(EU) č. 924/2012Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 924/2012 ze dne 4. října 2012 , kterým se mění nařízení (ES) č. 91/2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky

(1)

Nařízením (ES) č. 91/2009 (2) Rada uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „konečné nařízení“).

(2)

Dne 28. července 2011 orgán pro řešení sporů (dále jen „OŘS“) Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“) přijal zprávu odvolacího orgánu a zprávu skupiny odborníků ve znění zprávy odvolacího orgánu ve sporu „Evropská společenství – konečná antidumpingová opatření vztahující se na některé spojovací prostředky ze železa nebo oceli z Číny“ (3) (dále jen „zprávy“). V těchto zprávách bylo mimo jiné zjištěno, že EU jednala v rozporu s:

(3)

Dne 6. března 2012 byl v souladu se zmocňovacím nařízením WTO zahájen přezkum zveřejněním oznámení (5) v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „oznámení o zahájení řízení“). Evropská komise informovala strany, které byly předmětem šetření, jež vedlo k nařízení (ES) č. 91/2009 (dále jen „původní šetření“), o přezkumu a o způsobu, jakým měla být vzata v úvahu zjištění zpráv týkající se konečného nařízení.

(4)

Dotčeným výrobkem jsou některé spojovací prostředky ze železa nebo oceli, jiné než z nerezavějící oceli, tj. vruty do dřeva (kromě vrtulí do pražců), závitořezné šrouby, ostatní šrouby a svorníky s hlavou (též s jejich maticemi nebo podložkami, ale kromě šroubů soustružených z tyčí, prutů, profilů nebo z drátů, o plném průřezu, s tloušťkou dříku nepřesahující 6 mm a kromě šroubů a svorníků pro upevňování konstrukčních materiálů železničních tratí) a podložky pocházející z Čínské lidové republiky (dále označované jako „spojovací prostředky“ nebo „dotčené výrobky“).

(5)

Dotčený výrobek je v současnosti kódů KN 7318 12 90, 7318 14 91, 7318 14 99, 7318 15 59, 7318 15 69, 7318 15 81, 7318 15 89, ex 7318 15 90, ex 7318 21 00 a ex 7318 22 00.

(6)

Zprávy nemají vliv na zjištění uvedená v 40. až 57. bodě odůvodnění konečného nařízení, které se týkají dotčeného výrobku a obdobného výrobku.

(7)

Jak je uvedeno v oznámení o zahájení řízení, Komise znovu posoudila konečná zjištění původního šetření a vzala přitom v úvahu doporučení a rozhodnutí OŘS. Toto opětovné posouzení vycházelo z informací shromážděných při původním šetření a z informací shromážděných po zveřejnění oznámení.

(8)

Původní šetření ohledně dumpingu a újmy zahrnovalo období od 1. října 2006 do 30. září 2007 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Pokud jde o ukazatele důležité pro posouzení újmy, byly analyzovány údaje týkající se období od 1. ledna 2003 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(9)

Toto nařízení má opravit ty části konečného nařízení, které podle zpráv přijatých OŘS odporují antidumpingové dohodě, a uvést tak konečné nařízení v soulad s doporučeními a rozhodnutími OŘS.

(10)

Tato část vysvětluje znovu posouzená zjištění původního šetření týkající se následujících doporučení a rozhodnutí uvedených ve zprávách, podle kterých EU jednala v rozporu s čl. 6 odst. 10 a čl. 9 odst. 2 antidumpingové dohody WTO, pokud jde o čl. 9 odst. 5 základního nařízení, jak byl uplatněn při původním šetření týkajícím se spojovacích prostředků.

(11)

Jak uvádí 81. až 84. bod odůvodnění konečného nařízení, bylo zjištěno, že všech pět vyvážejících výrobců zařazených do vzorku, jakož i tři individuálně zkoumaní vyvážející výrobci, kteří požadovali individuální zacházení, splňují všechny požadavky k tomu, aby jim bylo přiznáno individuální zacházení v souladu s čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Jak je uvedeno v 62. až 78. bodě odůvodnění konečného nařízení, čtyři vyvážející výrobci, kteří byli původně součástí vzorku, a jedna společnost, jíž bylo přiznáno individuální zjišťování, byli označeni za nespolupracující společnosti, neboť v průběhu šetření předložili informace, které byly v rozporu s důkazy.

(12)

S ohledem na doporučení týkající se čl. 9 odst. 5 základního nařízení uvedená ve zprávách vyzvala Komise vyvážející výrobce v Čínské lidové republice, kteří se mají za to, že byli při původním šetření odrazeni od spolupráce a od toho, aby požadovali individuální zacházení kvůli administrativní zátěži plynoucí z čl. 9 odst. 5 základního nařízení, nebo se domnívali, že nesplňují všechna kritéria uvedená v daném ustanovení, aby se přihlásili a poskytli jí informace nezbytné pro přezkoumání jejich současné situace, pokud jejich vývoz do Evropské unie je v současné době předmětem platných antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky.

(13)

Komise vyzvala tyto výrobce, aby prohlásili, zda se domnívají, že byli při původním šetření odrazeni od spolupráce a od toho, aby požadovali individuální zacházení kvůli administrativní zátěži plynoucí z čl. 9 odst. 5 základního nařízení, nebo se domnívali, že nesplňují všechna kritéria uvedená v daném ustanovení. Tyto zúčastněné strany byly vyzvány, aby se přihlásily do 30 dnů od zveřejnění oznámení o zahájení řízení a:

(14)

Někteří vyvážející výrobci v ČLR vyjádřili obavy týkající se postupu provádění zpráv OŘS stanoveného v oznámení o zahájení řízení. Především zdůraznili, že zveřejněné lhůty považují za příliš krátké. Tvrdili, že na vyvážející výrobce byla uvalena nadměrná administrativní zátěž, jež měla odrazující účinek a zabránila jim v tom, aby se jim dostalo individuálního zacházení.

(15)

Obava vyjádřená oněmi vyvážejícími výrobci byla pokládána za neopodstatněnou. Komise tuto lhůtu považovala za přiměřenou vzhledem k administrativní zátěži a malému množství požadovaných informací. V oznámení o zahájení řízení bylo vysvětleno, že přezkum současné situace vyvážejícího výrobce bude zvážen, jakmile bude doručena žádost obsahující tyto informace:

(16)

Tyto informace byly požadovány za jediným účelem, a sice umožnit Komisi, aby určila ty vyvážející výrobce, kteří by během původního šetření bývali mohli spolupracovat a požadovat individuální zacházení, avšak kteří se domnívali, že od toho byli odrazeni. Lhůta 30 dnů byla považována za přiměřenou pro odpověď na žádost o prosté prohlášení a naprosto základní údaje a nelze považovat představující nepřiměřenou administrativní zátěž. Čínská obchodní komora a čínský vyvážející výrobce tvrdili, že Komise požadováním informací uvedených v 15. bodě odůvodnění uložila čínským vyvážejícím výrobcům podmínky, přestože podle čl. 6 odst. 10 a čl. 9 odst. 3 antidumpingové dohody WTO by individuální zacházení mělo být zpravidla přiznáváno. Tento přístup byl v rozporu s doporučeními ve zprávách OŘS, a příslušné strany proto Komisi vyzvaly, aby čínské vyvážející výrobce kontaktovala ex officio a oznámila jim, že jim individuální zacházení bude přiznáno. Komise se v této souvislosti domnívá, že zveřejněním oznámení o zahájení řízení, jež bylo zasláno všem známým čínským vyvážejícím výrobcům, jejich obchodnímu sdružení i vnitrostátním orgánům, Komise kontaktovala všechny čínské vyvážející výrobce a vyzvala je, aby se do 30 dnů přihlásili, pokud v původním období šetření vyváželi do EU a během původního šetření se nepřihlásili. Posledně zmiňovaná žádost by neměla být považována za „podmínku“ ve smyslu „zkoušky“, jak ji prezentují výše uvedené strany, nýbrž za konstatování faktu, které dokládá, že tyto strany byly původním šetřením skutečně poškozeny. Na závěr je třeba podotknout, že informace týkající se vyvážených výrobků jsou požadovány kvůli ověření, zda má být původně vybraný vzorek změněn, a s otázkou individuálního zacházení nijak nesouvisí. Výše zmíněné tvrzení bylo proto odmítnuto.

(17)

Z 15 společností, které se přihlásily po zveřejnění oznámení o zahájení řízení a v dané lhůtě vznesly své dotazy:

(18)

Po vznesení dotazů společnosti dostaly příležitost vyjádřit své připomínky k informacím, které jim byly poskytnuty.

(19)

Bylo zjištěno, že na vyvážejícího výrobce, který prohlašoval, že splnil příslušná kritéria a požádal o prověření své situace, se vztahují kritéria stanovená v bodě 1 oznámení o zahájení řízení. Tento vyvážející výrobce rovněž požadoval individuální zjišťování podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení a tvrdil, že kdyby během původního šetření nebyl býval odrazen od spolupráce, býval by o toto zacházení požádal. Vzhledem k tomu, že během původního šetření byli individuálně prověřeni všichni vyvážející výrobci, kteří tuto žádost vznesli, byla jeho žádost z důvodu rovného zacházení přijata.

(20)

Oznámení bylo zveřejněno dne 6. června 2012 (6) a oznamovalo přezkum současné situace tohoto vyvážejícího výrobce, Bulten Fasteners (China) Co., Ltd (dále jen „BFC“). Objem vývozu tohoto vyvážejícího výrobce v OŠ činil méně než 0,4 % celkového vývozu z ČLR za OŠ. Vzhledem k výše uvedenému se Komise domnívala, že původní vzorek vyvážejících výrobců není třeba měnit. Vyvážejícímu výrobci v ČLR a společnostem ve spojení v EU, které se během původního OŠ podílely na dalším prodeji dotčeného výrobku, byl odeslán dotazník.

(21)

Komise si opatřila a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné k tomu, aby mohla rozhodnout o dumpingu, a provedla inspekce v prostorách následujících společností ve spojení:

(22)

V souladu s doporučeními týkajícími se čl. 9 odst. 5 základního nařízení a uvedenými ve zprávách OŘS dospěla Komise k závěru, že společnosti BFC by mělo být přiznáno individuální zacházení.

(23)

Tato část uvádí znovu posouzená zjištění původního šetření týkající se následujících doporučení a rozhodnutí uvedených ve zprávách, podle kterých EU jednala v rozporu s čl. 6 odst. 4, čl. 6 odst. 2 a čl. 2 odst. 4 antidumpingové dohody WTO, pokud jde o určité aspekty stanovení dumpingu při původním šetření týkajícím se spojovacích prostředků.

(24)

V rámci otevřeného dialogu vedeného s některými čínskými vyvážejícími výrobci a s obchodní komorou byly stranám poskytnuty podrobnější informace o vlastnostech výrobků prodávaných indickým spolupracujícím výrobcem, aby se vyhovělo doporučením OŘS WTO týkajícím se čl. 6 odst. 4, čl. 6 odst. 2 a čl. 2 odst. 4 antidumpingové dohody WTO, jak je uvedeno v 28. až 53. bodě odůvodnění. Tyto informace se týkaly především vlastností výrobků, jež byly považovány za relevantní pro stanovení běžné hodnoty a které byly použity při srovnání s dotčeným výrobkem, tj. skutečnosti, že prodej na indickém trhu byl rozdělen na „standardní“ prodej a „speciální“ prodej a u každé transakce byla určena třída pevnosti. Poté byla u všech tříd pevnosti uvedených v tabulce PCN (kontrolního čísla výrobku) vyčíslena běžná hodnota za kg.

(25)

Komise se při srovnání zaměřila na dva zásadní prvky, tj. třídu pevnosti a na rozlišení standardních a speciálních spojovacích prostředků, jak uvádí 48. až 50. bod odůvodnění konečného nařízení. Během šetření bylo jako nový srovnávací prvek přidáno rozdělení na speciální a standardní a jako druhé hlavní srovnávací kritérium byla použita třída pevnosti, kterou během původního šetření sdělila většina čínských vyvážejících výrobců.

(26)

Jak uvádí 56. bod odůvodnění konečného nařízení, standardní spojovací prostředky vyrobené ve srovnatelné zemi bylo možno porovnat se spojovacími prostředky vyváženými do EU výrobci z ČLR zařazenými do vzorku, jelikož bylo zjištěno, že tyto výrobky mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti jako výrobky vyvážené z ČLR.

(27)

Běžná hodnota byla vyjádřena v cenách ze závodu a upravena s ohledem na cenový účinek kontroly kvality prováděné indickým výrobcem, jež nebyla provedena v Číně. Výsledkem tedy byly dva seznamy běžných hodnot v čínských jüanech (CNY) uvedených za kg podle třídy pevnosti, jeden pro standardní spojovací prostředky a jeden pro speciální spojovací prostředky.

(28)

Dne 30. května 2012 byly všem zúčastněným stranám poskytnuty doplňující informace týkající se typů výrobků použitých pro srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny. Jak bylo uvedeno v oznámení o zahájení řízení, všem zúčastněným stranám byly poskytnuty podrobnější informace o vlastnostech výrobku, které byly považovány za relevantní pro stanovení běžné hodnoty.

(29)

Obsah sdělení o poskytnutí informací se týkal běžné hodnoty, jež byla stanovena na základě cen dotčeného výrobku prodávaného na domácím trhu indickým spolupracujícím výrobcem. Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení musela být běžná hodnota pro vyvážející výrobce, kterým nebyl přiznán status podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství, stanovena na základě cen nebo vypočtené hodnoty ve srovnatelné zemi. Dva indičtí výrobci souhlasili s tím, že budou spolupracovat a vyplní dotazník. Údaje uvedené v jejich odpovědích na dotazník byly ověřeny přímo v prostorách těchto dvou společností. Pouze jedna z těchto společností však poskytla údaje dostatečně podrobné na to, aby na jejich základě mohla být stanovena běžná hodnota.

(30)

Jak uvádí 90. bod odůvodnění konečného nařízení: „řada dovozců a vývozců zpochybnila vhodnost použití údajů od druhého indického výrobce z důvodů, že i) vyrobené a prodané množství tohoto výrobce na indickém trhu by údajně nebylo reprezentativní, pokud jde o množství vyvezené z ČLR do Společenství, a ii) tento indický výrobce měl údajné obchodní styky s jedním z výrobců ve Společenství, kteří podpořili podnět. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že i) objem prodeje uvedeného indického výrobce byl považován za dostatečně reprezentativní, aby umožňoval stanovení spolehlivých běžných hodnot, a ii) skutečnost, že výrobce ve srovnatelné zemi má styky s výrobcem ve Společenství, který podporuje podnět, nečiní volbu příslušné srovnatelné země nepřiměřenou. Bylo rovněž zjištěno, že tyto styky byly navázány až po skončení období šetření. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a vzhledem k tomu, že nespolupracovali výrobci z žádné jiné třetí země, byla volba Indie jako srovnatelné země považována za přiměřenou“.

(31)

Vzhledem k podmínkám hospodářské soutěže a otevřenosti indického trhu i ke skutečnosti, že spolupracující indický výrobce prodával typy výrobku srovnatelné s typy vyváženými výrobci z ČLR, byl vyvozen závěr, že Indie je vhodnou třetí zemí s tržním hospodářstvím ve smyslu čl. 2 odst. 7 základního nařízení.

(32)

Ve sdělení o poskytnutí informací bylo uvedeno, že údaje o domácím prodeji se sice vztahovaly k období šetření, avšak neobsahovaly celé kontrolní číslo výrobku (dále též „PCN“). Indický výrobce nicméně byl schopen určit třídu pevnosti prodávaného spojovacího prostředku a také to, zda příslušný spojovací prostředek byl „standardní“ nebo „speciální“ podle definice uvedené v konečném nařízení. Nutnost rozlišit mezi standardními a speciálními spojovacími prostředky totiž nebyla na počátku šetření, kdy bylo vytvořeno kontrolní číslo výrobku, stanovena.

(33)

Komise nicméně poznamenala, že toto rozlišení má vliv na srovnatelnost cen, a proto tyto údaje od indického výrobce požadovala a ten je poskytl. Prodej na indickém trhu byl tedy rozdělen na „standardní“ prodej a „speciální“ prodej a poté byla u každé transakce určena třída pevnosti. U všech tříd pevnosti původně uvedených v tabulce PCN byla vyčíslena běžná hodnota za kg.

(34)

Zbývající charakteristiky původního PCN nebyly použity, nejen proto, že indický výrobce nebyl schopen poskytnout tak podrobné údaje, ale také z následujících důvodů:

(35)

Komise se proto zaměřila na dva zásadní rozdíly mezi výrobky: na třídu pevnosti na jedné straně a na rozlišení mezi standardními a speciálními spojovacími prostředky, které je ukazatelem rozdílů mezi zákazníky a rozdílů v kvalitě, na straně druhé.

(36)

Běžná hodnota byla vyjádřena v cenách ze závodu a snížena o cenový účinek kontroly kvality prováděné indickým výrobcem, jež nebyla provedena v Číně. Výsledkem tedy byly dva seznamy běžných hodnot v čínských jüanech (CNY) uvedených za kg podle třídy pevnosti, jeden pro standardní spojovací prostředky a jeden pro speciální spojovací prostředky.

(37)

Komise informovala všechny zainteresované strany, že běžnou hodnotu nelze sdělit, jelikož se týká utajované ceny jediného indického výrobce na domácím trhu. Zúčastněné strany však byly informovány o tom, že „standardní“ běžná hodnota pro spojovací prostředek třídy pevnosti 8.8 (třída „G“ v tabulce PCN), což je standardní typ běžně vyvážený čínskými výrobci, byla vyčíslena v rozmezí 9 až 12 CNY za kg ze závodu.

(38)

Jeden dovozce a čtyři vyvážející výrobci tvrdili, že lhůta poskytnutá stranám pro vyjádření připomínek k doplňujícím informacím (10 dnů) je příliš krátká. Komise se však domnívá, že výše uvedená lhůta je odpovídající vzhledem k tomu, že poskytnuté informace jsou pouhým doplňkem k informacím, jež byly poskytnuty již v konečném nařízení, na konci původního šetření. Lhůta poskytnutá pro prověření těchto doplňujících informací a vyjádření se k nim byla proto považována za přiměřenou.

(39)

Některé strany tvrdily, že Komise prohlásila, že nemá žádné nové informace týkající se fyzických vlastností kromě třídy pevnosti výrobku používané ke stanovení běžné hodnoty. Toto tvrzení je třeba odmítnout. V této fázi přezkumu Komise pouze dodatečně objasnila, jak byla při původním šetření stanovena běžná hodnota. Je důležité zdůraznit, že čínští vyvážející výrobci označili „pevnost“ za jednu z relevantních vlastností. To však neznamená, že Komise neměla žádné informace o ostatních fyzických vlastnostech.

(40)

Tytéž strany tvrdily, že Komise během slyšení, v souvislosti s případnými úpravami provedenými za účelem srovnání vývozních cen a běžné hodnoty, prohlásila, že budou upřednostněny úpravy na základě analýzy cen spíše než analýzy nákladů. Ve skutečnosti Komise objasnila, že podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení by srovnání mělo být provedeno s náležitým přihlédnutím k rozdílům, které mají vliv na srovnatelnost cen, a nikoli k rozdílům v nákladech.

(41)

Tyto strany následně zopakovaly svůj požadavek, aby byly provedeny úpravy zohledňující rozdíly ve výrobních nákladech, jako jsou rozdíly v účinnosti spotřeby surovin, ve spotřebě válcovaného drátu, ve spotřebě elektrické energie, v množství elektrické energie vyrobené z vlastních zdrojů, v produktivitě na zaměstnance, v přiměřené úrovni zisku a rozdíly související s vybavením nástroji. Jak již bylo uvedeno výše, čl. 2 odst. 10 základního nařízení se zmiňuje o ceně a nikoli o nákladech. Tyto strany nepředložily žádný důkaz o tom, že by se údajné rozdíly v nákladech promítaly do rozdílů v cenách. Při šetřeních týkajících se ekonomik v procesu transformace, jakou je čínská ekonomika, se používá srovnatelná země, aby se zajistilo, že v zemích bez tržního hospodářství nebudou brány v úvahu ceny a náklady, které nejsou standardním výsledkem tržních sil. Proto se za účelem stanovení běžné hodnoty používá náhrada v podobě nákladů a cen výrobců ve fungujících tržních ekonomikách. Tyto požadavky na úpravy zohledňující rozdíly ve výrobních nákladech se proto zamítají.

(42)

Tyto strany dále tvrdily, že doplňující informace poskytnuté dne 30. května 2012 a týkající se vlastností výrobků prodávaných indickým výrobcem byly neúplné, jelikož údajně chyběly informace o těchto ukazatelích: rozdílech souvisejících s typem spojovacího prostředku, povrchové úpravě a použití chromu, průměru a délce, sledovatelnosti, normě ISO 9000, míře závadnosti výrobku a jiných vlastnostech, jakými jsou tvrdost, ohyb, pevnost, odolnost při nárazu a koeficienty tření. Usilovaly o objasnění toho, proč nebyly ostatní vlastnosti původního PCN považovány za relevantní. Tyto záležitosti byly vysvětleny ve dvou sděleních o zveřejnění informací odeslaných dne 5. července a založeny dne 11. července 2012 do spisu ke kontrole zúčastněnými stranami.

