(EU) 2017/1982Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1982 ze dne 31. října 2017, kterým se opětovně ukládá konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a vyráběné společnostmi Dongguan Luzhou Shoes Co. Ltd, Dongguan Shingtak Shoes Co. Ltd, Guangzhou Dragon Shoes Co. Ltd, Guangzhou Evervan Footwear Co. Ltd, Guangzhou Guangda Shoes Co. Ltd, Long Son Joint Stock Company a Zhaoqing Li Da Shoes Co., Ltd, s konečnou platností vybírá uložené prozatímní clo a kterým se provádí rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech C-659/13 a C-34/14

(1)

Dne 23. března 2006 přijala Komise nařízení (ES) č. 553/2006, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo z dovozu některé obuvi se svrškem z usně (dále jen „obuv“) pocházející z Čínské lidové republiky (dále též „ČLR“ nebo „Čína“) a Vietnamu (dále jen „prozatímní nařízení“) (2).

(2)

Nařízením (ES) č. 1472/2006 (3) uložila Rada konečná antidumpingová cla v rozmezí od 9,7 do 16,5 % na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a z ČLR na dobu dvou let (dále jen „nařízení (ES) č. 1472/2006“ nebo „sporné nařízení“).

(3)

Nařízením (ES) č. 388/2008 (4) rozšířila Rada konečná antidumpingová opatření na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z ČLR na dovoz zasílaný ze Zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ ze Zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao.

(4)

K okamžiku uplynutí platnosti opatření Rada na základě přezkumu před pozbytím platnosti zahájeného dne 3. října 2008 (5) znovu prodloužila antidumpingová opatření o dobu 15 měsíců, tj. do 31. března 2011, a to prostřednictvím prováděcího nařízení (EU) č. 1294/2009 (6) (dále jen „prováděcí nařízení (EU) č. 1294/2009“).

(5)

Společnosti Brosmann Footwear (HK) Ltd, Seasonable Footwear (Zhongshan) Ltd, Lung Pao Footwear (Guangzhou) Ltd, Risen Footwear (HK) Co Ltd a Zhejiang Aokang Shoes Co. Ltd (dále jen „žalobkyně“) napadly sporné nařízení u Soudu prvního stupně (nyní Tribunál). Svými rozsudky ze dne 4. března 2010 ve věci Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, T-401/06, a ze dne 4. března 2010 ve spojených věcech Zhejiang Aokang Shoes a Wenzhou Taima Shoes v. Rada, T-407/06 a T-408/06, Tribunál tyto žaloby zamítl.

(6)

Žalobkyně se proti těmto rozsudkům odvolaly. Soudní dvůr tyto rozsudky ve svých rozsudcích ze dne 2. února 2012 ve věci Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, C-249/10 P, a ze dne 15. listopadu 2012 ve věci Zhejiang Aokang Shoes v. Rada, C-247/10 P (dále jen „rozsudky Brosmann a Aokang“) zrušil. Soudní dvůr rozhodl, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení věci, neboť se domníval, že Komise nebyla povinna zkoumat žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení od hospodářských subjektů nezařazených do vzorku (bod 36 rozsudku ve věci C-249/10 P a body 29 a 32 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(7)

Soudní dvůr poté sám v dané věci rozhodl. Rozhodl, že „[…] Komise měla přezkoumat odůvodněné žádosti, které jí navrhovatelky předložily na základě čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení za účelem přiznáníSTH v rámci antidumpingového řízení upraveného sporným nařízením. Dále je třeba konstatovat, že není vyloučeno, že takový přezkum povede k tomu, že jim bude uloženo konečné antidumpingové clo lišící se od cla ve výši 16,5 %, které se na ně vztahuje podle čl. 1 odst. 3 sporného nařízení. Z téhož ustanovení totiž vyplývá, že ve sporném nařízení bylo konečné antidumpingové clo ve výši 9,7 % uloženo pouze jedinému čínskému hospodářskému subjektu zařazenému do vzorku, kterému byl přiznán STH. Platí přitom, jak vyplývá z bodu 38 tohoto rozsudku, že pokud by Komise konstatovala, že podmínky tržního hospodářství převažují i v případě navrhovatelek, měla by se posledně uvedená sazba cla, v případě nemožnosti vypočítat individuální dumpingové rozpětí, vztahovat i na ně“ (bod 42 rozsudku ve věci C-249/10 P a bod 36 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(8)

V důsledku toho zrušil Soudní dvůr sporné nařízení v rozsahu, ve kterém se týká dotčených žalobkyň.

(9)

V říjnu 2013 Komise prostřednictvím oznámení uveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie  (7) oznámila, že se rozhodla obnovit antidumpingové řízení k okamžiku vzniku nesrovnalostí a přezkoumat, zda v případě žalobkyň převažovaly v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 podmínky tržního hospodářství. V uvedeném oznámení byly zúčastněné strany vyzvány, aby se přihlásily.

(10)

V březnu 2014 Rada prováděcím rozhodnutím 2014/149/EU (8) zamítla návrh Komise na přijetí prováděcího nařízení Rady o opětovném uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné společnostmi Brosmann Footwear (HK) Ltd, Seasonable Footwear (Zhongshan) Ltd, Lung Pao Footwear (Guangzhou) Ltd, Risen Footwear (HK) Co Ltd a Zhejiang Aokang Shoes Co. Ltd a o konečném výběru jim uloženého prozatímního cla a ukončila řízení týkající se uvedených výrobců. Rada vyjádřila názor, že dovozci, kteří nakoupili obuv od uvedených vyvážejících výrobců a kterým bylo příslušnými vnitrostátními orgány příslušné clo nahrazeno na základě článku 236 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (9) (dále jen „celní kodex Společenství“), nabyli na základě ustanovení čl. 1 odst. 4 sporného nařízení, na jehož základě se ustanovení celního kodexu Společenství, zejména článku 221, na výběr cla uplatnila, legitimní očekávání.

(11)

Tři dovozci dotčeného výrobku, C&J Clark International Ltd. (dále jen „Clark“), Puma SE (dále jen „Puma“) a Timberland Europe B.V. (dále jen „Timberland“) (dále jen „dotčení dovozci“), antidumpingová opatření uvalená na dovoz některé obuvi pocházející z Číny a Vietnamu napadli s odvoláním na judikaturu uvedenou v 5. až 7. bodě odůvodnění u svých vnitrostátních soudů, které se s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce obrátily na Soudní dvůr.

(12)

Dne 4. února 2016, ve spojených věcech C & J Clark International Limited, C-659/13, a Puma SE, C-34/14 (10), Soudní dvůr prohlásil nařízení (ES) č. 1472/2006 a prováděcí nařízení (EU) č. 1294/2009 za neplatná, jelikož Evropská komise nepřezkoumala žádosti podané vyvážejícími výrobci z ČLR a Vietnamu, kteří nebyli zařazeni do vzorku, o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení (dále jen „rozsudky“), a to v rozporu s požadavky uvedenými v ustanoveních čl. 2 odst. 7 písm. b) a čl. 9 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 384/96 (11).

(13)

Co se týče věci Timberland Europe, C-571/14, Soudní dvůr dne 11. dubna 2016 rozhodl o výmazu této věci z rejstříku na žádost předkládajícího vnitrostátního soudu.

(14)

Článek 266 SFEU stanoví, že orgány musí přijmout opatření nezbytná k zajištění souladu s rozsudky Soudního dvora. V případě zrušení aktu přijatého orgány v rámci správního řízení, jako je antidumpingové řízení, spočívá zajištění souladu s rozsudkem Soudního dvora v nahrazení zrušeného aktu novým aktem, ve kterém je protiprávnost zjištěná Soudním dvorem odstraněna (12).

(15)

Podle judikatury Soudního dvora lze v postupu nahrazení zrušeného aktu pokračovat k okamžiku, kdy nastala protiprávnost (13). To zejména znamená, že za situace, kdy je akt, kterým je správní řízení ukončeno, zrušen, nemá tento fakt, že akt byl zrušen, nutně vliv na přípravné úkony, jako je zahájení antidumpingového řízení. Za situace, kdy je zrušeno nařízení, které ukládá konečná antidumpingová opatření, to znamená, že pokud k protiprávnosti nedošlo k okamžiku zahájení řízení, zůstává poté, co bylo nařízení zrušeno, antidumpingové řízení nadále otevřeno, protože akt, jímž se antidumpingové řízení uzavírá, byl z právního řádu Unie odstraněn (14).

(16)

S výjimkou skutečnosti, že orgány nepřezkoumaly žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení podané vyvážejícími výrobci z Čínské lidové republiky a Vietnamu, kteří nebyli zařazeni do vzorku, zůstala všechna ostatní zjištění učiněná v nařízení (ES) č. 1472/2006 a prováděcím nařízení (EU) č. 1294/2009 i nadále v platnosti.

(17)

V daném případě protiprávnost nastala až po zahájení řízení. Proto se Komise rozhodla stávající antidumpingové řízení, jež bylo v návaznosti na rozsudky stále otevřené, obnovit, a to od okamžiku, kdy nastala protiprávnost, a přezkoumat, zda v případě dotčených vyvážejících výrobců převažovaly podmínky tržního hospodářství v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005, což bylo období šetření (dále jen „období šetření“). Komise rovněž v příslušném případě zkoumala, zda byli dotčení vyvážející výrobci způsobilí pro individuální zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (15) (dále jen „základní nařízení ve znění před změnou“) (16).

(18)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/1395 (17) Komise opětovně uložila konečné antidumpingové clo, pokud jde o společnosti Clark a Puma, na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z ČLR a vyráběné třinácti čínskými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(19)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/1647 (18) Komise opětovně uložila konečné antidumpingové clo, pokud jde o společnosti Clark, Puma a Timberland, na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a vyráběné některými vietnamskými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(20)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2016/1731 (19) Komise opětovně uložila konečné antidumpingové clo, pokud jde o společnosti Puma a Timberland, na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné jedním vietnamským vyvážejícím výrobcem a dvěma čínskými vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(21)

S ohledem na provádění rozsudku ve spojených věcech C-659/13 C & J Clark International Limited a C-34/14 Puma SE, uvedených výše ve 12. bodě odůvodnění, přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2016/223 (20). V článku 1 uvedeného nařízení Komise ukládá vnitrostátním celním orgánům předložit všechny žádosti o úhradu konečných antidumpingových cel zaplacených z dovozu obuvi pocházející z Číny a Vietnamu předložené dovozci na základě článku 236 celního kodexu Společenství a na základě skutečnosti, že vyvážející výrobce nezařazený do vzorku v šetření, které vedlo k uložení konečných opatření nařízením (ES) č. 1472/2006 (dále jen „původní šetření“), zažádal o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Komise příslušnou žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení posoudí a opětovně uloží příslušnou celní sazbu. Vnitrostátní celní orgány by poté na tomto základě měly rozhodnout o žádosti o vrácení a prominutí antidumpingových cel.

(22)

V návaznosti na oznámení francouzských celních orgánů v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 Komise zjistila dva čínské vyvážející výrobce, kteří podali žádost o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení v původním šetření, avšak nebyli vybráni do vzorku. Byl zjištěn další vyvážející výrobce, který je dodavatelem společnosti Deichmann, německého dovozce, jenž napadl placení cla. Komise následně žádosti těchto tří čínských vyvážejících výrobců o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení přezkoumala.

(23)

Na základě výše uvedených skutečností Komise prováděcím nařízením (EU) 2016/2257 (21) opětovně uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné třemi vyvážejícími výrobci, kteří podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, avšak nebyli zařazeni do vzorku, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(24)

Dne 12. července 2016 celní orgány Spojeného království, dne 13. července 2016 celní orgány Belgie a dne 26. července 2016 celní orgány Švédska v souladu s článkem 1 prováděcího nařízení (EU) 2016/223 oznámily Komisi žádosti dovozců o vrácení cla. Na základě těchto oznámení Komise přezkoumala žádosti devatenácti vyvážejících výrobců o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení a prováděcím nařízením (EU) 2017/423 (22) opětovně uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a vyráběné těmito devatenácti vyvážejícími výrobci, a s konečnou platností vybrala uložené prozatímní clo.

(25)

Jak je uvedeno v 34. bodě odůvodnění výše zmíněného prováděcího nařízení (EU) 2017/423, během výše uvedeného šetření bylo na základě připomínek několika zúčastněných stran po poskytnutí informací zjištěno pět dalších společností/skupin společností, jež buď samy za sebe nebo prostřednictvím čínského nebo vietnamského vyvážejícího výrobce, s nímž jsou ve spojení, předložily v původním šetření formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení, avšak nebyly zařazeny do vzorku a rovněž nebyly posouzeny v žádném předchozím provádění. Tyto společnosti byly uvedeny v příloze VI prováděcího nařízení (EU) 2017/423 a byly součástí čtyř skupin společností.

(26)

Na tomto základě Komise určila čtyři skupiny společností, do nichž patří celkem sedm jednotlivých společností, jež byly čínskými nebo vietnamskými vyvážejícími výrobci, kteří v původním šetření nebyli zařazeni do vzorku a předložili formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení. Komise tudíž v rámci tohoto nařízení posoudila formuláře žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení těchto společností: Dongguan Luzhou Shoes Co. Ltd, Dongguan Shingtak Shoes Co. Ltd, Guangzhou Dragon Shoes Co. Ltd, Guangzhou Evervan Footwear Co. Ltd, Guangzhou Guangda Shoes Co. Ltd, Long Son Joint Stock Company a Zhaoqing Li Da Shoes Co. Ltd (dále jen „dotčení vyvážející výrobci“). Dongguan Luzhou Shoes Co. Ltd a Zhaoqing Li Da Shoes Co. Ltd. jsou společnosti ve spojení se společností Dah Lih Puh, která je uvedena v příloze VI prováděcího nařízení (EU) 2017/423. Dongguan Shingtak Shoes Co. Ltd, Guangzhou Dragon Shoes Co. Ltd a Guangzhou Guangda Shoes Co. Ltd jsou společnosti ve spojení se společností Shing Tak Ind. Co. Ltd, která je uvedena v příloze VI prováděcího nařízení (EU) 2017/423. Společnost Guangzhou Evervan Footwear Co. Ltd je ve spojení se společností Evervan Group P/A Eva Overseas Intl. Ltd, která je rovněž uvedena v příloze VI prováděcího nařízení (EU) 2017/423.

