(EU) č. 541/2010Nařízení Rady (EU) č. 541/2010 ze dne 3. června 2010 , kterým se mění nařízení (ES) č. 1104/2008 o přechodu z Schengenského informačního systému (SIS 1+) na Schengenský informační systém druhé generace (SIS II)

(1)

Schengenský informační systém druhé generace (SIS II) byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (1) a rozhodnutím Rady 2007/533/SVV ze dne 12. června 2007 o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II) (2).

(2)

Podmínky, postupy a povinnosti v souvislosti s průběhem přechodu ze SIS 1+ na SIS II stanoví nařízení Rady (ES) č. 1104/2008 (3) a rozhodnutí 2008/839/SVV ze dne 24. října 2008 o přechodu ze Schengenského informačního systému (SIS 1+) na Schengenský informační systém druhé generace (SIS II) (4). Platnost těchto nástrojů však skončí nejpozději dne 30. června 2010.

(3)

Předběžné podmínky nutné k přechodu ze SIS 1+ na SIS II však do 30. června 2010 nebudou splněny. Nařízení (ES) č. 1987/2006 a rozhodnutí 2007/533/SVV vyžadují, aby se prostředí SIS II stalo plně funkčním, a proto by se nařízení (ES) č. 1104/2008 a rozhodnutí 2008/839/SVV měly uplatňovat až do dokončení přechodu.

(4)

Komise a členské státy by měly ve všech fázích rozvoje a přechodu nadále úzce spolupracovat, aby se uvedený proces dokončil. V závěrech Rady o SIS II ze dne 26. a 27. února 2009 a 4. a 5. června 2009 byl ustaven neformální orgán sestávající z odborníků z členských států a označený jako Rada pro řízení globálního programu s cílem posílit spolupráci a zajistit pro centrální projekt SIS II přímou podporu ze strany členských států. Pozitivní výsledek práce uvedené skupiny a nutnost dále posílit spolupráci a transparentnost projektu jsou důvodem pro formální začlenění skupiny do řídící struktury SIS II. K doplnění stávající organizační struktury by proto měla být formálně zřízena skupina odborníků nazvaná Rada pro řízení globálního programu. V zájmu účinnosti i nákladové efektivnosti by měl být počet odborníků omezen. Existence této skupiny odborníků by se neměla dotýkat působnosti Komise a členských států.

(5)

Komise je nadále odpovědná za centrální SIS II a jeho komunikační infrastrukturu. Centrální SIS II a komunikační infrastrukturu je nezbytné udržovat a případně dále rozvíjet. Další rozvoj centrálního SIS II by měl vždy zahrnovat opravu chyb. Komise by měla koordinovat a podporovat společné činnosti.

(6)

Nařízení (ES) č. 1987/2006 a rozhodnutí 2007/533/SVV stanoví, že pro centrální SIS II by se na základě analýzy nákladů a přínosů měla použít nejlepší dostupná technologie. Příloha závěrů Rady o dalším směřování SIS II ze dne 4. a 5. června 2009 uvádí mezníky, které by měly být splněny v zájmu pokračování ve stávajícím projektu SIS II. Současně byla provedena studie týkající se vypracování alternativního technického scénáře pro rozvoj SIS II na základě rozvoje SIS 1+ (SIS 1+ RE) jako pohotovostního plánu pro případ, že testy prokáží neplnění požadavků týkajících se mezníků. Na základě těchto parametrů může Rada rozhodnout, že vyzve Komisi, aby přešla na alternativní technický scénář.

(7)

Popis technických složek architektury přechodu by proto měl být uzpůsoben tak, aby umožňoval i jiné technické řešení, a to zejména SIS 1+ RE, pokud jde o rozvoj centrálního SIS II. Možným technickým řešením pro rozvoj centrálního SIS II a pro dosažení cílů SIS II stanovených v nařízení (ES) č. 1987/2006 a v rozhodnutí 2007/533/SVV je SIS 1+ RE.

(8)

SIS 1+ RE se vyznačuje jedinečností prostředků mezi rozvojem SIS II a systémem SIS 1+. Odkazy na technickou architekturu SIS II a na proces přechodu, které jsou uvedeny v tomto nařízení, by se proto v případě provádění alternativního scénáře měly chápat jako odkazy na SIS II na základě jiného technického řešení, použité obdobně na technické zvláštnosti tohoto řešení v souladu s cílem rozvíjet centrální SIS II.

(9)

Pokud jde o financování rozvoje centrálního SIS II na základě alternativního technického řešení, mělo by být prováděno ze souhrnného rozpočtu Unie při respektování zásady řádného finančního řízení. V souladu s nařízením Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (5), může Komise svěřit úkoly související s plněním rozpočtu vnitrostátním veřejným subjektům. Na základě politické orientace a s výhradou podmínek stanovených v nařízení (ES, Euratom) č. 1605/2002 by Komise v případě přechodu na alternativní řešení byla vyzvána, aby svěřila Francii úkoly plnění rozpočtu, pokud jde o rozvoj SIS II na základě SIS 1+ RE.

(10)

Při jakémkoliv technickém scénáři by výsledkem přechodu na centrální úrovni měla být dostupnost databáze SIS 1+ a nových funkcí systému SIS II na centrální úrovni systému SIS II, a to včetně dodatečných kategorií údajů.

(11)

Členské státy by měly nadále odpovídat za své vnitrostátní systémy (N.SIS II). N.SIS II je stále zapotřebí udržovat a případně dále rozvíjet.

(12)

Francie by měla být i nadále odpovědná za technickou podpůrnou jednotku (C.SIS).

(13)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž vytvoření provizorní architektury pro přechod a migrace údajů ze SIS 1+ na SIS II, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(14)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis podle hlavy V části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(15)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (6); Spojené království se tedy nepodílí na přijímání tohoto nařízení, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(16)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (7); Irsko se tedy nepodílí na přijímání tohoto nařízení, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(17)

Tímto nařízením nejsou dotčena opatření pro částečnou účast Spojeného království a Irska v schengenském acquis, která byla stanovena pro Spojené království v rozhodnutí 2000/365/ES a pro Irsko v rozhodnutí 2002/192/ES.

(18)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (8), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody (9).

(19)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (10), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (11).

(20)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v článku 1 bodě G rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/261/ES (12),

1)

V článku 1 se doplňuje nový odstavec, který zní:

„3.   Rozvoje systému SIS II lze dosáhnout prostřednictvím provádění alternativního technického scénáře, který se vyznačuje vlastními technickými specifikacemi.“

2)

V článku 4 se návětí nahrazuje tímto:

„Pro zajištění přechodu ze SIS 1+ na SIS II jsou v nutné míře zpřístupněny tyto prvky:“

3)

V článku 10 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Převodník v nutné míře obousměrně převádí údaje mezi C.SIS a centrálním SIS II a zajišťuje synchronizaci C.SIS a centrálního SIS II.“

4)

V článku 11 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Členské státy, které se účastní SIS 1+, přejdou z N.SIS na N.SIS II za využití provizorní architektury přechodu s podporou Francie a Komise.“

5)

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 17a

Rada pro řízení globálního programu

1.   Zřizuje se skupina technických odborníků nazvaná ‚Rada pro řízení globálního programu‘, aniž jsou dotčeny příslušné odpovědnosti a činnosti Komise, výboru uvedeného v článku 17, Francie a členských států, které se účastní SIS 1+. Rada pro řízení globálního programu je poradním orgánem pro pomoc projektu centrálního SIS II a usnadňuje soudržnost mezi projekty SIS II na centrální úrovni i na úrovni jednotlivých členských států. Nemá rozhodovací pravomoc ani není zmocněn zastupovat Komisi nebo členské státy.

2.   Rada pro řízení globálního programu má nejvýše deset členů a zasedá pravidelně. Členské státy, zasedající v Radě, jmenují nejvýše osm odborníků a stejný počet náhradníků. Nejvýše dva odborníky a dva náhradníky jmenuje generální ředitel příslušného generálního ředitelství Komise z řad úředníků Komise.

Zasedání Rady pro řízení globálního programu se mohou účastnit další odborníci členských států a úředníci Komise, kteří jsou do rozvoje projektů SIS II přímo zapojeni, a to na náklady jejich příslušného správního orgánu nebo instituce.

K účasti na zasedáních Rady pro řízení globálního programu mohou být přizváni odborníci, podle vymezení v referenčním rámci uvedeném v odstavci 5, a to na náklady jejich příslušného správního orgánu, instituce nebo společnosti.

3.   K účasti na zasedáních Rady pro řízení globálního programu jsou vždy přizváni odborníci jmenovaní členskými státy, které plní úlohu stávajícího a nastupujícího předsednictví.

4.   Sekretariát Rady pro řízení globálního programu zajišťuje Komise.

5.   Rada pro řízení globálního programu sama formuluje rozsah svého referenčního rámce, který zahrnuje zejména postupy týkající se:

Referenční rámec nabývá účinku poté, co generální ředitel příslušného generálního ředitelství Komise a členské státy zasedající ve výboru podle článku 17 vydají příznivé stanovisko.

6.   Rada pro řízení globálního programu pravidelně předkládá výboru uvedenému v článku 17 nebo případně příslušným přípravným orgánům Rady písemné zprávy o pokroku projektu, včetně poskytnutých doporučení, jakož i jejich odůvodnění.

7.   Správní náklady a cestovní výlohy vyplývající z činností Rady pro řízení globálního programu se hradí ze souhrnného rozpočtu Unie, pokud nejsou hrazeny z jiných zdrojů, aniž je dotčen čl. 15 odst. 2. Pokud jde o cestovní výlohy členů Rady pro řízení globálního programu jmenovaných členskými státy, zasedajícími v Radě, a odborníků přizvaných v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, které vznikají v souvislosti s prací Rady pro řízení globálního programu, použijí se Předpisy o úhradě výdajů externích odborníků přizvaných na zasedání Komise.“

6)

V článku 19 se poslední věta nahrazuje tímto:

„Jeho platnost skončí ke dni, který stanoví Rada v souladu s čl. 55 odst. 2 nařízení (ES) č. 1987/2006, a v každém případě nejpozději dne 31. března 2013, nebo, v případě přechodu na alternativní technický scénář podle čl. 1 odst. 3, dne 31. prosince 2013.“