(EU) 2018/1468Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1468 ze dne 1. října 2018, kterým se mění prováděcí nařízení Rady (EU) č. 461/2013, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz některých polyetylentereftalátů (PET) pocházejících z Indie

(1)

Nařízením (ES) č. 2603/2000 (3) uložila Rada konečné vyrovnávací clo na dovoz polyetylentereftalátů (dále jen „PET“) pocházejících mimo jiné z Indie (dále jen „původní šetření“).

(2)

Nařízením (ES) č. 1645/2005 (4) změnila Rada na základě zrychleného přezkumu podle článku 20 základního nařízení sazbu platných vyrovnávacích opatření proti dovozu PET z Indie.

(3)

Nařízením (ES) č. 193/2007 (5) uložila Rada na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle článku 18 základního nařízení konečné vyrovnávací clo na období dalších pěti let.

(4)

Na základě částečných prozatímních přezkumů podle článku 19 základního nařízení Rada následně změnila vyrovnávací opatření nařízením (ES) č. 1286/2008 (6) a prováděcím nařízením (EU) č. 906/2011 (7).

(5)

Další částečný prozatímní přezkum byl v roce 2012 ukončen beze změny platných opatření prováděcím nařízením Rady (EU) č. 559/2012 (8).

(6)

Prováděcím nařízením (EU) č. 461/2013 (9) uložila Rada na základě druhého přezkumu před pozbytím platnosti podle článku 18 základního nařízení konečné vyrovnávací clo na období dalších pěti let.

(7)

Na základě dvou částečných prozatímních přezkumů podle článku 19 základního nařízení Komise změnila vyrovnávací opatření prováděcím nařízením (EU) 2015/1350 (10).

(8)

Rozhodnutím 2000/745/ES (11) přijala Komise minimální dovozní cenu nabídnutou třemi vyvážejícími výrobci v Indii. Prováděcím rozhodnutím 2014/109/EU (12) zrušila Komise přijetí těchto závazků, a to v důsledku změny okolností, za kterých byly tyto závazky přijaty.

(9)

V současné době je platným opatřením konečné vyrovnávací clo uložené nařízením (EU) č. 461/2013, ve znění prováděcího nařízení (EU) 2015/1350 (dále jen „platná opatření“). Platná opatření jsou tvořena zvláštním vyrovnávacím clem, které se pohybuje v rozmezí od 0 EUR do 74,6 EUR za tunu pro jednotlivě vyjmenované indické výrobce se zbytkovou sazbou 69,4 EUR za tunu uloženou na dovoz od všech ostatních výrobců.

(10)

V září 2016 jeden indický vyvážející výrobce, společnost Dhunseri Petrochem Limited (dále jen „DPL“), požádal Komisi o změnu nařízení, kterým se ukládají platná opatření, na základě změny názvu společnosti. Z žádosti však vyplynulo, že společnost DPL vytvořila společný podnik se společností Indorama Ventures Public Company Limited (dále jen „IVL“) a výsledkem byla tato struktura:

(11)

Komise dospěla vzhledem k výše uvedeným skutečnostem k závěru, že existují dostatečné důkazy o tom, že se okolnosti týkající se subvencování společnosti DPL a jejích společností ve spojení významně změnily a že tyto změny jsou trvalé povahy, a opatření by proto měla být přezkoumána.

(12)

Na tomto základě Komise prostřednictvím oznámení ze dne 6. července 2017 (13) zveřejnila své rozhodnutí zahájit z vlastního podnětu šetření v rámci částečného prozatímního přezkumu podle článku 19 základního nařízení omezené na zkoumání subvencování společnosti DPL a jejích společností ve spojení v Indii. Účelem tohoto přezkumu je stanovit sazbu subvencování u této společnosti s novou strukturou.

(13)

Další indický vyvážející výrobce, společnost Reliance Industries Limited (dále jen „Reliance“), podal žádost o částečný prozatímní přezkum podle článku 19 základního nařízení. Žádost byla omezena na zkoumání subvencování společnosti Reliance.

(14)

Společnost Reliance poskytla dostatečné důkazy o tom, že k vyrovnání napadnutelného subvencování není nutno nadále zachovávat současnou výši opatření. Společnost zejména uvedla, že celková úroveň subvencí byla snížena v důsledku ukončení použitelnosti režimů Focus Product Scheme a Focus Market Scheme a snížením částek využívaných žadatelem s ohledem na jiné režimy, např. Advanced Authorisation Scheme a Duty Drawback Scheme.

(15)

Poté, co Komise zjistila, že žádost obsahuje dostatečné důkazy, oznámila dne 6. července 2017 (14) zahájení částečného prozatímního přezkumu podle článku 19 základního nařízení omezeného na zkoumání subvencování společnosti Reliance.

(16)

V obou oznámeních Komise uvedla, že v těchto šetřeních by se mělo rovněž posoudit, zda je vhodné změnit celní sazbu uloženou na dovoz některých polyetylentereftalátů (PET) pocházejících z Indie ze strany „všech ostatních společností“ v Indii.

(17)

Vzhledem k tomu, že se oba prozatímní přezkumy týkají téhož výrobku, který je předmětem přezkumu, téže země původu a téhož období šetření, a jelikož obě opatření jsou předmětem téhož řízení, považovalo se za vhodné uzavřít oba přezkumy v tomtéž právním aktu.

(18)

O zahájení částečných prozatímních přezkumů Komise úředně vyrozuměla společnost Dhunseri, společnosti, které jsou s ní ve spojení, a společnost Reliance (dále jen „dotčení vyvážející výrobci“), sdružení výrobců v Unii, dovozce a uživatele v Unii, o nichž je známo, že se jich přezkumy týkají, a zástupce vyvážející země. Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost vyjádřit se písemně a požadovat slyšení v časové lhůtě stanovené v oznámeních.

(19)

S cílem získat informace, které pro své šetření považovala za nezbytné, zaslala Komise dotčeným vyvážejícím výrobcům a indické vládě dotazníky a ve lhůtách stanovených k tomuto účelu obdržela odpovědi.

(20)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace považované za nezbytné pro stanovení subvencování. Komise provedla inspekce na místě v prostorách společnosti IVDPIL v Kalkatě, v sídle společnosti MPPL v Dillí, v závodě společnosti MPPL v Karnalu, v prostorách společnosti Reliance v Bombaji a v prostorách indické vlády v Novém Dillí (generální ředitelství pro zahraniční obchod a ministerstvo obchodu).

(21)

Šetření subvencování se týkalo období od 1. dubna 2016 do 31. března 2017 (dále jen „období přezkumného šetření“).

(22)

Dne 25. července 2018 byly indická vláda a ostatní zúčastněné strany informovány o podstatných skutečnostech a faktorech, na jejichž základě hodlá Komise navrhnout změnu celních sazeb použitelných pro Dhunseri a Reliance. Byla jim také poskytnuta přiměřená doba na vyjádření. Všechna podání a připomínky byly vzaty náležitě v úvahu, jak je uvedeno níže.

(23)

Společnost Reliance uvedla, že informace byly poskytnuty více než 12 měsíců po zahájení šetření, a odkazovala na článek 11.11 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (dále jen „ASCM“), který stanoví, že šetření „musí“ být ukončeno do jednoho roku „s výjimkou zvláštních okolností“, a na čl. 22 odst. 1 základního nařízení, který stanoví, že přezkumy se provedou „bez zbytečného odkladu“ a „ukončí obvykle“ do 12 měsíců od zahájení. Na tomto základě společnost Reliance tvrdila, že jelikož nenastaly zvláštní okolnosti a Komise ani neposkytla žádné odůvodnění, šetření mělo být „ukončeno bez ochranných opatření“.