(27)

Komise má možnost napravit ty aspekty sporného nařízení, které vedly k jeho prohlášení za neplatné, přičemž může ty části posouzení, kterých se rozsudek (23) nedotýká, ponechat beze změny.

(28)

Cílem tohoto nařízení je opravit ty aspekty sporného nařízení, které nejsou v souladu se základním nařízením, a tudíž vedly k prohlášení nařízení za neplatné, a to v rozsahu, ve kterém jsou dotčeni vyvážející výrobci uvedení ve 26. bodě odůvodnění.

(29)

Všechna ostatní zjištění, která byla v sporném nařízení a v prováděcím nařízení (EU) č. 1294/2009 učiněna a která nebyla Soudním dvorem prohlášena za neplatná, zůstávají v platnosti a tímto se do tohoto nařízení začleňují.

(30)

Následující body odůvodnění se tak omezují na nové posouzení, které bylo nezbytné za účelem dosažení souladu s rozsudky Soudního dvora.

(31)

Komise přezkoumala, zda v případě dotčených vyvážejících výrobců uvedených ve 26. bodě odůvodnění, kteří pro období šetření předložili žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení, převažovalo zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení. Smyslem je stanovit rozsah, v němž jsou dotčení dovozci oprávněni k tomu, aby jim bylo vráceno antidumpingové clo, které bylo uhrazeno v souvislosti s antidumpingovými cly odvedenými za vývoz těchto dodavatelů.

(32)

V případě, že z analýzy vyplyne, že zacházení jako v tržním hospodářství mělo být těm dotčeným vyvážejícím výrobcům, na jejichž vývoz bylo uvaleno antidumpingové clo, jež dotčení dovozci uhradili, přiznáno, měla by být danému vyvážejícímu výrobci přiznána individuální celní sazba a hodnota vráceného cla by se omezila na částku odpovídající rozdílu mezi odvedeným clem a individuální celní sazbou, tj. v případě dovozu z Číny rozdílu mezi 16,5 % a clem uvaleným na jedinou vyvážející společnost zařazenou do vzorku, které bylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, konkrétně ve výši 9,7 %, a v případě dovozu z Vietnamu rozdílu mezi 10 % a případnou individuální celní sazbou vypočtenou pro dotčeného vyvážejícího výrobce.

(33)

Pokud z analýzy vyplyne, že vyvážejícímu výrobci, jemuž bylo zamítnuto zacházení jako v tržním hospodářství, mělo být přiznáno individuální zacházení, měla by být dotčenému vyvážejícímu výrobci přiznána individuální celní sazba a hodnota vráceného cla by se omezila na částku odpovídající rozdílu mezi odvedeným clem, tj. v případě dovozu z Číny 16,5 % a v případě dovozu z Vietnamu 10 %, a případnou individuální celní sazbou vypočtenou pro dotčeného vyvážejícího výrobce.

(34)

V opačném případě, tedy pokud z analýzy předmětných žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení vyplyne, že zacházení jako v tržním hospodářství i individuální zacházení by mělo být zamítnuto, nebude moci být vráceno žádné antidumpingové clo.

(35)

Jak je vysvětleno ve 12. bodě odůvodnění, Soudní dvůr sporné nařízení a prováděcí nařízení (EU) č. 1294/2009 zrušil ve vztahu k vývozu některé obuvi pocházející od některých čínských a vietnamských vyvážejících výrobců, jelikož Komise nepřezkoumala žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení, které tito vyvážející výrobci podali.

(36)

Komise proto přezkoumala žádosti dotčených vyvážejících výrobců o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení za účelem určení celní sazby platné pro jejich vývoz. Z uvedených posouzení vyplynulo, že předložené informace neprokázaly, že dotčení vyvážející výrobci působili v podmínkách tržního hospodářství nebo že byli způsobilí pro individuální zacházení (podrobné vysvětlení je uvedeno ve 37. bodě odůvodnění a bodech následujících).

(37)

Dlužno připomenout, že v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení leží důkazní břemeno na výrobci, který o zacházení jako v tržním hospodářství žádá. Za tímto účelem čl. 2 odst. 7 písm. c) první pododstavec stanoví, že žádost podaná takovým výrobcem musí obsahovat dostatečné důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, jak jsou vymezeny v daném ustanovení. Orgány Unie tudíž nemají žádnou povinnost prokázat, že výrobce podmínky stanovené pro přiznání takového statusu nesplňuje. Úkolem orgánů Unie naopak je, aby posoudily, zda jsou důkazy předložené dotčeným výrobcem dostatečné k prokázání toho, že kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci základního nařízení jsou splněna, aby mu bylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, a úkolem unijního soudu je, aby ověřil, že takovéto posouzení není zjevně nesprávné (bod 32 rozsudku ve věci C-249/10 P a bod 24 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(38)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení by mělo být splněno všech pět kritérií uvedených v dotčeném článku, aby vyvážejícímu výrobci mohlo být zacházení jako v tržním hospodářství přiznáno. Komise měla tedy za to, že pro zamítnutí žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství postačí, pokud alespoň jedno z těchto kritérií splněno není.

(39)

Žádný z dotčených vyvážejících výrobců nebyl schopen prokázat splnění prvního kritéria (obchodní rozhodnutí). Komise konkrétně zjistila, že někteří vyvážející výrobci (společnosti 28, 29, 31 a 32) (24) nemohli svobodně určit množství prodeje pro domácí a vývozní trhy. V tomto ohledu Komise shledala, že na konkrétních trzích (domácím a vývozním) existuje omezení produkce a/nebo omezení množství prodeje. Kromě toho žádný z dotčených vyvážejících výrobců nepředložil nezbytné a kompletní informace (např. důkazy týkající se struktury a kapitálu společnosti, důkazy nebo vysvětlení ohledně rozhodování společnosti, důkazy týkající se nákladů na elektřinu nebo anglické znění stanov) k prokázání toho, že svá obchodní rozhodnutí činili na základě tržních signálů bez zásadních zásahů státu.

(40)

Pokud jde o druhé kritérium (účetnictví), žádný ze sedmi vyvážejících výrobců neprokázal, že vede jednoznačné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy. V tomto ohledu se při posouzení společností 27, 28, 29 a 31 zjistilo, že jejich účetnictví není v souladu s mezinárodními účetními standardy, např. chybí informace o pronájmu budov nebo jsou nesprávně uvedeny informace o právu k užívání pozemků nebo společnost využívala pevného směnného kurzu. U společností 27, 28, 30 a 32 shledala Komise nesrovnalosti mezi informacemi poskytnutými v žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a v podkladech (tj. v rozvaze). Společnost 26 Komisi předložila výrok/zprávu nezávislého auditora a účetní závěrky pouze ve vietnamštině a neposkytla jejich anglický překlad.

