(EU) 2017/1901Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/1901 ze dne 18. října 2017 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Danbo (CHZO))

(1)

Dne 3. ledna 2013 vstoupilo v platnost nařízení (EU) č. 1151/2012. Bylo jím zrušeno a nahrazeno nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (2).

(2)

V souladu s čl. 6 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006 byla v Úředním věstníku Evropské unie  (3) zveřejněna žádost Dánska o zápis názvu „Danbo“ jako chráněného zeměpisného označení (CHZO).

(3)

Rakousko, Argentina spolu s argentinským svazem mlékárenského průmyslu (Centro de la Industria Lechera), Austrálie společně s australským svazem mlékárenského průmyslu (Daily Australia), Nový Zéland s novozélandským mlékárenským svazem (Dairy Companies Association of New Zealand), Uruguay, úřad představitele Spojených států pro obchod (Office of the United States Trade Representative), jakož i konsorcium Spojených států pro obecné názvy potravin (Consortium for Common Food Names) vznesly podle čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006 proti zápisu námitky. Tyto námitky byly podle čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení shledány přípustnými s výjimkou námitky Rakouska, kterou Komise neobdržela ve stanovené lhůtě.

(4)

Námitky se týkaly nedodržení podmínek stanovených v článku 2 nařízení (ES) č. 510/2006, který byl nahrazen článkem 5 nařízení (EU) č. 1151/2012, a zejména argumentovaly, že produkt „Danbo“ nemá specifickou jakost, pověst ani jiné vlastnosti, které lze přičíst zeměpisnému původu. Namítající strany jsou také toho názoru, že název „Danbo“ nelze považovat za tradiční nezeměpisné označení a že neexistují žádné výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly označení celého dánského území za vymezenou zeměpisnou oblast. Dále tvrdily, že název „Danbo“ se stal druhovým názvem, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006, který byl nahrazen čl. 6 odst. 1 a článkem 41 nařízení (EU) č. 1151/2012. V této souvislosti poukázaly na to, že na produkt „Danbo“ se od roku 1966 vztahuje norma ze sbírky Codex Alimentarius a že byl rovněž zařazen do přílohy B streské dohody z roku 1951. O druhové povaze názvu podle nich svědčí fakt, že „Danbo“ má též vlastní položku v celním sazebníku. V námitkách je kromě toho zmíněna důležitost výroby a konzumace produktu „Danbo“ v několika členských zemích EU i zemích mimo EU, přičemž některé z nich pro něj mají zvláštní právní normu.

(5)

Dopisy ze dne 18. září 2012 v souladu s čl. 7 odst. 5 nařízení (ES) č. 510/2006 Komise vyzvala zúčastněné strany, aby zahájily příslušná jednání.

(6)

Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě nebylo dosaženo dohody, měla by Komise postupem podle čl. 52 odst. 3 písm. b) nařízení (EU) č. 1151/2012 přijmout rozhodnutí.

(7)

Pokud jde o námitku, že název „Danbo“ není v souladu s článkem 2 nařízení (ES) č. 510/2006, který byl nahrazen článkem 5 nařízení (EU) č. 1151/2012, je třeba poznamenat, že příslušné platné ustanovení nepovažuje zemi za výjimečný případ pro zeměpisné označení. Stejně tak se již nevyžaduje uznání, zda „Danbo“ je či není „tradičním nezeměpisným označením“. Žádost o zápis názvu „Danbo“ jako CHZO je ve skutečnosti podána na základě jeho pověsti, kterou lze přičíst jeho zeměpisnému původu ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 1151/2012 a která je podrobně popsána ve zveřejněném jednotném dokumentu a ve specifikaci produktu. Namítající strany neposkytly relevantní argumentaci, která by uvedený popis zpochybňovala.

(8)

Namítající strany předložily několik důkazů, z nichž údajně vyplývá, že předmětný název je druhové povahy. Nicméně skutečnost, že na název „Danbo“ se vztahuje konkrétní norma ze sbírky Codex Alimentarius a že název byl zařazen do přílohy B streské dohody, neznamená, že se daný název stal automaticky druhovým. Jak uvedl Soudní dvůr ve své ustálené judikatuře, kódy celního sazebníku se týkají celních otázek, a nejsou tudíž relevantní v případě práv duševního vlastnictví. Kromě toho omezené množství údajů, které byly poskytnuty zejména o výrobě produktu „Danbo“ mimo Evropskou unii, není relevantní vzhledem k zásadě teritoriality vyplývající z nařízení (EU) č. 1151/2012, podle níž musí být možná druhová povaha názvu posuzována vzhledem k území Unie. Vnímání tohoto názvu mimo Evropskou unii a případná existence souvisejících regulačních výrobních norem ve třetích zemích není považována v rámci tohoto rozhodnutí za relevantní.

(9)

Během námitkového řízení nebyl poskytnut žádný důkaz o dovozu takového druhu sýra ze třetích zemí do Evropské unie. V důsledku toho neexistují důvody pro přechodné období podle čl. 15 odst. 1 nařízení (EU) č. 1151/2012, které se poskytuje určitým výrobcům ve třetích zemích.

(10)

Souvislost mezi Dánskem a názvem „Danbo“ je založena na dobré pověsti. Dánsko předložilo vysoký počet odborných publikací a referencí, které prokazují, že mezi Dánskem a názvem „Danbo“ existuje souvislost založená na pověsti. Jeho pověst dále potvrzuje prezentace produktu na veletrzích a účast na soutěžích na vnitrostátní i mezinárodní úrovni a velké množství ocenění, která získal.

(11)

Pokud jde o území EU, produkt „Danbo“ se vyrábí především v Dánsku a na trh je uváděn rovněž hlavně v Dánsku.

(12)

Dánsko poskytlo nesporné důkazy, že konzumace a znalost produktu „Danbo“ se silně soustředí na jeho území a že drtivá většina dánských spotřebitelů uznává přetrvávající souvislost produktu s Dánskem. Mimo Dánsko je povědomí o tomto sýru velmi malé. Z důvodu této neznalosti nelze „Danbo“ považovat za druhový název.

(13)

Na základě výše uvedených skutečností by tedy název „Danbo“ měl být zapsán do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení.

(14)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro politiku jakosti zemědělských produktů,