(EU) č. 678/2011Nařízení Komise (EU) č. 678/2011 ze dne 14. července 2011 , kterým se nahrazuje příloha II a mění přílohy IV, IX a XI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních součástí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) Text s významem pro EHP

PŘÍLOHA II

OBECNÉ DEFINICE, KRITÉRIA PRO KATEGORIZACI VOZIDEL, TYPŮ VOZIDEL A DRUHŮ KAROSERIÍ

ÚVODNÍ ČÁST

Obecné definice a obecná ustanovení

1.   Definice

1.1   „Místem k sezení“ se rozumí místo, které pojme jednu sedící osobu, jež je nejméně stejně velká jako:

a)	figurína odpovídající 50. percentilu mužské populace v případě řidiče;

b)	figurína odpovídající 5. percentilu dospělé ženské populace v ostatních případech.

1.2   „Sedadlem“ se rozumí kompletní konstrukce s povrchovou úpravou, která může být pevnou součástí konstrukce vozidla a která je určena k sezení jedné osoby.

1.2.1   Pojem „sedadlo“ zahrnuje jak jednotlivé sedadlo, tak i lavicové sedadlo.

1.2.2   Tato definice zahrnuje i sklápěcí a vyjímatelná sedadla.

1.3   „Nákladem“ se rozumí především jakékoli přenosné předměty.

Pojem „náklad“ zahrnuje výrobky volně ložené, zpracované výrobky, kapaliny, zvířata, plodiny, nedělitelné náklady.

1.4.   „Maximální hmotností“ se rozumí „maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla“ podle definice v bodě 2.8 přílohy I.

2.   Obecná ustanovení

2.1   Počet míst k sezení

2.1.1   Požadavky na počet míst k sezení platí pro sedadla konstruovaná k použití při jízdě vozidla po pozemních komunikacích.

2.1.2   Nevztahují se na sedadla, která jsou konstruovaná k použití pro užívání ve vozidle, které není v pohybu, a která jsou jasně pro uživatele označena piktogramem nebo značkou s příslušným textem.

2.1.3   Ke stanovení počtu míst k sezení platí tyto požadavky:

a)	každé jednotlivé sedadlo se počítá jako jedno místo k sezení;

b)	v případě lavicového sedadla za jedno místo k sezení počítá prostor, který je široký nejméně 400 mm, měřeno v úrovni sedáku. Tato podmínka nebrání výrobci použít obecná ustanovení uvedená v bodě 1.1;

c)

prostor uvedený v bodě b) však nelze počítat za jedno místo k sezení, pokud: i) má lavicové sedadlo vlastnosti, které spodní části figuríny brání sedět v přirozené poloze – například: přítomnost pevně zabudované konzoly, nečalouněné části nebo vnitřního obložení, které tvoří překážku na vnitřní sedací ploše; ii) konstrukce podlahové části před předpokládaným místem k sezení (například přítomnost tunelu) brání umístit nohy figuríny do přirozené polohy.

2.1.4   S ohledem na vozidla, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/85/ES ze dne 20. listopadu 2001, o zvláštních ustanoveních pro vozidla používaná k přepravě osob, která mají více než osm sedadel kromě sedadla řidiče, a o změně směrnic 70/156/EHS a 97/27/ES (1), musí být rozměr uvedený v bodě 2.1.3 b) přizpůsoben požadavkům na minimální prostor pro jednu osobu v souvislosti s různými třídami vozidel.

2.1.5   Pokud je vozidlo vybaveno kotevními úchyty pro vyjímatelné sedadlo, zahrne se vyjímatelné sedadlo do počtu míst k sezení.

2.1.6   Místo určené pro obsazený invalidní vozík se považuje za jedno místo k sezení.

2.1.6.1   Tímto ustanovením nejsou dotčeny požadavky uvedené v bodech 3.6.1 a 3.7 přílohy VII směrnice 2001/85/ES.

2.2   Maximální hmotnost

2.2.1   V případě tahače návěsu zahrnuje maximální hmotnost, ke které je třeba přihlédnout při klasifikaci vozidla, i maximální hmotnost návěsu na návěsovém čepu točnice.

2.2.2   V případě motorového vozidla, které může táhnout přívěs s nápravami uprostřed nebo tuhý přívěs, musí maximální hmotnost, ke které je třeba přihlédnout při klasifikaci motorového vozidla, zahrnovat maximální hmotnost přenášenou na tažné vozidlo spojovacím zařízením.

2.2.3   V případě návěsu, přívěsu s nápravami uprostřed a tuhého přívěsu musí maximální hmotnost, ke které je třeba přihlédnout při klasifikaci vozidla, odpovídat maximální hmotnosti přenášené na zem koly nápravy nebo skupiny náprav, pokud je připojen k tažnému vozidlu.

2.2.4   V případě ojnicového přívěsu zahrnuje maximální hmotnost, ke které je třeba přihlédnout při klasifikaci vozidla, maximální hmotnost návěsu na návěsovém čepu točnice.

2.3   Zvláštní vybavení

2.3.1   Vozidla vybavená především pevným zařízením, jako jsou stroje nebo přístrojové vybavení, se považují za vozidla kategorie N nebo O.

2.4   Jednotky

2.4.1   Není-li uvedeno jinak, musí veškeré jednotky měření a příslušné symboly splňovat ustanovení směrnice Rady 80/181/EHS (2).

3.   Kategorizace vozidel

3.1   Výrobce odpovídá za zařazení typu vozidla do konkrétní kategorie.

Pro tyto účely musejí být splněna všechna příslušná kritéria popsaná v této příloze.

3.2   Schvalovací orgán je oprávněn požadovat od výrobce další příslušné informace, aby prokázal, že určitý typ vozidla musí být zařazen do kategorie vozidel zvláštního určení ve zvláštní skupině („kód SG“).

ČÁST A

Kritéria pro kategorizaci vozidel

1.   Kategorie vozidel

Pro účely evropského a vnitrostátního schvalování typu i pro jednotlivá schválení se vozidla zařazují do kategorií na základě této klasifikace:

(Má se za to, že schválení lze udělit pouze pro kategorie uvedené v bodech 1.1.1 až 1.1.3, 1.2.1 až 1.2.3 a 1.3.1 až 1.3.4.)

1.1	Kategorie M	Motorová vozidla konstruovaná a vyrobená především pro dopravu osob a jejich zavazadel.
1.1.1	Kategorie M1	Vozidla kategorie M, s nejvýše osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče. Vozidla náležející do kategorie M1 nesmí mít prostor pro stojící cestující. Počet míst k sezení může být omezen na jedno (tj. místo k sezení řidiče).
1.1.2	Kategorie M2	Vozidla kategorie M, s více než osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče a s maximální hmotnosti nepřevyšující 5 tun. Vozidla náležející do kategorie M2 mohou mít kromě míst k sezení i prostor pro stojící cestující.
1.1.3	Kategorie M3	Vozidla kategorie M, s více než osmi místy k sezení kromě místa k sezení řidiče a s maximální hmotností převyšující 5 tun. Vozidla náležející do kategorie M3 mohou mít prostor pro stojící cestující.
1.2	Kategorie N	Motorová vozidla konstruovaná a vyrobená především pro dopravu nákladů.
1.2.1	Kategorie N1	Vozidla kategorie N s maximální hmotností nepřevyšující 3,5 tuny.
1.2.2	Kategorie N2	Vozidla kategorie N s maximální hmotností převyšující 3,5 tuny, ale nepřevyšující 12 tun.
1.2.3	Kategorie N3	Vozidla kategorie N s maximální hmotností převyšující 12 tun.
1.3	Kategorie O	Přípojná vozidla konstruovaná a vyrobená pro dopravu nákladů nebo osob i pro ubytování osob.
1.3.1	Kategorie O1	Vozidla kategorie O s maximální hmotností nepřevyšující 0,75 tuny.
1.3.2	Kategorie O2	Vozidla kategorie O s maximální hmotností převyšující 0,75 tuny, ale nepřevyšující 3,5 tuny.
1.3.3	Kategorie O3	Vozidla kategorie O s maximální hmotností převyšující 3,5 tuny, ale nepřevyšující 10 tun.
1.3.4	Kategorie O4	Vozidla kategorie O s maximální hmotností převyšující 10 tun.

2.   Podkategorie vozidel

2.1   Terénní vozidla

„Terénním vozidlem“ se rozumí vozidlo zařazené do kategorie M nebo N, které má zvláštní technické vlastnosti umožňující jeho použití mimo běžné vozovky.

V případě těchto kategorií vozidel se k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí písmeno „G“.

Kritéria pro zařazení vozidla do podkategorie „terénních vozidel“ jsou uvedena v oddílu 4 části A této přílohy.

2.2   Vozidla zvláštního určení

2.2.1   „Vozidlem zvláštního určení“ se rozumí vozidlo kategorie M, N nebo O, které má zvláštní technické vlastnosti k výkonu funkce, jež vyžaduje zvláštní uspořádání a/nebo výstroj.

V případě neúplných vozidel, která mají spadat do podkategorie vozidel zvláštního určení, se k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí písmeno „S“.

Různé typy vozidel zvláštního určení jsou vymezeny a uvedeny v oddílu 5.

2.3   Terénní vozidlo zvláštního určení

2.3.1   „Terénním vozidlem zvláštního určení“ se rozumí vozidlo zařazené do kategorie M nebo N, které má zvláštní technické vlastnosti uvedené v bodech 2.1 a 2.2.

V případě těchto kategorií vozidel se k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí písmeno „G“.

V případě neúplných vozidel, která mají spadat do podkategorie vozidel zvláštního určení, se navíc k písmenu a číslici označujícím kategorii vozidla připojí jako druhá přípona písmeno „S“.

3.   Kritéria pro zařazení vozidel do kategorie N

3.1   Zařazení typu vozidla do kategorie N je určeno technickými vlastnostmi vozidla uvedenými v bodech 3.2 až 3.6.

3.2   Prostor s místy k sezení je v zásadě zcela oddělen od ložného prostoru.

3.3   Odchylně od požadavků uvedených v bodě 3.2 mohou být osoby přepravovány ve stejném prostoru jako náklad pod podmínkou, že je ložný prostor vybaven upevňovacím zařízením na ochranu přepravovaných osob před pohybem nákladu za jízdy, při prudkém brzdění a zatáčení.

3.4   Upevňovací zařízení – uvazovací zařízení – určené k zajištění nákladu v souladu s požadavky uvedenými v bodě 3.3 a oddělovací systémy určené pro vozidla do 7,5 tun musí být konstruovány v souladu s ustanoveními oddílů 3 a 4 normy ISO 27956: 2009 „Road vehicles – Securing of cargo in delivery vans – Requirements and Test methods“.

3.4.1   Požadavky uvedené v bodě 3.4 mohou být ověřeny v prohlášení o shodě poskytnutém výrobcem.

3.4.2   Alternativně k požadavkům uvedeným v bodě 3.4 může výrobce ke spokojenosti schvalovacího orgánu prokázat, že nainstalovaná upevňovací zařízení poskytují srovnatelnou úroveň ochrany, jaká je stanovena v uvedené normě.

3.5   Počet míst k sezení kromě místa k sezení řidiče nesmí být vyšší než:

a)	6 v případě vozidel kategorie N1;

b)	8 v případě vozidel kategorie N2 nebo N3.

3.6   Kapacita vozidel pro přepravu nákladu musí být stejná nebo vyšší než kapacita pro dopravu osob vyjádřená v kilogramech.

3.6.1   Pro tyto účely musí být v jakémkoli uspořádání, zejména v případě obsazení všech míst k sezení, splněny tyto podmínky:

a)	když N = 0: P – M ≥ 100 kg

b)	když 0 < N ≤ 2: P – (M + N × 68) ≥ 150 kg;

c)	když N > 2: P – (M + N × 68) ≥ N × 68;

kde písmena mají tento význam:

„P“	je maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla;
„M“	je provozní hmotnost;
„N“	je počet míst k sezení kromě místa k sezení řidiče.

3.6.2   V hodnotě M musí být započtena hmotnost zařízení namontovaného ve vozidle k uložení nákladu (např. nádrž, karoserie apod.), k manipulaci s nákladem (např. jeřáb, zdviž apod.) a k zajištění nákladu (např. zařízení k upevnění nákladu).

Hmotnost zařízení, které není použito pro výše uvedené účely (např. kompresoru, navijáku, generátoru elektrického proudu, vysílacího zařízení apod.), se pro výpočet podle uvedeného vzorce do hodnoty M nezahrnuje.

3.7   Požadavky uvedené v bodech 3.2 až 3.6 musí být splněny pro všechny varianty a verze typu vozidla.

3.8   Kritéria pro zařazení vozidel do kategorie N1.

3.8.1   Vozidlo se zařadí do kategorie N1, pokud splní všechna příslušná kritéria.

Pokud nesplní jedno kritérium nebo více kritérií, bude zařazeno do kategorie M1.

3.8.2   Kromě obecných kritérií uvedených v bodech 3.2 až 3.6 musí vozidlo pro zařazení do kategorie vozidel, v níž je prostor pro řidiče a náklad v jednom celku (tj. karoserie typu „BB“), splňovat také kritéria stanovená v bodech 3.8.2.1 až 3.8.2.3.5.

3.8.2.1   Skutečnost, že mezi řadu sedadel a nákladní prostor je namontována úplná nebo částečná stěna nebo přepážka, nevylučuje povinnost splnit požadovaná kritéria.

3.8.2.2   Jedná se o tato kritéria:

a)	náklad musí být možné nakládat zadními dveřmi, zadními výklopnými dveřmi nebo bočními dveřmi, které jsou konstruované a vyrobené pro tyto účely;

b)

v případě zadních dveří nebo zadních výklopných dveří musí otvor pro nakládání splňovat tyto požadavky: i) pokud je vozidlo vybaveno pouze jednou řadou sedadel nebo pouze sedadlem řidiče, musí být minimální výška otvoru pro nakládání nejméně 600 mm; ii) pokud je vozidlo vybaveno dvěma nebo více řadami sedadel, musí být minimální výška otvoru pro nakládání nejméně 800 mm a plocha otvoru nejméně 12 800 cm2;

c)

Nákladní prostor musí splňovat tyto požadavky: „nákladním prostorem“ se rozumí část vozidla za řadou (řadami) sedadel nebo za sedadlem řidiče, pokud je vozidlo vybaveno pouze jedním sedadlem řidiče; i) ložná plocha nákladního prostoru musí být obecně rovná ii) pokud je vozidlo vybaveno pouze jednou řadou sedadel nebo jedním sedadlem, musí minimální délka nákladního prostoru představovat nejméně 40 % rozvoru vozidla iii) pokud je vozidlo vybaveno dvěma nebo více řadami sedadel, musí minimální délka nákladního prostoru představovat nejméně 30 % rozvoru vozidla. Pokud je možné z vozidla snadno vyjmout poslední řadu sedadel bez použití speciálních nástrojů, musí být požadavky na délku nákladního prostoru splněny u všech sedadel upevněných ve vozidle iv) požadavky na délku nákladního prostoru musí být splněny, pokud jsou sedadla první řady nebo případně poslední řady vzpřímena v obvyklé poloze pro sezení cestujících ve vozidle.

3.8.2.3   Zvláštní podmínky měření

3.8.2.3.1   Definice

a)	„Výškou otvoru pro nakládání“ se rozumí svislá vzdálenost dvou vodorovných rovin dotýkajících se nejvyššího bodu spodní části dveří a nejnižšího bodu horní části dveří;

b)	„plochou otvoru pro nakládání“ se rozumí největší plocha kolmého průmětu do vertikální roviny kolmá ke střednici vozidla při maximálním otvoru možném v případě úplného otevření zadních dveří nebo zadních výklopných dveří;

c)

„rozvorem náprav“ se pro účely použití výpočtových vzorců uvedených v bodech 3.8.2.2 a 3.8.3.1 rozumí vzdálenost mezi: i) střednicí přední nápravy a střednicí druhé nápravy v případě vozidla se dvěma nápravami, nebo ii) střednicí přední nápravy a střednicí simulované nápravy stejně vzdálené od druhé a třetí nápravy v případě vozidla se třemi nápravami.

3.8.2.3.2   Nastavení sedadel

a)	sedadla musí být nastavená do nejvzdálenější polohy vzadu;

b)	pokud jsou opěradla sedadla nastavitelná, musí být nastavena tak, aby umožnila usazení trojrozměrného zařízení pro stanovení bodu H při úhlu trupu 25 stupňů;

c)	pokud nejsou opěradla nastavitelná, musí být v poloze konstrukčně dané výrobcem vozidla;

d)	Výškově nastavitelné sedadlo musí být nastaveno v nejnižší poloze.

3.8.2.3.3   Stav vozidla

a)	vozidlo musí být v zatíženém stavu odpovídajícím jeho maximální hmotnosti;

b)	kola vozidla musí nastavena do přímého směru.

3.8.2.3.4   Požadavky uvedené v bodě 3.8.2.3.2 neplatí pro vozidla vybavená stěnou nebo přepážkou.

3.8.2.3.5   Měření délky nákladního prostoru

a)	Pokud vozidlo není vybaveno přepážkou nebo stěnou, měří se délka od vertikální roviny kolmé k nejvzdálenějšímu zadnímu bodu horní části opěradla k zadní vnitřní ploše nebo k zadním dveřím nebo zadním výklopným dveřím v uzavřené poloze;

b)	pokud je vozidlo vybaveno přepážkou nebo stěnou, měří se délka od vertikální roviny kolmé k nejvzdálenějšímu zadnímu bodu přepážky nebo stěny k zadní vnitřní ploše nebo k zadním dveřím nebo případně zadním výklopným dveřím v uzavřené poloze;

c)	požadavky na délku musí být splněny alespoň podél vodorovné přímky umístěné v podélné svislé rovině procházející střednicí vozidla, na úrovni podlahy ložného prostoru.

3.8.3   Kromě obecných kritérií uvedených v bodech 3.2 až 3.6 musí vozidlo pro zařazení do kategorie vozidel, v níž prostor pro řidiče a náklad není v jednom celku (tj. karoserie typu „BE“), splňovat také kritéria stanovená v bodech 3.8.3.1 až 3.8.3.4.

3.8.3.1   Pokud je vozidlo vybaveno uzavřeným typem karoserie, platí tyto podmínky:

a)	náklad je možné nakládat zadními dveřmi, zadními výklopnými dveřmi nebo výplní dveří nebo jinak;

b)	minimální výška otvoru pro nakládání musí být nejméně 800 mm a plocha otvoru musí být nejméně 12 800 cm2;

c)	Minimální délka nákladního prostoru musí představovat nejméně 40 % rozvoru vozidla.

3.8.3.2   U vozidel s otevřeným nákladním prostorem se použijí pouze ustanovení uvedená v bodě 3.8.3.1 a) a c).

3.8.3.3   Definice v bodě 3.8.2 se obdobně vztahují na použití ustanovení uvedených v bodě 3.8.3.

3.8.3.4   Požadavky na délku nákladního prostoru musí být však splněny podél vodorovné přímky umístěné v podélné rovině procházející střednicí vozidla na úrovni podlahy ložného prostoru.

4.   Kritéria pro zařazení vozidel do podkategorie terénních vozidel

4.1   Vozidla kategorie M1 nebo N1 se zařadí do podkategorie terénních vozidel, pokud zároveň splňují tyto podmínky:

a)	nejméně jedna přední náprava a nejméně jedna zadní náprava je konstruována pro současný pohon bez ohledu na skutečnost, zda může být jedna hnací náprava odpojena;

b)	vozidlo je vybaveno nejméně jedním uzávěrem diferenciálu nebo jedním zařízením, kterým se dosáhne podobného účinku;

c)	stoupavost samotného vozidla činí nejméně 25 %;

d)

vozidla splňují pět z následujících šesti požadavků: i) přední nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů, ii) zadní nájezdový úhel musí být nejméně 20 stupňů, iii) přechodový úhel musí být nejméně 20 stupňů, iv) světlá výška pod přední nápravou musí být nejméně 180 mm, v) světlá výška pod zadní nápravou musí být nejméně 180 mm, vi) světlá výška mezi nápravami musí být nejméně 200 mm.

4.2   Vozidla kategorie M2, N2 nebo M3 s maximální hmotností nepřevyšující 12 tun se zařadí do podkategorie terénních vozidel, pokud splňují podmínku uvedenou v bodě a) nebo obě podmínky uvedené v bodech b) a c):

a)	všechny nápravy jsou poháněny současně, bez ohledu na skutečnost, zda může být jedna hnací náprava nebo více hnacích náprav odpojeno;

b)

i) nejméně jedna přední náprava a nejméně jedna zadní náprava je konstruována pro současný pohon bez ohledu na skutečnost, zda může být jedna hnací náprava odpojena, ii) vozidlo je vybaveno nejméně jedním uzávěrem diferenciálu nebo jedním zařízením, kterým se dosáhne stejného účinku, iii) stoupavost samotného vozidla činí 25 %;

c)

vozidla s maximální hmotností nepřevyšující 7,5 tun splňují nejméně pět z následujících šesti požadavků a vozidla s maximální hmotností převyšující 7,5 tun splňují alespoň čtyři z nich: i) přední nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů, ii) zadní nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů, iii) přechodový úhel musí být nejméně 25 stupňů, iv) světlá výška pod přední nápravou musí být nejméně 250 mm, v) světlá výška mezi nápravami musí být nejméně 300 mm, vi) světlá výška pod zadní nápravou musí být nejméně 250 mm.

4.3   Vozidla kategorie M3, nebo N3 s maximální hmotností převyšující 12 tun se zařadí do podkategorie terénních vozidel, pokud splňují podmínku uvedenou v bodě a) nebo obě podmínky uvedené v bodech b) a c):

a)	všechny nápravy jsou poháněny současně, bez ohledu na skutečnost, zda může být jedna hnací náprava nebo více hnacích náprav odpojeno;

b)

i) nejméně polovina náprav (nebo dvě ze tří náprav v případě vozidla se třemi nápravami a obdobně u vozidla s pěti nápravami) je konstruována pro současný pohon bez ohledu na skutečnost, zda může být jedna hnací náprava odpojena, ii) vozidlo je vybaveno nejméně jedním uzávěrem diferenciálu nebo jedním zařízením, kterým se dosáhne podobného účinku, iii) stoupavost samotného vozidla činí 25 %;

c)

vozidla splňují nejméně čtyři z následujících šesti požadavků: i) přední nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů, ii) zadní nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů, iii) přechodový úhel musí být nejméně 25 stupňů, iv) světlá výška pod přední nápravou musí být nejméně 250 mm, v) světlá výška mezi nápravami musí být nejméně 300 mm, vi) světlá výška pod zadní nápravou musí být nejméně 250 mm.

4.4   Postup pro kontrolu splnění geometrických požadavků uvedených v tomto oddíle je stanoven v dodatku 1.

5.   Vozidla zvláštního určení

	Název	Kód	Definice
5.1	Obytný automobil	SA	Vozidlo kategorie M s obytným prostorem, které má alespoň toto zařízení: a) sedadla a stůl; b) uspořádání pro spaní, které může být vytvořeno ze sedadel; c) zařízení pro vaření; d) skladové prostory. Toto zařízení musí být trvale upevněno v obytném prostoru. Stůl však může být snadno odstranitelný.
5.2	Pancéřované vozidlo	SB	vozidlo určené k ochraně přepravovaných osob nebo nákladu s ochranným pancéřováním proti střelám.
5.3	Sanitní automobil	SC	vozidlo kategorie M určené k přepravě nemocných nebo raněných osob, které má pro tento účel zvláštní výstroj. Prostor pro pacienta musí splňovat technické požadavky normy EN 1789: 2007 „Zdravotnické dopravní prostředky a jejich vybavení – Silniční ambulance“, s výjimkou oddílu 6.5 „Soupis výstroje“.
5.4	Pohřební automobil	SD	vozidlo kategorie M určené k dopravě zemřelých osob, které má pro tento účel zvláštní výstroj.
5.5	Vozidlo přístupné pro invalidní vozík	SH	vozidlo kategorie M1 vyrobené nebo přestavěné tak, aby vyhovovalo jedné nebo více osobám na invalidním vozíku při cestování po pozemních komunikacích.
5.6	Obytný přívěs	SE	vozidlo kategorie O definované v bodě 3.2.1.3. normy ISO 3833: 1977.
5.7	Autojeřáb	SF	vozidlo kategorie N3, které není určeno pro převoz nákladů a které je vybaveno jeřábem s klopným momentem rovným 400 kNm nebo vyšším.
5.8	Zvláštní skupina	SG	vozidlo zvláštního určení, které nespadá pod žádnou definici uvedenou v tomto oddíle.
5.9	Ojnicový přívěs	SJ	vozidlo kategorie O vybavené točnicí k podepření návěsu, který má být přestaven na přípojné vozidlo.
5.10	Přípojné vozidlo pro přepravu nadměrného nákladu	SK	vozidlo kategorie O4 určené pro přepravu nedělitelných nákladů, pro které kvůli rozměrům platí rychlostní a dopravní omezení. Pod tento pojem spadají i přípojná vozidla s hydraulickými moduly bez ohledu na počet modulů.

6.   Poznámky

6.1   Schválení typu se neudělí v případě:

a)	ojnicového přívěsu podle definice uvedené v oddílu 5 části A této přílohy;

b)	tuhých přívěsů podle definice v oddílu 4 části C této přílohy;

c)	přípojných vozidel, v nichž lze při jízdě na vozovce převážet osoby.

6.2   Odstavec 6.1 není dotčen ustanoveními článku 23 o vnitrostátních schváleních typu malých sérií.

ČÁST B

Kritéria pro typy, varianty a verze vozidel

1.   Kategorie M1

1.1   Typ vozidla

1.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	název společnosti výrobce. V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)	konstrukci a montáž hlavních částí karoserie v případě samonosné karoserie; Totéž obdobně platí pro vozidla s karoserií přišroubovanou nebo přivařenou na samostatný rám;

c)	výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

1.1.2   Odchylně od požadavků uvedených v bodě 1.1.1 b), pokud výrobce využije podlahové části karoserie a hlavních stavebních prvků tvořících přední část karoserie přímo před výklenkem čelního skla při výrobě různých druhů karoserie (např. sedanu a kupé), je možné tato vozidla považovat za vozidla stejného typu. Výrobce je povinen tuto skutečnost doložit.

1.1.3   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

1.2   Varianta

1.2.1.   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto konstrukční vlastnosti:

a)	počet bočních dveří nebo druh karoserie podle definice v oddílu 1 části C, pokud výrobce použije kritérium uvedené v bodě 1.1.2;

b)	hnací jednotku s ohledem na tato konstrukční hlediska: i) typ zásobování energií (spalovací motor, elektromotor nebo jiný), ii) pracovní princip (zážehový, vznětový nebo jiný), iii) počet a uspořádání válců v případě spalovacího motoru (L4, V6 nebo jiný);

c)	počet náprav;

d)	počet a propojení hnacích náprav;

e)	počet řízených náprav;

f)	stupeň dokončení (např. úplné/neúplné).

1.3   Verze

1.3.1   „Verzí“ varianty je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)	zdvihový objem v případě spalovacího motoru;

c)	maximální výkon motoru nebo maximální trvalý jmenovitý výkon (elektromotoru);

d)	druh paliva (benzin, nafta, LPG, dvojpalivový provoz nebo jiný);

e)	maximální počet míst k sezení;

f)	hladinu akustického tlaku za jízdy;

g)	hladinu výfukových emisí (např. Euro V, Euro VI nebo jinou);

h)	úhrnné nebo vážené, úhrnné emise CO2;

i)	spotřebu elektrické energie (váženou, úhrnnou);

j)	kombinovanou nebo váženou, kombinovanou spotřeba paliva;

k)

existenci jedinečného souboru inovativních technologií podle článku 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (3).

2.   Kategorie M2 a M3

2.1   Typ vozidla

2.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	název společnosti výrobce. V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)	kategorii;

c)	tyto výrobní a konstrukční znaky: i) konstrukci a výrobu hlavních částí podvozku, ii) konstrukci a výrobu hlavních částí karoserie v případě samonosné karoserie;

d)	počet podlaží (jedno nebo dvě);

e)	počet částí (pevných/kloubových);

f)	počet náprav;

g)	režim zásobování energií (interní nebo externí);

h)	výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

2.1.2   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

2.2   Varianta

2.2.1   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto konstrukční vlastnosti:

a)	druh karoserie podle definice v oddílu 2 části C;

b)	třídu nebo kombinaci tříd vozidel podle definice v bodě 2.1.1 přílohy I směrnice 2001/85/ES (pouze v případě úplných a dokončených vozidel);

c)	stupeň dokončení (např. úplné/neúplné/dokončené);

d)	hnací jednotku s ohledem na tato konstrukční hlediska: i) typ zásobování energií (spalovací motor, elektromotor nebo jiný), ii) pracovní princip (zážehový, vznětový nebo jiný), iii) počet a uspořádání válců v případě spalovacího motoru (L6, V8 nebo jiný).

2.3   Verze

2.3.1   „Verzí“ varianty je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)	způsobilost vozidla k tažení přípojného vozidla;

c)	zdvihový objem v případě spalovacího motoru;

d)	maximální výkon motoru nebo maximální trvalý jmenovitý výkon (elektromotoru);

e)	druh paliva (benzin, nafta, LPG, dvojpalivový provoz nebo jiný);

f)	hladinu akustického tlaku za jízdy;

g)	hladinu výfukových emisí (např. Euro IV, Euro V nebo jinou).

3.   Kategorie N1

3.1   Typ vozidla

3.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	název společnosti výrobce. V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)	konstrukci a montáž hlavních částí karoserie v případě samonosné karoserie;

c)	konstrukci a výrobu hlavních částí podvozku v případě vozidla bez samonosné karoserie;

d)	výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

3.1.2   Odchylně od požadavků uvedených v bodě 3.1.1 b), pokud výrobce využije podlahové části karoserie a hlavních stavebních prvků tvořících přední část karoserie přímo před výklenkem čelního skla v konstrukci různých druhů karoserie (například skříňového automobilu nebo podvozku s kabinou, různých rozvorů a různých výšek střechy), lze taková vozidla považovat za vozidla stejného typu. Výrobce je povinen tuto skutečnost doložit.

3.1.3   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

3.2   Varianta

3.2.1   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto konstrukční vlastnosti:

a)	počet bočních dveří nebo druh karoserie podle definice v oddílu 3 části C (v případě úplných a dokončených vozidel), pokud výrobce použije kritérium uvedené v bodě 3.1.2;

b)	stupeň dokončení (např. úplné/neúplné/dokončené);

c)	hnací jednotku s ohledem na tato konstrukční hlediska: i) typ zásobování energií (spalovací motor, elektromotor nebo jiný), ii) pracovní princip (zážehový, vznětový nebo jiný), iii) počet a uspořádání válců v případě spalovacího motoru (L6, V8 nebo jiný);

d)	počet náprav;

e)	počet a propojení hnacích náprav;

f)	počet řízených náprav.

3.3   Verze

3.3.1   „Verzí“ varianty je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)	zdvihový objem v případě spalovacího motoru;

c)	maximální výkon motoru nebo maximální trvalý jmenovitý výkon (elektromotoru);

d)	druh paliva (benzin, nafta, LPG, dvojpalivový provoz nebo jiný);

e)	maximální počet míst k sezení;

f)	hladinu akustického tlaku za jízdy;

g)	hladinu výfukových emisí (např. Euro V, Euro VI nebo jinou);

h)	úhrnné nebo vážené, úhrnné emise CO2;

i)	spotřebu elektrické energie (váženou, úhrnnou);

j)	kombinovanou nebo váženou, kombinovanou spotřeba paliva.

4.   Kategorie N2 a N3

4.1   Typ vozidla

4.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto základní vlastnosti:

a)	název společnosti výrobce. V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)	kategorii;

c)	konstrukci a výrobu podvozku společné pro jednu řadu výrobku;

d)	počet náprav;

e)	výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

4.1.2   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

4.2   Varianta

4.2.1   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto konstrukční vlastnosti:

a)	koncepci konstrukce nebo druh karoserie podle oddílu 3 části C a dodatku 2 (pouze v případě úplných a dokončených vozidel);

b)	stupeň dokončení (např. úplné/neúplné/dokončené);

c)	hnací jednotku s ohledem na tato konstrukční hlediska: i) typ zásobování energií (spalovací motor, elektromotor nebo jiný), ii) pracovní princip (zážehový, vznětový nebo jiný), iii) počet a uspořádání válců v případě spalovacího motoru (L6, V8 nebo jiný);

d)	počet a propojení hnacích náprav;

e)	počet řízených náprav.