(41)

Pokud jde o třetí kritérium (aktiva a přenos), společnosti 26, 27, 28, 29, 30, 31 a 32 neprokázaly, že systém netržního hospodářství nezpůsobil žádné zkreslení. Konkrétně tyto společnosti nepředložily nezbytné a kompletní informace mimo jiné ohledně aktiv ve vlastnictví společnosti, podmínek a hodnoty práv k užívání pozemků, odchylky od standardní daňové sazby, náborové politiky společnosti, daňové sazby nebo dodavatelů elektrické energie a sazeb.

(42)

Společnost 27 neprokázala, že splňuje čtvrté kritérium (právní prostředí). Přestože byla společnost podle její rozvahy zjevně v platební neschopnosti, nebyla tato informace uvedena v její účetní závěrce, ani ve zprávě auditora. Společnost tudíž neprokázala, že její provoz probíhal podle právní úpravy úpadku a vlastnictví, jež zajišťuje stabilitu a právní jistotu.

(43)

Společnost 29 neprokázala, že splňuje páté kritérium (převod měn), neboť podle poznámek k účetní závěrce využívala společnost při obchodním styku v cizí měně pevný směnný kurz, což není v souladu s pátým kritériem, které stanoví, že měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů.

(44)

Komise dotčené vyvážející výrobce informovala o tom, že žádnému z nich nebude uděleno zacházení jako v tržním hospodářství, a vyzvala je, aby se k této skutečnosti vyjádřili. Žádné připomínky vzneseny nebyly.

(45)

Žádný ze sedmi dotčených vyvážejících výrobců tedy všechny podmínky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení nesplnil, v důsledku čehož žádnému z nich zacházení jako v tržním hospodářství přiznáno nebylo.

(46)

Podle čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou se však v případě použití čl. 2 odst. 7 písm. a) téhož nařízení stanoví individuální clo pro vývozce, kteří prokáží splnění všech kritérií stanovených v čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou.

(47)

Jak je uvedeno ve 37. bodě odůvodnění, je nutné připomenout, že v souladu s ustanovením čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou leží důkazní břemeno na výrobci, který o individuální zacházení žádá. Za tímto účelem čl. 9 odst. 5 první pododstavec základního nařízení ve znění před změnou stanoví, že předložená žádost musí být řádně odůvodněna. Orgány Unie tudíž nemají žádnou povinnost prokázat, že vývozce podmínky stanovené pro přiznání takového statusu nesplňuje. Úkolem orgánů Unie je naopak posoudit, zda důkazy, které dotčený vývozce předložil, jsou dostatečné k prokázání toho, že kritéria stanovená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou jsou splněna, aby vývozci mohlo být individuální zacházení přiznáno.

(48)

V souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou by měli vývozci prokázat na základě řádně odůvodněné žádosti, že všech pět kritérií v něm uvedených je splněno, aby jim mohlo být individuální zacházení přiznáno. Komise měla tedy za to, že pro zamítnutí žádosti o individuální zacházení postačí, pokud alespoň jedno z těchto kritérií splněno není.

(49)

Jedná se o těchto pět kritérií:

(50)

Všech sedm dotčených vyvážejících výrobců požádalo o individuální zacházení v případě, že by jim nebylo uděleno zacházení jako v tržním hospodářství. Komise tudíž rovněž poté, co zamítla jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství, jak je popsáno výše ve 37. až 44. bodě odůvodnění, posoudila, zda by těmto vyvážejícím výrobcům mělo být uděleno individuální zacházení.

(51)

Pokud jde o první kritérium (repatriace základního kapitálu a zisku), společnost 30 neprokázala, že mohla svobodně repatriovat základní kapitál a zisk, a tudíž neprokázala splnění tohoto kritéria.

(52)

Co se týče druhého kritéria (prodej na vývoz a ceny svobodně určeny), Komise dospěla k závěru, že společnosti 29, 31 a 32 neprokázaly, že obchodní rozhodnutí, například vývozní ceny a množství a prodejní podmínky, jsou určovány svobodně na základě tržních signálů, neboť z analyzovaných důkazů, jako jsou stanovy nebo povolení k podnikání, vyplynulo omezení produkce a/nebo množství prodeje obuvi na konkrétních trzích.

(53)

Pokud jde o třetí kritérium (společnost – klíčové řídící funkce a akcie nebo podíly – je dostatečně nezávislá na státních zásazích), došla Komise k závěru, že společnosti 26, 27, 28, 29, 30 a 31 nepředložily nezbytné informace k prokázání toho, že jsou dostatečně nezávislé na státních zásazích. Kromě toho nebyly předloženy žádné nebo dostatečné informace ohledně vlastnické struktury společnosti a o tom, jak jsou přijímána rozhodnutí (společnosti 27, 28, 29 a 30) a jak a za jakých podmínek byla těmto společnostem převedena práva k užívání pozemků (společnosti 28, 29 a 31). Společnost 26 rovněž předložila pouze vietnamské znění stanov a neposkytla jejich anglický překlad.

(54)

Kromě toho společnosti 26, 27, 28, 29 a 30 rovněž neprokázaly splnění požadavků pátého kritéria (obcházení), a to na základě skutečnosti, že nebyly poskytnuty žádné informace o tom, jak jsou v rámci společnosti přijímána rozhodnutí, a zda rozhodování společnosti významným způsobem ovlivňoval stát.

(55)

Společnost 29 dále neprováděla měnové přepočty podle tržních směnných kursů, avšak na základě pevného směnného kurzu, jak je uvedeno výše ve 43. bodě odůvodnění. Nesplnila tudíž požadavky čtvrtého kritéria (měnové přepočty na základě tržního kurzu).

(56)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti žádný ze sedmi dotčených vyvážejících výrobců podmínky stanovené v čl. 9 odst. 5 základního nařízení ve znění před změnou nesplnil, a tudíž žádnému z nich individuální zacházení přiznáno nebylo. Komise dotčené vyvážející výrobce o svém závěru informovala a vyzvala je, aby se k němu vyjádřili. Žádné připomínky vzneseny nebyly.

(57)

Na vývoz uskutečněný dotčenými sedmi vyvážejícími výrobci by tedy mělo být uvaleno zbytkové antidumpingové clo platné pro Čínu ve výši 16,5 % a pro Vietnam ve výši 10 %, a to za dobu použitelnosti nařízení (ES) č. 1472/2006. Původně trvala doba použitelnosti zmíněného nařízení od 7. října 2006 do 7. října 2008. Po zahájení přezkumu před pozbytím platnosti byla 30. prosince 2009 prodloužena do 31. března 2011. Protiprávnost zjištěná v rozsudcích spočívá v tom, že orgány Unie nezkoumaly, zda by výrobky vyrobené dotčenými vyvážejícími výrobci měly podléhat zbytkovému clu, nebo individuálnímu clu. Na základě protiprávnosti zjištěné Soudním dvorem neexistuje žádný právní důvod pro úplné osvobození výrobků vyrobených dotčenými vyvážejícími výrobci od platby antidumpingového cla. Nový akt napravující protiprávnost zjištěnou Soudním dvorem musí proto pouze přehodnotit použitelnou sazbu antidumpingového cla, a nikoli opatření samotná.

(58)

Jelikož byl učiněn závěr, že v případě dotčených vyvážejících výrobců by mělo být opětovně uloženo zbytkové clo použitelné pro Čínu a Vietnam ve stejné sazbě, v jaké bylo původně uloženo sporným nařízením a prováděcím nařízením (EU) č. 1294/2009, není třeba provádět žádné změny nařízení (ES) 388/2008. Posledně jmenované nařízení zůstává v platnosti.

(59)

Po poskytnutí informací obdržela Komise připomínky jménem federace FESI a obuvnické koalice (25) zastupujících dovozce obuvi v Unii.

(60)

FESI a obuvnická koalice zejména tvrdily, že při posuzování formulářů žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení leží důkazní břemeno na Komisi, neboť čínští a vietnamští vyvážející výrobci byli tohoto břemena zproštěni tím, že podali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení v původním šetření. FESI a obuvnická koalice rovněž tvrdily, že vyvážejícím výrobcům dotčeným stávajícím provedením měla být přiznána stejná procesní práva jako práva přiznaná vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku během původního šetření. FESI a obuvnická koalice tvrdily, že byla provedena pouze analýza dokumentů, nikoliv inspekce na místě, a že čínští a vietnamští vyvážející výrobci nedostali příležitost doplnit své formuláře žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení prostřednictvím písemných upozornění na nedostatky.

(61)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že vyvážejícím výrobcům dotčeným tímto provedením nebyly poskytnuty stejné procesní záruky jako záruky uplatňované ve standardních antidumpingových šetřeních, avšak byly uplatněny přísnější normy. FESI a obuvnická koalice tvrdily, že Komise nevzala v úvahu časovou prodlevu mezi podáním žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení v původním šetření a posouzením těchto žádostí. Kromě toho měli vyvážející výrobci během původního šetření na vyplnění žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení pouze 15 dnů místo obvyklých 21 dnů.

(62)

Na tomto základě FESI a obuvnická koalice tvrdily, že nebyla dodržena základní právní zásada poskytnout zúčastněným stranám plnou možnost vykonávat svá práva na obhajobu, která je zakotvena v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie a v článku 6 Smlouvy o Evropské unii. Na tomto základě bylo tvrzeno, že se Komise tím, že vyvážejícím výrobcům neposkytla příležitost doplnit neúplné informace, dopustila zneužití pravomoci a v konečném důsledku obrátila důkazní břemeno ve fázi provádění.

(63)

FESI a obuvnická koalice nakonec rovněž tvrdily, že tento přístup by byl diskriminační vůči čínským a vietnamským vyvážejícím výrobcům, kteří byli zařazeni do vzorku v původním šetření, ale také vůči ostatním vyvážejícím výrobcům v zemích bez tržního hospodářství, kteří byli předmětem antidumpingového šetření a v uvedeném šetření podali žádost o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení. Na čínské a vietnamské společnosti dotčené stávajícím prováděním by se tedy neměl vztahovat stejný limit pro poskytování informací, jaký se používá v běžném patnáctiměsíčním šetření, a neměly by se na ně vztahovat přísnější procesní normy.

(64)

FESI a obuvnická koalice rovněž tvrdily, že Komise fakticky použila dostupné údaje ve smyslu čl. 18 odst. 1 základního nařízení, ale nejednala v souladu s procesními pravidly stanovenými v čl. 18 odst. 4 základního nařízení.

(65)

Komise připomíná, že podle judikatury leží důkazní břemeno na výrobci, který o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení žádá, a to na základě ustanovení čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení. Za tímto účelem čl. 2 odst. 7 písm. c) první pododstavec stanoví, že žádost podaná takovým výrobcem musí obsahovat dostatečné důkazy o tom, že výrobce působí v podmínkách tržního hospodářství, jak jsou vymezeny v daném ustanovení. Jak uvedl Soudní dvůr v rozsudcích ve věcech Brosmann a Aokang, orgány tedy nemají žádnou povinnost prokazovat, že výrobce podmínky stanovené pro přiznání tohoto statusu nesplňuje. Úkolem Komise je naopak posoudit, zda jsou důkazy, které dotčený výrobce předložil, dostatečné k prokázání toho, že kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) prvním pododstavci základního nařízení jsou splněna, aby výrobci mohlo být přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení (viz 48. bod odůvodnění). V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise nemá podle základního nařízení ani judikatury povinnost dát vyvážejícímu výrobce možnost doplnit do jeho žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení veškeré chybějící věcné informace. Komise může založit své posouzení na informacích poskytnutých vyvážejícím výrobcem.

(66)

V souvislosti s tvrzením, že byla provedena pouze analýza dokumentů, Komise konstatuje, že analýza dokumentů je postup, podle něhož se analyzují žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/o individuální zacházení na základě dokumentů poskytnutých vyvážejícím výrobcem. Komise u všech žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství/o individuální zacházení provádí analýzu dokumentů. Kromě toho může Komise rozhodnout o provedení inspekcí na místě. Inspekce na místě však nejsou nutné ani nejsou prováděny u každé žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/o individuální zacházení. Inspekce na místě, jsou-li prováděny, mají zpravidla za cíl potvrdit určité předběžné posouzení provedené orgány a/nebo ověřit správnost informací poskytnutých dotčeným vyvážejícím výrobcem. Jinými slovy, pokud z důkazů předložených vyvážejícím výrobcem jasně vyplývá, že zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení není opodstatněné, další a nepovinný stupeň inspekcí na místě obvykle nenastane. Je na Komisi, aby posoudila, zda je inspekce na místě vhodná (26). Uvážení rozhodnout o způsobu ověření informací obsažených ve formuláři žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/o individuální zacházení přísluší tomuto orgánu. Jestliže tedy Komise, jako v tomto případě, rozhodne na základě analýzy dokumentů, že má k dispozici dostatečné důkazy k rozhodnutí o žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/o individuální zacházení, inspekce na místě není nutná a nelze ji vyžadovat.

(67)

Pokud jde o tvrzení, že práva na obhajobu nebyla tím, že Komise rozhodla neposlat písemná upozornění na nedostatky, řádně dodržena, je třeba v prvé řadě připomenout, že práva na obhajobu jsou právy individuálními a že FESI a obuvnická koalice se nemohou odvolávat na porušení individuálního práva jiných společností. Zadruhé, Komise popírá tvrzení, že při provádění pouhé analýzy dokumentů, oproti analýze dokumentů v kombinaci s inspekcí na místě, provádí Komise takové praktiky, kdy se uskutečňuje rozsáhlá výměna informací a probíhá obšírný proces žádání o doplnění informací. FESI a obuvnická koalice skutečně nebyly s to poskytnout důkazy o opaku.

