(EU) č. 285/2014Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 285/2014 ze dne 13. února 2014 , kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012, pokud jde o regulační technické normy týkající se smluv s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii a předcházení vyhýbání se pravidlům a povinnostem Text s významem pro EHP

Publikováno: Úř. věst. L 85, 21.3.2014, s. 1-3 Druh předpisu: Nařízení v přenesené pravomoci
Přijato: 13. února 2014 Autor předpisu: Evropská komise
Platnost od: 10. dubna 2014 Nabývá účinnosti: 10. dubna 2014
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) č. 285/2014

ze dne 13. února 2014,

kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012, pokud jde o regulační technické normy týkající se smluv s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii a předcházení vyhýbání se pravidlům a povinnostem

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 ze dne 4. července 2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (1), a zejména na čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 14 písm. e) uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Aby bylo možné určit, kdy lze OTC derivátovou smlouvu považovat za smlouvu s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii, jakož i stanovit případy, kdy je nutné či vhodné předcházet vyhýbání se pravidlům a povinnostem vyplývajícím z jakéhokoli ustanovení nařízení (EU) č. 648/2012, měl by být vzhledem k široké škále OTC derivátových smluv přijat přístup založený na kritériích.

(2)

Vzhledem k tomu, že podle čl. 13 odst. 3 nařízení (EU) č. 648/2012 se ustanovení uvedeného nařízení považují za splněná, pokud je alespoň jedna smluvní strana usazena v zemi, pro niž Komise přijala prováděcí akt o rovnocennosti v souladu s čl. 13 odst. 2 nařízení (EU) č. 648/2012, by se tyto regulační technické normy měly vztahovat na smlouvy, jejichž obě smluvní strany jsou usazeny ve třetí zemi, jejíž právní, dohledové a vynucovací předpisy dosud nebyly prohlášeny za rovnocenné požadavkům stanoveným v uvedeném nařízení.

(3)

Určité informace o smlouvách uzavřených subjekty ze třetích zemí by byly nadále přístupné pouze příslušným orgánům třetí země. Proto by příslušné orgány Unie měly s těmito orgány úzce spolupracovat, aby bylo zajištěno, že příslušná ustanovení jsou uplatňována a vymáhána.

(4)

Protože pro úplné pochopení příslušných technických norem je zapotřebí technický pojem, měl by být tento pojem definován.

(5)

OTC derivátové smlouvy uzavřené subjekty usazenými ve třetích zemích kryté zárukou poskytnutou subjekty usazenými v Unii vytvářejí pro ručitele usazeného v Unii finanční riziko. Vzhledem k tomu, že toto riziko závisí na velikosti záruky poskytnuté finančními smluvními stranami na krytí OTC derivátových smluv, a vzhledem k propojením mezi finančními smluvními stranami ve srovnání s nefinančními smluvními stranami by se za smlouvy s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii měly považovat pouze OTC derivátové smlouvy uzavřené subjekty usazenými ve třetích zemích, které jsou kryté zárukou, jež přesahuje určité kvantitativní limity a je poskytnuta finanční smluvní stranou usazenou v Unii.

(6)

Finanční smluvní strany usazené ve třetích zemích mohou uzavírat OTC derivátové smlouvy prostřednictvím svých poboček v Unii. Vzhledem k dopadu, jaký má činnost těchto poboček na trhu Unie, by se OTC derivátové smlouvy uzavřené mezi těmito pobočkami v Unii měly považovat za smlouvy s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii.

(7)

OTC derivátové smlouvy uzavřené určitými smluvními stranami s hlavním cílem vyhnout se povinnosti clearingu nebo použití technik zmírňování rizika, která by se vztahovala na subjekty, jež by byly přirozenými smluvními stranami smlouvy, by se měly považovat za vyhýbání se pravidlům a povinnostem stanoveným v nařízení (EU) č. 648/2012, neboť brání dosažení záměru uvedeného nařízení, konkrétně zmírnění úvěrového rizika protistrany.

