(EU) č. 845/2012Nařízení Komise (EU) č. 845/2012 ze dne 18. září 2012 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz určitých výrobků z oceli s organickým povlakem pocházejících z Čínské lidové republiky

(1)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (2) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) Komise dne 21. prosince 2011 informovala o zahájení antidumpingového řízení, pokud jde o dovoz určitých výrobků z oceli s organickým povlakem pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčená země“ nebo „ČLR“) do Unie.

(2)

Řízení bylo zahájeno na základě podnětu, který podalo dne 7. listopadu 2011 sdružení Eurofer (dále jen „žadatel“) představující významný podíl, v tomto případě více než 70 %, celkové výroby určitých výrobků z oceli s organickým povlakem v Unii. Podnět obsahoval důkazy prima facie o dumpingu uvedeného výrobku a o výsledné podstatné újmě, které byly uznány za dostačující pro zahájení řízení.

(3)

O zahájení řízení Komise oficiálně vyrozuměla žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce v ČLR, dovozce, obchodníky, uživatele, dodavatele a sdružení, o nichž bylo známo, že se jich řízení týká, jakož i zástupce ČLR. Kromě toho Komise vyrozuměla výrobce v Kanadě a Jihoafrické republice (dále jen „Jižní Afrika“), jelikož tyto země byly v oznámení o zahájení řízení uvedeny jako možné srovnatelné země. Zúčastněným stranám byla poskytnuta příležitost, aby ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení předložily svá písemná stanoviska a požádaly o slyšení.

(4)

Vzhledem ke zjevně vysokému počtu vyvážejících výrobců, výrobců v Unii a dovozců, kteří nejsou ve spojení, se v oznámení o zahájení řízení počítalo s výběrem vzorku podle článku 17 základního nařízení. Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný a pokud ano, vzorek vybrat, byli všichni známí vyvážející výrobci a dovozci, kteří nejsou ve spojení, požádáni, aby se Komisi přihlásili a aby v souladu s oznámením o zahájení řízení uvedli základní údaje o svých činnostech souvisejících s dotčeným výrobkem v období od 1. října 2010 do 30. září 2011.

(5)

Co se týče výrobců v Unii, Komise v oznámení o zahájení řízení uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Tento vzorek sestával ze šesti výrobců v Unii, o nichž bylo Komisi známo, že vyrábějí obdobný výrobek, a již byli vybráni na základě prodeje, objemu výroby, velikosti a zeměpisné polohy v Unii. Výrobci v Unii vybraní do vzorku představují 46 % výroby Unie a 38 % prodeje Unie. Zúčastněné strany byly v oznámení o zahájení řízení rovněž vyzvány, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Jeden výrobce v Unii uvedl, že si nepřeje být do vzorku zařazen, a byl proto nahrazen následujícím největším výrobcem.

(6)

Požadované informace poskytlo a se zařazením do vzorku souhlasilo 26 vyvážejících výrobců nebo jejich skupin v ČLR. Na základě informací získaných od vyvážejících výrobců vybrala Komise původně vzorek tří vyvážejících výrobců s největším objemem vývozu do Unie. Jeden z vyvážejících výrobců zařazených do vzorku však neposkytl přesné údaje o vývozu, a byl proto ze vzorku vyřazen. Další dva vyvážející výrobci, kteří byli do vzorku následně zařazeni, svoji spolupráci ukončili. Komise se proto nakonec rozhodla vzorek omezit na dva vyvážející výrobce s nejvyšším objemem vývozu do Unie, kteří byli původně vybráni jako součást vzorku. Objem jejich vývozu představuje více než 30 % celkového vývozu všech spolupracujících čínských vyvážejících výrobců.

(7)

Aby bylo vyvážejícím výrobcům v ČLR, kteří o to projeví zájem, umožněno předložit žádost o zacházení jako v tržním hospodářství nebo o individuální zacházení, zaslala Komise formuláře žádosti čínským vyvážejícím výrobcům, o nichž bylo známo, že se jich záležitost týká, čínským orgánům a dalším čínským vyvážejícím výrobcům, kteří se přihlásili ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení. O zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení, nebo o individuální zacházení v případě, že by šetření prokázalo, že podmínky pro zacházení jako v tržním hospodářství nesplňují, požádali tři čínští vyvážející výrobci, včetně jedné společnosti zařazené do vzorku. Jeden z těchto vyvážejících výrobců, který nebyl zařazen do vzorku, svoji žádost později stáhl. Druhý vyvážející výrobce zařazený do vzorku požádal pouze o individuální zacházení.

(8)

Pět dovozců, kteří nejsou ve spojení, poskytlo požadované informace a souhlasilo se zařazením do vzorku. Vzhledem k omezenému počtu spolupracujících dovozců se výběr vzorku již nepovažoval za nutný.

(9)

Komise zaslala dotazníky dvěma vyvážejícím výrobcům v ČLR zařazeným do vzorku, čtrnácti dalším vyvážejícím výrobcům v ČLR, kteří o to požádali, čtyřem výrobcům v Kanadě, třem výrobcům v Jižní Africe, pěti výrobcům v Korejské republice (dále jen „Jižní Korea“) a pěti výrobcům v Brazilské federativní republice (dále jen „Brazílie“), což jsou kandidátské země pro volbu srovnatelné země, dále šesti výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, pěti spolupracujícím dovozcům v Unii a známým uživatelům.

(10)

Odpověď zaslalo devět vyvážejících výrobců a společností ve spojení v ČLR, jeden výrobce v Kanadě a jeden výrobce v další možné srovnatelné zemi, Jižní Koreji. Na dotazník také odpovědělo šest výrobců v Unii zařazených do vzorku, dva dovozci, kteří nejsou ve spojení, a deset uživatelů.

(11)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné k předběžnému stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(12)

Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. října 2010 do 30. září 2011 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2008 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(13)

Dotčeným výrobkem jsou určité výrobky z oceli s organickým povlakem (dále jen „ocel s organickým povlakem“), tj. ploché válcované výrobky z nelegované nebo legované oceli (kromě korozivzdorné oceli), které jsou opatřené barvou, lakované nebo potažené plastem alespoň na jedné straně, kromě tzv. „sendvičových panelů“, které se používají ve stavebnictví a sestávají ze dvou vnějších kovových plechů se stabilizačním jádrem z izolačního materiálu uprostřed, a kromě výrobků se svrchním povlakem ze zinkového prachu (zinkový nátěr obsahující 70 % hmotnostních nebo více zinku) v současnosti kódů KN ex 7210 70 80, ex 7212 40 80, ex 7225 99 00, ex 7226 99 70 a pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčený výrobek“).

(14)

Ocel s organickým povlakem se používá zejména ve stavebnictví, také pro další zpracování v různých výrobcích používaných ve stavebnictví (jako jsou sendvičové panely, střešní materiály, krytiny atd.) Mezi další použití patří výroba domácích spotřebičů (kuchyňské spotřebiče a přístroje na záznam a reprodukci zvuku nebo obrazu a podobná zařízení) nebo vybavení pro výstavbu (dveře, radiátory, osvětlení atd.).

(15)

Šetření ukázalo, že ocel s organickým povlakem vyráběná a prodávaná výrobním odvětvím Unie v Unii, ocel s organickým povlakem vyráběná a prodávaná na domácím trhu v ČLR, ocel s organickým povlakem dovážená do Unie z ČLR a ocel s organickým povlakem vyráběná a prodávaná v Kanadě, která byla vybrána jako srovnatelná země, mají stejné základní fyzikální a chemické vlastnosti a stejné základní konečné použití. Proto se uvedené výrobky prozatímně považují za obdobné ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(16)

Některé zúčastněné strany uvedly, že výrobky z ČLR nejsou srovnatelné s výrobky prodávanými výrobním odvětvím Unie, jelikož výrobky z ČLR se prodávají v rámci jiného tržního a cenového segmentu a pro různé konečné použití, jako jsou venkovní stavby, zatímco v případě významné části výrobků výrobního odvětví Unie se jedná o vysoce kvalitní výrobky, používané pouze ve vysoce specializovaném odvětví domácích spotřebičů.

(17)

Z šetření vyplynulo, že ačkoli výrobci v Unii skutečně prodávali část své výroby v rámci tržních segmentů, jako jsou domácí spotřebiče, byly stejné výrobky prodávány i v odvětví stavebních materiálů, což má být hlavní tržní segment čínského vývozu. Kromě toho se zjistilo, že úrovně cen mezi těmito dvěma odvětvími jsou z velké části srovnatelné pro stejné druhy výrobků prodávané různým uživatelům.

(18)

Je třeba poznamenat, že jelikož je dotčený výrobek převážně standardizovaný, má podobné fyzikální a chemické vlastnosti jako obdobný výrobek bez ohledu na konečné použití. Toto tvrzení se proto předběžně zamítá.

(19)

Někteří uživatelé, čínští vývozci a výrobci v Unii zaslali žádost o vyloučení některých typů výrobku. Jedná se např. o ocel s chromovým nebo cínovým povlakem, ocelové pláty opatřené anorganickou zinkosilikátovou vrstvou nebo vrstvou z jiných než organických materiálů.

