(EU) 2017/939Rozhodnutí Rady (EU) 2017/939 ze dne 11. května 2017 o uzavření Minamatské úmluvy o rtuti jménem Evropské unie

PŘEKLAD

PŘÍLOHA

MINAMATSKÁ ÚMLUVA O RTUTI

Smluvní strany této úmluvy,

uznávajíce, že rtuť je chemická látka vzbuzující celosvětové obavy vzhledem k jejímu dálkovému přenosu v ovzduší, k jejímu přetrvávání v životním prostředí, jakmile je do něj člověkem zanesena, k její schopnosti hromadit se v ekosystémech a k jejím závažným negativním dopadům na lidské zdraví a životní prostředí,

připomínajíce si rozhodnutí 25/5 z 20. února 2009 Řídící rady Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí k zahájení mezinárodních kroků vedoucích k nakládání se rtutí účelným, účinným a uceleným způsobem,

připomínajíce si odstavec 221 závěrečného dokumentu konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji „Budoucnost, kterou chceme“, který vyzval k úspěšnému výsledku vyjednávání o globálním, právně závazném nástroji ke rtuti zaměřeném na rizika pro lidské zdraví a životní prostředí,

připomínajíce si opětovné potvrzení principů Deklarace o životním prostředí a rozvoji z Ria, které učinila konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji, které mimo jiné zahrnují společné, avšak rozdílné odpovědnosti, a uznávajíce příslušné podmínky a schopnosti států a nutnost globální akce,

vědomy si obav o zdraví, zejména v rozvojových zemích, které vyvolává expozice rtuti u zranitelných populací, zvláště pak žen, dětí a tím i budoucích generací,

zaznamenávajíce zvláštní zranitelnost arktických ekosystémů a původních společenství z důvodu biomagnifikace rtuti a kontaminace tradičních potravin a obecněji majíce obavu o původní společenství s ohledem na účinky rtuti,

uznávajíce důkladnou lekci z nemoci minamata, zejména závažné zdravotní a environmentální dopady způsobené znečištěním rtutí, a potřebu zajistit správné nakládání se rtutí a zabránit v budoucnu takovým událostem,

zdůrazňujíce důležitost finanční, odborné a technické podpory a podpory v budování kapacit, zejména pro rozvojové země a země s přechodnou ekonomikou, aby se posílily národní schopnosti pro nakládání se rtutí a aby se podpořilo účinné plnění této úmluvy,

uznávajíce také činnost Světové zdravotnické organizace v ochraně lidského zdraví s ohledem na rtuť a role souvisejících mnohostranných environmentálních smluv, zvláště Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování a Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu,

uznávajíce, že tato úmluva a ostatní mezinárodní dohody v oblasti životního prostředí a obchodu se vzájemně podporují,

zdůrazňujíce, že nic v této úmluvě nezamýšlí ovlivnit práva a povinnosti kterékoliv smluvní strany vyplývající z jakékoliv stávající mezinárodní dohody,

srozuměny, že výše uvedený odstavec není zamýšlen k vytvoření hierarchie mezi touto úmluvou a dalšími mezinárodními nástroji,

zaznamenávajíce, že nic v této úmluvě nebrání smluvní straně, aby přijala dodatečná vnitrostátní opatření v souladu s ustanoveními této úmluvy za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí před expozicí rtuti v souladu s dalšími závazky této smluvní strany plynoucími z platného mezinárodního práva,

se dohodly takto:

Článek 1

Cíl

Cílem této úmluvy je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před emisemi a úniky rtuti a sloučenin rtuti způsobenými lidskou činností.

Článek 2

Definice

Pro účely této úmluvy:

a)	„neprůmyslová těžba zlata a těžba zlata v malém měřítku“ znamená těžbu zlata prováděnou jednotlivými těžaři nebo malými společnostmi s omezenými kapitálovými investicemi a výrobou;

b)

„nejlepší dostupné techniky“ znamenají techniky, které jsou nejúčinnější k zamezení, a pokud to není proveditelné, ke snížení emisí a úniků rtuti do ovzduší, vody a půdy a celkově ke snížení dopadu těchto emisí a úniků na životní prostředí, při zohlednění ekonomických a technických podmínek pro určitou smluvní stranu nebo určité zařízení na území této smluvní strany. V této souvislosti:   „nejlepší“ znamená nejúčinnější při dosažení vysoké obecné úrovně ochrany životního prostředí jako celku;   „dostupné“ techniky znamenají, s ohledem na určitou smluvní stranu a určité zařízení na území této smluvní strany, takové techniky, které byly vyvinuty v rozsahu umožňujícím zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek, při zahrnutí nákladů a přínosů, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou tyto techniky používány nebo vyvíjeny na území této smluvní strany, pokud jsou provozovateli zařízení dle této smluvní strany dostupné, a   „techniky“ znamenají použité technologie, výrobní postupy a způsoby, na jejichž základě jsou zařízení navrhována, budována, udržována, provozována a odstavována;

c)	„nejlepší environmentální postupy“ znamenají využití nejvhodnější kombinace kontrolních opatření a strategií pro životní prostředí;

d)	„rtuť“ znamená elementární rtuť (Hg(0), číslo CAS 7439-97-6);

e)	„sloučenina rtuti“ znamená jakoukoli látku skládající se z atomů rtuti a jednoho nebo více atomů jiného chemického prvku, která může být rozložena na odlišné složky pouze chemickými reakcemi;

f)	„výrobek s přidanou rtutí“ znamená výrobek nebo složku výrobku, který(á) obsahuje rtuť nebo sloučeninu rtuti, která byla záměrně přidána;

g)	„smluvní strana“ znamená stát nebo organizaci regionální hospodářské integrace, který/á souhlasil/a se závazky této úmluvy a pro který/ou je úmluva platná;

h)	„přítomné a hlasující smluvní strany“ znamenají smluvní strany přítomné a odevzdávající hlas pro nebo proti na zasedání smluvních stran;

i)	„primární těžba rtuti“ znamená těžbu, v níž je základní hledanou surovinou rtuť;

j)

„organizace regionální hospodářské integrace“ znamená organizaci tvořenou svrchovanými státy dané oblasti, na niž její členské státy převedly své pravomoci vzhledem k záležitostem upraveným touto úmluvou a která je plně oprávněna v souladu s jejími vnitřními postupy podepsat, ratifikovat, přijmout, schválit tuto úmluvu nebo k ní přistoupit, a

k)	„povolené použití“ znamená jakékoli použití rtuti nebo sloučenin rtuti smluvní stranou v souladu s touto úmluvou, včetně, avšak nikoliv pouze, použití v souladu s články 3, 4, 5, 6 a 7.

Článek 3

Zdroje nabídky rtuti a obchod se rtutí

1.   Pro účely tohoto článku:

a)	odkazy na „rtuť“ zahrnují směsi rtuti s jinými látkami, včetně slitin rtuti, s obsahem rtuti nejméně 95 hmotnostních procent a

b)	„sloučeniny rtuti“ jsou chlorid rtuťný (známý také jako kalomel), oxid rtuťnatý, síran rtuťnatý, dusičnan rtuťnatý, cinabarit (rumělka) a sulfid rtuťnatý.

2.   Ustanovení tohoto článku se nevztahují na:

a)	množství rtuti nebo sloučenin rtuti, které se použijí pro laboratorní výzkum nebo jako referenční standard, nebo

b)	přirozeně se vyskytující stopová množství rtuti nebo sloučenin rtuti přítomná v takových výrobcích jako nertuťové kovy, rudy nebo minerální produkty, včetně uhlí, nebo výrobcích odvozených z těchto surovin, a na nezamýšlená stopová množství v chemických výrobcích nebo

c)	výrobky s přidanou rtutí.

3.   Žádná smluvní strana nepovolí primární těžbu rtuti, která neprobíhala na jejím území k datu vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu.

4.   Každá smluvní strana povolí pouze primární těžbu rtuti, která se prováděla na jejím území k datu vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu, na dobu maximálně 15 let po tomto datu. V tomto období se takto vytěžená rtuť použije pouze pro výrobu výrobků s přidanou rtutí v souladu s článkem 4, ve výrobních procesech v souladu s článkem 5 nebo se odstraní v souladu s článkem 11 za použití postupů, které nevedou ke znovuzískání, recyklaci, odběru, přímému opětovnému použití nebo alternativním použitím.

5.   Každá smluvní strana:

a)	bude usilovat o identifikaci jednotlivých zásob rtuti nebo sloučenin rtuti přesahujících 50 tun a zdrojů nabídky rtuti vytvářejících zásoby přesahující 10 tun ročně, jež se nacházejí na jejím území;

b)

přijme opatření k zajištění, aby tam, kde smluvní strana rozhodne, že je k dispozici přebytečná rtuť z odstavených zařízení pro výrobu chloru a alkalických hydroxidů, byla tato rtuť odstraněna v souladu s pokyny pro environmentálně šetrné nakládání podle čl. 11 odst. 3 písm. a) pomocí postupů, které nevedou ke znovuzískání, recyklaci, odběru, přímému opětovnému použití nebo alternativním použitím.

6.   Žádná smluvní strana nepovolí vývoz rtuti kromě:

a)	vývozu do smluvní strany, která poskytla vyvážející smluvní straně písemný souhlas, a to pouze pro účely: i) povoleného použití pro dovážející smluvní stranu dle této úmluvy nebo ii) environmentálně šetrného prozatímního uložení podle článku 10 nebo

b)

vývozu do státu, jenž není smluvní stranou, který poskytl vyvážející smluvní straně písemný souhlas, včetně potvrzení o tom, že: i) tento stát, jenž není smluvní stranou, má zavedena opatření k zajištění ochrany lidského zdraví a životního prostředí a k zajištění jeho dodržování ustanovení článků 10 a 11 a ii) tato rtuť bude použita pouze pro povolené použití pro smluvní stranu dle této úmluvy nebo pro environmentálně šetrné prozatímní uložení podle článku 10.

