(EU) č. 471/2014Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 471/2014 ze dne 13. května 2014 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky

(1)

Dne 27. dubna 2013 Evropská komise (dále jen „Komise“) zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) (2), kterým informovala o zahájení antisubvenčního řízení týkajícího se dovozu solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „Čína“) do Evropské unie.

(2)

Řízení zahájila Komise na základě podnětu, který podala dne 14. března 2013 společnost EU ProSun Glass (dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby solárního skla v Unii. Podnět obsahoval důkazy prima facie o subvencování solárního skla a o tím způsobené podstatné újmě, což Komise považovala za dostačující pro zahájení šetření.

(3)

V souladu s čl. 10 odst. 7 nařízení (ES) č. 597/2009 (dále jen „základní nařízení“) Komise před zahájením řízení oznámila vládě Čínské lidové republiky (dále jen „čínská vláda“), že obdržela podnět s náležitými podklady, podle nějž subvencovaný dovoz solárního skla pocházejícího z ČLR způsobuje výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. Komise vyzvala čínskou vládu ke konzultacím s cílem vyjasnit situaci ohledně obsahu podnětu a dosáhnout řešení na základě vzájemní dohody.

(4)

Čínská vláda přijala nabídku ke konzultacím, jež pak následně proběhly. Řešení na základě vzájemné dohody se v rámci těchto konzultací nedosáhlo. Komise však řádně přihlédla ke stanoviskům, jež čínská vláda předložila ohledně režimů uvedených v podnětu. V návaznosti na konzultace byla obdržena podání ze strany čínské vlády.

(5)

Dne 28. února 2013 Komise zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie oznámení (3), kterým informovala o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu solárního skla pocházejícího z ČLR.

(6)

Dne 27. listopadu 2013 Komise nařízením Komise (EU) č. 1205/2013 (4) uložila prozatímní antidumpingové clo na dovoz solárního skla pocházejícího z ČLR.

(7)

Analýza újmy provedená v rámci tohoto antisubvenčního šetření a analýza újmy provedená v rámci souběžně probíhajícího antidumpingového šetření vycházejí ze stejné definice výrobního odvětví Unie, stejných reprezentativních výrobců v Unii a stejného období šetření a přinášejí stejné závěry, není-li uvedeno jinak. Tento přístup byl považován za vhodný pro zefektivnění analýzy újmy a dosažení odpovídajícího zjištění v obou řízeních. Z tohoto důvodu byly stanoviska týkající se aspektů újmy předložená v jednom z těchto řízení zohledněna v obou řízeních.

(8)

O zahájení šetření Komise oficiálně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce v ČLR, známé dovozce, dodavatele, distributory, uživatele a sdružení, o nichž bylo známo, že se jich šetření týká, jakož i orgány ČLR. V oznámení o zahájení řízení byly všechny strany, jichž se šetření týkalo, vyzvány, aby se obrátily na Komisi a přihlásily se.

(9)

Účastníci řízení měli možnost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(10)

Žadatelé, vyvážející výrobci v ČLR, dovozci a orgány ČLR předložili svá stanoviska. Všichni účastníci řízení, kteří o to požádali a kteří prokázali, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byli vyslechnuti.

(11)

Komise v oznámení o zahájení řízení uvedla, že by mohla omezit řízení na přiměřený počet vyvážejících výrobců v ČLR, dovozců, kteří nejsou ve spojení, a výrobců v Unii, jichž se bude šetření týkat, a to prostřednictvím výběru vzorku v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(12)

Komise sestavila vzorek pěti společností z osmi výrobců, kteří se přihlásili, na základě největšího reprezentativního objemu prodeje obdobného výrobku v průběhu období šetření.

(13)

Po inspekcích na místě se Komise rozhodla vyjmout jednu z pěti společností zařazených do vzorku, neboť tato společnost nebyla shledána reprezentativní pro výrobní odvětví Unie, jelikož to byl jediný z osmi výrobců, jež se přihlásili, který byl v zahajovací fázi. Z tohoto důvodu spatřovala Komise nebezpečí v tom, že v případě jeho zahrnutí by ukazatele újmy, zejména pokud jde o ziskovost, nemusely poskytovat věrohodný obrázek o situaci výrobního odvětví Unie.

(14)

V důsledku toho zahrnoval konečný vzorek čtyři výrobce v Unii. Jejich výroba představovala 79 % objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie v průběhu období šetření. Vzorek byl tudíž považován za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

(15)

Na základě článku 29 základního nařízení tři výrobci v Unii požádali, aby jejich totožnost nebyla odhalena. Tvrdili, že odhalení totožnosti by mohlo vést k vážným nepříznivým důsledkům pro jejich podnikatelskou činnost. Komise prozkoumala předložené důvody a jejich žádosti vyhověla. Vzhledem k omezenému počtu výrobců v Unii nebyla v obecném informačním dokumentu zveřejněna žádná další jména, jelikož by to umožnilo identifikaci společností požadujících zachování anonymity.

(16)

Totožnost společnosti Interfloat Corporation/GMB Glasmanufaktur Brandenburg GmbH (dále jen „GMB/IF“) však již byla veřejně známá, poněvadž tato společnost prohlásila, že je jednou ze společností, které podnět podporují. V obecném informačním dokumentu proto byla tato společnost jmenována.

(17)

V nedůvěrné verzi svých stanovisek k poskytnutým informacím také žadatel jmenoval tři výrobce v Unii, kteří ukončili činnost (Guardian, AGC a Centrosolar Glass), a čtvrtou společnost, která výrazně omezila výrobu (Saint Gobain).

(18)

V oznámení o zahájení řízení byli všichni vyvážející výrobci v ČLR požádáni, aby se Komisi přihlásili a v dané lhůtě poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(19)

Devět vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců poskytlo požadované informace a souhlasilo se svým zařazením do vzorku. Spolupracující společnosti zahrnovaly téměř 100 % vykázaného vývozu solárního skla do Unie v průběhu roku 2012.

(20)

Podle článku 27 základního nařízení vybrala Komise vzorek čtyř vyvážejících výrobců nebo skupin vyvážejících výrobců založený na největším reprezentativním objemu vývozu dotčeného výrobku, který mohl být v době, která byla k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Vybraný vzorek představoval 76 % celkového objemu vývozu dotčeného výrobku do Unie v období šetření.

(21)

Komise v souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení informovala všechny dotčené strany o vybraném vzorku a vyzvala je, aby se s němu vyjádřily. Komise žádná stanoviska neobdržela.

(22)

Žádný vyvážející výrobce v ČLR nepožádal o individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení.

(23)

Na formulář pro výběr vzorku, který byl přiložen k oznámení o zahájení řízení, odpověděli čtyři dovozci, kteří nejsou ve spojení, a na dotazník odpověděli dva dovozci a dvanáct uživatelů. Vzhledem k nízkému počtu spolupracujících dovozců nebyl výběr vzorku nutný.

(24)

Dotazníky byly zaslány čínské vládě, vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, všem dovozcům, kteří se přihlásili, a všem uživatelům, kteří se přihlásili. Čínské vládě byl také zaslán dodatek k dotazníku, který jí byl zaslán, a čínská vláda byla požádána, aby jej předala komerčním bankám ve státním vlastnictví v ČLR, které v průběhu období šetření půjčily prostředky společnostem zařazených do vzorku. Čínská vláda uvedla, že dodatek dotčeným bankám předala, avšak zatím žádné odpovědi neobdržela.

(25)

Odpovědi na dotazníky došly od čtyř čínských vyvážejících výrobců, od všech výrobců v Unii zařazených do vzorku, od dvou dovozců v Unii, kteří nejsou ve spojení, a od 12 uživatelů.

(26)

Komise si zjistila a ověřila všechny informace, které účastníci řízení poskytli a které považovala za nezbytné pro konečné zjištění subvencování, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě byly provedeny takto:

(27)

Všem účastníkům řízení byl zaslán informační dokument, který obsahoval základní skutečnosti a úvahy, na jejichž základě Komise navrhla uložit vyrovnávací cla na solární sklo pocházející z Čínské lidové republiky. Všem stranám byla sdělena lhůta, během níž se mohly k poskytnutým informacím vyjádřit.

(28)

Stanoviska předložená účastníky řízení byla zvážena a případně vzata v úvahu.

(29)

Čínská vláda tvrdila, že tento informační dokument nesplňoval normy stanovené v článcích 22.3 a 22.5 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních, protože neobsahoval dostatečně podrobná zjištění a závěry vyšetřujícího orgánu. Čínská vláda však neposkytla žádný konkrétní příklad tohoto údajného selhání. Komise dokument důkladně přezkoumala a domnívá se, že obsahuje dostatečné informace k tomu, aby čínská vláda mohla uplatňovat svá práva na obhajobu.

(30)

Některé informace nemohly být v informačním dokumentu zahrnuty, jelikož se jednalo důvěrné obchodní informace, a proto byly poskytnuty pouze dotčeným vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku. Vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku byly zaslány důvěrné konkrétní informace obsahující výpočty a údaje týkající se jednotlivých vyrovnávaných režimů a výhod, a byla jim dána 25denní lhůta k poskytnutí stanovisek.

(31)

Šetření subvencování a újmy se týkalo období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2009 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(32)

Výrobkem, který je předmětem šetření, je solární sklo složené z tvrzeného plochého sodnovápenatého skla s obsahem železa menším než 300 ppm, solární propustností větší než 88 % (měřeno podle AM1,5 300-2 500 nm), protitepelnou odolností až do 250 °C (měřeno dle EN 12150), odolností proti teplotním šokům z Δ 150 K (měřeno podle normy EN 12150) a minimální mechanickou pevností 90 N/mm2 nebo vyšší (měřeno podle normy EN 1288-3) (dále jen „dotčený výrobek“, běžně označovaný jako „solární sklo“). Dotčený výrobek spadá v současnosti pod kód KN ex 7007 19 80.

(33)

Z šetření vyplynulo, že dotčený výrobek, tedy výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu ČLR, a výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie mají podobné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti a použití. Proto se považují za obdobné výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(34)

Jeden dovozce, který není ve spojení, požádal o vyloučení zahradnického skla používaného na stavbu skleníků z působnosti šetření, přičemž argumentoval tím, že k takovým stavbám jsou zapotřebí skleněné tabule mnoha různých velikostí, zatímco solární sklo se vyrábí pouze v určitých přesně stanovených velikostech. Tento dovozce také předložil osvědčení o tom, že část jeho dovozu tvoří sklo s obsahem železa vyšším než 300 ppm. V důsledku toho tento dovoz nespadá do definice výrobku. Pokud jde o zbývající část jeho dovozu, Komise je toho názoru, že navzdory rozdílu ve velikosti mohou být uvedené skleněné tabule použity také jako solární sklo. Dovozci by za účelem obcházení cla mohli objednat větší skleněné tabule, než potřebují, a pak sklo oříznout až v Unii. Zahradnické sklo s obsahem železa nižším než 300 ppm proto spadá do definice dotčeného výrobku.

(35)

Další dovozce, který není ve spojení, tvrdil, že jím dovážené sklo pro nábytkářský průmysl (používané pro skleněné poličky, výplně, stolní desky, posuvné dveře, svrchní díly výrobků atd.) má stejné nebo velmi podobné technické vlastnosti jako solární sklo, ale požádal o jeho vyloučení z působnosti šetření, protože má odlišné konečné užití.

(36)

Na základě poskytnutých důkazů se však zdá, že většina skla dováženého uvedeným výrobcem, který není ve spojení, nemá všechny technické vlastnosti solárního skla, jak jsou uvedeny výše. Konkrétně šest typů dováženého skla má obsah železa mnohem vyšší než 300 ppm a jeden druh dováženého skla má obsah železa nižší než 300 ppm, ale propustnost sluneční energie je u nich výrazně nižší než minimálních 88 % nutných k tomu, aby sklo bylo definováno jako solární.

(37)

Dovozce namítal, že i když tyto typy skla nesplňují jednu z technických vlastností solárního skla, jak jsou uvedeny výše, jsou přesto v souladu s primární klasifikací solárního skla, tj. „tvrzené ploché sodnovápenaté sklo“. Komise však zastává názor, že pouze ty druhy skla, které splňují všechny technické vlastnosti solárního skla, spadají do působnosti tohoto šetření. Všechny výše uvedené typy skla dovážené tímto konkrétním dovozcem jsou proto mimo oblast působnosti tohoto šetření.

(38)

Z důvodu právní jistoty je třeba objasnit, že jakýkoli typ zahradnického a nábytkářského skla, které splňuje technické vlastnosti uvedené v 32. bodě odůvodnění, spadá i nadále do definice dotčeného výrobku, neboť může být používáno jako solární sklo.

(39)

Po poskytnutí informací tentýž dovozce namítal, že jelikož solární sklo, které lze též použít jako nábytkářské sklo, nebylo z působnosti vyloučeno, znamená to pro společnosti administrativní zátěž a zpoždění. To je údajně způsobeno skutečností, že společnosti jsou povinny zasílat zkušební protokoly celním orgánům v Unii pokaždé, když se celní orgány dotazují, zda se na dovážené zboží vztahují opatření.

(40)

Komise se domnívá, že tyto druhy skla by neměly být vyloučeny z oblasti působnosti šetření, protože solární sklo lze potenciálně používat i v zahradnictví a nábytkářství. K zajištění náležité ochrany výrobního odvětví Unie proti poškozujícímu účinku subvencí, které jsou vyrovnávány, je třeba zabránit mezerám, které mohou umožnit obcházení. Pozitivní účinek odpovídající ochrany převažuje nad negativním účinkem dodatečné administrativní zátěže pravděpodobně způsobené dotčenému dovozci.

(41)

Tentýž dovozce rovněž tvrdil, že z definice dotčeného výrobku by mělo být vyloučeno plavené sklo, protože proces jeho výroby se liší od výrobního procesu válcovaného skla, které dovozce chápe jako jediný typ solárního skla. Dovozce uvedl, že výrobky z plaveného skla určené pro bytové zařízení nelze použít jako solární sklo, a proto by měly být vyloučeny z působnosti šetření. Plavené sklo však nemůže být vyloučeno z působnosti šetření, neboť splňuje všechny technické vlastnosti uvedené výše. Z důvěrných dokumentů, které Komisi poskytli během šetření účastníci řízení, vyplývá, že plavené sklo lze použít jako solární sklo a vyrábí jej jak výrobní odvětví v Unii, tak čínští vývozci. Tuto skutečnost potvrzují informace veřejně dostupné na internetu (5). Plavené sklo proto zůstává v působnosti šetření.

(42)

Žadatel uvedl, že ČLR subvencuje své odvětví výroby solárního skla. Podnět obsahuje důkazy prima facie týkající se několika praktik subvencování zahrnutých jak v právních předpisech, tak i v řadě politických a plánovacích dokumentů, na nichž je státní podpora v daném odvětví založena.

(43)

Komise přezkoumala a analyzovala dokumenty uvedené v podnětu, jakož i další dokumenty předložené v průběhu šetření čínskou vládou a vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku a zjistila, že mnoho z těchto dokumentů skutečně dokazuje, že odvětví výroby solárního skla v ČLR využívá v mnoha oblastech preferenčního zacházení.

(44)

Čínská vláda zahrnula odvětví výroby solárního skla mezi „klíčová“ výrobní odvětví ve svém 12. pětiletém plánu (6). Čínská vláda rovněž vydala zvláštní politický dokument „12. pětiletý plán pro solární fotovoltaické odvětví“, ve kterém se klade důraz na sklo jako hlavní pomocný materiál pro fotovoltaické odvětví, u něhož je vyžadována domácí výroba. V souladu s tímto plánem má vláda podporovat průmyslový vývoj a technologické inovace a přilákat finanční prostředky pro toto odvětví.

(45)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila způsob, jakým Komise citovala z 12. pětiletého plánu v kontextu solárního skla. To bylo zamítnuto, jelikož uvedený plán konkrétně zmiňuje solární sklo, a to v kapitole 9 sloupci 6 týkajícím se „Klíčových oblastí rozvoje výroby“. 12. pětiletý plán jasně stanoví priority čínské vlády pro období, na které se vztahuje, přičemž jednou z těchto priorit je výroba solárního skla.

(46)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila způsob, jakým Komise interpretovala „12. pětiletý plán pro solární fotovoltaické odvětví“, přičemž uvedla, že se závěry Komise nesouhlasí. Nicméně tato výhrada byla odmítnuta, neboť jasně odporuje informacím obdrženým od jiných orgánů čínské vlády. Během návštěvy u čínské vlády ministerstvo průmyslu a informačních technologií vysvětlilo, že solární sklo je zahrnuto v tomto plánu, který se silně zaměřuje na zvyšování kvality, jelikož dobrá kvalita solárního skla je nezbytná k podpoře solárního fotovoltaického odvětví.

(47)

O významu inovací a nových materiálů obecně pojednává dokument „12. pětiletý program průmyslových technologických inovací“ (7), který je určen k provádění pětiletého plánu a také „dlouhodobého plánu vědeckotechnického rozvoje“ (8). Jeho silné zaměření na technologické inovace zahrnuje vývoj nových materiálů. V této souvislosti se také konkrétně zmiňuje solární sklo.

(48)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila závěry Komise, přičemž uvedla, že v žádném z uvedených dokumentů nebylo solární sklo zmíněno. Komise konstatuje, že oba tyto dokumenty jsou určeny k tomu, aby poskytovaly zvláštní pomoc technologicky vyspělým podnikům, jak je uvedeno v 401. a 402. bodě odůvodnění prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 (dále jen „nařízení o solárních panelech“), kde čínská vláda uvedla tytéž argumenty. (9) Oba dokumenty provádějí 12. pětiletý plán pro solární fotovoltaické odvětví a pomáhají technologicky vyspělým podnikům, které zahrnují mnoho výrobců solárního skla.

(49)

„Rozhodnutí Státní rady č. 40 o vyhlášení a provedení „dočasných pravidel o podpoře průmyslové restrukturalizace““, (které se společně s přiloženými „dočasnými pravidly o podpoře průmyslové restrukturalizace“ označuje jako „rozhodnutí č. 40“) uvádí, že čínská vláda bude aktivně podporovat rozvoj nových odvětví energetiky a urychlí rozvoj odvětví solární energie (10); vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytly úvěrovou pomoc pouze podporovaným projektům (kategorie, do níž patří projekty týkající se solárního skla) a slibuje provádění „dalších preferenčních politik na podporované projekty“ (11).