(43)

V odpověď na žádost o doplňující informace předloženou stranami, jak je uvedeno v 42. bodě odůvodnění, bylo dne 5. července 2012 všem zúčastněným stranám odesláno druhé sdělení o poskytnutí informací. V tomto sdělení byly uvedeny tyto doplňující informace:

(44)

Některé strany požadovaly doplňující informace o cenové úrovni běžné hodnoty. Jak uvádí 82. bod odůvodnění, cenová úroveň nemohla být zúčastněným stranám sdělena, jelikož se jedná o důvěrnou informaci týkající se cen jediného srovnatelného výrobce. Dne 5. července 2012 však byla čínským vyvážejícím výrobcům, kteří tyto dodatečné informace požadovali, poskytnuta nedůvěrná verze běžné hodnoty standardních spojovacích prostředků podle třídy pevnosti a byla rovněž založena do spisu ke kontrole zúčastněnými stranami. V tomto sdělení Komise uvedla tabulku znázorňující rozmezí cenových úrovní běžných hodnot vypočtených podle třídy pevnosti pro standardní spojovací prostředky prodávané na indickém trhu jediným indickým spolupracujícím výrobcem nezávislým odběratelům.

(45)

Některé strany rovněž tvrdily, že Komise je během slyšení konaného dne 26. června 2012 informovala o tom, že výrobky prodávané na indickém trhu mají dva typy povrchové úpravy „A“ a „B“ podle tabulky PCN použité při původním šetření. Toto tvrzení je nepodložené. Komise zmíněné strany informovala, že v této fázi přezkumu teprve zkoumá typy povrchové úpravy použité indickým výrobcem u standardních spojovacích prostředků. Během následného slyšení konaného dne 3. července 2012 byly všechny strany prostřednictvím informačního sdělení, jež bylo dne 11. července 2012 založeno do spisu ke kontrole zúčastněnými stranami, informovány, že indický výrobce k výrobě standardních spojovacích prostředků používá povrchovou úpravu typu „A“.

(46)

Během slyšení konaného dne 11. července 2012 tytéž strany požádaly Komisi, aby vysvětlila, jakým způsobem bylo provedeno rozdělení běžné hodnoty mezi speciální a standardní spojovací prostředky od indického výrobce. Komise naznačila, že to bylo učiněno podle názvů odběratelů. Jak ale dokládá zápis pořízený úředníkem pro slyšení GŘ pro obchod, Komise před skončením slyšení konstatovala, že tuto záležitost bude muset objasnit, což učinila v dalším informačním sdělení ze dne 13. července 2012, jež bylo zasláno stranám, které se slyšení účastnily, a bylo založeno do nedůvěrného spisu k nahlédnutí všem zúčastněným stranám. Prohlášení učiněné zmíněnými stranami, podle něhož Komise konstatovala, že „rozdělení běžné hodnoty mezi speciální a standardní spojovací prostředky bylo provedeno mimo jiné podle názvů odběratelů,“ je tedy neúplné, jelikož k této záležitosti bylo poskytnuto více informací, jak se uvádí v níže uvedeném bodě odůvodnění.

(47)

K rozlišení mezi standardními a speciálními spojovacími prostředky Komise ve svém sdělení ze dne 13. července 2012 uvedla, že „nelze vyloučit, že automobilový průmysl pro některé aplikace používá rovněž standardní spojovací prostředky“. Některé strany tvrdily, že se Komise domnívala, že spojovací prostředky používané v automobilovém průmyslu by rovněž mohly být považovány za standardní. Toto tvrzení je nepodložené. Jak ono sdělení jasně vysvětluje, prohlášení Komise bylo učiněno v době, kdy indický výrobce nedal k dispozici seznam odběratelů. Jak však bylo stanoveno při původním šetření a jak je dále vysvětleno v části 2.7, výrobci automobilů si z důvodu kvality a z obchodních důvodů vždy objednávají spojovací prostředky, které jsou vyráběny na zakázku, aby vyhověli požadavkům ISO platným v tomto odvětví. Veškeré spojovací prostředky určené pro automobilový průmysl proto výrobci spojovacích prostředků považují za „speciální“ výrobky, což podle informací uvedených na webových stránkách indických výrobců automobilů platí i v Indii. Jelikož indický výrobce za „speciální spojovací prostředky“ jednoznačně označil všechny součásti vyrobené na zakázku, Komise se domnívá, že standardní spojovací prostředky určené pro automobilový průmysl nebyly zařazeny do seznamu standardních spojovacích prostředků poskytnutého během původního šetření.

(48)

Podobné požadavky týkající se možného zahrnutí spojovacích prostředků určených pro automobilové odvětví do běžné hodnoty vznesli také čínská obchodní komora a čínský vyvážející výrobce, kteří navíc tvrdili, že spojovací prostředky používané v automobilovém průmyslu, které nejsou vyrobeny podle návrhu konkrétního zákazníka, přesto musí projít speciální kontrolou kvality nebo musí splňovat požadavky na sledovatelnost, které zvýší jejich cenu, a měly by proto být běžně považovány za speciální spojovací prostředky. Výše uvedené strany tvrdily, že zjištění Komise, podle nichž byly spojovací prostředky používané pro špičkové aplikace, ale nevyrobené podle nákresů uživatele byly přesto považovány za speciální spojovací prostředky, byla nepodložená, a Komise tedy jednala v rozporu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení tím, že porušila zásadu spravedlivého srovnání. Dále se domnívaly, že zjištění Komise vycházející z rozdělení učiněného indickým výrobcem nebyla předmětem inspekce provedené na místě. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem požádaly Komisi, aby přezkoumala rozlišení mezi standardními a speciálními spojovacími prostředky, a není-li to možné, aby se uchýlila k jinému souboru údajů o běžné hodnotě.

(49)

Zdůvodněním Komise týkajícím se rozlišení mezi standardními a speciálními spojovacími prostředky se zabýval již 47. bod odůvodnění. Pokud jde o tvrzení týkající se neprovedení inspekce rozdělení učiněného indickým výrobcem, Komise prověřila záznamy o prodeji pomocí řady testů v průběhu operací (tj. provedla podrobnou inspekci vzorku prodejních transakcí uvedených v záznamech o prodeji, aby ověřila jejich přesnost) podle standardního postupu pro inspekce prováděné na místě. Mimoto bylo následné rozdělení těchto záznamů o prodeji poskytnutých indickým výrobcem prověřeno porovnáním s průměrnou úrovní cen při rozdělení, jak je vysvětleno ve zmíněném sdělení. Tvrzení, podle něhož Komise automaticky převzala údaje poskytnuté indickým výrobcem, je tedy nepodložené.

(50)

Kritéria používaná indickým výrobcem k určení speciálních spojovacích prostředků, tj. prostředků vyrobených podle nákresu zákazníka, jak uvádí 47. bod odůvodnění, mimoto poskytují dostatečnou záruku spolehlivosti údajů. Komise již při původním šetření běžnou hodnotu upravila tak, aby zohlednila opatření týkající se kontroly kvality učiněná indickým výrobcem, které nebyly zjištěny u čínských výrobců zařazených do vzorku. Za těchto okolností Komise nepovažuje za nutné, aby se uchýlila k jinému souboru údajů o běžné hodnotě, jak navrhovaly dotčené strany. Jak uvádí 89. bod odůvodnění konečného nařízení, navzdory snahám Komise žádný jiný výrobce ze všech možných srovnatelných zemí při šetření nenabídl svou spolupráci.

(51)

Pokud jde o využití údajů indického výrobce ve srovnatelné zemi pro určení běžné hodnoty, Sdružení evropských distributorů (EFDA) tvrdilo, že tento postup je nevhodný, neboť sortiment výrobků indického výrobce, jeho objem výroby, profil zákazníka, způsob distribuce a postavení na trhu nejsou srovnatelné se situací čínského vyvážejícího výrobce. Sdružení dále tvrdilo, že čínské ceny jsou nízké, neboť se v nich odrážejí výhody výroby standardních výrobků ve velkém objemu a čínští výrobci jsou specializovaní a efektivní. Navíc požadovalo podrobnější informace o cenách indického výrobce a objemu výroby standardních spojovacích prostředků. Sdružení evropských distributorů nakonec předložilo údaje Eurostatu, aby podpořilo svá tvrzení, podle nichž srovnání vývozních cen z ČLR a Indie u dvou konkrétních KN kódů ukáže, že objem indického vývozu těchto výrobků tvoří méně než 4 % objemu vývozu z ČLR a že Indie pro vývozní trhy nepředstavuje věrohodného dodavatele těchto výrobků.

(52)

Pokud jde o vhodnost výběru indického výrobce ve srovnatelné zemi, odkazuje se na závěrečnou část 49. bodu odůvodnění. V souvislosti s obecným tvrzením, že se v čínských vývozních cenách odrážejí výhody výroby ve velkém objemu, tato tvrzení nebyla podložena ani kvantifikována jakýmkoli smysluplným způsobem, který by v této fázi přezkumu mohl pomoci při provedení analýzy. Pokud se týká žádosti o doplňující informace ohledně údajů indického výrobce, odkazuje se na 82. bod odůvodnění pojednávající o důvěrnosti. Pokud jde o tvrzení, že vývoz z Indie během OŠ a po OŠ nebyl srovnatelný s vývozem z ČLR, pro stanovení běžné hodnoty se podle základního nařízení považují za relevantní ceny na indickém trhu, a nikoli indické vývozní ceny. Zmíněná tvrzení Sdružení evropských distributorů jsou tedy nepodložená.

(53)

Co se týče povrchové úpravy použité indickým výrobcem, čínská obchodní komora a čínský vyvážející výrobce v této věci vyjádřili své pochybnosti a požádali Komisi, aby vysvětlila, jakým způsobem důvěrné informace poskytly přesvědčivý důkaz o tom, že indický výrobce na domácím trhu prodával pouze galvanicky pokovené spojovací prostředky. Během inspekce indický výrobce poskytl důkazy, jež Komisi umožnily vyvodit závěr, že standardní spojovací prostředky prodávané na domácím trhu byly galvanicky pokovené a odpovídaly typu povrchové úpravy „A“ původního PCN. Za těchto okolností se Komise domnívá, že důkazy uvedené ve spisu jsou dostačující k tomu, aby vyvodila závěr, že standardní spojovací prostředky prodávané na domácím trhu byly galvanicky pokovené. V této souvislosti byly provedeny úpravy zohledňující rozdíly v obsahu chromu, jak uvádí 81. bod odůvodnění.

(54)

Někteří vyvážející výrobci požadovali další vysvětlení a informace, aby případně mohli vznést žádost o úpravy jejich vlastního dumpingového rozpětí stanoveného při původním šetření, na základě následujících skutečností:

(55)

Pokud jde o písm. a), jak je uvedeno v informačním sdělení ze dne 30. května 2012, třída pevnosti spojovacích prostředků prodávaných indickým spolupracujícím výrobcem byla ukazatelem pevnosti uvedené v PCN, jež bylo použito v dotazníku zaslaném všem stranám. Třída pevnosti byla určena pomocí téže příslušné části PCN od indického výrobce uvedené v záznamech o prodeji zkontrolovaných během inspekce na místě.

(56)

Rozlišení mezi speciálními a standardními spojovacími prostředky bylo vysvětleno v 54. bodě odůvodnění konečného nařízení. „Speciální“ spojovací prostředky se vyrábějí podle nákresu zákazníka. „Standardní“ spojovací prostředky se vyrábějí do zásoby, a nikoli podle požadavků jednotlivých zákazníků. Nutnost rozlišovat mezi standardními a speciálními spojovacími prostředky vyráběnými indickým spolupracujícím výrobcem byla plně uznána a, jak uvádí 51. a 54. bod odůvodnění konečného nařízení, mezi spojovacími prostředky „standardního“ typu bylo provedeno srovnání vývozní ceny a běžné hodnoty u čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(57)

Pokud jde o záležitosti uvedené v písmenu b), z důvodu důvěrnosti není možné zveřejnit přesné typy modelů šroubů a svorníků prodávaných indickým výrobcem. Jak bylo však naznačeno výše, srovnání bylo provedeno na základě hmotnosti v rámci téže kategorie, ať už standardních nebo speciálních výrobků, a v rámci téže třídy pevnosti stanovené v PCN.

(58)

Opět v souvislosti se záležitostmi uvedenými v písmenu b) některé zúčastněné strany požadovaly více informací o povrchové úpravě. Údaje z původního šetření byly dále analyzovány a ukázalo se, že výrobky prodávané na indickém trhu jako „standardní“ měly základní povrchovou úpravu, tj. byly galvanicky pokoveny. Tato informace byla sdělena při slyšeních vyžádaných zúčastněnými stranami, znovu poskytnuta těm zúčastněným stranám, které o tuto informaci požádaly, a byla rovněž zanesena do spisu ke kontrole zúčastněnými stranami.

(59)

Dva vyvážející výrobci zařazení do vzorku požadovali více informací o úpravách zohledňujících použití chromu při povrchové úpravě. Údaje o prodeji poskytnuté indickým spolupracujícím výrobcem byly dále analyzovány, což vedlo k úpravě běžné hodnoty s ohledem na rozdíl v obsahu chromu, jak vysvětluje 81. bod odůvodnění. Titíž vyvážející výrobci požadovali podrobnější objasnění toho, jakým způsobem byla určena ziskovost u domácího prodeje indického spolupracujícího výrobce; zda byly výrobní náklady uváděny na základě PCN, nebo zda byly použity průměrné náklady; a jestli běžná hodnota zahrnovala prodej případným společnostem ve spojení.

(60)

Veškeré relevantní informace týkající se běžné hodnoty byly uvedeny v 94. bodě odůvodnění konečného nařízení. Dále je upřesněno, že byl použit pouze domácí prodej společnostem, které nebyly ve spojení.

(61)

Tito dva vyvážející výrobci později tvrdili, že mají vážné pochybnosti o tom, zda byly zkoušky ziskovosti a reprezentativnosti provedeny náležitým způsobem. V souvislosti se zkouškou reprezentativnosti tito vyvážející výrobci konkrétně pochybovali o tom, že u pozměněných skupin výrobků množství výrobků prodaných indickým výrobcem na domácím trhu přesahovalo 5 % jejich objemu vývozu. Co se týče zkoušky reprezentativnosti, bylo zjištěno, že v případech, kdy u konkrétního typu výrobku nebyla splněna podmínka 5 %, měl prodej na domácím trhu i tak dostatečně velký objem na to, aby bylo možno provést náležité srovnání. Pokud jde o zkoušku ziskovosti, potvrzuje se, že tato zkouška byla na základě druhu výrobku.

(62)

Pokud jde o záležitosti uvedené v písmenu c), tj. důvody, proč nebylo pro srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny použito celé PCN, během šetření se jasně ukázalo, že celé PCN by nebylo spolehlivým ukazatelem. Za prvé proto, že čínské ani indické orgány na rozdíl od orgánů EU nerozlišují 10 KN kódů používaných k vymezení dotčeného výrobku. Za druhé, jak je vysvětleno ve 48. bodě odůvodnění konečného nařízení, řada stran tvrdila, že spojovací prostředky vyráběné čínskými vyvážejícími výrobci jsou běžnými výrobky spadajícími převážně do rozmezí tříd pevnosti 4,8 až 8,8, které nemají žádné zvláštní vlastnosti, pokud jde o suroviny, odolnost, povrchovou úpravu nebo prvky související s certifikací/bezpečností; které byly určeny pro méně náročné aplikace (jiné než odborné použití a obecná distribuce) na rozdíl od špičkových aplikací; a nesplňovaly přísné požadavky specifických konečných uživatelů, například automobilového, chemického nebo leteckého průmyslu.

(63)

Pokud jde o záležitosti uvedené v písmenu d), prvky jako „sledovatelnost“, norma ISO 9000, míra závadnosti výrobku a další kritéria, např. „tvrdost, ohyb, pevnost, odolnost při nárazu a koeficient tření“, s nimiž přišli ostatní dva vyvážející výrobci, nemohly být akceptovány, jelikož dotčené společnosti neprokázaly, jakým způsobem tyto prvky ovlivňují srovnatelnost běžné hodnoty a vývozní ceny.

(64)

S ohledem na neexistenci konkrétních informací týkajících se chybějící srovnatelnosti, konstatované spolu s doporučeními, jež při původním šetření učinily zúčastněné strany, a vzhledem k omezenému množství dalších dostupných informací o jiných technických vlastnostech, jako je povrchová úprava, byl při původním šetření vyvozen závěr, podle něhož hlavní činitele a rozdíly zdůrazněné samotnými zúčastněnými stranami, zejména rozlišení standardní versus speciální a třídy pevnosti, tvoří dostatečný základ pro srovnání běžné hodnoty a vývozních cen.

(65)

Dne 11. července 2012 Komise poskytla další informace o výše popsané reklasifikaci běžné hodnoty a jí navrhovaném novém výpočtu dumpingových rozpětí na výše popsaném základě, a požádala o připomínky.

(66)

Jak uvádí 32. bod odůvodnění, indický výrobce při původním podání poskytl záznamy o domácím prodeji bez PCN. Jediným ukazatelem každého prodeje byl kód položky, který byl interním kódem každého výrobku, a textový řetězec pro popis výrobku, například:

M8X1,25X16 PŘÍRUBOVÝ ŠROUB

(67)

Jak bylo vysvětleno ve 48. až 57. bodě odůvodnění konečného nařízení, indická společnost svůj domácí prodej rozdělila na standardní a speciální spojovací prostředky pomocí rozlišení uvedeného v 77. bodě odůvodnění. V důsledku toho byly záznamy o domácím prodeji dodány ve dvou spisech, z nichž jeden obsahoval „záznamy o standardním domácím prodeji“ a druhý „záznamy o speciálním domácím prodeji“. Prodej, který nebylo možné označit za standardní nebo speciální, nebyl do dalšího výpočtu běžné hodnoty zařazen.

(68)

Během šetření se také jasně ukázalo, že ke stanovení běžné hodnoty bude nutná třída pevnosti daného spojovacího prostředku. Indická společnost určila třídy pevnosti pro každý řádek spisů obsahujících „záznamy o standardním domácím prodeji“ a „záznamy o speciálním domácím prodeji“ a tyto byly zveřejněny ve sloupci označeném jako „TŘÍDA“ a uvádějícím třídu pevnosti, na příklad:

(69)

Na tomto základě byla pomocí rozdělení na standardní versus speciální a pomocí třídy pevnosti vypočtena původní běžná hodnota stanovená v prvním zveřejnění přezkumu provádění ze dne 30. května 2012.

(70)

Jak je uvedeno v 54. bodě odůvodnění, někteří vyvážející výrobci požadovali další vysvětlení. Odkazovali se přitom na chybějící srovnání na základě povrchové úpravy, průměru a délky spojovacího prostředku a tvrdili, že by to mohlo mít vliv na úroveň původně vypočtené běžné hodnoty.

(71)

Vzhledem k chybějícímu PCN byl pro zjištění průměru a délky prodávaného spojovacího prostředku u každé transakce analyzován textový řetězec pro popis výrobku (poté, co byly do jedné skupiny zahrnuty transakce se stejným textem popisu). Ve výše uvedeném příkladu M8 označuje průměr a 16 označuje délku. V tomto případě je tedy popsán šroub o průměru 8 mm a délce 16 mm. Číselný údaj 1,25 označuje vzdálenost závitů, jež nebyla ke klasifikaci dotčeného výrobku použita.

(72)

Číslo PCN používané čínskými vyvážejícími výrobci tyto údaje označuje poněkud odlišně. Průměr a délka výše uvedeného šroubu by tak byly označeny jako „080016“.

(73)

Aby bylo zajištěno, že běžná hodnota a vývozní cena si budou odpovídat, Komise rozdělila průměr a délku do tří rovnoměrných pásem uvedených ve druhém informačním dopisu ze dne 5. července 2012:

(74)

Malé množství prodaných výrobků od indického výrobce do těchto rozmezí nespadalo a nebylo proto použito pro výpočet běžné hodnoty. Výše popsaný šroub by tedy byl podle upraveného PCN označen jako „GSS“, což představuje třídu pevnosti 8,8, malý průměr a malou délku.

(75)

Z výše uvedeného příkladu bylo zjevné, že textový řetězec pro popis výrobku neobsahuje žádné informace o povrchové úpravě použité indickým domácím výrobcem. Byl tedy zkontrolován vyšetřovací spis, aby se zjistilo, zda v něm nejsou nějaké důkazy o typu případné povrchové úpravy použité indickým výrobcem k prodeji standardních spojovacích prostředků na domácím trhu. Důvěrné důkazy ve spise, ověřené v prostorách indického výrobce, prokázaly použití galvanického pokovení (PCN typ A) u standardních spojovacích prostředků na domácím trhu a tato skutečnost byla dne 5. července 2012 sdělena všem stranám.

(76)

Na výše uvedené poskytnutí informací odpovědělo několik vyvážejících výrobců. Jak požadovali tito vyvážející výrobci, proběhlo slyšení, jemuž předsedal úředník pro slyšení GŘ pro obchod, se záměrem, aby pokračoval dialog s Komisí a byly projednány body, které zmínění výrobci nastolili. Vyvážející výrobci nastolili především následující otázky:

(77)

Pokud jde o písmeno a), indický výrobce rozdělil svůj domácí prodej na standardní a speciální s ohledem na to, že spojovací prostředky vyráběné podle nákresu zákazníka jsou speciálními spojovacími prostředky, zatímco ostatní prodávané výrobky jsou standardními spojovacími prostředky, tj. nejsou vyráběny podle konkrétního nákresu nebo podle nákresu zákazníka.

(78)

Pokud jde o písmeno b), jak bylo uvedeno v poznámce ke spisu ze dne 13. července 2012 zaslané zmíněným zúčastněným stranám po slyšení konaném dne 11. července, Komise potvrdila, že vzhledem k chybějícím jménům zákazníků, jak je uvedeno výše, Komise odkazuje na 47. bod odůvodnění. Komise dále podotýká, že jak uvádí evropské sdružení výrobců spojovacích prostředků: „Když si v Evropě zákazník – zejména v automobilovém průmyslu – objedná spojovací prostředek, který je vyroben podle nákresu a který zároveň plně odpovídá mezinárodním normám (ISO, EN, DIN, AFNOR, UNI), je tento výrobek v každém případě výrobcem spojovacích prostředků považován za „speciální“ výrobek a v rámci interní klasifikace příslušné společnosti je následně označen jako „speciální“... Takový je zavedený postup všech výrobců spojovacích prostředků po celém světě včetně Indie.“ Komise si je proto jista, že standardní spojovací prostředky určené pro automobilový průmysl nebyly zahrnuty do seznamu standardních spojovacích prostředků zveřejněného během původního šetření. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(79)

Pokud jde o písmeno c), při slyšení vyvážející výrobci nastolili otázku úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení, aby byla zohledněna cla z dovozu válcovaného drátu do Indie, jež jsou zahrnuta do běžné hodnoty, avšak nikoli do vývozní ceny výrobků z Číny. Čínské společnosti zařazené do vzorku totiž během původního šetření kupovaly válcovaný drát vyrobený v Číně.

(80)

Suroviny dovezené indickým výrobcem podléhaly základnímu clu (5 % vyčíslitelné hodnoty) a vzdělávací dani (3 % hodnoty základního cla plus hodnota vyrovnávacího cla). Podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení lze však takovou úpravu o nepřímé daně požadovat pouze, pokud by dovozní poplatky zahrnuté do ceny obdobného výrobku a materiálu, z něhož je tvořen, je-li určen pro spotřebu na domácím trhu, nebyly vybrány nebo byly vráceny, až bude obdobný výrobek vyvezen do Evropské unie. Vzhledem k neexistenci tvrzení i důkazů, podle nichž by vývoz výše uvedených vyvážejících výrobců do EU profitoval z nevybraných nebo vrácených poplatků z dovozu surovin (válcovaného drátu), je toto tvrzení nutno odmítnout. Mimoto takovou úpravu nelze obvykle provést, pokud dotčený vyvážející výrobce, jak je tomu u tohoto přezkumu, získává veškeré suroviny od domácích dodavatelů, a proto nehradí žádné dovozní poplatky.

(81)

Pokud jde o písmeno d), důkazy ve spisu o původním šetření prokázaly, že standardní povrchová vrstva u standardních spojovacích prostředků obsahovala chrom Cr3, což odpovídalo definici PCN, podle níž není do povrchové vrstvy přidán chrom VI. Dumpingová rozpětí byla proto znovu vyčíslena pro nejdražší typ chromového povrchu u vyvážených výrobků, a to bez úpravy vývozní ceny. Dva vyvážející výrobci tvrdili, že informace o povrchové úpravě se týkaly současné situace, a nikoli situace v OŠ. Toto tvrzení je mylné. Při inspekci provedené v průběhu původního šetření byly získány ověřené důkazy svědčící o tom, že všechny standardní spojovací prostředky prodávané během původního OŠ na indickém domácím trhu byly galvanicky pokovené.

(82)

Pokud jde o písmeno e), potvrzuje se, že dumpingová rozpětí byla vypočítána tak, že v případě, kdy k vývozní transakci neexistoval odpovídající prodej na domácím trhu, byla tato transakce z výpočtu dumpingu vyňata. Některé strany tvrdily, že pro vynětí některých vývozních transakcí z výpočtu dumpingového rozpětí neexistuje důvod. U všech čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku však byla zjištěna natolik významná spojitost mezi prodejem na domácím trhu a vývozním prodejem, aby bylo zajištěno spravedlivé zastoupení prodeje uskutečněného různými stranami.

(83)

Pokud se jde o písmeno f), čínská obchodní komora a čínský vývozce tvrdili, že indický výrobce neuvedl oprávněný důvod, proč Komisi nepovolil sdělit konkrétní informace týkající se kódů výrobků prodávaných na domácím trhu. Komise poskytla co nejvíce informací prostřednictvím řady poznámek ke spisu, informačních sdělení dostupných všem zúčastněným stranám a slyšení udělených čínské obchodní komoře i všem čínským vývozcům, kteří o ně požádali, a zároveň přitom respektovala pravidla důvěrnosti. Co se týče žádosti o zveřejnění kódů výrobků indického výrobce, předpokládá se, že zveřejnění těchto informací umožní ostatním stranám s přiměřenou přesností vypočítat ceny indického výrobce na domácím trhu, čemuž je třeba zabránit s ohledem na ochranu důvěrných obchodních informací. Nezajištění ochrany důvěrných informací by mohlo Komisi vystavit případným žalobám na náhradu škody a společnosti ve srovnatelných zemích, jejichž spolupráce je dobrovolná, odradit od spolupráce při šetřeních. Tato žádost byla proto zamítnuta.

(84)

Vzhledem ke stanoviskům vyjádřeným při tomto přezkumu čínskými vyvážejícími výrobci a týkajícím se určení typů výrobku při výpočtu běžné hodnoty výrobků z Indie, podle nichž jsou kromě rozlišení standardní versus speciální a třídy pevnosti významnými parametry rovněž průměr, délka a povrchová úprava, a vzhledem ke slyšením i dialogu, probíhajícím za přítomnosti příslušného úředníka pro slyšení, byly údaje indického výrobce přezkoumány.

(85)

Po tomto přezkumu Komise mohla určit průměr i délku spojovacích prostředků prodávaných na indickém domácím trhu. Aby bylo možno provést spravedlivé srovnání těchto spojovacích prostředků s prostředky vyváženými z ČLR, byly průměr i délka rozděleny do několika rozmezí a běžná hodnota byla vypočítána pro každé rozmezí zvlášť. To bylo podrobně vysvětleno ve dvou informačních sděleních z 5. a 11. července 2012, která byla dána k dispozici všem zúčastněným stranám. Prostřednictvím rozmezí pro rozlišení hlavních rozměrů výrobků prodávaných indickým výrobcem tato metodika umožnila spravedlivé srovnání s vývozem od čínských společností, které požadovaly zúčastněné strany. Dva vyvážející výrobci následně tvrdili, že nemají úplné informace, neboť klasifikace je nejasná a nevhodná, a že tudíž nemají informace dostatečné k tomu, aby požadovali úpravu z důvodu fyzických rozdílů. Kromě těchto obecných prohlášení však tito dva vyvážející výrobci nepředložili žádný odůvodněný alternativní návrh ani ověřený důkaz. Příslušné tvrzení bylo proto odmítnuto.

(86)

Sdružení evropských distributorů tvrdilo, že použití průměru a délky neodpovídá skutečnosti, a navrhlo alternativu, jež se týkala těchto dvou kritérií, aby se podle jeho názoru zamezilo vyřazení některých výrobků, aniž by však tento alternativní přístup něčím doložilo. Klasifikace navrhovaná Komisí žádné typy výrobků nevyřazovala (byly do ní zahrnuty všechny možné kombinace průměru a délky), a toto tvrzení tudíž nemohlo být dále prověřováno.

(87)

Bylo zjištěno, že všechny prodávané standardní spojovací prostředky byly galvanicky pokovené, a proto byla běžná hodnota vypočítána podle povrchové úpravy odpovídající PCN kódu „A“. V případě, že čínský vyvážející výrobce zařazený do vzorku nevyvezl spojovací prostředky s povrchovou úpravou typu A, byl použit nejbližší typ povrchové úpravy, aniž by byla jakkoli upravena vývozní cena.

(88)

Údaje o třídách pevnosti a rozdělení na standardní a speciální výrobky zůstaly nezměněny.

(89)

Dva vyvážející výrobci požadovali zásah úředníka pro slyšení GŘ pro obchod, aby ověřil důvěrné údaje srovnatelného indického výrobce a poskytl záruku ohledně důvěrného charakteru jeho prodeje na domácím trhu, jakož i v otázce povrchové úpravy standardních spojovacích prostředků, přítomnosti chromu v povrchové vrstvě a získávání informací týkajících se délky a průměru standardních spojovacích prostředků. Poté, co úředník pro slyšení ověřil důvěrné údaje srovnatelného indického výrobce, poskytl jasné odpovědi na otázky položené dvěma vyvážejícími výrobci. Zpráva úředníka pro slyšení byla zařazena do spisu ke kontrole zúčastněnými stranami.

(90)

Navzdory výše uvedeným doplňujícím informacím, vysvětlením, slyšením a dialogu některé strany nadále tvrdily, že nemají informace k tomu, aby mohly požádat o úpravy k zajištění spravedlivého srovnání. Komise stranám poskytla podrobné informace o skupinách výrobků použitých při stanovení běžné hodnoty, jak to požadoval odvolací orgán (7). Komise navíc v prodloužené lhůtě od 30. května 2012 do 19. července 2012 poskytovala informace a odpovídala na všechny otázky vznesené všemi stranami. Mimoto byla všem stranám poskytnuta dodatečná lhůta 20 dnů k vyjádření připomínek ke konečnému zveřejnění.

(91)

Tytéž strany tvrdily, že Komise, v rozporu se zprávou odvolacího orgánu, odmítla poskytnout informace o konkrétních výrobcích indického výrobce, jež byly použity při stanovení běžné hodnoty, aniž by k tomu uvedla oprávněné důvody. Ustanovení čl. 6 odst. 5 antidumpingové dohody stanoví, že s informacemi, které jsou důvěrné nebo které jsou důvěrně poskytnuty, musí orgány provádějící šetření zacházet jako s důvěrnými informacemi. V tomto případě byly informace o typech výrobků prodávaných na domácím trhu indickým výrobcem poskytnuty jako důvěrné a příslušná společnost zopakovala svou žádost o důvěrné zacházení adresovanou Komisi, v níž konstatovala, že tyto informace nadále považuje za přísně důvěrné, jak uvádí 82. bod odůvodnění. Tyto strany také tvrdily, že Komise nebyla schopna poskytnout smysluplné nedůvěrné shrnutí informací poskytnutých indickým výrobcem, jak požadovaly zmíněné zprávy. Během pokračujícího dialogu však Komise, jak uvádí výše uvedené body odůvodnění, v mezích důvěrnosti zúčastněným stranám poskytla všechny relevantní informace týkající se indického výrobce, takže tyto mohly hájit své zájmy.

(92)

Běžná hodnota byla vypočítána a srovnána s vývozní cenou výše uvedeným způsobem. Úpravy vývozní ceny byly provedeny za účelem odstranění cenových rozdílů v případě, že do povrchové vrstvy dotčených spojovacích prostředků byl přidán chrom VI. Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny bylo provedeno na základě ceny ze závodu jako při původním šetření.

(93)

Jeden vyvážející výrobce požadoval úpravu podle čl. 2 odst. 10 písm. a) základního nařízení kvůli fyzickým rozdílům u různých typů dotčeného výrobku (šroubů se šestihrannou hlavou, vrutů do dřeva, svorníků atd.). Jelikož dotčený vyvážející výrobce kvůli důvěrnosti nemá přístup k úplným údajům o běžné hodnotě, spoléhala se příslušná společnost na vlastní vývozní ceny, aby ukázala, do jaké míry se liší ceny jednotlivých typů spojovacích prostředků.

(94)

Při původním šetření bylo srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny provedeno pomocí rozlišení mezi standardními a speciálními typy spojovacích prostředků, uvedeném v 102. bodě odůvodnění konečného nařízení, a také pomocí určení třídy pevnosti. Celá kontrolní čísla výrobku (PCN) nebyla v tomto případě použita, protože výrobce ve srovnatelné zemi neposkytl informace roztříděné podle PCN, jak bylo požadováno. Jedna z částí původního PCN měla sloužit k určení různých typů spojovacích prostředků podle toho, pod jaký kód KN spadají. Jelikož indický výrobce tyto informace neposkytl, nebylo při původním šetření možné tuto část využít ke srovnání.

(95)

Informace poskytnuté vyvážejícím výrobcem, tyto naznačovaly, že by mohl existovat důvod k úpravám kvůli rozdílům u různých typů spojovacích prostředků. Navrhovaná metoda však nebyla považována za vhodnou, jelikož příslušná společnost neposkytla přesné informace o typu výrobku roztříděné podle kódu KN, jak vysvětluje 34. bod odůvodnění a jak bylo původně požadováno. Jako alternativa byly zkoumány rozdíly v cenách výrobního odvětví Unie na trhu Unie, aby se zjistilo, zda mezi různými typy spojovacích prostředků existují cenové rozdíly. Informace poskytnuté výrobním odvětvím Unie byly úplné a roztříděné podle PCN, jak bylo původně požadováno. Toto zkoumání potvrdilo, že ceny na trhu EU se liší podle typu spojovacího prostředku. Na základě toho bylo považováno za vhodné upravit běžné hodnoty tak, aby odrážely tyto rozdíly. Pro úpravy byla průměrná cena výrobků prodávaných výrobním odvětvím Unie na trhu Unie vyčíslena jako „1“ a všem typům výrobků byla přidělena konkrétní hodnota v závislosti na vztahu mezi jejich cenou a průměrnou cenou. Tyto hodnoty byly poté vztaženy k běžné hodnotě použité při srovnání se všemi typy vyváženými vyvážejícím výrobcem.

(96)

Jelikož byly tyto úpravy provedeny na základě tržní hodnoty rozdílů ve fyzických vlastnostech výrobků na trhu EU, bylo považováno za vhodné provést podobné úpravy i při výpočtu dumpingových rozpětí všech vyvážejících výrobců.

(97)

Po zveřejnění obecného informačního dokumentu čínská obchodní komora a čínský vývozce tvrdili, že Komise stále porušuje čl. 2 odst. 4 a čl. 6 odst. 2 a 4 antidumpingové dohody WTO tím, že včas neposkytla informace, na jejichž základě bylo provedeno srovnání vývozní ceny a běžné hodnoty, a vyzvali Komisi, aby poskytla podrobné informace o typech výrobků použitých k určení běžné hodnoty a splnila tak svou povinnost umožnit čínským vyvážejícím výrobcům, aby hájili své zájmy a se vší znalostí věci bránili svůj zájem, a zajistit spravedlivé srovnání vývozních cen a běžné hodnoty na základě úplných informací. Zmíněné strany proto Komisi požádaly, aby znovu zvážila:

(98)

Pokud jde o písmeno a), vzhledem k informacím poskytnutým prostřednictvím informačních sdělení ze dne 30. května 2012, 11. července 2012 a 13. července 2012, obecného informačního dokumentu odeslaného dne 31. července 2012, a zejména 77. až 96. bodu odůvodnění a slyšení konaných během konzultačního procesu, se má za to, že veškeré informace, které bylo možno poskytnout v mezích požadavků týkajících se důvěrnosti, byly zúčastněným stranám poskytnuty.

(99)

Pokud jde o písmeno b), týkající se nutnosti zaručit, že standardní spojovací prostředky vyráběné čínskými vyvážejícími výrobci nejsou srovnávány se spojovacími prostředky vyráběnými srovnatelným výrobcem za účelem jejich využití ve špičkových aplikacích, tímto aspektem se zabýval 78. bod odůvodnění. Vzhledem k neexistenci jakýchkoli nových důkazů a k pouhým tvrzením výše zmíněných stran o možné existenci spojovacích prostředků určených pro špičkové aplikace mimo automobilový průmysl se Komise domnívá, že informace uvedené ve spisu jsou dostatečně spolehlivé, aby bylo možné zaručit, že k určení běžné hodnoty použité ke srovnání s vývozními cenami zmíněného čínského vývozce byly použity pouze standardní spojovací prostředky.

(100)

Pokud jde o písmeno c) a tvrzení, podle nichž Komise neposkytla informace o tom, jak by čínští vyvážející výrobci mohli doložit své žádosti o úpravy související se „sledovatelností“, normu ISO 9000, míru závadnosti výrobku a ostatní kritéria, jakou jsou „tvrdost, ohyb, pevnost, odolnost při nárazu, koeficient tření“ (viz 63. bod odůvodnění) a dovozní cla (viz 79. a 80. bod odůvodnění), Komise podotýká následující. Za prvé připomíná, že na tato kritéria upozornily zúčastněné strany, aniž by uvedly jakékoli další podrobnosti. Během slyšení pořádaného úředníkem pro slyšení dne 11. července 2012 Komise vyzvala zúčastněné strany, aby poskytly doplňující informace týkající se výše uvedených kritérií, žádné doplňující informace však poskytnuty nebyly. Co se týče žádosti o úpravy vývozních cen zohledňující cla na dovoz válcovaného drátu do Indie a obecně levnější přístup čínských vyvážejících výrobků k surovinám, Komise v 80. bodě odůvodnění podrobně vysvětlila, proč tuto úpravu nebylo možné akceptovat. Dále, jak uvádí 63. bod odůvodnění původního nařízení, cena hlavní suroviny – ocelového válcovaného drátu– v podstatě nevycházela z tržních hodnot. Bylo zjištěno, že ceny ocelových válcovaných drátů na domácím trhu byly výrazně nižší než ceny na jiných trzích. Tyto zkreslené ceny proto nemohou být použity jako základ pro úpravy, jak požadovaly zmíněné strany. Za těchto okolností Komisi není zřejmé, jaké další doplňující informace by podle mínění čínské obchodní komory a vyvážejícího výrobce mohly být poskytnuty k doložení těchto dvou žádostí o úpravy.

(101)

Pokud jde o písmeno d), Komise připomíná, že informace týkající se „typů výrobků vyráběných výrobci v EU, které byly použity k určení běžné hodnoty, a jejich cen, jakož i dopadu výsledných úprav na typy výrobků srovnatelného výrobce použité k určení běžné hodnoty“ jsou důvěrné a nemohou být poskytnuty. Čínská obchodní komora a jeden čínský vyvážející výrobce požadovali dodatečné vysvětlení toho, jak byly provedeny úpravy zohledňující rozdílné ceny povrchové úpravy. Je však třeba poznamenat, že, jak uvádí 92. bod odůvodnění, Komise v příslušném informačním dokumentu uvedla, u kterých typů vyvážených výrobků byly úpravy provedeny, čímž zúčastněným stranám umožnila porozumět tomu, jakým způsobem byly úpravy provedeny.

(102)

Pokud jde o písmeno e) a údajnou nutnost přihlédnout při výpočtu dumpingu k veškerým srovnatelným vývozním transakcím, aby bylo zajištěno spravedlivé srovnání cen podle článku 2.4.2 antidumpingové dohody WTO, Komise podotýká, že běžná hodnota použitá pro určení dumpingových rozpětí byla upravena právě v návaznosti na žádost a návrhy předložené zmíněnými stranami. Použitá metoda byla vysvětlena v 93. až 96. bodě odůvodnění a důvody pro vyjádření výše zjištěného dumpingu jako procentního podílu z vývozních transakcí použitých při výpočtu výše dumpingu popsané v 107. a 108. bodě odůvodnění jsou zcela v souladu s článkem 2.4.2 antidumpingové dohody WTO, který pojednává o srovnatelných vývozních transakcích. V tomto případě byly pro srovnání použity veškeré srovnatelné transakce (určené dle typu výrobku). Vyjádření výše zjištěného dumpingu jako procentního podílu z vývozních transakcí použitých při výpočtu výše dumpingu tedy bylo odůvodněné.

(103)

Po zveřejnění obecných informací dva čínští vyvážející výrobci zopakovali své tvrzení, že by měly být provedeny úpravy zohledňující údajné rozdíly v účinnosti spotřeby surovin a snazší přístup k surovinám, účinnější spotřebu elektrické energie a nižší produktivitu na zaměstnance. Připomíná se, že v původním šetření nebylo žádnému z čínských vyvážejících výrobců přiznáno s zacházení jako v tržním hospodářství a struktura jejich nákladů nevychází z tržních hodnot, které lze použít jako základ pro úpravy, zejména pokud jde o přístup k surovinám. Dále je třeba poznamenat, že bylo zjištěno, že výrobní postupy v ČLR jsou srovnatelné s postupy indického výrobce a že výše zmíněné rozdíly jsou velmi malé. V tomto případě bylo zjištěno, že indický výrobce na indickém domácím trhu soutěžil s mnoha jinými výrobci a má se za to, že jeho ceny plně odrážely situaci na domácím trhu. Jak uvádí 41. bod odůvodnění, ke stanovení běžné hodnoty musela být použita náhrada za náklady a ceny výrobců ve fungujících tržních ekonomikách.