7.   Vyvážející smluvní strana se může spolehnout na obecné oznámení pro sekretariát od dovážející smluvní strany nebo státu, který není smluvní stranou, jako na písemný souhlas požadovaný podle odstavce 6. Takové obecné oznámení stanoví veškerá pravidla a podmínky, za nichž dovážející smluvní strana nebo stát, jenž není smluvní stranou, poskytne svůj souhlas. Oznámení může být kdykoliv vzato zpět touto smluvní stranou nebo státem, jenž není smluvní stranou. Sekretariát vede veřejný registr všech těchto oznámení.

8.   Žádná smluvní strana nepovolí dovoz rtuti ze státu, jenž není smluvní stranou a jemuž poskytne svůj písemný souhlas, pokud tento stát, jenž není smluvní stranou, nepředložil potvrzení, že rtuť není ze zdrojů uvedených jako nepovolené podle odstavce 3 nebo odst. 5 písm. b).

9.   Smluvní strana, která poskytne obecné oznámení souhlasu podle odstavce 7, se může rozhodnout nepoužít odstavec 8, pokud dodrží všeobecná omezení vývozu rtuti a má na vnitrostátní úrovni zavedena opatření zajišťující, že se s dovezenou rtutí nakládá environmentálně šetrným způsobem. Tato smluvní strana poskytne oznámení o tomto rozhodnutí sekretariátu, včetně informace popisující její vývozní omezení a vnitrostátní regulační opatření, jakož i informace o množství a státech původu rtuti dovezené ze států, které nejsou smluvními stranami. Sekretariát vede veřejný registr všech těchto oznámení. Výbor pro plnění a dodržování přezkoumá a vyhodnotí jakékoliv takové oznámení a doprovodné informace v souladu s článkem 15 a může, dle potřeby, vydat doporučení pro konferenci smluvních stran.

10.   Postup uvedený v odstavci 9 lze použít do ukončení druhého zasedání konference smluvních stran. Poté přestane být použitelný, pokud konference smluvních stran nerozhodne jinak prostou většinou smluvních stran přítomných a hlasujících, s výjimkou pro tu smluvní stranu, která poskytla oznámení podle odstavce 9 před koncem druhého zasedání konference smluvních stran.

11.   Každá smluvní strana zahrne do svých zpráv předkládaných podle článku 21 informaci potvrzující, že požadavky tohoto článku byly splněny.

12.   Konference smluvních stran na svém prvním zasedání stanoví další zásady k tomuto článku, zejména s ohledem na odst. 5 písm. a) a odstavce 6 a 8 a vypracuje a přijme požadovaný obsah potvrzení uváděného v odst. 6 písm. b) a v odstavci 8.

13.   Konference smluvních stran vyhodnotí, zda obchodování s určitými sloučeninami rtuti porušuje cíl této úmluvy, a zváží, zda by se na určité sloučeniny rtuti, po jejich zařazení do dodatečné přílohy přijaté v souladu s článkem 27, měly vztahovat odstavce 6 a 8.

Článek 4

Výrobky s přidanou rtutí

1.   Žádná smluvní strana nepovolí, přijetím příslušných opatření, výrobu, dovoz nebo vývoz výrobků s přidanou rtutí uvedených v části I přílohy A po termínu ukončení uvedeném pro tyto výrobky, kromě případů, kdy je vyloučení uvedeno v příloze A nebo smluvní strana zaregistrovala výjimku podle článku 6.

2.   Smluvní strana může, alternativně k odstavci 1, oznámit v okamžiku ratifikace nebo při vstupu změny přílohy A v platnost pro tuto smluvní stranu, že zavede odlišná opatření nebo strategie zaměřené na výrobky zařazené do části I přílohy A. Smluvní strana může tuto možnost zvolit, pouze pokud dokáže prokázat, že již snížila na nejnižší úroveň výrobu, dovoz a vývoz velké většiny výrobků zařazených do části I přílohy A a zavedla opatření nebo strategie ke snížení použití rtuti v dalších výrobcích nezařazených do části I přílohy A v okamžiku, kdy oznamuje sekretariátu své rozhodnutí využít této možnosti. Kromě toho, smluvní strana využívající tuto možnost:

a)	při nejbližší příležitosti podá zprávu konferenci smluvních stran popisující zavedená opatření nebo strategie, včetně vyčíslení dosažených snížení;

b)	plní opatření nebo strategie ke snížení použití rtuti ve všech výrobcích uvedených v části I přílohy A, pro něž ještě nebylo dosaženo nejnižších hodnot;

c)	zváží dodatečná opatření k dosažení dalších snížení a

d)	není způsobilá požadovat výjimky podle článku 6 pro jakoukoliv kategorii výrobků, pro něž je zvolena tato možnost.

Nejpozději pět let po datu vstupu úmluvy v platnost konference smluvních stran přezkoumá jako součást přezkumu podle odstavce 8 pokrok a účinnost opatření přijatých podle tohoto odstavce.

3.   Každá smluvní strana přijme opatření pro výrobky s přidanou rtutí uvedené v části II přílohy A v souladu s opatřeními tam uvedenými.

4.   Sekretariát na základě informací poskytnutých smluvními stranami shromažďuje a uchovává informace o výrobcích s přidanou rtutí a jejich alternativách a tyto informace zveřejní. Sekretariát rovněž zveřejní jakékoliv další příslušné informace předložené smluvními stranami.

5.   Každá smluvní strana přijme opatření zabraňující zařazení výrobků s přidanou rtutí do složených výrobků, jejichž výroba, dovoz a vývoz nejsou povoleny tímto článkem.

6.   Žádná smluvní strana nebude doporučovat výrobu a uvádění na trh výrobků s přidanou rtutí nezahrnutých do kteréhokoliv známého použití výrobků s přidanou rtutí před datem vstupu této úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu, kromě případu, kdy hodnocení rizik a přínosů výrobku prokáže přínosy pro životní prostředí a lidské zdraví. Smluvní strana poskytne sekretariátu, v případě potřeby, informace o každém takovém výrobku, včetně informací o rizicích a přínosech výrobku pro lidské zdraví a životní prostředí. Sekretariát tyto informace zveřejní.

7.   Jakákoliv smluvní strana může předložit sekretariátu návrh na zařazení výrobku s přidanou rtutí do přílohy A, který bude obsahovat informace o dostupnosti, technické a ekonomické proveditelnosti a rizicích pro životní prostředí a zdraví a přínosech bezrtuťových alternativ tohoto výrobku, s přihlédnutím k informacím podle odstavce 4.

8.   Nejpozději pět let po datu vstupu úmluvy v platnost konference smluvních stran přezkoumá přílohu A a může zvážit změny této přílohy v souladu s článkem 27.

9.   Při přezkumu přílohy A podle odstavce 8 konference smluvních stran zohlední alespoň:

a)	jakýkoliv návrh předložený podle odstavce 7;

b)	informace předložené podle odstavce 4 a

c)	dostupnost bezrtuťových alternativ pro smluvní strany, které jsou technicky a ekonomicky proveditelné, při zohlednění rizik a přínosů pro životní prostředí a lidské zdraví.

Článek 5

Výrobní procesy, v nichž se používá rtuť nebo sloučeniny rtuti

1.   Pro potřeby tohoto článku a přílohy B výrobní procesy, v nichž se používá rtuť nebo sloučeniny rtuti, nezahrnují procesy používající výrobky s přidanou rtutí, procesy pro výrobu výrobků s přidanou rtutí nebo procesy zpracovávající odpad obsahující rtuť.

2.   Přijetím odpovídajících opatření žádná smluvní strana nepovolí použití rtuti nebo sloučenin rtuti ve výrobních procesech uvedených v části I přílohy B po termínu ukončení uvedeném v této příloze pro jednotlivé procesy, kromě případů, kdy tato smluvní strana zaregistrovala výjimku podle článku 6.

3.   Každá smluvní strana učiní opatření k omezení použití rtuti nebo sloučenin rtuti v procesech uvedených v části II přílohy B v souladu s opatřeními tam uvedenými.

4.   Sekretariát na základě informací poskytnutých smluvními stranami shromažďuje a uchovává informace o procesech, které používají rtuť nebo sloučeniny rtuti a jejich alternativy, a tyto informace zveřejní. Další příslušné informace mohou být smluvními stranami rovněž předloženy a sekretariát je zveřejní.

5.   Každá smluvní strana s jedním nebo více zařízeními, které používají rtuť nebo sloučeniny rtuti ve výrobních procesech uvedených v příloze B:

a)	přijme opatření zaměřená na emise a úniky rtuti nebo sloučenin rtuti z těchto zařízení;

b)	zařadí do svých zpráv předkládaných podle článku 21 informace o opatřeních učiněných podle tohoto odstavce a

c)

bude usilovat o identifikaci zařízení na svém území, které používají rtuť nebo sloučeniny rtuti zařazené v příloze B, a do tří let po datu vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu předloží sekretariátu informace o počtu a typu těchto zařízení a odhadovaném ročním množství rtuti nebo sloučenin rtuti použitém v těchto zařízeních. Sekretariát tyto informace zveřejní.

6.   Žádná smluvní strana nepovolí použití rtuti nebo sloučenin rtuti v zařízení, které neexistovalo před datem vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu, používajícím výrobní procesy uvedené v příloze B. Žádné výjimky se na tato zařízení nevztahují.

