1.3 Naplnění nádoby simulovanou hmotnostní ztrátou odparem
6.6.1.5 Propláchnutí nádoby 85 % ekvivalentu spotřeby paliva
6.6.1.5 Naplňte nádobu, která prošla stárnutím, až do 2gramového průniku.
6.6.1.9.1 Nabití vozidla OVC-HEV systémem REESS
Do 5 minut zahajte další odstavení vozidla
6.6.1.2 Vypuštění paliva a nové doplnění na 15 %
Utěsněný systém palivové nádrže?
6.5.2 Odstavení na 6 až 36 hodin při 23 °C
Do 5 minut zahajte další odstavení vozidla
6.5.1 Vypuštění paliva a nové doplnění na 40 %
6.5.2 Odstavení na 6 až 36 hodin při 23 °C
Do 5 minut zahajte další odstavení vozidla
6.5.1 Vypuštění paliva a nové doplnění na 40 %
Začátek pro: Průběžný postup zkoušky ztráty odparem u neutěsněných a utěsněných palivových nádrží a nezávislý postup u utěsněných palivových nádrží
Začátek pro: Nezávislý postup zkoušky odstavení vozidla za tepla a 24hodiné zkoušky u utěsněných palivových nádrží
Zahajte zkoušku vozidla odstaveného za tepla do 7 minut po zkoušce vozidlového dynamometru a do 2 minut po vypnutí motoru
6.6.1.5 Propláchnutí nádoby 85 % ekvivalentu spotřeby paliva
6.6.1.5 Naplňte nádobu, která prošla stárnutím, až do 2gramového průniku.
6.6.1.4 Přetlak palivové nádrže
Ne
Ano
6.6.1.9.1 Nabití vozidel OVC-HEB
Konec nezávislé zkoušky ztráty odparem
6.6.1.8 Měření přetoku ztráty odparem
6.6.1.7.2 Doplnění ztráty odparem
6.6.1.6 Příprava doplnění ztráty odparem při odtlakování nádoby (11hodinový teplotní cyklus)
Do 1 hodiny zahajte další vypuštění a nové doplnění paliva
Konec
7 Výpočty
6.5.9 Druhé 24hodinové ztráty: MD2
6.5.9 První 24hodinové ztráty: MD1
6.5.6 Zkouška na vozidlovém dynamometru
6.5.5.1 Nabití vozidla OVC-HEV systémem REESS
Do 1 hodiny zahajte další vypuštění a nové doplnění paliva
6.5 Průběžný zkušební postup u systémů neutěsněných palivových nádrží
6.5.1 Vypuštění a doplnění paliva
Palivová nádrž vozidla se vyprázdní. Vyprázdnění se musí provádět tak, aby se nadměrně neproplachovala ani nezatěžovala zařízení pro regulaci emisí způsobených vypařováním namontovaná ve vozidle. Běžně k tomu postačí odstranit víčko palivové nádrže. Palivová nádrž se znovu naplní referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu.
6.5.2 Odstavení vozidla
Do pěti minut od vypuštění a doplnění paliva se vozidlo odstaví nejméně na 6 hodin a nejvíce na 36 hodin při teplotě 23 °C ± 3 °C.
6.5.3 Stabilizační jízda
Vozidlo se umístí na vozidlový dynamometr a projede se těmito fázemi cyklu popsaného v dílčí příloze 1 k příloze XXI:
a) |
pro vozidla třídy 1: nízká, střední, nízká, nízká, střední, nízká; |
b) |
pro vozidla třídy 2 a 3: nízká, střední, vysoká, střední. |
U vozidel OVC-HEV se stabilizační jízda provede za zkušebních podmínek režimu nabíjení-udržování, jak je uvedeno v bodě 3.3.6 přílohy XXI. Na žádost schvalovacího orgánu lze použít jakýkoli jiný režim.
6.5.4 Vypuštění a doplnění paliva
Do jedné hodiny po stabilizační jízdě se vyprázdní palivová nádrž vozidla. Vyprázdnění se musí provádět tak, aby se nadměrně neproplachovala ani nezatěžovala zařízení pro regulaci emisí způsobených vypařováním namontovaná ve vozidle. Běžně k tomu postačí odstranit víčko palivové nádrže. Palivová nádrž se znovu naplní zkušebním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C na 40 ± 2 % svého jmenovitého objemu.
6.5.5 Odstavení vozidla
Do pěti minut od vypuštění a doplnění paliva se vozidlo zaparkuje na odstavném místě nejméně na 12 hodin a nejdéle na 36 hodin při teplotě 23 °C ± 3 °C.
Při odstavení vozidla mohou být provedeny postupy popsané v bodech 6.5.5.1 a 6.5.5.2 buď v pořadí podle bodu 6.5.5.1 a poté bodu 6.5.5.2, nebo v pořadí podle bodu 6.5.5.2 a poté bodu 6.5.5.1. Postupy popsané v bodech 6.5.5.1 a 6.5.5.2 lze také provést současně.
6.5.5.1 Nabíjení REESS
U vozidel OVC-HEV je systém REESS plně nabitý v souladu s požadavky na nabíjení popsanými v bodě 2.2.3 dodatku 4 dílčí přílohy 8 k příloze XXI.
6.5.5.2 Naplnění nádoby
Nádoba, která prošla postupem stárnutí popsaným v bodě 5.1 tohoto dodatku, se naplní až do 2gramového průniku podle postupu popsaného v bodě 5.1.4 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83.
6.5.6 Zkouška na vozidlovém dynamometru
Zkušební vozidlo se zatlačí na dynamometr a projede se cykly popsanými v bodě 6.5.3 písm. a) nebo bodě 6.5.3 písm. b) tohoto dodatku. Vozidla OVC-HEV se udržují v chodu za provozních podmínek režimu nabíjení-vybíjení. Potom se motor vypne. Během této fáze se mohou odebírat vzorky výfukových emisí a výsledky se mohou použít pro schválení typu z hlediska výfukových emisí a spotřeby paliva, pokud tato fáze splňuje požadavky popsané v dílčí příloze 6 nebo dílčí příloze 8 k příloze XXI.
6.5.7 Zkouška emisí způsobených vypařováním při odstavení vozidla za tepla
Zkouška emisí způsobených vypařováním u odstaveného vozidla za tepla se provede do 7 minut po zkoušce vozidlového dynamometru a do 2 minut po vypnutí motoru v souladu s bodem 5.5 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83. Ztráty u odstaveného vozidla za tepla se vypočítají podle bodu 7.1 tohoto dodatku a zaznamenají se do všech příslušných zkušebních protokolů jako MHS.
6.5.8 Odstavení vozidla
Po zkoušce emisí způsobených vypařováním u odstaveného vozidla za tepla se vozidlo odstaví minimálně na 6 hodin a maximálně na 36 hodin mezi ukončením zkoušky vozidla odstaveného za tepla a zahájením 24hodinové zkoušky emisí. Nejméně posledních 6 hodin z tohoto časového úseku musí být vozidlo odstaveno při teplotě 20 °C ± 2 °C.
6.5.9 24hodinová zkouška
6.5.9.1 Zkušební vozidlo bude vystaveno dvěma cyklům při teplotě okolí podle profilu stanoveného pro 24hodinovou zkoušku emisí v dodatku 2 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83, s maximální odchylkou ± 2 °C, která nesmí být v žádném okamžiku překročena. Průměrná teplotní odchylka od profilu vypočítaná za použití absolutní hodnoty každé naměřené odchylky nesmí překročit ± 1 °C. Teplota okolí se měří minimálně každou minutu a zaznamenává se do příslušných zkušebních protokolů. Teplotní cyklus začne v čase Tstart = 0, jak je uvedeno v bodě 6.5.9.6 tohoto dodatku.
6.5.9.2 Komora se po dobu několika minut bezprostředně před zkouškou provětrává, dokud se nedosáhne stabilního pozadí. Směšovací ventilátor/y vzduchu v komoře musí být v tomto okamžiku zapnut/y.
6.5.9.3 Zkoušené vozidlo s vypnutým hnacím ústrojím, s otevřenými okny a s otevřeným zavazadlovým prostorem (prostory) se dopraví do měřicí komory. Směšovací ventilátor/y musí být nastaven/y tak, aby proud vzduchu pod palivovou nádrží zkoušeného vozidla měl rychlost nejméně 8 km/h.
6.5.9.4 Bezprostředně před zkouškou se analyzátor uhlovodíků nastaví na nulu a kalibruje na plný rozsah.
6.5.9.5 Dveře komory musí být zavřeny a plynotěsně utěsněny.
6.5.9.6 Do 10 minut od zavření a utěsnění dveří se změří koncentrace uhlovodíků, teplota a barometrický tlak, což poskytne počáteční hodnoty koncentrace uhlovodíků v komoře CHCi, barometrický tlak Pi a teploty okolí v komoře Ti pro 24hodinovou zkoušku. Tstart = 0 začíná v tento čas.
6.5.9.7 Bezprostředně před koncem každého období odběru vzorků emisí se analyzátor uhlovodíků nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah.
6.5.9.8 Konec prvního a druhého období odběru vzorků nastane v čase 24 hodin ± 6 minut a 48 hodin ± 6 minut od zahájení počátečního odběru vzorků, jak je stanoveno v bodě 6.5.9.6 tohoto dodatku. Doba trvání se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů.
Na konci každého období odběru vzorků se změří koncentrace uhlovodíků, teplota a barometrický tlak a použijí se k výpočtu výsledků 24hodinových zkoušek za použití rovnice v bodě 7.1 tohoto dodatku. Výsledky získané za prvních 24 hodin se zaznamenají do příslušných zkušebních protokolů jako MD1. Výsledky získané za druhých 24 hodin se zaznamenají do příslušných zkušebních protokolů jako MD2.
6.6 Průběžný zkušební postup u systémů utěsněných palivových nádrží
6.6.1 V případě, že je přetlak palivové nádrže větší nebo roven 30 kPa.
6.6.1.1 Zkouška se provádí podle bodů 6.5.1 až 6.5.3 tohoto dodatku.
6.6.1.2 Vypuštění paliva a nové doplnění
Do jedné hodiny po stabilizační jízdě se vyprázdní palivová nádrž vozidla. Vyprázdnění se musí provádět tak, aby se nadměrně neproplachovala ani nezatěžovala zařízení pro regulaci emisí způsobených vypařováním namontovaná ve vozidle. Běžně k tomu postačí odstranit víčko palivové nádrže, jinak se odpojí nádoba. Palivová nádrž se znovu naplní referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C na 15 ± 2 % jmenovitého objemu nádrže.
6.6.1.3 Odstavení vozidla
Do pěti minut od vypuštění a doplnění paliva se vozidlo odstaví za účelem stabilizace nejméně na 6 až 36 hodin při teplotě okolí 20 °C ± 2 °C.
6.6.1.4 Odtlakování palivové nádrže
Tlak v nádrži se poté uvolní, aby vnitřní tlak v palivové nádrži neúměrně nenarostl. Lze to provést otevřením víčka palivové nádrže vozidla. Bez ohledu na metodu odtlakování se vůz musí do jedné minuty vrátit do počátečního stavu.
6.6.1.5 Plnění a proplachování nádoby
Nádoba, která prošla procesem stárnutí popsaným v bodě 5.1 tohoto dodatku, se naplní až do 2gramového průniku podle postupu popsaného v bodě 5.1.6 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83 a následně se propláchne 25 ± 5 litry za minutu vzduchem z emisní laboratoře. Objem vzduchu k proplachování nesmí překročit objem stanovený v bodě 6.6.1.5.1. Toto plnění a proplachování lze provést buď a) za použití vestavěné nádoby při teplotě 20 °C nebo případně 23 °C, nebo b) odpojením nádoby. V obou případech není dovoleno další uvolnění tlaku v nádrži.
6.6.1.5.1 Stanovení maximálního objemu pro propláchnutí
Maximální množství pro proplachování Volmax se stanoví pomocí níže uvedené rovnice. V případě vozidel OVC-HEV se vozidlo provozuje za provozu v provozním režimu nabíjení-vybíjení. Toto stanovení se provede také při samostatné zkoušce nebo během stabilizační jízdy.
kde:
VolPcycle |
je kumulativní objem propláchnutí zaokrouhlený na nejbližší desetinu litru naměřený za použití vhodného zařízení (např. průtokoměr připojený k otvoru nádoby s aktivním uhlím nebo rovnocenné zařízení) během stabilizační jízdy se studeným startem popsané v bodě 6.5.3 tohoto dodatku, v l; |
Voltank |
je jmenovitý objem palivové nádrže podle výrobce, v l; |
FCPcycle |
je spotřeba paliva během jednoho cyklu proplachování popsaného v bodě 6.5.3 tohoto dodatku, kterou lze změřit s teplým i se studeným startem, na l/100 km. U vozidel OVC-HEV a NOVC-HEV se spotřeba paliva vypočítá v souladu s bodem 4.2.1 dílčí přílohy 8 k příloze XXI; |
DistPcycle |
je teoretická vzdálenost k nejbližší desetině km jednoho cyklu proplachování popsaného v bodě 6.5.3 tohoto dodatku, v km. |
6.6.1.6 Příprava doplnění ztráty odparem při odtlakování nádoby
Po naplnění a propláchnutí nádoby se zkušební vozidlo přesune do kabiny, buď v uzavřeném objektu pro zkoušky emisí způsobených vypařováním (SHED), nebo ve vhodné klimatické komoře. Musí se prokázat, že je systém utěsněný a natlakování se provádí běžným způsobem během zkoušky nebo samostatnou zkouškou (např. prostřednictvím snímače tlaku na vozidle). Zkušební vozidlo je následně vystaveno prvním 11 hodinám teplotního profilu okolí stanovenému pro 24hodinovou zkoušku emisí způsobených vypařováním v dodatku 2 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83 s maximální odchylkou ± 2 °C, která nesmí být v žádném okamžiku překročena. Průměrná teplotní odchylka od profilu vypočítaná za použití absolutní hodnoty každé naměřené odchylky nesmí překročit ± 1 °C. Teplota okolí se měří minimálně každých deset minut a zaznamenává se do příslušných zkušebních protokolů.
6.6.1.7 Doplnění ztráty odparem do nádoby
6.6.1.7.1 Odtlakování palivové nádrže před doplněním paliva
Výrobce zajistí, aby nemohlo být zahájeno doplňování paliva před tím, než je systém utěsněné palivové nádrže zcela odtlakován na tlak nižší než 2,5 kPa nad okolním tlakem při běžném provozu a používání vozidla. Na žádost schvalovacího orgánu výrobce poskytne podrobné informace nebo poskytne důkaz o provozu (např. prostřednictvím snímače tlaku na vozidle). Může být povoleno jakékoli jiné technické řešení za předpokladu, že je zajištěno bezpečné doplnění paliva a že do atmosféry nejsou vypuštěny nadměrné emise předtím, než je k vozidlu připojeno zařízení pro doplnění paliva.
6.6.1.7.2 Do 15 minut poté, kdy je dosaženo okolní teploty 35 °C, se otevře přetlakový ventil nádrže, aby se naplnila nádoba. Tento proces plnění lze provést uvnitř kabiny i mimo ni. Nádoba naplněná v souladu s tímto bodem se odpojí a musí zůstat v odstavném místě. Při provádění postupu uvedeného v bodech 6.6.1.9 až 6.6.1.12 tohoto dodatku se do vozidla nainstaluje náhražka nádoby.
6.6.1.8 Měření přetoku ztráty odparem při odtlakování
6.6.1.8.1 Jakýkoli přetok ztráty odparem při odtlakování z nádoby vozidla se změří pomocí přídavné nádoby na aktivní uhlí připojené přímo k výstupu jednotky vozidla pro uchovávání páry. Před procesem a po procesu popsaném v bodě 6.6.1.7 tohoto dodatku se zváží.
6.6.1.8.2 Alternativně lze přetok ztráty odparem při odtlakování z nádoby vozidla změřit pomocí SHED během jejího odtlakování.
Do 15 minut poté, kdy je dosaženo okolní teploty 35 °C, jak je popsáno v bodě 6.6.1.6 tohoto dodatku, se komora utěsní a zahájí se postup měření.
Analyzátor uhlovodíků se nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah a poté se změří koncentrace uhlovodíků, teplota a barometrický tlak, což poskytne počáteční hodnoty CHCi, Pi a Ti pro stanovení přetoku ztráty odparem při odtlakování utěsněné nádrže.
Okolní teplota kabiny T nesmí být v průběhu procesu měření nižší než 25 °C.
Na konci postupu popsaného v bodě 6.6.1.7.2 tohoto dodatku se po 60 ± 5 sekundách změří koncentrace uhlovodíků v komoře. Změří se i teplota a barometrický tlak. Jedná se o konečné hodnoty odečtu CHCf, Pf a Tf pro přetok ztráty odparem při odtlakování utěsněné nádrže.
Výsledek přetoku ztráty odparem z utěsněné nádrže se vypočítá v souladu s bodem 7.1 tohoto dodatku a zaznamená se do příslušných zkušebních protokolů.
6.6.1.8.3 Váha přídavné nádoby nebo výsledek měření SHED se nesmí změnit v rámci dané dovolené odchylky ± 0,5 gramu.
6.6.1.9 Odstavení vozidla
Po doplnění ztráty odparem se vozidlo na 6 až 36 hodin odstaví při teplotě 23 ± 2 °C, aby se stabilizovala teplota vozidla.
6.6.1.9.1 Nabíjení REESS
U vozidel OVC-HEV se systém REESS plně nabije v souladu s požadavky na nabíjení popsanými v bodě 2.2.3 dodatku 4 dílčí přílohy 8 k příloze XXI během odstavení vozidla popsaného v bodě 6.6.1.9 tohoto dodatku.
6.6.1.10 Vypuštění a doplnění paliva
Palivová nádrž vozidla se vypustí a naplní na 40 ± 2 procent jmenovitého objemu nádrže referenčním palivem o teplotě 18 °C ± 2 °C.
6.6.1.11 Odstavení vozidla
Následně se vozidlo zaparkuje na odstavném místě nejméně na 6 hodin a nejdéle na 36 hodin při teplotě 20 °C ± 2 °C, aby se stabilizovala teplota vozidla.
6.6.1.12 Odtlakování palivové nádrže
Tlak v nádrži se poté uvolní, aby vnitřní tlak v palivové nádrži neúměrně nenarostl. Lze to provést otevřením víčka palivové nádrže vozidla. Bez ohledu na metodu odtlakování se vůz musí do jedné minuty vrátit do počátečního stavu. Po tomto kroku se znovu připojí jednotka pro uchovávání páry.
6.6.1.13 Je třeba se řídit postupy popsanými v bodech 6.5.6 až 6.5.9.8 tohoto dodatku.
6.6.2 V případě, že je přetlak palivové nádrže nižší než 30 kPa
Zkouška se provede podle bodů 6.6.1.1 až 6.6.1.13 tohoto dodatku. Nicméně v tomto případě se okolní teplota popsaná v bodě 6.5.9.1 tohoto dodatku nahradí profilem uvedeným v tabulce VI.1 tohoto dodatku pro 24hodinovou zkoušku emisí způsobených vypařováním.
Tabulka VI.1
Teplotní profil okolí alternativního postupu pro systém utěsněné palivové nádrže
Čas (v hodinách) |
Teplota (v °C) |
0/24 |
20,0 |
1 |
20,4 |
2 |
20,8 |
3 |
21,7 |
4 |
23,9 |
5 |
26,1 |
6 |
28,5 |
7 |
31,4 |
8 |
33,8 |
9 |
35,6 |
10 |
37,1 |
11 |
38,0 |
12 |
37,7 |
13 |
36,4 |
14 |
34,2 |
15 |
31,9 |
16 |
29,9 |
17 |
28,2 |
18 |
26,2 |
19 |
24,7 |
20 |
23,5 |
21 |
22,3 |
22 |
21,0 |
23 |
20,2 |
6.7 Nezávislý zkušební postup u utěsněných systémů palivových nádrží
6.7.1 Měření hmotnosti doplnění ztráty odparem při odtlakování
6.7.1.1 Provedou se postupy uvedené v bodech 6.6.1.1 až 6.6.1.7.2 tohoto dodatku. Hmotností doplnění ztráty odparem při odtlakování se rozumí rozdíl hmotnosti nádoby vozidla předtím, než je použit bod 6.6.1.6 tohoto dodatku, a poté, co je použit bod 6.6.1.7.2 tohoto dodatku.
6.7.1.2 Přetok ztráty odparem při odtlakování z nádoby vozidla se změří v souladu s body 6.6.1.8.1 a 6.6.1.8.2 tohoto dodatku a splní se požadavky bodu 6.6.1.8.3 tohoto dodatku.
6.7.2 Zkouška emisí způsobených vypařováním u odstaveného vozidla za tepla a 24hodinová zkouška výdechu emisí způsobených vypařováním
6.7.2.1 V případě, že je přetlak palivové nádrže větší nebo roven 30 kPa
6.7.2.1.1 Zkouška se provádí podle bodů 6.5.1 až 6.5.3 a bodů 6.6.1.9 až 6.6.1.9.1 tohoto dodatku.
6.7.2.1.2 Nádoba projde procesem stárnutí v souladu s postupem v bodě 5.1 tohoto dodatku a naplní se a propláchne v souladu s bodem 6.6.1.5 tohoto dodatku.
6.7.2.1.3 Nádoba, která prošla stárnutím, se následně naplní v souladu s postupem popsaným v bodě 5.1.6 přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 83 s výjimkou hmotnosti plnění. Celková hmotnost plnění se stanoví v souladu s bodem 6.7.1.1 tohoto dodatku. Na žádost výrobce může být místo butanu použito referenční palivo. Nádoba se odpojí.
6.7.2.1.4 Dodrží se postupy popsané v bodech 6.6.1.10 až 6.6.1.13 tohoto dodatku.
6.7.2.2 V případě, že je přetlak palivové nádrže nižší než 30 kPa
Měření se provede podle bodů 6.7.2.1.1 až 6.7.2.1.4 tohoto dodatku. Nicméně v tomto případě se okolní teplota popsaná v bodě 6.5.9.1 tohoto dodatku změní na profil uvedený v tabulce VI.1 tohoto dodatku pro 24hodinovou zkoušku emisí způsobených vypařováním.