4.3   Verze

4.3.1   „Verzí“ varianty je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)

způsobilost vozidla k tažení přípojného vozidla: i) nebrzděného přípojného vozidla, ii) přípojného vozidla se setrvačníkovým (nebo nájezdovým) brzdovým systémem podle definice v bodě 2.12 předpisu EHK/OSN č. 13, iii) přípojného vozidla s průběžným nebo poloprůběžným brzdovým systémem podle definice uvedené v bodech 2.9 a 2.10 předpisu EHK/OSN č. 13, iv) přípojného vozidla kategorie O4, kdy maximální hmotnost jízdní soupravy nepřevýší 44 tun, v) přípojného vozidla kategorie O4, kdy maximální hmotnost jízdní soupravy převýší 44 tun;

c)	zdvihový objem motoru;

d)	maximální výkon motoru;

e)	druh paliva (benzin, nafta, dvojpalivový provoz LPG nebo jiný);

f)	hladinu akustického tlaku za jízdy;

g)	hladinu výfukových emisí (např. Euro IV, Euro V nebo jinou).

5.   Kategorie O1 a O2

5.1   Typ vozidla

5.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	název společnosti výrobce. V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)	kategorii;

c)	koncepci podle definice v oddílu 4 části C;

d)	tyto výrobní a konstrukční znaky: i) konstrukci a výrobu hlavních částí podvozku, ii) konstrukci a výrobu hlavních částí karoserie v případě samonosné karoserie;

e)	počet náprav;

f)	výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

5.1.2   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

5.2   Varianta

5.2.1   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto konstrukční vlastnosti:

a)	druh karoserie uvedený v dodatku 2 (v případě úplných a dokončených vozidel);

b)	stupeň dokončení (např. úplné/neúplné/dokončené);

c)	druh brzdového systému (např. nebrzděný/setrvačníkový/s posilovačem).

5.3   Verze

5.3.1   „Verzí“ varianty je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)	princip zavěšení (vzduchové, ocelové nebo gumové zavěšení, torzní tyč nebo jiné);

c)	koncepci tažné tyče (trojúhelníková, trubková nebo jiná).

6.   Kategorie O3 a O4

6.1   Typ vozidla

6.1.1   „Typ vozidla“ je tvořen vozidly, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	název společnosti výrobce. V případě změny právní formy vlastnictví společnosti nemusí být uděleno nové schválení;

b)	kategorii;

c)	koncepci přípojného vozidla s ohledem na definice uvedené v oddíle 4 části C;

d)	tyto výrobní a konstrukční znaky: i) konstrukci a výrobu hlavních částí podvozku, ii) konstrukci a výrobu hlavních částí karoserie v případě přípojných vozidel se samonosnou karoserií;

e)	počet náprav;

f)	výrobce a typ vozidla předchozího stupně v případě vozidel vyráběných ve více stupních.

6.1.2   Typ tvoří alespoň jedna varianta a jedna verze.

6.2   Varianty

6.2.1   „Variantou“ typu vozidla je skupina vozidel, která mají společné všechny tyto výrobní a konstrukční vlastnosti:

a)	druh karoserie uvedený v dodatku 2 (v případě úplných a dokončených vozidel);

b)	stupeň dokončení (např. úplné/neúplné/dokončené);

c)	princip zavěšení (ocelové, vzduchové nebo hydraulické zavěšení);

d)	tyto technické vlastnosti: i) možnost roztažení podvozku, ii) výšku podlaží (normální, nízká, středně nízká aj.).

6.3   Verze

6.3.1   „Verzí“ varianty se rozumí skupina vozidel, která mají společné všechny tyto vlastnosti:

a)	maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla;

b)	další dělení nebo kombinace dalšího dělení uvedené v bodech 3.2 a 3.3 přílohy I směrnice 96/53/ES, do kterých spadá vzdálenost mezi dvěma sousedními nápravami tvořícími skupinu;

c)	definici náprav v těchto ohledech; i) zdvihatelné nápravy (počet a poloha), ii) zatížitelné nápravy (počet a poloha), iii) řízená náprava (počet a poloha).

7.   Obecné požadavky pro všechny kategorie vozidel

7.1   Pokud vozidlo maximální hmotností nebo počtem míst sezení nebo oběma parametry spadá do několika kategorií, může se výrobce rozhodnout použít k vymezení variant a verzí kritéria jedné nebo druhé kategorie vozidel.

7.1.1   Příklady:

a)	vozidlu „A“ může být vzhledem k maximální hmotnosti uděleno schválení typu jako vozidlo kategorie N1 (3,5 tun) a N2 (4,2 tun). V takovém případě lze parametry uvedené v kategorii N1 použít také pro vozidlo spadající do kategorie N2 (nebo naopak);

b)	Vozidlu „B“ může být vzhledem k počtu míst k sezení (7+1 nebo 10+1) uděleno schválení typu jako vozidlo kategorie M1 a M2, pak lze parametry uvedené v kategorii M1 použít také pro vozidlo spadající do kategorie M2 (nebo naopak).

7.2   Vozidlo kategorie N může být typově schváleno podle požadavků na kategorii M1 nebo případně M2, pokud má být přestavěno na vozidlo dané kategorie v některé další fázi schválení typu týkajícího se vozidel vyráběných ve více stupních.

7.2.1   Tato možnost se vztahuje pouze na neúplná vozidla.

Tato vozidla se označují kódem konkrétní varianty daným výrobcem základního vozidla.

7.3   Označení typu, varianty a verze

7.3.1   Výrobce každému typu, každé variantě a verzi vozidla přidělí alfanumerický kód tvořený tiskacími latinskými písmeny a/nebo arabskými číslicemi.

Použít lze i závorky a spojovníky, pokud nenahrazují písmeno nebo číslici.

7.3.2   Celý kód bude označen takto: Typ-Varianta-Verze neboli „TVV“.

7.3.3   TVV jasně a nezaměnitelně označuje jedinečnou kombinaci technických vlastností na základě kritérií definovaných v části B této přílohy.

7.3.4   Stejný výrobce může použít stejný kód k vymezení typu vozidla v případě, že spadá do dvou či více kategorií.

7.3.5   Stejný výrobce nesmí použít stejný kód k vymezení typu vozidla pro více než jedno schválení typu v rámci jedné kategorie.

7.4   Počet znaků v TVV

7.4.1   Počet znaků nesmí být vyšší než:

a)	15 v případě kódu typu vozidla;

b)	25 v případě kódu jedné varianty;

c)	35 v případě kódu jedné verze.

7.4.2   Délka celého alfanumerického kódu „TVV“ nesmí překročit 75 znaků.

7.4.3   Pokud se použije celý kód TVV, ponechávají se mezi typem, variantou a verzí mezery.

Příklad takového TVV: 159AF[…mezera]0054[…mezera]977K(BE).

ČÁST C

Definice druhů karoserie

0.   Úvod

0.1   Druh karoserie podle oddílu 9 přílohy I a části 1 přílohy III a kód karoserie podle bodu 38 přílohy IX se označuje kódem.

Soupis kódů se týká především úplných a dokončených vozidel.

0.2   Pro vozidla kategorie M se kód druhu karoserie skládá ze dvou písmen uvedených v oddílech 1 a 2.

0.3   Pro vozidla v kategoriích N a O se kód druhu karoserie skládá ze dvou písmen uvedených v oddílech 3 a 4.

0.4   V případě potřeby (zejména u druhů karoserie uvedených v bodech 3.1 a 3.6 a v bodech 4.1 až 4.4) se doplní dvě číslice.

0.4.1   Soupis číselných znaků je uveden v dodatku 2 k této příloze.

0.5   U vozidel zvláštního určení se označení druhu karoserie odvozuje od kategorie vozidla.

1.   Vozidla náležející do kategorie M1

Ref.	Kód	Název	Definice
1.1	AA	Sedan	vozidlo definované v bodě 3.1.1.1 normy ISO 3833-1977, s nejméně čtyřmi bočními okny.
1.2	AB	Hatchback	sedan dle definice v bodě 1.1 se zkosením v zadní části vozidla.
1.3	AC	Kombi	vozidlo definované v bodě 3.1.1.4 normy ISO 3833-1977.
1.4	AD	Kupé	vozidlo definované v bodě 3.1.1.5 normy ISO 3833-1977.
1.5	AE	Kabriolet	vozidlo definované v bodě 3.1.1.6 normy ISO 3833-1977. Kabriolet však nemusí mít žádné dveře.
1.6	AF	Víceúčelové vozidlo	jiné vozidlo než uvedené pod kódem AG a AA až AE a určené k dopravě osob a jejich zavazadel nebo příležitostně nákladu v jediném oddělení.
1.7	AG	Užitkové kombi	vozidlo definované v bodě 3.1.1.4.1 normy ISO 3833-1977. Zavazadlový prostor však musí být zcela oddělen od prostoru pro cestující. Navíc musí být vztažný bod místa sezení řidiče nejméně 750 mm nad nosným povrchem vozidla.

2.   Vozidla náležející do kategorie M2 nebo M3

Ref.	Kód	Název	Definice
2.1	CA	Jednopodlažní vozidlo	vozidlo s prostorem pro osoby uspořádaným v jedné úrovni nebo tak, že nevznikají dvě úrovně nad sebou;
2.2	CB	Dvojpodlažní vozidlo	vozidlo definované v bodě 2.1.6 přílohy I směrnice 2001/85/ES;
2.3	CC	Jednopodlažní kloubové vozidlo	vozidlo definované v bodě 2.1.3 přílohy I směrnice 2001/85/ES s jedním podlažím;
2.4	CD	Dvojpodlažní kloubové vozidlo	vozidlo definované v bodě 2.1.3.1 přílohy I směrnice 2001/85/ES;
2.5	CE	Nízkopodlažní jednopodlažní vozidlo	vozidlo definované v bodě 2.1.4 přílohy I směrnice 2001/85/ES s jedním podlažím;
2.6	CF	Nízkopodlažní dvojpodlažní vozidlo	vozidlo definované v bodě 2.1.4 přílohy I směrnice 2001/85/ES s dvěma podlažími;
2.7	CG	Kloubové nízkopodlažní jednopodlažní vozidlo	vozidlo, které je kombinací technických vlastností vozidel uvedených v bodech 2.3 a 2.5;
2.8	CH	Kloubové nízkopodlažní dvojpodlažní vozidlo	vozidlo, které je kombinací technických vlastností vozidel uvedených v bodech 2.4 a 2.6;
2.9	CI	Jednopodlažní vozidlo s otevřenou střechou	vozidlo částečně nebo úplně bez střechy;
2.10	CJ	Dvojpodlažní vozidlo s otevřenou střechou	vozidlo částečně nebo úplně bez střechy nad horním podlažím;
2.11	CX	Podvozek autobusu	neúplné vozidlo jen s podvozkovým rámem nebo soupravou trubek, hnací jednotkou a nápravami, které je určeno ke kompletaci s karoserií podle potřeb dopravce.

3.   Motorová vozidla kategorie N1, N2 nebo N3

Ref.	Kód	Název	Definice
3.1	BA	Nákladní automobil	vozidlo, které je konstruováno a vyrobeno výlučně nebo hlavně pro dopravu zboží. Může též táhnout přípojné vozidlo.
3.2	BB	Skříňový automobil	nákladní automobil s prostorem pro řidiče i náklad v jednom celku;
3.3	BC	Tahač návěsu	tažné vozidlo, které je konstruováno a vyrobeno výlučně nebo hlavně pro tažení návěsů;
3.4	BD	Tahač přívěsu	tažné vozidlo, které je konstruováno a vyrobeno výlučně pro tažení jiných přípojných vozidel než návěsů;
3.5	BE	Lehký nákladní automobil	vozidlo s maximální hmotností nepřevyšující 3 500 kg, které nemá místa k sezení a nákladní prostor v jednom celku;
3.6	BX	Podvozek s kabinou nebo kryt podvozku	neúplné vozidlo pouze s kabinou (úplnou nebo částečnou), podvozkovým rámem, hnací jednotkou a nápravami, které je určeno ke kompletaci s karoserií podle potřeb dopravce.

4.   Vozidla kategorie O

Ref.	Kód	Název	Definice
4.1	DA	Návěs	přípojné vozidlo, které je konstruováno a vyrobeno, aby bylo připojeno k tahači nebo ojnicovému přívěsu a aby na tažné vozidlo nebo ojnicový přívěs působilo výrazným svislým zatížením. Do jízdní soupravy se připojuje pomocí návěsového čepu a točnice.
4.2	DB	Přívěs	přípojné vozidlo, které má nejméně dvě nápravy, z nichž alespoň jedna je řízená: a) je opatřeno tažným zařízením, které je pohyblivé ve svislém směru (ve vztahu k přípojnému vozidlu) a b) přenáší na tažné vozidlo svislé statické zatížení menší než 100 daN.
4.3	DC	Přívěs s nápravami uprostřed	přípojné vozidlo, u kterého jsou nápravy umístěny blízko těžiště vozidla (je-li náklad rovnoměrně rozložen), takže se na tažné vozidlo přenáší pouze malé statické svislé zatížení, které nepřekračuje 10 % zatížení odpovídajícího maximální hmotnosti přípojného vozidla nebo zatížení 1 000 daN (podle toho, která hodnota je nižší).
4.4	DE	Tuhý přívěs	přípojné vozidlo, u kterého je náprava nebo skupina náprav vybavena ojí, jež přenáší na tažné vozidlo statické zatížení, které nepřekračuje 4 000 daN vzhledem k jeho konstrukci a které neodpovídá definici přívěsu s nápravami uprostřed. Do jízdní soupravy se nepřipojuje pomocí čepu a točnice.

Dodatek 1

Postup pro kontrolu, zda je možné vozidlo zařadit do kategorie terénních vozidel

0.   Obecně

0.1   Postup uvedený v tomto dodatku bude použit pro účely klasifikace vozidla jako terénního vozidla.

1.   Zkušební podmínky pro geometrická měření

1.1   Vozidlo náležející do kategorie M1 nebo N1 musí být v nezatíženém stavu, na sedadle řidiče obsazeno figurínou odpovídající 50. percentilu mužské populace a musí být vybaveno chladicí kapalinou, mazivy, palivem, nářadím a rezervním kolem (pokud tvoří součást původního vybavení od výrobce).

Figurína může být nahrazena podobným zařízením se stejnou hmotností.

1.2   Jiná vozidla, než jsou uvedena v bodě 1.1, musí být zatížena na maximální technicky přípustnou hmotnost naloženého vozidla.

Rozložení hmotnosti na nápravy musí představovat nejhorší možnost vzhledem ke splnění příslušného kritéria.

1.3   Vozidlo, představující typ, se předá technické zkušebně ve stavu uvedeném v bodě 1.1 nebo 1.2. Vozidlo bude ve stojící poloze s koly nastavenými do přímého směru.

Rovina, na které se měření provádí, musí být pokud možno plochá a vodorovná (s maximálním spádem 0,5 %)

2.   Měření předního nájezdu, zadního nájezdu a přechodových úhlů

2.1   Přední nájezdový úhel se měří podle bodu 6.10 normy ISO 612: 1978.

2.2   Zadní nájezdový úhel se měří podle bodu 6.11 normy ISO 612: 1978.

2.3   Přechodový úhel se měří podle bodu 6.9 normy ISO 612: 1978.

2.4   Při měření zadního nájezdového úhlu mohou být výškově nastavitelná zařízení na ochranu proti podjetí zezadu nastavena do horní polohy.

2.5   Podmínka uvedená v bodě 2.4 nesmí být vykládána jako povinnost vybavit základní vozidlo ochranou proti podjetí zezadu v rámci původního vybavení. Výrobce základního vozidla však musí informovat výrobce dalšího stupně, že pokud bude vozidlo vybaveno ochranou proti podjetí zezadu, musí splňovat požadavky na zadní nájezdový úhel.

3.   Měření světlé výšky

3.1   Světlá výška mezi nápravami

3.1.1

„Světlou výškou mezi nápravami“ se rozumí nejkratší vzdálenost mezi rovinou vozovky a nejnižším pevným bodem vozidla. Pro uplatnění definice je nezbytné přihlížet ke vzdálenosti mezi poslední nápravou přední skupiny náprav a první nápravou zadní skupiny náprav.

3.1.2

Do šrafovaného pole znázorněného na obrázku nesmí zasahovat žádná pevná část vozidla.

3.2   Světlá výška pod jednou nápravou

3.2.1

„Světlou výškou pod jednou nápravou“ se rozumí výška, kterou má nad základnou vrchol kruhového oblouku procházejícího středem stop kol jedné nápravy na vozovce (při dvojité montáži kol se uvažují vnitřní kola) a dotýkajícího se nejnižšího bodu vozidla mezi koly.

3.2.2

V případě potřeby se měření světlé výšky provede na každé jednotlivé nápravě skupiny náprav.

4.   Stoupavost vozidla

4.1   „Stoupavostí“ se rozumí schopnost vozidla zdolávat stoupání.

4.2   Na kontrolu stoupavosti neúplného i úplného vozidla kategorie M2, M3, N2 a N3, se provede zkouška.

4.3   Zkoušku provádí technická zkušebna na vozidle představujícím typ, který má být zkoušen.

4.4   Na žádost výrobce a za podmínek stanovených v příloze XVI může být stoupavost typu vozidla prokázána pomocí zkušební metody se simulací.

5.   Zkušební podmínky a kritérium splnění/nesplnění

5.1   Do 31. října 2014 se použijí podmínky stanovené v oddílu 7.5 přílohy I směrnice 97/27/ES.

Od 1. listopadu 2014 se v souladu s článkem 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (4) (ES) č. 661/2009 použijí zkušební podmínky přijaté podle uvedeného nařízení.

5.2   Vozidlo se musí ve stoupání pohybovat stálou rychlostí bez podélného či příčného prokluzu kol.

Dodatek 2

Číselné znaky k doplnění kódů pro různé druhy karoserií

01

Plošina

02

Bočnice

03	Skříňová nástavba

04	Klimatizovaná nástavba s izolovanými stěnami a zařízením na udržování vnitřní teploty

05	Klimatizovaná nástavba s izolovanými stěnami bez zařízení na udržování vnitřní teploty

06	Boční shrnovací plachta

07	Přepravní skříň (výměnná nástavba)

08	Nosič kontejneru

09	Vozidla s hákovým zdvihacím zařízením

10	Sklápěcí vozidlo

11

Cisterna

12	Cisterna určená k dopravě nebezpečného nákladu

13	Přeprava hospodářských zvířat

14	Přeprava vozidel

15	Automíchačka betonu

16	Vozidlo s čerpadlem na beton

17	Přeprava dřeva

18	Vůz na sběr odpadků

19	Zametací vozidlo, čištění a úklid kanálů

20

Kompresor

21	Přeprava lodě

22	Přeprava kluzáku

23	Vozidla pro prodejní nebo reklamní účely

24	Vyprošťovací vozidlo

25	Vozidlo se žebříkem

26	Jeřábové vozidlo (jiné než pojízdný jeřáb definovaný v oddílu 5 části A přílohy II)

27	Vozidlo s plošinou pro letecké práce

28	Vozidlo s vrtací soupravou

29	Nízkopodlažní přípojné vozidlo

30	Vozidlo pro přepravu skla

31	Požární vozidlo

99	Karoserie neuvedená v tomto soupisu.