(EU) 2017/1128Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1128 ze dne 14. června 2017 o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhuText s významem pro EHP.

(1)

Bezproblémový přístup v rámci celé Unie k on-line službám poskytujícím obsah, které jsou v souladu s právními předpisy poskytovány spotřebitelům v jejich členském státě bydliště, je důležitý pro hladké fungování vnitřního trhu i účinné uplatňování zásad volného pohybu osob a služeb. Vzhledem k tomu, že vnitřní trh je tvořen prostorem bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn mimo jiné volný pohyb osob a služeb, je nezbytné zajistit, aby spotřebitelé mohli využívat přenositelné on-line služby poskytující obsah, které jim umožňují přístup k obsahu, jako je hudba, hry, filmy, zábavné pořady nebo sportovní události, nejen v jejich členském státě bydliště, ale i tehdy, když jsou dočasně přítomni v jiném členském státě za účelem trávení volného času, cestování, z důvodu služebních cest nebo v rámci mobility za účelem vzdělávání. Proto by měly být odstraněny překážky, které v takových případech brání přístupu k takovýmto on-line službám poskytujícím obsah a jejich využívání.

(2)

Technologický rozvoj, který vede k rozšíření přenosných zařízení, jako jsou laptopy, tablety a chytré telefony, stále více usnadňuje využívání on-line služeb poskytujících obsah, neboť k nim poskytuje přístup bez ohledu na místo, kde se spotřebitelé nacházejí. Rychle roste poptávka spotřebitelů po přístupu k obsahu a k inovativním on-line službám nejen v jejich členském státě bydliště, ale i když jsou dočasně přítomni v jiném členském státě.

(3)

Spotřebitelé stále častěji uzavírají smluvní ujednání s poskytovateli služeb o poskytování on-line služeb poskytujících obsah. Spotřebitelé, kteří jsou dočasně přítomni v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště, však často nemají nadále přístup k on-line službám poskytujícím obsah, na jejichž využívání získali zákonné právo na přístup ve svém členském státě bydliště, ani je nemohou využívat.

(4)

Existuje celá řada překážek, které brání poskytování on-line služeb poskytujících obsah spotřebitelům dočasně přítomným v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště. Některé on-line služby zahrnují obsah, jako je hudba, hry, filmy nebo zábavné pořady, které jsou chráněny autorským právem nebo právy s ním souvisejícími v souladu s právními předpisy Unie. V současnosti se překážky přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v jednotlivých odvětvích liší. Tyto překážky vyplývají ze skutečnosti, že licence k právům na přenos obsahu chráněného autorským právem nebo právy s ním souvisejícími, jako jsou například audiovizuální díla, jsou často udělovány na územním základě, a rovněž ze skutečnosti, že poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah se mohou rozhodnout, že své služby budou poskytovat pouze na určitých trzích.

(5)

Totéž platí v případě obsahu, jako jsou sportovní události, který není chráněn autorským právem nebo právy s ním souvisejícími podle právních předpisů Unie, avšak mohl by být chráněn autorským právem či právy s ním souvisejícími podle vnitrostátního práva nebo na základě jiných zvláštních vnitrostátních právních předpisů, a k němuž také často udělují licence pořadatelé takových událostí nebo je nabízen poskytovateli on-line služeb poskytujících obsah na územním základě. Přenosy takového obsahu vysílacími organizacemi jsou chráněny souvisejícími právy, která byla harmonizována na úrovni Unie. Přenosy takového obsahu navíc často obsahují prvky chráněné autorským právem, jako jsou hudba, úvodní nebo závěrečné videosekvence nebo grafika. Některé aspekty přenosů takového obsahu, konkrétně týkající se vysílání událostí zásadního společenského významu a krátkých zpravodajských příspěvků o událostech vysoce zajímavých pro veřejnost, byly rovněž harmonizovány směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU (4). A konečně audiovizuální mediální služby ve smyslu směrnice 2010/13/EU zahrnují služby, které poskytují přístup k obsahu, jako jsou sportovní události, zprávy nebo aktuální události.

(6)

Stále častěji jsou on-line služby poskytující obsah uváděny na trh v balíčku, v němž obsah, který není chráněn autorským právem nebo právy s ním souvisejícími, není oddělitelný od obsahu, který je chráněn autorským právem nebo právy s ním souvisejícími, aniž by se podstatně snížila hodnota služby poskytované spotřebitelům. Je tomu tak zejména v případě prémiového obsahu, jako jsou sportovní události nebo jiné události, které jsou pro spotřebitele vysoce zajímavé. Aby poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah mohli spotřebitelům poskytovat plný přístup ke svým on-line službám poskytujícím obsah i v případě, že se spotřebitelé dočasně nacházejí v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště, je nezbytné, aby se toto nařízení vztahovalo i na tento obsah využívaný on-line službami poskytujícími obsah, a vztahovalo se tedy na audiovizuální mediální služby ve smyslu směrnice 2010/13/EU, jakož i na přenosy vysílacích organizací v celém jejich rozsahu.

(7)

Práva k dílům chráněným autorským právem a k předmětům chráněným právy s ním souvisejícími (dále jen „díla a jiné předměty ochrany“) jsou harmonizována mimo jiné ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES (5), 2001/29/ES (6), 2006/115/ES (7) a 2009/24/ES (8). Ustanovení mezinárodních dohod, které Unie uzavřela v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících, zejména Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví připojené jakožto příloha 1C k Dohodě o zřízení Světové obchodní organizace ze dne 15. dubna 1994, Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském ze dne 20. prosince 1996 a Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech ze dne 20. prosince 1996 v pozměněném znění, tvoří nedílnou součást právního řádu Unie. Právo Unie by pokud možno mělo být vykládáno způsobem, který odpovídá mezinárodnímu právu.

(8)

Je zásadní, aby poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah, které využívají děl nebo jiných předmětů ochrany, jako jsou knihy, audiovizuální díla, hudební nahrávky nebo vysílání, měli právo na užití takového obsahu pro příslušná území.

(9)

Přenos obsahu, který je chráněn autorským právem nebo právy s ním souvisejícími, poskytovateli on-line služeb poskytujících obsah vyžaduje povolení příslušných nositelů práv, jako jsou autoři, výkonní umělci, producenti nebo vysílací organizace, pokud jde o obsah, který má být součástí přenosu. Totéž platí i v případě přenosu, který se uskutečňuje proto, aby si spotřebitel mohl stáhnout obsah s cílem využít on-line službu poskytující obsah.

(10)

Získání licence k příslušným právům není vždy možné, zejména pokud jsou práva k obsahu licencována na výlučném základě. Aby bylo zajištěno, že územní exkluzivita je skutečně dodržována, zavazují se poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah ve svých licenčních smlouvách s nositeli práv, včetně vysílacích organizací nebo pořadatelů událostí, často k tomu, že budou svým účastníkům bránit v přístupu ke svým službám a v jejich využívání mimo území, pro které jsou poskytovatelé držiteli licence. Tato smluvní omezení ukládaná poskytovatelům vyžadují, aby poskytovatelé přijímali opatření, jako je například znemožnění přístupu k jejich službám z adres internetového protokolu (dále jen „IP adresa“) nacházejících se mimo dotčené území. Proto jednu z překážek přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah představují smlouvy uzavřené mezi poskytovateli on-line služeb poskytujících obsah a jejich účastníky, které jsou odrazem doložek o územním omezení ve smlouvách uzavřených mezi těmito poskytovateli a nositeli práv.

(11)

Při hledání rovnováhy mezi cílem chránit práva duševního vlastnictví a základními svobodami zaručenými Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) by se měla zohlednit judikatura Soudního dvora Evropské unie.

(12)

Cílem tohoto nařízení je proto upravit harmonizovaný právní rámec pro autorské právo a práva s ním související a zajistit společný přístup k poskytování on-line služeb poskytujících obsah účastníkům dočasně přítomným v jiných členských státech, než je jejich členský stát bydliště, odstraněním překážek přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah, jež jsou poskytovány v souladu s právními předpisy. Toto nařízení by mělo zajistit přeshraniční přenositelnost on-line služeb poskytujících obsah ve všech dotčených odvětvích, a poskytnout tak spotřebitelům další možnost, jak získat přístup k on-line obsahu v souladu s právními předpisy, aniž by byla dotčena vysoká úroveň ochrany zaručená autorským právem a právy s ním souvisejícími v rámci Unie, aniž by se měnily stávající licenční modely, jako jsou územní licence, a aniž by byly dotčeny stávající finanční mechanismy. Pojem přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah by měl být odlišován od pojmu přeshraničního přístupu spotřebitelů k on-line službám poskytujícím obsah, které jsou poskytovány v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště, a na něž se toto nařízení nevztahuje.

(13)

Vzhledem k tomu, že existují nástroje Unie v oblasti zdanění, je nezbytné vyloučit zdanění z oblasti působnosti tohoto nařízení. Tímto nařízením by proto nemělo být dotčeno uplatňování jakýchkoli ustanovení týkajících se zdanění.

(14)

V tomto nařízení je definováno několik pojmů, které jsou nezbytné pro jeho uplatňování, včetně členského státu bydliště. Členský stát bydliště by měl být určen s přihlédnutím k cílům tohoto nařízení a s ohledem na nutnost zajistit jeho jednotné uplatňování v rámci Unie. Definice členského státu bydliště znamená, že účastník má skutečné a stálé bydliště v tomto členském státě. Poskytovatel on-line služby poskytující obsah, který ověřil členský stát bydliště v souladu s tímto nařízením, by pro účely tohoto nařízení měl mít dovoleno předpokládat, že členský stát bydliště, jak byl ověřen, je jediným členským státem bydliště účastníka. Poskytovatelé by neměli mít povinnost ověřovat, zda jejich účastníci jsou rovněž účastníky ve vztahu k on-line službám poskytujícím obsah v jiném členském státě.

(15)

Toto nařízení by se mělo použít na on-line služby poskytující obsah, které poskytovatelé poté, co získali příslušná práva od nositelů práv na daném území, poskytují na základě smlouvy svým účastníkům, a to jakýmikoli prostředky včetně streamingu, stahování, aplikací nebo jakékoli jiné techniky umožňující využívání dotčeného obsahu. Pro účely tohoto nařízení by pojem smlouva měl zahrnovat všechny dohody uzavřené mezi poskytovatelem a účastníkem, včetně ujednání, podle nichž účastník přijímá poskytovatelovy podmínky pro poskytování on-line služeb poskytujících obsah, ať již za úplatu či bezplatně. Pro účely tohoto nařízení by se za smlouvu o poskytování on-line služeb poskytujících obsah neměla považovat registrace k odběru upozornění na obsah ani pouhé přijetí souborů HTTP cookie.

(16)

Toto nařízení by se nemělo vztahovat na on-line službu, která není audiovizuální mediální službou ve smyslu směrnice 2010/13/EU a která užívá díla, jiné předměty ochrany nebo přenosy vysílacích organizací pouze doplňkově. Mezi takové služby patří webové stránky, které využívají díla nebo jiné předměty ochrany pouze doplňkově; příkladem jsou grafické prvky nebo hudba použité na pozadí u stránek, jejichž hlavním cílem je například prodej zboží.

(17)

Toto nařízení by se mělo vztahovat pouze na on-line služby poskytující obsah, k nimž mohou účastníci skutečně přistupovat a využívat je ve svém členském státě bydliště, aniž by byli omezeni na konkrétní místo, protože není vhodné vyžadovat, aby poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah, kteří nenabízejí přenositelné služby poskytující obsah v členském státě bydliště účastníka, tak činili přeshraničně.

(18)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na on-line služby poskytující obsah, které jsou poskytovány za úplatu. Poskytovatelé těchto služeb mají možnost ověřit členský stát bydliště svých účastníků. Právo využívat on-line službu poskytující obsah by se mělo považovat za právo získané za úplatu bez ohledu na to, zda je úplata poskytnuta přímo poskytovateli on-line služby poskytující obsah, nebo jiné straně, jako je například poskytovatel balíčku kombinujícího službu elektronických komunikací a on-line službu poskytující obsah provozovanou jiným poskytovatelem. Pro účely tohoto nařízení by se za úplatu poskytovanou za služby poskytující obsah neměla považovat úhrada povinného rozhlasového a televizního koncesionářského poplatku.

(19)

Za zajištění přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah podle tohoto nařízení by poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah svým účastníkům neměli účtovat žádné další poplatky. Účastníkům však mohou být za umožnění přístupu k on-line službám poskytujícím obsah v jiných členských státech, než je jejich členský stát bydliště, a za jejich využívání účtovány poplatky placené provozovatelům sítí elektronických komunikací, které jsou používány pro přístup k těmto službám.

(20)

Poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah, které jsou poskytovány bezplatně, obvykle neověřují členský stát bydliště svých účastníků. Zahrnutí takových on-line služeb poskytujících obsah do oblasti působnosti tohoto nařízení by vyžadovalo zásadní změnu způsobu poskytování těchto služeb a znamenalo by nepřiměřené náklady. Vyloučení těchto služeb z působnosti tohoto nařízení by však znamenalo, že by poskytovatelé těchto služeb nemohli využít právní mechanismus stanovený v tomto nařízení, který poskytovatelům on-line služeb poskytujících obsah umožňuje nabízet přeshraniční přenositelnost těchto služeb, ani v případě, kdy se rozhodnou investovat do prostředků umožňujících ověření členského státu bydliště svých účastníků. Proto by poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah, které jsou poskytovány bezplatně, měli mít možnost si zvolit, zda chtějí být zahrnuti do oblasti působnosti tohoto nařízení, za předpokladu, že splňují požadavky týkající se ověřování členského státu bydliště svých účastníků. Pokud se tito poskytovatelé rozhodnou tuto možnost využít, měli by dodržovat tytéž povinnosti, jaké toto nařízení ukládá poskytovatelům on-line služeb poskytujících obsah, které jsou poskytovány za úplatu. Kromě toho by měli o svém rozhodnutí využít této možnosti včas informovat účastníky, příslušné nositele autorského práva a práv s ním souvisejících a příslušné nositele jakýchkoliv jiných práv k obsahu on-line služeb poskytujících obsah. Tyto informace by mohly být uvedeny na internetových stránkách poskytovatele.

(21)

K zajištění přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah je nezbytné vyžadovat, aby poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah, na něž se vztahuje toto nařízení, umožnili účastníkům využívat těchto služeb v členském státě, v němž jsou dočasně přítomni, stejným způsobem jako v jejich členském státě bydliště. Účastníci by měli mít přístup k on-line službám poskytujícím obsah, které nabízejí stejný obsah na stejných typech a stejném počtu zařízení, pro stejný počet uživatelů a se stejným rozsahem funkcí, jako jsou nabízeny v jejich členském státě bydliště. Je zásadní, aby závazek poskytování přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah byl povinný, a proto by strany neměly mít možnost jej vyloučit, odchýlit se od něj či měnit jeho účinky. Jakékoli kroky poskytovatele, které by účastníkům bránily v přístupu ke službě nebo v jejím využívání po dobu dočasné přítomnosti v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště, například omezení funkcí služby nebo kvality jejího poskytování, by měly být považovány za obcházení povinnosti poskytovat přeshraniční přenositelnost on-line služeb poskytujících obsah, a tedy v rozporu s tímto nařízením.

(22)

Požadavek, aby on-line služby poskytující obsah byly účastníkům dočasně přítomným v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště, poskytovány ve stejné kvalitě jako v členském státě bydliště, by mohl mít za následek vysoké náklady pro poskytovatele on-line služeb poskytujících obsah, a v konečném důsledku tedy i pro účastníky. Proto není vhodné, aby toto nařízení vyžadovalo, aby poskytovatelé zajistili kvalitu poskytování takových služeb, jež by převyšovala kvalitu dostupnou prostřednictvím místního přístupu on-line, který si účastník zvolí po dobu své dočasné přítomnosti v jiném členském státě. Poskytovatel by v takových případech neměl nést odpovědnost za případnou nižší kvalitu poskytování služby. Pokud však poskytovatel výslovně zaručuje určitou kvalitu poskytování služby účastníkům dočasně přítomným v jiném členském státě, měl by být touto zárukou vázán. Poskytovatel by na základě informací, které má k dispozici, měl svým účastníkům předem poskytnout informace o kvalitě poskytování on-line služby poskytující obsah v jiných členských státech, než je jejich členský stát bydliště, zejména o skutečnosti, že kvalita poskytování těchto služeb by se mohla od kvality poskytování týchž služeb v jejich členském státě bydliště lišit. Poskytovatel by neměl mít povinnost aktivně vyhledávat informace o kvalitě poskytování on-line služby poskytující obsah v jiném členském státě, než je členský stát bydliště účastníka. Příslušné informace by mohly být uvedeny na internetových stránkách poskytovatele.

(23)

Aby bylo zajištěno, že poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah, na které se vztahuje toto nařízení, splní povinnost poskytovat přeshraniční přenositelnost svých služeb, aniž by získávali příslušná práva v jiném členském státě, je nezbytné stanovit, že tito poskytovatelé by měli být vždy oprávněni poskytovat dotčené služby účastníkům po dobu jejich dočasné přítomnosti v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště. Toho by se mělo dosáhnout stanovením právní fikce, že k poskytování takových on-line služeb poskytujících obsah, přístupu k nim a jejich využívání dochází v členském státě bydliště účastníka. Tento právní mechanismus by se měl uplatňovat pouze za účelem zajišťování přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah. On-line služba poskytující obsah by měla být považována za poskytovanou v souladu s právními předpisy, pokud jsou služba i obsah poskytovány v souladu s právními předpisy v členském státě bydliště. Toto nařízení a zejména právní mechanismus, jímž je stanovena právní fikce, že k poskytování on-line služeb poskytujících obsah, přístupu k nim a jejich využívání dochází v členském státě bydliště účastníka, nebrání poskytovateli v tom, aby účastníkovi umožnil dodatečný přístup k obsahu, který poskytovatel v souladu s právními předpisy poskytuje v členském státě, v němž je účastník dočasně přítomen, a využívání tohoto obsahu.

(24)

Pokud jde o udělování licencí k autorskému právu nebo právům s ním souvisejícím, právní mechanismus stanovený tímto nařízením znamená, že u příslušných úkonů rozmnožování, sdělování veřejnosti a zpřístupňování děl a jiných předmětů ochrany, jakož i u úkonů vytěžování nebo zužitkování databází chráněných zvláštními právy, k nimž dochází, když je služba poskytována účastníkům v době, kdy jsou dočasně přítomni v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště, by se za stát, kde k takovým úkonům dochází, měl považovat členský stát bydliště účastníka. Mělo by se tedy mít za to, že poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah, na které se vztahuje toto nařízení, provádějí tyto úkony na základě příslušných oprávnění od dotčených nositelů práv pro členský stát bydliště těchto účastníků. Ve všech případech, kdy jsou poskytovatelé oprávněni provádět úkony sdělování veřejnosti nebo rozmnožování v členském státě bydliště svých účastníků na základě oprávnění od dotčených nositelů práv, by účastníci, kteří jsou dočasně přítomni v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště, měli mít možnost přistupovat k této službě a využívat ji a v případě potřeby provádět veškeré příslušné úkony rozmnožování, jako je například stahování, na které by měli nárok ve svém členském státě bydliště. Poskytování on-line služby poskytující obsah poskytovatelů účastníkům dočasně přítomným v jiném členském státě, než je jejich členský stát bydliště, a využívání této služby takovými účastníky v souladu s tímto nařízením by nemělo představovat porušení autorského práva nebo práv s ním souvisejících ani žádných jiných práv významných pro poskytování obsahu v rámci této on-line služby, přístup k němu a jeho využívání.

(25)

Poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah, na které se vztahuje toto nařízení, by neměli nést odpovědnost za porušení jakýchkoli smluvních ujednání, která jsou v rozporu s jejich povinností umožnit účastníkům využívat tyto služby v členském státě, v němž jsou dočasně přítomni. Proto by smluvní ujednání, jejichž cílem je zakázat nebo omezit přeshraniční přenositelnost těchto on-line služeb poskytujících obsah, neměla být vymahatelná. Poskytovatelé a nositelé práv relevantních pro poskytování on-line služeb poskytujících obsah by neměli mít možnost obcházet uplatňování tohoto nařízení tím, že si jako právo rozhodné pro smlouvy, jež mezi sebou uzavřou, zvolí právo třetí země. Totéž by mělo platit pro smlouvy uzavřené mezi poskytovateli a účastníky.

(26)

Toto nařízení by účastníkům mělo umožnit využívat on-line služby poskytující obsah, které si předplatili ve svém členském státě bydliště, když jsou dočasně přítomni v jiném členském státě. Účastníci by měli mít na přeshraniční přenositelnost on-line služeb poskytujících obsah nárok pouze tehdy, pokud mají bydliště v některém členském státě Unie. Toto nařízení by proto od poskytovatelů on-line služeb poskytujících obsah mělo vyžadovat, aby k ověřování členského státu bydliště svých účastníků využívali přijatelné, přiměřené a účinné prostředky. Za tímto účelem by poskytovatelé měli využívat prostředky ověřování, které jsou uvedeny v tomto nařízení. To nevylučuje dohodu mezi poskytovateli a nositeli práv o těchto prostředcích ověřování v mezích tohoto nařízení. Účelem seznamu je poskytnout právní jistotu, pokud jde o prostředky ověřování, které mají poskytovatelé používat, a zároveň omezit dopad na soukromí účastníků. V každém případě by měla být zohledněna účinnost a přiměřenost konkrétních prostředků ověřování v daném členském státě a pro daný typ on-line služby poskytující obsah. Pokud členský stát bydliště účastníka nemůže být ověřen s dostatečnou jistotou na základě jediného prostředku ověřování, poskytovatelé by měli použít dva prostředky ověřování. V případech, kdy má poskytovatel důvodné pochybnosti o členském státě bydliště účastníka, měl by mít poskytovatel možnost ověřování členského státu bydliště účastníka zopakovat. Poskytovatel by měl uplatňovat technická a organizační opatření, jež vyžadují platné předpisy v oblasti ochrany údajů pro zpracování osobních údajů shromážděných pro účely ověření členského státu bydliště účastníka podle tohoto nařízení. Příklady těchto opatření zahrnují poskytování transparentních informací jednotlivcům o používaných metodách ověřování a o jeho účelu a vhodná bezpečnostní opatření.

(27)

K ověření členského státu bydliště účastníka by poskytovatel on-line služby poskytující obsah měl pokud možno využívat informace, které má k dispozici, jako jsou fakturační údaje. Pokud jde o smlouvy uzavřené přede dnem použitelnosti tohoto nařízení a ověřování prováděné při prodlužování smlouvy, měl by mít poskytovatel možnost požádat účastníka o poskytnutí informací nezbytných k ověření jeho členského státu bydliště pouze v případě, kdy je nelze zjistit na základě informací, které již má poskytovatel k dispozici.

(28)

Kontroly IP adresy uskutečňované podle tohoto nařízení by měly být prováděny v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (9) a 2002/58/ES (10). Kromě toho pro účely ověření členského státu bydliště účastníka nezáleží na přesném místě, kde se účastník nachází, ale spíše na členském státě, v němž účastník ke službě přistupuje. Za tímto účelem by tedy neměly být shromažďovány ani zpracovávány přesné lokalizační údaje ani jakékoliv jiné osobní údaje účastníka. Pokud má poskytovatel důvodné pochybnosti o členském státě bydliště účastníka a provede kontrolu IP adresy k jeho ověření, mělo by být jediným cílem těchto kontrol zjištění, zda účastník přistupuje k on-line službě poskytující obsah ve svém členském státě bydliště nebo ze zahraničí. Proto by v těchto případech měly být údaje získané z kontrol IP adres shromažďovány pouze v binárním formátu a v souladu s platnými předpisy v oblasti ochrany údajů. Poskytovatel by neměl překročit tuto míru podrobnosti.

(29)

Nositel autorského práva, práv s ním souvisejících nebo jakýchkoli jiných práv k obsahu v rámci on-line služby poskytující obsah by měl mít i nadále možnost uplatňovat svou smluvní svobodu k povolování toho, aby jeho obsah byl poskytován, zpřístupněn a využíván podle tohoto nařízení bez ověřování členského státu bydliště. To může být obzvláště relevantní v odvětvích, jako je hudba a elektronické knihy. Každý nositel práv by měl mít možnost svobodně se takto rozhodnout při uzavírání smluv s poskytovateli on-line služeb poskytujících obsah. Smlouvy mezi poskytovateli a nositeli práv by neměly omezovat možnost nositelů práv takové povolení odejmout, pokud o tom poskytovatele s přiměřeným časovým předstihem uvědomí. Povolení udělené jednotlivým nositelem práv nezprošťuje poskytovatele samo o sobě povinnosti ověřit členský stát bydliště účastníka. Pouze v případech, kdy všichni nositelé autorského práva, práv s ním souvisejících nebo jakýchkoli jiných práv k obsahu používanému poskytovatelem rozhodnou, že povolí poskytování svého obsahu, přístup k němu a jeho využívání bez ověřování členského státu bydliště účastníka, neměla by platit povinnost ověřovat a pro určení členského státu bydliště daného účastníka by měla být použita smlouva mezi poskytovatelem a účastníkem o poskytování on-line služby poskytující obsah. Všechny ostatní aspekty tohoto nařízení zůstávají v takových případech nadále v platnosti.