7.   Žádná smluvní strana nebude doporučovat stavbu jakéhokoliv zařízení využívajícího jakýkoliv další výrobní proces, v němž se rtuť nebo sloučeniny rtuti záměrně používají, který neexistoval před datem vstupu úmluvy v platnost, kromě případů, u nichž smluvní strana na konferenci smluvních stran uspokojivě a názorně prokáže, že výrobní proces poskytuje významné přínosy pro životní prostředí a zdraví a že neexistují žádné technicky a ekonomicky proveditelné alternativy bez rtuti poskytující takové přínosy.

8.   Smluvní strany se vybízejí k výměně informací o vývoji příslušných nových technologií, ekonomicky a technicky proveditelných alternativách, které nepoužívají rtuť, a o možných opatřeních a postupech pro omezení, a kde je to možné, odstranění použití rtuti a sloučenin rtuti a emisí a úniků rtuti a sloučenin rtuti z výrobních procesů uvedených v příloze B.

9.   Jakákoliv smluvní strana může podat návrh na změnu přílohy B k zařazení výrobního procesu používajícího rtuť nebo sloučeniny rtuti. Návrh bude obsahovat informace o dostupnosti, technické a ekonomické proveditelnosti a rizicích pro životní prostředí a zdraví a přínosech bezrtuťových alternativ tohoto procesu.

10.   Nejpozději pět let po datu vstupu úmluvy v platnost konference smluvních stran přezkoumá přílohu B a může zvážit změny této přílohy v souladu s článkem 27.

11.   V jakémkoliv přezkumu přílohy B podle odstavce 10 konference smluvních stran vezme v úvahu alespoň:

a)	jakýkoliv návrh předložený podle odstavce 9;

b)	informaci dostupnou podle odstavce 4 a

c)	dostupnost bezrtuťových alternativ pro smluvní strany, které jsou technicky a ekonomicky proveditelné při zohlednění rizik a přínosů pro životní prostředí a zdraví.

Článek 6

Výjimky dostupné smluvní straně na vyžádání

1.   Kterýkoliv stát nebo organizace regionální hospodářské integrace může zaregistrovat jednu nebo více výjimek z termínů ukončení uvedených v příloze A a v příloze B, níže uváděné jako „výjimka“, na základě písemného oznámení sekretariátu:

a)	když se stává smluvní stranou této úmluvy nebo

b)	když je jakýkoliv výrobek s přidanou rtutí přidán změnou přílohy A nebo jakýkoliv výrobní proces, v němž se používá rtuť, je přidán změnou přílohy B, ne však později než k datu vstupu této změny v platnost pro tuto smluvní stranu.

Každá taková registrace se doplní prohlášením, které vysvětluje potřebu výjimky pro tuto smluvní stranu.

2.   Výjimka může být zaregistrována buď pro kategorii uvedenou v příloze A nebo B, nebo pro podkategorii označenou kterýmkoliv státem nebo organizací regionální hospodářské integrace.

3.   Každá smluvní strana, která využívá jednu nebo více výjimek, bude uvedena v registru. Sekretariát zřídí, vede tento registr a zveřejní jej.

4.   Registr obsahuje:

a)	seznam smluvních stran, které mají jednu nebo více výjimek;

b)	výjimku nebo výjimky zaregistrované každou smluvní stranou a

c)	datum ukončení platnosti každé výjimky.

5.   Pokud není uvedeno smluvní stranou v registru kratší období, všechny výjimky podle odstavce 1 ukončí svou platnost pět let po příslušném termínu ukončení uvedeném v příloze A nebo B.

6.   Na požádání některé smluvní strany může konference smluvních stran rozhodnout o prodloužení výjimky o pět let, pokud smluvní strana nepožádá o kratší období. Konference smluvních stran při tomto rozhodování vezme náležitě v úvahu:

a)	zprávu smluvní strany odůvodňující potřebu prodloužení výjimky a nastiňující uskutečněné a plánované činnosti k odstranění potřeby výjimky v co nejkratší možné době;

b)	dostupné informace, včetně informací o dostupnosti alternativních výrobků neobsahujících rtuť a výrobních procesů bez použití rtuti nebo spotřebovávajících méně rtuti, než je povoleno v rámci výjimky, a

c)	plánované nebo uskutečňované činnosti k zajištění environmentálně šetrného uložení rtuti a odstranění odpadů obsahujících rtuť.

Výjimka se může prodloužit pouze jednou pro každý výrobek a termín ukončení.

7.   Smluvní strana může kdykoliv vzít výjimku zpět písemným oznámením sekretariátu. Vzetí výjimky zpět vstoupí v platnost k datu uvedenému v oznámení.

8.   Bez ohledu na odstavec 1 žádný stát ani organizace regionální hospodářské integrace nemůže zaregistrovat výjimku po uplynutí pěti let od termínu ukončení pro určitý výrobek nebo proces uvedený v příloze A nebo B, pokud nezůstane jedné nebo více smluvním stranám zaregistrována výjimka pro tento výrobek nebo proces po obdržení prodloužení podle odstavce 6. V tomto případě stát nebo organizace regionální hospodářské integrace může v obdobích uvedených v odst. 1 písm. a) a b) zaregistrovat výjimku pro tento výrobek nebo proces, která ukončí svou platnost deset let po příslušném termínu ukončení.

9.   Žádná smluvní strana nemůže mít platnou výjimku po uplynutí 10 let od termínu ukončení pro výrobek nebo proces zařazený v příloze A nebo B.

Článek 7

Neprůmyslová těžba zlata a těžba zlata v malém měřítku

1.   Opatření v tomto článku a v příloze C se použijí na neprůmyslovou těžbu a zpracování zlata a těžbu a zpracování zlata v malém měřítku, v nichž se při extrakci zlata z rudy využívá amalgámové metody.

2.   Každá smluví strana, která má na svém území neprůmyslovou těžbu a zpracování zlata a těžbu a zpracování zlata v malém měřítku podle tohoto článku, přijme kroky k omezení, a kde je to možné, k odstranění použití rtuti a sloučenin rtuti v této těžbě a zpracování zlata a emisí a úniků do životního prostředí z této těžby a zpracování zlata.

3.   Každá smluvní strana oznámí sekretariátu, pokud kdykoliv tato smluvní strana určí, že neprůmyslová těžba a zpracování zlata a těžba a zpracování zlata v malém měřítku je vyšší než nevýznamná. Pokud takto určí, smluvní strana:

a)	vypracuje a bude plnit národní akční plán v souladu s přílohou C;

b)	předloží svůj národní akční plán sekretariátu nejpozději tři roky po vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu nebo nejpozději tři roky po svém oznámení sekretariátu, podle toho, která skutečnost nastala později, a

c)	dále pak každé tři roky provádí přezkum pokroku plnění svých povinností podle tohoto článku a zahrnuje tyto přezkumy do svých zpráv předkládaných podle článku 21.

4.   Smluvní strany mohou v případě potřeby spolupracovat mezi sebou a s příslušnými mezivládními organizacemi a dalšími subjekty, aby naplnily cíle tohoto článku. Taková spolupráce může zahrnovat:

a)	vývoj strategií prevence rozšíření rtuti nebo sloučenin rtuti při použití v neprůmyslové těžbě a zpracování zlata a těžbě a zpracování zlata v malém měřítku;

b)	iniciativy zaměřené na vzdělávání, aktivní pomoc a budování kapacit;

c)	podporu výzkumu v udržitelných alternativních postupech, které nevyužívají rtuť;

d)	poskytnutí technické a finanční pomoci;

e)	partnerství na podporu plnění svých závazků podle tohoto článku a

f)	využití stávajících mechanismů výměny informací k prosazování znalostí, nejlepších environmentálních postupů a alternativních technologií, které jsou environmentálně, technicky, společensky a ekonomicky přijatelné.

Článek 8

Emise

1.   Tento článek se týká regulování, a kde je to možné, snižování emisí rtuti a sloučenin rtuti, často vyjádřených jako „celková rtuť“, do ovzduší prostřednictvím opatření k regulaci emisí z bodových zdrojů spadajících do kategorií zdrojů uvedených v příloze D.

2.   Pro účely tohoto článku:

a)	„emise“ znamenají emise rtuti nebo sloučenin rtuti do ovzduší;

b)

„příslušný zdroj“ znamená zdroj spadající do jedné z kategorií zdrojů uvedených v příloze D. Smluvní strana může, zvolí-li si, stanovit kritéria pro identifikaci zdrojů pokrytých v kategorii zdrojů uvedených v příloze D, pokud tato kritéria pro jakoukoliv kategorii zahrnou alespoň 75 procent emisí z této kategorie;

c)

„nový zdroj“ znamená jakýkoliv příslušný zdroj v kategorii uvedené v příloze D, jehož stavba nebo podstatná úprava je zahájena nejméně jeden rok po datu: i) vstupu této úmluvy v platnost pro dotčenou smluvní stranu nebo ii) vstupu změny přílohy D v platnost pro dotčenou smluvní stranu, kde se na zdroj začnou vztahovat ustanovení této úmluvy pouze na základě této změny;

d)	„podstatná úprava“ znamená úpravu příslušného zdroje, která vede k významnému zvýšení emisí, kromě jakékoliv změny v emisích vznikajících ze znovuzískání vedlejšího produktu. Smluvní strana se rozhodne, zda je úprava podstatná či nikoliv;

e)	„stávající zdroj“ znamená jakýkoliv příslušný zdroj, který není novým zdrojem;

f)	„hodnota emisního limitu“ znamená limit koncentrační, hmotnostní nebo rychlosti uvolňování rtuti a jejích sloučenin, často vyjádřených jako „celková rtuť“, uvolňovaný z bodového zdroje.

3.   Smluvní strana s příslušnými zdroji přijme opatření k regulaci emisí a může připravit národní plán stanovující opatření potřebná k regulaci emisí a její očekávané cíle a výsledky. Jakýkoliv plán se předloží konferenci smluvních stran do čtyř let od data vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu. Pokud smluvní strana vytvoří implementační plán podle článku 20, může do něj zahrnout plán připravený podle tohoto odstavce.

4.   Pro své nové zdroje bude každá smluvní strana vyžadovat použití nejlepších dostupných technik a nejlepších environmentálních postupů pro regulaci, a kde je to možné, pro snížení emisí, co nejdříve je to proveditelné, avšak nejpozději pět let po datu vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu. Smluvní strana může použít hodnoty emisních limitů, které platí pro použití nejlepších dostupných technik.

5.   Pro své stávající zdroje zahrne každá smluvní strana do jakéhokoliv národního plánu a bude provádět jedno nebo více z níže uvedených opatření při zohlednění svých národních podmínek a ekonomické a technické proveditelnosti a cenové dostupnosti opatření, co nejdříve je to proveditelné, nejpozději však deset let po datu vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu:

a)	vyčíslený cíl pro regulování, a kde je to možné, pro snižování emisí z příslušných zdrojů;

b)	hodnoty emisního limitu pro regulování, a kde je to možné, pro snižování emisí z příslušných zdrojů;

c)	použití nejlepších dostupných technik a nejlepších environmentálních postupů k regulaci emisí z příslušných zdrojů;

d)	regulační strategie pro více znečišťujících látek najednou, která by přinesla společné výhody pro regulaci emisí rtuti;

e)	alternativní opatření pro snížení emisí z příslušných zdrojů.

6.   Smluvní strany mohou přijmout stejná opatření ke všem příslušným stávajícím zdrojům anebo mohou přijmout různá opatření s ohledem na různé kategorie zdrojů. Cílem těchto opatření použitých smluvní stranou je dosáhnout rozumného pokroku při snižování emisí v průběhu času.

7.   Každá smluvní strana vytvoří, co nejdříve je to proveditelné, avšak nejpozději do pěti let od data vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu, inventář emisí z příslušných zdrojů a dále jej pak spravuje.

8.   Konference smluvních stran přijme na svém prvním zasedání zásady pro:

a)	nejlepší dostupné techniky a nejlepší environmentální postupy, při zohlednění jakýchkoliv rozdílů mezi novými a stávajícími zdroji a potřeby minimalizovat vlivy z přenosu mezi složkami, a

b)	podporu pro smluvní strany při naplňování opatření uvedených v odstavci 5, zejména při určování cílů a nastavování hodnot emisního limitu.

9.   Konference smluvních stran přijme, co nejdříve je to proveditelné, zásady pro:

a)	kritéria, která smluvní strany mohou vytvořit podle odst. 2 písm. b);

b)	metodiku pro přípravu inventářů emisí.

10.   Konference smluvních stran bude přezkoumávat a podle potřeby upravovat zásady vytvořené podle odstavců 8 a 9. Smluvní strany zohlední zásady při naplňování příslušných ustanovení tohoto článku.

11.   Každá smluvní strana zahrne informace o svém naplňování tohoto článku do svých zpráv předkládaných podle článku 21, zejména informace o opatřeních, která učinila v souladu s odstavci 4 až 7, a o účinnosti těchto opatření.

Článek 9

Úniky

1.   Tento článek se týká regulování, a kde je to možné, snižování úniků rtuti a sloučenin rtuti, často vyjádřených jako „celková rtuť“, do půdy a vody z příslušných bodových zdrojů neuvedených v ostatních ustanoveních této úmluvy.

2.   Pro účely tohoto článku:

a)	„úniky“ znamenají úniky rtuti nebo sloučenin rtuti do půdy nebo vody;

b)	„příslušný zdroj“ znamená jakýkoliv významný bodový zdroj úniku vytvořený lidskou činností, který smluvní strana identifikovala a na nějž se nevztahují ostatní ustanovení této úmluvy;

c)	„nový zdroj“ znamená jakýkoliv příslušný zdroj, jehož stavba nebo podstatná úprava byla zahájena nejméně jeden rok po datu vstupu této úmluvy v platnost pro dotčenou smluvní stranu;

d)	„podstatná úprava“ znamená úpravu příslušného zdroje, která vede k významnému zvýšení úniků, kromě jakékoliv změny v únicích vznikajících ze znovuzískání vedlejšího produktu. Smluvní strana se rozhodne, zda je úprava podstatná či nikoliv;

e)	„stávající zdroj“ znamená jakýkoliv příslušný zdroj, který není novým zdrojem;

f)	„hodnota limitu úniků“ znamená koncentrační nebo hmotnostní limit rtuti nebo jejích sloučenin, často vyjádřených jako „celková rtuť“, uniklá z bodového zdroje.

3.   Každá smluvní strana, nejpozději tři roky po datu vstupu úmluvy v platnost pro ni, a dále pak pravidelně, identifikuje příslušné kategorie bodových zdrojů.

4.   Smluvní strana s příslušnými zdroji přijme opatření k regulaci úniků a může připravit národní plán stanovující opatření k regulaci úniků a její očekávané cíle a výsledky. Jakýkoliv plán se předloží konferenci smluvních stran do čtyř let od data vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu. Pokud smluvní strana vytvoří implementační plán podle článku 20, může do něj zahrnout plán připravený podle tohoto odstavce.

5.   Opatření zahrnou, dle potřeby, jedno nebo více z níže uvedených:

a)	hodnoty limitu úniků pro regulaci, a kde je to možné, snížení úniků z příslušných zdrojů;

b)	použití nejlepších dostupných technik a nejlepších environmentálních postupů k regulaci úniků z příslušných zdrojů;

c)	regulační strategii pro více znečišťujících látek najednou, která by přinesla společné výhody pro regulaci úniků rtuti;

d)	alternativní opatření pro snížení úniků z příslušných zdrojů.

6.   Každá smluvní strana vytvoří, co nejdříve je to proveditelné, avšak nejpozději do pěti let od data vstupu úmluvy v platnost pro tuto smluvní stranu, inventář úniků z příslušných zdrojů a dále jej pak spravuje.

7.   Konference smluvních stran přijme, co nejdříve je to proveditelné, zásady pro:

a)	nejlepší dostupné techniky a nejlepší environmentální postupy, při zohlednění jakýchkoliv rozdílů mezi novými a stávajícími zdroji a potřeby minimalizovat vlivy z přenosu mezi složkami;

b)	metodiku přípravy inventářů úniků.

8.   Každá smluvní strana zahrne informace o svém naplňování tohoto článku do svých zpráv předkládaných podle článku 21, zejména informace o opatřeních, která učinila v souladu s odstavci 3 až 6, a o účinnosti těchto opatření.

Článek 10

Environmentálně šetrné prozatímní ukládání rtuti, vyjma odpadní rtuti

1.   Tento článek se použije na prozatímní ukládání rtuti a sloučenin rtuti definované v článku 3, které nespadají do definice odpadů obsahujících rtuť uvedené v článku 11.

2.   Každá smluvní strana přijme opatření zajišťující, že prozatímní ukládání takové rtuti a sloučenin rtuti zamýšlené pro použití povolené smluvní straně podle této úmluvy probíhá environmentálně šetrným způsobem, při zohlednění jakýchkoliv pokynů, a je v souladu s jakýmikoliv požadavky přijatými podle odstavce 3.

3.   Konference smluvních stran přijme pokyny o environmentálně šetrném prozatímním ukládání takové rtuti a sloučenin rtuti, při zohlednění jakýchkoliv příslušných pokynů vytvořených v rámci Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování a jiných příslušných zásad. Konference smluvních stran může přijmout požadavky pro prozatímní ukládání jako dodatečnou přílohu této úmluvy v souladu s článkem 27.

4.   Smluvní strany, dle potřeby, spolupracují vzájemně a s příslušnými mezivládními organizacemi a dalšími subjekty, aby posílily budování kapacit pro environmentálně šetrné prozatímní ukládání takové rtuti a sloučenin rtuti.

Článek 11

Odpady obsahující rtuť

1.   Příslušné definice z Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování se použijí na odpady pokryté touto úmluvou pro smluvní strany Basilejské úmluvy. Smluvní strany této úmluvy, jež nejsou smluvními stranami Basilejské úmluvy, použijí tyto definice jako zásady použitelné na odpady pokryté touto úmluvou.

2.   Pro účely této úmluvy odpady obsahující rtuť znamenají látky nebo předměty:

a)	které se skládají ze rtuti nebo sloučenin rtuti;

b)	které obsahují rtuť nebo sloučeniny rtuti, nebo

c)	které jsou kontaminovány rtutí nebo sloučeninami rtuti,

v množství překračujícím příslušné limity definované jednotným způsobem konferencí smluvních stran ve spolupráci s příslušnými orgány Basilejské úmluvy, které je odstraněno nebo se zamýšlí odstranit nebo se vyžaduje odstranit podle ustanovení vnitrostátního práva nebo této úmluvy. Tato definice nezahrnuje skrývku, odpadní kamení a důlní hlušinu, kromě těch z primární těžby rtuti, pokud neobsahují rtuť nebo sloučeniny rtuti nad limity definovanými konferencí smluvních stran.

3.   Každá smluvní strana přijme odpovídající opatření, aby odpad obsahující rtuť:

a)

byl spravován environmentálně šetrným způsobem při zohlednění pokynů vytvořených v rámci Basilejské úmluvy a v souladu s požadavky, které konference smluvních stran přijme jako dodatečnou přílohu podle článku 27. Při stanovování požadavků vezme konference smluvních stran v úvahu nařízení a programy pro nakládání s odpady smluvních stran;

b)	byl obnoven, recyklován, znovuzískáván nebo přímo zpětně použit pouze pro použití povolené smluvní straně podle této úmluvy nebo pro environmentálně šetrné odstranění podle odst. 3 písm. a);

c)

byl, pokud jde o smluvní strany Basilejské úmluvy, převážen přes mezinárodní hranice pouze za účelem environmentálně šetrného odstranění v souladu s tímto článkem a s Basilejskou úmluvou. Za podmínek převozu přes mezinárodní hranice, na které se Basilejská úmluva nevztahuje, povolí smluvní strana tento převoz pouze po zohlednění příslušných mezinárodních pravidel, standardů a pokynů.

4.   Konference smluvních stran bude usilovat o úzkou spolupráci s příslušnými orgány Basilejské úmluvy, dle potřeby, při přezkumu a aktualizaci pokynů uvedených v odst. 3. písm. a).

5.   Smluvní strany se vybízejí ke spolupráci vzájemně a s příslušnými mezivládními organizacemi a dalšími subjekty, dle potřeby, za účelem vytvoření a spravování globální, regionální a vnitrostátní kapacity pro nakládání s odpady obsahujícími rtuť environmentálně šetrným způsobem.

Článek 12

Kontaminovaná místa

1.   Každá smluvní strana bude usilovat o vytvoření odpovídajících strategií pro identifikaci a hodnocení míst kontaminovaných rtutí nebo sloučeninami rtuti.

2.   Jakékoliv činnosti ke snížení rizik plynoucích z takových míst budou prováděny environmentálně šetrným způsobem, který bude podle potřeby zahrnovat hodnocení rizik rtuti nebo sloučenin rtuti v nich obsažených pro lidské zdraví a životní prostředí.

3.   Konference smluvních stran přijme zásady pro nakládání s kontaminovanými místy, které mohou zahrnovat metody a postupy pro:

a)	identifikaci a označení míst;

b)	zapojení veřejnosti;

c)	hodnocení rizik pro lidské zdraví a životní prostředí;

d)	možnosti pro nakládání s riziky působenými kontaminovanými místy;

e)	analýzu přínosů a nákladů a

f)	ověření výstupů.

4.   Smluvní strany se vybízejí ke spolupráci při vývoji strategií a při implementaci činností pro identifikaci, hodnocení, nastavení priorit, spravování a, podle potřeby, sanaci kontaminovaných míst.

Článek 13

Finanční zdroje a mechanismus

1.   Každá smluvní strana se zavazuje v rámci svých možností zajistit zdroje, pokud jde o ty vnitrostátní činnosti, které jsou určeny pro naplňování této úmluvy, v souladu se svými vnitrostátními politikami, prioritami, plány a programy. Tyto zdroje mohou zahrnovat národní financování prostřednictvím příslušných politik, rozvojových strategií a národních rozpočtů a dvoustranné a mnohostranné financování, stejně jako zapojení soukromého sektoru.

2.   Celková účinnost naplňování této úmluvy smluvními stranami rozvojových zemí bude souviset s účinným plněním tohoto článku.

3.   Mnohostranné, regionální a dvoustranné zdroje finanční a technické pomoci, stejně jako budování kapacit a přenos technologií se vybízejí k tomu, aby urychleně posílily a rozšířily své činnosti týkající se rtuti k podpoře smluvních stran rozvojových zemí při naplňování této úmluvy s ohledem na finanční prostředky, technickou pomoc a přenos technologií.

4.   Smluvní strany ve svých činnostech v souvislosti s finančními prostředky plně zohlední zvláštní potřeby a speciální podmínky smluvních stran, které jsou malými ostrovními rozvojovými státy nebo nejméně rozvinutými zeměmi.

5.   Tímto se ustanovuje mechanismus pro zajištění přiměřených, předvídatelných a včasných finančních zdrojů. Mechanismus má podporovat smluvní strany rozvojových zemí a smluvní strany zemí s přechodnou ekonomikou v naplňování závazků podle této úmluvy.

6.   Mechanismus bude zahrnovat:

a)	svěřenecký fond Globálního fondu pro životní prostředí a

b)	zvláštní mezinárodní Program k podpoře budování kapacit a technické pomoci.

7.   Svěřenecký fond Globálního fondu pro životní prostředí poskytne nové, předvídatelné, přiměřené a včasné finanční zdroje k pokrytí nákladů pro podporu naplňování této úmluvy dle dohody konference smluvních stran. Pro účely této úmluvy bude svěřenecký fond Globálního fondu pro životní prostředí řízen pod dohledem konference smluvních stran a bude konferenci smluvních stran odpovědný. Konference smluvních stran stanoví zásady pro všeobecné strategie, politiky, programové priority a způsobilost k přístupu a využití finančních zdrojů. Konference smluvních stran dále stanoví zásady pro předběžný seznam kategorií činností, které by mohly získat podporu ze svěřeneckého fondu Globálního fondu pro životní prostředí. Svěřenecký fond Globálního fondu pro životní prostředí poskytne prostředky k pokrytí odsouhlasených progresivních nákladů na celosvětové přínosy v oblasti životního prostředí a odsouhlasených plných nákladů na některé činnosti umožňující plnění úmluvy.

8.   Svěřenecký fond Globálního fondu pro životní prostředí by při poskytování finančních prostředků na určitou činnost měl vzít v úvahu možné snížení množství rtuti prostřednictvím této navrhované činnosti v poměru k jejím nákladům.

9.   Pro účely této úmluvy bude program uvedený v odst. 6 písm. b) řízen pod dohledem konference smluvních stran a bude konferenci smluvních stran odpovědný. Konference smluvních stran na svém prvním zasedání rozhodne o hostitelské instituci programu, jíž bude stávající subjekt, a stanoví pro ni zásady, včetně těch týkajících se jejího trvání. Všechny smluvní strany a další příslušné zainteresované subjekty se vyzývají k poskytnutí finančních prostředků programu, na dobrovolném základě.

10.   Konference smluvních stran a subjekty utvářející mechanismus schválí na prvním zasedání konference smluvních stran ustanovení k zajištění účinnosti výše uvedených odstavců.

11.   Konference smluvních stran přezkoumá, nejpozději na svém třetím zasedání a dále pak pravidelně, úroveň financování, zásady stanovené konferencí smluvních stran subjektům, kterým bylo svěřeno řízení finančního mechanismu ustanoveného tímto článkem, a jejich účinnost a schopnost reagovat na měnící se potřeby smluvních stran rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou. Na základě tohoto přezkumu přijme vhodná opatření ke zlepšení účinnosti tohoto mechanismu.

12.   Všechny smluvní strany se vyzývají, aby v rámci svých možností do mechanismu přispívaly. Mechanismus bude vybízet k poskytování prostředků z dalších zdrojů, včetně soukromého sektoru, a bude usilovat o znásobení těchto prostředků pro činnosti, které podporuje.

Článek 14

Budování kapacit, technická pomoc a přenos technologií

1.   Smluvní strany budou spolupracovat, aby v rámci svých příslušných možností poskytovaly včasné a odpovídající budování kapacit a technickou pomoc smluvním stranám rozvojových zemí, zejména smluvním stranám, které jsou nejméně rozvinutými zeměmi nebo malými ostrovními rozvojovými státy, a smluvním stranám zemí s přechodnou ekonomikou, aby jim pomohly při naplňování jejich závazků vyplývajících z této úmluvy.

2.   Budování kapacit a technická pomoc podle odstavce 1 a článku 13 mohou být poskytovány prostřednictvím regionálních, subregionálních a vnitrostátních opatření, včetně stávajících regionálních a subregionálních center, pomocí dalších mnohostranných a dvoustranných prostředků a partnerství, včetně partnerství zahrnujících soukromý sektor. Spolupráce a koordinace s dalšími mnohostrannými environmentálními smlouvami v oblasti chemických látek a odpadů by se měla vyhledávat, aby se zvýšila účinnost technické pomoci a jejího zprostředkování.

3.   Smluvní strany rozvinutých zemí a ostatní smluvní strany podpoří a umožní v rámci svých možností, s podporou soukromého sektoru a dalších souvisejících zainteresovaných subjektů tam, kde je to vhodné, vývoj, přenos a rozšíření moderních environmentálně šetrných alternativních technologií a přístup k nim pro smluvní strany rozvojových zemí, zejména nejméně rozvinutých zemí a malých ostrovních rozvojových států, a zemí s přechodnou ekonomikou, aby posílily jejich kapacitu pro účinné naplňování této úmluvy.

4.   Konference smluvních stran, nejpozději na svém druhém zasedání a poté pak pravidelně, při zohlednění oznámení a zpráv od smluvních stran včetně těch, které byly poskytnuty podle článku 21, a informací poskytnutých dalšími zainteresovanými subjekty:

a)	zváží informace o stávajících iniciativách a pokroku učiněném s ohledem na alternativní technologie;

b)	zváží informace o potřebách smluvních stran, zejména rozvojových zemí, ohledně alternativních technologií a

c)	identifikuje překážky, se kterými se smluvní strany, zejména smluvní strany rozvojových zemí, setkaly při přenosu technologií.

5.   Konference smluvních stran doporučí, jak by dále bylo možné posilovat budování kapacit, technickou pomoc a přenos technologií podle tohoto článku.

Článek 15

Výbor pro plnění a dodržování

1.   Tímto se ustanovuje mechanismus, včetně výboru jako pomocného orgánu konference smluvních stran, aby podporoval naplňování a přezkum dodržování všech ustanovení této úmluvy. Mechanismus, včetně výboru, bude podpůrného charakteru a bude se zaměřovat zejména na příslušné vnitrostátní schopnosti a podmínky smluvních stran.

2.   Výbor bude podporovat naplňování a přezkum dodržování všech ustanovení této úmluvy. Výbor prozkoumá jak jednotlivé, tak systémové záležitosti plnění a dodržování úmluvy a podle potřeby vydá doporučení pro konferenci smluvních stran.

3.   Výbor bude tvořen patnácti členy navrženými smluvními stranami a zvolenými konferencí smluvních stran, s náležitým zohledněním rovnoměrného zeměpisného zastoupení pěti regionů Organizace spojených národů; první členové budou zvoleni na prvním zasedání konference smluvních stran a poté v souladu s jednacím řádem schváleným konferencí smluvních stran podle odstavce 5; členové výboru budou mít kvalifikaci v oblasti příslušející této úmluvě a vykazovat přijatelnou šíři zkušeností.

4.   Výbor může projednávat záležitosti na základě:

a)	písemných oznámení od jakékoliv smluvní strany s ohledem na její vlastní dodržování úmluvy;

b)	národních zpráv podle článku 21 a

c)	žádostí konference smluvních stran.

5.   Výbor zpracuje svůj jednací řád, který bude podléhat schválení druhého zasedání konference smluvních stran; konference smluvních stran může přijmout další pravidla pro výbor.

6.   Výbor vyvine veškeré úsilí, aby svá doporučení přijímal konsensem. Jestliže veškeré úsilí o dosažení konsensu bylo vyčerpáno a konsensu nebylo dosaženo, pak se taková doporučení přijmou, jako poslední možnost, tříčtvrtinovou většinou hlasů přítomných a hlasujících členů, na základě kvora dvou třetin členů.

Článek 16

Zdravotní aspekty

1.   Smluvní strany se vybízejí, aby:

a)

podporovaly vývoj a plnění strategií a programů k identifikaci a ochraně rizikových skupin populace, zejména ohrožených populací, které mohou zahrnovat přijetí zdravotních pokynů založených na vědeckých poznatcích ohledně expozice rtuti a sloučeninám rtuti, stanovení v případě potřeby cílů pro snížení expozice rtuti a veřejné vzdělávání se zapojením sektoru veřejného zdraví a dalších příslušných sektorů;

b)	podporovaly vývoj a plnění vzdělávacích a preventivních programů založených na vědeckých poznatcích o profesní expozici rtuti a sloučeninám rtuti;

c)	podporovaly vhodné služby zdravotní péče pro prevenci, ošetřování a péči u populací postižených expozicí rtuti a sloučeninám rtuti a

d)	zavedly a v případě potřeby posílily institucionální a odborné zdravotnické kapacity pro prevenci, diagnostiku, ošetřování a sledování zdravotních rizik spojených s expozicí rtuti a sloučeninám rtuti.

2.   Konference smluvních stran při zvažování otázek nebo činností, které se vztahují ke zdraví, by měla:

a)	konzultovat a spolupracovat se Světovou zdravotnickou organizací, s Mezinárodní organizací práce a v případě potřeby s dalšími příslušnými mezivládními organizacemi a

b)	podporovat spolupráci a výměnu informací se Světovou zdravotnickou organizací, Mezinárodní organizací práce a v případě potřeby s dalšími příslušnými mezivládními organizacemi.

Článek 17

Výměna informací

1.   Každá smluvní strana umožní výměnu:

a)	vědeckých, odborných, ekonomických a právních informací týkajících se rtuti a sloučenin rtuti, včetně toxikologických, ekotoxikologických a bezpečnostních informací;

b)	informací o snížení nebo odstranění výroby, použití, emisí a úniků rtuti a sloučenin rtuti a obchodu se rtutí a sloučeninami rtuti;

c)

informací o technicky a ekonomicky přijatelných alternativách: i) výrobků s přidanou rtutí; ii) výrobních procesů, v nichž se používá rtuť nebo sloučeniny rtuti, a iii) činností a procesů, které uvolňují nebo z nichž uniká rtuť nebo sloučeniny rtuti; včetně informací týkajících se rizik pro zdraví a životní prostředí a ekonomických a sociálních nákladů a přínosů těchto alternativ, a

d)	epidemiologických informací o zdravotních dopadech spojených s expozicí rtuti a sloučeninám rtuti, v úzké spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací a v případě potřeby s jinými příslušnými organizacemi.

2.   Smluvní strany si mohou vyměňovat informace uvedené v odstavci 1 přímo, prostřednictvím sekretariátu nebo v případě potřeby ve spolupráci s jinými příslušnými organizacemi včetně sekretariátů úmluv k chemickým látkám a odpadům.

3.   Sekretariát umožní spolupráci při výměně informací podle tohoto článku a rovněž při spolupráci s příslušnými organizacemi, včetně sekretariátů mnohostranných environmentálních smluv a jiných mezinárodních iniciativ. Mimo informací poskytovaných smluvními stranami tyto informace budou zahrnovat informace od mezivládních a nevládních organizací s odbornou znalostí problematiky rtuti a od národních a mezinárodních institucí s touto odborností.

4.   Každá smluvní strana určí národní kontaktní místo pro výměnu informací podle této úmluvy, rovněž pokud jde o souhlas dovážející smluvní strany podle článku 3.

5.   Pro účely této úmluvy se informace o zdraví a bezpečnosti lidí a o životním prostředí nepovažují za tajné. Smluvní strany, které si vyměňují jiné informace podle této úmluvy, chrání jakékoli tajné informace tak, jak bylo vzájemně odsouhlaseno.

Článek 18

Veřejné informace, osvěta a vzdělávání

1.   Každá smluvní strana podle svých schopností podporuje a usnadňuje:

a)

poskytování dostupných informací veřejnosti o: i) vlivech rtuti a sloučenin rtuti na zdraví a životní prostředí; ii) alternativách rtuti a sloučenin rtuti; iii) tématech uvedených v čl. 17 odst. 1; iv) výsledcích svých činností v oblasti výzkumu, vývoje a monitorování podle článku 19; a v) činnostech vedoucích k plnění svých povinností podle této úmluvy;

b)	vzdělávání, školení a veřejnou osvětu ohledně dopadů expozice rtuti a sloučeninám rtuti na lidské zdraví a životní prostředí, podle potřeby ve spolupráci s příslušnými mezivládními a nevládními organizacemi a zástupci ohrožených populací.

2.   Každá smluvní strana využije existující mechanismy nebo případně zváží vytvoření mechanismů jako registr úniků a registr přenosů znečišťujících látek tam, kde je to vhodné, pro sběr a rozšiřování informací o odhadech svých ročních množství rtuti a sloučenin rtuti, které se prostřednictvím lidské činnosti uvolňují, unikají nebo jsou odstraňovány.

Článek 19

Výzkum, vývoj a monitorování

1.   Smluvní strany při zohlednění svých příslušných podmínek a schopností budou usilovat o spolupráci, aby vytvořily a zlepšily:

a)	inventáře použití, spotřeby a emisí rtuti a sloučenin rtuti do ovzduší a úniků rtuti a sloučenin rtuti do vody a půdy způsobených lidskou činností;

b)	modelování a územně reprezentativní monitorování hladin rtuti a sloučenin rtuti v ohrožených populacích a složkách životního prostředí, včetně biotických jako ryby, mořští savci, mořské želvy a ptáci, i spolupráci při sběru a výměně příslušných a vhodných vzorků;

c)	hodnocení dopadů rtuti a sloučenin rtuti na lidské zdraví a životní prostředí, vedle sociálních, ekonomických a kulturních dopadů, zejména s ohledem na ohrožené populace;

d)	harmonizované metodiky pro činnosti prováděné na základě písmen a), b) a c);

e)

informace o cyklu v životním prostředí, přenosu (včetně dálkového přenosu a depozice), přeměně a osudu rtuti a sloučenin rtuti v řadě ekosystémů, při náležitém zohlednění rozdílu mezi emisemi způsobenými lidskou činností a přírodními emisemi a úniky rtuti a zohlednění opětovného uvolňování rtuti z historických úložišť;

f)	informace o obchodování se rtutí a sloučeninami rtuti a s výrobky s přidanou rtutí a

g)	informace a výzkum v oblasti technické a ekonomické dostupnosti výrobků a procesů bez rtuti a nejlepších dostupných technik a nejlepších postupů šetrných k životnímu prostředí vedoucích ke snížení a sledování emisí a úniků rtuti a sloučenin rtuti.

2.   Při provádění činností podle odstavce 1 by smluvní strany měly v případě, že je to vhodné, vycházet ze stávajících monitorovacích sítí a výzkumných programů.

Článek 20

Implementační plány

1.   Každá smluvní strana, na základě počátečního hodnocení, může zpracovat a naplňovat implementační plán, při zohlednění svých vnitrostátních podmínek, aby splnila závazky této úmluvy. Každý takový plán by měl být předán sekretariátu bezprostředně po zpracování.

2.   Každá smluvní strana může přezkoumat a aktualizovat svůj implementační plán, při zohlednění svých vnitrostátních podmínek a s odvoláním na zásady konference smluvních stran a další související zásady.

3.   Při provádění činností podle odstavců 1 a 2 by smluvní strany měly vést konzultace s národními zainteresovanými subjekty s cílem usnadnit vytváření, provádění, přezkum a aktualizaci svých implementačních plánů.

4.   Smluvní strany se rovněž mohou koordinovat ve věci regionálních plánů, aby usnadnily naplňování této úmluvy.

Článek 21

Podávání zpráv

1.   Každá smluvní strana podává zprávu konferenci smluvních stran, prostřednictvím sekretariátu, o opatřeních učiněných pro provádění ustanovení této úmluvy a o účinnosti těchto opatření a o případných výzvách při dosahování cílů úmluvy.

2.   Každá smluvní strana zahrne do své zprávy informace požadované podle článků 3, 5, 7, 8 a 9 této úmluvy.

3.   Na svém prvním zasedání konference smluvních stran rozhodne o časových intervalech a způsobu podávání zpráv smluvními stranami při zohlednění potřeby koordinace podávání zpráv s dalšími souvisejícími úmluvami v oblasti chemických látek a odpadů.

Článek 22

Vyhodnocování účinnosti

1.   Konference smluvních stran vyhodnotí účinnost této úmluvy poprvé nejpozději šest let po vstupu úmluvy v platnost a dále pak v opakujících se intervalech, které konference smluvních stran stanoví.

2.   K usnadnění vyhodnocování konference smluvních stran dá na svém prvním zasedání podnět k ustanovení opatření, která by jí poskytovala porovnatelné informace z monitorování přítomnosti a pohybu rtuti a sloučenin rtuti v životním prostředí i o trendech v hladinách rtuti a sloučenin rtuti pozorovaných v živých organismech a ohrožených populacích.

3.   Vyhodnocení se provede na základě dostupných vědeckých, environmentálních, technických, finančních a ekonomických informací, včetně:

a)	zpráv a dalších informací získaných monitorováním poskytnutých konferenci smluvních stran podle odstavce 2;

b)	zpráv předkládaných podle článku 21;

c)	informací a doporučení poskytovaných podle článku 15 a

d)	zpráv a dalších příslušných informací o provádění opatření o finanční pomoci, přenosu technologií a budování kapacit ustanovených v této úmluvě.

Článek 23

Konference smluvních stran

1.   Tímto se zřizuje konference smluvních stran.

2.   První zasedání konference smluvních stran svolá výkonný ředitel Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí nejpozději do jednoho roku po vstupu této úmluvy v platnost. Řádná zasedání konference smluvních stran se budou dále konat v pravidelných intervalech, o nichž rozhodne konference.

3.   Mimořádná zasedání konference smluvních stran se budou konat v jiných termínech, které může konference považovat za nezbytné, nebo na písemnou žádost kterékoli smluvní strany za předpokladu, že do šesti měsíců od sdělení sekretariátu o této žádosti smluvním stranám žádost podpoří alespoň jedna třetina smluvních stran.

4.   Konference smluvních stran na svém prvním zasedání konsensem schválí a přijme jednací řád a finanční pravidla pro sebe a jakékoliv své pomocné orgány a rovněž finanční pravidla pro řízení práce sekretariátu.

5.   Konference smluvních stran pravidelně přezkoumá a vyhodnotí provádění této úmluvy. Vykonává funkce, které jí byly přiděleny úmluvou, a k dosažení toho:

a)	zřizuje takové pomocné orgány, které se jeví jako nezbytné pro provádění úmluvy;

b)	spolupracuje v případě potřeby s příslušnými mezinárodními organizacemi a mezivládními a nevládními orgány;

c)	pravidelně přezkoumá všechny informace dostupné konferenci smluvních stran a sekretariátu podle článku 21;

d)	zvažuje doporučení jí předložená Výborem pro plnění a dodržování;

e)	zvažuje a provádí jakákoli další opatření, která mohou být požadována pro dosažení cílů úmluvy, a

f)	přezkoumává přílohy A a B podle článků 4 a 5.

6.   Organizace spojených národů, její specializované agentury a Mezinárodní agentura pro atomovou energii a rovněž jakýkoli stát, který není smluvní stranou této úmluvy, může být zastoupen na zasedáních konference smluvních stran jako pozorovatel. Jakýkoli orgán nebo agentura bez ohledu na to, zda vnitrostátní nebo mezinárodní, vládní nebo nevládní, který/á má kvalifikaci v záležitostech upravených touto úmluvou a který/á informoval/a sekretariát o svém přání být zastoupen/a na zasedání konference smluvních stran jako pozorovatel, může být přijat/a, pokud proti tomu nevznese námitku alespoň jedna třetina přítomných smluvních stran. Na přijetí a účast pozorovatelů se vztahuje jednací řád přijatý konferencí smluvních stran.

Článek 24

Sekretariát

1.   Tímto se zřizuje sekretariát.

2.   Funkce sekretariátu jsou:

a)	organizovat zasedání konference smluvních stran a jejích pomocných orgánů a poskytovat jim požadované služby;

b)	usnadňovat, na požádání, pomoc smluvním stranám, zvláště smluvním stranám rozvojových zemí a zemí s přechodnou ekonomikou při provádění této úmluvy;

c)	koordinovat se, dle potřeby, se sekretariáty ostatních příslušných mezinárodních orgánů, zejména ostatních úmluv k chemickým látkám a odpadům;

d)	pomáhat smluvním stranám při výměně informací souvisejících s plněním této úmluvy;

e)	připravovat a zpřístupňovat smluvním stranám pravidelné zprávy založené na informacích obdržených podle článků 15 a 21 a dalších dostupných informacích;

f)	vstupovat pod všeobecným dohledem konference smluvních stran do takových administrativních a smluvních ujednání, která mohou být nezbytná pro účinné vykonávání jeho funkcí, a

g)	vykonávat další funkce sekretariátu stanovené v této úmluvě a dále takové ostatní funkce, které mohou být stanoveny konferencí smluvních stran.

3.   Funkce sekretariátu v rámci této úmluvy vykonává výkonný ředitel Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí, pokud konference smluvních stran nerozhodne tříčtvrtinovou většinou přítomných a hlasujících smluvních stran pověřit funkcemi sekretariátu jednu nebo více jiných mezinárodních organizací.

4.   Konference smluvních stran, po konzultaci s příslušnými mezinárodními orgány, může zajišťovat posílení spolupráce a koordinace mezi sekretariátem a sekretariáty jiných úmluv k chemickým látkám a odpadům. Konference smluvních stran, po konzultaci s příslušnými mezinárodními orgány, může stanovit další zásady v této věci.

Článek 25

Urovnávání sporů

1.   Smluvní strany budou usilovat o urovnání všech sporů mezi nimi týkajících se výkladu nebo provádění této úmluvy jednáním nebo jinými smírnými prostředky dle své vlastní volby.

2.   Při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této úmluvě nebo kdykoli potom může smluvní strana, která není organizací regionální hospodářské integrace, prohlásit písemným dokumentem předaným depozitáři, že vzhledem k jakýmkoli sporům týkajícím se výkladu nebo provádění této úmluvy uznává jeden nebo oba z následujících prostředků urovnání sporů jako závazný ve vztahu k jakékoli jiné smluvní straně, která přijala stejnou povinnost:

a)	rozhodčí řízení v souladu s postupy uvedenými v části I přílohy E;

b)	předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru.

3.   Smluvní strana, která je organizací regionální hospodářské integrace, může učinit prohlášení s podobným účinkem týkající se rozhodčího řízení v souladu s odstavcem 2.

4.   Prohlášení učiněné podle odstavce 2 nebo 3 zůstává v platnosti, dokud nevyprší jeho platnost v souladu s jeho termíny, nebo do uplynutí tří měsíců poté, kdy bylo písemné oznámení o jeho odvolání uloženo u depozitáře.

5.   Vypršení platnosti prohlášení, oznámení o jeho odvolání nebo nové prohlášení neovlivní žádným způsobem řízení dosud projednávané před rozhodčím soudem nebo před Mezinárodním soudním dvorem, pokud se strany sporu nedohodnou jinak.

6.   Jestliže strany sporu nepřijaly stejný prostředek urovnání sporu podle odstavců 2 nebo 3 a jestliže nebyly schopny urovnat svůj spor prostředky uvedenými v odstavci 1 během dvanácti měsíců po oznámení jednou stranou straně druhé, že mezi nimi existuje spor, pak je spor postoupen smírčí komisi na žádost kterékoli ze stran sporu. Postup uvedený v části II přílohy E se použije ke smírčímu řízení podle tohoto článku.

Článek 26

Změny úmluvy

1.   Změny této úmluvy může navrhnout jakákoliv smluvní strana.

2.   Změny této úmluvy se přijímají na zasedání konference smluvních stran. Text jakékoliv navrhované změny oznámí sekretariát smluvním stranám alespoň šest měsíců před zasedáním, na němž se má rozhodnout o přijetí návrhu. Sekretariát rovněž oznámí navrhovanou změnu signatářům této úmluvy a pro informaci i depozitáři.

3.   Smluvní strany vynaloží veškeré úsilí, aby dosáhly dohody o jakékoliv navrhované změně této úmluvy konsensem. Jestliže veškeré úsilí o konsensu bylo vyčerpáno a nebylo dosaženo dohody, změna se jako poslední možnost přijme tříčtvrtinovou většinou hlasů přítomných a hlasujících smluvních stran.

4.   Přijatou změnu sdělí depozitář všem smluvním stranám za účelem její ratifikace, přijetí nebo schválení.

5.   Ratifikace, přijetí nebo schválení změny se písemně oznámí depozitáři. Změna přijatá v souladu s odstavcem 3 vstoupí v platnost pro smluvní strany, které přijaly závazky z ní plynoucí, devadesátým dnem po datu uložení listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení alespoň třemi čtvrtinami smluvních stran, které byly smluvní stranou v okamžiku přijetí změny. Poté změna vstoupí v platnost pro všechny ostatní smluvní strany devadesátým dnem po datu, kdy smluvní strany uložily své listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení změn.