(24)

Avšak pokud jde o lhůty, Komise konstatuje, že na stávající přezkumné šetření se vztahuje článek 21.4 ASCM, který stanoví, že přezkumy vyrovnávacího cla „se obvykle ukončí do 12 měsíců od data zahájení přezkumu“, a neodkazuje na žádné zvláštní okolnosti nutné pro odůvodnění období šetření delšího než 12 měsíců. Stejně tak ani čl. 22 odst. 1 základního nařízení neodkazuje na zvláštní okolnosti nutné pro odůvodnění období šetření delšího než 12 měsíců. Stávající přezkumy se provádějí v 15měsíční lhůtě stanovené v čl. 22 odst. 1 základního nařízení. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(25)

Výrobkem, který je předmětem tohoto přezkumu, je polyetylentereftalát (PET) s viskozitním číslem nejméně 78 ml/g podle normy ISO 1628-5, v současnosti kódu KN 3907 61 00, pocházející z Indie (dále jen „výrobek, který je předmětem přezkumu“).

(26)

Šetření odhalilo, že výrobek, který je předmětem přezkumu, je totožný, pokud jde o fyzikální a chemické vlastnosti a způsoby použití, s výrobkem, jenž se vyrábí a prodává na domácím trhu v Indii. Byl proto vyvozen závěr, že výrobky prodávané na domácím trhu a na vývozních trzích jsou obdobné výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(27)

Šetření potvrdilo, že společnost DPL vytvořila společný podnik se společností IVL. V rámci tohoto partnerství převedla společnost DPL dne 1. dubna 2016 celý svůj výrobní závod PET na novou společnost, IVDPIL, a získala 50 % podíl uvedené společnosti, zatímco zbývajících 50 % získala společnost Indorama Ventures Global Services Limited, dceřiná společnost společnosti IVL. Společnost DPL tedy přestala být s účinností od uvedeného data vyvážejícím výrobcem výrobku, který je předmětem přezkumu.

(28)

Šetření rovněž potvrdilo, že společnost DPL získala 50 % podíl ve společnosti MPPL, což je indický výrobce PET, který v minulosti nevyvážel výrobek, který je předmětem přezkumu, do Unie, a proto pro něj nebylo v předchozích šetřeních týkajících se PET pocházejících z Indie stanoveno individuální vyrovnávací clo. Zbývající 50 % podíl ve společnosti MPPL patří společnosti Indorama Ventures Global Services Limited.

(29)

Následně dne 12. května 2017 změnila společnost IVDPIL svůj název na IVL Dhunseri Petrochem Industries Private Limited (dále jen „IDIPL“) a společnost MPPL převedla veškerá svá aktiva, dluhy, závazky a zaměstnance na společnost IDIPL. Dne 4. prosince 2017 Vrchní soud v Kalkatě tento převod potvrdil.

(30)

Společnosti DPL, IDIPL (dříve IVDPIL) a MPPL jsou proto dále označovány jako „skupina Dhunseri“. Účelem částečného prozatímního přezkumu bylo proto stanovit sazbu subvencování použitelnou na skupinu Dhunseri. Za tímto účelem byly údaje týkající se společností IDIPL a MPPL (která během období přezkumného šetření ještě působila jako samostatný vyvážející výrobce výrobku, který je předmětem přezkumu) agregovány pro výpočet sazby subvencování pro skupinu Dhunseri jako celek, protože tato sazba se vztahuje na konečnou strukturu skupiny, v níž je závod MPPL součástí společnosti IDIPL.

(31)

Na základě subvencí, které byly šetřeny v předchozích přezkumech, informací, které předložila indická vláda a dotčení vyvážející výrobci, a odpovědí na dotazník Komise byla zkoumána tato opatření:

(32)

Subvence uvedené v bodě odůvodnění výše jsou založeny na následujících politických dokumentech a právních předpisech.

(33)

Režimy AAS, DEPBS, DFIA, EOU/SEZ, EPCGS, FMS, FPS, IEIS, MEIS a SHIS vycházejí ze zákona o rozvoji a regulaci zahraničního obchodu z roku 1992 (č. 22 z roku 1992), který vstoupil v platnost dne 7. srpna 1992 (dále jen „zákon o zahraničním obchodu“). Zákon o zahraničním obchodu opravňuje indickou vládu vydávat oznámení týkající se vývozní a dovozní politiky. Tato oznámení jsou shrnuta v dokumentech o politice zahraničního obchodu, které jsou každých pět let vydávány ministerstvem obchodu a pravidelně aktualizovány.

(34)

Režimy AAS, DFIA, EOU/SEZ, EPCGS a MEIS jsou založeny na dokumentu „Foreign Trade Policy 2015–2020“ (dále jen „FTP 2015-20“), který je relevantní pro období přezkumného šetření. Postupy, jimiž se FTP 2015-20 řídí, stanovila indická vláda v publikaci „Příručka postupů, svazek I“ (dále jen „HOP I 2015-20“). Příručka postupů se pravidelně aktualizuje.

(35)

Režimy DEPBS, FMS, FPS, IEIS a SHIS, které byly založeny na předchozím dokumentu o politice zahraničního obchodu vztahujícím se na období 2009–2014 (dále jen „FTP 2009-14“), nebyly podle dokumentu FTP 2015-20 uvedeného ve 34. bodě odůvodnění obnoveny.

(36)

Režim DDS vychází z paragrafu 75 celního zákona z roku 1962, z paragrafu 37 zákona o spotřební dani z roku 1944, z paragrafů 93 A a 94 finančního zákona z roku 1994 a z Pravidel pro výběr cel, spotřební daně a vracení daní za služby z roku 1995. Sazby tohoto navracení jsou pravidelně zveřejňovány.

(37)

Režim ECS vychází z oddílů 21 a 35 A zákona o bankovním dohledu z roku 1949, které umožňují Indické centrální bance řídit komerční banky v oblasti vývozních úvěrů.

(38)

Režim ITIRAD vychází ze zákona o dani z příjmu z roku 1961 (dále jen „ITA“), který je každoročně novelizován finančním zákonem.

(39)

Režim IES vychází z rámcového oběžníku DBR.Dir.BC.No 62/04.02.001/2015-16 ze dne 4. prosince 2015 s názvem „Interest Equalisation Scheme on Pre- and Post-Shipment Rupee Export Credit“.

(40)

Režim CIIS je spravován vládou státu Gudžarát a vychází z průmyslové politiky státu Gudžarát na rok 2015.

(41)

Režim EPP/GOH je spravován vládou státu Harijána a je stanoven v politice podpory podnikání – 2015 oznámené ministerstvem obchodu a průmyslu vlády státu Harijána.

(42)

Režim GEDES vychází ze zákona Gujarat Electricity Duty Act z roku 1958 (dále jen „zákon o elektřině“) podle paragrafu 3 odst. 2 bodů vii) a viii) ve znění pozdějších předpisů zveřejňovaných čas od času ve věstníku vlády státu Gudžarát.

(43)

Režim PSI vychází z usnesení č. PSI-2013/(CR-54)/IND-8 vlády státu Maháráštra.

(44)

Režim WBIS je spravován vládou státu Západní Bengálsko a uveden v oznámení ministerstva obchodu a průmyslu vlády státu Západní Bengálsko č. 309 – CI/O/ADN/GEN-INC/512 ze dne 12. září 2014.

(45)

Šetření ukázalo, že následující režimy byly buď ukončeny, nebo jich dva dotčení vyvážející výrobci nevyužívali: DEPBS, DFIA, ECS, EOU/SEZ, FMS, FPS, ITIRAD, IEIS, IES, SHIS, CIIS, EPP/GOH, PSI/GOM a WBIS.

(46)

Komise zjistila, že pouze jeden z vyvážejících výrobců, jichž se týkají tyto přezkumy, tohoto opatření během období přezkumného šetření využil, a sice jen pro velmi malý počet vývozních transakcí. Tatáž společnost však využila režim „Duty Drawback Scheme“ (DDS), o němž se pojednává níže v oddílu 3.4, pro velkou většinu svých vývozních transakcí. Jelikož režimy AAS a DDS nelze použít současně pro tytéž vývozní transakce, Komise zjistila, že režim AAS nebyl během období přezkumného šetření téměř vůbec využíván, a proto se rozhodla výhody získané v rámci režimu AAS ve stávajících přezkumech nekvantifikovat.

(47)

Komise zjistila, že dotčení vyvážející výrobci během období přezkumného šetření využívali režim DDS.

(48)

Právním základem platným během období přezkumného šetření byla Pravidla pro vracení cel a spotřebních daní z roku 1995 (dále jen „pravidla pro DDS z roku 1995“) ve znění z roku 2006 (15). Po skončení období přezkumného šetření byl tento právní základ nahrazen Pravidly pro vracení cel a spotřebních daní z roku 2017 (16) (dále jen „pravidla z roku 2017“), která vstoupila v platnost dne 1. října 2017. Pravidlo 3 odst. 2 pravidel pro DDS z roku 1995 upravuje způsob výpočtu tohoto režimu navracení cla. Pravidlo 12 odst. 1 písm. a) bod ii) uvedených pravidel pro DDS upravuje prohlášení, které musí vývozci předložit, aby mohli tohoto režimu využít. Tato pravidla zůstala stejná i v pravidlech pro DDS z roku 2017 a odpovídají pravidlu 3 odst. 2, resp. pravidlu 13 odst. 1 písm. a) bodu ii).

(49)

Kromě toho oběžník č. 24/2001 (17) obsahuje konkrétní pokyny, jak uplatňovat pravidlo 3 odst. 2 a prohlášení, že vývozci musí vyrábět podle pravidla 12 odst. 1 písm. a) bodu ii).

(50)

Pravidlo 4 pravidel pro DDS z roku 1995 stanoví, že ústřední vláda může upravit částky nebo sazby určené podle pravidla 3. Vláda učinila řadu změn, přičemž poslední z nich, které představovaly revizi sazeb, jsou oznámení č. 110/2015 – CUSTOMS (N.T.) ze dne 16. listopadu 2015 (18) a oznámení č. 131/2016 – CUSTOMS (N.T.) ze dne 31. října 2016 (19). Výsledkem toho je, že pro výrobek, který je předmětem přezkumu, činila sazba během období přezkumného šetření 1,9 % hodnoty FOB do 14. listopadu 2016 a poté 1,5 %.

(51)

Pro tento režim jsou způsobilí všichni vyvážející výrobci nebo vyvážející obchodníci.

(52)

V rámci tohoto režimu má jakákoli společnost vyvážející způsobilé výrobky nárok obdržet částku v hotovosti odpovídající procentnímu podílu deklarované hodnoty FOB vyvezených materiálů. Pravidlo 3 odst. 2 Pravidel pro vracení cel a spotřebních daní specifikuje, jakým způsobem se vypočítá výše subvence:

(53)

Jinými slovy, indická vláda založila částku určenou k navrácení na průměrných hodnotách příslušných cel placených celým odvětvím z dovážených surovin a na průměrném podílu spotřeby odvětví, přičemž tyto údaje indická vláda shromažďuje od výrobců, které považuje za reprezentativní výrobce způsobilých výrobků na vývoz. Indická vláda dále vyjadřuje částku, která má být vrácena, jako procentní podíl průměrné vývozní hodnoty způsobilých vyvážených výrobků.

(54)

Indická vláda používá tento procentní podíl k výpočtu výše peněžních prostředků, na něž mají nárok všichni způsobilí vývozci. Sazba tohoto režimu je stanovena indickou vládou pro jednotlivé výrobky. Pro výrobek, který je předmětem přezkumu, činila sazba během období přezkumného šetření 1,9 % hodnoty FOB do 14. listopadu 2016 a poté 1,5 %, jak je vysvětleno v 50. bodě odůvodnění.

(55)

Aby mohla společnost využívat tohoto režimu, musí vyvážet. Jakmile jsou údaje o zásilce zaneseny na celní server, je zde uvedeno, že vývoz probíhá v rámci režimu DDS a je neodvolatelně stanovena částka DDS. Poté, co přepravní společnost předložila obecné prohlášení o vývozu a celní úřad tento dokument porovnal s údaji na přepravním dokladu a zjistil, že se údaje shodují, jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se vrátilo clo, a to buď přímou platbou na bankovní účet vývozce, nebo příkazem k výplatě.

(56)

Vývozce musí rovněž prokázat realizaci příjmů z vývozu prostřednictvím potvrzení banky o uskutečnění platby (dále jen „BRC“ – Bank Realisation Certificate). Tento dokument může být poskytnut poté, co byla vyplacena částka navraceného cla; indická vláda však bude vyplacenou částku vymáhat zpět, pokud vývozce potvrzení BRC nepředloží ve stanovené lhůtě.

(57)

Částka navráceného cla může být použita pro jakýkoli účel a v souladu s indickými účetními standardy může být tato částka při splnění vývozní povinnosti zaúčtována do komerčních účtů na akruální bázi jako příjem.

(58)

Příslušné právní předpisy a správní pokyny stanoví, že indická celní správa by neměla požadovat žádný důkaz, že na vývozce žádajícího o vrácení cla se vztahuje nebo bude vztahovat povinnost zaplatit clo z dovozu surovin nezbytných k výrobě vyváženého výrobku (20). Během inspekce na místě provedené u indické vlády navíc tato vláda potvrdila, že společnosti, které by všechny suroviny začleněné do vyvážených PET čerpaly z domácích zdrojů, by rovněž mohly využívat plné sazby vypočtené podle pravidla 3 odst. 2, jak je uvedeno výše. Toto šetření také ukázalo, že v praxi tomu tak bylo u jednoho spolupracujícího vývozce, který využíval výhod režimu DDS, i když nedovezl ani jednu jednotku hlavních surovin (PTA a MEG) používaných pro výrobu výrobku, který je předmětem přezkumu.

(59)

Režim DDS poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Takzvaná částka navráceného cla je finančním příspěvkem indické vlády, protože má podobu ušlého příjmu (tj. údajné dovozní clo vybrané indickou vládou, které bylo vráceno nebo prominuto). Pokud jde o používání těchto finančních prostředků, nejsou stanovena žádná omezení. Kromě toho částka navráceného cla poskytuje vývozci výhodu, protože zlepšuje jeho likviditu tím, že nadměrné částky dovozního cla jsou indickou vládou vráceny nebo prominuty.

(60)

Sazba navráceného cla u vývozu je stanovena indickou vládou pro jednotlivé výrobky. Třebaže se subvence označuje jako navracení cla, tento režim nemá povahu povoleného systému navracení cla nebo systému navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Tento režim rovněž nevyhovuje pravidlům stanoveným v příloze I bodě I), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Vyplacení peněžních prostředků vývozci v hotovosti není nutně spojeno se skutečným zaplacením dovozních cel na suroviny a není celním dobropisem ke kompenzaci dovozního cla na minulý nebo budoucí dovoz surovin. Navíc neexistuje žádný systém nebo postup pro potvrzení toho, jaké vstupní materiály jsou spotřebovány při výrobě vyvážených výrobků a v jakém množství.

