(EU) č. 110/2013Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 110/2013 ze dne 6. února 2013 o zápisu názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení [Gruyere (CHZO)]

(1)

V souladu s čl. 6 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (2) byla žádost Francie o zápis názvu „Gruyère“ jako chráněného zeměpisného označení (CHZO) zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie  (3).

(2)

Austrálie, Nový Zéland a U.S. Dairy Export Council (Rada USA pro export mléčných výrobků) ve spojení s National Milk Producers Federation (Národní federace výrobců mléka Spojených států) vznesly v souladu čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006 proti tomuto zápisu námitky. Námitky byly shledány přípustnými na základě čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení.

(3)

Prohlášení o námitce se týkala nedodržení podmínek stanovených v článku 2 nařízení (ES) č. 510/2006, zejména pokud jde o skutečnost, že název neodkazuje k žádnému zeměpisnému místu. Byla rovněž uváděna druhová povaha názvu a újma způsobená názvům, obchodním značkám a produktům zákonně uváděným na trh alespoň pět let před zveřejněním podle čl. 6 odst. 2. Zároveň bylo v prohlášeních o námitce uvedeno, že zápis předmětného názvu není slučitelný s ustanoveními čl. 3 odst. 3 nařízení (ES) č. 510/2006.

(4)

Dopisy ze dne 23. května 2011 vyzvala Komise Francii a strany, které vznesly námitky, aby se pokusily dospět ke vzájemné dohodě.

(5)

Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě nebylo dohody dosaženo, je třeba, aby Komise přijala rozhodnutí.

(6)

Pokud jde o údajné nedodržení podmínek článku 2 nařízení (ES) č. 510/2006 u názvu „Gruyère“, je třeba upřesnit, že tento název je názvem tradičním ve smyslu čl. 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006, a může být proto zapsán.

(7)

Strany, které vznesly námitky, předložily několik nepřímých důkazů, z nichž lze podle nich usuzovat, že předmětný název je druhové povahy. Je však zřejmé, že je-li určitý výraz začleněn do přílohy B streské dohody z roku 1951, neznamená to, že se daný výraz stal sám o sobě druhovým. Celní kódy a jiná obdobná ustanovení týkající se názvu „Gruyère“ mají výlučně celní charakter, a v souvislosti s ochranou práv duševního vlastnictví nebo s ochranou spotřebitelů tedy nejsou relevantní. Mimo to poskytnuté údaje týkající se zejména produkce „Gruyère“ mimo Evropskou unii nejsou relevantní vzhledem k zásadě teritoriality, podle níž druhová povaha musí být posuzována vzhledem k území Unie.

(8)

Zápis homonymních názvů je možný pod podmínkou, že mezi názvem již v rejstříku zapsaným a názvem zapsaným později je v praxi dostatečný rozdíl. Podle společného prohlášení připojeného k dohodě mezi Evropskou unií a Švýcarskem o zeměpisných označeních (4) byly Francie a Švýcarsko v tomto smyslu konzultovány s cílem zjistit, jaká dodatečná opatření při označování jsou zapotřebí, aby nebyl spotřebitel uveden v omyl.

(9)

Z konzultací vyplynulo, že je nutné na štítcích uvádět zemi původu – v daném případě Francii – ve stejném zorném poli a písmem stejné velikosti jako v případě názvu „Gruyère“. Dále je třeba na štítcích zakázat používání jakýchkoli vlajek, symbolů, znaků nebo jiných grafických znázornění, pokud hrozí, že uvedou spotřebitele v omyl, zejména pokud jde o vlastnosti, původ nebo zemi původu produktu.

(10)

Na základě výše uvedených skutečností by tedy název „Gruyère“ měl být do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení zapsán.

(11)

Zápisem označení „Gruyère“ pro Francii na základě tohoto nařízení se nezpochybňuje použití a délka přechodného období pěti let uvedeného v čl. 8 odst. 3 dohody mezi Evropskou unií a Švýcarskem.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro chráněná zeměpisná označení a chráněná označení původu,