(20)

Tato otázka však není doposud uzavřena, jelikož některé tyto žádosti neobsahují dostatečnou dokumentaci, aby bylo možno přijmout rozhodnutí se znalostí věci. Bylo proto rozhodnuto tyto žádosti dále vyhodnocovat.

(21)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se běžná hodnota v antidumpingových šetřeních týkajících se dovozu z ČLR určí podle odstavců 1 až 6 uvedeného článku pro ty výrobce, u kterých se zjistilo, že splňují kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Zmíněná kritéria jsou ve stručné a souhrnné podobě a pouze pro snazší odkazování uvedena níže:

(22)

Jak je uvedeno v 8. bodě odůvodnění výše, požádali tři vyvážející výrobci z ČLR o zacházení jako v tržním hospodářství a zaslali vyplněný příslušný formulář žádosti ve stanovené lhůtě, přičemž jeden vyvážející výrobce svoji žádost následně stáhl.

(23)

Pokud jde o dva zbývající spolupracující vyvážející výrobce v ČLR, kteří požádali o zacházení jako v tržním hospodářství, bylo na základě rozsudku Soudního dvora ze dne 2. února 2012 (3) rozhodnuto přezkoumat žádosti jak vyvážejícího výrobce, který byl zařazen do vzorku (Zhangjiagang Panhua Steel Strip Co. Ltd a společnosti, které s ní jsou ve spojení), tak vyvážejícího výrobce, který do vzorku zařazen nebyl (Union Steel China a společnost, která s ní je ve spojení). Komise si vyžádala všechny informace, které považovala za nezbytné, a ověřila informace uvedené v žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství v prostorách dotčených společností.

(24)

Zjistilo se, že ani jedna z obou spolupracujících skupin vyvážejících výrobců v ČLR nesplňuje kritéria pro přiznání zacházení jako v tržním hospodářství, jelikož náklady na hlavní surovinu, ocelové svitky válcované za tepla, jsou podstatně zkreslené kvůli státním zásahům na trhu s ocelí v ČLR a v zásadě se nezakládají na tržní hodnotě, jak vyžaduje čl. 2 odst. 7 písm. c) první odrážka základního nařízení.

(25)

Zásahy čínského státu v odvětví oceli prokazuje skutečnost, že velkou většinu velkých čínských výrobců oceli vlastní stát, přičemž výrobní kapacita a výkon jsou ovlivňovány různými pětiletými průmyslovými plány, zejména současným 12. pětiletým plánem (2011–2015) pro odvětví železa a oceli.

(26)

Stát také významně kontroluje trh se surovinami. Koks (spolu s železnou rudou hlavní surovina pro výrobu oceli) podléhá množstevnímu omezení v oblasti vývozu a vývoznímu clu ve výši 40 %. Lze proto dojít k závěru, že čínský trh s ocelí je zkreslený z důvodu významných státních zásahů.

(27)

Toto zkreslení se odráží v ceně, již společnosti, které jsou předmětem šetření, platily za ocelové svitky válcované za tepla během období šetření. Tato cena byla výrazně nižší než ceny na mezinárodním trhu. Lze proto vyvodit, že výroba oceli s organickým povlakem má díky zásahům státu prospěch z neobvykle nízkých cen ocelových svitků válcovaných za tepla, což zkresluje cenu oceli s organickým povlakem v ČLR. Toto zkreslení představuje pro čínské vyvážející výrobce výraznou výhodu, pokud jde o náklady, jelikož náklady na hlavní surovinu, ocelové svitky válcované za tepla, tvoří přibližně 80 % výrobních nákladů. Kritérium 1 nelze tedy považovat za splněné.

(28)

Kromě obecné situace popsané výše nesplnil jeden vyvážející výrobce ani kritérium 2, a to kvůli významným nedostatkům v systémech účetnictví tří společností, které jsou s ním v rámci skupiny ve spojení.

(29)

Komise dotčeným společnostem v ČLR, orgánům ČLR a žadateli oficiálně sdělila výsledky zjištění týkajících se zacházení jako v tržním hospodářství. Zúčastněným stranám byla též dána možnost písemně se vyjádřit a požádat o slyšení, mají-li ke slyšení zvláštní důvody.

(30)

Písemné podání poskytl žadatel, jeden čínský vyvážející výrobce a orgány ČLR. Žadatel s výsledky zjištění týkajících se zacházení jako v tržním hospodářství souhlasil. Čínský vyvážející výrobce zejména zpochybnil tvrzení, že jsou ceny účtované společnostem, které jsou předmětem šetření, za ocelové svitky válcované za tepla výrazně nižší než mezinárodní ceny, avšak na podporu svého tvrzení neposkytl žádné informace. Údaje Eurostatu, potvrzené dalšími dostupnými statistickými údaji (4), jasně ukazují, že uvedené ceny byly výrazně nižší než mezinárodní ceny porovnávané s odpovídajícími cenami v Evropě, Severní Americe, Jižní Americe a Japonsku. Proto bylo uvedené tvrzení zamítnuto.

(31)

Orgány ČLR uvedly, že existence případných zkreslení ceny suroviny, tj. ocelových svitků válcovaných za tepla, na úrovni celého výrobního odvětví nemusí automaticky vylučovat soulad s kritériem 1, které stanoví určení na úrovni podniků. Jak je však uvedeno ve 27. bodě odůvodnění, zkreslení ceny hlavní suroviny se odráží v ceně účtované všem společnostem, které jsou předmětem šetření. Tuto skutečnost za prvé nezpochybnila ani jedna strana a za druhé, zkoumání týkající se zacházení jako v tržním hospodářství proběhlo na úrovni jednotlivých společností a zjištění nejsou omezena na všeobecné horizontální záležitosti. Toto tvrzení se proto zamítá.

(32)

Orgány ČLR dále uvedly, že pětileté plány jsou nezávazné pokyny, které nejsou v ČLR právně závazné. Jak je však uvedeno ve 25. bodě odůvodnění, bez ohledu na přesný právní status těchto plánů nelze popřít, že jejich prostřednictvím mají zásahy vlády ČLR významný dopad na výrobní kapacitu v odvětví oceli a jeho výkon. Toto tvrzení se proto zamítá.

(33)

Orgány v ČLR dále tvrdí, že způsob vyřizování žádostí o zacházení jako v tržním hospodářství ze strany Komise je neslučitelný s rozsudky Soudního dvora ze dne 2. února 2012 (5) (dále jen „rozsudek ve věci Brosmann“) a ze dne 19. července 2012 (6) (dále jen „rozsudek ve věci Zhejiang Xinan Chemical“). Pokud jde o toto tvrzení, je třeba poznamenat, že řízení bylo provedeno v souladu s rozsudkem ve věci Brosmann, jak uznaly i orgány ČLR ve svém podání. Kromě toho se v rozsudku ve věci Zhejiang jednalo o státní zásahy do rozhodování společnosti. Nicméně v tomto řízení byla hlavním důvodem pro odmítnutí zacházení jako v tržním hospodářství skutečnost, že cena hlavní suroviny neodráží tržní hodnoty. Toto tvrzení se proto předběžně zamítá.

(34)

Čínské orgány dále uvedly, že jelikož současně probíhající antisubvenční řízení týkající se dotčeného výrobku rovněž zkoumalo záležitost zkreslení ceny hlavní suroviny, měla Komise vzít v úvahu důkazy shromážděné v této záležitosti v uvedeném souběžně probíhajícím řízení. Pokud jde o toto tvrzení, je třeba poznamenat, že v rámci stávajícího antidumpingového řízení bylo během šetření týkajícího se zacházení jako v tržním hospodářství zkoumáno, zda náklady na hlavní surovinu odráží tržní hodnoty. Závěr, že výroba oceli s organickým povlakem v ČLR má prospěch z neobvykle nízkých cen ocelových svitků válcovaných za tepla, jak je uvedeno ve 27. bodě odůvodnění, proto v tomto ohledu skutečně platí a nijak nepředjímá jakákoli případná zjištění antisubvenčního řízení a naopak. Jakákoli případná zjištění antisubvenčního řízení jsou odlišného charakteru než rozhodnutí týkající se zacházení jako v tržním hospodářství. Toto tvrzení se proto předběžně zamítá.

(35)

Orgány ČLR rovněž tvrdily, že Komise čínským orgánům nesdělila zjištění týkající se zacházení jako v tržním hospodářství. To však není pravda, neboť útvary Komise poskytly dne 12. července 2012 prostřednictvím verbální nóty předané čínskému zastoupení při EU informační dokument ohledně zacházení jako v tržním hospodářství.