(50)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila výklad Komise, pokud jde o článek 5 a článek 17 „dočasných pravidel o podpoře průmyslové restrukturalizace“. Čínská vláda uvedla, že článek 5 nezmiňuje solární sklo. Jelikož však zmiňuje podporu solární energetiky, k níž je solární sklo zapotřebí, Komise je toho názoru, že solární sklo spadá do oblasti působnosti dočasných pravidel.

(51)

Čínská vláda pak zpochybnila výklad Komise, pokud jde o článek 17, který sice stanoví, že pouze podporovaná odvětví by měla obdržet úvěrovou pomoc, avšak nařizuje, aby se tak dělo spíše „podle úvěrových zásad“ než na preferenčním základě.

(52)

Při kontrole společností zařazených do vzorku ani při návštěvě u čínské vlády nebyly zjištěny žádné důkazy, že toto ustanovení bylo dodržováno. Dotčené banky při šetření nespolupracovaly tak, aby bylo možné toto ustanovení vyzkoušet nebo ověřit. Šetření ve skutečnosti ukázalo, že některé podniky preferenční úvěrové politiky využívají. Komise proto odmítá tvrzení čínské vlády, že poskytování úvěrů odvětví výroby solárního skla bylo prováděno „podle úvěrových zásad“. Klíčovým bodem zůstává, že všechny finanční instituce poskytují úvěry podporovaným odvětvím, která zahrnují výrobu solárního skla, a že tato podpora je poskytována de facto za preferenčních podmínek.

(53)

Národní komise pro rozvoj a reformy v roce 2011 vydala Státní radě doporučení, aby přezkoumala program v rozhodnutí č. 40. Státní rada vydala „Rozhodnutí Státní rady č. 9 o vyhlášení a provedení katalogu pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ (dále jen „rozhodnutí č. 9“). Tento dokument „aktivně vyzývá“ čínskou vládu a veřejné orgány, aby „vedly rozvoj příslušných odvětví a optimalizovaly průmyslovou restrukturalizaci“. Ustanovení čl. 12 odst. 2 rozhodnutí č. 9 konkrétně zmiňuje podporu výroby „ultra čirého plaveného skla pro odvětví solární energie“.

(54)

Národní plán pro střednědobý a dlouhodobý rozvoj v oblasti vědy a technologie (2006–2020), přijatý čínskou vládou, slibuje, že „politika financování bude na prvním místě“, že „podpoří finanční instituce, aby poskytovaly preferenční úvěrovou pomoc hlavním národním projektům v oblasti vědecké a technologické industrializace“, „podpoří finanční instituce, aby zlepšily a posílily finanční služby poskytované podnikům působícím v oblasti špičkových technologií“ a „zavede preferenční daňovou politiku v zájmu rozvoje podniků působících v oblasti špičkových technologií“.

(55)

Výroba solárního skla spadá pod popis technologicky vyspělého podniku, jak dokazuje řada výrobců se statusem podniků působících v oblasti špičkových a nových technologií, a je novým odvětvím jak v Číně, tak i v Unii. V této souvislosti Komise rovněž poznamenává, že jedna ze společností zařazených do vzorku obdržela zvláštní grant od Národní komise pro rozvoj a reformy jako ocenění za její inovace v oblasti solárního skla, což jednoznačně dokazuje zájem čínské vlády v tomto odvětví vyspělých technologií.

(56)

Žadatel uvedl, že údajné subvence sestávaly z režimů uvedených v oddílu C bodě 2. Po kontrole společností zařazených do vzorku v ČLR a návštěvě u čínské vlády Komise tyto režimy analyzovala, pokud z nich společnosti zařazené do vzorku získaly výhodu v průběhu období šetření.

(57)

Během kontroly společností zařazených do vzorku vyšly při analýze jejich vnitřních záznamů najevo subvence od správních orgánů na úrovni provincií, měst, obvodů nebo okresů. Tyto subvence žadatel ve svém podnětu konkrétně neuváděl. Na základě informací, které má Komise k dispozici, není jasné, zda se jedná o subvence ad hoc nebo o místní subvenční programy. Nicméně v důsledku místní povahy těchto režimů nelze očekávat, že by žadatelé byli o podrobnostech uvedených subvencí informováni, a proto nejsou uvedené subvence v podnětu přímo zmíněny.

(58)

Komise nabídla další konzultace s čínskou vládou týkající se těchto jiných subvencí, které jsou specifické pro určité společnosti nebo umístění, jež byly zjištěny v záznamech společností zařazených do vzorku v průběhu inspekcí na místě a nebyly zmíněny v podnětu. Tyto konzultace Komise nabídla za účelem zajištění náležitého postupu v průběhu šetření. Čínská vláda tuto nabídku odmítla, přičemž uvedla, že by taková nabídka nebyla v souladu s Dohodou o subvencích a vyrovnávacích opatřeních.

(59)

Komise se domnívá, že tyto jiné subvence jsou úzce spojeny s druhy opatření a postupů, o kterých pojednává podnět a oznámení o zahájení řízení. Tato opatření zahrnují stejný druh finančního příspěvku a výhod, pokud jde o dotčený výrobek, a proto se na ně vztahuje definice „subvenční praktiky nebo praktik, které mají být předmětem šetření“, jež mají být podle čl. 22 odst. 2 písm. iii) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních uvedeny v oznámení o zahájení řízení. Seznam režimů uvedených v oznámení o zahájení řízení není vyčerpávající, což je patrné z formulace „Subvence spočívají mimo jiné v...“ v oddílu 3. Komise proto dospěla k závěru, že tyto další subvence spadají do oblasti působnosti tohoto řízení.

(60)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila výklad Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních ze strany Komise a uvedla, že podle jejího názoru neměla Komise žádný právní základ pro vyrovnávání zvláštní subvence poskytnuté jednomu z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, i kdyby tato subvence byla přímo spojena se subvenční praktikou zjištěnou žadateli. Komise nesouhlasí s výkladem Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních ze strany čínské vlády v tomto bodě. Pokud žadatelé zjistili subvenční praktiku a v rámci stejné subvenční praktiky jsou společně s příklady vnitrostátních režimů zjištěny místní výhody, Komise má za to, že má právo vyrovnávat veškeré zjištěné výhody. To platí zejména v případě, kdy jsou působení, povaha a účinky zjištěných výhod stejné jako u jiných režimů, které jsou již uvedeny v podnětu i oznámení o zahájení řízení.

(61)

Komise oznámila čínské vládě dne 18. prosince 2013, že zváží použití dostupných údajů, a to v důsledku nedostatečné reakce komerčních bank ve státním vlastnictví, kterým čínská vláda zaslala dodatek, který jí byl poskytnut.

(62)

Dne 26. prosince 2013 čínská vláda odpověděla a vyjádřila nesouhlas s navrhovaným použitím článku 28 proti „údajně státem vlastněným bankám“, avšak nezpochybnila skutečnost, že banky odpověď na dotazník nepředložily. Čínská vláda rovněž nezpochybnila skutečnost, že jsou uvedené banky ve vlastnictví státu. Proto neměla Komise jinou možnost, než využít nejlepší dostupné údaje, pokud jde o údaje, které měly poskytnout komerční banky ve státním vlastnictví.

(63)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila použití článku 28 pro nahrazení informací, které byly požadovány v dodatku zaslaném komerčním bankám ve státním vlastnictví. Komise nepopírá, že čínská vláda předložila v tomto šetření informace, které Komise analyzovala a v nezbytné míře zohlednila. Jelikož však ani čínská vláda, ani komerční banky ve státním vlastnictví nebyly schopny poskytnout některé informace, například o úvěruschopnosti, musela Komise využít „dostupné údaje“ podle článku 28 základního nařízení.

(64)

Pokud jde o jiné subvence, které nebyly výslovně uvedeny v oznámení o zahájení řízení s odkazem na konkrétní program a byly zjištěny během inspekcí na místě u vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, Komise k dosažení svých závěrů využila veškeré důkazy, které měla k dispozici. Tyto zjištěné subvence náležely k typům opatření a postupů popsaným v oznámení o zahájení řízení a Komise nabídla čínské vládě další konzultace ohledně těchto subvencí, nicméně tato nabídka nebyla přijata. Komise se domnívá, že uvedené subvence jsou úzce spojeny s druhy opatření a postupů, o kterých pojednává podnět a oznámení o zahájení řízení.

(65)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila závěry Komise, pokud jde o subvence zjištěné v průběhu kontrol provedených u společností zařazených do vzorku a všechny ostatní body týkající se režimů subvencí. Komise by ráda objasnila, že v těchto případech článek 28 nepoužila. V případě, že byla spolupráce dobrá, avšak informace jednoduše nebylo možné poskytnout – například pokud jde o přesný právní základ pro jednorázovou platbu subvence – byly důkazy poskytnuté dotčenou společností použity pro dosažení závěru, zda se jednalo o napadnutelnou subvenci či nikoli.

(66)

Čínská vláda též tvrdila, že Komise neposkytla dostatečné informace, když použila nejlepší dostupné údaje podle článku 28 základního nařízení. Toto tvrzení se ve skutečnosti týká použití závěrů z předchozích šetření, kdy byla šetřena tatáž subvence. V takových případech Komise odkazuje na příslušné body odůvodnění dotčeného nařízení a shrnuje zjištěné argumenty.

(67)

Čínská vláda poznamenává, že informační dokument nepopisuje podrobně u společností zařazených do vzorku žádné zjištěné konkrétní jednorázové subvence. Takto bylo učiněno výslovně za účelem ochrany důvěrných obchodních informací poskytnutých Komisi společnostmi zařazenými do vzorku a žádný další výtah, který nemá důvěrnou povahu, není možný. Úplné důvěrné informace byly poskytnuty každému jednotlivému vyvážejícímu výrobci zařazenému do vzorku. Pokud právní základ poskytl vyvážející výrobce zařazený do vzorku, pak to bylo poznamenáno v informacích, které byly poskytnuty zpět společnosti. V každém případě, když byly čínské vládě v souvislosti s uvedenými subvencemi nabídnuty konzultace, byla jí rovněž dána příležitost poskytnout další podstatné informace, což neučinila.

(68)

Komise zaslala čínské vládě a vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku dotazník a vyžádala si informace týkající se těchto režimů, v jejichž rámci byly údajně poskytovány subvence odvětví výroby solárního skla:

(69)

Komise zaslala čínské vládě dodatek, který měl být předán komerčním bankám ve státním vlastnictví, veřejným rozvojovým bankám a soukromým finančním institucím, které půjčily v průběhu období šetření finanční prostředky společnostem zařazeným do vzorku. Čínská vláda sdělila Komisi, že tak učinila, avšak zatím žádné odpovědi neobdržela. Jak bylo uvedeno výše, Komise proto oznámila čínské vládě, že kvůli této nedostatečné spolupráci použije článek 28 a k dosažení závěrů ohledně tohoto bodu využije dostupné údaje.

(70)

Preferenční úvěry v Číně upravují tyto právní předpisy: Zákon ČLR o komerčním bankovnictví (dále jen „zákon o bankovnictví“), obecná pravidla týkající se půjček vyhlášená Čínskou lidovou bankou dne 28. června 1996 a rozhodnutí č. 40 Státní rady, jak je uvedeno výše.

(71)

Předchozí antisubvenční šetření proti ČLR dospěla k závěru, že v bankovním systému v Číně převládají banky vlastněné státem nebo banky, ve kterých má stát vliv prostřednictvím držby akcií. Obojí se souhrnně označuje jako „komerční banky ve státním vlastnictví“. Komise rovněž zjistila, že komerční banky ve státním vlastnictví vykonávají vládní moc. Komise neshledala žádné důkazy, že se situace změnila. Jak je uvedeno ve 161. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech, které se týká posledního šetření v této záležitosti, pět největších komerčních bank ve státním vlastnictví (Agricultural Bank of China, Bank of China, China Construction Bank, Bank of Communications a ICBC) představuje více než 50 % bankovního sektoru z hlediska bilanční sumy.

(72)

Na základě využití dostupných údajů, včetně skutečností stanovených v nařízení o solárních panelech, platí i nadále závěr, že komerční banky ve státním vlastnictví jsou veřejnoprávní subjekty ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení, jak bylo podrobně uvedeno ve 158. až 168. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech.

(73)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila tento závěr, přičemž uvedla, že Komise neuvedla důvody, proč považovala komerční banky ve státním vlastnictví za veřejnoprávní subjekty. Komise toto tvrzení odmítá, jelikož důvody, proč jsou komerční banky ve státním vlastnictví veřejnoprávními subjekty, jsou uvedeny ve 158. až 168. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech a čínská vláda neposkytla žádné informace, které by byly s uvedenými nejlepšími dostupnými údaji v rozporu. Zde je jejich shrnutí:

(74)

Závěry v těchto bodech odůvodnění jsou nedávné, jelikož byly zveřejněny až na konci roku 2013, a byly zveřejněny s plným vědomím změny, která v červenci 2013 nastala v oblasti politiky týkající se spodních hranic pro úrokové sazby v Číně.

(75)

Stejně jako v předchozích šetřeních se Komise pokusila ověřit úlohu, kterou sehrává čínská vláda a zejména centrální banka, Čínská lidová banka, na finančních trzích a v bankovním sektoru, pokud jde o poskytování úvěrů pro odvětví výroby solárního skla. Zatímco spolupráce ze strany čínské vlády a Čínské lidové banky byla obecně uspokojivá, Čínská lidová banka neposkytla úplné znění „oběžníku Čínské lidové banky o otázkách úpravy úrokových sazeb u vkladů a úvěrů“ (YinFa (2004) 251), který stanoví spodní hranice a stropy úrokových sazeb pro úvěry a vklady. Pro úvěry komerčních bank (komerční banky ve státním vlastnictví i soukromé komerční banky) a úvěry veřejných rozvojových bank oběžník pouze stanovuje spodní hranici. V případě preferenčních úvěrů a úvěrů, pro něž čínská vláda přijala zvláštní předpisy, oběžník stanoví, že se úrokové sazby nesmějí pohybovat směrem nahoru. Přesná horní mez pro uvedené úvěry se stanoví ve zvláštních předpisech.

(76)

V průběhu inspekce Komise na místě Čínská lidová banka uvedla, že zmíněný dokument nelze poskytnout, jelikož nebyl veřejně k dispozici na jejích internetových stránkách. Vyhledáváním na internetu však byla nalezena kopie oběžníku a jeho překlad do angličtiny, a to v balíčku dokumentů, které čínská vláda před několika lety poskytla australským orgánům. (13) Vzhledem k neexistenci úřední kopie přímo od čínské vlády považovala Komise tuto verzi za pravdivou a úplnou kopii dotčeného oběžníku.

(77)

Z oběžníku vyplývá, že Čínská lidová banka ovlivňovala stanovování úrokových sazeb pro úvěry, které v období šetření v ČLR poskytovaly komerční banky ve státním vlastnictví. Čínská vláda vysvětlila, že v červenci 2013 Čínská lidová banka zrušila jak spodní hranici, tak strop pro úrokové sazby úvěrů. Tato skutečnost byla vzata na vědomí, nicméně jelikož k ní došlo po konci období šetření, nemá vliv na zde uvedené závěry. V každém případě spodní hranice pro úrokové sazby, která byla běžná v průběhu období šetření, není jediným argumentem, proč Komise považuje komerční banky ve státním vlastnictví za veřejnoprávní subjekty. Bez ohledu na to závěry uvedené v 158. až 168. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech stále platí.

(78)

Po poskytnutí informací čínská vláda učinila několik připomínek týkajících se oběžníku „YinFa (2004) 251“, aniž by poskytla vysvětlení, proč úplné znění tohoto oběžníku nebylo Komisi poskytnuto a aniž by potvrdila, zda je znění, které bylo poskytnuto australským orgánům a které Komise nalezla, správné. Jak bylo dříve zjištěno v šetření týkajícím se solárních panelů, tento oběžník jasně stanoví pokyny Čínské lidové banky ohledně poskytování úvěrů určené bankám. Jak bylo uvedeno v předchozích šetřeních, obsah tohoto oběžníku je důležitý pro porozumění toho, jakou úlohu čínská vláda a Čínská lidová banka sehrávají ve směřování bank a poskytování úvěrů.

(79)

I nadále platí závěr Komise, který byl již uveden v nařízení o solárních panelech, totiž že zaprvé článek 34 zákona o bankovnictví ukládá bankám povinnost vykonávat svou úvěrovou činnost v souladu s potřebami národního hospodářství. Potřeby národního hospodářství jsou stanoveny v 12. pětiletém plánu.

(80)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila výklad článku 34 zákona o bankovnictví ze strany Komise, přičemž uvedla, že „tato věta je nejednoznačná a nedává bankám žádný výslovný pokyn, aby jednaly určitým způsobem. Žádný dokument nepopisuje potřeby národního hospodářství, ať se jedná o 12. pětiletý plán nebo jiné nařízení/rozhodnutí“.

(81)

To se odlišuje od výkladu článku 34 ze strany čínské vlády v šetření týkajícím se solárních panelů, kde byl popsán jako „neutrální“. Komise s tímto posouzením ze strany čínské vlády nesouhlasí. Komise je toho názoru, že politiky týkající se národního hospodářství jsou stanovené v 12. pětiletém plánu a zvláštním plánu pro fotovoltaické odvětví a že finanční ústavy jsou vyzývány k poskytování úvěrů podporovaným odvětvím, jako je odvětví výroby solárního skla, a čínská vláda neprokázala, že tomu tak není.

(82)

Čínská vláda upozornila Komisi na jiné články zákona o bankovnictví, zejména na články 4, 5 a 7, které by měly zajistit, aby byly úvěry poskytovány bez zásahů a po příslušném posouzení. Komise uznává, že tyto články existují, avšak poznamenává, že čínská vláda, banky a také dotčené společnosti zařazené do vzorku nebyly schopny prokázat, že úvěry byly poskytnuty bez zásahů – vzhledem k preferenčním úvěrům pro odvětví výroby solárního skla – a s posouzením úvěru –, jelikož navzdory žádostem nebyly žádné úvěrové dohody ani posouzení rizik, včetně úvěrových ratingů, poskytnuty jako věcné důkazy, ani nebylo shledáno jejich spojení s jakýmkoli úvěrem poskytnutým jakémukoli vyvážejícímu výrobci zařazenému do vzorku.

(83)

Zadruhé se od bank vyžaduje, aby poskytovaly úvěrovou pomoc podporovaným odvětvím podle rozhodnutí č. 40 a č. 9, které mají právní sílu zákona. Čínská vláda potvrdila během kontroly na ministerstvu obchodu, že solární sklo je podporovaným odvětvím. To je v souladu s katalogem pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci z roku 2011, který poskytla čínská vláda ve své odpovědi na dotazník, a v němž je solární sklo klasifikováno v podporované kategorii.

(84)

Rozhodnutí č. 40 stanoví instrukce pro všechny finanční instituce v podobě závazných pokynů ohledně propagace a pomoci týkající se podporovaných odvětví, přičemž odvětví výroby solárního skla je podporovaným odvětvím.

(85)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila posouzení Komise, pokud jde o dopad rozhodnutí č. 40 a připojených nařízení, a rozhodnutí č. 9. Komise potvrzuje, že podle jejího posouzení jak rozhodnutí č. 40, tak připojená nařízení stanoví potřeny národního hospodářství. Stanoví strategii pro vládu a pro finanční sektor a zejména stanoví poskytování přímých úvěrů podporovaným odvětvím, jako je odvětví výroby solárního skla.

(86)

Čínská vláda byla požádána, aby objasnila právní status rozhodnutí Státní rady, jako je rozhodnutí č. 40. Ta však pouze odpověděla, že se jedná o nařízení vydané Státní radou, které není součástí čínských právních předpisů. Na podporu tohoto tvrzení však neposkytla žádné důkazy. Postoj, který čínská vláda zaujala, je v rozporu s veřejně dostupnými informacemi, které popisují Státní radu jako nejvyšší správní orgán, který má správní legislativní pravomoc. Podle těchto zdrojů jsou rozhodnutí Státní rady právně závaznými předpisy. (14) Na základě dostupných údajů Komise tedy zastává názor, že rozhodnutí č. 40 a prováděcí rozhodnutí připojená k uvedenému rozhodnutí, jako například rozhodnutí č. 9, jsou správní předpisy, a proto jsou součástí čínských právních předpisů.

(87)

Komise proto potvrzuje analýzu uvedenou ve 191. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech, v němž dospěla k závěru, rozhodnutí č. 40 a rozhodnutí č. 9 jsou právně závazná pro ostatní veřejnoprávní a hospodářské subjekty.

(88)

Komise rovněž zjišťovala, zda jsou soukromé banky v Číně pověřeny a/nebo řízeny čínskou vládou, aby výrobcům solárního skla nabízely preferenční úvěry ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(89)

Článek 34 zákona o bankovnictví je použitelný také pro soukromé banky v Číně. Čínská vláda a účastníci řízení nepředložili žádný důkaz, že závěr týkající se právní situace, jehož bylo dosaženo ve 174. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech, totiž že jim čínská vláda dává pokyny stejně jako bankám ve vlastnictví státu, přestává platit. Článek 34 zákona o bankovnictví stanoví, že je bankám nařízeno „vykonávat úvěrovou činnost v souladu s potřebami národního hospodářství a sociálního rozvoje a v duchu státní průmyslové politiky“ (15). Za těchto okolností, jak je uvedeno v 188. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech, o strategii komerčních bank ve státním vlastnictví i soukromých bank, pokud jde o poskytování úvěrů jak, rozhoduje čínská vláda.

(90)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila závěr, že pověřuje nebo řídí soukromé banky v ČLR a napadla zejména váhu, jakou Komise přikládá článku 34 zákona o bankovnictví, přičemž uvedla, že „pokud jde o“„potřeby národního hospodářství“, lze je vykládat různě a výklad se evidentně liší v závislosti na osobě/subjektu, která/který uvedené ustanovení zkoumá“.

(91)

Je pozoruhodné, že čínská vláda vyjádřila nesouhlas s výkladem Komise, nicméně nepředložila vlastní výklad vlastního právního předpisu.

(92)

Komisi však postačí odkázat na zjištění z předchozích šetření a v tomto případě na dostupné údaje, aby zopakovala závěr, že potřeby národního hospodářství jsou stanoveny v plánech a nařízeních vydaných ČLR a že článek 34 vyžaduje, aby banky poskytovaly úvěry v souladu s těmito popisy národního hospodářství, což zahrnuje podporu výroby solárního skla.

(93)

Zjištění, že čínská vláda pověřuje a řídí soukromé banky, aby v souladu s článkem 34 zákona o bankovnictví poskytovaly úvěry podporovaným odvětvím, proto zůstává zachováno.

(94)

Komise proto dospěla k závěru, že v případě úvěrů poskytnutých komerčními bankami ve státním vlastnictví v ČLR se jedná o finanční příspěvek výrobcům solárního skla ve formě přímého převodu peněžních prostředků vládou ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení.

(95)

Stejné důkazy také ukazují, že komerční banky ve státním vlastnictví (jakož i soukromé banky) jsou pověřeny nebo řízeny vládou, což v důsledku znamená, že existuje finanční příspěvek stanovený v čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(96)

Pokud jde o specifičnost, Komise poznamenává, že čínská vláda nařizuje poskytovat preferenční úvěry omezenému počtu odvětví a že odvětví výroby solárního skla, jakožto součást fotovoltaického odvětví, je jedním z nich, jak je podrobně uvedeno v 172. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech. Čínská vláda zahrnula odvětví výroby solárního skla mezi „klíčová“ výrobní odvětví ve svém 12. pětiletém plánu. Rozhodnutí č. 40 uvádí, že čínská vláda aktivně podpoří rozvoj nových odvětví energetiky a urychlí rozvoj odvětví solární energie. Všem finančním institucím je dán pokyn, aby poskytly úvěrovou pomoc pouze podporovaným projektům, což je kategorie, do níž patří projekty týkající se solárního skla. Rozhodnutí rovněž slibuje provádění „dalších preferenčních politik na podporované projekty“.

(97)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila zjištění o specifičnosti a zejména způsob, jakým Komise interpretovala 12. pětiletý plán, přičemž uvedla, že „nemá žádnou právní hodnotu a není závazným dokumentem“. Komise nesouhlasí s tímto prohlášením, a poznamenává, že čínská vláda uvedla v předchozích šetřeních stejná tvrzení, která rovněž nebyla přijata. 12. pětiletý plán uvádí, že byl „projednán a schválen Všečínským shromážděním lidových zástupců a má sílu zákona.“

(98)

Komise proto dospěla k závěru, že subvence v podobě preferenčních úvěrů nejsou poskytovány obecně, a jsou tudíž specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení.

(99)

V míře, v níž jsou vládní půjčky nebo půjčky od soukromých subjektů pověřených nebo řízených vládou poskytovány za podmínek výhodnějších, než jaké by mohli jejich příjemci skutečně získat na trhu, je těmto poskytována výhoda.

(100)

Stejně jako v předchozích šetřeních se Komise pokusila ověřit posouzení úvěrového rizika vypracovaná bankami, které v průběhu období šetření půjčily finanční prostředky společnostem zařazeným do vzorku. Společnosti nepředložily žádné důkazy týkající se jejich úvěrového ratingu a banky při šetření nespolupracovaly. Komise proto neměla k dispozici žádný důkaz, že úvěry pro společnosti v odvětví výroby solárního skla byly založeny na posouzení rizik a že stanovená úroková sazba je výsledkem tohoto posouzení.

(101)

Vzhledem k tomu, že čínská vláda, vyvážející výrobci ani banky neposkytly žádné informace, Komise využila dostupných údajů ke stanovení, zda preferenční úvěry v ČLR ve skutečnosti přinesly výhody vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, kteří měly úvěry od bank v ČLR.

(102)

Komise, stejně jako v šetření týkajícím se solárních panelů, začala s úředně zveřejněnými úrokovými sazbami centrální banky z Čínské lidové banky pro úvěry v juan renminbi („CNY“). Průměrná úroková sazba za období šetření činila 6,26 %.

(103)

Komise poté upravila úrokovou sazbu Čínské lidové banky s ohledem na úvěrové riziko dotčených společností. Ty však neposkytly žádné nezávislé úvěrové ratingy ani podobné informace, které by Komisi umožnily výpočet úvěrového ratingu. Komise nicméně v předchozích šetřeních zjistila, že úvěrové ratingy čínských firem jsou narušené vládní podporou a že neexistují žádné důkazy o jakémkoli smysluplném posouzení rizika příjemců úvěrů. Komise proto použila stejnou metodiku jako v šetření týkajícím se solárních panelů a považovala všechny dotčené společnosti za společnosti s neinvestičním stupněm „BB“, jak je definuje úvěrová ratingová společnost Bloomberg.

(104)

Prémie u dluhopisů vydávaných společnostmi s ratingy BB proti dluhopisům vydávaným společnostmi s ratingy AAA (které má ČLR u dluhopisů), jak ji zaznamenala společnost Bloomberg, pak byla přičtena k průměrné úvěrové úrokové sazbě Čínské lidové banky v průběhu období šetření. Výsledkem byla referenční úroková sazba pro období šetření za úvěry poskytnuté společnostem zařazeným do vzorku v CNY, ve výši 10,37 %.

(105)

Srovnáním této referenční úrokové sazby se skutečnou úrokovou sazbou účtovanou během období šetření dotčeným společnostem Komise dospěla k závěru, že úvěry byly odvětví výroby solárního skla poskytnuty za podmínek, které jsou příznivější než tržní podmínky.

(106)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila volbu referenční hodnoty ze strany Komise a závěry, které Komise učinila na základě srovnání referenční hodnoty a skutečně placeného úroku.

(107)

Srovnání mezi referenčním a skutečně zaplaceným úrokem jasně ukazuje, že vyvážející výrobci, kteří si půjčovali od čínských bank, v CNY, platili méně, než běžné komerční úrokové sazby pro společnosti v jejich finančním postavení.

(108)

Za druhé, Komise si byla vědoma toho, že Čínská lidová banka v červenci 2013 zrušila spodní hranici, a tuto skutečnost uvedla v informačním dokumentu. To však nic nemění na závěru, že čínská vláda zasahuje do chování bank v Číně, pokud jde o poskytování úvěrů, zejména prováděním rozhodnutí č. 40 a přiložených nařízení, a ustanovení článku 34 zákona o bankovnictví.

(109)

Za třetí Komise vypočítala referenční hodnotu pouze pro úvěry poskytnuté v CNY, jelikož vyvážející výrobci zařazení do vzorku neměli u čínských bank úvěry v EUR nebo USD.

(110)

Čínská vláda dále požadovala podrobnější informace o tom, proč Komise měla za to, že vyvážející výrobci zařazení do vzorku by měli mít úvěrový rating BB. Důvodem, proč byl zvolen rating BB, byla skutečnost, že Komise neobdržela žádné důkazy, že byl úvěrový rating vypočten pro kteréhokoli vyvážejícího výrobce zařazeného do vzorku z důvodu nespolupráce dotčených bank. Úvěrový rating BB navíc není nepříznivý úsudek a ve skutečnosti je pro společnosti zařazené do vzorku výhodný, jelikož je nejlepším neinvestičním stupněm na finančních trzích.

(111)

Podle článku 28 musela Komise využít nejlepších dostupných údajů, které byly převzaty ze závěrů nařízení o solárních panelech, kde byl pro společnosti zařazené do vzorku v uvedeném nařízení použit úvěrový rating BB. To bylo v tomto případě považováno za přiměřené a po poskytnutí informací nebyly obdrženy žádné důkazy, že by společnostem zařazeným do vzorku udělily dotčené banky jiný úvěrový rating.

(112)

Na základě zjištění v rámci šetření dospěla Komise k závěru, že odvětví výroby solárního skla v Číně byly v průběhu období šetření poskytovány preferenční úvěry, a to jak ze strany bank ve vlastnictví státu, tak ze strany soukromých bank. Financování odvětví výroby solárního skla je subvencí ve smyslu základního nařízení, jelikož

(113)

Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhodě vzniklé vyvážejícím výrobcům a specifičnosti by tato subvence měla být pokládána za napadnutelnou.

(114)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila použití zjištění z předchozích šetření za účelem dosažení závěrů ohledně subvencování v tomto případě, a zejména tvrdila, že Komise příliš spoléhala na zjištění v nařízení o solárních panelech.

(115)

Toto tvrzení bylo odmítnuto. Jak již bylo poznamenáno výše, vzhledem k nespolupráci ze strany bank v ČLR byla Komise nucena použít ustanovení článku 28 a využít nejlepší dostupné údaje. Šetření v oblasti solárních panelů je nejnovější a obsahuje nejaktuálnější zjištění o subvencování v Číně. Solární panely nejsou stejný výrobek jako solární sklo, ale oba tyto výrobky se používají v témže novém energetické odvětví a vztahují se na ně tytéž plánovací dokumenty vlády. Vzhledem k tomu, že jiné informace nebyly k dispozici, je využití zjištění uvedených v nařízení o solárních panelech jakožto „nejlepších dostupných údajů“ vhodné. Čínská vláda dále tvrdila, že mezi šetřením týkajícím se solárních panelů a tímto šetřením došlo k významným změnám, zejména ke zrušení spodní hranice úrokových sazeb Čínskou lidovou bankou v červenci 2013. Toto tvrzení bylo odmítnuto, neboť závěry z šetření týkajícího se solárních panelů odkazují na uvedené období šetření, stejně jako toto šetření odkazuje na své vlastní období šetření. V obou případech se zrušení spodní hranice uskutečnilo po skončení období šetření, a proto nemá vliv na použití článku 28 a zjištění z šetření týkajícího se solárních panelů jakožto nejlepších dostupných údajů.

(116)

Všem společnostem zařazeným do vzorku, kromě jedné, poskytly úvěry komerční banky ve státním vlastnictví a soukromé banky. Jedna společnost byla financována výhradně prostřednictvím své offshore mateřské společnosti a žádné úvěry od bank se sídlem v ČLR nezískala.

(117)

Po poskytnutí informací jedna ze společností zařazených do vzorku zpochybnila závěr Komise, a uvedla, že ji Komise nepožádala, aby poskytla svůj nezávislý úvěrový rating. Komise však uvedenou společnost požádala, aby poskytla veškeré informace týkající se úvěrů, které získala, avšak společnost neposkytla nezávislý úvěrový rating. Pokud společnost tyto informace měla, pak je vzhledem k tvrzením uvedeným v podnětu a informacím požadovaným v dotazníku měla poskytnout. A zejména vzhledem k informacím v informačním dokumentu, pokud měla nezávislý úvěrový rating, měla jej poskytnout neprodleně. Tento argument se proto odmítá.

(118)

Ustanovení čl. 6 písm. b) základního nařízení stanoví, že výhoda u preferenčních půjček by se měla vypočítat jako rozdíl mezi částkou zaplacených úroků a částkou, která by byla zaplacena za srovnatelnou obchodní půjčku, kterou by společnost mohla získat na trhu. Jak již bylo uvedeno, vzhledem k neexistenci smysluplného posouzení rizik Komise pro srovnatelné obchodní půjčky vytvořila tržní referenční hodnotu.

(119)

Výhoda byla vypočtena pro období šetření jako rozdíl mezi úroky skutečně placenými v průběhu období šetření a úrokem, který by byl zaplacen při použití referenční hodnoty.

(120)

Subvenční rozpětí vypočtená pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku, založená na této metodice, jsou:

(121)

Vyvážející výrobci zařazení do vzorku nezískali v průběhu období šetření žádné výhody na základě subvenčních programů vývozních úvěrů, úvěrových linek, vývozních záruk, programu „Green Express“ nebo jako výhody prostřednictvím poskytnutí přístupu k offshore holdingovým společnostem.

(122)

Společnosti zařazené do vzorku nezískaly v průběhu období šetření žádné výhody z programů „známé značky“ nebo „China World Top Brands“.

(123)

Společnosti zařazené do vzorku obdržely značné jednorázové granty od různých vládních orgánů na mnoha úrovních, v důsledku čehož získaly v průběhu období šetření výhodu. Tyto skutečnosti byly zjištěny v průběhu inspekcí dotčených společností a nebyly uvedeny v odpovědích na dotazník dotčených společností ani nebyly uvedeny v odpovědi čínské vlády na dotazník, jak bylo požadováno. Žadatel tvrdil, že výrobci solárního skla obdrželi uvedené jednorázové granty od orgánů správy provincie nebo místní samosprávy a že tyto granty přinesly výhodu, protože byly finanční prostředky obdrženy bez odpovídajícího zohlednění. (16) Oznámení o zahájení řízení rovněž stanoví, že „grantové programy“ jsou subvence používané na podporu odvětví výroby solárního skla.

(124)

Tyto granty společnostem poskytly orgány na úrovni provincií, měst, správních obvodů nebo okresů a všechny se zdály být specifické pro dotčené společnosti nebo specifické, pokud jde o umístění a druh výrobního odvětví. Úroveň právní podrobnosti pro příslušný zákon, na jehož základě byly tyto výhody uděleny, pokud pro ně vůbec nějaký právní základ existoval, obvykle nebyla Komisi sdělena, přestože byla Komisi často, ne však vždy, předána kopie dokumentu vydaného vládním orgánem, který udělení finančních prostředků doprovázel.

(125)

Jedna společnost zařazená do vzorku obdržela v průběhu období šetření granty od zóny hospodářského rozvoje, v níž se nacházela. Uvedené granty vypočítala zóna hospodářského rozvoje na úrovni 20 % veškerých daní, které společnost odvedla místním daňovým orgánům a které zahrnovaly mimo jiné daň z příjmu právnických osob, daň z užívání pozemků a daň z výnosů z dividend.

(126)

Další společnost zařazená do vzorku obdržela v období šetření velký grant od místní samosprávy na pokrytí poplatků potřebných k připojení společnosti k elektrické síti, které by jinak společnost musela zaplatit sama. Ten byl udělen společnosti „na podporu velkých společností sídlících v regionu“.

(127)

Další společnost zařazená do vzorku obdržela přímý grant ve výši 25 milionů CNY z fondu pro přizpůsobování průmyslu pro výrobu technicky vyspělého solárního skla Národní komise pro rozvoj a reformy. Tento přímý grant od státu byl obdržen v roce 2006 a uvedená společnost si jej rovnoměrně rozdělila po 10 % na následujících 10 let. Za výhodu v průběhu období šetření bylo tedy považováno 2,5 milionu CNY.

(128)

Tatáž společnost rovněž zaevidovala ve svém účetnictví za rok 2012 další granty od místních finančních úřadů a jiných vládních subjektů. Společnost uvedla, že většina těchto grantů nebyly ve skutečnosti přímé převody finančních prostředků od uvedených subjektů určené uvedené společnosti, nýbrž náhrady částek, které uvedená společnost předtím zaplatila vládě. Jelikož nebyl poskytnut žádný uspokojivý důkaz, nemůže Komise toto vysvětlení přijmout.

(129)

Jiná společnost zařazená do vzorku obdržela přímý grant ve výši 15 milionů CNY před obdobím šetření od místní vlády a tato společnost si jej rovnoměrně rozdělila po 10 % na následujících 10 let. Grant byl vyplacen společnosti na vývoj fotovoltaického odvětví (jež zahrnuje odvětví výroby solárního skla), urychlené vybudování pokročilé výrobní základny v místní průmyslové zóně a bezproblémové provádění velkých projektů.

(130)

Stejná společnost rovněž obdržela několik dalších grantů před obdobím šetření, a určitý podíl grantu si přidělila do období šetření. Společnost však neposkytla žádné podrobné údaje o povaze uvedených grantů a vhledem k tomu, že tyto informace nebyly k dispozici, byly k dosažení závěrů využity dostupné údaje. Komise dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že jiné dostupné údaje nebyly k dispozici, jsou uvedené granty specifické pro uvedenou společnost a že výše grantu přiděleného v období šetření by měla být považována za výhodu.

(131)

Čínská vláda byla vyzvána, aby podala další informace a zahájila konzultace ohledně těchto grantů, což však odmítla. Na základě shromážděných důkazů ohledně obdržení těchto grantů společnostmi zařazenými do vzorku a vzhledem k tomu, že žádné jiné informace nebyly k dispozici, má Komise za to, že uvedené granty jsou subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, jelikož čínská vláda převedla finanční prostředky v podobě grantů výrobcům dotčeného výrobku, a že tím byla příjemci poskytnuta výhoda.

(132)

Tyto granty jsou rovněž specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, jelikož se zdají být omezeny na některé společnosti nebo specifické projekty v určitých regionech a jsou udělovány ke splnění jednorázových požadavků společností zařazených do vzorku. Tyto granty nesplňují požadavky čl. 4 odst. 2 písm. b) základního nařízení týkající se nespecifičnosti, jelikož podmínky pro vznik nároku a skutečná výběrová kritéria pro podniky nejsou transparentní, nejsou objektivní a nepoužijí se automaticky. Kromě toho neexistují žádné důkazy, že uvedené granty patří do zastřešujícího subvenčního programu.

(133)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila pravomoc Komise vyšetřovat uvedené granty a analýzu Komise týkající se částečných informací, které měla k dispozici. Komise však pečlivě analyzovala důvěrné obchodní informace poskytnuté dotčenými společnostmi, a pokud existují důkazy, že se jedná o výhodu a že grant je specifický, byla ve vztahu k uvedenému grantu uplatněna vyrovnávací opatření.

(134)

Ve všech případech společnosti poskytly informace ohledně výše grantu, a informace o tom, kdo grant poskytl, i když v některých případech neměla daná společnost žádný dokument, kterým by prokázala právní základ, z něhož subjekt udělující grant vycházel. Dotčené společnosti rovněž většinou tento příjem zaznamenávaly ve svém účetnictví jako „příjem ze subvencí“, přičemž toto účetnictví bylo ověřeno nezávislým auditem. Tato skutečnost byla považována za skutečný důkaz subvence, která přinesla napadnutelnou výhodu.

(135)

Jedna společnost zařazená do vzorku ze stejných důvodů rovněž zpochybnila pravomoc Komise vyšetřovat a vyrovnávat uvedené granty specifické pro jednotlivé společnosti. Ze stejných důvodů Komise odmítá jejich argument a opakuje svůj postoj, že má pravomoc vyšetřovat tyto granty a vyrovnávat je, pokud je to vhodné.

(136)

Níže uvedená tabulka obsahuje výpočet výhody pro tyto výše uvedené granty, přičemž se za výhodu považuje částka obdržená v průběhu období šetření nebo zaúčtovaná v uvedeném období, pokud byla uvedená částka dotčenou společností odepisována.

(137)

Program „Dva roky úplného a tři roky polovičního osvobození od daně“ opravňuje podniky se zahraničními investicemi k tomu, aby první dva roky neplatily žádnou daň z příjmu právnických osob a tři následující roky platily pouze 12,5 % místo 25 %.

(138)

Právním základem tohoto programu je článek 8 zákona Čínské lidové republiky o dani z příjmů podniků se zahraničními investicemi a zahraničních podniků (dále jen „zákon o dani týkající se podniků se zahraničními investicemi“) a článek 72 prováděcích pravidel k zákonu Čínské lidové republiky o dani z příjmů podniků se zahraničními investicemi a zahraničních podniků. Podle čínské vlády byl tento program ukončen podle článku 57 zákona o dani z příjmů podniků z roku 2008 s přechodným obdobím do konce roku 2012. Uvedený zákon tedy objasňuje, že v rámci tohoto režimu bude existovat výhoda v daňovém roce 2012.

(139)

Uvedený režim „Dva roky úplného a tři roky polovičního osvobození od daně“ přinesl výhody podnikům v průběhu účetního roku 2012, načež byl podle čínské vlády uvedený režim zrušen.

(140)

Jedna ze společností zařazených do vzorku byla podnikem se zahraničním vlastníkem, který uvedený daňový režim využíval v průběhu období šetření. Uvedená společnost získala místo plné sazby ve výši 25 % sazbu daně z příjmu právnických osob ve výši 12,5 %, což bylo uvedeno v jejím přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2012 a v její roční účetní závěrce.

(141)

Komise o těchto zjištěních informovala účastníky řízení a obdržela stanoviska čínské vlády, která uvedla, že podle oznámení o přechodu (17) budou všechny výhody z tohoto režimu ukončeny v roce 2012. Čínská vláda uvedla, že v případě, že budou uložena vyrovnávací cla, nelze je uložit v případě výhody získané z tohoto režimu jednou společností zařazenou do vzorku v průběhu období šetření. Uvedené tvrzení se přijímá, jelikož pro tuto společnost zařazenou do vzorku, za zvláštních okolností tohoto případu, nemá Komise důkazy o žádné trvající výhodě.

(142)

Ačkoliv byl režim „Dva roky úplného a tři roky polovičního osvobození od daně“ v předchozích nařízeních vyrovnáván, Komise pro tuto jednu společnost zařazenou do vzorku neukládá clo na vyrovnání výhody zjištěné v průběhu období šetření, jelikož nemá žádné důkazy o tom, že pro tuto jednu společnost zařazenou do vzorku byl ke dni uložení cel v platnosti uvedený režim nebo jakákoli jeho varianta.

(143)

Na základě tohoto programu mohou společnosti, které jsou schopny prokázat splnění určitého souboru kritérií k získání statusu „podniku využívajícího nejnovější a špičkové technologie“, využívat sníženou sazbu u daně z příjmů právnických osob ve výši 15 % v porovnání s běžnou sazbou 25 %.

(144)

Právní základ tohoto programu je čl. 28 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků z roku 2008 (dále jen „zákon o dani z příjmů podniků“), společně se „správními opatřeními pro označení podniků využívajících nejnovější a špičkové technologie“ (Guo Ke Fa Huo [2008] No. 172) a článek 93 nařízení, kterými se provádí zákon o dani z příjmu podniků, společně s Oznámením státní daňové správy o otázkách úhrady daně z příjmů podniků působících v oblasti špičkových a nových technologií (Guo Shui Han [2008] č. 985).

(145)

Tento režim se použije pro podniky, které byly za podniky využívající nejnovější a špičkové technologie uznány čínskou vládou. Aby byly podniky pro tento režim způsobilé, musí mít základní nezávislá práva duševního vlastnictví a musí splňovat následující požadavky, které jsou stanoveny v uvedeném právním základě a shrnují se takto:

(146)

Bylo zjištěno, že některé, nikoli však všechny, společnosti zařazené do vzorku tento režim využívají, a tedy platí daň z příjmu právnických osob pouze ve výši 15 % a nikoli 25 %. Tyto společnosti požádaly o status podniků využívajících nové a špičkové technologie a obdržely úřední oznámení, že splnily kritéria režimu, a proto byly způsobilé k tomu, aby svá přiznání k dani právnických osob vyplnily odpovídajícím způsobem.

(147)

Stejně jako v 322. až 326. bodě odůvodnění šetření týkajícího se solárních panelů je Komise toho názoru, že tento režim je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získávají dotčené společnosti výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(148)

Tato subvence je specifická, jak je definováno v čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož je omezena na podniky, které získaly osvědčení podniků využívajících špičkové a nové technologie a splňujících všechny požadavky správních opatření z roku 2008. Společnosti zařazené do vzorku toto osvědčení získaly. Způsobilost není automatická a právní předpisy ani orgán poskytující subvenci nestanovily žádná objektivní kritéria.

(149)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila závěry Komise, přičemž tvrdila, že kritéria způsobilosti byla objektivní a platila stejně pro všechny společnosti v ČLR. Komise nesouhlasí s výkladem zákonů a prováděcích opatření ze strany čínské vlády, ze kterých vyplývá, že je uvedený program omezen na některá odvětví a podniky podporované čínskou vládou na základě kritérií, které se nezdají být objektivní či neutrální, jako například, že je jejich výroba zahrnuta v rozsahu výrobků v „oblasti špičkových technologií s klíčovou státní podporou“.

(150)

Způsobilost rovněž není automatická, ale závisí na udělení osvědčení podniku působícímu v oblasti špičkových a nových technologií, které vydá příslušný orgán na základě vlastního uvážení.

(151)

Komise proto tuto subvenci považuje za napadnutelnou.

(152)

Komise vypočítala výši napadnutelné subvence jako rozdíl mezi výší daně běžně placené v průběhu období šetření a výší daně, kterou v období šetření skutečně zaplatily dotčené společnosti.

(153)

Podnět uváděl, že vyvážející výrobci solárního skla dostávali subvence z jiného režimu přímého osvobození od daně, totiž osvobození od daně z výnosů z dividend mezi způsobilými tuzemskými podniky (18). To spadá pod obecné subvenční praktiky osvobození od přímé daně z příjmu a/nebo jejího snížení, jak stanoví oznámení o zahájení řízení.

(154)

Právní základy těchto osvobození od daně z výnosů z dividend jsou články 25–26 zákona o dani z příjmu podniků a článek 83 nařízení, kterými se provádí zákon o dani z příjmu podniků.

(155)

Komise zjistila, že jedna společnost zařazená do vzorku získala osvobození od daně z výnosu z dividend mezi způsobilými tuzemskými podniky. Tato společnost požádala přímo místní finanční úřad o odečtení dividend získaných z kapitálových investic ze zdanitelného příjmu.

(156)

Komise je toho názoru, že se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získává dotčená společnost výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(157)

V informačním dokumentu Komise uvedla, že je tento režim subvencí specifický ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož právní předpisy omezují přístup k tomuto režimu na určité podniky, které sídlí v Čínské lidové republice a které investovaly do jiných tuzemských podniků.

(158)

Po poskytnutí informací čínská vláda tyto závěry zpochybnila, přičemž uvedla, že osvobození od daně z výnosů z dividend mezi způsobilými tuzemskými podniky nelze považovat za specifické, jelikož čl. 26 odst. 3 zákona o dani z příjmů podniků stanoví, že uvedené osvobození od daně z výnosů z dividend je k dispozici i jiným než tuzemským podnikům. Kromě toho čínská vláda uvádí, že kritéria způsobilosti jsou objektivní a vztahují se na všechny tuzemské podniky bez ohledu na odvětví, výrobek nebo zeměpisnou polohu.

(159)

Třebaže je pravdou, že zákon o dani z příjmů podniků předložený čínskou vládou v předchozím řízení ve svém čl. 26 odst. 3 stanoví, že uvedené osvobození od daně z výnosů z dividend je k dispozici i jiným než tuzemským podnikům, Komise je i nadále toho názoru, že je tento režim subvencí specifický. Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků totiž potvrzuje, že toto osvobození od daně je vyhrazeno odvětvím a projektům, které podporuje stát. Přístup k tomuto režimu mají proto pouze podporovaná odvětví a projekty. Jak je vysvětleno v oddíle 5.1 písm. c), je odvětví výroby solárního skla podporovaným odvětvím.

(160)

Komise vypočítala výši subvence jako rozdíl mezi výší daně běžně vybírané v průběhu období šetření a výší daně, kterou skutečně zaplatila dotčená společnost.

(161)

Kromě režimů posuzovaných v bodech 7.1–7.3 neshledala Komise žádné důkazy, že by společnostem zařazeným do vzorku byla poskytnuta výhoda prostřednictvím jiných režimů osvobození od přímých daní a programů jejich snížení uvedených výše v oddílu C bodě 4. Nicméně během svých kontrol Komise zjistila dva další režimy daně z příjmů právnických osob, které byly zahrnuty v účetnictví jedné ze společností zařazených do vzorku, konkrétně zápočet výdajů na výzkumné a vývojové činnosti a vracení daně z nemovitostí a daně z užívání pozemků. Ty také spadají pod „režimy osvobození od přímých daní a jejich snížení“ uvedené v oznámení o zahájení řízení, jakožto opatření, prostřednictvím kterých daňový orgán snížil placenou daň z příjmu právnických osob nebo vrátil daň z příjmu právnických osob, která již byla zaplacena. Zápočet daňových výdajů na výzkumné a vývojové činnosti je také spojen s „zápočtem daně u výzkumných a vývojových činností podniků se zahraničními investicemi“ uvedeným v oddílu C bodě 4.

(162)

Právním základem pro zápočet daňových výdajů na výzkumné a vývojové činnosti je článek 30 čínského zákona o dani z příjmů podniků.

(163)

Komisi nebyl sdělen konkrétní zákon pro vracení daně z nemovitostí a daně z užívání pozemků, nicméně byla Komisi poskytnuta kopie oběžníku vydaného správním orgánem provincie, který osvobození od daně doprovázel.

(164)

Komise zjistila, že jedné společnosti zařazené do vzorku byly započteny výdaje a vrácena daň z nemovitostí a daň z užívání pozemků. Dokument vydaný správním orgánem provincie omezuje vracení na podniky využívající špičkové a nové technologie.

(165)

Pokud jde o zápočet výdajů na výzkumné a vývojové činnosti, Komise se domnívá, že je tento subvenční režim specifický, jelikož článek 30 je nutno vykládat společně s článkem 25 zákona o dani z příjmů podniků, v němž se uvádí, že toto osvobození od daně je vyhrazeno odvětvím a projektům, které podporuje stát. Přístup k tomuto režimu mají proto pouze podporovaná odvětví a projekty. Jak je vysvětleno v oddíle 5.1 písm. c), je odvětví výroby solárního skla podporovaným odvětvím.

(166)

Vrácení daně z nemovitostí a daně z užívání pozemků bylo specifické z hlediska umístění nebo druhu odvětví. Čínská vláda byla vyzvána, aby poskytla více informací o těchto daňových režimech v žádosti o další konzultace, což však odmítla. Komise proto postupovala na základě shromážděných důkazů, pokud jde o uplatňování uvedených režimů pro společnost zařazenou do vzorku, a také proto, že žádné další údaje nebyly k dispozici.

(167)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila zjištění Komise, přičemž uvedla, že Komise neuvedla v informačním dokumentu žádné skutečné důkazy ohledně specifičnosti těchto režimů. Podrobné informace o specifičnosti těchto režimů byly poskytnuty pouze uvedené společnosti a od uvedené společnosti nebyla obdržena žádná stanoviska. Komise též uvedla další informace o specifičnosti uvedených režimů ve výše uvedených bodech odůvodnění.

(168)

Komise je toho názoru, že tyto režimy jsou subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získává dotčená společnost výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(169)

Komise vypočítala výši subvence jako rozdíl mezi výší daně běžně vybírané v průběhu období šetření a výší daně, kterou skutečně zaplatila dotčená společnost.

(170)

Komise nezjistila žádnou výhodu, kterou by získala jakákoli společnost zařazená do vzorku v rámci programů nepřímých daní a dovozního cla uvedených v oddílu C bodě 4.

(171)

Nebyla zjištěna žádná výhoda spojená s nákupem antimonu nebo elektřiny, kterou by společnosti zařazené do vzorku získaly v průběhu období šetření.

(172)

Jak je rovněž uvedeno v 354. až 370. bodu odůvodnění nařízení o solárních panelech, společnosti nemohou v ČLR přímo nakupovat pozemky, nýbrž pouze od místních orgánů kupují právo k užívání pozemků.

(173)

Zákon o správě půdy ČLR uvádí, že veškerá půda patří lidu a nelze ji kupovat či prodávat, ale stanoví podmínky, za kterých lze prodávat práva k užívání pozemků podnikům, a to na základě výzvy k podávání nabídek, cenových odhadů či dražby.

(174)

Systém dražby by v zásadě umožnil trhu posoudit cenu konkrétního práva k užívaní pozemků, a cena by tedy byla stanovena nezávisle. Nicméně v průběhu návštěvy Komise čínská vláda uvedla, že v každém případě stanoví spodní hranice cen pro každý stupeň pozemku (pozemky jsou ohodnoceny stupněm od 1 do 15 na základě kvality parcely), pod které nemůže cena práva k užívání pozemku klesnout.

(175)

Čínská vláda rovněž řídí nabídku pozemků tím, že stanoví kvótu, omezuje plochu, pro kterou lze prodávat práva k užívání pozemků pro průmyslové účely nebo pro účely bydlení, pro jednotlivé provincie a jednotlivé roky.

(176)

V každém případě, u žádného nákupu práva k užívání pozemku vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku Komise neshledala žádné důkazy dražebního procesu, který by nezávisle stanovil cenu práva k užívání pozemků. Společnost, která pozemky získala, buď nabídla vyvolávací cenu, nebo o 5 CNY za metr čtvereční více, než činila vyvolávací cena, a jelikož byla jediným zájemcem, právo k užívání pozemku získala.

(177)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila zjištění Komise a prohlásila, že práva k užívání pozemků byla výrobním odvětvím v ČLR prodávána skutečným dražebním postupem.

(178)

Čínská vláda nejprve tvrdila, že existoval skutečný dražební systém, protože jediné, co vláda dělala, bylo, stejně jako u každého dražitele, stanovení vyvolávací ceny. Tento argument je odmítnut, jelikož dražba obvykle zahrnuje stanovení vyvolávací ceny nezávislým dražebníkem po nezávislém ocenění, k čemuž v tomto případě nedošlo, jelikož vlastník práva k užívání pozemků je rovněž dražebníkem.

(179)

Čínská vláda poté uvedla, že spodní hranice cen se obvykle používají k zajištění toho, aby konečná cena neklesla pod „základní tržní hodnotu“ práva k užívání pozemků. Žádný důkaz nebyl poskytnut na podporu tohoto argumentu, protože se jedná o argumentaci kruhem, jelikož částka zaplacená za právo k užívání pozemků (kterou vláda stanovila) má být tržní cena (na základě které se pak stanoví spodní hranice).

(180)

Čínská vláda pak uvedla, že skutečnost, že žádní další uchazeči se dražby neúčastnili, „nemůže být základem pro předpoklad, že právo k užívání pozemků nebylo ve skutečnosti vydraženo“. Závěr založený na tomto důkazu je ve skutečnosti přesně opačný. Čínská vláda, navzdory žádostem, neposkytla důkaz jediného práva k užívání pozemků, jehož cena by byla stanovena soutěžní dražbou, a proto je důsledkem tohoto postupu skutečnost, že vláda stanoví cenu a tuto cenu pak společnost zaplatí. Větší počet uchazečů sice nemusí být v každém jednotlivém případě absolutním požadavkem nezbytným pro zajištění existence tržního systému, avšak naprostá neexistence většího počtu uchazečů, která byly zjištěna v případě všech společností zařazených do vzorku, je jasným důkazem neexistence skutečných tržních cen.

(181)

V případě, kdy jedna společnost zařazená do vzorku zaplatila o 5 CNY za metr čtvereční více, než činila cena stanovena vládou, společnost Komisi sdělila, že jim příslušný orgán jednoduše sdělil, že tak mají učinit, aby vznikl dojem, že k dražbě došlo. Komise tudíž nemůže přijmout tuto skutečnost za skutečný důkaz, že v ČLR existuje trh pro prodej práv k užívání pozemků.

(182)

Ve skutečnosti tedy společnosti zařazené do vzorku zaplatily cenu stanovenou čínskou vládou. Jak též uvádí nařízení o solárních panelech (v 361. až 370. bodě odůvodnění), právo k užívání pozemků se poskytuje za cenu nižší než přiměřenou v porovnání s referenční tržní hodnotou, která je uvedena v písmeni e) níže.

(183)

Komise dospěla k závěru, že poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou je proto nutno pokládat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě dodání zboží, kterým získávají společnosti výhodu. Jelikož šetření neprokázalo existenci fungujícího trhu pro prodej práv k užívání pozemků v ČLR, použití vnější referenční hodnoty (viz písmeno e) níže) ukazuje, že částka, kterou vývozci zařazení do vzorku zaplatili za práva k užívání pozemků, je nižší než tržní sazba.

(184)

Subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, protože rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá veřejným orgánům povinnost zajistit, aby byly pozemky poskytovány podporovaným odvětvím, k nimž patří i odvětví solárního skla. Článek 18 rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezená“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup.

(185)

Situaci týkající se pozemků v ČLR rozebírá rovněž pracovní dokument MMF, který potvrzuje, že při poskytování práv k užívání pozemků čínským podnikům nejsou dodržovány tržní podmínky (19).

(186)

Čínská vláda zpochybnila zjištění o specifičnosti, přičemž uvedla, že omezení v rozhodnutí č. 40 nemohou být použita k prokázání specifického poskytnutí výhody. Tento argument se odmítá, jelikož se v důsledku rozhodnutí č. 40 poskytují práva k užívání pozemků podporovaným odvětvím. Výroba solárního skla je podporovaným odvětvím, a proto je poskytování práv k užívání pozemků pro výrobce solárního skla zahrnuto v ustanoveních rozhodnutí č. 40.

(187)

Jedna společnost zařazená do vzorku rovněž zpochybnila zjištění Komise, a uvedla, že v Číně existuje fungující trh s právy k užívání pozemků. Nicméně její posouzení postupu týkajícího se práv k užívání pozemků v Číně nevede k uvedenému závěru. Společnost nebyla stále schopna prokázat, že práva k užívání pozemků jsou nezávisle oceněna, že se prodávají prostřednictvím nezávislé dražby, že cena práva k užívání pozemků je výsledkem postupu podávání konkurenčních nabídek a že žádná cena není narušena podporou ze strany vlády.

(188)

Společnost zařazená do vzorku poté prohlásila, že navzdory skutečnosti, že Komise měla shledat, že trh funguje, a že tedy neexistují žádné subvence, Komise by měla porovnat cenu práva k užívání pozemku dané společnosti s referenční hodnotou, konkrétně s cenami práva k užívání pozemků v provincii, ve které se společnost nachází. Vzhledem k tomu, že Komise zjistila, že v uvedené provincii neexistuje žádná vhodná tržní referenční hodnota, byl tento argument odmítnut.

(189)

Výhodu tedy představuje rozdíl mezi cenou zaplacenou za právo k využívání pozemků a vhodnou vnější referenční hodnotou. Stejně jako v nařízení o solárních panelech je touto referenční hodnotou tržní cena za pozemky v samostatném celním územím Tchaj-wan, Penghu, Kinmen a Matsu (dále jen „Čínská Tchaj-pej“).

(190)

Po poskytnutí informací čínská vláda zpochybnila použití Čínské Tchaj-peje jako referenční hodnoty a požadovala další informace o tom, proč je Čínská Tchaj-pej vhodná. Jak bylo vysvětleno v 467. bodě odůvodnění nařízení o solárních panelech, Komise považuje Čínskou Tchaj-pej za vhodný referenční základ z těchto důvodů:

(191)

Vzhledem ke všem těmto faktorům dospěla Komise k závěru, že ceny práv k užívání pozemků v ČLR, pokud by na trhu převládaly tržní podmínky, by pro vyvážející výrobce zařazené do vzorku byly velmi podobné cenám pozemků v Čínské Tchaj-peji.

(192)

Jedna společnost uvedla, že pokud je třeba použít vnější referenční základ, pak by měl být vzat v úvahu HDP provincie, v níž se společnost nachází, a referenčním základem by měly být „současné ceny pozemků v Egyptě, Arménii, Guatemale, Kongu, Mongolsku nebo Indonésii“, jelikož tyto země mají „podobný stupeň rozvoje“. Tento argument byl odmítnut z těchto důvodů:

(193)

Další společnost zařazená do vzorku po poskytnutí informací uvedla, že Čínská Tchaj-pej není vhodná s ohledem na hospodářské podmínky v dané provincii, ve které se společnost nachází, nicméně nenavrhla žádné jiné řešení. Vzhledem k tomu, že jiné návrhy řešení referenční hodnoty nebyly předloženy, použití Čínské Tchaj-peje se potvrzuje.

(194)

Průměrné ceny pozemků v Čínské Tchaj-peji pro rok 2012 byly převzaty z odboru průmyslu ministerstva hospodářství a upraveny zpětně o inflaci a růst HDP za účelem stanovení referenční ceny pro pozemky v každém kalendářním roce. Vzhledem k tomu, že práva k užívání pozemků platí 50 let a odepisují se na tomto základě, výhoda v období šetření bude 1/50 rozdílu mezi referenční cenou a skutečně hrazenou cenou.

(195)

Subvenční sazba zjištěná pro poskytování pozemků za cenu nižší než přiměřenou je:

(196)

Komise vypočítala výše napadnutelných subvencí v souladu s ustanoveními základního nařízení u šetřených společností pro jednotlivé režimy, a sečtením těchto údajů vypočítala celkovou výši subvence pro celou společnost za období šetření.

(197)

Pro výpočet níže uvedených celkových subvenčních rozpětí Komise nejprve vypočítala procento subvencování, což je podíl výše subvence na celkovém obratu společnosti. Tato procentuální hodnota pak byla použita k výpočtu subvence přiřazené k vývozu dotčeného výrobku do Unie v období šetření.

(198)

Dále byla vypočítána výše subvence na metr čtvereční dotčeného výrobku vyváženého do Unie v průběhu období šetření a níže uvedená rozpětí byla vypočítána jako procento hodnoty CIF stejného dovozu na metr čtvereční.

(199)

Po poskytnutí informací čínská vláda uvedla, že Komise při zveřejňování subvenčních rozpětí v době poskytnutí informací nevzala v úvahu dumpingová rozpětí vypočítaná v souběžném antidumpingovém řízení a že Komise se při výpočtu cla, jež má být uloženo, zabývala pouze otázkou „dvojího započítání“.

(200)

Čínská vláda žádala, aby v případě zjištění, že subvencování způsobilo dumping, byla tato skutečnost zohledněna při výpočtech rozpětí, jakož i při výpočtech cla.

(201)

Jelikož v tomto případě jsou opatření omezena rozpětím újmy, takový zásah by skutečná uložená cla nezměnil. Komise proto nepovažovala za nezbytné zabývat se obsahem těchto tvrzení.

(202)

Po zahájení řízení se přihlásilo osm výrobců, kteří vyráběli v Unii obdobný výrobek v průběhu období šetření. Komisi není znám žádný jiný výrobce obdobného výrobku v Unii. Komise se proto domnívá, že těchto osm výrobců představuje výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 9 odst. 1 základního nařízení, a proto budou uvedení výrobci označováni jako „výrobní odvětví Unie“.

(203)

K určení celkové výroby v Unii během období šetření byly použity veškeré dostupné informace týkající se výrobního odvětví Unie, včetně informací poskytnutých žadatelem, makroekonomické údaje poskytnuté sdružením výrobního odvětví Unie (Glass for Europe) a odpovědi na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Údaje týkající se výrobců v Unii zařazených do vzorku byly porovnány s odpověďmi na dotazník. Na tomto základě bylo odhadnuto, že celková výroba v Unii činila během období šetření asi 21 734 000 metrů čtverečních.

(204)

Po poskytnutí informací si čínská vláda povšimla rozdílů mezi údaji uvedenými v informačním dokumentu a údaji obsaženými v podnětu, které se týkaly odvětví Unie. Dále uvedla, že to svědčí o neexistenci objektivních a věrohodných důkazů a zpochybňuje závěry, k nimž Komise dospěla.

(205)

Rozdíly mezi údaji uvedenými v podnětu a v informačním dokumentu zjištěné čínskou vládou jsou způsobeny tím, že všechny údaje týkající se výrobců v Unii zařazených do vzorku byly ověřeny na místě a v případě potřeby aktualizovány. Jelikož vzorek představuje 79 % celkového prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie, Komise nemůže přijmout argument, že použité důkazy nebyly objektivním a věrohodným základem pro závěry, k nimž dospěla.

(206)

Výroba žádného výrobce v Unii zařazeného do vzorku nebyla určena pro vlastní spotřebu. Proto nebylo nutné provést zvláštní analýzu závislého prodeje.

(207)

Spotřeba v Unii byla stanovena na základě objemu celkového prodeje všech výrobců v Unii na trhu Unie po odečtení jejich vývozu a přičtení dovozu z ČLR a z dalších třetích zemí. Stanovení spotřeby v Unii bylo založeno na údajích poskytnutých žadatelem a sdružením Glass for Europe, které byly pokud možno porovnány s odpověďmi na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(208)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka č. 1

Spotřeba v Unii (1 000 m2)

(209)

V posuzovaném období mezi roky 2009 a 2011 se celková spotřeba v Unii zvýšila o 65 %, ale v období šetření se oproti roku 2011 snížila. Spotřeba v roce 2012 však zůstala výrazně nad úrovní z roku 2009. Bylo to způsobeno především vyšší spotřebou konečných produktů, zejména solárních modulů (viz oddíl E bod 2.3).

(210)

Jelikož se solární sklo dováží do Unie pod kódem KN 7007 19 80 – Ostatní – Vrstvené bezpečnostní sklo, jež zahrnuje i jiné výrobky, které nejsou předmětem tohoto šetření, nemohly být k určení objemu dovozu a hodnoty použity údaje Eurostatu. Objem a hodnota dovozu vycházely z údajů, které poskytli žadatel a Glass for Europe. Subvencovaný dovoz z dotčené země do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka č. 2

Objem dovozu (1 000 m2) a podíl na trhu

(211)

Objem subvencovaného dovozu dotčeného výrobku do Unie v posuzovaném období výrazně vzrostl o 596 %. To vedlo k významnému zvýšení tržního podíl dovozu dotčeného výrobku z ČLR na trhu Unie (zvýšení z 7,2 % na 30,5 %).

(212)

Spotřeba v Unii se rovněž zvýšila do roku 2012. V roce 2012, když se trh Unie zmenšil, dokázali čínští vyvážející výrobci přesto zvýšit svůj celkový objem dovozu.

(213)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že Komise použila značně přehnané údaje, zatímco čínské statistiky vývozu pravděpodobně vykázaly mnohem nižší vývoz v období šetření ve srovnání s objemem dovozu podle informačního dokumentu a požádala o vysvětlení, jak tyto objemy byly vypočteny.

(214)

Komise nejprve poznamenává, že vývozní statistiky předložené čínskou vládou – včetně všech druhů z tvrzeného skla – jsou více než 2,5krát nižší než statistiky Eurostatu pro celý kód KN ex 7007 19 80 pro rok 2012. V důsledku toho je nelze považovat za dostatečně spolehlivé.

(215)

Komise své výpočty založila na informacích, které poskytli žadatel a sdružení Glass for Europe. Tyto údaje jsou k dispozici v nedůvěrném spisu. Komise tyto informace porovnala s ověřenými údaji, které poskytli vyvážející výrobci zařazení do vzorku a ostatní spolupracující vyvážející výrobci. Jako je uvedeno v oddíle A bodě 3.3, spolupracující vyvážející výrobci zahrnovali téměř 100 % vykázaného vývozu solárního skla do Unie v průběhu roku 2012. Komise proto nemá důvod se domnívat, že informace, na nichž se její zjištění zakládá, jsou nesprávné. Kromě toho čínská vláda neposkytla na podporu svého tvrzení žádné důkazy.

(216)

Průměrná cena subvencovaného dovozu z dotčené země do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka č. 3

Dovozní ceny (EUR/m2)

(217)

Průměrná dovozní cena dotčeného výrobku v posuzovaném období klesla. Průměrná dovozní cena poklesla o 27,2 % z 6,02 EUR/m2 v roce 2009 na 4,38 EUR/m2 v období šetření.

(218)

S cílem určit cenové podbízení během období šetření byly porovnány vážené průměrné prodejní ceny jednotlivých typů výrobku prodávaných výrobci v Unii zařazenými do vzorku, účtované odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, a upravené na úroveň cen ze závodu s odpovídajícími váženými průměrnými cenami jednotlivých typů výrobku z dovozu čínských výrobců zařazených do vzorku, účtovaných prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, zjištěné na základě cen CIF s příslušnou úpravou směrem nahoru, tj. o náklady na celní odbavení, manipulaci a nakládku ve výši 0,40 EUR/m2 a dovozní clo 3 %. Tyto úpravy zvýšily cenu o 7 až 15 %, tj. o vážený průměr 11 %, v závislosti na kontrolním čísle výrobku.

(219)

Porovnání cen bylo provedeno podle typu výrobku u transakcí na stejné úrovni obchodní činnosti s náležitou úpravou, jak je uvedeno v bodě odůvodnění výše, a po odečtení rabatů a slev. Výsledkem porovnání vyjádřeném v procentech obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření bylo vážené průměrné rozpětí cenového podbízení na společnost mezi 10,6 % a 26,7 % cen výrobců v Unii zařazených do vzorku ze subvencovaného dovozu dotčeného výrobku.

(220)

V souladu s čl. 8 odst. 5 základního nařízení byly v rámci posouzení účinků subvencovaného dovozu na výrobní odvětví Unie posouzeny všechny hospodářské činitele a ukazatele, které v posuzovaném období ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie.

(221)

Jak je vysvětleno v oddílu A bodu 3.2, byl za účelem posouzení možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie proveden výběr vzorku.

(222)

Pro účely analýzy újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Komise analyzovala makroekonomické ukazatele za posuzované období na základě údajů poskytnutých sdružením Glass for Europe a žadatelem a vztahujících se na všechny výrobce v Unii. Mikroekonomické ukazatele analyzovala Komise na základě odpovědí na dotazník, které zaslali výrobci v Unii zařazení do vzorku.

(223)

Za účelem tohoto šetření byly posouzeny tyto makroekonomické ukazatele: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, velikost subvenčního rozpětí a překonání účinků dřívější subvence.

(224)

Rovněž byly posouzeny tyto mikroekonomické ukazatele: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(225)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že Komise neprovedla analýzu újmy v souladu s čl. 8 odst. 1 a 4 základního nařízení, protože analýzu újmy provedla na základě dvou samostatných a údajně rozporuplných souborů údajů, a to makroekonomických a mikroekonomických ukazatelů újmy. Dále tvrdí, že údajná rozporuplnost analýzy založené na dvou souborech údajů vyvolává vážné pochybnosti o vhodnosti, spravedlivosti a objektivitě celkového obrazu o újmě.

(226)

Tentýž účastník citoval řadu předchozích šetření, kde orgány Unie údajně definovaly nejednotným způsobem různé soubory údajů jako makroekonomické nebo mikroekonomické údaje.

(227)

Komise nemůže toto tvrzení přijmout. Jedná se o metodiku, jež se používá v případech výběru vzorku za účelem analýzy situace ve výrobním odvětví unie a s ohledem na vývoj, který vykazuje nejen vzorek, nýbrž i výrobní odvětví Unie jako celek. Při analýze byly zohledněny všechny činitele uvedené v čl. 8 odst. 4 základního nařízení. Závěr o újmě je též vypracován na základě všech těchto činitelů. Analýza újmy byla tedy provedena v souladu s čl. 8 odst. 1 a 4 základního nařízení.

(228)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka č. 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(229)

Výroba výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období zvyšovala v souladu se spotřebou. Již na začátku posuzovaného období mělo výrobní odvětví Unie nadbytečnou výrobní kapacitu. V důsledku rychlého růstu spotřeby v Unii uvedená nadbytečná kapacita klesala do roku 2011, neboť výrobní kapacita v Unii sice rostla, nicméně pomaleji než spotřeba v Unii. Výrobní kapacita v roce 2012 dále rostla, avšak spotřeba v Unii klesala. Výroba rostla od roku 2009 do roku 2011 a poté v období šetření klesla o 30 %. V důsledku stávajících kapacit bylo výrobní odvětví Unie schopno rozšířit výrobu, aby vycházelo vstříc silnému růstu poptávky v Unii do roku 2011. V reakci na růst pozorovaný od roku 2009 do roku 2011 výrobní odvětví Unie zároveň přidalo další kapacitu, která začala vyrábět částečně až v období šetření. To vedlo k prudkému poklesu využití kapacity v období šetření ve srovnání s předchozími roky.

(230)

Ačkoli v posuzovaném období výrobní odvětví Unie rozšířilo svou kapacitu v reakci na zvýšenou spotřebu, úroveň výroby výrobního odvětví Unie narostla méně než spotřeba a využití kapacity po značném nárůstu v prvních třech letech posuzovaného období klesalo během období šetření, což se časově shodovalo s růstem podílu na trhu subvencovaného dovozu z dotčené země a nekalou soutěží, se kterou se setkávali hlavní odběratelé výrobního odvětví Unie v sektoru solárních panelů v důsledku čínského dumpingu a také zjištěného subvencování v uvedeném odvětví.

(231)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka č. 5

Objem prodeje a podíl na trhu

(232)

Během posuzovaného období vzrostl objem prodeje výrobního odvětví Unie o 22,7 %. V souvislosti s růstem spotřeby v Unii o 65 % se to však projevilo poklesem podílu výrobního odvětví Unie na trhu z 88,6 % v roce 2009 na 65,8 % v období šetření, tj. poklesem o 25,7 % v posuzovaném období. Prodej výrobního odvětví Unie se zvýšil mnohem méně než subvencovaný dovoz z dotčené země. Z toho vyplývá, že výrobci v Unii nebyli s to plně využít rostoucí spotřeby, a jejich podíl na trhu se proto v průběhu posuzovaného období snížil.

(233)

Růst výrobního odvětví Unie se odráží v objemových ukazatelích, jako je výroba, prodej, a v jeho podílu na trhu ve srovnání s vývojem spotřeby. I přes vzrůst spotřeby během posuzovaného období nerostl podíl výrobců v Unii na trhu v souladu se spotřebou. Podíl výrobního odvětví Unie na trhu v posuzovaném období klesal. Ve stejném období se podíl dovozu z ČLR zvýšil o 321 %. Skutečnost, že výrobní odvětví Unie nemohlo růst v souladu s růstem trhu, měla celkový nepříznivý dopad na jeho hospodářskou situaci.

(234)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

(235)

Od roku 2009 do období šetření se zaměstnanost celkově zvýšila o 52 %. Ke zvýšení však došlo v období do roku 2011, kdy dosáhla nejvyšší hodnoty ve výši 932 plných úvazků (FTE) a následně poklesla na 857 FTE během období šetření. Produktivita se v letech 2010 a 2011 ve srovnání s rokem 2009 zvýšila pouze mírně. Částečně to bylo způsobeno tím, že výroba obdobného výrobku je vysoce automatizovaná a vyžaduje malý počet pracovních sil. V období šetření ovšem klesla o 24,4 % oproti roku 2011. Příčinou byl pokles výroby během stejného období o přibližně 30 %, což nepříznivě ovlivnilo míru využití kapacity.

(236)

Zaměstnanost tedy během období šetření poklesla, reagujíc tak na vývoj výroby obdobného výrobku v Unii během období šetření.

(237)

Všechna subvenční rozpětí jsou podstatně vyšší než nepatrná. S ohledem na objem a ceny dovozu z dotčené země lze dopad skutečných subvenčních rozpětí tohoto rozměru na výrobní odvětví Unie považovat za podstatný.

(238)

Jelikož se jedná o první antisubvenční šetření ohledně dotčeného výrobku, není překonání účinků dřívější subvence pro toto posouzení relevantní.

(239)

Jak je uvedeno výše, mikroekonomické ukazatele byly analyzovány na základě odpovědí na dotazník, které poskytli výrobci v Unii zařazení do vzorku. Většina výrobců v Unii zařazených do vzorku učinila počáteční investice a zahájila výrobu obdobného výrobku v roce 2009. Ačkoli se většina výrobců v Unii zařazených do vzorku již obchodování se sklem věnovala dříve, musely všechny společnosti investovat do specializovaných zařízení pro solární sklo, která jsou zcela nezávislá na výrobě běžného skla, jelikož čistota skla a obsah železa ve skle se velmi liší, stejně jako jeho celková kvalita. Kromě toho musí být solární sklo tvrzeno, což se u obyčejného skla neprovádí. Dále se také na sklo nanáší povlak. Proto jsou všechny níže analyzované ukazatele výrazně ovlivněny touto počáteční fázi v roce 2009. Aby se ukázal vývoj bez rušivého vlivu počáteční fáze společností zařazených do vzorku, jsou i indexy prezentovány od roku 2010.

(240)

Průměrné prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka č. 7

Průměrné prodejní ceny v Unii

(241)

Po celé posuzované období prodejní jednotkové ceny klesaly, ale pád cen byl nejvýraznější v období šetření, kdy se snížily o 7,9 % oproti roku 2011, o 9,5 % ve srovnání s rokem 2010 a o 23 % proti roku 2009. Pokles prodejních cen výrobců v Unii byl pomalejší než trend pozorovaný u prodejních cen dovážených výrobků z dotčené země. Například pokles čínských cen mezi roky 2011 a 2012 činil 11 %, zatímco ceny v Unii klesly během stejného období o 8 %.

(242)

Navzdory velkému rozdílu mezi průměrnou prodejní jednotkovou cenou výrobního odvětví Unie a cenou čínského dovozu (jak je vysvětleno v oddílu D bodě 4.2) bylo skutečné cenové podbízení v období šetření na základě porovnání jednotlivých typů výrobku mnohem menší, tj. mezi 10,6 % a 26,7 %. To je způsobeno tím, že ne všechny typy výrobku, které byly vyráběny výrobním odvětvím Unie, vyváželi čínští výrobci zařazení do vzorku.

(243)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že Komise nevzala při posuzování průměrných čínských cen v úvahu rozdíl mezi typy výrobku vyváženými čínskými vyvážejícími výrobci a typy výrobku prodávanými výrobci v Unii. Zmínka o tom, že mezi průměrnou prodejní cenou výrobního odvětví v Unii a průměrnou prodejní cenou čínských vyvážejících výrobců byl velký rozdíl, údajně vedla ke zkreslené prezentaci skutečností z důvodu rozdílu mezi prodejními cenami v Unii a čínskými dovozními cenami.

(244)

Jak je uvedeno výše, Komise provedla podrobné srovnání u jednotlivých typů výrobku pro účely cenového podbízení, což je nepopiratelně součástí analýzy újmy. Navíc jasně označila příčinu uvedených rozdílů – skutečnost, že ne všechny typy výrobku, které byly vyráběny výrobním odvětvím Unie, vyráběli čínští vyvážející výrobci. V důsledku toho nelze tvrdit, že Komise prezentovala skutečnosti zavádějícím a zkreslujícím způsobem.

(245)

Jednotkové výrobní náklady se mezi rokem 2011 a obdobím šetření zvýšily o více než 10 %, zatímco mezi roky 2010 a 2011 zůstaly relativně stabilní. Výrobní náklady obecně sledovaly trend prodejních cen mezi roky 2009 a 2011. Zvýšení jednotkových výrobních nákladů v roce 2012 bylo způsobeno snížením objemu výroby.

(246)

Čínská vláda rovněž tvrdila, že snížení průměrné jednotkové prodejní ceny během posuzovaného období bylo způsobeno mimo jiné zvýšením efektivity výroby. Zvýšení jednotkových výrobních nákladů v roce 2012 navíc pravděpodobně nebylo způsobeno snížením objemu výroby, ale zvýšením výrobní kapacity.

(247)

Zvýšení efektivity v období 2009–2011 vedlo ke snížení jednotkových výrobních nákladů, a tím přispělo ke snížení jednotkové prodejní ceny. Komise však zjistila, že v průběhu období šetření průměrná prodejní cena klesla výrazně pod úroveň průměrných jednotkových výrobních nákladů, a tudíž pokrývala pouze 88 % těchto nákladů. Zvýšení výrobní kapacity společností zařazených do vzorku nemohlo ve stejnou dobu způsobit zvýšení jejich jednotkových výrobních nákladů. Jejich výrobní kapacita se mezi roky 2011 a 2012 zvýšila pouze o 2,6 %, zatímco jejich průměrné jednotkové výrobní náklady se během stejného období zvýšily o 10,6 %. Tato tvrzení byla proto odmítnuta.

(248)

Průměrné náklady práce výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka č. 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(249)

Mezi rokem 2009 a obdobím šetření průměrné náklady práce na zaměstnance průběžně vzrostly celkem o 12 %. Nicméně mezi rokem 2011 a obdobím šetření došlo ke značnému nárůstu, a to o 4,8 %. Celkový nárůst nákladů práce lze částečně vysvětlit náklady vynaloženými některými výrobci v Unii v souvislosti s nevyužitím kapacity závodů mezi rokem 2011 a obdobím šetření, jinak řečeno nutností platit zaměstnance bez ohledu na to, že ve skutečnosti nepracovali.

(250)

Úroveň zásob výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka č. 9

Zásoby

(251)

Mezi rokem 2011 a obdobím šetření se zásoby zvýšily o 7,3 % a mezi rokem 2009 a obdobím šetření vzrostly o 15 %, zatímco v období 2010–2011 meziročně klesly o 11,6 %.

(252)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že trendy týkající se zásob nejsou relevantní, jelikož jejich nárůst v absolutních a relativních hodnotách byl velmi nízký.

(253)

Vzhledem ke zjištěnému cenovému vývoji, není pro výrobce racionální udržovat velké zásoby, protože jejich hodnota rychle klesá. Proto by bylo možno očekávat, že výrobci v Unii budou udržovat omezené zásoby obdobného výrobku. Růst zásob obdobného výrobku mezi roky 2011 a obdobím šetření je proto sice omezeným, nicméně významným ukazatelem pro určení toho, zda byla výrobnímu odvětví Unie způsobena podstatná újma. Na vysoký objem zásob v absolutních hodnotách v roce 2010 je třeba nahlížet v kontextu prodeje, který byl v uvedeném roce mnohem větší v než v období šetření.

(254)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka č. 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(255)

Ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku byla stanovena tak, že čistý zisk z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, před zdaněním, byl vyjádřen jako procentní podíl na obratu tohoto prodeje.

(256)

Jak je vysvětleno v oddílu D bodě 7, v roce 2009 zaznamenala většina výrobců v Unii zařazených do vzorku ztráty způsobené zejména tím, že v té době zahajovala výrobu obdobného výrobku. Již v roce 2010 však průměrný zisk činil 8,31 %. Následně ziskovost v roce 2011 mírně klesla, když se začal zvyšovat subvencovaný dovoz. A konečně, toto odvětví utrpělo značné ztráty během období šetření, zejména pokles o 276,6 % v porovnání s rokem 2011.

(257)

Vývoj čistého peněžního toku, což je schopnost výrobců v Unii zařazených do vzorku samofinancovat svoji činnost, zaznamenal mezi rokem 2011 a obdobím šetření výrazný propad o 81 %. Od roku 2010 postupně rostl a za posuzované období se celkově zvýšil.

(258)

Návratnost investic byla vyjádřena jako zisk v procentech vztažený k čisté účetní hodnotě investic.

(259)

Z tabulky 10 vyplývá, že po počáteční fázi v roce 2009, kdy výrobní odvětví značně investovalo do obdobného výrobku, investice v letech 2009 až 2011 postupně klesaly a poté se v období šetření zvýšily. V období šetření však investice zůstaly na nízké úrovni ve srovnání s rokem 2009. Investice učiněné v období šetření směřovaly hlavně do výzkumu a vývoje a do zlepšování a údržby výrobní technologie a výrobního procesu s cílem zlepšit efektivitu. Výrobní odvětví ve stejném období investovalo zejména do nových typů výrobku, které se z ČLR nedováží, a které jsou náročné na výzkum a inovace.

(260)

Naopak návratnost investic v letech 2009 až 2012 klesla o 34 %. Před obdobím šetření však neustále rostla, a to v letech 2009 až 2011 o 293 %, ale v období šetření klesla ve srovnání s rokem 2011 o 186 %. Propad v roce 2012 je logickým důsledkem skutečnosti, že výrobní odvětví Unie utrpělo v průběhu období šetření ztrátu.

(261)

Co se týče schopnosti opatřit si kapitál, byla zjištěna trvale klesající schopnost výrobního odvětví Unie vytvářet hotovost pro výrobu obdobného výrobku, a v důsledku toho zhoršování jeho finanční situace.

(262)

Analýza situace ve výrobním odvětví Unie odhalila u většiny ukazatelů újmy jednoznačně klesající vývoj. Díky celkově rostoucí spotřebě celková výroba v posuzovaném období vzrostla. Ačkoli se objem prodeje zvýšil, podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období v důsledku silnějšího růstu spotřeby během uvedeného období zmenšil. Průměrná prodejní cena během posuzovaného období prudce klesala, což mělo nepříznivý vliv na všechny ukazatele finanční výkonnosti, jako je ziskovost, peněžní tok, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(263)

V posuzovaném období se zvýšil celkový objem prodeje výrobního odvětví Unie. Růst objemu prodeje výrobního odvětví Unie však byl doprovázen výrazným snížením průměrné prodejní ceny, jakož i zmenšením podílu výrobního odvětví Unie na trhu.

(264)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti šetření zejména potvrdilo, že prodejní ceny výrobního odvětví Unie nedosahují ani výrobních nákladů v průběhu období šetření, což se nepříznivě projevuje na ziskovosti výrobního odvětví Unie, která během období šetření vykazovala výrazně záporné hodnoty.

(265)

Výrobní kapacita se však mezi rokem 2009 a obdobím šetření vyvíjela příznivě. Kromě toho, ačkoli investice mezi rokem 2009 a obdobím šetření klesly, od roku 2011 do období šetření se opět zvýšily. Jak je vysvětleno v oddíle D bodě 7.4, příčina je v tom, že společnosti zařazené do vzorku i nadále investovaly do obdobného výrobku a přitom se zaměřily mimo jiné na ty typy výrobku, které vyplňovaly mezery na trhu, kam se ještě nedostal vývoz těchto konkrétních typů výrobku z dotčené země, které byly náročné na výzkum a inovace. Zároveň je zřejmé, že výrobní odvětví Unie musí být rovněž schopno vyrábět a prodávat vysoké objemy více základních typů výrobku (které v současnosti soutěží se subvencovaným dovozem z ČLR), aby se tak více rozptýlily fixní náklady a mohlo být dosahováno úspor z rozsahu.

(266)

Po poskytnutí informací čínská vláda tvrdila, že v posouzení ze strany Komise je určitý rozpor, jelikož v něm bylo uvedeno, že se investice týkaly zejména výzkumu a vývoje, a zároveň se v něm tvrdí, že kapacita byla v období šetření navýšena v očekávání zvýšené poptávky. Tato tvrzení nejsou v rozporu, nýbrž se vzájemně doplňují – investice do nových typů výrobku v průběhu stejného období nutně vedou také ke zvýšení kapacity. Přestože se uvedené investice náklady výrobního odvětví Unie zvyšují, jsou navíc také důležitým ukazatelem toho, že odvětví činí vše, co je v jeho silách, aby zůstalo konkurenceschopné.

(267)

Proto lze dospět k závěru, že výrobnímu odvětví Unie během období šetření byla nejen způsobena podstatná újma, ale toto odvětví také aktivně hledalo způsoby, jak oslabit vliv subvencovaného dovozu dotčeného výrobku, a to vývojem inovovaných výrobků, jež se z dotčené země zatím nedovážejí.

(268)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újmu ve smyslu čl. 8 odst. 5 základního nařízení.

(269)

V souladu s čl. 8 odst. 6 a 7 základního nařízení bylo zkoumáno, zda subvencovaný dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu v takové míře, kterou lze považovat za podstatnou. Byly zkoumány i jiné známé činitele, které by mohly vedle subvencovaného dovozu současně způsobovat újmu výrobnímu odvětví Unie, aby se zajistilo, že případná újma způsobená těmito jinými činiteli nebude přičítána subvencovanému dovozu.

(270)

Ze šetření vyplynulo, že subvencovaný dovoz v posuzovaném období vzrostl, přičemž se jeho objem zvýšil o 596 % a jeho podíl na trhu o 366 %. Je proto potvrzeno, že objem i podíl dovozu dotčeného výrobku na trhu během posuzovaného období výrazně vzrostl. Mezi nárůstem subvencovaného dovozu a ztrátou podílu výrobního odvětví Unie na trhu existuje zjevná časová souvislost. Jinak řečeno, dovoz rostl podstatně rychleji než trh Unie a výrobci v Unii ztráceli podíl na trhu v důsledku čínského subvencovaného dovozu. Šetření rovněž prokázalo, že – jak je uvedeno v oddílu D bodě 4.2 – ceny subvencovaného dovozu během období šetření byly nižší než ceny výrobního odvětví Unie.

(271)

Šetření ukázalo, že ceny subvencovaného dovozu se během posuzovaného období snížily o 27,2 %, což vedlo k ještě větším rozdílům mezi cenami výrobců v Unii a cenami vyvážejících výrobců. Výrobní odvětví Unie kvůli tomuto extrémnímu cenovému tlaku vyvinulo značné úsilí zaměřené na snížení výrobních nákladů. I přes toto úsilí však mimořádně nízká úroveň čínských dovozních cen donutila výrobní odvětví Unie k dalšímu snižování jeho prodejní ceny, a to až na neziskovou úroveň. Po počáteční fázi v roce 2009 výrobci v Unii dosáhli stabilní úrovně zisku v letech 2010 a 2011. V průběhu období šetření však výrobci v Unii zaznamenali značné ztráty.

(272)

Po poskytnutí informací několik účastníků řízení napadlo závěr Komise, že mezi podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a subvencovaným dovozem z ČLR je příčinná souvislost. Účastníci tvrdili, že mezi újmou a zvýšeným dovozem z dotčené země není žádná časová souvislost. Důvodem je skutečnost, že mezi roky 2009 a 2011 se čínský dovoz výrazně zvýšil. Kromě toho průměrná cena čínského dovozu v roce 2011 činila 4,96 EUR/m2, což je částka, která se blíží částce v roce 2012 (4,38 EUR/m2).

(273)

Titíž účastníci tvrdili, že závěr, že újma způsobená výrobnímu odvětví Unie by měla být přičítána čínskému dovozu v roce 2012, je v rozporu s jeho zjištěním, že čínský dovoz údajně neměl žádný nepříznivý dopad o rok dříve, přestože průměrná dovozní cena byla velmi podobná.

(274)

Účastníci také tvrdili, že časovou souvislost mezi způsobenou podstatnou újmou a subvencovaným čínským dovozem nelze posuzovat na základě celého posuzovaného období od roku 2009 do konce období šetření, bez ohledu na trendy, které nastaly během tohoto období.

(275)

Od počátku posuzovaného období do konce období šetření dovozy vzrostly o 596 %, přičemž jejich podíl na trhu se zvýšil o 321 %. V průběhu posuzovaného období klesla dovozní cena o 27,2 %.

(276)

Je pravdou, že ziskové rozpětí výrobního odvětví Unie v roce 2011 bylo jen mírně nižší než v roce 2010, a to navzdory vysokému růstu dovozu z ČLR již v roce 2011. V průběhu roku 2011 však spotřeba solárního skla v Unii výrazně vzrostla, konkrétně o 20,4 % mezi roky 2010 a 2011, zatímco dovoz z ČLR se během stejného období zvýšil o 150 %. V období šetření sice spotřeba skutečně klesla o něco více než 19 %, avšak objem čínského dovozu se dále zvýšil o více než 35 %. To jasně ukazuje časovou souvislost mezi podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie v období šetření, a silným růstem čínského subvencovaného dovozu. Rovněž je logické, že trvá určitou dobu, než některé nepříznivé účinky zvýšených subvencovaných dovozů (například ztrátu klientů, ztráty, snížení návratnosti investic a peněžního toku atd.) pocítí výrobci v Unii. Toto tvrzení se proto odmítá.

(277)

Komise také analyzovala trendy, které nastaly během posuzovaného období. Skutečnost, že v roce 2011 bylo výrobní odvětví Unie ještě ziskové, i když čínský dovoz vzrostl již v uvedeném roce, neovlivňuje závěr, že v období šetření existovala časová souvislost mezi újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, a pokračujícím růstem subvencovaného čínského dovozu.

(278)

Přestože spotřeba v období šetření poklesla o něco více než 19 %, čínští vyvážející výrobci v témže období:

(279)

Na základě výše uvedené analýzy dospěla Komise k závěru, že subvencovaný dovoz a značný nárůst jeho podílu na trhu za ceny, které se trvale podbízejí vůči cenám výrobního odvětví Unie, způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu.

(280)

Objem dovozu z dalších třetích zemí se během posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka č. 11

Dovoz z třetích zemí (1 000 m2)

(281)

Objem dovozu z dalších třetích zemí v posuzovaném období vzrostl o 46 %, což je v souladu s nárůstem spotřeby v Unii. Jeho podíl na trhu se mírně snížil během období šetření ve srovnání s rokem 2011 (3,7 %), ale celkově zůstal během posuzovaného období stabilní. Druhým největším vývozcem po ČLR je Turecko následované Indií.

(282)

Z dostupných informací o dovozu ze všech třetích zemí vyplývá, že průměrná dovozní cena byla vyšší než průměrná čínská dovozní cena. Totéž platí i pro jednotkovou cenu za určité typy dotčeného výrobku. Na druhé straně byla průměrná dovozní cena třetích zemí podobná nebo vyšší než průměrná cena výrobního odvětví Unie.

(283)

S ohledem na celkové objemy dovozu z třetích zemí a jejich podíl na trhu a s ohledem na úroveň jejich cen, Komise dospěla k závěru, že dovoz ze třetích zemí nenarušil příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(284)

Objem vývozu výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka č. 12

Vývozní výkonnost výrobců v Unii zařazených do vzorku

(285)

Prodej na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku se v letech 2009 až 2011 zvýšil, ale v období šetření náhle klesl o 74 % z hlediska hodnoty a o 71,9 % z hlediska objemu. Na základě odpovědí čínských vývozců zařazených do vzorku se zdá, že to způsobily velmi nízké ceny čínského vývozu do zemí, kam především mířil vývoz výrobního odvětví Unie (zejména USA, Kanada).

(286)

Prodej na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku tvořil 20 % objemu jejich celkového prodeje v roce 2009 (v zahajovací fázi), v roce 2010 to bylo 11 % a v nejlepším roce 2011 jen 14 %. V roce 2012 došlo k dalšímu poklesu na 5 %.

(287)

Pro výrobní odvětví Unie je hlavním trhem trh Unie, který je jedním z největších na světě, a nikoliv trhy třetích zemí. Skutečnost, že solární sklo je poměrně těžké a křehké, také způsobuje dodatečné náklady při dálkové přepravě (z důvodu rozbití a koroze). Šetření rovněž potvrdilo, že snížená vývozní výkonnost je především důsledkem soutěžení s levným čínským vývozem také na trzích třetích zemí. Proto Komise nemůže učinit závěr, že zhoršená vývozní výkonnost výrobců v Unii zařazených do vzorku narušuje příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(288)

Po poskytnutí informací někteří účastníci zpochybnili zjištění Komise, že pokles prodeje na vývoz výrobců v Unii zařazených do vzorku v průběhu období šetření byl s největší pravděpodobností způsoben velmi nízkými cenami čínského vývozu do hlavních míst určení vývozu Unie (zejména USA, Kanada). Domnívali se, že je tento závěr neodůvodněný, jelikož k čínskému vývozu docházelo také v roce 2011, a proto neexistuje žádný důvod, proč by se měl dopad projevit pouze v roce 2012. Byli rovněž toho názoru, že skutečným důvodem jejich nízkého prodeje na vývoz byla skutečnost, že výrobní odvětví Unie nebylo konkurenceschopné, a jakmile ceny na světových trzích poklesly, výrobní odvětví Unie si nedokázalo konkurenceschopnost udržet. V důsledku toho účastníci tvrdili, že k způsobené újmě dále přispěl pokles prodeje na vývoz výrobního odvětví Unie v průběhu období šetření.

(289)

Komise tato tvrzení odmítá, a to z následujících důvodů. Pro výrobní odvětví Unie je stále hlavním trhem trh Unie, nikoli trhy třetích zemí. Dodatečné náklady vynaložené při dálkové přepravě (z důvodu rozbití a koroze) lze kompenzovat pouze tehdy, pokud je úroveň cen ve třetích zemích dostatečně vysoká. Zdá se, že tomu tak není. Na základě informací, které má Komise k dispozici z odpovědí na dotazník vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, byly ceny čínského vývozu do hlavních míst určení vývozu Unie skutečně velmi nízké a v porovnání s rokem 2011 v průběhu období šetření ještě více poklesly. Z toho vyplývá, že snížená vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie je způsobena zejména stále nižšími ceny čínského vývozu na trzích třetích zemí, jak bylo potvrzeno v průběhu šetření.

(290)

Titíž účastníci rovněž tvrdili, že se šetření týkalo trhu Unie a neposuzovalo žádné údajné nekalé cenové praktiky na trzích třetích zemí.

(291)

Kromě toho zjištění ze strany orgánů EU, a to i za předpokladu, že byla správná, údajně připisovala subvencovanému dovozu do Unie újmu způsobenou jinými činiteli. Údajný levný nebo subvencovaný čínský vývoz do třetích zemí tedy nebyl subvencovaným dovozem do EU, a jako takový se považuje za jiný činitel, jehož poškozující účinky nelze připisovat subvencovanému dovozu.

(292)

Výše uvedené tvrzení Komise odmítá. Komise nešetřila, zda jsou ceny dovozu z ČLR do třetích zemí dumpingové a/nebo subvencované. Pouze na základě vývozních cen do třetích zemí, které předložili vyvážející výrobci zařazení do vzorku, stanovila, že se tyto ceny v posledních letech neustále snižují.

(293)

Ve stejném duchu Komise analyzovala snížení cen dovozu z ČLR do třetích zemí jako samostatný činitel a nepřipisovala jej subvencovanému dovozu do Unie. Tato skutečnost byla pouze použita jako možné vysvětlení snížení objemu vývozu Unie do jeho hlavních míst určení ve třetích zemích v souvislosti s tím, že uvedené trhy nejsou a nikdy nebyly hlavními trhy pro výrobní odvětví Unie. I v nejlepších letech 2010 a 2011 se více než 85 % prodeje výrobního odvětví Unie uskutečnilo na trhu Unie.

(294)

Proto Komise dospěla k závěru, že zhoršená vývozní výkonnost výrobců v Unii zařazených do vzorku nemůže narušit příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(295)

Jak bylo uvedeno v oddílu D bodě 3, mezi rokem 2009 a obdobím šetření vzrostla spotřeba v Unii o 65 %. Vrcholila v roce 2011, kdy vzrostla o 105 % v porovnání s rokem 2009. Výrobní odvětví Unie však z rostoucí spotřeby nemohlo plně těžit. Jeho celkový prodej se do roku 2011 významně zvyšoval, ale rostl pomaleji než trh. Poté v průběhu období šetření celkově klesal. V posuzovaném období totiž jeho podíl na trhu neustále klesal až o 25,7 % ve srovnání s rokem 2009 (–15,8 % oproti roku 2011). Naopak, čínský podíl na trhu i prodej výrazně vzrostl, i když se spotřeba mezi rokem 2011 a obdobím šetření snížila, mezi rokem 2011 a obdobím šetření dosáhl růst 68,4 % a celkově se za celé období zvýšil o 321 %. Během posuzovaného období došlo k nárůstu čínského dovozu o 596 %.

(296)

Vzhledem k tomu, že spotřeba v Unii v posuzovaném období rostla, její vývoj jen zesiluje příčinnou souvislost mezi rostoucím subvencovaným dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie, ale není sama o sobě příčinou této újmy. Kromě toho i v období šetření, kdy spotřeba klesla, subvencovaný dovoz z ČLR dále zvýšil svůj podíl na trhu na úkor výrobního odvětví Unie.

(297)

Po poskytnutí informací několik účastníků tvrdilo, že újma způsobená výrobnímu odvětví Unie byla zapříčiněna poklesem spotřeby Unie. To je údajně jediný činitel, který zřejmě klesl poprvé v roce 2012 a se kterým může být přiměřeně spojována újma, zatímco čínský dovoz začal již v roce 2011, a to za ceny srovnatelné s cenami v roce 2012.

(298)

V roce 2012 spotřeba ve srovnání s předchozími roky opravdu poklesla. Analýza Komise však probíhá od počátku posuzovaného období v roce 2009 do konce období šetření a v tomto období se spotřeba v Unii zvýšila celkem o 65 %. Během posuzovaného období se podíl výrobního odvětví Unie na trhu neustále a značně snižoval, a to celkem o 25,7 %, zatímco podíl čínského dovozu na trhu se zvýšil o 321 %. Během posuzovaného období došlo k nárůstu čínského dovozu o 596 %.

(299)

Kromě toho byla spotřeba v Unii v období šetření stále na srovnatelné úrovni jako v roce 2010, zatímco, jak je uvedeno výše v tabulce 10, rok 2010 byl rokem, kdy výrobní odvětví Unie dosáhlo přiměřeného zisku. Proto nemohl pokles spotřeby v Unii v průběhu období šetření sám o sobě vést ke ztrátám způsobeným výrobnímu odvětví Unie v období šetření. Kromě toho podíl výrobního odvětví Unie na trhu mezi roky 2010 a 2012 klesl o 26,6 %, zatímco podíl čínského dovozu na trhu v průběhu téhož období vzrostl o 318 %. A dále, jestliže měl pokles spotřeby v průběhu období šetření výrobnímu odvětví Unie způsobit újmu, potom měl mít uvedený pokles také dopad na čínský dovoz. To se však zřejmě nestalo. Čínský dovoz v průběhu období šetření naopak výrazně vzrostl, a to jak z hlediska objemu, tak i co se týče podílu na trhu.

(300)

S ohledem na výše uvedené úvahy Komise toto tvrzení odmítá. Komise tudíž dospěla k závěru, že pokles spotřeby během období šetření nemohl narušit příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(301)

Pokud jde o výrobní kapacitu výrobního odvětví Unie, jak je uvedena výše v tabulce 4, její zvýšení jasně sledovalo trend ve zvyšování spotřeby v Unii do konce roku 2011. Šetření ukázalo, že hlavním důvodem ke zvýšení výrobní kapacity mezi rokem 2011 a obdobím šetření o 12,5 % byl vstup jedné společnosti na trh se solárním sklem. Výrobní kapacita všech ostatních společností na trhu v průběhu téhož období mírně klesla. V důsledku toho celkový trend ve vývoji kapacity výrobního odvětví Unie sledoval trend ve spotřebě v Unii. Komise se tedy domnívá, že vysoká výrobní kapacita výrobního odvětví Unie, která byla vysoká již na začátku posuzovaného období a zůstala vysoká v průběhu období šetření, nemohla narušit příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem a podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie.

(302)

Po poskytnutí informací někteří účastníci tvrdili, že Komise nezohlednila údajnou nadměrnou kapacitu jako důležitou příčinou újmy. Během posuzovaného období zvýšení kapacity nebylo údajně odůvodněno zvýšením spotřeby, jelikož výrobní odvětví Unie má neustále velký rozdíl mezi výrobní kapacitou a spotřebou, což nebylo dle jejich názoru ekonomicky udržitelné. Dále tvrdili, že skutečnost, že mezi rokem 2011 a koncem období šetření vstoupil na trh nový subjekt, přispěla ke způsobené újmě, neboť zvýšila domácí konkurenci.

(303)

Smluvní strany také tvrdily, že snižující se spotřeba v Unii, zvyšující se výrobní kapacita ve spojení s poklesem prodeje na vývoz vedla k nízké míře využití kapacity. Důsledkem této nízké míry využití byly vysoké fixní náklady, které podle nich měly vážný dopad na unijní odvětví výroby solárního skla.

(304)

Komise poznamenává, že úroveň kapacity celého výrobního odvětví Unie byla v průběhu celého posuzovaného období neustále vyšší než celková spotřeba v Unii. To však nezabránilo společnostem ve výrobním odvětví Unie zařazeným do vzorku dosáhnout v průběhu dvou let před obdobím šetření zisku, zatímco významné ztráty ve výši –14,5 % zaznamenaly pouze v období šetření.

(305)

Kromě toho kapacita výrobců v Unii zařazených do vzorku vzrostla mezi lety 2010 a 2011 pouze o 4 % a mezi rokem 2011 a obdobím šetření o 2,6 %, což vedlo k mírnému celkové zvýšení mezi rokem 2010 a obdobím šetření o 6,7 %.

(306)

V důsledku toho, rozdílem mezi spotřebou a kapacitou, který existoval během celého posuzovaného období, přestože byl mírně vyšší v období šetření, nelze vysvětlit značné ztráty, které utrpěly společnosti zařazené do vzorku v období šetření. V důsledku toho Komise odmítá tvrzení, že úroveň kapacity výrobního odvětví Unie není ekonomicky udržitelná.

(307)

Pokud jde o tvrzení, že nový subjekt na trhu v roce 2012 přispěl k újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie, Komise poznamenává, že tento nový subjekt, přestože zavedl vysokou kapacitu, měl velmi omezený objem výroby a prodeje, přibližně 2 % z celkového prodeje v EU v období šetření. V důsledku toho neměl jeho vstup téměř žádný dopad na výkonnost výrobního odvětví Unie jako celku, kromě výrazného zvýšení jeho kapacity a údajů o využití kapacity. Bez údajů týkajících se této společnosti by kapacita všech ostatních výrobců v Unii mezi lety 2011 a 2012 skutečně poklesla.

(308)

Vyšetřování rovněž nepotvrdilo, že na odvětví výroby solárního skla mají značný dopad fixní náklady. Ve skutečnosti se průměrné fixní náklady výrobců v Unii zařazených do vzorku v průběhu období šetření pohybovaly v rozmezí 25–35 % celkových nákladů. V předchozích letech 2010 a 2011 byl procentní podíl fixních nákladů mírně nižší, avšak stále ve stejném rozsahu. To jasně ukazuje, že vysoká kapacita v období šetření samozřejmě měla dopad na výrobní náklady, avšak její dopad nebyl významný a nemůže vysvětlovat vysoké ztráty v období šetření, zejména ve srovnání se zisky dosaženými v předchozích letech. Kromě toho míra využití kapacity výrobců v Unii zařazených do vzorku v porovnání s předchozími roky klesla, nicméně v období šetření byla stále na úrovni 65 %.

(309)

Komise se ve své analýze dále zohlednila, že instalovanou kapacitu je možné přizpůsobit pro výrobu jiných typů skla, které nepatří do oblasti působnosti tohoto šetření. Proto také Komise i z tohoto důvodu nesouhlasí s názorem účastníka řízení, že vysoká instalovaná kapacita je z ekonomického hlediska neudržitelná.

(310)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise odmítá tvrzení předložená účastníky řízení a opakuje, že vývoj spotřeby, kapacity a využití kapacity v průběhu posuzovaného období, a to jak při oddělené, tak i kumulativní analýze, nejsou takové povahy, aby narušily příčinnou souvislost zjištěnou mezi podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a subvencovaným dovozem.

(311)

Podle informací, které má Komise k dispozici (20), se přibližně 80–85 % solárního skla prodává výrobcům solárních modulů (krystalické křemíkové fotovoltaické moduly a fotovoltaické moduly s tenkým filmem) a přibližně 15–20 % se prodává výrobcům solárních fototermických kolektorů na ohřev vody. Proto mají trendy pozorované v odvětví solárních modulů významný dopad na spotřebu solárního skla.

(312)

Po poskytnutí informací dva účastníci tvrdili, že kromě vývoje spotřeby dotčeného výrobku byla újma způsobená výrobnímu odvětví Unie zapříčiněna také poklesem spotřeby solárních modulů a ztrátami, které toto výrobní odvětví utrpělo na konci roku 2011 a začátkem roku 2012. Dopad finančních potíží výrobců solárních panelů na trh se solárním sklem se údajně začal projevovat koncem roku 2011 a v roce 2012, a to v důsledku nezbytné časové prodlevy mezi těmito dvěma událostmi.

(313)

Ve stejném období, tj. 2009–2012, se spotřeba solárních modulů neustále zvyšovala, a ačkoli v roce 2012 došlo k poklesu, úroveň spotřeby zůstala o 221 % vyšší než v roce 2009 a o 44 % vyšší než v roce 2010 (21). Kromě toho bylo zjištěno, že i když poptávku po modulech v Unii původně vytvořily režimy finanční podpory, hlavně zaručené výkupní ceny, nelze dospět k závěru, že škrty v těchto cenách (na konci roku 2011 a na počátku roku 2012) narušily příčinnou souvislost mezi subvencovanými dovozy a újmou (22). Důvodem byla skutečnost, že poptávka po solárních modulech zůstala ve stejném období let 2009–2012 relativně vysoká.

(314)

Během posuzovaného období proto zůstala úroveň spotřeby solárních modulů, a v důsledku toho i poptávka po solárním skle, vysoká. Její mírný pokles v roce 2012 nemůže být sám o sobě považován za tak silný faktor, aby narušil zjištěnou příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem z ČLR a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(315)

Podobně, vzhledem k tomu, že poptávka po solárních modulech zůstala v období 2009–2012 poměrně vysoká a poptávka po solárním skle se ve stejném období zvýšila o 65 %, nelze dopad zhoršené finanční situace výrobců solárních modulů na konci roku 2011/začátkem roku 2012 na spotřebu solárního skla sám o sobě považovat za tak silný faktor, aby narušil zjištěnou příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem solárního skla z ČLR a podstatnou újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie.

(316)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise potvrzuje, že vývoj spotřeby solárních modulů nemůže být sám o sobě považován za tak silný faktor, aby narušil zjištěnou příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem z ČLR a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(317)

Šetření prokázalo příčinnou souvislost mezi podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a subvencovaným dovozem z ČLR. Komise analyzovala další možné příčiny újmy, jako je dovoz z jiných třetích zemí, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie, změny struktury spotřeby a výrobní kapacity nebo tržní situaci některých uživatelů dotčeného výrobku. U žádné z nich, ať byla analyzována jednotlivě nebo souhrnně, nabylo zjištěno, že by mohla narušit zjištěnou příčinnou souvislost mezi subvencovaným dovozem z ČLR a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(318)

Na základě výše uvedené analýzy, v jejímž rámci byly účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie náležitě odlišeny a odděleny od účinků subvencovaného dovozu způsobujícího újmu, se vyvozuje závěr, že subvencovaný dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu ve smyslu čl. 8 odst. 6 základního nařízení.

(319)

Po období šetření několik výrobců solárního skla v Unii veřejně oznámilo ukončení výrobní činnosti, v důsledku čehož se značná provozní kapacita nevyhnutelně přesunula do nevyužité kapacity. To dále posiluje výše stanovenou příčinnou souvislost a prokazuje zničující účinek subvencovaného dovozu na výrobní odvětví Unie.

(320)

V souladu s článkem 31 základního nařízení Komise zkoumala, zda navzdory závěru o subvenci působící újmu nebylo v tomto případě jednoznačně v zájmu Unie přijímat opatření. Analýza zájmu Unie vycházela z posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců, dodavatelů surovin a uživatelů dotčeného výrobku.

(321)

Výrobní odvětví Unie v období šetření přímo zaměstnávalo ve výrobě a prodeji obdobného výrobku přibližně 860 osob. Šetření prokázalo, že výrobnímu odvětví Unie byla v období šetření způsobena podstatná újma zapříčiněná subvencovaným dovozem z dotčené země. Někteří výrobci v Unii již byli nuceni uzavřít svá výrobní zařízení a někteří jiní se potýkali s platební neschopností (23). Pokud by opatření nebyla uložena, jeví se další zhoršení situace výrobního odvětví Unie jako velmi pravděpodobné.

(322)

Očekává se, že uložení antisubvenčních cel odstraní účinky subvence působící újmu, která spočívají v narušení obchodu, a obnoví účinnou hospodářskou soutěž na trhu Unie a výrobnímu odvětví Unie umožní přizpůsobit ceny obdobného výrobku tak, aby zohledňovaly výrobní náklady, což zlepší jeho ziskovost. Lze rovněž očekávat, že uložení opatření umožní výrobnímu odvětví Unie získat zpět alespoň část podílu na trhu, o nějž přišlo v průběhu posuzovaného období, což bude mít kladný dopad na jeho celkovou finanční situaci.

(323)

Výrobní odvětví Unie by navíc mělo mít lepší přístup ke kapitálu a mělo by být schopno dalších investic do výzkumu, vývoje a inovací na trhu se solárním sklem.

(324)

A konečně je pravděpodobné, že výrobci v Unii, kteří byli nuceni zastavit výrobu v důsledku tlaku čínského subvencovaného dovozu, by mohli znovu zahájit své podnikání. Celkově by podle tohoto scénáře byla zajištěna nejen stávající pracovní místa ve výrobním odvětví Unie, ale existovaly by i reálné vyhlídky na další rozšíření výroby a zvýšení zaměstnanosti.

(325)

Pokud by opatření přijata nebyla, lze očekávat, že dojde k další ztrátě podílu na trhu s dalším zhoršením ziskovosti výrobního odvětví Unie. To by bylo z krátkodobého až střednědobého hlediska neudržitelné. V důsledku toho by kromě velkého počtu výrobců v Unii, kteří byli již z trhu vytlačeni, mohla platební neschopnost hrozit také dalším výrobcům, což by v krátkodobém až střednědobém výhledu vedlo k pravděpodobnému zániku výrobního odvětví Unie s následným závažným dopadem na stávající pracovní místa.

(326)

Vyvozuje se proto závěr, že uložení antisubvenčních cel by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie.

(327)

Hlavní předmět podnikání dvou spolupracujících dovozců tvořilo obchodování s dotčeným výrobkem. Oba diverzifikovali zdroje dotčeného výrobku, jinak řečeno. neodebírali jej jen z ČLR, ale také z Unie a z třetích zemí.

(328)

Bylo předloženo tvrzení, že přijetí opatření týkajících se dotčeného výrobku by nepříznivě ovlivnilo podnikatelskou činnost dovozců. Za prvé by uložení cel nevedlo k vyloučení veškerého dovozu z ČLR. Zadruhé, i když lze očekávat, že uložení opatření se může nepříznivě odrazit na finanční situaci dovozců dovážejících pouze nebo hlavně z ČLR, vzhledem k možnosti odebírat dotčený výrobek z třetích zemí lze předpokládat, že dovozci pružně změní zdroje svých dodávek, bude-li to nutné.

(329)

Vyvozuje se proto závěr, že uložení opatření na navržené úrovni může mít určitý nepříznivý dopad na situaci dovozců dotčeného výrobku, kteří nejsou ve spojení, ale i to, že jejich dopad zmírňuje skutečnost, že dovozci a obchodníci mohou využít jiné zdroje dodávek, jak z třetích zemí, tak z odvětví Unie, které má kapacitu zvýšit svou výrobu, a v každém případě uložená opatření nepřeváží nad pozitivním dopadem pro ostatní strany.

(330)

Při šetření nespolupracoval žádný dodavatel surovin. Jelikož nebyly dostupné údaje od těchto dodavatelů, nebyly k dispozici ani žádné důkazy o tom, že by uložení opatření bylo proti zájmu uvedených účastníků.

(331)

Všichni uživatelé, kteří odpověděli, jsou výrobci solárních modulů a/nebo fototermických kolektorů. Tři uživatelé se vyslovili pro uložení antisubvenčních cel s tím, že výrobní odvětví Unie vyrábí lepší solární sklo, které čínské společnosti nemohou vždy dodat. Tři další uživatelé byli naopak proti uložení antisubvenčních opatření. Tito uživatelé očekávají, že uložení antisubvenčních cel by mělo nepříznivý dopad na jejich obchodní činnost. Předpokládají, že nejsou schopni přenést zvýšení cen na konečného spotřebitele vzhledem k tíživé situaci, v níž se odvětví solárních modulů nachází.

(332)

Podle informací od uživatelů představuje solární sklo pouze asi 6–8 % celkových nákladů na solární moduly. Solární sklo tedy tvoří pouze omezenou část nákladů a konečné hodnoty fotovoltaických modulů. Kromě toho lze předpokládat, že pokud budou uložena antisubvenční cla na solární sklo dovážené z ČLR, dopad na celkové náklady solárních modulů by měl být nižší než 1 %. Je to způsobeno hlavně tím, že spolupracující uživatelé nakupují významné množství solárního skla od výrobců v Unii.

(333)

Možné zavedení antisubvenčních cel, ve srovnání s opačným scénářem bez uložení cel, proto sice pravděpodobně způsobí mírný nárůst cen vstupů pro solární moduly, neočekává se však, že bude mít závažný nepříznivý dopad na náklady a na konečné ceny solárních modulů od výrobního odvětví Unie.

(334)

Kromě toho někteří uživatelé již odebírají z jiných zdrojů dodávek, např. z Turecka a Indie, a ti by neměli být nepříznivě ovlivněni uložením antisubvenčních cel. Ostatní uživatelé se mohou také přeorientovat na jiné zdroje dodávek, a to buď z třetích zemí, nebo od výrobního odvětví Unie.

(335)

Vzhledem k výše uvedenému Komise odmítá námitky, které někteří uživatelé vznesli proti uložení opatření.

(336)

Jeden dovozce tvrdil, že někteří výrobci v Unii jsou účastníky celosvětového kartelu výrobců plochého skla (které zahrnuje i solární sklo) a Evropská komise jim v roce 2007 uložila pokutu, a proto využívají antisubvenční nástroj k tomu, aby si od členů kartelu vynahradili ztráty, jež jim vznikly z pokut za kartel a ze ztráty podílu na trhu v Unii. Kromě toho, má-li být přístup na trh Unie omezen pomocí antisubvenčních cel, budou výrobci v Unii více motivováni k tomu, aby uzavřeli kartel nebo zahájili jiné jednání narušující hospodářskou soutěž v souvislosti s takovým zbožím, jako je bytové zařízení, kde mají v Unii jen slabou schopnost dosahovat pákového efektu.

(337)

Tato tvrzení by měla být odmítnuta. Za prvé, Komise konstatuje, že kartel přestal fungovat v roce 2007. Účinky kartelu v minulosti proto neměly žádný dopad na odvětví během posuzovaného období. Za druhé, žádný z výrobců zařazených do vzorku výrobců v Unii a žádný ze současných výrobců v Unii s nejvyšším objemem prodeje se na kartelu nepodílel. Zatřetí se neočekává, že eventuální uložení antisubvenčních cel bude mít dopad na soutěžní chování výrobního odvětví Unie, jelikož na jedné straně nedojde ke změně struktury trhu Unie, a na druhé straně mají podniky obecnou povinnost dodržovat platné předpisy Unie a vnitrostátní předpisy upravující hospodářskou soutěž bez ohledu na to, zda jsou cla uložena či nikoli.

(338)

Jeden dovozce vznesl rovněž námitku, že uložení cel by mělo nepříznivý dopad na trh s anitreflexním povlakem solárního skla v Unii. Tento trh, který daný dovozce definoval jako související trh, údajně ovládají výrobci v Unii a uložení opatření by posílilo jejich postavení na úkor konkurenčních dodavatelů antireflexního povlaku. Kromě toho bylo uvedeno, že dovozci mají potíže se získáváním zakázek od výrobců v Unii nebo s dodávkou takových zakázek v přiměřených lhůtách a za rozumné ceny.

(339)

Trh s antireflexním povlakem je součástí šetření, nikoli souvisejícím trhem. Šetřením bylo prokázáno, že výrobci v Unii v průběhu období šetření zůstali v tomto segmentu trhu stále konkurenceschopní navzdory relativně vyšším cenám, které si účtují z důvodu, že trh považuje jejich výrobky s povlakem za výrobky s kvalitativní výhodou. Nebyly však poskytnuty žádné důkazy o tom, že by výrobní odvětví Unie nebylo schopno uspokojit případnou vyšší poptávku po solárním skle s antireflexním povlakem. Tento argument by proto měl být odmítnut.

(340)

Pokud jde o tvrzení, že výrobci v Unii odmítali zakázky nebo včasné dodávky za rozumné ceny, je pouze na každém výrobci, jakou obchodní strategii si zvolí, pokud tento výrobce nebo výrobci nemají samostatně nebo společně dominantní postavení na relevantním trhu. Na trhu Unie existuje dostatečná hospodářská soutěž, aby bylo možno měnit a/nebo diverzifikovat dodavatele. Tento argument by proto také měl být odmítnut.

(341)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se vyvozuje závěr, že na základě posouzení všech různých zájmů jako celku, je v zájmu Unie uložit konečná opatření vůči dovozu solárního skla pocházejícího z ČLR.

(342)

Vzhledem k závěrům, pokud jde o subvencování, újmu, příčinné souvislosti a zájem Unie, by měla být zavedena konečná vyrovnávací opatření, aby se zabránilo působení další újmy výrobnímu odvětví Unie subvencovaným dovozem.

(343)

Ke stanovení výše těchto opatření byla vzata v úvahu zjištěná subvenční rozpětí a výše cla nezbytná pro odstranění újmy, která byla způsobena výrobcům v Unii, aniž by přitom bylo překročeno zjištěné subvenční rozpětí.

(344)

Při výpočtu výše cla nezbytného k odstranění účinků subvencování působícího újmu se mělo za to, že by případná opatření měla výrobnímu odvětví Unie umožnit pokrýt výrobní náklady a dosáhnout zisku před zdaněním, kterého může přiměřeně dosáhnout toto výrobní odvětví u prodeje obdobného výrobku v Unii za běžných podmínek hospodářské soutěže, tedy bez subvencovaného dovozu.

(345)

Za přiměřené minimum, kterého by mohlo výrobní odvětví Unie pravděpodobně dosáhnout, pokud by neexistoval subvencovaný dovoz působící újmu, lze považovat ziskové rozpětí 8,3 % z obratu. Toto ziskové rozpětí vychází z průměrného zisku dosahovaného výrobci v Unii zařazenými do vzorku v roce 2010, kdy dovoz dotčeného výrobku byl ještě malý, a proto zatím nemohl narušit běžné podmínky hospodářské soutěže.

(346)

Na tomto základě byla vypočtena také cena obdobného výrobku nepůsobící újmu výrobnímu odvětví Unie. Cena nepůsobící újmu byla získána připočtením výše uvedeného ziskového rozpětí 8,3 % k výrobním nákladům výrobců v Unii zařazených do vzorku během období šetření.

(347)

Nezbytné zvýšení ceny pak bylo určeno na základě porovnání vážené průměrné dovozní ceny spolupracujících vyvážejících výrobců v ČLR zařazených do vzorku, jež byla stanovena pro účely výpočtů v souvislosti s cenovým podbízením, náležitě upravené o náklady na dovoz a celní poplatky, s váženou průměrnou cenou obdobného výrobku prodávaného výrobci z Unie zařazenými do vzorku na trhu Unie v období šetření nepůsobící újmu. Veškeré rozdíly, jež byly výsledkem tohoto srovnání, pak byly vyjádřeny jako procento vážené průměrné hodnoty CIF dovozu.

(348)

Po poskytnutí informací jeden účastník zpochybnil ziskové rozpětí použité jako cílový zisk. Uvedl, že Komise měla zohlednit všechny ostatní činitele které ovlivnily ziskovost v období šetření. Tvrdil, že přiměřený cílový zisk nemůže být vyšší než 5 %.

(349)

Komise tato tvrzení z následujících důvodů odmítá. Použitý výpočet cílového zisku není založen na odhadu, ale na skutečném zisku, jehož dosáhlo výrobní odvětví Unie před narušením hospodářské soutěže způsobeným čínským subvencovaným dovozem. Komise to považuje za přiměřený zisk a rovněž vzala v úvahu, že se situace na trhu neodlišuje výrazně od období šetření, ponecháme-li stranou dopady čínského subvencovaného dovozu. Prohlášení účastníka v tomto ohledu, že spotřeba v roce 2010 byla mnohem vyšší než v roce 2012, je věcně nesprávné. Jak je uvedeno v oddíle E bodě 2.3, spotřeba v roce 2010 byla na podobné úrovni jako v roce 2012. V roce 2010 také výrobní odvětví Unie s ohledem na očekávaný silný růst poptávky zvyšovalo kapacitu, což nepříznivě ovlivnilo jeho zisk v uvedeném roce. Navrhovaný cílový zisk ve výši 5 % je dále neodůvodněný, jelikož není založen na žádných údajích nebo skutečných výpočtech, a proto se zamítá.

(350)

Vzhledem k výše uvedenému a v souladu s článkem 15 základního nařízení by mělo být uloženo konečné vyrovnávací clo na dovoz solárního skla pocházejícího z ČLR, a to na úrovni nižší z hodnot zjištěného subvenčního rozpětí a rozpětí újmy podle pravidla nižšího cla. V tomto případě by v souladu s tímto pravidlem měla být celní sazba stanovena na úrovni zjištěných subvenčních rozpětí.

(351)

Vzhledem k vysoké úrovni spolupráce vyvážejících výrobců z ČLR bylo clo pro „všechny ostatní společnosti“ stanoveno na úrovni nejvyššího cla, jež má být uloženo společnostem, které byly buď zařazeny do vzorku, nebo během šetření spolupracovaly. Clo pro všechny ostatní společnosti bude použito na společnosti, které v rámci šetření nespolupracovaly.

(352)

Pro spolupracující čínské společnosti nezařazené do vzorku, které jsou uvedeny v příloze, je konečná celní sazba stanovena jako vážený průměr sazeb pro společnosti zařazené do vzorku.

(353)

Na základě výše uvedených skutečností se sazby, podle nichž se tato cla ukládají, stanovují takto:

(354)

Výše uvedená vyrovnávací opatření se stanoví ve formě valorických cel, což znamená v poměru k hodnotě dovozu.

(355)

Individuální sazby vyrovnávacího cla pro společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Proto odrážejí situaci zjištěnou v průběhu šetření, pokud jde o uvedené společnosti vybrané do vzorku, přičemž pro spolupracující společnosti nevybrané do vzorku se použijí průměrné celní sazby.

(356)

Uvedené celní sazby se tedy (na rozdíl od celostátního cla platného pro „všechny ostatní společnosti“) vztahují výlučně na dovoz výrobků pocházejících z dotčené země a vyrobených těmito společnostmi, a tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není jmenovitě uvedena v článku 1, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě platné pro „všechny ostatní společnosti“.

(357)

Každou žádost o použití individuální vyrovnávací celní sazby pro jednotlivé společnosti (například poté, co se změnil název subjektu, nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech společnosti spojených s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Je-li to na místě, nařízení se poté pozmění tak, že se aktualizuje seznam společností využívajících individuální celní sazby.

(358)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání vyrovnávacího cla, neměla by se zbytková celní sazba vztahovat jen na nespolupracující vyvážející výrobce, ale rovněž na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie, kromě těch, kteří při šetření spolupracovali.

(359)

Po poskytnutí informací žadatel tvrdil, že valorická antidumpingová a vyrovnávací cla jsou neúčinná a požádal Komisi o uložení opatření v podobě minimální dovozní ceny. Minimální dovozní cenu navíc navrhlo i několik uživatelů. Důvody předložené účastníky řízení a příčiny, proč Komise tyto žádosti zamítla, jsou uvedeny v 144. až 168. bodě prováděcího nařízení Komise (EU) č. 470/2014 (24) (dále jen „konečné antidumpingové nařízení“).

(360)

Po poskytnutí informací nabídli tři vyvážející výrobci zařazení do vzorku a společnost Henan Yuhua cenové závazky ve formě minimálních dovozních cel. Komise navržené závazky zamítla z důvodů uvedených ve 172. až 179. bodě odůvodnění nařízení o uložení konečného antidumpingového cla.

(361)

Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 25 odst. 1 základního nařízení,

—

v průběhu období šetření (od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012) nevyvážel do Unie výrobek popsaný v čl. 1 odst. 1,

—

není ve spojení s žádným vývozcem nebo výrobcem v Čínské lidové republice, na které se vztahují opatření uložená tímto nařízením,

—

po skončení období šetření, na němž jsou založena tato opatření, buď vyvezl dotčený výrobek do Unie, nebo uzavřel neodvolatelný smluvní závazek vyvézt značné množství dotčeného výrobku do Unie,