(EU) č. 360/2014Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 360/2014 ze dne 9. dubna 2014 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz ferosilicia pocházejícího z Čínské lidové republiky a Ruska na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009

(1)

Na základě antidumpingového šetření (dále jen „původní šetření“) Rada prostřednictvím nařízení (ES) č. 172/2008 (2) uložila konečné antidumpingové clo na dovoz ferosilicia (dále též „FeSi“) v současnosti kódů KN 7202 21 00, 7202 29 10 a 7202 29 90, pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“), Egypta, Kazachstánu, Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a Ruska (dále jen „konečná antidumpingová opatření“).

(2)

Opatření měla podobu valorického cla v sazbě stanovené na 31,2 % u dovozu z ČLR, s výjimkou společností Erdos Xijin Kuangye Co. (15,6 %) a Lanzhou Good Land Ferroalloy Factory Co. (29,0 %), na 18,0 % u dovozu z Egypta, s výjimkou společnosti The Egyptian Ferroalloys Co. (15,4 %), na 33,9 % u dovozu z Kazachstánu, 5,4 % u dovozu z Bývalé jugoslávské republiky Makedonie a 22,7 % u dovozu z Ruska, s výjimkou továrny na slitiny železa ve městě Bratsk (17,8 %).

(3)

Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1297/2009 (3) zrušilo antidumpingové clo uložené nařízením (ES) č. 172/2008 na dovoz FeSi pocházejícího z Bývalé jugoslávské republiky Makedonie.

(4)

Dne 30. listopadu 2009 obdržela Evropská komise (dále jen „Komise“) žádost o částečný prozatímní přezkum (dále jen „prozatímní přezkum“) podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení, kterou podal vyvážející výrobce v Rusku, akciová společnost Čeljabinskij elektrometalurgičeskij kombinat, a akciová společnost Kuzneckije Ferrosplavi, která je s ní ve spojení (dále jen „ruská skupina“). Prováděcím nařízením (EU) č. 60/2012 (4) Rada ukončila částečný prozatímní přezkum na základě nedostatku důkazů týkajících se trvalé povahy změněných okolností. Ruská skupina zejména neprokázala, že její chování v oblasti tvorby cen je trvalé povahy. Dumpingové rozpětí stanovené pro ruskou skupinu v původním šetření proto nebylo změněno. Nabídka závazku ze strany ruské skupiny byla odmítnuta ze stejných důvodů.

(5)

V návaznosti na zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (5) platných konečných antidumpingových opatření obdržela Komise dne 28. listopadu 2012 žádost o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti těchto opatření podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Žádost podal výbor Euroalliages („dále jen žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % celkové výroby FeSi v Unii.

(6)

Žádost se týkala dvou zemí, ČLR a Ruska.

(7)

Žádost byla odůvodněna tím, že pozbytí platnosti stávajících opatření by pravděpodobně vedlo k přetrvání nebo opakování dumpingu a újmy pro výrobní odvětví Unie.

(8)

Komise po konzultaci s poradním výborem dospěla k závěru, že pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti existují dostatečné důkazy, a dne 28. února 2013 oznámila zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (6) (dále jen „oznámení o zahájení přezkumu“) zahájení přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(9)

Šetření týkající se přetrvání nebo obnovení dumpingu se týkalo období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2012 (dále jen „období přezkumného šetření“ nebo „OPŠ“). Přezkoumání trendů významných pro posouzení pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení újmy se týkalo období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2012 (dále jen „dotčené období“).

(10)

O zahájení přezkumu před pozbytím platnosti Komise oficiálně vyrozuměla žadatele, ostatní známé výrobce v Unii, vyvážející výrobce v ČLR a Rusku, dovozce, kteří nejsou ve spojení, uživatele, o nichž je známo, že se jich řízení týká, a zástupce zemí vývozu. Zúčastněné strany dostaly možnost písemně se k věci vyjádřit a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení přezkumu.

(11)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a které prokázaly, že mají konkrétní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(12)

S ohledem na zjevný velký počet vyvážejících výrobců v ČLR a dovozců v Unii, kteří nejsou ve spojení, jichž se šetření týkalo, se v oznámení o zahájení přezkumu počítalo s výběrem vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení. Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, byly výše uvedené strany požádány, aby se do 15 dnů ode dne zahájení přezkumu přihlásily Komisi a aby jí poskytly informace požadované v oznámení o zahájení přezkumu.

(13)

Vzhledem k tomu, že pouze jeden vyvážející výrobce v ČLR poskytl informace požadované v oznámení o zahájení a vyjádřil ochotu spolupracovat s Komisí, bylo rozhodnuto, že v případě vyvážejících výrobců v ČLR se nepoužije výběr vzorku. Po obdržení dotazníku se dotčený vyvážející výrobce rozhodl, že nebude dále spolupracovat. Usuzovalo se proto, že při šetření nespolupracoval žádný vyvážející výrobce v ČLR.

(14)

V případě Ruska byli ke spolupráci při šetření přizváni všichni známí ruští výrobci, tj. továrny na slitiny železa ve městech Bratsk a Serov, NLMK a ruská skupina. Při tomto přezkumném šetření s Komisí spolupracovala pouze ruská skupina.

(15)

Pokud jde o dovozce, kteří nejsou ve spojení, od žádného z nich Komise neobdržela odpověď na dotazník. Usoudila proto, že při šetření nespolupracoval žádný dovozce v Unii, který není ve spojení.

(16)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od šesti ze sedmi známých výrobců FeSi v Unii. Vzhledem k poměrně omezenému počtu výrobců v Unii se při přezkumném šetření nepočítalo s výběrem vzorku.

(17)

Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(18)

Dotčený výrobek je ferosilicium, v současnosti kódů KN 7202 21 00, 7202 29 10 a 7202 29 90, pocházející z ČLR a Ruska.

(19)

Ferosilicium se vyrábí v elektrických obloukových pecích redukcí křemene pomocí uhlíkatých látek. Tento postup je energeticky náročný. Ferosilicium se prodává ve formě hrud, zrn nebo prášku o různé jakosti, která závisí na obsahu křemíku a nečistot (např. hliníku). Při obsahu křemíku 70 % a vyšším se jedná o FeSi vysoké čistoty. Při obsahu křemíku mezi 55 % a 70 % se jedná o FeSi střední čistoty a při obsahu křemíku nižším než 55 % o FeSi nízké čistoty. Dotčený výrobek se používá především jako redukční činidlo a jako legovací přísada v železářském a ocelářském průmyslu.

(20)

Bylo zjištěno, že ferosilicium vyráběné a prodávané v Unii výrobním odvětvím Unie a FeSi vyráběné a prodávané v Norsku (dále jen „srovnatelná země“) – neboť ČLR není zemí s tržním hospodářstvím a během šetření nebyla prošetřena – a v Rusku má v zásadě stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a stejné základní použití jako FeSi vyráběné v ČLR a v Rusku a prodávané na vývoz do Unie. Proto jsou považovány za obdobné ve smyslu ustanovení čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(21)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení se zkoumalo, zda by pravděpodobně došlo k přetrvání nebo obnovení dumpingu ze strany obou dotčených zemí, pokud by stávající opatření pozbyla platnosti.

(22)

Jak je uvedeno v 13. bodě odůvodnění, žádný čínský vyvážející výrobce při šetření nespolupracoval. Proto vzhledem k nulové spolupráci ze strany vyvážejících vývozců v ČLR vychází celková analýza, včetně výpočtu výše dumpingu, z dostupných údajů podle článku 18 základního nařízení.

(23)

Pro posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo obnovení dumpingu byla proto použita žádost o přezkum před pozbytím platnosti v kombinaci s dalšími zdroji informací, například se statistikou obchodu týkající se dovozu a vývozu (Eurostat a čínské údaje o vývozu) a jinými veřejně dostupnými informacemi.

(24)

Nedostatek spolupráce ovlivnil srovnání běžné hodnoty s vývozní cenou různých typů výrobku. Jak je vysvětleno v 30. bodě odůvodnění níže, považovalo se za vhodné stanovit běžnou hodnotu i vývozní cenu obecně, a to na základě jediného výrobku, v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(25)

V případě, že se zjistilo, že nedošlo ke změně okolností, se v souladu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení postupovalo stejným způsobem jako při stanovení dumpingu během původního šetření.

(26)

V oznámení o zahájení přezkumu Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se vyjádřily k návrhu použít Norsko jako třetí zemi s tržním hospodářstvím pro účely stanovení běžné hodnoty v souvislosti s ČLR. Norsko bylo použito jako srovnatelná země v původním šetření. Protože žádná ze stran se k tomu nevyjádřila, dospělo se k závěru, že Norsko by mělo být opět zvoleno jako srovnatelná země za účelem stanovení běžné hodnoty pro ČLR v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(27)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení bylo nejdříve přezkoumáno, zda byl celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku spolupracujícími výrobci v Norsku nezávislým odběratelům reprezentativní ve srovnání s celkovým objemem jeho vývozu z ČLR do Unie, tj. zda celkový objem tohoto domácího prodeje představoval alespoň 5 % celkového objemu vývozu dotčeného výrobku do Unie. Bylo zjištěno, že prodej na domácím trhu srovnatelné země je reprezentativní.

(28)

Zjišťovalo se rovněž, zda prodej obdobného výrobku na domácím trhu může být považován za uskutečněný v běžném obchodním styku podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Za tímto účelem se určil podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu za období přezkumného šetření.

(29)

Běžná hodnota tak vyšla ze skutečné ceny na domácím trhu, která byla vypočítána jako vážený průměr ceny ziskového domácího prodeje v období přezkumného šetření.

(30)

Jak je uvedeno v 24. bodě odůvodnění, žádný čínský vyvážející výrobce při šetření nespolupracoval. Proto byla vývozní cena v souladu s článkem 18 základního nařízení určena na základě nejspolehlivějších dostupných informací.

(31)

Nejprve byly z databáze dovozu Eurostatu získány údaje o objemu a dovozních cenách týkající se tří kódů KN uvedených v 18. bodě odůvodnění výše, to znamená s ohledem na rozdíly v kvalitě. Vzhledem k tomu se považovalo za vhodné stanovit vývozní cenu na základě průměru, přičemž údaje získané v souvislosti s kódy KN 7202 29 10 a 7202 29 90 byly přizpůsobeny obsahu křemíku kódu KN 7202 21 00. Tento postup je jedním z postupů navrhovaných v žádosti o přezkum za účelem odhadu celkového objemu dovozu v závislosti na kvalitě FeSi s obsahem křemíku 75 %. Objem a dovozní ceny výrobků uvedených tří kódů KN byly sjednoceny a zváženy, aby odpovídaly jednomu průměru

(32)

Tato průměrná dovozní cena na úrovni cen CIF byla nakonec upravena odečtením zejména nákladů na přepravu, aby se došlo k hodnotě ze závodu. Prodejní cena byla tedy stanovena podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení na základě zaplacených cen nebo splatných cen, které jsou uvedeny ve statistice dovozu Eurostatu.

(33)

Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny bylo provedeno na základě ceny ze závodu. Pro zajištění spravedlivého srovnání bylo v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení rovněž přihlédnuto k rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen. Na základě údajů v žádosti o přezkum vzhledem k nedostatku spolupráce čínských vyvážejících výrobců byly zejména provedeny úpravy, které zohledňují vývozní cla.

(34)

Na základě výše uvedených skutečností bylo zjištěno, že dumpingové rozpětí vyjádřené v procentech ceny s dodáním na hranice Unie před proclením činí 165 %.

(35)

Je však třeba poznamenat, že celkový objem dovozu dotčeného výrobku do Unie se po uložení původních opatření výrazně snížil a výše uvedené dumpingové rozpětí bylo stanoveno na základě sníženého objemu dovozu (tj. méně než 2 500 tun během období přezkumného šetření).

(36)

Proto bylo z důvodu úplnosti analýzy přezkoumáno chování čínských vyvážejících výrobců v oblasti tvorby cen na třech nejvýznamnějších trzích mimo EU, kterými jsou Japonsko, Jižní Korea a Spojené státy americké (dále jen „USA“).

(37)

Za tímto účelem byly pro stanovení cen čínského vývozu do Japonska, Jižní Korey a USA použity čínské údaje o vývozu. Srovnání s běžnou hodnotou stanovenou výše rovněž poukazuje na existenci dumpingu, který kolísá mezi 86 % a 92 %, podle země určení.

(38)

ČLR je zdaleka největším světovým výrobcem FeSi. Výrobní kapacita byla odhadnuta na 10–11 milionů tun ročně za období přezkumného šetření. Výrobní odvětví ČLR tedy využilo zhruba 50 % své výrobní kapacity. To znamená, že současná volná kapacita činí přibližně 5,5 milionů tun ročně, což představuje téměř sedminásobek celkové spotřeby v Unii. I přes přebytek stávající výrobní kapacity a na základě informací poskytnutých žadatelem se jeví, že kapacita v ČLR stále roste vzhledem k tomu, že jsou v současné době stavěny větší a efektivnější pece.

(39)

Nic nenasvědčuje tomu, že by se spotřeba na čínském domácím trhu nebo na trzích třetích zemí výrazně zvyšovala, a mohla tedy vstřebat nárůst výroby v případě, že by byla využita volná kapacita čínských výrobců.

(40)

Po uložení konečných opatření v únoru 2008 se dovoz z ČLR soustavně snižoval, dosáhl okrajové úrovně a v období přezkumného šetření představoval méně než 1 % spotřeby v Unii. Po kulminaci dovozu, která činila přibližně 330 400 tun v roce 2007, se dovoz snížil na méně než 2 500 tun v roce 2012. Trh EU s FeSi však podle zjištěných úrovní cen nadále zůstává pro čínský vývoz atraktivní.

(41)

Jak je uvedeno výše, v ČLR existuje výrazný přebytek výrobní kapacity, což je silná motivace pro hledání alternativních trhů, které by tuto nadbytečnou výrobní kapacitu absorbovaly. V důsledku přísných omezení vývozu, která uložila čínská vláda (tj. 25 % vývozní clo, 17 % DPH bez nároku na odpočet a vývozní licence), však celkový vývoz ČLR klesl z 1,5 milionu tun v období kulminace v roce 2007 na pouhé 0,4 milionu tun v roce 2009. Nicméně počínaje rokem 2010 došlo k oživení celkového vývozu, objem vývozu se zvýšil na 0,8 milionu tun a odhad vývozu na rok 2013 činil 0,7 milionu tun. Nejčerstvější údaje poukazují na setrvalou úroveň vývozu, jehož objem je vyšší než celková spotřeba v Unii.

(42)

Navzdory uvedeným omezením vývozu vyvezli čínští výrobci značný objem FeSi na světové trhy, které nepodléhají žádným omezením dovozu (tj. do Japonska, Jižní Korey a USA).

(43)

Na první pohled by asijský trh mohl být alternativou, která by absorbovala část nadbytku čínské výroby. Na základě informací od žadatele však nedávný vývoj na uvedeném trhu může vést k jeho menší atraktivitě pro čínský vývoz.

(44)

Na asijský trh totiž bude mít vážný dopad zahájení výroby dvou nových výrobců ferosilicia v Malajsii (jedná se o výrobce železných slitin Pertama a Sarawak). Odhaduje se, že malajská roční produkce ferosilicia se od roku 2014 zvýší o 420 000 tun a najde odbytiště v sousedních zemích jihovýchodní Asie, především v Japonsku, které spotřebuje 600 000 tun ferosilicia ročně. Produkce malajských výrobních zařízení bude mít negativní dopad na čínský vývoz do jihovýchodní Asie. Výrobci oceli v Japonsku a ocelárny v Jižní Koreji kromě toho již uzavřeli dohody o nákupu značných objemů ferosilicia ročně od nových malajských výrobců, čímž se vstup čínského vývozu na trh stává obtížnějším.

(45)

V připomínkách k poskytnutým informacím vyvážející výrobce uvedl, že malajská výroba je nadsazena. Po ověření bylo shledáno, že tato připomínka odpovídá skutečnosti, a proto byly údaje o malajské výrobě opraveny na 370 000 tun.

(46)

Proto se očekává, že nová malajská výroba znásobí konkurenci na tomto již nasyceném trhu, na němž mají v současnosti významný podíl ČLR a Rusko.

(47)

Omezenou přítomnost čínských výrobků na trhu Unie v období přezkumného šetření lze vysvětlit především omezením vývozu ze strany vlády ČLR, jak je uvedeno ve 41. bodě odůvodnění výše.

(48)

Atraktivní z hlediska absorpce nadbytečné výrobní kapacity čínských výrobců by rovněž mohly být ceny na trhu EU. Průměrná cena na trhu Unie v roce 2012 byla totiž přinejmenším stejné výše jako vývozní ceny čínských výrobců v hlavních zemích určení (Japonsko, Jižní Korea a USA), což činí trh Unie ještě přitažlivější v době, kdy se prodej v jiných odbytištích stává problematičtějším.

(49)

Je proto možné dospět k závěru, že Evropský trh, který je jedním z největších světových trhů, je nadále pro čínské výrobce atraktivní.

(50)

Na základě dostupné volné kapacity v ČLR a poměrně atraktivní úrovně cen na trhu Unie lze konstatovat, že pokud by platná opatření pozbyla platnosti, existuje riziko zvýšení čínského vývozu dotčeného výrobku.

(51)

Vzhledem k současné a potenciální volné kapacitě v ČLR, skutečnosti, že trh Unie je jedním z největších trhů na světě, a vzhledem k očekávanému tlaku na čínský vývoz v jihovýchodní Asii lze dospět k závěru, že pokud by antidumpingová opatření byla zrušena, čínští vývozci by pravděpodobně vývoz do Unie za dumpingové ceny zvýšili.

(52)

Jak je uvedeno ve 14. bodě odůvodnění, při řízení spolupracovala pouze jedna skupina výrobců. Bylo však zjištěno, že ruská skupina přestavuje významný podíl celkové ruské výroby, tj. přibližně 78 % celkové ruské výroby FeSi a největší část vývozu FeSi pocházejícího z Ruska do Unie. Proto se dospělo k závěru, že informace poskytnuté ruskou skupinou v kombinaci s informacemi z jiných zdrojů, například s žádostí o přezkum a s dostupnou statistikou obchodu týkající se dovozu (Eurostat) je třeba využít k posouzení pravděpodobnosti přetrvání nebo opakování dumpingu.

(53)

Pro výpočet dumpingového rozpětí se společnosti, které jsou součástí ruské skupiny, tj. ČEMK, a. s., a KF, a. s., považují za společnosti ve spojení ve smyslu článku 143 celního kodexu (7), stejně jako při původním šetření. Proto bylo za použití níže uvedeného postupu vypočteno dumpingové rozpětí pro celou skupinu. Výše dumpingu se vypočítala pro každého jednotlivého vyvážejícího výrobce před určením váženého průměru dumpingu pro skupinu jako celek. Je třeba poznamenat, že tento postup se lišil od postupu použitého v původním šetření, kdy byl výpočet výše dumpingu proveden shrnutím všech údajů výrobních subjektů o výrobě a prodeji. Tento odlišný postup byl použit při prozatímním přezkumu. Změna okolností, která odůvodnila přijetí této změny postupu, byla změnou v podnikové struktuře skupiny, která umožňuje identifikaci jednotlivých výrobců v rámci skupiny, pokud jde o prodej a výrobu.

(54)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení bylo nejdříve u každého vyvážejícího výrobce přezkoumáno, zda byl celkový objem jeho domácího prodeje obdobného výrobku nezávislým odběratelům reprezentativní ve srovnání s celkovým objemem jeho vývozu do Unie, tj. zda celkový objem tohoto prodeje představoval alespoň 5 % celkového objemu vývozu dotčeného výrobku do Unie.

(55)

Bylo rovněž přezkoumáno, zda byl prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Tento přezkum byl proveden u typů dotčeného výrobku prodávaných vyvážejícím výrobcem na domácím trhu, které byly uznány za přímo srovnatelné s typem prodávaným za účelem vývozu do Unie. Prodej konkrétního typu výrobku na domácím trhu byl považován za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem tohoto typu výrobku prodaného dotčeným vyvážejícím výrobcem na domácím trhu nezávislým odběratelům představoval alespoň 5 % jeho celkového objemu prodeje srovnatelného typu výrobku vyvezeného do Unie.

(56)

Rovněž bylo zjišťováno, zda lze domácí prodej typů výrobku považovat v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení za uskutečněný v běžném obchodním styku. Za tímto účelem se určil podíl ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu za období přezkumného šetření.

(57)

V případě typů výrobku, u nichž se více než 80 % objemu prodeje na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší než náklady na jednotku a jejichž vážená průměrná prodejní cena byla rovna výrobním nákladům na jednotku nebo vyšší, byla běžná hodnota jednotlivých typů výrobku určena jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje daného typu na domácím trhu bez ohledu na to, zda šlo o prodej ziskový, či nikoli.

(58)

Pokud objem ziskového prodeje takového typu výrobku nepřesahoval 80 % celkového objemu prodeje daného typu výrobku nebo pokud vážená průměrná cena daného typu výrobku nedosahovala výrobních nákladů na jednotku, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, která byla určena jako vážená průměrná cena pouze ziskového domácího prodeje daného typu výrobku uskutečněného během období přezkumného šetření.

(59)

Pokud nebyl realizován žádný domácí prodej konkrétního typu výrobku a v případě typů výrobku, u nichž byl domácí prodej nedostatečný, byla běžná hodnota vypočtena v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení.

(60)

Při určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení byly částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoveny podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení na základě skutečných údajů, které spolupracující vyvážející výrobci skutečně zaznamenali při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku, nebo na základě dostupných údajů.

(61)

Během období přezkumného šetření se vývoz ruské skupiny do Unie uskutečnil prostřednictvím společnosti RFAI, která je v obchodním spojení s ruskou skupinou (dovozce ve spojení) a jež plnila veškeré dovozní funkce spojené se zbožím vstupujícím do volného oběhu v Unii, tj. funkce dovozce ve spojení.

(62)

Vývozní cena tak byla stanovena podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení na základě cen, za něž byly dovezené výrobky poprvé znovu prodány nezávislému kupujícímu, upravených s přihlédnutím k veškerým nákladům vzniklým mezi dovozem a dalším prodejem, jakož i k přiměřenému rozpětí pro prodejní, režijní a správní náklady a zisky. Pro tento účel byl použit skutečný procentní podíl prodejních, správních a režijních nákladů a vzhledem k neexistenci nových informací od nezávislých dovozců o obvykle dosahovaných ziscích se použil shodný procentní zisk, z něhož se vycházelo v původním šetření, tedy 6 %.

(63)

Ruská skupina uvedla, že ke společnosti RFAI by mělo být přistupováno jako k součásti stejného jednoho hospodářského subjektu, neboť obě společnosti jsou kontrolovány a řízeny stejnými osobami a jednají jako jeden hospodářský subjekt. Při stanovení vývozních cen by proto neměly být odečteny prodejní, režijní a správní náklady RFAI a zisk této společnosti.

(64)

Otázka, zda obchodní spojení ruské skupiny a společnosti RFAI má podobu jednoho hospodářského subjektu či nikoli, není podstatná v souvislosti s úpravami za účelem určení vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9.

(65)

Proto, vzhledem k tomu, že prodej vývozu ruské skupiny se uskutečnil prostřednictvím přidružené společnosti (RFAI), musela být vývozní cena upravena odečtením přiměřeného rozpětí prodejních, správních a režijních nákladů a zisku, jak je jednoznačně stanoveno v čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Na tomto základě musí být toto tvrzení odmítnuto.

(66)

Vyvážející výrobce zopakoval své tvrzení o existenci jednoho hospodářského subjektu, která znemožnila úpravu o prodejní, režijní a správní náklady a zisk podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Uvedl rovněž, že i v případě, že by úpravy byly oprávněné, určená vývozní cena by zahrnovala pouze náklady související s dovozem uskutečněným společností RFAI a nespadaly by do ní prodejní, režijní a správní náklady spojené s vývozem jednoho hospodářského subjektu. Vyvážející výrobce nakonec uvedl, že nesouhlasí se zjištěním, že v tomto případě se nejedná o existenci jednoho hospodářského subjektu.

(67)

Existence jednoho hospodářského subjektu není v souvislosti s určením vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení podstatná. Pokud jsou splněny podmínky uvedené v čl. 2 odst. 1 a 9 základního nařízení, není rozsah kontroly nebo integrace pro posouzení oprávněnosti úprav podle čl. 2 odst. 9 podstatný (8). V čl. 2 odst. 9 základního nařízení se stanoví, že Komise v některých situacích určí vývozní cenu a upraví tuto určenou vývozní cenu, pokud jde o určitý počet parametrů, včetně případů, kdy u stran „vyšla najevo existence obchodního spojení“. Znění čl. 2 odst. 9 základního nařízení jasně stanoví, že „se provedou úpravy“ (podtržení přidala Komise). Komise ověřila, že společnost RFAI plnila veškeré funkce, které běžně plní dovozce v obchodním spojení v Unii. Společnost RFAI je skutečně úzce zapojena do mezinárodní činnosti skupiny (asistenční služba pro zákazníky, logistika a rozvrh dodávek, nákup investičního majetku a nejdůležitějších surovin atd.). Podmínka požadovaná ohledně úpravy podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení byla tedy splněna a opravňovala k provedení úprav. Závěrem proto je, že provedené úpravy byly nutné podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(68)

Vyvážející výrobce uvedl, že z rozhodnutí ve věci Nikopolsky/Interpipe (9) vyplývá, že pokud vývozce a obchodník ve spojení tvoří jeden hospodářský subjekt, není možné provést úpravu vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Toto tvrzení je neopodstatněné. Uvedený rozsudek se skutečně týká úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) o nominálních provizích obchodníka, jehož funkce jsou obdobné jako funkce obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize. Uvedenou judikaturu nelze proto uplatnit na současný případ, vzhledem k tomu, že švýcarská společnost RFAI vykonává všechny funkce běžně vykonávané obchodníkem ve spojení. Existence jednoho hospodářského subjektu nemá stejné důsledky v případě úprav podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení a v případě vyžadovaných úprav podle čl. 2 odst. 9 zmíněného nařízení. Navíc není jisté, zda strany mohou žádat o úpravu o přiměřené rozpětí prodejních, správních a režijních nákladů a zisku. Tato úprava se provede podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, jsou-li strany v obchodním spojení.

(69)

Pokud jde o rozsah úprav, žádost týkající se částečných odečtů prodejních, správních a režijních nákladů a zisku nelze přijmout v případě, že vyvážející výrobce nepředložil příslušné důkazy. Úpravy podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení jsou úpravy, které umožňují určit vývozní cenu v těch nejběžnějších případech obchodního spojení. Celkové prodejní, správní a režijní náklady a zisk mohou být upraveny pouze částečně, a to na základě důkazů předložených vyvážejícím výrobcem v souvislosti s náklady, zejména pokud jde o náklady představující zvláštní výdaje, ke kterým došlo v souvislosti s jakoukoli činností, jež není přímo spojená s dovozem dotčeného výrobku mezi jeho dovezením a následným dalším prodejem.

(70)

Ruská skupina dále uvedla, že při výpočtu vývozní ceny by v souladu s čl. 11 odst. 10 základního nařízení nemělo být odečteno antidumpingové clo, neboť toto clo je řádně zohledněno v cenách dalšího prodeje a v pozdějších kupních cenách v Unii.

(71)

Z šetření především vyplynulo, že ceny dalšího prodeje dotčeného výrobku v Unii nezohledňovaly clo, které bylo zaplaceno v případě 99 % doložených transakcí. Proto lze dospět k závěru, že antidumpingové clo nebylo řádně zohledněno v cenách dalšího prodeje ruské skupiny. Žádost ruské skupiny proto nebyla přijata a částka antidumpingového cla byla při určení vývozní ceny odečtena v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(72)

Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny bylo provedeno na základě ceny ze závodu. Pro zajištění spravedlivého srovnání bylo v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení přihlédnuto k rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen.

(73)

Byly provedeny úpravy týkající se nákladů na dopravu, na pojištění, na terminály a manipulaci, nákladů na úvěr a poplatky, pokud připadaly v úvahu a byly odůvodněné, v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení.

(74)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byl srovnán vážený průměr běžné hodnoty a vážený průměr vývozní ceny podle typu výrobku na základě ceny ze závodu odděleně pro každého spolupracujícího vyvážejícího výrobce, který je součástí ruské skupiny.

(75)

Dotčený vyvážející výrobce vyjádřil několik připomínek ohledně výpočtu dumpingového rozpětí.

(76)

Zaprvé, pokud jde o úpravu nákladů na křemenec nakoupený jednou vyrábějící společností, která je součástí skupiny, od jiné vyrábějící společnosti této skupiny, zpochybnil připočtení 5 % ziskového rozpětí k revidované kupní ceně. To zdůvodnil tím, že obě společnosti jsou členy stejného jednoho hospodářského subjektu.

(77)

Přestože argumentace jedním hospodářským subjektem je v souvislosti s úpravou nákladů na křemenec nepodstatná, uznává se, že transakce mezi stranami v obchodním spojení mohou být neziskové. Protože nedošlo k prodeji křemence externím stranám, nemohl být rovněž prokázán vznik zisku. Proto k ziskové přirážce upravených nákladů na křemenec nedošlo a dumping byl odpovídajícím způsobem znovu stanoven.

(78)

Druhá připomínka se týkala skutečnosti, že Komise uplatnila doporučení Orgánu WTO pro řešení sporů v případě sporu s Norskem týkajícím se lososa. V tomto případě doporučení znělo, aby, pokud domácí prodej typu určitého výrobku není reprezentativní, prodejní, správní a režijní náklady a zisk vzniklé při takových transakcích byly nicméně použity při určení běžné hodnoty. Vyvážející výrobce rovněž uvedl, že uplatnění nového postupu při přezkumu před pozbytím platnosti nebylo přípustné vzhledem k tomu, že nedošlo k významné změně okolností.

(79)

Komise objasnila postup skupiny odborníků při sporu týkajícím se norského lososa ve slyšení poskytnutém vyvážejícímu výrobci, který se nadále domníval, že v případě doporučení skupiny odborníků se jednalo o porušení čl. 2 odst. 4 a 6 základního nařízení. Komise má však povinnost provádět tato rozhodnutí v rámci svých závazků vůči WTO. Uvedený postup se týká všech případů, nejen šetření zahájených podle článku 5 základního nařízení.

(80)

Na základě třetí připomínky Komise provedla opravy v případech, kdy náklady jednoho vyvážejícího výrobce skupiny byly porovnány s určitým prodejem jiného vyvážejícího výrobce.

(81)

Komise dále potvrzuje, že u obratu uplatnila úpravu o stejné poplatky jako na náklady na výrobu, přepravní náklady, náklady na pojištění a manipulační náklady, za účelem zkoušky ziskovosti a náklady na balení, za účelem stanovení dumpingového rozpětí.

(82)

Začtvrté vyvážející výrobce uvedl, že bylo chybné odečíst platné antidumpingové clo od vývozní ceny. Aby to dokázal, uvedl, že vývozní prodejní ceny byly v období přezkumného šetření o více než 100 % vyšší než v období původního šetření, což údajně dokazuje, že antidumpingové clo bylo zohledněno ve vývozní ceně. Kromě toho určitá běžná cla na dovoz a antidumpingová cla neměla být odečtena, neboť byla údajně zaplacena předem a spadala do dalšího období. A rovněž náklady na kancelářské prostory v Japonsku a švýcarské federální a kantonální daně z příjmu by neměly být Komisí zohledněny.

(83)

Důkazy poskytnuté vyvážejícím výrobcem nejsou v tomto případě a ohledně dotčeného výrobku přesvědčivé, pokud jde o dokázání, že antidumpingové clo bylo řádně zohledněno ve vývozní ceně. Cena při dalším prodeji a výrobní náklady od původního šetření značně vzrostly. Proto nelze nárůst vývozních cen přesvědčivě připsat údajnému zohlednění cla. Pro ilustraci nepřesvědčivosti předložených důkazů Komise porovnala vývozní ceny a náklady zboží, včetně antidumpingového cla, během období přezkumného šetření; při 99 % transakcích spojených s vývozem nebyla vývozní cena dostatečně vysoká, aby pokryla antidumpingové clo. I v případě, že se clo neodečte, nestačí to pro zpochybnění zjištění o podstatném dumpingu a pravděpodobnost přetrvání dumpingu tím nebyla ovlivněna. Tato skutečnost by proto neměla žádný dopad na výsledky současného šetření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti.

(84)

Komise zjistila, že zaplacení zálohy na cla na dovoz a antidumpingová cla není možné a že tato cla se ukládají na dovoz. Skupina kromě toho používala celní sklad, což znamená, že clo bylo splatné teprve, když skutečně došlo k dovozu a prodeji. Na základě srovnání předvahy ze dne 31. prosince 2012 a auditorem ověřené účetní závěrky se navíc jasně ukázalo, že auditoři překlasifikovali údajnou zálohu na antidumpingové clo na skutečně zaplacené antidumpingové clo jako náklady ve výkazu zisků a ztrát.

(85)

Náklady na kancelářské prostory v Japonsku nesouvisely s dotčeným výrobkem, a proto neovlivnily výpočet Komise. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto. Uvedené švýcarské daně mohou být odečteny, pouze pokud se vztahují k dani z příjmu právnických osob; podle reakce na zveřejnění informací se o takový případ pravděpodobně jedná. Výpočet dumpingu byl proto odpovídajícím způsobem přizpůsoben.

(86)

Upravený úrok z půjčky poskytnuté společností, která je členem skupiny se sídlem na Britských Panenských ostrovech, byl opraven Komisí v reakci na tvrzení, podle kterého podobné půjčky mohou být poskytnuty pod tržní úrovní a v zásadě jsou smysluplné, pouze pokud je úrok z takové půjčky nižší než úrok požadovaný bankou. Komise dále potvrdila, že ziskové rozpětí v případě společnosti RFAI bylo uplatněno na čistou hodnotu fakturovanou v účetní měně společnosti a nevycházelo z cen CIF, k nimž byly přidány některé náklady.

(87)

Komise zohlednila výše uvedené a opravila výpočet založený na přijetí tvrzení o prodeji křemence v rámci skupiny, o půjčkách v rámci skupiny a o daních z příjmu uložených švýcarskými federálními a kantonálními orgány; tak bylo dumpingové rozpětí, vyjádřené jako procentní podíl ceny s dodáním na hranice Unie před proclením, stanoveno na 43 %.

(88)

Je třeba připomenout, že z prozatímního přezkumu uvedeného ve 4. bodě odůvodnění vyplynulo, že dovoz ruské skupiny v období od října 2009 do září 2010 se uskutečnil za dumpingové ceny.

(89)

Kromě analýzy existence dumpingu v průběhu období přezkumného šetření byla též prošetřena pravděpodobnost přetrvání nebo obnovení dumpingu.

(90)

Rusko je druhým největším výrobcem FeSi ve světě. Podle společnosti pro výzkum trhu Metal Expert dosahuje výrobní kapacita Ruska, pokud jde o ferosilicium, zhruba 900 000 tun. Sem patří též výroba v pecích, které mohou vyrábět FeSi, ale i jiné druhy slitin železa. Výrobní zařízení dvou výrobců (společnost Čeljabinskij elektrometalurgičeskij kombinat a továrna na slitiny železa ve městě Serov) totiž umožňuje přecházet od výroby FeSi k výrobě jiných druhů slitin železa v krátkém časovém úseku. Avšak zařízení ostatních ruských výrobců (továrna na slitiny železa ve městě Bratsk, společnosti NLMK a Kuzneckije Ferrosplavi) umožňuje pouze výrobu FeSi.

(91)

Po zveřejnění výsledků jediný spolupracující vyvážející výrobce uvedl, že při výpočtu výrobní kapacity Ruska jeho vlastní informace nebyly zohledněny. Avšak, jak je uvedeno v 52. bodě odůvodnění, hlavní použitý zdroj informací byly informace poskytnuté ruskou skupinou. Zpráva společnosti Metal Expert byla použita pro určení výrobní kapacity dalších ruských výrobců. Tento nárok tudíž není oprávněný.

(92)

Tento vyvážející výrobce dále uvedl, že výroba CHEMK, a. s. byla nesprávně posouzena, neboť podle něj je přecházení od jednoho typu výroby slitin železa k jinému typu výroby prakticky nemožné bez dalších významných nákladů a časových ztrát. Důkazy plynoucí z inspekcí na místě v prostorách CHEMK, a. s. poukazují na to, že pece této společnosti mohou přecházet z výroby jedné slitiny na výrobu jiné bez výše uvedených časových ztrát. Tento nárok tudíž není oprávněný.

(93)

Skutečná výroba v období přezkumného šetření byla odhadnuta na 633 000 tun (základ FeSi s obsahem křemíku 75 %), přičemž je k dispozici volná kapacita až 267 000 tun. Střízlivý přístup a zohlednění výrobní kapacity pro výrobu ostatních slitin železa vede k odhadu, že volná kapacita pro FeSi je nejméně 120 000 tun.

(94)

Ruská skupina uvedla, že odhad volné ruské kapacity byl proveden chybně, neboť Komise nezohlednila, že ruská skupina využívala 95-100 % své výrobní kapacity. Avšak, jak je uvedeno v bodě odůvodnění výše, konzervativní přístup byl rovněž uplatněn zohledněním skutečné volné kapacity. Toto tvrzení se proto zamítá.

(95)

Ze zprávy společnosti Metal Expert vyplývá, že značnou volnou kapacitu lze vysvětlit výrazným poklesem domácí poptávky o 50 % mezi lety 2002 a 2009, která zůstala na stejné úrovni až do roku 2012. Výrobní kapacita tedy značně převyšuje poptávku na domácím trhu. Proto jsou ruští výrobci závislí na vývozu.

(96)

Trh EU je pro ruské vývozce i nadále atraktivní, přestože platí stávající opatření. Úroveň dovozu v období přezkumného šetření poukazuje na to, že ruský dovoz byl do určité míry ovlivněn uloženými antidumpingovými cly, jeho přítomnost však byla během období přezkumného šetření i nadále výrazná.

(97)

Jedna ze stran tvrdila, že trh Evropské unie s ferosiliciem bude pro celosvětového dodavatele, např. ruskou skupinu, nezajímavý a že existuje značný globální pokles dovozu, který pokračoval v roce 2012. Uvedená strana tvrdila, že tento trend se v budoucnosti nezmění. Analýza údajů o obchodu shromážděných Eurostatem v souladu s čl. 14 odst. 6 základního nařízení však poukazuje na to, že dovoz z Ruska byl v období 2010–2012 spíše stabilní.

98)

Při srovnání cen dotčeného výrobku vyvezeného do Evropské unie s cenami účtovanými za FeSi na trzích třetích zemí se navíc ukazuje, že ruská skupina stanovuje pro EU vyšší ceny, a to v závislosti na zemi určení.

(99)

Proto je třeba zamítnout tvrzení, že trh Unie není pro ruské výrobce atraktivní.

(100)

Jedna ze stran uvedla, že ruský trh je čím dál tím atraktivnější z důvodu několika nadcházejících projektů, např. zimních olympijských her v roce 2014, které podpoří domácí poptávku po oceli, a tím pádem se znásobí domácí spotřeba ferosilicia. V první řadě je však potřeba poukázat na to, že uvedená strana neposkytla žádné relevantní údaje nebo odhady týkající se dopadu zmíněných projektů na domácí spotřebu FeSi. V každém případě, pokud by k takovému vývoji skutečně došlo, jeho účinek by se již projevil v letech 2012 a 2013. Dostupné údaje však ukazují, že domácí spotřeba zůstává nezměněná. A konečně by působení uvedených projektů bylo v každém případě omezené a dočasné. K tomuto argumentu se proto nepřihlédlo. Jedna ze stran uvedla, že přebytek kapacity v Rusku je z velké části absorbován vývozem na trhy v Asii a USA. V období přezkumného šetření totiž ruští výrobci vyvezli do celého světa více než 73 % své výroby. Nicméně, jak je uvedeno v 93. bodě odůvodnění, v Rusku stále existuje přebytek výrobní kapacity v důsledku poklesu domácí spotřeby, který poukazuje na silnou potřebu nalézt alternativní trhy, aby se vyrovnal ztrátový domácí prodej a absorbovala nadbytečná výrobní kapacita.

(101)

Jak je uvedeno ve 44. bodě odůvodnění, na asijských trzích se znásobí konkurence z důvodu výstavby nových zařízení v Malajsii, která v roce 2014 zahájí výrobu přibližně 420 000 tun. Tato situace vývoz pocházející z Ruska určený pro asijský trh ještě ztíží.

(102)

Jak je uvedeno ve 45. bodě odůvodnění, objem malajské výroby byl stanoven na 370 000 tun.

(103)

Navíc v USA, které jsou jedním z hlavních vývozních trhů, čelí ruští vývozci antidumpingovému šetření, v němž se ověřuje tvrzení o významných dumpingových rozpětích.

(104)

Proto lze dospět k závěru, že ruští vyvážející výrobci jsou značně závislí na vývozu na trhy třetích zemí, na nichž se zvýší konkurence. Uvedená skutečnost ještě zvýší atraktivitu trhu Unie pro zmíněné vyvážející výrobce.

(105)

Na základě výše uvedených zjištění lze závěrem konstatovat, že dovoz z Ruska je stále prováděn za dumpingové ceny a že je velmi pravděpodobné, že dumping bude pokračovat. Vzhledem k současné a případné budoucí volné kapacitě v Rusku, ke skutečnosti, že trh Unie je jedním z největších trhů na světě, a k očekávanému zvýšení kapacity na trhu jihovýchodní Asie lze dospět k závěru, že pokud by antidumpingová opatření pozbyla platnosti, ruští vývozci by pravděpodobně vývoz do Unie za dumpingové ceny ještě zvýšili.

(106)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se dospělo k závěru, že existuje závažné a reálné nebezpečí přetrvání dumpingu, pokud jde o FeSi pocházející z ČLR a Ruska, pokud by stávající opatření pozbyla platnosti.

(107)

V období přezkumného šetření vyrábělo obdobný výrobek sedm známých výrobců v Unii. Tito výrobci představují výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení a jsou dále souhrnně označováni jako „výrobní odvětví Unie“.

(108)

Jak je uvedeno v 16. bodě odůvodnění, požadované informace poskytlo šest výrobců v Unii. Odhaduje se, že dotčené společnosti představují přibližně 90 % celkové výroby Unie a jejich situace se považuje za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

(109)

Spotřeba v Unii byla stanovena na základě nesouvisejícího i souvisejícího objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie, odhadu pro nespolupracujícího výrobce (podle žádosti o přezkum) a údajů o dovozu od Erostatu na úrovni kódů KN.

(110)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba v Unii zvýšila o 40 %. Mělo by se nicméně zohlednit, že rok zahájení posuzovaného období (2009) byl velice neúspěšný v důsledku negativních dopadů hospodářské krize. Přes částečné oživení po roce 2009 spotřeba v Unii stále nedosáhla úrovní, které byly zaznamenány v původním šetření, kdy spotřeba každý rok činila více než 850 000 tun.

Tabulka 1

Spotřeba

(111)

Objem dovozu z ČLR a Ruska a podíl tohoto dovozu na trhu byl analyzován na základě údajů Eurostatu a údajů shromážděných v souladu s čl. 14 odst. 6 základního nařízení. Vzhledem k tomu, že objem pocházející z ČLR je velmi nízký, dovoz z dotčených zemí nebyl posuzován souhrnně.

(112)

Bylo zjištěno, že během posuzovaného období se dumpingový dovoz do Unie, pokud jde o jeho objem a podíl na trhu, vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem a příslušné podíly dovozu na trhu

(113)

Objem dovozu z dotčených zemí během posuzovaného období výrazně poklesl o 48 %. Jeho podíl na trhu rovněž klesl z 15,2 % v roce 2009 na 5,7 % v období přezkumného šetření. Následkem tohoto vývoje téměř ustal vývoz z ČLR na trh Unie. Ruští vyvážející výrobci však nadále vlastní značný podíl na trhu, což z Ruska činí čtvrtého největšího vývozce do Unie.

(114)

Následující tabulka udává průměrnou cenu dumpingového dovozu. Během posuzovaného období se průměrná cena dovozu z ČLR snížila o 38 %. Během stejného období se průměrná cena dovozu z Ruska zvýšila o 31 %, nadále však zůstala nižší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie.

Tabulka 3

Průměrná cena dumpingového dovozu

(115)

S cílem určit cenové podbízení během období přezkumného šetření byly vážené průměrné prodejní ceny jednotlivých typů výrobku spolupracujících výrobců v Unii účtované zákazníkům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, upravené na úroveň cen ze závodu, porovnány s odpovídajícími váženými průměrnými cenami jednotlivých typů výrobku z dumpingového dovozu účtovanými spolupracujícími ruskými výrobci prvnímu nezávislému zákazníkovi na trhu Unie, stanovenými na základě cen CIF s příslušnou úpravou o cla.

(116)

Vzhledem k tomu, že čínský vyvážející výrobce spolupracoval v přezkumném šetření, bylo cenové podbízení pro čínský vývoz určeno srovnáním vážené průměrné ceny výrobců v Unii účtované odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, na základě ceny ze závodu, a průměrné vývozní ceny čínského vývozu na základě cen CIF získaných z Eurostatu s příslušnou úpravou o cla.

(117)

Výsledek srovnání vyjádřený jako procentní podíl obratu spolupracujících výrobců v Unii v období přezkumného šetření ukázal vážené průměrné rozpětí cenového podbízení na trhu Unie mezi 6 % a 39 % v případě Ruska a ve výši 46 % v případě ČLR.

(118)

Objem dovozu z třetích zemí na trh Unie se během posuzovaného období zvýšil o 33 %, což způsobilo zvýšení spotřeby. Podíl na trhu dovozu z třetích zemí zůstal v posuzovaném období relativně stabilní a pohyboval se kolem 70 % spotřeby v Unii; mírně se snížil v období přezkumného šetření. Geografická skladba vývozu však byla proměnlivější vzhledem k výraznému růstu objemu dovozu a podílů na trhu Brazílie a Norska, které pravděpodobně využily především růst spotřeby.

(119)

Průměrné ceny dovozu ze třetích zemí se v průběhu posuzovaného období zvýšily o 22 % a udržely se vysoko nad úrovní cen dovozu z Ruska a ČLR.

(120)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení přezkoumala Komise všechny hospodářské faktory a ukazatele ovlivňující stav výrobního odvětví Unie.

(121)

Pro účely analýzy újmy se hospodářská situace výrobního odvětví Unie posuzuje na základě ukazatelů, jako je výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu a růst, zaměstnanost, produktivita, velikost skutečného dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu, průměrné jednotkové ceny, náklady na jednotku, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál, zásoby a náklady práce.

(122)

Výroba výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období výrazně zvýšila. Tento nárůst byl nejvýraznější v letech 2009 a 2011, kdy výroba vzrostla o 178 %. Tato situace se udržela nezměněná i v období přezkumného šetření. Je třeba připomenout, že rok zahájení posuzovaného období byl výjimečný v důsledku hospodářské krize a byl poznamenán neobvykle nízkou úrovní výroby. Nehledě na výrazné oživení po roce 2009 je totiž třeba připomenout, že výroba výrobního odvětví Unie dosud nedosáhla původní úrovně z období původního šetření (rok 2003), za které byla zaznamenána výroba v množství 270 000 tun.

Tabulka 5

Celková výroba výrobního odvětví Unie

(123)

Kapacita využití zůstala během posuzovaného období poměrně stabilní, během období přezkumného šetření mírně stoupla. Vzhledem k tomu, že v letech 2009–2011 výrazně rostla výroba, i využití kapacity vykázalo celkové zvýšení o 179 %. Tento vývojový trend se změnil v období přezkumného šetření, když se snížilo využití kapacity. Tato negativní změna nebyla nicméně způsobena snížením skutečné výroby, ale zvýšením samotné kapacity.

Tabulka 6

Výrobní kapacita a využití kapacity

(124)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení (stanovený na základě prodeje odběratelům v Unii, kteří jsou ve spojení, i těm, kteří nejsou ve spojení) sledoval v letech 2009–2011 trend spotřeby. Další náhlý růst v období přezkumného šetření je výsledkem přesunutí prodeje výrobního odvětví Unie odběratelům v Unii, kteří jsou ve spojení, na odběratele v Unii, kteří ve spojení nejsou, což bylo zaznamenáno v letošním roce. Došlo k tomu v důsledku změny v podnikové struktuře jednoho výrobce v Unii.

Tabulka 7

Prodej výrobního odvětví Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení

(125)

Jelikož objem prodeje na trhu Unie sledoval trend spotřeby, zůstal po počátečním nárůstu v roce 2010 podíl výrobního odvětví Unie na trhu během posuzovaného období poměrně stálý.

Tabulka 8

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu

(126)

Jak je uvedeno v 111. bodě odůvodnění, mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření vzrostla spotřeba v Unii o 40 %. Ve stejném období se výrobnímu odvětví Unie podařilo mírně zvýšit svůj objem prodeje a podíl na trhu.

(127)

V souvislosti s dotčeným výrobkem vzrostla zaměstnanost ve výrobním odvětví Unie v posuzovaném období o téměř 50 %. Tento nárůst počtu zaměstnanců byl spojen s ještě silnějším růstem produktivity, měřené výstupem (v tunách) na zaměstnance za jeden rok, která ve stejném období činila 86 %.

Tabulka 9

Zaměstnanost a produktivita

(128)

Jak je uvedeno v 37. a 87. bodě odůvodnění, dumpingové rozpětí u dovozu z dotčených zemí zůstalo nadále vysoké. Analýza určitých ukazatelů újmy ukázala, že výrobní odvětví překonává účinky minulého dumpingu. Hospodářské oživení však nastalo teprve nedávno a v průběhu období přezkumného šetření byl na trhu Unie zaznamenán i určitý pokles různých ukazatelů újmy, jako je ziskovost, peněžní tok, návratnost investic. Dále je třeba poznamenat, že k příznivému vývoji dochází díky ochraně, kterou poskytují stávající antidumpingová opatření. V případě zrušení uvedených opatření by skutečné dumpingové rozpětí mělo výrazný dopad na výrobní odvětví Unie.

(129)

Průměrné prodejní ceny spolupracujících výrobců v Unii určené odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se zvýšily o 25 % v období 2009–2011 a v období přezkumného šetření opět klesly. V tomto pohybu cen se obecně odráží změny v nákladech na suroviny a energii ve stejném období. Podobný trend, tj. nárůst v období 2009–2011 a pokles v období přezkumného šetření, lze pozorovat u prodejních cen dovozu ze třetích zemí, které jsou držiteli značného podílu na trhu Unie.

Tabulka 10

Prodejní ceny a náklady

(130)

V posuzovaném období se peněžní tok, investice a návratnost investic výrobců v Unii a jejich schopnost získávat kapitál vyvíjely takto:

Tabulka 11

Ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic

(131)

Ziskovost spolupracujících výrobců v Unii byla stanovena tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, byl vyjádřen jako procentní podíl z obratu z tohoto prodeje. V roce 2009 bylo ziskové rozpětí velmi nízké, pro některé výrobce v Unii záporné; v roce 2010 se však začalo zvyšovat, společně s růstem spotřeby a prodeje. Je však třeba poznamenat, že v období přezkumného šetření se ziskové rozpětí snížilo, přestože objem prodeje spolupracujícího výrobního odvětví Unie (rovněž při zohlednění změn v podnikové struktuře) byl stabilní. Tato skutečnost vzbudila obavy, pokud jde o budoucí vývoj ziskového rozpětí výrobního odvětví EU.

(132)

Peněžní tok, což je schopnost výrobního odvětví samofinancovat své činnosti, který byl vypočítán na základě operací, byl po celé posuzované období kladný. Tento ukazatel se však zlepšil teprve v roce 2010; poté se ve dvou následujících letech výrazně zhoršil. Šetření rovněž prokázalo, že toto zhoršení týkající se peněžního toku bylo výraznější u menších výrobců v Unii. Tato skutečnost vzbudila obavy, pokud jde o schopnost výrobního odvětví EU pokračovat v nezbytném samofinancování jeho činností ve stávající hospodářské situaci.

(133)

Vývoj v oblasti ziskovosti a peněžního toku během posuzovaného období měl dopad na schopnost spolupracujících výrobců v Unii investovat do jejich činností. Výsledkem je, že úroveň investic zůstává v posuzovaném období poměrně vysoká a stabilní. Návratnost investic vyjádřená jako zisk v procentech čisté účetní hodnoty investic dosáhla kladných hodnot teprve po roce 2009. Avšak tento ukazatel následoval trend v oblasti ziskovosti a peněžního toku, v roce 2010 dosáhl rovněž vrcholu a v letech 2011–2012 plynule klesal.

(134)

Na základě výše uvedených skutečností lze vyvodit závěr, že ačkoli finanční výsledky spolupracujících výrobců v Unii byly nadále dobré během větší části posuzovaného období, ke konci uvedeného období se začaly zhoršovat, zejména v období přezkumného šetření. Jak ukazuje tabulka 11, ziskovost prodeje EU značně klesla a peněžní tok výrobního odvětví Unie byl nižší než hodnota investic, což poukazuje na to, že výrobní odvětví Unie bylo v období přezkumného šetření nuceno využít externího financování.

(135)

Ve stejné době byly zaznamenány obavy týkající se schopnosti získávat kapitál. Pokud by stávající opatření pozbyla platnosti, mohl by uvedený faktor působit jako kritický aspekt oslabení výrobního odvětví Unie. V současné ekonomické situaci je pravděpodobné, že by výrobní odvětví Unie obtížně nacházelo finanční prostředky, aby čelilo návratu dumpingového dovozu z dotčených zemí, a mohlo by velice rychle opět utrpět vážnou újmu. Tato možnost je zejména znepokojující, pokud jde o malé a střední podniky, které jsou součástí výrobního odvětví Unie.

(136)

Ačkoli konečný stav zásob spolupracujících výrobců v Unii vzrostl mezi rokem 2009 a obdobím přezkumného šetření o 32 %, snížil se úměrně úrovni výroby a výrobci jej nepovažují za nezvykle velký.

Tabulka 12

Konečný stav zásob

(137)

Počet osob zaměstnaných spolupracujícími výrobci v Unii se v posuzovaném období zvýšil o téměř 50 %, průměrné mzdy těchto zaměstnanců byly v uvedeném období stabilní.

Tabulka 13

Náklady práce

(138)

Šetření ukázalo, že se dovoz levných dumpingových výrobků z dotčených zemí na trh Unie po uložení původních opatření v roce 2008 snížil. Výrobní odvětví Unie mohlo díky tomu dosáhnout vysoké úrovně výroby, zvýšit svůj objem prodeje, podíl na trhu a ziskovost a zlepšit svou celkovou finanční situaci.

(139)

Proto byl učiněn závěr, že výrobní odvětví Unie neutrpělo během období přezkumného šetření podstatnou újmu. Vzhledem k poklesu spotřeby a zhoršení některých finančních ukazatelů během období přezkumného šetření, například ziskovosti, peněžního toku a návratnosti investic, však situace výrobního odvětví Unie zůstává nestabilní.

(140)

Aby mohla být posouzena pravděpodobnost obnovení újmy v případě, že by opatření pozbyla platnosti, byl analyzován možný dopad dovozu z ČLR na trh Unie a na výrobní odvětví Unie v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(141)

Analýza se soustředila na trend spotřeby na trhu Unie, volnou kapacitu, obchodní toky, atraktivitu trhu Unie a chování dotčených zemí v oblasti tvorby cen.

(142)

Spotřeba dotčeného výrobku v Unii se v období přezkumného šetření snížila vůči předchozímu roku o 10 %. To zároveň znamená snížení o více než 25 % v porovnání s úrovní před krizí v roce 2007. Pokles spotřeby dotčeného výrobku je důsledkem klesající výroby oceli v Unii, přičemž lze v příštích letech očekávat další pokles. To bude náročné pro výrobní odvětví Unie, které se bude pohybovat ve velmi konkurenčním prostředí. Má se proto za to, že nelze připustit levný dumpingový dovoz z ČLR a Ruska. Takový dovoz bude vyvolávat tlak na snižování cen na trhu a narušovat hospodářskou soutěž a jeho důsledkem bude podstatná újma způsobená výrobcům v Unii.

(143)

Je třeba poznamenat, že celková výrobní kapacita dotčeného výrobku v ČLR se odhaduje na 10–11 milionů tun, což převyšuje celkovou spotřebu FeSi. Zároveň celkové využití kapacity činí přibližně 50 %.

(144)

Čínský vývoz FeSi do celého světa byl v posuzovaném období poměrně stálý, dosáhl 0,8 milionu tun. Tato úroveň vývozu je především výsledkem omezení uvedených ve 41. bodě odůvodnění. Unie však tyto mechanismy nekontroluje a omezení vývozu může čínská vláda kdykoli zrušit, což by pro trh Unie představovalo vážnou hrozbu zaplavení čínským vývozem dotčeného výrobku.

(145)

I v případě, že omezení vývozu budou nadále v platnosti, je třeba zdůraznit, že stávající celosvětový objem vývozu ČLR převyšuje celkovou spotřebu v Unii.

(146)

Lze oprávněně očekávat, že pokud by opatření byla zrušena, v důsledku atraktivity trhu EU uvedené v bodech odůvodnění 40–49 by přinejmenším část stávajícího čínského vývozu byla přesměrována na trh Unie, zvláště proto, že již velmi brzy bude čelit znásobené konkurenci na svých obvyklých asijských trzích; tato konkurence bude důsledkem zvýšené výrobní kapacity v Malajsii, jak je uvedeno ve 44. bodě odůvodnění.

(147)

Pozbytí platnosti antidumpingových cel ve spojení s tvrdší konkurencí v Asii s největší pravděpodobností učiní z trhu Unie atraktivní odbytiště pro čínské vývozce. V této souvislosti je vhodné připomenout, že před uložením opatření byla ČLR významným vývozcem na trh Unie.

(148)

V neposlední řadě stávající úroveň čínských vývozních cen, rozsah zjištěného dumpingového rozpětí a existence výrazného cenového podbízení potvrzují, že bez antidumpingových opatření se bude nekalá soutěž ze strany čínských vývozců opakovat a povede k podstatné újmě výrobního odvětví Unie.

(149)

Během přezkumného šetření bylo určeno, že výroba dotčeného výrobku v Rusku v období přezkumného šetření činila 633 000 tun a výrobní kapacita se odhaduje na 900 000 tun. Z toho vyplývá přibližně 267 000 tun volné kapacity, která je sama o sobě dostatečná pro zásobení jedné třetiny poptávky Unie.

(150)

Pokud jde o ruský vývoz dotčeného výrobku, je třeba poznamenat, že Rusko v současné době vyváží 73 % své produkce. Kromě Unie jsou tradičními vývozními trhy Ruska USA, Japonsko a Jižní Korea. S ohledem na znásobenou konkurenci na asijských trzích, jak je uvedeno ve 44. bodě odůvodnění, existují nepochybné náznaky, že většina těchto obchodních toků bude přesměrována do Unie, pokud budou zrušena antidumpingová opatření. Tento vývoj by mohl být ještě výraznější, pokud by v současnosti v USA probíhající antidumpingové šetření dovozu z Ruska (které vyplývá z šetření zahájeného v červenci 2013) vedlo k uložení opatření.

