32010D03452010/345/: Rozhodnutí Komise ze dne 8. června 2010 o změně rozhodnutí 2007/589/ES, pokud jde o zahrnutí pokynů pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů ze zachytávání, přepravy a geologického ukládání oxidu uhličitého (oznámeno pod číslem K(2010) 3310) (Text s významem pro EHP )

Publikováno:	Úř. věst. L 155, 22.6.2010, s. 34-47	Druh předpisu:	Rozhodnutí
Přijato:	8. června 2010	Autor předpisu:	Evropská komise
Platnost od:	22. června 2010	Nabývá účinnosti:	22. června 2010
Platnost předpisu:	Ano	Pozbývá platnosti:

Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.

ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 8. června 2010

o změně rozhodnutí 2007/589/ES, pokud jde o zahrnutí pokynů pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů ze zachytávání, přepravy a geologického ukládání oxidu uhličitého

(oznámeno pod číslem K(2010) 3310)

(Text s významem pro EHP)

(2010/345/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (1), a zejména na čl. 14 odst. 1 a čl. 24 odst. 3 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Směrnice 2003/87/ES vytváří systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (dále jen „systém Společenství“). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (2), mění směrnici 2003/87/ES tak, aby systém Společenství od roku 2013 zahrnoval zachytávání, přepravu a geologické ukládání oxidu uhličitého (dále jen „CO2“).

(2)	Podle čl. 14 odst. 1 směrnice 2003/87/ES by Komise měla přijmout pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů z činností, na které se vztahuje systém Společenství.

(3)	Podle čl. 24 odst. 1 směrnice 2003/87/ES mohou členské státy před rokem 2013 jednostranně do systému Společenství zahrnout zachytávání, přepravu a geologické ukládání CO2.

(4)	Ustanovení čl. 24 odst. 3 směrnice 2003/87/ES poskytuje Komisi právní základ pro přijetí pokynů k činnostem, jež nejsou dosud zahrnuty v příloze I směrnice.

(5)

Komise by měla přijmout pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů pocházejících ze zachytávání, přepravy a geologického ukládání CO2 za účelem zahrnutí uvedených činností do systému Společenství od roku 2013 a jejich možného jednostranného zařazení do systému Společenství před rokem 2013.

(6)	Rozhodnutí Komise 2007/589/ES (3) by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(7)	Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu uvedeného v článku 23 směrnice 2003/87/ES,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Rozhodnutí 2007/589/ES se mění takto:

Článek 1 se nahrazuje tímto:

„Článek 1

Pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů z činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES a z činností zahrnutých podle čl. 24 odst. 1 uvedené směrnice jsou stanoveny v přílohách I až XIV a XVI až XVIII tohoto rozhodnutí. Pokyny pro monitorování a vykazování údajů o tunokilometrech z činností v oblasti letectví pro účely podání žádosti podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES jsou stanoveny v příloze XV.

Tyto pokyny jsou založeny na zásadách vytyčených v příloze IV uvedené směrnice.“

Seznam příloh se mění takto:

údaje pro přílohu XII se nahrazují tímto:

„Příloha XII:

Pokyny pro stanovení emisí skleníkových plynů nebo množství přemístěných skleníkových plynů prostřednictvím systémů kontinuálního měření“;

doplňují se názvy nových příloh XVI, XVII a XVIII, které znějí:

„Příloha XVI:

Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se stanovení emisí skleníkových plynů ze zachytávání CO2 za účelem přepravy a geologického ukládání v úložišti povoleném podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (4).

Příloha XVII:

Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se stanovení emisí skleníkových plynů z přepravy CO2 potrubím za účelem geologického ukládání v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES.

Příloha XVIII:

Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se geologického ukládání CO2 v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES.

3)	Příloha I se mění v souladu s částí A přílohy tohoto rozhodnutí.

4)	Příloha XII se nahrazuje zněním uvedeným v části B přílohy tohoto rozhodnutí.

5)	Doplňuje se nová příloha XVI v souladu s částí C přílohy tohoto rozhodnutí.

6)	Doplňuje se nová příloha XVII v souladu s částí D přílohy tohoto rozhodnutí.

7)	Doplňuje se nová příloha XVIII v souladu s částí E přílohy tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 8. června 2010.

Za Komisi

Connie HEDEGAARD

členka Komise

(1) Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.

(2) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63.

(3) Úř. věst. L 229, 31.8.2007, s. 1.

(4) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 114.“

PŘÍLOHA

Příloha I se mění takto:

1)	V oddílu 1 se slova „přílohách II–XI a XIII–XV“ nahrazují slovy „přílohách II až XI a přílohách XIII až XVIII“.

Oddíl 2 se mění takto:

a)	v úvodní části se slova „příloh II až XV“ nahrazují slovy „příloh II až XVIII“;

v bodě 3 se doplňuje nové písmeno j), které zní:

„j)	„bodem měření“ se rozumí zdroj emisí, u něhož se pro měření emisí používají systémy kontinuálního měření (CEMS), či průřez potrubním systémem, u něhož se tok CO2 stanoví pomocí systémů kontinuálního měření.“;

doplňuje se nový bod 7, který zní:

„7.

V souvislosti s emisemi skleníkových plynů ze zachytávání, přepravy a geologického ukládání skleníkových plynů se použijí tyto definice:

a)	„geologickým ukládáním CO2“ se rozumí „geologické ukládání CO2“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice 2009/31/ES;

b)	„úložištěm“ se rozumí „úložiště“ ve smyslu čl. 3 bodu 3 směrnice 2009/31/ES;

c)	„úložným komplexem“ se rozumí „úložný komplex“ ve smyslu čl. 3 bodu 6 směrnice 2009/31/ES;

d)	„přepravou CO2“ se rozumí přeprava CO2 potrubím za účelem geologického ukládání v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;

e)	„přepravní sítí“ se rozumí „přepravní síť“ ve smyslu čl. 3 bodu 22 směrnice 2009/31/ES;

f)	„zachytáváním CO2“ se rozumí zachytávání CO2 z toků plynu, který by byl jinak emitován, za účelem přepravy a geologického ukládání v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;

g)	„zařízením pro zachytávání“ se rozumí zařízení, jímž se provádí zachytávání CO2;

„přechodnými emisemi“ se rozumí nepravidelné nebo nezamýšlené emise z nelokalizovaných zdrojů nebo ze zdrojů, které jsou natolik různorodé či nepatrné, že je není možné jednotlivě monitorovat, například emise z jinak neporušených těsnění, ventilů, přechodových kompresních stanic a přechodových zařízení pro ukládání;

i)	„vypuštěnými emisemi“ se rozumí emise, které jsou záměrně uvolněny ze zařízení z vymezeného bodu emisí;

j)	„vodním sloupcem“ se rozumí „vodní sloupec“ ve smyslu čl. 3 bodu 2 směrnice 2009/31/ES;

k)	„druhotnou intenzifikací těžby uhlovodíků“ se rozumí intenzifikace těžby uhlovodíků kromě uhlovodíků vytěžených pomocí vodní injektáže nebo jinými prostředky;

l)	„únikem“ se v souvislosti s geologickým ukládáním rozumí „únik“ ve smyslu čl. 3 bodu 5 směrnice 2009/31/ES.“

Oddíl 4 se mění takto:

v oddílu 4.1 se za druhý pododstavec vkládá nový odstavec, který zní:

„Pokud se zjistí úniky z úložného komplexu podle směrnice 2009/31/ES, které vedou k emisím nebo uvolňování CO2 do vodního sloupce, jsou pro příslušné zařízení zahrnuty do zdrojů emisí a jsou odpovídajícím způsobem monitorovány podle ustanovení přílohy XVIII. V případě schválení příslušným orgánem lze tento únik jako zdroj emisí vyloučit, pokud byla přijata nápravná opatření podle článku 16 směrnice 2009/31/ES a u daného úniku již nelze zjistit emise ani uvolňování do vodního sloupce.“;

v oddílu 4.3 se za čtvrtý pododstavec doplňují nová písmena, která znějí:

„o)	případně umístění zařízení pro měření teploty a tlaku v přepravní síti;

p)	případně postupy pro předcházení únikům z přepravních sítí, jejich zjišťování a kvantifikaci;

q)	v případě přepravních sítí postupy, které účinně zajistí, že CO2 bude přemístěn pouze do zařízení, která mají platné povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů nebo v nichž je veškerý emitovaný CO2 účinně monitorován a vykázán podle oddílu 5.7 této přílohy;

r)	je-li CO2 přemístěn podle oddílu 5.7 této přílohy, identifikace přijímacích a převáděcích zařízení. U zařízení, která vlastní povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, to je identifikační kód zařízení vymezený nařízením podle článku 19 směrnice 2003/87/ES;

s)	případně popis systémů kontinuálního měření emisí použitých v bodech, kde dochází k přemísťování CO2 mezi zařízeními přemísťujícími CO2 podle oddílu 5.7 této přílohy;

t)	případně přístupy pro kvantifikaci emisí nebo uvolňování CO2 do vodního sloupce z případných úniků, jakož i uplatňované a případně upravené přístupy pro kvantifikaci skutečných emisí nebo uvolňování CO2 do vodního sloupce z úniků podle přílohy XVIII.“;

v oddílu 4.3 se šestý pododstavec nahrazuje tímto:

„Podstatná změna metodiky monitorování jako součásti plánu monitorování podléhá schválení příslušného orgánu, jestliže se jedná o

—	změnu kategorizace zařízení, jak je stanoveno v tabulce 1,

—	změnu mezi metodikou založenou na výpočtu nebo metodikou založenou na měření používanou ke stanovení emisí,

—	zvýšení nejistoty údajů o činnosti nebo jiných parametrů (v případě potřeby), což má za následek jinou úroveň přesnosti,

—	uplatňování nebo úpravu přístupu pro kvantifikaci emisí z úniků v úložištích.“

Oddíl 5 se mění takto:

a)	v oddílu 5.1 se v posledním pododstavci s nadpisem „Emise z procesů“ slova „přílohách II až XI“ nahrazují v celém pododstavci slovy „přílohách II až XI a XVI, XVII a XVIII“;

b)	v oddílu 5.2 první větě se slova „přílohách II až XI a přílohách XIV a XV“ nahrazují slovy „přílohách II až XI a přílohách XIV až XVIII“.

Oddíl 5.7 se nahrazuje tímto:

„5.7 PŘEMÍSTĚNÝ CO2

S výhradou schválení příslušným orgánem může provozovatel odečíst od vypočtené úrovně emisí ze zařízení jakýkoli CO2, který není emitován ze zařízení, nýbrž je přemístěn ze zařízení

—	jako čistá látka nebo přímo použitý a vázaný v produktech nebo jako vstupní surovina, nebo

—	do jiného zařízení, které vlastní povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, ledaže se použijí jiné požadavky stanovené v přílohách XVII nebo XVIII,

pokud se odečtení odrazí náležitým snížením pro činnost a zařízení, která příslušný členský stát vykazuje v podání národní inventury sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Příslušná množství CO2 se vykážou pro každé zařízení, do kterého byl CO2 přemístěn nebo z něhož byl přijat, jako informativní položka v ročním výkazu emisí převáděcích a přijímacích zařízení.

V případě přemístění do jiného zařízení musí toto přijímací zařízení přičíst k vypočteným úrovním emisí přijatý CO2, ledaže se použijí jiné požadavky stanovené v přílohách XVII nebo XVIII.

Členské státy oznámí Komisi příslušná převáděcí a přijímací zařízení podle článku 21 směrnice 2003/87/ES. Pokud dojde k přemístění CO2 do zařízení, na které se vztahuje uvedená směrnice, převáděcí zařízení určí ve svém ročním výkazu emisí přijímací zařízení a uvede identifikační kód přijímacího zařízení vymezený nařízením podle článku 19 uvedené směrnice. Stejným postupem určí přijímací zařízení převáděcí zařízení.

K potenciálním případům přemístěného CO2 ze zařízení patří mimo jiné:

—	čistý CO2 používaný pro karbonizaci nápojů,

—	čistý CO2 používaný jako suchý led pro účely chlazení,

—	čistý CO2 používaný jako hasicí médium, jako chladicí médium nebo pro laboratorní účely,

—	čistý CO2 používaný pro dezinsekci zrna,

—	čistý CO2 používaný jako rozpouštědlo v potravinářském nebo chemickém průmyslu,

—	CO2 používaný a vázaný v produktech nebo vstupních surovinách v chemickém nebo papírenském průmyslu (např. k výrobě močoviny nebo srážených uhličitanů),

—	uhličitany vázané v absorpčním produktu sušeném rozprašováním (SDAP) z polosuchého čištění spalin,

—	CO2 přemístěný do zařízení pro zachytávání,

—	CO2 ze zařízení pro zachytávání přemístěný do přepravních sítí,

—	CO2 z přepravních sítí přemístěný do úložišť.

Hmotnost ročně přemístěného CO2 nebo uhličitanu se stanoví s maximální nejistotou menší než 1,5 % buď přímo pomocí objemových nebo hmotnostních průtokoměrů, vážením, nebo nepřímo z hmotnosti příslušného produktu (např. uhličitanů nebo močoviny), je-li to příslušné a vhodné, ledaže se použijí jiné požadavky z příloh specifických pro jednotlivé činnosti.

Pokud jsou množství přemísťovaného CO2 měřena jak v převáděcím zařízení, tak v přijímacím zařízení, množství převáděného a přijatého CO2 musí být na obou místech totožná. Je-li odchylka naměřených hodnot v rozsahu, který lze vysvětlit nejistotou systémů měření, ve výkazech emisí převáděcích a přijímacích zařízení se použije aritmetický průměr obou naměřených hodnot. Výkaz emisí musí zahrnovat prohlášení, že daná hodnota je v souladu s hodnotou, kterou uvedlo převáděcí nebo přijímací zařízení. Naměřená hodnota se uvádí jako informativní položka.

Pokud odchylku naměřených hodnot nelze vysvětlit rozsahem nejistoty systémů měření, provozovatelé příslušných zařízení uvedou naměřené hodnoty v soulad tím, že použijí konzervativní úpravy (tj. zabrání podhodnocování emisí). Tento soulad ověří ověřovatelé z převáděcích a přijímajících zařízení a musí jej schválit příslušný orgán.

V případech, kdy část přemístěného CO2 vznikla z biomasy, nebo pokud se směrnice 2003/87/ES na zařízení vztahuje jen částečně, odečte provozovatel u činností podle této směrnice jen příslušný hmotnostní podíl přemístěného CO2, který pochází z fosilních paliv a materiálů. Příslušné metody přiřazování jsou konzervativní a podléhají schválení příslušným orgánem.

Pokud se uplatní u převáděcího zařízení přístup založený na měření, převáděcí a přijímací zařízení vykážou celkové množství přemístěného/přijatého CO2 z používání biomasy jako informativní položku. Od přijímacího zařízení se nepožaduje, aby pro tento účel provedlo vlastní měření, nýbrž vykázalo množství CO2 z biomasy získané převáděcím zařízením.“

6)	V oddílu 6.3 písm. c) třetím pododstavci se slova „příloh II až XI“ nahrazují slovy „příloh II až XI a příloh XVI, XVII a XVIII“.

7)	V oddílu 7.1 pátém pododstavci se slova „přílohách II až XI a přílohách XIV a XV“ nahrazují slovy „přílohách II až XI a přílohách XIV až XVIII“.

Oddíl 8 se mění takto:

a)	v pátém pododstavci bodě 6 se slova „příloh I až XI“ nahrazují slovy „příloh I až XI a příloh XVI, XVII a XVIII“;

v pátém pododstavci se na konci doplňuje nový bod, který zní:

„10)	případně množství CO2 přemístěného do jiných zařízení nebo z nich přijatého s uvedením identifikačního kódu zařízení vymezeného nařízením podle článku 19 směrnice 2003/87/ES.“;

vkládá se nový šestý pododstavec, který zní:

„Příslušný orgán může povolit provozovatelům úložišť CO2, aby po jejich uzavření odevzdali zjednodušené zprávy o emisích obsahující alespoň náležitosti uvedené v bodech 1 a 9, pokud povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů neobsahuje žádné zdroje emisí.“

Na konci oddílu 9 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„V případě zachytávání, přepravy a geologického ukládání CO2 se uchovávají následující dodatečné informace:

—	případně dokumentace o množství CO2 injektovaného do úložného komplexu zařízeními, která provádějí geologické ukládání CO2,

—	případně reprezentativně shromážděné údaje o teplotě a tlaku v přepravní síti,

—	případně kopie povolení k ukládání, včetně schváleného plánu monitorování podle článku 9 směrnice 2009/31/ES,

—	případně zprávy předložené podle článku 14 směrnice 2009/31/ES,

—	případně zprávy o výsledcích kontrol prováděných podle článku 15 směrnice 2009/31/ES,

—	případně dokumentace o nápravných opatřeních přijatých podle článku 16 směrnice 2009/31/ES.“

Příloha XII se nahrazuje tímto:

„PŘÍLOHA XII

Pokyny pro stanovení emisí skleníkových plynů nebo množství přemístěných skleníkových plynů prostřednictvím systémů kontinuálního měření

1. OMEZENÍ A ÚPLNOST

Ustanovení této přílohy se použijí na emise skleníkových plynů ze všech činností uvedených ve směrnici 2003/87/ES. Emise mohou v zařízení vznikat v několika zdrojích emisí.

Ustanovení této přílohy se navíc použijí na systémy kontinuálního měření používané ke stanovení toků CO2 v potrubí, zejména je-li využíváno k přemístění CO2 mezi zařízeními, například pro zachytávání, přepravu a geologické ukládání CO2. Pro tento účel se odkazy na emise v oddílech 6 a 7.2 přílohy I vykládají jako odkazy na množství CO2 přemístěného podle oddílu 5.7 přílohy I.

2. STANOVENÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ

Úroveň přesnosti 1

Pro každý bod měření se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí nebo toku CO2 za vykazované období menší než ± 10 %.

Úroveň přesnosti 2

Pro každý bod měření se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí nebo toku CO2 za vykazované období menší než ± 7,5 %.

Úroveň přesnosti 3

Pro každý bod měření se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí nebo toku CO2 za vykazované období menší než ± 5 %.

Úroveň přesnosti 4

Pro každý bod měření se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí nebo toku CO2 za vykazované období menší než ± 2,5 %.

Celkový přístup

Celkové emise skleníkových plynů (GHG) ze zdroje emisí nebo množství CO2 vedeného bodem měření za vykazované období se stanoví pomocí níže uvedeného vzorce. Pokud je v jednom zařízení několik zdrojů emisí, které nelze měřit jako jeden zdroj, měří se emise z těchto zdrojů emisí odděleně a připočtou se k celkovým emisím konkrétního plynu za vykazované období v celém zařízení.

Formula

Parametry koncentrace skleníkových plynů a toku spalin se stanoví podle ustanovení oddílu 6 přílohy I. K měření přemístěného CO2 v potrubí se případně použije oddíl 6 přílohy I, jako kdyby byl bod měření zdrojem emisí. Pro tyto body měření se nevyžaduje potvrzovací výpočet podle oddílu 6.3 písm. c).

Koncentrace skleníkových plynů

Koncentrace skleníkových plynů ve spalinách se stanoví kontinuálním měřením v reprezentativním bodě. Koncentraci skleníkových plynů lze měřit dvěma přístupy:

METODA A

Koncentrace skleníkových plynů se změří přímo.

METODA B

U velmi vysokých koncentrací skleníkových plynů, například v přepravních sítích, lze koncentraci skleníkových plynů vypočítat pomocí hmotnostní bilance s přihlédnutím k naměřeným hodnotám koncentrace všech ostatních složek toku plynu, jak jsou stanoveny v plánu monitorování zařízení:

Formula

Tok spalin

Tok suchých spalin lze stanovit jednou z následujících metod:

METODA A

Tok spalin Qe se vypočte pomocí přístupu založeného na hmotnostní bilanci s přihlédnutím ke všem významným parametrům, jako je množství vstupního materiálu, tok vstupního vzduchu, účinnost procesu atd., a na výstupní straně výstup produktu, koncentrace O2, koncentrace SO2 a NOx atd.

Tato specifická metoda výpočtu musí být schválena příslušným orgánem jako součást hodnocení plánu monitorování a metodiky monitorování v něm obsažené.

METODA B

Tok spalin Qe se stanoví kontinuálním měřením toku v reprezentativním bodě.“

Doplňuje se nová příloha XVI, která zní:

„PŘÍLOHA XVI

1. OMEZENÍ A ÚPLNOST

Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí na monitorování emisí ze zachytávání CO2.

Zachytávání CO2 lze provádět buď ve specializovaných zařízeních, která přijímají CO2 přemístěný z jiných zařízení, nebo v zařízeních provádějících činnosti, při nichž je emitován CO2, jenž by měl být zachycen podle téhož povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů. Povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů obsahují veškeré části zařízení související se zachytáváním CO2, jeho přechodným ukládáním, přemístěním do přepravní sítě pro CO2 nebo do úložiště pro geologické ukládání CO2. Pokud zařízení provádí jiné činnosti, na které se vztahuje směrnice 2003/87/ES, emise z těchto činností se monitorují podle příslušných příloh těchto pokynů.

2. EMISE ZE ZACHYTÁVÁNÍ CO2

Potenciální zdroje emisí CO2 ze zachytávání CO2 zahrnují

—	CO2 přemístěný do zařízení pro zachytávání,

—	spalování a jiné spojené činnosti v zařízení (v souvislosti se zachytáváním), tj. použití paliva a vstupních materiálů.

3. KVANTIFIKACE PŘEMÍSTĚNÝCH A EMITOVANÝCH MNOŽSTVÍ CO2

3.1 KVANTIFIKACE NA ÚROVNI ZAŘÍZENÍ

Emise se vypočtou pomocí úplné hmotnostní bilance s přihlédnutím k potenciálním emisím CO2 ze všech procesů týkajících se emisí v zařízení, jakož i k množství CO2 zachyceného a přemístěného do přepravní sítě.

Emise ze zařízení se vypočítají pomocí tohoto vzorce:

Ezařízení pro zachytávání = Tvstup + Ebez zachytávání – Tpro ukládání

kde:

Ezařízení pro zachytávání	=	celkové emise skleníkových plynů ze zařízení pro zachytávání;
Tvstup	=	množství CO2 přemístěného do zařízení pro zachytávání, stanovené podle přílohy XII a oddílu 5.7 přílohy I. Pokud provozovatel příslušnému orgánu uspokojivým způsobem prokáže, že celkové emise CO2 jsou z emitujícího zařízení přemístěny do zařízení pro zachytávání, příslušný orgán může provozovateli povolit, aby použil emise z emitujícího zařízení stanovené podle příloh I až XII namísto použití systémů kontinuálního měření (CEMS);
Ebez zachytávání	=	emise ze zařízení, pokud CO2 nebyl zachycen, tj. součet emisí ze všech ostatních činností v zařízení monitorovaných podle příslušných příloh;
Tpro ukládání	=	množství CO2 přemístěné do přepravní sítě nebo do úložiště, stanovené podle přílohy XII a oddílu 5.7 přílohy I.

V případech, kdy zachytávání CO2 provádí totéž zařízení jako zařízení, ze kterého zachycený CO2 pochází, je Tvstup rovný nule.

V případě samostatných zařízení pro zachytávání představuje Ebez zachytávání množství emisí, které vznikají z jiných zdrojů než CO2 přemístěný do zařízení pro zachytávání, například emisí ze spalování v turbínách, kompresorech, topných tělesech. Uvedené emise lze stanovit výpočtem či měřením podle příslušné přílohy specifické pro jednotlivé činnosti.

V případě samostatných zařízení pro zachytávání odečte zařízení přemísťující CO2 do zařízení pro zachytávání množství Tvstup od vlastních emisí.

3.2 STANOVENÍ PŘEMÍSTĚNÉHO CO2

Množství CO2 přemístěného ze zařízení pro zachytávání a do tohoto zařízení se stanoví podle oddílu 5.7 přílohy I pomocí systémů kontinuálního měření (CEMS) v souladu s přílohou XII. Jako minimum se použije úroveň přesnosti 4 vymezená v příloze XII. Pouze pokud je příslušnému orgánu uspokojivým způsobem prokázáno, že tato úroveň přesnosti není technicky proveditelná, smí se pro příslušný zdroj emisí použít nejbližší nižší úroveň přesnosti.“

Doplňuje se nová příloha XVII, která zní:

„PŘÍLOHA XVII

1. OMEZENÍ A ÚPLNOST

Omezení pro monitorování a vykazování emisí z přepravy CO2 potrubím jsou stanovena v povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů uděleném přepravní síti, kam patří i všechna zařízení funkčně spojená s přepravní sítí, včetně převáděčů a topných těles. Každá přepravní síť má minimálně jeden výchozí bod a jeden koncový bod a každý z nich je připojen k jiným zařízením, která provádějí alespoň jednu z činností v oblasti zachytávání, přepravy nebo geologického ukládání CO2. Výchozí a koncové body mohou zahrnovat rozvětvení přepravní sítě a vnitrostátní hranice. Výchozí a koncový bod, jakož i zařízení, na která jsou napojeny, jsou stanoveny v povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů.

2. KVANTIFIKACE EMISÍ CO2

Při přepravě CO2 potrubím zahrnují potenciální zdroje emisí CO2

—	spalování a jiné procesy v zařízeních funkčně spojených s přepravní sítí, např. převáděčích,

—	přechodné emise z přepravní sítě,

—	vypuštěné emise z přepravní sítě,

—	emise z úniků v přepravní síti.

U přepravní sítě, pro niž se použije níže uvedená metoda B, se do vypočtené úrovně emisí nepřičte CO2 přijatý z jiného zařízení systému pro obchodování s emisemi ani se od vypočtené úrovně emisí neodečte žádný CO2, který je přemístěn do jiného zařízení systému pro obchodování s emisemi.

2.1 KVANTIFIKAČNÍ PŘÍSTUPY

Provozovatelé přepravních sítí si mohou zvolit jeden z těchto přístupů:

METODA A

Emise z přepravní sítě se stanoví pomocí hmotnostní bilance podle tohoto vzorce:

Formula

kde:

Emise	=	celkové emise CO2 z přepravní sítě [t CO2];
Evlastní činnost	=	emise z vlastní činnosti přepravní sítě (tj. nepocházející z přepravovaného CO2), například z použití paliva v převáděčích, monitorované podle příslušných příloh těchto pokynů;
Tvstup,i	=	množství CO2 přemístěného do přepravní sítě ve vstupním bodě i, stanovené podle přílohy XII a oddílu 5.7 přílohy I;
Tvýstup,j	=	množství CO2 přemístěného z přepravní sítě ve výstupním bodě j, stanovené podle přílohy XII a oddílu 5.7 přílohy I.

METODA B

Emise se vypočtou s přihlédnutím k potenciálním emisím CO2 ze všech procesů týkajících se emisí v zařízení, jakož i k množství CO2 zachyceného a přemístěného do přepravní sítě podle tohoto vzorce:

Emise [t CO2 ]= CO2 přechodný + CO2 vypuštěný + CO2 úniky + CO2 zařízení

kde:

Emise	=	celkové emise CO2 z přepravní sítě [t CO2];
CO2 přechodný	=	množství přechodných emisí [t CO2] z CO2 přepravovaného v přepravní síti, včetně emisí z těsnění, ventilů, přechodových kompresních stanic a přechodových zařízení pro ukládání;
CO2 vypuštěný	=	množství vypuštěných emisí [t CO2] z CO2 přepravovaného v přepravní síti;
CO2 úniky	=	množství CO2 [t CO2] přepravovaného v přepravní síti, který je emitován v důsledku výpadku jedné či více součástí přepravní sítě;
CO2 zařízení	=	množství CO2 [t CO2], které je emitováno ze spalování nebo jiných procesů funkčně spojených s přepravou potrubím v rámci přepravní sítě, monitorované podle příslušných příloh těchto pokynů.

2.2 POŽADAVKY NA KVANTIFIKACI

Při volbě metody A nebo B musí provozovatel příslušnému orgánu prokázat, že zvolená metodika povede ke spolehlivějším výsledkům s nižší nejistotou u veškerých emisí a že v době, kdy žádá o povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, použije nejlepší dostupnou technologii a poznatky, aniž by to vedlo k neúměrně vysokým nákladům. Při volbě metody B musí provozovatel příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že celková nejistota u roční úrovně emisí skleníkových plynů pro přepravní síť provozovatele nepřesáhne 7,5 %.

2.2.1 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY PRO METODU A

Množství CO2 přemístěného z přepravní sítě a do této sítě se stanoví podle oddílu 5.7 přílohy I pomocí systémů kontinuálního měření (CEMS) v souladu s přílohou XII. Jako minimum se použije úroveň přesnosti 4 vymezená v příloze XII. Pouze pokud je příslušnému orgánu uspokojivým způsobem prokázáno, že tato úroveň přesnosti není technicky proveditelná, smí se pro příslušný zdroj emisí použít nejbližší nižší úroveň přesnosti.

2.2.2 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY PRO METODU B

2.2.2.1 Emise ze spalování

Potenciální emise ze spalování při použití paliva se monitorují v souladu s přílohou II.

2.2.2.2 Přechodné emise z přepravní sítě

Přechodné emise zahrnují emise z těchto druhů zařízení:

—

těsnění,

—	měřicí zařízení,

—

ventily,

—	přechodové kompresní stanice,

—	přechodová zařízení pro ukládání.

Průměrné emisní faktory EF (vyjádřené v g CO2/jednotku času) na jednotlivé zařízení/výskyt, kde lze očekávat přechodné emise, stanoví provozovatel při zahájení provozu a nejpozději na konci prvního vykazovaného roku, kdy je přepravní síť v provozu. Provozovatel tyto faktory přezkoumá alespoň jednou za 5 let s ohledem na nejlepší dostupné techniky v této oblasti.

Veškeré emise se vypočítají tak, že se počet jednotlivých zařízení v každé kategorii vynásobí emisním faktorem a výsledky pro jednotlivé kategorie se sečtou, jak je ukázáno v níže uvedeném vzorci:

Formula

Počet výskytů je počet určitých jednotlivých zařízení na kategorii, který je vynásoben počtem jednotek času za rok.

2.2.2.3 Emise z úniků

Provozovatel přepravní sítě předloží důkaz o integritě sítě prostřednictvím reprezentativních (prostorových a časových) údajů o teplotě a tlaku. Pokud z údajů vyplývá, že došlo k úniku, provozovatel vypočte množství CO2 vzniklého únikem s použitím vhodné metodiky zdokumentované v plánu monitorování na základě pravidel pro nejlepší praxi v odvětví, například za použití rozdílů v údajích o teplotě a tlaku ve srovnání s průměrnými hodnotami tlaku a teploty souvisejícími s integritou.

2.2.2.4 Vypuštěné emise

Provozovatel poskytne v plánu monitorování analýzu potenciálních případů vypouštění emisí, a to rovněž z důvodu údržby či v nouzovém stavu, a poskytne vhodnou zdokumentovanou metodiku pro výpočet vypuštěného CO2 na základě pravidel pro nejlepší praxi v odvětví.

2.2.2.5 Ověřování výsledku výpočtu přechodných emisí a emisí vzniklých únikem

Vzhledem k tomu, že monitorování CO2 přemístěného z přepravní sítě a do této sítě bude v každém případě prováděno z komerčních důvodů, provozovatel přepravní sítě použije alespoň jednou za rok metodu A pro validaci výsledků metody B. V tomto ohledu lze použít k měření přemístěného CO2 nižší úrovně přesnosti vymezené v příloze XII.“

Doplňuje se nová příloha XVIII, která zní:

„PŘÍLOHA XVIII

Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se geologického ukládání CO2 v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES

1. OMEZENÍ

Omezení pro monitorování a vykazování emisí z geologického ukládání CO2 jsou specifické pro dané místo a vycházejí z vymezení úložiště a úložného komplexu, jak je uvedeno v povolení podle směrnice 2009/31/ES. Do povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů se zahrnou všechny zdroje emisí ze zařízení pro injektáž CO2. Pokud se zjistí úniky z úložného komplexu, které vedou k emisím nebo uvolňování CO2 do vodního sloupce, jsou pro příslušné zařízení zahrnuty do zdrojů emisí, dokud nebudou přijata nápravná opatření podle článku 16 směrnice 2009/31/ES a u daného úniku již nelze zjistit emise ani uvolňování do vodního sloupce.

2. STANOVENÍ EMISÍ CO2

Potenciální zdroje emisí CO2 z geologického ukládání CO2 zahrnují

—	použití paliva v převáděčích a jiné spalovací činnosti, například v elektrárnách v místě úložiště,

—	vypouštění při injektáži nebo při druhotné intenzifikaci těžby uhlovodíků,

—	přechodné emise při injektáži,

—	průnik CO2 z druhotné intenzifikace těžby uhlovodíků,

—

úniky.

U úložiště se k vypočtené úrovni emisí nepřičte CO2 přijatý z jiného zařízení ani se od vypočtené úrovně emisí neodečte žádný CO2, který je přemístěn do jiného zařízení nebo který je geologicky uložen do úložiště.

2.1 EMISE Z POUŽITÍ PALIVA

Emise ze spalování při povrchových činnostech se stanoví podle přílohy II.

2.2 VYPUŠTĚNÉ A PŘECHODNÉ EMISE Z INJEKTÁŽE

Emise z vypouštění a přechodné emise se stanoví takto:

CO2 emitovaný [tCO2] = V CO2 [tCO2] + F CO2 [tCO2]

kde:

V CO2= množství vypuštěného CO2;

F CO2= množství CO2 z přechodných emisí;

V CO2 se stanoví za použití systémů kontinuálního měření (CEMS) podle přílohy XII těchto pokynů. Pokud by uplatnění CEMS vedlo k neúměrně vysokým nákladům, provozovatel může v případě schválení příslušným orgánem do plánu monitorování zařadit vhodnou metodiku na základě pravidel pro nejlepší praxi v odvětví;

F CO2 se považuje za jeden zdroj, což znamená, že požadavky na nejistotu z příloh XII a oddílu 6.2 přílohy I se vztahují na celkovou hodnotu, a nikoli na jednotlivé body emisí. Provozovatel poskytne v plánu monitorování analýzu potenciálních zdrojů přechodných emisí, jakož i vhodnou zdokumentovanou metodiku pro výpočet nebo měření množství F CO2 na základě pravidel pro nejlepší praxi v odvětví. Pro stanovení F CO2 lze u injektážního zařízení použít údaje shromážděné podle článku 13 a přílohy II bodu 1.1 písm. e)–h) směrnice 2009/31/ES, pokud splňují požadavky těchto pokynů.

2.3 VYPUŠTĚNÉ A PŘECHODNÉ EMISE Z DRUHOTNÉ INTENZIFIKACE TĚŽBY UHLOVODÍKŮ

Kombinace druhotné intenzifikace těžby uhlovodíků a geologického ukládání CO2 zřejmě poskytne dodatečný zdrojový tok emisí, totiž průnik CO2 do produkovaných uhlovodíků. Dodatečné zdroje emisí z druhotné intenzifikace těžby uhlovodíků zahrnují

—	jednotky pro separaci ropy a plynu a zařízení k recyklaci plynu, kde by se mohly vyskytovat přechodné emise CO2,

—	fléru, v níž by se emise mohly vyskytnout kvůli použití systémů kontinuálního pozitivního čištění a při odtlakování zařízení produkujícího uhlovodíky,

—	systém na čištění CO2, aby se zabránilo tomu, že vysoké koncentrace CO2 fléru uhasí.

Veškeré přechodné emise, které se vyskytnou, budou obvykle přesměrovány do systému jímání plynu, do fléry nebo do systému na čištění CO2. Všechny takovéto přechodné emise nebo CO2 vypuštěný např. ze systému na čištění CO2 se stanoví podle oddílu 2.2 této přílohy.

Emise z fléry se stanoví podle přílohy II s ohledem na potenciální vlastní CO2 ve flérovaném plynu.

3. ÚNIKY Z ÚLOŽNÉHO KOMPLEXU

Monitorování se zahájí v případě, že jakýkoli únik bude mít za následek emise nebo uvolňování do vodního sloupce. Emise, které vznikají z uvolňování CO2 do vodního sloupce, se považují za rovnocenné množství uvolněnému do vodního sloupce.

Monitorování emisí nebo uvolňování do vodního sloupce v případě úniku pokračuje, dokud nebudou přijata nápravná opatření podle článku 16 směrnice 2009/31/ES a již nelze zjistit emise ani uvolňování do vodního sloupce.

Emise a uvolňování do vodního sloupce se kvantifikují takto:

Formula

kde:

L CO2

hmotnost CO2 emitovaného nebo uvolňovaného za kalendářní den v důsledku úniku. U každého kalendářního dne, kdy se únik monitoruje, se tento únik vypočte jako průměr hmotnosti vzniklé únikem za hodinu [tCO2/h], který se vynásobí 24. Množství vzniklé únikem za hodinu se stanoví podle ustanovení ve schváleném plánu monitorování pro úložiště a únik. U každého kalendářního dne před zahájením monitorování se hmotnost vzniklá únikem za den považuje za rovnocennou hmotnosti vzniklé únikem za den při prvním dnu monitorování;

Tzahájení

nejpozději

a)	poslední datum, kdy nebyly vykázány emise ani uvolňování do vodního sloupce z posuzovaného zdroje;

b)	datum, kdy byla zahájena injektáž CO2;

c)	jiné datum, aby existovaly důkazy, jež by příslušnému orgány uspokojivě prokázaly, že emise ani uvolňování do vodního sloupce nemohly začít před uvedeným datem;

Tukončení

datum, ke kterému byla přijata nápravná opatření podle článku 16 směrnice 2009/31/ES a ke kterému již nelze zjistit emise ani uvolňování do vodního sloupce.

Lze použít jiné metody kvantifikace emisí nebo uvolňování do vodního sloupce z úniků, pokud je schválí příslušný orgán z toho důvodu, že poskytnou vyšší přesnost než výše uvedený přístup.

Množství emisí vzniklých únikem z úložného komplexu se kvantifikuje pro každý únik s maximální celkovou nejistotou za vykazované období ± 7,5 %. Pokud je celková nejistota použitého kvantifikačního přístupu vyšší než ± 7,5 %, použije se tato úprava:

CO2,vykázaný [t CO2 ] = CO2,kvantifikovaný [t CO2 ] × (1 + (nejistotasystém [%]/100) – 0,075)

kde:

CO2,vykázaný	:	množství CO2, které se zahrne do ročního výkazu emisí, pokud jde o daný únik;
CO2,kvantifikovaný	:	množství CO2 stanovené použitým kvantifikačním přístupem pro daný únik;
Nejistotasystém	:	úroveň nejistoty, která souvisí s kvantifikačním přístupem použitým pro daný únik, stanovená podle oddílu 7 přílohy I těchto pokynů.“

Zavřít

Vyhledání konkrétního předpisu

Fulltextové vyhledávání