(36)

Rovněž bylo předloženo tvrzení, že Komise použila pro uložení prozatímních cel neověřené údaje od výrobce ve srovnatelné zemi. To však není pravda, protože Komise použila údaje, které analyzovala a zjistila, že jsou spolehlivé, jak je jasně stanoveno ve 48. bodě odůvodnění. Komise musela požádat výrobce ve srovnatelné zemi (Kanada) o spolupráci, jelikož, jak je vysvětleno ve 45. bodě odůvodnění, výrobce v jiné srovnatelné zemi (Jižní Korea) svoji spolupráci ukončil těsně před plánovanou a dohodnutou inspekcí. Šetření na místě v prostorách výrobce bude proto provedeno po skončení prozatímní fáze řízení. Bylo také namítnuto, že společnost ve srovnatelné zemi (Jižní Korea) se rozhodla spolupráci ukončit na základě rozhodnutí o zacházení jako v tržním hospodářství. To však není pravda, jelikož k ukončení spolupráce došlo dne 3. července, zatímco zjištění týkající se zacházení jako v tržním hospodářství byla poskytnuta dne 12. července 2012.

(37)

Žádný z předložených argumentů nebyl takové povahy, aby vedl ke změně zjištění, pokud jde o rozhodnutí týkající se zacházení jako v tržním hospodářství.

(38)

Z výše uvedeného vyplývá, že ani jedna z obou spolupracujících skupin vyvážejících výrobců v ČLR, které požádaly o zacházení jako v tržním hospodářství, neprokázala, že splňuje kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(39)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení se pro země spadající pod uvedený článek případné clo ukládá s celostátní platností kromě případů, kdy jsou společnosti schopny prokázat, že splňují kritéria stanovená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Tato kritéria jsou uvedena níže ve stručné a souhrnné podobě pouze pro orientaci:

(40)

Vyvážející výrobce, který byl zařazen do vzorku a požádal o zacházení jako v tržním hospodářství, rovněž požádal o individuální zacházení, v případě, že by mu zacházení jako v tržním hospodářství nebylo přiznáno. Druhý vyvážející výrobce, který byl zařazen do vzorku, požádal pouze o individuální zacházení. Na základě dostupných informací bylo předběžně rozhodnuto, že tito dva vyvážející výrobci v ČLR splňují kritéria pro přiznání individuálního zacházení.

(41)

Žádosti o individuální zjišťování předložilo šest spolupracujících vyvážejících výrobců v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení, přičemž pouze jeden z nich požádal o zacházení jako v tržním hospodářství. Bylo předběžně rozhodnuto, že individuální zjišťování se provede u vyvážejícího výrobce, který požádal o zacházení jako v tržním hospodářství, a sice společnost Union Steel China, jelikož nebylo příliš zatěžující zjišťování provést vzhledem k tomu, že u uvedeného vyvážejícího výrobce již byla provedena inspekce v rámci přezkoumávání jeho žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství.

(42)

Tento vyvážející výrobce požádal kromě zacházení jako v tržním hospodářství i o individuální zacházení v případě, že by mu zacházení jako v tržním hospodářství nebylo přiznáno. Po přezkoumání uvedené žádosti bylo předběžně rozhodnuto společnosti Union Steel China udělit individuální zacházení, jelikož splňovala příslušná kritéria.

(43)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení musí být běžná hodnota pro vyvážející výrobce, jimž nebylo přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství, stanovena na základě domácích cen nebo početně zjištěné běžné hodnoty ve srovnatelné zemi.

(44)

V oznámení o zahájení řízení naznačila Komise záměr použít buď Kanadu nebo Jižní Afriku jako vhodnou srovnatelnou zemi pro účely stanovení běžné hodnoty a zúčastněné strany byly vyzvány, aby se k tomu vyjádřily.

(45)

Komise zkoumala, zda by přiměřenou volbou srovnatelné země mohly být i jiné země, a zaslala dotazníky výrobcům oceli s organickým povlakem v Kanadě a Jižní Africe, a rovněž výrobcům v Brazílii a Jižní Koreji. Na dotazníky odpověděli pouze dva výrobci oceli s organickým povlakem, jeden v Kanadě a druhý v Jižní Koreji. Zdá se, že obě země jsou otevřenými trhy bez dovozních cel a s významným dovozem z několika třetích zemí. V Jižní Koreji jsou kromě tohoto nejméně čtyři další domácí výrobci dotčeného výrobku, což na tomto trhu zajišťuje zdravou konkurenci. Nicméně ve velmi pokročilém stadiu řízení a těsně před inspekcí útvarů Komise na místě, dne 3. července 2012, však jihokorejský výrobce nevysvětlitelně ukončil spolupráci.

(46)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byla jako srovnatelná země vybrána Kanada. V Kanadě jsou kromě tohoto nejméně čtyři další domácí výrobci dotčeného výrobku, což na tomto trhu zajišťuje zdravou konkurenci. Šetřením se nezjistil žádný důvod, proč by neměla být Kanada považována za vhodnou zemi pro účely stanovení běžné hodnoty.

(47)

Několik zúčastněných stran namítlo, že strukturu nákladů kanadského výrobce nelze srovnávat se strukturou nákladů čínského vyvážejícího výrobce. Žádné významné rozdíly ve struktuře nákladů však nebyly zjištěny a toto tvrzení se tudíž zamítá.

(48)

Údaje předložené v odpovědi spolupracujícího kanadského výrobce byly analyzovány a bylo stanoveno, že se jedná o spolehlivé informace, na jejichž základě lze stanovit běžnou hodnotu.

(49)

Vyvozuje se tedy předběžný závěr, že Kanada je vhodnou a přiměřenou srovnatelnou zemí podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(50)

Jelikož společnost, která byla zařazena do vzorku a společnost, jejíž žádost o individuální zjišťování byla přijata, neprokázaly, že splňují kritéria pro zacházení jako v tržním hospodářství, a další společnost, která byla zařazena do vzorku, o zacházení jako v tržním hospodářství nepožádala, byla běžná hodnota pro všechny čínské vyvážející výrobce stanovena na základě informací od výrobce ve srovnatelné zemi.

(51)

Komise v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení nejprve zkoumala, zda byl prodej obdobného výrobku v Kanadě nezávislým odběratelům reprezentativní. Bylo zjištěno, že spolupracující kanadský výrobce prodává obdobný výrobek v reprezentativním množství na domácím kanadském trhu ve srovnání s dotčeným výrobkem vyváženým do Unie vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku a vyvážejícím výrobcem, jehož žádost o individuální zjišťování byla přijata.

(52)

Komise poté zkoumala, zda tento prodej může být považován za uskutečněný v běžném obchodním styku podle čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto ověření proběhlo stanovením podílu ziskového prodeje nezávislým odběratelům. Prodejní transakce byly považovány za ziskové v případě, kdy se jednotková cena rovnala výrobním nákladům, nebo byla vyšší. Byly tudíž stanoveny výrobní náklady kanadského výrobce během období šetření.

(53)

U druhů výrobků, u nichž se více než 80 % objemu prodeje daného druhu na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší, než jsou výrobní náklady, a vážený průměr prodejní ceny daného druhu dosahoval nejméně výše jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota podle druhu výrobku vypočítána jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje daného druhu na domácím trhu, bez ohledu na skutečnost, zda byl tento prodej ziskový, či nikoli.

(54)

Pokud objem ziskového prodeje určitého druhu výrobku představoval nejvýše 80 % celkového objemu prodeje daného druhu nebo pokud vážený průměr ceny daného druhu nedosahoval jednotkových výrobních nákladů, vycházela běžná hodnota ze skutečné ceny na domácím trhu, která byla vypočítána jako vážený průměr ceny pouze ziskového domácího prodeje daného druhu výrobku v období šetření.

(55)

Pokud jde o neziskové druhy výrobků, byla běžná hodnota vypočítána za použití výrobních nákladů kanadského výrobce plus prodejní, správní a režijní náklady a ziskového rozpětí u ziskových druhů výrobků.

(56)

Jelikož všichni spolupracující vyvážející výrobci, kterým bylo přiznáno individuální zacházení, prodávali na vývoz do Unie přímo nezávislým odběratelům v Unii, byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě skutečně zaplacených cen nebo cen, které je třeba zaplatit za dotčený výrobek.

(57)

Běžná hodnota a vývozní cena byly srovnány na základě ceny ze závodu. Za účelem zajištění spravedlivého porovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Ve vhodných případech byly provedeny úpravy s ohledem na náklady na dopravu, pojištění, manipulaci a vedlejší náklady, jakož i náklady spojené s balením, úvěry a bankovními poplatky a provizemi ve všech případech, které se ukázaly jako odůvodněné, správné a podložené důkazy.

(58)

Dumpingová rozpětí pro vyvážející výrobce, kterým bylo uděleno individuální zacházení, byla v souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení stanovena na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty stanovené pro srovnatelnou zemi s váženou průměrnou vývozní cenou každé společnosti vyjádřená jako procento ceny CIF na hranice Unie před proclením.

(59)

Vážený průměr dumpingových rozpětí vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byl vypočítán pro spolupracující vyvážející výrobce, kteří nebyli zařazeni do vzorku. Na základě toho činí prozatímní dumpingové rozpětí pro vyvážející výrobce, kteří nebyli zařazeni do vzorku, vyjádřené jako procento z ceny CIF na hranice Unie před proclením 61,1 %.

(60)

Za účelem vypočtení celostátního dumpingového rozpětí použitelného na nespolupracující nebo neznámé vyvážející výrobce v ČLR byla nejprve stanovena úroveň spolupráce tím, že se objem vývozu do Unie, jak jej uvedli spolupracující vyvážející výrobci, porovnal s ekvivalentními statistikami Eurostatu.

(61)

Vzhledem k tomu, že míra spolupráce ze strany ČLR činila přibližně 70 %, bylo dumpingové rozpětí použitelné celostátně pro všechny ostatní vývozce v ČLR vypočteno na základě nejvyššího dumpingového rozpětí stanoveného pro reprezentativní typy produktů vyvážejících výrobců. Na tomto základě byla celostátní úroveň dumpingu předběžně stanovena na 77,9 % z ceny CIF na hranice Unie před proclením.

(62)

Na základě toho činí prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento ceny CIF na hranice Unie před proclením:

(63)

Ke zjištění celkové výroby v Unii v posuzovaném období byly použity veškeré dostupné informace týkající se výrobců v Unii, včetně informací uvedených v podnětu, údajů shromážděných od výrobců v Unii před zahájením šetření a posléze a ověřených odpovědí na dotazník poskytnutých výrobci v Unii zařazenými do vzorku.

(64)

Během období šetření vyrábělo ocel s organickým povlakem 22 výrobců v Unii. Na základě uvedeném v předchozím bodě odůvodnění byla celková výroba v Unii během období šetření odhadnuta na přibližně 3 645 298 tun. Výrobci v Unii, kteří představují celkovou výrobu v Unii, tvoří výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení a budou proto dále nazýváni „výrobní odvětví Unie“.

(65)

Během šetření se zjistilo, že významná část výroby výrobců v Unii zařazených do vzorku byla určena k využití pro vlastní spotřebu, tj. výrobky byly často pouze předány (bez faktury) a/nebo dodány za transferové ceny v rámci jedné společnosti nebo skupiny společností k dalšímu navazujícímu zpracování.

(66)

V zájmu zjištění, zda výrobní odvětví Unie utrpělo újmu či nikoliv, a za účelem stanovení spotřeby a různých ekonomických ukazatelů týkajících se situace výrobního odvětví Unie, se zkoumalo, zda a do jaké míry musí být v analýze vzato v úvahu následné využití obdobného výrobku vyráběného výrobním odvětvím Unie.

(67)

V zájmu získání co nejúplnějšího obrazu o situaci ve výrobním odvětví Unie byly shromážděny a analyzovány údaje o veškeré činnosti v souvislosti s ocelí s organickým povlakem a následně bylo stanoveno, zda je výroba určena k využití pro vlastní spotřebu, nebo pro volný trh.

(68)

Bylo zjištěno, že smysluplná analýza a hodnocení se musí zaměřit na situaci na volném trhu v případě těchto ekonomických ukazatelů týkajících se výrobního odvětví Unie: objem prodeje a prodejní ceny na trhu Unie, podíl na trhu, růst, objem vývozu a ceny; ukazatele újmy byly tedy upraveny o známé využití pro vlastní spotřebu a závislý prodej v rámci výrobního odvětví Unie, přičemž využití pro vlastní spotřebu a závislý prodej byly analyzovány odděleně.

(69)

U ostatních ekonomických ukazatelů bylo však na základě šetření zjištěno, že mohou být smysluplně zkoumány jedině vztažením k celé činnosti. Výroba (jak u závislého, tak u volného trhu), kapacita, využití kapacity, investice, stav zásob, zaměstnanost, produktivita, mzdy a schopnost získávat kapitál skutečně závisí na celé činnosti, ať už je výroba závislá nebo prodávaná na volném trhu.

(70)

Výrobní odvětví Unie prodává obdobný výrobek odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a rovněž jej prodává/předává společnostem, které jsou ve spojení, k dalšímu navazujícímu zpracování, např. střediskům služeb pro ocelářský průmysl.

(71)

Při výpočtu zřejmé spotřeby oceli s organickým povlakem v Unii Komise sečetla objem celkového dovozu oceli s organickým povlakem do Unie na základě údajů Eurostatu a objem prodeje a využití pro vlastní spotřebu obdobného výrobku v Unii vyráběného výrobním odvětvím Unie na základě údajů z podnětu a ověření během inspekcí u výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(72)

Pokud jde o údaje Eurostatu týkající se dovozu, je třeba poznamenat, že popisy příslušných kódů KN (viz 13. bod odůvodnění výše) nejsou omezeny na popis výrobku, který je předmětem šetření, a údaje podle Eurostatu o dovozu pod těmito kódy mohou tedy zahrnovat i jiné výrobky. Nicméně kvůli nedostatku informací o případném množství takového dalšího dovozu či důkazů svědčících o jeho významném množství bylo předběžně rozhodnuto použít úplné údaje týkající se dovozu pod příslušnými kódy KN na základě údajů Eurostatu.

(73)

Na tomto základě se spotřeba Unie vyvíjela takto:

(74)

Během posuzovaného období se celková spotřeba na trhu EU snížila o 9 %. V letech 2008 a 2009 došlo v důsledku globálních negativních dopadů hospodářské krize zejména na stavebnictví k poklesu o přibližně 24 %. Poté začala spotřeba opět stoupat a celkově vzrostla od roku 2009 do období šetření o 20 %, nicméně nedosáhla původní úrovně z roku 2008.

(75)

Během posuzovaného období se dovoz z ČLR do Unie vyvíjel takto:

(76)

Bez ohledu na vývoj spotřeby došlo u objemu dovozu z ČLR v posuzovaném období k výraznému nárůstu, a to o 49 %. V důsledku negativních dopadů hospodářské krize klesl v roce 2009 výrazně i objem dovozu z ČLR. Dovoz z ČLR však začal opět velmi rychle stoupat a v období od roku 2009 do období šetření dosáhl nárůstu na úrovni působivých 367 %.

(77)

Stejně tak se v posuzovaném období zvýšil podíl na trhu tohoto dovozu, a sice o 63 %. I když v období 2008 až 2009 klesl více než o polovinu, vykázal od roku 2009 do období šetření výrazný nárůst, který dosáhl 290 %.

(78)

Průměrná cena dovozu z ČLR klesla během posuzovaného období o 9 %. V letech 2008 a 2009 došlo k výraznému poklesu o 17 %, poté vzrostla během období 2009 až 2010 o pět procentních bodů a během období šetření o další tři procentní body.

(79)

Ceny dovozu z ČLR byly v celém posuzovaném období setrvale nižší než prodejní ceny výrobního odvětví Unie. Z výše uvedené tabulky vyplývá, že ačkoli v době vrcholící hospodářské krize v roce 2009, kdy spotřeba náhle klesla a na trhu došlo k výraznému zpomalení, nepomohlo čínskému dovozu udržet si podíl na trhu ani cenové snížení o 17 %, došlo díky neustálému cenovému podbízení v následujících letech ke stabilnímu působivému nárůstu podílu na trhu čínského dovozu od roku 2009 do období šetření.

(80)

S cílem určit cenové podbízení během období šetření byly vážené průměrné prodejní ceny jednotlivých druhů výrobku prodávaných výrobci v Unii zařazenými do vzorku účtované odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, upravené na úroveň cen ze závodu, porovnány s odpovídajícími váženými průměrnými cenami jednotlivých typů výrobku z dovozu spolupracujících čínských výrobců účtovanými prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, stanovenými na základě cen CIF s příslušnou úpravou o náklady po dovozu.

(81)

Toto cenové srovnání bylo provedeno podle druhu u transakcí na stejné úrovni obchodní činnosti, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev z cen. Výsledek srovnání vyjádřený jako procentní podíl obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření poukázal na vážené průměrné rozpětí cenového podbízení až o 25,9 % ze strany čínských vyvážejících výrobců.

(82)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení Komise posoudila veškeré hospodářské činitele a ukazatele, které ovlivňují situaci výrobního odvětví Unie.

(83)

Jak je uvedeno v 5. bodě odůvodnění výše, za účelem posouzení možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(84)

V zájmu stanovení mikroekonomických ukazatelů, jako jsou jednotkové ceny, jednotkové výrobní náklady, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic, schopnost získávat kapitál a stav zásob, poskytlo šest výrobců v EU zařazených do vzorku potřebné údaje, které byly u nich také ověřeny.

(85)

Údaje, které žadatel poskytl za všechny výrobce oceli s organickým povlakem v Unii, byly porovnány s dalšími dostupnými zdroji a ověřenými údaji výrobců v Unii zařazených do vzorku a použity ke stanovení makroekonomických ukazatelů, jako je výroba výrobního odvětví Unie, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, zaměstnanost a produktivita.

(86)

Ke zjištění celkové výroby v Unii v posuzovaném období byly použity veškeré dostupné informace týkající se výrobního odvětví Unie, včetně informací uvedených v podnětu, údajů shromážděných od výrobců v Unii před zahájením šetření a posléze a ověřených odpovědí na dotazník poskytnutých výrobci v Unii zařazenými do vzorku.

(87)

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že v posuzovaném období výroba klesla o 14 %. Výroba prudce poklesla v roce 2009 zároveň se snížením poptávky, ovšem v roce 2010 o něco vzrostla, nicméně během období šetření navzdory nárůstu spotřeby opět mírně poklesla.

(88)

Výrobní kapacita se během posuzovaného období snížila o 4 %. Využití kapacity vykázalo stejný trend jako výroba a v posuzovaném období kleslo o 10 %.

(89)

V roce 2009 výrazně klesl objem prodeje výrobního odvětví Unie odběratelům, kteří nejsou ve spojení, a to o 19 %. V roce 2010 se tento objem zvýšil o devět procentních bodů, ale poté během období šetření klesl o tři procentní body.

(90)

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu klesl během posuzovaného období o 4 %. Po počátečním nárůstu podílu výrobního odvětví Unie na trhu v roce 2009 došlo v roce 2010 a v období šetření opět k jeho poklesu, takže výsledný podíl na trhu byl o 6 % nižší během období šetření než v roce 2009, a to i přesto, že ve stejném období vzrostla spotřeba o více než 20 %. Toto odvětví nemohlo tedy využít rostoucí spotřeby a získat zpět objem prodeje a část podílu na trhu, které ztratilo.

(91)

Zatímco spotřeba Unie klesla během posuzovaného období o 9 % a objem prodeje výrobního odvětví Unie stranám, které nejsou ve spojení, klesl o 13 %, snížil se podíl výrobního odvětví Unie na trhu o 2,3 procentní body z 59 % v roce 2008 na 56,7 % během období šetření.

(92)

Zaměstnanost ve výrobním odvětví unie postupně klesala. Celkový počet zaměstnanců v tomto výrobním odvětví počítaný v ekvivalentech plného pracovního úvazku klesl během posuzovaného období o 20 %, přičemž nejnižší úrovně dosáhl v období šetření. Produktivita nicméně v posuzovaném období vzrostla o 8%, což svědčí o tom, že se výrobní odvětví rovněž snažilo snížit výrobní náklady.

(93)

Průměrná prodejní cena výrobců v Unii zařazených do vzorku odběratelům v EU, kteří nejsou ve spojení, klesla během posuzovaného období o 3 %. Od roku 2009 do období šetření ceny zároveň se zvýšením spotřeby a objemem prodeje vzrostly o 23 %, nedosáhly však výše z roku 2008.

(94)

Současně vzrostly během posuzovaného období průměrné náklady na výrobu a prodej obdobného výrobku o 6 %, a to kvůli nárůstu výrobních nákladů na jednotku, zatímco prodejní, správní a režijní náklady na jednotku klesly o 34 %.

(95)

Po poklesu jednotkové ceny odběratelům, kteří nejsou ve spojení, o 21 % v roce 2009 a související ztrátě začala jednotková cena opět stoupat. V roce 2010 a během období šetření došlo ve výrobním odvětví Unie k růstu nákladů, který mohl být vyrovnán pouze mírným zvýšením cen, což přesně stačilo na udržení úrovně ziskovosti z roku 2010 a z období šetření. V důsledku toho ovšem došlo k další ztrátě podílu na trhu, jelikož ceny čínského dovozu byly stabilně nižší než ceny výrobního odvětví Unie.

(96)

Ziskovost výrobního odvětví Unie byla stanovena tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům, kteří nejsou ve spojení, byl vyjádřen jako procentní podíl z obratu z tohoto prodeje. V roce 2009 během hospodářské krize dramaticky klesla ziskovost výrobního odvětví Unie, což vedlo ke ztrátě 13,9 %. Od roku 2010 se situace začala zlepšovat, nicméně rostoucí výrobní náklady neumožnily dosáhnout úrovně ziskovosti, která je považována pro dané výrobní odvětví za přiměřenou a udržitelnou (6,7 %, viz 156. bod odůvodnění). Během celého posuzovaného období poklesla ziskovost o 61 %.

(97)

Vývoj v oblasti peněžního toku z velké části odrážel záporný vývoj ziskovosti. Nejnižší úrovně bylo dosaženo v roce 2010. Obdobně i návratnost investic klesla o 56 % z 13,8 % v roce 2008 na 6 % v období šetření.

(98)

Uvedený vývoj ziskovosti, peněžního toku a návratnosti investic v posuzovaném období snížil schopnost výrobního odvětví Unie investovat do svých činností a ohrozil jeho rozvoj. Na začátku posuzovaného období dokázalo výrobní odvětví Unie učinit významné investice, poté však jejich výše v roce 2009 výrazně klesla, přičemž během posuzovaného období došlo k celkovému poklesu o 73 %.

(99)

Jak je uvedeno výše, finanční výsledky výrobního odvětví Unie se zhoršily, nebylo však zjištěno, že by v průběhu posuzovaného období byla vážně postižena jeho schopnost získávat kapitál.

(100)

U šesti výrobců v Unii zařazených do vzorku představoval stav zásob v období šetření přibližně 8 % objemu výroby. Konečný stav zásob se během posuzovaného období zvýšil o 12 %. Ačkoli je třeba poznamenat, že stav zásob není pro dané výrobní odvětví významným ukazatelem, jelikož se výroba odvíjí zejména od konkrétních objednávek, došlo k hlavnímu nárůstu stavu zásob od roku 2009 do období šetření, což odpovídalo období největšího nárůstu dumpingového dovozu z ČLR.

(101)

Průměrné mzdové náklady výrobců v Unii zařazených do vzorku vzrostly během posuzovaného období pouze o 2 %, což je nižší než míra inflace. Z šetření vyplynulo, že výrobci zařazení do vzorku výrazně snížili zejména celkové a administrativní náklady a dohlíželi na účinnost.

(102)

Jak je uvedeno v 65. bodě odůvodnění, v EU existuje významný trh s ocelí s organickým povlakem, který tvoří navazující zpracování tohoto výrobku výrobním odvětvím Unie. Za účelem analýzy tohoto trhu byl zohledněn veškerý objem využití pro vlastní spotřebu a objem prodeje stranám, které jsou ve spojení (závislý prodej), výrobci v Unii zařazenými do vzorku a dalšími výrobci v Unii.

(103)

Bylo zjištěno, že využití pro vlastní spotřebu a závislý prodej byly určeny k dalšímu zpracování samotnými společnostmi nebo společnostmi, které jsou s nimi ve spojení v rámci skupiny výrobců v Unii zařazených do vzorku, kteří zejména obchodují se stavebními materiály, a jsou tudíž koncovými uživateli oceli s organickým povlakem.

(104)

Na výše uvedeném základě bylo stanoveno, že využití pro vlastní spotřebu a závislý prodej výrobců v Unii představovaly 27 % celkového objemu výroby během období šetření. Během posuzovaného období kleslo využití pro vlastní spotřebu a související objem prodeje o 19 % a podíl na trhu se snížil o 11 %.

(105)

Hodnota využití pro vlastní spotřebu a závislého prodeje byla analyzována na základě odpovědí na dotazník poskytnutých výrobci zařazenými do vzorku, které u nich byly ověřeny během inspekcí. Z šetření vyplynulo, že mezi využitím pro vlastní spotřebu a závislým prodejem nebyl, pokud jde o konečné využití výrobku, významný rozdíl. Využití pro vlastní spotřebu uváděly společnosti, kde navazující výroba probíhala v rámci stejné právnické osoby, zatímco závislý prodej byl prodej na fakturu jiným právnickým osobám, které jsou ve spojení. Kromě toho byla metoda pro stanovení cen v rámci využití pro vlastní spotřebu i závislého prodeje stranám, které jsou ve spojení, podobná, tj. společnostem ve spojení i navazujícím interním výrobním jednotkám společností zařazených do vzorku byla účtována reálná hodnota (metoda „cost plus“) výrobku.

(106)

Průměrná hodnota na tunu se tak během posuzovaného období zvýšila o 1 % a byla tudíž během období šetření o 2 % nižší než prodejní cena výrobců v Unii zařazených do vzorku určená odběratelům, kteří nejsou ve spojení.

(107)

Vzhledem k tomu, že většina závislého prodeje a využití pro vlastní spotřebu byla určena pro navazující obchodování se stavebními materiály výrobců v Unii, byly uvedený prodej a využití pro vlastní spotřebu rovněž nepřímo vystaveny konkurenci od ostatních hráčů na trhu, včetně dumpingového dovozu z ČLR. Interní poptávka ze strany navazující výroby se odvíjí od šance následné výrobky prodat na volném trhu, který není ovlivňován dumpingovým dovozem. Lze tedy vyvodit, že příčinou klesajícího objemu a podílu na trhu během posuzovaného období byla konkurence dumpingového dovozu z ČLR.

(108)

Jelikož se jedná o první antidumpingové řízení ohledně dotčeného výrobku, nejsou k dispozici žádné údaje pro posouzení účinků případného minulého dumpingu nebo subvencování.

(109)

Všechna zjištěná rozpětí uvedená výše v oddíle o dumpingu jsou výrazně vyšší než nepatrná. Navíc vzhledem k objemu dumpingového dovozu z ČLR a jeho cenám není možné považovat dopad skutečného dumpingového rozpětí na trh EU za zanedbatelný.

(110)

Šetřením bylo prokázáno, že se všechny ukazatele újmy pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie během posuzovaného odvětví zhoršily, nebo se nevyvíjely v souladu se spotřebou.

(111)

V posuzovaném období v souvislosti s klesající spotřebou nepřetržitě a výrazně rostl dovoz z ČLR. Zároveň klesl objem prodeje výrobního odvětví Unie celkem o 13 % a jeho podíl na trhu se z 59 % v roce 2008 propadl na 56,7 % v období šetření. Přestože se spotřeba od roku 2009 do období šetření po roce hospodářské krize, která měla dopad na poptávku, zvýšila o 20 %, podíl výrobního odvětví Unie na trhu se i nadále zmenšoval. Vzhledem k výrazné expanzi dumpingového dovozu z ČLR na trh EU se výrobnímu odvětví Unie nepodařilo opět získat ztracený podíl na trhu. Levný dumpingový dovoz v posuzovaném období rostl, doprovázen setrvalým podbízením ve vztahu k cenám účtovaným výrobním odvětvím Unie.

(112)

Dále byly významně dotčeny ukazatele újmy týkající se finančních výsledků výrobního odvětví Unie, jako je peněžní tok a ziskovost. To znamená, že byla rovněž oslabena schopnost výrobního odvětví Unie získávat kapitál a investovat.

(113)

Na základě výše uvedených skutečností byl vyvozen závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(114)

V souladu s čl. 3 odst. 6 a čl. 3 odst. 7 základního nařízení bylo zkoumáno, zda dumpingový dovoz pocházející z ČLR způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu v takové míře, že ji lze označit za podstatnou. Byly přezkoumány i jiné známé činitele, které mohly vedle dumpingového dovozu výrobnímu odvětví Unie způsobovat újmu, aby bylo zajištěno, že případná újma způsobená těmito jinými činiteli nebude připsána dumpingovému dovozu.

(115)

Šetření prokázalo, že se spotřeba v Unii během posuzovaného období snížila o 9 %, zatímco objem dumpingového dovozu z ČLR dramaticky vzrostl přibližně o 49 %, přičemž podíl tohoto dovozu na trhu vzrostl o 63 % z 8,3 % v roce 2008 na 13,6 % v období šetření. Zároveň klesl objem prodeje výrobního odvětví Unie stranám, které nejsou ve spojení, o 13 % a jeho podíl na trhu se zmenšil o 4 % z 59 % v roce 2008 na 56,7 % v období šetření.

(116)

Ačkoli byl dovoz z ČLR rovněž poznamenán hospodářskou krizí a v letech 2008 a 2009 klesl o 68 %, začal od roku 2009 do období šetření znovu velmi rychle růst, přičemž na konci období šetření byl o 367 % větší, přestože se spotřeba Unie v tomto období zvýšila pouze o 20 %. Snížením jednotkové ceny o 9 % ve srovnání s rokem 2008 a cenovým podbízením vůči výrobnímu odvětví Unie o 25,9 % během období šetření navýšil čínský dovoz svůj podíl na trhu od roku 2008 do období šetření o 63 % a dosáhl podílu 13,6 %.

(117)

Zároveň od roku 2008 do období šetření klesl objem prodeje výrobců v Unii stranám, které nejsou ve spojení, celkem o 13 %. V době zotavování trhu, od roku 2009 do období šetření, zvýšilo výrobní odvětví Unie objem prodeje stranám, které nejsou ve spojení, o pouhých 8 %, zároveň však ztratilo 9 % podílu na trhu, a z rostoucí spotřeby tedy těžilo pouze v omezené míře. Prospěch ze zvyšující se spotřeby tak měl zejména čínský dovoz, který ostatní hráče na trhu výrazně předběhl.

(118)

Průměrné dovozní ceny se u dovozu z ČLR za posuzované období snížily o 9 %. I když po prudkém poklesu v roce 2009 pak mezi rokem 2009 a obdobím šetření pomalu rostly, zůstávaly stabilně pod úrovní cen účtovaných výrobním odvětvím Unie. Jednotková cena pro odběratele v EU, kteří nejsou ve spojení, klesla o pouhá 3 %, a prokázala tak určitou odolnost vůči tlaku na ceny vyvíjenému čínským dovozem. Tyto ceny se však zjevně udržely na úkor nižšího objemu prodeje a snížené ziskovosti z tohoto prodeje, která klesla z 6,7 % v roce 2008 na 2,6 % v období šetření, celkem tedy o 61 %, přičemž zároveň rostly výrobní náklady.

(119)

Na základě výše uvedených skutečností lze vyvodit, že prudký nárůst dumpingového dovozu z ČLR při cenách, které v porovnání s výrobním odvětvím Unie neustále vykazovaly cenové podbízení, hrál rozhodující roli ve způsobení podstatné újmy výrobnímu odvětví Unie, které pak již nemohlo plně těžit ze zotavující se spotřeby v Unii.

(120)

Přestože dovoz z ČLR představoval během období šetření 56 % veškerého dovozu do EU, byly zde i další významné zdroje dovozu, a sice z Indické republiky (dále jen „Indie“) (11 %) a Jižní Koreje (19 %). Na rozdíl od dovozu z ČLR poklesl dovoz z Indie, i přes výrazné snížení průměrné ceny o 12 %, během posuzovaného období celkem o 12 % a ztratil 3 % podílu na trhu. Dovoz z Jižní Koreje vzrostl o pouhá 4 %, přičemž průměrná cena zůstala na úrovni z roku 2008. Indický dovoz vykazoval v období šetření 2,7 % podílu na trhu, zatímco dovoz z Jižní Koreje měl podíl 4,6 %.

(121)

Dovoz z ostatních zemí, který představoval 14 % celkového dovozu, klesl o 33 % a jeho průměrná cena zůstala na úrovni z roku 2008.

(122)

Přestože byla průměrná cena dovozu ze všech ostatních zemí nižší než cena výrobního odvětví Unie, jeho případný účinek lze považovat pouze za okrajový. Zaprvé neexistují důkazy, že dovoz z ostatních zdrojů probíhal podle nekalých praktik. Zadruhé, na rozdíl od čínského dovozu, byla celková úroveň cen z ostatních hlavních zdrojů dovozu relativně stabilní během celého posuzovaného období, z čehož vyplývá, že výrobní odvětví Unie může tomuto dovozu v daných tržních segmentech úspěšně konkurovat. Zatřetí dovoz z ostatních zemí v posuzovaném období klesl a stále zůstává na nízké úrovni, jak celkově, tak i u jednotlivých hlavních vyvážejících zemí. Kromě toho potvrzuje klesající podíl na trhu ostatního dovozu, že tento dovoz nemohl způsobit výrobnímu odvětví Unie újmu.

(123)

Celkový vývoz oceli s organickým povlakem výrobního odvětví Unie do třetích zemí poklesl podle údajů Eurostatu během posuzovaného období o 10 %. Průměrná cena však byla poměrně vysoká a během posuzovaného období se zvýšila o 2 %. Vývoz představoval 17 % celkové výroby EU a umožnil výrobnímu odvětví Unie dosáhnout úspor z rozsahu a snížit celkové výrobní náklady. Lze proto dojít k závěru, že vývozní aktivity výrobního odvětví Unie nemohly být možnou příčinou podstatné újmy.

(124)

Tento celkový obraz odráží situace ve vývozu odběratelům ve třetích zemích, kteří nejsou ve spojení, ze strany výrobců v Unii zařazených do vzorku. Tento vývoz klesl během posuzovaného období o 14 %, nicméně i zde byly jednotkové vývozní ceny stabilně vyšší (průměrně o 2 až 12 % podle daného roku), než ceny v EU. Vzhledem k tomu, že objem vývozu tvořil pouze 3 % celkové výroby, nemohl přispět k újmě způsobené trhu EU.

(125)

V průběhu šetření bylo namítnuto, že žadatelé (prostřednictvím svých společností ve spojení) sami dováželi dotčený výrobek z ČLR a že tento dovoz představoval 20 až 40 % celkového dovozu z ČLR. Na podporu tohoto tvrzení však nebyl předložen žádný důkaz. Po prošetření těchto tvrzení bylo zjištěno, že během období šetření výrobci v Unii dovezli přibližně pouze 10 000 tun, což bylo z velké části v souladu s údaji poskytnutými žadatelem při zahájení řízení. Dále bylo zjištěno, že společnosti, které jsou ve spojení s výrobci v Unii, dovezli přibližně stejný objem, o němž nebyly na základě článku 19 základního nařízení podány informace. Tento dovoz celkem představoval pouze 2–3 % celkového dovozu z ČLR. V důsledku toho nelze vyvodit, že výrobní odvětví Unie dováželo z ČLR v takovém množství a podle takového vzorce, aby za prvé zpochybnilo vlastní status coby výrobců v Unii v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení, nebo za druhé, aby si způsobilo újmu samo sobě. Toto tvrzení se proto předběžně zamítá.

(126)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že újmu výrobnímu odvětví Unie způsobila jeho účast v navazujícím obchodování se stavebními materiály (např. sendvičovými panely, lichoběžníkovými plechy atd.), a to buď přímo, nebo prostřednictvím společností, které jsou v rámci skupiny ve spojení. Tyto strany zejména uvedly, že výrobní odvětví Unie prodávalo ocel s organickým povlakem vlastním navazujícím podnikům za nižší ceny, než společnostem, které nejsou ve spojení, a tudíž vlastní podniky v rámci skupiny „subvencovalo“ a umožnilo jim cenové podbízení vůči konkurenci v navazujícím odvětví.

(127)

Jak je uvedeno ve 102. až 107. bodě odůvodnění výše, byla průměrná hodnota využití pro vlastní spotřebu a závislého prodeje za tunu v období šetření pouze o 2 % nižší než prodejní ceny pro odběratele, kteří nejsou ve spojení. Kromě toho šetření ukázalo, že využití pro vlastní potřebu a závislý prodej byly s největší pravděpodobní samy nepřímo ovlivněny nekalou konkurencí dumpingového dovozu. Pokud by navazující podniky výrobního odvětví Unie měly nějakou výhodu, jak tvrdily některé zúčastněné strany, projevilo by se to ve vývoji tohoto ukazatele újmy. Toto tvrzení se proto předběžně zamítá.

(128)

Hospodářská krize a její dopad na stavebnictví alespoň částečně vysvětluje pokles poptávky a tlak na ceny během posuzovaného období. Jak je uvedeno výše, v roce 2009 se spotřeba snížila o 24 %. Nicméně v roce 2010 se trh začal zotavovat a do konce období šetření vzrostla spotřeba o 20 %.

(129)

Při analýze újmy a příčinné souvislosti však bylo zhroucení trhu v roce 2009 a jeho následné zotavování od roku 2009 do období šetření analyzováno zvlášť. V rámci analýzy újmy a příčinné souvislosti bylo jasně prokázáno, že dovoz z ČLR maximálně využil zotavující se spotřeby a kromě toho neustále vykazoval cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie, díky čemuž se možnost pro všechny hráče využít rovných šancí a zotavit se z krize stala neustálým bojem o přežití.

(130)

Některé zúčastněné strany uvedly, že příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, které z velké části sestává z vertikálně integrovaných výrobců oceli, nebyl dovoz z ČLR, ale strukturální problémy odvětví oceli EU, jako je např. nadbytečná kapacita. Rovněž bylo namítnuto, že konsolidace odvětví oceli, která se uskutečnila před posuzovaným obdobím, vedla k nadbytečné kapacitě a že jakákoli způsobená újma byla důsledkem příliš velkého počtu výrobních zařízení.

(131)

Výroba oceli s organickým povlakem je skutečně kapitálově náročná a dané odvětví má poměrně vysoké fixní náklady. Nelze však dojít k závěru, že by konsolidace odvětví oceli, která se uskutečnila před posuzovaným obdobím, vedla k nadbytečné kapacitě. Ze zjištění vyplývá, že po mírném zvýšení výrobní kapacity v roce 2009 odvětví v roce 2010 kapacitu snížilo a v období šetření došlo k dalšímu poklesu. Úroveň kapacity v období šetření byla na nižší úrovni než skutečná spotřeba v roce 2008, tedy rok před plným dopadem hospodářské krize. Spotřeba v EU se dosud nevrátila na úroveň z roku 2008.

(132)

Z šetření kromě toho vyplývá, že nepříznivý dopad nadbytečné kapacity lze připsat pouze v minimálním rozsahu výrobcům oceli s organickým povlakem v EU. Šetření zaprvé prokázalo, že výrobní odvětví Unie zjevně podniklo opatření s cílem zachovat účinnost – prodejní, správní a režijní náklady se výrazně snížily, a to o 34 %, přičemž produktivita za výrobní odvětví jako celek vzrostla o 8 % a u společností zařazených do vzorku o 6%. Za druhé pokračující investice do výrobních linek a flexibilita při jejich využívání pro výrobu jiných výrobků pomohly dosáhnout úspor z rozsahu a snížit konečné fixní náklady. Využití kapacity společností zařazených do vzorku tak během posuzovaného období kleslo o 18 %, průměrné výrobní náklady vzrostly pouze o 9 %, a to včetně nákladů na suroviny. Nelze proto dojít k závěru, že by nadbytečná kapacita narušila příčinnou souvislost. Toto tvrzení se proto předběžně zamítá.

(133)

Bylo prokázáno, že v posuzovaném období, a zejména od roku 2009 do období šetření, došlo k podstatnému nárůstu objemu dumpingového dovozu z ČLR a jeho podílu na trhu. Bylo také zjištěno, že ceny v rámci tohoto dovozu byly trvale podbízivé ve vztahu k cenám účtovaným výrobním odvětvím Unie na trhu Unie, zejména v období šetření.

(134)

Uvedený růst objemu levného dumpingového dovozu z ČLR a jeho podílu na trhu probíhal současně s negativním vývojem hospodářské situace výrobního odvětví Unie. Tato situace se zhoršila v období šetření, kdy výrobní odvětví Unie navzdory rostoucí spotřebě nedokázalo získat zpět ztracený podíl na trhu a zlepšit ziskovost, přičemž další finanční ukazatele, jako je peněžní tok a návratnost investic, stagnovaly na úrovni z roku 2010 a zaměstnanost dosáhla své nejnižší úrovně.

(135)

Zkoumání ostatních známých činitelů, které mohly způsobit újmu výrobnímu odvětví Unie, ukázalo, že tyto činitele nejsou takové, aby narušily příčinnou souvislost zjištěnou mezi dumpingovým dovozem z ČLR a újmou, kterou výrobní odvětví Unie utrpělo.

(136)

Na základě výše uvedené analýzy, v jejímž rámci byly účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie náležitě odlišeny a odděleny od účinků dumpingového vývozu působících újmu, se předběžně vyvozuje závěr, že dumpingový dovoz z ČLR způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(137)

V souladu s článkem 21 základního nařízení Komise zkoumala, zda navzdory předběžnému závěru o dumpingu působícím újmu neexistují přesvědčivé důvody pro závěr, že v tomto konkrétním případě není v zájmu Unie přijímat prozatímní antidumpingová opatření. Analýza zájmu Unie vycházela z posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů dotčeného výrobku.

(138)

Výrobní odvětví Unie jako celek tvoří 22 známých výrobců, kteří podle sdružení Eurofer představují veškerou výrobu oceli s organickým povlakem v Unii. Výrobci působí v různých členských státech Unie a v souvislosti s výrobou dotčeného výrobku přímo zaměstnávají více než 5 400 lidí.

(139)

Žádný z výrobců se nepostavil proti zahájení šetření. Jak vyplývá z výše uvedených makroekonomických ukazatelů, ke zhoršení situace a negativnímu vlivu dumpingového dovozu došlo v celém výrobním odvětví Unie.

(140)

Výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu způsobenou dumpingovým dovozem z ČLR. Je třeba připomenout, že všechny ukazatele újmy během posuzovaného období vykazovaly negativní trend. Zejména ukazatele újmy související s finančními výsledky spolupracujících výrobců v Unii, jako je například ziskovost a návratnost investic, byly závažně ovlivněny. Pokud by opatření nebyla uložena, jeví se další zhoršení hospodářské situace výrobního odvětví Unie jako velmi pravděpodobné.

(141)

Předpokládá se, že uložením prozatímních antidumpingových cel se na trhu Unie obnoví spravedlivé obchodní podmínky, které výrobnímu odvětví Unie umožní, aby cena oceli s organickým povlakem odrážela různé složky nákladů a podmínky na trhu. Lze rovněž očekávat, že uložení prozatímních opatření umožní výrobnímu odvětví Unie získat zpět alespoň část podílu na trhu, o nějž přišlo v průběhu posuzovaného období, což bude mít kladný dopad na jeho ziskovost a celkovou finanční situaci.

(142)

Pokud by opatření uložena nebyla, lze očekávat, že by došlo k další ztrátě podílu na trhu a že by ziskovost výrobního odvětví Unie nadále klesala. To by bylo ze střednědobého a dlouhodobého hlediska neudržitelné. Je rovněž pravděpodobné, že by jednotliví výrobci museli uzavřít svá výrobní zařízení, která byla během posuzovaného období vysoce ztrátová. Vzhledem k vzniklým ztrátám a k vysoké úrovni investic do výroby na začátku posuzovaného období se dá očekávat, že by v případě neuložení opatření většina výrobců v Unii nemohla své investice získat zpět.

(143)

Vyvozuje se proto předběžný závěr, že uložení vyrovnávacích cel by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie.

(144)

Jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění, přihlásilo se pět dovozců, nicméně na dotazník odpověděli pouze dva. V podnětu bylo uvedeno přibližně 100 uživatelů, z nichž se přihlásilo a vyjádřilo zájem o řízení 19 subjektů. Na dotazník následně odpovědělo deset společností.

(145)

Nejaktivnější uživatelé a dovozci předložili společná písemná podání a v průběhu šetření bylo uspořádáno několik slyšení. Jejich hlavní argumenty týkající se uložení opatření jsou analyzovány níže.

(146)

Bylo předloženo tvrzení, že na trhu EU s ocelí s organickým povlakem není dostatečná hospodářská soutěž a že dovoz z ČLR byl nezbytný, aby společnosti dovážející a využívající ocel s organickým povlakem získali lepší vyjednávací pozici. Dále bylo namítáno, že výrobní odvětví Unie bylo s cílem kontrolovat trh součástí oligopolních uspořádání. Šetření v prozatímní fázi tato tvrzení nepotvrdilo. Mimo to bylo zjištěno, že výrobci v Unii si konkurovali na stejných trzích a často prodávali stejným odběratelům nebo stavebním společnostem patřícím různým výrobcům. Vzhledem k tomu, že až na nepodložené stížnosti o obtížích při vyjednávání o cenách nebyly poskytnuty žádné důkazy a že kromě pěti skupin výrobců v Unii, kteří podali stížnost, funguje v EU dalších jedenáct výrobců oceli s organickým povlakem, z nichž někteří jsou skutečně velcí, a s ohledem na řadu dalších zdrojů dovozu, se toto tvrzení nezdá podložené, a proto se předběžně zamítá.

(147)

Dále bylo předloženo tvrzení, že uložení opatření na čínský dovoz by na trhu EU mělo za následek nedostatek oceli s organickým povlakem. Avšak vzhledem ke značné rozmanitosti výše popsaných zdrojů dodávek, jakož i volné výrobní kapacitě výrobního odvětví Unie, se nepovažuje za pravděpodobné, že by k takové situaci došlo. Toto tvrzení se proto předběžně zamítá.

(148)

Deset spolupracujících uživatelů představovalo během období šetření 7 % celkového dovozu z Číny. Z šetření vyplynulo, že všichni uživatelé si udržují různé zdroje dodávek dotčeného výrobku. Nákup z Číny v průměru představoval přibližně 15 % jejich celkového nákupu výrobků z oceli s organickým povlakem. Kromě toho bylo zjištěno, že největší objem byl získán od výrobců v EU (73 %) a 12 % bylo dovezeno z jiných třetích zemí. Vzhledem k tomu, že dotčený výrobek je vysoce standardizovaný, je význam napojení na odběratele spíše relativní, jelikož uživatelé i dovozci mohou, pokud jde o kvalitu výrobků, poměrně snadno změnit zdroje dodávek.

(149)

Z šetření vyplynulo, že všichni spolupracující uživatelé s výjimkou jednoho vykázali zisk v odvětví, které dotčený výrobek využívá, přičemž jejich ziskovost se v období šetření pohybovala od 1 % do 13 % v závislosti na společnosti. Kromě toho nebyla ziskovost těchto společností výrazně závislá na dovozu dotčeného výrobku z ČLR.

(150)

Na základě odpovědí uživatelů na dotazník byl odhadnut pravděpodobný vliv navrhovaných opatření. Proto i za předpokladu, že pro spolupracující uživatele nastane ta nejméně příznivá situace, a sice že cenové zvýšení nebude možné přesunout dále a uživatelé budou nuceni z Číny dovážet dřívější množství, znamenal by dopad výše cla na jejich výrobní náklady zvýšení o 1 až 5 %, přičemž pro ziskovost by to mohlo znamenat pokles o 1 až 2,8 procentních bodů pro většinu dovozu a o přibližně 4 procentní body pro dovoz podléhající zbytkovému clu. Nicméně je pravděpodobnější, že dopad bude výrazně nižší než výše popsaná situace; vzhledem k tomu, že dovoz z Číny představuje poměrně malou část obchodní činnosti uživatelů, lze očekávat, že zvýšení nákladů související s antidumpingovými opatřeními bude možné poměrně snadno přesunout dále. Navíc vzhledem k tomu, že kromě mnoha výrobců v EU jsou také k dispozici významné alternativní zdroje dovozu, na které se opatření nebudou vztahovat, například Indie a Jižní Korea, očekává se, že ceny na trhu po uložení opatření budou odrážet i tyto faktory.

(151)

Dva spolupracující dovozci představovali během období šetření přibližně 6 % celkového dovozu z Číny, přesný podíl nebyl zveřejněn v souladu s článkem 19 základního nařízení. Stejně jako uživatelé si i dovozci vedle ČLR udrželi různé zdroje dodávek. Navíc bylo zjištěno, že pokud by dovozci zachovali schéma dovozu, které používali během období šetření, mohla by být jejich ziskovost ovlivněna opatřeními více než ziskovost uživatelů. V praxi však bývají dovozci coby obchodníci ještě pružnější než uživatelé, a byli by proto s největší pravděpodobností první, kdo se obrátí na alternativní zdroje dodávek.

(152)

V této souvislosti je rovněž třeba uvést, že část prospěchu z čínského dovozu na straně uživatelů a dovozců vzniká na základě nekalé cenové diskriminace praktikované čínskými vývozci, která ji umožňuje, a nikoli díky přirozené konkurenční výhodě. Obnovení rovných podmínek na trhu EU by proto mělo napravit narušení obchodu, k němuž došlo kvůli dumpingovému dovozu, a v podstatě umožní trhu s ocelí s organickým povlakem vrátit se k přirozené dynamice a cenovému vývoji poháněným tržním hospodářstvím a nebude znevýhodňovat ostatní hráče (uživatele, výrobce, konečné uživatele), kteří nemohou bezprostředně těžit z dumpingového dovozu.

(153)

Vzhledem k výše uvedenému byl učiněn předběžný závěr, že na základě dostupných informací o zájmu Unie neexistují přesvědčivé důvody proti uložení prozatímních opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR.

(154)

Vzhledem k dosaženým závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie by měla být uložena prozatímní antidumpingová opatření, aby se předešlo vzniku další újmy, kterou výrobnímu odvětví Unie způsobuje dumpingový dovoz.

(155)

Za účelem stanovení výše těchto opatření byla vzata v úvahu zjištěná dumpingová rozpětí a výše cla nezbytná pro odstranění újmy, která je působena výrobnímu odvětví Unie.

(156)

Při výpočtu výše cla nezbytného k odstranění účinků dumpingu působícího újmu se mělo za to, že by případná opatření měla výrobnímu odvětví Unie umožnit pokrýt výrobní náklady a dosáhnout zisku před zdaněním, kterého mohou přiměřeně dosáhnout výrobci ve výrobním odvětví tohoto typu za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez dumpingového dovozu, u prodeje obdobného výrobku v Unii. Má se za to, že zisk, kterého by mohlo být dosaženo bez dumpingového dovozu, by měl vycházet z údajů z roku 2008, kdy byl čínský dovoz na trhu Unie přítomen v menší míře. Má se tedy za to, že ziskové rozpětí 6,7 % z obratu lze chápat jako přiměřené minimum, kterého by mohlo výrobní odvětví Unie pravděpodobně dosáhnout, pokud by neexistoval dumping působící újmu.

(157)

Na tomto základě byla vypočtena cena obdobného výrobku nepůsobící újmu výrobnímu odvětví Unie. Cena nepůsobící újmu byla získána připočtením výše uvedeného ziskového rozpětí 6,7 % k výrobním nákladům.

(158)

Na základě porovnání váženého průměru dovozní ceny spolupracujících vyvážejících výrobců v ČLR, náležitě upravené, s ohledem na dovozní náklady a celní sazby, s cenou která výrobnímu odvětví Unie nezpůsobí újmu na trhu Unie během období šetření, se potom stanovilo potřebné zvýšení ceny. Rozdíl zjištěný tímto porovnáním byl poté vyjádřen jako procento průměrné dovozní hodnoty CIF porovnávaných typů.

(159)

Vzhledem k výše uvedenému se má za to, že by se v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení měla uložit prozatímní antidumpingová opatření ohledně dovozu pocházejícího z ČLR, a to na úrovni nižších z hodnot dumpingového rozpětí a rozpětí újmy podle pravidla nižšího cla.

(160)

Individuální sazby antidumpingového cla, stanovené pro jednotlivé společnosti a uvedené v tomto nařízení, byly stanoveny na základě zjištění současného šetření. Odrážejí tedy stav týkající se těchto společností zjištěný během šetření. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného pro „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobků pocházejících z ČLR a vyráběných těmito společnostmi, tedy uvedenými konkrétními právními subjekty. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(161)

Všechny žádosti o uplatňování těchto sazeb antidumpingových cel pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu právnické osoby nebo po zřízení nových výrobních nebo prodejních subjektů) musí být adresovány Komisi (7) bezodkladně se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakoukoli změnu činností společnosti spojených s výrobou, prodejem na domácím trhu a vývozem související např. se změnou názvu nebo změnou výrobních a prodejních subjektů. Bude-li to vhodné, bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(162)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingového cla, neměla by se zbytková celní sazba vztahovat jen na nespolupracující vyvážející výrobce, ale rovněž na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(163)

Na základě výše uvedeného se dumpingové rozpětí, rozpětí újmy i prozatímní antidumpingové clo se stanoví takto:

(164)

V zájmu řádného úředního postupu je nutno stanovit období, během kterého mohou zúčastněné strany, které se přihlásily ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení, písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení. Rovněž je třeba uvést, že zjištění týkající se uložení cel, k nimž se dospělo pro účely tohoto nařízení, jsou prozatímní a pro účely jakýchkoli konečných opatření mohou být znovu přehodnocena,