(151)

V tomto ohledu jeden vyvážející výrobce z Ruska uvedl, že uložení cla z ferosilicia pocházejícího z Ruska v USA je nepravděpodobné. S cílem podložit toto tvrzení byla předložena určitá neformální zjištění z probíhajícího šetření. Tento výrobce však na podporu svého tvrzení neposkytl žádné podložené důkazy a vzhledem k tomu, že antidumpingové šetření ze strany USA bylo zahájeno a stále probíhá, uložení opatření nelze vyloučit.

(152)

Pozbytí platnosti antidumpingových cel ve spojení s tvrdší konkurencí na jejich hlavních vývozních trzích učiní z trhu Unie atraktivní odbytiště pro ruské vývozce. V této souvislosti je vhodné připomenout, že před uložením opatření bylo Rusko významným vývozcem na trh Unie a je na tomto trhu stále přítomné navzdory opatřením, která platí již pět let.

(153)

V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že hrozba, kterou představuje objem ruského dovozu, zostřuje cenová politika Ruska na jeho vývozních trzích. Původní šetření i stávající šetření před pozbytím platnosti ukázala, že ruské dumpingové praktiky se zdají být strukturované, vzhledem k tomu, že vývozní ceny jsou soustavně nižší než ceny na ruském domácím trhu. Stávající šetření navíc potvrzuje, že ceny dovozu z Ruska se i nadále podbízejí prodejním cenám výrobců v Unii.

(154)

S ohledem na výsledky šetření, zejména ohledně volné kapacity v dotčených zemích, pokračování dumpingu a omezené schopnosti čínských a ruských vývozců prodávat na jiných hlavních trzích třetích zemí, což zvyšuje atraktivitu trhu Unie, se má za to, že zrušení uložených opatření by oslabilo postavení výrobního odvětví Unie na jeho hlavním trhu a že v důsledku pravděpodobného čínského a ruského dovozu za dumpingové ceny by se zopakovala způsobená újma.

(155)

Neexistuje žádný důvod k domněnce, že lepší výsledky výrobního odvětví Unie dosažené díky platným opatřením by zůstaly zachovány nebo by dále posílily, pokud by opatření byla zrušena. Naopak, existují příznivé podmínky pro pravděpodobný přesun dovozu z dotčených zemí na trh Unie za dumpingové ceny a ve velkém objemu. Tento dovoz by pravděpodobně poškodil pozitivní vývoj na trhu Unie, jenž se projevil v posuzovaném období. Pravděpodobný objem dumpingového dovozu by dokázal vyvinout tlak na prodejní ceny výrobního odvětví Unie a způsobit mu ztrátu podílu na trhu. To by mělo nepříznivý dopad na finanční výsledky výrobního odvětví Unie, které je stále nestabilní.

(156)

V souvislosti s tím jsme obdrželi od ruského vyvážejícího výrobce připomínku, že přetrvání újmy nelze zakládat na pouhé možnosti přetrvání újmy, ale spíše na její pravděpodobnosti. Šetření však odhalilo řadu skutečností, včetně toho, že dumpingové praktiky ruských výrobců pokračují, a prokázalo rovněž existenci volné kapacity v Rusku. Skutečností dále zůstává, že spotřeba v Unii je v období přezkumného šetření nižší, než byla při původním šetření. V celosvětovém měřítku se pak očekává větší výstup daného výrobku, zejména na asijském trhu. Pokud se zváží všechny uvedené skutečnosti, lze nabýt poměrné jistoty, že na základě dostupných faktů by v případě pozbytí platnosti opatření bylo výrobní odvětví Unie opět poškozováno dumpingovým dovozem.

(157)

V souladu s článkem 21 základního nařízení bylo zkoumáno, zda by zachování stávajících opatření nebylo v rozporu se zájmem Unie jako celku. Zájem Unie byl určen na základě zhodnocení zájmů různých subjektů, jichž se věc týká, tedy zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů. Všem zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby předložily svá stanoviska podle čl. 21 odst. 2 základního nařízení.

(158)

Toto šetření je přezkumem stávajících opatření, a proto bylo možné posoudit případný nepřípustný nepříznivý dopad stávajících antidumpingových opatření na zúčastněné strany.

(159)

V 154. bodě odůvodnění výše byl učiněn závěr, že situace výrobního odvětví Unie by se pravděpodobně vážně zhoršila, pokud by antidumpingová opatření pozbyla platnosti. Zachování opatření by tedy bylo ku prospěchu výrobního odvětví Unie, jelikož výrobci v Unii by měli být schopni udržet objem prodeje, podíl na trhu, ziskovost a celkově pozitivní hospodářskou situaci. Naopak ukončení platnosti opatření by vážně ohrozilo životaschopnost výrobního odvětví Unie, jelikož lze důvodně očekávat změnu orientace čínského a ruského dovozu na trh Unie za dumpingové ceny a ve velkém objemu, což by vedlo k obnovení újmy.

(160)

Při stávajícím šetření s Komisí spolupracovalo deset uživatelů v Unii (slévárny a výrobci oceli). Čtyři odpovědi tvořily připomínky obecné povahy a pouze šest uživatelů zaslalo úplné odpovědi na dotazník. Na základě takto získaných údajů bylo určeno, že náklady na dotčený výrobek měly v průměru přibližně 1 % dopad na celkové výrobní náklady uživatelů a nedosáhly výše 2 % u žádného spolupracujícího výrobce. Proto navzdory ztrátovosti některých uživatelů mezi rokem 2011 a obdobím přezkumného šetření ve ztrátě nelze jejich situaci přičítat antidumpingovým clům na dovoz FeSi.

(161)

Je třeba zohlednit, že podíl ČLR a Ruska na trhu během původního šetření činil přibližně 40 % trhu Unie a cla pro obě uvedené země se pohybovala mezi 15,6 % a 31,2 %. Možný dopad pozbytí platnosti uvedených cel by proto mohl být považován za úsporu nákladů v průměru nejvýše 0,1 % (vypočítáno na základě 40 % podílu na trhu zemí, na něž se opatření vztahují, a s průměrným valorickým clem 20 %). Proto je nepravděpodobné, že by pozbytí platnosti cla mělo dopad na opětnou ziskovost uživatelů, kteří utrpěli ztráty v průběhu posledních dvou let posuzovaného období. V neposlední řadě vzhledem k charakteru dotčeného produktu, jakož i vzhledem k několika zdrojům zásobování trhu, mohou uživatelé snadno přejít k jinému dodavateli.

(162)

Všichni známí dovozci byli informováni o zahájení přezkumu. Žádný z dovozců dotčeného výrobku neodpověděl na dotazník k výběru vzorku připojený k oznámení o zahájení přezkumu. Šetřením bylo zjištěno, že dovozci mohou snadno nakupovat od různých zdrojů, které jsou v současné době dostupné na trhu, zejména od výrobního odvětví Unie a od velkých vývozců ze třetích zemí, kteří prodávají za ceny, jež nejsou dumpingové. Jelikož dovozci neprojevili zájem, byl učiněn závěr, že zachování opatření by nebylo proti jejich zájmu.

(163)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl učiněn závěr, že neexistují žádné přesvědčivé důvody proti zachování stávajících antidumpingových opatření.

(164)

Všechny strany byly informovány o stěžejních skutečnostech a důvodech, na jejichž základě byl přijat záměr doporučit, aby byla stávající opatření zachována. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta pro podání připomínek k poskytnutým informacím. Podání a připomínky byly v odůvodněných případech náležitě vzaty v úvahu.

(165)

Z těchto důvodů by měla být v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení antidumpingová opatření na dovoz ferosilicia pocházejícího z ČLR a Ruska uložená nařízením (ES) č. 172/2008 zachována.

(166)

Aby bylo minimalizováno riziko obcházení uložených opatření z důvodu velkých rozdílů v celních sazbách, má se za to, že v tomto případě jsou nezbytná zvláštní opatření za účelem zajištění řádného uplatňování antidumpingových cel. Tato zvláštní opatření, která se týkají pouze společností, pro něž je stanovena individuální celní sazba, zahrnují: povinnost předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu, která splňuje požadavky stanovené v příloze tohoto nařízení. Dovoz, k němuž uvedená faktura přiložena není, podléhá zbytkovému antidumpingovému clu použitelnému na všechny ostatní výrobce.

(167)

Výbor zřízený čl. 15 odst. 1 základního nařízení nezaujal žádné stanovisko,