(8)

OTC derivátové smlouvy, které jsou součástí ujednání, jehož povaha nemá podnikatelské odůvodnění nebo obchodní podstatu a jehož hlavním účelem je obejít použití nařízení (EU) č. 648/2012, včetně pravidel pro podmínky osvobození, by se měly považovat za vyhýbání se pravidlům a povinnostem stanoveným v uvedeném nařízení.

(9)

Situace, kdy jednotlivé složky ujednání neodpovídají právní podstatě ujednání jako celku, kdy je ujednání realizováno způsobem, který by obvykle nebyl použit při postupu, jenž se obecně považuje za rozumné obchodní chování, kdy ujednání nebo řada ujednání obsahují prvky, jejichž důsledkem je neutralizace nebo anulace jejich vzájemné ekonomické podstaty, nebo kdy jednotlivé transakce mají cyklickou povahu, by se měly považovat za signály fingovaného ujednání nebo řady ujednání.

(10)

Technické normy týkající se smluv s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii i technické normy týkající se předcházení vyhýbání se pravidlům a povinnostem stanoveným v nařízení (EU) č. 648/2012 je vhodné stanovit v jediném nástroji, protože oba soubory technických norem se týkají povinnosti clearingu a použití technik zmírňování rizika. Kromě toho mají společné znaky, jako je jejich použití na smlouvy, jejichž smluvní strany by nepodléhaly povinnosti clearingu nebo použití technik zmírňování rizika, jestliže by nebyly splněny podmínky čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu v) a čl. 11 odst. 14 písm. e) nařízení (EU) č. 648/2012 upřesněné dále v tomto nařízení.

(11)

Jelikož subjekty třetích zemí, jichž se tyto regulační technické normy dotýkají, potřebují čas k zajištění splnění požadavků nařízení (EU) č. 648/2012, pokud jejich OTC derivátové smlouvy splňují podmínky stanovené v těchto regulačních technických normách a jsou považovány za smlouvy s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii, je vhodné odložit použití ustanovení obsahujících dané podmínky o šest měsíců.

(12)

Toto nařízení vychází z návrhu regulačních technických norem předložených Komisi Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy.

(13)

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy v souladu s článkem 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (2) uskutečnil otevřené veřejné konzultace o návrzích regulačních technických norem, analyzoval možné související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v oblasti cenných papírů a trhů zřízenou podle článku 37 uvedeného nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použije tato definice:

„zárukou“ se rozumí výslovně zdokumentovaný právní závazek ručitele pokrýt platby částek, které jsou nebo by mohly být splatné na základě OTC derivátových smluv krytých danou zárukou a uzavřených subjektem, v jehož prospěch byla záruka poskytnuta, oprávněnému subjektu, dojde-li k selhání definovanému v záruce nebo neprovede-li subjekt, v jehož prospěch byla záruka poskytnuta, příslušné platby.

Článek 2

Smlouvy s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii

1.   OTC derivátová smlouva se považuje za smlouvu s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii, pokud alespoň jednomu subjektu ze třetí země byla finanční smluvní stranou usazenou v Unii poskytnuta záruka, která kryje celý jeho závazek plynoucí z dané OTC derivátové smlouvy nebo jeho část a splňuje obě tyto podmínky:

a)

kryje celý závazek subjektu ze třetí země vyplývající z jedné nebo více OTC derivátových smluv v souhrnné pomyslné výši nejméně 8 miliard EUR nebo ekvivalentu v příslušné cizí měně nebo kryje pouze část závazku subjektu ze třetí země vyplývajícího z jedné nebo více OTC derivátových smluv v souhrnné pomyslné výši nejméně 8 miliard EUR nebo ekvivalentu v příslušné cizí měně vydělené procentním podílem závazku krytým zárukou;

b)

je rovna nejméně 5 % součtu stávajících expozic, jak je definuje čl. 272 bod 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3), v OTC derivátových smlouvách finanční smluvní strany usazené v Unii, která záruku poskytla.

