(EU) č. 599/2013Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 599/2013 ze dne 24. června 2013 , kterým se mění nařízení (EU) č. 578/2010, pokud jde o výši vývozních náhrad nekrytých osvědčeními pro některé zemědělské produkty ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, a o oznamování některých souvisejících údajů členskými státy

(1)

Podle nařízení Komise (EU) č. 578/2010 ze dne 29. června 2010, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 1216/2009, pokud jde o režim poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, a kritéria pro stanovení výše těchto náhrad (2), jsou malí vývozci osvobozeni od požadavku předkládat osvědčení o náhradě až do celkové výše stanovené na individuální a globální úrovni. Totéž nařízení stanoví, že je třeba o osvědčeních o náhradě, o něž bylo požádáno, a v některých případech i o vydaných osvědčeních o náhradě informovat Komisi.

(2)

Nedávné snížení sazeb vývozních náhrad v důsledku kombinace vlivu reformy společné zemědělské politiky a vývoje cen zemědělských komodit na světovém trhu vedlo k situaci, kdy se počet předložených žádostí o osvědčení o náhradě snížil či dosáhl nuly, v důsledku čehož se zmírnil tlak na rozpočet Unie vyhrazený vývozním náhradám pro zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy. Za těchto okolností, kdy neexistuje nebezpečí, že Unie nesplní své mezinárodní závazky, je vhodné režim poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, zjednodušit, a snížit tak administrativní zátěž.

(3)

Je proto vhodné zvýšit prahovou hodnotu plateb, pod níž jsou malí vývozci na individuální i globální úrovni osvobozeni od požadavku předložit osvědčení o náhradě. Je rovněž vhodné pozastavit povinnost příslušných orgánů členských států sdělovat výši částek v osvědčeních o náhradě, o něž bylo požádáno, v případě, že náhrady použitelné pro všechny základní produkty jsou buď pozastaveny, nejsou stanoveny, nebo jsou rovny nule, dále povinnost oznamovat některá vydaná osvědčení o náhradě v případě, že žádná osvědčení o náhradě nebyla vydána, a v případě, že nebyly poskytnuty žádné částky, povinnost sdělovat určité informace pro zaručení fungování a řízení systému osvědčení o náhradě a informovat Komisi o tom, že žádné částky nebyly uděleny.

(4)

Nařízení (EU) č. 578/2010 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro horizontální otázky týkající se obchodu se zpracovanými zemědělskými produkty neuvedenými v příloze I Smlouvy,

1)

V článku 42 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Osvědčení se nevyžadují pro vývoz, u něhož žádosti, jež předloží hospodářský subjekt během rozpočtového roku, nezakládají nárok na vyplacení částky vyšší než 200 000 EUR.“

2)

V článku 43 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   V každém rozpočtovém období je vývoz uvedený v čl. 42 odst. 1 způsobilý pro výplatu náhrady v rozsahu celkové rezervy 80 milionů EUR pro každý rozpočtový rok.“

3)

Vkládá se nový článek 53a, který zní:

„Článek 53a

1.   V případě, že je náhrada použitelná pro všechny základní produkty uvedené v příloze I v jednom z období uvedených v čl. 29 odst. 1 písm. a) až f) pozastavena, není stanovena, nebo je rovna nule, se pozastavuje oznamovací povinnost členských států spojená s tímto obdobím a stanovená článkem 30 a čl. 34 odst. 2.

2.   V případě, že nebyla v obdobích uvedených v čl. 51 odst. 1 písm. c) a d) vydána žádná osvědčení o náhradě, se pozastavuje oznamovací povinnost členských států stanovená v čl. 51 odst. 1 písm. c) a d).

3.   V případě, že nebyly poskytnuty žádné částky, se pozastavuje oznamovací povinnost členských států stanovená v čl. 51 odst. 1 písm. a) a b), čl. 51 odst. 2, článku 52 a článku 53 první větě a povinnost podle článku 53 druhé věty informovat o tom, že nebyly poskytnuty žádné částky.“