(30)

Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady zakotvené v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Proto by mělo být toto nařízení vykládáno a uplatňováno v souladu s těmito právy a zásadami, zejména s právem na respektování soukromého a rodinného života, s právem na ochranu osobních údajů, právem na svobodu projevu, svobodou podnikání a s právem na vlastnictví, včetně duševního vlastnictví. Při veškerém zpracovávání osobních údajů podle tohoto nařízení by měla být dodržována základní práva, včetně práva na respektování soukromého a rodinného života a práva na ochranu osobních údajů podle článků 7 a 8 Listiny, a je důležité, aby toto zpracování probíhalo v souladu se směrnicemi 95/46/ES a 2002/58/ES. Poskytovatelé on-line služeb poskytujících obsah by zejména měli zajistit, že každé zpracování osobních údajů podle tohoto nařízení je nezbytné, odůvodněné a přiměřené k dosažení příslušného cíle. Pokud je ověření účastníka dostačující k poskytnutí služby, neměla by být požadována jeho identifikace. Údaje shromážděné podle tohoto nařízení pro účely ověření členského státu bydliště by poskytovatel neměl uchovávat déle, než je nezbytné k dokončení tohoto ověření. Tyto údaje by po dokončení ověření měly být okamžitě a nenávratně zničeny. Tím však není dotčeno uchovávání údajů, které byly shromážděny pro jiný legitimní účel, v souladu s platnými předpisy v oblasti ochrany údajů, včetně předpisů týkajících se uchovávání těchto údajů.

(31)

Smlouvy o udělení licence k obsahu se obvykle uzavírají na poměrně dlouhou dobu. V důsledku této skutečnosti a s cílem zajistit, aby všichni spotřebitelé, kteří mají bydliště v Unii, mohli využívat přeshraniční přenositelnost on-line služeb poskytujících obsah za stejných podmínek včas a bez zbytečného odkladu, by se toto nařízení mělo vztahovat i na smlouvy uzavřené přede dnem jeho použitelnosti a práva nabytá před tímto dnem, pokud jsou tyto smlouvy a práva významné pro přeshraniční přenositelnost on-line služby poskytující obsah poskytované po tomto dni. Uplatňovat toto nařízení takovým způsobem je rovněž nutné k zajištění rovných podmínek pro poskytovatele on-line služeb poskytujících obsah, na něž se vztahuje toto nařízení, kteří působí na vnitřním trhu, zejména pro malé a střední podniky, neboť poskytovatelé, kteří uzavřeli dlouhodobé smlouvy s nositeli práv, budou moci svým účastníkům nabídnout přeshraniční přenositelnost nezávisle na tom, zda mají možnost takové smlouvy znovu sjednat. Uplatňováním tohoto nařízení uvedeným způsobem by se navíc mělo zajistit, že když poskytovatelé učiní opatření nezbytná pro přeshraniční přenositelnost svých služeb, budou moci takovou přenositelnost nabídnout ve vztahu k veškerému svému on-line obsahu. To by se mělo vztahovat také na poskytovatele on-line služeb poskytujících obsah, kteří nabízejí balíčky, jež kombinují služby elektronických komunikací s on-line službami poskytujícími obsah. Konečně by zmíněný způsob uplatňování tohoto nařízení měl také umožnit, že nositelé práv nebudou muset znovu sjednávat stávající licenční smlouvy proto, aby poskytovatelé mohli nabízet přeshraniční přenositelnost svých služeb.

(32)

Jelikož se toto nařízení tedy bude vztahovat na některé smlouvy uzavřené přede dnem jeho použitelnosti a práva nabytá před tímto dnem, je rovněž vhodné stanovit přiměřenou dobu mezi dnem vstupu tohoto nařízení v platnost a dnem jeho použitelnosti, aby tak bylo umožněno nositelům práv a poskytovatelům on-line služeb poskytujících obsah, na které se vztahuje toto nařízení, provést kroky nezbytné k přizpůsobení se nové situaci a zároveň umožnit poskytovatelům upravit podmínky používání jejich služeb. Změny podmínek používání on-line služeb poskytujících obsah, nabízených v balíčcích kombinujících službu elektronických komunikací a on-line službu poskytující obsah, které jsou provedeny striktně za účelem souladu s požadavky tohoto nařízení, by pro účastníky neměly zakládat žádné právo podle vnitrostátních právních předpisů provádějících regulační rámec pro sítě a služby elektronických komunikací odstoupit od smluv na poskytování těchto služeb elektronických komunikací.

(33)

Cílem tohoto nařízení je zlepšení konkurenceschopnosti podporou inovací v oblasti on-line služeb poskytujících obsah a přilákáním více spotřebitelů. Tímto nařízením by nemělo být dotčeno uplatňování pravidel hospodářské soutěže, a zejména článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Pravidla stanovená v tomto nařízení nesmějí být použita k omezování hospodářské soutěže v rozporu se Smlouvou o fungování EU.

(34)

Tímto nařízením by nemělo být dotčeno uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU (11), a zejména hlavy III této směrnice. Toto nařízení je v souladu s cílem usnadnit přístup k obsahu chráněnému autorským právem nebo právy s ním souvisejícími i ke službám, které se k tomuto obsahu pojí, v souladu s právními předpisy.

(35)

Aby bylo dosaženo cíle, kterým je zajištění přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v Unii, je vhodné přijmout nařízení, které je přímo použitelné v členských státech. Je to nezbytné k zajištění toho, aby pravidla přeshraniční přenositelnosti byla jednotně uplatňována ve všech členských státech a aby vstoupila v platnost pro všechny on-line služby poskytující obsah ve stejnou dobu. Pouze nařízení zajišťuje nezbytný stupeň právní jistoty, který spotřebitelům umožní plně využívat výhod přeshraniční přenositelnosti v celé Unii.

(36)

Jelikož cíle tohoto nařízení, a sice úpravy právního rámce tak, aby bylo možno poskytovat přeshraniční přenositelnost on-line služeb poskytujících obsah v Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle. Toto nařízení zejména nemá podstatný vliv na způsob, jakým jsou udělovány licence k právům, a neukládá nositelům práv a poskytovatelům povinnost znovu sjednávat smlouvy. Toto nařízení také nevyžaduje, aby poskytovatelé přijímali opatření k zajištění kvality poskytování on-line služeb poskytujících obsah mimo členský stát bydliště účastníků. Toto nařízení se rovněž nevztahuje na poskytovatele, kteří nabízejí on-line služby poskytující obsah bezplatně a kteří se nerozhodli využít možnosti přeshraniční přenositelnosti svých služeb. Neukládá proto žádné nepřiměřené náklady,

1)

„účastníkem“ spotřebitel, který je na základě smlouvy o poskytování on-line služby poskytující obsah uzavřené s poskytovatelem, ať za úplatu, nebo bezplatně, oprávněn k přístupu k takové službě a k jejímu využívání v členském státě bydliště;

2)

„spotřebitelem“ fyzická osoba, která ve smlouvách, na které se vztahuje toto nařízení, jedná za účelem, který nespadá do její obchodní, podnikatelské, řemeslné nebo profesní činnosti;

3)

„členským státem bydliště“ členský stát určený na základě článku 5, v němž má účastník své skutečné a stálé bydliště;

4)

„dočasnou přítomností v jiném členském státě“ časově omezená přítomnost v jiném členském státě, než je členský stát bydliště;

5)

„on-line službou poskytující obsah“ služba ve smyslu článků 56 a 57 Smlouvy o fungování EU, kterou poskytovatel v souladu s právními předpisy poskytuje on-line účastníkovi v jeho členském státě bydliště za dohodnutých podmínek, která je přenositelná a je:

6)

„přenositelností“ rys on-line služby poskytující obsah, díky kterému mohou účastníci ve svém členském státě bydliště skutečně přistupovat k on-line službě poskytující obsah a využívat ji, aniž by byli omezeni na konkrétní místo.

a)

průkaz totožnosti, prostředky pro elektronickou identifikaci, zejména prostředky spadající mezi systémy elektronické identifikace oznámené v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (12), nebo jiný platný doklad totožnosti potvrzující členský stát bydliště účastníka;

b)

platební údaje, jako je číslo bankovního účtu nebo číslo kreditní či debetní karty účastníka;

c)

místo instalace set-top boxu, dekodéru nebo podobného zařízení používaného pro dodávání služeb účastníkovi;

d)

doklad o úhradě poplatků účastníkem za jiné služby poskytované v daném členském státě, jako jsou například televizní a rozhlasové koncesionářské poplatky;

e)

smlouva o poskytování internetového nebo telefonického připojení nebo jakýkoli podobný typ smlouvy, která účastníka váže k určitému členskému státu;

f)

zápis do místních voličských seznamů, pokud jsou takové seznamy veřejně dostupné;

g)

údaje o placení místních daní, pokud jsou tyto informace veřejně dostupné;

h)

faktura za veřejné služby, která účastníka váže k určitému členskému státu;

i)

fakturační nebo poštovní adresa účastníka;

j)

prohlášení účastníka potvrzující jeho adresu v členském státu;

k)

kontrola IP adresy účastníka za účelem zjištění členského státu, v němž účastník přistupuje k on-line službě poskytující obsah.