(EU) 2016/223Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/223 ze dne 17. února 2016, kterým se stanoví postup pro posouzení některých žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a individuální zacházení podaných vyvážejícími výrobci z Číny a Vietnamu a kterým se provádí rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech C-659/13 a C-34/14

(1)

Dne 23. března 2006 přijala Komise nařízení Komise (ES) č. 553/2006, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo z dovozu některé obuvi se svrškem z usně (dále jen „obuv“) pocházející z Čínské lidové republiky (dále též „ČLR“) a Vietnamu (dále jen „prozatímní nařízení“) (2).

(2)

Nařízením Rady (ES) č. 1472/2006 (3) uložila Rada konečná antidumpingová cla v rozmezí od 9,7 do 16,5 % na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a z Čínské lidové republiky na dobu dvou let (dále jen „nařízení Rady (ES) č. 1472/2006“ nebo „napadené nařízení“).

(3)

Nařízením (ES) č. 388/2008 (4) rozšířila Rada konečná antidumpingová opatření na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky na dovoz zasílaný ze Zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ ze Zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao.

(4)

K okamžiku uplynutí platnosti opatření Rada na základě přezkumu před pozbytím platnosti zahájeného dne 3. října 2008 (5) znovu prodloužila antidumpingová opatření o dobu patnácti měsíců, konkrétně do 31. března 2011, a to prostřednictvím prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1294/2009 (6) (dále jen „nařízení (EU) č. 1294/2009“).

(5)

Společnosti Brosmann Footwear (HK) Ltd, Seasonable Footwear (Zhongshan) Ltd, Lung Pao Footwear (Guangzhou) Ltd, Risen Footwear (HK) Co Ltd a Zhejiang Aokang Shoes Co. Ltd (dále jen „žalobkyně“) napadly napadené nařízení u Soudu prvního stupně (nyní Tribunál). Svými rozsudky ze dne 4. března 2010 ve věci Brosmann Footwear (HK) a další v. Rada, T-401/06, Sb. rozh. 2010, s. II-671, a ze dne 4. března 2010 ve spojených věcech Zhejiang Aokang Shoes a Wenzhou Taima Shoes v. Rada, T-407/06 a T-408/06, Sb. rozh. 2010, s. II-747 (dále jen „rozsudky Tribunálu“), Tribunál tyto žaloby zamítl.

(6)

Žalobkyně se proti těmto rozsudkům odvolaly. Soudní dvůr rozsudky Tribunálu ve svých rozsudcích ze dne 2. února 2012 ve věci Brosmann a další, C-249/10 P, a ze dne 15. listopadu 2012 ve věci Zhejiang Aokang Shoes Co. Ltd, C-247/10 P, zrušil. Soudní dvůr rozhodl, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení věci, neboť se domníval, že Komise nebyla povinna zkoumat žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení od obchodníků nezařazených do vzorku (bod 36 rozsudku ve věci C-249/10 P a body 29 a 32 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(7)

Soudní dvůr poté sám v dané věci rozhodl. Uvedl, že: „[…] Komise měla přezkoumat odůvodněné žádosti, které jí navrhovatelky předložily na základě čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení za účelem přiznání STH v rámci antidumpingového řízení upraveného sporným nařízením. Dále je třeba konstatovat, že není vyloučeno, že takový přezkum povede k tomu, že jim bude uloženo konečné antidumpingové clo lišící se od cla ve výši 16,5 %, které se na ně vztahuje podle čl. 1 odst. 3 sporného nařízení. Z téhož ustanovení totiž vyplývá, že ve sporném nařízení bylo konečné antidumpingové clo ve výši 9,7 % uloženo pouze jedinému čínskému hospodářskému subjektu zařazenému do vzorku, kterému byl přiznán STH. Platí přitom, jak vyplývá z bodu 38 tohoto rozsudku, že pokud by Komise konstatovala, že podmínky tržního hospodářství převažují i v případě navrhovatelek, měla by se posledně uvedená sazba cla, v případě nemožnosti vypočítat individuální dumpingové rozpětí, vztahovat i na ně“ (bod 42 rozsudku ve věci C-249/10 P a bod 36 rozsudku ve věci C-247/10 P).

(8)

V důsledku toho zrušil Soudní dvůr napadené nařízení v rozsahu, ve kterém se týká dotčených žalobkyň.

(9)

V říjnu 2013 Komise prostřednictvím oznámení uveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie  (7) oznámila, že se rozhodla obnovit antidumpingové řízení k okamžiku vzniku nesrovnalostí a přezkoumat, zda v případě žalobkyň převládaly v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 podmínky tržního hospodářství, a vyzvala zúčastněné strany, aby se přihlásily.