(104)

Titíž dva čínští vyvážející výrobci tvrdili, že při shrnutí údajů o průměru a délce Komise neměla ke srovnání používat rozmezí, nýbrž samotná čísla udávající délku a průměr. Za prvé, jak uvádí 70. bod odůvodnění, Komise v reakci na slyšení s týmiž stranami konané dne 26. června 2012 souhlasila s rozdělením údajů o průměru a délce do rozmezí, aby byl zohledněn dopad fyzických vlastností na ceny výrobků. Zmíněné strany samy navrhly některá možná rozmezí, avšak Komise během slyšení naznačila, že tato navrhovaná rozmezí by měla být změněna, aby bylo možné všem vyváženým typům výrobků přiřadit jim co nejvíce podobné typy výrobků indického výrobce. Za druhé, zmíněné strany ve svém prohlášení učiněném během slyšení konaného dne 3. července 2012 pro příklad uvedly, že průměr má jen malý dopad na spotřebu surovin. Výše uvedené tvrzení bylo proto odmítnuto.

(105)

Dumpingová rozpětí byla stanovena na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty a vážené průměrné vývozní ceny.

(106)

Konečné dumpingové rozpětí, vyjádřené jako procentní podíl z dovozní ceny CIF na hranice Unie před proclením, je pro vyvážejícího výrobce, který je předmětem tohoto přezkumu, stanoveno takto:

(107)

Pozměněná konečná dumpingová rozpětí, vyjádřená jako procentní podíl z dovozní ceny CIF na hranice Unie před proclením, jsou stanovena takto:

(108)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že při výpočtu jeho dumpingového rozpětí by celková zjištěná výše dumpingu měla být vyjádřena jako procentní podíl z celkové hodnoty CIF všech vývozních transakcí, a nikoli jako procentní podíl z vývozních transakcí použitých při výpočtu výše dumpingu. Jiný postup by podle názoru této společnosti znamenal předpoklad dumpingu u těch vývozních transakcí, které nebyly použity při určení dumpingu.

(109)

V této souvislosti je třeba poznamenat, že srovnání vývozní ceny a běžné hodnoty bylo provedeno na základě váženého průměru pouze u typů vyvezených čínským vyvážejícím výrobcem, jimž odpovídající typ byl vyroben a prodán indickým výrobcem. To bylo považováno za nejspolehlivější způsob stanovení případné úrovně dumpingu tohoto vyvážejícího výrobce. Pokus přiřadit všechny ostatní vyvážené typy k jim velmi podobným typům indického výrobce by býval vedl k nepřesným zjištěním. Z tohoto důvodu je správné vyjádřit výši zjištěného dumpingu jako procentní podíl z těch vývozních transakcí, jež byly použity při výpočtu výše dumpingu – toto zjištění se považuje za reprezentativní pro všechny vyvážené typy. Tentýž přístup byl uplatněn také při výpočtu dumpingových rozpětí ostatních vyvážejících výrobců.

(110)

Jak je uvedeno v oznámení o zahájení řízení, Komise znovu posoudila definici výrobního odvětví Unie, aby byla zohledněna doporučení uvedená ve zprávách OŘS, jež naznačovaly, že EU jednala v rozporu s čl. 4 odst. 1 antidumpingové dohody WTO tím, že z definice výrobního odvětví Unie vyřadila ty výrobce, kteří nechtěli být zařazeni do vzorku, a tím, že hranici 25 % stanovenou v čl. 4 odst. 1 základního nařízení automaticky považovala za „podstatnou část“ celkové výroby dotčeného výrobku v Unii. V odstavci 430 zprávy odvolacího orgánu vydané dne 15. července 2011 se uznává, že „roztříštěnost výrobního odvětví spojovacích prostředků však mohla zapříčinit takto malý podíl daný nemožností získat více informací za předpokladu, že postup, kterým Komise vymezila příslušné výrobní odvětví, nevedl k podstatnému nebezpečí zkreslení. […] omezením definice domácího výrobního odvětví na výrobce ochotné být součástí vzorku Komise vyřadila výrobce, kteří poskytli relevantní informace“ (zdůraznění aut.). Právě tito posledně jmenovaní výrobci jsou nyní do definice výrobního odvětví Unie zahrnováni.

(111)

Při původním šetření bylo zjištěno, že výroba výrobců v Unii, kteří souhlasili se zařazením do vzorku a plně spolupracovali při původním šetření, tvořila 27,0 % celkové výroby dotčeného výrobku v Unii. Mělo se tedy za to, že tyto společnosti představují výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení.

(112)

V návaznosti na závěry zpráv OŘS a na základě všech platných podání obdržených od všech výrobců v EU, kteří se přihlásili ve lhůtě stanovené v odst. 6 písm. b) bodu i) oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (8), a bez ohledu na to, zda uvedli, že jsou připraveni být součástí vzorku, Komise vypočítala, že výrobní odvětví Unie v roce 2006 ve skutečnosti tvořilo 36,3 % celkové výroby dotčeného výrobku v Unii.

(113)

Poté, co Komise přezkoumala definici výrobního odvětví Unie, ověřila, zda procentní podíl spojovacích prostředků vyrobených tímto odvětvím na celkové odhadované výrobě představuje podstatnou část ve smyslu čl. 4 odst. 1 antidumpingové dohody WTO.

(114)

Jak uvádí 112. bod odůvodnění konečného nařízení, šetřením bylo zjištěno, že obdobný výrobek vyrábí v Unii velké množství výrobců, odhadované na více než 300 převážně malých a středních podniků (dále jen „MSP“), ale zahrnující také několik větších společností či skupin společností. V době zahájení původního šetření Komise kontaktovala všechny tyto známé výrobce a požádala je, aby se účastnili šetření a poskytli některé informace o své činnosti. Ani oznámení o zahájení řízení zveřejněné při zahájení původního šetření ani průvodní dopis zaslaný v den zahájení řízení všem známým výrobcům v EU se nezmiňovaly o tom, že informace předložené výrobci v EU, kteří nechtěli spolupracovat, nebudou brány v úvahu.

(115)

Jak bylo uvedeno, většinu výrobců spojovacích prostředků v EU tvoří malé podniky, ne-li mikropodniky (rodinné firmy), které mají obvykle omezené prostředky, včetně finančních a lidských zdrojů, nejsou členy vnitrostátních ani unijních sdružení, která by je mohla během šetření reprezentovat, a jak tomu u MSP často bývá, nemají prostředky na to, aby si najaly specializované obchodní právníky a účetní. Malé společnosti mají rovněž vážné obavy týkající se ochrany jejich důvěrných údajů v průběhu těchto šetření, kterou považují za zcela zásadní. Přesto se přihlásil nemalý počet výrobců (celkem 63 výrobců v EU), kteří poskytli požadované informace. Je třeba poznamenat, že k těmto výrobcům patřily jak MSP, tak větší společnosti rozmístěné po celé EU. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a vzhledem ke specifickým okolnostem tohoto případu, lze tyto výrobce, kteří představovali 36,3 % celkové výroby dotčeného výrobku v EU, považovat za podstatnou část celého výrobního odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 antidumpingové dohody WTO. Jelikož se navíc, jak bylo uvedeno, všichni největší známí výrobci v EU přihlásili ve lhůtě stanovené v původním oznámení o zahájení řízení, lze vzorek vybraný při původním šetření pokládat za reprezentativní, a to i po zahrnutí dalších 18 výrobců v EU do definice výrobního odvětví Unie.

(116)

Čínská obchodní komora tvrdila, že Komise nemůže používat pouze údaje získané od výrobců v EU, kteří se přihlásili ve lhůtě uvedené v 112. bodu odůvodnění, neboť někteří výrobci v EU se mohli rozhodnout, že se nepřihlásí, jelikož nechtěli být součástí vzorku, a tudíž věděli, že jejich odpovědi nebudou brány v úvahu. Sdružení čínských vývozců požádalo Komisi, aby „celý proces výběru znovu zopakovala a kontaktovala všechny výrobce v EU, aniž by se zmiňovala o tom, že výrobci musí být ochotni stát se součástí vzorku“ (9). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se však mělo za to, že není třeba znovu zahajovat proces výběru konečného vzorku, jelikož největší známí výrobci v EU se přihlásili ve fázi zahájení řízení. Po zveřejnění informací čínská obchodní komora zopakovala své tvrzení, že nelze vyloučit, že mnozí výrobci na dotazník pro výběr vzorku zkrátka neodpověděli „právě proto, že věděli, že jejich neochota být součástí vzorku automaticky povede k jejich vyřazení z definice domácího výrobního odvětví“. Je třeba podotknout, že tytéž argumenty během původního šetření uváděli čínští vyvážející výrobci a evropští dovozci, kteří protestovali proti stávajícímu vzorku. Jak je vysvětleno ve 26. bodě odůvodnění konečného nařízení, Komise po zahájení řízení kontaktovala velké množství výrobců v Unii a jen několik z nich odpovědělo. Je třeba podotknout, že o jejich možném zařazení či nezařazení do konečného vzorku se Komise vůbec nezmínila. Případné zařazení výrobců v Unii do konečného vzorku ve skutečnosti nemělo žádný vliv na jejich rozhodnutí přihlásit se během řízení, neboť jejich rozhodnutí bylo motivováno jinými faktory, které jsou zdůrazněny v 115. bodě odůvodnění. Žádost adresovaná Komisi, podle níž měla Komise posouzení újmy provést znovu, byla proto zamítnuta.

(117)

V návaznosti na zprávy byla na úrovni výrobního odvětví Unie, vymezené ve 114. bodu odůvodnění, přezkoumána zjištění o újmě týkající se vývoje výroby, výrobní kapacity, využití kapacity, objemu prodeje, jednotkových cen, podílu na trhu, zaměstnanosti a produktivity, a to na základě informací shromážděných od 6 výrobců zařazených do vzorku a dalších 57 výrobců, kteří jsou nyní součástí výrobního odvětví Unie. Pokud jde o ostatní ukazatele újmy zjištěné u vybraného výrobního odvětví Unie, informace o zásobách, ziskovosti, peněžním toku, investicích, návratnosti investic, schopnosti získat kapitál a mzdách byly získány z ověřených odpovědí šesti výrobců zařazených do vzorku na dotazník, a proto se příslušná zjištění tímto přezkumem potvrzují.

(118)

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity výrobního odvětví Unie se na základě všech dostupných informací (viz 112. bod odůvodnění) vyvíjely takto:

(119)

Navzdory značnému nárůstu poptávky o 29 % mezi rokem 2004 a OŠ objem výroby výrobního odvětví Unie po celé posuzované období kolísal a v OŠ byl o 9 % vyšší než v roce 2003, oproti 6 % při původním šetření, tj. byl nadále výrazně nižší než nárůst poptávky činící 29 %.

(120)

Pokud jde o výrobní kapacitu a využití kapacity, závěry, k nimž dospělo původní šetření, se potvrdily, i když na základě jiného souboru údajů (viz 130. až 133. bod odůvodnění konečného nařízení).

(121)

Níže uvedené údaje představují prodej výrobního odvětví Unie nezávislým odběratelům v Unii na základě všech dostupných informací (o objemu a hodnotě):

(122)

Pozměněné údaje uvedené v tabulce výše potvrzují zjištění zmíněná ve 137. až 140. bodě odůvodnění konečného nařízení vzhledem k tomu, že jsou potvrzeny všechny závěry o vývoji újmy. Objem prodeje výrobního odvětví Unie se během posuzovaného období zvýšil o 14 %, místo 12 % zjištěných při původním šetření, a jeho hodnota se zvýšila o 30 %, místo 21 %. Ve skutečnosti byl zjištěn velmi podobný vývoj jako při původním šetření. Tentýž pokles objemu prodeje v letech 2004 a 2005 potvrzuje závěr uvedený ve 139. bodě odůvodnění konečného nařízení, podle něhož se výrobnímu odvětví Unie nepodařilo využít zvýšení spotřeby v Unii, a podíl výrobců v Unii na trhu se tak za méně než 3 roky snížil o 20 %.

(123)

Zaměstnanost a produktivita se ve výrobním odvětví Unie vyvíjely takto:

(124)

Vhledem k výše uvedeným skutečnostem se potvrdily závěry zmíněné v 153. až 161. bodě odůvodnění konečného nařízení.

(125)

Jak je uvedeno v oznámení o zahájení řízení, Komise vzala v úvahu závěry zpráv OŘS naznačující, že EU jednala v rozporu s čl. 3 odst. 1 a 2 antidumpingové dohody WTO, pokud jde o zvážení objemu dumpingového dovozu při původním šetření týkajícím se spojovacích prostředků.

(126)

Komise následně přezkoumala své posouzení újmy vzhledem ke skutečnosti, že bylo zjištěno, že někteří vyvážející výrobci se v OŠ dumpingu nedopustili. Je třeba připomenout, že při původním šetření nebyl dumping zjištěn u dvou čínských vyvážejících výrobců. Jak uvádí 105. bod odůvodnění, při tomto přezkumu byl zjištěn další vyvážející výrobce, který se dumpingu nedopustil. Celkový objem dovozu těchto tří vyvážejících výrobců se v OŠ pohyboval pouze mezi 0,01 % až 0,40 % celkového dovozu dotčeného výrobku z ČLR. Analýza újmy týkající se vývoje dovozu z ČLR, jež byla provedena na základě objemu dumpingového dovozu s vyloučením nedumpingového dovozu ukázala pouze zanedbatelné změny ve vývoji popsaném v 121. bodě odůvodnění konečného nařízení.

(127)

Jak se uvádí v oznámení o zahájení řízení, Komise znovu posoudila svou analýzu příčinných souvislostí, aby zohlednila závěry zpráv naznačující, že EU jednala v rozporu s čl. 3 odst. 1 a 5 antidumpingové dohody WTO tím, že vycházela ze statistických údajů o celkovém vývozu uváděných Eurostatem místo konkrétní vývozní výkonnosti výrobního odvětví EU.

(128)

Vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie byla analyzována v 175. bodě odůvodnění konečného nařízení. Bylo zjištěno, že vývoz do třetích zemí v roce 2006 představoval pouze 11 % celkové výroby obdobného výrobku výrobním odvětvím Unie. Jak ale upozorňují zprávy OŘS, použité údaje se týkaly vývozu všech výrobců do Unie, zjištěného dle údajů Eurostatu, a nikoli vývozu výrobního odvětví Unie. V návaznosti na zprávy OŘS Komise znovu posoudila svou analýzu příčinných souvislostí a zkoumala, zda vývozní výkonnost nově vymezeného výrobního odvětví Unie mohla být jedním z činitelů způsobené újmy. Bylo zjištěno, že vývoz do třetích zemí v OŠ představoval pouze 3,7 % výroby obdobného výrobku nově vymezeným výrobním odvětvím Unie, spíše než 11 %, jak uvádí 175. bod odůvodnění konečného nařízení. Tento vývoz se mezi rokem 2003 a OŠ zvýšil přibližně o 4 %. Tento vývoz se mimoto důsledně uskutečňoval za ceny, které byly výrazně vyšší než prodejní ceny na trhu Unie.

(129)

Lze tedy vyvodit závěr, že výkonnost vývozu do třetích zemí nebyla u výrobního odvětví Unie zdrojem podstatné újmy. Potvrzuje se proto konečný závěr uvedený v 184. bodě odůvodnění konečného nařízení, podle nějž dumpingový dovoz pocházející z ČLR způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(130)

Jak se uvádí v oznámení o zahájení řízení, Komise se zavázala znovu posoudit závěry učiněné na základě rozhodnutí ve zprávách naznačujících, že EU jednala v rozporu s čl. 6 odst. 5 a čl. 6 odst. 5 prvním pododstavcem antidumpingové dohody WTO, pokud jde o zacházení s důvěrnými informacemi.

(131)

V návaznosti na zprávy Komise vyzvala dva příslušné výrobce v Unii, aby uvedli řádné důvody, proč nebyly důvěrné informace doplněny o shrnutí, které nemá důvěrnou povahu. Tito dva výrobci veřejně poskytli doplňující informace a v případě, že určitou informaci nebylo možno shrnout, konstatovali, proč tomu tak je. Informace poskytnuté těmito výrobci byly zaslány všem zúčastněným stranám. Jedno sdružení zastupující dovozce v Evropské unii tvrdilo, že informace poskytnuté dvěma zmíněnými výrobci v Unii jsou nesrozumitelné a že je nebude možné zkontrolovat pomocí údajů veřejně dostupných na stránkách Eurostatu. K tomuto argumentu je třeba poznamenat, že jelikož se informace poskytnuté oněmi dvěma výrobci týkají konkrétních společností, je nepravděpodobné, že existuje nějaký veřejný zdroj, který by umožnil provést křížovou kontrolu.

(132)

Čínská obchodní komora a Sdružení evropských distributorů tvrdily, že poskytnuté doplňující informace jsou neúplné, neboť v tabulkách 22, 23 a 32 až 34 stále chybí některé údaje, což neodpovídá způsobu, jakým by měly být uplatněny závěry OŘS. Po zveřejnění těchto doplňujících informací nedůvěrné povahy nebyly obdrženy žádné další připomínky. Jelikož tabulky 32 až 34 obsahují podrobné údaje o prodeji a nákladech vynaložených dotčenou společností, byly tyto informace, jež mají důvěrnou povahu, shrnuty, aby byly poskytnuty určité informace o jejich obsahu, aniž by došlo ke zveřejnění důvěrných informací. Ostatní informace označené za chybějící v tabulce 22 (druhy dodaných surovin a objem zakoupené suroviny) a v tabulce 23 (uvedeny jsou pouze indexované hodnoty rozpětí zisku před zdaněním, a nikoli samostatné údaje o prodeji v EU a mimo ni) byly dotčenou společností v Unii znovu předloženy, aby bylo možno těmto informacím správně porozumět, a příslušná odpověď byla přiložena ke spisu ke kontrole zúčastněnými stranami. Na závěr se má za to, že doporučení ve zprávách týkajících se této záležitosti byla beze zbytku provedena.

(133)

Sdružení evropských distributorů dále tvrdilo, že z tabulky 24 dodané výrobcem v Unii nebylo možno vyvodit závěr, že tato společnost utrpěla podstatnou újmu, neboť tabulka ukazuje stálý nárůst zisku, využití kapacity a výkonu. Komise přesto opět provedla posouzení újmy pomocí údajů o šesti výrobcích v EU zařazených do vzorku a dospěla k závěru, že k podstatné újmě došlo, jak potvrzuje 124. bod odůvodnění. Výše zmíněné tvrzení je tedy nepodložené.

(134)

Konečně, jak uvádí 6. bod oznámení o zahájení řízení, v návaznosti na zjištění týkající se čl. 6 odst. 5 a čl. 6 odst. 5 prvního pododstavce antidumpingové dohody WTO, pokud jde o zacházení s důvěrnými informacemi, Komise dne 30. května 2012 zveřejnila údaje Eurostatu o celkové výrobě spojovacích prostředků v EU, jak byly původně předloženy.

(135)

Jak je uvedeno v oznámení, Komise se zavázala zvážit připomínky zúčastněných stran v šetření týkajícím se spojovacích prostředků, které tvrdí, že byly poškozeny zveřejněním zjištění týkajících se přiznání zacházení jako v tržním hospodářství nebo jakýchkoli jiných doporučení či rozhodnutí OŘS.V souladu s doporučeními týkajícími se čl. 9 odst. 5 základního nařízení a uvedenými ve zprávách OŘS Komise jedné společnosti přiznala individuální zacházení.

(136)

Všechny zúčastněné strany byly informovány o výše uvedených zjištěních. Po poskytnutí informací jim byl rovněž dán čas pro podání připomínek a stanovisek. Po poskytnutí informací bylo obdrženo několik připomínek.

(137)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že antidumpingová opatření vztahující se na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky, která byla uložena nařízením (ES) č. 91/2009, by měla být zachována a že dovoz od společnosti Bulten Fasteners China by měl podléhat clu ve výši 0 %.

(138)

Na základě výše uvedeného přehodnocení je učiněn závěr, že škodlivý dumping zjištěný při původním šetření byl potvrzen. Jednomu vyvážejícímu výrobci však bylo přiznáno individuální zacházení v souladu s doporučeními ve zprávách OŘS, která se týkají čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Ustanovení čl. 1 odst. 2 konečného nařízení by tedy mělo být změněno. Tentýž článek by měl být změněn také proto, aby zohlednil pozměněná antidumpingová cla, jež jsou pro některé společnosti uvedené v tabulce v čl. 1 odst. 2 konečného nařízení vyčíslena takto: