(EU) 2016/1065Směrnice Rady (EU) 2016/1065 ze dne 27. června 2016, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zacházení s poukazy

Publikováno: Úř. věst. L 177, 1.7.2016, s. 9-12 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 27. června 2016 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 2. července 2016 Nabývá účinnosti: 2. července 2016
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



SMĚRNICE RADY (EU) 2016/1065

ze dne 27. června 2016,

kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zacházení s poukazy

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 113 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (2),

v souladu se zvláštním legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice Rady 2006/112/ES (3) stanoví pro daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“ nebo „daň“) pravidla týkající se okamžiku a místa dodání zboží a poskytnutí služby, základu daně, vzniku daňové povinnosti a nároku na odpočet daně. Tato pravidla však nejsou dostatečně jasná a komplexní, aby zajistila jednotnost daňového zacházení s plněními, která zahrnují poukazy, což má nežádoucí důsledky pro řádné fungování vnitřního trhu.

(2)

S cílem zajistit určité a jednotné zacházení a soulad se zásadami uplatňování všeobecné daně ze spotřeby v přesném poměru k ceně zboží a služeb, zabránit nesrovnalostem, narušení hospodářské soutěže, dvojímu zdanění nebo nezdanění a snížit riziko vyhýbání se daňovým povinnostem je třeba pro uplatňování DPH u poukazů přijmout zvláštní pravidla.

(3)

S ohledem na nová pravidla o místě poskytnutí telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb, která jsou použitelná ode dne 1. ledna 2015, je nutné nalézt společné řešení pro poukazy, aby bylo zajištěno, že nebude docházet k nesouladům v souvislosti s poukazy poskytovanými mezi členskými státy. Za tímto účelem je nezbytné zavést pravidla, která vyjasní zacházení s poukazy z hlediska DPH.

(4)

Tato pravidla by měla být zaměřena pouze na poukazy, které lze použít k pořízení zboží nebo přijetí služby. Neměla by však být zaměřena na nástroje opravňující držitele ke slevě při nákupu zboží nebo služeb, avšak neposkytující právo takové zboží nebo služby obdržet.

(5)

Ustanovení o poukazech by neměla vyvolat žádnou změnu v tom, jak se z hlediska DPH zachází s jízdenkami, letenkami, vstupenkami do kin a muzeí, poštovními známkami nebo podobnými doklady.

(6)

Aby bylo jasně stanoveno, co se pro účely DPH poukazem rozumí, a poukazy byly odlišeny od platebních prostředků, je nezbytné poukazy, jež mohou mít fyzickou nebo elektronickou podobu, vymezit a rozpoznat jejich základní znaky, zejména charakter nároku spojeného s poukazem a povinnost přijmout jej jako protiplnění za dodání zboží nebo poskytnutí služby.

(7)

Uplatňování DPH u plnění, která jsou s poukazy spojena, závisí na konkrétních vlastnostech poukazu. Proto je nutné rozlišovat různé druhy poukazů a stanovit tyto rozdíly v právních předpisech Unie.

(8)

Pokud lze zacházení s příslušným dodáním zboží nebo poskytnutím služby z hlediska DPH určit s jistotou již při vydání jednoúčelového poukazu, měla by DPH být uplatněna na každý převod, včetně vydání jednoúčelového poukazu. Skutečné předání zboží nebo skutečné poskytnutí služby provedené na základě jednoúčelového poukazu by se za samostatné plnění považovat nemělo. U víceúčelových poukazů je nezbytné vyjasnit, že by DPH měla být uplatněna v okamžiku dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje. Jakýkoli předchozí převod víceúčelových poukazů by tak v této situaci předmětem DPH být neměl.

(9)

V případě jednoúčelových poukazů, které mají být zdaněny při převodu, a to i při vydání jednoúčelového poukazu osobou povinnou k dani, která jedná vlastním jménem, se každý převod, včetně při vydání takového poukazu, považuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se jednoúčelový poukaz vztahuje. Taková osoba povinná k dani by v tomto případě musela uplatnit DPH z protiplnění, které za jednoúčelový poukaz obdržela, podle článku 73 směrnice 2006/112/ES. Naproti tomu pokud jednoúčelové poukazy vydává nebo distribuuje osoba povinná k dani, která jedná jménem jiné osoby, nebyla by tato distribuující osoba povinná k dani považována za osobu, která se podílí na příslušném dodání zboží nebo poskytnutí služby.

(10)

Předmětem DPH by proto byly pouze zprostředkovatelské služby nebo samostatné poskytnutí služeb, například distribučních nebo propagačních. Pokud tedy osoba povinná k dani, která nejedná vlastním jménem, obdrží samostatné protiplnění na základě převodu poukazu, mělo by toto protiplnění podléhat dani podle běžného režimu DPH.

(11)

Aniž je dotčen článek 73 směrnice 2006/112/ES, měl by v zájmu zajištění správné výše DPH odváděné v souvislosti s víceúčelovými poukazy v případech, kdy je DPH za příslušné dodání zboží nebo poskytnutí služby uplatněna až v okamžiku čerpání poukazu, dodavatel zboží nebo poskytovatel služby uplatnit DPH na základě protiplnění obdrženého za tento víceúčelový poukaz. Není-li výše tohoto protiplnění známa, měl by být základ daně roven peněžní hodnotě, uvedené na víceúčelovém poukazu samotném nebo na související dokumentaci, snížené o výši DPH vztahující se k danému dodání zboží nebo poskytnutí služeb. Je-li víceúčelový poukaz při dodání zboží nebo poskytnutí služeb použit částečně, měl by být základ daně roven odpovídající části protiplnění nebo peněžní hodnoty snížené o výši DPH vztahující se k danému dodání zboží nebo poskytnutí služeb.

(12)

Tato směrnice neupravuje situace, kdy konečný spotřebitel nevyčerpá víceúčelový poukaz během doby jeho platnosti a protiplnění obdržené za tento poukaz si ponechá prodávající.

(13)

Jelikož cílů této směrnice, totiž zjednodušení, modernizace a harmonizace pravidel o DPH týkajících se poukazů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(14)

Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(15)

Ustanovení o zacházení s poukazy z hlediska DPH by se měla použít pouze u poukazů vydaných po 31. prosinci 2018 a nejsou jimi být dotčena platnost právních předpisů a jejich výkladu, které dříve přijaly členské státy.

(16)

Směrnice 2006/112/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 2006/112/ES se mění takto:

1)

V hlavě IV se doplňuje nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA 5

Společná ustanovení ke kapitolám 1 a 3

Článek 30a

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)

„poukazem“ nástroj, se kterým je spojena povinnost přijmout jej jako protiplnění nebo část protiplnění za dodání zboží nebo poskytnutí služby a u kterého je na nástroji samotném nebo v související dokumentaci, včetně podmínek pro jeho použití, uvedeno zboží, jež má být dodáno, či služba, jež má být poskytnuta, nebo totožnost jejich potenciálních dodavatelů či poskytovatelů;

2)

„jednoúčelovým poukazem“ poukaz, u kterého jsou místo dodání zboží nebo poskytnutí služby, na které se vztahuje, a DPH splatná za toto zboží nebo tuto službu v okamžiku jeho vydání známy;

3)

„víceúčelovým poukazem“ poukaz jiný než jednoúčelový poukaz.

Článek 30b

1.   Každý převod jednoúčelového poukazu provedený osobou povinnou k dani vlastním jménem se považuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje. Skutečné předání zboží nebo skutečné poskytnutí služby na základě jednoúčelového poukazu přijatého dodavatelem zboží nebo poskytovatelem služby jako protiplnění nebo část protiplnění se za samostatné plnění nepovažuje.

Je-li převod jednoúčelového poukazu proveden osobou povinnou k dani jménem jiné osoby povinné k dani, považuje se tento převod za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje, provedené touto jinou osobou povinnou k dani, jejímž jménem osoba povinná k dani jedná.

Není-li dodavatelem zboží nebo poskytovatelem služby osoba povinná k dani, která jednoúčelový poukaz vlastním jménem vydala, má se přesto za to, že tento dodavatel nebo poskytovatel dodal zboží nebo poskytl službu, na něž se poukaz vztahuje, dané osobě povinné k dani.

2.   Skutečné předání zboží nebo skutečné poskytnutí služby na základě víceúčelového poukazu přijatého dodavatelem zboží nebo poskytovatelem služby jako protiplnění nebo část protiplnění je předmětem DPH podle článku 2, zatímco žádný předchozí převod tohoto víceúčelového poukazu předmětem DPH není.

Pokud víceúčelový poukaz převádí osoba povinná k dani jiná než osoba povinná k dani uskutečňující plnění, které je předmětem DPH podle prvního pododstavce, je předmětem DPH každé poskytnutí služby, kterou lze určit, například distribuční nebo propagační služby.“

2)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 73a

Aniž je dotčen článek 73, je při dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečněném na základě víceúčelového poukazu základ daně roven protiplnění zaplacenému za poukaz nebo, není-li výše tohoto protiplnění známa, peněžní hodnotě uvedené na víceúčelovém poukazu samotném nebo na související dokumentaci, snížené o výši DPH vztahující se k danému dodání zboží nebo poskytnutí služby.“

3)

V hlavě XV se vkládá nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA 2a

Přechodná opatření pro uplatňování nových právních ustanovení

Článek 410a

Články 30a, 30b a 73a se použijí pouze na poukazy vydané po 31. prosinci 2018.

Článek 410b

Do 31. prosince 2022 předloží Komise na základě informací získaných od členských států Evropskému parlamentu a Radě hodnotící zprávu o používání ustanovení této směrnice, pokud jde o zacházení s poukazy z hlediska DPH, zejména s ohledem na definici poukazů, na pravidla pro DPH týkající se zdanění poukazů v distribučním řetězci a na nevyčerpané poukazy; tuto zprávu podle potřeby doplní vhodným návrhem na změnu příslušných pravidel.“

Článek 2

1.   Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2018. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Použijí tyto předpisy ode dne 1. ledna 2019.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, která přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

Tato směrnice vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 4

Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku dne 27. června 2016.

Za Radu

předseda

M.H.P. VAN DAM


(1)  Úř. věst. C 45, 5.2.2016, s. 173.

(2)  Úř. věst. C 11, 15.1.2013, s. 27.

(3)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU