(EU) 2018/264Nařízení Rady (EU) 2018/264 ze dne 19. února 2018, kterým se pro hospodářský rok 1999/2000 stanoví dávky z výroby a koeficient pro výpočet doplňkové dávky v odvětví cukru a kterým se pro hospodářský rok 2000/2001 stanoví dávky z výroby v odvětví cukru

(1)

Podle čl. 33 odst. 8 a čl. 34 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 2038/1999 (1) má Komise pravomoc přijmout prováděcí pravidla týkající se základních dávek z výroby a koeficientu pro výpočet doplňkové dávky, která má být vybírána od držitelů kvót působících v rámci společné organizace trhů v odvětví cukru.

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 2267/2000 (2) a (ES) č. 1993/2001 (3) stanovila dávky z výroby a koeficient pro výpočet doplňkové dávky v odvětví cukru.

(3)

V rámci reformy společné organizace trhů v odvětví cukru bylo nařízení (ES) č. 2038/1999 zrušeno a nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1260/2001 (4). Nařízení (ES) č. 1260/2001 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 318/2006 (5). Nařízení (ES) č. 318/2006, jež bylo následně zrušeno a začleněno do nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 (6), nahradilo variabilní mechanismus dávek z výroby cukru, jenž spočíval v samofinancovaném režimu produkčních kvót, novou výrobní dávkou, jež přispívala k financování výdajů v odvětví cukru v rámci společné organizace trhů v odvětví cukru. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 (7), kterým bylo nařízení (ES) č. 1234/2007 zrušeno a nahrazeno, byla tato dočasná výrobní dávka použitelná do 30. září 2017.

(4)

Rozsudkem ze dne 9. února 2017 ve věci C-585/15, Raffinerie Tirlemontoise  (8), prohlásil Soudní dvůr nařízení (ES) č. 2267/2000 a (ES) č. 1993/2001 za neplatná. Ve svém rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že čl. 33 odst. 1 nařízení (ES) č. 2038/1999 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely výpočtu průměrné ztráty je třeba vydělit celkovou výši skutečných nákladů spojených s náhradami za vývoz produktů spadajících pod uvedené ustanovení celkovým množstvím těchto vyvezených produktů bez ohledu na to, zda byly za tyto produkty skutečně vyplaceny náhrady.

(5)

Soudní dvůr rovněž rozhodl, že čl. 33 odst. 2 nařízení (ES) č. 2038/1999 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely celkového výpočtu dávek z výroby je třeba vzít v úvahu průměrnou ztrátu vypočtenou tak, že se celková výše skutečných nákladů spojených s náhradami za vývoz produktů spadajících pod uvedené ustanovení vydělí celkovým množstvím těchto vyvezených produktů bez ohledu na to, zda byly za tyto produkty skutečně vyplaceny náhrady.

(6)

Za účelem dosažení souladu s rozsudkem Soudního dvora je proto nutné stanovit dávky z výroby a doplňkové dávky na odpovídající úrovni.

(7)

„Průměrná ztráta“ musí být zejména vypočítána tak, že se skutečně vyplacené celkové náhrady vydělí součtem vyvezených množství produktů způsobilých pro náhradu bez ohledu na to, zda v souvislosti s tímto vývozem byla či nebyla vyplacena náhrada. Použitím metody uvedené Soudním dvorem dochází k podstatnému snížení „průměrné ztráty“ a „celkové ztráty“, jež má být dávkami v hospodářských rocích 1999/2000 a 2000/2001 pokryta.

(8)

Změna dávek z výroby cukru pro hospodářské roky 1999/2000 a 2000/2001 bude mít dopad na částku, kterou měli výrobci cukru vyplatit pěstitelům cukrové řepy vzhledem k rozdílu mezi maximální částkou dávky A nebo B a částkou těchto dávek, jež byla v dotčených hospodářských letech účtována.

(9)

Podle pravidel pro společnou organizaci trhů v odvětví cukru, jež byla v platnosti do roku 2006, byly totiž dávky sice hrazeny výrobci cukru, avšak tito získali 60 % těchto nákladů od pěstitelů cukrové řepy, neboť jim za cukrovou řepu hradili nižší cenu. Článek 36 odst. 2 nařízení (ES) č. 2038/1999 stanoví, že v případě, že byly dávky stanoveny pod maximální úrovní dávek A nebo B (tj. 2 % nebo 37,5 % intervenční ceny za bílý cukr), musejí výrobci cukru uhradit prodejcům cukrové řepy 60 % rozdílu mezi maximální částkou dané dávky a částkou základní dávky nebo dávky B, jež byla skutečně účtována.

(10)

Proto by měly být stanoveny upravené částky, jež by měli výrobci cukru uhradit zpětně prodejcům cukrové řepy. Prodejcům cukrové řepy by měl být hrazen pouze rozdíl mezi starými a novými částkami.

(11)

V případě hospodářského roku 1999/2000 dosahuje celková ztráta, která není pokryta dávkami a která byla přepočtena v souladu s metodou uvedenou Soudním dvorem, částky 66 941 664 EUR. Pro uvedený hospodářský rok je tedy třeba odpovídajícím způsobem stanovit a se zpětnou působností používat koeficient uvedený v čl. 34 odst. 2 nařízení (ES) č. 2038/1999.

(12)

V případě hospodářského roku 2000/2001 dosahuje celková ztráta, která není pokryta dávkami a která byla vypočtena v souladu s metodou uvedenou Soudním dvorem, částky 49 376 802 EUR.

(13)

V zájmu právní jistoty a zajištění rovného zacházení s dotčenými hospodářskými subjekty v jednotlivých členských státech je třeba stanovit datum, do něhož by se dávky určené tímto nařízením měly stanovit, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 2 druhém a třetím pododstavci nařízení Rady (EU, Euratom) č. 609/2014 (9). Lhůta vymezená tímto datem by se nicméně neměla použít v případech, kdy jsou členské státy podle svých vnitrostátních právních předpisů povinny dotčeným hospodářským subjektům částku uhradit po uvedeném datu.

(14)

Je třeba uhradit rozdíl mezi částkami neoprávněně vyplacenými v souvislosti s dávkami z výroby v odvětví cukru stanovenými v nařízeních (ES) č. 2267/2000 a (ES) č. 1993/2001 a dávkami stanovenými v tomto nařízení.

(15)

Z rozsudku Soudního dvora vyplývá, že opravené dávky by se měly použít od stejného data jako dávky, jež byly prohlášeny za neplatné. Výpočet dávek z výroby a doplňkových dávek stanovených tímto nařízením by se proto měl použít od data vstupu v platnost nařízení (ES) č. 2267/2000 a (ES) č. 1993/2001,

—

13. října 2000 pro hospodářský rok 1999/2000,

—

12. října 2001 pro hospodářský rok 2000/2001.