(EU) 2018/1013Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1013 ze dne 17. července 2018, kterým se zavádějí prozatímní ochranná opatření týkající se dovozu určitých výrobků z oceli

(1)

Dne 26. března 2018 zveřejnila Komise v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o zahájení ochranného šetření týkajícího se dovozu 26 výrobků z oceli (2018/C 111/10) (3). Komise se rozhodla zahájit šetření s ohledem na dostatečné důkazy o tom, že dovoz těchto výrobků může způsobit nebo hrozit způsobit vážnou újmu dotyčným výrobcům v Unii.

(2)

Dne 28. června Komise rovněž zveřejnila oznámení, jímž bylo šetření rozšířeno na dvě další kategorie výrobků (4).

(3)

Informace, které má Komise k dispozici v rámci zavedeného mechanismu předchozí kontroly týkající se oceli (5) a ze zdrojů výrobního odvětví Unie, ukázaly, že zvyšující se trend dovozu těchto kategorií výrobků a převažující nepříznivé ekonomické a obchodní podmínky, včetně situace v ocelářském průmyslu Unie, opravňují provedení hloubkové analýzy.

(4)

Kromě toho v důsledku opatření proti dovozu oceli přijatých Spojenými státy americkými (dále jen „USA“) podle § 232 zákona o rozšíření obchodu z roku 1962 (dále jen „§ 232“) vzniklo velké riziko dalšího nárůstu dovozu vyplývajícího z odklonu obchodu.

(5)

Tyto okolnosti v kontextu přetrvávajících celosvětových nadměrných kapacit mohou ohrozit ocelářský průmysl v Unii, který je stále vystaven nebezpečí možného nárůstu dovozu a který se zotavuje z poškození způsobeného nekalými obchodními praktikami, jak ukazuje značný počet opatření na ochranu obchodu v oblasti výrobků z oceli nedávno přijatých po celém světě.

(6)

Dne 11. dubna 2018 vydala Komise „záznam do dokumentace“ obsahující klíčové statistiky dovozu a dostupné ukazatele o újmě. V souvislosti s touto poznámkou Komise obdržela 41 podání od třetích zemí, vnitrostátních sdružení a jednotlivých ocelářských společností.

(7)

Několik zúčastněných stran uvedlo, že Komise neposkytla odpovídajícím způsobem a včas důkazy, na nichž bylo zahájení ochranného šetření založeno. Tvrdily, že kvůli tomuto neposkytnutí nemohly plně uplatnit své právo na obhajobu. Konkrétně několik zúčastněných stran tvrdilo, že tento „záznam do dokumentace“ zveřejněný dne 11. dubna 2018 neobsahoval údaje o prodeji v Unii, vývozu z Unie, spotřebě v Unii ani celkové výrobě v Unii.

(8)

V rozporu s těmito tvrzeními ale „záznam do dokumentace“ údaje o prodeji v Unii, vývozu z Unie, spotřebě v Unii i celkové výrobě v Unii obsahoval. Kromě toho se Komise domnívá, že byly hlavní prvky a důkazy odpovídajícím způsobem shrnuty jak v oznámení o zahájení šetření, které bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie, tak v oznámení o šetření zaslaném WTO dle čl. 12 odst. 1 písm. a) Dohody WTO o ochranných opatřeních.

(9)

Komise se proto domnívá, že splnila své právní povinnosti dostatečně chránit práva zúčastněných stran na obhajobu. V každém případě budou mít zúčastněné strany stále možnost uplatnit svá práva po zbytek šetření.

(10)

Aby Komise získala informace nezbytné k provedení hloubkového posouzení, rozeslala dotazníky známým výrobcům v EU a všem vyvážejícím výrobcům, dovozcům a uživatelům výrobků, které jsou předmětem šetření, kteří o to požádali ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení šetření. Tyto strany a dále třetí země byly rovněž vyzvány, aby předložily veškerá relevantní podání. Komise obdržela 222 odpovědí na dotazníky a 74 podání.

(11)

Komise zahájila ochranné šetření týkající se 26 kategorií výrobků z oceli dovážených do EU a dne 28. června bylo oznámením, kterým se mění oznámení o zahájení šetření (6), šetření rozšířeno o další 2 kategorie výrobků. Těchto 28 kategorií výrobků (dále jen „dotčený výrobek“ nebo „dotčené kategorie výrobků“) je součástí mechanismu kontroly týkající se oceli zavedeného Komisí v květnu 2016. Podléhají rovněž celním opatřením USA podle § 232. Dotčené kategorie výrobků společně s kódy KN, do kterých jsou tyto výrobky v současnosti zařazeny, jsou uvedeny v příloze I.

(12)

V tomto předběžném posouzení Komise zjistila, že 28 kategorií výrobků vyráběných výrobci v EU (dále jen „obdobný výrobek“ nebo „obdobné kategorie výrobků“) jsou obdobné jako dotčené kategorie výrobků nebo jim přímo konkurují. Jak výrobky vyrobené v Unii, tak dovezené dotčené výrobky mají stejné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti; mají stejné využití a jsou o nich snadno dostupné informace týkající se ceny a kvality; jsou rovněž prodávány prostřednictvím podobných nebo stejných prodejních kanálů zákazníkům, kteří si je kupují nebo mohou kupovat od domácích, tak případně od zahraničních vývozců. Mezi dotčenými kategoriemi výrobků a výrobky, zařazenými do příslušných kategorií, vyráběnými výrobci z EU tak existuje silná hospodářská soutěž.

(13)

Komise rovněž ve své předběžné analýze zjistila, že existuje významná vzájemná souvislost a silná hospodářská soutěž mezi výrobky zařazenými do různých kategorií výrobků a také mezi výrobky v různých fázích výroby v rámci určitých kategorií, jelikož některé z těchto kategorií obsahují hlavní suroviny nebo vstupní materiál, které slouží k výrobě dalších výrobků v jiných kategoriích výrobků.

(14)

Tuto vzájemnou souvislost a hospodářskou soutěž v rámci kategorií výrobků a mezi nimi ilustrují některé příklady. Například široké pásy válcované za tepla se vyrábějí z plátů a válcují na svitky nebo se vyrábějí naplocho na kvarto válcích. Podélným dělením pásu se vyrábějí plechy. Úzký pás se vyrábí přímo nebo nepřímo nebo podélným řezáním širokého pásu válcovaného za tepla. Ploché výrobky válcované za tepla se rovněž používají pro výrobu trubek a trub pro petrochemický průmysl a ploché výrobky válcované za studena následně využívají výrobci svařovaných trubek. Velká část širokých pásů válcovaných za tepla se dále zpracovává při výrobě pásů válcovaných za studena, které jsou tenčí a mají kvalitnější povrchovou úpravu. Významná část výrobků válcovaných za studena se potahuje kovem, cínem nebo chromem v odvětví výroby plechovek nebo zinkem (7).

(15)

Řada výrobců v Unii aktivně vyrábí většinu výše uvedených výrobků. Například Arcelor Mittal vyrábí nejen plechy a pásy válcované za tepla a za studena, ale rovněž potahuje několik výrobků z oceli a vyrábí desky. Podobně společnosti jako Voest Alpine a Tata Steel vyrábějí plechy a pásy válcované za tepla a za studena a rovněž potahované výrobky z oceli vyrobené z těchto výrobků.

(16)

Navíc se tak, vzhledem k této vzájemné souvislosti, konkurenční tlak může snadno přesunout z jednoho výrobku na jiný. Pokud jsou například na jeden výrobek, např. ocelové svitky, uložena opatření na ochranu obchodu, může být tento výrobek dále přeměněn ve stejné zemi a vyvezen v jiné formě, aby se na něj tato dodatečná opatření nevztahovala, a i nadále může konkurovat domácím výrobkům. Rovněž není vyloučeno, aby třetí země některé z těchto výrobků dovážely za nízké ceny, přetvořily je a následně vyvážely do Unie.

(17)

Vzhledem k těmto vzájemným vztahům a propojením a vzhledem ke skutečnosti, že – jak bude vysvětleno níže – se možný odklon obchodu plynoucí z opatření podle § 232 uvedeného zákona USA vztahuje na všechny kategorie výrobků, jelikož se tato opatření uplatňují horizontálně na všechny výrobky z oceli bez rozdílu jejich tvaru, velikosti nebo složení, byla analýza za účelem prozatímního určení provedena jak globálně pro všech 28 kategorií výrobků jakožto dotčených výrobků (tj. ocel v různých tvarech a formách), tak na individuální úrovni pro každou kategorii výrobků (8)..

(18)

Většina výrobců v Unii jsou členy Evropského ocelářského svazu (dále jen „Eurofer“) nebo, pokud vyrábějí trubky a trouby, členy sdružení ESTA (European Steel Tube Association). Tato dvě odvětvová sdružení zastupují více než 95 % výroby oceli v Unii. Jejich členové se nacházejí téměř ve všech členských státech.

(19)

Jménem svých členů tato odvětvová sdružení informovala Komisi, že podporují otevření ochranného šetření i přijetí opatření, která by rovněž řešila odklon obchodu plynoucí z opatření podle § 232, které vážně narušuje trh s ocelí, jenž se ještě zcela nezotavil z ocelářské krize.

(20)

Na základě informací od Eurostatu, z mechanismu předchozí kontroly týkající se oceli a informací dodaných výrobním odvětvím Unie provedla Komise předběžnou analýzu zvýšení dovozu dotčených výrobků v období let 2013–2017. Komise rovněž zkoumala vývoj dovozu během 1. čtvrtletí 2018, aby potvrdila nedávný nárůst dovozu.

(21)

Celkový objem dovozu dotčených výrobků se vyvíjel takto:

(22)

Celkově vzrostl dovoz 28 dotčených kategorií výrobků v absolutním vyjádření ve srovnání s obdobím 2013–2017 o 62 %. Zvyšování dovozu bylo obzvláště výrazné do roku 2016. Dovoz se ale zvyšoval i nadále a zůstal na velmi vysoké úrovni.

(23)

Dovoz u drtivé většiny jednotlivých kategorií výrobků, jichž se šetření týkalo, rovněž zaznamenal za posledních pět let zvýšení v absolutním vyjádření. Například dovoz největších kategorií z hlediska dovozu (kategorie výrobků 1, 4 a 7) se zvýšil o 45 %, 168 % a 78 %.

(24)

U pěti kategorií výrobků, konkrétně výrobků 10, 11, 19, 24 a 27, ale ke zvýšení nedošlo. Komise se proto domnívá, že tyto kategorie výrobků by měly být v této fázi vyňaty z působnosti prozatímních opatření. Komise si nicméně vyhrazuje právo těchto pět kategorií výrobků zahrnout do působnosti konečných opatření a za tímto účelem bude i nadále sledovat dovoz v těchto kategoriích. Vývoj dovozu u každé kategorie výrobků je uveden v příloze II.

(25)

Kromě tohoto vynětí výše uvedených kategorií výrobků v této fázi zvažovala Komise rovněž vynětí určitých zemí z působnosti opatření v souladu se závěry uvedenými v 121. bodu odůvodnění. Komise tak ze zbytku své předběžné analýzy vyloučila dovoz těchto kategorií výrobků z těchto výše uvedených zemí a přezkoumala vývoj dovozu.

(26)

Na tomto základě se dovoz výrobků dotčených tímto prozatímním určením vyvíjel takto:

(27)

Dovoz v období let 2013–2017 v absolutním vyjádření vzrostl o 68 %, přičemž podíl na trhu se zvýšil z 12,1 % na 17,80 %. Nejvýznamnější nárůst se uskutečnil v letech 2013–2016, avšak dovoz pokračoval v růstu a na vysoké úrovni zůstal i v roce 2017.

(28)

Trend růstu dovozu pokračuje i v roce 2018. Při porovnání prvního čtvrtletí roku 2018 s prvním čtvrtletím roku 2017 činí celkový růst dovozu 10 %. U devíti kategorií výrobků došlo ke zvýšení o více než 20 % a u jedné z těchto kategorií (kategorie 13) je nárůst vyšší než 100 %. K tomuto nárůstu navíc došlo ještě předtím, než vstoupila v platnost opatření podle § 232.

(29)

Komise proto dospěla k závěru, že v absolutním vyjádření došlo k náhlému, prudkému a významnému zvýšení dovozu u 23 kategorií výrobků. Navíc nárůst dovozu pokračuje i v prvním čtvrtletí roku 2018 a očekává se, že bude ještě významnější vzhledem k předpokládanému odklonu obchodu na základě opatření podle § 232.

(30)

Komise předběžně rozhodla, že výše zmíněný nárůst dovozu výrobků z oceli v Unii je důsledkem nepředvídaného vývoje, jehož zdrojem je mnoho faktorů, které vytvářejí a zhoršují nerovnováhu v mezinárodním obchodu s dotčenými výrobky.

(31)

Za prvé se od roku 2000 více než zdvojnásobila nominální celosvětová kapacita výroby oceli, z 1,05 miliardy tun v roce 2000 na 2,29 miliardy tun v roce 2016, a v roce 2017 zůstala na velmi vysoké úrovni (2,27 miliardy tun) (9). Kromě toho byla skutečná celosvětová výroba oceli v roce 2016 (1,6 miliardy tun) o 100 milionů tun vyšší než celosvětová poptávka po oceli (1,5 miliardy tun). Následkem toho došlo v posledních letech k velkému rozdílu mezi nominální celosvětovou kapacitou a výrobou a mezi výrobou a poptávkou, což vedlo k bezprecedentní nadměrné kapacitě na světovém trhu s ocelí, která přetrvává i přes opatření přijatá k jejímu omezení. Kromě toho se při pohledu do budoucnosti ukazuje, že zatímco celosvětová produkce se v roce 2017 vlivem hospodářského oživení zvýšila o více než 5 %, celosvětová poptávka po oceli bude v roce 2018 vykazovat pouze mírný růst s dalším zpomalením předvídaným pro rok 2019. V roce 2017 se objevil náznak oživení, ale významná rizika trvají i nadále.

(32)

Ocelářské firmy jsou i nadále finančně zranitelné, jelikož, jak bylo uvedeno výše, v odvětví oceli přetrvávají strukturální nerovnováhy. Tyto nerovnováhy jsou zesilovány deformujícími subvencemi a státními podpůrnými opatřeními (10). Vzhledem k významným fixním nákladům v ocelářském průmyslu si mnozí výrobci oceli, zejména v zemích, kde stát narušuje obvyklou hru tržních sil, udržovali vysokou míru využití kapacity a zaplavili trhy třetích zemí svými výrobky za nízké ceny, když tyto výrobky nemohly být absorbovány domácí spotřebou. To vedlo ke zvýšení dovozu v EU a celkovému poklesu cen. Srovnání průměrných cen u jednotlivých kategorií výrobků ukazuje, že dovozní ceny se v roce 2017 obecně podbízely cenám výrobního odvětví Unie. Takové průměrné srovnání cen nemusí nutně odrážet všechna specifika, která mohou mít dopad na srovnatelnost, nicméně poskytuje dobrý údaj o celkové úrovni dovozových cen ve srovnání s cenami v Unii. Cenové podbízení v rozsahu od 1,2 % do 23 % bylo zjištěno u 17 kategorií výrobků.

(33)

Za druhé výše uvedený účinek zhoršují praktiky omezující obchod na trzích třetích zemí. Od roku 2014/2015 v reakci na výše zmíněné nadměrné dodávky oceli a praktiky narušující trh začalo několik zemí ve vyšší míře využívat obchodní politiku a nástroje na ochranu obchodu v ocelářském průmyslu, aby ochránily své domácí výrobce. Mexiko, Jihoafrická republika, Indie a Turecko uplatnily zvýšení dovozních cel v rozmezí od 2,5 % do 40 % u řady výrobků z oceli, mezi jinými: oceli válcované za tepla a za studena, plochých výrobků z oceli, jako jsou pásy, a také betonářské oceli. Tyto výrobky byly během období šetření obvykle dováženy v rostoucím množství. Dále třetí země pokračovaly v průběhu roku 2017 v ukládání opatření omezujících obchod: některé země zavedly minimální dovozní ceny (Indie), některé zavedly povinné vnitrostátní normy pro ocel (Indonésie) a jiné uložily požadavky na místní podíl, a to i prostřednictvím veřejných zakázek (USA).

(34)

Navíc se stále zvyšuje využívání nástrojů na ochranu obchodu. Statistiky WTO ukazují, že zatímco v období let 2011–2013 bylo zahájeno v průměru přibližně 77 šetření souvisejících s ocelí, v letech 2015–2016 se tento průměr zvýšil na 117. V únoru 2018 bylo v USA uplatňováno 169 nařízení o antidumpingovém a vyrovnávacím clu na ocel a probíhalo 25 šetření, která by mohla vést k ještě restriktivnější situaci, pokud jde o dovoz oceli do USA (11). Vzhledem k tomu, že USA jsou jedním z největších dovozců oceli na světě – představující přibližně 13,1 % světového dovozu oceli (v roce 2016) –, dopad takového množství nápravných opatření v oblasti obchodu je silně pociťován celosvětově.

(35)

Za třetí je v souvislosti s vytrvale převládající celosvětovou nadměrnou kapacitou pravděpodobné, že protiprávní a restriktivní opatření podle § 232 uvedeného zákona USA s ohledem na svou úroveň a rozsah způsobí podstatný odklon obchodu s výrobky z oceli do Unie. USA vypočítaly, že zavedení jednotného cla pro všechny výrobky v rámci opatření podle § 232 s téměř žádným vyloučením zemí by mělo snížit dovoz přibližně o 13 milionů tun, což odpovídá 7 % spotřeby v Unii (12). Trh Unie je obecně velmi atraktivní trh pro výrobky z oceli jak z pohledu poptávky, tak z hlediska cen. Někteří hlavní vývozci do USA jsou také tradičními dodavateli oceli do Unie a není pochyb o tom, že tyto země, stejně jako jiné země, jejichž vývoz a výroba budou ovlivněny opatřeními USA a předvídatelnou kaskádou odklonu obchodu, přesměrují svůj vývoz do Unie. Dokonce i částečný odklon výše uvedených obchodních toků do Unie nevyhnutelně povede k novému stlačení cen a podbízení na trhu EU, což sníží cenu na úrovně srovnatelné s úrovněmi roku 2016 a bude mít významné negativní dopady na ziskovost ocelářského průmyslu v Unii. V neposlední řadě je třeba poznamenat, že dodatečné zvýšení dovozu, které může dále zhoršit hospodářskou situaci ocelářského průmyslu v Unii, může pocházet zejména ze zemí, které v současnosti nepodléhají antidumpingovým/vyrovnávacím celním opatřením.

(36)

V důsledku toho výše uvedený nepředvídaný vývoj vedl a dále povede k jasnému zvýšení dovozu oceli do Unie.

(37)

Za účelem formulace svého předběžného rozhodnutí o tom, zda existují důkazy o vážné újmě nebo hrozbě vážné újmy výrobnímu odvětví Unie u dotčeného výrobku, který je předmětem posouzení, Komise v souladu s článkem 9 nařízení (EU) 2015/478 a článkem 6 nařízení (EU) 2015/755 analyzovala trendy spotřeby, výroby, využití kapacity, prodeje, podílu na trhu, cen, ziskovosti, zásob, návratnosti vloženého kapitálu (ROCE), peněžních toků a zaměstnanosti u dotčeného výrobku v letech 2013 až 2017 (údaje za rok 2018 se ještě shromažďují).

(38)

Tato analýza byla provedena globálně a také jednotlivě pro 23 kategorií výrobků, které vykazují zvýšení objemu dovozu (dále jen „posuzované výrobky/kategorie výrobků“). Jak je vysvětleno v části II výše, Komise považuje tuto globální a komplexní analýzu za přiměřenou v tomto šetření vzhledem k vzájemným vztahům, propojení a úrovni hospodářské soutěže mezi různými výrobky z hlediska poptávky a nabídky.

(39)

Při pohledu na celkovou situaci se spotřeba v Unii, tržby výrobců v Unii a odpovídající podíl na trhu vyvíjely takto:

(40)

Spotřeba posuzovaných výrobků se každý rok v období let 2013–2017 stabilně zvyšovala; celkové zvýšení dosáhlo 15 %. Zvýšily se i tržby výrobců v Unii, ale mnohem méně než spotřeba v Unii, pouze o 7 %. V důsledku toho nemohli výrobci v Unii těžit z rostoucí poptávky v Unii a ztráceli podíl na trhu – z 86,8 % na 80,9 %. Je třeba uvést, že během tohoto období se dovoz zvýšil o 68 %.

(41)

Na základě odpovědí na dotazník, které zaslali výrobci v Unii, se výroba a výrobní kapacita vyvíjely takto:

(42)

Výrobní kapacita se v období let 2013–2017 zvýšila o 3 %, což je ale méně než úroveň produkce, která se zvýšila o 9 %. V důsledku toho míra využití kapacity vzrostla ze 72 % na 76 %.

(43)

Zásoby držené spolupracujícími společnostmi se v období 2013–2017 celkově zvýšily o 20 %.

(44)

Jednotkové prodejní ceny, ziskovost a peněžní toky výrobců v Unii se vyvíjely takto:

(45)

V období let 2013–2016 došlo na trhu Unie k výraznému stlačení cen: jednotkové prodejní ceny se snížily o 15 %. Je třeba uvést, že během tohoto období se výrazně zvýšil i dovoz. Průměrná jednotková prodejní cena se ale v roce 2017 opět zvýšila a dosáhla úrovně srovnatelné s rokem 2013. Ziskovost v období let 2013–2016 celkově zůstala na velmi nízké úrovni. I přes významné snížení cen mohlo výrobní odvětví Unie snížit své výrobní náklady v roce 2016 v takovém rozsahu, že se podařilo dosáhnout mírného zisku ve výši 2,2 %. Situace se dočasně zlepšila v roce 2017. Prodejní ceny se mezi roky 2016 a 2017 zvýšily téměř o 20 % a dosáhly úrovně roku 2013. Výrobní odvětví Unie dosáhlo úrovně zisku 6,2 %, jelikož výrobní náklady (suroviny) i přes svůj růst zůstaly nižší než v roce 2013. Celkově se peněžní toky výrobního odvětví Unie zlepšily přibližně o 60 %.

(46)

Pokud jde o zaměstnanost, u výrobců posuzovaných kategorií výrobků v Unii během tohoto pětiletého období došlo k úbytku téměř 10 000 pracovních míst.

(47)

Kromě globální analýzy situace pro dotčený výrobek jako celek, kterou Komise považuje za vhodné hledisko k posouzení nutnosti přijetí ochranných opatření v rámci tohoto šetření, Komise rovněž posoudila situaci na úrovni jednotlivých kategorií výrobků za účelem potvrzení výše uvedených trendů na disagregované úrovni.

(48)

Při pohledu na jednotlivé kategorie výrobků je situace rozdílnější, ale obecně vykazuje stejné trendy. Hospodářské ukazatele jsou uvedeny v příloze III, a to jednotlivě a podle kategorií výrobků.

(49)

Spotřeba v Unii u všech kategorií výrobků kromě dvou se v posledních pěti letech zvýšila. U některých jednotlivých výrobků byl tento růst mírný, s minimálním nárůstem o 2 %, ale u jiných byl mnohem výraznější, s maximálním nárůstem o 169 %.

(50)

Objemy prodeje byly v období let 2013–2017 obecně stabilní nebo v některých případech mírně vzrostly, ale s výjimkou tří kategorií výrobků nerostly tolik jako spotřeba v EU. V důsledku toho došlo během tohoto pětiletého období k poklesu podílu na trhu u všech výrobků kromě tří.

(51)

Úroveň výroby a míra využití kapacity obecně vzrostla u 18 z 23 jednotlivých výrobků.

(52)

Pokud jde o ceny, v období let 2013–2016 došlo u každého z uvedených výrobků (s výjimkou jednoho výrobku, na který se vztahovala antidumpingová cla ve formě minimální dovozní ceny) k výraznému snížení ceny. Ceny se opět zvýšily v roce 2017 díky obecnému oživení trhu s ocelí, ale také v důsledku různých opatření na ochranu obchodu přijatých proti nekalým cenovým praktikám a dovozu subvencovaných výrobků. U 16 výrobků zůstala cenová hladina v roce 2017 nižší než v roce 2013. Je třeba poznamenat, že průměrná výše dovozních cen byla téměř systematicky nižší než ceny v Unii ve všech letech a u všech kategorií výrobků.

(53)

Pokud jde o zisk, všechny kategorie výrobků byly prodávány se ztrátou nebo s mnohem nižšími zisky až do roku 2016. Na úroveň zisku vyšší než 6 % se v roce 2017 podařilo vrátit pouze sedmi výrobkům. Tyto výrobky jsou významné z hlediska objemu výroby v EU a na šest z nich se v současné době vztahují (nedávná) antidumpingová nebo vyrovnávací celní opatření. Upozorňujeme, že tato opatření se týkají pouze některých zemí původu. Všechny ostatní výrobky zůstaly buď ztrátové (tři výrobky), nebo jen blízko hranice rentability (13 výrobků). Zisk na úrovni nižší než 6 % se považuje za nedostatečný k pokrytí investic potřebných k udržení činnosti, neboť ve většině nedávných šetření použila Komise jako dostatečnou úroveň zisku pro pokrytí investic v tomto odvětví úroveň okolo 8 %. Pokud jde o peněžní toky, u poloviny výrobků se peněžní tok v letech 2013–2017 zhoršil a u šesti výrobků byl v roce 2017 dokonce záporný. Návratnost vloženého kapitálu (ROCE) zůstala v období let 2013–2016 nízká, ale následně se u velké většiny výrobků zlepšila. I tak byla ROCE u pěti výrobků v roce 2017 stále záporná.

(54)

Zásoby se zvýšily u 17 kategorií výrobků. Klesly pouze u pěti kategorií výrobků a u jedné kategorie výrobků zůstaly během tohoto období na stejné úrovni.

(55)

Výše uvedená analýza potvrzuje, že situace ocelářského průmyslu v Unii se v období let 2013–2016 výrazně zhoršila. To se projevilo snížením podílu na trhu a výrazným stlačením cen, kvůli nimž nemohlo toto odvětví těžit z nižších nákladů na suroviny. Tyto trendy existovaly jak na globální úrovni, tak na úrovni jednotlivých výrobků. Situace se částečně zlepšila v roce 2017. Řada kategorií výrobků je sice stále pod úrovní udržitelného zisku, situace některých se však již zlepšila, nejpravděpodobněji v důsledku nedávného uložení antidumpingových a antisubvenčních opatření. Globálně a u jednotlivých kategorií výrobků se proto má za to, že výrobní odvětví Unie je stále v nestabilní situaci a je zranitelné vůči dalšímu nárůstu dovozu, zejména pokud se dovoz ze zemí podléhajících ochranným opatřením nahradí jiným dovozem odkloněným z trhu USA v důsledku opatření podle § 232.

(56)

Typicky se jedná například o kategorie výrobků 1, 2 a 4, které jsou důležité z hlediska poptávky v Unii, ale také proto, že tyto kategorie výrobků (zejména kategorie 1 a 2) jsou používány jako surovina k výrobě jiných výrobků z oceli. U kategorií výrobků 1, 2 a 4 byla finanční situace v roce 2016 záporná, ale v roce 2017 se po zavedení antidumpingových a antisubvenčních opatření vůči řadě zemí, mezi jinými Číně a Rusku, stala kladnou. Dovoz z těchto zemí byl nicméně nedávno částečně nahrazen dovozem z Indie, Koreje a Turecka, přičemž Korea a Turecko byly také významným dodavatelem do USA. V prvním čtvrtletí roku 2018, tj. před uložením opatření v USA, již dovoz do Unie u kategorie výrobků 1 ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2017 vzrostl; toto zvýšení je způsobeno především dovozem z Turecka.

(57)

Je pravděpodobné, že by další zvýšení dovozu oceli v Unii bránilo výrobnímu odvětví Unie, které se dosud plně nezotavilo, těžit z pozitivního účinku nedávných opatření na ochranu obchodu.

(58)

Ve svém sdělení o oceli z března 2016 (13) dospěla Komise k závěru, že ocelářský průmysl v Unii čelí řadě vážných problémů, které jsou zapříčiněny globální nadměrnou kapacitou, dramatickým nárůstem celosvětového vývozu a nebývalou vlnou nekalých obchodních praktik.

(59)

Zároveň Unie uložila, s cílem napravit újmu způsobenou nekalými praktikami v dovozu, řadu antidumpingových a antisubvenčních opatření proti dovozu výrobků z oceli. Celkově v současnosti existuje přinejmenším 19 antidumpingových nebo antisubvenčních opatření proti nekalým praktikám v dovozu u 14 kategorií výrobků, které jsou předmětem šetření, z různých zemí. Během období šetření, tj. období let 2013–2017, zjistilo 13 nových šetření, že je ocelářskému průmyslu EU působena (nebo v jednom případě hrozilo, že bude působena) újma způsobená nekalými obchodními praktikami.

(60)

Jak je uvedeno v 55. bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie je stále v nestabilní situaci a je ohroženo dalším nárůstem dovozu. Nedávné rozhodnutí USA nevyjmout vývoz z EU z oblasti působnosti opatření podle § 232 pravděpodobně sníží schopnost výrobců z Unie vyvážet své výrobky do USA a jejich postavení bude ještě více zranitelné.

(61)

Dovoz oceli se významně zvýšil a v roce 2017 zůstal na vysoké úrovni. Další zvýšení dovozu v roce 2018 – zejména z těch zemí nebo od těch vývozců, na které se nevztahují opatření na ochranu obchodu – by pravděpodobně zabránilo tomu, aby se toto odvětví plně zotavilo a aby z těchto opatření těžilo. Má se za to, že ocelářský průmysl v Unii je stále zranitelný vůči dalšímu zvýšení dovozu.

(62)

V případě neexistence prozatímních ochranných opatření je pravděpodobné, že se situace v dohledné budoucnosti změní na skutečnou vážnou újmu.

(63)

V této souvislosti Komise v souladu s čl. 9 odst. 2 nařízení (EU) 2015/478 a čl. 6 odst. 3 nařízení (EU) 2015/755 zanalyzovala tempo přírůstku vývozu do Unie a pravděpodobnost, že dostupná kapacita bude využita k vývozu do Unie.

(64)

Za prvé, jak bylo shrnuto výše, se dovoz do Unie v období let 2013–2017 podstatně zvýšil, celkově o 68 %. Tento nárůst byl obzvláště výrazný do roku 2016, ale dovoz se nadále zvyšoval i v dalším období, i když pomaleji. Jak bylo zdůrazněno v (37). a (82). bodě odůvodnění a s ohledem na kritické okolnosti, dovoz v prvním čtvrtletí roku 2018 opět výrazně vzrostl o téměř 10 %. Tempo přírůstku dovozu je proto významné.

(65)

Za druhé lze v situaci celosvětové nadměrné kapacity očekávat, že restriktivní opatření podle § 232 uvedeného zákona USA s ohledem na svou úroveň a rozsah pravděpodobně způsobí odklon výrobků z oceli do Unie.

(66)

USA oznámily svůj záměr snížit dovoz přibližně o 13 milionů tun a následně v březnu 2018 uložily dodatečné dovozní clo ve výši 25 % na dovoz velkého množství výrobků z oceli. Objem oceli, která již nebude vyvážena do USA, bude nevyhnutelně přesměrován do jiných třetích zemí.

(67)

Někteří z hlavních vývozců do USA jsou také tradičními dodavateli oceli do Unie. Je více než pravděpodobné, že tyto i ostatní země budou do značné míry chtít přesměrovat svůj vývoz do Unie. Trh Unie skutečně je obecně velmi atraktivní trh pro výrobky z oceli jak z pohledu poptávky, tak z hlediska cen. EU je po Číně, ale před Spojenými státy jedním z hlavních trhů s ocelí, kde v posledních letech rostla poptávka a ceny se po dřívějším propadu zvyšovaly.

(68)

V této souvislosti povede významné zvýšení nabídky na trhu Unie způsobené přílivem dovozu k obecnému tlaku na pokles cen, což bude mít za následek cenové úrovně srovnatelné s úrovní roku 2016 a významné negativní důsledky pro rentabilitu ocelářského průmyslu v Unii.

(69)

Za těchto okolností a na základě výše uvedených skutečností Komise dospěla k předběžnému závěru, že ačkoli se ocelářský průmysl v Unii částečně v roce 2017 v případě některých kategorií výrobků zotavil, zejména díky opatřením na ochranu obchodu, u většiny posuzovaných kategorií výrobků je finanční situace stále výrazně pod udržitelnou úrovní, kvůli čemuž je další zvýšení dovozu stále pro výrobní odvětví Unie hrozbou. Komise proto dospěla k závěru, že ocelářský průmysl v Unii je v situaci, kdy mu v případě 23 posuzovaných kategorií výrobků hrozí vážná újma.

(70)

Komise předběžně rozhodla, že existuje příčinná souvislost mezi zvýšením dovozu posuzovaného výrobku na jedné straně a hrozbou vážné újmy na straně druhé na následujícím základě.

(71)

Připomíná se především, že výrobky vyráběné výrobci v Unii jsou obdobné jako dotčené výrobky nebo jim přímo konkurují. Mají stejné základní vlastnosti a stejné použití, jsou prodávány prostřednictvím podobných nebo stejných prodejních kanálů a silně konkurují cenami.

(72)

Jak bylo vysvětleno v částech IV a VI, výrobci v Unii utrpěli ztrátu podílu na trhu a byli vystaveni významnému cenovému tlaku, což má za následek zápornou nebo neudržitelnou úroveň zisku. Zdá se, že v případě některých výrobků hrozí vážná újma i přesto, že se výrobci zotavili.

(73)

V období let 2013–2017 se dovoz dotčeného výrobku výrazně zvýšil a odebral podíl Unie na trhu na základě nižší výše cen, než jsou ceny výrobců v EU. Podíl dovozu na trhu celkově vzrostl z 12,2 % na 17,6 % a dovozní ceny zůstaly téměř systematicky nižší než prodejní ceny v Unii u každého jednotlivého výrobku.

(74)

Příčinná souvislost mezi zvýšením dovozu a situací výrobců v Unii byla obzvláště výrazná v období let 2013–2016, kdy levný dovoz dosáhl vrcholu (+ 62 %) a ceny výrobců v EU klesly o 15 %. U kategorie 13 pokles dokonce dosáhl 20 %, u kategorií 1 a 3 činil 19 % a 18 %. V důsledku toho byli výrobci obdobných výrobků v Unii ve ztrátě nebo velmi blízko hranice rentability. V roce 2017 zůstal dovoz na vysoké úrovni a i nadále se podbízel cenami, a to navzdory všeobecnému nárůstu cen. Ceny v EU se opětovně zvýšily, ale u řady výrobků, které se stále prodávaly se ztrátou nebo se sníženým ziskem, zvýšení cen nebylo dostatečné.

(75)

I když v případě některých kategorií výrobků došlo k obnovení ziskovosti, jsou stále ohroženy. Na základě vývoje z předchozích let jsou tyto kategorie výrobků obzvláště citlivé na cenový tlak a jakékoli další zvýšení levného dovozu by mělo na jejich situaci značně negativní dopad.

(76)

V této souvislosti se má za to, že omezující opatření přijatá USA podle § 232 zákona o rozšíření obchodu vzhledem ke své úrovni a rozsahu pravděpodobně způsobí bezprostřední vážnou újmu výrobcům v Unii.

(77)

Komise proto dospěla k předběžnému závěru, že v případě 23 posuzovaných kategorií výrobků existuje příčinná souvislost mezi nárůstem dovozu, tlakem na ceny na trhu s ocelí v Unii a hrozbou vážné újmy působené výrobcům v Unii.

(78)

Aby bylo jisté, že vážná újma není způsobena jinými faktory, než je nárůst dovozu, provedla Komise předběžnou analýzu zjišťující, zda nemohly k vážné újmě působené výrobcům v Unii přispět jiné faktory.

(79)

Bylo zjištěno, že hrála roli i celosvětová nadměrná kapacita, která posílila levný dovoz do Unie. Spotřeba dotčených výrobků z oceli se zvýšila, a proto nemohla příčinnou souvislost oslabit.

(80)

Komise rovněž vzala v úvahu přičitatelnost vážné újmy dovozu dotčených výrobků z členských zemí Evropského hospodářského prostoru (EHP). V důsledku Dohody o EHP mezi Unií a jejími členskými státy na jedné straně a členy EHP (Norsko, Island a Lichtenštejnsko) na straně druhé dosáhla Unie úzké hospodářsé integrace s trhy zemí EHP, jakož i s výrobními odvětvími dotčených výrobků. Průmysl na těchto trzích je vyspělý a nasycený, a proto se Komise domnívá, že vynětí výrobků pocházejících z členských zemí EHP z ochranných opatření bude mít malý (ne-li nulový) dopad na úroveň dovozu těchto výrobků. Dovoz z těchto zemí sice skutečně přispěl ke zvýšení dovozu u některých kategorií výrobků (celkový dovoz z těchto zemí vykazuje nárůst přibližně o 9 %), ale podíl tohoto dovozu na celkovém dovozu je omezený (podíl EHP na dovozu činí přibližně 1,5 %, přičemž příslušný podíl na trhu činí celkem 0,3 %). Členské země EHP jsou navíc tradičně pouze menšími dodavateli dotčeného výrobku do USA, což znamená, že riziko odklonu obchodu bylo rovněž předběžně stanoveno jako omezené. S ohledem na tradičně menší dodávky do USA, vyspělost průmyslu na trzích EHP a související omezené riziko odklonu obchodu z toho plynoucí se Komise domnívá, že dovoz dotčených výrobků z členských zemí EHP mohl k hrozbě vážné újmy přispět pouze velmi okrajově, pokud vůbec.

(81)

Komise tak nezjistila jiné faktory, které by mohly oslabit příčinnou souvislost mezi nárůstem dovozu a vážnou újmou působenou výrobcům v Unii. Po zbytek šetření ale bude i tak probíhat podrobnější rozbor všech ostatních faktorů, které přispěly nebo mohly přispět k újmě.

(82)

Jak bylo uvedeno výše, výrobci oceli v Unii jsou globálně v situaci, kdy jim bezprostředně hrozí újma a vážná újma. U některých jednotlivých kategorií výrobků již náznaky vážné újmy existují. Další nárůst dovozu bude mít pravděpodobně významný nepříznivý vliv na celkovou hospodářskou situaci tohoto odvětví.

(83)

Komise zjišťovala, zda existují kritické okolnosti, kdy by prodlení způsobilo obtížně napravitelnou škodu. Zkoumala zejména, zda se dovoz nadále zvyšoval i v posledních několika letech.

(84)

Na základě srovnání dovozu výrobků z oceli v prvním čtvrtletí roku 2018 a prvním čtvrtletí roku 2017 se zdá, že u 18 z 23 kategorií výrobků se dovoz zvýšil o 26 %. Tento nárůst dovozu je mnohem významnější než v případě období let 2016–2017, kdy činil přibližně 2 %.

(85)

Na výrobky z oceli byla dne 23. března 2018 podle § 232 zavedena 25 % cla. V této fázi není možné posoudit úplný účinek opatření USA v oblasti odklonu obchodu. Jejich účinky lze ale předjímat na základě růstu dovozu do Unie v prvním čtvrtletí roku 2018 a tento údaj by tak mohl být dobrým ukazatelem možného budoucího vývoje dovozu do Unie po uložení opatření USA.

(86)

USA dne 30. května 2018 rovněž rozhodly, že opatření podle § 232 by měla být uplatněna i vůči Unii, Mexiku a Kanadě. Komise se domnívá, že se jedná o další závažný prvek, protože se tím nejen omezí vývoz z Unie, ale také zvýší riziko odklonu obchodu z dalších dvou významných zemí vyrábějících ocel.

(87)

Vzhledem k aktuální zranitelnosti výrobního odvětví a vzhledem k nedávnému nárůstu dovozu budou mít nadměrné dodávky ocelářských výrobků na trh Unie a z nich plynoucí tlak na ceny nepochybně vážné důsledky pro situaci výrobců v Unii.

(88)

Komise se proto domnívá, že vzhledem k reálnému riziku odklonu obchodu a dalšímu omezení dovozu z důležitých zemí vyrábějících ocel do USA jde o kritické okolnosti, kdy by jakékoli prodlení v případě přijetí prozatímních ochranných opatření způsobilo obtížně napravitelnou škodu. Komise proto dospěla k závěru, že prozatímní ochranná opatření by měla být zavedena neprodleně.

(89)

V souladu s článkem 16 nařízení (EU) 2015/478 bylo zkoumáno, zda navzdory předběžnému zjištění hrozby vážné újmy neexistují přesvědčivé důvody pro závěr, že v tomto konkrétním případě není přijetí prozatímní opatření v zájmu Unie. Analýza zájmu Unie vycházela z posouzení všech jednotlivých zájmů, jichž se věc týká, včetně zájmů výrobců v Unii, dovozců a uživatelů.

(90)

Výrobní odvětví Unie tvoří přibližně 40 výrobců se sídlem v mnoha různých členských státech Unie, kteří v období let 2013–2017 v souvislosti s 25 dotčenými výrobky přímo zaměstnávali více než 180 000 osob. Bylo zjištěno, že výrobní odvětví Unie čelí hrozbě vážné újmy způsobené zvýšením dovozu. Připomíná se, že výrobní odvětví Unie nemělo ze zvýšení spotřeby prospěch a že jeho hospodářská situace zůstává i nadále nestabilní a je ohrožena dalším zvyšováním dovozu. Již dlouho je uznáván strategický význam ocelářského průmyslu. (14) Je v zájmu Unie mít zdravý a konkurenceschopný ocelářský průmysl. Je zřejmé, že pokud nebudou přijata žádná opatření, budou jak ceny, tak podíl výrobců v Unii na trhu dále klesat, což povede ke snížení výroby, zvýšení finančních ztrát a snížení zaměstnanosti jak v ocelářském průmyslu, tak v souvisejících průmyslových odvětvích. Uložením prozatímních ochranných opatření se tato vážná újma dočasně napraví a usnadní výrobnímu odvětví Unie přizpůsobení.

(91)

Uživatelé a dovozci obecně hledají co nejnižší cenu za ocel a je zřejmé, že bez opatření by ceny byly nižší. Je však i v jejich zájmu mít konkurenceschopný a životaschopný ocelářský průmysl v Unii, který dokáže uspokojit jejich budoucí potřeby.

(92)

V této souvislosti několik zúčastněných stran šetření uvedlo, že by uložení prozatímních ochranných opatření nebylo v zájmu Unie. Tvrdí, že opatření by téměř jistě vedla k nedostatku nabídky, čímž by toto výrobní odvětví Unie mělo silnější vyjednávací pozici pro vyvíjení tlaku na ceny. Dále uvedly, že zdroje dodávek jsou již omezeny uložením antidumpingových a antisubvenčních opatření a že je nutno vyloučit z ochranných opatření výrobky, které nejsou k dispozici od výrobců v Unii nebo nejsou k dispozici v dostatečné míře nebo s náležitými technickými specifikacemi.

(93)

Za účelem dosažení správné rovnováhy mezi různými oprávněnými zájmy a vzhledem k tomu, že hrozba vážné újmy je v tomto případě spojena především s existencí odklonu obchodu, se Komise domnívá, že forma ochranných opatření by měla zachovat historické úrovně dovozu a že by předmětem těchto opatření měl být pouze dovoz, který přesahuje tuto úroveň. V tomto ohledu zaručuje soulad ochranných opatření se zájmem Unie systém celních kvót, který neklade žádnou překážku tradičním obchodním tokům. Takováto forma opatření by zabránila negativním dopadům odklonu obchodu na výrobní odvětví Unie a současně by zachovala tradiční zdroje dodávek a účinnou hospodářskou soutěž na trhu s ocelí.

(94)

Za těchto okolností se Komise domnívá, že riziko, že přijaté opatření způsobí nedostatek dodávek nebo zvýšení cen, není významné. Stejně tak by mělo být odmítnuto tvrzení, že je nutno z ochranných opatření vyloučit některé specifické kategorie výrobků, pokud nejsou k dispozici od výrobců v Unii nebo nejsou k dispozici v dostatečné míře nebo s náležitými technickými specifikacemi, jelikož budou zaručeny tradiční obchodní toky.

(95)

Ve výsledku tak Komise dospěla k předběžnému závěru, že zájem Unie vyžaduje přijetí prozatímních ochranných opatření v konkrétní podobě zvýšení cel, které bude uplatněno nad rámec tradičních obchodních toků podle kategorie výrobku.

(96)

Komise dospěla k předběžnému závěru, že ocelářský průmysl v Unii je v situaci ohrožení vážnou újmou u 23 posuzovaných kategorií výrobků a že tato situace se pravděpodobně v dohledné budoucnosti rozvine ve skutečnou vážnou újmu. Vzhledem ke kritickým okolnostem se Komise domnívá, že by před dokončením aktuálního šetření měla být přijata prozatímní ochranná opatření, aby se zabránilo škodě způsobené ocelářskému průmyslu EU, kterou by bylo obtížné napravit.

(97)

Při výběru vhodné formy opatření posuzovala Komise tři následující prvky. Za prvé je pravděpodobné, že se kvůli odklonu vývozu oceli do USA do EU v důsledku opatření podle § 232 naplní hrozba vážné újmy působené ocelářskému průmyslu v celé Unii. Za druhé se Komise domnívá, že by měla být zachována otevřenost trhu Unie i tradiční obchodní toky. Za hlavní hrozbu pro situaci ocelářského průmyslu se považuje přebytek dovozu nad rámec těchto tradičních obchodních toků. A konečně by tato prozatímní opatření v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) 2015/478 a mezinárodními závazky Unie, zejména článkem 6 Dohody WTO o ochranných opatřeních, měla mít podobu celních opatření.

(98)

Na tomto základě se Komise domnívá, že – jak je uvedeno v 93. bodě odůvodnění – by prozatímní ochranná opatření měla mít podobu systému celních kvót, při jejichž překročení bude hrazeno dodatečné clo. Aby bylo zajištěno, že na trh Unie budou mít přístup všichni tradiční dodavatelé, měly by být tyto celní kvóty založeny na průměru roční úrovně dovozu v letech 2015, 2016 a 2017. Vzhledem k tomu, že celní kvóty budou platné po dobu 200 kalendářních dnů, by tyto kvóty měly být stanoveny v poměrné výši k údaji za rok.

(99)

Sazba dodatečného cla při překročení kvóty by měla být stanovena na úrovni, která je v souladu s účelem prevence vážné újmy působené výrobnímu odvětví Unie. Vzhledem k závěrům o hrozbě vážné újmy a skutečnosti, že se vážná újma dosud obecně nevyskytla, se Komise domnívá, že se výpočet rozpětí újmy na základě vypočtené průměrné ceny, která nepůsobí újmu, na tunu výrobků výrobního odvětví Unie v posledních letech nezdá být vhodným.

(100)

Za těchto okolností se Komise spíše domnívá, že je vhodnější přijmout k posouzení výše cla nezbytné k odrazení dovozu nad rámec tradičních obchodních toků, který po dosažení kvóty způsobí výrobnímu odvětví Unie vážnou újmu, přístup směřující do budoucna.

(101)

V tomto ohledu výrobní odvětví Unie předložilo dvě doplňkové metody pro výpočet dostatečně odrazujícího cla, které Komise pro tento účel považuje za vhodné: první je model dílčí rovnováhy trhu Unie s ocelí a druhá vypočítává u výrobků z oceli příspěvky na úhradu.

(102)

Model dílčí rovnováhy je soubor rovnic poptávky a nabídky, který se zaměří na jednu část ekonomiky a svůj předpoklad aplikuje za stejných podmínek na zbytek ekonomiky. Předpokládá rovněž, že makroekonomické dopady analyzovaného scénáře nejsou dostatečně velké na to, aby ovlivnily makroekonomické agregáty, jako je celková úroveň mezd v ekonomice.

(103)

Model navrhovaný výrobním odvětvím Unie je založen na veřejně dostupném kódu, který je naprogramován a řešen v tabulkovém softwaru. Modely dílčí rovnováhy jsou v širším měřítku standardním nástrojem pro analýzu obchodní politiky ze strany orgánů provádějících šetření, včetně Komise.

(104)

Model, stejně jako většina ostatních, uplatňuje takzvaný Armingtonův předpoklad, že výrobky různého původu jsou nedokonalými substituty. Model zkoumá trh Unie pouze za použití funkce nabídky pro domácí nabídku v Unii, nabídku dovozu ze zemí podléhajících ochranným opatřením a nabídku dovozu ze zemí vyňatých z ochranných opatření. V neposlední řadě pomocí funkce poptávky v Unii, která reaguje na celkovou cenovou hladinu, určuje poptávku po oceli na agregátní úrovni a tu distribuuje podle relativních cen na tyto tři zmíněné zdroje nabídky. Druhý z těchto uvedených procesů se řídí tzv. Armingtonovými elasticitami, tj. ekonomickými parametry představujícími elasticitu substituce mezi výrobky z různých zemí původu, která se liší mezi typy výrobků a trhy.

(105)

Údaje pro model pocházejí od sdružení EUROFER a od Eurostatu. Armingtonovy elasticity a elasticity nabídky a poptávky pocházejí ze zavedených zdrojů, jako je ITC v USA a Projekt globální analýzy obchodu (Global Trade Analysis Project, GTAP). Na základě těchto zdrojů je hodnota Armingtonova elasticita stanovena na 3,75, elasticity poptávky na –0,5 a uvedených tří elasticit nabídky na 4.

(106)

Vzhledem k tomu, že se jedná o model pro jednu zemi, je třeba učinit určité explicitní a implicitní předpoklady, zejména pokud jde o trh s ocelí v USA a dopad opatření uložených s odvoláním na § 232.

(107)

Za prvé se předpokládá, že tato opatření úspěšně z trhu v USA vyloučí současný vývoz ze zemí podléhajících opatřením podle § 232. V následujícím kroku se pomocí metodiky, na základě níž jsou vzata v úvahu a zvážena následující čtyři různá kritéria, vypočítá podíl tohoto vyloučeného vývozu, který bude odkloněn směrem k trhu EU, u všech vyrábějících zemí, které aktuálně dovážejí do USA: vzdálenost od Unie, dostupnost zemí schopných absorbovat odkloněný vývoz v příslušné oblasti, existence zemí se značnou nadměrnou kapacitou v příslušném regionu a existence opatření na ochranu obchodu zavedených v příslušné zemi. Podle tohoto výpočtu bude na trh v EU odkloněno 72 % současného dovozu oceli do USA, což odpovídá 55 % celkového dovozu oceli do Unie v roce 2017. Dále se předpokládá, že tento dodatečný dovoz vytěsní stejný objem výroby v Unii.

(108)

Model je specifikován výše uvedenými parametry a údaje o trhu jsou upraveny pro předpoklady učiněné ve dvou předchozích bodech odůvodnění. Model je poté řešen zkoušením různých výší ochranných celních sazeb Unie pro dovoz nad rámec kvót. Výsledky modelu předpovídají, že clo ve výši 25 % by umožnila takové dovozní úrovně, které jsou přibližně o 19 % vyšší než v referenčním období 2015–2017. Clo ve výši 32 % by stále umožňovalo o 10 % vyšší dovoz než v referenčním období. Naopak clo ve výši 41 % by stlačilo dovoz na úroveň let 2015–2017.

(109)

Výsledky tohoto makroekonomického obchodního modelu jsou doplněny řadou mikroekonomických simulací typických příspěvků na úhradu u 12 různých posuzovaných kategorií výrobků. Předpokladem analýzy je, že v případě klesajících cen by výrobci nadále plně využívali své kapacity a vyváželi do Unie, pokud by byly kryty variabilní náklady. Rozdíl mezi prodejní cenou a variabilními náklady se nazývá příspěvek na úhradu. Jinými slovy, výrobce by pokračoval ve výrobě, pokud by příspěvek na úhradu nebyl záporný. Analýza u každé z dvanácti posuzovaných kategorií výrobků stanoví unijní cenu franko, při které by byl příspěvek na úhradu pro vývozce do EU zcela vyčerpán. Rozpětí mezi touto cenou a domácí cenou, která nepůsobí újmu, na trhu Unie, by pak mělo představovat clo uplatňované v případě překročení kvóty, které je nezbytné k zaručení takové cenové hladiny na trhu Unie, která nepůsobí újmu.

(110)

Analýza používá koš cen surovin na základě veřejných indexů z Metal Bulletin, variabilních nákladů čínských firem z databáze CRU a předpokládaných nákladů na dopravu mezi Čínou a EU ve výši 60 USD/t, což je konzervativní odhad. Dochází k závěru, že příspěvky na úhradu, a tudíž nezbytná odrazující cla při překročení kvóty, by měly být v rozmezí 19–45 % s mediánem 34 %, což by v zásadě potvrdilo výši cla při překročení kvóty určenou modelem dílčí rovnováhy.

(111)

Na základě výše uvedených skutečností Komise předběžně stanovila, že pro prevenci vzniku vážné újmy by postačovalo clo ve výši 25 % uplatňované při překročení kvóty. Toto clo nižší než clo ve výši 32 % vyplývající z modelu zajištění tradičního obchodu v kombinaci se zvýšením toku dovozu o 10 % představuje obezřetný přístup s ohledem na zájem Unie a očekávání připomínek zúčastněných stran po přijetí prozatímních opatření a podrobnější studie o vývoji dovozu před uložením konečných opatření.

(112)

Nejlepším způsobem, jak zajistit optimální využití celních kvót, je zavádět je v chronologickém pořadí podle data přijetí prohlášení k propuštění do volného oběhu, jak stanoví prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/2447 (15). Všem dovozcům v Unii by měl být zajištěn ke kvótám rovný a stálý přístup. Tento způsob správy vyžaduje úzkou spolupráci mezi členskými státy a Komisí.

(113)

Způsobilost zboží dováženého z rozvojových zemí, které má být vyňato z celních kvót, závisí na původu zboží. Proto by měla být použita kritéria pro určení nepreferenčního původu zboží aktuálně platná v Unii.

(114)

Pro účely prozatímních opatření bude za účelem umožnění pokračování tradičních obchodních toků stanovena zvláštní kvóta pro každou kategorii výrobků, na kterou toto nařízení ukládá prozatímní opatření, a to bez ohledu na zemi původu. Zbývající část šetření určí, zda je k zajištění tradičních obchodních toků ze zemí vývozu a s ohledem na dopad prozatímních opatření žádoucí přidělení kvót podle země vývozu. Zejména bude muset Komise zvážit potenciální účinek aktuálně platných antidumpingových a antisubvenčních opatření na přidělování a využívání kvót pro jednotlivé země.

(115)

Po dosažení stanovené bezcelní kvóty se použijí ochranná opatření.

(116)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že by kombinace již uložených antidumpingových a vyrovnávacích opatření na mnoho kategorií výrobků a ochranných opatření na tentýž dovoz by představovala nežádoucí tíživé břemeno pro některé vyvážející výrobce, kteří chtějí vyvážet do EU, což by mohlo mít za následek zabránění jejich přístupu na trh Unie.

(117)

V případě 12 kategorií výrobků z oceli, na něž se vztahují stávající prozatímní ochranná opatření, se na některé země původu v současnosti skutečně uplatňují antidumpingová a vyrovnávací cla. Je proto třeba zvážit, zda kumulace těchto opatření s ochrannými opatřeními nepovede k většímu účinku, než je žádoucí (16). Aby se zabránilo zavedení „dvojitých nápravných opatření“, bude při překročení celní kvóty pozastavena nebo snížena úroveň stávajících antidumpingových a vyrovnávacích opatření, aby kombinovaný účinek těchto opatření nepřekročil nejvyšší úroveň platných ochranných nebo antidumpingových/vyrovnávacích cel.

(118)

Prozatímní opatření by měla platit po dobu 200 kalendářních dnů ode dne, kdy toto nařízení vstoupí v platnost.

(119)

V souladu s článkem 18 nařízení (EU) 2015/478 a mezinárodními závazky Unie by se prozatímní opatření neměla vztahovat na žádný výrobek pocházející z rozvojové země, pokud její podíl na dovozu tohoto výrobku do Unie nepřekračuje 3 %, za předpokladu, že rozvojové země, které jsou členy WTO a jejichž podíl na dovozu je nižší než 3 %, nemají společně více než 9 % podíl na celkovém dovozu dotčeného výrobku do Unie.

(120)

Z předběžného zjištění provedeného Komisí vyplývá, že požadavky pro využití výše uvedené odchylky splňují dotčené kategorie výrobků pocházející z některých rozvojových zemí. V příloze IV jsou uvedeny rozvojové země pro účely tohoto nařízení (Seznam výrobků pocházejících z rozvojových zemí, na které se vztahují prozatímní opatření). U všech 23 kategorií výrobků rovněž uvádí rozvojové země, na něž se prozatímní opatření vztahují. Komise považuje za vhodné v této fázi vypočítat objem dovozu z rozvojových zemí na základě jednotlivých kategorií výrobků, jelikož celní kvóta se rovněž stanoví odkazem na tradiční obchodní toky z každé kategorie jednotlivě. Nejsou tím dotčena budoucí rozhodnutí týkající se toho, zda lze zemi považovat za rozvojovou zemi.

(121)

Jak je uvedeno v 80. bodě odůvodnění, vzhledem k úzké integraci trhů s členy EHP, celkovým údajům o dovozu z těchto zemí a nízkému riziku odklonu obchodu se Komise domnívá, že by z uplatňování tohoto nařízení měly být vyňaty posuzované výrobky, které pocházející z Norska, Islandu a Lichtenštejnska,