(EU) 2016/1075Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1075 ze dne 23. března 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující obsah ozdravných plánů, plánů řešení krize a skupinových plánů řešení krize, minimální kritéria, která má příslušný orgán posoudit v souvislosti s ozdravnými plány a skupinovými ozdravnými plány, podmínky vnitroskupinové finanční podpory, požadavky na nezávislé odhadce, smluvní uznání pravomoci k odpisu a konverzi, postupy a obsah požadavků na oznamování a oznámení o pozastavení, jakož i běžné fungování kolegií k řešení krize (Text s významem pro EHP)

(1)

Ustanovení tohoto nařízení spolu vzájemně úzce souvisejí, neboť jejich předmětem je rámec pro řešení krizí, jejž zavedla směrnice 2014/59/EU, a to od fáze plánování ozdravných postupů a řešení krize instituce přes fázi včasného zásahu až do okamžiku opatření k řešení krize. V zájmu věcné návaznosti mezi těmito ustanoveními, která by měla vstoupit v platnost současně, a v zájmu zjednodušení postupu řešení krize je nutné, aby instituce, orgány a účastníci trhu, včetně investorů, kteří nejsou rezidenty Unie, měli komplexní přehled o svých právech a povinnostech a byli s nimi obeznámeni na základě kompaktního dokumentu. Je tudíž žádoucí, aby byly příslušné regulační technické normy, jež směrnice 2014/59/EU vyžaduje, sloučeny do jediného nařízení.

(2)

Na základě definic ve směrnici 2014/59/EU je nezbytné vymezit některé specifické definice používaných odborných pojmů.

(3)

Jednotná pravidla pro minimální informace, jež mají být uvedeny v ozdravných plánech, by měla brát v úvahu pravomoc příslušných orgánů stanovit zjednodušené povinnosti některých institucí podle článku 4 směrnice 2014/59/EU, pokud jde o obsah a podrobnosti těchto plánů, a neměla by výkonu těchto pravomocí bránit.

(4)

Aniž jsou dotčeny zjednodušené povinnosti stanovené podle článku 4 směrnice 2014/59/EU, měla by tato jednotná pravidla blíže určit, jaké informace by měl obsahovat individuální ozdravný plán a – v souladu s čl. 7 odst. 5 a 6 uvedené směrnice – jaké informace pak skupinový ozdravný plán.

(5)

Je důležité, aby ozdravné plány uváděly informace náležité a konkrétní, a to v závislosti na tom, zda je vypracovávají instituce, jež nejsou součástí skupiny podléhající konsolidovanému dohledu podle článků 111 a 112 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (2), anebo zda se jedná o ozdravné plány individuální podle čl. 7 odst. 2 směrnice 2014/59/EU, či o ozdravné plány skupinové podle čl. 7 odst. 5 a 6 směrnice 2014/59/EU.

(6)

V zájmu přehlednosti členění ozdravných plánů by měly být požadavky na uváděné informace seskupeny do několika oddílů, z nichž by některé měly být rozděleny do pododdílů stanovených v tomto nařízení.

(7)

Mají-li být ozdravné plány provedeny v případě nezbytnosti účinně a v řádné lhůtě, je důležité, aby vycházely ze solidní struktury správy a řízení. Měly by tedy obsahovat popis příslušného specifického systému správy a řízení. Plán by měl zejména uvádět, jak byl vypracován, kdo jej schválil a jak je celkově začleněn do správy a řízení dané instituce či skupiny. V relevantních případech by měla být popsána opatření přijatá k tomu, aby případný individuální ozdravný plán dceřiného podniku byl obsahově konzistentní s ozdravným plánem skupinovým.

(8)

Ozdravné plány jsou zásadní z hlediska posouzení proveditelnosti variant ozdravných postupů. Ozdravný plán by tedy měl obsahovat podrobné informace o rozhodovacím procesu, který jakožto důležitá součást struktury správy a řízení daného subjektu vede k aktivaci uvedeného plánu a vychází z postupu eskalace za použití ukazatelů ve smyslu článku 9 směrnice 2014/59/EU. Jelikož je každá krize jiná, není při dosažení určitého ukazatele automaticky aktivována konkrétní varianta ozdravných postupů, resp. – v obecnější rovině – nedochází k aktivaci určitého automatizovaného rámce, jímž se musí realizace konkrétní varianty řídit v souladu s předem určenými procesními požadavky. Ukazatele by měly naopak sloužit jako indikátory toho, že by měl být zahájen postup eskalace včetně analýzy nejlepšího způsobu, jak krizovou situaci řešit. Než je těchto ukazatelů dosaženo, měly by být používány i referenční hodnoty a data sloužící běžnému řízení rizik, tak aby byla daná instituce či skupina informována o riziku, že se její finanční situace zhorší a že bude daných ukazatelů dosaženo. Takovéto signály včasného varování sice nejsou ukazateli ve smyslu směrnice 2014/59/EU a jako takové neindikují vstup do ozdravné fáze, ani nevyžadují eskalaci mimo postupy v běžné situaci, avšak pomáhají zajistit návaznost mezi běžným řízením rizik instituce a sledováním ukazatelů. Ozdravný plán by měl tudíž popisovat způsob, jakým jsou vhodně zvolené prvky řízení rizik instituce na tyto ukazatele navázány.

(9)

Strategická analýza by měla přihlížet k mezinárodním standardům pro ozdravné plány, např. k doporučení Rady pro finanční stabilitu pod názvem „Key Attributes of Effective Resolution Regimes for Financial Institutions“ („Klíčové atributy účinných režimů řešení problémů pro finanční instituce“). Podle uvedeného doporučení by tato analýza měla zjistit základní a systémově významné funkce dané instituce a měla by vymezit hlavní kroky k jejich zachování v rámci ozdravných scénářů. Strategická analýza by tedy měla sestávat ze dvou částí. První z nich by měla popisovat instituci, resp. skupinu a její hlavní linie podnikání a zásadní funkce. Popis instituce, resp. skupiny by měl podávat obecný přehled o instituci, resp. skupině a o jejích činnostech spolu s detailním popisem hlavních linií podnikání a zásadních funkcí. V zájmu snazšího posuzování variant ozdravných postupů, např. odprodeje majetku či prodeje linií podnikání, je důležité určit právní subjekty, v nichž jsou hlavní linie podnikání a zásadní funkce lokalizovány, a analyzovat vztahy propojenosti ve skupině. Podle čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice 2014/59/EU jsou instituce povinny vůči příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že by ozdravný plán bylo s přiměřenou pravděpodobností možné provést, aniž by to mělo významné nepříznivé důsledky pro finanční systém. Ustanovení čl. 6 odst. 2 směrnice 2014/59/EU dále vyžaduje, aby příslušné orgány vyhodnotily, do jaké míry by mohly být ozdravný plán či specifické varianty v jeho rámci provedeny, aniž by to mělo významné nepříznivé důsledky pro finanční systém. Ozdravné plány by tudíž měly popisovat i vztahy propojenosti ve vnějším prostředí.

(10)

Druhá část strategické analýzy by měla vymezovat a posuzovat možné varianty ozdravných postupů. Varianty ozdravných postupů, jež má instituce či skupina k dispozici, by měly být zprvu popsány bez vazby na konkrétní scénář finančních obtíží. Jsou prostředkem, jak zvýšit obecnou připravenost na krizi a jak instituci, resp. skupině pomoci na krizi pružně zareagovat. Strategická analýza by měla následně popsat způsob, jakým byly varianty ozdravných postupů otestovány na základě konkrétních scénářů finančních obtíží za účelem předběžně posoudit, které z variant by byly v jednotlivých scénářích efektivní; tato analýza by tudíž měla prakticky otestovat efektivitu variant a přiměřenost ukazatelů. Varianty ozdravných postupů by měly obsahovat opatření, která by mohla instituce přijmout v případě, že budou splněny podmínky včasného zásahu podle článku 27 směrnice 2014/59/EU.

(11)

Z hlediska účinného provedení ozdravného plánu a eliminace nepříznivých důsledků pro finanční systém má zásadní význam komunikace o tomto plánu. Ozdravný plán by měl tudíž obsahovat i oddíl věnovaný komunikaci a zveřejňování informací, který by ošetřil jak interní komunikaci s příslušnými interními orgány a se zaměstnanci instituce, resp. skupiny, tak komunikaci externí.

(12)

Ozdravný plán by mohl implikovat změny v organizačním uspořádání činností instituce, a to buď za účelem snazších aktualizací plánu a jeho provádění v budoucnu, za účelem sledování ukazatelů, anebo proto, že proces zjistil určité překážky, jež komplikují realizaci variant ozdravných postupů. Tato přípravná a následná organizační opatření, jež by měla instituce, resp. skupina přijmout, by měla být v ozdravném plánu popsána, tak aby bylo možno snáze posoudit, zda bude plán proveden s přiměřenou pravděpodobností, a aby mohly instituce, resp. skupina a příslušné orgány snáze monitorovat jeho provádění.

(13)

Je nezbytné blíže vymezit minimální kritéria, k nimž musí příslušný orgán při posuzování ozdravných plánů institucí podle čl. 6 odst. 2 a čl. 8 odst. 1 směrnice 2014/59/EU přihlížet.

(14)

Článek 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (3) zmocňuje Evropský orgán pro bankovnictví, aby vydával obecné pokyny s cílem zajistit společné, důsledné a jednotné uplatňování práva Unie, a požaduje, aby příslušné orgány a finanční instituce, jimž jsou tyto obecné pokyny určeny, vynaložily veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny řídily. Směrnice 2014/59/EU pověřuje Evropský orgán pro bankovnictví vydáním obecných pokynů dle článku 16 nařízení (EU) č. 1093/2010, v nichž budou určité aspekty uvedené směrnice upřesněny; příslušné orgány by tudíž měly v souladu s uvedeným článkem přihlížet k obecným pokynům, jež Evropský orgán pro bankovnictví vydal ve věci scénářů k plánování ozdravných postupů a ve věci ukazatelů, jež mají být v ozdravných plánech obsaženy, a za tímto účelem by měly vynaložit veškeré úsilí, aby se v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 1093/2010 těmito obecnými pokyny řídily.

(15)

Cílem plánování ozdravných postupů, které je ve směrnici 2014/59/EU vymezeno, je určit varianty k zachování nebo obnově životaschopnosti a finanční situace instituce či skupiny, která čelí závažným obtížím. Kritéria pro posuzování ozdravného plánu by tudíž měla mít za cíl zajistit, aby byl plán pro subjekty, jichž se týká, vhodný a aby byl spolu s variantami, jež vymezuje, životaschopný a proveditelný v řádné lhůtě. Konkrétní skutečnosti, jež bude muset příslušný orgán posoudit, budou záviset na obsahu a rozsahu ozdravného plánu. Posuzovaná minimální kritéria by měla být předmětem úpravy jednotných pravidel, tak aby byla zohledněna schopnost příslušných orgánů ukládat v souladu s článkem 4 směrnice 2014/59/EU některým institucím zjednodušené povinnosti, pokud jde o obsah a podrobnosti ozdravných plánů.

(16)

Ve vhodných případech by měla být vymezena doplňující kritéria, která se použijí při posuzování skupinových ozdravných plánů, tak aby byly reflektovány doplňující požadavky směrnice 2014/59/EU na tyto plány.

(17)

Ozdravné plány by měly být úplné a obsahovat všechny informace, jež směrnice 2014/59/EU požaduje, včetně údajů upřesněných v tomto nařízení. Tyto plány by měly být rovněž komplexní a nabízet dostatečné podrobnosti a dostatečný záběr variant pro případ okolností, v nichž se předmětný subjekt či subjekty mohou nacházet.

(18)

Požadavky na obsah plánů řešení krize by měly zohledňovat aktuální úsilí o globální koordinaci tohoto vývoje prostřednictvím Rady pro finanční stabilitu.

(19)

Normy, jež pro obsah plánů řešení krize a posuzování způsobilosti k řešení krize platí, by měly být dostatečně flexibilní, aby zohledňovaly okolnosti, v nichž se posuzovaná instituce, resp. skupina nachází, a aby byly plány cílené a při plnění strategií řešení krize užitečné.

(20)

Orgány příslušné k řešení krize by měly posoudit, lze-li účelu řešení krize věrohodně a proveditelně dosáhnout likvidací v rámci běžného úpadkového řízení. Je možné, že za tímto účelem budou muset využít relevantních odborných znalostí systémů pojištění vkladů. Posouzením proveditelnosti a věrohodnosti likvidace není vyloučeno, že bude zapotřebí posoudit, zda účelu řešení krize bude stejnou měrou dosaženo likvidací v rámci vnitrostátního úpadkového řízení, a současně že bude zapotřebí minimalizovat spoléhání se na mimořádnou finanční podporu.

(21)

Posouzení způsobilosti k řešení krize je opakujícím se procesem, který je možný pouze v případě, je-li určena preferovaná strategie řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize mohou na konci tohoto procesu dospět k závěru, že vhodnější je strategie pozměněná či zcela odlišná.

(22)

Zvažovány by měly být i varianty preferované strategie, tak aby byly zohledněny okolnosti, jež brání jejímu naplnění, např. pokud by strategie zahájení řešení krize v jednom okamžiku, která využívá nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, již nebyla proveditelná v situaci, kdy by ztráty přesáhly objem způsobilých závazků vydaných mateřským subjektem.

(23)

Normy, jež platí pro skupinové plány řešení krize a posuzování způsobilosti k řešení krize, by měly umožňovat, aby se strategie řešení krize opírala o kategorizované přístupy Rady pro finanční stabilitu, které jsou uvedeny v 80. bodě odůvodnění směrnice 2014/59/EU. Konkrétně mohou strategie řešení krize umožňovat, aby jediný orgán příslušný k řešení krize uplatnil nástroje k řešení krize na úrovni holdingové či mateřské společnosti skupiny (zahájení řešení krize v jednom okamžiku), nebo aby více takových orgánů uplatnilo tyto nástroje vůči více regionálním či funkčním podskupinám anebo subjektům v přeshraniční skupině (zahájení řešení krize ve více okamžicích), anebo mohou kombinovat aspekty obou možností.

(24)

V každém případě by se při plánování řešení krize a při posuzování způsobilosti k tomuto řešení mělo přihlížet k podpůrným opatřením, např. v podobě podání informací, kontinuálního poskytování kritických sdílených služeb či rozhodnutí zdržet se přijetí opatření k řešení krize, jež budou požadována po orgánech příslušných k řešení krize, které nepřijímají opatření k řešení krize, a to s přihlédnutím k právu jiných orgánů příslušných k řešení krize jednat v případě potřeby z vlastního podnětu v zájmu dosažení domácí finanční stability v situaci, kdy vedoucí orgány příslušné k řešení krize nepřijímají účinná opatření.

(25)

Řada skutečností, které je při posuzování způsobilosti instituce či skupiny k řešení krize nutno zvážit, je blíže vymezena v oddíle C přílohy směrnice 2014/59/EU, jehož výčet však není taxativní a vyžaduje další upřesnění.

(26)

Vzhledem k tomu, že podle článku 32 směrnice 2014/59/EU by opatření k řešení krize mělo být podniknuto pouze v případě, že by likvidace instituce či skupiny v běžném úpadkovém řízení nebyla ve veřejném zájmu, měla by být likvidace při posuzování způsobilosti k řešení krize zvažována jako alternativa k opatření k řešení krize.

(27)

Ustanovení čl. 23 odst. 1 směrnice 2014/59/EU vymezuje různé podmínky, za nichž mateřská instituce, mateřská instituce v Unii nebo určité jiné subjekty ve skupině a jejich dceřiné podniky v jiných členských státech či třetích zemích, které jsou institucemi nebo finančními institucemi, smějí na základě dohody o vnitroskupinové finanční podpoře dle kapitoly III uvedené směrnice poskytnout jinému subjektu skupiny, který splňuje podmínky včasného zásahu, finanční podporu v podobě úvěru, záruk nebo aktiv k použití jakožto zajištění. Podle čl. 25 odst. 2 směrnice 2014/59/EU může orgán příslušný pro subjekt skupiny, jenž finanční podporu poskytuje, tento úkon zakázat nebo omezit.

(28)

S ohledem na finanční obtíže subjektu, jenž finanční podporu přijímá, a na podmínku reálného předpokladu, že finanční podpora tyto obtíže vyřeší, by měla být provedena důkladná analýza potřeby kapitálu a likvidity na straně tohoto subjektu a analýza vnitřních a vnějších příčin těchto finančních obtíží, jakož i historických, současných a očekávaných podmínek na trhu. Předmětem této analýzy by měla být i opatření, která jsou plánována k řešení příčin obtíží tohoto subjektu a mohou efektivně podpořit nápravu jeho finanční situace.

(29)

Posouzení jednotlivých podmínek je v kompetenci subjektu poskytujícího podporu (poskytovatele podpory) a příslušného orgánu, který za tuto instituci poskytující podporu odpovídá. Toto posouzení by mělo vzít v úvahu riziko možného nepříznivého vývoje. V zájmu komplexnosti posouzení podmínek na straně poskytovatele podpory by měl příslušný orgán odpovědný za tohoto poskytovatele přihlédnout rovněž k informacím a výsledkům posouzení, jež mu předloží příslušný orgán odpovědný za subjekt skupiny, jenž tuto finanční podporu přijímá.

(30)

Podmínka, že poskytnutí finanční podpory musí splňovat požadavky čl. 19 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, by měla zohledňovat riziko selhání na straně subjektu, který podporu přijímá (příjemce podpory), a ztrátu, která by v případě takového selhání plynula poskytovateli podpory, a to na základě porovnání situace po poskytnutí podpory a situace bez jejího poskytnutí a na základě plného zveřejnění relevantních informací. Podmínky poskytnutí podpory by podle čl. 19 odst. 7 písm. b) měly odrážet nejlepší zájem poskytovatele podpory; dle uvedeného ustanovení může být zohledněn jakýkoli přímý či nepřímý prospěch, který dotčené strany z poskytnutí této finanční podpory mají. Tato podmínka by měla být ověřena důkladnou analýzou nákladů a přínosů, jež by v obou scénářích plynuly poskytovateli podpory a skupině jako celku.

(31)

Dohody o finanční podpoře a poskytnutí vnitroskupinové finanční podpory mohou posílit způsobilost skupiny k řešení krize, například pokud respektují mechanismus absorpce ztrát, jejž upravuje strategie řešení krize. Mohou však i ohrožovat schůdnost zvolené strategie řešení krize, například pokud tato strategie předpokládá oddělení různých částí skupiny. Dopad na způsobilost k řešení krize by tudíž měl být posuzován podle výsledku posouzení této způsobilosti, podle individuálního plánu řešení krize, a případně podle skupinového plánu řešení krize dle společného rozhodnutí kolegií k řešení krize.

(32)

Je nezbytné, aby nezávislí odhadci nebyli při plnění úkolů ocenění pro účely článku 36 včetně čl. 49 odst. 3 a článku 74 směrnice 2014/59/EU ovlivňováni a ani nebyli vnímáni jako ovlivnění ze strany veřejných orgánů včetně orgánu příslušného k řešení krize, ani ze strany instituce či subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) uvedené směrnice.

(33)

K určení okolností, za nichž má být určitá osoba pokládána za nezávislou na relevantních veřejných orgánech včetně orgánu příslušného k řešení krize a na instituci či subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) směrnice 2014/59/EU, by se tudíž měla použít jednotná pravidla. Tato pravidla by měla obsahovat požadavky na odbornost a zdroje dotyčné osoby a její vztah k relevantním veřejným orgánům včetně orgánu příslušného k řešení krize a k instituci či subjektu uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) směrnice 2014/59/EU.

(34)

Tuto nezávislost lze posílit podmínkami, které zajišťují adekvátnost odbornosti a zdrojů nezávislého odhadce. Jmenovitě je třeba zajistit, aby tento odhadce disponoval potřebnou kvalifikací, znalostmi a odborností ve všech relevantních oborech, zejména v oblasti oceňování a účetnictví v bankovním odvětví. Dále je třeba zajistit, aby pro účely ocenění disponoval dostatečnými lidskými a technickými zdroji nebo aby měl k takovým zdrojům přístup. Pro tyto účely by mohlo být vhodné, aby byl uvedený přístup k dostatečným lidským a technickým zdrojům zajištěn pověřením zaměstnanců či smluvních dodavatelů jiných specializovaných odhadců, právních kanceláří či jiných zdrojů. Jsou-li za účelem ocenění pověřeni zaměstnanci či smluvní dodavatelé, měla by u nich být provedena kontrola neexistence střetu zájmů, tak aby nebyla oslabena jejich nezávislost. Za výsledek ocenění by měl ve všech případech zůstat odpovědný nezávislý odhadce.

(35)

Dále je třeba zajistit, aby nezávislý odhadce byl s to provést ocenění účinně, aniž by se nežádoucím způsobem spoléhal na některý z relevantních veřejných orgánů včetně orgánu příslušného k řešení krize anebo na instituci či subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) směrnice 2014/59/EU. Za případ, kdy se nezávislý odhadce nežádoucím způsobem na výše uvedené subjekty spoléhá, by však nemělo být pokládáno poskytnutí instrukcí či vodítek, které jsou nezbytné k podpoře prováděného ocenění a týkají se např. metodiky poskytované podle právních předpisů Unie v oblasti oceňování pro účely související s řešením krizí bank, jestliže jsou tyto instrukce či vodítka považovány za nezbytné k podpoře prováděného ocenění. Dále by nemělo být bráněno poskytování pomoci, kdy např. dotyčná instituce či subjekt zpřístupní nezávislému odhadci systémy, účetní závěrky, zprávy pro regulátory, tržní data, jiné záznamy či mu poskytne jinou pomoc, jestliže podle posouzení orgánu oprávněného ke jmenování, resp. jiného orgánu zmocněného provést tento úkon v dotyčném členském státě, je takováto pomoc pokládána za nezbytnou k podpoře prováděného ocenění. V souladu s příslušnými zavedenými postupy by mělo být poskytování instrukcí, vodítek a dalších forem podpory předmětem dohody v jednotlivém případě či en bloc.

(36)

V souvislosti s oceněním by nemělo být bráněno úhradě přiměřeného protiplnění ani náhradě přiměřených výdajů.

(37)

Nezávislost může být ohrožena, jestliže ocenění provádí osoba, kterou zaměstnává některý z relevantních veřejných orgánů včetně orgánu příslušného k řešení krize anebo instituce či subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) směrnice 2014/59/EU, či osoba, která je s některým z uvedených subjektů spojena, a to i v případech, kdy byla zajištěna vzájemná strukturální oddělenost v plném rozsahu, která má řešit např. riziko výkonu i kontroly činnosti jednou osobou, existence vlastního zájmu, zastupování zájmů, spřízněnosti, nadměrné důvěry nebo zastrašování. Je tedy nezbytné zabezpečit jejich vzájemnou oddělenost po právní stránce tak, aby nezávislý odhadce nebyl zaměstnancem ani smluvním dodavatelem žádného z relevantních veřejných orgánů včetně orgánu příslušného k řešení krize, dotyčné instituce ani subjektu a aby s uvedenými subjekty nebyl ani ve skupině.

(38)

Je rovněž nezbytné zajistit, aby nezávislý znalec neměl významný zájem, který by byl společný, anebo protichůdný zájmu některého z relevantních veřejných orgánů včetně orgánu příslušného k řešení krize anebo instituce či subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) směrnice 2014/59/EU včetně jejich vrcholného vedení, ovládajících akcionářů, subjektů skupiny a významných věřitelů, což by mohlo nastat v případě, že by byl nezávislý odhadce významným věřitelem dotyčné instituce či subjektu. Významný zájem by mohl být dán i v případě osobních vztahů.

(39)

Případnou existenci významného společného či protichůdného zájmu by měl posoudit orgán oprávněný ke jmenování, resp. jiný orgán zmocněný provést tento úkon v dotyčném členském státě. Pro účely tohoto posouzení by měl nezávislý odhadce oznámit orgánu oprávněnému ke jmenování, resp. jinému orgánu zmocněnému provést tento úkon v dotyčném členském státě veškeré skutečné či potenciální zájmy, o nichž se domnívá, že mohou být dle posouzení daného orgánu považovány za zájem významný, a měl by předložit veškeré informace, které po něm lze spravedlivě požadovat k tomu, aby daný orgán mohl toto posouzení provést. V případě právnických osob by měla být jejich nezávislost posouzena na úrovni společnosti jako celku, avšak s přihlédnutím ke strukturální oddělenosti a dalším opatřením případně zavedeným k tomu, aby byli zaměstnanci, kteří mohou být zapojeni do oceňování, odlišeni od ostatních zaměstnanců za účelem řešení rizik, k nimž patří výkon i kontrola činnosti jednou osobou, existence vlastního zájmu, zastupování zájmů, spřízněnost, nadměrná důvěra nebo zastrašování. Jsou-li tato rizika v porovnání s uplatněnými pojistkami natolik závažná, že je nezávislost dané osoby ohrožena, neměla by daná společnost funkci nezávislého odhadce vykonávat.

(40)

Za nezávislého odhadce by za žádných okolností neměl být považován statutární auditor, jenž v roce předcházejícím roku, v němž byla posuzována způsobilost nezávislého odhadce, provedl u instituce či subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) směrnice 2014/59/EU audit. Pokud jde o jiné služby v oblasti auditu a oceňování, jež byly dotyčné instituci či subjektu poskytnuty v letech bezprostředně předcházejících dni, kdy má být nezávislost posouzena, mělo by se mít za to, že i ony představují významný společný nebo protichůdný zájem, ledaže je vůči orgánu oprávněnému ke jmenování, resp. jinému orgánu zmocněnému provést tento úkon v dotyčném členském státě uspokojivě prokázáno, že významný zájem nepředstavují s ohledem na všechny relevantní okolnosti včetně strukturální oddělenosti či jiných zavedených opatření.

(41)

Je nezbytné, aby nezávislý odhadce po jmenování při dodržení obecných zásad a postupů dle použitelných etických kodexů a profesních standardů zjistil, zda není dán skutečný ani potenciální zájem, o němž má za to, že může představovat významný společný či protichůdný zájem. Orgán oprávněný ke jmenování, resp. jiný orgán určený v dotyčném členském státě by měl být o zjištěném skutečném či potenciálním zájmu neprodleně vyrozuměn a měl by posoudit, zda se jedná o zájem významný, v kterémžto případě by mělo být jmenování nezávislého odhadce zrušeno a měl by být jmenován odhadce nový.

(42)

Směrnice 2014/59/EU ukládá členským státům, aby svým orgánům příslušným k řešení krize svěřily řadu pravomocí včetně pravomocí k odpisu a konverzi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 66 uvedené směrnice, které lze použít jak nezávisle na opatřeních k řešení krize, tak ve spojení s nimi.

(43)

Je důležité zajistit, aby pravomoci k odpisu a konverzi bylo možno uplatnit v souvislosti se všemi závazky, které nejsou vyňaty podle čl. 44 odst. 2 směrnice 2014/59/EU. V případě závazků, které se řídí právem třetí země a které nejsou uvedeny ve výčtu závazků vyňatých dle čl. 55 odst. 1 směrnice 2014/59/EU, by mělo být do smluvních podmínek zapracováno ustanovení, jímž bude uplatnění pravomocí k odpisu a konverzi vůči těmto závazkům podpořeno.

(44)

Smluvní podmínka uvedená v čl. 55 odst. 1 směrnice 2014/59/EU by měla být zahrnuta do smluv, jimiž je zakládán závazek, na nějž se uvedený článek použije, a které byly uzavřeny po dni účinnosti předpisů přijatých k provedení hlavy IV kapitoly IV oddílu 5 směrnice 2014/59/EU.

(45)

Zejména by měla být smluvní podmínka uvedená v čl. 55 odst. 1 směrnice 2014/59/EU zahrnuta do relevantních smluv o závazku, který při svém založení není plně zajištěn, anebo sice je plně zajištěn, avšak smluvní podmínky, jimiž se řídí, dlužníka nezavazují zachovávat zajištění tohoto závazku v plném rozsahu a trvale v souladu s regulatorními požadavky práva Unie či rovnocenných právních předpisů v třetích zemích.

(46)

V případě relevantních smluv, které byly uzavřeny přede dnem účinnosti předpisů přijatých k provedení hlavy IV kapitoly IV oddílu 5 směrnice 2014/59/EU, by měla být tato smluvní podmínka zahrnuta do smlouvy v případě, jsou-li závazky podle této smlouvy založeny po dni provedení.

(47)

V případě relevantních smluv, které byly uzavřeny přede dnem účinnosti předpisů přijatých k provedení hlavy IV kapitoly IV oddílu 5 směrnice 2014/59/EU, by dále měly podstatné změny, jimiž jsou ovlivněna hmotněprávní práva a povinnosti některé ze stran této smlouvy, obsahovat povinnost začlenit do smlouvy smluvní podmínku uvedenou v čl. 55 odst. 1 směrnice 2014/59/EU. Nepodstatné změny, jimiž hmotněprávní práva a povinnosti některé ze stran relevantní smlouvy ovlivněny nejsou, by neměly postačovat k tomu, aby založily požadavek na začlenění této smluvní podmínky do smlouvy; ve všech ostatních případech by měla být smluvní podmínka do smlouvy začleněna.

(48)

S cílem umožnit náležitou úroveň konvergence a současně zajistit, aby orgány příslušné k řešení krize a instituce a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) směrnice 2014/59/EU byly s to zohledňovat rozdíly v právních systémech a rozdíly plynoucí z povahy či formy závazku, je vhodné stanovit povinný obsah smluvní podmínky.

(49)

S cílem sjednotit v Unii přístup, který zajišťuje účinnou koordinaci relevantních orgánů, a dát orgánu příslušnému k řešení krize možnost přijímat náležitě informovaná a rychlá rozhodnutí o řešení krize stanoví toto nařízení postupy a obsah oznámení podle čl. 81 odst. 1, 2 a 3 směrnice 2014/59/EU.

(50)

K zohlednění naléhavosti a významu předmětu oznámení by mělo jejich předávání probíhat pomocí zabezpečené elektronické komunikace. K podpoře koordinace stran počítá tento proces s předchozí ústní komunikací a následným potvrzením příjmu.

(51)

Jelikož by oznámení měla příjemci podávat informace náležité k tomu, aby mohl urychleně plnit své úkoly, je stanoven konkrétní obsah oznámení, které příslušnému orgánu předkládá vedoucí orgán instituce či subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) směrnice 2014/59/EU v situaci, kdy jsou tato instituce či subjekt v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné. Obdobně by mělo oznámení, jež předkládá příslušný orgán orgánu příslušnému k řešení krize, obsahovat informace, jež druhému uvedenému orgánu umožní plnit jeho úkoly. Zvláštní požadavky na obsah by měly být upraveny i pro oznámení o výsledku posouzení, podle něhož je instituce či subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, jestliže k tomuto posouzení dává podnět příslušný orgán, resp. orgán příslušný k řešení krize. V takovém případě by oznámení mělo specifikovat i příslušné podmínky podle čl. 32 odst. 1 odst. a) a b) směrnice 2014/59/EU.

(52)

Za účelem harmonizovaného přístupu v Unii při informování zúčastněných stran o opatřeních k řešení krize stanoví toto nařízení postupy a obsah oznámení, jež shrnuje účinky opatření k řešení krize, včetně rozhodnutí pozastavit či omezit podle článků 69, 70 a 71 směrnice 2014/59/EU výkon určitých práv.

(53)

Toto nařízení stanoví obsah uvedeného oznámení s ohledem na některé klíčové informace, které je nutno předat retailovým i neretailovým zákazníkům a věřitelům; pokud jde o údaje, které tímto nařízením specifikovány nejsou, mělo by být oznámení v souladu s širší komunikační strategií, která je vypracována v rámci plánu řešení krize a kterou upravuje kapitola II oddíly I a II tohoto nařízení. Vzhledem k tomu, že řešení krize na úrovni skupiny i jeho plánování mohou mít velký dopad ve více členských státech, je nutné přijmout regulační technické normy k vymezení jednotných a podrobných pravidel, jimiž se budou řídit ustavení kolegia k řešení krize a postupy, jež musí toto kolegium při výkonu svých funkcí a úkolů dle článku 88 směrnice 2014/59/EU dodržet.

(54)

Při ustavování kolegia k řešení krize je nutno se vyhnout zdvojování práce, kterou již vykonaly orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě a kolegium dohledu. Důležité je rovněž zajistit, aby byla tato práce uzpůsobena tak, aby odpovídala potřebám fungování kolegia. Zejména je vhodné zajistit, aby orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny zohledňoval, aktualizoval a náležitě uzpůsoboval veškerou relevantní práci, kterou vykonal orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě v rámci kolegia dohledu, zejména pokud jde o určení příslušných subjektů skupiny a následně orgánů, jež by měly být vyzvány stát se členem nebo pozorovatelem kolegia („mapování“).

(55)

Hovoří-li se o jiných skupinách či kolegiích, jež plní tytéž úkoly a funkce podle čl. 88 odst. 6 směrnice 2014/59/EU, mělo by to být chápáno tak, že se jedná mimo jiné o skupiny krizového řízení ustavené podle společných zásad a přístupů, jež vypracovaly Rada pro finanční stabilitu a G20, avšak nikoli výlučně jen o ně. Je proto důležité stanovit, že orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny při posuzování své povinnosti ustavit kolegium k řešení krize musí rovněž posoudit, zda tyto jiné skupiny či kolegia vyvíjejí činnost v souladu s uvedeným ustanovením.

(56)

Zapojení orgánů příslušných k řešení krize ze třetích zemí do činnosti kolegia k řešení krize ve funkci pozorovatelů je již upraveno v čl. 88 odst. 3 směrnice 2014/59/EU. Je tedy nezbytné upravit organizaci jejich účasti v kolegiu a jejich zapojení do jeho jednotlivých úkolů.

(57)

V zájmu účinného plánování řešení krize je nutná efektivní a včasná interakce a spolupráce mezi kolegii k řešení krize a bankovní skupinou, zejména mezi orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a mateřským podnikem v Unii. Za tím účelem by měl orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny vyrozumět mateřský podnik v Unii o ustavení kolegia k řešení krize, jeho složení i případných změnách v tomto složení. Efektivní a včasná interakce a spolupráce mezi orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a mateřským podnikem v Unii by však neměla ztrácet ze zřetele rychlost opatření, která jsou nutná k zachování finanční stability, ani přípravnou či preventivní povahu opatření a komplexní ekonomické posouzení, které jsou při plánování řešení krize zapotřebí.

(58)

V zájmu efektivního a účinného rozhodování by měla písemná ujednání a postupy kolegia k řešení krize obsahovat nezbytné organizační předpisy. Zejména by si mělo být kolegium k řešení krize vědomo potřeby zřídit ve svém rámci flexibilní dílčí struktury, které by plnily funkce kolegia a zajišťovaly, aby byli členové kolegia s to přispívat k plnění všech funkcí kolegia vhodným způsobem. Zejména v případech, kdy je pokládáno za vhodné, aby se orgány, které nejsou členy kolegia, účastnily činnosti kolegia jako pozorovatelé, je nezbytné, aby orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny zajistil, aby podmínky této účasti byly upraveny v písemných ujednáních a aby nebyly příznivější nežli podmínky stanovené pro členy kolegia v tomto nařízení.

(59)

Písemná ujednání a postupy kolegia k řešení krize by měly obsahovat i operativní ustanovení nezbytná k tomu, aby kolegium umožňovalo orgánům příslušným k řešení krize jak koordinovat své příspěvky k činnosti kolegia dohledu, tak organizovat analýzy, posuzování a hodnocení příspěvků, jež samy od kolegia dohledu obdrží. Písemná ujednání by tudíž měla v ideálním případě upravovat i komunikaci mezi kolegiem dohledu a kolegiem k řešení krize, a zejména pak mezi orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě. Písemná ujednání by rovněž měla stanovit postupy, jimiž se musí kolegium k řešení krize řídit, aby dosáhlo společného porozumění v případech, kdy je v praxi potřebná koordinace, avšak směrnice 2014/59/EU nepředepisuje společné rozhodnutí.

(60)

Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny by měl mít přístup ke všem informacím, které jsou nezbytné k plnění jeho úkolů a povinností, a měl by koordinovat shromažďování a šíření informací, jež získává od členů kolegia či subjektů skupiny a na něž se vztahují ustanovení směrnice 2014/59/EU o důvěrnosti a výměně důvěrných informací.

(61)

V zájmu účinnosti operativních postupů při řešení naléhavých situací by měl orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny testovat fungování kolegia k řešení krize a, považuje-li to za vhodné, měl by mít možnost zapojit do těchto testů i mateřský podnik v Unii.

(62)

Velmi důležité je včas a realisticky naplánovat všechny postupy společného rozhodování. Každý orgán příslušný k řešení krize, který je do těchto postupů zapojen, by měl orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny dodat svůj příspěvek k příslušnému společnému rozhodnutí ve lhůtě, efektivně a v souladu s harmonogramem příslušného společného rozhodnutí.

(63)

Je nezbytné, aby byla společná rozhodnutí přijímána rychle a ve lhůtě. Tento požadavek je důležitý zejména u rozhodnutí o řešení krize, avšak je relevantní i pro plánování řešení krize. Současně by mělo být zajištěno, aby všechny orgány zapojené do společného rozhodování měly dostatečnou lhůtu k vyjádření svého stanoviska. Za účelem vyvážení obou cílů by měl být orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny zmocněn předložit svůj návrh ostatním orgánům zapojeným do tohoto procesu a současně stanovit náležitou lhůtu, po jejímž uplynutí by se mělo mít za to, že orgány, jež nevyjádřily námitky, s návrhem souhlasí. Při stanovování příslušné lhůty by měl orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny náležitě přihlížet ke skutečnému časovému rámci rozhodování, který stanoví právní předpisy či který dříve určilo samotné kolegium.

(64)

V zájmu účinnosti zavedeného postupu by měl konečnou odpovědnost za určení posloupnosti prováděných kroků nést orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny. Měly by být stanoveny kroky k dosažení libovolného společného rozhodnutí, s tím, že některé z těchto kroků lze provádět souběžně a jiné v posloupnosti.

(65)

V souladu s čl. 13 odst. 3 směrnice 2014/59/EU by měly být skupinové plány řešení krize nejméně jednou ročně přezkoumávány a aktualizovány. Je však zapotřebí, aby přezkum a aktualizace těchto plánů byly prováděny rovněž ad hoc, jestliže taková potřeba vyvstane s ohledem na informace, jež získá kolegium dohledu, nebo jestliže k tomu dá podnět kolegium k řešení krize.

(66)

V zájmu zvýšení transparentnosti, pokud jde o fungování kolegií k řešení krize, by mělo toto nařízení přesně upravit jednotné podmínky, za nichž budou společná rozhodnutí sdělována mateřskému podniku v Unii a ostatním subjektům příslušné skupiny. V zájmu srovnatelnosti postupů a výsledků, a tedy i dosahování konvergence, je nezbytné přesně upravit jednotná pravidla, jimiž se bude řídit postup a dokumentace při společném rozhodování kolegií k řešení krize.

(67)

Dále by měla být zajištěna koordinace individuálních rozhodnutí, která při neexistenci společného rozhodnutí přijímají orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků, tak aby bylo kolegium k řešení krize s to plnit svou úlohu, kterou upravuje čl. 88 odst. 1 směrnice 2014/59/EU. Je tedy nezbytné stanovit postup, jakým by mělo kolegium fungovat jakožto rámec, v němž by orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny a ostatní orgány usilovaly o efektivní a schůdné plánování řešení krize na úrovni skupiny i bez přijímání společných rozhodnutí.

(68)

Při zjišťování, je-li nutno vypracovávat program řešení krize na úrovni skupiny, by měly relevantní orgány příslušné k řešení krize, jež jsou zapojeny do činnosti kolegia k řešení krize, v souladu s články 91 a 92 směrnice 2014/59/EU zvážit, zda řešení dané krize nese skupinový prvek. Za tímto účelem by se měl orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny snažit určit všechny subjekty skupiny, jež jsou nebo by mohly být zasaženy v případě, že některý ze subjektů této skupiny nebo mateřský podnik v Unii splňuje podmínky článku 32 nebo 33 směrnice 2014/59/EU.

(69)

V zájmu optimálnosti podmínek k řešení krize je nutno pracovat efektivně a účinně a v krátkých lhůtách. Je tedy důležité stanovit, že kolegium k řešení krize při zvažování, zda je nutno vypracovat program řešení krize na úrovni skupiny, musí zvážit i potřebu vzájemně využívat vnitrostátní mechanismy financování. K nutnosti vzájemného využití těchto mechanismů by mělo kolegium k řešení krize přihlížet zejména s ohledem na plány financování a na použití směrnice 2014/59/EU. Pokud tyto mechanismy vzájemně využity nebudou, měl by být obsah i postup plánu financování náležitě uzpůsoben. V zájmu efektivity by orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny měl mít možnost, aby své kladné posouzení potřeby vypracovat program řešení krize na úrovni skupiny v konečném znění nahradil vlastním návrhem k tomuto programu.

(70)

Program řešení krize na úrovni skupiny by měl v rámci možností a vhodnou měrou přihlížet ke skupinovému plánu řešení krize a tímto plánem se řídit, ledaže orgány příslušné k řešení krize dospějí při svém posouzení s ohledem na okolnosti případu k závěru, že účelu řešení krize bude účinněji dosaženo přijetím opatření, s nimiž plán řešení krize nepočítá.

(71)

Pro účely koordinace je třeba, aby všichni, jichž se řešení krize instituce dotkne, byli plně obeznámeni se stanovisky a opatřeními orgánu příslušného k řešení krize, který nesouhlasí se společným rozhodnutím o programu řešení krize na úrovni skupiny. Orgán, který vyjadřuje nesouhlas, by tudíž měl ke svému nesouhlasu sdělit orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny jasné důvody.

(72)

Toto nařízení vychází z návrhů regulačních technických norem, které Komisi předložil Evropský orgán pro bankovnictví (EBA).

(73)

Pro účely regulačních technických norem o obsahu plánů řešení krize v případě institucí, jež nejsou součástí skupiny podléhající konsolidovanému dohledu podle článků 111 a 112 směrnice 2013/36/EU, a o obsahu plánů řešení krize vyžadovaných v případě skupin dle článku 10, resp. 13 směrnice 2014/59/EU, jakož i pro účely regulačních technických norem, jež upravují kritéria zkoumaná při posuzování způsobilosti institucí či skupin k řešení krize dle čl. 15 odst. 4, resp. čl. 16 odst. 2 směrnice 2014/59/EU, konzultoval Evropský orgán pro bankovnictví Evropskou radu pro systémová rizika.

(74)

O návrzích regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, uskutečnil Evropský orgán pro bankovnictví otevřené veřejné konzultace, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a vyžádal si stanovisko skupiny subjektů působících v bankovnictví, jež byla zřízena podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010,

1)

informace, jež musí obsahovat individuální ozdravný plán a – v souladu s čl. 7 odst. 5 a 6 směrnice 2014/59/EU – skupinový ozdravný plán;

2)

minimální kritéria, jež má v souvislosti s individuálním i skupinovým ozdravným plánem posoudit příslušný orgán, v souladu s čl. 6 odst. 8 směrnice 2014/59/EU;

3)

obsah plánů řešení krize dle článku 10 směrnice 2014/59/EU, jež musí být vypracovány v případě institucí, které nejsou součástí skupiny podléhající konsolidovanému dohledu podle článků 111 a 112 směrnice 2013/36/EU, a obsah plánů řešení krize dle článku 13 směrnice 2014/59/EU, jež musí být vypracovány v případě skupin;

4)

aspekty a kritéria dle čl. 15 odst. 4 směrnice 2014/59/EU, jež mají být zkoumány při posuzování způsobilosti institucí k řešení krize, a aspekty a kritéria dle čl. 16 odst. 2 uvedené směrnice, jež mají být zkoumány při posuzování této způsobilosti u skupin;

5)

podmínky čl. 23 odst. 1 písm. a), c), e) a i) směrnice 2014/59/EU, pokud jde o finanční podporu poskytovanou subjektem skupiny v souladu s článkem 19 uvedené směrnice;

6)

okolnosti, za nichž je určitá osoba pro účely čl. 36 odst. 1 a článku 74 směrnice 2014/59/EU nezávislá na orgánu příslušném k řešení krize a na instituci nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) uvedené směrnice;

7)

výčet závazků, pro něž platí výjimka z povinnosti zahrnout do smlouvy smluvní podmínku uvedenou v čl. 55 odst. 1 směrnice 2014/59/EU, a obsah smluvní podmínky vyžadované v uvedeném ustanovení;

8)

postupy a obsah, jež platí pro oznámení podle čl. 81 odst. 1, 2 a 3 směrnice 2014/59/EU a pro oznámení o pozastavení podle článku 83 uvedené směrnice;

9)

podrobná pravidla pro zřizování a běžné fungování kolegií k řešení krize za účelem plnění úkolů dle čl. 88 odst. 1 směrnice 2014/59/EU.

1)

„individuálním ozdravným plánem“ se rozumí:

2)

„strategií řešení krize“ se rozumí soubor opatření k řešení krize, která jsou stanovena v plánu řešení krize či ve skupinovém plánu řešení krize;

3)

„preferovanou strategií řešení krize“ se rozumí strategie řešení krize, jíž lze nejlépe dosáhnout účelu řešení krize podle článku 31 směrnice 2014/59/EU, a to s ohledem na strukturu a model podnikání dané instituce nebo skupiny, jakož i na režimy řešení krize, které se použijí na právní subjekty ve skupině;

4)

„kvalifikovanými způsobilými závazky“ se rozumí způsobilé závazky, jež splňují podmínky čl. 45 odst. 4 směrnice 2014/59/EU k tomu, aby byly zahrnuty do výše kapitálu a způsobilých závazků uvedených v čl. 45 odst. 1 uvedené směrnice;

5)

„zahájením řešení krize v jednom okamžiku“ se rozumí strategie řešení krize, která předpokládá, že jediný orgán příslušný k řešení krize uplatní pravomoci k řešení krize na úrovni jediného mateřského podniku nebo jediné instituce podléhající konsolidovanému dohledu;

6)

„zahájením řešení krize ve více okamžicích“ se rozumí strategie řešení krize, která předpokládá, že nejméně dva orgány příslušné k řešení krize uplatní pravomoci k řešení krize vůči regionálním či funkčním podskupinám anebo subjektům skupiny;

7)

„kontrolou“ se rozumí kontrola ve smyslu definice v čl. 4 odst. 1 bodě 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (4);

8)

„kvalifikovanou účastí“ se rozumí kvalifikovaná účast ve smyslu definice v čl. 4 odst. 1 bodě 36 nařízení (EU) č. 575/2013.

1)

souhrn hlavních částí ozdravného plánu podle článku 4;

2)

informace o správě a řízení podle článku 5:

3)

strategickou analýzu podle článků 6 až 12;

4)

plán komunikace a zveřejňování podle článku 14;

5)

analýzu přípravných opatření podle článku 15.

a)

informace o správě a řízení z ozdravného plánu;

b)

strategickou analýzu z ozdravného plánu včetně souhrnu celkové schopnosti ozdravení podle čl. 12 odst. 3;

c)

podstatné změny v instituci, skupině nebo ozdravném plánu oproti jeho předchozí verzi, jež byla předložena příslušnému orgánu;

d)

plán komunikace a zveřejňování z ozdravného plánu;

e)

přípravná opatření uvedená v ozdravném plánu.

1)

způsob vypracování ozdravného plánu, včetně alespoň:

2)

obecné zásady a postupy, jimiž se řídí schvalování ozdravného plánu, včetně alespoň:

3)

podmínky a postupy nezbytné k včasné realizaci variant ozdravných postupů, včetně alespoň:

4)

soulad plánu s obecným rámcem řízení rizik instituce či skupiny, včetně popisu relevantních referenčních hodnot (signálů včasného varování), jež jsou používány v běžném interním řízení rizik instituce či skupiny, jsou-li tyto referenční hodnoty užitečné k tomu, aby informovaly vedení o potenciální možnosti dosažení ukazatelů;

5)

řídicí informační systémy, včetně popisu zavedených mechanismů, díky nimž jsou informace nezbytné k realizaci variant ozdravných postupů spolehlivě a včas postupovány pro účely rozhodování v krizových podmínkách.

a)

popis subjektu či subjektů, jichž se ozdravný plán týká, podle článku 7;

b)

popis variant ozdravných postupů podle článků 8 až 12.

a)

obecnou charakteristiku subjektu či subjektů, jichž se ozdravný plán týká, včetně:

b)

přiřazení hlavních linií podnikání a zásadních funkcí právním subjektům a pobočkám, jež splňují podmínky odstavce 2;

c)

podrobný popis právní a finanční struktury subjektu či subjektů, jichž se plán týká, včetně vysvětlení vztahů propojenosti ve skupině, pokud jde o právní subjekty či pobočky, jež splňují podmínky odstavce 2, a zejména popis:

d)

popis vnějších vztahů propojenosti, včetně alespoň:

a)

významně přispívají k zisku či financování subjektu či subjektů, jichž se ozdravný plán týká, anebo drží významný podíl jejich aktiv, závazků či kapitálu;

b)

vykonávají hlavní obchodní činnosti;

c)

centrálně plní hlavní funkce v oblasti operací, rizika či administrativy;

d)

nesou významná rizika, která by při naplnění pesimistického scénáře mohla ohrozit životaschopnost instituce či skupiny;

e)

nemohly by být zcizeny ani likvidovány, aniž by pravděpodobně nevyvolaly značné riziko pro instituci či skupinu jako celek;

f)

jsou důležité z hlediska finanční stability alespoň jednoho členského státu, v němž mají sídlo nebo vyvíjejí činnost.

a)

škálu opatření v oblasti kapitálu a likvidity, která jsou nutná k zachování či obnově životaschopnosti a finanční situace subjektu či subjektů, jichž se ozdravný plán týká, a která mají za primární cíl zajistit životaschopnost zásadních funkcí a hlavních linií podnikání;

b)

mechanismy a opatření, jejichž primárním cílem je udržet či obnovit kapitál instituce anebo konsolidovaný kapitál skupiny cestou vnější rekapitalizace a interních opatření ke zlepšení kapitálové pozice subjektu či subjektů, jichž se ozdravný plán týká;

c)

mechanismy a opatření zajišťující, aby subjekt či subjekty, jichž se ozdravný plán týká, měly přiměřený přístup k pohotovostním zdrojům financování, tak aby byly nadále schopny provádět své operace a plnit své závazky v okamžiku jejich splatnosti;

d)

mechanismy a opatření ke snížení rizika a podílu cizího investování anebo k restrukturalizaci linií podnikání, případně včetně analýzy možného významného odprodeje majetku, právních subjektů či linií podnikání;

e)

mechanismy a opatření, jejichž primárním cílem je dosáhnout dobrovolné restrukturalizace závazků, aniž by vyvolávaly událost selhání, ukončení smluv, snížení ratingu a podobně.

1)

posouzení finančních a provozních dopadů, v němž jsou uvedeny očekávané dopady na solventnostní a likviditní pozici, na pozici financování, jakož i na ziskovost a operace subjektu či subjektů, jichž se ozdravný plán týká; ve vhodných případech musí posouzení jmenovitě uvádět subjekty skupiny, jež mohou být danou variantou dotčeny anebo mohou být zapojeny do její realizace;

2)

posouzení vnějších dopadů a systémových důsledků, jež uvádí jednak očekávané dopady na zásadní funkce vykonávané subjektem či subjekty, jichž se ozdravný plán týká, jednak dopady na akcionáře, zákazníky, zejména pak vkladatele a retailové investory, dále na protistrany, a případně na zbytek skupiny;

3)

předpoklady, z nichž vychází ocenění, a všechny další předpoklady pro účely posouzení dle odstavců 1 a 2 včetně předpokladů o prodejnosti aktiv či chování jiných finančních institucí.

a)

posouzení rizik spojených s danou variantou, které vychází z případných zkušeností s prováděním této varianty anebo rovnocenného opatření;

b)

podrobnou analýzu a popis podstatných překážek, které by bránily účinnému a včasnému provedení plánu, a údaj, zda a jakým způsobem by bylo možno tyto překážky překonat;

c)

v použitelných případech analýzu možných překážek, které by bránily účinné realizaci dané varianty ozdravných postupů a které jsou dány strukturou skupiny nebo vnitroskupinovými mechanismy, včetně údaje, jsou-li dány podstatné praktické nebo právní překážky bránící urychlenému převodu kapitálu či vyplacení závazků nebo aktiv v rámci skupiny;

d)

řešení možných překážek zjištěných dle písmen b) a c).

a)

mechanismy a opatření nezbytné k zachování nepřetržitého přístupu k příslušné infrastruktuře finančních trhů;

b)

mechanismy a postupy nezbytné k udržení nepřetržitého fungování provozních procesů subjektu či subjektů, jichž se ozdravný plán týká, včetně infrastruktury a IT služeb;

c)

očekávaný časový rámec realizace a účinnosti dané varianty ozdravných postupů;

d)

účinnost varianty ozdravných postupů a přiměřenost ukazatelů ve škále scénářů finančních obtíží, která hodnotí dopady jednotlivých scénářů na subjekt či subjekty, jichž se ozdravný plán týká, a zejména na jejich kapitál, likviditu, ziskovost, rizikový profil a operace.

a)

interní komunikaci, zejména vůči zaměstnancům, radám zaměstnancům a dalším zástupcům zaměstnanců;

b)

externí komunikaci, zejména vůči akcionářům a dalším investorům, příslušným orgánům, protistranám, finančním trhům, infrastruktuře finančního trhu, vkladatelům, a případně veřejnosti;

c)

účinné návrhy na to, jak se vypořádat s potenciálně negativními reakcemi trhu.

1)

plán obsahuje všechny informace vyjmenované v oddíle A přílohy směrnice 2014/59/EU a blíže vymezené v kapitole I oddíle I tohoto nařízení;

2)

plán podává informace aktuální, a to i pokud jde o případné podstatné změny v daném subjektu či subjektech, zejména o změny jejich právní či organizační struktury, podnikání nebo finanční situace, k nimž došlo od posledního předložení plánu, v souladu s čl. 5 odst. 2 směrnice 2014/59/EU;

3)

plán v použitelných případech analyzuje, jakým způsobem a k jakému okamžiku jsou subjekt či subjekty, jichž se plán týká, oprávněny za podmínek v plánu uvedených požádat o využití facilit centrální banky, a určit aktiva, u nichž se očekává, že by mohla posloužit jako zajištění;

4)

plán adekvátně odráží odpovídající škálu scénářů závažných makroekonomických a finančních obtíží, které jsou relevantní pro specifické podmínky subjektu či subjektů, jichž se plán týká, přičemž tento orgán zohlední obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví vydané v souladu s čl. 5 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, jimiž je dále upřesněn rozsah scénářů, které se mají v ozdravných plánech použít, a za tímto účelem v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) č. 1093/2010 vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny řídil;

5)

plán obsahuje rámec ukazatelů, s jehož pomocí lze určit, kdy lze přijmout vhodná opatření v plánu uvedená;

6)

informace podle odstavců 1 až 5 jsou uvedeny za skupinu jako celek;

7)

plán v použitelných případech uvádí mechanismy vnitroskupinové finanční podpory přijaté v souladu s příslušnou dohodou, jež byla uzavřena v souladu s kapitolou III směrnice 2014/59/EU;

8)

u jednotlivých scénářů závažných makroekonomických a finančních obtíží, které jsou v souladu s čl. 7 odst. 6 směrnice 2014/59/EU v plánu zohledněny, plán uvádí, zda jsou dány:

1)

má se za to, že plán je srozumitelný, jestliže:

2)

má se za to, že informace v plánu jsou relevantní, jestliže se tyto informace soustředí na zjištění možností, jak zachovat či obnovit finanční sílu a životaschopnost instituce či skupiny;

3)

má se za to, že ozdravný plán je komplexní, jestliže s přihlédnutím zejména k povaze podnikání subjektu či subjektů, jichž se plán týká, jakož i k jejich velikosti a vztahům propojenosti s jinými institucemi, skupinami a finančním systémem obecně:

4)

má se za to, že plán je vnitřně konzistentní, jestliže:

a)

míru, v níž je plán integrován do obecné správy a řízení dané společnosti, interních procesů subjektu či subjektů, na něž se plán použije, a do jejich rámce řízení rizik, jakož i míru, v níž je plán s těmito prvky v souladu;

b)

zda plán obsahuje dostatek schůdných a životaschopných variant ozdravných postupů, u nichž lze s přiměřenou pravděpodobností očekávat, že instituce či skupina bude schopna se s různými scénáři finančních obtíží vyrovnat rychle a účinně;

c)

zda jsou ve variantách ozdravných postupů v plánu vymezena opatření, která účinně řeší scénáře závažných makroekonomických a finančních obtíží zohledněné v souladu s čl. 5 odst. 6 směrnice 2014/59/EU;

d)

zda je časový rámec k realizaci variant realistický a zda je zohledněn v postupech, jež mají zajistit provedení ozdravných opatření;

e)

míru připravenosti instituce či skupiny napravit situaci finančních obtíží, která se zjistí zejména posouzením, zda byla náležitě vymezena nezbytná přípravná opatření, a případně zda byla tato opatření provedena anebo zda je k jejich provedení připraven plán;

f)

přiměřenost škály scénářů závažných makroekonomických a finančních obtíží, na jejichž základě byl plán testován;

g)

přiměřenost postupů, jimiž byl plán testován podle scénářů v písmeni f), a rozsah, v němž jsou tímto testováním ověřeny analýza variant ozdravných postupů a ukazatele v jednotlivých scénářích;

h)

zda jsou předpoklady a ocenění obsažené v plánu i jednotlivé varianty ozdravných scénářů realistické a schůdné.

a)

do jaké míry má daná instituce či skupina nad realizací těchto variant kontrolu a do jaké míry by potřebovala součinnost třetích osob;

b)

zda plán obsahuje dostatečně širokou škálu variant ozdravných postupů a vhodné ukazatele, podmínky a postupy, jež zajišťují včasnou realizaci těchto variant;

c)

do jaké míry plán uvažuje přiměřeně předvídatelné dopady, jež bude realizace navržené varianty ozdravných postupů mít na danou instituci či skupinu;

d)

zda plán, a zejména varianty ozdravných postupů by pravděpodobně zachovaly životaschopnost instituce či skupiny a obnovily její finanční zdraví;

e)

případně do jaké míry se instituce či skupina anebo konkurenti s podobnými charakteristikami již dokázali v minulosti vyrovnat s finančními obtížemi, jejichž znaky byly podobné jako ve zvažovaném scénáři, za použití popsaných variant ozdravných postupů, zejména pokud jde o včasnou realizaci těchto variant a – v případě skupinového ozdravného plánu – o jejich koordinaci v rámci skupiny.

1)

zda lze plán i jednotlivé varianty ozdravných postupů provést s přiměřenou pravděpodobností včas a účinně dokonce v situaci závažných makroekonomických nebo finančních obtíží;

2)

zda lze plán a určité varianty ozdravných postupů provést s přiměřenou pravděpodobností v rozsahu, který dostatečnou měrou dosahuje jejich cílů, aniž by to mělo významné nepříznivé důsledky pro finanční systém;

3)

zda škála variant ozdravných postupů dostatečně snižuje riziko, že realizaci těchto variant začnou bránit překážky nebo že vyvstanou nepříznivé systémové důsledky plynoucí ze skutečnosti, že současně budou ozdravná opatření přijímat i jiné instituce či skupiny;

4)

do jaké míry mohou varianty ozdravných postupů kolidovat s variantami institucí či skupin, jež mají podobné slabé stránky, například z důvodu podobnosti modelu podnikání, strategií či předmětu činnosti, pokud by byly tyto varianty realizovány současně;

5)

do jaké míry je pravděpodobné, že bude-li varianty ozdravných postupů realizovat několik institucí či skupin současně, bude to mít negativní důsledky pro dopad a proveditelnost těchto variant.

1)

do jaké míry může plán stabilizovat skupinu jako celek a libovolnou instituci z této skupiny, s přihlédnutím zejména k tomu,

2)

do jaké míry nabízí plán řešení, jak překonat překážky bránící provedení ozdravných opatření v rámci skupiny, které byly zjištěny v souvislosti se scénářem podle čl. 5 odst. 6 směrnice 2014/59/EU; do jaké míry by mohla týchž cílů dosáhnout alternativní ozdravná opatření, nelze-li tyto překážky překonat;

3)

do jaké míry nabízí plán řešení, jak překonat zjištěné podstatné praktické nebo právní překážky, jež brání urychlenému převodu kapitálu či vyplacení závazků nebo aktiv v rámci skupiny; do jaké míry by mohly týchž cílů dosáhnout alternativní varianty ozdravných postupů v případě, že tyto překážky nelze překonat.

1)

souhrn plánu, včetně popisu instituce či skupiny a souhrnu údajů uvedených v bodech 2 až 8;

2)

popis strategie řešení krize, která je v plánu uvažována, včetně:

3)

popis informací nezbytných k účinnému naplnění strategie řešení krize a popis mechanismů, jimiž jsou tyto informace poskytovány, včetně alespoň:

4)

popis mechanismů zajišťujících během řešení krize kontinuitu operací, pokud jde o přístup k zásadním funkcím, včetně popisu alespoň:

5)

popis požadavků na financování a zdrojů financování, jež jsou nezbytné k naplnění strategie řešení krize v plánu uvažované, včetně alespoň:

6)

plány komunikace s kriticky významnými skupinami zúčastněných stran, včetně alespoň:

7)

závěry z posouzení způsobilosti k řešení krize, včetně alespoň:

8)

vyjádření dotčené instituce či skupiny k plánu řešení krize.

a)

posouzení proveditelnosti a věrohodnosti likvidace instituce či skupiny v běžném úpadkovém řízení podle článku 24;

b)

výběr preferované strategie řešení krize k posouzení podle článku 25;

c)

posouzení proveditelnosti zvolené strategie řešení krize podle článků 26 až 31;

d)

posouzení věrohodnosti zvolené strategie řešení krize podle článku 32.

a)

fungování finančních trhů a důvěru v trh;

b)

infrastrukturu finančních trhů, zejména:

c)

jiné finanční instituce, zejména:

d)

reálnou ekonomiku, a zejména dostupnost kritických finančních služeb.

a)

jaké nástroje k řešení krize by byly v rámci preferované strategie řešení krize použity a zda by těmito nástroji mohly disponovat právní subjekty, vůči nimž je tato strategie navrhuje uplatnit;

b)

výši kvalifikovaných způsobilých závazků v rámci navržené strategie řešení krize, riziko, že nebude hrazen příspěvek na absorpci ztrát nebo rekapitalizaci, a právní subjekty, jež tyto kvalifikované způsobilé závazky vydají, s přihlédnutím ke skutečnosti, že:

c)

zavedená smluvní a jiná ujednání o převodu ztrát mezi právními subjekty ve skupině;

d)

provozní strukturu a model podnikání dané instituce či skupiny, a zejména, zda je vysoce integrovaná, anebo zda má decentralizovanou strukturu, jež se vyznačuje vysokým stupněm oddělenosti různých částí instituce či skupiny, při zohlednění skutečnosti, že:

e)

vymahatelnost nástrojů k řešení krize, které by byly uplatněny, zejména ve třetích zemích;

f)

zda si strategie řešení krize žádá podpůrná opatření jiných orgánů, zejména ve třetích zemích, anebo zda vyžaduje, aby se tyto orgány zdržely nezávislých opatření k řešení krize; a zda jsou tato případná opatření pro tyto orgány proveditelná a věrohodná.

a)

struktura a operace;

b)

finanční zdroje;

c)

informace;

d)

přeshraniční aspekty;

e)

právní aspekty.

1)

záležitosti upravené v bodech 1 až 7, 16, 18 a 19 oddílu C přílohy směrnice 2014/59/EU;

2)

případy závislosti významných subjektů a hlavních linií podnikání na infrastruktuře, informačních technologiích, funkci treasury či financí, zaměstnancích či jiných kritických sdílených službách;

3)

zda jsou mechanismy správy a řízení, kontroly a řízení rizik v souladu s případnými plánovanými změnami ve struktuře instituce či skupiny;

4)

zda je právní a franšízová struktura instituce či skupiny v souladu s případnými plánovanými změnami v podnikatelské struktuře této instituce či skupiny;

5)

zda jsou pro každý z právních subjektů k dispozici vhodné nástroje k řešení krize, které jsou k naplnění strategie řešení krize požadovány.

1)

záležitosti upravené v bodech 13, 14, 15 a 17 oddílu C přílohy směrnice 2014/59/EU;

2)

potřebu zjistit a vyčíslit výši závazků, které v rámci preferované strategie řešení krize pravděpodobně nepřispějí k absorpci ztrát nebo rekapitalizaci, s přihlédnutím k alespoň těmto faktorům:

3)

výši nároků na financování v době před řešením krize a v jejím průběhu, dostupnost zdrojů financování a překážky bránící nezbytnému převodu kapitálu v rámci instituce či skupiny;

4)

zda jsou specifikovány vhodné mechanismy k tomu, aby na právní subjekty, na něž by byly uplatněny nástroje k řešení krize, byly převedeny ztráty z jiných společností skupiny, včetně případného posouzení objemu vnitroskupinového financování a jeho schopnosti absorbovat ztráty.

1)

záležitosti upravené v bodech 8 až 12 oddílu C přílohy směrnice 2014/59/EU;

2)

schopnost instituce či skupiny poskytovat informace o výši aktiv, u nichž se očekává, že by mohla posloužit jako zajištění facilit centrální banky, a informace o umístění těchto aktiv v rámci skupiny;

3)

schopnost instituce či skupiny poskytnout informace nutné k tomu, aby mohlo být provedeno ocenění, jímž má být zjištěna výše požadovaného odpisu či rekapitalizace.

1)

záležitosti upravené v bodě 20 oddílu C přílohy směrnice 2014/59/EU;

2)

zda jsou mezi orgány domovského a hostitelského členského státu zavedeny vhodné postupy ke koordinaci, komunikaci a poskytování ujištění o opatřeních, jež mají být přijata, včetně opatření v třetích zemích, které umožňují naplnit strategii řešení krize;

3)

zda mají právní předpisy v příslušných domovských a hostitelských jurisdikcích vyšší právní sílu nežli práva na ukončení smlouvy v případě finančních smluv, která se uplatní výhradně při selhání a řešení krize přidruženého podniku.

1)

zda lze v krátké lhůtě splnit požadavky na to, aby regulatorní orgány vydaly schválení či povolení nezbytná k naplnění strategie řešení krize;

2)

zda podstatná smluvní dokumentace umožňuje smlouvy ukončit při zahájení řešení krize;

3)

zda smluvní závazky, jejichž uplatňování nemůže orgán příslušný k řešení krize vyloučit, zakazují převod aktiv či závazků, s nímž strategie řešení krize počítá.

a)

fungování finančních trhů, a zejména důvěru v trh;

b)

infrastrukturu finančních trhů, a zejména:

c)

jiné finanční instituce, a zejména:

d)

reálnou ekonomiku, a zejména na dostupnost finančních služeb.

a)

potřeba kapitálu a likvidity příjemce podpory, která je uvedena v popisu jeho kapitálové a likviditní situace a v projekci jeho potřeby kapitálu a likvidity, je pokryta na dostatečnou dobu, a to s přihlédnutím ke všem relevantním finančním zdrojům, z nichž lze tyto potřeby uspokojit, a s přihlédnutím k harmonogramu k vyřešení finančních obtíží a k termínu poskytnutí podpory;

b)

předpokladu vyřešení obtíží neodporuje analýza finanční situace a vnitřních i vnějších příčin finančních obtíží, zejména modelu podnikání a řízení rizik příjemce podpory, jakož i historických, aktuálních a očekávaných podmínek na trhu;

c)

akční plán s popisem opatření k nápravě finanční situace příjemce podpory, případně včetně revize jeho modelu podnikání a řízení rizik;

d)

výchozí předpoklady v popisech a projekcích dle písmen a), b) a c) jsou vzájemně v souladu, schůdné a zohledňují krizové podmínky, v nichž se příjemce podpory nachází, jakož i aktuální podmínky na trhu a potenciální nepříznivý vývoj.

a)

podmínky náležitě odrážejí:

b)

podmínky odrážejí v souladu s čl. 19 odst. 7 směrnice 2014/59/EU nejlepší zájem poskytovatele podpory a poměr mezi prospěchem, riziky a náklady, který byl při určování tohoto nejlepšího zájmu zohledněn, včetně přímého či nepřímého prospěchu, který může poskytovateli podpory z poskytnutí finanční podpory plynout, a včetně prospěchu, který z poskytnutí podpory plyne skupině.

a)

majetek poskytovatele podpory bude trvale vyšší než jeho závazky;

b)

poskytovatel podpory splní tyto podmínky:

a)

potenciál k absorpci ztrát v rámci skupiny po splnění podmínek řešení krize;

b)

vzájemnou propojenost poskytovatele a příjemce podpory;

c)

riziko šíření krize v rámci skupiny;

d)

složitost skupiny zvýšenou v důsledku poskytnutí finanční podpory;

e)

kapitálovou a likviditní situaci poskytovatele podpory.

1)

„orgánem oprávněným ke jmenování“ se rozumí právnická či fyzická osoba příslušná pro výběr a jmenování nezávislého odhadce pro účely provedení ocenění podle čl. 36 odst. 1 nebo čl. 74 odst. 1 směrnice 2014/59/EU;

2)

„relevantním subjektem“ se rozumí instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU, jejichž aktiva a závazky se oceňují podle článku 36 nebo článku 74 směrnice 2014/59/EU;

3)

„relevantním veřejným orgánem“ se rozumí orgán oprávněný ke jmenování, orgán příslušný k řešení krize nebo orgány uvedené v čl. 83 odst. 2 písm. a) až h) směrnice 2014/59/EU a první orgán uvedený v čl. 83 odst. 2 bodu i) směrnice 2014/59/EU.

1)

odhadce má požadovanou kvalifikaci, zkušenosti, schopnosti, znalosti a zdroje a může provést ocenění účinně, aniž by se musel nepřípustně spoléhat na relevantní veřejný orgán nebo relevantní subjekt v souladu s článkem 39;

2)

odhadce je z právního hlediska oddělen od relevantních veřejných orgánů a relevantního subjektu v souladu s článkem 40;

3)

odhadce nemá žádný významný společný nebo protichůdný zájem ve smyslu článku 41.

a)

vyžadovat ani přijímat pokyny ani doporučení od příslušného veřejného orgánu nebo příslušného subjektu;

b)

vyžadovat ani přijímat finanční ani jiné výhody od příslušného veřejného orgánu nebo příslušného subjektu.

a)

poskytování pokynů, poradenství, prostor, technického vybavení nebo jiných forem podpory, pokud je to podle posouzení orgánu oprávněného ke jmenování nebo jiného orgánu, který může být zmocněn k provedení tohoto úkonu v dotčeném členském státě, považováno za nezbytné pro dosažení cílů ocenění;

b)

zaplacení nezávislému odhadci takové odměny a nákladů, jaké jsou přiměřené v souvislosti s provedením ocenění.

a)

Pokud jde o fyzické osoby, nesmí být nezávislý odhadce zaměstnancem ani dodavatelem relevantního veřejného orgánu nebo relevantního subjektu;

b)

pokud jde o právnické osoby, nesmí nezávislý odhadce patřit do stejné skupiny podniků jako relevantní veřejný orgán nebo relevantní subjekt.

a)

vrcholným vedením a členy vedoucího orgánu relevantního subjektu;

b)

právnických nebo fyzických osob, které relevantní subjekt kontrolují nebo v něm mají kvalifikovanou účast;

c)

věřiteli, kteří jsou orgánem oprávněným ke jmenování nebo jiným orgánem, který může být zmocněn k provedení tohoto úkolu v dotčeném členském státě, určeni jako významní na základě informací, které má k dispozici orgán oprávněný ke jmenování nebo jiný orgán, který může být zmocněn k provedení tohoto úkolu v dotčeném členském státě;

d)

každým subjektem skupiny.

a)

poskytování služeb nezávislým odhadcem (a to i v minulosti) relevantnímu subjektu a osobám uvedeným v odstavci 3, a zejména propojení mezi uvedenými službami a prvky relevantními pro ocenění;

b)

osobní a finanční vztahy mezi nezávislým odhadcem a relevantním subjektem a osobami uvedenými v odstavci 3;

c)

investice nebo jiné významné finanční zájmy nezávislého odhadce;

d)

pokud jde o právnické osoby, jakéhokoli strukturálního oddělení nebo jiné ujednání, které bude zavedeno k řešení případných ohrožení nezávislosti, např. rizika výkonu i kontroly činnosti jednou osobou, existence vlastního zájmu, zastupování zájmů, spřízněnosti, důvěry nebo zastrašování, včetně mechanismů pro rozlišování mezi zaměstnanci, kteří mohou být zapojeni do ocenění, a zaměstnanců ostatních.

a)

v souladu s veškerými platnými etickými kodexy a profesními standardy zachovávat zásady a postupy zaměřené na určení skutečného nebo potenciálního zájmu, který by mohl být považován za významný zájem v souladu s odstavcem 2;

b)

neprodleně uvědomit orgán oprávněný ke jmenování nebo jiný orgán, který může být zmocněn k provedení úkolu uvedeného v odstavci 2 v dotčeném členském státě, o skutečném nebo potenciálním zájmu, o němž se nezávislý odhadce domnívá, že podle názoru tohoto orgánu může být považován za významný zájem v souladu s odstavcem 2;

c)

přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby žádný ze zaměstnanců či jiných osob podílejících se na provádění ocenění neměl žádný významný zájem takového druhu, jak je uvedeno v odstavci 2.

1)

„podstatnou změnou“ se ve vztahu k relevantní smlouvě ve smyslu odstavce 2 tohoto článku uzavřené před datem použitelnosti vnitrostátních prováděcích předpisů k oddílu 5 kapitoly IV hlavy IV směrnice 2014/59/EU rozumí změna, včetně automatické změny, provedená po uvedeném datu, kterou jsou dotčeny hmotněprávní práva a povinnosti smluvní strany relevantní smlouvy; změny, jimiž nejsou dotčeny hmotněprávní práva a povinnosti smluvní strany relevantní smlouvy, zahrnují změnu kontaktních údajů signatáře nebo adresáta pro doručování, typografické změny k nápravě formulačních chyb nebo automatické úpravy úrokových sazeb;

2)

„relevantní smlouvou“ se rozumí smlouva, včetně podmínek kapitálového nástroje, která vytváří závazek, na který se použije čl. 55 odst. 1 směrnice 2014/59/EU.

a)

není plně zajištěn;

b)

je plně zajištěn, ale řídí se smluvními podmínkami, které neukládají dlužníku udržovat závazek průběžně plně zajištěný v souladu s regulatorními požadavky práva Unie nebo třetí země s účinky, jež lze považovat za rovnocenné právu Unie.

a)

závazky, které byly vytvořeny po uvedeném datu, bez ohledu na to, zda jsou vytvořeny podle relevantních smluv uzavřených před uvedeným datem, a to i podle rámcových smluv mezi smluvními stranami týkajících se více závazků;

b)

závazky vytvořené před uvedeným datem nebo po něm v rámci relevantních smluv, které byly uzavřeny před uvedeným datem a které jsou předmětem významné změny;

c)

závazky v rámci dluhových nástrojů vydaných po uvedeném datu;

d)

závazky v rámci dluhových nástrojů vydaných před uvedeným datem nebo po něm v rámci relevantních smluv, které byly uzavřeny před uvedeným datem a které jsou předmětem významné změny.

a)

na žádost orgánu příslušného k řešení krize nebo z podnětu správního nebo soudního orgánu třetí země, jejímž právem se řídí daný závazek nebo nástroj, umožní, aby tento řádně zmocněný správní nebo soudní orgán třetí země, a to ve lhůtě, o které orgán příslušný k řešení krize rozhodne, že neohrozí účinné uplatňování pravomocí k odpisu a konverzi tímto orgánem, buďto:

b)

stanoví, že důvody, pro které správní nebo soudní orgán třetí země může odmítnout uznat nebo podpořit výkon pravomocí k odpisu a konverzi podle písmene a), jsou jasně uvedeny a jsou omezeny na jeden nebo více z těchto mimořádných případů:

1)

uznání a akceptaci protistranou instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU, že závazek může podléhat výkonu pravomocí orgánu příslušného k řešení krize k odpisu a konverzi;

2)

popis pravomocí každého orgánu příslušného k řešení krize k odpisu a konverzi v souladu s prováděcími vnitrostátními právními předpisy k oddílu 5 kapitoly IV hlavy IV směrnice 2014/59/EU nebo případně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (7), zejména pravomocí uvedených v čl. 63 odst. 1 písm. e), f), g) a j) směrnice 2014/59/EU;

3)

uznání a akceptaci protistranou instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU;

4)

uznání a akceptace protistranou instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU, že smluvní podmínka k otázkám popsaným v uvedené smlouvě je úplná, s vyloučením všech ostatních dohod, ujednání či srozumění mezi protistranami ohledně předmětu relevantní smlouvy.

a)

název, adresu sídla a případně identifikační kód právnické osoby instituce nebo subjektu zasílajících oznámení;

b)

název a adresu sídla bezprostředního a nejvyššího mateřského podniku uvedené instituce nebo subjektu, je-li to relevantní;

c)

relevantní informace a analýzy, jež vedoucí orgán zohlednil při hodnocení toho, zda byly splněny podmínky podle čl. 32 odst. 4 směrnice 2014/59/EU;

d)

exemplář písemného usnesení vedoucího orgánu, jímž se potvrzuje jeho hodnocení, že instituce nebo subjekt jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné;

e)

případné další informace, které vedoucí orgán považuje za relevantní pro své hodnocení.

1)

kopii obdrženého oznámení včetně veškerých informací uvedených v čl. 46 odst. 1;

2)

údaje o opatřeních k předejití krize nebo opatření uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU, která příslušný orgán učinil nebo vyžaduje, aby učinily instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU, bude-li to vhodné;

3)

případnou podpůrnou dokumentaci, kterou příslušný orgán považuje za nezbytnou k tomu, aby byl orgán příslušný k řešení krize schopný informovaně rozhodnout.

a)

název instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU, k nimž se oznámení vztahuje;

b)

informace podle čl. 46 odst. 1 písm. a) a b);

c)

shrnutí posouzení požadovaného podle čl. 32 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 2014/59/EU.

a)

název, adresu sídla a případně identifikační kód právnické osoby instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU v režimu řešení krize;

b)

název a adresu sídla bezprostředního a nejvyššího mateřského podniku instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU v režimu řešení krize, pokud je relevantní;

c)

výčet názvů ostatních subjektů skupiny a příslušných poboček, na něž mají opatření k řešení krize dopady, včetně – v rámci možností – informací o pobočkách nacházejících se ve třetích zemích;

d)

shrnutí relevantních opatření k řešení krize, která jsou přijata, dat, od nichž uvedená opatření k řešení krize nabývají účinku, a zejména jejich účinky na retailové zákazníky, což zahrnuje:

e)

potvrzení řádného průběhu smluvních závazků, včetně splátkových kalendářů, na něž se nevztahují pozastavení podle článků 69, 70 a 71 směrnice 2014/59/EU;

f)

kontaktní místo v rámci instituce, kde zákazníci a věřitelé mohou požadovat další informace a aktualizace týkající se instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU a jejích operací.

a)

stanovisko orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny, též s ohledem na písmeno b), ohledně rovnocennosti režimu důvěrnosti a profesního tajemství platného pro uchazeče o status pozorovatele;

b)

podmínky účasti pozorovatelů v kolegiu k řešení krize, které musí být zahrnuty do písemných ujednání a postupů navržených orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny;

c)

názor orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny, co se týče významu příslušné pobočky, pokud je uchazeč o status pozorovatele orgánem třetí země příslušným k řešení krize pro pobočku;

d)

stanovení lhůty, po jejímž uplynutí se předpokládá souhlas: v uvedené lhůtě jakýkoli nesouhlasící člen kolegia k řešení krize uvedený v čl. 88 odst. 2 písm. b), c) nebo d) směrnice 2014/59/EU může vyjádřit svou řádně odůvodněnou námitku vůči stanovisku orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny uvedenému v písmenu a) tohoto odstavce.

a)

popis skupiny, mateřského podniku v Unii, dceřiných společností a významných poboček;

b)

identifikaci členů a pozorovatelů kolegia;

c)

popis obecného rámce kolegia k řešení krize pro spolupráci mezi orgány a koordinaci činností a úkolů.

a)

popis případných rozličných dílčích struktur kolegia k řešení krize pro výkon různých úkolů. Pro uvedený účel, zejména pokud jde o členy kolegia přijímající společná rozhodnutí, zohlední orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny potřebu uspořádat kolegium k řešení krize do různých dílčích struktur.

b)

identifikaci členů a pozorovatelů kolegia, kteří se účastní zvláštních činností kolegia; Pro uvedený účel orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny dbá na to, aby vytvoření různých dílčích struktur kolegia, včetně dílčích struktur zahrnujících pozorovatele, nevedlo k omezení nebo předjímání postupu společného rozhodování, zejména u členů kolegia, kteří jsou povinni učinit společné rozhodnutí v souladu s relevantními ustanoveními směrnice 2014/59/EU;

c)

popis rámce, podmínek pro účast pozorovatelů v kolegiu k řešení krize, včetně podmínek pro jejich účast v různých dialozích a postupech kolegia, jakož i jejich práv a povinností, pokud jde o výměnu informací podle článků 90 a 98 směrnice 2014/59/EU. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny dbá na to, aby obecný rámec a podmínky pro účast pozorovatelů nebyly výhodnější než rámec a podmínky stanovené pro členy kolegia v souladu s tímto nařízením a s relevantními písemnými ujednáními konkrétního kolegia;

d)

popis ujednání o spolupráci a koordinaci při mimořádných situacích, zejména takových situací, které mohou představovat systémové ohrožení životaschopnosti některého ze subjektů skupiny;

e)

popis postupů, které je třeba dodržovat, není-li nutné společné rozhodnutí, ale zdá se nezbytným dosáhnout společného porozumění v rámci kolegia k řešení krize nebo některé z jeho dílčích struktur;

f)

popis ujednání pro výměnu informací včetně příslušného rozsahu, četnosti a komunikačních kanálů s ohledem na články 90 a 98 směrnice 2014/59/EU a na úlohu orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny jako koordinátora pro získávání a šíření informací mezi členy a pozorovateli kolegia;

g)

popis relevantních informací, jež mají být sdíleny s členy a pozorovateli kolegia k řešení krize a jež se týkají se zejména plánování řešení krize, posouzení způsobilosti k řešení krize a dalších úkolů uvedených v čl. 88 odst. 1 směrnice 2014/59/EU, rovněž s ohledem na články 90 a 98 směrnice 2014/59/EU a na úlohu orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny;

h)

popis ujednání o nakládání s důvěrnými informacemi s ohledem na články 90 a 98 směrnice 2014/59/EU;

i)

popis postupů pro pořádání pravidelných i ad hoc schůzí;

j)

popis metod pro koordinaci vstupních informací, které mají orgány příslušné k řešení krize nezávisle poskytovat kolegiu dohledu nebo orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě, pokud to vyžadují právní předpisy nebo z vlastní iniciativy;

k)

popis metody pro sdělování vstupních informací uvedených v písmeni j), zejména popis relevantní úlohy, kterou orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny má při komunikaci uvedených vstupních informací orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě;

l)

popis zásad komunikace s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě, s příslušnými orgány relevantních členských států, s mateřským podnikem v Unii a se subjekty skupiny podle článku 58;

m)

případnou jinou smlouvu týkající se fungování kolegia k řešení krize a

n)

případná ujednání týkající se přerušení práce.

a)

rozdělení úkolů za koordinaci vnější komunikace, a to za situace, kdy platí předpoklad nepřetržitého trvání podniku, za situace, kdy se má za to, že instituce nebo skupina jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, jakož i za situace řešení krize;

b)

určení úrovně zpřístupněných informací o strategiích řešení krize na úrovni skupiny;

c)

koordinaci veřejných prohlášení v situacích, v nichž se má za to, že instituce nebo skupina jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné;

d)

koordinaci veřejných prohlášení v souvislosti s přijatými opatřeními k řešení krize, včetně zveřejnění příkazů nebo nástrojů, kterými byla přijata opatření k řešení krize, nebo oznámení shrnujících dopady opatření k řešení krize.

a)

zabezpečené komunikační prostředky, které mají být použity;

b)

soubor informací, které mají být vyměňovány;

c)

příslušné osoby, které mají být kontaktovány;

d)

komunikační postupy, které musí dodržovat relevantní členové kolegia.

a)

předběžný dialog mezi orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků týkající se strategie řešení krize pro skupinu, a to při přípravě společného rozhodnutí o skupinovém plánu řešení krize a posouzení způsobilosti k řešení krize;

b)

vyžádání informací nezbytných k tomu, aby mateřský podnik v Unii vypracoval skupinový plán řešení krize, a k provedení posouzení způsobilosti k řešení krize v souladu s článkem 11 směrnice 2014/59/EU;

c)

předložení informací požadovaných v písmeni b) tohoto odstavce mateřským podnikem v Unii přímo orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny v souladu s čl. 13 odst. 1 směrnice 2014/59/EU;

d)

předání informací, které obdrží orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny od mateřského podniku v Unii, orgánům uvedeným v čl. 13 odst. 1 směrnice 2014/59/EU a uvedení lhůty pro případné žádosti o doplňující informace;

e)

předložení příspěvků pro vypracování skupinového plánu řešení krize a pro posouzení způsobilosti k řešení krize ze strany orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny;

f)

předložení návrhu skupinového plánu řešení krize a návrhu posouzení způsobilosti k řešení krize od orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny členům kolegia k řešení krize;

g)

předložení možných komentářů k návrhu skupinového plánu řešení krize a k návrhu posouzení způsobilosti k řešení krize od členů kolegia k řešení krize orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny;

h)

jednání s mateřským podnikem v Unii o návrhu skupinového plánu řešení krize a posouzení jeho způsobilosti k řešení krize, pokud je orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny považuje za vhodné;

i)

dialog mezi orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků o návrhu skupinového plánu řešení krize a o posouzení způsobilosti k řešení krize;

j)

rozeslání dokumentu s návrhem společného rozhodnutí o skupinovém plánu řešení krize a o posouzení způsobilosti k řešení krize orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků;

k)

dialog o dokumentu s návrhem společného rozhodnutí o skupinovém plánu řešení krize a o posouzení způsobilosti k řešení krize mezi orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků;

l)

dosažení společného rozhodnutí o skupinovém plánu řešení krize a o posouzení způsobilosti k řešení krize;

m)

oznámení dosažení společného rozhodnutí mateřskému podniku v Unii spolu se shrnutím klíčových prvků skupinového plánu řešení krize.

a)

odrážet rozsah a složitost jednotlivých kroků postupu společného rozhodování;

b)

zohlednit harmonogram dalších společných rozhodnutí organizovaných v rámci kolegia k řešení krize;

c)

zohlednit v největším možném rozsahu harmonogram dalších společných rozhodnutí organizovaných v rámci příslušného kolegia dohledu, zejména harmonogram společného rozhodnutí o přezkumu a posouzení skupinového ozdravného plánu v souladu s čl. 8 odst. 2 směrnice 2014/59/EU.

a)

odhadované datum, k němuž se očekává předložení žádosti o informace nezbytné pro vypracování skupinového plánu řešení krize a pro provedení posouzení způsobilosti k řešení krize v souladu s čl. 61 odst. 2 písm. b), a lhůtu pro předložení uvedených informací v souladu s čl. 61 odst. 2 písm. c);

b)

odhadované datum pro uspořádání případného jednání uvedeného v čl. 61 odst. 2 písm. h);

c)

odhadované datum pro sdělení uvedené v čl. 61 odst. 2 písm. m).

1)

projednat předběžný návrh týkající se strategie řešení krize pro skupinu;

2)

ověřit, zda některé z informací nezbytných pro vypracování skupinového plánu řešení krize a provedení posouzení způsobilosti k řešení krize jsou již k dispozici některým z příslušných orgánů, a sdílet tyto informace v souladu s čl. 11 odst. 2 směrnice 2014/59/EU;

3)

stanovit doplňující informace, které je třeba vyžádat od mateřského podniku v Unii;

4)

dohodnout se o případných příspěvcích, které orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny potřebuje od orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků pro vypracování skupinového plánu řešení krize a provedení posouzení způsobilosti k řešení krize.

1)

názvy orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny a orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků, které dospívají ke společnému rozhodnutí o skupinovém plánu řešení krize a o posouzení způsobilosti k řešení krize;

2)

názvy orgánů příslušných k řešení krize a příslušných orgánů konzultovaných při koncipování a průběžné aktualizaci skupinového plánu řešení krize a při provádění posouzení způsobilosti k řešení krize, zejména:

3)

název mateřského podniku v Unii a subjektů skupiny, na něž se vztahují skupinový plán řešení krize a posouzení způsobilosti k řešení krize a jichž se týká a na něž se použije společné rozhodnutí;

4)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití společného rozhodnutí o skupinovém plánu řešení krize a o posouzení způsobilosti k řešení krize;

5)

datum přijetí společného rozhodnutí o skupinovém plánu řešení krize a o posouzení způsobilosti k řešení krize a případných relevantních aktualizací tohoto rozhodnutí;

6)

skupinový plán řešení krize a posouzení způsobilosti k řešení krize, včetně případných opatření k řešení nebo odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize v souladu s čl. 17 odst. 4, 5 a 6 a článku 18 směrnice 2014/59/EU, s jejichž výhradou je společné rozhodnutí přijímáno. Pokud mateřský podnik v Unii nebo některý z jeho subjektů provádějí tato opatření, musí být rovněž poskytnuty informace týkající se lhůty pro jejich provedení;

7)

shrnutí stanovisek vyjádřených orgány konzultovanými při přijímání společného rozhodnutí o skupinovém plánu řešení krize a o posouzení způsobilosti k řešení krize;

8)

pokud byl při přijímání společného rozhodnutí konzultován orgán EBA, vysvětlení případné odchylky od doporučení orgánu EBA.

a)

název orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny;

b)

název mateřského podniku v Unii;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití rozhodnutí;

d)

datum rozhodnutí;

e)

skupinový plán řešení krize a posouzení způsobilosti k řešení krize, včetně případných opatření k řešení nebo odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize v souladu s čl. 17 odst. 4, 5 a 6 směrnice 2014/59/EU, s jejichž výhradou se rozhodnutí přijímá. Pokud tato opatření provádí mateřský podnik v Unii, musí být rovněž poskytnuty informace týkající se lhůty pro jejich provedení;

f)

názvy členů kolegia k řešení krize a pozorovatelů zapojených v souladu s podmínkami účasti pozorovatelů do postupu společného rozhodování o skupinovém plánu řešení krize a o posouzení způsobilosti k řešení krize, spolu se shrnutím stanovisek vyjádřených uvedenými orgány a informacemi o problémech, jež byly předmětem nesouhlasu;

g)

připomínky orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny týkající se stanovisek vyjádřených členy a pozorovateli kolegia k řešení krize, zejména o problémech, jež byly předmětem nesouhlasu.

a)

název orgánu příslušného k řešení krize, který přijímá rozhodnutí;

b)

název subjektu nebo subjektů v jurisdikci orgánu příslušného k řešení krize, kterých se rozhodnutí týká a na které se použije;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití rozhodnutí;

d)

datum rozhodnutí;

e)

plán řešení krize a posouzení způsobilosti k řešení krize subjektů v jejich jurisdikci, včetně případných opatření k řešení nebo odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize v souladu s čl. 17 odst. 4, 5 a 6 směrnice 2014/59/EU, s jejichž výhradou je rozhodnutí přijímáno. Pokud tato opatření provádějí tyto subjekty, musí být rovněž poskytnuty informace týkající se lhůty pro jejich provedení;

f)

název orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny spolu vysvětlením důvodů nesouhlasu s navrhovaným skupinovým plánem řešení krize a s posouzením způsobilosti k řešení krize.

a)

jeden měsíc od uplynutí lhůty podle čl. 13 odst. 4 směrnice 2014/59/EU;

b)

jeden měsíc ode dne, kdy orgán EBA na žádost o konzultaci podle čl. 13 odst. 4 třetího pododstavce směrnice 2014/59/EU vydá doporučení;

c)

jeden měsíc ode dne, kdy orgán EBA vydá rozhodnutí podle čl. 13 odst. 5 druhého pododstavce nebo čl. 13 odst. 6 druhého pododstavce směrnice 2014/59/EU, nebo jeden měsíc od jiného dne, který orgán EBA v tomto rozhodnutí stanoví.

a)

vypracování a rozeslání zprávy týkající se podstatných překážek zjištěných v souladu s čl. 18 odst. 2 směrnice 2014/59/EU orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny v konzultaci s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě a s orgánem EBA;

b)

předložení zprávy podle čl. 18 odst. 2 směrnice 2014/59/EU orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny mateřskému podniku v Unii, orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků a orgánům příslušným k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky;

c)

datum, kdy mateřský podnik v Unii předloží orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny své případné připomínky a alternativní opatření pro nápravu podstatných překážek v souladu s čl. 18 odst. 3 směrnice 2014/59/EU;

d)

dialog mezi orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků a jinými členy kolegia k řešení krize o případných připomínkách nebo alternativních opatřeních k řešení podstatných překážek navržených mateřským podnikem v Unii podle čl. 18 odst. 3 směrnice 2014/59/EU;

e)

vypracování návrhu společného rozhodnutí o opatřeních k řešení či odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize;

f)

finalizaci společného rozhodnutí o opatřeních k řešení či odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize a

g)

sdělení společného rozhodnutí o opatřeních k řešení či odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize.

a)

název mateřského podniku v Unii a subjektů skupiny, jichž se týká a na něž se použije společné rozhodnutí;

b)

názvy orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny a orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků, které dospívají ke společnému rozhodnutí;

c)

názvy relevantních příslušných orgánů a názvy orgánů příslušných k řešení krize významných poboček, které byly konzultovány ohledně způsobilosti skupiny k řešení krize, ohledně opatření k řešení či odstranění podstatných překážek a ohledně připomínek a případných alternativních opatření předložených mateřským podnikem v Unii;

d)

názvy pozorovatelů, pokud byli tito pozorovatelé zapojeni do společného rozhodování v souladu s podmínkami účasti pozorovatelů, jak jsou uvedeny v písemných ujednáních;

e)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití společného rozhodnutí;

f)

datum společného rozhodnutí;

g)

opatření podle čl. 17 odst. 5 a 6 směrnice 2014/59/EU, o nichž rozhodly orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků, a lhůtu, v níž musí příslušné subjekty skupiny tato opatření uplatnit;

h)

pokud opatření navržená mateřským podnikem v Unii nejsou přijata nebo jsou částečně přijata orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků, vysvětlení, jak opatření navržená mateřským podnikem v Unii jsou posouzena jako nevhodná k odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize a proč by opatření uvedená v písmenu g) účinně zmenšila či odstranila podstatné překážky způsobilosti k řešení krize;

i)

shrnutí stanovisek vyjádřených orgány konzultovanými v rámci společného rozhodování;

j)

pokud byl při přijímání společného rozhodnutí konzultován orgán EBA, vysvětlení případné odchylky od doporučení orgánu EBA.

a)

název orgánu příslušného k řešení krize, který přijímá rozhodnutí;

b)

název mateřského podniku v Unii, jehož se rozhodnutí týká a na nějž se použije;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití rozhodnutí;

d)

datum rozhodnutí;

e)

opatření podle čl. 17 odst. 5 a 6 směrnice 2014/59/EU, o nichž rozhodl orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny, a lhůtu, v níž musí být uvedená opatření uplatněna;

f)

pokud opatření navržená mateřským podnikem v Unii nejsou přijata nebo jsou částečně přijata orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny, vysvětlení, jak opatření navržená mateřským podnikem v Unii jsou posouzena jako nevhodná k odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize a proč by opatření stanovená v písmenu e) tohoto odstavce účinně zmenšila či odstranila podstatné překážky způsobilosti k řešení krize;

g)

názvy členů kolegia k řešení krize a jeho pozorovatelů zapojených v souladu s podmínkami účasti pozorovatelů do postupu společného rozhodování o opatřeních k řešení podstatných překážek způsobilosti k řešení krize, spolu se shrnutím stanovisek vyjádřených uvedenými orgány a informacemi o problémech, jež byly předmětem nesouhlasu;

h)

připomínky orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny týkající se stanovisek vyjádřených členy a pozorovateli kolegia k řešení krize, zejména o problémech, jež byly předmětem nesouhlasu.

a)

název orgánu příslušného k řešení krize, který přijímá rozhodnutí;

b)

název subjektů v jurisdikci orgánu příslušného k řešení krize, kterých se rozhodnutí týká a na které se použije;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití rozhodnutí;

d)

datum rozhodnutí;

e)

opatření podle čl. 17 odst. 5 a 6 směrnice 2014/59/EU, o nichž rozhodl orgán příslušný k řešení krize, a lhůtu, v níž musí příslušné subjekty tato opatření uplatnit;

f)

pokud opatření navržená dceřinými podniky v souladu s čl. 17 odst. 3 a 4 směrnice 2014/59/EU nejsou přijata nebo jsou částečně přijata orgány příslušnými k řešení krize dotyčných dceřiných podniků, vysvětlení, jak opatření navržená těmito dceřinými podniky jsou posouzena jako nevhodná k odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize a proč by opatření stanovená v písmenu e) tohoto odstavce účinně zmenšila či odstranila podstatné překážky způsobilosti k řešení krize;

g)

název orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny spolu s vysvětlením důvodů nesouhlasu s opatřeními, jež orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny navrhl k řešení podstatných překážek způsobilosti k řešení krize.

a)

jeden měsíc od případného uplynutí lhůty podle čl. 18 odst. 5 směrnice 2014/59/EU;

b)

jeden měsíc ode dne, kdy orgán EBA na žádost o konzultaci podle čl. 18 odst. 5 druhého pododstavce směrnice 2014/59/EU vydá doporučení;

c)

jeden měsíc ode dne, kdy orgán EBA vydá rozhodnutí podle čl. 18 odst. 6 třetího pododstavce nebo čl. 18 odst. 7 druhého pododstavce směrnice 2014/59/EU, nebo jeden měsíc od jiného dne, který orgán EBA v tomto rozhodnutí stanoví.

a)

předložení návrhu orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny na minimální požadavky na kapitál a způsobilé závazky na konsolidované úrovni a na úrovni mateřského podniku orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků a orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě;

b)

předložení návrhů orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků na minimální požadavky na kapitál a způsobilé závazky pro subjekty spadající pod jejich jurisdikci na individuální úrovni orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny a dotyčným příslušným orgánům;

c)

dialog mezi orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků o navržených minimálních požadavcích na kapitál a způsobilé závazky na konsolidované úrovni, na úrovni mateřského podniku a na úrovni každého dceřiného podniku, jakož i s orgány příslušnými k řešení krize v jurisdikcích, kde jsou usazeny významné pobočky;

d)

vypracování a předložení návrhu společného rozhodnutí o minimálních požadavcích na kapitál a způsobilé závazky na konsolidované úrovni, na úrovni mateřského podniku a na úrovni každého dceřiného podniku orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků;

e)

dialog o návrhu společného rozhodnutí o minimálních požadavcích na kapitál a způsobilé závazky na konsolidované úrovni, na úrovni mateřského podniku a na úrovni každého dceřiného podniku s mateřským podnikem v Unii a s dceřinými podniky skupiny, pokud je požadován právními předpisy některého členského státu;

f)

dosažení společného rozhodnutí o minimálních požadavcích na kapitál a způsobilé závazky na konsolidované úrovni, na úrovni mateřského podniku a na úrovni každého dceřiného podniku;

g)

sdělení společného rozhodnutí o minimálních požadavcích na kapitál a způsobilé závazky na konsolidované úrovni, na úrovni mateřského podniku a na úrovni dceřiných podniků mateřskému podniku v Unii.

a)

odrážet rozsah a složitost jednotlivých kroků postupu společného rozhodování;

b)

zohlednit harmonogram dalších společných rozhodnutí organizovaných v rámci kolegia k řešení krize;

c)

zohlednit v co největším možném rozsahu harmonogram dalších společných rozhodnutí organizovaných v rámci relevantního kolegia dohledu, zejména harmonogram společného rozhodnutí o požadavcích obezřetnosti pro jednotlivé instituce v souladu s článkem 113 směrnice 2013/36/EU.

a)

minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky, který musí být trvale dodržován mateřským podnikem v Unii, ledaže mu bylo přiznáno upuštění od tohoto požadavku v souladu s čl. 45 odst. 11 směrnice 2014/59/EU;

b)

minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky uplatněný na konsolidované úrovni.

a)

názvy orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny a orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků, které dosahují společného rozhodnutí o minimálních požadavcích na kapitál a způsobilé závazky na konsolidované úrovni, na úrovni mateřského podniku a na úrovni každého dceřiného podniku;

b)

názvy orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě a jiných příslušných orgánů, které byly konzultovány;

c)

názvy pozorovatelů, pokud byli tito pozorovatelé zapojeni do společného rozhodování v souladu s podmínkami účasti pozorovatelů, jak jsou uvedeny v písemných ujednáních;

d)

název mateřského podniku v Unii a subjektů skupiny, jichž se týká a na něž se použije společné rozhodnutí;

e)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a dosažení společného rozhodnutí; odkazy na další kritéria poskytnutá členskými státy, na jejichž základě budou určeny minimální požadavky na kapitál a způsobilé závazky;

f)

datum návrhu společného rozhodnutí a jeho případných relevantních aktualizací;

g)

minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky na konsolidované úrovni a případnou lhůtu pro dosažení této výše, spolu s příslušným odůvodněním pro stanovení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky v této výši při zohlednění kritérií posouzení podle čl. 45 odst. 6 písm. a) až f) směrnice 2014/59/EU;

h)

minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky na úrovni mateřského podniku v Unii, ledaže mu bylo přiznáno upuštění od tohoto požadavku v souladu s čl. 45 odst. 11 směrnice 2014/59/EU, a případnou lhůtu pro dosažení této výše, spolu s příslušným odůvodněním pro stanovení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky v této výši při zohlednění kritérií posouzení podle čl. 45 odst. 6 písm. a) až f) směrnice 2014/59/EU;

i)

minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky na úrovni každého dceřiného podniku nebo na individuálním základě, ledaže těmto podnikům bylo přiznáno upuštění od tohoto požadavku v souladu s čl. 45 odst. 12 směrnice 2014/59/EU, a případnou lhůtu pro dosažení této výše, spolu s příslušným odůvodněním pro stanovení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky v této výši při zohlednění kritérií posouzení podle čl. 45 odst. 6 písm. a) až f) směrnice 2014/59/EU.

a)

název orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny;

b)

název mateřského podniku v Unii a názvy jiných subjektů v uvedené jurisdikci, na něž se společné rozhodnutí použije;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají vypracování, finalizace a uplatňování rozhodnutí, a zejména odkazy na případná další kritéria od členského státu, v němž má mateřský podnik v Unii povolení k činnosti, na jejichž základě je stanoven minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky;

d)

datum rozhodnutí;

e)

minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky na konsolidované úrovni a případnou lhůtu pro dosažení této výše, spolu s příslušným odůvodněním pro stanovení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky v této výši při zohlednění kritérií posouzení podle čl. 45 odst. 6 písm. a) až f) směrnice 2014/59/EU;

f)

minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky na úrovni mateřského podniku v Unii, ledaže mu bylo přiznáno upuštění od tohoto požadavku v souladu s čl. 45 odst. 11, a případnou lhůtu pro dosažení této výše, spolu s příslušným odůvodněním pro stanovení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky v této výši při zohlednění kritérií posouzení podle čl. 45 odst. 6 písm. a) až f) směrnice 2014/59/EU;

g)

názvy členů kolegia k řešení krize a jeho pozorovatelů zapojených v souladu s podmínkami účasti pozorovatelů do postupu společného rozhodování, spolu se shrnutím stanovisek vyjádřených uvedenými orgány a informacemi o problémech, jež byly předmětem nesouhlasu;

h)

připomínky orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny týkající se stanovisek vyjádřených členy a pozorovateli kolegia k řešení krize, zejména o problémech, jež byly předmětem nesouhlasu;

i)

pokud rozhodnutí, které se týká minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky, stanoví, že tento požadavek je na konsolidované či individuální úrovni zčásti splněn u mateřského podniku v Unii prostřednictvím smluvních nástrojů rekapitalizace z vnitřních zdrojů, rozhodnutí musí obsahovat také podrobné údaje prokazující přesvědčení orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny, že tyto nástroje jsou způsobilé jakožto smluvní nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů v souladu s kritérii stanovenými v čl. 45 odst. 14 směrnice 2014/59/EU.

a)

název orgánu příslušného k řešení krize dceřiného podniku, který přijímá rozhodnutí;

b)

název dceřiných podniků skupiny v dané jurisdikci, jichž se rozhodnutí týká a na něž se použije;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají vypracování, finalizace a uplatňování rozhodnutí, a zejména odkazy na případná další kritéria od členských států, v nichž mají uvedené dceřiné podniky skupiny povolení k činnosti, na jejichž základě je stanoven minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky;

d)

datum rozhodnutí;

e)

minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky, který se použije na dceřiný podnik na individuální úrovni a případnou lhůtu pro dosažení této výše, spolu s příslušným odůvodněním pro stanovení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky v této výši při zohlednění kritérií posouzení podle čl. 45 odst. 6 písm. a) až f) směrnice 2014/59/EU;

f)

název orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny spolu se shrnutím stanoviska, které vyjádřil, a informacemi o problémech, jež byly předmětem nesouhlasu;

g)

komentáře orgánu příslušného k řešení krize dceřiného podniku týkající se stanoviska vyjádřeného orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny, zejména o problémech, jež byly předmětem nesouhlasu;

h)

pokud rozhodnutí, které se týká minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky, stanoví, že tento požadavek je na úrovni daného dceřiného podniku zčásti splněn prostřednictvím smluvních nástrojů rekapitalizace z vnitřních zdrojů, rozhodnutí musí obsahovat také podrobné údaje prokazující přesvědčení orgánu příslušného k řešení krize daného dceřiného podniku, že tyto nástroje jsou způsobilé jakožto smluvní nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů v souladu s kritérii stanovenými v čl. 45 odst. 14 směrnice 2014/59/EU.

a)

jeden měsíc od případného uplynutí lhůty podle čl. 45 odst. 9 nebo 10 směrnice 2014/59/EU;

b)

jeden měsíc ode dne, kdy orgán EBA na žádost o konzultaci podle čl. 18 odst. 5 druhého pododstavce směrnice 2014/59/EU vydá doporučení;

c)

jeden měsíc ode dne, kdy orgán EBA vydá rozhodnutí podle čl. 45 odst. 9 třetího pododstavce nebo čl. 45 odst. 10 pátého pododstavce směrnice 2014/59/EU, nebo jeden měsíc od jiného dne, který orgán EBA v tomto rozhodnutí stanoví.

1)

pokud možno dialog o potřebě zavést program řešení krize na úrovni skupiny a o vzájemném využití vnitrostátních mechanismů financování;

2)

vypracování návrhu posouzení nebo návrhu rozhodnutí o potřebě programu řešení krize na úrovni skupiny orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a jeho sdělení členům kolegia k řešení krize;

3)

konzultaci o návrhu posouzení nebo návrhu rozhodnutí o potřebě programu řešení krize na úrovni skupiny se členy kolegia k řešení krize;

4)

finalizaci posouzení nebo rozhodnutí o potřebě programu řešení krize na úrovni skupiny a jeho sdělení kolegiu k řešení krize.

a)

doručené oznámení;

b)

svůj návrh k tématům uvedeným v odstavci 3;

c)

lhůtu, ve které by dialog měl být uzavřen.

a)

zda by v souladu s článkem 91 nebo 92 směrnice 2014/59/EU řešení krize dceřiného podniku nebo mateřského podniku v Unii mělo skupinové rozměry a zda by vyžadovalo vypracování programu řešení krize na úrovni skupiny;

b)

zda bude plán financování vycházet ze vzájemného využití vnitrostátních mechanismů financování v souladu s článkem 107 směrnice 2014/59/EU.

a)

pro účely článku 91 směrnice 2014/59/EU své stanovisko o pravděpodobném dopadu oznámených opatření k řešení krize nebo opatření v případě platební neschopnosti na skupinu nebo na subjekty skupiny v jiných členských státech, a zejména zda by opatření k řešení krize nebo jiná opatření pravděpodobně vedla ke splnění podmínek zahájení řešení krize ve vztahu k subjektu skupiny v jiném členském státě;

b)

pro účely článku 92 směrnice 2014/59/EU své stanovisko o tom, že se nepoužije žádná z podmínek pro program řešení krize na úrovni skupiny ve smyslu čl. 92 odst. 1 uvedené směrnice, a to při řádném zohlednění podmínek uvedených v odstavci 2 uvedeného článku;

c)

své stanovisko o nezbytnosti vzájemně využít mechanismy financování pro účely plánu financování v souladu s článkem 107 směrnice 2014/59/EU.

1)

vypracování návrhu programu řešení krize na úrovni skupiny orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a jeho sdělení členům kolegia k řešení krize;

2)

konzultaci o návrhu programu řešení krize na úrovni skupiny alespoň mezi orgány příslušnými k řešení krize subjektů, na které se vztahuje program řešení krize na úrovni skupiny;

3)

vypracování společného rozhodnutí o programu řešení krize na úrovni skupiny orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny a jeho oznámení orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků, na něž se vztahuje program řešení krize na úrovni skupiny;

4)

finalizace společného rozhodnutí o programu řešení krize na úrovni skupiny podle čl. 91 odst. 7 nebo čl. 92 odst. 3 směrnice 2014/59/EU;

5)

sdělení výsledku společného rozhodnutí členům kolegia k řešení krize.

a)

popis případných opatření, která musí být provedena k zajištění proveditelnosti programu řešení krize na úrovni skupiny;

b)

popis případných právních nebo regulačních podmínek, které musí být splněny pro provádění programu řešení krize na úrovni skupiny;

c)

časový rámec pro provedení programu řešení krize na úrovni skupiny, jakož i načasování a posloupnost jednotlivých opatření k řešení krize, která mají být podniknuta;

d)

rozdělení úkolů a povinností pro koordinaci opatření k řešení krize, externí komunikaci a interní komunikaci se členy kolegia k řešení krize a kontaktní údaje členů kolegia k řešení krize;

e)

případný plán financování na základě článku 107 směrnice 2014/59/EU, s přihlédnutím k nutnosti vzájemného použití mechanismů financování.

a)

vysvětlení, proč musí být zvolena alternativní možnost plánu řešení krize podle článku 13 směrnice 2014/59/EU, též proč jsou navržená opatření považována za opatření, jimiž se účelů a zásad řešení krize uvedených v článcích 31 a 34 uvedené směrnice dosáhne efektivněji než strategií a opatřeními k řešení krize stanovenými v plánu řešení krize;

b)

označení a popis prvků programu řešení krize na úrovni skupiny, které se odchylují od plánu řešení krize podle článku 13 směrnice 2014/59/EU.

a)

pro konzultaci v souladu s článkem 104;

b)

pro finalizaci společného rozhodnutí o programu řešení krize na úrovni skupiny podle článku 106.

a)

případných překážek provádění programu řešení krize na úrovni skupiny v souladu se strategií a opatřeními k řešení krize, jež mohou být obsaženy ve vnitrostátních právních předpisech nebo jinde;

b)

relevantních aktualizací informací předložených za účelem vzájemného použití mechanismů financování, které by mohly mít dopad na plnění plánu financování;

c)

dopadu programu řešení krize na úrovni skupiny nebo plánu financování na dceřiné podniky, na něž se vztahuje program řešení krize na úrovni skupiny v jejich členském státě.

a)

jak naložil s významně odlišnými názory a výhradami vyjádřenými orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků, na něž se vztahuje program řešení krize na úrovni skupiny, pro účely návrhu společného rozhodnutí;

b)

proč a do jaké míry nebylo v programu řešení krize na úrovni skupiny dodrženo doporučení orgánu EBA, pokud se konzultace s orgánem EBA konala.

a)

názvy orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny a orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků, na něž se vztahuje program řešení krize na úrovni skupiny;

b)

název mateřského podniku v Unii a seznam všech subjektů v rámci skupiny, jichž se daný program řešení krize na úrovni skupiny týká a na něž se použije;

c)

odkazy na použitelné právní předpisy Unie a členských států, jež se týkají přípravy, finalizace a použití společného rozhodnutí o programu řešení krize na úrovni skupiny;

d)

datum návrhu společného rozhodování o programu řešení krize na úrovni skupiny;

e)

program řešení krize na úrovni skupiny v konečném znění, včetně případného odůvodnění v souladu s odstavcem 3.

a)

název daného orgánu příslušného k řešení krize;

b)

název subjektu spadajícího do jurisdikce daného orgánu příslušného k řešení krize;

c)

datum oznámení;

d)

název orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny;

e)

prohlášení orgánu příslušného k řešení krize o jeho nesouhlasném postoji nebo o odchýlení se od programu řešení krize na úrovni skupiny, nebo jeho názor, že pro subjekt nebo subjekty spadající pod jeho jurisdikci jsou vhodná nezávislá opatření k řešení krize;

f)

podrobné odůvodnění u prvků programu řešení krize na úrovni skupiny, s nimiž orgán příslušný k řešení krize nesouhlasí nebo se od nich odchyluje, nebo vysvětlení, proč se domnívá, že jsou vhodná nezávislá opatření k řešení krize;

g)

podrobný popis opatření, která podnikne orgán příslušný k řešení krize, včetně načasování a posloupnosti opatření.