32010D03452010/345/: Rozhodnutí Komise ze dne 8. června 2010 o změně rozhodnutí 2007/589/ES, pokud jde o zahrnutí pokynů pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů ze zachytávání, přepravy a geologického ukládání oxidu uhličitého (oznámeno pod číslem K(2010) 3310) (Text s významem pro EHP )
Publikováno: | Úř. věst. L 155, 22.6.2010, s. 34-47 | Druh předpisu: | Rozhodnutí |
Přijato: | 8. června 2010 | Autor předpisu: | Evropská komise |
Platnost od: | 22. června 2010 | Nabývá účinnosti: | 22. června 2010 |
Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
ROZHODNUTÍ KOMISE
ze dne 8. června 2010
o změně rozhodnutí 2007/589/ES, pokud jde o zahrnutí pokynů pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů ze zachytávání, přepravy a geologického ukládání oxidu uhličitého
(oznámeno pod číslem K(2010) 3310)
(Text s významem pro EHP)
(2010/345/EU)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (1), a zejména na čl. 14 odst. 1 a čl. 24 odst. 3 uvedené směrnice,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Směrnice 2003/87/ES vytváří systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (dále jen „systém Společenství“). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (2), mění směrnici 2003/87/ES tak, aby systém Společenství od roku 2013 zahrnoval zachytávání, přepravu a geologické ukládání oxidu uhličitého (dále jen „CO2“). |
(2) |
Podle čl. 14 odst. 1 směrnice 2003/87/ES by Komise měla přijmout pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů z činností, na které se vztahuje systém Společenství. |
(3) |
Podle čl. 24 odst. 1 směrnice 2003/87/ES mohou členské státy před rokem 2013 jednostranně do systému Společenství zahrnout zachytávání, přepravu a geologické ukládání CO2. |
(4) |
Ustanovení čl. 24 odst. 3 směrnice 2003/87/ES poskytuje Komisi právní základ pro přijetí pokynů k činnostem, jež nejsou dosud zahrnuty v příloze I směrnice. |
(5) |
Komise by měla přijmout pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů pocházejících ze zachytávání, přepravy a geologického ukládání CO2 za účelem zahrnutí uvedených činností do systému Společenství od roku 2013 a jejich možného jednostranného zařazení do systému Společenství před rokem 2013. |
(6) |
Rozhodnutí Komise 2007/589/ES (3) by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. |
(7) |
Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu uvedeného v článku 23 směrnice 2003/87/ES, |
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Rozhodnutí 2007/589/ES se mění takto:
1) |
Článek 1 se nahrazuje tímto: „Článek 1 Pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů z činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES a z činností zahrnutých podle čl. 24 odst. 1 uvedené směrnice jsou stanoveny v přílohách I až XIV a XVI až XVIII tohoto rozhodnutí. Pokyny pro monitorování a vykazování údajů o tunokilometrech z činností v oblasti letectví pro účely podání žádosti podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES jsou stanoveny v příloze XV. Tyto pokyny jsou založeny na zásadách vytyčených v příloze IV uvedené směrnice.“ |
2) |
Seznam příloh se mění takto:
|
3) |
Příloha I se mění v souladu s částí A přílohy tohoto rozhodnutí. |
4) |
Příloha XII se nahrazuje zněním uvedeným v části B přílohy tohoto rozhodnutí. |
5) |
Doplňuje se nová příloha XVI v souladu s částí C přílohy tohoto rozhodnutí. |
6) |
Doplňuje se nová příloha XVII v souladu s částí D přílohy tohoto rozhodnutí. |
7) |
Doplňuje se nová příloha XVIII v souladu s částí E přílohy tohoto rozhodnutí. |
Článek 2
Toto rozhodnutí je určeno členským státům.
V Bruselu dne 8. června 2010.
Za Komisi
Connie HEDEGAARD
členka Komise
(1) Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.
(2) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63.
(3) Úř. věst. L 229, 31.8.2007, s. 1.
(4) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114.“
PŘÍLOHA
A. |
Příloha I se mění takto:
|
B. |
Příloha XII se nahrazuje tímto: „PŘÍLOHA XII Pokyny pro stanovení emisí skleníkových plynů nebo množství přemístěných skleníkových plynů prostřednictvím systémů kontinuálního měření 1. OMEZENÍ A ÚPLNOST Ustanovení této přílohy se použijí na emise skleníkových plynů ze všech činností uvedených ve směrnici 2003/87/ES. Emise mohou v zařízení vznikat v několika zdrojích emisí. Ustanovení této přílohy se navíc použijí na systémy kontinuálního měření používané ke stanovení toků CO2 v potrubí, zejména je-li využíváno k přemístění CO2 mezi zařízeními, například pro zachytávání, přepravu a geologické ukládání CO2. Pro tento účel se odkazy na emise v oddílech 6 a 7.2 přílohy I vykládají jako odkazy na množství CO2 přemístěného podle oddílu 5.7 přílohy I. 2. STANOVENÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ Úroveň přesnosti 1 Pro každý bod měření se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí nebo toku CO2 za vykazované období menší než ± 10 %. Úroveň přesnosti 2 Pro každý bod měření se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí nebo toku CO2 za vykazované období menší než ± 7,5 %. Úroveň přesnosti 3 Pro každý bod měření se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí nebo toku CO2 za vykazované období menší než ± 5 %. Úroveň přesnosti 4 Pro každý bod měření se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí nebo toku CO2 za vykazované období menší než ± 2,5 %. Celkový přístup Celkové emise skleníkových plynů (GHG) ze zdroje emisí nebo množství CO2 vedeného bodem měření za vykazované období se stanoví pomocí níže uvedeného vzorce. Pokud je v jednom zařízení několik zdrojů emisí, které nelze měřit jako jeden zdroj, měří se emise z těchto zdrojů emisí odděleně a připočtou se k celkovým emisím konkrétního plynu za vykazované období v celém zařízení.
Parametry koncentrace skleníkových plynů a toku spalin se stanoví podle ustanovení oddílu 6 přílohy I. K měření přemístěného CO2 v potrubí se případně použije oddíl 6 přílohy I, jako kdyby byl bod měření zdrojem emisí. Pro tyto body měření se nevyžaduje potvrzovací výpočet podle oddílu 6.3 písm. c). Koncentrace skleníkových plynů Koncentrace skleníkových plynů ve spalinách se stanoví kontinuálním měřením v reprezentativním bodě. Koncentraci skleníkových plynů lze měřit dvěma přístupy: METODA A Koncentrace skleníkových plynů se změří přímo. METODA B U velmi vysokých koncentrací skleníkových plynů, například v přepravních sítích, lze koncentraci skleníkových plynů vypočítat pomocí hmotnostní bilance s přihlédnutím k naměřeným hodnotám koncentrace všech ostatních složek toku plynu, jak jsou stanoveny v plánu monitorování zařízení:
Tok spalin Tok suchých spalin lze stanovit jednou z následujících metod: METODA A Tok spalin Qe se vypočte pomocí přístupu založeného na hmotnostní bilanci s přihlédnutím ke všem významným parametrům, jako je množství vstupního materiálu, tok vstupního vzduchu, účinnost procesu atd., a na výstupní straně výstup produktu, koncentrace O2, koncentrace SO2 a NOx atd. Tato specifická metoda výpočtu musí být schválena příslušným orgánem jako součást hodnocení plánu monitorování a metodiky monitorování v něm obsažené. METODA B Tok spalin Qe se stanoví kontinuálním měřením toku v reprezentativním bodě.“ |
C. |
Doplňuje se nová příloha XVI, která zní: „PŘÍLOHA XVI Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se stanovení emisí skleníkových plynů ze zachytávání CO2 za účelem přepravy a geologického ukládání v úložišti povoleném podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES 1. OMEZENÍ A ÚPLNOST Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí na monitorování emisí ze zachytávání CO2. Zachytávání CO2 lze provádět buď ve specializovaných zařízeních, která přijímají CO2 přemístěný z jiných zařízení, nebo v zařízeních provádějících činnosti, při nichž je emitován CO2, jenž by měl být zachycen podle téhož povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů. Povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů obsahují veškeré části zařízení související se zachytáváním CO2, jeho přechodným ukládáním, přemístěním do přepravní sítě pro CO2 nebo do úložiště pro geologické ukládání CO2. Pokud zařízení provádí jiné činnosti, na které se vztahuje směrnice 2003/87/ES, emise z těchto činností se monitorují podle příslušných příloh těchto pokynů. 2. EMISE ZE ZACHYTÁVÁNÍ CO2 Potenciální zdroje emisí CO2 ze zachytávání CO2 zahrnují
3. KVANTIFIKACE PŘEMÍSTĚNÝCH A EMITOVANÝCH MNOŽSTVÍ CO2 3.1 KVANTIFIKACE NA ÚROVNI ZAŘÍZENÍ Emise se vypočtou pomocí úplné hmotnostní bilance s přihlédnutím k potenciálním emisím CO2 ze všech procesů týkajících se emisí v zařízení, jakož i k množství CO2 zachyceného a přemístěného do přepravní sítě. Emise ze zařízení se vypočítají pomocí tohoto vzorce: Ezařízení pro zachytávání = Tvstup + Ebez zachytávání – Tpro ukládání kde:
V případech, kdy zachytávání CO2 provádí totéž zařízení jako zařízení, ze kterého zachycený CO2 pochází, je Tvstup rovný nule. V případě samostatných zařízení pro zachytávání představuje Ebez zachytávání množství emisí, které vznikají z jiných zdrojů než CO2 přemístěný do zařízení pro zachytávání, například emisí ze spalování v turbínách, kompresorech, topných tělesech. Uvedené emise lze stanovit výpočtem či měřením podle příslušné přílohy specifické pro jednotlivé činnosti. V případě samostatných zařízení pro zachytávání odečte zařízení přemísťující CO2 do zařízení pro zachytávání množství Tvstup od vlastních emisí. 3.2 STANOVENÍ PŘEMÍSTĚNÉHO CO2 Množství CO2 přemístěného ze zařízení pro zachytávání a do tohoto zařízení se stanoví podle oddílu 5.7 přílohy I pomocí systémů kontinuálního měření (CEMS) v souladu s přílohou XII. Jako minimum se použije úroveň přesnosti 4 vymezená v příloze XII. Pouze pokud je příslušnému orgánu uspokojivým způsobem prokázáno, že tato úroveň přesnosti není technicky proveditelná, smí se pro příslušný zdroj emisí použít nejbližší nižší úroveň přesnosti.“ |
D. |
Doplňuje se nová příloha XVII, která zní: „PŘÍLOHA XVII Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se stanovení emisí skleníkových plynů z přepravy CO2 potrubím za účelem geologického ukládání v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES 1. OMEZENÍ A ÚPLNOST Omezení pro monitorování a vykazování emisí z přepravy CO2 potrubím jsou stanovena v povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů uděleném přepravní síti, kam patří i všechna zařízení funkčně spojená s přepravní sítí, včetně převáděčů a topných těles. Každá přepravní síť má minimálně jeden výchozí bod a jeden koncový bod a každý z nich je připojen k jiným zařízením, která provádějí alespoň jednu z činností v oblasti zachytávání, přepravy nebo geologického ukládání CO2. Výchozí a koncové body mohou zahrnovat rozvětvení přepravní sítě a vnitrostátní hranice. Výchozí a koncový bod, jakož i zařízení, na která jsou napojeny, jsou stanoveny v povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů. 2. KVANTIFIKACE EMISÍ CO2 Při přepravě CO2 potrubím zahrnují potenciální zdroje emisí CO2
U přepravní sítě, pro niž se použije níže uvedená metoda B, se do vypočtené úrovně emisí nepřičte CO2 přijatý z jiného zařízení systému pro obchodování s emisemi ani se od vypočtené úrovně emisí neodečte žádný CO2, který je přemístěn do jiného zařízení systému pro obchodování s emisemi. 2.1 KVANTIFIKAČNÍ PŘÍSTUPY Provozovatelé přepravních sítí si mohou zvolit jeden z těchto přístupů: METODA A Emise z přepravní sítě se stanoví pomocí hmotnostní bilance podle tohoto vzorce:
kde:
METODA B Emise se vypočtou s přihlédnutím k potenciálním emisím CO2 ze všech procesů týkajících se emisí v zařízení, jakož i k množství CO2 zachyceného a přemístěného do přepravní sítě podle tohoto vzorce: Emise [t CO2 ]= CO2 přechodný + CO2 vypuštěný + CO2 úniky + CO2 zařízení kde:
2.2 POŽADAVKY NA KVANTIFIKACI Při volbě metody A nebo B musí provozovatel příslušnému orgánu prokázat, že zvolená metodika povede ke spolehlivějším výsledkům s nižší nejistotou u veškerých emisí a že v době, kdy žádá o povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, použije nejlepší dostupnou technologii a poznatky, aniž by to vedlo k neúměrně vysokým nákladům. Při volbě metody B musí provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že celková nejistota u roční úrovně emisí skleníkových plynů pro přepravní síť provozovatele nepřesáhne 7,5 %. 2.2.1 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY PRO METODU A Množství CO2 přemístěného z přepravní sítě a do této sítě se stanoví podle oddílu 5.7 přílohy I pomocí systémů kontinuálního měření (CEMS) v souladu s přílohou XII. Jako minimum se použije úroveň přesnosti 4 vymezená v příloze XII. Pouze pokud je příslušnému orgánu uspokojivým způsobem prokázáno, že tato úroveň přesnosti není technicky proveditelná, smí se pro příslušný zdroj emisí použít nejbližší nižší úroveň přesnosti. 2.2.2 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY PRO METODU B 2.2.2.1 Emise ze spalování Potenciální emise ze spalování při použití paliva se monitorují v souladu s přílohou II. 2.2.2.2 Přechodné emise z přepravní sítě Přechodné emise zahrnují emise z těchto druhů zařízení:
Průměrné emisní faktory EF (vyjádřené v g CO2/jednotku času) na jednotlivé zařízení/výskyt, kde lze očekávat přechodné emise, stanoví provozovatel při zahájení provozu a nejpozději na konci prvního vykazovaného roku, kdy je přepravní síť v provozu. Provozovatel tyto faktory přezkoumá alespoň jednou za 5 let s ohledem na nejlepší dostupné techniky v této oblasti. Veškeré emise se vypočítají tak, že se počet jednotlivých zařízení v každé kategorii vynásobí emisním faktorem a výsledky pro jednotlivé kategorie se sečtou, jak je ukázáno v níže uvedeném vzorci:
Počet výskytů je počet určitých jednotlivých zařízení na kategorii, který je vynásoben počtem jednotek času za rok. 2.2.2.3 Emise z úniků Provozovatel přepravní sítě předloží důkaz o integritě sítě prostřednictvím reprezentativních (prostorových a časových) údajů o teplotě a tlaku. Pokud z údajů vyplývá, že došlo k úniku, provozovatel vypočte množství CO2 vzniklého únikem s použitím vhodné metodiky zdokumentované v plánu monitorování na základě pravidel pro nejlepší praxi v odvětví, například za použití rozdílů v údajích o teplotě a tlaku ve srovnání s průměrnými hodnotami tlaku a teploty souvisejícími s integritou. 2.2.2.4 Vypuštěné emise Provozovatel poskytne v plánu monitorování analýzu potenciálních případů vypouštění emisí, a to rovněž z důvodu údržby či v nouzovém stavu, a poskytne vhodnou zdokumentovanou metodiku pro výpočet vypuštěného CO2 na základě pravidel pro nejlepší praxi v odvětví. 2.2.2.5 Ověřování výsledku výpočtu přechodných emisí a emisí vzniklých únikem Vzhledem k tomu, že monitorování CO2 přemístěného z přepravní sítě a do této sítě bude v každém případě prováděno z komerčních důvodů, provozovatel přepravní sítě použije alespoň jednou za rok metodu A pro validaci výsledků metody B. V tomto ohledu lze použít k měření přemístěného CO2 nižší úrovně přesnosti vymezené v příloze XII.“ |
E. |
Doplňuje se nová příloha XVIII, která zní: „PŘÍLOHA XVIII Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se geologického ukládání CO2 v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES 1. OMEZENÍ Omezení pro monitorování a vykazování emisí z geologického ukládání CO2 jsou specifické pro dané místo a vycházejí z vymezení úložiště a úložného komplexu, jak je uvedeno v povolení podle směrnice 2009/31/ES. Do povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů se zahrnou všechny zdroje emisí ze zařízení pro injektáž CO2. Pokud se zjistí úniky z úložného komplexu, které vedou k emisím nebo uvolňování CO2 do vodního sloupce, jsou pro příslušné zařízení zahrnuty do zdrojů emisí, dokud nebudou přijata nápravná opatření podle článku 16 směrnice 2009/31/ES a u daného úniku již nelze zjistit emise ani uvolňování do vodního sloupce. 2. STANOVENÍ EMISÍ CO2 Potenciální zdroje emisí CO2 z geologického ukládání CO2 zahrnují
U úložiště se k vypočtené úrovni emisí nepřičte CO2 přijatý z jiného zařízení ani se od vypočtené úrovně emisí neodečte žádný CO2, který je přemístěn do jiného zařízení nebo který je geologicky uložen do úložiště. 2.1 EMISE Z POUŽITÍ PALIVA Emise ze spalování při povrchových činnostech se stanoví podle přílohy II. 2.2 VYPUŠTĚNÉ A PŘECHODNÉ EMISE Z INJEKTÁŽE Emise z vypouštění a přechodné emise se stanoví takto: CO2 emitovaný [tCO2] = V CO2 [tCO2] + F CO2 [tCO2] kde: V CO2= množství vypuštěného CO2; F CO2= množství CO2 z přechodných emisí; V CO2 se stanoví za použití systémů kontinuálního měření (CEMS) podle přílohy XII těchto pokynů. Pokud by uplatnění CEMS vedlo k neúměrně vysokým nákladům, provozovatel může v případě schválení příslušným orgánem do plánu monitorování zařadit vhodnou metodiku na základě pravidel pro nejlepší praxi v odvětví; F CO2 se považuje za jeden zdroj, což znamená, že požadavky na nejistotu z příloh XII a oddílu 6.2 přílohy I se vztahují na celkovou hodnotu, a nikoli na jednotlivé body emisí. Provozovatel poskytne v plánu monitorování analýzu potenciálních zdrojů přechodných emisí, jakož i vhodnou zdokumentovanou metodiku pro výpočet nebo měření množství F CO2 na základě pravidel pro nejlepší praxi v odvětví. Pro stanovení F CO2 lze u injektážního zařízení použít údaje shromážděné podle článku 13 a přílohy II bodu 1.1 písm. e)–h) směrnice 2009/31/ES, pokud splňují požadavky těchto pokynů. 2.3 VYPUŠTĚNÉ A PŘECHODNÉ EMISE Z DRUHOTNÉ INTENZIFIKACE TĚŽBY UHLOVODÍKŮ Kombinace druhotné intenzifikace těžby uhlovodíků a geologického ukládání CO2 zřejmě poskytne dodatečný zdrojový tok emisí, totiž průnik CO2 do produkovaných uhlovodíků. Dodatečné zdroje emisí z druhotné intenzifikace těžby uhlovodíků zahrnují
Veškeré přechodné emise, které se vyskytnou, budou obvykle přesměrovány do systému jímání plynu, do fléry nebo do systému na čištění CO2. Všechny takovéto přechodné emise nebo CO2 vypuštěný např. ze systému na čištění CO2 se stanoví podle oddílu 2.2 této přílohy. Emise z fléry se stanoví podle přílohy II s ohledem na potenciální vlastní CO2 ve flérovaném plynu. 3. ÚNIKY Z ÚLOŽNÉHO KOMPLEXU Monitorování se zahájí v případě, že jakýkoli únik bude mít za následek emise nebo uvolňování do vodního sloupce. Emise, které vznikají z uvolňování CO2 do vodního sloupce, se považují za rovnocenné množství uvolněnému do vodního sloupce. Monitorování emisí nebo uvolňování do vodního sloupce v případě úniku pokračuje, dokud nebudou přijata nápravná opatření podle článku 16 směrnice 2009/31/ES a již nelze zjistit emise ani uvolňování do vodního sloupce. Emise a uvolňování do vodního sloupce se kvantifikují takto:
kde:
Lze použít jiné metody kvantifikace emisí nebo uvolňování do vodního sloupce z úniků, pokud je schválí příslušný orgán z toho důvodu, že poskytnou vyšší přesnost než výše uvedený přístup. Množství emisí vzniklých únikem z úložného komplexu se kvantifikuje pro každý únik s maximální celkovou nejistotou za vykazované období ± 7,5 %. Pokud je celková nejistota použitého kvantifikačního přístupu vyšší než ± 7,5 %, použije se tato úprava: CO2,vykázaný [t CO2 ] = CO2,kvantifikovaný [t CO2 ] × (1 + (nejistotasystém [%]/100) – 0,075) kde:
|