7. Výpočet výsledků zkoušky emisí způsobených vypařováním
7.1 Zkoušky emisí způsobených vypařováním popsané v této příloze umožňují výpočet emisí uhlovodíků z přetoku ztráty odparem, 24hodinové zkoušky a zkoušky odstaveného vozidla za tepla. Ztráty vypařováním v každé z těchto zkoušek se vypočtou z počáteční a konečné hodnoty koncentrace uhlovodíků, teplot a tlaků v kabině, spolu s čistým objemem komory.
Použije se tato rovnice:
kde:
MHC |
je hmotnost uhlovodíků, v gramech; |
||||
MHC,out |
je hmotnost uhlovodíků vystupujících z komory u zkoušky emisí způsobených vypařováním v případě komory s konstantním objemem, v gramech; |
||||
MHC,in |
je hmotnost uhlovodíků vstupujících do komory u 24hodinové zkoušky emisí způsobených vypařováním v případě komory s konstantním objemem v gramech; |
||||
CHC |
je změřená koncentrace uhlovodíků v komoře, ppm objemových, jako ekvivalent C1; |
||||
V |
je čistý objem komory přepočtený pro objem vozidla s otevřenými okny a zavazadlovým prostorem, v m3. Není-li objem vozidla znám, odečte se objem 1,42 m3; |
||||
T |
je teplota okolí v komoře, v K; |
||||
P |
je barometrický tlak, v kPa; |
||||
H/C |
je poměr vodíku a uhlíku, kde:
|
||||
k |
je 1,2 × 10– 4 × (12 + H/C), v (g × K/(m3 × kPa)); |
||||
i |
je počáteční hodnota; |
||||
f |
je konečná hodnota. |
7.2 Výsledek (MHS + MD1 + MD2 + (2 × PF)) musí být menší než mezní hodnota uvedená v bodě 6.1.
8. Zkušební protokol
Zkušební protokol musí obsahovat alespoň toto:
a) |
popis dob odstavení vozidla, včetně času a středních teplot; |
b) |
popis použité nádoby, která prošla postupem stárnutí, a odkaz na konkrétní protokol o postupu stárnutí; |
c) |
střední teplotu během zkoušky vozidla odstaveného za tepla; |
d) |
měření ztrát během zkoušky vozidla odstaveného za tepla (HSL); |
e) |
měření prvních 24hodinových ztrát (DL1st day); |
f) |
měření druhých 24hodinových ztrát (DL2nd day); |
g) |
konečný výsledek zkoušky emisí způsobených vypařováním vypočítaný v souladu s bodem 7 tohoto dodatku; |
h) |
deklarovaný přetlak palivové nádrže systému (u utěsněných systémů palivových nádrží); |
i) |
hodnota doplnění ztráty odparem (v případě použití nezávislé zkoušky popsané v bodě 6.7 tohoto dodatku). |
PŘÍLOHA V
Příloha IX nařízení (EU) 2017/1151 se mění takto:
1) |
v oddíle A se bod 3 nahrazuje tímto: „3. Technické údaje týkající se paliv pro zkoušení vozidel s palivovými články Typ: Vodík pro vozidla s palivovými články
|
(1) Index vodíkového paliva se zjistí odečtením ‚celkového množství nevodíkových plynů‘ uvedených v této tabulce, vyjádřený v molárních procentech, ze 100 molárních procent.
(2) Celkové množství uhlovodíků zahrnuje kyslíkaté organické druhy. Celkové množství uhlovodíků se měří na základě uhlíku (μmolC/mol). Celkové množství uhlovodíků může překročit 2 μmol/mol pouze kvůli přítomnosti methanu a v takovém případě nesmí součet množství methanu, dusíku a argonu překročit 100 μmol/mol.
(3) Celkové množství sloučenin síry zahrnuje přinejmenším H2S, COS, CS2 a merkaptany, které se obvykle nacházejí v zemním plynu.
(4) Celkové množství halogenových sloučenin zahrnuje například bromovodík (HBr), chlorovodík (HCl), chlór (Cl2) a organické halogenidy (R-X).
(5) Zaznamená se zkušební metoda.“
PŘÍLOHA VI
PŘÍLOHA XI
PALUBNÍ DIAGNOSTICKÝ SYSTÉM (OBD) PRO MOTOROVÁ VOZIDLA
1. ÚVOD
1.1 Tato příloha stanoví funkční hlediska palubního diagnostického systému (OBD) pro regulaci emisí motorových vozidel.
2. DEFINICE, POŽADAVKY A ZKOUŠKY
2.1 Pro účely této přílohy se použijí definice, požadavky a zkoušky pro systémy OBD uvedené v příloze 11 oddílech 2 a 3 předpisu EHK OSN č. 83, s výjimkami stanovenými v této příloze.
2.1.1 Úvodní věta v bodě 2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„Pouze pro účely této přílohy se rozumí:“
2.1.2 Bod 2.10 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„‚jízdním cyklem‘ cyklus, který se skládá z přepnutí klíčku zapalování motoru do pozice ‚zapnuto‘, jízdního režimu, při kterém by byla případná chybná funkce zjištěna, a z přepnutí klíčku zapalování motoru do pozice ‚vypnuto‘;“.
2.1.3 Kromě požadavků uvedených v bodě 3.2.2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 platí, že identifikace zhoršení výkonu nebo chybné funkce může být provedena i mimo jízdní cyklus (například po vypnutí motoru).
2.1.4 Bod 3.3.3.1 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„3.3.3.1 |
snížení účinnosti katalyzátoru z hlediska emisí NMHC a NOx. Výrobci mohou monitorovat přední katalyzátor buď jen samostatně, nebo v kombinaci s dalším katalyzátorem umístěným (katalyzátory umístěnými) dále ve směru proudění. Každý monitorovaný katalyzátor nebo kombinace katalyzátorů se pokládá za chybně fungující, jestliže emise překročí mezní hodnotu NMHC nebo NOx uvedenou v odstavci 3.3.2 této přílohy.“ |
2.1.5 Odkazem na mezní hodnoty uvedeným v bodě 3.3.3.1 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na mezní hodnoty zmíněné v bodě 2.3 této přílohy.
2.1.6 Vyhrazeno
2.1.7 Body 3.3.4.9 a 3.3.4.10 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se nepoužijí.
2.1.8 Body 3.3.5 až 3.3.5.2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládají takto:
3.3.5 Výrobci mohou schvalovacímu orgánu prokázat, že určité součásti nebo podsystémy nemusejí být monitorovány, pokud v případě jejich úplného selhání nebo odstranění nepřekročí emise mezní hodnoty OBD uvedené v odstavci 3.3.2 této přílohy.
3.3.5.1 Z hlediska úplného selhání nebo odstranění (pokud by odstranění vedlo k překročení použitelných mezních hodnot emisí v odstavci 5.3.1.4 tohoto předpisu) by však měla být monitorována následující zařízení:
a) |
filtr částic namontovaný jako samostatná část do vznětových motorů nebo integrovaný do kombinovaného zařízení pro regulaci emisí; |
b) |
systém následného zpracování NOx namontovaný jako samostatná část do vznětových motorů nebo integrovaný do kombinovaného zařízení pro regulaci emisí; |
c) |
oxidační katalyzátor namontovaný jako samostatná část do vznětových motorů nebo integrovaný do kombinovaného zařízení pro regulaci emisí. |
3.3.5.2 Zařízení uvedená v odstavci 3.3.5.1 této přílohy musí být monitorována rovněž z hlediska jakéhokoli selhání, které by vedlo k překročení použitelných mezních hodnot OBD.“
2.1.9 Bod 3.8.1 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„Systém OBD smí vymazat chybový kód a ujetou vzdálenost a údaje o provozním stavu motoru uložené při prvním výskytu chybné funkce, pokud stejná chybná funkce není opětovně zaznamenána po nejméně 40 cyklech ohřátí motoru nebo 40 jízdních cyklech za provozu vozidla, kdy jsou splněna kritéria uvedená v odstavci 7.5.1 písm. a) až c) dodatku 1 k příloze 11.“
2.1.10 V bodě 3.9.3.1 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se odkaz na normu „ISO DIS 15031 5“ vykládá takto:
„… normě uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. a) dodatku 1 k příloze 11 tohoto předpisu.“
2.1.11 Kromě požadavků bodu 3 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 platí následující ustanovení:
„Dodatečná ustanovení pro vozidla používající strategie vypínání motoru
Jízdní cyklus
Autonomní opětovný start motoru na základě povelu řídicího systému motoru vydaného poté, co byl motor zastaven, lze považovat za nový jízdní cyklus nebo za pokračování stávajícího jízdního cyklu.“
2.2 Odkazy na „zkoušku životnosti typu V“ uvedenými v bodech 3.1 a 3.3.1 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na požadavky přílohy VII tohoto nařízení.
2.3 Odkazem na „mezní hodnoty OBD“ uvedeným v bodě 3.3.2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na požadavky uvedené v bodech 2.3.1 a 2.3.2 níže:
2.3.1 |
Pro vozidla, jimž bylo uděleno schválení typu v souladu s mezními hodnotami emisí Euro 6 stanovenými v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007, platí po třech letech po datech uvedených v čl. 10 odst. 4 a 5 uvedeného nařízení mezní hodnoty OBD, které jsou obsaženy v této tabulce:
|
2.3.2 |
Do tří let po datech uvedených v čl. 10 odst. 4 a 5 nařízení (ES) č. 715/2007 pro nová schválení typu a nová vozidla se na vozidla, kterým bylo uděleno schválení typu v souladu s mezními hodnotami emisí Euro 6 stanovenými v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007, použijí dle volby výrobce tyto mezní hodnoty OBD:
|
2.5 Vyhrazeno
2.6 „Zkušebním cyklem typu I“ uvedeným v bodě 3.3.3.2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí tentýž cyklus jako cyklus typu 1, který byl použit pro nejméně dva za sebou následující cykly poté, co došlo k selhání zapalování podle bodu 6.3.1.2 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83.
2.7 Odkazem na „mezní hodnoty pro částice stanovené v odstavci 3.3.2“ uvedeným v bodě 3.3.3.7 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na mezní hodnoty pro částice uvedený v bodě 2.3 této přílohy.
2.8 Bod 3.3.3.4 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„3.3.3.4 |
Ostatní součásti nebo podsystémy systému pro regulaci emisí, jestliže jsou aktivní při zvoleném palivu, nebo součásti nebo podsystémy hnacího ústrojí související s emisemi, které jsou spojené s počítačem, jejichž porucha či selhání může vést k zvýšení výfukových emisí nad mezní hodnoty OBD stanovené v odstavci 3.3.2 této přílohy.“ |
2.9 Bod 3.3.4.4 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„3.3.4.4 |
další součásti nebo podsystémy systému pro regulaci emisí, jakož i součásti nebo podsystémy hnacího ústrojí související s emisemi, které jsou spojené s počítačem, jejichž porucha či selhání může vést k zvýšení výfukových emisí nad mezní hodnoty OBD stanovené v odstavci 3.3.2 této přílohy. Jako příklad lze uvést součásti nebo podsystémy sloužící k monitorování a řízení hmotnostního a objemového množství proudícího vzduchu (a teploty), přeplňovacího tlaku a tlaku v sacím potrubí (a odpovídající čidla, která umožňují tyto funkce provádět).“ |
3. SPRÁVNÍ USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE NEDOSTATKŮ PALUBNÍCH DIAGNOSTICKÝCH SYSTÉMŮ
3.1 Správními ustanoveními týkajícími se nedostatků palubních diagnostických systémů, jak je uvedeno v čl. 6 odst. 2, jsou ustanovení bodu 4 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí níže uvedené výjimky.
3.2 Odkazem na „mezní hodnoty OBD“ uvedeným v bodě 4.2.2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na mezní hodnoty OBD v bodě 2.3 této přílohy.
3.3 Bod 4.6 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„Schvalovací orgán oznámí své rozhodnutí o vyhovění žádosti o schválení systému s nedostatkem v souladu s čl. 6 odst. 2.“
4. PŘÍSTUP K INFORMACÍM OBD
4.1 Požadavky na přístup k informacím OBD jsou stanoveny v bodě 5 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83. Výjimky z těchto požadavků jsou popsány v následujících bodech.
4.2 Odkazem na dodatek 1 k příloze 2 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na dodatek 5 k příloze I tohoto nařízení.
4.3 Odkazy na bod 3.2.12.2.7.6 přílohy 1 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na bod 3.2.12.2.7.6 dodatku 3 k příloze I tohoto nařízení.
4.4 Odkazem na „smluvní strany“ se rozumí odkaz na „členské státy“.
4.5 Odkazem na „schválení podle požadavků předpisu č. 83“ se rozumí odkaz na schválení typu udělené podle tohoto nařízení a nařízení (ES) č. 715/2007.
4.6 EHK schválením typu se rozumí ES schválení typu.
Dodatek 1
FUNKČNÍ ASPEKTY PALUBNÍCH DIAGNOSTICKÝCH SYSTÉMŮ
1. ÚVOD
1.1 Tento dodatek popisuje postup zkoušky v souuladu s bodem 2 této přílohy.
2. TECHNICKÉ POŽADAVKY
2.1 Technické požadavky a specifikace jsou stanoveny v dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimky a dodatečné požadavky popsané v následujících bodech.
2.2 Odkazy na mezní hodnoty OBD stanovené v bodě 3.3.2 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 uvedenými v dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na mezní hodnoty OBD stanovené v bodě 2.3 této přílohy.
2.3 Odkazem na „cyklus zkoušky typu I“ uvedeným v bodě 2.1.3 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na zkoušku typu 1 v souladu s nařízením (ES) č. 692/2008 nebo přílohou XXI tohoto nařízení, a to dle volby výrobce pro každou jednotlivou chybnou funkci, jež má být prokázána.
2.4 Odkazem na referenční paliva uvedeným v bodě 3.2 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na příslušné specifikace referenčních paliv v příloze IX tohoto nařízení.
2.5 Bod 6.4.1.1 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„6.4.1.1 |
Po stabilizaci podle odstavce 6.2 tohoto dodatku se s vozidlem provede zkouška typu I (část 1 a 2).
Indikátor chybné funkce (MI) se musí aktivovat nejpozději před ukončením této zkoušky při libovolné podmínce uvedené v odstavcích 6.4.1.2 až 6.4.1.5 tohoto dodatku. Indikátor chybné funkce může být aktivován i během stabilizace. Technická zkušebna může tyto podmínky nahradit jinými podmínkami podle odstavce 6.4.1.6 tohoto dodatku. Avšak celkový počet simulovaných poruch pro účely schválení typu nesmí být větší než čtyři. V případě zkoušek dvoupalivového (bi-fuel) vozidla na plyn se použijí oba druhy paliva, přičemž může dojít nejvýše ke čtyřem simulovaným poruchám, podle uvážení schvalovacího orgánu.“ |
2.6 Odkazem na přílohu 11 v bodě 6.5.1.4 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se rozumí odkaz na přílohu XI tohoto nařízení.
2.7 Kromě požadavků bodu 1 druhého pododstavce dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 platí následující ustanovení:
„V případě elektrické poruchy (zkrat / přerušený obvod) smí emise překročit mezní hodnoty stanovené v odstavci 3.3.2 o více než dvacet procent.“
2.8 Bod 6.5.3 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
6.5.3 Diagnostický systém pro regulaci emisí zajišťuje normalizovaný a neomezený přístup a musí odpovídat následujícím normám ISO a/nebo předpisům SAE. Byla-li některá z následujících norem příslušnou normalizační organizací stažena a nahrazena, lze použít pozdější verze.
6.5.3.1 Pokud jde o spojení mezi palubní diagnostikou ve vozidle a diagnostikou mimo vozidlo, použije se tato norma:
a) |
ISO 15765-4:2011 „Road vehicles – Diagnostics on Controller Area Network (CAN) – Part 4: Requirements for emissions-related systems“, z dubna 2016. |
6.5.3.2 Normy týkající se přenosu informací souvisejících s OBD:
a) |
ISO 15031-5 „Road vehicles - communication between vehicles and external test equipment for emissions-related diagnostics – Part 5: Emissions-related diagnostic services“, ze srpna 2015 nebo SAE J1979 z února 2017; |
b) |
ISO 15031-4 „Road vehicles – Communication between vehicle and external test equipment for emissions related diagnostics – Part 4: External test equipment“, z února 2014 nebo SAE J1978 ze dne 30. dubna 2002; |
c) |
ISO 15031-3 „Road vehicles – Communication between vehicle and external test equipment for emissions related diagnostics Part 3: Diagnostic connector and related electrical circuits: specification and use“, z dubna 2016 nebo SAE J1962 ze dne 26. července 2012; |
d) |
ISO 15031-6 „Road vehicles – Communication between vehicle and external test equipment for emissions related diagnostics – Part 6: Diagnostic trouble code definitions“, ze srpna 2015 nebo SAE J2012 ze dne 7. března 2013; |
e) |
ISO 27145 „Road vehicles – Implementation of World-Wide Harmonized On-Board Diagnostics (WWH-OBD)“ ze dne 15. srpna 2012, s omezením, že pro účely datového spojení smí být použito pouze ustanovení odstavce 6.5.3.1 písm. a); |
f) |
ISO 14229:2013 „Road vehicles – Unified diagnostic services (UDS)“ s omezením, že pro účely datového spojení smí být použito pouze ustanovení odstavce 6.5.3.1 písm. a). |
Od 1. ledna 2019 smí být normy uvedené v písmenech e) a f) použity jako alternativa namísto normy uvedené v písmenu a).
6.5.3.3 Zkušební zařízení a diagnostické nástroje potřebné ke komunikaci se systémy OBD splňují nebo překračují požadavky na funkci stanovené v normě uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. b) tohoto dodatku.
6.5.3.4 Základní diagnostické údaje (podle odstavce 6.5.1) a dvousměrné kontrolní informace musí mít formát a být v jednotkách podle normy uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. a) tohoto dodatku a musí být dostupné s použitím diagnostických nástrojů splňujících požadavky normy uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. b) tohoto dodatku.
Výrobce vozidla musí předat národnímu normalizačnímu orgánu podrobnosti o všech diagnostických údajích, které se vztahují k emisím a které nejsou upřesněny v normě uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. a) tohoto předpisu, avšak souvisejí s tímto předpisem, např. o údajích PID, identifikátorech monitorování systému OBD, údajích ze zkoušek.
6.5.3.5 Pokud byla zjištěna chyba, označí ji výrobce příslušným chybovým kódem podle ISO/SAE, který je stanoven v některé z norem uvedených v odstavci 6.5.3.2 písm. d) tohoto dodatku, které se týkají „diagnostických chybových kódů souvisejících s emisemi“. Jestliže taková identifikace není možná, může výrobce použít vlastní diagnostické chybové kódy v souladu s touž normou. Chybové kódy jsou plně dostupné pomocí normalizovaného diagnostického zařízení, které splňuje ustanovení odstavce 6.5.3.3 tohoto dodatku.
Výrobce vozidla musí předat národnímu normalizačnímu orgánu podrobnosti o všech diagnostických údajích, které se vztahují k emisím a které nejsou upřesněny v normách uvedených v odstavci 6.5.3.2 písm. a) tohoto dodatku, avšak souvisejí s tímto předpisem, např. o údajích PID, identifikátorech monitorování systému OBD, údajích ze zkoušek.
6.5.3.6 Rozhraní pro spojení mezi vozidlem a diagnostickým přístrojem musí být normalizováno a musí splňovat všechny požadavky normy uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. c) tohoto dodatku. Jeho umístění schvaluje správní orgán tak, aby bylo snadno dostupné obsluze, ale chráněné před neoprávněnými zásahy nekvalifikovaných osob.
6.5.3.7 Výrobce musí rovněž zpřístupnit, popřípadě za úhradu, technické informace potřebné k opravám nebo údržbě motorových vozidel, pokud se na tyto informace nevztahují práva duševního vlastnictví nebo nejsou předmětem podstatného, tajného a vhodnou formou identifikovatelného know-how. V takovém případě nesmějí být nezbytné technické informace odepřeny.
Oprávněný přístup k takovým informacím mají všechny osoby, jejichž profesí je servis nebo údržba, pomoc při poruchách na silnici, kontrola nebo zkoušení vozidel nebo výroba nebo prodej náhradních dílů nebo dodatečně montovaných dílů, diagnostických nástrojů a zkušebního zařízení.“
2.9 Kromě požadavků bodu 6.1 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 platí následující ustanovení:
„Zkoušku typu I není nutné provádět za účelem prokázání elektrické poruchy (zkrat / přerušený obvod). Tyto režimy poruch může výrobce prokázat použitím takových jízdních podmínek, kdy je daná konstrukční část použita a jsou splněny podmínky monitorování. Tyto podmínky musí být zaznamenány v dokumentaci schválení typu.“
2.10 Bod 6.2.2 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„Na žádost výrobce se mohou použít alternativní a/nebo doplňkové metody stabilizace.“
2.11 Kromě požadavků bodu 6.2 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 platí následující ustanovení:
„Použití cyklů doplňkové stabilizace nebo alternativních metod stabilizace se zaznamená v dokumentaci schválení typu.“
2.12 Bod 6.3.1.5 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„Elektrické odpojení elektronického řízení systému odvádění emisí způsobených vypařováním (jestliže je namontováno a jestliže je aktivní při vybraném druhu paliva).“
2.13 Vyhrazeno
2.14 Bod 6.4.2.1 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„Po stabilizaci podle odstavce 6.2 tohoto dodatku se s vozidlem provede zkouška typu I (část 1 a 2).
Indikátor chybné funkce (MI) se musí aktivovat nejpozději před ukončením této zkoušky při libovolné podmínce uvedené v odstavcích 6.4.2.2 až 6.4.2.5. Indikátor chybné funkce může být aktivován i během stabilizace. Technická zkušebna může tyto podmínky nahradit jinými podmínkami podle odstavce 6.4.2.5 tohoto dodatku. Avšak celkový počet simulovaných poruch pro účely schválení typu nesmí být větší než čtyři.“
2.15 Informace uvedené v bodě 3 přílohy XXII se zpřístupní jako signály prostřednictvím sériového konektoru, na nějž se odkazuje v odstavci 6.5.3.2 písm. c) dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK/OSN č. 83, ve smyslu bodu 2.8 dodatku 1 k této příloze.
3. VÝKON V PROVOZU
3.1 Všeobecné požadavky
Technické požadavky a specifikace jsou stanoveny v dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83, přičemž platí výjimky a dodatečné požadavky popsané v následujících bodech.
3.1.1 Požadavky bodu 7.1.5 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládají níže uvedeným způsobem.
U nových schválení typu a nových vozidel musí mít poměr výkonu v provozu (IUPR) při monitorování požadovaném v bodě 3.3.4.7 přílohy 11 předpisu EHK OSN č. 83 hodnotu 0,1 nebo vyšší do uplynutí tří let od dat uvedených v čl. 10 odst. 4 a 5 nařízení (ES) č. 715/2007.
3.1.2 Požadavky bodu 7.1.7 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládají níže uvedeným způsobem.
Výrobce prokáže schvalovacímu orgánu, a na žádost i Komisi, splnění těchto statistických podmínek u všech monitorovacích funkcí, jež mají být hlášeny systémem OBD podle bodu 7.6 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83, a to nejpozději 18 měsíců po vstupu prvního typu vozidla s IUPR v rodině OBD na trh a poté každých 18 měsíců. Za tímto účelem se v případě rodin OBD čítajících více než 1 000 registrací v Unii, které podléhají výběru vzorků v období výběru vzorků, použije postup popsaný v příloze II, aniž jsou dotčena ustanovení bodu 7.1.9 dodatku 1 k příloze 11 předpisu č. 83.
Kromě požadavků stanovených v příloze II a bez ohledu na výsledek kontroly popsané v bodě 2 přílohy II provede orgán, který uděluje schválení, kontrolu shodnosti vozidel v provozu s ohledem na IUPR, která je popsaná v dodatku 1 k příloze II, ve vhodném počtu náhodně určených případů. Výrazem „ve vhodném počtu náhodně určených případů“ se rozumí, že toto opatření má odrazující účinek proti nesplnění požadavků bodu 3 této přílohy nebo proti předložení pro účely kontroly zmanipulovaných, falešných nebo nereprezentativních údajů. Pokud nejsou použitelné zvláštní okolnosti a schvalovací orgán je nemůže prokázat, považuje se pro splnění tohoto požadavku za dostatečné namátkové použití kontroly shodnosti v provozu u 5 % schválených typů rodin OBD. Za tímto účelem mohou schvalovací orgány s výrobcem nalézt uspokojivá opatření ke snížení dvojího zkoušení určité rodiny OBD, a to za předpokladu, že tato opatření nesnižují odrazující účinek, který kontrola shodnosti v provozu prováděná schvalovacím orgánem má, pokud jde o nesplnění požadavků bodu 3 této přílohy. Pro kontrolu shodnosti vozidel v provozu se smí použít údaje shromážděné členskými státy v rámci programů kontrolních zkoušek. Schvalovací orgány poskytnou na žádost Komisi a dalším schvalovacím orgánům údaje o vykonaných kontrolách a namátkových kontrolách shodnosti v provozu, včetně informací o metodě, kterou byly případy k namátkové kontrole shodnosti v provozu vybrány.
3.1.3 Nedodržení požadavků bodu 7.1.6 dodatku 1 k příloze 11 předpisu č. 83 zjištěné na základě kontrol popsaných v bodě 3.1.2 tohoto dodatku nebo v bodě 7.1.9 dodatku 1 k příloze 11 předpisu č. 83 se považuje za porušení podmínek, které podléhá sankci, podle článku 13 nařízení (ES) č. 715/2007. Tento odkaz neomezuje použití těchto sankcí v případě jiných porušení dalších ustanovení nařízení (ES) č. 715/2007 nebo tohoto nařízení, jež výslovně na článek 13 nařízení (ES) č. 715/2007 neodkazují.
3.1.4 Bod 7.6.1 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se nahrazuje tímto:
„7.6.1 |
Systém OBD hlásí v souladu se specifikacemi normy uvedené v odstavci 6.5.3.2 písm. a) tohoto dodatku počítadlo cyklu zapalování a obecný jmenovatel, jakož i samostatné čitatele a jmenovatele u těchto monitorovacích funkcí, jestliže tato příloha požaduje jejich přítomnost na vozidle: |
a) |
katalyzátory (každá část se hlásí samostatně); |
b) |
čidla kyslíku / výfukového plynu včetně sekundárních kyslíkových sond (každé čidlo se hlásí samostatně); |
c) |
systém související s emisemi způsobenými vypařováním; |
d) |
systém EGR; |
e) |
systém proměnného časování ventilů; |
f) |
systém sekundárního vzduchu; |
g) |
filtr částic; |
h) |
systém následného zpracování NOx (např. adsorbér NOx, systém činidla/katalyzátoru NOx); |
i) |
systém regulace přeplňovacího tlaku.“ |
3.1.5 Bod 7.6.2 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 se vykládá takto:
„7.6.2 |
U konkrétních součástí nebo systémů s vícero monitorovacími funkcemi, u nichž tento odstavec požaduje, aby byla hlášena (např. část 1 kyslíkové sondy může mít vícero monitorovacích funkcí pro odezvu a jiné vlastnosti snímače), systém OBD zvlášť určí čitatele a jmenovatele pro každou z konkrétních monitorovacích funkcí a hlásí pouze odpovídajícího čitatele a jmenovatele pro konkrétní monitor s nejnižším početním poměrem. Jestliže dvě nebo více konkrétních monitorovacích funkcí mají totožné poměry, hlásí se u konkrétní součásti odpovídající čitatel a jmenovatel pro konkrétní monitorovací funkci, u které má jmenovatel nejvyšší hodnotu.“ |
3.1.6 Kromě požadavků bodu 7.6.2 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83 platí následující ustanovení:
„Z povinnosti hlášení jsou vyjmuty čitatele a jmenovatele pro konkrétní monitorovací funkce součástí nebo systémů, jež jsou nepřetržitě monitorovány s ohledem na případný zkrat nebo přerušený obvod.
Výrazem „nepřetržitě“ se v této souvislosti rozumí, že monitorování je trvale aktivováno a k záznamu signálu použitého pro účely monitorování dochází nejméně dvakrát za sekundu, přičemž vyhodnocení přítomnosti či nepřítomnosti poruchy ve vztahu k dané monitorovací funkci proběhne do 15 sekund.
Je-li frekvence záznamu signálu ze vstupní součásti do počítače pro potřeby řízení motoru nižší než dva záznamy za sekundu, může být signál dané součásti vyhodnocován pokaždé, když k záznamu dochází.
Aktivace výstupní součásti/systému pouze za účelem jejího/jeho monitorování není vyžadována.“
Dodatek 2
ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI RODINY VOZIDEL
Základní vlastnosti rodiny vozidel jsou uvedeny v dodatku 2 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83.
(1) U zážehových motorů se mezní hodnoty pro hmotnost částic a počet částic vztahují pouze na vozidla s motorem s přímým vstřikováním.
(2) Mezní hodnoty pro počet částic mohou být zavedeny k pozdějšímu datu.
(3) U zážehových motorů se mezní hodnoty pro hmotnost částic vztahují pouze na vozidla s motorem s přímým vstřikováním.
PŘÍLOHA VII
Příloha XII nařízení (EU) 2017/1151 se mění takto:
1) |
nadpis se nahrazuje tímto: „SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDEL VYBAVENÝCH EKOLOGICKÝMI INOVACEMI A STANOVENÍ EMISÍ CO2 A SPOTŘEBY PALIVA U VOZIDEL PŘEDANÝCH K VÍCESTUPŇOVÉMU SCHVÁLENÍ TYPU NEBO SCHVÁLENÍ JEDNOTLIVÉHO VOZIDLA“; |
2) |
bod 1.4 se zrušuje; |
3) |
bod 2 se nahrazuje tímto: „2. STANOVENÍ EMISÍ CO2 A SPOTŘEBY PALIVA U VOZIDEL PŘEDANÝCH K VÍCESTUPŇOVÉMU SCHVÁLENÍ TYPU NEBO SCHVÁLENÍ JEDNOTLIVÉHO VOZIDLA 2.1 Pro účely stanovení emisí CO2 a spotřeby paliva vozidla předaného k vícestupňovému schválení typu, jak je definováno v čl. 3 bodě 7 směrnice 2007/46/ES, se použijí postupy uvedené v příloze XXI. Avšak podle volby výrobce a bez ohledu na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla může být použita alternativa popsaná v bodech 2.2 až 2.6, pokud je základní vozidlo neúplné. 2.2 Rodina podle matice jízdního zatížení, jak je definována v bodě 5.8 přílohy XXI, se vytvoří na základě parametrů reprezentativního vozidla vyrobeného ve více stupních v souladu s bodem 4.2.1.4 dílčí přílohy 4 k příloze XXI. 2.3 Výrobce základního vozidla vypočítá koeficienty jízdního zatížení vozidla HM a LM rodiny podle matice jízdního zatížení, jak je stanoveno v bodě 5 dílčí přílohy 4 k příloze XXI, a stanoví emise CO2 a spotřebu paliva v rámci zkoušky typu 1 provedené na obou vozidlech. Výrobce základního vozidla poskytne k dispozici výpočetní nástroj, jehož pomocí se na základě parametrů dokončených vozidel stanoví konečná spotřeba paliva a hodnoty CO2 podle dílčí přílohy 7 k příloze XXI. 2.4 Výpočet jízdního zatížení a jízdního odporu u jednotlivého vozidla vyrobeného ve více stupních se provede v souladu s bodem 5.1 dílčí přílohy 4 k příloze XXI. 2.5 Konečnou spotřebu paliva a hodnoty CO2 vypočítá výrobce zapojený v posledním stupni výroby na základě parametrů dokončeného vozidla podle bodu 3.2.4 dílčí přílohy 7 k příloze XXI za použití nástroje specifikovaného výrobcem základního vozidla. 2.6 Výrobce dokončeného vozidla uvede v prohlášení o shodě údaje týkající se dokončeného vozidla a doplní údaje týkající se základního vozidla v souladu s přílohou IX směrnice 2007/46/ES. 2.7 V případě vozidel vyrobených ve více stupních, která byla předána ke schválení jednotlivého vozidla, musí certifikát o jednotlivém schválení obsahovat tyto informace:
2.8 V případě vícestupňového schválení typu nebo schválení jednotlivého vozidla, kdy základní vozidlo je úplným vozidlem s platným prohlášením o shodě, se výrobce zapojený v posledním stupni výroby dohodne s výrobcem základního vozidla na stanovení nové hodnoty CO2 podle interpolace CO2 za použití příslušných údajů dokončeného vozidla nebo na výpočtu nové hodnoty CO2 na základě parametrů dokončeného vozidla podle bodu 3.2.4 dílčí přílohy 7 k příloze XXI a za použití nástroje poskytnutého výrobcem základního vozidla, jak je uvedeno v bodě 2.3 výše. Není-li tento nástroj k dispozici nebo pokud není možné provést interpolaci CO2, použije se se souhlasem schvalovacího orgánu hodnota CO2 pro vysokou úroveň (Vehicle High) základního vozidla.“ |
PŘÍLOHA VIII
PŘÍLOHA XVI
POŽADAVKY NA VOZIDLA, KTERÁ V SYSTÉMU NÁSLEDNÉHO ZPRACOVÁNÍ VÝFUKOVÝCH PLYNŮ POUŽÍVAJÍ ČINIDLO
1. Úvod
Tato příloha stanoví požadavky na vozidla, která ke snížení emisí používají v systému následného zpracování výfukových plynů činidlo. Všemi odkazy v této příloze na „nádrž s činidlem“ se rozumí i ostatní nádoby, ve kterých je činidlo uloženo.
1.1 Kapacita nádrže s činidlem musí být taková, aby nebylo třeba plnou nádrž s činidlem doplňovat během průměrného dojezdu pěti plných palivových nádrží za předpokladu, že nádrž s činidlem lze snadno doplnit (např. bez použití nástrojů a bez odstranění vnitřního vybavení. Otevření vnitřní klapky, aby se získal přístup za účelem doplnění činidla, se nepovažuje za odstranění vnitřního vybavení). Pokud se nádrž s činidlem nepovažuje za snadno doplnitelnou, jak je popsáno výše, minimální kapacita nádrže s činidlem musí odpovídat nejméně průměrné dojezdové vzdálenosti 15 plných palivových nádrží. Avšak v případě možnosti uvedené v bodě 3.5, kde výrobce zvolí spuštění systému varování při vzdálenosti, která nesmí být nižší než 2 400 km, předtím, než se nádrž s činidlem vyprázdní, se výše uvedená omezení týkající se minimální kapacity nádrže s činidlem nepoužijí.
1.2 V kontextu této přílohy se má za to, že termín „průměrná dojezdová vzdálenost“ je odvozen ze spotřeby paliva nebo činidla v průběhu zkoušky typu 1 pro dojezdovou vzdálenost palivové nádrže a dojezdovou vzdálenost nádrže s činidlem.
2. Ukazatel stavu činidla
2.1 Vozidlo musí být vybaveno specifickým indikátorem na přístrojové desce, který řidiče upozorní, když jsou hladiny činidla nižší než prahové hodnoty uvedené v bodě 3.5.
3. Systém varování řidiče
3.1 Vozidlo musí být vybaveno systémem vizuálního varování, který řidiče upozorní, když je zjištěna odchylka u dávkování činidla, např. když jsou emise příliš vysoké, hladina činidla příliš nízká, dávkování činidla přerušeno nebo kvalita činidla neodpovídá kvalitě stanovené výrobcem. Systém varování může rovněž zahrnovat akustický prvek, který řidiče upozorní.
3.2 Signály systému varování musí nabývat na intenzitě s tím, jak se obsah činidla v nádrži blíží nule. Musí vyvrcholit varováním řidiče, které nelze snadno zrušit nebo ignorovat. Nesmí být možné systém vypnout, dokud nedojde k doplnění činidla.
3.3 Vizuální varování zobrazí zprávu upozorňující na nízkou hladinu činidla. Varování nesmí být stejné jako varování používané pro účely palubní diagnostiky nebo jiné údržby motoru. Varování musí být dostatečně zřetelné, aby řidič pochopil, že hladina činidla je nízká (např. „hladina močoviny je nízká“, „hladina AdBlue je nízká“ nebo „hladina činidla je nízká“).
3.4 Varovný systém nemusí být zpočátku aktivovaný nepřetržitě, ale varování se musí stupňovat, aby dosáhlo nepřetržitosti ve chvíli, kdy se hladina činidla blíží k bodu, v němž začíná účinkovat systém upozornění řidiče popsaný v bodě 8. Zobrazí se jasné varovné upozornění (např. „doplňte močovinu“, „doplňte AdBlue“ nebo „doplňte činidlo“). Nepřetržitý varovný systém může být dočasně přerušen jinými varovnými signály, které zprostředkovávají důležité zprávy týkající se bezpečnosti.
3.5 Systém varování se musí spustit s časovým předstihem rovnajícím se přibližně 2 400 ujetým km předtím, než se nádrž činidla zcela vyprázdní, nebo dle volby výrobce nejpozději ve chvíli, kdy hladina činidla v nádrži dosáhne jedné z těchto hladin:
a) |
předpokládaná dostatečná hladina pro jízdu na vzdálenost 150 % průměrného dojezdu s plnou nádrží paliva nebo |
b) |
10 % kapacity nádrže s činidlem, |
podle toho, co nastane dřív.
4. Identifikace nesprávného činidla
4.1 Vozidlo musí obsahovat prostředky k určení toho, zda se ve vozidle nachází činidlo odpovídající vlastnostem činidla deklarovaným výrobcem a zaznamenaným v dodatku 3 k příloze I.
4.2 Neodpovídá-li činidlo v nádrži minimálním požadavkům deklarovaným výrobcem, aktivuje se systém varování uvedený v bodě 3 a zobrazí se zpráva s odpovídajícím varováním (např. „zjištěna nesprávná močovina“, „zjištěno nesprávné AdBlue“ nebo „zjištěno nesprávné činidlo“). Nedojde-li do ujetí 50 km od aktivace systému varování k úpravě kvality činidla, použijí se požadavky na upozornění řidiče stanovené v bodě 8.
5. Monitorování spotřeby činidla
5.1 Vozidlo musí obsahovat prostředky k určení spotřeby činidla a zajištění přístupu k údajům o spotřebě mimo vozidlo.
5.2 Údaje o průměrné spotřebě činidla a průměrné spotřebě činidla požadované systémem motoru musí být kdykoliv k dispozici přes sériové rozhraní normalizovaného diagnostického konektoru. Údaje musí být k dispozici po celých předcházejících 2 400 km provozu vozidla.
5.3 K monitorování spotřeby činidla se u vozidla sledují alespoň tyto parametry:
a) |
hladina činidla v nádrži vozidla a |
b) |
průtok činidla nebo vstřikování činidla z hlediska technických možností co možná nejblíže místu vstřiku do systému následného zpracování výfukových plynů. |
5.4 Rozdíl větší než 50 % mezi průměrnou spotřebou činidla a průměrnou požadovanou spotřebou systémem motoru po dobu 30 minut provozu vozidla vede k aktivaci systému varování řidiče podle oddílu 3, kdy dojde k zobrazení zprávy s odpovídajícím varováním (např. „funkční porucha dávkování močoviny“, „funkční porucha dávkování AdBlue“ nebo „funkční porucha dávkování činidla“). Nedojde-li do ujetí 50 km od aktivace systému varování k úpravě kvality činidla, použijí se požadavky na upozornění řidiče stanovené v bodě 8.
5.5 V případě přerušení dávkování činidla se aktivuje systém varování řidiče podle bodu 3, který zobrazí zprávu s odpovídajícím varováním. Pokud je přerušení dávkování činidla zahájeno systémem motoru, protože provozní podmínky vozidla jsou takové, že na základě úrovně emisí takového vozidla není dávkování činidla nutné, aktivaci systému varování řidiče, jak je uvedeno v bodě 3, je možné vynechat za předpokladu, že výrobce výslovně informoval schvalovací orgán, kdy se takové provozní podmínky uplatňují. Nedojde-li do ujetí 50 km od aktivace systému varování k úpravě dávkování činidla, použijí se požadavky na upozornění řidiče stanovené v bodě 8.
6. Monitorování emisí NOx
6.1 Alternativně k požadavkům na monitorování stanoveným v bodech 4 a 5 mohou výrobci použít přímo čidla výfukového plynu ke zjištění nadměrné hladiny NOx ve výfukových plynech.
6.2 Výrobce prokáže, že použití čidel uvedených v bodě 6.1 výše a jakýchkoli jiných čidel ve vozidle vede k aktivaci systému varování řidiče, jak je uvedeno v bodě 3, zobrazení zprávy s odpovídajícím varováním (např. „příliš vysoké emise – zkontrolujte močovinu“, „příliš vysoké emise – zkontrolujte AdBlue“, „příliš vysoké emise – zkontrolujte činidlo“) a spuštění systému upozornění řidiče, jak je uvedeno v bodě 8.3, dojde-li k situacím uvedeným v bodech 4.2, 5.4 nebo 5.5.
Pro účely tohoto bodu se předpokládá, že tyto situace nastanou, pokud jsou překročeny příslušné mezní hodnoty OBD pro NOx v tabulkách uvedených v bodě 2.3 přílohy XI.
Emise NOx během zkoušky, která má prokázat dodržení těchto požadavků, nesmí mezní hodnoty OBD přesahovat o více než 20 %.
7. Uchovávání informací o poruchách
7.1 Odkazuje-li se na tento bod, uchovají se nesmazatelné ukazatele parametrů (PID) uvádějící důvod aktivace systému upozornění a vzdálenost, kterou od aktivace systému upozornění vozidlo ujelo. Vozidlo uchová záznam PID po dobu nejméně 800 dní, kdy je vozidlo v provozu, nebo 30 000 najetých km. PID musí být dány k dispozici prostřednictvím sériového portu standardního diagnostického konektoru na žádost univerzálního čtecího zařízení podle ustanovení bodu 2.3 dodatku 1 k příloze XI. Informace uložené v PID se spojí s obdobím kumulovaného provozu vozidla, během něhož k tomu došlo, s přesností nejméně 300 dní nebo 10 000 km.
7.2 Chybné funkce systému dávkování činidla připsané technickým závadám (např. mechanické nebo elektrické závady) rovněž podléhají požadavkům týkajícím se OBD v příloze XI.
8. Systém upozornění řidiče
8.1 Vozidlo musí být vybaveno systémem upozornění řidiče, který zajistí, že při provozu vozidla je vždy funkční systém regulace emisí. Systém upozornění řidiče musí být navržen tak, aby zajistil, že vozidlo nelze udržovat v provozu, je-li nádrž s činidlem prázdná.
8.2 Systém upozornění řidiče se aktivuje nejpozději ve chvíli, kdy hladina činidla v nádrži dosáhne jedné z těchto úrovní:
a) |
v případě, že se systém varování spustil nejméně 2 400 km před předpokládaným vyprázdněním nádrže s činidlem, předpokládaná dostatečná úroveň pro ujetí průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva; |
b) |
v případě, že se systém varování spustil u hladiny popsané v bodě 3.5 písm. a), předpokládaná dostatečná úroveň pro ujetí 75 % průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva; nebo |
c) |
v případě, že se systém varování spustil u hladiny popsané v bodě 3.5 písm. b), 5 % kapacity nádrže s činidlem; |
d) |
v případě, že se systém varování spustil před dosažením hladin popsaných v bodě 3.5 písm. a) a 3.5 písm. b), ale při nižší hladině než 2 400 km před tím, než se nádrž činidla zcela vyprázdní, podle toho, která hladina popsaná v písmenech b) nebo c) tohoto bodu nastane dřív. |
Pokud se použije alternativa popsaná v bodě 6.1, systém se spustí, když nastanou poruchy popsané v bodech 4 nebo 5 nebo hladiny NOx popsané v bodě 6.2.
Zjištění prázdné nádrže s činidlem a poruchy uvedené v bodech 4, 5 nebo 6 musí vyústit v plnění požadavků na uchování informací o poruchách podle bodu 7.
8.3 Výrobce vybere, jaký druh systému upozornění řidiče se nainstaluje. Varianty systému jsou popsány v bodech 8.3.1, 8.3.2, 8.3.3 a 8.3.4.
8.3.1 Metoda „žádný opětovný start motoru po odpočítávání“ umožňuje odpočítávání opětovných startů nebo vzdálenosti zbývající po aktivaci systému upozornění řidiče. Starty motoru iniciované systémem řízení vozidla, jako jsou systémy start-stop, nejsou do tohoto odpočítávání zahrnuty.
8.3.1.1 V případě, že se systém varování spustil nejméně 2 400 km před předpokládaným vyprázdněním nádrže s činidlem nebo nastaly poruchy popsané v bodech 4 nebo 5 nebo hladiny NOx popsané v bodě 6.2, musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva od aktivace systému upozornění řidiče.
8.3.1.2 V případě, že se systém upozornění řidiče spustil při hladině popsané v bodě 8.2 písm. b), musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí 75 % průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva od aktivace systému upozornění řidiče.
8.3.1.3 V případě, že se systém upozornění řidiče spustil při hladině popsané v bodě 8.2 písm. c), musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí průměrného dojezdu vozidla s 5 % kapacity nádrže s činidlem od aktivace systému upozornění řidiče.
8.3.1.4 Kromě toho se musí zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co se vyprázdní nádrž s činidlem, pokud by taková situace nastala dříve než situace uvedené v bodech 8.3.1.1, 8.3.1.2 nebo 8.3.1.3.
8.3.2 Systém „žádný start po doplnění paliva“ vede k tomu, že vozidlo nemůže startovat po doplnění paliva, byl-li aktivován systém upozornění řidiče.
8.3.3 Metoda „uzamknutí palivového systému“ zabraňuje doplňování paliva do vozidla uzavřením systému na plnění paliva po aktivaci systému upozornění. Systém uzamknutí palivového systému musí být odolný vůči neoprávněným zásahům.
8.3.4 Metoda „omezení výkonu“ po aktivaci systému upozornění omezuje rychlost vozidla. Stupeň omezení rychlosti musí být postřehnutelný řidičem a musí výrazně snížit maximální rychlost vozidla. K takovému omezení musí dojít postupně nebo po spuštění motoru. Krátce předtím, než se zabrání opětovným startům motoru, nesmí rychlost vozidla překročit 50 km/h.
8.3.4.1 V případě, že se systém varování spustil nejméně 2 400 km před předpokládaným vyprázdněním nádrže s činidlem, nebo nastaly poruchy popsané v bodech 4 nebo 5 nebo hladiny NOx popsané v bodě 6.2, musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva od aktivace systému upozornění řidiče.
8.3.4.2 V případě, že se systém upozornění řidiče spustil při hladině popsané v bodě 8.2 písm. b), musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí 75 % průměrného dojezdu vozidla s plnou nádrží paliva od aktivace systému upozornění řidiče.
8.3.4.3 V případě, že se systém upozornění řidiče spustil při hladině popsané v bodě 8.2 písm. c), musí se zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co vozidlo ujede vzdálenost, která se považuje za dostatečnou k ujetí průměrného dojezdu vozidla s 5 % kapacity nádrže s činidlem od aktivace systému upozornění řidiče.
8.3.4.4 Kromě toho se musí zabránit opětovným startům motoru neprodleně poté, co se vyprázdní nádrž s činidlem, pokud by taková situace nastala dříve než situace uvedené v bodech 8.3.4.1, 8.3.4.2 nebo 8.3.4.3.
8.4 Jakmile systém upozornění řidiče zabránil opětovným nastartováním motoru, smí dojít k deaktivaci systému upozornění pouze tehdy, došlo-li k odstranění poruch uvedených v bodech 4, 5 a 6 nebo pokud množství činidla přidané do vozidla splňuje alespoň jedno z těchto kritérií:
a) |
předpokládá se, že je dostatečné pro jízdu na vzdálenost 150 % průměrného dojezdu s plnou nádrží paliva nebo |
b) |
nejméně 10 % kapacity nádrže s činidlem. |
Poté, co byla provedena oprava za účelem odstranění poruchy, kvůli které byl podle bodu 7.2 spuštěn palubní diagnostický systém, je možné systém upozornění znovu inicializovat přes sériový port palubního diagnostického systému (např. generickým snímacím nástrojem), aby se umožnilo opětovné nastartování vozidla za účelem sebediagnostiky. Vozidlo musí najet maximálně 50 km, aby se potvrdila úspěšnost opravy. Systém upozornění řidiče musí být znovu plně aktivován, jestliže chyba i po tomto potvrzení přetrvává.
8.5 Systém varování řidiče uvedený v bodě 3 zobrazí zprávu, která jasně informuje o:
a) |
počtu zbývajících opětovných nastartování a/nebo o počtu zbývajících kilometrů; a |
b) |
podmínkách, za nichž lze vozidlo opětovně nastartovat. |
8.6 Systém upozornění řidiče se deaktivuje, jestliže pominou podmínky pro jeho aktivaci. Systém upozornění řidiče se nesmí automaticky deaktivovat, aniž by byly odstraněny důvody pro jeho aktivaci.
8.7 Schvalovacímu orgánu se při schvalování poskytnou podrobné písemné informace popisující funkční provozní vlastnosti systému upozornění řidiče.
8.8 Při podávání žádosti o schválení typu podle tohoto předpisu musí výrobce demonstrovat činnost systému varování řidiče a systému upozornění řidiče.
9. Požadavky na informace
9.1 Výrobce poskytne všem majitelům nových vozidel jasné písemné informace o systému pro regulaci emisí. V těchto informacích musí být uvedeno, že pokud systém pro regulaci emisí nefunguje správně, je řidič o problému informován systémem varování řidiče a systém upozornění řidiče následně zajistí, že vozidlo nebude možné nastartovat.
9.2 V pokynech musí být uvedeny požadavky na řádné používání a údržbu vozidel, případně i co se týče správného používání spotřebních činidel.
9.3 V pokynech musí být uvedeno, zda má řidič vozidla doplňovat spotřební činidla vozidla mezi běžnými intervaly údržby. Musí v nich být uvedeno, jak má řidič vozidla nádrž s činidlem doplňovat. Rovněž musí být uvedena pravděpodobná rychlost spotřeby činidla pro uvedený typ vozidla, a jak často by mělo být činidlo doplňováno.
9.4 V pokynech se musí uvádět, že používání a doplňování potřebného činidla se správnými specifikacemi je povinné, má-li vozidlo odpovídat certifikátu o shodě, který byl pro tento typ vozidla vydán.
9.5 V pokynech se musí uvádět, že používání vozidla, které má a nespotřebovává žádné činidlo ke snížení emisí, může být trestným činem.
9.6 Pokyny vysvětlí, jak fungují systémy varování a upozornění řidiče. Kromě toho musí upozornit na důsledky ignorování varovného systému a nedoplnění činidla.
10. Provozní podmínky systému následného zpracování
Výrobci zajistí, aby si systém pro regulaci emisí zachoval funkci regulace emisí za všech podmínek okolí, zejména při nízkých teplotách okolí. Patří sem i přijetí opatření, jež mají zabránit tomu, aby činidlo zcela zmrzlo během doby parkování vozidla v délce až 7 dní při 258 K (– 15 °C) a nádrží činidla, která je z 50 % plná. V případě zamrznutí činidla výrobce zajistí, aby činidlo bylo zkapalnělé a připravené pro použití do 20 minut od nastartování vozidla při teplotě 258 K (– 15 °C) naměřené uvnitř nádrže s činidlem.
PŘÍLOHA IX
Příloha XXI nařízení (EU) 2017/1151 se mění takto:
1) |
před obrázek 1 se doplňují nové body 3.1.16, 3.1.17 a 3.1.18, které znějí:
|
2) |
bod 3.2.21 se nahrazuje tímto:
|
3) |
doplňují se nové body 3.2.28 až 3.2.35, které znějí:
|
4) |
bod 3.3 se nahrazuje tímto:
|
5) |
doplňují se nové body, které znějí:
|
6) |
bod 3.5.9 se nahrazuje tímto:
|
7) |
bod 3.5.11 se nahrazuje tímto:
|
8) |
bod 3.7.1 se nahrazuje tímto:
|
9) |
bod 3.8.1 se nahrazuje tímto:
|
10) |
bod 4.1 se mění takto:
|
11) |
bod 5.0 se nahrazuje tímto:
|
12) |
v bodě 5.1 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Tyto požadavky zahrnují i adekvátní zabezpečení veškerých hadic, spojek a přípojek používaných v rámci systému pro regulaci emisí.“; |
13) |
bod 5.1.1 se zrušuje; |
14) |
bod 5.3.6 se nahrazuje tímto:
|
15) |
bod 5.5 se nahrazuje tímto: „5.5 Ustanovení pro bezpečnost elektronického systému Ustanoveními pro bezpečnost elektronického systému jsou ustanovení uvedená v bodě 2.3 přílohy I.“; |
16) |
body 5.5.1, 5.5.2, 5.5.3 a 5.5.4 se zrušují; |
17) |
bod 5.6.1 se nahrazuje tímto:
|
18) |
vkládají se nové body 5.6.1.1, 5.6.1.2 a 5.6.1.3, které znějí: 5.6.1.1 Vozidla mohou být součástí téže interpolační rodiny v každém z těchto případů, včetně kombinace těchto případů:
5.6.1.2 Součástí téže interpolační rodiny mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik vozidla / hnacího ústrojí / převodového ústrojí:
5.6.1.3 Pokud je použit alternativní parametr, jako je vyšší hodnota nmin_drive, podle specifikací v bodě 2 písm. k) dílčí přílohy 2, nebo ASM, jak je definováno v bodě 3.4 dílčí přílohy 2, musí být tento parametr stejný v rámci interpolační rodiny.“; |
19) |
v bodě 5.6.2 se písmeno c) nahrazuje tímto:
|
20) |
v bodě 5.6.3 se písmeno e) nahrazuje tímto:
|
21) |
v bodě 5.6.3 se písmeno g) nahrazuje tímto:
|
22) |
v bodě 5.7 se text počínaje písmenem d) až do konce nahrazuje tímto:
Je-li alespoň jeden elektrický stroj zapojen v poloze převodovky „neutrál“ a vozidlo není vybaveno režimem dojezdu vozidla (bod 4.2.1.8.5 dílčí přílohy 4), takže elektrický stroj nemá žádný vliv na jízdní zatížení, použijí se kritéria podle bodu 5.6.2 písm. a) a bodu 5.6.3 písm. a). Existují-li kromě hmotnosti vozidla, valivého odporu a aerodynamiky nějaké odlišnosti, které mají nezanedbatelný vliv na jízdní zatížení, nepovažuje se takové vozidlo za součást rodiny, pokud to neschválí schvalovací orgán.“; |
23) |
bod 5.8 se nahrazuje tímto: „5.8 Rodina podle matice jízdního zatížení Rodina podle matice jízdního zatížení může být uplatněna na vozidla konstruovaná pro maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla ≥ 3 000 kg. Rodina podle matice jízdního zatížení může být uplatněna i na vozidla předaná k vícestupňovému schválení typu nebo na vozidla vyrobená ve více stupních předaná ke schválení jednotlivého vozidla. V těchto případech se použijí ustanovení uvedená v bodě 2 přílohy XII. Součástí téže rodiny podle matice jízdního zatížení mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik:
|
24) |
bod 5.9 se nahrazuje tímto: „5.9 Rodina podle periodicky se regenerujících systémů (Ki) Součástí téže rodiny podle periodicky se regenerujících systémů mohou být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska následujících charakteristik:
|
25) |
body 5.9.1 a 5.9.2 se zrušují; |
26) |
bod 6.1 se nahrazuje tímto: „6.1 Mezní hodnoty Mezní hodnoty emisí jsou stanoveny v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007.“; |
27) |
dílčí příloha 1 se mění takto:
|
28) |
dílčí příloha 2 se nahrazuje tímto: „Dílčí příloha 2 Volba rychlostního stupně a určení bodu řazení rychlostního stupně pro vozidla s manuální převodovkou 1. Obecný přístup 1.1 Postupy řazení rychlostí popsané v této dílčí příloze se vztahují na vozidla s manuální převodovkou. 1.2 Předepsané rychlostní stupně a body řazení rychlostního stupně jsou založeny na rovnováze mezi výkonem nutným k překonání jízdního odporu a zrychlení a výkonem, který poskytuje motor při všech možných rychlostních stupních v určité fázi cyklu. 1.3 Výpočet, který má určit, které rychlostní stupně se mají použít, je založen na otáčkách motoru a křivce výkonu při plném zatížení v závislosti na otáčkách motoru. 1.4 U vozidel, která jsou vybavena převodovkou s duálním rozsahem (vysoký a nízký) se při určování, který rychlostní stupeň se má použít, zohlední pouze rozsah, který je určen pro běžný silniční provoz. 1.5 Doporučení týkající se fungování spojky se neuplatní, jestliže je spojka automatická a není nutné, aby ji řidič zapínal a vypínal. 1.6 Tato dílčí příloha se nevztahuje na vozidla zkoušená podle dílčí přílohy 8. 2. Požadované údaje a předběžné výpočty Požadují se následující údaje a výpočty se provádějí s cílem určit, které rychlostní stupně se mají použít při jízdě v cyklu na vozidlovém dynamometru:
3. Výpočty požadovaného výkonu, otáček vozidla, dostupného výkonu a rychlostních stupňů, které lze použít 3.1 Výpočet požadovaného výkonu Pro každou sekundu j křivky cyklu se výkon nutný k překonání jízdního odporu a ke zrychlení vypočítá pomocí této rovnice:
kde:
3.2 Určení otáček motoru V případě jakékoli rychlosti vj < 1 se má za to, že vozidlo stojí na místě, a otáčky motoru se nastaví na hodnotu nidle. Řadicí páka se nastaví na neutrál se zapnutou spojkou, s výjimkou jedné sekundy před začátkem zrychlování z klidového stavu, kdy se zvolí první rychlostní stupeň s vypnutou spojkou. Pro každou hodnotu vj ≥ 1 křivky cyklu a každý rychlostní stupeň i v rozsahu i = 1 to ngmax se otáčky motoru ni,j vypočítají pomocí této rovnice: ni,j = (n/v)i × vj Výpočet se provádí s pohyblivou řádovou čárkou, výsledky se nezaokrouhlují. 3.3 Volba možných rychlostních stupňů s ohledem na otáčky motoru Pro jízdu odpovídající křivce rychlosti při rychlosti vj lze zvolit následující rychlostní stupně:
Jestliže aj < 0 a ni,j ≤ nidle, ni,j se nastaví na nidle a spojka se vypne. Jestliže aj ≥ 0 a ni,j < max(1,15 × nidle; min. otáčky motoru křivky Pwot(n)), ni,j se nastaví na nejvyšší hodnotu 1,15 × nidle nebo (n/v)i x vj a spojka se nastaví na „neurčeno“. Výraz „neurčeno“ zahrnuje veškeré stavy spojky mezi stavem „vypnuta“ a „zapnuta“ v závislosti na koncepci motoru a převodovky v daném případě. V tomto případě se skutečné otáčky motoru mohou odchylovat od vypočtených otáček motoru. 3.4 Výpočet dostupného výkonu Dostupný výkon pro každý možný rychlostní stupeň i a každou hodnotu rychlosti vozidla na křivce cyklu vi se vypočítá pomocí této rovnice: Pavailable_i,j = Pwot (ni,j) × (1 – (SM + ASM)) kde:
Bylo-li o to požádáno, musí výrobce poskytnout hodnoty ASM (v procentech snížení výkonu Pwot) spolu se soubory údajů pro Pwot(n), jak je znázorněno na příkladu v tabulce A2/1. Mezi po sobě jdoucími datovými body se provede lineární interpolace. ASM je omezeno na 50 %. Uplatnění ASM musí schválit schvalovací orgán. Tabulka A2/1
3.5 Určení rychlostních stupňů, které lze použít Rychlostní stupně, které lze použít, se určí na základě těchto podmínek:
Počáteční rychlostní stupeň, který se použije pro každou sekundu j křivky cyklu, je nejvyšší konečný možný rychlostní stupeň, imax. K rozjezdu z klidového stavu se použije pouze první rychlostní stupeň. Nejnižší konečný možný rychlostní stupeň je imin. 4. Dodatečné požadavky pro korekce a/nebo změny v používání rychlostních stupňů Volba počátečního rychlostního stupně se kontroluje a mění, aby se zabránilo příliš častému řazení a aby se zajistily odpovídající jízdní vlastnosti a praktičnost. Fáze zrychlování je doba delší než 2 sekundy při rychlosti vozidla ≥ 1 km/h a monotónním zvyšování rychlosti vozidla. Fáze zpomalování je doba delší než 2 sekundy při rychlosti vozidla ≥ 1 km/h a monotónním snižování rychlosti vozidla. Korekce a/nebo změny se provádějí podle následujících požadavků:
5. Bod 4 písm. a) až f) se uplatní sekvenčně, přičemž pokaždé bude pozorována celá křivka cyklu. Jelikož změny oproti ustanovení bodu 4 písm. a) až f) by mohly vést ke vzniku nových sledů rychlostních stupňů, tyto nové sledy se třikrát zkontrolují a v případě potřeby pozmění. Aby bylo možné posoudit správnost výpočtu, vypočítá se průměrný rychlostní stupeň pro v ≥ 1 km/h, zaokrouhlený na čtyři desetinná místa, a zaznamená se do všech příslušných zkušebních protokolů. |
29) |
dílčí příloha 4 se mění takto:
|
30) |
dílčí příloha 5 se mění takto:
|
31) |
dílčí příloha 6 se nahrazuje tímto: „Dílčí příloha 6 Postupy a podmínky zkoušek typu 1 1. Popis zkoušek 1.1 Zkouška typu 1 se používá k ověření úrovní emisí plynných sloučenin, pevných částic, počtu částic, hmotnostních emisí CO2, spotřeby paliva, spotřeby elektrické energie a akčního dosahu na elektřinu během příslušného zkušebního cyklu WLTP. 1.1.1 Zkoušky se provedou podle metody popsané v bodě 2 této dílčí přílohy nebo v bodě 3 dílčí přílohy 8 u výhradně elektrických vozidel, hybridních elektrických vozidel a hybridních vozidel s palivovými články na stlačený vodík. Odeberou se vzorky výfukových plynů, hmotnosti částic a počtu částic a analyzují se podle předepsaných metod. 1.2 Počet zkoušek se určí na základě na diagramu na obrázku A6/1. Mezní hodnotou je maximální přípustná hodnota pro příslušné normované emise uvedené v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007. 1.2.1 Diagram na obrázku A6/1 se použije pouze na celý příslušný zkušební cyklus WLTP, a nikoli na jednotlivé fáze. 1.2.2 Výsledky zkoušek musí představovat hodnoty dosažené poté, co byly použity faktory změny energie systému REESS, korekce Ki a ATCT. 1.2.3 Určení hodnot za celý cyklus 1.2.3.1 Pokud je během kterékoli zkoušky překročena mezní hodnota pro normované emise, vozidlo se zamítne. 1.2.3.2 V závislosti na typu vozidla deklaruje výrobce v příslušných případech za celý cyklus hodnotu hmotnostních emisí CO2, spotřebu elektrické energie, spotřebu paliva u vozidel NOVC-FCHV a rovněž hodnoty PER a AER v souladu s tabulkou A6/1. 1.2.3.3 Deklarovaná hodnota spotřeby elektrické energie u vozidel OVC-HEV za provozu v režimu nabíjení-vybíjení se neurčí podle obrázku A6/1. Použije se jako hodnota schválení typu, pokud byla deklarovaná hodnota CO2 přijata jako hodnota schválení. Pokud tomu tak není, použije se jako hodnota schválení typu naměřená hodnota spotřeby elektrické energie. 1.2.3.4 Pokud jsou po první zkoušce splněna všechna kritéria v řádku 1 příslušné tabulky A6/2, všechny hodnoty deklarované výrobcem se přijmou jako hodnota schválení typu. Pokud jakékoli kritérium v řádku 1 příslušné tabulky A6/2 není splněno, provede se druhá zkouška s týmž vozidlem. 1.2.3.5 Po provedení druhé zkoušky se vypočítá aritmetický průměr výsledků těchto dvou zkoušek. Pokud jsou prostřednictvím tohoto aritmetického průměru výsledků splněna všechna kritéria v řádku 2 příslušné tabulky A6/2, všechny hodnoty deklarované výrobcem se přijmou jako hodnota schválení typu. Pokud jakékoli kritérium v řádku 2 příslušné tabulky A6/2 není splněno, provede se třetí zkouška s týmž vozidlem. 1.2.3.6 Po provedení třetí zkoušky se vypočítá aritmetický průměr výsledků těchto tří zkoušek. U všech parametrů, které splňují odpovídající kritérium v řádku 3 příslušné tabulky A6/2, se jako hodnota schválení typu použije deklarovaná hodnota. U jakéhokoli parametru, který nesplňuje odpovídající kritérium v řádku 3 příslušné tabulky A6/2, se jako hodnota schválení typu použije aritmetický průměr výsledků. 1.2.3.7 Pokud jakékoli kritérium příslušné tabulky A6/2 není po provedení první nebo druhé zkoušky splněno, mohou být hodnoty na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu deklarovány opětovně jakožto vyšší hodnoty pro emise nebo spotřebu nebo jakožto nižší hodnoty pro akční dosahy na elektřinu, aby se snížil požadovaný počet zkoušek pro účely schválení typu. 1.2.3.8 Stanovení akceptační hodnoty dCO21, dCO22 a dCO23 1.2.3.8.1 Kromě požadavku v bodě 1.2.3.8.2 platí také, že ve vztahu ke kritériím pro počet zkoušek v tabulce A6/2 se pro dCO21, dCO22 a dCO23 použijí tyto hodnoty:
1.2.3.8.2 Pokud se zkouška typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV skládá ze dvou nebo více příslušných zkušebních cyklů WLTP a hodnota dCO2x je nižší než 1,0, nahradí se hodnota dCO2x hodnotou 1,0. 1.2.3.9 Pokud byl jako hodnota schválení typu použit a potvrzen výsledek zkoušky nebo průměr výsledků zkoušek, odkazuje se pro účely dalších výpočtů na tento výsledek jako na „deklarovanou hodnotu“. Tabulka A6/1 Použitelná pravidla pro výrobcem deklarované hodnoty (hodnoty za celý cyklus) (1)
Obrázek A6/1 Diagram pro počet zkoušek typu 1 První zkouška Zamítnuto Jsou splněna všechna kritéria v tabulce A6/2 v řádku „druhá zkouška“. Jsou splněna všechna kritéria v tabulce A6/2 v řádku „první zkouška“. Jakékoli normované emise > mezní hodnota Ne Ne Ne Ne Ne Ano Ano Ano Ano Ano Deklarovaná hodnota nebo průměr tří přijatých hodnot, v závislosti na výsledku posouzení každé hodnoty Všechny deklarované hodnoty a emise přijaty Jakékoli normované emise > mezní hodnota Třetí zkouška Jakékoli normované emise > mezní hodnota Druhá zkouška Tabulka A6/2 Kritéria pro počet zkoušek Pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování pro vozidla ICE, NOVC-HEV a OVC-HEV.
Pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV.
Pro vozidla PEV
Pro vozidla NOVC-FCHV
1.2.4 Určení hodnot pro konkrétní fázi 1.2.4.1 Hodnota CO2 pro konkrétní fázi 1.2.4.1.1 Poté, co byla přijata deklarovaná hodnota za celý cyklus pro hmotnostní emise CO2, vynásobí se aritmetický průměr hodnot pro konkrétní fázi u výsledků zkoušek v g/km korekčním faktorem CO2_AF za účelem kompenzace rozdílu mezi deklarovanou hodnotou a výsledky zkoušky. Tato korigovaná hodnota bude hodnotou schválení typu pro CO2.
kde:
kde:
1.2.4.1.2 Pokud deklarovaná hodnota za celý cyklus pro hmotnostní emise CO2 není přijata, vypočte se hodnota hmotnostních emisí CO2 pro schválení typu pro konkrétní fázi použitím aritmetického průměru všech výsledků zkoušek pro danou fázi. 1.2.4.2 Hodnoty spotřeby paliva pro konkrétní fázi Hodnota spotřeby paliva se vypočte pomocí hmotnostních emisí CO2 pro konkrétní fázi s použitím rovnic v bodě 1.2.4.1 této dílčí přílohy a aritmetického průměru emisí. 1.2.4.3 Hodnota spotřeby elektrické energie pro konkrétní fázi, PER a AER Spotřeba elektrické energie pro konkrétní fázi a akční dosahy na elektřinu pro konkrétní fázi se vypočtou použitím aritmetického průměru hodnot pro konkrétní fázi z výsledku (výsledků) zkoušek, bez korekčního faktoru. 2. Podmínky zkoušky typu 1 2.1 Shrnutí 2.1.1 Zkouška typu 1 se musí skládat z předepsaného sledu operací: příprava dynamometru, plnění paliva, odstavení a činnost motoru. 2.1.2 Zkouška typu 1 musí obnášet provoz vozidla na vozidlovém dynamometru s příslušným cyklem WLTC pro interpolační rodinu. Poměrná část zředěných emisí výfukových plynů se pomocí zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem plynule odebírá pro následnou analýzu. 2.1.3 Koncentrace pozadí se změří pro všechny sloučeniny, u nichž se provádějí měření zředěných hmotnostních emisí. U zkoušek emisí výfukových plynů to vyžaduje odběr a analýzu ředicího vzduchu. 2.1.3.1 Měření pevných částic pozadí 2.1.3.1.1 Pokud výrobce žádá o odečtení hmotnosti pevných částic pozadí buď ředicího vzduchu, nebo ředicího tunelu z měření emisí, určí se tyto úrovně pozadí podle postupů uvedených v bodech 2.1.3.1.1.1 až 2.1.3.1.1.3 této dílčí přílohy. 2.1.3.1.1.1 Maximální přípustná korekce o pozadí je hmotnost částic na filtru odpovídající 1 mg/km při průtoku použitém při zkoušce. 2.1.3.1.1.2 Jestliže úroveň pozadí překročí tuto hodnotu, odečte se standardní hodnota 1 mg/km. 2.1.3.1.1.3 Dává-li odečtení podílu pozadí záporný výsledek, pokládá se úroveň pozadí za nulovou. 2.1.3.1.2 Úroveň hmotnosti pevných částic pozadí v ředicím vzduchu se určí z průchodu filtrovaného ředicího vzduchu filtrem pevných částic na pozadí. Určí se z místa ve směru proudění bezprostředně za filtry ředicího vzduchu. Úrovně pozadí v μg/m3 se určí jako klouzavý aritmetický průměr nejméně 14 měření, přičemž se provádí alespoň jedno měření týdně. 2.1.3.1.3 Úroveň hmotnosti pevných částic pozadí v ředicím tunelu se určí z průchodu filtrovaného ředicího vzduchu filtrem pevných částic na pozadí. Je třeba jej odebírat ze stejného místa jako vzorek pevných částic. Pokud se pro účely zkoušky použije sekundární ředění, musí být systém sekundárního ředění pro účely měření pozadí uveden v činnost. Lze provést jedno měření v den zkoušky, buď před zkouškou, nebo po ní. 2.1.3.2 Určení počtu částic pozadí 2.1.3.2.1 Pokud výrobce žádá o korekci o pozadí, stanoví se tyto úrovně pozadí takto:
2.1.3.2.2 Úroveň počtu částic pozadí v ředicím vzduchu se určí odběrem vzorku z filtrovaného ředicího vzduchu. Odebere se z místa ve směru proudění bezprostředně za filtry ředicího vzduchu do systému měření PN. Úrovně pozadí v částicích na cm3 se určí jako klouzavý aritmetický průměr nejméně 14 měření, přičemž se provádí alespoň jedno měření týdně. 2.1.3.2.3 Úroveň počtu částic pozadí v ředicím tunelu se určí odběrem vzorku z filtrovaného ředicího vzduchu. Odebere se ze stejného místa jako vzorek PN. Pokud se pro účely zkoušky použije sekundární ředění, musí být systém sekundárního ředění pro účely měření pozadí uveden v činnost. Lze provést jedno měření v den zkoušky, a to buď před zkouškou s použitím aktuálního PCRF a průtoku CVS použitého během zkoušky, nebo po této zkoušce. 2.2 Všeobecné vybavení zkušební komory 2.2.1 Měřené parametry 2.2.1.1 Následující teploty se měří s přesností ± 1,5 °C:
2.2.1.2 Atmosférický tlak musí být možné měřit s přesností ± 0,1 kPa. 2.2.1.3 Specifickou vlhkost H musí být možné měřit s přesností ± 1 g H2O/kg suchého vzduchu. 2.2.2 Zkušební komora a odstavné místo 2.2.2.1 Zkušební komora 2.2.2.1.1 Teplota ve zkušební komoře musí být nastavena na 23 °C. Dovolená odchylka skutečné hodnoty musí činit ± 5 °C. Teplota a vlhkost vzduchu se měří na výstupu chladicího ventilátoru zkušební komory při minimální frekvenci 0,1 Hz. Pokud jde o teplotu na začátku zkoušky, viz bod 2.8.1 této dílčí přílohy. 2.2.2.1.2 Specifická vlhkost H vzduchu ve zkušební komoře nebo vzduchu nasávaného motorem musí být: 5,5 ≤ H ≤ 12,2 (g H2O/kg suchého vzduchu) 2.2.2.1.3 Vlhkost se musí měřit průběžně při minimální frekvenci 0,1 Hz. 2.2.2.2 Odstavné místo Teplota na odstavném místě musí být nastavena na 23 °C a dovolená odchylka skutečné hodnoty činí ± 3 °C během 5minutového klouzavého aritmetického průměru a nesmí vykazovat systematickou odchylku od nastavené teploty. Teplota se musí měřit průběžně při minimální frekvenci 0,033 Hz (každých 30 sekund). 2.3 Zkušební vozidlo 2.3.1 Obecně Zkušební vozidlo i všechny jeho konstrukční části se musí shodovat se sériovou výrobou, nebo – pokud se vozidlo od sériové výroby odlišuje – musí být ve všech příslušných zkušebních protokolech uveden úplný popis. Při volbě zkušebního vozidla se výrobce a schvalovací orgán dohodnou na tom, který model vozidla je reprezentativní pro danou interpolační rodinu. Pro účely měření emisí se použije jízdní zatížení určené u zkušebního vozidla H. V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se pro účely měření emisí použije jízdní zatížení vypočtené pro vozidlo HM podle bodu 5.1 dílčí přílohy 4. Pokud se na žádost výrobce použije metoda interpolace (viz bod 3.2.3.2 dílčí přílohy 7), provede se dodatečné měření emisí s jízdním zatížením stanoveným se zkušebním vozidlem L. Zkoušky na vozidlech H a L se musí provádět s týmž zkušebním vozidlem a s co nejkratším konečným poměrem n/v (s tolerancí ± 1,5 %) v rámci dané interpolační rodiny. V případě rodiny podle matice jízdního zatížení se provede dodatečné měření emisí s jízdním zatížením vypočteným pro vozidlo LM podle bodu 5.1 dílčí přílohy 4. Koeficienty jízdního zatížení a zkušební hmotnost vozidla L a H lze převzít z různých rodin podle jízdního zatížení, pokud rozdíl mezi těmito rodinami podle jízdního zatížení vyplývá z uplatnění bodu 6.8 dílčí přílohy 4 a jsou i nadále splněny požadavky uvedené v bodě 2.3.2 této dílčí přílohy. 2.3.2 Interpolační rozpětí CO2 2.3.2.1 Metoda interpolace se použije pouze tehdy, pokud:
Pokud tyto požadavky nejsou splněny, lze zkoušky prohlásit za neplatné a zopakovat je po dohodě se schvalovacím orgánem. 2.3.2.2 Maximální hodnota delta CO2 povolená během příslušného cyklu vyplývající z kroku 9 tabulky A7/1 v dílčí příloze 7 mezi zkoušenými vozidly L a H činí 20 procent plus 5 g/km emisí CO2 z vozidla H, avšak nejméně 15 g/km a nejvýše 30 g/km. Toto omezení neplatí při použití rodin podle matice jízdního zatížení. 2.3.2.3 Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze interpolační přímku extrapolovat na maximálně 3 g/km nad emise CO2 z vozidla H a/nebo pod emise CO2 z vozidla L. Toto rozšíření je platné pouze v rámci absolutních mezí interpolačního rozpětí specifikovaného v bodě 2.3.2.2. Pro použití rodiny podle matice jízdního zatížení není extrapolace povolena. V případě, že jsou dvě nebo více interpolačních rodin totožné, pokud jde o požadavky bodu 5.6 této přílohy, ale jsou odlišné, jelikož jejich celkový rozsah pro CO2 by byl vyšší než maximální hodnota delta specifikovaná v bodě 2.3.2.2, musí všechna jednotlivá vozidla stejné specifikace (např. značka, model, volitelné vybavení) patřit pouze k jedné z interpolačních rodin. 2.3.3 Záběh Vozidlo musí být v dobrém technickém stavu. Musí být zajeté a musí mít před zkouškou najeto alespoň 3 000 až 15 000 km. Motor, převodovka a vozidlo musí být předem zaběhnuty podle doporučení výrobce. 2.4 Nastavení 2.4.1 Nastavení a ověření dynamometru se provede podle dílčí přílohy 4. 2.4.2. Provoz dynamometru 2.4.2.1 Pomocná zařízení musí být během provozu dynamometru vypnuta nebo deaktivována, pokud jejich provoz není vyžadován právními předpisy. 2.4.2.2 Provozní režim vozidlového dynamometru, pokud existuje, musí být aktivován podle pokynů výrobce (např. stisknutím tlačítek na volantu v konkrétním pořadí, použitím zkušebního zařízení z dílny výrobce, odstraněním pojistky). Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu seznam deaktivovaných zařízení a odůvodnění jejich deaktivace. Provozní režim dynamometru musí být schválen schvalovacím orgánem a použití provozního režimu dynamometru se uvede ve všech příslušných zkušebních protokolech. 2.4.2.3 Provozní režim dynamometru nesmí aktivovat, měnit, zpomalovat nebo deaktivovat činnost jakékoli části, která ovlivňuje emise a spotřebu paliva během zkoušky. Jakékoli zařízení, které ovlivňuje provoz vozidlového dynamometru, musí být nastaveno tak, aby zajišťovalo jeho správné fungování. 2.4.2.4 Přidělení typu dynamometru zkušebnímu vozidlu 2.4.2.4.1 Pokud má zkušební vozidlo dvě hnací nápravy a podle podmínek WLTP je částečně nebo trvale provozováno se dvěma nápravami, které jsou poháněny nebo zpětně získávají energii během příslušného cyklu, zkouší se vozidlo na dynamometru v režimu pohonu čtyř kol (4WD), který splňuje specifikace podle bodů 2.2 a 2.3 dílčí přílohy 5. 2.4.2.4.2 Pokud se vozidlo zkouší pouze s jednou hnací nápravou, zkouší se zkušební vozidlo na dynamometru v režimu pohonu dvou kol (2WD), který splňuje požadavky podle bodu 2.2 dílčí přílohy 5. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze vozidlo s jednou hnací nápravou zkoušet na čtyřkolovém dynamometru v režimu pohonu čtyř kol. 2.4.2.4.3 Jestliže je zkušební vozidlo provozováno se dvěma nápravami poháněnými specializovanými řidičem volitelnými režimy, které nejsou určeny pro běžný denní provoz, ale pouze pro zvláštní omezené účely, jako např. „horský režim“ nebo „režim údržby“, nebo jestliže se režim se dvěma hnacími nápravami aktivuje pouze při jízdě v terénu, zkouší se vozidlo na dynamometru v režimu pohonu dvou kol, který splňuje specifikace podle bodu 2.2 dílčí přílohy 5. 2.4.2.4.4 Jestliže se zkušební vozidlo zkouší na čtyřkolovém dynamometru v režimu pohonu dvou kol, kola nepoháněné nápravy se mohou otáčet v průběhu zkoušky, a to za podmínky, že provozní režim vozidlového dynamometru a režim dojezdu vozidla tento způsob provozu podporují. Obrázek A6/1a Možné konfigurace zkoušky na dvoukolovém a čtyřkolovém dynamometru
2.4.2.5 Prokázání rovnocennosti dynamometru v režimu pohonu dvou kol a dynamometru v režimu pohonu čtyř kol 2.4.2.5.1 Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze vozidlo, které musí být zkoušeno na dynamometru v režimu pohonu čtyř kol, alternativně zkoušet na dynamometru v režimu pohonu dvou kol, pokud jsou splněny tyto podmínky:
2.4.2.5.2 Toto prokázání rovnocennosti se použije na všechna vozidla v téže rodině podle jízdního zatížení. Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze toto prokázání rovnocennosti rozšířit na jiné rodiny podle jízdního zatížení na základě důkazu, že jako zkušební vozidlo bylo vybráno vozidlo z rodiny podle nejhoršího jízdního zatížení. 2.4.2.6 Informace o tom, zda bylo vozidlo zkoušeno na dvoukolovém, nebo na čtyřkolovém dynamometru a zda bylo zkoušeno na dynamometru v režimu pohonu dvou kol, nebo v režimu pohonu čtyř kol, musí být zahrnuta do všech příslušných zkušebních protokolů. V případě, že vozidlo bylo zkoušeno na čtyřkolovém dynamometru a tento dynamometr byl v režimu pohonu dvou kol, musí být rovněž uvedeno, zda se kola nepoháněné nápravy otáčela, či nikoli. 2.4.3 Výfukový systém vozidla nesmí vykazovat jakoukoliv netěsnost, která by vedla ke snížení množství odebíraného plynu. 2.4.4 Seřízení hnacího ústrojí a ovládacích zařízení vozidla musí odpovídat předpisům výrobce pro sériovou výrobu. 2.4.5 Pneumatiky musí být typu specifikovaného výrobcem vozidla jako původní vybavení. Pneumatiky lze hustit na tlak až o 50 % vyšší, než je tlak specifikovaný v bodě 4.2.2.3 dílčí přílohy 4. Tentýž tlak v pneumatikách se použije pro seřízení dynamometru a pro veškeré následné zkoušky. Použitý tlak v pneumatikách se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů. 2.4.6 Referenční palivo Pro zkoušení se použije vhodné referenční palivo definované v příloze IX. 2.4.7 Příprava zkušebního vozidla 2.4.7.1 Při zkoušce musí být vozidlo přibližně ve vodorovné poloze, aby se vyloučila jakákoli abnormální distribuce paliva. 2.4.7.2 V případě nutnosti dodá výrobce doplňkové součásti a adaptéry, které jsou potřebné k instalaci výtoku paliva z nejnižšího bodu nádrže (nádrží) namontované (namontovaných) na vozidle, a dále součásti potřebné k odběru vzorků výfukových plynů. 2.4.7.3 Při odběru vzorku PM během zkoušky, kdy se regenerující zařízení nachází ve stabilizovaném stavu (tj. vozidlo neprochází regenerací), se doporučuje, aby mělo vozidlo dovršenu více než 1/3 nájezdu mezi plánovanými regeneracemi, nebo aby bylo periodicky se regenerující zařízení vystaveno ekvivalentní zátěži mimo vozidlo. 2.5 Předběžné zkušební cykly Pokud to požaduje výrobce, lze provést předběžné zkušební cykly, aby bylo možné dodržet průběh křivky rychlosti v předepsaných mezích. 2.6 Stabilizace zkušebního vozidla 2.6.1 Příprava vozidla 2.6.1.1 Naplnění palivové nádrže Palivová nádrž (nebo palivové nádrže) se naplní stanoveným zkušebním palivem. Pokud je v palivové nádrži (nebo v palivových nádržích) palivo, které neodpovídá požadavkům bodu 2.4.6 této dílčí přílohy, musí se stávající palivo před naplněním nádrže zkušebním palivem odčerpat. Systém pro regulaci emisí způsobených vypařováním nesmí být nadměrně proplachován ani zatěžován. 2.6.1.2 Nabíjení REESS Před stabilizačním zkušebním cyklem se REESS plně nabije. Na žádost výrobce lze nabíjení před stabilizací vynechat. REESS se před oficiální zkouškou již znovu nenabíjí. 2.6.1.3 Tlak v pneumatikách Tlak v pneumatikách hnacích kol se nastaví podle bodu 2.4.5 této dílčí přílohy. 2.6.1.4 Vozidla na plynná paliva Vozidla se zážehovým motorem poháněná LPG nebo NG/biomethanem nebo vybavená tak, že mohou používat jako palivo buď benzin, nebo LPG, nebo NG/biomethan, se mezi zkouškami s prvním a druhým plynným referenčním palivem znovu stabilizují před zkouškou s druhým referenčním palivem. Vozidla se zážehovým motorem poháněná LPG nebo NG/biomethanem nebo vybavená tak, že mohou používat jako palivo buď benzin, nebo LPG, nebo NG/biomethan, se mezi zkouškami s prvním a druhým plynným referenčním palivem znovu stabilizují před zkouškou s druhým referenčním palivem. 2.6.2 Zkušební komora 2.6.2.1 Teplota Během stabilizace musí být teplota ve zkušební komoře tatáž jako teplota definovaná pro zkoušku typu 1 (bod 2.2.2.1.1 této dílčí přílohy). 2.6.2.2 Měření pozadí Ve zkušebně, v níž může dojít ke kontaminaci zkoušky vozidla s nízkými emisemi částic zbytky z předchozí zkoušky vozidla s vysokými emisemi částic, se pro účely stabilizace zařízení pro odběr vzorků doporučuje, aby se s vozidlem s nízkými emisemi částic projel jeden dvacetiminutový cyklus při ustálené rychlosti 120 km/h. Delší provoz a/nebo provoz při vyšší rychlosti je u stabilizace zařízení pro odběr vzorků přijatelný, pokud je vyžadován. Měření pozadí ředicího tunelu se v příslušných případech provedou po stabilizaci tunelu a před jakýmkoli následným zkoušením vozidla. 2.6.3 Postup 2.6.3.1 Vozidlo se zaveze nebo dotlačí na dynamometr a je v chodu během příslušných cyklů WLTC. Vozidlo nemusí být ve studeném stavu a může se použít k nastavení zatížení dynamometru. 2.6.3.2 Zatížení dynamometru se nastaví podle bodů 7 a 8 dílčí přílohy 4. V případě, že se pro zkoušky použije dynamometr v režimu pohonu dvou kol, provede se nastavení jízdního zatížení na dynamometru v režimu pohonu dvou kol, a v případě, že se pro zkoušky použije dynamometr v režimu pohonu čtyř kol, provede se nastavení jízdního zatížení na dynamometru v režimu pohonu čtyř kol. 2.6.4 Chod vozidla 2.6.4.1 Postup nastartování hnacího ústrojí se zahájí prostřednictvím zařízení určeného k tomuto účelu podle pokynů výrobce. Přepínání provozního režimu, které není iniciováno vozidlem, během zkoušky není dovoleno, pokud není uvedeno jinak. 2.6.4.1.1 Pokud se postup nastartování hnacího ústrojí nezdaří, např. pokud motor nenastartuje podle očekávání nebo pokud vozidlo signalizuje chybu startování, zkouška je neplatná, zopakují se stabilizační zkoušky a provede se nová zkušební jízda. 2.6.4.1.2 V případech, kdy se jako palivo používá LPG nebo NG/biomethan, je dovoleno, aby se motor nastartoval na benzin a přepnul se automaticky na LPG nebo NG/biomethan až po určité předem stanovené době, která nemůže být řidičem změněna. Tato doba nesmí být delší než 60 sekund. Je rovněž přípustné použít pouze benzin nebo benzin současně s plynem při provozu v plynovém režimu za předpokladu, že spotřeba energie plynu je vyšší než 80 % celkového množství energie spotřebované během zkoušky typu 1. Tento procentní podíl se vypočte podle metody uvedené v dodatku 3 k této dílčí příloze. 2.6.4.2 Cyklus se zahájí nastartováním hnacího ústrojí. 2.6.4.3 Pro účely stabilizace se provede příslušný cyklus WLTC. Na žádost výrobce nebo schvalovacího orgánu lze provést dodatečné cykly WLTC za účelem uvedení vozidla a jeho ovládacích systémů do stabilizovaného stavu. Rozsah takové doplňkové stabilizace se zaznamená ve všech příslušných zkušebních protokolech. 2.6.4.4 Zrychlení Při jízdě vozidla se plynový pedál používá vhodným způsobem tak, aby vozidlo přesně dodržovalo průběh křivky rychlosti. S vozidlem se jede plynule, používají se reprezentativní rychlostní stupně a postupy. V případě manuální převodovky se plynový pedál během každého zařazení rychlosti uvolní a zařazení se provede v co nejkratším čase. Pokud vozidlo nedokáže dodržet průběh křivky rychlosti, musí se použít maximální dostupný výkon, dokud rychlost vozidla znovu nedosáhne příslušné cílové rychlosti. 2.6.4.5 Zpomalení Během zpomalování cyklu řidič uvolní plynový pedál, ale nevypne manuálně spojku až do bodu uvedeného v bodě 4 písm. d), e) nebo f) dílčí přílohy 2. Pokud vozidlo zpomaluje rychleji, než jak stanoví křivka rychlosti, použije se plynový pedál tak, aby vozidlo přesně dodržovalo průběh křivky rychlosti. Pokud vozidlo zpomaluje příliš pomalu a nedosahuje zamýšleného zpomalení, uvedou se v účinnost brzdy tak, aby bylo možné přesně dodržet průběh křivky rychlosti. 2.6.4.6 Brzdění Během fáze stání / fáze volnoběhu se s přiměřenou silou brzdí, aby se zabránilo otáčení hnacích kol. 2.6.5 Použití převodovky 2.6.5.1 Manuální převodovky 2.6.5.1.1 Musí být dodrženy pokyny pro řazení rychlostních stupňů specifikované v dílčí příloze 2. Vozidla zkoušená podle dílčí přílohy 8 musí při jízdě splňovat požadavky bodu 1.5 uvedené dílčí přílohy. 2.6.5.1.2 Změna rychlostního stupně musí být zahájena a dokončena v rozmezí ± 1,0 sekundy od předepsaného bodu řazení rychlostních stupňů. 2.6.5.1.3 Spojka se sešlápne v rozmezí ± 1,0 sekundy od předepsaného provozního bodu spojky. 2.6.5.2 Automatické převodovky 2.6.5.2.1 Po prvním použití řadicí páky se s ní v průběhu zkoušky již nesmí manipulovat. První zařazení se provede 1 sekundu před začátkem prvního zrychlení. 2.6.5.2.2 Vozidla s automatickou převodovkou s manuálním režimem nesmí být zkoušena v manuálním režimu. 2.6.6 Řidičem volitelné režimy 2.6.6.1 Vozidla vybavená primárním režimem se zkouší v tomto režimu. Na žádost výrobce může být vozidlo alternativně zkoušeno s řidičem volitelným režimem v nejnepříznivější poloze pro emise CO2. 2.6.6.2 Výrobce poskytne schvalovacímu orgánu podklady o existenci řidičem volitelného režimu, který splňuje požadavky bodu 3.5.9 této přílohy. Se souhlasem schvalovacího orgánu lze primární režim použít jako jediný řidičem volitelný režim pro daný systém nebo dané zařízení pro účely určení normovaných emisí, emisí CO2 a spotřeby paliva. 2.6.6.3 Pokud vozidlo nemá žádný primární režim nebo pokud požadovaný primární režim neodsouhlasil schvalovací orgán jakožto primární režim, vozidlo se zkouší v nejlepším řidičem volitelném režimu a nejhorším řidičem volitelném režimu na normované emise, emise CO2 a spotřebu paliva. Nejlepší a nejhorší režim se určí pomocí poskytnutých podkladů týkajících se emisí CO2 a spotřeby paliva u všech režimů. Emise CO2 a spotřeba paliva musí být aritmetickým průměrem výsledků zkoušek u obou režimů. Výsledky zkoušek pro oba režimy se zaznamenají. Na žádost výrobce může být vozidlo alternativně zkoušeno s řidičem volitelným režimem v nejnepříznivější poloze pro emise CO2. 2.6.6.4 Na základě technických podkladů poskytnutých výrobcem a se souhlasem schvalovacího orgánu se nevezmou v úvahu řidičem volitelné režimy určené pro velmi specializované a omezené účely (např. režim údržby, režim nejnižšího rychlostního stupně). Zváží se všechny zbývající řidičem volitelné režimy používané pro jízdu směrem vpřed, přičemž mezní hodnoty normovaných emisí musí být splněny ve všech těchto režimech. 2.6.6.5 Body 2.6.6.1 až 2.6.6.4 této dílčí přílohy se použijí na všechny systémy vozidla s řidičem volitelnými režimy, včetně těch, které nejsou specifické výhradně pro převodovku. 2.6.7 Prohlášení zkoušky typu 1 za neplatnou a dokončení cyklu Pokud se motor neočekávaně zastaví, stabilizační zkouška nebo zkouška typu 1 se prohlásí za neplatnou. Po dokončení cyklu se motor vypne. Vozidlo nesmí být znovu nastartováno až do zahájení zkoušky, pro jejíž účely bylo stabilizováno. 2.6.8 Požadované údaje, kontrola kvality 2.6.8.1 Měření rychlosti Během stabilizace se rychlost měří v porovnání se skutečným časem nebo se získá ze systému záznamu dat při frekvenci nejméně 1 Hz, aby bylo možné vyhodnotit skutečnou jízdní rychlost. 2.6.8.2 Ujetá vzdálenost Vzdálenost skutečně ujetá vozidlem se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky pro každou fázi WLTC. 2.6.8.3 Dovolené odchylky od křivky rychlosti U vozidel, která nemohou dosáhnout zrychlení a maximálních rychlostí požadovaných pro příslušný cyklus WLTC, je nutno plně sešlápnout plynový pedál až do okamžiku, kdy je znovu dosaženo požadované křivky rychlosti. Nedodržení průběhu křivky rychlosti za těchto okolností nečiní zkoušku neplatnou. Odchylky od jízdního cyklu se zaznamenají do všech příslušných příslušných zkušebních protokolů. 2.6.8.3.1 Jsou dovoleny následující odchylky mezi skutečnou rychlostí vozidla a předepsanou rychlostí příslušných zkušebních cyklů. Tyto dovolené odchylky se nemají ukazovat řidiči:
Viz obrázek A6/2. Jsou dovoleny odchylky rychlosti větší než předepsané odchylky za předpokladu, že nejsou nikdy překročeny po dobu delší než 1 sekunda. Během jedné zkoušky nesmí nastat více než deset takových odchylek. 2.6.8.3.2 Indexy jízdní křivky IWR a RMSSE se vypočítají v souladu s požadavky bodu 7 dílčí přílohy 7. Pokud se IWR nebo RMSSE nachází mimo příslušné rozpětí platnosti, je nutno považovat jízdní zkoušku za neplatnou. Obrázek A6/2 Dovolené odchylky od křivky rychlosti
2.7 Odstavení vozidla 2.7.1 Po stabilizaci a před zkoušením se zkušební vozidlo uchová v prostoru s podmínkami okolí popsanými v bodě 2.2.2.2 této dílčí přílohy. 2.7.2 Vozidlo se odstaví na dobu minimálně šesti hodin a maximálně 36 hodin, přičemž kryt motorového prostoru může být otevřený nebo zavřený. Pokud to nevylučují specifická ustanovení pro konkrétní vozidlo, lze je nuceným chlazením ochladit na teplotu, jež má být nastavena. Pokud se chlazení urychluje ventilátory, musí být ventilátory umístěny tak, aby bylo dosaženo maximálního ochlazení poháněcí soustavy, motoru a systému následného zpracování výfukových plynů homogenním způsobem. 2.8 Zkouška emisí a spotřeby paliva (zkouška typu 1) 2.8.1 Teplota ve zkušební komoře při zahájení zkoušky musí být nastavena na 23 °C ± 3 °C. Teplota oleje v motoru a chladicího média, pokud je použito, musí být v rozmezí ± 2 °C od stanovené teploty 23 °C. 2.8.2 Zkušební vozidlo se zatlačí na dynamometr. 2.8.2.1 Hnací kola vozidla se umístí na dynamometr bez spuštění motoru. 2.8.2.2 Tlaky v pneumatikách hnacích kol musí být nastaveny podle ustanovení bodu 2.4.5 této dílčí přílohy. 2.8.2.3 Kryt motorového prostoru se zavře. 2.8.2.4 Bezprostředně před spuštěním motoru se k výfuku (výfukům) vozidla připojí spojovací trubka pro výfukové plyny. 2.8.3 Nastartování hnacího ústrojí a jízda 2.8.3.1 Postup nastartování hnacího ústrojí se zahájí prostřednictvím zařízení určeného k tomuto účelu podle pokynů výrobce. 2.8.3.2 Jízda vozidla probíhá, jak je popsáno v bodech 2.6.4 až 2.6.7 této dílčí přílohy, v průběhu příslušného cyklu WLTC, jak je popsáno v dílčí příloze 1. 2.8.4 Údaje o RCB se měří pro každou fázi WLTC podle definice v dodatku 2 k této dílčí příloze. 2.8.5 Skutečná rychlost vozidla se měří s frekvencí měření 10 Hz a vypočtou se a zdokumentují indexy jízdní křivky popsané v bodě 7 dílčí přílohy 7. 2.8.6 Skutečná rychlost vozidla měřená s frekvencí měření 10 Hz spolu se skutečným časem se použije pro opravy výsledků CO2 vůči cílové rychlosti a vzdálenosti, jak jsou definovány v dílčí příloze 6b. 2.9 Odběr vzorků plynných látek Vzorky plynných látek se odeberou do vaků a sloučeniny se analyzují na konci zkoušky nebo fáze zkoušky, nebo lze sloučeniny analyzovat průběžně a integrovat je za celý cyklus. 2.9.1 Před každou zkouškou se provedou následující kroky:
2.10 Odběr vzorků pro stanovení PM 2.10.1 Před každou zkouškou se provedou kroky popsané v bodech 2.10.1.1 až 2.10.1.2.2 této dílčí přílohy. 2.10.1.1 Volba filtru Pro celý příslušný cyklus WLTC se použije jednoduchý filtr pro odběr vzorků pevných částic bez podpůrného filtru. Pro účely zohlednění regionálních odchylek cyklu lze použít pro první tři fáze jednoduchý filtr a pro čtvrtou fázi jiný filtr. 2.10.1.2 Příprava filtru 2.10.1.2.1 Nejméně jednu hodinu před zkouškou se filtr vloží do Petriho misky, která chrání před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, a umístí se do vážicí komory (nebo místnosti) ke stabilizaci. Na konci doby stabilizace se filtr zváží a jeho hmotnost se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky. Filtr se pak uchovává v uzavřené Petriho misce nebo v utěsněném držáku filtru do doby, než bude zapotřebí ke zkoušce. Filtr se musí použít do osmi hodin od vyjmutí z vážící komory (nebo místnosti). Filtr se vrátí do stabilizační místnosti do jedné hodiny po zkoušce a stabilizuje se minimálně po dobu jedné hodiny před vážením. 2.10.1.2.2 Filtr pro odběr vzorků pevných částic se opatrně umístí do držáku filtru. S filtrem se manipuluje pouze za použití pinzety nebo kleští. Hrubá nebo abrazivní manipulace s filtrem bude mít za následek chybné určení hmotnosti. Držák filtru s filtrem se umístí do odběrného potrubí, kterým nic neproudí. 2.10.1.2.3 Doporučuje se zkontrolovat mikrováhy na začátku každého vážení, do 24 hodin před vážením vzorků, zvážením jednoho referenčního předmětu o hmotnosti přibližně 100 mg. Tento předmět se zváží třikrát a výsledný aritmetický průměr se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky. Pokud je výsledný aritmetický průměr vážení v rozmezí ± 5 μg od výsledku z předchozího vážení, pak se výsledek daného aktuálního vážení a váhy považují za platné. 2.11 Odběr vzorků pro účely PN 2.11.1 Před každou zkouškou se provedou kroky popsané v bodech 2.11.1.1 až 2.11.1.2 této dílčí přílohy: 2.11.1.1 Zvláštní zařízení se systémem pro ředění a měření částic se uvede do chodu a připraví se k odběru vzorků. 2.11.1.2 V souladu s postupy uvedenými v bodech 2.11.1.2.1 až 2.11.1.2.4 této dílčí přílohy se potvrdí správné fungování prvků PNC a VPR systému pro odběr vzorků částic. 2.11.1.2.1 Kontrola těsnosti s použitím filtru o vhodné výkonnosti připojeného ke vstupu do celého systému měření PN, VPR a PNC musí udávat naměřenou koncentraci méně než 0,5 částice na cm3. 2.11.1.2.2 Každý den musí kontrola posunu nuly u PNC s použitím filtru o vhodné výkonnosti připojeného ke vstupu do PNC udávat koncentraci ≤ 0,2 částice na cm3. Po odejmutí tohoto filtru musí PNC udávat nárůst měřené koncentrace na nejméně 100 částic na cm3, když se odebírá vzorek okolního vzduchu, a údaj se musí vrátit na ≤ 0,2 částice na cm3, když se opět připojí filtr. 2.11.1.2.3 Musí být potvrzeno, že měřicí systém udává, že odpařovací trubka, je-li součástí systému, dosáhla své správné provozní teploty. 2.11.1.2.4 Musí být potvrzeno, že měřicí systém udává, že ředicí zařízení PND1 dosáhlo své správné provozní teploty. 2.12 Odběr vzorků během zkoušky 2.12.1 Uvedou se v činnost ředicí systémy, odběrná čerpadla a systém pro shromažďování údajů. 2.12.2 Uvedou se v činnost systémy pro odběr vzorků PM a PN. 2.12.3 Počet částic se měří nepřetržitě. Aritmetický průměr koncentrace se určí integrací signálů analyzátoru přes každou fázi. 2.12.4 Odběr vzorků začne před nastartováním hnacího ústrojí nebo při jeho zahájení a skončí při dokončení cyklu. 2.12.5 Přepínání při odběru vzorků 2.12.5.1 Plynné emise Odběr vzorků zředěného výfukového plynu a ředicího vzduchu se v případě nutnosti přepne z jednoho páru vaků k odběru vzorků na další páry těchto vaků, a sice na konci každé fáze příslušného cyklu WLTC, který má být použit. 2.12.5.2 Částice Použijí se požadavky bodu 2.10.1.1 této dílčí přílohy. 2.12.6 Vzdálenost ujetá na dynamometru se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky pro každou fázi. 2.13 Ukončení zkoušky 2.13.1 Motor se vypne ihned po ukončení poslední části zkoušky. 2.13.2 Vypne se zařízení pro odběr vzorků s konstantním objemem, CVS nebo jiné sací zařízení nebo se od výfuku nebo výfuků vozidla odpojí trubka pro výfukové plyny. 2.13.3 Vozidlo může být odstraněno z dynamometru. 2.14 Postupy po provedení zkoušky 2.14.1 Kontrola analyzátoru plynů Zkontrolují se údaje analyzátorů používaných k průběžným měřením zředěného plynu nulovacím plynem a kalibračním plynem. Zkouška se považuje za vyhovující, jestliže je rozdíl před zkouškou a po zkoušce menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu. 2.14.2 Analýza vzorků ve vacích 2.14.2.1 Výfukové plyny a ředicí vzduch obsažené ve vacích se analyzují co nejdříve. Výfukové plyny se v každém případě analyzují do 30 minut po skončení dané fáze cyklu. Přihlédne se k reakčnímu času plynu u sloučenin ve vaku. 2.14.2.2 Co možná nejdříve před analýzou se rozsah analyzátoru, který se použije pro každou sloučeninu, nastaví na nulu vhodným nulovacím plynem. 2.14.2.3 Kalibrační křivky analyzátorů se nastaví pomocí kalibračních plynů jmenovitých koncentrací od 70 do 100 % rozsahu stupnice. 2.14.2.4 Potom se znovu zkontroluje vynulování analyzátorů. Jestliže se kterýkoliv údaj liší o více než 2 % rozsahu stupnice od hodnoty nastavené podle bodu 2.14.2.2 této dílčí přílohy, postup se u tohoto analyzátoru zopakuje. 2.14.2.5 Odebrané vzorky se poté analyzují. 2.14.2.6 Po analýze se za použití stejných plynů znovu zkontroluje nulový bod a kalibrační body. Zkouška se považuje za vyhovující, jestliže je rozdíl menší než 2 % hodnoty kalibračního plynu. 2.14.2.7 Průtoky a tlaky jednotlivých plynů u všech analyzátorů musí být stejné jako při kalibraci analyzátorů. 2.14.2.8 Obsah každé měřené sloučeniny se po stabilizaci měřicího zařízení zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky. 2.14.2.9 Hmotnost a případně počet všech emisí se vypočte podle dílčí přílohy 7. 2.14.2.10 Kalibrace a kontroly se provedou buď:
V případě písmene b) se kalibrace a kontroly provedou u všech analyzátorů pro všechny rozsahy použité během zkoušky. V obou případech, tedy písmene a) i b), se tentýž rozsah analyzátoru použije pro odpovídající vaky k jímání okolního vzduchu a výfukových plynů. 2.14.3 Vážení filtru pro odběr vzorků pevných částic 2.14.3.1 Filtr pro odběr vzorků pevných částic se vloží zpět do vážicí komory (nebo místnosti) nejpozději do jedné hodiny po dokončení zkoušky. Stabilizuje se v Petriho misce, která je chráněna před znečištěním prachem a umožňuje výměnu vzduchu, nejméně po dobu jedné hodiny a zváží se. Brutto hmotnost filtru se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky. 2.14.3.2 Musí být zváženy nejméně dva nepoužité referenční filtry, pokud možno současně s vážením filtrů pro odběr vzorků, avšak nejpozději do osmi hodin od vážení filtrů pro odběr vzorků. Referenční filtry musí mít stejnou velikost a musí být ze stejného materiálu jako filtr pro odběr vzorků. 2.14.3.3 Pokud se specifická hmotnost kteréhokoli z referenčních filtrů změní mezi jednotlivými váženími filtrů pro odběr vzorků o více než ± 5 μg, musí se filtr pro odběr vzorků a referenční filtry znovu stabilizovat ve vážicí komoře (nebo místnosti) a znovu zvážit. 2.14.3.4 Výsledky jednotlivých vážení referenčního filtru se porovnají s klouzavým aritmetickým průměrem jednotlivých hmotností téhož filtru. Klouzavý aritmetický průměr se vypočítá z jednotlivých hmotností zjištěných v době poté, co byly referenční filtry umístěny do vážicí komory (nebo místnosti). Doba, za kterou se vypočte průměrná hodnota, musí být nejméně jeden den, avšak ne více než 15 dnů. 2.14.3.5 Opakované stabilizace a vážení filtrů pro odběr vzorků a referenčních filtrů jsou přípustné až do uplynutí 80 hodin od měření plynů při zkoušce emisí. Jestliže do okamžiku uplynutí 80 hodin splňuje více než polovina referenčních filtrů kritérium ± 5 μg, lze vážení filtrů pro odběr vzorků považovat za platné. Jestliže se v okamžiku uplynutí 80 hodin používají dva referenční filtry a jeden z nich nesplňuje kritérium ± 5 μg, lze vážení filtru pro odběr vzorků považovat za platné za podmínky, že součet absolutních rozdílů mezi průměry jednotlivých hmotností a klouzavými průměry dvou referenčních filtrů je nejvýše 10 μg. 2.14.3.6 Splňuje-li kritérium ± 5 μg méně než polovina referenčních filtrů, vyřadí se filtr pro odběr vzorků a zkouška emisí se opakuje. Všechny referenční filtry se vyřadí a nahradí novými do 48 hodin. Ve všech ostatních případech se referenční filtry nahradí nejméně každých 30 dnů takovým způsobem, aby nebyl žádný filtr pro odběr vzorků vážen bez porovnání s referenčním filtrem, který se ve vážicí komoře (nebo místnosti) nacházel po dobu nejméně jednoho dne. 2.14.3.7 Jestliže nejsou splněna kritéria stability pro vážicí komoru (nebo místnost) uvedená v bodě 4.2.2.1 dílčí přílohy 5, avšak vážení referenčních filtrů výše uvedeným kritériím vyhovuje, může výrobce vozidla hmotnosti filtrů k odběru vzorků buď akceptovat, nebo zkoušky prohlásit za neplatné, upravit systém regulace ve vážicí komoře (nebo místnosti) a zkoušku opakovat. Dílčí příloha 6 – dodatek 1 Postup zkoušky emisí u všech vozidel vybavených periodicky se regenerujícími systémy 1. Obecně 1.1 V tomto dodatku jsou vymezena zvláštní ustanovení pro zkoušení vozidla vybaveného periodicky se regenerujícím systémem definovaným v bodě 3.8.1 této přílohy. 1.2 Během cyklů, v nichž dochází k regeneraci, nemusí být uplatněny emisní normy. Jestliže k periodické regeneraci dochází nejméně jednou v průběhu zkoušky typu 1 a jestliže k ní došlo již alespoň jednou v průběhu přípravného cyklu vozidla nebo pokud je vzdálenost mezi dvěma po sobě následujícími periodickými regeneracemi větší než 4 000 km jízdy při opakované zkoušce typu 1, nevyžaduje tato regenerace zvláštní zkušební postup. V tomto případě se tento dodatek nepoužije a použije se faktor Ki o hodnotě 1,0. 1.3 Ustanovení tohoto dodatku se použijí pouze na měření PM, a nikoliv na měření PN. 1.4 Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu se zkušební postup určený pro periodicky se regenerující systémy nemusí použít u regeneračního zařízení, jestliže výrobce prokáže, že v průběhu cyklů, v nichž dochází k regeneraci, zůstávají hodnoty emisí nižší než mezní hodnoty emisí pro příslušnou kategorii vozidla. V tomto případě se pro emise CO2 a spotřebu paliva použije fixní hodnota Ki = 1,05. 1.5 Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze pro účely určení faktoru regenerace Ki u vozidel třídy 2 a třídy 3 vyloučit fázi s mimořádně vysokou rychlostí. 2. Zkušební postup Zkušební vozidlo musí být schopno zabránit fázi regenerace nebo ji povolit za předpokladu, že takový provoz nijak neovlivní původní kalibrace motoru. Zabránění regeneraci je povoleno pouze tehdy, když je regenerační systém zatížen, a při stabilizačních cyklech. Nesmí se použít při měření emisí během fáze regenerace. Zkouška emisí se provede s nezměněnou původní řídicí jednotkou dodanou výrobcem (OEM). Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze během určování faktoru Ki použít „technickou řídicí jednotku“, která nemá žádný vliv na původní kalibrace motoru. 2.1 Měření výfukových emisí mezi dvěma cykly WLTC, kdy dojde k případům regenerace 2.1.1 Aritmetický průměr hodnot emisí mezi případy regenerace a během zatížení regeneračního zařízení se určí z aritmetického průměru několika zkoušek typu 1 v přibližně pravidelných intervalech (pokud je zkoušek více než dvě). Lze zvolit i alternativní řešení, kdy výrobce poskytne údaje, kterými prokáže, že emise jsou u cyklů WLTC mezi případy regenerace konstantní (± 15 %). V tomto případě je možno použít emise naměřené během zkoušky typu 1. V jakémkoli jiném případě se provedou měření emisí u alespoň dvou cyklů typu 1: jeden cyklus bezprostředně po regeneraci (před novým zatížením zařízení) a jeden co nejblíže před fází regenerace. Veškerá měření emisí se provedou v souladu s touto dílčí přílohou a veškeré výpočty se provedou v souladu s bodem 3 tohoto dodatku. 2.1.2 Zátěžový postup a stanovení faktoru Ki se provedou během jízdního cyklu typu 1 na vozidlovém dynamometru nebo na zkušebním stavu za použití rovnocenného zkušebního cyklu. Tyto cykly mohou proběhnout spojitě (tj. aniž by bylo nutné motor mezi cykly vypnout). Po libovolném počtu dokončených cyklů se může vozidlo odstavit z vozidlového dynamometru a zkouška může pokračovat později. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu může výrobce vyvinout alternativní postup a prokázat jeho rovnocennost, včetně teploty filtru, úrovně zatížení a ujeté vzdálenosti. To lze provést na zkušebním stavu nebo na vozidlovém dynamometru. 2.1.3 Počet cyklů D mezi dvěma cykly WLTC, během nichž dojde k případům regenerace, počet cyklů n, během nichž se měří emise, a měření hmotnostních emisí M′sij pro každou sloučeninu (i) u každého cyklu (j) se zaznamenají do všech příslušných záznamových archů zkoušky. 2.2 Měření emisí během případů regenerace 2.2.1 Pro přípravu vozidla, pokud se požaduje, ke zkoušce emisí během fáze regenerace lze použít stabilizační cykly podle bodu 2.6 této dílčí přílohy nebo rovnocenné cykly na zkušebním stavu, podle toho, který postup zatěžování byl zvolen v bodě 2.1.2 tohoto dodatku. 2.2.2 Před provedením první platné zkoušky emisí se použijí podmínky vztahující se na zkoušku a vozidlo pro účely zkoušky typu 1 popsané v této příloze. 2.2.3 Během přípravy vozidla nesmí dojít k regeneraci. To lze zajistit jedním z následujících postupů:
2.2.4 Provede se zkouška výfukových emisí po studeném startu, včetně procesu regenerace, podle příslušného cyklu WLTC. 2.2.5 Pokud proces regenerace vyžaduje více než jeden cyklus WLTC, musí být každý cyklus WLTC dokončen. Je přípustné použít jediný filtr pro odběr vzorků pevných částic pro několik cyklů nutných k dokončení regenerace. Pokud se vyžaduje více než jeden cyklus WLTC, provede se další cyklus (cykly) WLTC bezprostředně po prvním cyklu bez vypnutí motoru, a to do doby, než se dosáhne úplné regenerace. V případě, že počet vaků pro plynné emise nutný k provedení několika cyklů přesahuje dostupný počet vaků, musí být doba nutná k přípravě nové zkoušky co nejkratší. Během této doby se motor nesmí vypnout. 2.2.6 Hodnoty emisí během regenerace Mri se pro každou sloučeninu (i) vypočtou podle bodu 3 tohoto dodatku. Počet příslušných zkušebních cyklů d měřených pro úplnou regeneraci se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky. 3. Výpočty 3.1 Výpočet výfukových emisí a emisí CO2 a spotřeby paliva jediného systému s regenerací pro n ≥ 1 pro d ≥ 1
kde pro každou posuzovanou sloučeninu (i):
Výpočet Mpi je graficky znázorněn na obrázku A6.App1/1. Obrázek A6.App1/1 Parametry měřené během zkoušky emisí během cyklů, ve kterých dochází k regeneraci, a mezi těmito cykly (schematický příklad, emise v průběhu „D“ se mohou zvětšovat nebo zmenšovat) Počet cyklů Emise [g/km] 3.1.1 Výpočet regeneračního faktoru Ki pro každou posuzovanou sloučeninu (i). Výrobce se může rozhodnout, zda pro každou sloučeninu nezávisle určí aditivní kompenzace, nebo multiplikační faktory.
Msi, Mpi a Ki: výsledky a typ faktoru zvolený výrobcem se zaznamenají. Výsledek Ki se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů. Výsledky Msi, Mpi a Ki se zaznamenají do všech příslušných záznamových archů zkoušky. Ki lze určit po dokončení jediné regenerační sekvence zahrnující měření před případy regenerace, během nich a po nich, jak je znázorněno na obrázku A6.App1/1. 3.2 Výpočet výfukových emisí a emisí CO2 a spotřeby paliva vícenásobných systémů s periodickou regenerací Následující hodnoty se vypočtou pro jeden provozní cyklus typu 1 pro normované emise a pro emise CO2. Emise CO2 použité pro uvedený výpočet jsou výsledkem kroku 3 popsaného v tabulce A7/1 v dílčí příloze 7. pro nj ≥ 1 pro d ≥ 1
kde:
Výpočet Mpi je graficky znázorněn na obrázku A6.App1/2. Obrázek A6.App1/2 Parametry měřené během zkoušky emisí během cyklů, ve kterých dochází k regeneraci, a mezi těmito cykly (schematický příklad) Text obrazuVýpočet Ki u více systémů s periodickou regenerací je možný až poté, co u každého systému došlo k určitému počtu případů regenerace. Po dokončení úplného postupu (A až B, viz obrázek A6.App1/2) by mělo být opět dosaženo původní počáteční podmínky A. 3.3 Faktory Ki (multiplikační nebo aditivní) se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa na základě fyzikální jednotky standardní hodnoty emisí. Dílčí příloha 6 – dodatek 2 Zkušební postup pro monitorování dobíjecího systému pro uchovávání elektrické energie 1. Obecně V případě, že se zkoušejí vozidla NOVC-HEV a OVC-HEV, použijí se dodatky 2 a 3 k dílčí příloze 8. V tomto dodatku jsou vymezena specifická ustanovení týkající se korekce výsledků zkoušek pro hmotnostní emise CO2 jako funkce energetické bilance ΔEREESS pro všechny REESS. Korigované hodnoty pro hmotnostní emise CO2 musí odpovídat nulové energetické bilanci (ΔEREESS = 0) a musí se vypočítat pomocí korekčního koeficientu určeného, jak je vymezeno níže. 2. Měřicí vybavení a přístroje 2.1 Měření proudu Vybíjení systému REESS se definuje jako záporný proud. 2.1.1 Proud (proudy) systému REESS se měří během zkoušky pomocí proudového snímače čelisťového nebo uzavřeného typu. Měření proudu musí splňovat požadavky stanovené v tabulce A8/1. Proudový snímač (proudové snímače) musí být schopen (schopny) zachytit maximální proud při spuštění motoru a při teplotních podmínkách v bodě měření. V zájmu přesného měření se před zkouškou provede seřízení nuly a demagnetizace podle návodu výrobce přístroje. 2.1.2 Proudové snímače musí být namontovány na jakýkoli systém REESS na jednom z kabelů připojených přímo k REESS a musí zahrnovat celkový proud REESS. V případě odstíněných drátů se použijí vhodné metody se souhlasem schvalovacího orgánu. Aby bylo možno proud REESS snadno změřit externím měřicím vybavením, měl by výrobce pokud možno vytvořit na vozidle vhodné, bezpečné a přístupné propojovací body. Pokud to není proveditelné, musí výrobce poskytnout schvalovacímu orgánu podporu tím, že poskytne prostředky k propojení proudového snímače s kabely REESS způsobem popsaným výše. 2.1.3 Měřený proud se integruje v čase při minimální frekvenci 20 Hz a vynáší v měřených hodnotách Q vyjádřených v ampérhodinách (Ah). Měřený proud se integruje v čase a vynáší v měřených hodnotách Q vyjádřených v ampérhodinách (Ah). Tuto integraci lze provést v systému měření proudu. 2.2 Palubní údaje vozidla 2.2.1 Alternativně lze proud REESS stanovit s použitím údajů založených na vozidle. Aby bylo možné tuto metodu použít, musí být k dispozici tyto údaje ze zkušebního vozidla:
2.2.2 Přesnost palubních údajů vozidla o nabití a vybití systému REESS prokáže výrobce schvalovacímu orgánu. Výrobce může vytvořit rodinu vozidel s ohledem na monitorování REESS, aby prokázal, že palubní údaje vozidla o nabití a vybití systému REESS jsou správné. Přesnost těchto údajů se prokáže na reprezentativním vozidle. Platí tato kritéria pro rodinu:
2.2.3 Všechny systémy REESS, které nemají vliv na hmotnostní emise CO2, jsou z monitorování vyloučeny. 3. Korekční postup založený na změně energie systému REESS 3.1 Měření proudu REESS začíná ve stejnou dobu, kdy začíná zkouška, a končí ihned poté, kdy vozidlo dokončí úplný jízdní cyklus. 3.2 Elektrická bilance Q naměřená v elektrickém napájecím systému se použije jako měřítko rozdílu v obsahu energie REESS na konci cyklu ve srovnání se začátkem cyklu. Elektrická bilance se určí pro celý ujetý cyklus WLTC. 3.3 Samostatné hodnoty Qphase se zaznamenají během fází jízdního cyklu. 3.4 Korekce hmotnostních emisí CO2 během celého cyklu jako funkce korekčního kritéria c 3.4.1 Výpočet korekčního kritéria c Korekční kritérium c je poměr mezi absolutní hodnotou změny elektrické energie ΔEREESS,j a palivové energie a vypočte se pomocí těchto rovnic:
kde:
3.4.2 Korekce se použije, pokud je ΔEREESS negativní (což odpovídá stavu, kdy se REESS vybíjí) a korekční kritérium c vypočtené podle bodu 3.4.1 tohoto dodatku je větší než použitelná mezní hodnota podle tabulky A6.App2/2. 3.4.3 Korekce se vynechá a použijí se nekorigované hodnoty, pokud korekční kritérium c vypočtené podle bodu 3.4.1 tohoto dodatku je menší než použitelná mezní hodnota podle tabulky A6.App2/2. 3.4.4 Korekci je možno vypustit a použít nekorigované hodnoty, pokud:
Tabulka A6.App2/1 Obsah energie v palivu
Tabulka A6.App2/2 Mezní hodnoty pro korekční kritéria RCB
4. Použití korekční funkce 4.1 Za účelem použití korekční funkce se z naměřeného proudu a jmenovitého napětí vypočte změna elektrické energie ΔTREESS,j za dobu (j) u všech systémů REESS:
kde:
a:
kde:
4.2 Pro účely korekce hmotnostních emisí CO2, g/km, se použijí Willansovy koeficienty specifické pro spalovací proces podle tabulky A6.App2/3. 4.3 Provede se korekce a použije se na celý cyklus a na každou fázi cyklu zvlášť a zahrne se do všech příslušných zkušebních protokolů. 4.4 Pro tento specifický výpočet se použije účinnost alternátorů fixního elektrického napájecího systému: ηalternator = 0,67 pro alternátory REESS el. napájecího systému 4.5 Výsledný rozdíl hmotnostních emisí CO2 pro posuzovanou dobu (j) v důsledku chování zatížení alternátoru pro nabíjení REESS se vypočte pomocí této rovnice:
kde:
4.5.1 Hodnoty CO2 každé fáze a celého cyklu se korigují takto: MCO2,p,3 = MCO2,p,1 – ΔMCO2,j MCO2,c,3 = MCO2,c,2 – ΔMCO2,j kde:
4.6 Pro účely korekce emisí CO2, g/km, se použijí Willansovy koeficienty v tabulce A6.App2/3. Tabulka A6.App2/3 Willansovy koeficienty
Příloha 6 – dodatek 3 Výpočet poměru obsahu energie v plynu pro plynná paliva (LPG a NG/biomethan) 1. Měření hmotnosti plynného paliva spotřebovaného během cyklu zkoušky typu 1 Měření hmotnosti plynu spotřebovaného během cyklu se provede pomocí systému pro vážení paliva schopného změřit hmotnost nádrže během zkoušky za těchto podmínek:
2. Výpočet poměru obsahu energie v plynu Hodnota spotřeby paliva se vypočítá z emisí uhlovodíků, oxidu uhelnatého a oxidu uhličitého, stanovených z výsledků měření, za předpokladu, že se během zkoušky spaluje pouze plynné palivo. Poměr obsahu spotřebované energie v plynu během cyklu se určí podle rovnice:
kde:
|
32) |
dílčí příloha 6a se nahrazuje tímto: „Dílčí příloha 6a Zkouška korekce teploty okolí pro účely určení emisí CO2 za teplotních podmínek reprezentativních pro daný region 1. Úvod Tato dílčí příloha popisuje doplňkovou zkoušku korekce teploty okolí (ATCT) pro účely určení emisí CO2 za teplotních podmínek reprezentativních pro daný region. 1.1 Emise CO2 vozidel ICE a NOVC-HEV a hodnoty v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV se korigují podle požadavků této dílčí přílohy. Nevyžaduje se žádná korekce pro hodnotu CO2 u zkoušky v režimu nabíjení-vybíjení. Nevyžaduje se žádná korekce pro akční dosah na elektřinu. 2. Rodina pro zkoušku korekce teploty okolí (ATCT) 2.1 Součástí téže rodiny ATCT smějí být pouze vozidla, která jsou totožná z hlediska všech těchto charakteristik:
Kromě toho se musí vozidla podobat, pokud jde o tyto charakteristiky:
Rozdíl v izolačním materiálu a umístění může být rovněž přijat jako součást jediné rodiny ATCT za předpokladu, že zkušební vozidlo lze demonstrovat jako nejnepříznivější případ, pokud jde o izolaci motorového prostoru. 2.1.1 Pokud jsou instalována zařízení pro aktivní akumulaci tepla, považují se za součást téže rodiny ATCT pouze vozidla, která splňují následující požadavky:
2.1.2 Za součást téže rodiny ATCT se považují pouze vozidla, která splňují kritéria podle bodu 3.9.4 této dílčí přílohy 6a. 3. Postup ATCT Provede se zkouška typu 1 specifikovaná v dílčí příloze 6, s výjimkou požadavků uvedených v bodech 3.1 až 3.9 této dílčí přílohy 6a. To vyžaduje také nový výpočet a uplatnění rychlostních stupňů podle dílčí přílohy 2 s přihlédnutím k různému jízdnímu zatížení, jak je stanoveno v bodu 3.4 této dílčí přílohy 6a. 3.1 Podmínky okolí pro ATCT 3.1.1 Teplota (Treg), při níž se má vozidlo odstavit a zkoušet pro účely ATCT, je 14 °C. 3.1.2 Minimální doba odstavení (tsoak_ATCT) pro účely ATCT je 9 hodin. 3.2 Zkušební komora a odstavné místo 3.2.1 Zkušební komora 3.2.1.1 Teplota ve zkušební komoře musí být nastavena na Treg. Skutečná teplota musí být v rozmezí ± 3 °C při zahájení zkoušky a v rozmezí ± 5 °C v průběhu zkoušky. 3.2.1.2 Specifická vlhkost (H) vzduchu ve zkušební komoře nebo vzduchu nasávaného motorem musí být:
3.2.1.3 Teplota a vlhkost vzduchu se měří na výstupu chladicího ventilátoru s frekvencí 0,1 Hz. 3.2.2 Odstavné místo 3.2.2.1 Teplota na odstavném místě musí být nastavena na Treg a skutečná teplota musí být v rozmezí ± 3 °C během 5minutového klouzavého aritmetického průměru a nesmí vykazovat systematickou odchylku od nastavené teploty. Teplota se musí měřit průběžně při minimální frekvenci 0,033 Hz. 3.2.2.2 Umístění čidla teploty na odstavném místě musí být reprezentativní, aby bylo možné změřit okolní teplotu kolem vozidla, a technická zkušebna je zkontroluje. Čidlo musí být umístěno ve vzdálenosti nejméně 10 cm od stěny odstavného místa a musí být chráněno před přímým prouděním vzduchu. Podmínky související s prouděním vzduchu v odstavné místnosti v blízkosti vozidla musí představovat přirozené proudění reprezentativní pro rozměry místnosti (bez vynuceného proudění). 3.3 Zkušební vozidlo 3.3.1 Vozidlo, jež má být zkoušeno, musí být reprezentativní pro rodinu, pro niž se určují údaje ATCT (jak je popsáno v bodě 2.1 této dílčí přílohy 6a). 3.3.2 Z rodiny ATCT se zvolí interpolační rodina s nejnižším zdvihovým objemem motoru (viz bod 2 této dílčí přílohy 6a) a zkušební vozidlo musí být v konfiguraci „vozidlo H“ této rodiny. 3.3.3 V příslušných případech se zvolí vozidlo s nejnižší entalpií zařízení pro aktivní akumulaci tepla a nejpomalejším uvolňováním tepla u zařízení pro aktivní akumulaci tepla z dané rodiny ATCT. 3.3.4 Zkušební vozidlo musí splňovat požadavky uvedené v bodě 2.3 dílčí přílohy 6 a bodě 2.1 této dílčí přílohy 6a. 3.4 Nastavení 3.4.1 Nastavení jízdního zatížení a dynamometru musí být takové, jak je uvedeno v dílčí příloze 4, včetně požadavku na pokojovou teplotu 23 °C. Aby se zohlednil rozdíl v hustotě vzduchu při 14 °C ve srovnání s hustotou vzduchu při 20 °C, nastaví se vozidlový dynamometr podle bodů 7 a 8 dílčí přílohy 4, s výjimkou toho, že hodnota f2_TReg následující rovnice se použije jako cílový koeficient Ct. f2_TReg = f2 × (Tref + 273)/(Treg + 273) kde:
Pokud je k dispozici platné nastavení vozidlového dynamometru u zkoušky při 23 °C, přizpůsobí se koeficient vozidlového dynamometru druhého stupně (Cd) podle této rovnice: Cd_Treg = Cd + (f2_TReg – f2) 3.4.2 Zkouška ATCT a její nastavení jízdního zatížení se provede na dvoukolovém dynamometru v případě, že odpovídající zkouška typu 1 byla provedena na dvoukolovém dynamometru, a provede se na čtyřkolovém dynamometru v případě, že odpovídající zkouška typu 1 byla provedena na čtyřkolovém dynamometru. 3.5 Stabilizace Na žádost výrobce lze stabilizaci provést při teplotě Treg. Teplota motoru musí být v rozmezí ±2 °C od stanovené teploty 23 °C nebo Treg podle toho, která teplota se zvolí pro stabilizaci. 3.5.1 Vozidla s výhradně spalovacím motorem se stabilizují podle bodu 2.6 dílčí přílohy 6. 3.5.2 Vozidla NOVC-HEV se stabilizují podle bodu 3.3.1.1 dílčí přílohy 8. 3.5.3 Vozidla OVC-HEV se stabilizují podle bodu 2.1.1 nebo 2.1.2 dodatku 4 k dílčí příloze 8. 3.6 Postup odstavení 3.6.1 Po stabilizaci a před zkoušením se vozidla uchovávají na odstavném místě s podmínkami okolí popsanými v bodě 3.2.2 této dílčí přílohy 6a. 3.6.2 Od ukončení stabilizace do odstavení při Treg nesmí být vozidlo vystaveno jiné teplotě než Treg déle než 10 minut. 3.6.3 Vozidlo pak musí zůstat v odstavném prostoru tak dlouho, aby se doba od skončení stabilizační zkoušky do zahájení zkoušky ATCT rovnala době tsoak_ATCT s dovolenou odchylkou plus 15 minut. Na žádost výrobce a se souhlasem schvalovacího orgánu lze dobu tsoak_ATCT prodloužit až o 120 minut. V tomto případě se tato prodloužená doba použije pro chlazení specifikované v bodě 3.9 této dílčí přílohy 6a. 3.6.4 Odstavení se provede bez použití chladicího ventilátoru a všechny části karoserie jsou v pozici jako u běžného parkování. Doba mezi ukončením stabilizace a zahájením zkoušky ATCT se zaznamená. 3.6.5 Přemístění z odstavného prostoru do zkušební komory musí proběhnout co nejrychleji. Vozidlo nesmí být vystaveno teplotě odlišné od Treg po dobu delší než 10 minut. 3.7 Zkouška ATCT 3.7.1 Zkušebním cyklem musí být příslušný cyklus WLTC specifikovaný v dílčí příloze 1 pro danou třídu vozidla. 3.7.2 Musí být dodrženy postupy pro provádění zkoušek emisí, jak jsou specifikovány v dílčí příloze 6 pro vozidla s výhradně spalovacím motorem a v dílčí příloze 8 pro vozidla NOVC-HEV, a pro zkoušku typu 1 v režimu nabíjení-udržování u vozidel OVC-HEV, s výjimkou toho, že podmínky okolí pro zkušební komoru musí být podmínky popsané v bodě 3.2.1 této dílčí přílohy 6a. 3.7.3 Zejména výfukové emise stanovené v tabulce A7/1 kroku 1 pro vozidla s výhradně spalovacím motorem a v tabulce A8/5 kroku 2 pro vozidla HEV naměřené při zkoušce ATCT nesmí být vyšší než mezní hodnoty emisí Euro 6 použitelné pro zkušební vozidlo, jak jsou stanoveny v tabulce 2 v příloze I nařízení (ES) č. 715/2007. 3.8 Výpočet a dokumentace 3.8.1 Korekční faktor rodiny FCF se vypočte takto: FCF = MCO2,Treg / MCO2,23° kde
MCO2,23° i MCO2,Treg se měří na tomtéž zkušebním vozidle. Faktor FCF se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů. Faktor FCF se zaokrouhlí na 4 desetinná místa. 3.8.2 Hodnoty CO2 pro každé vozidlo s výhradně spalovacím motorem v rámci rodiny ATCT (podle definice v bodě 2.3 této dílčí přílohy 6a) se vypočtou pomocí těchto rovnic: MCO2,c,5 = MCO2,c,4 × FCF MCO2,p,5 = MCO2,p,4 × FCF kde
3.8.3 Hodnoty CO2 pro každé vozidlo OVC-HEV a NOVC-HEV v rámci rodiny ATCT (podle definice v bodě 2.3 této dílčí přílohy 6a) se vypočtou pomocí těchto rovnic: MCO2,CS,c,5 = MCO2,CS,c,4 × FCF MCO2,CS,p,5 = MCO2,CS,p,4 × FCF kde
3.8.4 Pokud je faktor FCF menší než jedna, uvažuje se, že se rovná jedné, v případě zohlednění nejnepříznivějšího případu v souladu s bodem 4.1 této dílčí přílohy. 3.9 Ustanovení týkající se vychladnutí 3.9.1 U zkušebního vozidla sloužícího jako referenční vozidlo pro rodinu ATCT a u všech vozidel H interpolačních rodin v rámci rodiny ATCT se změří konečná teplota chladicího média motoru po provedení příslušné zkoušky typu 1 při teplotě 23 °C a po odstavení při teplotě 23 °C po dobu tsoak_ATCT s dovolenou odchylkou plus 15 minut. Doba trvání se měří od ukončení uvedené příslušné zkoušky typu 1. 3.9.1.1 Pokud byla doba tsoak_ATCT u příslušné zkoušky ATCT prodloužena, použije se tatáž doba odstavení s dovolenou odchylkou dalších 15 minut. 3.9.2 Postup vychladnutí se provede co nejdříve po skončení zkoušky typu 1, s maximálním zpožděním v délce 20 minut. Naměřená doba odstavení je doba mezi měřením konečné teploty a skončením zkoušky typu 1 při teplotě 23 °C a tato doba se zaznamená do všech příslušných záznamových archů zkoušky. 3.9.3 Průměrná teplota odstavného prostoru během posledních tří hodin procesu odstavení se odečte od naměřené konečné teploty chladicího média motoru na konci doby odstavení specifikované v bodě 3.9.1. Označuje se jako hodnota ΔT_ATCT zaokrouhlená na nejbližší celé číslo. 3.9.4 Je-li hodnota ΔT_ATCT vyšší nebo rovna – 2 °C ve srovnání s hodnotou ΔT_ATCT zkušebního vozidla, považuje se tato interpolační rodina za součást téže rodiny ATCT. 3.9.5 U všech vozidel v rámci jedné rodiny ATCT se chladicí médium měří na tomtéž místě v chladicím systému. Toto místo musí být co nejblíže motoru, aby teplota chladicího média byla co nejreprezentativnější vůči teplotě motoru. 3.9.6 Měření teploty odstavného prostoru se provede podle bodu 3.2.2.2 této dílčí přílohy 6a. 4. Alternativy při postupu měření 4.1 Koncept zohlednění nejnepříznivějšího případu vychladnutí vozidla Na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu pro vychladnutí lze místo ustanovení bodu 3.6 této dílčí přílohy 6a použít postup zkoušky typu 1. Za tímto účelem:
Tato alternativa není povolena, pokud je vozidlo vybaveno zařízením pro aktivní akumulaci tepla. Použití tohoto přístupu se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů. 4.2 Rodina ATCT sestávající z jediné interpolační rodiny V případě, že se rodina ATCT skládá pouze z jedné interpolační rodiny, lze vynechat ustanovení týkající se vychladnutí popsané v bodě 3.9 této dílčí přílohy 6a. Tato skutečnost se uvede ve všech příslušných zkušebních protokolech. 4.3 Alternativní měření teploty motoru V případě, že měření teploty chladicího média není proveditelné, na žádost výrobce a se schválením schvalovacího orgánu lze pro ustanovení týkající se vychladnutí popsané v bodě 3.9 této dílčí přílohy 6a místo použití teploty chladicího média použít teplotu oleje v motoru. V takovém případě se teplota oleje v motoru použije pro všechna vozidla v rámci rodiny. Použití uvedeného postupu se zaznamená do všech příslušných zkušebních protokolů. |
33) |
vkládá se nová dílčí příloha 6b, která zní: „Dílčí příloha 6b Korekce výsledků CO2 na základě cílové rychlosti a vzdálenosti 1. Obecně Tato dílčí příloha 6b obsahuje zvláštní ustanovení týkající se korekce výsledků zkoušek CO2 s ohledem na dovolené odchylky na základě cílové rychlosti a vzdálenosti. Tato dílčí příloha 6b se použije pouze na vozidla s výhradně spalovacím motorem. 2. Měření rychlosti vozidla 2.1 Skutečná/naměřená rychlost vozidla (vmi; km/h) vyplývající z rychlosti válců vozidlového dynamometru se zaznamenává s frekvencí měření 10 Hz spolu se skutečným časem, který odpovídá skutečné rychlosti. 2.2 Cílová rychlost (vi; km/h) mezi časovými body v tabulkách A1/1 až A1/12 v dílčí příloze 1 se stanoví metodou lineární interpolace při frekvenci 10 Hz. 3. Postup korekce 3.1 Výpočet skutečného/naměřeného a cílového výkonu na kolech Výkon a síly na kolech odvozené z cílové a skutečné/naměřené rychlosti se vypočtou pomocí následujících rovnic:
kde:
3.2 V dalším kroku se vypočte počáteční hodnota POVERRUN,1 podle této rovnice: POVERRUN,1 = – 0,02 × PRATED kde:
3.3 Všechny vypočtené hodnoty P i a P mi, které jsou nižší než POVERRUN,1, se nastaví na POVERRUN,1, aby se vyloučily záporné hodnoty, jež nejsou relevantní pro emise CO2. 3.4 Hodnoty P m,j se vypočítají pro každou jednotlivou fázi cyklu WLTC podle následující rovnice:
kde:
3.5 Průměrné hmotnostní emise CO2 (g/km) korigované o RCB u každé fáze použitelného cyklu WLTC se vyjádří v jednotkách g/s pomocí této rovnice:
kde:
3.6 V dalším kroku se tyto hmotnostní emise CO2 (g/s) pro každou fázi cyklu WLTC korelují s průměrnými hodnotami Pm,j 1 vypočtenými v souladu s bodem 3.4 této dílčí přílohy 6b. Nejlépe vyhovující údaje se vypočítají pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců. Příklad této regresní přímky (specifické emisní křivky „Veline“) je znázorněn na obrázku A6b/1. Obrázek A6b/1 Příklad regresní přímky „Veline“. Výkon Pm,j (kW) PŘÍMKA „VELINE“ CO2 (g/s) 3.7 Přímka-1 „Veline“ specifická pro konkrétní vozidlo, vypočtená podle bodu 3.6. této dílčí přílohy 6b definuje vztah mezi emisemi CO2 v g/s pro posuzovanou fázi j a průměrným naměřeným výkonem na kolech pro tutéž fázi j a je vyjádřena pomocí následující rovnice: MCO 2 ,j = (kv,1 × Pm,j 1) + Dv,1 kde:
3.8 V dalším kroku se vypočte druhá hodnota POVERRUN,2 podle této rovnice: POVERRUN,2 = - Dv,1/ kv,1 kde:
3.9 Všechny vypočtené hodnoty Pi a Pmi podle bodu 3.1 této dílčí přílohy 6b, které jsou nižší než POVERRUN,2, se nastaví na POVERRUN,2, aby se vyloučily záporné hodnoty, jež nejsou relevantní pro emise CO2. 3.10 Hodnoty Pm,j 2 se znovu vypočítají pro každou jednotlivou fázi cyklu WLTC s použitím rovnic z bodu 3.4 této dílčí přílohy 6b. 3.11 Vypočte se nová přímka-2 „Veline“ specifická pro konkrétní vozidlo pomocí regresní analýzy metodou nejmenších čtverců popsané v bodě 3.6 této dílčí přílohy 6b. Přímka-2 „Veline“ je vyjádřena pomocí následující rovnice: MCO 2 ,j = (kv,2 × Pm,j 2) + Dv,2 kde:
3.12 V dalším kroku se hodnoty Pi,j vyplývající z profilu cílové rychlosti vypočtou pro každou jednotlivou fázi cyklu WLTC podle následující rovnice:
kde:
3.13 Hodnota delta v hmotnostních emisích CO2 za dobu j vyjádřená v g/s se poté vypočte podle rovnice: ΔCO2,j = kv,2 × (Pi,j 2 – Pm,j 2) kde:
3.14 Konečné hmotnostní emise CO2 korigované o vzdálenost a rychlost za dobu j se vypočítají podle rovnice:
kde:
|
34) |
dílčí příloha 7 se mění takto:
|
35) |
dílčí příloha 8 se mění takto:
|
(1) Deklarovanou hodnotou musí být hodnota, u níž byly provedeny nezbytné korekce (např. korekce korekce Ki, ATCT a DF).
(2) Zaokrouhleno na xxx,xx.
(3) Zaokrouhleno na xxx,x.
(4) Každý výsledek zkoušky musí splňovat regulační mezní hodnotu.
(5) Hodnota „0,9“ se nahradí hodnotou „1,0“ u zkoušky typu 1 v režimu nabíjení-vybíjení u vozidel OVC-HEV pouze tehdy, pokud zkouška v režimu nabíjení-vybíjení obsahuje dva nebo více příslušných cyklů WLTC.
(6) Každý výsledek zkoušky musí splňovat regulační mezní hodnotu.
(7) Vybavení: statický elektroměr.
(8) Měřič watthodin pro střídavý proud třídy 1 podle normy IEC 62053-21 nebo rovnocenný.
(9) Podle toho, která z hodnot je větší.
(10) Frekvence integrace proudu 20 Hz nebo vyšší.
(11) není parametr pro jednotlivá vozidla.
(12) (p) znamená posuzovanou dobu, což může být fáze, kombinace fází nebo celý cyklus.“;
(13) Spotřeba paliva (stav nabití REESS = 0) během zkoušky, hmotnostní, směrodatná odchylka
PŘÍLOHA X
PŘÍLOHA XXII
Zařízení na palubě vozidla k monitorování spotřeby paliva a/nebo elektrické energie
1. Úvod
Tato příloha stanoví definice a požadavky, které se vztahují na zařízení na palubě vozidla k monitorování spotřeby paliva a/nebo elektrické energie.
2. Definice
2.1 |
„Palubním zařízením pro monitorování spotřeby paliva a/nebo energie“ („zařízení OBFCM“) se rozumí jakýkoli konstrukční prvek, softwarový a/nebo hardwarový, který snímá a používá parametry vozidla, motoru, paliva a/nebo elektrické energie ke stanovení a zpřístupnění alespoň informací uvedených v bodě 3 a uchovává hodnoty za celou dobu životnosti na palubě vozidla. |
2.2 |
Hodnotou „za dobu životnosti“ u určitého množství stanovenou a uloženou v čase t jsou hodnoty tohoto množství shromážděné od dokončení výroby vozidla do času t. |
2.3 |
„Rychlostí vstřikování paliva do motoru“ se rozumí množství paliva vstřikovaného do motoru za jednotku času. Nezahrnuje palivo vstřikované přímo do zařízení k regulaci znečišťujících látek. |
2.4 |
„Rychlostí vstřikování paliva u vozidla“ se rozumí množství paliva vstřikovaného do motoru a přímo do zařízení k regulaci znečišťujících látek za jednotku času. Nezahrnuje palivo použité topením na palivo. |
2.5 |
„Celkovým množstvím spotřebovaného paliva (za dobu životnosti)“ se rozumí akumulace vypočítaného množství paliva vstříknutého do motoru a vypočítaného množství paliva vstříknutého přímo do zařízení k regulaci znečišťujících látek. Nezahrnuje palivo použité topením na palivo. |
2.6 |
„Celkovou ujetou vzdáleností (za dobu životnosti)“ se rozumí akumulace ujeté vzdálenosti za použití téhož zdroje údajů, jako používá počitadlo ujetých kilometrů vozidla. |
2.7 |
„Elektrickou energií z rozvodné sítě“ se u vozidel OVC-HEV rozumí elektrická energie proudící do baterie, když je vozidlo připojeno na vnější napájecí jednotku a motor je vypnutý. Nezahrnuje ztráty elektrické energie mezi vnějším zdrojem elektrické energie a baterií. |
2.8 |
„Režimem nabíjení-udržování“ se u vozidel OVC-HEV rozumí provozní stav vozidla, kdy stav nabití systému REESS může kolísat, ale kontrolní systém vozidla má průměrně udržovat aktuální stav nabití baterie. |
2.9 |
„Režimem nabíjení-vybíjení“ se u vozidel OVC-HEV rozumí stav provozu vozidla, kdy aktuální stav nabití systému REESS je vyšší než cílová hodnota stavu nabíjení baterie u režimu nabíjení-udržování, a i když může kolísat, kontrolní systém vozidla má snížit stav nabití baterie z vyšší hladiny na cílovou hodnotu stavu nabití baterie pro režim nabíjení-udržování. |
2.10 |
„Řidičem volitelným režimem zvýšení stavu nabití“ se u vozidel OVC-HEV rozumí provozní režim, ve kterém řidič zvolil provozní režim se záměrem zvýšit stav nabití systému REESS. |
3. Informace, které se stanoví, uchovají a zpřístupní
Zařízení OBFCM stanoví minimálně níže uvedené parametry a uchová hodnoty za celou dobu životnosti vozidla na v palubním zařízení vozidla. Tyto parametry se vypočítají a odstupňují v souladu s normami uvedenými v bodě 6.5.3.2 písm. a) bodu 6.5.3 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83, chápaným tak, jak je stanoveno v bodě 2.8 dodatku 1 k příloze XI tohoto předpisu.
3.1 Pro všechna vozidla uvedená v článku 4a, s výjimkou vozidel OVC-HEV:
a) |
celkové množství spotřebovaného paliva (za dobu životnosti) (v litrech); |
b) |
celková ujetá vzdálenost (za dobu životnosti) (v kilometrech); |
c) |
rychlost vstřikování paliva do motoru (v gramech za sekundu); |
d) |
rychlost vstřikování paliva do motoru (v litrech za hodinu); |
e) |
rychlost vstřikování paliva u vozidla (v gramech za sekundu); |
f) |
rychlost vozidla (v kilometrech za hodinu). |
3.2 Pro vozidla OVC-HEV:
a) |
celkové množství spotřebovaného paliva (za dobu životnosti) (v litrech); |
b) |
celkové množství spotřebovaného paliva v režimu nabíjení-vybíjení (za dobu životnosti) (v litrech); |
c) |
celkové množství spotřebovaného paliva v řidičem volitelném režimu zvýšení stavu nabití (za dobu životnosti) (v litrech); |
d) |
celková ujetá vzdálenost (za dobu životnosti) (v kilometrech); |
e) |
celková vzdálenost ujetá v režimu nabíjení-vybíjení (za dobu životnosti) (v kilometrech); |
f) |
celková vzdálenost ujetá v režimu nabíjení-vybíjení s běžícím motorem (za dobu životnosti) (v kilometrech); |
g) |
celková vzdálenost ujetá v řidičem volitelném režimu zvýšení stavu nabití (za dobu životnosti) (v kilometrech); |
h) |
rychlost vstřikování paliva do motoru (v gramech za sekundu); |
i) |
rychlost vstřikování paliva do motoru (v litrech za hodinu); |
j) |
rychlost vstřikování paliva u vozidla (v gramech za sekundu); |
k) |
rychlost vozidla (v kilometrech za hodinu); |
l) |
celkové množství elektrické energie z rozvodné sítě do baterie (za dobu životnosti) (v kWh). |
4. Přesnost
4.1 S ohledem na informace uvedené v bodě 3 zajistí výrobce, aby zařízení OBFCM poskytovalo co nejpřesnější hodnoty, kterých lze dosáhnout měřicím a výpočetním systémem řídicí jednotky motoru.
4.2 Bez ohledu na bod 4.1 výrobce zajistí, aby byla přesnost vyšší než – 0,05 a nižší než 0,05 vypočítaná na tři desetinná místa za použití tohoto vzorce:
kde
Fuel_ConsumedWLTP (v litrech) |
je množství spotřebovaného paliva stanovené v první zkoušce provedené v souladu s bodem 1.2 dílčí přílohy 6 k příloze XXI, vypočítané v souladu s bodem 6 dílčí přílohy 7 k dané příloze za použití výsledků emisí v průběhu celého cyklu před uplatněním korekcí (výstup kroku 2 v tabulce A7/1 dílčí přílohy 7), vynásobené skutečnou ujetou vzdáleností a vydělené 100. |
Fuel_ConsumedOBFCM (v litrech) |
je množství spotřebovaného paliva stanovené pro stejnou zkoušku za použití rozdílů parametru „Celkové množství spotřebovaného paliva (za dobu životnosti)“ poskytnuté zařízením OBFCM. |
U vozidel OVC-HEV se použije zkouška typu 1 v režimu nabíjení-udržování.
4.2.1 Pokud nejsou splněny požadavky na přesnost uvedené v bodě 4.2, přepočítá se přesnost u následujících zkoušek typu 1 provedených v souladu s bodem 1.2 dílčí přílohy 6, v souladu se vzorci v bodě 4.2 za použití množství spotřebovaného paliva stanoveného a akumulovaného v průběhu všech provedených zkoušek. Požadavek na přesnost se považuje za splněný, jakmile je přesnost vyšší než – 0,05 a nižší než 0,05.
4.2.2 Pokud nejsou po následných zkouškách podle tohoto bodu splněny požadavky na přesnost uvedené v bodě 4.2.1, lze provést dodatečné zkoušky za účelem stanovení přesnosti, nicméně celkový počet zkoušek nesmí překročit tři zkoušky na vozidlo zkoušené bez použití interpolační metody (vozidlo H) a šest zkoušek u vozidla testovaného pomocí interpolační metody (tři zkoušky pro vozidlo H a tři zkoušky pro vozidlo L). Přesnost se u následných dodatečných zkoušek typu 1 přepočítá v souladu se vzorci v bodě 4.2 pomocí množství spotřebovaného paliva stanoveného a akumulovaného v průběhu všech provedených zkoušek. Požadavek se považuje za splněný, jakmile je přesnost vyšší než – 0,05 a nižší než 0,05. Pokud byly zkoušky provedeny pouze za účelem stanovení přesnosti zařízení OBFCM, nebude se na výsledky dodatečných zkoušek brát ohled pro žádné jiné účely.
5. Přístup k informacím dodávaným zařízením OBFCM
5.1 Zařízení OBFCM zajistí normalizovaný a neomezený přístup k informacím uvedeným v bodě 3 a musí odpovídat normám uvedeným v bodě 6.5.3.1 písm. a) a bodě 6.5.3.2 písm. a) bodu 6.5.3 dodatku 1 k příloze 11 předpisu EHK OSN č. 83, chápaných tak, jak je stanoveno v bodě 2.8 dodatku 1 k příloze XI tohoto předpisu.
5.2 Odchylně od podmínek obnovení nastavení (resetování) stanovených v normách uvedených v bodě 5.1 a bez ohledu na body 5.3 a 5.4, jakmile bylo vozidlo uvedeno do provozu, hodnoty z počitadel za celou dobu životnosti vozidla se zachovají.
5.3 Hodnoty na počitadlech shromážděné za celou dobu životnosti vozidla je možné resetovat pouze u těch vozidel, u kterých typ paměti řídicí jednotky motoru není schopen zachovat údaje, když není napájen elektřinou. U těchto vozidel mohou být hodnoty resetovány současně pouze v případě, že je baterie odpojená od vozidla. Povinnost uchovávat hodnoty z počitadel nashromážděné za celou dobu životnosti vozidla se v tomto případě uplatní u nových schválení typu nejpozději od 1. ledna 2022 a u nových vozidel od 1. ledna 2023.
5.4 V případě chybné funkce, která má vliv na hodnoty počitadel za dobu životnosti vozidla, nebo výměny řídicí jednotky motoru mohou být počitadla současně vynulována, aby se zajistilo, že hodnoty zůstanou zcela synchronizované.
PŘÍLOHA XI
Přílohy I, III, VIII a IX směrnice 2007/46/ES se mění takto:
1) |
příloha I se mění takto:
|
2) |
příloha III se mění takto:
|
3) |
příloha VIII se mění takto:
|
4) |
příloha IX se mění takto:
|
5) |
příloha XI se mění takto: ve Významu vysvětlivek se vysvětlivka (1) nahrazuje tímto:
|
(*1) reprezentativní vozidlo se zkouší za rodinu podle matice jízdního zatížení