(10)

V březnu 2014 Rada prováděcím rozhodnutím Rady 2014/149/EU (8) zamítla návrh Komise na přijetí prováděcího nařízení Rady o opětovném uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a vyráběné společnostmi Brosmann Footwear (HK) Ltd, Seasonable Footwear (Zhongshan) Ltd, Lung Pao Footwear (Guangzhou) Ltd, Risen Footwear (HK) Co Ltd a Zhejiang Aokang Shoes Co. Ltd a o konečném výběru jim uloženého prozatímního cla a ukončila řízení týkající se uvedených výrobců. Rada vyjádřila názor, že dovozci, kteří nakoupili obuv od těch vyvážejících výrobců, kterým bylo příslušnými vnitrostátními orgány příslušné clo nahrazeno na základě článku 236 nařízení (EHS) č. 2913/1992 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (9) (dále jen „celní kodex Společenství“), nabyli na základě ustanovení čl. 1 odst. 4 napadeného nařízení, na jehož základě se ustanovení celního kodexu Společenství, zejména článku 221, na výběr cla uplatnila, legitimní očekávání, které by bylo přijetím návrhu Komise zpochybněno.

(11)

Dva dovozci dotyčného výrobku, C&J Clark International Ltd. a Puma SE, antidumpingová opatření uvalená na dovoz některé obuvi pocházející z Číny a Vietnamu napadli s odvoláním na judikaturu uvedenou v 5. až 7. bodě odůvodnění u vnitrostátních soudů, které se s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce obrátily na Soudní dvůr.

(12)

Ve spojených věcech C & J Clark International Limited, C-659/13, a Puma SE, C-34/14, Soudní dvůr prohlásil nařízení (ES) č. 1472/2006 a prováděcí nařízení (EU) č. 1294/2009 za neplatná, jelikož Evropská komise nepřezkoumala žádosti podané vyvážejícími výrobci z Čínské lidové republiky a Vietnamu, kteří nebyli zařazeni do vzorku, o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, a to v rozporu s požadavky stanovenými v ustanoveních čl. 2 odst. 7 písm. b) a čl. 9 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství („dále jen rozsudky“).

(13)

Článek 266 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví, že orgány musí přijmout opatření nezbytná k zajištění souladu s rozsudky Soudního dvora. V případě zrušení aktu přijatého orgány v rámci správního řízení, jako je antidumpingové řízení, spočívá zajištění souladu s rozsudkem Soudního dvora v nahrazení zrušeného aktu novým aktem, ve kterém je protiprávnost zjištěná Soudním dvorem odstraněna („rozhodnutí ve věci Asteris“) (10).

(14)

Podle judikatury Soudního dvora lze v postupu nahrazení zrušeného aktu pokračovat k okamžiku, kdy nastala protiprávnost (11). To zejména znamená, že za situace, kdy je akt, kterým je správní řízení ukončeno, zrušen, nemá tento fakt, že akt byl zrušen, nutně vliv na přípravné úkony, jako je zahájení antidumpingového řízení. Za situace, kdy je zrušeno nařízení, které ukládá konečná antidumpingová opatření, to znamená, že pokud k protiprávnosti nedošlo k okamžiku zahájení řízení, zůstává po tom, co bylo nařízení zrušeno, antidumpingové řízení nadále otevřeno, protože akt, jímž bylo antidumpingové řízení uzavřeno, byl z právního řádu Unie odstraněn (12).

(15)

S výjimkou skutečnosti, že orgány nepřezkoumaly žádosti podané vyvážejícími výrobci z Čínské lidové republiky a Vietnamu, kteří nebyli zařazeni do vzorku, o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, zůstala všechna ostatní zjištění učiněná v nařízení (ES) č. 1472/2006 a prováděcím nařízení (EU) č. 1294/2009 i nadále v platnosti.

(16)

V tomto případě protiprávnost nastala až po zahájení řízení. Proto se Komise rozhodla v tomto antidumpingovém řízení, jež bylo v okamžiku, kdy nastala protiprávnost, stále ještě otevřené, pokračovat a přezkoumat, zda v případě dotčených vyvážejících výrobců převládaly v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 podmínky tržního hospodářství.

(17)

Ve vztahu k dovozu společností C&J Clark International Ltd. a Puma SE Komise posoudí všechny žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, které byly podány.

(18)

Je vhodné vnitrostátním celním orgánům na základě ustanovení článku 14 základního nařízení nařídit, aby prozatím tato cla nenahrazovaly. Komise uvedené posouzení provede ve lhůtě osmi měsíců od data rozsudku.

(19)

Pokud jde o dovoz ostatních dovozců, kteří k podání žaloby na neplatnost sami aktivně legitimováni nebyli a kteří se tedy při svých žádostech o nahrazení antidumpingových cel v souladu s ustanovením článku 236 celního kodexu Společenství mohou opřít o dotčený rozsudek, Komise v zájmu hospodárného využívání zdrojů posoudí pouze žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení podané těmi vyvážejícími výrobci, kterých se týkají u vnitrostátních celních orgánů řádně a včas uplatněné žádosti o náhradu. Komise podotýká, že v souladu s čl. 236 odst. 2 celního kodexu Společenství se dovozní nebo vývozní clo vrátí nebo promine na základě žádosti podané u příslušného celního úřadu ve lhůtě tří let ode dne, kdy byla částka cla dlužníkovi sdělena. Komise rovněž podotýká, že akt prohlášení nařízení, kterým byla antidumpingová cla uložena, za neplatné nepředstavuje nepředvídatelnou okolnost ve smyslu daného ustanovení, která by umožnila prodloužení tříleté lhůty, během níž je dovozce oprávněn požadovat vrácení dovozních cel, jež na základě uvedeného nařízení zaplatil.

(20)

Byl-li akt přijatý orgány prohlášen Soudním dvorem v rámci řízení o předběžné otázce za neplatný, má takový rozsudek účinky erga omnes  (13), tedy nevztahuje se pouze na žalobce, který podal podnět k vnitrostátnímu soudu, jenž následně věc v rámci řízení o předběžné otázce postoupil Soudnímu dvoru. V takovém případě je Komise povinna takový rozsudek provést ve vztahu ke všem stranám, které jsou dotčeny protiprávností, jež vedla ke zrušení daného opatření.

(21)

Komise má možnost napravit ty aspekty napadeného nařízení, které vedly k jeho prohlášení za neplatné, přičemž může ty části posudku, kterých se rozsudek nedotýká, ponechat beze změny (14).

(22)

Z důvodu hospodárného využívání zdrojů se Komise zdrží prošetřování všech žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení, které v rámci šetření, jež vedlo k přijetí napadeného nařízení, podali čínští a vietnamští vyvážející výrobci, kteří nebyli zařazeni do vzorku. Na místo toho považuje za vhodné uložit vnitrostátním celním orgánům, v jejichž působnosti je rozhodování o náhradách antidumpingových cel na základě článku 236 celního kodexu Společenství (15), aby předaly žádosti o vrácení cla Komisi a aby dříve, než přikročí k náhradě cla, vyčkaly posouzení Komise ohledně žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení a případně opětovného uložení antidumpingového cla v příslušné sazbě. Právním základem takovéto povinnosti je článek 14 základního nařízení, který stanoví, že nařízení o uložení cla určí podrobný postup jeho výběru členskými státy.

(23)

Komise následně ověří, zda vyvážející výrobce, jehož vývozu se žádost o vrácení cla týkala, skutečně požádal o posouzení zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuálního zacházení, a pokud ano, zda by takovému vyvážejícímu výrobci mělo být zacházení jako v tržním hospodářství nebo individuální zacházení přiznáno, či nikoliv.

(24)

Komise příjme nařízení o posouzení a případně o opětovném uložení cla v příslušné sazbě. Uvedené nově stanovené celní sazby budou účinné ode dne, kdy vstoupilo v platnost zrušené nařízení.

(25)

Dříve, než rozhodnou o jakékoli žádosti o vrácení cla, mají tudíž vnitrostátní celní orgány povinnost vyčkat výsledku takového šetření.

(26)

V zájmu předcházení vzniku jakéhokoliv zbytečného prodlení se bude Komise snažit o dodržení lhůty, kterou základní nařízení pro posouzení zacházení jako v tržním hospodářství a individuálního zacházení stanovilo, tedy osmi měsíců od chvíle, kdy obdrží informace od vnitrostátních celních orgánů.

(27)

Analýza žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení od vyvážejících výrobců, kteří své výrobky prodávali společnostem Puma SE a C&J Clark International Ltd, by měla být vypracována ve lhůtě osmi měsíců ode dne vynesení rozsudku.

(28)

Pokud jde o antidumpingové clo, které bylo uvaleno na ostatní čínské a vietnamské vyvážející výrobce (s výjimkou těch, na které se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady 2014/149/EU, a těch, kteří jsou uvedeni v první větě tohoto nařízení), měly by se vnitrostátní celní orgány, jimž byly předloženy žádosti o vrácení nebo prominutí antidumpingového cla zaplaceného z vývozu těchto ostatních vyvážejících výrobců, obrátit na Komisi, aby posoudila žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a o individuální zacházení a případně opětovně uložila antidumpingové clo.

(29)

Toto nařízení je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 1225/2009,