(68)

Připomínky FESI a obuvnické koalice ohledně diskriminace musí být rovněž zamítnuty jako nepodložené. Je třeba připomenout, že k porušení zásady rovného zacházení dochází, pokud orgány Unie řeší srovnatelné případy odlišně, čímž jsou znevýhodněny některé hospodářské subjekty vůči jiným hospodářským subjektům, aniž by takové rozdílné zacházení bylo odůvodněno podstatnými objektivními rozdíly (27). To však Komise nedělá: tím, že požaduje, aby čínští a vietnamští vyvážející výrobci nezařazení do vzorku předkládali žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/o individuální zacházení k opětovnému posouzení, usiluje o to, aby tito vyvážející výrobci, kteří dříve nebyli zařazení do vzorku, byli postaveni na stejnou úroveň jako ti, kteří v původním šetření dovzorku zařazeni byli. Jelikož základní nařízení v tomto ohledu navíc nestanoví minimální lhůtu, je-li časový rámec pro tento účel přiměřený a poskytuje-li stranám dostatek příležitostí ke shromáždění (nebo opětovnému shromáždění) potřebných informací při zachování jejich práva na obhajobu, k diskriminaci nedochází.

(69)

Pokud jde o čl. 18 odst. 1 základního nařízení, Komise v tomto případě informace poskytnuté dotčenými vyvážejícími výrobci přijala, neodmítla tyto informace a založila na nich své posouzení. Komise proto článek 18 nepoužila. Z toho vyplývá, že nebylo zapotřebí postupovat podle čl. 18 odst. 4 základního nařízení. Postup podle čl. 18 odst. 4 se uplatní tehdy, když má Komise v úmyslu některé informace, jež zúčastněné strany poskytly, odmítnout a použít místo nich dostupné údaje.

(70)

FESI a obuvnická koalice tvrdily, že Komise údajně jednala v rozporu s článkem 266 SFEU, jelikož tento článek neobsahuje právní základ pro opětovné otevření šetření s ohledem na již neplatné opatření. FESI a obuvnická koalice rovněž znovu zdůraznily, že článek 266 SFEU neumožňuje uložení antidumpingových cel se zpětnou působností, což rovněž potvrzuje rozsudek Soudního dvora ve věci IPS v. Rada, C-458/98P (28).

(71)

V tomto ohledu FESI a obuvnická koalice tvrdily, že antidumpingové řízení týkající se dovozu obuvi z Číny a Vietnamu bylo uzavřeno dne 31. března 2011 s uplynutím platnosti opatření. Komise za tímto účelem vydala oznámení v Úředním věstníku Evropské unie týkající se uplynutí platnosti cel dne 16. března 2011 (29) (dále jen „oznámení o pozbytí platnosti“), výrobní odvětví Unie netvrdilo, že by dumping přetrvával, a rovněž rozsudek Soudního dvora Evropské unie neprohlásil oznámení o pozbytí platnosti za neplatné.

(72)

Kromě toho tytéž strany tvrdily, že základní nařízení neobsahuje žádný základ pro to, aby Komise opětovně otevřela antidumpingové šetření.

(73)

V této souvislosti FESI a obuvnická koalice navíc tvrdily, že obnovení šetření a posouzení žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení, které podali dotčení čínští a vietnamští vyvážející výrobci v původním šetření, je v rozporu s univerzální zásadou promlčení nebo prekluze. Tato zásada je stanovena v Dohodě o WTO a v základním nařízení, jež uvádí lhůtu pěti let pro trvání opatření, a v čl. 236 odst. 1 a čl. 221 odst. 3 celního kodexu Společenství, jež uvádí období tří let, které mají dovozci na to, aby požadovali vrácení antidumpingového cla na jedné straně, a vnitrostátní celní orgány na to, aby vybraly dovozní cla a antidumpingová cla na straně druhé (30). Článek 266 SFEU od této zásady neumožňuje odchylku.

(74)

Nakonec bylo tvrzeno, že Komise nepředložila žádné odůvodnění nebo předchozí judikaturu na podporu použití článku 266 SFEU jako právního základu pro opětovné otevření řízení.

(75)

Pokud jde o neuvedení právního základu pro opětovné otevření šetření, Komise se v této souvislosti odvolává na judikaturu zmíněnou výše v 15. bodě odůvodnění, podle níž Komise může přistoupit k obnově šetření k okamžiku, kdy nastala protiprávnost. Z judikatury vyplývá, že legálnost antidumpingového nařízení musí být posuzována ve světle objektivních norem práva Unie, nikoliv ve světle rozhodovací praxe, a to ani v případě, že taková praxe existuje (což není tento případ). Předchozí praxe Komise, quod non, tedy nemůže vést ke vzniku legitimního očekávání: podle ustálené judikatury Soudního dvora může legitimní očekávání vzniknout pouze tehdy, pokud orgány poskytly konkrétní ujištění, jež by umožnila zúčastněné straně oprávněně dovodit, že orgány Unie budou jednat určitým způsobem (31). FESI ani obuvnická koalice se nepokusily prokázat, že v tomto případě byla tato ujištění poskytnuta. To platí tím spíše, že dřívější praxe, která byla v této souvislosti zmíněna, neodpovídá skutkové a právní situaci tohoto případu, přičemž rozdíly mohou být vysvětleny právě odlišnou skutkovou a právní situací tohoto případu.

(76)

Tento případ se liší v následujících aspektech: protiprávnost, kterou Soudní dvůr zjistil, se nedotýká zjištění ohledně dumpingu, újmy a zájmu Unie, potažmo tedy principu uvalení cla, ale pouze příslušné celní sazby. V předešlých případech, v nichž byl akt zrušen a na které se zúčastněné strany odvolávají, se naopak jednalo o samotná zjištění ohledně dumpingu, újmy a zájmu Unie. Orgány jsou tudíž oprávněny přepočítat přesnou celní sazbu pro dotčené vyvážející výrobce.

(77)

V tomto případě konkrétně nebylo vůbec nutné od zúčastněných stran požadovat dodatečné informace. Komise měla naopak posoudit informace, které jí byly již dříve předloženy, které však před přijetím nařízení (ES) č. 1472/2006 neposuzovala. Dřívější praxe týkající se jiných případů však v žádném případě, jak je uvedeno výše v 75. bodě odůvodnění, neposkytuje přesnou a bezpodmínečnou záruku ve vztahu k tomuto případu.

(78)

V neposlední řadě je třeba poznamenat, že všechny strany, proti nimž je řízení vedeno, tedy dotčení vyvážející výrobci, stejně jako strany řízení vedených před Soudním dvorem, a sdružení, které jednu z těchto stran zastupuje, byly informovány, a to cestou poskytnutí informací o relevantních skutečnostech, na jejichž základě Komise hodlá toto posouzení zacházení jako v tržním hospodářství/individuálního zacházení přijmout. Jejich právo na obhajobu je tedy zachováno. V této souvislosti je zejména třeba poznamenat, že dovozci, kteří nejsou ve spojení, práva na obhajobu v rámci antidumpingového řízení nepožívají, jelikož tato řízení nejsou vedena proti nim.

(79)

Pokud jde o tvrzení, že dotčená opatření pozbyla platnosti dne 31. března 2011, nevidí Komise důvod, proč by skutečnost, že opatření pozbylo platnosti, měla jakkoliv ovlivnit právo Komise na přijetí nového aktu, který by zrušený akt nahradil na základě rozsudku zrušujícího původní akt. Podle judikatury uvedené v 15. bodě odůvodnění výše by správní řízení mělo být obnoveno od okamžiku, kdy nastala protiprávnost.

(80)

Antidumpingová řízení jsou proto – v důsledku skutečnosti, že byl zrušen akt, kterým byla řízení ukončena – stále ještě otevřena. Je povinností Komise tato řízení uzavřít; podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení musí být šetření uzavřeno aktem Komise.

(81)

FESI a obuvnická koalice rovněž uvedly, že postup přijatý pro opětovné otevření šetření a zpětné uložení cla představuje zneužití pravomoci Komisí a porušuje SFEU. FESI a obuvnická koalice v tomto ohledu uvádí, že Komise nemá pravomoc zasahovat do ustanovení čl. 236 odst. 1 celního kodexu Společenství zabraňováním vrácení antidumpingových cel. Tvrdily, že bylo povinností vnitrostátních celních orgánů vyvodit důsledky ze zneplatnění cla a že by rovněž měly být povinny proplatit antidumpingová cla, která byla Soudním dvorem prohlášena za neplatná.

(82)

V tomto ohledu FESI a obuvnická koalice tvrdily, že čl. 14 odst. 3 základního nařízení neumožňuje Komisi odchýlit se od článku 236 celního kodexu Společenství, neboť oba právní předpisy náleží ke stejnému právnímu řádu a základní nařízení nelze považovat za lex specialis celního kodexu Společenství.

(83)

Kromě toho tytéž strany dále tvrdily, že čl. 14 odst. 3 základního nařízení neodkazuje na článek 236 celního kodexu Společenství a pouze stanoví, že Komise může přijmout zvláštní ustanovení, nikoli však odchylky od celního kodexu Společenství.

(84)

V reakci na tuto otázku je třeba zdůraznit, že čl. 14 odst. 1 základního nařízení neumožňuje automatickou použitelnost pravidel upravujících celní předpisy Unie na uložení individuálních antidumpingových cel (32). Ustanovení čl. 14 odst. 3 základního nařízení spíše dává orgánům Unie právo provést pravidla upravující celní předpisy Unie a, je-li to nezbytné a užitečné, stanovit jejich použitelnost (33).

(85)

Takové provedení nevyžaduje úplné uplatňování všech ustanovení celních předpisů Unie. V čl. 14 odst. 3 základního nařízení je výslovně uvedeno zvláštní ustanovení týkající se společné definice pojmu původ, což je dobrým příkladem případu, kdy dochází k odchýlení od ustanovení celních předpisů Unie. Na tomto základě Komise využila pravomocí vyplývajících z čl. 14 odst. 3 základního nařízení a vyžadovala, aby vnitrostátní celní orgány upustily dočasně od případných úhrad. To nezpochybňuje výlučnou pravomoc, kterou mají vnitrostátní celní orgány, pokud jde o spory týkající se celního dluhu: rozhodovací pravomoci přísluší celním orgánům členských států. Celní orgány členských států nicméně rozhodují na základě závěrů Komise ohledně žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, zda by měla být poskytnuta úhrada či nikoli.

(86)

Takže zatímco platí, že nic v celních předpisech Unie neumožňuje, aby vznikla překážka uhrazení omylem zaplacených cel, žádné takové paušalizující prohlášení nelze učinit, pokud jde o úhradu antidumpingových cel.V souladu s tím a s ohledem na nutnost chránit vlastní zdroje Unie vůči neodůvodněným žádostem o úhradu a na související potíže, k nimž by vedlo pozdější řešení neodůvodněných úhrad, se musela Komise dočasně odchýlit od celních předpisů Unie tím, že využila svých pravomocí podle čl. 14 odst. 3 základního nařízení.

(87)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že v rozporu s článkem 296 SFEU Komise neposkytla náležité odůvodnění a neuvedla právní základ, podle něhož bylo clo znovu uloženo se zpětnou působností, a proto bylo dovozcům dotčeným stávajícím provedením odepřeno vrácení cla. V souladu s tím FESI a obuvnická koalice uvedly, že Komise porušila právo na účinnou soudní ochranu zúčastněných stran.

(88)

Komise se domnívá, že rozsáhlá právní zdůvodnění uvedená v obecném informačním dokumentu a v tomto nařízení toto nařízení řádně odůvodňují.

(89)

FESI a obuvnická koalice dále tvrdily, že náprava již neplatných opatření se zpětnou působností porušuje zásadu ochrany legitimního očekávání. Federace FESI tvrdila, zaprvé, že strany včetně dovozců získaly jistotu, že opatření pozbyla platnosti dne 31. března 2011, a že vzhledem k době, která uplynula od původního šetření, mohly mít strany oprávněné očekávání, že původní šetření nebude obnoveno ani znovu otevřeno. Obdobně čínští a vietnamští vyvážející výrobci mohli mít oprávněné očekávání, že jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení, jež poskytli v původním šetření, Komise již nepřezkoumá, a to na základě pouhé skutečnosti, že tyto žádosti nebyly posouzeny v tříměsíční lhůtě platné během původního šetření.

(90)

Pokud jde o legitimní očekávání zúčastněných stran, že antidumpingová opatření pozbyla platnosti a že šetření již nebude znovu otevřeno, odkazuje se na 78. a 79. bod odůvodnění, které se těmito tvrzeními podrobně zabývaly.

(91)

Pokud jde o legitimní očekávání čínských a vietnamských vyvážejících výrobců, že jejich žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství/individuální zacházení nebudou přezkoumány, odkazuje se na 74. bod odůvodnění výše, v němž je tato otázka rovněž řešena v souvislosti s judikaturou Soudního dvora v této oblasti.

(92)

FESI a obuvnická koalice tvrdily, že uložení antidumpingových opatření se zpětnou působností představuje i) diskriminaci dovozců dotčených stávajícím provedením ve srovnání s dovozci dotčenými provedením rozsudků Brosmann a Aokang uvedených v 6. bodě odůvodnění, jimž bylo vráceno clo zaplacené z dovozu obuvi od pěti vyvážejících výrobců dotčených těmito rozsudky, a ii) diskriminaci vyvážejících výrobců dotčených stávajícím provedením ve srovnání s pěti vyvážejícími výrobci dotčenými rozsudky Brosmann a Aokang, na které nebylo uvaleno žádné clo na základě prováděcího rozhodnutí 2014/149/EU.

(93)

Pokud jde o tvrzení týkající se diskriminace, Komise nejprve připomíná všechny požadavky pro diskriminaci uvedené výše v 67. bodě odůvodnění.

(94)

Dále je třeba uvést, že rozdíl mezi dovozci dotčenými stávajícím provedením a dovozci dotčenými provedením rozsudků Brosmann a Aokang je ten, že ve druhém případě se dovozci rozhodli napadnout nařízení (ES) č. 1472/2006 před Tribunálem, zatímco v prvním případě nikoli.

(95)

Rozhodnutí přijaté některým z orgánů Unie, které nebylo svým adresátem ve lhůtě stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU zpochybněno, se vůči němu stává pravomocným. Toto pravidlo je založené zejména na úvaze, že hlavním účelem časového omezení je, že lhůty, ve kterých musí být soudní řízení zahájeno, slouží k zajištění právní jistoty tím, že brání tomu, aby opatření Unie, která mají právní následky, mohla být donekonečna zpochybňována (34).

(96)

Tato procesní zásada práva Unie nutně vytváří dvě skupiny: skupinu těch, kteří zpochybnili opatření Unie a kteří mohli ve výsledku získat výhodné postavení (jako společnost Brosmann a další čtyři vyvážející výrobci), a skupinu těch, kteří tak neučinili. To však neznamená, že Komise s oběma stranami zacházela nerovně a dopustila se porušení zásady rovného zacházení. Potvrzení toho, že jedna strana spadá do druhé kategorie z důvodu vědomého rozhodnutí nezpochybnit opatření Unie, tuto skupinu nediskriminuje.

(97)

Všechny zúčastněné strany tedy vždy požívaly ze strany soudů Unie soudní ochranu.

(98)

Pokud jde o údajnou diskriminaci vyvážejících výrobců dotčených stávajícím provedením, na které nebylo uvaleno žádné clo na základě prováděcího rozhodnutí 2014/149/EU, je třeba poznamenat, že rozhodnutí Rady opětovně neuložit clo bylo jasně přijato s ohledem na zvláštní okolnosti konkrétní situace, jež panovala v okamžiku, kdy Komise předložila svůj návrh na opětovné uložení tohoto cla, a zejména na základě skutečnosti, že dotčené antidumpingové clo již bylo uhrazeno, a to vzhledem k tomu, že původní sdělení dluhu dotčenému dlužníkovi bylo vzato zpět v návaznosti na rozsudky Brosmann a Aokang. Podle Rady vedla tato úhrada ke vzniku legitimního očekávání u dotčených dovozců. Jelikož, pokud jde o ostatní dovozce, k žádné srovnatelné úhradě nedošlo, nejsou s těmito dotčenými dovozci, na něž se vztahuje rozhodnutí Rady, ve srovnatelné situaci.

(99)

V každém případě skutečnost, že se Rada rozhodla jednat určitým způsobem s ohledem na konkrétní okolnosti případu, který jí byl předložen, nemůže zavazovat Komisi k provedení jiného rozsudku přesně stejným způsobem.

(100)

FESI a obuvnická koalice kromě toho tvrdily, že Komise nemá pravomoc k přijetí nařízení o uložení antidumpingového cla se zpětnou působností ve stávajícím provádění a že tato pravomoc v každém případě přísluší Radě. Toto tvrzení vycházelo z argumentu, že pokud je šetření obnoveno od okamžiku, v němž nastala protiprávnost, měla by se rovněž použít stejná pravidla jako pravidla platná během původního šetření, v němž konečná opatření přijala Rada. Tyto strany tvrdily, že v souladu s článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 37/2014 (rovněž nazývané „o souhrnném aktu o obchodu I“) (35), se nový postup rozhodování v oblasti společné obchodní politiky v tomto kontextu nepoužije, jelikož před vstupem nařízení o souhrnném aktu o obchodu I v platnost Komise i) již přijala akt (prozatímní nařízení), ii) konzultace vyžadované podle nařízení (ES) č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, byly zahájeny a uzavřeny a iii) Komise již přijala návrh nařízení Rady o přijetí konečných opatření. Na tomto základě dospěly tyto strany k závěru, že by se měly použít postupy rozhodování platné před vstupem nařízení o souhrnném aktu o obchodu I v platnost.

(101)

Uvedené tvrzení se však zaměřuje na datum zahájení šetření (což je opravdu důležité v souvislosti s dalšími věcnými změnami základního nařízení), avšak opomíjí skutečnost, že nařízení (EU) č. 37/2014 používá jiné kritérium (tj. zahájení postupu pro přijímání opatření). Postoj FESI a obuvnické koalice je tudíž založen na nesprávném výkladu přechodného pravidla v nařízení (EU) č. 37/2014.

(102)

Vzhledem k odkazu v článku 3 nařízení (EU) č. 37/2014 na „již zahájené postupy přijímání opatření“, který stanoví přechodná pravidla pro změny postupů rozhodování pro přijímání antidumpingových opatření, a s ohledem na význam pojmu „postup“ v základním nařízení u šetření, jež bylo zahájeno před vstupem nařízení (EU) č. 37/2014 v platnost, avšak Komise u něj nezahájila konzultace s příslušným výborem s cílem přijmout opatření před tímto vstupem v platnost, se na postup přijímání uvedených antidumpingových opatření skutečně uplatňují nová pravidla. Totéž platí pro řízení, v nichž byla opatření uložena na základě starých pravidel a nadešel čas na jejich přezkum, nebo pro opatření, u nichž bylo uloženo prozatímní clo na základě starých pravidel, avšak v době, kdy vstoupilo v platnost nařízení (EU) č. 37/2014, nebyl ještě zahájen postup pro přijetí konečných opatření. Jinými slovy, nařízení (EU) č. 37/2014 se uplatňuje na konkrétní „postup přijímání“, a nikoli na celé období daného šetření nebo dokonce řízení.

(103)

Sporné nařízení bylo přijato v roce 2006. Příslušným právním předpisem použitelným na toto řízení je základní nařízení. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(104)

S přihlédnutím ke vzneseným připomínkám a na základě jejich analýzy učinila Komise závěr, že zbytkové antidumpingové clo použitelné pro Čínu a Vietnam, tj. 16,5 % a 10 %, by mělo být opětovně uloženo, a to po dobu použitelnosti sporného nařízení.

(105)

Dotčení vyvážející výrobci a všechny strany, které se přihlásily, byli informováni o podstatných skutečnostech a úvahách, z nichž vycházel záměr doporučit, aby bylo sedmi dotčeným vyvážejícím výrobcům znovu uloženo konečné antidumpingové clo na vývoz. Byla jim dána lhůta na předložení stanovisek k poskytnutým informacím.

(106)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) 2016/1036,

—

„sportovní obuví“ obuv ve smyslu poznámky k položkám 1 ke kapitole 64 přílohy I nařízení Komise (ES) č. 1719/2005 (38),

—

„obuví, která se vyrábí speciální technologií,“ obuv, jejíž cena CIF za jeden pár činí nejméně 7,5 EUR, určená pro sportovní použití, s jednoduchou nebo vícevrstvou litou podešví, bez vstřikování, vyráběná ze syntetických materiálů speciálně určených k tlumení nárazů způsobených vertikálními nebo laterálními pohyby, a s technickými prvky, například hermeticky uzavřenými polštářky naplněnými plynem nebo kapalinou, mechanickými komponenty, které tlumí nebo neutralizují nárazy, nebo materiálů jako například polymery s nízkou hustotou, kódů KN ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98,

—

„obuví s ochrannou špičkou“ obuv mající ochranou špičku a odolnost proti nárazu alespoň 100 joulů (39) kódů KN: ex 6403 30 00 (40), ex 6403 51 11, ex 6403 51 15, ex 6403 51 19, ex 6403 51 91, ex 6403 51 95, ex 6403 51 99, ex 6403 59 11, ex 6403 59 31, ex 6403 59 35, ex 6403 59 39, ex 6403 59 91, ex 6403 59 95, ex 6403 59 99, ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 11, ex 6403 99 31, ex 6403 99 33, ex 6403 99 36, ex 6403 99 38, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98 a ex 6405 10 00,

—

„pantoflemi a ostatní domácí obuví“ obuv kódu KN ex 6405 10 00.