Článek 27

Přijetí a změna příloh

1.   Přílohy této úmluvy tvoří její nedílnou součást a, není-li výslovně stanoveno jinak, odkaz na tuto úmluvu je současně odkazem na její přílohy.

2.   Jakékoliv dodatečné přílohy přijaté po vstupu této úmluvy v platnost se omezují na procedurální, vědecké, technické nebo administrativní záležitosti.

3.   Pro návrh, přijetí a vstup v platnost dodatečných příloh úmluvy se použije tento postup:

a)	dodatečné přílohy se navrhují a přijímají podle postupu stanoveného v čl. 26 odst. 1 až 3;

b)

kterákoliv smluvní strana, která není schopna přijmout dodatečnou přílohu, oznámí tuto skutečnost depozitáři písemně do jednoho roku od data sdělení depozitáře o přijetí této dodatečné přílohy. Depozitář neprodleně vyrozumí všechny smluvní strany, že takové oznámení obdržel. Smluvní strana může kdykoli písemně oznámit depozitáři, že vzala zpět předcházející oznámení o nepřijetí dodatečné přílohy, a tato příloha poté vstoupí pro tuto smluvní stranu v platnost podle písmene c), a

c)	po uplynutí jednoho roku od data sdělení depozitáře o přijetí dodatečné přílohy tato příloha vstoupí v platnost pro všechny smluvní strany, které nepředložily oznámení o nepřijetí v souladu s ustanoveními písmene b).

4.   Návrh, přijetí a vstup v platnost změn příloh této úmluvy podléhá stejným postupům, jako jsou postupy pro návrh, přijetí a vstup v platnost dodatečných příloh této úmluvy, s výjimkou toho, kdy změna příloh nevstoupí v platnost pro tu smluvní stranu, která učinila prohlášení týkající se změny příloh v souladu s čl. 30 odst. 5; v tomto případě každá taková změna vstupuje v platnost pro tuto smluvní stranu devadesátým dnem po datu uložení její listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této změně u depozitáře.

5.   Jestliže se dodatečná příloha nebo změna přílohy týká změny této úmluvy, pak tato dodatečná příloha nebo změna nevstoupí v platnost, dokud nevstoupí v platnost změna úmluvy.

Článek 28

Hlasovací právo

1.   Každá smluvní strana úmluvy má jeden hlas, s výjimkou stanovenou v odstavci 2.

2.   Organizace regionální hospodářské integrace vykonává, v záležitostech svého pověření, své hlasovací právo s počtem hlasů rovnajícím se počtu jejích členských států, které jsou smluvními stranami této úmluvy. Taková organizace neuplatňuje své hlasovací právo, jestliže některý z jejích členských států uplatní své hlasovací právo, a naopak.

Článek 29

Podpis

Tato úmluva je otevřena k podpisu všemi státy a organizacemi regionální hospodářské integrace v Kumamoto, Japonsko, ve dnech 10. a 11. října 2013, a poté v hlavním sídle Organizace spojených národů v New Yorku do 9. října 2014.

Článek 30

Ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení

1.   Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení státy a organizacemi regionální hospodářské integrace. Bude otevřena pro přistoupení států a organizací regionální hospodářské integrace den poté, kdy je uzavřena pro podpis. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení budou uloženy u depozitáře.

2.   Každá organizace regionální hospodářské integrace, která se stane smluvní stranou úmluvy, aniž by některý z jejích členských států byl smluvní stranou, je vázána všemi povinnostmi podle úmluvy. V případě organizací, kdy jeden nebo více jejích členských států je smluvní stranou této úmluvy, organizace a její členské státy rozhodnou o své příslušné odpovědnosti za plnění svých závazků podle této úmluvy. V takových případech organizace a členské státy nejsou oprávněny uplatňovat práva podle úmluvy souběžně.

3.   Ve své listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení uvede organizace regionální hospodářské integrace rozsah svých pravomocí vzhledem k záležitostem upraveným touto úmluvou. Každá taková organizace také informuje depozitáře o jakýchkoliv souvisejících úpravách v rozsahu svých pravomocí, který obratem informuje ostatní smluvní strany o všech podstatných změnách.

4.   Každá smluvní strana nebo organizace regionální hospodářské integrace se vybízí k předání informace sekretariátu v okamžiku své ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení k této úmluvě o svých opatřeních pro plnění této úmluvy.

5.   Ve své listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení může kterákoli smluvní strana prohlásit, že pro ni vstupuje kterákoli změna přílohy v platnost pouze po uložení její listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení vztahující se k této změně.

Článek 31

Vstup v platnost

1.   Tato úmluva vstupuje v platnost devadesátým dnem po datu uložení padesáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.

2.   Pro každý stát nebo organizaci regionální hospodářské integrace, který/á ratifikuje, přijme nebo schválí tuto úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení padesáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, vstupuje tato úmluva v platnost devadesátým dnem po datu uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení tímto státem nebo organizací regionální hospodářské integrace.

3.   Pro účely odstavců 1 a 2 se žádná listina uložená organizací regionální hospodářské integrace nepovažuje za dodatečnou k listinám uloženým členskými státy této organizace.

Článek 32

Výhrady

K úmluvě se nemohou uplatnit žádné výhrady.

Článek 33

Odstoupení

1.   V kterýkoli okamžik po uplynutí tří let ode dne vstupu této úmluvy v platnost pro určitou smluvní stranu může tato smluvní strana od úmluvy odstoupit, když to písemně oznámí depozitáři.

2.   Každé takové odstoupení vstupuje v platnost jeden rok ode dne, kdy depozitář obdržel oznámení o odstoupení, nebo k pozdějšímu datu, které může být stanoveno v oznámení o odstoupení.

Článek 34

Depozitář

Depozitářem této úmluvy je generální tajemník Organizace spojených národů.

Článek 35

Závazná znění

Prvopis této úmluvy, jehož anglické, arabské, čínské, francouzské, ruské a španělské znění mají stejnou platnost, je uložen u depozitáře.

NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k této úmluvě své podpisy.

V Kumanotu v Japonsku dne desátého října dva tisíce třináct.

PŘÍLOHA

PROHLÁŠENÍ O ROZSAHU PRAVOMOCÍ EVROPSKÉ UNIE V SOULADU S ČL. 30 ODST. 3 MINAMATSKÉ ÚMLUVY O RTUTI

Tyto státy jsou v současnosti členy Evropské unie: Belgické království, Bulharská republika, Česká republika, Dánské království, Spolková republika Německo, Estonská republika, Irsko, Řecká republika, Španělské království, Francouzská republika, Chorvatská republika, Italská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Lucemburské velkovévodství, Maďarsko, Republika Malta, Nizozemské království, Rakouská republika, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Republika Slovinsko, Slovenská republika, Finská republika, Švédské království, Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

V čl. 30 odst. 3 Minamatské úmluvy je stanoveno: „3. Ve své listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení uvede organizace regionální hospodářské integrace rozsah svých pravomocí vzhledem k záležitostem upraveným touto úmluvou. Každá taková organizace také informuje depozitáře o jakýchkoliv souvisejících úpravách v rozsahu svých pravomocí, který obratem informuje ostatní smluvní strany o všech podstatných změnách.“

Evropská unie prohlašuje, že má v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie, a zejména s čl. 192 odst. 1 uvedené smlouvy, pravomoc uzavírat mezinárodní dohody a plnit závazky z nich vyplývající, které přispívají k dosažení těchto cílů:

—	zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí;

—	ochrana lidského zdraví;

—	uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů;

—	podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí, včetně změny klimatu.

Níže uvedený přehled právních nástrojů Unie dokládá, v jakém rozsahu vykonávala Unie v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie svou vnitřní pravomoc ve vztahu k záležitostem podléhajícím Minamatské úmluvě. Unie je příslušná plnit povinnosti vyplývající z Minamatské úmluvy o rtuti, pro něž ustanovení právních nástrojů Unie (zejména těch, které jsou uvedeny níže) stanoví společná pravidla, a to v rozsahu, v němž je působnost těchto společných pravidel ovlivněna nebo změněna ustanoveními Minamatské úmluvy nebo právním aktem přijatým v rámci provádění této úmluvy.

—	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ze dne 17. května 2017 o rtuti a o zrušení nařízení (ES) č. 1102/2008 (1),

—	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/65/EU ze dne 8. června 2011 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 88),

—	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o zrušení směrnice 91/157/EHS (Úř. věst. L 266, 26.9.2006, s. 1),

—	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností (Úř. věst. L 269, 21.10.2000, s. 34),

—	nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 59),

—

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1),

—	nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (Úř. věst. L 167, 27.6.2012, s. 1),

—	nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS (Úř. věst. L 309, 24.11.2009, s. 1),

—	směrnice Rady 93/42/ES ze dne 14. června 1993 o zdravotnických prostředcích (Úř. věst. L 169, 12.7.1993, s. 1),

—	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 17),

—	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 1),

—	nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1),

—	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší (Úř. věst. L 23, 26.1.2005, s. 3),

—	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1),

—	směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3),

—	směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů (Úř. věst. L 182, 16.7.1999, s. 1),

—	nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů (Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1).

Výkon pravomocí, které členské státy Evropské unie převedly podle Smluv na Evropskou unii, se ze své povahy průběžně vyvíjí. Unie si proto vyhrazuje právo toto prohlášení upravovat.

---

(1)  Úř. věst. L 137, 24. 5.2017, s. 1.