32010D0424(13)Rozhodnutí č. U3 ze dne 12. června 2009 o definici pojmu částečná nezaměstnanost použitelného pro nezaměstnané osoby uvedené v čl. 65 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 (Text s významem pro EHP a pro dohodu mezi ES a Švýcarskem)

(1)

Ustanovení čl. 65 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 stanoví pro zcela nezaměstnané osoby odchylné pravidlo od obecné zásady lex loci laboris uvedené v čl. 11 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení.

(2)

Ke stanovení toho, zda je osoba považována za zcela nebo částečně nezaměstnanou ve smyslu čl. 65 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení, je třeba uplatňovat jednotná kritéria Společenství. Takové posouzení nelze provést na základě kritérií stanovených ve vnitrostátních právních předpisech.

(3)

Jelikož praxe vnitrostátních orgánů sociálního zabezpečení v jednotlivých členských státech odráží rozdíly ve výkladu, pokud jde o stanovení druhu nezaměstnanosti, je důležité upřesnit rozsah působnosti uvedeného článku s cílem přijmout jednotná a vyvážená kritéria, pokud se jedná o jeho používání výše uvedenými orgány.

(4)

Podle čl. 65 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004 obdrží zcela nezaměstnaná osoba, která již nemá žádný vztah k příslušnému členskému státu, dávky v nezaměstnanosti od orgánu v místě svého bydliště.

(5)

Posouzení existence nebo zachování zaměstnaneckého poměru spadá jedině do působnosti vnitrostátních právních předpisů státu zaměstnání.

(6)

Cíl článku 65 uvedeného nařízení, jímž je ochrana nezaměstnaných osob, by nebyl splněn, kdyby osoba, která zůstane zaměstnána ve stejném podniku v jiném členském státě, než je členský stát, na jehož území má místo bydliště, přičemž přeruší svoji činnost, byla přesto považována za zcela nezaměstnanou a musela by se obrátit na orgán svého místa bydliště, aby pobírala dávky v nezaměstnanosti.

V souladu s podmínkami stanovenými v čl. 71 odst. 2 nařízení (ES) č. 883/2004,

1.

S ohledem na použití čl. 65 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 závisí stanovení povahy nezaměstnanosti (tedy částečné nebo úplné) na tom, zda existuje nebo je zachován jakýkoli pracovněsmluvní vztah mezi stranami, a nikoli na délce případného dočasného přerušení činnosti pracovníka.

2.

Pokud osoba zůstane zaměstnána v podniku v jiném členském státě, než je členský stát, na jehož území má bydliště, avšak její činnost je přerušena, i když může být kdykoli znovu zařazena na své pracovní místo, je uvedená osoba považována za částečně nezaměstnanou a příslušné dávky jsou poskytovány příslušným orgánem členského státu, ve kterém je zaměstnána, v souladu s čl. 65 odst. 1 uvedeného nařízení.

3.

Pokud osoba v případě neexistence jakéhokoli pracovněsmluvního vztahu nemá již žádný vztah k členskému státu, ve kterém byla zaměstnána (například z důvodu zrušení nebo skončení pracovněsmluvního vztahu), je považována za zcela nezaměstnanou v souladu s čl. 65 odst. 2 uvedeného nařízení a dávky jsou poskytovány orgánem v místě bydliště.

4.

Nevykonává-li samostatně výdělečně činná osoba v členském státě, v němž byla činná, žádné povolání nebo výdělečnou činnost, je považována za zcela nezaměstnanou v souladu s čl. 65 odst. 2 uvedeného nařízení a dávky vyplácí orgán místa bydliště.

5.

Toto rozhodnutí se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne vstupu nařízení (ES) č. 987/2009 v platnost.