Pokud je maximální výše záruky nižší než limit stanovený v písmenu a) prvního pododstavce, nemají smlouvy kryté touto zárukou přímý, podstatný a předvídatelný vliv v Unii, ledaže by částka záruky byla zvýšena, přičemž v takovém případě ručitel v den zvýšení záruky znovu posoudí přímý, podstatný a předvídatelný vliv smluv v Unii podle podmínek stanovených v písmenech a) a b) prvního pododstavce.

Pokud závazek vyplývající z jedné nebo více OTC derivátových smluv nedosahuje limitu stanoveného v písmenu a) prvního pododstavce, nepovažují se tyto smlouvy za smlouvy s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii, a to ani tehdy, jestliže se maximální výše záruky kryjící tento závazek rovná limitu stanovenému v písmenu a) prvního pododstavce nebo je vyšší, ani je-li splněna podmínka stanovená v písmenu b) prvního pododstavce.

V případě zvýšení závazku vyplývajícího z OTC derivátových smluv nebo snížení stávající expozice ručitel znovu posoudí, zda jsou podmínky stanovené v písmenech a) a b) prvního pododstavce splněny. Posouzení se provádí v den zvýšení závazku pro podmínku stanovenou v písmenu a) prvního pododstavce a měsíčně pro podmínku stanovenou v písmenu b) prvního pododstavce.

OTC derivátové smlouvy v souhrnné pomyslné výši nejméně 8 miliard EUR nebo ekvivalentu v příslušné cizí měně uzavřené před poskytnutím nebo zvýšením záruky a následně kryté zárukou, jež splňuje podmínky stanovené v písmenech a) a b) prvního pododstavce, se považují za smlouvy s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii.

2.   OTC derivátová smlouva se považuje za smlouvu s přímým, podstatným a předvídatelným vlivem v Unii, pokud oba subjekty usazené ve třetí zemi uzavřou tuto smlouvu prostřednictvím svých poboček v Unii a byly by považovány za finanční smluvní strany, pokud by byly usazeny v Unii.

Článek 3

Případy, kdy je nutné či vhodné předcházet vyhýbání se pravidlům nebo povinnostem stanoveným v nařízení (EU) č. 648/2012

1.   OTC derivátová smlouva se považuje za smlouvu, jejímž účelem je obejít provádění určitých ustanovení nařízení (EU) č. 648/2012, pokud při posouzení smlouvy jako celku a zohlednění všech okolností lze ze způsobu, jakým byla uzavřena, usuzovat, že jejím hlavním účelem je vyhnout se provádění určitých ustanovení uvedeného nařízení.

2.   Pro účely odstavce 1 se smlouva považuje za smlouvu, jejímž hlavním účelem je vyhnout se provádění určitých ustanovení nařízení (EU) č. 648/2012, pokud hlavním účelem ujednání nebo řady ujednání souvisejících s touto OTC derivátovou smlouvou je zmařit záměr, smysl a účel kteréhokoli ustanovení nařízení (EU) č. 648/2012, jež by se jinak použilo, včetně případů, kdy je smlouva součástí fingovaného ujednání nebo řady ujednání.

Ujednání, které ve svém základu nemá podnikatelské odůvodnění, obchodní podstatu nebo relevantní ekonomické důvody a jehož součástí je jakákoli smlouva, transakce, plán, opatření, operace, dohoda, podpora, srozumění, příslib, závazek nebo událost, se považuje za fingované ujednání. Ujednání se může skládat z více než jednoho kroku nebo části.

Článek 4

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 2 se použije ode dne 10. října 2014.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 13. února 2014.

Za Komisi

předseda

José Manuel BARROSO


(1)  Úř. věst. L 201, 27.7.2012, s. 1.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy) (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU