(EU) č. 60/2012Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 60/2012 ze dne 16. ledna 2012 , kterým se ukončuje částečný prozatímní přezkum antidumpingových opatření vztahujících se na dovoz ferosilicia pocházejícího mimo jiné z Ruska prováděný podle čl. 11 odst. 3 nařízení (ES) č. 1225/2009

(1)

Nařízením (ES) č. 172/2008 (2) (dále jen „původní nařízení“) uložila Rada konečné antidumpingové clo na dovoz ferosilicia pocházejícího mimo jiné z Ruska. Tato opatření sestávají z valorického cla ve výši 17,8 % až 22,7 %. Na šetření, jež vedlo k přijetí tohoto nařízení, bude dále odkazováno jako na „původní šetření“.

(2)

Dne 30. listopadu 2009 Evropská komise (dále jen „Komise“) obdržela žádost o částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení (dále jen „prozatímní přezkum“). Žádost o přezkum, kterou podaly společnosti Čeljabinskij elektrometalurgičeskij kombinat, a. s. jako vyvážející výrobce a Kuzneckije ferrosplavi, a. s., která je s touto společností ve spojení (obě společně dále uvedeny jako „žadatel“), byla omezena na zkoumání dumpingu ve vztahu k žadateli. Antidumpingová celní sazba platná pro tohoto žadatele na základě jeho dumpingového rozpětí je 22,7 %.

(3)

Ve své žádosti žadatel uvedl, že okolnosti, na jejichž základě byla stávající opatření zavedena, se změnily, pokud jde o výrobce, a že tyto změny jsou trvalé povahy.

(4)

Žadatel poskytl přímé důkazy o tom, že v jeho případě k vyrovnání účinků dumpingu není nutno nadále zachovávat současnou úroveň opatření. Podle informací uvedených v žádosti o přezkum ze srovnání domácích cen žadatele a jeho vývozních cen do Unie vyplynulo, že dumpingové rozpětí je zjevně podstatně nižší než současná úroveň opatření.

(5)

Jelikož Komise po konzultaci s poradním výborem stanovila, že existují dostatečné důkazy odůvodňující zahájení prozatímního přezkumu, rozhodla se zahájit v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení částečný prozatímní přezkum omezený pouze na posouzení dumpingu ve vztahu k žadateli. Oznámení o zahájení přezkumu zveřejnila Komise dne 27. října 2010 v Úředním věstníku Evropské unie  (3) (dále jen „oznámení o zahájení“) a zahájila šetření.

(6)

Výrobek, který je předmětem prozatímního přezkumu, je stejným výrobkem jako ten, který byl předmětem původního šetření, tj. ferosilicium pocházející z Ruska, v současné době kódů KN 7202 21 00, 7202 29 10 a 7202 29 90.

(7)

Dotčený výrobek vyráběný a prodávaný v Rusku a výrobek vyvážený do Unie mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a stejné použití, a proto se ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení považují za obdobné.

(8)

Komise o zahájení prozatímního přezkumu oficiálně informovala výrobní odvětví Unie, žadatele a orgány vyvážející země. Zúčastněné strany dostaly možnost písemně se k věci vyjádřit a účastnit se slyšení.

(9)

Komise zaslala žadateli dotazník a obdržela odpověď ve lhůtě stanovené k tomuto účelu. Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné k určení dumpingu, a byly provedeny inspekce na místě v těchto místech:

(10)

Šetření probíhalo od 1. října 2009 do 30. září 2010 (dále jen „období přezkumného šetření“).

(11)

Nejprve se podotýká, že podle judikatury soudů EU (4) mají orgány v rámci přezkumu nutnosti zachovat stávající opatření založeného na čl. 11 odst. 3 základního nařízení široký prostor pro uvážení, včetně možnosti provést budoucí hodnocení cenové politiky dotyčných vývozců. V této souvislosti musí orgány prozkoumat argumenty žadatele, proč se okolnosti jeho situace trvale změnily, což má údajně ospravedlnit snížení nebo dokonce zrušení cla.

(12)

Žadatel uvedl, že lze oprávněně říci, že změněné okolnosti jsou trvalé povahy, a tedy úroveň opatření by měla být, pokud jde o žadatele, snížena nebo by opatření měla být úplně zrušena, neboť není pravděpodobné, že by v dohledné budoucnosti došlo k opakování dumpingového dovozu vůbec nebo v podobné míře, jako byla míra zjištěná při původním šetření.

(13)

Dříve než bude reagováno na různé argumenty žadatele týkající se (údajné) trvalé povahy (údajných) změněných okolností, je užitečné nejprve popsat úvahy orgánů vztahující se k otázce, zda žadatel ještě v období přezkumného šetření mohl prodávat na trhu EU za dumpingové ceny.

(14)

Za účelem stanovení běžné hodnoty se nejdříve stanovilo, zda celkový objem domácího prodeje obdobného výrobku společností nezávislým odběratelům byl ve srovnání s jeho celkovým objemem vývozu do Unie reprezentativní. Podle čl. 2 odst. 2 základního nařízení se domácí prodej považuje za reprezentativní, pokud celkový objem domácího prodeje dosáhne alespoň 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku do Unie. Bylo zjištěno, že celkový prodej obdobného výrobku společností na domácím trhu je reprezentativní.

(15)

U každého typu výrobku prodávaného společností na domácím trhu, který byl uznán za přímo srovnatelný s typem prodávaným za účelem vývozu do Unie, bylo stanoveno, zda je jeho prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Prodej určitého typu výrobku na domácím trhu je uznán za dostatečně reprezentativní, jestliže celkový objem prodeje takového typu nezávislým odběratelům na domácím trhu v období přezkumného šetření představoval nejméně 5 % z celkového objemu prodeje srovnatelného typu výrobku vyváženého do Unie.

(16)

Rovněž bylo zkoumáno, zda lze domácí prodej každého typu výrobku považovat v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení za uskutečněný v běžném obchodním styku. Toto zkoumání proběhlo na základě stanovení podílu ziskového prodeje nezávislým odběratelům na domácím trhu pro každý vyvážený typ dotčeného výrobku během každého z období.

(17)

V případě těch typů výrobku, u nichž se více než 80 % objemu prodeje na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší než náklady na jednotku a jejichž vážená průměrná výrobní cena byla rovna výrobním nákladům na jednotku nebo vyšší, byla běžná hodnota jednotlivých typů výrobku určena jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje daného typu na domácím trhu bez ohledu na to, zda šlo o prodej ziskový, či nikoli.

(18)

Pokud objem ziskového prodeje určitého typu výrobku představoval 80 % nebo méně celkového objemu prodeje daného typu výrobku nebo pokud vážená průměrná cena daného typu výrobku nedosahovala výrobních nákladů na jednotku, byla běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, která byla určena jako vážená průměrná cena pouze ziskového domácího prodeje daného typu výrobku uskutečněného v každém z těchto období.

(19)

Pokud u některého typu výrobku prodávaného touto společností nebylo možno pro stanovení běžné hodnoty použít ceny na domácím trhu, byla běžná hodnota vypočtena v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení.

(20)

Při určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení se částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoví podle úvodní věty čl. 2 odst. 6 základního nařízení na základě skutečných údajů, které společnost skutečně zaznamenala při výrobě a prodeji obdobného výrobku v rámci běžného obchodního styku.

(21)

Vývoz do Unie společnost uskutečňuje prostřednictvím švýcarské pobočky společnosti RFAI, která je s ní ve spojení a jež v období přezkumného šetření plnila veškeré dovozní funkce spojené se zbožím vstupujícímu do volného oběhu v Unii, tj. funkce dovozce ve spojení.

(22)

Vývozní cena tak byla stanovena podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení na základě cen, za něž byly dovezené výrobky poprvé znovu prodány nezávislému kupujícímu, upravených s přihlédnutím k veškerým nákladům vzniklým mezi dovozem a dalším prodejem, jakož i k přiměřenému rozpětí pro prodejní, režijní a správní náklady a zisky. Pro tento účel se vzhledem k neexistenci nových informací od nezávislých dovozců o obvykle dosahovaných ziscích použil shodný procentní zisk, z něhož se vycházelo v původním šetření, tedy 6 %.

(23)

Žadatel tvrdil, že k RFAI by mělo být přistupováno jako k součásti jednoho hospodářského subjektu, a že tudíž při stanovení vývozních cen by neměly být odečteny prodejní, režijní a správní náklady RFAI a zisk RFAI.

(24)

Toto tvrzení nelze přijmout, a to z následujících důvodů:

Tvrzení, že při zjišťování vývozní ceny by neměly být odečteny prodejní, režijní a správní náklady a zisk, je proto nutno odmítnout. Připomínky žadatele k této otázce obsažené v odpovědi na konečné informace budou posouzeny dále (bod 2.3).

(25)

Žadatel dále uvedl, že při výpočtu vývozní ceny by v souladu s čl. 11 odst. 10 základního nařízení nemělo být odečteno antidumpingové clo, neboť toto clo je řádně zohledněno v cenách dalšího prodeje a v pozdějších kupních cenách v Unii. V souvislosti s tímto tvrzením šetření stanovilo, že vážený průměr cen dalšího prodeje ferosilicia v Unii se oproti cenám při původním šetření zvýšil a že současné vývozní ceny jsou oproti cenám při původním šetření mnohem vyšší než o 22,7 %. Proto lze dospět k závěru, že antidumpingové clo je řádně zohledněno v žadatelových cenách dalšího prodeje. V důsledku toho by toto tvrzení žadatele mohlo být přijato a při výpočtu zjištěných vývozních cen v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení nebyl odpočet antidumpingových cel proveden.

(26)

Běžná hodnota a vývozní cena byly srovnány na základě ceny ze závodu. Pro účely zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny v oprávněných případech náležité úpravy o přepravní náklady, náklady na pojištění, náklady na terminály, manipulační náklady, náklady na úvěr a poplatky.

(27)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení bylo provedeno srovnání vážené průměrné běžné hodnoty podle typu výrobku s váženou průměrnou vývozní cenou odpovídajícího typu dotčeného výrobku. Výsledek ukázal existenci dumpingu.

(28)

Za účelem výpočtu dumpingového rozpětí orgány stejně jako v původním šetření konstatovaly, že společnosti CHEM a KF jsou v úzkém spojení. Stejně jako v původním šetření a v souladu s běžnými postupy orgánů bylo vypočteno jedno dumpingové rozpětí pro celou skupinu. Pro takový výpočet byla v konečném zjištění použita metoda, kde před určením vážené průměrné míry dumpingu pro celou skupinu byla stanovena výše dumpingu pro každého jednotlivého vyvážejícího výrobce. Je třeba poznamenat, že tato metoda byla odlišná od metody použité v původním šetření, kde byl výpočet výše dumpingu proveden redukcí všech příslušných údajů týkajících se domácího prodeje, nákladů výroby, ziskovosti a prodejů v Unii u výrobních subjektů. Žadatel tvrdil, že použití této metody by odporovalo čl. 11 odst. 9 základního nařízení. I tato otázka bude ještě dále rozvedena (bod 2.3).

(29)

Žadatel podal několik připomínek k určitým aspektům výpočtů, jako jsou náklady výroby, prodejní, režijní a správní náklady, ziskové rozpětí, běžná hodnota a poplatky. Všechny tyto připomínky byly zváženy a případné administrativní chyby byly opraveny. Odpovídajícím způsobem byla upravena i konečná zjištění.

(30)

Žadatel dále požádal, aby Komise vyjádřila výši dumpingu na základě hodnoty CIF, kterou za účelem tohoto šetření určil sám žadatel, přičemž odkazoval na čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Tento požadavek byl zdůvodněn tím, že cena, která se oznamuje celním orgánům, je vnitropodniková cena, která by možná byla správnou cenou pro celní účely, avšak tato cena by se neměla používat při výpočtu dumpingu v antidumpingových řízeních. Toto tvrzení je nutno odmítnout, protože rozdíl mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou, tj. výše dumpingu, by měl být vyjádřen na stejném základě, jako je základ, který následně používají celní orgány pro vyměření cla, jež má být vybíráno. A tímto základem je ve skutečnosti hodnota CIF oznámená žadatelem celním orgánům. Tato posledně zmíněná hodnota byla pak použita ve výpočtech.

(31)

Pokud jde o výpočet nákladů výroby, žadatel vyjádřil námitku vůči přístupu Komise, aby při výpočtu běžné hodnoty byla použita průměrná nákupní cena hlavní nákladové položky od dodavatele, který není ve spojení, místo skutečné ceny zaplacené dodavateli ve spojení. Toto tvrzení bylo nutno odmítnout, protože cena účtovaná dodavatelem ve spojení byla výrazně nižší než cena zaplacená za stejnou surovinu nezávislému dodavateli. Tuto cenu proto nelze považovat za běžnou cenu. Následně tento prvek nákladů musel být upraven.

(32)

Po zveřejnění konečných zjištění žadatel tvrdil, že při porovnávání vývozních cen s běžnými hodnotami nebylo stejným způsobem zohledněno balné. Tato otázka byla prošetřena a případné administrativní chyby byly opraveny.

(33)

Žadatel též vznesl připomínku k vyloučení vývozních transakcí týkajících se určitého typu výrobku. Prodej tohoto typu výrobku v Unii v období přezkumného šetření představoval méně než 5 % prodejů dotčeného výrobku v Unii. Tato námitka musela být zamítnuta vzhledem k tomu, že na domácím trhu se tento typ výrobku neprodával a nebyla ani poskytnuta konkrétní výše nákladů na jeho výrobu. Jelikož byl tento typ výrobku v období přezkumného šetření vyvážen do Unie v malém množství, bylo tudíž zváženo, že není vhodné vypočítávat běžnou hodnotu na základě výrobních nákladů jiných typů výrobků, a tedy provádět úpravy o rozdíly ve výrobcích.

(34)

Kromě toho, jak bylo již vysvětleno dříve, žadatel ve své reakci na konečné zjištění podal podrobné připomínky zejména ke dvěma důležitým aspektům výpočtu dumpingového rozpětí, a sice i) k otázce, zda společnosti CHEM, KF a RFAI tvoří jeden hospodářský subjekt (6), a ii) výpočtu individuální výše dumpingu společnosti CHEM na jedné straně a společnosti KF na straně druhé (7).

(35)

Pokud jde o první tvrzení, zejména k bodům předloženým žadatelem v reakci na zveřejnění konečných zjištění, konstatuje se následující.

(36)

Žadatel zopakoval svůj postoj, že oba vyvážející výrobci a obchodní společnost RFAI, která je s nimi ve spojení, jsou v konečném důsledku vlastněny a ovládány stejnými příjemci, a že by tudíž nemohly samostatně rozhodovat, nýbrž se musely řídit pokyny vlastníků žadatele. Uznal všechny prvky uvedené ve 24. bodě odůvodnění, avšak vyslovil nesouhlas s hodnocením orgánů, neboť tyto prvky by neměly mít žádný vliv na to, zda všechny společnosti, CHEM, KF a RFAI, jsou součástí jednoho hospodářského subjektu.

(37)

Orgány tyto připomínky žadatele zamítly. Kritéria, která již byla uvedena výše, tvoří zejména ve svém souhrnu spolehlivý základ ospravedlňující zamítnutí tvrzení žadatele. Všechny tyto prvky uvedené ve 24. bodě odůvodnění nasvědčují takové struktuře skupiny, kde všechny společnosti jsou samostatnými právními subjekty a ve které společnosti KF a CHEM plní v plném rozsahu funkci vyvážejících výrobců (funkce výroby a vývozu) a společnost RFAI působí hlavně jako obchodník/vývozce ve spojení do EU.

(38)

Pokud jde o druhé tvrzení, není nutno v souvislosti s tímto přezkumným šetřením zaujímat k této záležitosti konečný postoj. Vyplývá to z kombinace dvou důvodů. Za prvé, i kdyby toto tvrzení bylo přijato (případně spolu s přijetím tvrzení uvedených ve 29. bodě odůvodnění), závěr by byl přesto takový, že žadatel v období přezkumného šetření prodával na trhu EU za dumpingové ceny, s dumpingovým rozpětím přibližně ve výši 13 %. Za druhé, jak je vysvětleno dále, v současné době v každém případě neexistuje dostatek důkazů, jež by umožnily považovat toto dumpingové rozpětí v období přezkumného šetření za trvalé.

(39)

Výrobní odvětví Unie v reakci na konečné zjištění argumentovalo tím, že v důsledku přezkumného šetření by mělo být clo na výrobky žadatele zvýšeno, protože pokud všechna tvrzení žadatele budou odmítnuta, dumpingové rozpětí zjištěné během období přezkumného šetření je vyšší než platné clo. Protože však, jak je vysvětleno dále, neexistuje dostatek důkazů pro to, že došlo k trvalé změně okolností, neexistuje žádné odůvodnění pro změnu cla, a to ani směrem nahoru, ani směrem dolů.

(40)

I přes přijetí určitých tvrzení žadatele, jak uvedeno výše, je nicméně zjištěno, že v období přezkumného šetření stále prodával na trhu EU za dumpingové ceny, s dumpingovým rozpětím nejméně ve výši 13 %. Navíc, jak bude dále vysvětleno, v každém případě není dostatek důkazů pro to, aby toto dumpingové rozpětí v období přezkumného šetření bylo možno považovat za trvalé.

(41)

Žadatel odůvodnil svou argumentaci, proč došlo k trvalé změně okolností, takto:

(42)

(43)

Po zveřejnění konečných zjištění žadatel použil obdobné argumenty. Znovu však nebyly poskytnuty dostatečné důkazy. Proto byl učiněn závěr, že v tuto chvíli neexistují dostatečné důkazy pro to, že tyto vyšší vývozní ceny žadatele v období přezkumného šetření jsou něčím jiným než důsledkem převažujících tržních cen (zejména cen na trhu EU). Jinými slovy, neexistují dostatečné důkazy pro to, že příčinou těchto vyšších cen byly změny, které provedl žadatel ve své exportní firemní struktuře, a že tudíž lze očekávat, že tyto ceny zůstanou v budoucnu na podobné (nebo vyšší) úrovni. Zejména pokud by se v rozporu s vývody žadatele připustilo, že tato nová struktura zvýší efektivitu celé skupiny, neznamená to, že jeho exportní ceny pro EU budou vysoké a nepovedou k dumpingu.

(44)

(45)

Toto tvrzení však nemůže vést ke zrušení nebo zmírnění platných opatření. Podotýká se, že i podle svého vlastního tvrzení žadatel ještě v období přezkumného šetření prodával za dumpingové ceny. Navíc sám žadatel zdůraznil, že EU zůstává jedním z jeho tradičních trhů. To potvrzuje i skutečnost, že výše prodeje žadatele do EU je stále značná; porovná-li se objem prodeje se spotřebou EU v období původního šetření (8), představoval by významný podíl na trhu (mezi 5 a 20 %, přesné údaje nelze uvést z důvodu jejich důvěrnosti).

(46)

Po zveřejnění konečných zjištění žadatel zopakoval svůj postoj, že nové tržní příležitosti budou spíše na jiných trzích (Indie, Asie a Spojené státy) než v EU. Žadatel však neposkytl žádné přesvědčivé důkazy na podporu svých tržních strategií. Existence dumpingového rozpětí ještě v období přezkumného šetření, nedostatek údajů o jiných trzích a kolísavost vývozních cen prodeje na mezinárodním trhu – všechny tyto prvky nepodporují toto tvrzení, které je tudíž nutno odmítnout.

(47)

(48)

I za předpokladu, že všechna tato tvrzení jsou pravdivá, zůstává nicméně faktem, že v období přezkumného šetření žadatel prodával za dumpingové ceny se značnou marží a za kolísání cen. Navíc, jak je vysvětleno výše, množství zboží prodaného žadatelem do EU v období přezkumného šetření nenaznačuje, že se z tohoto trhu stahuje nebo že tak v brzké budoucnosti hodlá učinit.

(49)

Ve svých připomínkách ke konečným zjištěním žadatel tvrdil, že jediným argumentem, který Komise v konečných zjištěních uvedla proti závažnosti rostoucí poptávky na domácím trhu, je význam zjištěného dumpingového rozpětí. Žadatel dále trval na tom, že Komise sice uznala mnohé zásadní aspekty týkající se ruského trhu, avšak nevyvozuje z těchto argumentů odpovídající závěr.

(50)

Tato tvrzení je nutné odmítnout. Za prvé, proti tomuto argumentu nehovoří jen zjištění o dumpingu, ale též zjištění o množství. Za druhé orgány konstatují, že Komise nic neuznala a že nebyly poskytnuty žádné průkazné nezávislé údaje na podporu tvrzení, že se očekává růst poptávky po dotčeném výrobku v Rusku a že vývozní ceny této skupiny porostou mnohem rychleji než náklady výroby.

(51)

(52)

Po finanční krizi roku 2009 však byla zaznamenána významná obnova kapacit a žadatel oznámil rozšíření kapacit o 10–20 % (rozpětí se uvádí z důvodu důvěrnosti) ve srovnání s obdobím před finanční krizí.

(53)

Po zveřejnění konečných zjištění žadatel sdělil, že srovnávání výrobní kapacity v období následujícím po období přezkumného šetření s kapacitou během referenčního období není vhodné, neboť žadatel předpokládal finanční krizi v roce 2009, a proto svou výrobní kapacitu již snížil. Tento argument nelze přijmout; oznámené rozšíření kapacit o 10–20 % lze zaznamenat ve srovnání s rokem 2007 – a nikoli s rokem 2009, kdy kapacity byly na nejnižší úrovni. Navíc finanční krize v roce 2009 nemohla ovlivnit výrobní kapacitu žadatele v roce 2007.

(54)

Analýza tvrzení žadatele vztahujících se k trvalé povaze změněných okolností, jak bylo shrnuto výše, vedla k závěru, že v současné době neexistují dostatečné důkazy pro to, že nějaké změněné okolnosti jsou trvalé povahy. Zdá se, že vývozní ceny žadatele, a tedy i jeho dumpingové rozpětí, budou pravděpodobně kolísat a budou především následovat vývoj cen na světových trzích. Ačkoli žadatel poukázal na určité změněné okolnosti, nelze z nich usoudit, že chování žadatele v oblasti tvorby cen v období přezkumného šetření je trvalé povahy. Proto byl učiněn závěr, že snížit clo by v tuto chvíli bylo předčasné, a tudíž neopodstatněné.

(55)

Žadatel spolu se svým dovozcem ve spojení nabídli cenový závazek v souladu s čl. 8 odst. 1 základního nařízení.

(56)

Šetření ukázalo, že cena výrobku velmi kolísá. Jak již bylo uvedeno ve 42. bodě odůvodnění, bylo zjištěno, že prodejní ceny žadatele v Unii byly během období přezkumného šetření velmi rozdílné. Tento výrobek proto není vhodný pro závazek o pevné ceně. Přestože vývozce navrhl mechanismus indexace, nebylo možné určit srovnání mezi kolísavostí cen konečného výrobku a navrženým zdrojem pro indexaci, zejména proto, že se rovněž týká konečného výrobku a cen, které byly ovlivněny dumpingovým dovozem. Proto se dospělo k závěru, že navrhovaná indexace není vhodná.

(57)

Pokud jde o specifická rizika týkající se společnosti, bylo zjištěno, že riziko křížové kompenzace je z důvodu složité struktury společnosti velmi vysoké: jiné výrobky než dotčený výrobek by mohly být prodávány prostřednictvím obchodníka mimo Unii jiné pobočce ve spojení ve třetí zemi a poté znovu prodávány do Unie.

(58)

Kromě toho, jelikož samotný výrobek existuje v různých kvalitách a dováží se hlavně ve volně ložené formě, pro celní orgány by nebylo možné rozlišit chemickou specifikaci (na kterou se potenciálně vztahují různé minimální dovozní ceny) bez individuální analýzy každé transakce, a jakákoli kontrola by tedy byla velmi pracná až neproveditelná.

(59)

Nabídka podniku byla proto odmítnuta.

(60)

Vzhledem ke zjištěním o dumpingu, jakož i vzhledem k tomu, že nebyla prokázána trvalá povaha změněných okolností, se dochází k závěru, že na společnost Čeljabinskij elektrometalurgičeskij kombinat, a. s. a společnost Kuzneckije ferrosplavi, a. s., která je s ní ve spojení, by se i nadále mělo vztahovat clo ve výši stanovené v základním nařízení, tj. ve výši 22,7 %,