(61)

Vyplacení ze strany indické vlády po vývozu uskutečněném vývozci je podmíněno vývozní výkonností, a proto je považováno za specifické a napadnutelné podle čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(62)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se dospělo k závěru, že režim DDS je napadnutelný.

(63)

V souladu s čl. 3 odst. 2 a článkem 5 základního nařízení vypočetla Komise výši subvencování na základě výhody u příjemce, která byla zjištěna za období přezkumného šetření. V tomto ohledu Komise zjistila, že výhodu příjemce získá v okamžiku, kdy dojde k vývozní transakci uskutečněné v rámci tohoto režimu. V tomto okamžiku musí indická vláda zaplatit peněžní částku, která představuje finanční příspěvek ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) základního nařízení. Jakmile celní úřady vydají vývozní přepravní doklad uvádějící mimo jiné částku, která má být poskytnuta pro danou vývozní transakci, nemůže indická vláda rozhodnutí o udělení subvence nijak ovlivnit. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považovala Komise za vhodné stanovit výši výhody v rámci režimu DDS s ohledem na součet částek získaných za vývozní transakce uskutečněné v rámci tohoto programu během období přezkumného šetření.

(64)

Skupina Dhunseri uvedla, že výhoda v rámci režimu DDS byla během období přezkumného šetření snížena z 1,9 % na 1,5 %, a tvrdila, že toto snížení bylo trvalé povahy, přičemž odkázala na klesající trend sazby DDS, která byla snížena z 5,5 % v roce 2011 na 1,5 % během období přezkumného šetření. Z tohoto důvodu tato společnost tvrdila, že režim DDS (je-li napadnutelný) by měl být vyrovnán pouze na základě sazby 1,5 %.

(65)

Komise ovšem uvedla, že podle článku 5 základního nařízení se „výše napadnutelných subvencí vypočte na základě výhody, kterou získal příjemce subvence a která bude zjištěna za posuzované období“. Jak bylo zmíněno výše, během období přezkumného šetření činila sazba 1,9 % hodnoty FOB do 14. listopadu 2016 a poté 1,5 %. Komise se proto domnívá, že by se měly použít skutečné sazby během období přezkumného šetření. Proto bylo toto tvrzení odmítnuto.

(66)

Společnost Reliance tvrdila, že výhoda vypočtená na základě režimu DDS by měla být omezena na nadměrné výhody, protože režim DDS by měl být považován za přípustný režim navracení cla ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, avšak neposkytla žádné další podklady na podporu svého tvrzení. Jak je vysvětleno v 60. bodě odůvodnění, Komise dospěla k závěru, že režim DDS není přípustným režimem navracení cla. Kromě toho, pokud jde o společnost Reliance, dospěla Komise během inspekce na místě k závěru, že společnost Reliance požívala výhod z režimu DDS, i když během období přezkumného šetření nedovážela ani jednu ze dvou relevantních surovin (PTA a MEG). Toto tvrzení proto bylo odmítnuto, neboť na základě informací, které jsou k dispozici, představuje celková částka poskytnutá společnosti Reliance nadměrnou výhodu.

(67)

Společnost MPPL vysvětlila, že k výrobě PET používá čištěnou kyselinu tereftalovou (PTA) a monoethylenglykol (MEG) a že obě tyto suroviny získává od jediného domácího dodavatele, který společnosti MPPL na základě kupní smlouvy účtuje tzv. „předpokládaný obsah složky cla“. Na tomto základě společnost MPPL tvrdila, že platí dovozní cla ze surovin začleněných do vyváženého výrobku, a že výpočet DDS by proto měl být omezen na nadměrné výhody. Komise v tomto ohledu uvedla, že společnost MPPL neposkytla žádný důkaz o tom, že „předpokládaný obsah cla“ odpovídá skutečné platbě dovozního cla. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(68)

Společnost IDIPL uvedla, že MEG, jedna ze dvou hlavních surovin používaných touto společností pro výrobu PET, byla plně dovážena a že z tohoto dovozu byla zaplacena dovozní cla. Na základě výše cel zaplacených z MEG začleněného do PET vyvážených během období přezkumného šetření společnost IDIPL dále poskytla výpočet údajné nadměrné úlevy a tvrdila, že sazba subvencování by měla být stanovena pouze na základě této nadměrné úlevy. I když neexistuje žádný systém nebo postup, který by potvrdil, které vstupy jsou spotřebovány při výrobě vyvážených výrobků a v jakém množství, provedla Komise ověření tohoto tvrzení v souladu s přílohou II bodem 5 základního nařízení. Toto ověření potvrdilo, že veškerý MEG spotřebovaný při výrobě PET byl dovážen a že částka dovozního cla uvedená v tvrzení byla skutečně zaplacena za MEG začleněný do PET vyvážených během období přezkumného šetření. Na tomto základě Komise zmíněné tvrzení přijala a vypočítala výši subvence pouze na základě nadměrné úlevy.

(69)

V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení přepočetla Komise tyto výše subvence na celkový vývozní obrat výrobku, který je předmětem přezkumu, v průběhu období přezkumného šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(70)

Komise tak zjistila, že subvenční sazby v souvislosti s tímto režimem během období přezkumného šetření činí 0,38 % u skupiny Dhunseri a 1,67 % u společnosti Reliance.

(71)

Společnost Reliance tvrdila, že se Komise dopustila pochybení tím, že režim DDS identifikovala jako subvenci a jako režim spadající do působnosti čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i), a tvrdila, že kromě toho Komise jednala v rozporu s tímto určením, jelikož ověřovala nadměrnou úlevu jiného vývozce. Společnost Reliance tvrdila, že Komise při výpočtu částky nadměrné úlevy zacházela s různými stranami odlišně a, v konkrétním případě společnosti Reliance, napadla úplnou výhodu plynoucí z režimu DDS namísto toho, aby subvencování omezila pouze na nadměrnou úlevu.

(72)

Toto tvrzení je neopodstatněné. Jak bylo totiž vysvětleno výše, třebaže se subvence označuje jako navracení cla, tento režim nemá povahu povoleného systému navracení cla nebo systému navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Tento režim není ani v souladu s pravidly stanovenými v příloze I písm. i), příloze II a příloze III základního nařízení, jelikož vyplacení peněžních prostředků vývozci není vázáno na skutečné zaplacení dovozních cel na suroviny a není celním dobropisem ke kompenzaci dovozního cla na minulý nebo budoucí dovoz surovin. Kromě toho byly stejný přístup a stejná pravidla uplatněny na všechny společnosti (Reliance a skupina Dhunseri), jelikož se Komise snažila zjistit, zda společnosti jakoukoli z dotčených surovin během období přezkumného šetření skutečně dovážely a zda za tento dovoz platily dovozní cla. Komise poté na základě dostupných informací vypočítala nadměrnou úlevu u obou společností. Situace obou společností je následující. Společnost IDIPL (část skupiny Dhunseri) tvrdila a poskytla důkazy o tom, že jedna ze dvou hlavních surovin používaných k výrobě PET byla plně dovážena a že byla zaplacena dovozní cla. Komise provedla ověření, které prokázalo správnost tohoto tvrzení. Na tomto skutkovém základě vypočetla Komise úroveň subvencování u dané nadměrné úlevy. Společnost Reliance byla vyzvána, aby poskytla tytéž důkazy jako společnost IDIPL, ale neučinila tak. V případě společnosti Reliance proto nadměrná úleva představovala úplnou částku poskytnutou ze strany indické vlády. Vzhledem k tomu, že odlišné zacházení s těmito dvěma vyvážejícími výrobci je odůvodněno na základě rozdílů v dostupných údajích, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(73)

Společnost Reliance dále tvrdila, že důkazní břemeno bylo nesprávně použito, protože údajně ukládá vyvážejícímu výrobci povinnost určit velikost nadměrné úlevy.

(74)

Komise s tím nesouhlasí. Je třeba připomenout, že proces šetření vychází z odpovědí na dotazníky a inspekcí na místě. Informace týkající se výše dovozního cla skutečně zaplaceného (či nikoli) danou společností je skutkovou okolností a daná společnost ji musí uvést. Společnost Reliance tyto informace ve své odpovědi na dotazník uvedený v 19. bodě odůvodnění, v němž se zúčastněné strany vyzývají, aby poskytly všechny příslušné informace, pokud jde o výpočet subvenční sazby, nepředložila. Vzhledem k absenci těchto informací Komise proaktivně shromáždila informace umožňující určit případnou nadměrnou úlevu během inspekce na místě u společnosti Reliance v prosinci 2017. Nejprve bylo zjištěno, že společnost Reliance nezaplatila dovozní cla ze dvou hlavních surovin začleněných do vyvážených PET, tj. PTA a MEG. Komise dále zkoumala, zda byla zaplacena dovozní cla ze surovin použitých k výrobě PTA, MEG nebo jakékoli suroviny používané k výrobě PTA nebo MEG. Ukázalo se však, že společnost Reliance, která je integrovanou petrochemickou společností, dovážela surovou ropu a interně vyráběla veškeré meziprodukty, které se využívají k výrobě PET. Komise poté zjistila sazbu dovozního cla použitelnou na surovou ropu, která byla nulová, jak prokázal výkaz poskytnutý společností Reliance během inspekce na místě. Na základě těchto informací se zdá, že celá částka DDS představovala nadměrnou úlevu. Společnost Reliance neposkytla žádné ověřitelné kvantifikované důkazy, které by během zbývající doby šetření svědčily o opaku. Společnost Reliance neposkytla žádné informace, které by umožnily výpočet nadměrné úlevy, ačkoli k tomu byla několikrát vyzvána. Stručně řečeno, Komise sama proaktivně shromáždila informace nezbytné k výpočtu úrovně subvencování z režimu DDS a i přes četné výzvy neposkytla společnost Reliance věcné informace, které má k dispozici a které by odůvodňovaly výpočet nadměrné úlevy ve výši nižší, než je celková částka DDS. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(75)

Společnost Reliance tvrdila, že jediná výzva k poskytnutí informací umožňujících určit úroveň nadměrné úlevy byla ze strany Komise učiněna v době poskytnutí informací. Komise však podotýká, že společnost Reliance byla vyzvána, aby odpověděla na dotazník a poskytla informace o nadměrné úlevě během inspekce na místě, jak je vysvětleno v 74. bodě odůvodnění. Toto tvrzení bylo proto rovněž zamítnuto.

(76)

Společnost Reliance uvedla, že Komise nezpřístupnila zprávu o inspekci na místě, a tvrdila, že neexistence této zprávy jí zabránila řádně hájit své zájmy ohledně režimu DDS vzhledem k tomu, že Komise při vyčíslení částky výhody z režimu DDS obrátila důkazní břemeno.

(77)

Jak bylo vysvětleno výše, Komise se domnívá, že prokázat, že ze surovin začleněných do vyvážených výrobků byla zaplacena dovozní cla, na jejichž základě indická vláda údajně zaplacená uvedená cla vrátila, musí vyvážející výrobce. Povinností Komise je vypočítat výši subvencování na základě dostupných informací. V tomto ohledu Komise poznamenává, že příslušné prvky použité pro stanovení subvenční sazby v rámci režimu DDS na základě metody vysvětlené v 69. bodě odůvodnění byly ověřeny na základě odpovědi společnosti Reliance na dotazník. Ověření režimu DDS bylo provedeno souběžně s ověřením režimu MEIS, neboť tyto dva režimy jsou velmi podobné. Bylo ověřeno několik vývozních faktur a dokumentů, které s nimi souvisejí. Tyto informace má společnost Reliance rovněž k dispozici ve formě výkazů z inspekce. Během inspekce na místě Komise zjistila, že existuje rozdíl mezi hodnotou vyváženého zboží vykázanou společností Reliance v rámci režimu DDS ve srovnání s hodnotou vyváženého zboží v rámci režimu MEIS. Tento rozdíl vysvětlila společnost Reliance v jednom z výkazů z inspekce. Nicméně tento rozdíl neměl vliv na výpočet výše subvencování. Během ověřování nebyly zjištěny žádné jiné nesrovnalosti v souvislosti s dokumenty, které předložila společnost Reliance ve vztahu k režimu DDS. Proto platí, že všechny informace nezbytné k uplatnění práva zúčastněných stran na obhajobu byly sděleny zúčastněným stranám včetně společnosti Reliance již v rané fázi šetření. Komise se proto domnívá, že právo společnost Reliance na obhajobu bylo v průběhu šetření řádně dodrženo. Ze 74. bodu odůvodnění rovněž vyplývá, že Komise neobrátila důkazní břemeno, ale naopak aktivně shromáždila údaje potřebné k výpočtu částky výhody v rámci režimu DDS. Toto tvrzení se proto zamítá.

(78)

Jak bylo vysvětleno výše, všechny zúčastněné hospodářské subjekty byly posuzovány podle stejných pravidel po pečlivém posouzení jejich konkrétní skutkové situace. Společnost IDIPL zopakovala tvrzení, že v období přezkumného šetření bylo společnosti MPPL účtováno a touto společností zaplaceno „předpokládané clo“ jejím domácím dodavatelům PTA a MEG v souladu s jejich smluvními ujednáními. Společnost IDIPL uvedla, že částka „předpokládaného cla“ by měla být odečtena od celkové výhody režimu DDS. Společnost IDIPL dále uvedla, že mechanismus „předpokládaného cla“ představuje „přijetí politického rozhodnutí přenést vybírané dovozní clo na dodavatele surovin“.

(79)

Pokud jde o toto tvrzení, Komise potvrzuje, že obchodní smlouva mezi společností MPPL a jejím dodavatelem zmiňuje složku „předpokládaného cla“ ve vzorci pro výpočet ceny surovin. To však samo o sobě nepředstavuje důkaz, že domácí dodavatel clo skutečně zaplatil, neboť tento vzorec je výsledkem obchodních vyjednávání, která nemusí nutně zohledňovat, zda cla byla skutečně zaplacena. V tomto ohledu společnost IDIPL nepředložila žádné důkazy o tom, že suroviny, které nakupovala, jejich dodavatel dovážel a v případě, že byly dovezeny, že bylo zaplaceno clo. Z tohoto důvodu bylo toto tvrzení odmítnuto.

(80)

Indická vláda tvrdila, že režim DDS, jak je popsán v ASCM, nemusí nutně poskytovat osvobození, úlevu nebo odložení dovozních poplatků placených za dovoz vstupů, ale může také poskytnout prominutí nepřímých daní. Na základě toho indická vláda tvrdila, že se Komise dopustila zásadního pochybení tím, že režim DDS označila za nepřípustný systém navracení cla na základě skutečnosti, že jej lze využít i v případě neexistence platby dovozního cla.

(81)

V tomto ohledu Komise poznamenala, že indická vláda sice předkládá právní zdůvodnění, pokud jde o prominutí nepřímých daní, neposkytuje však žádné důkazy o tom, že by takové nepřímé daně byly skutečně zaplaceny nebo byly splatné, pokud jde o suroviny používané při výrobě vyvážených PET, kteroukoli zúčastněnou stranou a že, pokud byly zaplaceny, nebyly vráceny prostřednictvím jiného daňového mechanismu, který nesouvisí s režimem DDS. V průběhu šetření neposkytla žádná zúčastněná strana informace týkající se nepřímých daní v souvislosti s režimem DDS, které by ovlivnily výši nadměrné úlevy, i když byly strany několikrát vyzvány, aby poskytly informace, které umožní výpočet nadměrné úlevy z režimu DDS. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(82)

Indická vláda dále tvrdí, že režim DDS zajišťuje ověřovací mechanismus pro sledování spotřeby vstupů při výrobě vyváženého výrobku.

(83)

Na podporu svého tvrzení odkázala indická vláda na některá ustanovení pravidel pro vracení a příručky pro cla, podle nichž se provádějí audity a ověřování, ale neprokázala, že režim DDS představuje systém nebo postup pro potvrzení toho, které vstupy jsou spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku a v jakém množství, ve smyslu přílohy II bodu 4. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(84)

Rovněž je třeba dodat, že neexistence ověřovacího systému nebo postupu ve smyslu přílohy II bodu 4 nemá žádný vliv na stanovení výše subvence, jak je uvedeno v 70. bodě odůvodnění, jelikož Komise vyčíslila nadměrnou úlevu na základě dostupných informací od společností, které jsou předmětem šetření. Indická vláda tvrdila, že Komise měla povinnost být při výpočtu nadměrné úlevy proaktivní.

(85)

Ze 74. bodu odůvodnění vyplývá, že Komise byla proaktivní při hledání informací umožňujících určit, zda určitá část částky DDS nebyla nadměrnou úlevou. Kromě toho, i když k tomu byla indická vláda vyzvána, neprovedla další přezkoumání na základě skutečných transakcí dotčených vyvážejících výrobců. Toto tvrzení proto není relevantní.

(86)

Komise zjistila, že dotčení vyvážející výrobci získali v rámci režimu EPCGS úlevy, které mohly být v období přezkumného šetření přiřazeny k výrobku, který je předmětem přezkumu.

(87)

Podrobný popis režimu EPCGS je uveden v kapitole 5 dokumentu FTP 2015-20 a v kapitole 5 příručky HOP I 2015-20.

(88)

Pro toto opatření jsou způsobilí vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci „vázaní“ na podpůrné výrobce a poskytovatele služeb.

(89)

Pod podmínkou vývozní povinnosti je společnosti umožněno dovážet kapitálové statky (nové i použité kapitálové statky až 10 let staré) za sníženou celní sazbu. Za tímto účelem indická vláda vydá na požádání a po zaplacení poplatku licenci pro režim EPCGS. Tento režim zajišťuje sníženou sazbu dovozního cla použitelnou na veškeré kapitálové statky dovezené v rámci tohoto režimu. Aby byla splněna vývozní povinnost, musí být dovezené kapitálové zboží během určitého období využito k výrobě určitého množství zboží určeného na vývoz. Podle dokumentu FTP 2015-20 může být kapitálové zboží dováženo v rámci režimu EPCGS při celní sazbě 0 %. Vývozní povinnost, která představuje šestinásobek ušetřeného cla, musí být splněna během období maximálně šesti let.

(90)

Držitel licence pro režim EPCGS může také pořídit kapitálové statky z domácích zdrojů. V takovém případě může domácí výrobce kapitálových statků využít výhody bezcelního dovozu dílů nutných pro výrobu těchto kapitálových statků. Alternativně může domácí výrobce požadovat výhodu domnělého vývozu pro dodávky kapitálových statků držiteli licence pro režim EPCGS.

(91)

Režim EPCGS poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Snížení cla představuje finanční příspěvek indické vlády, neboť tato úleva snižuje příjmy indické vlády z cla, které by bylo jinak splatné. Kromě toho poskytuje vývozci výhodu, která se rovná částce snížení cla.

(92)

Navíc režim EPCGS právně závisí na vývozní výkonnosti, protože takové licence nelze získat bez závazku vyvážet. Je proto považován za specifický a napadnutelný podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(93)

Režim EPCGS nelze považovat za povolený systém navracení cla nebo systém navracení cla u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Kapitálové statky nejsou zahrnuty do působnosti takových povolených systémů, jak je uvedeno v příloze I písm. i) základního nařízení, protože nejsou spotřebovány při výrobě výrobků určených na vývoz.

(94)

Komise vypočítala výši subvence v souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení rozložením nezaplaceného cla z dovážených kapitálových statků na dobu odpovídající běžné době amortizace takových kapitálových statků v dotčeném výrobním odvětví. Výše subvence pro období přezkumného šetření byla poté vypočtena vydělením celkové částky nezaplaceného cla dobou amortizace. Takto vypočtená částka, která připadá na období šetření, byla upravena připočtením úroku v průběhu tohoto období, aby se zohlednila úplná hodnota výhody v čase. Za vhodnou pro tento účel byla považována komerční úroková sazba v Indii v průběhu období šetření.

(95)

Ani jeden z indických vyvážejících výrobců neuplatnil odpočet poplatků vynaložených na získání subvence od celkové výše subvence, na který mají nárok v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a).

(96)

V souladu s čl. 7 odst. 2 a čl. 7 odst. 3 základního nařízení přepočetla Komise tuto výši subvence na vývozní obrat výrobku, který je předmětem přezkumu, v průběhu období přezkumného šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(97)

Na základě výše uvedených skutečností Komise zjistila, že subvenční sazby v souvislosti s tímto režimem během období přezkumného šetření činí u skupiny Dhunseri 0,11 % a u společnosti Reliance 0,45 %.

(98)

Společnost IDIPL tvrdila, že závod a stroje dovezené v rámci režimu EPCGS se používaly pro výrobu PET k prodeji na domácím trhu i na vývoz, a proto by jmenovatelem v 96. bodě odůvodnění měl být místo vývozního obratu PET celkový prodej společnosti.

(99)

V tomto ohledu Komise upozorňuje, že i kdyby toto nepodepřené tvrzení bylo pravdivé, jelikož režim EPCG závisí na vývozní výkonnosti a nebyl poskytnut podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků, použije se čl. 7 odst. 2 a jmenovatel zvolený v 96. bodě odůvodnění je odůvodněný. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(100)

Bylo zjištěno, že oba dotčení vyvážející výrobci získali během období přezkumného šetření výhody vyplývající z režimu MEIS.

(101)

Podrobný popis režimu MEIS je uveden v kapitole 3 dokumentu FTP 2015-20 a v kapitole 3 příručky HOP I 2015-20.

(102)

Režim MEIS vstoupil v platnost dne 1. dubna 2015.

(103)

Pro tento režim jsou způsobilí všichni vyvážející výrobci nebo vyvážející obchodníci.

(104)

Způsobilé společnosti mohou využívat režim MEIS ve vývozu konkrétních výrobků do konkrétních zemí, které jsou rozděleny do skupiny A („Tradiční trhy“, včetně všech členských států EU), skupiny B („Nově vznikající trhy a trhy, které jsou středem zájmu“) a skupiny C („Ostatní trhy“). Země spadající do každé skupiny a seznam výrobků s odpovídajícími zvýhodněnými sazbami jsou uvedeny v tabulce 1 a tabulce 2 dodatku 3B dokumentu FTP 2015-20.

(105)

Výhoda má formu celního dobropisu, který odpovídá procentnímu podílu hodnoty vývozu FOB.

(106)

V době, kdy režim MEIS vstoupil v platnost, tj. v dubnu 2015, nebyl výrobek, který je předmětem přezkumu, v dodatku 3B uveden, a proto nebyl způsobilý pro výhody režimu MEIS. Dne 29. října 2015 se však podle veřejné vyhlášky č. 44/2015-2020 vývoz PET do zemí skupiny A a B stal způsobilým pro výhodu v rámci režimu MEIS ve výši 2 % hodnoty FOB vývozu. Podle veřejné vyhlášky č. 06/2015-2020 se dne 4. května 2016 stal vývoz do zemí skupiny C způsobilým pro tutéž výhodu ve výši 2 %.

(107)

Na určité typy vývozu, např. na vývoz dováženého či překládaného zboží, domnělý vývoz, vývoz služeb a vývozní obrat jednotek působících v rámci zvláštních ekonomických zón/jednotek orientovaných na vývoz, se tento režim nevztahuje.

(108)

Celní dobropisy v rámci režimu MEIS jsou volně převoditelné a jsou platné po dobu 18 měsíců od data vydání. Mohou se použít pro: i) platbu cel na dovoz vstupních materiálů nebo zboží, včetně kapitálových statků, ii) platbu spotřebních daní na opatřování vstupních materiálů nebo zboží z domácích zdrojů, včetně kapitálových statků a plateb a iii) platbu daně za služby týkající se veřejných zakázek na služby.

(109)

Žádost o poskytnutí výhod na základě režimu MEIS se musí vyplnit online na internetové stránce Generálního ředitelství pro zahraniční obchod. K žádosti online musí být připojena příslušná dokumentace (přepravní doklady, potvrzení banky o uskutečnění vývozu a doklad o vylodění). Příslušný regionální orgán indické vlády vydá celní dobropis po přezkoumání dokumentů. Pokud vývozce poskytne odpovídající dokumentaci, regionální orgán nemůže rozhodnutí o poskytnutí celních dobropisů nijak ovlivnit.

(110)

Režim MEIS poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Celní dobropis v rámci režimu MEIS je finančním příspěvkem indické vlády, protože bude nakonec použit ke kompenzaci dovozního cla zaplaceného za kapitálové statky, a bude tak snižovat výnosy indické vlády z cla, které by bylo jinak splatné. Kromě toho celní dobropis v rámci režimu MEIS poskytuje vývozci výhodu, která není předmětem platby uvedených dovozních cel.

(111)

Kromě toho režim MEIS právně závisí na vývozní výkonnosti, a je proto považován za specifický a napadnutelný podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(112)

V souladu s čl. 3 odst. 2 a článkem 5 základního nařízení vypočetla Komise výši napadnutelných subvencí na základě výhody u příjemce, která byla zjištěna za období přezkumného šetření. V tomto ohledu Komise zjistila, že výhodu příjemce získá v okamžiku, kdy dojde k vývozní transakci uskutečněné v rámci tohoto režimu. V tomto okamžiku vydává indická vláda celní dobropis, který je vyvážejícím výrobcem zaúčtován jako pohledávka, kterou může vyvážející výrobce kdykoli vyrovnat. To představuje finanční příspěvek ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Jakmile celní úřady vydají vývozní přepravní doklad, nemůže indická vláda rozhodnutí o poskytnutí nebo neposkytnutí subvence nijak ovlivnit. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem uznala Komise za vhodné stanovit výši výhody v rámci režimu MEIS jako součet částek získaných za vývozní transakce uskutečněné v rámci tohoto režimu během období přezkumného šetření.

(113)

V souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 základního nařízení přepočetla Komise tuto výši subvence (čitatel) na vývozní obrat výrobku, který je předmětem šetření, v průběhu období přezkumného šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(114)

Na základě výše uvedených skutečností Komise zjistila, že subvenční sazby v souvislosti s tímto režimem během období přezkumného šetření činí u skupiny Dhunseri 1,90 % a u společnosti Reliance 1,93 %.

(115)

Indická vláda tvrdila, že režim MEIS není napadnutelný z těchto dvou důvodů: 1) tento režim je v souladu s ustanoveními přílohy I písm. g) a h) ve spojení s ustanoveními přílohy II ASCM a 2) celní stvrzenky jsou „dobropisy“, které poskytují výhodu svému držiteli pouze v době, kdy se stvrzenka použije ke kompenzaci dovozního cla.

(116)

Pokud jde o první důvod, indická vláda nepředložila žádný důkaz. Pouhé tvrzení, že základním cílem režimu MEIS je poskytovat pomoc vývozcům při kompenzaci nedostatků v infrastruktuře a souvisejících nákladů/poplatků a zajišťovat rovné podmínky, nepostačuje k prokázání toho, že režim MEIS je v souladu s ustanoveními přílohy I písm. g) a h) ve spojení s ustanoveními přílohy II ASCM. Pokud jde o druhý důvod, je třeba připomenout, že (jak je vysvětleno ve 108. bodě odůvodnění) od okamžiku, kdy indická vláda zašle celní stvrzenku příjemci režimu MEIS, lze tuto stvrzenku kdykoli použít ke kompenzaci některých cel nebo daní nebo ji lze dále prodat jinému subjektu, jelikož celní stvrzenky jsou volně převoditelné. Má se tedy za to, že indická vláda poskytuje výhodu příjemci režimu MEIS v okamžiku, kdy je doručena celní stvrzenka. Zdá se také, že tento výklad převzaly i indické účetní standardy, protože finanční hodnota stvrzenek se zaúčtovává jako pohledávka, jakmile jsou stvrzenky dodány indickou vládou, jak je vysvětleno ve 112. bodě odůvodnění, a nikoli v okamžiku, kdy jsou skutečně použity ke kompenzaci cla nebo daně. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(117)

Komise zjistila, že v průběhu období přezkumného šetření využila tohoto opatření jedna společnost. Šetřením se však zjistilo, že získaná výhoda byla zanedbatelná, a toto opatření proto nebylo dále analyzováno.

(118)

Komise připomíná, že výše subvencování, která byla stanovena pro DPL a Reliance prováděcím nařízením (EU) 2015/1350, činila 3,2 %, resp. 6,2 %, což se projevilo ve formě vyrovnávacího cla ve výši 35,69 EUR/tunu, resp. 69,39 EUR/tunu.

(119)

V průběhu stávajících částečných prozatímních přezkumů Komise zjistila, že výše napadnutelných subvencí vyjádřená valoricky činí u skupiny Dhunseri 2,3 % a u společnosti Reliance 4 %. Jak je vysvětleno ve 27. až 30. bodě odůvodnění, subvenční sazby pro skupinu Dhunseri uvedené v tabulce níže byly stanoveny na základě agregace údajů o společnostech IDIPL a MPPL, dvou vyvážejících výrobcích PET ve skupině během období přezkumného šetření.

Tabulka

Sazby pro jednotlivé napadnuté subvence

(120)

V současnosti platná vyrovnávací opatření mají podobu zvláštního cla. Z toho důvodu Komise na základě subvenčních sazeb popsaných v tabulce výše stanovila následující zvláštní vyrovnávací cla: 18,73 EUR/tunu pro skupinu Dhunseri a 29,21 EUR/tunu pro společnost Reliance.

(121)

V souladu s 16. bodem odůvodnění Komise posoudila, zda je třeba změnit celní sazbu platnou pro „všechny ostatní společnosti“ v Indii, která činí 69,40 EUR/tunu. V této souvislosti je třeba připomenout, že nejvyšší platné clo pro indické vyvážející výrobce ve výši 74,60 EUR/tunu je uloženo společnosti Pearl Engineering Polymers Ltd, tj. výrobci, který nebyl předmětem těchto přezkumů. Jelikož nejvyšší clo se ve stávajících přezkumech nemění, nebyla odůvodněna žádná změna sazby cla použitelné pro „všechny ostatní společnosti“ v Indii.

(122)

V souladu s čl. 19 odst. 4 základního nařízení se zkoumalo, zda se během období přezkumného šetření významně změnily okolnosti týkající se subvencování a zda změněné okolnosti byly trvalé povahy.

(123)

Komise zjistila, že během období přezkumného šetření dotčení vyvážející výrobci nadále využívali výhody v rámci napadnutelného subvencování ze strany indické vlády, i když jejich výše byly rozdílné.

(124)

Pokud jde o společnost Reliance, nejdůležitějšími subvencemi, pokud jde o subvenční sazby během období přezkumného šetření, byly režimy DDS a MEIS. Nic nenasvědčuje tomu, že by tyto subvence přestaly v blízké budoucnosti existovat. Obě tyto subvence poskytují výhodu vypočtenou jako fixní procentní podíl hodnoty FOB vývozu a nic nenasvědčuje ani tomu, že by odpovídající subvenční sazby byly v blízké budoucnosti změněny.

(125)

Pokud jde o režim DDS, subvenční sazbu indická vláda v posledních sedmi letech několikrát snížila: z 5,5 % hodnoty FOB v roce 2011 klesla na 3,9 % v roce 2012, 3,0 % v roce 2013, 2,4 % v roce 2014, 1,9 % v roce 2015 a konečně 1,5 % během období přezkumného šetření. Podle informací uvedených na internetových stránkách Ústřední rady pro cla a spotřební daně (21) nebyla tato sazba od té doby změněna.

(126)

Pokud jde o režim MEIS, sazba ve výši 2 % hodnoty FOB, jež se stala použitelnou na PET v říjnu 2015, jak je vysvětleno ve 106. bodě odůvodnění, zůstala od té doby nezměněna, jak je uvedeno na internetové stránce Generálního ředitelství pro zahraniční obchod (22).

(127)

Pokud jde o režim EPCGS, rovněž se neočekává žádná významná změna sazby subvencování po skončení období přezkumného šetření, jelikož a) neexistují žádné náznaky významného plánovaného dovozu kapitálových statků a b) jakákoli výhoda plynoucí z této subvence je rozptýlena do velkého počtu let, který odpovídá době amortizace kapitálových statků (v Indii 18 až 25 let).

(128)

Režim AAS byl pro společnost Reliance největším poskytovatelem subvencí během posledního prozatímního přezkumu uvedeného v 7. bodě odůvodnění, jak stanovilo prováděcí nařízení (EU) 2015/1350. Jak je uvedeno ve 46. bodě odůvodnění, během období přezkumného šetření v rámci současného přezkumu se režim AAS téměř nevyužíval, jelikož většina vývozu čerpala výhody z režimu DDS, který je s režimem AAS vzájemně neslučitelný. Režim AAS zůstává i nadále k dispozici a nelze vyloučit, že společnost Reliance začne režim AAS v budoucnu opět využívat, avšak tím by se automaticky snížily výhody získávané z režimu DDS, jelikož pro jakoukoli vývozní transakci lze využít pouze jedné z těchto dvou subvencí.

(129)

Jak je uvedeno ve 125. až 128. bodě odůvodnění, nebyly zjištěny žádné důkazy o tom, že napadené režimy budou ukončeny nebo že výše jejich subvencování bude v budoucnosti buď zvýšena, nebo snížena. Na tomto základě vyvozuje Komise závěr, že okolnosti, které vedly k nové sazbě subvencování společnosti Reliance, jsou trvalé povahy.

(130)

Během období přezkumného šetření v rámci stávajícího prozatímního přezkumu využívala společnost Reliance nižších subvencí než během posledního prozatímního přezkumu uvedeného v 7. bodě odůvodnění, jak stanovilo prováděcí nařízení (EU) 2015/1350, jelikož zjištěné subvenční sazby klesly z 6,2 % na 4 %. Na základě 129. bodu odůvodnění je rovněž pravděpodobné, že společnost Reliance bude i nadále příjemcem subvencí nižších, než jaké byly určeny v prováděcím nařízení (EU) 2015/1350. Komise tedy dospěla k závěru, že zachování stávajících opatření by vedlo k výši cla vyšší, než je napadnutelná subvence působící újmu. V důsledku toho by úroveň platných opatření měla být změněna, aby zohlednila novou situaci.

(131)

Pokud jde o skupinu Dhunseri, šetřením bylo ve 27. až 30. bodě odůvodnění stanoveno, že struktura skupiny se značně změnila. Nejdůležitější skutečností je, že skupina během období přezkumného šetření vlastnila dva závody vyrábějící PET, zatímco v předchozím prozatímním přezkumu vlastnila pouze jeden. Reorganizace, která se uskutečnila v rámci aliance s partnerskou společností IVL, zahrnovala několik právních kroků během téměř dvou let a se vší pravděpodobností byla dokončena v době, kdy byla potvrzena rozhodnutím Vrchního soudu v Kalkatě v prosinci 2017. Komise proto dospěla k závěru, že uvedená změna struktury byla trvalé povahy. Z toho důvodu byl vyvozen závěr, že platná opatření by měla být změněna tak, aby odrážela novou situaci rovněž s ohledem na předchozí závěry týkající se stávající (a nižší) úrovně subvencování zjištěné v rámci těchto přezkumů.

(132)

Jak je vysvětleno ve 120. bodě odůvodnění, změněná opatření mají podobu zvláštního cla. Sazby zvláštního cla jsou vypočteny na základě údajů týkajících se období přezkumného šetření, a proto zůstávají na stejné úrovni bez ohledu na vývoj vývozní ceny.

(133)

Nicméně na rozdíl od subvencí, které během původního šetření představovaly největší částky subvencování, dva hlavní režimy subvencí (DDS a MEIS) poskytovaly během období přezkumného šetření finanční výhody, které jsou přímo úměrné vývozní ceně. Uvedené dvě subvence představovaly během období přezkumného šetření 97 %, resp. 89 % celkového subvencování skupiny Dhunseri a společnosti Reliance. To znamená, že výše napadnutelných subvencí se automaticky zvyšuje v souladu s růstem vývozní ceny. Nezdá se proto, že by zvláštní cla dostatečně kompenzovala skutečnou úroveň subvencování, z níž profitovali dva vyvážející výrobci.

(134)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že na rozdíl od původního šetření zvláštní cla s ohledem na tyto okolnosti již zřejmě nejsou nejvhodnější formou opatření. Změnu formy opatření však nelze v souvislosti se současnými prozatímními přezkumy provést, protože taková změna by se musela použít pro všechny indické vyvážející výrobce, zatímco stávající prozatímní přezkumy jsou omezeny na určení úrovně subvencování pouze u dvou vyvážejících výrobců. Komise se proto rozhodla zachovat stávající formu opatření.

(135)

Po zveřejnění informací předložila společnost IDIPL nabídku cenového závazku. Tato nabídka byla zamítnuta, neboť povaha subvencování vytváří situaci, v níž by uplatňování závazku minimální dovozní ceny vedlo ke zvýšení subvencování. Důvodem je, že míra subvencování v rámci režimů DDS a MEIS, které společně představují 95 % subvencování, závisí na hodnotě FOB výrobků vyvezených v rámci těchto režimů. Kromě toho by v důsledku struktury skupiny, do které patří společnost IDIPL, bylo účinné monitorování závazku neproveditelné.

(136)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,