259/2013/EURozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 259/2013/EU ze dne 13. března 2013 , kterým se mění rozhodnutí č. 574/2007/ES s cílem zvýšit míru spolufinancování ze strany Fondu pro vnější hranice pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi

(1)

Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES (2) byl zřízen Fond pro vnější hranice na období 2007 až 2013 jako součást obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ a stanovena míra spolufinancování ze strany Unie u opatření podpořených tímto fondem.

(2)

Nebývale závažná světová finanční krize a hospodářský útlum vážně poškodily hospodářský růst a finanční stabilitu a vyvolaly podstatné zhoršení finančních, hospodářských a sociálních podmínek v několika členských státech. Některé členské státy čelí vážným obtížím nebo jim takové obtíže hrozí, zejména pokud jde o jejich finanční a hospodářskou stabilitu, což vede nebo by mohlo vést ke zhoršení stavu jejich schodku a dluhu a ohrožuje hospodářský růst, přičemž tato negativní situace je ještě zesílena mezinárodním hospodářským a finančním prostředím.

(3)

Přestože již byla přijata řada významných opatření, která mají vyvážit negativní vlivy finanční krize, její dopad na reálnou ekonomiku, trh práce a společnost je pociťován v mnoha směrech. Tlak na vnitrostátní finanční zdroje vzrůstá, a proto by měly být cestou maximálního a optimálního využívání financování Unie urychleně podniknuty další kroky k jeho zmírnění.

(4)

Nařízení Rady (ES) č. 332/2002 ze dne 18. února 2002, kterým se zavádí systém střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států (3), stanoví, že Rada může poskytnout střednědobou finanční pomoc, pokud je platební bilance členského státu, který nepřijal euro, v obtížích nebo jí takové obtíže vážně hrozí.

(5)

Rozhodnutím Rady 2009/459/ES ze dne 6. května 2009, kterým se Rumunsku poskytuje střednědobá finanční pomoc (4), byla Rumunsku taková finanční pomoc poskytnuta.

(6)

Rada v souladu se závěry Rady ve složení pro hospodářské a finanční věci ze dne 9. a 10. května 2010 přijala komplexní balíček opatření, včetně nařízení Rady (EU) č. 407/2010 ze dne 11. května 2010 o zavedení evropského mechanismu finanční stabilizace (5), a dne 7. června 2010 byl členskými státy eurozóny zřízen Evropský nástroj finanční stability s cílem poskytovat finanční podporu členským státům eurozóny, které čelí obtížím způsobeným výjimečnými okolnostmi, na něž neměly vliv, k zajištění finanční stability eurozóny jako celku i jejích členských států.

(7)

Prováděcími rozhodnutími Rady 2011/77/EU (6) a 2011/344/EU (7) poskytla Unie finanční pomoc Irsku a Portugalsku z evropského mechanismu finanční stabilizace. Tyto země taktéž obdržely prostředky z Evropského nástroje finanční stability.

(8)

Dohoda mezi věřiteli a dohoda o mechanismu úvěrů ve prospěch Řecka ze dne 8. května 2010 vstoupily v platnost dne 11. května 2010 jakožto první program finanční pomoci Řecku. Dne 12. března 2012 ministři financí členských států eurozóny přerušili tento první program a schválili druhý program finanční pomoci Řecku. Bylo rozhodnuto o tom, že druhý program bude financován prostřednictvím Evropského nástroje finanční stability, který zároveň vyplatí zbývající částku, kterou měla eurozóna přispět v rámci prvního programu.

(9)

Dne 2. února 2012 podepsali ministři financí členských států eurozóny Smlouvu o založení Evropského mechanismu stability. Uvedená smlouva navazuje na rozhodnutí Evropské rady 2011/199/EU ze dne 25. března 2011, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro (8). Podle uvedené smlouvy se Evropský mechanismus stability stal po vstupu v platnost dne 8. října 2012 primárním poskytovatelem finanční pomoci členským státům eurozóny. Toto rozhodnutí by tedy mělo vzít Evropský mechanismus stability v potaz.

(10)

Evropská rada uvítala v závěrech ze dne 23. a 24. června 2011 záměr Komise posílit součinnost mezi úvěrovým programem pro Řecko a fondy Unie a podpořila snahy zaměřené na zvýšení schopnosti Řecka využívat prostředků z fondů Unie, aby se zaměřením pozornosti na zvyšování konkurenceschopnosti a vytváření pracovních míst podpořily růst a zaměstnanost. Evropská Rada také uvítala a podpořila souhrnný program technické pomoci Řecku, na jehož přípravě se podílí Komise spolu s členskými státy. Změny rozhodnutí č. 574/2007/ES stanovené v tomto rozhodnutí přispějí k posílení uvedené součinnosti.

(11)

Vzhledem k výjimečným okolnostem bylo nařízení Rady (EU) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti (9) změněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1311/2011 (10) s cílem umožnit zvýšení míry spolufinancování uplatňované v rámci strukturálních fondů a Fondu soudržnosti pro ty členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena závažnými obtížemi. Podobný přístup byl přijat vůči těmto členským státům v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1312/2011 ze dne 19. prosince 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1698/2005, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi (11) a v rámci Evropského rybářského fondu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 387/2012 ze dne 19. dubna 2012, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1198/2006, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi (12). Uvedené členské státy by měly být podpořeny i v rámci čtyř fondů ustavených jako součásti obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“, jmenovitě Fondu pro vnější hranice, Evropského návratového fondu, Evropského uprchlického fondu a Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí (dále jen „fondy“) pro období 2007–2013.

(12)

Fondy představují klíčový nástroj pro pomoc členským státům v řešení významných problémů v oblasti migrace, azylu a vnějších hranic, jako jsou například vývoj komplexní přistěhovalecké politiky Unie za účelem zvýšení konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti Unie a dále vytvoření společného evropského azylového systému.

(13)

V zájmu zjednodušení řízení financování ze strany Unie v oblasti migrace, azylu a vnějších hranic a zlepšení dostupnosti prostředků pro členské státy za účelem provádění jejich ročních programů v rámci fondů je nezbytné, dočasně a aniž by bylo dotčeno programové období 2014–2020, zajistit zvýšení míry spolufinancování ze strany Unie v rámci fondů o částku, která bude odpovídat 20 procentním bodům nad současnou míru spolufinancování, a to ve vztahu k těm členským státům, jejichž finanční stabilita je postižena závažnými obtížemi. To znamená, že roční vnitrostátní příděl prostředků z fondů zůstane v souladu se základními akty nezměněn, přičemž vnitrostátní spolufinancování bude odpovídajícím způsobem sníženo. Probíhající roční programy bude zapotřebí přepracovat, aby se zohlednily změny, které vychází z uplatnění zvýšené míry spolufinancování ze strany Unie.

(14)

Členský stát, který má v úmyslu využít zvýšené míry spolufinancování, by měl Komisi poskytnout písemné stanovisko spolu se svým návrhem ročního programu, nebo návrhem přepracovaného ročního programu. V tomto svém stanovisku by měl dotyčný členský stát uvést odkaz na příslušné rozhodnutí Rady a nebo jakékoli jiné příslušné rozhodnutí, které jej činí způsobilým pro využívání zvýšené míry spolufinancování ze strany Unie.

(15)

Dosud nevídaná krize ovlivňující mezinárodní finanční trhy a způsobující hospodářský útlum vážně poškodila finanční stabilitu několika členských států. Vzhledem k tomu, že je nutná rychlá reakce v zájmu prevence negativních dopadů na celé hospodářství, mělo by toto rozhodnutí vstoupit v platnost co nejdříve.

(16)

Rozhodnutí č. 574/2007/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(17)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis, ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (13), která spadají do oblastí uvedených v čl. 1 bodech A a B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody (14).

(18)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (15), která spadají do oblastí uvedených v čl. 1 bodech A a B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (16).

(19)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (17), která spadají do oblastí uvedených v čl. 1 bodech A a B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (18).

(20)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí navazuje na schnegenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(21)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (19); Spojené království se tedy nepodílí na přijímání tohoto rozhodnutí, a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(22)

Toto rozhodnutí rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (20); Irsko se tedy nepodílí na přijímání tohoto nařízení, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné,