(EU) č. 1294/2009Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1294/2009 ze dne 22. prosince 2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a Čínské lidové republiky rozšířeného na dovoz některé obuvi se svrškem z usně zasílané ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao, na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 384/96

(1)

Rada dne 5. října 2006 uložila nařízením (ES) č. 1472/2006 (2) (dále jen „původní nařízení“) konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) a Vietnamu (dále jen „dotčené země“). Sazby cla byly stanoveny v rozmezí od 9,7 % do 16,5 % v případě ČLR a ve výši 10 % v případě Vietnamu. Opatření byla uložena na dobu dvou let. Na šetření, které vedlo k uložení těchto opatření, se dále odkazuje jako na „původní šetření“.

(2)

Rada nařízením (ES) č. 388/2008 (3) (dále jen „rozšiřující nařízení“) rozšířila konečné antidumpingové clo na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z ČLR na dovoz zasílaný ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao. Toto rozšíření následovalo po šetření zaměřeném proti obcházení opatření, které bylo provedeno v souladu s čl. 13 odst. 3 základního nařízení.

(3)

Žádost podala Evropská konfederace obuvnického průmyslu (CEC, dále jen „žadatel“) jménem výrobců představujících podstatnou část, v tomto případě více než 35 %, celkové výroby některé obuvi se svrškem z usně v Unii.

(4)

V rámci zkoušky reprezentativnosti vyjádřila řada vnitrostátních sdružení výrobců obuvi v členských státech Unie svá stanoviska k zahájení přezkumu před pozbytím platnosti a požádala, aby jejich názvy byly považovány za důvěrné údaje kvůli obavě, že by společnosti, které jsou jejich členy, mohly čelit odvetným opatřením od některých odběratelů. Některé jiné strany se dotazovaly, proč byly názvy a postoje sdružení vznášejících námitky vůči zahájení řízení a podporujících zahájení řízení považovány za důvěrné údaje. Komise se sdružení výslovně znovu dotázala, zda souhlasí se zveřejněním svých názvů a postojů. Čtyři sdružení souhlasila se zveřejněním svých názvů a postojů, zatímco ostatní sdružení byla proti a znovu odkázala na svou obavu kvůli odvetným opatřením vůči společnostem, které jsou jejich členy. Komise se domnívala, že u těchto výrobců skutečně existuje značná možnost odvetných opatření v podobě ušlých tržeb a uznala, že by názvy neměly být zveřejněny.

(5)

Některé strany tvrdily, že Komise neměla zahájit přezkumné šetření před pozbytím platnosti, jelikož v článku 3 původního nařízení je uvedeno, že se použije po dobu dvou let od vstupu v platnost. V 326. bodě odůvodnění původního nařízení je však objasněno, že bez ohledu na kratší dobu trvání opatření se použijí obdobně pravidla uvedená v článku 11 základního nařízení. V souladu s uvedeným bodem odůvodnění je v textu oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti (4) uvedeno, že by opatření měla pozbýt platnosti dne 7. října 2008, nebyl-li zahájen přezkum v souladu s pravidly čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Jelikož přezkum antidumpingových opatření před pozbytím platnosti byl skutečně zahájen, antidumpingová opatření platí až do skončení tohoto přezkumu.

(6)

Žádost o přezkum před pozbytím platnosti vycházela z předpokladu, že by pozbytí platnosti opatření pravděpodobně mělo za následek přetrvávání nebo opakovaný výskyt dumpingu a újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(7)

Poté, co Komise po konzultaci s poradním výborem zjistila, že existují dostatečné důvody pro zahájení přezkumu před pozbytím platnosti, oznámila zveřejněním oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (5) dne 3. října 2008 (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) zahájení přezkumu před pozbytím platnosti v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení.

(8)

Šetření týkající se pravděpodobnosti pokračování nebo opakovaného výskytu dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2007 do 30. června 2008 (dále jen „období přezkumného šetření“). Přezkoumání vývoje, který jsou důležitý pro posouzení pravděpodobnosti přetrvávání nebo obnovení újmy, zahrnovalo období od 1. ledna 2006 do konce období přezkumného šetření (dále jen „posuzované období“). Popřípadě se odkazovalo rovněž na rok 2005 a na období šetření v původním šetření, které zahrnovalo období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 (dále jen „období původního šetření“).

(9)

O zahájení přezkumu před pozbytím platnosti Komise úředně vyrozuměla žadatele, výrobce v Unii uvedené v žádosti, ostatní známé výrobce v Unii, známé dovozce a jejich sdružení, známé maloobchodníky/distributory a jejich sdružení, známé spotřebitelské organizace, známé vyvážející výrobce v dotčených zemích a rovněž jejich sdružení a orgány dotčených zemí.

(10)

Zúčastněné strany měly možnost předložit písemně svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení.

(11)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a které prokázaly, že mají zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(12)

Vzhledem k vysokému počtu vyvážejících výrobců v dotčených zemích, výrobců v Unii a dovozců, jichž se týkalo toto šetření, se v oznámení o zahájení řízení počítalo s výběrem vzorku v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(13)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je nutný výběr vzorku, a pokud ano, vzorek vybrat, byli vyvážející výrobci a zástupci jednající jejich jménem, výrobci a dovozci v Unii požádáni, aby se přihlásili a poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení.

(14)

Ve stanovené lhůtě se přihlásilo a požadované informace poskytlo celkem 58 společností nebo skupin společností ve spojení (dále jen „skupiny“) v ČLR. Těchto 58 společností nebo skupin v průběhu období šetření vyrábělo dotčený výrobek a/nebo jej vyváželo na trh Unie a projevilo zájem o zařazení do vzorku. Tyto společnosti se považovaly za spolupracující společnosti a byly brány v úvahu za účelem zařazení do vzorku. Úroveň spolupráce ze strany ČLR, tj. procentní podíl vývozu do Unie uskutečněného čínskými spolupracujícími společnosti v porovnání s veškerým čínským vývozem do Unie, činila přibližně 22 %.

(15)

Vzorek byl vybrán po dohodě s čínskými orgány, a to na základě objemu vývozu a zeměpisného rozložení spolupracujících společností. Sedm společností zařazených do vzorku představovalo přibližně 56 % vývozu do Unie uskutečněného 58 spolupracujícími společnostmi a 13 % celkového vývozu ČLR do Unie. Všechny společnosti odpověděly na dotazníky ve stanovených lhůtách.

(16)

Někteří čínští vývozci, kteří nebyli zařazeni do vzorku, uvedli, že vzhledem ke skutečnosti, že nebyli vybráni k zařazení do vzorku, nemohou hájit své zájmy. Součástí zásady výběru vzorku je však to, že je vybrán reprezentativní počet vyvážejících výrobců a že výsledky posouzení tohoto vzorku lze považovat za reprezentativní rovněž pro ostatní spolupracující vývozce. Dále se podotýká, že se všechny zúčastněné strany mohly zúčastnit šetření a předložit svá stanoviska. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(17)

Ve stanovené lhůtě se přihlásilo a požadované informace poskytlo celkem 51 společností nebo skupin ve Vietnamu. Těchto 51 společností nebo skupin v průběhu období šetření vyrábělo a/nebo vyváželo dotčený výrobek na trh Unie a projevilo zájem o zařazení do vzorku. Tyto společnosti se považovaly za spolupracující společnosti a byly uváženy za účelem zařazení do vzorku. Úroveň spolupráce ze strany Vietnamu, tj. procentní podíl vývozu do Unie uskutečněného vietnamskými spolupracujícími společnostmi v porovnání s veškerým vietnamským vývozem do Unie, činila přibližně 82 %.

(18)

Vzorek byl vybrán po dohodě s vietnamskými orgány, a to na základě objemu vývozu. Tři společnosti zařazené do vzorku představovaly přibližně 27 % vývozu do Unie uskutečněného 51 spolupracujícími společnostmi a 22 % veškerého vietnamského vývozu do Unie. Všechny společnosti odpověděly na dotazníky ve stanovených lhůtách.

(19)

Postup k získání informací potřebných pro výběr vzorku výrobců v Unii byl následující. CEC jednající jménem všech žadatelů potvrdila, že všichni žádající výrobci jsou ochotni spolupracovat a podílet se na výběru vzorku. Vzhledem k podrobným a rozsáhlým informacím obsaženým ve spisu (vyplývajícím mimo jiné z podnětu, ověření postavení a podání CEC), nebylo nutné zaslat jednotlivým žádajícím výrobcům formulář pro výběr vzorku. V oznámení o zahájení řízení byli mimoto všichni výrobci vyzváni, aby se přihlásili, chtějí-li při řízení spolupracovat. Kromě žadatelů se po zahájení řízení přihlásilo a o zařazení do vzorku požádalo dalších pět společností. Všem těmto společnostem byly zaslány formuláře pro výběr vzorku s žádostí o informace, které již byly k dispozici pro žadatele. Vyplněný formulář pro výběr vzorku zaslaly pouze dvě z těchto pěti společností. Tyto dvě společnosti však nebyly do vzorku zařazeny, jelikož byly vyloučeny z definice výrobního odvětví Unie (viz 198. bod odůvodnění).

(20)

Výroba dotčeného výrobku v Unii se do značné míry soustředí ve třech členských státech, na něž připadají přibližně dvě třetiny veškeré výroby. Zbytek výroby je rozložen ve zbývajících členských státech. Jak vyplývá ze 202. a následujících bodů odůvodnění, pro obchodní modely výrobců v Unii jsou typické rozdíly zejména v sortimentu/jakosti výrobků, distribučních kanálech a ve skutečnosti, zda jsou činnosti spojeny a zda jsou části výrobního procesu zadávány subdodavatelsky v Unii nebo mimo ně.

(21)

Na základě získaných informací Komise vybrala vzorek podle největších reprezentativních objemů výroby a prodeje v Unii, jež bylo možno přezkoumat ve stanovené lhůtě. Jak však bylo podrobně uvedeno výše, nejedná se o zcela homogenní výrobní odvětví a v zájmu posouzení reprezentativnosti vybraných společností se přihlíželo rovněž k zeměpisnému rozložení výrobců mezi jednotlivé členské státy (6) a segmentu, do něhož patří jejich výrobky. Na tomto základě bylo vybráno osm společností působících ve čtyřech členských státech. Vybrané společnosti zastupují rovněž veškeré významné obchodní modely existující v Unii, pokud jde o způsob výroby a distribuce výrobku a specializaci na určité výrobky. Co se týká specializace, vybrané společnosti zahrnovaly výrobu ve všech významných cenových segmentech (levné, středně drahé a drahé výrobky) a rovněž všechny segmenty v rozdělení podle pohlaví a věku (dámská obuv, pánská obuv, obuv vhodná pro obě pohlaví, dětská obuv). Co se týká distribuce výrobku, vybrané společnosti zahrnovaly všechny důležité úrovně distribuce (dodávky pro velkoobchodníky, maloobchodníky a rovněž přímý maloobchodní prodej). Pokud jde o výrobu, vybrané společnosti zahrnovaly veškerou vnitropodnikovou výrobu ve všech hlavních fázích výrobního procesu a rovněž společnosti, které zadávaly části výrobního procesu externím společnostem (v Unii i mimo ni).

(22)

Osm výrobců zařazených do vzorku se proto považovalo za reprezentativní, pokud jde o veškeré výrobce v Unii, a na tyto výrobce připadalo 8,2 % výroby žádajících výrobců v Unii a 3,1 % celkové výroby v Unii. Podle čl. 17 odst. 2 základního nařízení byla CEC konzultována k výběru vzorku a nevznesla žádné námitky.

(23)

Při šetření bylo zjištěno, že jeden z výrobců v Unii zařazených do vzorku v průběhu období přezkumného šetření postupně ukončil výrobu v Unii a veškerou výrobní činnost vykonává mimo Unii. Je nutno podotknout, že význam této společnosti nebyl takový, aby měl podstatný dopad (přinejmenším z kvantitativního hlediska) na situaci společností zařazených do vzorku jako celku, včetně reprezentativnosti. Kvantitativní zjištění týkající se újmy by se významně nelišila, pokud by byla tato společnost vyloučena. V této souvislosti bylo vzhledem ke skutečnosti, že i) tato společnost vyráběla v Unii v průběhu období přezkumného šetření a ii) pořizuje velkou část výroby subdodavatelsky, což je obchodní model, který je podle mnoha stran v Unii důležitý, rozhodnuto, že tato společnost nebude formálně vyřazena ze vzorku. To dále zajišťuje, že vzorek kvalitativně odráží co nejpřiměřeněji realitu v daném výrobním odvětví. Vzhledem ke skutečnosti, že přezkum před pozbytím platnosti vyžaduje analýzu přetrvávání/obnovení újmy, může uvedený postup pomoci lépe předvídat, jak by se mohla vyvíjet situace na trhu Unie, pokud by opatření nebyla zachována. Byly však samozřejmě použity pouze údaje týkající se činnosti dané společnosti jakožto výrobce v Unii.

(24)

Orgány Unie posuzovaly, zda je vzhledem ke skutečnosti, že výroba a prodej dotyčné společnosti v Unii byly v průběhu období přezkumného šetření nižší, než bylo původně oznámeno ve fázi výběru vzorku, nutno obdobně snížit výrobu a prodej celého výrobního odvětví Unie – tj. zda je třeba výsledný dopad na vzorek převést na celý soubor. Bylo však zjištěno, že se tato společnost dopustila chyby v dobré víře a omylem započítala externí zadávání výroby v zemi v sousedství Unie za výrobu v Unii. V tomto ohledu se za prvé poznamenává, že vzorek se používá především k posouzení ukazatelů újmy, které nelze přiměřeně získat pro celé výrobní odvětví Unie. Výroba a prodej byly získány v souhrnné podobě pro výrobní odvětví Unie, a proto toto tvrzení není relevantní. Z informací obsažených ve spisu, včetně informací shromážděných souběžně prostřednictvím dodatečné analýzy vnitrostátních sdružení, která byla provedena v rámci tohoto šetření, mimoto nevyplývá, že je nutná takováto úprava. Pokud by se v souladu s argumentací údaje o veškeré výrobě a prodeji výrobního odvětví Unie v období přezkumného šetření snížily k zohlednění nižších údajů ze vzorku, nebyla by tím dotčena reprezentativnost vzorku, ani obecné závěry ohledně újmy.

(25)

Různé zúčastněné strany odkazovaly na porušení článku 17 základního nařízení a tvrdily, že vzorek výrobců v Unii nebyl reprezentativní, pokud jde o procentní podíl zahrnuté výroby, výrobní sortiment, prodejní ceny, poměr mezi výrobou a prodejem, zeměpisné rozložení a rovněž ziskovost a výkonnost. Uvádělo se rovněž, že vzorek nepřihlíží k vysokému počtu výrobců, kteří zadávají výrobu externě v třetích zemích.

(26)

Tato tvrzení byla pečlivě analyzována a vzhledem ke složitosti tohoto případu byly rozeslány dodatečné dotazníky, jež byly zpracovány a ověřeny na místě nejen pro jednotlivé společnosti, nýbrž rovněž pro vnitrostátní sdružení. V tomto ohledu bylo nutno omezit počet společností zařazených do vzorku na počet, jenž bylo možno přiměřeně přezkoumat ve stanovené lhůtě, tj. na osm společností.

(27)

Navíc vzhledem k tomu, že výrobní odvětví Unie je v tomto případě velmi roztříštěné, je nevyhnutelné, že společnosti ve vzorku zahrnují poměrně malý podíl celkové výroby v Unii. Tato roztříštěnost spolu se skutečností, že do vzorku byli vybráni větší výrobci, znamená, že další zvýšení počtu společností by v každém případě nemělo významný dopad na podíl vzorku v porovnání s celkovou výrobou v Unii.

(28)

Jak bylo objasněno v 21. bodě odůvodnění, vzala Komise při výběru vzorku v úvahu zeměpisné rozložení. Zdůrazňuje se, že vzorek samozřejmě nemusí odrážet přesné zeměpisné rozložení (ani přesné rozdělení nebo rozčlenění jiného kritéria) celého souboru, aby byl reprezentativní. Postačuje, aby (jak je tomu v případě tohoto vzorku, který zahrnuje čtyři členské státy) odrážel příslušné podíly významných vyrábějících zemí. Jakýkoli jiný přístup by nebyl z administrativního hlediska proveditelný, zejména v případě, kdy je nutno v zájmu zajištění reprezentativnosti vzít v úvahu řadu různých kritérií. Ve skutečnosti by toto tvrzení znamenalo, že by vzorek byl dostatečně reprezentativní pouze v případě, pokud by zahrnoval celý soubor. Šetření tudíž zdůraznilo, že vzorek, který zahrnuje čtyři členské státy, včetně tří členských států se zdaleka nejvyšší výrobou, je velkou měrou reprezentativní pro celkovou výrobu v Unii, zejména s přihlédnutím k výrobě, která je založena na dohodách o poplatcích, a je proto nutno ji započítat pro členský stát společnosti, která objednává službu, za kterou je hrazen poplatek.

(29)

Společnosti zařazené do vzorku zahrnují rovněž průřez sortimentem, který odráží příslušné řádové hodnoty výroby v Unii. Sortiment zahrnutých výrobků mimoto odpovídá sortimentu čínského a vietnamského dovozu.

(30)

Co se týká prodejních cen, bylo rovněž uvedeno, že průměrné prodejní ceny vzorku nejsou reprezentativní s ohledem na prodejní ceny uvedené v žádosti o přezkum. V této souvislosti je však nutno zmínit, že v rozporu s tímto tvrzením bylo šetřením prokázáno, že průměrné prodejní ceny vzorku jsou v souladu s cenami uvedenými v žádosti. I kdyby však tomu tak nebylo, nemusí být průměrné prodejní ceny vzorku přesně stejné jako ceny uvedené v žádosti, je-li zjištěno, že odrážejí prodejní ceny celého souboru výrobců.

(31)

Co se týká reprezentativnosti s ohledem na poměr mezi výrobou a prodejem, připomíná se, že se v celém výrobním odvětví výroba obvykle uskutečňuje na objednávku a silně odráží módní trendy. Zásoby proto nejsou ukazatelem s velkou vypovídací hodnotou a výroba se velmi blíží prodeji. To bylo potvrzeno ve fázi podání podnětu a rovněž během šetření u společností zařazených do vzorku i u celého výrobního odvětví Unie.

(32)

Kromě výše uvedených aspektů se připomíná, že článek 17 základního nařízení v každém případě stanoví, že šetření může být omezeno na vzorky, které jsou statisticky reprezentativní nebo které představují největší reprezentativní objem výroby, prodeje nebo vývozu, který může být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. Ze znění tohoto ustanovení je zřejmé, že neexistuje žádný kvantitativní údaj nebo prahová hodnota pro to, co představuje úroveň reprezentativního objemu. Jediným údajem je to, že tento objem může být omezen na objem, který lze přiměřeně přezkoumat ve stanovené lhůtě.

(33)

Z výše objasněných důvodů byla tvrzení předložená různými stranami odmítnuta a je potvrzena právní platnost vzorku, jelikož vzorek je reprezentativní a byl vybrán zcela v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(34)

Na základě dostupných informací bylo kontaktováno 139 dovozců. Na formulář pro výběr vzorku odpovědělo 22 dovozců, kteří nejsou ve spojení, přičemž se zařazením do vzorku souhlasilo 21 dovozců. Podle poskytnutých údajů připadalo na těchto 21 dovozců 12 % dovozu dotčeného výrobku z ČLR a 40 % dovozu z Vietnamu (v období přezkumného šetření).

(35)

Na pět největších dovozců (Adidas, Clarks, Nike, Puma a Timberland) připadalo přibližně 18 % dotčeného dovozu, jelikož všichni tyto dovozci nahlásili významný objem dovozu z obou zemí. Usuzovalo se proto, že vzorek složený z těchto pěti společností je reprezentativní ve smyslu čl. 17 odst. 1 základního nařízení, tj. z hlediska objemu dovozu.

(36)

V zájmu lepšího zohlednění zeměpisného rozložení dovozců a rozdílů v druzích dovážené obuvi byli dodatečně vybráni další tři dovozci. V tomto ohledu se z vyplněných formulářů pro výběr vzorku zdá, že mnoho dovozců, kteří odpověděli na dotazník, působí v mnohem menším měřítku, pokud jde o objem, a dováží méně známou/módní značkovou obuv nebo obuv vyšší hodnoty. Obchodní model a segmenty výrobků, s nimiž tito menší dovozci obchodují, se zřejmě liší od největších dovozců a na tyto menší dovozce by mohl společně připadat významný podíl dotčeného dovozu. Považovalo se proto za důležité, aby byli zastoupeni rovněž tito dovozci, jelikož se hospodářská realita těchto společností může lišit od hospodářské reality velkých dovozců uvedených v 35. bodě odůvodnění.

(37)

Z těchto důvodů byl vybrán vzorek osmi dovozců zahrnující pět největších dovozců a tři menší dovozce. Na tyto dovozce připadalo přibližně 10 % dovozu z ČLR a zhruba 34 % dovozu z Vietnamu.

(38)

Všichni spolupracující dovozci, kteří projevili ochotu spolupracovat, měli možnost podat připomínky k výběru vzorku. Společnostem zařazeným do vzorku byly zaslány dotazníky k vyplnění. Ve stanovených lhůtách odpovědělo sedm dovozců zařazených do vzorku. Vzhledem k neochotě spolupracovat bylo nakonec nutno ze vzorku vyřadit osmého dovozce, který byl vybrán pro vzorek.

(39)

Komise shromáždila a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné ke zjištění přetrvávání nebo pravděpodobnosti opakovaného výskytu dumpingu a újmy a zájmu Unie. Informace, které předložily níže uvedené společnosti, byly ověřeny na místě:

—

Yue Yuen Industrial (Holdings) Ltd., Hongkong

—

Guangzhou Panyu Pegasus Footwear Co. Ltd., provincie Kuan-tung

—

HuaJian Industrial (Holding) Co. Ltd., Hongkong, a její výrobní společnost Dongguan HuaBao Shoes Co. Ltd, provincie Kuan-tung

—

Zhejiang Aokang Shoes Co. Ltd., provincie Če-ťiang

—

Foshan City Nanhai Golden Step Industrial Co. Ltd., provincie Kuan-tung

—

Jianle Footwear Industrial Co. Ltd, provincie Fu-ťien

—

General Footwear/Gentfort Shoes Co.Ltd, provincie Kuan-tung

—

Pou Yuen Industrial Holdings Limited, Hongkong

—

Golden Star Co. Ltd, Haiphong

—

Shyang Hung Cheng Industrials Co Ltd, provincie Bình Duong

—

Associação Portuguesa dos Industriais de Calçado, Componentes, Artigos de Pele e seus Sucedâneos (APICCAPS) (Portugalsko)

—

Federación de Industrias del Calzado Español (FICE) (Španělsko)

—

Associazione Nazionale Calzaturifici Italiani (Itálie)

—

British Footwear Association LTd (Velká Británie)

—

Fachverband der Lederverarbeitenden Industrie (Rakousko)

—

Fédération Française de la Chaussure (Francie)

—

HDS Hauptverband der Deutschen Schuhindustrie e.V. (Německo)

—

Polska Izba Przemysłu Skórzanego (Polsko)

(40)

Inspekce na místě se uskutečnily rovněž u osmi výrobců v Unii zařazených do vzorku, kteří mají sídlo ve čtyřech členských státech. Stejně jako v původním šetření požádali výrobci v Unii zařazení do vzorku a ostatní spolupracující výrobci v Unii podle ustanovení článku 19 základního nařízení, aby jejich totožnost byla utajena. Podle jejich tvrzení by zveřejnění jejich totožnosti mohlo mít významné nepříznivé dopady. Někteří žádající výrobci v Unii zásobují odběratele v Unii, kteří pořizují své výrobky rovněž v ČLR a ve Vietnamu, mají tudíž z tohoto dovozu přímý prospěch. Tito žadatelé se proto nacházejí v citlivém postavení, jelikož někteří jejich zákazníci by mohli mít zřejmý důvod nesouhlasit s podáním podnětu týkajícího se údajného dumpingu působícího újmu či s podporou tohoto podnětu. Z těchto důvodů se tito výrobci domnívali, že ze strany některých jejich zákazníků existuje riziko odvetných opatření, včetně případného ukončení obchodních vztahů. Této žádosti bylo vyhověno, jelikož byla dostatečně odůvodněna.

(41)

Zástupci některých vyvážejících výrobců a rovněž dovozci, kteří nejsou ve spojení, tvrdili, že nemohou náležitě využít svého práva na obhajobu, jelikož nebyla zveřejněna totožnost žadatelů. Tvrdili, že v tomto případě nemohou ověřit, zda jsou společnosti zařazené do vzorku skutečně reprezentativní. Alternativně se tyto strany domnívaly, že je-li zachování důvěrnosti údajů odůvodněné, měly by být v takovém případě poskytnuty úplné údaje jednotlivých společností.

(42)

V této souvislosti se připomíná, že objem výroby ve vzorku v rozdělení podle zemí byl k dispozici pro kontrolu všem zúčastněným stranám. Pokud jde o tvrzení, že by měly být poskytnuty veškeré informace kromě totožnosti společnosti, je nutno uvést, že by poskytnutí těchto informací mohlo nepřímo odhalit totožnost společnosti zařazené do vzorku. V tomto případě byla proto zachována obvyklá praxe poskytnutí neomezených verzí odpovědí na dotazník (tj. obsahujících indexované údaje). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je nutno vyvodit závěr, že bylo přiměřeně zachováno právo stran na obhajobu, a tvrzení bylo proto odmítnuto.

—

Achten Beheer BV, Waalwijk, Nizozemsko

—

Adidas AG, Herzogenaurach, Německo

—

C&J Clark’s International Limited, Street, Somerset, Spojené království

—

Footex International BV, Hazerswoude-dorp, Nizozemsko

—

Nike European Operations BV, Laakdal, Belgie

—

Puma AG Rudolf Dassler Sport, Herzogenaurach, Německo

—

Timberland Europe BV, Enschede, Nizozemsko

—

Henrich & Cia Ltda, Dois Irmãos, Brazílie

—

Werner Calçados Ltda, Três Coroas, Brazílie

—

Industria de Calçados West Coast Ltda, Ivoti, Brazílie

(43)

Některé strany vznesly v průběhu řízení námitky ohledně údajného poškození jejich práv na obhajobu. Tyto strany tvrdily, že co se týká výrobců v Unii zařazených do vzorku, informace obsažené ve spisu, které byly zúčastněným stranám k dispozici pro kontrolu, byly neúplné a nebyly poskytnuty včas.

(44)

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že verze odpovědi strany, která je k dispozici pro kontrolu zúčastněných stran („veřejně přístupná odpověď“), byla poskytnuta všemi společnostmi zařazenými ve vzorku bez zbytečných prodlev a ve lhůtách poskytnutých ostatním stranám šetření. Pokud je Komisi předložena veřejně přístupná odpověď, může být zařazena do veřejně přístupného spisu až poté, co byly vyřešeny možné záležitosti týkající se důvěrnosti údajů, jak je stanoveno v článku 19 základního nařízení. Je rovněž nutno podotknout, že Komise je povinna vložit informace do veřejně přístupného spisu včas, aby strany mohly uplatnit svá práva. Tato povinnost byla v daném případě splněna.

(45)

Pokud jde o úplnost veřejně přístupných odpovědí, je nutno zmínit, že je běžnou součástí šetření, že strany předkládají postupem času dodatečná podání, v nichž poskytnou doplňkové informace. Tyto informace jsou vloženy do spisu ve znění bez důvěrných informací, jakmile jsou vyřešeny záležitosti týkající se důvěrnosti údajů. Tento postup, kdy jsou příspěvky poskytnuté všemi zúčastněnými stranami postupně zařazovány do souboru důkazů použitých k vyvození zjištění a do spisu ve znění bez důvěrných informací, nelze zaměňovat s neúplností spisů.

(46)

Vzhledem ke složitosti tohoto případu byl přístup stran usnadněn následovně. Zúčastněným stranám byl za prvé umožněn elektronický přístup a strany mohly na žádost získat úplnou kopii veškerých dokumentů ve spisu na CD-ROM. K elektronickým dokumentům byl mimoto připojen přehledný index, který umožnil i) snadný přístup k mnoha dokumentům předloženým v tomto případě a ii) evidenci dokumentů ve spisu s uvedením data. Řada poznámek ke spisu vložených do veřejně přístupného spisu reagovala na dotazy, které mohly mít dopad na práva stran na obhajobu.

(47)

Výše uvedené skutečnosti zajistily stranám lepší přístup a umožnily jim podávat v průběhu řízení rozsáhlé připomínky, jimiž se posléze v případě potřeby Komise zabývala. Tvrzení ohledně neúplnosti a pozdního poskytnutí veřejně přístupného spisu, jež předložily různé strany, bylo proto nutno odmítnout.

(48)

Jedna zúčastněná strana rovněž tvrdila, že Komise diskriminovala vývozce a dovozce tím, že při šetření poskytla příznivější zacházení výrobcům v Unii, kteří podali podnět. Zejména se uvádělo, že dovozcům a vývozcům nebylo na rozdíl od výrobců umožněno zachování důvěrnosti údajů. Rovněž se uvádělo, že žadatelům bylo přiznáno příznivější zacházení, jelikož se od nich při zahájení řízení nevyžadovalo předložení formulářů pro výběr vzorku, a že žadateli byla poskytnuta příliš velká pružnost co do lhůty a standardu odpovědí, zatímco vývozce ve stejné situaci byl posouzen na základě dostupných údajů v souladu s článkem 18 základního nařízení.

(49)

V této souvislosti je třeba podotknout, že utajení totožnosti výrobců v Unii, kteří podpořili podnět, vycházelo z řádně odůvodněné žádosti v souladu s článkem 19 základního nařízení. Vývozci ani dovozci takovou žádost nepodali a v průběhu šetření nedošlo k žádným událostem ani se neobjevily informace, které by naznačovaly, že by v důsledku zveřejnění totožnosti vývozců nebo dovozců mohly být poškozeny jejich zájmy. Vzhledem ke skutečnosti, že se situace výrobců v Unii v tomto ohledu zásadně liší od situace vývozců a dovozců, nelze tvrzení týkající se diskriminace uznat.

(50)

Pokud jde o výběr vzorku, odkazuje se na 19. bod odůvodnění. Situace vývozců a dovozců se významně lišila od situace žádajících výrobců, jelikož ve spisu nebyly k dispozici žádné podrobné informace týkající se vývozců a dovozců. Vyplnění formuláře pro výběr vzorku bylo proto nezbytné k ověření ochoty stran spolupracovat a rovněž k získání základních informací, jež byly zapotřebí pro výběr vzorku. Tvrzení týkající se diskriminace je proto nutno odmítnout.

(51)

Pokud jde o pružnost poskytnutou výrobcům v Unii v souvislosti s informacemi získanými prostřednictvím dotazníků v rámci šetření a použitím článku 18 základního nařízení, je nutno poznamenat, že vzhledem ke skutečnosti, že u vývozců a dovozců, jakož i u výrobců v Unii byl důsledně uplatňován stejný přístup, nemohou existovat důvody pro tvrzení ohledně diskriminace. Toto nepodložené tvrzení je proto odmítnuto.

(52)

S ohledem na výběr srovnatelné země některé strany uvedly, že krátké lhůty, načasování a způsob předání dotazníků diskriminovaly indické a indonéské společnosti. V tomto ohledu se podotýká, že dotazníky do Indie a Indonésie bylo možno zaslat teprve na konci prosince 2008 poté, co byly získány příslušné adresy výrobců. Komise zajistila, aby společnosti v těchto zemích měly k dispozici stejnou lhůtu pro odpověď jako společnosti v Brazílii. Pokud jde o vlastní předání dotazníků, využila Komise ve všech případech zaslání doporučeným dopisem a pokud možno rovněž e-mailem. Výše uvedená tvrzení musí být proto odmítnuta.

(53)

Některé strany uvedly, že informace týkající se srovnatelné země byly do veřejně přístupného spisu vloženy s nepatřičnou prodlevou a že to poškodilo jejich práva na obhajobu. Komise podotýká, že v tomto šetření bylo zjištěno, že většina prvních odpovědí na dotazník bez důvěrných informací, které poskytly společnosti ve srovnatelné zemi, byla považována za nedostatečné, a bylo proto nutné vyžádat si nové, vhodnější veřejně přístupné verze. Po obdržení těchto odpovědí byly tyto neprodleně zařazeny do veřejně přístupného spisu. Komise mezitím zařadila do veřejně přístupného spisu souhrnné informace o konzultovaných společnostech a obdržených odpovědích. Tato tvrzení je proto nutno odmítnout.

(54)

Výrobek, jehož se týká tento přezkum, je stejný jako výrobek vymezený v původním nařízení, tj. některá obuv se svrškem z usně nebo kompozitní usně, kromě sportovní obuvi, obuvi, která se vyrábí speciální technologií, pantoflí a ostatní domácí obuvi a obuvi s ochrannou špičkou pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu (dále jen „dotčený výrobek“), v současnosti kódů KN 6403 20 00, ex 6403 51 05, ex 6403 51 11, ex 6403 51 15, ex 6403 51 19, ex 6403 51 91, ex 6403 51 95, ex 6403 51 99, ex 6403 59 05, ex 6403 59 11, ex 6403 59 31, ex 6403 59 35, ex 6403 59 39, ex 6403 59 91, ex 6403 59 95, ex 6403 59 99, ex 6403 91 05, ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 05, ex 6403 99 11, ex 6403 99 31, ex 6403 99 33, ex 6403 99 36, ex 6403 99 38, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98 a ex 6405 10 00.

(55)

V tomto šetření se použijí definice uvedené v čl. 1 odst. 2 původního nařízení. Podle těchto definic se rozumí:

(56)

Obdobným výrobkem, který je předmětem tohoto přezkumu před pozbytím platnosti, je podle definice v původním šetření některá obuv se svrškem z usně bez ohledu na to, zda je vyráběna a prodávána na domácím trhu nebo na srovnatelném trhu anebo vyvážena do Unie z ČLR nebo Vietnamu.

(57)

Některé strany tvrdily, že obdobný výrobek prodávaný v Unii není srovnatelný s dotčeným výrobkem vyváženým z ČLR a Vietnamu. Bylo však zjištěno, že výrobek prodávaný v Unii byl (v tomto přezkumu) srovnatelný s dotčeným výrobkem vyváženým z dotčených zemí. Zejména bylo zjištěno, že fyzické a technické vlastnosti a užití a rovněž kanály pro distribuci dotčeného výrobku jsou obdobné a od doby původního šetření se nezměnily. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(58)

Některé strany rovněž tvrdily, že systém použitý při šetření ke srovnání druhů výrobku prodávaných jednotlivými spolupracujícími společnostmi nebyl přiměřený, jelikož nebyl dostatečně specifický, aby bylo zaručeno spravedlivé srovnání. Použitý systém kontrolních čísel výrobku (systém PCN, Product Control Number system) umožnil srovnání až 600 různých kategorií nebo druhů výrobku uspořádaných podle pěti hlavních kritérií, a to styl obuvi, typ spotřebitele, druh obuvi, materiál podešve a podšívka. Tento systém PCN byl mimoto použit již v předchozím šetření. Nebyly předloženy žádné důvody, proč by se měl tento systém změnit. V tomto přezkumném šetření před pozbytím platnosti byl proto použit stejný systém PCN jako v původním šetření. Toto tvrzení bylo tudíž odmítnuto.

(59)

Některé strany uvedly, že v průběhu šetření Komise v porovnání s původním řízením změnila svou metodiku, a to změnou definice kontrolních čísel výrobku (Product Control Number, PCN). Toto tvrzení však není správné. V průběhu šetření vyšlo najevo, že některé strany u určitých druhů výrobku nesprávně vyložily a použily strukturu PCN. Aby byl zajištěn jednotný přístup, byly dotyčné modely obuvi přeřazeny a přidány ke správnému PCN, bylo-li to považováno za nezbytné. Pokud Komise zjistila, že dotyčné strany poskytly nesprávné informace, musela je opravit. Tuto opravu proto nelze považovat za změnu metodiky, ani za změnu obsahu PCN. Naopak, nutnost dodržet metodiku PCN byla skutečným důvodem, proč bylo nezbytné provést opravu. Toto tvrzení bylo proto nutno odmítnout.

(60)

Řada zúčastněných stran předložila tvrzení podobná tvrzením, jež byla obdržena v původním šetření. Tyto strany tvrdily, že určité druhy obuvi v rámci definice obdobného výrobku, například turistická obuv, obuv na bowling, obuv pro kanoistiku na divoké vodě, obuv, která se vyrábí speciální technologií, jezdecká obuv a obuv zvláštních velikostí, liší příliš na to, aby patřily do stejné kategorie. Dále bylo uvedeno, že by se prahová hodnota ve výši 7,5 EUR za jeden pár vztahující se na obuv STAF měla snížit. Připomíná se, že v původním šetření byla tato prahová hodnota snížena z 9 EUR na 7,5 EUR za jeden pár.

(61)

V tomto ohledu neumožňuje šetření před pozbytím platnosti změnit definici výrobku, na nějž se vztahují opatření. Tuto změnu by bylo možno uvážit, pokud by některá strana předložila odůvodněnou žádost podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení. Výše uvedená tvrzení bylo proto nutno odmítnout.

(62)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení bylo přezkoumáno, zda je po případném ukončení platnosti opatření uložených na dovoz z ČLR a Vietnamu pravděpodobné přetrvávání dumpingu nebo jeho opakovaného výskytu.

(63)

Vývoj objemů a cen dovozu z obou dotčených zemí je uveden v tabulce č. 1. Na čínský dovoz se do 31. posince 2004 vztahovaly kvóty, po tomto dni se dovoz významně zvýšil a nejvyšších úrovní dosáhl v roce 2006. V roce 2007 a v období přezkumného šetření se objem dovozu po poklesu ve srovnání s rokem 2006 ustálil. V důsledku šetření zaměřeného proti obcházení předpisů byla opatření rozšířena na dovoz ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao, který od září 2007 podléhal evidenci.

(64)

Na dovoz z Vietnamu se kvóty nevztahovaly a tento dovoz byl v období původního šetření na vysoké úrovni. Do roku 2007 se pak objem dovozu snižoval, načež v období přezkumného šetření opět vzrostl.

(65)

Z těchto údajů vyplývá, že v rozporu s tvrzeními, která předložily některé zúčastněné strany, byl v období přezkumného šetření dovoz z dotčených zemí na vysoké úrovni. Jejich společný podíl na trhu v období přezkumného šetření činil 28,7 %, a je tudíž podstatně vyšší než úrovně zaznamenané v období původního šetření (23,2 %). Ačkoliv příslušné podíly na trhu od období původního šetření kolísaly, zůstaly na celkově významné úrovni, jelikož v období přezkumného šetření měla každá země podíl na trhu vyšší než 10 %.

(66)

Průměrné ceny dovozu z obou zemí podle údajů Eurostatu mezi obdobím původního šetření a rokem 2006 vzrostly. Od té doby se ceny v případě ČLR ustálily a v případě Vietnamu poklesly.

(67)

Jelikož údaje Eurostatu jsou nutně obecné, a ačkoliv se vztahují na dotčený výrobek, neuvádějí možné změny sortimentní skladby, byla u sedmi společností zařazených do vzorku v případě ČLR a tří společností zařazených do vzorku v případě Vietnamu provedena analýza za účelem přezkoumání vývoje cen. Pro společnosti zařazené do vzorku v obou zemích bylo celkově zjištěno, že se ceny dovozu v době od roku 2006 do období přezkumného šetření snížily.

Tabulka č. 1

Celkový objem a hodnota dovozu ze zemí, jichž se týkalo šetření

Tabulka č. 2

Celkový objem a hodnota dovozu od společností zařazených do vzorku

(68)

Podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení se u dovozu ze zemí bez tržního hospodářství a v případě, že pro země uvedené v čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení nebylo možno přiznat status tržního hospodářství, běžná hodnota určí na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve vhodné třetí zemi s tržním hospodářstvím.

(69)

Za účelem stanovení běžné hodnoty pro ČLR a Vietnam Komise v oznámení o zahájení řízení uvedla, že jako srovnatelnou zemi hodlá použít Brazílii, která byla použita jako vhodná srovnatelná země v původním šetření. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k tomu vyjádřily.

(70)

Byly obdrženy připomínky od několika kategorií zúčastněných stran, například spolupracujících vyvážejících výrobců, sdružení, která je zastupují, jejich vnitrostátních orgánů a rovněž zástupců dovozců, z nichž vyplývalo, že vhodnější srovnatelnou zemí než Brazílie by bylo Thajsko, Indie nebo Indonésie. Komise tyto návrhy přezkoumala na základě kritérií pro výběr srovnatelné země.

(71)

V této souvislosti Komise zjistila, že velikost trhu s usňovou obuví v období přezkumného šetření lze v případě Brazílie odhadnout na 189 milionů párů, v případě Indie na 800 milionů párů, v případě Indonésie na 109 milionů párů a v případě Thajska pouze na 6 milionů párů. Vzhledem k velmi malé velikosti thajského trhu a dostupnosti jiných možností Komise dále Thajsko nezkoumala jako možnou srovnatelnou zemi.

(72)

Komise si proto na základě žádostí stran vyžádala spolupráci výrobců obuvi v Brazílii, Indii a Indonésii. Společnostem v těchto třech zemích byly rozeslány dotazníky a smysluplné odpovědi byly obdrženy od pěti brazilských výrobců, jednoho indického výrobce a pěti indonéských výrobců.

(73)

Komise ověřila reprezentativnost společností, které odpověděly na dotazník, pokud jde o jejich domácí prodej.

(74)

Co se týká Brazílie, tři společnosti, jichž se týkalo šetření, měly domácí prodej obdobného výrobku v období šetření představující přibližně 17 % čínského a 19 % vietnamského vývozu zařazeného do vzorku.

(75)

Pokud jde o Indii, přihlásila se pouze jedna společnost, která nahlásila domácí prodej obdobného výrobku v období šetření představující přibližně 5 % čínského a 6 % vietnamského vývozu zařazeného do vzorku.

(76)

Co se týká Indonésie, pět spolupracujících společností mělo domácí prodej obdobného výrobku představující přibližně 2 % čínského a 2 % vietnamského vývozu zařazeného do vzorku.

(77)

Brazílie byla tudíž zemí s nejreprezentativnějším objemem domácího prodeje v období šetření.

(78)

Komise následně ověřila, kolika druhů obuvi se s ohledem na druhy obuvi vyvážené ČLR a Vietnamem týkal domácí prodej ve třech dotčených zemích.

(79)

Domácí prodej spolupracujících brazilských a indonéských výrobců zahrnoval v období přezkumného šetření celý sortiment a měl shodu se značným počtem PCN vyvážených z ČLR a Vietnamu. V případě Indie nahlásil jediný spolupracující výrobce domácí prodej v období přezkumného šetření odpovídající pouze 1 PCN vyváženému ČLR a Vietnamem.

(80)

Podle údajů shromážděných Komisí mají všechny tři zkoumané země významný počet výrobců, což zajišťuje, že na příslušných trzích panuje mezi domácími hospodářskými subjekty vysoká úroveň hospodářské soutěže. Brazílie má přibližně 7 800 výrobců usňové obuvi, z toho lze 1 500 výrobců považovat za výrobce dostatečně velké, aby je bylo možno srovnat s čínskými či vietnamskými společnostmi. Indie nahlásila přibližně 3 000 výrobců. V případě Indonésie se počet výrobců odhaduje na 212. Tyto tři země mají značný vývoz (podle odhadů přibližně 64 milionů párů v případě Brazílie, 67 milionů párů v případě Indie a 27 milionů párů v případě Indonésie). Bylo zjištěno, že Brazílie má vyšší domácí spotřebu usňové obuvi na osobu (1) v porovnání s Indií (0,7) a Indonésií (0,5).

(81)

Pokud jde o dovoz do zkoumaných zemí, tento dosáhl v období přezkumného šetření podílu na trhu ve výši cca 2 % v případě Brazílie, cca 1 % v případě Indie a cca 1,5 % v případě Indonésie.

(82)

Na základě výše uvedených skutečností měla Komise za to, že Brazílie je nejvhodnější srovnatelnou zemí. Zejména bylo zjištěno, že Brazílie má nejreprezentativnější objem domácího prodeje obuvi se svrškem z usně. Brazilské spolupracující společnosti mimoto vyrábějí široký sortiment výrobků, které z velké části odpovídají výrobkům z ČLR a Vietnamu. Indonéští spolupracující výrobci, kteří mají rovněž široký sortiment, mají mnohem nižší domácí prodej, zatímco indický domácí prodej sice dosahuje významného objemu, sortiment je však omezený.

(83)

Řada stran uvedla, že by Brazílie neměla být použita jako srovnatelný trh, jelikož se specializuje pouze na dámskou obuv. Tyto strany tvrdily, že to lze prokázat odpověďmi na dotazník, které poskytly brazilské spolupracující společnosti, a skutečností, že Brazílie vyváží většinou dámskou obuv.

(84)

Šetřením však bylo prokázáno, že více než polovina celkového domácího prodeje nahlášeného spolupracujícími brazilskými společnostmi připadala na pánskou obuv. Během inspekcí na místě, které Komise uskutečnila u brazilských výrobců, bylo zjištěno, že ačkoliv se dvě menší společnosti skutečně specializují více na dámskou obuv, největší společnost prodává na domácím trhu především pánskou obuv. Prodej na domácím trhu se tudíž v případě dámské i pánské obuvi uskutečňuje v dostatečném množství. Pokud jde o tvrzení, že vývoz Brazílie představuje především dámská obuv, Komise se nedomnívá, že struktura vývozu dané země musí nutně odpovídat struktuře výrobků prodávaných na domácím trhu.

(85)

Některé strany uvedly, že z odpovědí na dotazník vyplývá, že se Brazílie specializuje na sandály, které tudíž nelze srovnat s druhy obuvi vyváženými z ČLR a Vietnamu, jež zahrnují širší sortiment. Zkoumání Komise toto tvrzení nepotvrdilo, nýbrž prokázalo, že brazilští výrobci prodávají široký sortiment druhů obuvi, který po převodu na úroveň PCN odpovídá více než 50 % modelů vyvážených čínskými a vietnamskými společnostmi zařazenými do vzorku.

(86)

Některé strany tvrdily, že Brazílii nelze použít jako srovnatelnou zemi pro dětskou obuv, jelikož má velmi malou výrobu tohoto druhu obuvi. Komise podotýká, že není neobvyklé, že srovnatelná země nevyrábí veškeré poddruhy obdobného výrobku. To však nebrání tomu, aby bylo zajištěno spravedlivé srovnání běžné hodnoty provedením náležitých úprav u tohoto druhu. Jelikož žádný ze spolupracujících brazilských výrobců skutečně nevyráběl dětskou obuv, běžná hodnota pro tento druh byla stejně jako v původním šetření vypočítána náležitou úpravou běžné hodnoty vypočítané pro obuv pro dospělé. Vyvozuje se tudíž závěr, že Brazílii lze použít jako srovnatelnou zemi pro všechny druhy usňové obuvi, včetně dětské obuvi.

(87)

Některé strany uvedly, že obuv vyráběná v Brazílii využívá velmi kvalitní useň, a má proto vyšší ceny než ČLR a Vietnam. Tato obuv proto není srovnatelná s obuví pocházející z obou zemí, jichž se týká šetření. Jedna další zúčastněná strana naopak tvrdila, že brazilské ceny je nutno náležitě upravit, jelikož useň brazilské obuvi má nižší jakost než useň používaná v ČLR a ve Vietnamu. Komise tuto záležitost ověřila a zjistila, že pokud jde o ceny a jakost, neexistuje žádný rozdíl mezi usní používanou pro obuv vyráběnou v Brazílii a usní používanou pro obuv vyráběnou v ČLR a ve Vietnamu. V této souvislosti se připomíná, že v původním šetření se použila úprava běžné hodnoty, jelikož useň používaná brazilskými výrobci ve srovnatelné zemi byla podle zjištění nižší jakosti a prodávala se za nižší ceny v porovnání s usní používanou výrobci zařazenými do vzorku ve vyvážejících zemí. V tomto přezkumném šetření se výrobci v Brazílii (a většina výrobců ve vyvážejících zemích) liší od výrobců, kteří spolupracovali při původním šetření. Rozdílná skladba společností vedla k rozdílným vstupním nákladům na useň.

(88)

Některé strany vyslovily názor, že brazilské a vietnamské výrobky nejsou srovnatelné, a tvrdily, že Brazílie vyváží drahou obuv špičkové kvality, zatímco Vietnam vyváží levné výrobky, nepředložily však žádné důkazy, které by toto tvrzení dokládaly. Komise podotýká, že vietnamské výrobky bylo v každém případě nutno porovnat s výrobky prodávanými na brazilském domácím trhu, nikoli s výrobky vyváženými z Brazílie. Komise neshledala žádné důkazy, že obuv pocházející z Vietnamu nebo obuv prodávaná v Brazílii byla omezena na určitý segment trhu.

(89)

Některé strany tvrdily, že od ledna 2008 zvýšila Brazílie cla u obuvi z 20 % na 35 %, a uvedly, že to Brazílii zajistilo vysoce chráněný trh s omezenou hospodářskou soutěží. Tyto strany rovněž tvrdily, že podíl dovozu do Brazílie na trhu je s ohledem na spotřebu příliš nízký. Komise tato tvrzení ověřila. Bylo zjištěno, že Brazílie počátkem roku 2008, tj. v polovině období přezkumného šetření, skutečně zvýšila clo z 20 % na 35 %. Komise však rovněž zjistila, že v průběhu období přezkumného šetření hodnota brazilské měny vůči americkému dolaru významně vzrostla, zejména poté, co Brazílie zavedla zvýšení celních sazeb. Konkrétně, v porovnání s počátkem období přezkumného šetření brazilský real posílil o 19 % (tj. vyšší nárůst než zvýšení cel). Zhodnocení brazilské měny vůči americkému dolaru proto do značné míry vyrovnalo účinek zvýšení cel na dovozní ceny. Komise mimoto neshledala žádné důkazy o tom, že se zvýšení cel projevilo v podstatném zvýšení cen na domácím trhu, ani že bránilo dovozu. Komise ve skutečnosti zjistila, že navzdory zvýšení celních sazeb se dovoz usňové obuvi do Brazílie v prvním pololetí 2008 (tj. po zvýšení celních sazeb) ve srovnání s prvním pololetím 2007 podstatně zvýšil. Zvýšení cel proto nemělo na brazilský trh žádný skutečný dopad.

(90)

Některé strany tvrdily, že Brazílie nemá otevřený trh s obuví, jelikož dovozu obuvi do země brání neautomatické udělování licencí. Komise zjistila, že Brazílie uplatňuje neautomatické udělování licencí na dovoz obuvi, podotýká však, že se nezdá, že by to představovalo překážku pro dovoz vzhledem k výše zmíněnému nárůstu dovozu. Komise mimoto zjistila, že Indonésie rovněž uplatňuje neautomatické udělování licencí na dovoz obuvi. Komise poznamenává, že neautomatické udělování dovozních licencí představuje praxi, která je v souladu s WTO. Komise proto vyvozuje závěr, že neexistují žádné důvody pro to, aby se neautomatické udělování dovozních licencí, které uplatňuje Brazílie, považovalo za omezení dovozu, jež by mohlo vést k závěru, že Brazílie není otevřeným trhem.

(91)

Některé strany uvedly, že významné zhodnocení brazilského realu v posledních letech mělo nepříznivý dopad na konkurenceschopnost Brazílie, nebo že znehodnocení realu o 25 % od doby přezkumného šetření mělo nepříznivý dopad na mezinárodní konkurenceschopnost Brazílie. Tato tvrzení nebyla podložena žádnými důkazy, mimoto v žádném případě nelze mít na to, že vývoj po období přezkumného šetření má význam pro výběr srovnatelné země.

(92)

Na základě výše uvedených skutečností Komise neshledala žádné důkazy, že se celkové podmínky hospodářské soutěže na brazilském trhu od doby původního šetření významně změnily, takže Brazílie není vhodnou srovnatelnou zemí.

(93)

Řada stran uvedla, že Indie nebo Indonésie představují vhodnější volbu srovnatelného trhu, jelikož Brazílie nemá s ČLR a Vietnamem žádnou podobnost z hlediska hospodářského vývoje nebo HNP na obyvatele.

(94)

Je nutno uvést, že země s netržním hospodářstvím nebo hospodářstvím v procesu transformace samozřejmě nemá stejné hospodářské charakteristiky jako země s tržním hospodářstvím. Není neobvyklé, že mezi srovnatelnou zemí a zemí s netržním hospodářstvím nebo s hospodářstvím v procesu transformace existuje tento rozdíl v hospodářském vývoji. To platí taktéž pro rozdíl ve výši příjmu na osobu, který je rovněž ukazatelem hospodářského rozvoje. Nijak to však nebrání tomu, aby byla Brazílie vybrána jako srovnatelná země, má-li se za to, že je z hlediska ostatních zvažovaných činitelů vhodnější.

(95)

Několik zúčastněných stran zdůrazňovalo skutečnost, že v Brazílii jsou mzdové náklady vyšší než v ČLR a Vietnamu, a že by proto Indie, Indonésie nebo Thajsko, jejichž mzdové náklady jsou srovnatelnější, byly vhodnějšími srovnatelnými zeměmi. Bylo uvedeno, že kvůli vyšším mzdám představují mzdové náklady v Brazílii 50–70 % výrobních nákladů v porovnání s 30 % v ČLR.

(96)

Země s odlišnou úrovní hospodářského vývoje může být v tomto ohledu skutečně vybrána za srovnatelnou zemi pro země s netržním hospodářstvím nebo s hospodářstvím v procesu transformace. Obdobně nelze považovat mzdové náklady, které jsou ukazatelem hospodářského rozvoje určité země, samy o sobě za významné kritérium. Co se týká podílu mzdových nákladů na celkových nákladech, Komise ostatně při inspekci na místě zjistila, že mzdové náklady v Brazílii představují méně než 40 % celkových výrobních nákladů, a proto se přibližují příslušné úrovni nákladů v ČLR mnohem více, než se tvrdilo.

(97)

Řada zúčastněných stran rovněž uvedla, že Brazílie není vhodnou zemí pro stanovení běžné hodnoty, jelikož brazilské společnosti hradí náklady na design a výzkum a vývoj, které jdou v případě ČLR a Vietnamu na účet jejich zahraničních odběratelů. Komise zjistila, že tento rozdíl ve struktuře nákladů je věrohodný, jelikož vývozci v dotčených zemích prodávají dotčený výrobek bývalým výrobcům v Unii, kteří hradí výše uvedené složky výrobních nákladů a prodávají výrobek pod svou vlastní značkou. To však není důvod k tomu, aby byla Brazílie zamítnuta jako vhodná srovnatelná země, jelikož při stanovení běžné hodnoty lze provést úpravu těchto nákladů (viz 118. a následující body odůvodnění).

(98)

Některé strany tvrdily, že na rozdíl od ČLR a Vietnamu zahrnují ceny ze závodu v Brazílii výdaje na uvedení na trh, zvláštní daně a náklady na úvěry a dodání. Režijní náklady jsou mimoto v Brazílii podle tvrzení vyšší kvůli menší velikosti brazilských společností. Komise se i v tomto případě domnívá, že to není důvodem k tomu, aby byla Brazílie zamítnuta jako vhodná srovnatelná země, jelikož při výpočtu běžné hodnoty je možno provést úpravu těchto nákladů (viz 118. a následující body odůvodnění).

(99)

Některé strany uvedly, že asijské země mají lepší přístup k surovinám, zejména k usni, než Brazílie. Komise ověřila předložené doklady. Skutečně bylo prokázáno, že výroba usně pokročila rychleji v Asii, to je však nutno posoudit na základě zvýšení asijské výroby zboží z usně. Na země Latinské Ameriky připadá o něco málo více než 15 % světové výroby usňové obuvi a téměř 15 % světové výroby surové usně. Asijské země vyrábějí více než 50 % usňové obuvi na světě, avšak méně než 40 % světové surové usně. Lze tudíž vyvodit závěr, že navzdory rozdílům v absolutních údajích o výrobě usně jsou země Latinské Ameriky soběstačnější v porovnání s asijskými zeměmi, a mají proto snazší přístup k surové usni.

(100)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že Brazílie není vhodnou referenční zemí, jelikož brazilská obuv nepředstavuje náhradu čínské a vietnamské obuvi, poněvadž po uložení antidumpingového cla Unií se dovoz do Unie pocházející z Brazílie nezvýšil, zatímco dovoz z Indie a Indonésie vzrostl. Pokud jde o toto hledisko, dovoz z Indie a Indonésie do Unie se po uložení antidumpingových cel skutečně zvýšil. Komise však poznamenává, že si komerční hospodářské subjekty mohou své dodavatele vybrat libovolně, a jak je posouzeno dále v rámci analýzy újmy, v daném případě upřednostňovaly pořizování výrobků ze zemí sousedících s ČLR a Vietnamem. To však neznamená, že Brazílie není vhodnou srovnatelnou zemí. Srovnatelná země mimoto slouží ke stanovení běžné hodnoty. Skutečnost, zda tato země vyváží či nevyváží do Unie, není za tímto účelem důležitá. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(101)

Některé strany uvedly, že Brazílie nemůže být srovnatelným trhem pro Vietnam, jelikož Vietnam je zaměřen na vývoz, zatímco Brazílie prodává především na domácím trhu. Komise nemůže uznat relevantnost tohoto tvrzení. Vietnam je jednoznačněji více zaměřen na vývoz než Brazílie, není však zřejmé, jak by to mohlo ovlivnit běžnou hodnotu vypočítanou v Brazílii, která se vztahuje na brazilské výrobní náklady a domácí prodej.

(102)

Řada stran uvedla, že brazilské vývozní ceny jsou nižší než ceny na domácím trhu. Podle některých stran to naznačuje, že by pro stanovení běžné hodnoty měly být použity spíše vývozní ceny než ceny na domácím trhu. Jiné strany tvrdily, že to dokládá, že brazilský vývoz je dumpingový, a uvedly, že Brazílie proto není vhodnou srovnatelnou zemí. Komise za prvé podotýká, že vývozní ceny nejsou v tomto případě důležité, jelikož jsou k dispozici dostatečně reprezentativní a ziskové ceny na domácím trhu. Za druhé, tvrzení, že brazilské vývozní ceny jsou dumpingové, nebylo doloženo, a v každém případě je nelze potvrdit nebo popřít bez náležitého přezkoumání této záležitosti.

(103)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že Brazílie není vhodnou srovnatelnou zemí, jelikož vláda podporuje vývoz brazilských výrobců. Komise za prvé uvádí, že by tento druh podpory měl dopad především na vývozní ceny, které (jak bylo uvedeno výše) nejsou pro toto šetření důležité. Komise nicméně ověřila důkazy předložené stranami a zjistila, že se uvedená podpora týkala programů na podporu vývozu, jež jsou podobné programům v mnoha jiných zemích a jejichž cílem je zajistit větší informovanost o výrobcích v zahraničí pomocí propagačních kampaní a účastí na mezinárodních obchodních veletrzích. Komise nezjistila žádné náznaky, že by podpora pro propagaci vývozu v Brazílii přinesla prospěch domácímu prodeji obuvi.

(104)

Řada stran upozornila na skutečnost, že Brazílie zahájila antidumpingové šetření týkající se obuvi pocházející z ČLR, při němž byla jako srovnatelná země použita Itálie, a tvrdila, že se italské a brazilské společnosti smluvily v zájmu zjištění co nejvyššího dumpingu v přezkumném šetření prováděném Komisí. Tato tvrzení však nebyla doložena, ani neexistovaly žádné jiné související důkazy. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(105)

Na základě výše uvedených skutečností byl vyvozen závěr, že Brazílie je nejvhodnější srovnatelnou zemí.

(106)

Velký počet zúčastněných stran uvedl, že výběr Brazílie jakožto srovnatelné země je rozhodující pro zjištění dumpingu a že by dumping nebyl zjištěn, pokud by byla vybrána některá z ostatních zemí. Komise proto ověřila, jaký by byl výsledek v případě, že by byla zvolena Indonésie, která je jedinou obhajitelnou alternativou Brazílie, ačkoliv nepředstavuje nejlepší možnost, jak bylo prokázáno výše.

(107)

Výsledky jsou uvedeny v příslušném oddíle níže a potvrzují, že v tomto případě nebyl výběr srovnatelné země (z dostupných přípustných možností) rozhodující pro výsledky výpočtu dumpingu.

(108)

Za srovnatelnou zemi byla proto vybrána Brazílie.

(109)

Poté, co byla Brazílie vybrána jako srovnatelná země, byla běžná hodnota vypočítána na základě údajů ověřených v prostorách spolupracujících brazilských výrobců.

(110)

Bylo zjištěno, že domácí prodej těchto výrobců je reprezentativní ve srovnání s objemem vývozu do Unie uskutečněným vyvážejícími výrobci v ČLR a Vietnamu. Bylo rovněž ověřeno, zda lze domácí prodej považovat za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku, a to stanovením podílu ziskových prodejů nezávislým odběratelům. Šetření prokázalo, že prodej za ceny stejné nebo vyšší než jednotkové náklady představoval více než 80 % celkového objemu prodeje každého výrobce. Běžná hodnota proto vycházela ze skutečné ceny na domácím trhu, vypočítané jako vážený průměr cen při veškerém domácím prodeji daného druhu výrobku uskutečněném v období přezkumného šetření, bez ohledu na skutečnost, zda byly dané obchody ziskové či nikoli.

(111)

V případě společnosti Golden Step byla běžná hodnota stanovena na základě vlastních údajů společnosti o domácím prodeji a výrobních nákladech. Tyto údaje byly ověřeny v prostorách dotčené společnosti.

(112)

Komise za prvé zjistila, že společnost Golden Step neuskutečnila v průběhu období přezkumného šetření žádný domácí prodej. Běžnou hodnotu proto nebylo možno stanovit na základě cen na domácím trhu, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 1 prvním pododstavci základního nařízení. Bylo proto nutno použít jinou metodu.

(113)

Vzhledem ke skutečnosti, že ke stanovení běžné hodnoty nebylo možno použít ceny na domácím trhu, bylo nutno běžnou hodnotu zjistit početně na základě nákladů dotyčného výrobce. Podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení byla proto běžná hodnota zjištěna početně, a to připočtením přiměřené částky prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřeného ziskového rozpětí k výrobním nákladům na daný vyvážený model obuvi.

(114)

V tomto ohledu nebylo možno určit prodejní, správní a režijní náklady a zisk v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení na základě skutečných částek zjištěných pro ostatní vyvážející výrobce v dotčené zemi, jelikož žádnému jinému čínskému vyvážejícímu výrobci nebyl přiznán status tržního hospodářství. Jelikož společnost Golden Step neměla žádný domácí prodej stejné obecné kategorie výrobku v dotčené zemi, nebylo možno zjistit prodejní, správní a režijní náklady a zisk podle čl. 2 odst. 6 písm. b) základního nařízení. Bylo je proto nutno stanovit v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení, tj. na základě jakékoli jiné rozumné metody.

(115)

V této souvislosti posoudila Komise prodejní, správní a režijní náklady a zisk na základě tří možných scénářů. Za prvé zjistila prodejní, správní a režijní náklady a zisk pomocí údajů z původního šetření. Posoudila rovněž prodejní, správní a režijní náklady a zisk čínských vyvážejících výrobců, kterým byl přiznán status tržního hospodářství v jiných nedávných šetřeních a jejichž domácí prodej se uskutečnil v běžném obchodním styku. Podle třetího scénáře Komise přezkoumala informace o prodejních, správních a režijních nákladech a zisku zjištěné ve srovnatelné zemi. Běžná hodnota byla poté posouzena podle těchto scénářů.

(116)

Pokud se prodej na vývoz uskutečnil přímo nezávislým odběratelům v Unii, byly vývozní ceny stanoveny na základě skutečně zaplacených nebo splatných cen za dotčený výrobek v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(117)

Pokud se prodej na vývoz do Unie uskutečnil prostřednictvím obchodních společností, které nejsou ve spojení, byly vývozní ceny stanoveny na základě cen výrobku v okamžiku prodeje na vývoz obchodním společnostem, tj. kupujícímu, který není ve spojení, v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení.

(118)

Podle metodiky použité v původním šetření byly u vyvážených druhů výrobku, které nebyly prodávány na brazilském domácím trhu, při stanovení běžných hodnot použity ceny při domácím prodeji nejpodobnějších druhů výrobku. Tyto ceny byly náležitě upraveny, bylo-li to odůvodněné.

(119)

Běžná hodnota a vývozní ceny byly porovnány na základě ceny ze závodu. Za účelem zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly, které mají vliv na ceny a srovnatelnost cen. Provedeny byly zejména tyto úpravy:

(120)

Bylo ověřeno, zda je odůvodněná úprava s ohledem na úroveň obchodu podle čl. 2 odst. 10 písm. d) základního nařízení. V této souvislosti bylo zjištěno, že se úrovně obchodu na domácích a vývozních trzích liší. V souladu s tím byly podle čl. 2 odst. 10 písm. d) až i) základního nařízení provedeny úpravy ke zohlednění slev poskytnutých velkoobchodníkům na brazilském trhu v porovnání s prodejem maloobchodníkům, který výhradně uskutečnili tři brazilští výrobci, jichž se týkalo šetření.

(121)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání mezi čínským a vietnamským vývozem na straně jedné a brazilským domácím prodejem na straně druhé byla v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení provedena úprava ke zohlednění rozdílů v provizích zaplacených nezávislým obchodním zástupcům v Brazílii.

(122)

Podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení byla provedena rovněž úprava s ohledem na výzkum, vývoj a design s cílem zohlednit náklady brazilských výrobců v porovnání s čínskými či vietnamskými výrobci.

(123)

V předchozím šetření byla provedena rovněž úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. a) základního nařízení ke zohlednění rozdílů v jakosti usně použité k výrobě obuvi. V tomto šetření se takováto úprava nepovažovala za nutnou, jelikož brazilští, čínští a vietnamští vývozci používají useň podobné jakosti (viz 87. bod odůvodnění).

(124)

Ostatní úpravy, včetně úprav týkajících se dopravy a pojištění podle čl. 2 odst. 10 písm. e) základního nařízení, byly provedeny ve všech případech, kdy se to považovalo za přiměřené, správné a odůvodněné.

(125)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že na zjištěná dumpingová rozpětí mělo dopad kolísání směnného kurzu mezi americkým dolarem a eurem, což odůvodňuje provedení úpravy. Toto tvrzení bylo nutno odmítnout. Podle čl. 2 odst. 10 písm. j) základního nařízení lze tuto úpravu přiznat pouze v případě trvalého jednosměrného pohybu směnného kurzu. Pokud směnné kurzy kolísají volně, jak je tomu v případě směnného kurzu mezi americkým dolarem a eurem, pohybují se pravidelně směrem nahoru a dolů. V takovém případě nelze zjistit trvalý jednosměrný pohyb, a nelze tudíž přiznat úpravu.

(126)

V případě společnosti Golden Step prokázalo srovnání její vývozní ceny s běžnou hodnotou (jak bylo objasněno v 111. a následujících bodech odůvodnění) dumpingové rozpětí mezi 5 % a 16 %.

(127)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení bylo dumpingové rozpětí stanoveno na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty podle jednotlivých druhů výrobku a vážené průměrné vývozní ceny podle jednotlivých druhů výrobku. U všech společností zařazených do vzorku bylo pro ČLR vypočítáno jedno vážené průměrné dumpingové rozpětí. Toto dumpingové rozpětí bylo stanoveno pro všechny ostatní vyvážející výrobce v ČLR.

(128)

Celostátní úroveň dumpingu pro ČLR byla zjištěna v rozpětí od 35 % do 38 % ceny CIF na hranice Unie podle metody výpočtu použité pro společnost Golden Step, jak bylo objasněno v 115. bodě odůvodnění.

(129)

S ohledem na závěr týkající se výběru srovnatelné země byl proveden rovněž výpočet dumpingu pomocí výše uvedené metodiky s výjimkou toho, že brazilské běžné hodnoty byly nahrazeny běžnými hodnotami spolupracujících indonéských výrobců. Tento výpočet vedl k dumpingovému rozpětí mezi 19 % a 22 %, podle metody výpočtu použité pro společnost Golden Step.

(130)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení bylo dumpingové rozpětí stanoveno na základě srovnání vážené průměrné běžné hodnoty podle jednotlivých druhů výrobku a vážené průměrné vývozní ceny podle jednotlivých druhů výrobku. Jelikož žádné ze společností zařazených do vzorku nebyl přiznán status tržního hospodářství, bylo pro Vietnam vypočítáno jedno vážené průměrné dumpingové rozpětí. Toto dumpingové rozpětí bylo stanoveno pro všechny ostatní vyvážející výrobce ve Vietnamu.

(131)

Celostátní úroveň dumpingu pro Vietnam byla stanovena ve výši 43,8 % z ceny CIF na hranice Unie.

(132)

Stejně jako v případě ČLR byl proveden rovněž výpočet dumpingu pomocí výše uvedené metodiky s výjimkou toho, že brazilské běžné hodnoty byly nahrazeny běžnými hodnotami spolupracujících indonéských výrobců. Tento výpočet vedl k dumpingovému rozpětí ve výši 28,4 %.

(133)

Některé zúčastněné strany uvedly, že se vývoz z dotčených zemí v období mezi uložením konečných opatření v dubnu 2006 a skončením období přezkumného šetření snížil. Tyto strany tvrdily, že tento pokles odráží snížení výroby a výrobní kapacity v ČLR a Vietnamu, jež bylo zapříčiněno uložením konečných opatření, přesunutím výroby z ČLR a Vietnamu do jiných zemí nebo zvýšením jejich domácího prodeje. Dále se uvádělo, že se dovozní ceny zvýšily, nebo byly stálé. Strany proto tvrdily, že objem a ceny dovozu nemohou odůvodnit zjištění týkající se přetrvávání dumpingu u významných objemů v průběhu období přezkumného šetření.

(134)

Tato tvrzení nemění zjištění, že pro období přezkumného šetření byla zjištěna významná dumpingová rozpětí a že se tato rozpětí vztahují na velké objemy dovozu s vysokými podíly na trhu Unie. Byl proto vyvozen závěr, že u dotčeného výrobku pocházejícího z ČLR a Vietnamu přetrvával dumping.

(135)

Byl analyzován pravděpodobný vývoj dovozu z ČLR, pokud jde o očekávané ceny a objemy.

(136)

Jako výchozí bod byly zjištěny ceny pro období přezkumného šetření. Byly k dispozici údaje z vyplněných formulářů pro výběr vzorku (obdržené od 58 spolupracujících vyvážejících výrobců), které zahrnovaly prodejní ceny na domácím trhu a ceny vývozu na trh Unie a na trhy třetích zemích. Tyto informace byly použity, jelikož se považovaly za nejlepší zdroj informací o cenách, jež jsou k dispozici pro dotčený výrobek, s cílem srovnat cenové ukazatele na různých trzích. Tyto údaje se považovaly za reprezentativní, jelikož zahrnovaly 22 % dovozu na trh Unie. Ceny vývozu do Unie obsažené ve vyplněných formulářích pro výběr vzorku byly zkontrolovány se statistickými údaji, které měla Komise k dispozici, ačkoliv statistické údaje nebylo možno použít pro srovnání cen, jelikož nezahrnovaly čínský domácí prodej a vývoz do třetích zemí.

(137)

I když údaje z databáze Eurostatu představovaly další důvěryhodný zdroj, nenabídly, jak je již vysvětleno v 67. bodě odůvodnění, možnost srovnat ceny na různých trzích.

(138)

Ceny na trhu Unie byly získány z údajů výrobců v Unii pro výběr vzorku. Při šetření bylo zjištěno, že tyto průměrné ceny byly srovnatelné s cenami dovážené obuvi, jelikož:

(139)

Byl analyzován rovněž dopad určitých nových událostí, k nimž došlo od skončení období přezkumného šetření, jelikož se považoval za dostatečně významný, aby ovlivnil pravděpodobnost přetrvávání dumpingu. Tuto analýzu požadovaly rovněž zúčastněné strany.

(140)

Z vyplněných formulářů pro výběr vzorku vyplynulo, že ceny na čínském domácím trhu stanovené na základě vlastních údajů vývozců byly nižší než ceny na trhu Unie. Je však nutno uvést, že nebylo možno ověřit údaje všech společností, které nebyly zařazeny do vzorku (včetně údajů týkajících se případného domácího prodeje). Nebylo proto možno provést podrobnou analýzu cen na domácím trhu v ČLR. Mimoto se to nepovažovalo za nutné vzhledem k obecnému zjištění ohledně přetrvávání dumpingu.

(141)

Z vyplněných formulářů pro výběr vzorku vyplynulo, že ceny, jichž dosáhly čínské spolupracující společnosti na velkých trzích třetích zemí, byly nižší než ceny převládající na trhu Unie. To opět naznačovalo, že by čínští výrobci mohli vyvážet větší množství do Unie. Pokud by opatření pozbyla platnosti, bylo by pro čínské vyvážející výrobce ziskovější přesměrovat vývoz do Unie. Tyto údaje o cenách, jichž dosáhly čínské spolupracující společnosti na velkých trzích třetích zemí, však nebylo možno ověřit, analýza proto nebyla dále prováděna.

(142)

Některé zúčastněné strany uvedly, že ostatní trhy jsou přitažlivější než trh Unie. K doložení tohoto tvrzení předložila jedna strana analýzu čínských celních statistik. Analýza Komise však prokázala, že kromě trhu Spojených států je pro čínské vývozce trh Unie i nadále nejpřitažlivějším trhem. Vývoz se v období, na něž se vztahovala analýza této strany (tj. od roku 2005 do roku 2008), ve skutečnosti zvýšil. Pokud by byla antidumpingová cla zrušena, trh Unie by se stal ještě přitažlivějším, a objem by proto pravděpodobně vzrostl.

(143)

Z vyplněných formulářů pro výběr vzorku, které byly obdrženy od 58 čínských spolupracujících společností, vyplývá, že ceny vývozu na velké trhy třetích zemí jsou nižší než ceny, jichž tyto společnosti dosahují na domácím trhu. Tyto údaje však nebylo možno ověřit, a analýza nebyla proto prováděna dále.

(144)

Mimoto ceny vývozu do třetích zemí v porovnání s brazilskou běžnou hodnotou naznačují, že tyto vývozní ceny jsou obvykle podstatně nižší. Z důvodů objasněných ve 140. bodě odůvodnění však nebylo možno tyto údaje ověřit, a analýza proto nebyla prováděna dále.

(145)

Z dostupných údajů vyplývá pravděpodobné přetrvávání dumpingu.

(146)

Všechny čínské společnosti ve vzorku provozují systém výroby na objednávku, jejich zásoby proto představují hotové výrobky, které čekají na expedici. Systém výroby na objednávku se využívá kvůli tomu, že se obuvnické výrobní odvětví musí každou sezónu přizpůsobit novým módním trendům na základě objednávek odběratelů a nemůže využít prodej ze zásob. Jelikož společnosti nemají skutečné zásoby, nelze tento prvek považovat za přiměřený ukazatel pro analýzu pravděpodobného přetrvávání dumpingu.

(147)

Při šetření bylo zjištěno, že nevyužité kapacity všech 58 spolupracujících čínských společností představují přibližně 9 % jejich celkové kapacity pro výrobu obuvi. Toto množství odpovídá 14,5 milionu párů u 58 spolupracujících společností a přibližně 65 milionů párů u všech vyvážejících výrobců. Posledně uvedený údaj představuje přibližně 10 % celkové spotřeby Unie (jak je uvedeno v tabulce č. 3).

(148)

Byla analyzována pravděpodobnost využití této volné kapacity. Vzhledem k výše uvedeným rozdílům mezi cenovou úrovní v Unii, na čínském domácím trhu a ve třetích zemích je pravděpodobné, že čínské společnosti mají pobídku k tomu, aby využily volnou kapacitu k vývozu do Unie. Dalším činitelem, který činí trh Unie přitažlivým pro čínské vývozce, je jeho velikost.

(149)

Dále je nutno uvést, že stávající montážní linky lze využít k výrobě jiných druhů obuvi, například obuvi STAF a obuvi s textilním svrškem, jakož i dotčeného výrobku. Společnosti zařazené do vzorku a ostatní spolupracující společnosti v ČLR vyrábějí velké množství obuvi, která nepředstavuje dotčený výrobek. Stávající rozdělení mezi výrobu dotčeného výrobku a ostatní obuv závisí na požadavcích odběratelů a způsobech objednávání a pořizování výrobků používaných dovozci v Unii. Pokud by však byla opatření zrušena, dovozci v Unii by jistě přehodnotili své způsoby pořizování výrobků a mohou objednávat větší část dotčeného výrobku u čínských výrobců. To by mohlo vést k zvýšení množství dotčeného výrobku vyváženého do Unie.

(150)

Jak bylo uvedeno v nařízení (ES) č. 388/2008, stávající opatření vztahující se na ČLR byla obcházena zásilkami přes zvláštní administrativní oblast ČLR Macao. Opatření byla proto rozšířena na zásilky dotčeného výrobku zkompletované a zasílané přes zvláštní administrativní oblast ČLR Macao. Tyto praktiky obcházení předpisů prokazují přitažlivost trhu Unie pro čínské vyvážející výrobce.

(151)

Šetřením bylo prokázáno, že pokud by byla opatření zrušena, je pravděpodobné přetrvávání dumpingu. Tento závěr vychází z přitažlivosti trhu Unie, pokud jde o srovnání objemu a cen mezi trhem Unie, čínským trhem a trhy třetích zemí.

(152)

Řada činitelů, včetně relativní úrovně cen, dostupnosti volných kapacit, obcházení předpisů a možnosti přechodu z výroby ostatní obuvi na dotčený výrobek, dokládá pravděpodobný nárůst dováženého množství, pokud by byla opatření zrušena. Jiné činitele, například světová hospodářská krize a tendence přesouvat výrobu do jiných zemí, na druhou stranu do jisté míry nevyhnutelně sníží dovážené množství. Tyto činitele jsou blíže analyzovány v oddíle 5 (Vývoj po období přezkumného šetření).

(153)

Vyvozuje se závěr, že dovoz z ČLR bude i nadále přicházet na trh Unie ve velkém objemu a že tento objem bude prodáván za nízké, dumpingové ceny, takže je pravděpodobné přetrvávání dumpingu, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(154)

Pravděpodobný vývoj dovozu z Vietnamu byl analyzován s ohledem na očekávané ceny i objemy.

(155)

Jako výchozí bod byly stanoveny ceny pro období přezkumného šetření. Byly k dispozici údaje z vyplněných formulářů pro výběr vzorku (obdržených od 51 spolupracujících vietnamských vyvážejících výrobců), které zahrnovaly prodejní ceny na domácím trhu a ceny vývozu na trh Unie a na trhy třetích zemích. Tyto informace byly použity, jelikož se považovaly za nejlepší zdroj informací o cenách, jež jsou k dispozici pro dotčený výrobek s cílem srovnat cenové ukazatele na různých trzích. Tyto údaje se považovaly za reprezentativní, jelikož zahrnovaly 82 % dovozu na trh Unie. Ceny vývozu do Unie uvedené ve vyplněných formulářích pro výběr vzorku byly zkontrolovány se statistickými údaji (údaje Taric), které měla Komise k dispozici. Statistické údaje však nebylo možno použít pro srovnání cen, jelikož nezahrnovaly vietnamský domácí prodej a vývoz do třetích zemí.

(156)

I když údaje z databáze Eurostatu představovaly další důvěryhodný zdroj, nenabídly, jak je již vysvětleno v 67. bodě odůvodnění, možnost srovnat ceny na různých trzích.

(157)

Ceny na trhu Unie byly získány z údajů výrobců v Unii pro výběr vzorku. Při šetření bylo zjištěno, že tyto průměrné ceny byly srovnatelné s cenami dovážené obuvi, jelikož:

(158)

Z vyplněných formulářů pro výběr vzorku vyplynulo, že vietnamské ceny na domácím trhu stanovené na základě vlastních údajů vývozců byly nižší než ceny na trhu Unie. Je však nutno uvést, že nebylo možno ověřit údaje všech společností, které nebyly zařazeny do vzorku (včetně údajů týkajících se případného domácího prodeje). Nebylo proto možno provést podrobnou analýzu cen na domácím trhu ve Vietnamu. Stejně jako v případě ČLR se to nepovažovalo za nutné vzhledem k obecnému zjištění ohledně přetrvávání dumpingu.

(159)

Podle údajů vietnamského statistického úřadu a vietnamského celního ředitelství (pro kalendářní rok 2008) bylo přibližně 50 % vývozu vietnamské obuvi odesláno na trh Unie. Z obdržených informací pro výběr vzorku mimoto vyplývá, že v průběhu období přezkumného šetření spolupracující vývozci prodávali značně velké objemy rovněž na trzích třetích zemí.

(160)

Z vyplněných formulářů pro výběr vzorku vyplynulo, že ceny, jichž dosáhly vietnamské spolupracující společnosti na velkých trzích třetích zemí, byly nižší než ceny převládající na trhu Unie. To naznačovalo, že by vietnamští výrobci mohli vyvážet do Unie větší množství.

(161)

Vzhledem k nízkému objemu prodeje uskutečněného vyvážejícími výrobci na vietnamském domácím trhu nebylo možno s ohledem na toto srovnání vyvodit smysluplný závěr.

(162)

Všechny vietnamské společnosti ve vzorku provozují systém výroby na objednávku, jejich zásoby proto představují hotové výrobky, které čekají na expedici. Systém výroby na objednávku se využívá kvůli tomu, že se obuvnické výrobní odvětví musí každou sezónu přizpůsobit novým módním trendům na základě objednávek odběratelů a nemůže využít prodej ze zásob. Usuzuje se proto, že zásoby nejsou v tomto případě důležitým ukazatelem.

(163)

Při šetření bylo zjištěno, že nevyužité kapacity všech 51 spolupracujících vietnamských společností představují přibližně 17 % jejich celkové kapacity pro výrobu obuvi. Toto množství odpovídá 34 milionům párů u 51 spolupracujících společností a přibližně 42 milionům párů u všech vyvážejících výrobců. Posledně uvedený údaj představuje přibližně 6 % celkové spotřeby Unie (jak je uvedeno v tabulce č. 3).

(164)

Byla analyzována pravděpodobnost využití této volné kapacity. Vzhledem k výše uvedeným rozdílům mezi cenovou úrovní v Unii a na trzích třetích zemí je pravděpodobné, že vietnamské společnosti mají pobídku k tomu, aby využily volnou kapacitu k vývozu do Unie. Tento závěr podporuje přitažlivost trhu Unie s ohledem na jeho velikost.

(165)

Dále je nutno uvést, že stávající montážní linky lze použít k výrobě jiných druhů obuvi, například obuvi STAF a obuvi s textilním svrškem, jakož i dotčeného výrobku. Společnosti zařazené do vzorku a ostatní spolupracující společnosti ve Vietnamu vyrábějí velké množství obuvi, která nepředstavuje dotčený výrobek. Stávající rozdělení mezi výrobu dotčeného výrobku a ostatní obuv závisí na požadavcích odběratelů a způsobech objednávání a pořizování výrobků používanými dovozci v Unii. Pokud by však opatření byla zrušena, dovozci v Unii by jistě přehodnotili své způsoby pořizování výrobků a mohou objednávat větší část dotčeného výrobku u vietnamských výrobců. To by mohlo vést k zvýšení množství dotčeného výrobku vyváženého do Unie.

(166)

Kromě přetrvávání dumpingu na vysoké úrovni bylo při šetření prokázáno, že pokud by byla opatření zrušena, je pravděpodobné pokračování dumpingu. Tento závěr vychází z přitažlivosti trhu Unie, pokud jde o velikost a výši cen.

(167)

Řada činitelů, včetně relativní úrovně cen, dostupnosti volných kapacit a možnosti přechodu z výroby ostatní obuvi na dotčený výrobek, dokládá pravděpodobný nárůst dováženého množství, pokud by byla opatření zrušena. Jiné činitele, například světová hospodářská krize a tendence přesouvat výrobu do jiných zemí, na druhou stranu do jisté míry nevyhnutelně sníží dovážené množství. Tyto činitele jsou blíže analyzovány níže v oddíle 5 (Vývoj po období přezkumného šetření).

(168)

Vyvozuje se závěr, že dovoz z Vietnamu bude nadále přicházet na trh Unie ve velkých objemech a že tyto objemy budou prodávány za nízké, dumpingové ceny, takže je pravděpodobné přetrvávání dumpingu, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(169)

Byl analyzován rovněž dopad vývoje po období přezkumného šetření, co se týká ČLR i Vietnamu, jelikož se považoval za dostatečně významný, aby ovlivnil objem dotčeného výrobku vyráběného v dotčených zemích a vyváženého na trh Unie a jeho ceny.

(170)

Krize vypukla v druhé polovině roku 2008 (tj. po skončení období přezkumného šetření). Některé strany tvrdily, že krize bude mít dopad na výrobu a vývoz (včetně vývozu do Unie) dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí kvůli omezení spotřeby na světovém trhu i na trhu Unie s obuví.

(171)

Na počátku je nutno uvést, že tvrzení stran týkající se pravděpodobného dopadu událostí, k nimž došlo po období přezkumného šetření, na objem vývozu z dotčených zemí a spotřebu v Unii byla protichůdná. Některé zúčastněné strany odhadovaly, že by vývoz z dotčených zemí mohl v roce 2009 klesnout až o 25–30 % v porovnání s údaji v období přezkumného šetření. Jiné zúčastněné strany předpokládaly, že tento dovoz zůstane stálý. Ze statistických údajů Eurostatu, které jsou k dispozici pro první pololetí roku 2009, skutečně vyplývá pokles objemu dovozu z ČLR o 25 % a pokles objemu dovozu z Vietnamu o 28 %. Pokud jde o ceny, ze statistických údajů Eurostatu vyplývá nárůst cen o 34 % u dovozu dotčeného výrobku z ČLR a o 26 % u dovozu dotčeného výrobku z Vietnamu. S přihlédnutím k důvodům uvedeným v 67. bodě odůvodnění však tyto tendence nelze považovat za reprezentativní.

(172)

Některé strany tvrdily, že se vývoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí sníží v důsledku přechodu dovozu z ČLR a Vietnamu k dovozu z jiných zemí, jako je Indonésie, Kambodža a Indie. Tyto strany uváděly, že tento proces začal po uložení opatření v dubnu 2006 a bude pokračovat, pokud budou na základě tohoto přezkumu opatření znovu uložena. Byly uváděny rovněž jiné důvody tohoto přechodu, především růst výrobních nákladů. V případě ČLR se uvádělo, že to je zapříčiněno růstem mzdových nákladů, nákladů na energii a místních materiálových nákladů a rovněž právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí a pracovněprávními předpisy. Jako možná příčina přechodu na jiné země bylo udáváno rovněž zhodnocení čínského juanu. V případě Vietnamu se uvádělo, že k přechodu na jiné země při pořizování výrobku došlo kvůli rostoucím mzdovým nákladům spolu se ztrátou výhody v podobě 3,5 % cla podle všeobecného systému preferencí (GSP) při dovozu do Unie. Dále se uvádělo, že přechod od dovozu výrobku z ČLR a Vietnamu k dovozu z jiných země je přitažlivý kvůli zvýšení konkurenceschopnosti výroby obuvi v zemích, které jsou novým zdrojem. Taktéž se tvrdilo, že přechod byl usnadněn skutečností, že mnoho výrobců v dotčených zemích vlastnily nebo kontrolovaly společnosti v jiných částech jihovýchodní Asie jako Tchaj-wan a Hongkong, a rovněž skutečností, že pořizování obuvi pro trh Unie kontrolují velcí dovozci v Unii, kteří mají v případě potřeby možnost snadno změnit své zdroje dodávek.

(173)

Pokud jde o ČLR, ačkoli je zřejmé, že se někteří vývozci přemístili a mohou se přemisťovat dále v zájmu snížení nákladů, toto přemisťování v některých případech směřovalo do jiných částí ČLR (z pobřežních provincií, které tvořily tradiční základnu výroby obuvi). Takovýto přesun by sám o sobě nevedl k snížení výroby a vývozu z ČLR.

(174)

Pokud jde o Vietnam, nepovažuje se za pravděpodobné, že by 3,5 % zvýšení cla v důsledku ukončení GSP bylo takové, aby si vyžádalo významné přemístění výroby. Ačkoli nelze vyloučit, že toto ukončení může mít určitý dopad na objem vývozu z Vietnamu, není pravděpodobné, že významně ovlivní rozhodnutí velkých dovozců v Unii ohledně pořizování dodávek. Připomíná se, že navzdory uložení antidumpingových cel mnohem vyšších než 3,5 % zachovaly ČLR i Vietnam vysoké úrovně objemu dovozu do Unie.

(175)

Usuzuje se proto, že k případnému přemístění výroby nedojde v takovém měřítku, aby to výrazně změnilo rozhodnutí dovozců o pořizování dodávek.

(176)

Co se týká dovozu z ostatních zemí do Unie, bylo zjištěno, že se po uložení antidumpingových opatření zvýšil dovoz z některých asijských zemí. To však nemění skutečnost, že dotčený výrobek byl nadále dovážen do Unie z obou zemí, jichž se týkalo šetření, ve velmi významném objemu a za dumpingové ceny.

(177)

Některé strany uváděly, že se vývoz z ČLR sníží kvůli zvýšení čínské domácí spotřeby s podporou politiky čínských orgánů. Žádná ze stran však nepředložila důkazy, které by umožnily posoudit předpokládaný růst spotřeby, a toto posouzení je ještě obtížnější v důsledku hospodářské krize.

(178)

Ačkoliv není nepřiměřené předpokládat, že nedávný hospodářský růst ČLR povede přinejmenším ve střednědobém výhledu k určitému zvýšení domácí spotřeby obuvi, nebyly předloženy žádné důkazy pro to, že tento růst bude mít za následek (další) snížení vývozu do Unie.

(179)

Hospodářská krize má za následek snižování dovozu do Unie z dotčených zemí. Není však nepřiměřené předpokládat, že v určité fázi dojde k oživení, jež poté povede k vyššímu objemu prodeje. I když se v průběhu roku 2009 potvrdil nejvyšší odhad ohledně 25–30 % poklesu dovozu, objem dovozu z ČLR nadále dosahuje více než 80 milionů párů a jeho podíl na trhu Unie činí více než 10 % a objem dovozu z Vietnamu dosahuje přibližně 48 milionů párů a jeho podíl na trhu Unie činí přibližně 7 %.

(180)

Pokud jde o změnu při pořizování dovozu do Unie, bylo zjištěno, že přemisťování, jež bylo až dosud zaznamenáno, nemělo rozhodující účinek, a neexistují žádné informace, že v dohledné budoucnosti dojde v zjištěných tendencích k významné změně.

(181)

Vývoz z dotčených zemí do Unie se v období přezkumného šetření nadále uskutečňoval za dumpingové ceny. Vzhledem k hospodářské krizi a (očekávanému) snížení poptávky a při neexistenci jakýchkoli informací o dovozních cenách po skončení období přezkumného šetření, které by prokazovaly opak, se nepovažuje za nepřiměřené předpokládat, že se vývoz bude nadále uskutečňovat za dumpingové ceny.

(182)

Na základě výše uvedených zjištění týkajících se vývoje v období přezkumného šetření a v dalším období se vyvozuje závěr, že je pravděpodobné přetrvávání dumpingu.

(183)

Na základě zveřejnění těchto závěrů obdržela Komise řadu připomínek. Žádná z nich nicméně nebyla takové povahy, aby tyto závěry změnila. Hlavní argumenty připomínek byly následující.

(184)

Některé strany přišly se stejnými připomínkami, jako uvedly během šetření ohledně výběru srovnatelné země. Mimo jiné opět uvedly stanovisko, že Brazílie není vhodnou zemí, protože má vysokou ochranu zaručenou celními sazbami a neautomatickým udělováním licencí a vyšší stupeň sociálně-hospodářského rozvoje, než má ČLR a Vietnam, předpokládanou specializaci v dámské obuvi a údajné dumpingové praktiky. Komise již tato tvrzení vzala v úvahu a podrobně se jimi zabývala v 68. až 108. bodě odůvodnění tohoto nařízení. Analýza jasně ukazuje, že Brazílie byla při výběru srovnatelné země v tomto případě nejvhodnější zemí.

(185)

Některé zúčastněné strany zdůraznily, že vzorek vývozců nebyl tak reprezentativní, jak bylo uvedeno v 15. a 18. bodě odůvodnění, protože dumpingové rozpětí bylo vypočítáno na základě čtyř z dvanácti měsíců trvání období přezkumného šetření. Je třeba připomenout, že se jedná o metodu výpočtu, která je Komisí při přezkumech před pozbytím platnosti normálně používána, přičemž během přezkumu je třeba určit, zda dumping přetrvává nebo je pravděpodobný jeho opakovaný výskyt. Šetření na místě zajistilo, že tyto čtyři měsíce byly pro celé období dvanácti měsíců reprezentativní. Toho bylo dosaženo srovnáním nákladů a cen z uvedených čtyř měsíců s náklady a cenami z ostatních osmi měsíců. Uvedené čtyři měsíce byly navíc posledními měsíci každého čtvrtletí, a byly tedy rovnoměrně časově rozvrženy v průběhu dvanácti měsíců. Komise proto nepřijímá tvrzení, že použitá metoda omezila reprezentativnost vzorku.

(186)

Některé zúčastněné strany uvedly, že opravou některých chyb uvádění kontrolních čísel výrobku PCN, kterých se dopustili někteří spolupracující vývozci, jak je uvedeno v 59. bodě odůvodnění, změnila Komise metodiku použitou v původním šetření. Toto tvrzení je neopodstatněné. Komise provedla opravy chyb klasifikace PCN, kterých se dopustili někteří vývozci, právě proto, aby bylo možno použít systém PCN, který byl použit v předchozím šetření.

(187)

Některé zúčastněné strany uvedly, že úroveň přímé shody PCN je nedostatečná a metoda používající obdobné PCN je nesprávná. Toto tvrzení není možno přijmout. Tento systém byl použit již při původním šetření. Ve specifických závěrech, které byly stranám zaslány v rámci současného šetření, Komise uvedla srovnávací tabulky, ve kterých bylo vysvětleno použití všech obdobných PCN. Použití velmi podobných PCN zaručuje spravedlivé srovnání brazilských modelů obuvi s modely, které prodávají vyvážející země. Navíc byly běžné hodnoty vyplývající z obdobných PCN v případě potřeby náležitě upraveny. Žádná ze stran ostatně nepředložila námitku týkající se případné nepřesnosti použitých obdobných PCN.

(188)

Některé strany uvedly, že výpočet dumpingu používající jako srovnatelnou zemi Indonésii byl nesprávný, protože použité údaje nebyly ani ověřeny, ani případně upraveny. Komise přezkoumala údaje poskytnuté indonéskými společnostmi, jejichž použití bylo navrhováno některými stranami. Vzhledem k tomu, že nebyly žádány žádné úpravy, Komise nepovažovala za nutné je provést. V každém případě je třeba připomenout, že Indonésie byla vybrána pouze jako kontrolní země pro ověření údajů z Brazílie.

(189)

Některé strany namítly, že vzhledem ke snížení objemu dovozu z ČLR a Vietnamu mezi roky 2005 a 2008 (které pokračovalo po období šetření) a zvýšení dovozních cen ve stejném období je možné mít za to, že pokračování dumpingu vytvářejícího újmu není pravděpodobné. Je třeba připomenout, že dovoz z ČLR a Vietnamu představoval během období přezkumného šetření více než 28 % trhu v Unii, což znamená velmi podstatný podíl. Je rovněž třeba připomenout, že v absolutních číslech byl objem dovozu z ČLR a Vietnamu během období přezkumného šetření vyšší než během období původního šetření, na základě kterého bylo stanoveno, že dochází k dumpingu působícímu újmu. Analýza ověřených údajů dodaných vývozci ze vzorku ukázala, že ceny od roku 2006 klesly.

(190)

Některé zúčastněné strany uvedly, že se v ČLR a Vietnamu zvýšily výrobní náklady, čímž se snížila konkurenční hrozba představovaná těmito společnostmi. Komise má za to, že vzhledem tomu, že ČLR a Vietnam nejsou tržními hospodářstvími, neznamená zvýšení nákladů nutné snížení konkurenceschopnosti na světovém trhu. Průzkumy ukázaly, že obě země mají nadále vysoký podíl na trhu v Unii, a představují tedy hrozbu.

(191)

Některé strany uvedly, že ačkoli Unie uznala, že tento dovoz po období přezkumného šetření z důvodu hospodářské krize poklesl, nebylo to uznáno jako rozhodující činitel při posouzení pravděpodobnosti opětovného výskytu dumpingu. Jak bylo vysvětleno ve 179. a 180. bodě odůvodnění, nebyl tento pokles uznán jako rozhodující činitel, protože objemy po období přezkumného šetření jsou stále vysoké a představují vysoký podíl na trhu Unie při dumpingových cenách. Jedná se o jasné ukazatele toho, že dumping bude velmi pravděpodobně v budoucnosti pokračovat ve významných objemech.

(192)

Některé strany zpochybnily přitažlivost trhu Unie a tvrdily, že jiné trhy – zejména Spojené státy a částečně Rusko – jsou pro čínské a vietnamské vývozce alespoň stejně přitažlivé. Bylo také uvedeno, že nebylo řádně posouzeno tvrzení jedné strany týkající se předpokládaného podstatného růstu čínského trhu. Komise se touto otázkou zabývala a zjistila, že trh Unie je pro čínské vývozce stále jedním z nejzajímavějších trhů. Pokud by byla antidumpingová opatření zrušena, stal by se trh Unie ještě přitažlivějším a objem vývozu by proto pravděpodobně vzrostl. Pokud jde o předpokládaný nárůst spotřeby v ČLR, Komise se zabývala tvrzeními této strany, ale pokládá je za nedostatečné k tomu, aby změnily její závěry. I když je možné předpokládat nárůst spotřeby, neexistuje žádný přesvědčivý důkaz pro to, že bude takového významu, aby vedl k výraznému snížení vývozu. Z těchto důvodů je toto tvrzení odmítnuto.

(193)

Žádost o přezkum podala CEC jménem výrobců v Unii, kteří představují více než 25 % výroby dotčeného výrobku v Unii v období přezkumného šetření.

(194)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že řada členů CEC pravděpodobně podporujících podnět sama začala dovážet velké objemy z dotčených zemí. Uvádělo se rovněž, že v Unii již neexistuje významná „skutečná“ výroba. V tomto ohledu nebyly předloženy žádné důkazy k doložení tohoto tvrzení.

(195)

V této souvislosti byly za účelem stanovení celkové výroby v Unii a na podporu šetření použity veškeré dostupné informace, včetně informací uvedených v podnětu, údajů získaných od výrobců v Unii a vnitrostátních sdružení před a po zahájení šetření a rovněž statistických údajů o celkové výrobě. Při šetření bylo zjištěno, že by z definice výrobního odvětí Unie neměl být vyloučen žádný ze žádajících výrobců v Unii, jelikož na základě informací získaných prostřednictvím podnětu nebylo u žádného z nich zjištěno, že by byl ve spojení s vyvážejícími výrobci v dotčených zemích, a dovoz z dotčených zemí byl minimální (pokud vůbec existoval). U každé z dotyčných společností představoval tento dovoz nejvýše 25 % její výroby v Unii.

(196)

Jak je podrobně uvedeno ve 23. a následujících bodech odůvodnění, bylo zjištěno, že jedna ze společností zařazených do vzorku výrobního odvětví Unie ukončila v posuzovaném období výrobu v Unii. Zkoumalo se, zda by tato společnost měla být vyloučena z definice výrobního odvětví Unie. Význam této společnosti však byl s ohledem na celkovou výrobu a ve vztahu ke zbytku vzorku minimální (7). Proto, i kdyby byla tato společnost vyloučena, celkový obraz, pokud jde o postavení, by se nezměnil.

(197)

Šetřením bylo prokázáno, že v Unii nadále existuje významná výroba usňové obuvi, a to v několika členských státech, která zaměstnává přibližně 262 000 osob. Odvětví výroby obuvi tvoří přibližně 18 000 malých a středních podniků nacházejících se převážně v sedmi evropských zemích s koncentrací ve třech hlavních vyrábějících zemích.

(198)

Při šetření však bylo zjištěno, že dvě společnosti náležející do stejné skupiny jsou ve spojení s vyvážejícími výrobci v ČLR a skupina sama dovážela významné množství dotčeného výrobku, a to i od vývozců, se kterými byla spojení v ČLR. Tyto společnosti byly proto vyloučeny z definice výrobního odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení.

(199)

Na základě výše uvedených skutečností bylo zjištěno, že celková výroba výrobního odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení činila v průběhu období přezkumného šetření 366 milionů párů.

(200)

Vzhledem ke skutečnosti, že výrobci v Unii podporující žádost představují více než 25 % celkové výroby, a při neexistenci nesouhlasu stejné či větší části výrobců se vyvozuje závěr, že žádost podporuje podstatná část výrobního odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení.

(201)

Údaje se v daném případě vztahují na rozšířenou Unii 27 členských států namísto na 25 zemí zkoumaných v původním šetření. Rumunsko, které přistoupilo k Unii v roce 2007, je významným výrobcem. Důležitou součástí jeho výroby je však spíše zpracování surovin za poplatek („výroba na zakázku“) pro ostatní společnosti v Unii. Dopad skutečné rumunské výroby na celkovou představu o výrobě v Unii a ostatní ukazatele je proto omezený. Stejně omezený dopad lze přičíst Bulharsku. Rozšíření proto nemělo v tomto ohledu žádný významný dopad.

(202)

Obuvnické výrobní odvětví v Unii je charakterizováno sítěmi velmi malých (do deseti zaměstnanců) a malých podniků. Společnosti s více než pěti sty zaměstnanci jsou výjimkou a zaměstnávají pouze omezenou část celkové pracovní síly v tomto odvětví. Velmi malé a malé podniky mají tu výhodu, že se pružněji přizpůsobují změnám tržní poptávky, na druhou stranu jsou však z finančního hlediska zranitelnější s ohledem na mezinárodní konkurenci a hospodářský pokles.

(203)

V porovnání se situací zjištěnou v původním šetření došlo k mnoha změnám výrobních struktur. Pod tlakem mezinárodní konkurence mnoho výrobců zaniklo, někteří úplně a z jiných se stali distributoři výrobků z asijských zemí a zemí nacházejících se blíže jejich domovské zemi (Bosna, Chorvatsko, Maroko, Tunisko, Srbsko). Ostatní společnosti se rozhodly přesunout části výrobního procesu v rámci Unie (Rumunsko, Maďarsko, Polsko).

(204)

Jako součást procesu změny obchodního modelu mnoho hospodářských subjektů rovněž spojilo výrobní zařízení s ostatními výrobci prostřednictvím začlenění do seskupení založených na základě pružných subdodávek. V tomto systému vedoucí společnost poskytuje design, suroviny (které zůstávají jejím majetkem) a zadává výrobu (nebo jednu či více fázi výroby, například šití) různým specializovaným mikropodnikům v zeměpisné blízkosti, přičemž jim zajišťuje pravidelnou sezónní činnost na základě dohodnutých množství. Na konci procesu vedoucí společnost uhradí poplatek za práci, kterou vykonali subdodavatelé.

(205)

Část výrobního odvětví prošla rovněž změnou obchodního modelu, která se vyznačuje přesunem výroby směrem k segmentu výrobků vyšší kvality zaměřující se na výrobky vyšší hodnoty. Některým největším výrobcům v Unii se tak podařilo nalézt nové příležitosti vytvořením vlastní značky. Někteří z těchto výrobců využívají pokud možno smluvní prodejny jedné značky, zatímco jiným se podařilo zajistit části nezávislých prodejen vyhrazené pro jejich značku.

(206)

Mnoho společností v této skupině navíc změnilo způsob distribuce a upřednostňuje prodej maloobchodníkům (či dokonce vlastní maloobchodní prodej) namísto prodeje velkoobchodníkům. Tyto změny ukazují, že ve výrobním odvětví společně existují různé obchodní modely.

(207)

Výše zmíněné změny znamenající přechod ke spojené výrobě a k segmentu dražších výrobků a změny ve způsobu distribuce umožnily větší pružnost a vyšší účinnost prostřednictvím spojení zdrojů za účelem využití úspor z rozsahu. Tyto změny zvýšily rovněž jejich schopnost získat potřebné finanční prostředky od bankovního systému.

(208)

Tento vývoj ukazuje, že ve výrobním odvětví společně existují různé obchodní modely. Velká část výrobního odvětví se dosud nachází v počáteční fázi změny obchodního modelu a potřebuje více času na dokončení tohoto procesu. Druhá skupina, která již změnila obchodní model, se v průběhu posuzovaného období významně zvětšila, nicméně nebyla dosud schopna plně využít snížení počtu výrobců na trhu, jak by se jinak očekávalo.

(209)

Zjevná spotřeba se v posuzovaném období snížila o 7 %, tj. ze 725 milionů párů v roce 2006 na 675 milionů párů v průběhu období přezkumného šetření.

(210)

Snížení spotřeby je nutno posoudit ve spojení se současným zvýšením spotřeby ostatních druhů obuvi mimo dotčený výrobek (např. textilní, gumové a plastové). Spotřeba textilní, gumové a plastové obuvi se ve stejném období zvýšila o 23 %. Zdá se, že to ukazuje na určité nahrazování mezi těmito dvěma kategoriemi výrobků spojené rovněž s módními trendy (rozšíření kombinované syntetické/usňové obuvi nebo syntetické obuvi podobné usňové obuvi). Avšak vzhledem ke skutečnosti, že zvýšení spotřeby ostatní obuvi je mnohem vyšší (23 %) než pokles spotřeby usňové obuvi (7 %), nelze vyvodit závěr, že textilní a jiné materiály nahradily usňovou obuv ve větším než omezeném rozsahu. Průměrné dovozní ceny ostatní obuvi jsou oproti cenám usňové obuvi poloviční a tento cenový rozdíl objasňuje, že pokud by mezi oběma druhy existovala značná zaměnitelnost, segment dražší usňové obuvi by byl vytěsněn. Veřejně dostupná tržní studie (8) ale naopak zdůrazňuje, že usňová obuv bude mít na trhu nadále silné postavení. Ve skutečnosti se zdá, že spotřebitelé nyní nakupují téměř stejné množství usňové obuvi jako dříve, navíc však pořizují významně větší množství textilní a syntetické obuvi.

(211)

Celkový čínský dovoz se v posuzovaném období snížil ze 157 na 125 milionů párů, tj. z 21,6 % na 18,5 % trhu Unie.

(212)

Jak však bylo prokázáno výše, při porovnání s obdobím původního šetření došlo po skončení systému kvót (od 1. ledna 2005) k silnému zvýšení dovozu z ČLR, a to na základě nízkých dovozních cen. Úroveň dovozu se po uložení opatření snížila a v roce 2007 a období přezkumného šetření se ustálila na více než 120 milionech párů, což je téměř dvojnásobné množství objemu dovozu v období původního šetření.

(213)

Mimoto je nutno zdůraznit, že při šetření zaměřeném proti obcházení předpisů bylo zjištěno, že se dumpingové čínské výrobky vyhýbaly clům a narušovaly nápravný účinek opatření obcházením zmíněných opatření prostřednictvím Macaa ve smyslu článku 13 základního nařízení. To prokazuje, že trh Unie je pro čínské vyvážející výrobce nadále velmi významný.

(214)

Vietnamský dovoz se v posuzovaném období snížil ze 79 na 69 milionů párů. Bez ohledu na tento více než 13 % pokles ve srovnání s obdobím původního šetření je úroveň dovozu i nadále značná a podíly na trhu byly v období přezkumného šetření přibližně stálé okolo 10 %.

(215)

Na dovoz z ČLR a Vietnamu připadalo v roce 2006 společně 237 milionů párů, v roce 2007 pak 185 milionů párů a v období přezkumného šetření 194 milionů párů. Ačkoli v dotčeném období došlo k snížení objemu, je úroveň dovozu nadále vyšší než úroveň, která vedla k uložení opatření (166 milionů). Společný podíl ČLR a Vietnamu na trhu se v daném období snížil z 32,7 % na 28,7 %, avšak rovněž v tomto případě byl podíl na trhu v období přezkumného šetření podstatně vyšší než v období původního šetření, kdy dosáhl výše 23 %.

(216)

Komise zkoumala, zda mají být účinky dumpingového dovozu z dotčených zemí posouzeny souhrnně na základě kritérií stanovených v čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Podle tohoto článku se mají účinky dovozu ze dvou nebo více zemí, které jsou současně předmětem antidumpingového šetření, posuzovat souhrnně pouze tehdy, je-li zjištěno, že a) dumpingová rozpětí stanovená v poměru k dovozu výrobků z každé jednotlivé země nejsou nepatrná ve smyslu čl. 9 odst. 3 a objem dovezených výrobků z každé jednotlivé země není zanedbatelný; a b) souhrnné posouzení účinků dovozu je vhodné s ohledem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Unie.

(217)

V tomto ohledu bylo za prvé zjištěno, že dumpingová rozpětí stanovená pro každou jednotlivou zemi byla vyšší než nepatrná. Mimoto nebyl objem dumpingového dovozu z těchto jednotlivých zemí zanedbatelný ve smyslu čl. 5 odst. 7 základního nařízení. Ve skutečnosti představoval objem dovozu z ČLR v průběhu období přezkumného šetření přibližně 18 % a objem dovozu z Vietnamu přibližně 10 % spotřeby Unie.

(218)

V šetření bylo dále prokázáno, že podmínky hospodářské soutěže jak mezi samotnými dumpingově dováženými výrobky, tak mezi dumpingově dováženými výrobky a obdobnými výrobky Unie byly podobné. Bylo zjištěno, že obuv se svrškem z usně vyráběná a prodávaná dotčenými zeměmi a obuv se svrškem z usně vyráběná a prodávaná výrobním odvětvím Unie bez ohledu na původ navzájem soutěží, jelikož je podobná z hlediska základních vlastností, zaměnitelná z pohledu spotřebitele a prodává se prostřednictvím stejných distribučních kanálů. Mimoto bylo šetřením prokázáno, že v případě obou zemí se objem jejich dovozu vyvíjel souběžně: obě země snížily od roku 2006 do období přezkumného šetření svůj dovoz přibližně o 10–25 %. Dovozní ceny těchto dvou zemí mají stejnou řádovou hodnotu. Mimoto bylo zjištěno, že se tyto ceny na srovnatelné úrovni obchodu podbízely cenám výrobního odvětví Unie.

(219)

Byl tudíž vyvozen závěr, že jsou splněny všechny podmínky pro souhrnné posouzení, a že by proto měl být účinek dumpingového dovozu pocházejícího z dotčených zemí posouzen pro účely analýzy újmy společně.

(220)

Průměrné ceny čínského dovozu byly v posuzovaném období poměrně stálé ve výši přibližně 8,4 EUR za jeden pár. To je zhruba o 20 % více než cenová úroveň v období původního šetření (7,2 EUR). Průměrné ceny vietnamského dovozu se během posuzovaného období snížily a v období přezkumného šetření se blížily úrovni ve výši 9,2 EUR, která existovala v období původního šetření. Posouzení tendencí u průměrných cen však nebere v úvahu změny sortimentní skladby, k nimž mohlo v posuzovaném období dojít.

(221)

Přístup k výpočtu cenového podbízení je stejný jako v původním šetření. Dovozní ceny, včetně antidumpingových cel, vyvážejících výrobců zařazených do vzorku byly srovnány s cenami výrobního odvětví Unie, a to na základě vážených průměrů srovnatelných druhů výrobku v průběhu období přezkumného šetření. Ceny výrobního odvětví Unie byly upraveny na úroveň ceny ze závodu a srovnány s dovozními cenami CIF na hranice Unie s připočtením antidumpingových cel a cel. Toto srovnání cen bylo provedeno v případě transakcí na stejné úrovni obchodu, podle potřeby náležitě upravené a po odečtení rabatů a slev. V zájmu zajištění spravedlivého srovnání byly provedeny úpravy k zohlednění nákladů, jež vznikly dovozcům v Unii, jako jsou náklady na design, výběr surovin atd., a které by se jinak v dovozní ceně neprojevily. Tyto úpravy byly odůvodněné, jelikož dovážená obuv je vyráběna na objednávku podle specifikací (suroviny, design) stanovených samotnými dovozci.

(222)

Na základě cen spolupracujících vyvážejících výrobců má zjištěné rozpětí cenového podbízení pro jednotlivé země, vyjádřené jako procento cen výrobního odvětví Unie, tyto hodnoty:

Tabulka č. 6

Rozpětí cenového podbízení

(223)

Jak je vidět z výše uvedených údajů, celkový dovoz ze třetích zemí se v absolutním vyjádření v posuzovaném období zvýšil. Celkový dovoz vzrostl ze 185 milionů párů v roce 2006 na 201 milionů párů v období přezkumného šetření a jeho podíl na trhu se v období přezkumného šetření zvýšil z 26 % na 30 %.

(224)

Ceny dovozu ze třetích zemí jsou však v průměru o 34 % vyšší než čínské ceny a o 28 % vyšší než vietnamské ceny.

(225)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního nařízení Komise analyzovala všechny hospodářské činitele a ukazatele, které ovlivňují stav výrobního odvětví Unie.

(226)

Jak bylo objasněno výše, vzhledem ke zvláštnostem tohoto výrobního odvětví a vysokému počtu žádajících výrobců v Unii bylo nutno použít ustanovení o výběru vzorku. Pro účely analýzy újmy byly ukazatele újmy stanoveny na následujících dvou úrovních:

(227)

V posuzovaném období se výroba snížila o 6 %, což do značné míry odráží snížení spotřeby usňové obuvi ve stejném období.

(228)

Některé zúčastněné strany zastupující dovozce a maloobchodníky tvrdily (neposkytly však žádné důkazy), že snížení výroby v Unii je nutno považovat spíše za pozitivní signál než za známku toho, že výrobnímu odvětví Unie byla v posuzovaném období nadále působena újma. Podle těchto stran je pokles výroby důsledkem procesu záměrné racionalizace ve výrobním odvětví Unie, přičemž bylo upuštěno od segmentu levných výrobků ve prospěch segmentu středně drahých výrobků, v němž bylo výrobní odvětví Unie vždy konkurenceschopné.

(229)

V tomto ohledu je však třeba zdůraznit (jak již bylo uvedeno v původním šetření), že mnoho výrobců v Unii zaniklo, jelikož nebyli schopni soutěžit s dumpingovými dovozy, nikoli nutně kvůli související či strukturální nedostatečné konkurenceschopnosti. Proto je tvrzení, že pokles výroby v Unii je nutno považovat za pozitivní signál, odmítnuto.

(230)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že skutečnost, že využití kapacity výrobního odvětví Unie bylo stálé, prokazuje, že nedošlo k žádné újmě.

(231)

Jak již bylo vyvozeno v původním šetření, skutečná kapacita v tomto výrobním odvětví silně závisí spíše na počtu pracovníků, kteří jsou k dispozici, než na technické kapacitě strojů ve výrobní lince. Z tohoto důvodu lze kapacitu nejlépe změřit posouzením úrovně zaměstnanosti, jak je podrobně uvedeno v bodě 2.3. Šetření v každém případě na rozdíl od tvrzení stran prokázalo, že se využití kapacity při posouzení z hlediska technické kapacity v posuzovaném období snížilo ze 71 % na 66 %, a tvrzení, že stálá míra využití kapacity je známkou neexistence újmy, proto nelze uznat.

(232)

Prodej výrobního odvětví Unie se v absolutním vyjádření v posuzovaném období snížil o 8 %. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že ve stejném období došlo k snížení spotřeby o 7 %, podařilo se výrobnímu odvětví Unie zachovat podíl na trhu na stálé úrovni. Při srovnání se situací v původním šetření, v němž došlo k poklesu prodeje o 33 %, je rovněž zřejmé, že se volný pád prodeje a podílů na trhu po uložení opatření zastavil.

(233)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že neexistuje žádná újma, jelikož výrobní odvětví Unie zvýšilo v posuzovaném období svůj podíl na trhu. Při šetření však bylo zjištěno, že se podíl výrobního odvětví Unie na trhu v posuzovaném období změnil pouze velmi málo. Jak je podrobně uvedeno v oddíle E.2, očekávalo by se, že racionalizace výroby a změna obchodního modelu zbývajícím společnostem umožní významně zvýšit svou přítomnost na trhu. Skutečnost, že prodej výrobců v Unii byl stejný, naznačuje, že tlak vyvíjený dumpingovým dovozem představuje i nadále problém.

(234)

Některé zúčastněné strany uvedly, že skutečnost, že výrobní odvětví Unie nezvýšilo od zavedení cel svůj podíl na trhu, prokazuje, že výrobní odvětví Unie není s to využít cel a že dovážené výrobky nejsou v žádném případě nahraditelné výrobkem vyráběným v Unii.

(235)

Opět je nutno zdůraznit, že podíl na trhu je pouze jedním ze zkoumaných ukazatelů, a jak je uvedeno podrobně níže u ostatních činitelů, šetření prokázalo, že mezi výrobky vyráběnými v Unii a výrobkem dováženým z dotčených zemí existuje významná hospodářská soutěž. Ačkoliv je pravdou, že se výrobcům v Unii nepodařilo zvýšit významně podíl na trhu, zastavil se obrovský pokles prodeje zaznamenaný v původním šetření a opatření výrobcům v Unii umožnila ustálit prodej a podíl na trhu. Zdá se, že další zvýšení podílu na trhu bylo zastaveno cenovým tlakem vyvíjeným v zásadě dumpingovým dovozem, jak je uvedeno v 261. a 262. bodě odůvodnění.

(236)

Jiné zúčastněné strany uvedly, že výrobní odvětví Unie významně zlepšilo vývozní výkonnost, a že újma již proto neexistuje.

(237)

Jak je patrné v tabulce č. 11, šetření však v rozporu s tímto tvrzením prokázalo, že vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie v posuzovaném období vykázala mírný pokles namísto zvýšení.

(238)

V každém případě je nutno uvést, že na vývoz připadá pouze 25 % prodeje výrobců v Unii. Výkonnost v Unii je proto i nadále nejdůležitějším činitelem, který určuje finanční situaci výrobců v Unii. Při šetření nebylo mimoto prokázáno, že by zvýšení vývozní činnosti vyvolalo pokles prodeje v Unii.

(239)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nelze přijmout tvrzení, že vyšší vývozní výkonnost odstranila újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

Tabulka č. 11

Vývoz výrobců Unie

(240)

Výrobci v Unii zaměstnávali v období přezkumného šetření přibližně 260 000 osob přímo se podílejících na výrobě dotčeného výrobku.

(241)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že skutečnost, že úrovně zaměstnanosti ve výrobním odvětví Unie byly stálé, naznačuje, že újma již nepřetrvává.

(242)

V této souvislosti se připomíná, že posouzení újmy musí být založeno na analýze všech relevantních ukazatelů, a nikoli pouze na jediném činiteli posuzovaném samostatně. Při šetření bylo mimoto zjištěno, že se zaměstnanost ve výrobním odvětví Unie mírně snížila (– 2,0 %). Skutečnost, že velká část výrobního odvětví Unie přešla na systém spojené výroby, pravděpodobně napomohla tomu, že se úrovně zaměstnanosti nesnižovaly dále, a umožnila zachovat ve výrobních společnostech důležité know-how.

(243)

Jiná zúčastněná strana uvedla, že jednou z hlavních příčin problémů, s nimiž se potýká výrobní odvětví Unie, je spíše nedostatek pracovních sil, které jsou k dispozici v Unii, než hospodářská soutěž ze strany dovozu z dotčených zemí.

(244)

Vzhledem ke skutečnosti, že k doložení tohoto tvrzení nebyly předloženy žádné důkazy, a jelikož zjištění vyplývající ze šetření nenaznačují, že by dostupnost pracovních sil představovala pro výrobce v Unii významný problém, nelze toto tvrzení uznat.

(245)

V tomto přezkumu byla průměrná produktivita v posuzovaném období posouzena na základě celkové zaměstnanosti, včetně veškerých pracovních sil ve všech výrobních zařízeních v systému spojené výroby. V průběhu daného období se produktivita mírně snížila. Jak je uvedeno v oddíle E.2, produktivita je spojena s celkovou strukturou a druhy obuvi vyráběnými ve společnostech a může se mezi jednotlivými zeměmi a společnostmi značně lišit. Snížení produktivity proto nelze považovat za významné.

(246)

Mezi rokem 2006 a obdobím přezkumného šetření byl podíl výrobního odvětví Unie na trhu stálý, avšak vzhledem ke skutečnosti, že se spotřeba snížila, přišli výrobci v Unii o prodej v absolutním vyjádření.

(247)

Co se týká dopadu velikosti skutečného dumpingového rozpětí při daném objemu a cenách dovozu z dotčených zemí na výrobní odvětví Unie, nelze tento dopad považovat za zanedbatelný.

(248)

Antidumpingová opatření uložená na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z ČLR a Vietnamu byla uložena v říjnu 2006. V tomto období bylo zaznamenáno pouze částečné zlepšení situace výrobců v Unii, jak je uvedeno níže.

(249)

Zásoby byly zanedbatelné ve výši přibližně 2 % výroby. Připomíná se, že význam tohoto ukazatele nelze přeceňovat, jelikož se výroba tohoto druhu výrobku uskutečňuje na objednávku a zásoby v určitém okamžiku jsou výsledkem prodaného zboží, jež nebylo dosud dodáno.

(250)

Prodejní ceny se v daném období zvýšily o 30 %. Tento nárůst je zapříčiněn dvěma hlavními činiteli. Na straně jedné je to výsledkem výše zmíněného vývoje obchodního modelu, na druhé straně zvýšení nákladů, jež lze přičíst především surovinám.

(251)

Úrovně zisku výrobního odvětví Unie se v dotčeném období zvýšily z 1,3 % v roce 2006 na 3 % v období přezkumného šetření. Vylepšení zisku ovlivnilo vývoj peněžního toku a návratnosti investic. Tato zlepšení je však třeba vidět ve světle značného zhoršení a nízkých úrovní investic během původního šetření.

(252)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že se zisk výrobního odvětví Unie výrazně zvýšil a že tento zisk byl ve skutečnosti podstatně vyšší než 6 % cílový zisk stanovený v původním šetření. Tyto strany tudíž tvrdily, že újma již neexistuje, bez ohledu na stav ostatních ukazatelů újmy.

(253)

V této souvislosti je třeba zmínit, že ačkoliv je pravdou, že se úrovně ziskovosti zvýšily, při šetření bylo zjištěno, že výrobní odvětví Unie nebylo s to dosáhnout cílového zisku ve výši 6 %, který byl stanoven v původním šetření. Očekávalo se výraznější zvýšení úrovně zisku, v neposlední řadě vzhledem k úsilí velké části výrobního odvětví o přechod na nové obchodní modely. To prokazuje, že situace výrobního odvětví je z hlediska ziskovosti dosud nejistá. Tvrzení, že úrovně zisku naznačují, že výrobnímu odvětví Unie již není působena újma, je proto nutno odmítnout.

(254)

Šetřením bylo prokázáno, že malé a střední podniky, které tvoří v podstatě celé výrobní odvětví, nejsou vzhledem ke své dosud slabé finanční situaci schopny poskytnout dostatečné bankovní záruky, mají proto potíže při získávání nového kapitálu.

(255)

Ačkoliv v posuzovaném období došlo k zvýšení investic, v absolutních číslech stále představuje pouhých 6 % obratu během období přezkumného šetření. Navíc je toto zvýšení ovlivněno mimořádnými investicemi do budov, které uskutečnil jeden z výrobců v Unii zařazený do vzorku. Nebýt toho, byla by úroveň investic v průběhu referenčního období stálá a nízká. Toto zvýšení je opět třeba vidět ve světle značného zhoršení a nízkých úrovní investic během původního šetření.

(256)

Průměrné mzdy byly v posuzovaném období stálé, což naznačuje, že se reálné mzdy snižují a nesledují běžný mzdový vývoj. To pouze dále prokazuje úroveň tlaku vyvíjeného na výrobce v Unii.

(257)

Jak je patrné z výše uvedeného, bylo zjištěno, že ne všechny činitele uvedené v základním nařízení za účelem stanovení újmy mají přímý vliv na stav obuvnického výrobního odvětví v Unii. Vzhledem ke skutečnosti, že se výroba uskutečňuje na objednávku, zásoby vůbec neexistují, nebo sestávají z dokončených, avšak ještě nedodaných nebo nevyfakturovaných objednávek, bylo proto zjištěno, že mají pro účely analýzy újmy pouze velmi malý význam. Obdobně vzhledem ke skutečnosti, že ve výrobním odvětví převažuje podíl lidské práce, není výrobní kapacita technicky omezená a závisí především na počtu pracovníků, které výrobci zaměstnají.

(258)

Analýza makroukazatelů s přímějším vlivem na stav výrobního odvětví Unie prokazuje, že se výroba v Unii i objem prodeje v posuzovaném období snižovaly přibližně stejným tempem jako spotřeba Unie. Prodej, podíl na trhu a zaměstnanost výrobců v Unii byly tudíž stálé. Produktivita se snížila, avšak pouze mírně. Ačkoliv by se bylo očekávalo, že přechod na nový obchodní model umožní zbývajícím výrobcům v Unii zvýšit prodej a výrobu, je zřejmé, že se hospodářský volný pád, který výrobní odvětví zaznamenalo před uložením opatření, od uložení opatření zastavil. To velké části výrobního odvětví Unie umožnilo změnit obchodní model racionalizací výrobních procesů prostřednictvím rozvoje specializovaných seskupení, přechodem na segment kvalitnějších výrobků a rovněž změnou zaměření z velkoobchodní distribuce na přímé dodávky maloobchodu.

(259)

Analýza příslušných mikroukazatelů rovněž dokládá částečné zotavení výrobního odvětví Unie a prokazuje zvýšení prodejních cen, peněžního toku, investic a zisku. Výrobnímu odvětví se však dosud nepodařilo dosáhnout běžných úrovní zisku a investic a má nadále potíže při získávání kapitálu a ve mzdovém vývoji, což prokazuje, že jeho situace je dosud nejistá a že nedošlo k úplnému odstranění újmy.

(260)

Šetření celkově odhalilo, že výrobnímu odvětví Unie je nadále působena podstatná újma.

(261)

Ačkoliv se společný objem dovozu z dotčených zemí v posuzovaném období snížil, objem v období přezkumného šetření dosud výrazně převyšoval objem zjištěný v původním šetření. V případě ČLR jsou úrovně oproti úrovni v období původního šetření téměř dvojnásobné a objem dovozu z Vietnamu se ve stejném období sice snížil, jeho přítomnost na trhu je však dosud významná s podílem ve výši přibližně 10 %.

(262)

Analýza cen dovozu z dotčených zemí v posuzovaném období prokazuje, že ceny čínského dovozu byly stálé, zatímco vietnamské ceny se snížily. Při porovnání s cenami v období původního šetření vzrostly čínské ceny přibližně o 20 %, avšak vietnamské ceny se blíží cenám zjištěným v období původního šetření. Bez ohledu na rozdíly v sortimentní skladbě a úrovni obchodu je zřejmé, že průměrné dovozní ceny ve výši 8,6 EUR v případě ČLR a 9,51 EUR v případě Vietnamu představují i nadále velký problém pro výrobce v Unii, jejichž průměrné prodejní ceny jsou značně vyšší než 30 EUR. To je ještě patrnější při pohledu na úrovně cenového podbízení, u nichž ve srovnání s obdobím původního šetření došlo k výraznému nárůstu. V případě ČLR se úroveň cenového podbízení v tomto období zvýšila z 13,5 % na 31,9 % a v případě Vietnamu došlo ke stejnému zvýšení z 15,9 % na 38,9 %.

(263)

Na základě výše uvedených skutečností je nutno vyvodit závěr, že dovoz z dotčených zemí má s ohledem na objem i cenu nadále nepříznivý dopad na výkonnost výrobců v Unii.

(264)

Komise důkladně analyzovala, zda na přetrvávající újmu výrobců v Unii mohly mít dopad jiné známé činitele než dumpingový dovoz, s cílem zajistit, aby případná újma způsobena těmito činiteli nebyla přičtena dumpingovému dovozu.

(265)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že mezi dovozem z dotčených zemí a výkonností výrobního odvětví Unie neexistuje žádná souvislost. Zejména tvrdily, že neexistuje nahrazování obdobného výrobku vyráběného v Unii dotčeným výrobkem. Podle těchto stran mezi usňovou obuví vyráběnou v Unii a usňovou obuví dováženou z ČLR a Vietnamu neexistuje žádná hospodářská soutěž, jelikož první obuv se obvykle nachází v tržním segmentu středně drahých až drahých výrobků, zatímco dovážená obuv je určena především pro segment středně drahých až levných výrobků. Jako důkaz v tomto ohledu byla uvedena skutečnost, že se výrobnímu odvětví Unie nepodařilo po uložení opatření získat zpět jeho podíl na trhu. Obecné zlepšení, co se týká ostatních ukazatelů újmy, je důsledkem změny obchodního modelu výrobního odvětví Unie, přičemž snížení výroby a přechod na výrobu s vyšší přidanou hodnotou zmírnily újmu, která dříve vznikla části výrobního odvětví Unie. Potíže druhé skupiny výrobců v Unii měly být způsobeny spíše nepřizpůsobením se než dumpingovým dovozem z dotčených zemí.

(266)

Šetřením bylo prokázáno, že ačkoliv část výrobního odvětví Unie přešla rovněž na trh pro zboží vyšší kvality, má nadále určité části segmentu levných výrobků a velké části segmentu středně drahých výrobků. Dumpingový dovoz navíc nepokrývá pouze segment levných výrobků, nýbrž rovněž segment středně drahých výrobků a v některých případech dokonce segment dražších výrobků. Jinými slovy, mezi usňovou obuví vyráběnou v Unii a usňovou obuví dováženou z dotčených zemí existuje významná hospodářská soutěž.

(267)

Uvádělo se rovněž, že mezi výrobci v Unii a dotčenými vývozci neexistuje žádná hospodářská soutěž, jelikož se výrobci v Unii soustředí na nadstandardní výrobky a nedodávají celý sortiment speciální obuvi, jako je turistická obuv, obuv na bowling a ortopedická obuv. V této souvislosti je však nutno uvést, že tato speciální obuv tvoří pouze malou část dotčeného výrobku, a dopad nemůže být proto významný. Šetření v každém případě prokázalo, že v rozporu s tvrzením je tato speciální obuv vyráběna v Unii, ačkoli v omezeném množství, a že tato obuv přímo soutěží s dováženou speciální obuví. Jak je podrobně uvedeno výše, hospodářská soutěž mezi mnoha druhy této speciální obuvi a klasickou „tmavou obuví“, kterou tradičně vyrábí výrobní odvětví Unie, se nyní zvyšuje.

(268)

Pokud jde o srovnání výroby v Unii a dovozu z dotčených zemí podle věku a pohlaví, šetření prokázalo, že v Unii existuje významná výroba pánské, dámské a dětské obuvi. Výroba se zaměřuje na dámskou obuv, která tvoří přibližně 55 % výroby, zatímco pánská obuv představuje 35 % a dětská obuv 10 % výroby. Při zkoumání rozdělení obuvi dovážené z dotčených zemí podle věku a pohlaví se číselné údaje liší s větším zaměřením se zejména na dětskou obuv, na niž připadá přibližně 25 %. Bez ohledu na tyto rozdíly je zřejmé, že všechny tři kategorie jsou na trhu Unie prodávány ve značném množství výrobním odvětvím Unie i vývozci.

(269)

Jedna strana zastupující zájmy spotřebitelů uvedla, že údajný dumping nemá žádný dopad na situaci výrobního odvětví Unie, nýbrž že hlavní příčinou úbytku pracovních míst a uzavírání továren v Unii jsou spíše globalizace a přesun výroby do zemí s nižšími náklady než nekalé obchodní praktiky.

(270)

Řada dalších zúčastněných stran poukázala rovněž na neschopnost výrobního odvětví Unie využít opatření a na dopad změny obchodního modelu u výrobců v Unii jako důkaz k doložení tvrzení, že neexistuje žádná souvislost mezi dovozem a výkonností výrobního odvětví Unie.

(271)

Podle těchto tvrzení není výrobní odvětví Unie strukturálně schopno soutěžit na trhu hromadné výroby, a to velkou měrou kvůli nedostatku potřebných pracovních sil a nákladům na tyto pracovní síly. V důsledku toho přešla významná část výrobního odvětví Unie na nový obchodní model a investovala do inovace a zdokonalení výrobků s cílem změnit zaměření ze segmentu středně drahých až levných výrobků na segment středně drahých až drahých a luxusních výrobků. Společnosti, které se zaměřily na nadstandardní výrobky s vyšší přidanou hodnotou, vykazují rovněž dobrou úroveň výkonnosti. Naopak společnosti, které nereagovaly na globalizaci, nadále vykazují nedostatečné výsledky. V souladu s tímto tvrzením by se tudíž mělo mít za to, že situace výrobců v Unii je důsledkem jejich obchodní strategie a nesouvisí s dovozem z dotčených zemí.

(272)

Jak bylo uvedeno v oddíle E.2 a G.4, při šetření byl skutečně zjištěn různorodý obraz o výrobním odvětví Unie. Části výrobního odvětví vyrábějí neznačkovou obuv v segmentu levných až středně drahých výrobků a prodávají prostřednictvím velkoobchodníků namísto přímého prodeje maloobchodu. To však neznamená, že tyto společnosti jsou ze své podstaty neefektivní. Ze šetření je zřejmé, že bez ohledu na jejich konkurenční postavení je jejich obtížná situace v zásadě způsobena dumpingovým dovozem. Tyto společnosti se proto nacházejí v mimořádně složité finanční situaci a jejich situace se v posuzovaném období výrazně zhoršila. Mnoho z těchto společností usiluje o přeorientování se na segment středně drahých až drahých výrobků a o změnu distribučních kanálů, avšak současný tlak, který vyvíjí dumpingový dovoz, tento vývoj mimořádně ztěžuje.

(273)

Bez ohledu na výrazné zlepšení a přizpůsobení obchodního modelu nedosahují společnosti, které změnily obchodní model, cílového zisku ve výši 6 %, jenž byl stanoven v původním šetření. To prokazuje, že rovněž tato skupina je dotčena celkovým tlakem na snižování cen, který ve všech segmentech vyvíjí dumpingový dovoz. Je proto pravděpodobné, že by se této skupině podařilo plně zotavit, pokud by se nepotýkala s tlakem na snižování cen vyvíjeným pokračujícím (a dokonce vyšším) dovozem dumpingové usňové obuvi.

(274)

Skutečnost, že dokonce i společnosti, které přešly na nový obchodní model, se nadále potýkají s dumpingem působícím újmu, a to navzdory vysoké efektivnosti s ohledem na spojení zdrojů a specializaci, naznačuje, že neefektivnost a strukturální problémy ve výrobním odvětví nenarušují příčinnou souvislost mezi dumpingem a vzniklou újmou.

(275)

Několik zúčastněných stran uvedlo, že rostoucí obuvnické výrobní odvětví v jiných třetích zemích výrazně zvýšilo vývoz do Unie. V tomto ohledu se uvádělo, že v průběhu posuzovaného období měl dovoz ze třetích zemí významný dopad na situaci výrobního odvětví Unie a byl by stejně důležitý při analýze pravděpodobného přetrvávání nebo obnovení újmy, pokud by opatření pozbyla platnosti. Podle těchto stran by zrušení opatření ovlivnilo rovnováhu mezi dovozem z dotčených zemí a dovozem z jiných zemí, jelikož mezi těmito zdroji dochází k nahrazování. Zrušení opatření by proto nemělo žádný vliv na výrobní odvětví Unie.

(276)

V tomto ohledu šetření prokázalo, že dovoz ze třetích zemí s nízkými cenami jako Indie a Indonésie je velký a zvyšuje se. Obuvnické výrobní odvětví je ve značném rozsahu organizováno do mezinárodních skupin, jež mají různé výrobní základny v různých zemích. To zajišťuje určitou míru pružnosti při přesunu výroby, jakmile je výrobní základna zřízena v jiných zemích. Při šetření bylo prokázáno, že k usazení v nové zemi může dojít během jednoho roku až dvou let.

(277)

Pokud jde o podíl na trhu, podíly, o něž přišly ČLR a Vietnam, mohly převzít jiné vyvážející země, zejména Indie a Indonésie. Dopad jejich cen však není srovnatelný s dopadem cen dovozu z ČLR a Vietnamu. Aniž se přihlíží k rozdílům v sortimentní skladbě, je rozdíl v ceně obzvláště velký v případě Indie, u níž je průměrná vývozní cena o 25,8 % vyšší než průměrná vývozní cena obuvi dovážené z Vietnamu a o 40,3 % vyšší než průměrná vývozní cena obuvi dovážené z ČLR. Jejich dopad na výrobní odvětví Unie je proto podstatně méně výrazný. Průměrná vývozní cena obuvi dovážené z Indonésie je o 13,2 % vyšší než průměrná cena obuvi dovážené z ČLR a srovnatelná s průměrnou vývozní cenou obuvi dovážené z Vietnamu. V důsledku objemu indonéského dovozu však byl stále jeho relativní dopad omezený. S ohledem na výše uvedené skutečnosti neumožňují relativní objemy a vyšší ceny dovozu z jiných asijských zemí vyvodit závěr, že jejich účinek je dostatečný, aby narušil příčinnou souvislost mezi újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, a velkými objemy dumpingového dovozu z ČLR a Vietnamu.

(278)

Uvádělo se rovněž, že nedostatečná výkonnost výrobního odvětví Unie by neměla být spojována s dovozem z dotčených zemí, nýbrž spíše s poklesem spotřeby v Unii. Tento pokles spotřeby údajně souvisí se změnami módních trendů, které znamenaly přechod od formální obuvi směrem k neformálnější obuvi. Preference spotřebitelů se proto změnily ve prospěch segmentu levných výrobků, který je typicky zastoupen dovozem z třetích zemí.

(279)

V této souvislosti šetření prokázalo, že došlo k snížení spotřeby dotčeného výrobku. Pokud by však mezi usňovou obuví a jinými materiály existovala úplná nahraditelnost, byl by tento pokles mnohem výraznější. Snížení spotřeby a změny spotřebitelských preferencí proto samy o sobě nejsou činitelem, který by narušil příčinnou souvislost.

(280)

Při šetření bylo rovněž prokázáno, že u maloobchodního prodeje obuvi došlo k diverzifikaci od tradičních obchodů s obuví k řadě nových prodejen, včetně obchodních domů, prodejen oděvů a supermarketů nebo hypermarketů, na něž připadá velmi významné množství prodeje, které může přesahovat 40 %.

(281)

Uvádělo se rovněž, že silná hospodářská soutěž vyvíjí tlak na snižování cen a že tento účinek má vyšší dopad na výrobní odvětví Unie než dumpingový dovoz. Ačkoliv tlak maloobchodního odvětví nelze jako takový vyloučit jakožto činitele, který může mít dopad na výrobní odvětví Unie, je třeba mít na paměti, že rovněž tato struktura závisí na nalezení dodavatelů, kteří jsou schopni dodávat výrobky za příslušně nízké ceny. Hlavním činitelem rozvoje a zachování tohoto cenového tlaku byly s největší určitostí velké objemy dumpingových výrobků. Vzhledem ke skutečnosti, že se výrobcům v Unii podařilo zvýšit ceny, to rovněž naznačuje, že dopad změn v maloobchodní struktuře není takový, aby narušil příčinnou souvislost mezi újmou a dumpingovým dovozem.

(282)

Nedostatečná vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie spojená se zhodnocením eura vůči americkému dolaru byla rovněž uvedena jako příčina újmy, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, a kterou je proto nutno jako takovou odlišit od účinků dovozu z dotčených zemí.

(283)

Srovnání celkových cen na domácím trhu s celkovým vývozem však spíše naznačuje, že vývozní ceny výrobců v Unii v posuzovaném období vzrostly o 12 % a že tyto ceny byly v období přezkumného šetření přibližně o 20 % vyšší než ceny na domácím trhu. Objem vývozu byl stálý a absorboval zhruba 25 % výroby. Vzhledem ke skutečnosti, že šetření prokázalo, že se vývozní výkonnost výrobců v Unii snížila pouze mírně, tvrzení, že vývozní výkonnost je příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví v Unii, nelze uznat.

(284)

Jak je patrné z výše uvedených skutečností, řada zúčastněných stran uvedla, že hlavní příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie byly jiné činitele než dumpingový dovoz.

(285)

Tyto příslušné jiné činitele byly určeny a pečlivě analyzovány. Skutková podstata případu však prokazuje, že žádný z jiných známých činitelů jednotlivě nebo společně nemůže narušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou, která byla způsobena výrobcům v Unii.

(286)

V souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení byl posouzen dovoz ze zemí, které jsou v současnosti předmětem přezkumu, s cílem zjistit, zda je pravděpodobné přetrvávání újmy.

(287)

S ohledem na pravděpodobný účinek skončení platnosti platných opatření na výrobní odvětví Unie byly v souladu s údaji shrnutými výše v souvislosti s pravděpodobností přetrvání dumpingu zváženy následující činitele.

(288)

Jak bylo vyvozeno v 261. a 262. bodě odůvodnění, dovoz velkých objemů za dumpingové ceny z ČLR pokračoval i v období přezkumného šetření.

(289)

Analýza kapacit a vývoje domácího trhu v ČLR rovněž odhalila, že pokud by byla opatření zrušena, již nyní vysoký objem vývozu by dále pokračoval. I v případě, že by se v důsledku poklesu trhu dovoz snížil až o 30 %, jak bylo uváděno, byl by objem přesto velmi vysoký.

(290)

Byl rovněž vyvozen závěr, že vzhledem k vyšší úrovni cen v porovnání s čínským domácím trhem a rovněž trhy jiných třetích zemí bude trh Unie pro čínský vývoz i nadále přitažlivým trhem, pokud by platnost opatření skončila. Ačkoliv nelze vyloučit určité zvýšení vývozní ceny, byl nicméně vyvozen závěr, že tento vývoz bude i nadále dumpingový.

(291)

Vysoké úrovně dumpingu a cenového podbízení, které byly zaznamenány, naznačují, že by se výše zmíněný objem vývozu do Unie uskutečňoval za dumpingové ceny, jež by byly podstatně nižší než ceny a náklady výrobců v Unii.

(292)

Společný účinek těchto objemů a cen by mohl mít za následek zhoršení již nyní nejisté situace výrobců v Unii.

(293)

Přetrvávání dumpingu u velkých objemů bylo v období přezkumného šetření zjištěno rovněž v případě Vietnamu.

(294)

Byl taktéž vyvozen závěr, že Unie zůstává pro vietnamské vývozce i nadále nejdůležitějším trhem a že tak tomu pravděpodobně nadále v případě, pokud by byla opatření zrušena.

(295)

Vzhledem k existenci významných volných kapacit a cenové úrovni v Unii v porovnání s výší cen na vietnamském domácím trhu, jakož i ostatních vývozních trzích, je pravděpodobné, že pokud by opatření pozbyla platnosti, dovoz dumpingových výrobků se dále zvýší. Stejně jako v případě ČLR by i při údajném snížení dovozu v důsledku hospodářského poklesu byly objemy dovozu nadále velmi významné.

(296)

Stejně jako v případě ČLR naznačuje významná úroveň dumpingu a cenového podbízení, která byla zjištěna, že by se výše zmíněný objem vývozu do Unie uskutečnil za dumpingové ceny, které by byly podstatně nižší než ceny a náklady výrobců v Unii. Obdobně by společný účinek těchto objemů a cen mohl mít za následek zhoršení již nyní nejisté situace výrobců v Unii.

(297)

Řada zúčastněných stran uvedla, že pravděpodobný účinek dumpingového dovozu na situaci výrobního odvětví Unie v budoucnu zpochybňují jiné činitele než dumpingový dovoz z dotčených zemí.

(298)

Uváděné činitele již byly do značné míry projednány v oddíle G.5 týkajícím se újmy, není proto nutné se jimi zabývat opakovaně v tomto oddíle. Některá tvrzení však souvisí s událostmi, k nimž došlo po období přezkumného šetření, a byla proto podrobena dodatečné analýze s ohledem na jejich pravděpodobný budoucí dopad.

(299)

Řada stran uvedla, že je nutno odlišit účinky hospodářského poklesu od údajných účinků dovozu, jelikož je třeba mít za to, že tato událost nesouvisí s pravděpodobným přetrváváním nebo opakovaným výskytem dumpingu působícího újmu. Podle těchto zúčastněných stran by výrobní odvětví Unie bylo obzvláště dotčeno poklesem, jelikož spotřebitelé v důsledku snížení kupní síly v těchto případech obvykle přecházejí na levnější výrobky nižší jakosti.

(300)

Pokles trhu s největší pravděpodobností povede k dalšímu snížení spotřeby dotčeného výrobku. Ačkoliv usňová obuv bude mít na trhu i nadále silné postavení, prodej se pravděpodobně významně sníží o více než 7 %, jak tomu již bylo v období před hospodářským poklesem.

(301)

Je pravděpodobné, že hospodářská omezení budou znamenat, že spotřebitelé a maloobchodníci jsou citlivější na cenu, a snížení kupní síly spotřebitelů by mohlo stanovit strop pro ceny na maloobchodní úrovni. To by zase mohlo vést ke změně segmentu (spotřebitelé přejdou ze segmentu drahých až středně drahých výrobků na segment středně drahých výrobků a rovněž ze segmentu středně drahých výrobků na segment středně drahých až levných výrobků) a k více opravám. Hospodářská soutěž mezi usňovou obuví a jinými levnějšími výrobky z textilu a syntetických materiálů by se za této situace s nejvyšší pravděpodobností zvýšila.

(302)

Nelze vyloučit, že pokles na trhu přispěje ke zhoršení situace výrobního odvětví Unie vzhledem k spojeným účinkům spotřeby a cen. Současně je však rovněž pravděpodobné, že hospodářský pokles dále zvýší účinek dumpingového dovozu. Důvodem je to, že pokles bude pravděpodobně vyvíjet cenový tlak na všechny hospodářské subjekty, včetně vývozců z dotčených zemí, kteří mohou dále snížit své již nyní dumpingové ceny. Ještě nižší ceny budou vyvíjet tlak rovněž na segment středně drahých až drahých výrobků a existuje riziko, že budou výrobce v Unii nutit, aby se vrátili zpět k segmentu středně drahých až levných výrobků. To by zase mělo za následek ještě silnější hospodářskou soutěž mezi výrobou v Unii a dumpingovým dovozem.

(303)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že budoucí snížení výkonnosti výrobního odvětví Unie (pokud k němu dojde) nebude souviset s dovozem z dotčených zemí, nýbrž spíše s poklesem spotřeby v Unii. Toto snížení spotřeby by údajně nebylo spojeno pouze se změnami módních trendů, které se přesunuly od formální obuvi k neformálnější obuvi, nýbrž rovněž s poklesem na trhu. Tato událost zvýší sklon spotřebitelů změnit preference ve prospěch segmentu levných výrobků, který obvykle zastupuje dovoz z třetích zemí.

(304)

Pokles celkové spotřeby by měl se vší pravděpodobností nepříznivý účinek na výkonnost výrobců v Unii. Lze však rovněž očekávat, že snížení kupní síly spotřebitelů povede k tomu, že trh bude méně citlivý na krátkodobé módní trendy, což povede k oživení klasické „tmavé obuvi“, tj. segmentu, v němž má výrobní odvětví Unie nejsilnější postavení. Nelze tudíž vyvodit závěr, že snížení spotřeby zasáhne obuv vyráběnou v Unii více než dováženou obuv. Ačkoliv výrobci v Unii budou s největší pravděpodobností dotčeni poklesem spotřeby, dopad velkých objemů dumpingového dovozu z dotčených zemí bude i nadále velmi významnou příčinou újmy, pokud by platnost opatření skončila.

(305)

Některé zúčastněné strany rovněž uváděly, že hospodářský pokles zasáhne obzvláště silně vývozní stranu výroby v Unii.

(306)

V této souvislosti lze předpokládat, že zhoršení finanční situace, které bude pociťováno na celém světě, bude mít dopad rovněž na vývoz Unie. Ačkoliv snížení vývozní činnosti jistě negativně přispěje k celkovému rozvoji výrobního odvětví, je však nutno mít na paměti, že tři čtvrtiny činnosti výrobců v Unii jsou zaměřeny na domácí trh v Unii. Vzhledem k této skutečnosti nelze vyvodit závěr, že pravděpodobný dopad snížení vývozní výkonnosti sám o sobě naruší příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou, která byla způsobena výrobcům v Unii.

(307)

Uvádělo se rovněž, že výrobci v Unii měli v minulosti potíže využít opatření kvůli skutečnosti, že zdroj jejich potíží souvisí spíše se strukturálními problémy a neefektivností výrobního odvětví než s údajným dumpingem ČLR a Vietnamu. Podle těchto tvrzení prohloubí hospodářský pokles strukturální problémy v tomto výrobním odvětví a dále oslabí souvislost mezi vzniklou újmou a dumpingem.

(308)

Především se připomíná, že šetření prokázalo, že bez ohledu na konkurenční postavení byla výrobcům v Unii dumpingovým dovozem způsobena podstatná újma. V každém případě je nutno uvést (jak bylo prokázáno výše), že ačkoli se výrobní odvětví Unie dosud nachází v nejisté situaci, v posuzovaném období prokázalo přinejmenším částečné oživení a bylo schopno zachovat stálý podíl na trhu. Velká část výrobního odvětví mimoto byla schopna změnit svůj obchodní model, či se o to pokouší prostřednictvím i) spojení zdrojů do seskupení za účelem co největší specializace a dosažení úspor z rozsahu u skupin, ii) přímého prodeje maloobchodníkům a iii) výrobou obuvi v segmentu středně drahých až dražších výrobků a drahých výrobků. Je vysoce nepravděpodobné, že by se výrobnímu odvětví podařilo tento proces uskutečnit, pokud by opatření nebyla zavedena, a v každém případě společnosti, jež se nyní nacházejí v procesu změny svého obchodního modelu, se vší pravděpodobností nebudou schopny tento proces dokončit.

(309)

Lze však také předpokládat, že pokles trhu zvýší tlak a případně rovněž zastaví tento proces u společností, jimž se dosud nepodařilo změnit své zaměření změnou obchodního modelu. Situace těchto společnosti se může dále zhoršit a mnoho společností v této skupině by po zintenzivnění hospodářské soutěže mohlo ukončit činnost. Společnosti, které přijaly vyspělejší obchodní modely, se pravděpodobně nevyhnou účinkům poklesu trhu, jelikož ceny v segmentu drahých až středně drahých výrobků, na nějž se specializují, budou pravděpodobně rovněž podléhat celkovému tlaku na snížení cen.

(310)

Co se týká posouzení situace zaznamenané v posuzovaném období, lze stěží tvrdit, že hospodářský pokles sám o sobě naruší příčinnou souvislost s dumpingovým dovozem. Naopak, jak bylo uvedeno v 302. bodě odůvodnění, bude mít tlak levného dumpingového dovozu na snižování cen s největší pravděpodobností řetězový účinek a donutí ještě větší část výroby v Unii přejít na stejný segment jako dumpingový dovoz, takže se tlak dumpingového dovozu na výrobce v Unii zvýší. Za této situace budou proto výrobci v Unii v budoucnu ještě více závislí na existenci opatření.

(311)

Bylo rovněž ověřeno, zda je pravděpodobné, že dovoz ze třetích zemí bude mít dopad na situaci výrobního odvětví Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti. V této souvislosti se uvádělo, že vývoz třetích zemí do Unie trvale roste a že spolu s vyššími náklady v ČLR a ve Vietnamu a hospodářským poklesem to bude hlavní příčinou potíží výrobního odvětví Unie v budoucnu.

(312)

Vzhledem k cenovému rozdílu mezi dumpingovým dovozem z dotčených zemí a dovozem ze třetích zemí je však spíše pravděpodobné, že čínský a vietnamský vývoz opět získá cenový náskok před dovozem ze třetích zemí. To by poukazovalo na relativní snížení tohoto dovozu v budoucnu. Jak bylo prokázáno v oddílech C.3 a C.4, neexistují žádné signály, že čínští nebo vietnamští vývozci pravděpodobně odejdou z trhu Unie. Naopak, velké existující kapacity naznačují, že mají pobídku pokud možno na trhu setrvat.

(313)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bude mít dovoz ze třetích zemí se vší pravděpodobností menší dopad na situaci výrobního odvětví Unie, pokud by opatření pozbyla platnosti.

(314)

Uvádělo se rovněž, že újma způsobená výrobcům v Unii se pravděpodobně sníží v důsledku zhodnocení amerického dolaru vůči euru. Kolísání směnného kurzu zvýší ceny dumpingového dovozu, který je obchodován v eurech, takže dojde k odstranění cenového rozdílu mezi dumpingovým dovozem a cenami výrobců v Unii.

(315)

V této souvislosti je třeba uvést, že šetření musí zjistit, zda dumpingový dovoz (pokud jde o ceny a objem) způsobil (nebo pravděpodobně způsobí) podstatnou újmu výrobnímu odvětví Unie, nebo zda tuto podstatnou újmu (či její pravděpodobnost) zapříčinily jiné činitele. Podle čl. 3 odst. 6 základního nařízení musí být doloženo, že újmu působí (nebo může způsobit) cenová úroveň dumpingového dovozu. Odkazuje se proto pouze na rozdíl mezi cenami, a neexistuje tudíž povinnost analyzovat činitele, které mají dopad na výši těchto cen.

(316)

Pravděpodobný účinek dumpingového dovozu na ceny výrobního odvětví Unie se v zásadě zkoumá na základě cenového podbízení, snižování cen a stlačování cen. Za tímto účelem se porovnávají dumpingové vývozní ceny a prodejní ceny výrobního odvětví Unie, přičemž vývozní ceny použité pro výpočet újmy je třeba někdy přepočítat na jinou měnu v zájmu vytvoření srovnatelného základu. Použití směnných kurzů v této souvislosti proto pouze zajišťuje stanovení cenového rozdílu na srovnatelném základě. Z toho je zřejmé, že směnné kurzy v zásadě nemohou být dalším činitelem působícím újmu.

(317)

Výše uvedené je potvrzeno rovněž zněním čl. 3 odst. 7 základního nařízení, které odkazuje na jiné známé činitele, než je dumpingový dovoz. Mezi jinými známými činiteli se v tomto článku neuvádí žádný činitel, který ovlivňuje výši cen dumpingového dovozu.

(318)

Avšak i v případě, že se tento činitel vezme v úvahu, není vzhledem k pravděpodobnému tlaku na spotřebitelské ceny v souvislosti s poklesem trhu pravděpodobné, že dovozci nakupující v dotčených zemích budou moci zvýšit ceny pro maloobchod v důsledku zhodnocení amerického dolaru. Směnné kurzy jako takové lze mimoto obtížně předvídat a po skončení období přezkumného šetření došlo k znehodnocení amerického dolaru vůči euru, takže nelze vyvodit závěr, že kolísání směnných kurzů povede k zvýšení cen dumpingového dovozu z dotčených zemí.

(319)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nelze dospět k závěru, že vývoj směnného kurzu může být dalším činitelem, který působí újmu.

(320)

Jak je patrné z výše uvedených skutečností, ačkoli nelze vyloučit, že ostatní činitele, včetně hospodářského poklesu, budou mít dopad na finanční situaci výrobců v Unii, šetření neprokázalo, že tyto činitele samy o sobě naruší příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a přetrvávající újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(321)

Jak bylo zjištěno v oddíle G.4, šetřením bylo prokázáno, že v období přezkumného šetření přetrvávala situace působící újmu výrobnímu odvětví Unie. Přetrvávání újmy je podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení samo o sobě dostatečným ukazatelem, že újma bude pravděpodobně pokračovat i v budoucnu, což znamená, že by opatření měla být zachována.

(322)

Ze zjištění týkajících se dovozu vyplývá, že dovoz velkých objemů za dumpingové ceny bude pravděpodobně pokračovat a že cenový tlak (v neposlední řadě v rámci hospodářského poklesu) pravděpodobně zvýší hospodářskou soutěž mezi dumpingovým dovozem a usňovou obuví vyráběnou v Unii. Šetřením bylo rovněž prokázáno, že neexistují žádné jiné známé činitele, které by narušily silnou příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobcům v Unii.

(323)

Z celkové analýzy zjištění, k nimž šetření dospělo, vyplývá, že by důsledkem zrušení opatření pravděpodobně byly trvale velké a případně i vyšší objemy dovozu z ČLR i Vietnamu s cenami, které se ještě více podbízejí cenám výrobního odvětví Unie. Pokles trhu tento vývoj pravděpodobně dále zhorší. Dumpingový dovoz by měl s největší pravděpodobností vážné nepříznivé účinky na výrobní odvětví Unie. Za těchto okolností by výrobní odvětví Unie buď muselo snížit ceny, aby si udrželo podíl na trhu, nebo by muselo zachovat prodejní ceny na současných úrovních a přijít o zákazníky a nakonec i prodej. V prvním případě by výrobní odvětví Unie muselo podnikat se ztrátou a ve druhém případě by ztráta prodeje jako takového nakonec vedla k vyšším nákladům následovaným ztrátami.

(324)

Výrobní odvětví Unie navíc trpí účinky dumpingového dovozu po mnoho let a v současné době se nachází v nejisté hospodářské situaci. Přitom však bylo zjištěno, že velká část výrobců v Unii byla schopna změnit své obchodní modely a zaměřit se na vyšší přidanou hodnotu, segment středně drahých až drahých konečných výrobků a zjednodušené distribuční kanály. Tato skupina rovněž postupně absorbuje činnost části odvětví, které se dosud nepodařilo přizpůsobit se a zavést nové obchodní modely, a je zapotřebí delší období pro přizpůsobení se k dokončení tohoto přechodu v celém výrobním odvětví.

(325)

Pokud by byla opatření zrušena v této citlivé fázi, situace výrobců v Unii by se zhoršila, proces přechodu na nový obchodní model by se pravděpodobně zastavil a byla by ohrožena samotná existence velké části výrobního odvětví.

(326)

Při šetření bylo proto zjištěno, že kvůli dovozu z ČLR a Vietnamu existuje zřejmá pravděpodobnost přetrvávání újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie v krátkodobém až střednědobém výhledu, dokud nebude dokončen proces přizpůsobení se.

(327)

Na základě zveřejnění těchto závěrů obdržela Komise řadu připomínek. Žádná z nich nicméně nebyla takové povahy, aby tyto závěry změnila. Hlavní argumenty byly následující.

(328)

Některé zúčastněné strany znovu uvedly své pochybnosti o zachování důvěrnosti žadatelů, přičemž zdůraznily, že v podpůrném spise není žádné tvrzení o tom, že zveřejnění totožnosti žadatele pro něj bude mít nepříznivé důsledky. Jedna zúčastněná strana navíc uvedla, že k zachování důvěrnosti totožnosti praxe WTO vyžaduje předložení oprávněných důvodů pro všechny dokumenty, ať již jsou či nejsou považovány za důvěrné. Podle této strany nebyl v tomto případě oprávněný důvod předložen.

(329)

Stejná strana také namítla, že pokud by žádost o důvěrnost byla přesto přijata, mělo by to znamenat, že by mohly být zveřejněny alespoň podrobné údaje o jednotkových cenách a ukazatelích ziskovosti u vzorku.

(330)

Jak je uvedeno v 40. až 42. bodě odůvodnění, je důvěrnost týkající se totožnosti žadatelů a výrobců vybraných do vzorku založena na řádně odůvodněné žádosti podle článku 19 základního nařízení. Není proto pravdivé, že žadatelem nebyl prokázán řádný důvod. Pokud jde o tvrzení, že by měly být zveřejněny podrobné údaje o jednotkových cenách a ziskovosti, má Komise stále za to, že by poskytnutí těchto informací mohlo nepřímo odhalit totožnost žadatele. Mimoto by takové zveřejnění poškodilo v rámci skupiny společností ze vzorku zájmy jiných společností ze vzorku, které jsou rovněž konkurenty na trhu.

(331)

Z výše uvedeného vyplývá, že obdržené připomínky nejsou takové povahy, aby změnily závěr o zachování důvěrnosti totožnosti výrobců v Unii, kteří podpořili žádost.

(332)

Některé strany namítly, že Komise nesprávně uplatnila definici výrobního odvětví Unie a výroby v Unii.

(333)

Dvě strany tvrdily, že posouzení újmy musí být založeno na informacích o žadateli a společnostech, které žádost podpořily, a nikoliv na základě celkové výroby v Unii. Podle těchto stran nejsou použité makroekonomické ukazatele reprezentativní.

(334)

Uvedly rovněž, že Komise nevyloučila ze vzorku společnost, která během období přezkumného šetření zastavila v Unii výrobu. Některé strany tvrdily, že ponechání společnosti ve vzorku mělo za následek zkreslení mikroekonomických ukazatelů, jakož i analýzy cenového podbízení a prodeje pod cenou. Na druhé straně jiná zúčastněná strana, která nebyla proti zařazení této strany do vzorku, tvrdila, že pro posouzení újmy je třeba vzít v úvahu všechny údaje týkající se této společnosti, a nikoliv pouze ty, které se týkají její činnosti v Unii.

(335)

Stejné zúčastněné strany tvrdily, že Komise nevyloučila z definice výrobního odvětví Unie společnosti, které dovážely až 25 % celkové produkce z třetích zemí. Podle těchto zúčastněných stran to představuje změnu v metodice ve srovnání s 231. bodem odůvodnění nařízení zavádějícího prozatímní opatření při původním šetření, který uvádí, že všechny společnosti, které přemístily svou výrobu, byly vyloučeny. Strany rovněž tvrdily, že pokud jde o uplatnění čl. 4 odst. 1 základního nařízení, Komise obvykle vyžaduje vyloučení společností, které dovážejí zhruba 25 % své celkové výroby. V tomto ohledu jedna strana rovněž tvrdila, že Komise chybně usoudila, že žádný z členů CEC nezadal výrobu externě, i když během šetření bylo předloženo tvrzení, které prokazuje opak.

(336)

Některé zúčastněné strany také uvedly, že všeobecný dokument se závěry byl nekonzistentní, protože ve 3. bodě odůvodnění se udávalo, že žádost podporuje 35 % stran, zatímco ve 193. bodě odůvodnění jich je pouze 25 %.

(337)

Jak již bylo konstatováno ve 193. až 200. bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie bylo definováno podle čl. 4 odst. 1 základního nařízení. Posouzení situace výroby v Unii jako celku odpovídá základnímu nařízení. Tvrzení, podle kterého se posouzení újmy zakládá na nesprávné definici výrobního odvětví Unie, je tedy třeba odmítnout.

(338)

Pokud jde o tvrzení, podle kterého Komise nevyloučila jednu ze společností ze vzorku, je třeba připomenout, že důvody, proč byla společnost ponechána ve vzorku, jsou uvedeny ve 23. a 196. bodě odůvodnění. Komise dále usoudila, že případné vyloučení by nemělo žádný účinek, ať už na reprezentativnost vzorku nebo utrpěnou újmu, včetně podbízení. Důvodem je minimální váha této společnosti ve vzorku. Skutečnost, zda tato společnost byla nebo nebyla formálně vyloučena, tedy nemá žádný praktický dopad na výsledky analýzy.

(339)

Jak bylo uvedeno ve 195. bodě odůvodnění, byla výroba v Unii založena pouze na společnostech, které odpovídají definici uvedené v článku 4 (včetně odstavce 1). Na základě informací ze spisu nebyla brána v úvahu žádná právnická osoba, která přemístila výrobu a která by musela být vyloučena z definice výrobce v Unii podle čl. 4 odst. 1. V tomto ohledu je třeba připomenout, že omezený dovoz sám o sobě neznamená přemístění výroby. I když malý počet z výrobců, kteří podali žádost, skutečně dovážel, příslušné objemy byly velmi omezené a představovaly nejvýše 25 % celkové produkce společnosti. S ohledem na výše uvedené proto není tvrzení, že se Komise odchýlila od své praxe v původním šetření nebo od ustanovení základního nařízení, správné.

(340)

Pokud jde o tvrzení, že není shoda mezi poměrem stran podporujících žádost, uvedených ve 3. a 193. bodě odůvodnění, je třeba připomenout, že 193. bod odůvodnění pouze udává, že podpora je vyšší, než je zákonné minimum ve výši 25 %, a není tedy vyjádřením skutečné podpory, která byla nad tímto minimem.

(341)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že období použité pro posouzení újmy bylo nespojité. Zejména bylo uvedeno, že použití předmětného období pro stanovení některých ukazatelů při zpětných odkazech na období původního šetření a, pro stanovení jiných ukazatelů újmy na rok 2005 povede k nesourodým výsledkům. Jiné zúčastněné strany tvrdily, že se Komise opírala o údaje z roku 2005 a o období původního šetření, aniž by je zveřejnila.

(342)

Analýza posouzení újmy byla založena na zjištěních z dotčeného období, tj. od roku 2006 a včetně období přezkumného šetření. Odkazy na období původního šetření a na rok 2005 byly učiněny pouze k doplnění analýzy, ale neměly na závěry určující účinek. Vzhledem k výše uvedenému musí být odmítnuto tvrzení, že období použité pro posouzení újmy vedlo k nedůsledné analýze.

(343)

Některé zúčastněné strany uváděly, že vzorek výrobců v Unii nebyl reprezentativní, pokud jde o druhy výrobků, velikost a zeměpisné rozšíření.

(344)

V tomto ohledu uvedly, že Komise nepodala dostatečné vysvětlení zeměpisného rozšíření vzorku a že tento vzorek nebyl v každém případě reprezentativní, protože obuv je vyráběna alespoň v sedmi členských státech, z nichž byly do vzorku vybrány pouze čtyři. Zúčastněné strany dále tvrdily, že jeden členský stát byl zastoupen nadměrně. Jedna zúčastněná strana také požádala, aby Komise poskytla informace o úrovni dohod o poplatcích, které se objevily v rámci výrobního odvětví Unie.

(345)

Jedna strana také tvrdila, že ve vzorku byla nadměrně zastoupena dámská obuv, a jiná strana připomněla, že ziskovost vzorku nebyla reprezentativní, pokud ji srovnáme s hodnotami vyvozenými ze žádosti.

(346)

V 28. bodě odůvodnění jsou uvedeny podrobnosti o zeměpisném rozložení vzorku a jeho reprezentativnosti při srovnání s celkovým rozložením v Unii. V tomto ohledu se připomíná, že vzorek je do značné míry obrazem zeměpisného rozložení celé populace a že není třeba mít přesně identické zeměpisné rozložení. Šetření navíc ukázalo, že zhruba 60 % výroby ze vzorku bylo založeno na tzv. „subdodávkách“ a „dohodách o poplatcích“.

(347)

Navíc vzhledem k tomu, že takové „subdodávky“ a „dohody o poplatcích“ se vyskytují rovněž mezi společnostmi v různých členských státech, byla věnována péče tomu, aby bylo zajištěno, že výroba bude připočtena členskému státu, ze kterého je společnost, která objednala službu.

(348)

Vzhledem k výše uvedenému neznamená určitý stupeň variability, pokud jde o váhu členského státu, že se vzorek stane nereprezentativním. Obdobně, pokud jde o dohody o subdodávkách a skutečnost, že dvě třetiny výroby jsou soustředěny ve třech členských státech, není nutný požadavek, aby bylo ve vzorku zastoupeno všech sedm zemí, kde probíhá výroba.

(349)

V 29. bodě odůvodnění se připomíná, že výrobci v Unii, vybraní do vzorku, zahrnovali průřezově celou škálu výroby, určenou pro veškeré obyvatelstvo. Totéž platí i pro rozdělení podle pohlaví, a ačkoli existují varianty ve všech kategoriích, pánská, dámská i dětská obuv je prodávána ve významných množstvích jak společnostmi ze vzorku, tak i v poměru k celkovému obyvatelstvu. Pokud jde o úroveň ziskovosti, skutečnost, že existují odchylky mezi vzorkem a žádostí, ještě neznamená, že by vzorek nebyl reprezentativní. V každém případě je třeba poznamenat, že ziskovost vzorku je ve stejném rozmezí, jako je ziskovost, kterou obdržíme po analýze všech informací, které jsou obsaženy v žádosti.

(350)

Některé strany namítly, že ČLR je již od původního šetření v porovnání s Vietnamem diskriminována, protože na dovoz z ČLR bylo používáno vyšší clo, i když dumpingové rozpětí stanovené pro ČLR bylo nižší než pro Vietnam. Bylo také uvedeno, že ČLR byla diskriminována s ohledem na metodu, která byla použita pro upřesnění rozpětí újmy v původním šetření.

(351)

Za prvé, právní předpisy Unie vyžadují, aby byly celní sazby stanoveny v souladu s povinným pravidlem nižšího cla, což znamená, že celní sazba smí být stanovena na základě rozpětí újmy, a nikoliv na základě dumpingového rozpětí. Za druhé, aby bylo v původním případě možno zavést nejslabší možné opatření proti dumpingu působícímu újmu, bylo shledáno za nutné vzít v úvahu objemy a ceny, které újmu nepůsobí, a ty byly spočítány tak, aby se došlo k nejslabšímu možnému opatření proti újmě způsobené ČLR i Vietnamem, a z nich pak vyplynulo uložené clo. V tomto ohledu je třeba připomenout, že účelem šetření před pozbytím platnosti je posoudit, zda jsou dostupné informace dostatečným důvodem k tomu, aby opatření byla ve stejné formě prodloužena na další období. Vzhledem k tomu, že v rámci tohoto přezkumného šetření není možné změnit úroveň opatření, nemohou být tato tvrzení vzata v úvahu.

(352)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že podmínky pro kumulaci nebyly splněny, protože se vývoj týkající se Vietnamu velmi lišil od vývoje týkajícího se ČLR. Tvrdila rovněž, že dovoz z Vietnamu nemohl být dále považován za dovoz působící újmu, protože dovážené objemy v období přezkumného šetření byly nižší než objemy nepůsobící újmu, jak bylo stanoveno v původním šetření.

(353)

Je třeba připomenout, že ve 216. a následujících bodech odůvodnění byla provedena důkladná analýza, z níž vyplývá, že podmínky pro kumulaci byly splněny. Z toho důvodu není tvrzení o objemu nepůsobícím újmu relevantní.

(354)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že zveřejněný dokument ukázal, že výroba v Unii je nadále přemísťována. Podle této strany je to důkazem, že platná cla nebyla schopna zastavit proces přemísťování výroby.

(355)

V tomto ohledu je třeba připomenout, že cílem cla není zastavit nebo podpořit veškeré přemísťování výroby, ale napravit narušení obchodu způsobené dumpingovým dovozem. Je třeba také připomenout, že některé společnosti přemístily výrobu do jiných členských států nebo do třetích zemí, kterých se opatření netýkají. S ohledem na výše uvedené nelze toto tvrzení přijmout.

(356)

Jedna zúčastněná strana měla za to, že odpovědi od národních sdružení nebyly dostatečné jako zdroj ukazatelů újmy, protože z těchto odpovědí mohly být vyvozeny pouze informace týkající se některých ukazatelů újmy. Byla také napadena skutečnost, že bylo obdrženo pouze devět odpovědí.

(357)

Některé strany zpochybnily makroekonomické ukazatele s ohledem na skutečnost, že byly založeny na výrobě v Unii jako celku spíše než na informacích od žadatelů a stran podporujících žádost. Zdůvodnění stanovení makroekonomických ukazatelů již bylo uvedeno výše v 337. bodě odůvodnění a nemusí být tedy předmětem dalšího hodnocení. Jedna zúčastněná strana uvedla, že makroekonomické ukazatele nebyly v každém případě důvěryhodné. Skutečnost, že od původního šetření došlo k nárůstu zaměstnanosti o 359 % byla uváděna jako příklad, proč je třeba považovat údaje za nedůvěryhodné. Toto tvrzení bylo podpořeno tím, že při několika příležitostech byla pozorována odlišnost makroekonomických ukazatelů od ukazatelů pozorovaných ve vzorku.

(358)

Některé zúčastněné strany uvedly, že zveřejněné údaje o vývoji spotřeby nebyly v souladu, protože v jedné části dokumentu se uvádí pokles o 7 %, zatímco v jiné části dokumentu je to 14 %. Obdobně byly za nesourodé považovány údaje o kapacitě výroby a počtu zaměstnanosti, protože vykazovaly různý vývoj, i když zveřejněný dokument uváděl, že jsou navzájem provázané.

(359)

Pokud jde o zdroje, a jak bylo vysvětleno v 225. a 226. bodě odůvodnění, vyžádala si Komise od národních sdružení informace, které pro ně jsou přirozeně dostupné, a obdržela je. Skutečnost, že tyto informace nepokrývají veškeré ukazatele újmy, není v žádném případě anomálií, ale spíše poukazuje na to, že tyto organizace nemají přístup k údajům, které se týkají určitých ukazatelů. Z toho důvodu získává prošetřující orgán takové údaje od reprezentativního vzorku společností. Devět odpovědí získaných od národních sdružení pokrývá velkou většinu výroby (více než 80 % celkové výroby v Unii) a byly dále doplněny dostupnými statistickými údaji a jinými údaji, které poskytly zúčastněné strany.

(360)

Pokud jde o úroveň zaměstnanosti, je třeba připomenout, že v původním šetření byl počet 57 000 pracovníků založen na údajích od žadatelů. Současný stav zaměstnanosti – 262 000 pracovníků – je makroekonomickým ukazatelem vztahujícím se k výrobnímu odvětví Unie tak, jak je definováno výše. Pokud jde o rozdíly mezi ukazateli ze vzorku a ukazateli z celého výrobního odvětví Unie, je třeba připomenout, že tyto ukazatele nemusí být vždy v úplné shodě na to, aby byly reprezentativní. Skutečnost, že sledovaly stejný vývoj, potvrzuje jejich reprezentativnost. Pokud jde o údajný nesoulad ve spotřebě, snížení o 7 % se vztahuje k období od roku 2006 do období přezkumného šetření, zatímco pokles o 14 % k období od roku 2005 do období přezkumného šetření.

(361)

S ohledem na výše uvedené musí být připomínky týkající se složení a analýzy makroekonomických ukazatelů odmítnuty.

(362)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že 3 % zisk, který vykázalo výrobní odvětví Unie, by měl být považován za dobrý výsledek, zejména s ohledem na to, že se příslušný trh zmenšuje. Uvedla také, že tvrzení, že výrobní odvětví Unie čelí cenovému tlaku ČLR a Vietnamu, nebylo podpořeno zjištěním, podle kterého se výrobnímu odvětví Unie podařilo v posuzovaném období zvýšit ceny o 30 %.

(363)

Jak bylo stanoveno v původním šetření, úroveň zisku při neexistenci dumpingu působícího újmu byla očekávána ve výši 6 %, tedy výrazně nad 3 %, kterých výrobní odvětví Unie dosáhlo, což navíc není úroveň, která by zabezpečila životaschopnost výrobního odvětví ve střednědobém výhledu a financování probíhající restrukturalizace. Tyto údaje by měly být rovněž porovnány s velmi vysokou úrovní zisků dovozců. Pokud jde o prodejní ceny výrobního odvětví Unie, jejich vzrůst nezabránil přímé soutěži mezi výrobky, a postihl tedy cenové podbízení a prodeje pod cenou. Nízké ziskové rozpětí dokazuje tlak, který působí na ceny, protože výrobní odvětví Unie nemůže použít větší marži.

(364)

S ohledem na výše uvedené musí být připomínky týkající se analýzy mikroekonomických ukazatelů odmítnuty.

(365)

Některé zúčastněné strany uvedly své pochybnosti, pokud jde o analýzu cenového podbízení, kterou provedla Komise. V tomto ohledu uvedly, že Komise uměle zvýšila vzájemnou shodu kontrolních čísel výrobku reklasifikací některé obuvi ze skupiny výrobků E do skupiny A.

(366)

Některé zúčastněné strany měly za to, že Komise opomněla zveřejnit, proč úroveň úpravy přihlížející k výzkumu a vývoji, stanovená v původním šetření, byla nyní snížena. Obdobně měly za to, že Komise nezveřejnila, v jaké míře byly provedeny úpravy přihlížející k prodeji obchodním společnostem, které nejsou ve spojení.

(367)

Tvrzení, že umělého souladu bylo dosaženo reklasifikací PCN, není správné. Jak je podrobně uvedeno v 57. a následujících bodech odůvodnění, nejednalo se o reklasifikaci, ale, bylo-li to nutné, o opravy v případech, kdy strany svou obuv zařadily do špatné kategorie.

(368)

Pokud jde o tvrzení, podle kterého nebylo předloženo žádné odůvodnění pro úpravy přihlížející k výzkumu a vývoji, je třeba připomenout, že tyto úpravy byly stanoveny za použití stejné metody jako v původním šetření, tedy na základě ověřených informací dodaných spolupracujícími stranami, přičemž tyto informace se týkají období přezkumného šetření. Cena CIF vývozců byla stanovena na základě údajů, které poskytly samotné společnosti, a v případě potřeby byly upraveny.

(369)

S ohledem na výše uvedené musí být připomínky týkající se nedostatečné analýzy cenového podbízení odmítnuty.

(370)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že všeobecné ukazatele újmy byly všechny pozitivní a že Komise založila svůj závěr o přetrvávání újmy výlučně na ziskovosti. Navíc vzhledem ke skutečnosti, že ziskovost byla v období přezkumného šetření nejvyšší od roku 2001, je třeba i tento ukazatel vyložit tak, že výrobní odvětví Unie již netrpí újmu. Některé zúčastněné strany navíc na podporu svého tvrzení, podle kterého výrobní odvětví Unie netrpělo újmu, uvedly přesné příklady a jména společností v dobré hospodářské situaci.

(371)

Jiná zúčastněná strana měla za to, že Komise nevzala v úvahu dopad změny v obchodním modelu, když posuzovala výrobu a prodej, jakož i obecný obraz újmy. Tvrdila také, že nebyly vzaty v úvahu účinky outsourcingu, a podle této strany by byl průměrný zisk u vzorku mnohem vyšší, kdyby byly vzaty v úvahu outsourcingové činnosti.

(372)

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že analýza ukazatelů újmy je globální povahy a ke konstatování újmy není nutné, aby se všechny ukazatele zhoršily. Je třeba také vzít v úvahu, že během analyzovaného období byla opatření v platnosti, a bylo tedy možné logicky předpokládat jisté zmírnění újmy. Nehledě na to, a jak již bylo uvedeno v 257. a následujících bodech odůvodnění, spotřeba, výroba, prodej a využití kapacit se během tohoto období zhoršily, cenové podbízení a prodeje pod cenou pokračovaly na významných úrovních a ziskovost byla stále na velmi nízkých úrovních, podstatně níže, než by se dalo předpokládat v případě neexistence dumpingu působícího újmu. Celková situace tedy ukazovala částečné odstranění újmy díky opatřením, ale v žádném případě neukazovala, že újma dále neexistovala.

(373)

U odvětví, které zahrnuje více než 18 000 podniků, je přirozené, že jednotlivé společnosti budou mít rozdílné výsledky, což ovšem neznamená, že újma pro odvětví jako celek neexistuje. Je třeba připomenout, že analýza makroekonomických ukazatelů pro výrobní odvětví jako celek i mikroekonomických ukazatelů pro reprezentativní vzorek výrobců (obě podle čl. 4 odst. 1 základního nařízení) ukázala, že újma nadále pokračovala.

(374)

Pokud jde o dopad změny v obchodním modelu, vypočítaný průměrný zisk se vztahuje k vzorku výrobců v Unii. Všechny změny (tj. obchodního modelu, úrovně obchodu) byly do analýzy zahrnuty. Z hlediska požadavků daných právními předpisy nemůže být činnost subjektu jako dovozce připisována jeho postavení jako výrobce.

(375)

S ohledem na výše uvedené zůstávají závěry o újmě uvedené v 257. až 260. bodě odůvodnění nezměněny.

(376)

Některé zúčastněné strany měly za to, že Komise neposoudila v plné míře vliv jiných činitelů na finanční životaschopnost výrobců v Unii. Tvrdily v zásadě, že Komise použila přístup, který ostatní činitele nebral v úvahu. V této souvislosti bylo uvedeno, že posuzování každé problematiky samostatně vedlo k tomu, že veškerý účinek, kromě účinku právě posuzovaného, byl připisován dumpingovému dovozu.

(377)

Některé zúčastněné strany měly za to, že Komise podcenila dopad dovozu z ostatních třetích zemí. Podle těchto zúčastněných stran byla vážená průměrná cena dovozu ze třetích zemí pouze o 0,39 EUR vyšší než cena dovozu z ČLR a Vietnamu, a měla by tedy významný dopad na výrobní odvětví Unie. Uvedly také, že pokud by srovnání bylo spíše než na základě cen CIF provedeno na základě cen franko přístav určení, byly by ceny dovozu zejména z Indie a Indonésie nižší než ceny dovozu z dotčených zemí.

(378)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že Komise neodůvodnila závěr, že existovala hospodářská soutěž mezi dotčenými výrobky dovezenými z ČLR a Vietnamu a výrobky vyrobenými v Unii. Tvrdily také, že tento závěr je rozporný, protože v některých částech zveřejněného dokumentu je popsáno, jak je výrobní odvětví Unie soustředěno na střední a vyšší cenový segment. Podle zúčastněných stran je obtížné sladit tento závěr s jiným závěrem uvádějícím, že výrobní odvětví Unie je v hospodářské soutěži s výrobky z ČLR a Vietnamu, které jsou z nižšího cenového segmentu. Jedna zúčastněná strana měla za to, že Komise neposkytla definici, co je považováno za výrobky nižšího, středního a vyššího cenového segmentu, a tvrdila, že nebyl předložen žádný důkaz o tom, že výrobní odvětví Unie přešlo k vyšším segmentům.

(379)

Jedna zúčastněná strana měla za to, že Komise nevzala v úvahu dopad změn ve spotřebě a dopad hospodářské krize na výrobní odvětví Unie. Zejména měla za to, že Komise došla k mylnému závěru, že dovozní ceny poklesnou jako důsledek hospodářské krize, zatímco vývoj během šesti měsíců po období přezkumného šetření ukázal snížení objemu a zvýšení cen.

(380)

Jedna zúčastněná strana měla za to, že Komise neposkytla dostatečný důkaz o tom, že důvodem problémů, kterým čelí výrobní odvětví, nejsou jeho strukturální nedostatky. Podle této strany by tvrzení, podle kterého se újma týká i společností, které změnily obchodní model, mělo být odmítnuto, protože se má za to, že změna obchodního modelu sama o sobě nutně neznamená, že neexistují strukturální problémy.

(381)

Kromě výše uvedených důvodů jedna zúčastněná strana tvrdila, že Komise v rámci celkové analýzy ostatních důvodů neposoudila účinky změn obchodního modelu na zisk výrobců v Unii a účinek outsourcingu na výrobní odvětví Unie, jakož i účinek nedostatku kvalifikovaných pracovníků.

(382)

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci tohoto přezkumu byla provedena velmi pečlivá a komplexní analýza ostatních činitelů. Je třeba také připomenout, jak je uvedeno v 285. bodě odůvodnění, že tyto činitele byly analyzovány společně i jednotlivě, a proto je třeba odmítnout tvrzení, že Komise použila přístup, který nebral v úvahu ostatní příčiny.

(383)

Pokud jde o dopad dovozu z třetích zemí, šetření zjistilo, že existuje významný rozdíl v cenách dovozu z dotčených zemí a ostatních třetích zemí, z nichž většina má průměrné ceny podstatně vyšší, než jsou čínské či vietnamské ceny. V 227. bodě odůvodnění je připomenuto, že se tyto rozdíly týkají i Indie a, pokud budeme srovnávat s ČLR, také Indonésie. Navíc, i když odhlédneme od rozdílu v dovozních cenách, činí tržní podíl Indie pouze 8 % a Indonésie pouze 5 % ve srovnání s 29 % podílem, který mají ČLR a Vietnam. Pokud jde o objemy, vliv dovozu tedy nenarušuje příčinnou souvislost.

(384)

V 265. bodě odůvodnění je uvedena komplexní analýza soutěže mezi obuví dovezenou z dotčených zemí a obuví vyrobenou v Unii. Zde je možné pouze připojit, že zjištění týkající se společností ze vzorku, které změnily obchodní model, jasně ukazují, že tato část výrobního odvětví přešla k výrobě obuvi z vyšších cenových segmentů. Byla rovněž zjištěna významná přítomnost dumpingového dovozu ve středním a vyšším cenovém segmentu. Ve veřejném spise byly rovněž předloženy podklady o druzích výrobků vyráběných v Unii a dovážených výrobcích. Jak již bylo stanoveno v předchozích šetřeních, segment středních a vyšších cen zahrnuje zejména značkové výrobky s vyšší maloobchodní cenou. Segment nižších cen zahrnuje neznačkovou obuv s nižšími cenami. S ohledem na výše uvedené musí být připomínka týkající se chybějících věcných podkladů u analýzy soutěže mezi výrobky odmítnuta.

(385)

Jak je uvedeno v 278. a následujících bodech odůvodnění, byla provedena kompletní analýza dopadů, které přinesly změny ve vývoji spotřeby. Pokud jde o dopad hospodářské krize, bylo při šetření dbáno na to, aby účinek krize nebyl přiřazen dumpingovému dovozu. V tomto ohledu je třeba především zdůraznit, že období přezkumného šetření, na kterém je analýza újmy založena, pokrývá období před krizí. Účinek hospodářského útlumu tedy v analýze období přezkumného šetření nebyl zohledněn. Vzhledem k tomu, že řada zúčastněných stran tvrdila, že hlavní problémy, kterým čelí výrobní odvětví Unie, jsou způsobeny spíše hospodářskou krizí než dumpingovým dovozem, byla nicméně provedena doplňková analýza, která hodnotila zejména vývoj po období přezkumného šetření. Zvýšení dovozních cen během šesti měsíců po období přezkumného šetření by nebylo v rozporu se závěrem z 302. bodu odůvodnění, podle kterého může hospodářský útlum zvýšit účinek dumpingu. Předpokládaný cenový tlak by se projevil na všech úrovních, a zejména na maloobchodní úrovni. S ohledem na výše uvedené musí být odmítnuto tvrzení, že Komise nevzala v úvahu dopad poklesu spotřeby a dopad hospodářské krize na výrobní odvětví Unie.

(386)

Ve zveřejněném dokumentu byla uvedena podrobná analýza situace výrobního odvětví Unie, pokud jde o změnu obchodního modelu a produktivity. V této souvislosti je třeba dále uvést, že účinek změny obchodního modelu byl u této skupiny společností jasně patrný ve formě zlepšení ukazatelů újmy. Zlepšení poměru mezi náklady a cenami ukázalo, že tento nový obchodní model je založen na produktivitě a je životaschopný. Tvrzení, že změna obchodního modelu není důkazem produktivity výrobního odvětví Unie, proto musí být odmítnuto.

(387)

Nakonec je třeba připomenout, že na rozdíl od uvedených tvrzení byl dopad změny obchodního modelu na ziskovost, prodej a výrobu analyzován v několika oddílech zveřejněného dokumentu a byl brán v úvahu při posuzování tvrzení, že výrobní odvětví Unie trpí strukturálními problémy. Obdobně, jak bylo vysvětleno výše v 23. bodě odůvodnění, byl obchodní model založený na outsourcingu brán v analýze v úvahu. Situace dovozců a maloobchodníků byla nicméně předmětem posouzení v oddíle věnovaném zájmu Unie a všechny údaje poskytnuté jediným spolupracujícím výrobcem, který byl vyloučen z definice výrobního odvětví Unie, byly pečlivě analyzovány. Pokud jde o nepodložené tvrzení, podle kterého je původcem problémů, jimž čelí výrobní odvětví Unie, nedostatek kvalifikovaných pracovníků, tímto tvrzením se již zabýval 244. bod odůvodnění, a není tedy třeba dalšího objasnění. S ohledem na výše uvedené musí být tvrzení, podle kterého Komise nevzala v úvahu další činitele, odmítnuto.

(388)

V souladu s článkem 21 základního nařízení bylo zkoumáno, zda by zachování stávajících antidumpingových opatření bylo v rozporu se zájmem Unie jako celku. Při zjišťování zájmu Unie se vycházelo z vyhodnocení různých relevantních zájmů, tj. zájmu výrobního odvětví Unie, ostatních výrobců v Unii, dovozců, maloobchodníků/distributorů a spotřebitelů.

(389)

Za účelem posouzení dopadu zachování nebo zrušení opatření si Komise vyžádala informace od všech příslušných zúčastněných stran. Ačkoliv to není z právního hlediska nezbytně nutné, považovalo se vzhledem ke složitosti tohoto případu za vhodné získat pokud možno doplňkové informace ze širších úhlů pohledu, než je obvyklé podle praxe Unie. To vyšetřujícímu orgánu umožnilo ověřit platnost zjištění. Co se týká výrobního odvětví Unie, o poskytnutí zvláštních údajů nebyly požádány pouze společnosti zařazené do vzorku v tomto přezkumném šetření před pozbytím platnosti, nýbrž rovněž ostatní výrobci v Unii. Celkem bylo možno vzít v úvahu připomínky čtrnácti výrobců v Unii a rovněž informace poskytnuté devíti sdruženími výrobců obuvi. Dotazníky pro výběr vzorku byly zaslány 139 společnostem, které byly známy nebo byly uvedeny v žádosti jako dovozci přezkoumávaného výrobku. Řada dalších společností obdržela tento dotazník na žádost. Dotazník pro výběr vzorku vyplnilo 21 dovozců, kteří vyslovili souhlas se zařazením do vzorku. Zvláštní dotazníky za účelem této analýzy byly zaslány rovněž sdružením dovozců, jakož i velkoobchodníkům, distributorům a maloobchodníkům a jejich sdružením. V tomto ohledu bylo obdrženo osm odpovědí. Kontaktována byla rovněž sdružení spotřebitelů se zvláštními dotazy. Odpověděla tři tato sdružení.

(390)

Skutečnost, že toto šetření je přezkumem, a že tudíž analyzuje situaci, v níž jsou antidumpingová opatření již zavedena, umožňuje posouzení jakéhokoli nepříznivého dopadu na strany dotčené stávajícími antidumpingovými opatřeními. Na základě výše uvedených skutečností bylo zkoumáno, zda navzdory závěrům ohledně pokračování dumpingu a újmy existují přesvědčivé důvody, které by vedly k závěru, že v daném případě není v zájmu Unie opatření zachovat.

(391)

Pokud jde o výrobní odvětví Unie, jak bylo uvedeno v G.2, G.3 a G.4, šetření prokázalo, že významná část výrobců v Unii byla schopna využít uložená opatření. Hospodářský volný pád, jenž byl zjištěn v původním šetření a který vedl k uložení konečných antidumpingových opatření, se zastavil, jelikož skončil trvalý úbytek podílu na trhu, snižování ziskovosti a zaměstnanosti. Tato stabilizace situace výrobního odvětví Unie se skutečně považuje za významné zlepšení, jelikož prokazuje, že se v poměrně krátké době velké části výrobců v Unii podařilo zvrátit prudce klesající tendenci zaznamenanou před uložením opatření. Při přezkumu bylo skutečně zjištěno, že v Unii dosud existuje významná výroba či zpracování obuvi se svrškem z usně, jež v období přezkumného šetření činila přibližně 360 milionů párů a zajišťovala zaměstnání pro zhruba 260 000 osob. Připomíná se, že velkou většinu výrobců představují malé a střední podniky, které jsou zásadní pro prosperitu v určitých regionech. Významná část těchto výrobců vyvinula obchodní modely, jež zvýšily jejich konkurenceschopnost, například postupný přechod na zboží vyšší kvality, zaměření se na výrobky s vyšší hodnotou, vytvoření značek, racionalizace distribučních kanálů, vytvoření sítí pro spolupráci v okolí či jinde, jak bylo popsáno v 258. a následujících bodech odůvodnění. Co se týká dosud významné, avšak zmenšující se části výrobního odvětví Unie, jejíž situace se ve všech aspektech navzdory uloženým opatřením dále zhoršovala, tyto společnosti měly prospěch z opatření, jelikož opatření zamezila ještě rychlejšímu zhoršování a možnému úpadku, poskytla cenný čas pro přizpůsobení se a změnila tržní podmínky.

(392)

Šetření na druhou stranu prokázalo, že se výrobní odvětví Unie po dvou letech existence opatření dosud nachází v celkově nejisté situaci a je citlivé na účinek dumpingového dovozu, který se podbízí cenám výrobního odvětví Unie, jak bylo uvedeno v 259. a následujících bodech odůvodnění.

(393)

Výrobní odvětví využilo opatření a prokázalo, že je schopno zlepšit svou situaci a životaschopnost, jelikož opatření zmírnila účinky dumpingu působícího újmu.

(394)

V tomto ohledu řada zúčastněných stran zopakovala svá tvrzení po zveřejnění konečných závěrů, že opatření neměla požadovaný účinek, a to umožnit výrobcům Unie získat zpět podíl na trhu nebo výrobu, ale že z opatření měli prospěch především výrobci v jiných třetích zemích. Podotýká se, že jak je uvedeno v tabulce č. 10, podíl výrobního odvětví Unie na trhu byl stálý, zatímco podíl dovozu z ostatních zemí se významně zvýšil. Již z těchto údajů je zřejmé, že od uložení antidumpingových opatření výrobní odvětví Unie stabilizovalo své postavení na trhu. S ohledem na snižující se prodej a podíly na trhu podle zjištění v původním šetření je nutno považovat stabilizaci na úrovni přibližně 40 % podílu na trhu za významný úspěch výrobního odvětví Unie. Mimoto se zdůrazňuje, že antidumpingová opatření nejsou uložena s cílem vytvořit v Unii pracovní místa nebo obnovit výrobu v Unii (či zastavit dovoz), nýbrž obnovit rovné podmínky mezi výrobky Unie a dumpingovým dovozem. Antidumpingová opatření jsou uložena pouze s cílem obnovit na trhu Unie podmínky spravedlivého obchodování, a tak umožnit výrobcům v Unii oživení zvýšením prodeje nebo cen na udržitelnou úroveň. Navíc, jak je uvedeno v tabulce č. 8, dovoz z těchto třetích zemí měl podstatně vyšší dovozní cenu, takže jeho dopad na výrobce v Unii je méně výrazný. Výrobci v Unii proto využili uložená opatření, jelikož byl zastaven trvalý úbytek podílu na trhu a došlo ke stabilizaci objemu prodeje a zvýšení ziskovosti a prodejních cen. Vzhledem k těmto skutečnostem je toto tvrzení odmítnuto.

(395)

Budou-li opatření zachována, lze očekávat, že výrobní odvětví Unie bude mít z opatření nadále prospěch přinejmenším tím, že si zachová své relativní postavení na trhu a dále je zlepší, jakmile dojde k překonání nepříznivých účinků hospodářského poklesu. V době hospodářského poklesu by opatření pravděpodobně pomohla ztlumit dopad významného objemu dumpingového levného dovozu tím, že zabrání další nárůst dovozu, jak bylo pozorováno před zavedením opatření, zejména v roce 2005 po pozbytí platnosti kvót. Vzhledem ke skutečnosti, že se ve všech segmentech výrobků hospodářská soutěž zvýšila, tj. že kvůli módním trendům dochází k zaměnitelnému užití jednotlivých druhů výrobku, pomohou opatření rovněž chránit výrobky vyráběné v Unii před dumpingovým dovozem pronikajícím do jejich segmentu výrobků. Jak bylo zjištěno v průběhu šetření, rovněž někteří výrobci v dotčených zemích přešli na zboží vyšší kvality a vyrábějí středně drahou či dokonce drahou obuv. To výrobnímu odvětví Unie umožní zachovat své relativní postavení, a tudíž zajistit významnou míru zaměstnanosti.

(396)

Lze rovněž očekávat, že jak se budou zlepšovat hospodářské podmínky a poroste spotřeba, budou lidé ochotni utrácet více za obuv, a zejména za obuv vyšší hodnoty, což přinese větší prospěch výrobcům v Unii. Podle tohoto scénáře by zachování opatření umožnilo větší části výrobců v Unii dále rozvíjet obchodní modely, výrobní proces a distribuční kanály (nebo v nich pokračovat), a tudíž postupně zlepšit finanční situaci, jak bylo zjištěno v období přezkumného šetření.

(397)

Pokud by opatření pozbyla platnosti, lze očekávat, že se již nyní silná hospodářská soutěž, zejména v segmentu středně drahých až levných výrobků, značně zvýší. Dále lze předpokládat, že tato vyšší cenová soutěž v segmentu levných a středně drahých výrobků bude mít přímý dopad na ceny všech ostatních stylů obuvi. To by s velkou pravděpodobnosti ohrozilo rovněž velkou skupinu výrobců v Unii, které se podařilo změnit obchodní model a zlepšit svou situaci. Jelikož finanční situace a ziskovost těchto výrobců není dostatečně pevná, aby delší dobu čelila cenovému tlaku vyvíjenému velkým objemem dumpingového dovozu s cenami podstatně nižšími než ceny výrobního odvětví Unie, vedlo by to s velkou pravděpodobností k zániku mnoha dalších výrobců a k významnému snížení přímé zaměstnanosti u výrobců v Unii a dodavatelů zboží a služeb pro výrobní odvětví Unie.

(398)

Za účelem získání úplnější představy o zájmu výrobců v Unii mimo běžnou analýzu dopadu na celé výrobní odvětví Unie byly získány doplňkové informace prostřednictvím vnitrostátních sdružení výrobců obuvi a společností, které byly zařazeny do vzorku v původním šetření. Svá stanoviska předložil jeden spolupracující výrobce, jenž byl vyloučen z výrobního odvětví Unie, má však nadále významnou výrobu v Unii.

(399)

Doplňkové informace získané od vnitrostátních sdružení výrobců obuvi poskytují smíšený obraz, který závisí především na skutečnosti, zda v konkrétním členském státě zůstala zachována významná výroba obuvi, nebo zda má dotyčná země významné zájmy v oblasti dovozu. Zatímco pět vnitrostátních sdružení s významnou výrobou obuvi podpořilo zachování opatření a vyzdvihlo přínosy opatření pro výrobce obuvi v příslušné zemi, čtyři jiná sdružení zastupující země, v nichž je výroba obuvi zcela či z velké části zadávána externě do třetích zemí, nebo země s významnou výrobní kapacitou, avšak rovněž značným dovozem, uvedla, že by zachování opatření bylo celkově v rozporu se zájmem Unie. Tato sdružení zastupovala více společnosti, které dovážejí výrobky, nebo je ve značném rozsahu distribuují či prodávají na maloobchodní úrovni. Jejich názory byly proto posouzeny rovněž v rámci bodů odůvodnění, které se zabývají zájmem dovozců a maloobchodníků, kteří nejsou ve spojení. Při bližší úvaze byl objem výroby připadající na tato čtyři sdružení podstatně nižší než objem výroby pěti sdružení, která uvedla, že opatření přinesla výrobcům prospěch.

(400)

Byli kontaktováni rovněž výrobci v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku v původním šetření, v zájmu doplnění představy a analýzy některých tvrzení, že výrobní odvětví Unie zaniklo, a tudíž nevyužilo uložených opatření. Tyto dodatečně získané informace od výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku dříve, byly rovněž opodstatněné s ohledem na aspekty zájmu Unie, jelikož obuvnické výrobní odvětví v Unii je natolik roztříštěné a nesourodé, že vzorek pro analýzu újmy je nevyhnutelně malý.

(401)

Z tohoto přezkoumání situace výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku dříve, vyplynulo, že všechny spolupracující společnosti zařazené do vzorku v původním šetření zachovaly v Unii významnou část své výroby. Tyto společnosti se celkově vyslovily pro zachování antidumpingových opatření a vyzdvihly kladný dopad opatření na zaměstnanost v Unii. Současně většina těchto společností částečně přemístila části své výroby obuvi do zemí mimo Unii, včetně jedné z dotčených zemí, a ve své obchodní strategii uplatňovala doplňková řešení s cílem zvýšit konkurenceschopnost. Společnosti, které nadále vyrábějí pouze v Unii, se specializují na dražší, kvalitnější výrobky s poměrně krátkou dobou potřebnou k realizaci. Odpovědi výrobců v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku dříve, potvrzují, že jak bylo popsáno v části týkající se újmy výrobců v Unii zařazených do vzorku, byly vyvinuty různé obchodní modely a někteří výrobci v Unii se přizpůsobují měnícím se podmínkám na trhu řadou opatření, včetně externího zadávání části výroby do třetích zemí nebo v Unii, změnou prodejních kanálů, investicemi do jakosti a image značky atd. Tyto odpovědi rovněž potvrzují celkový výše popsaný obraz, pokud jde o přínosy zachování opatření a nevýhody jejich zrušení pro výrobní odvětví Unie.

(402)

V zájmu dalšího doplnění obrazu o zájmu výrobců v Unii byla analyzována rovněž odpověď výrobce, jenž byl vyloučen z definice výrobního odvětví Unie. Tento výrobce předložil konsolidovanou odpověď týkající se činností v Evropě a rovněž zvláštní odpovědi týkající se dvou evropských výrobních zařízení. Tento výrobce vznesl námitku proti žádosti o přezkum stejně jako proti zachování dotyčných antidumpingových opatření.

(403)

Společnost má v Unii dvě výrobní zařízení pro kompletaci, která využívají svršky vyráběné v Asii. Objem výroby těchto dvou zařízení se však mezi rokem 2005 a obdobím přezkumného šetření významně snížil. Zatímco v roce 2005 představovala dovezená obuv méně než polovinu objemu obuvi prodaného touto společností, tento podíl se významně zvýšil do období přezkumného šetření, v němž byla většina obuvi prodané touto společností přímo pořízena z Asie. Z novějších informací o trhu vyplývá, že společnost dále snižuje své výrobní činnosti v Unii a nahrazuje toto množství dovozem.

(404)

Ačkoliv společnost významně snížila své výrobní činnosti v Unii, vedlo to pouze k mírnému snížení celkové zaměstnanosti v Unii. Zdá se, že od roku 2005 společnost zvýšila svůj celkový obrat a významně zlepšila svou ziskovost. To mělo za následek vytvoření dalších pracovních míst v Unii v jiných oblastech než výroba (administrativa, design a vývoj, marketing a prodej atd.). Z dostupných informací se zdá, že ačkoli měla antidumpingová cla negativní dopad na finanční výsledky společnosti, nebyla až tak významná, jelikož celková ziskovost se zvýšila. Existence antidumpingových opatření společnosti nebránila v tom, aby nadále zadávala výrobu externě do třetích zemí, včetně dotčených zemí. Na druhou stranu nevedlo uložení opatření společnost ke zvýšení výrobních činností v Unii. Strategická rozhodnutí o výrobních činnostech jsou zřejmě přijímána na základě širších nákladových aspektů.

(405)

Pokud budou opatření zachována, společnost bude s velkou pravděpodobností nepříznivě ovlivněna antidumpingovými cly, jelikož bude pravděpodobně nadále dovážet z dotčených zemí. Rozsah tohoto negativního dopadu cel nebude s velkou pravděpodobností ani nadále významný, jelikož společnost může diverzifikovat zdroje dovozu, jak to již činila v minulosti. Budou-li na druhou stranu opatření zrušena, společnosti by to přineslo prospěch vzhledem k dovozu z dotčených zemí a mohla by pravděpodobně dále zvýšit svou ziskovost.

(406)

Zpřesněná analýza ostatních výrobců v Unii potvrzuje celková zjištění, tj. že výrobci vyvinuli řadu různých obchodní modelů a většina z nich měla zřejmě prospěch z uložení antidumpingových opatření, jelikož výrobci nahlásili mírné zlepšení své situace a vyšší konkurenceschopnost přizpůsobením mimo jiné výrobních strategií a prodejních kanálů. Z dostupných informací tudíž vyplývá, že většina těchto výrobců bude mít ze zachování opatření prospěch, přinejmenším co se týká rozhodnutí zachovat výrobní činnosti v Unii. Tito výrobci by byli poškozeni, pokud by opatření pozbyla platnosti, jelikož dumpingový dovoz z dotčených zemí by vyvíjel tlak na snižování cen ve všech segmentech výrobků, které tito výrobci vyrábějí.

(407)

Negativní účinky na některé výrobce, kteří zadávají výrobu externě do dotčených zemí, nebudou pravděpodobně ani nadále neúměrné, jak bylo prokázáno v minulosti, a vzhledem ke skutečnosti, že opatření těmto výrobcům nebránila v dalším externím zadávání výroby do dotčených zemí. Dopad antidumpingových cel na tyto výrobce bude proto záviset především na rozhodnutí jednotlivých společností o pořizování výrobku. Řízení dopadu antidumpingových cel je proto v rukou dotyčných společností.

(408)

Přezkumné šetření potvrdilo, že je možno rozlišit dvě hlavní kategorie dovozců. Jedna kategorie se skládá především ze společností, jež dovážejí a dále prodávají obuv vlastní značky, jejíž výrobu zadávají externě do třetích zemí. Tyto společnosti obvykle mají v Unii významné činnosti, například design, výzkum a vývoj, pořizování surovin, a někdy mají i svůj vlastní distribuční řetězec. Z toho vyplývá, že tato kategorie dovozců má významné činnosti „přidávající hodnotu“ v Unii, kde obvykle zaměstnává relativně vysoký počet osob. Druhá kategorie se skládá z dovozců, kteří jsou pouhými obchodníky zaměřujícími se spíše na objem a méně na značku a obchodují převážně s obuví „vlastní značky“. Tito dovozci mají obvykle nižší strukturální náklady a menší činnosti s přidanou hodnotou v Unii.

(409)

Bylo zjištěno, že v rámci těchto dvou kategorií existují různé obchodní modely. V první kategorii lze například rozlišit značky evropského původu, avšak rovněž neevropské značky a formální i neformální obuv. V druhé kategorii se nacházejí dovozci, kteří mají vlastní maloobchodní prodejny, avšak rovněž dovozci, kteří prodávají pouze velkoobchodníkům/distributorům. Některé společnosti v této druhé kategorii obchodují pouze s obuví vlastních značek, zatímco ostatní mají rovněž zvláštní smlouvy týkající se pořizování výrobků, nebo licenční smlouvy nebo společné podniky se zavedenými značkami.

(410)

Vzhledem k výše popsaným rozdílům mezi dovozci a v zájmu získání pokud možno úplné představy byla situace dovozců analyzována z různých hledisek. Za prvé byly analyzovány připomínky dovozců a jejich sdružení. Mimoto byly rovněž konzultovány a použity statistické údaje a příslušné publikace. U některých klíčových hospodářských údajů byly mimoto použity ověřené informace získané od vzorku dovozců.

(411)

Jak bylo uvedeno výše, za účelem zjištění některých klíčových hospodářských údajů bylo rozhodnuto vytvořit vzorek dovozců. Toto rozhodnutí vycházelo ze skutečnosti, že původní šetření prokázalo, že počet spolupracujících dovozců byl vysoký a mnoho z nich zaslalo odpověď na dotazník. V tomto přezkumu před pozbytím platnosti se proto považovalo za vhodné použít výběr vzorku.

(412)

Jak bylo uvedeno v 37. bodě odůvodnění, z 21 dovozců v Unii, kteří se přihlásili a projevili ochotu spolupracovat při šetření, bylo do vzorku zařazeno osm dovozců. Vzorek se skládal z pěti největších společností z hlediska objemu a hodnoty dovozu a dalšího prodeje v Unii a několika menších dovozců; tito menší dovozci byli zařazeni do vzorku s cílem zajistit reprezentativnější průřez stranami, které nabídly spolupráci, s různými obchodními modely, zeměpisnou polohou a segmenty obchodovaných výrobků. Společnosti zařazené do vzorku představovaly nejvyšší možný počet společností, jenž bylo možno přiměřeně přezkoumat ve stanovené lhůtě. Podle údajů dostupných v této fázi šetření připadalo na dovozce zařazené do vzorku přibližně 18 % dovozu přezkoumávaného výrobku do Unie v průběhu období přezkumného šetření. Jedna ze společností zařazených do vzorku, která sice projevila souhlas se zařazením do vzorku, však nakonec na dotazník neodpověděla a veškeré úsilí o zajištění spolupráce tohoto malého dovozce bylo bezvýsledné. Tuto společnost bylo proto nutno ze vzorku vyloučit. Ostatních sedm dovozců zařazených do vzorku při šetření plně spolupracovalo a zaslalo odpovědi na dotazník ve stanovených lhůtách.

(413)

Jak již bylo uvedeno, ověřené údaje od dovozců zařazených do vzorku v souhrnné podobě umožnily mimo jiné provést podrobnou analýzu některých hlavních ekonomických parametrů, jichž bylo možno vzhledem k vysokému počtu hospodářských subjektů přiměřeně dosáhnout pouze prostřednictvím vzorku. Analýza situace dovozců však nebyla omezena na informace poskytnuté v rámci výběru vzorku. Při analýze zájmu Unie byly vzaty v úvahu rovněž odborný tisk a studie trhu a rovněž informace vyžádané a obdržené od zúčastněných stran. Využití těchto informací zajistilo, aby v analýze byly dostatečně zastoupeny všechny hlavní obchodní modely používané v tomto výrobním odvětví.

(414)

Na základě ověřených informací od výrobců zařazených do vzorku a ostatních informací obsažených ve spisu se odhaduje, že dovoz a další prodej přezkoumávaného výrobku distributorům/maloobchodníkům zajistily v průběhu období přezkumného šetření v Unii pracovní místa pro přibližně 23 000 osob.

(415)

Jak je uvedeno v tabulce č. 4, z údajů Eurostatu vyplývá, že se od roku 2005 dovoz přezkoumávaného výrobku významně snížil o přibližně 90 milionů párů. Během téhož období se dovoz usňové obuvi z jiných zemí zvýšil přibližně o 43 milionů párů na 201 milionů párů. Výsledkem je to, že zatímco v roce 2005 byl objem dovozu z ČLR a Vietnamu mnohem vyšší (+80 %) než objem dovozu ze všech ostatních zemí, v průběhu období přezkumného šetření úroveň dovozu z jiných zemí přesáhla úroveň dovozu z ČLR a Vietnamu o 4 %. Z údajů Eurostatu rovněž vyplývá, že od roku 2005 se celkový dovoz dotčeného výrobku snížil o 11 %.

(416)

Jeden velký dovozce, který spolupracoval při šetření, ale neúčastnil se výběru vzorku, oznámil podobný vývoj dovozu. Tato společnost uvedla, že její nákupy přezkoumávaného výrobku se od roku 2005 snížily o 25 %, zatímco dovoz usňové obuvi z ostatních zemí významně vzrostl.

(417)

Pokud jde o dovozce zařazené do vzorku, dovoz usňové obuvi v období od roku 2005 do období přezkumného šetření se z hlediska objemu vyvíjel následovně:

Tabulka č. 19

Objemy dovozu dovozců zařazených do vzorku (v párech)

(418)

V souladu s celkovými statistickými údaji dovozci zařazení do vzorku významně zvýšili své nákupy usňové obuvi z jiných zemí. Objemy dovozu z ČLR a Vietnamu byly od roku 2005 poměrně stálé, s určitým poklesem v roce 2007, avšak opětovným zvýšením v období přezkumného šetření na téměř stejnou úroveň jako v roce 2005. Z toho vyplývá, že co se týká dovozců zařazených do vzorku, celkový objem obchodované usňové obuvi se od roku 2005 zvýšil téměř o třetinu, a to se stálou úrovní dovozu z dotčených zemí, bez ohledu na uložená antidumpingová opatření, a rostoucí tendencí dovozu ze třetích zemí. Ze třetích zemí, které využily těchto vyšších objemů dovozu, měly nejvyšší prospěch Indonésie a Indie.

(419)

Vývoj nákupů od dotčených zemí je ve vzorku stálý, což neodpovídá vývoji zaznamenanému Eurostatem (významný pokles). Při bližším pohledu na vzorek je zřejmé, že stálý vývoj u dovozu z dotčených zemí vyplývá ze skutečnosti, že jeden z větších dovozců zařazených do vzorku (v rozporu s trendem zaznamenaným nejen Eurostatem, nýbrž rovněž ostatními dovozci zařazenými do vzorku) nejenže významně zvýšil své nákupy od třetích zemí, ale aby uspokojil poptávku, zvýšil rovněž významně dovoz z dotčených zemí, čímž vyrovnal celkový klesající vývoj tohoto dovozu zaznamenaný ve vzorku. S přihlédnutím k této skutečnosti se vyvozuje závěr, že vývoj dovozu dotčeného výrobku ve vzorku je v souladu s kvantitativní analýzou databáze Eurostatu, tj. celkovým snížením dovozu z dotčených zemí.

(420)

Jak je uvedeno v tabulkách č. 5 a 8, z údajů Eurostatu vyplývá, že se průměrné dovozní ceny usňové obuvi z dotčených zemí i ze třetích zemí od roku 2005 zvýšily a dovozní ceny CIF usňové obuvi ze třetích zemí dokonce o něco více než dovozní ceny CIF usňové obuvi z dotčených zemí. Vzhledem k tomu, že významný dopad na ceny má rovněž skladba dovážené obuvi a že se tato skladba u všech vyvážejících zemí může významně změnit, nejsou průměrné ceny, které lze vypočítat z objemů a hodnot nahlášených Eurostatem, nutně nejvhodnější pro zjištění vývoje cen. V tomto ohledu lze vývoj cen u dovozců zařazených do vzorku považovat za smysluplnější, jelikož sortimentní skladba dovozců se pravděpodobně změnila v menším rozsahu vzhledem k tomu, že se všechny tyto společnosti dlouhodobě zaměřují na určité druhy a styly obuvi.

(421)

Jak je popsáno v 412. bodě odůvodnění a v 408. a následujících bodech odůvodnění, dovozci zařazení do vzorku zastupují různé obchodní modely, což vyplývá mimo jiné z významných rozdílů průměrných cen u jednotlivých dovozců. Někteří dovozci mimoto obchodují ročně s mnoha miliony párů, zatímco jiní obchodují ročně „pouze“ s několika stovkami tisíc párů. Za třetí, u některých jednotlivých dovozců obchodované objemy (a tudíž jejich váha ve vzorku) v průběhu posuzovaného období silně kolísaly. Z těchto důvodů se usuzovalo, že výsledky váženého průměru je nutno doplnit analýzou aritmetického průměru s cílem získat úplnou představu o příslušných tendencích.

(422)

Průměrné dovozní ceny u dovozců zařazených do vzorku se v období od roku 2005 do období přezkumného šetření vyvíjely následovně:

Tabulka č. 20

Průměrné dovozní ceny u dovozců zařazených do vzorku (v EUR)

(423)

Analýza dovozních cen CIF z ČLR a Vietnamu od roku 2005, tj. posledního roku bez existence antidumpingových opatření, do období přezkumného šetření ukazuje zvýšení o 2 % (aritmetický průměr) nebo pokles o 9 % (vážený průměr). Analyzované údaje celkově poukazují na stálé či mírně se snižující dovozní ceny před připočtením dovozních a antidumpingových cel. Podle obou scénářů se dovozní ceny před proclením v roce 2006 prudce zvýšily a posléze klesaly.

(424)

Současně se průměrné dovozní ceny CIF usňové obuvi z jiných zemí u obou posouzení snížily (– 20 % až – 6 %). Rozdíl mezi dovozní cenou usňové obuvi před proclením z dotčených zemí a z jiných zemí se proto snížil, a to přibližně ze 2,00 EUR za jeden pár na 1,00 EUR na jeden pár (v procentním vyjádření: z přibližně 20 % na 10 % – aritmetické průměry) nebo ze 2,00 EUR na 0,50 EUR (v procentním vyjádření: z přibližně 20 % na 5 % – vážené průměry). Antidumpingová cla jsou připočítána pouze v případě ČLR a Vietnamu. Lze tudíž mít za to, že průměrné ceny franko přístav určení (tj. dovozní ceny včetně dovozních nákladů, dovozních cel a případně antidumpingových cel) usňové obuvi z ČLR a Vietnamu na straně jedné a z jiných zemí na straně druhé jsou nyní na srovnatelnějších úrovních. Ceny usňové obuvi vyráběné v jiných zemích se proto v porovnání s cenami obuvi vyráběné v dotčených zemích stávají přitažlivějšími.

(425)

Pokud jde o ceny dovozců při dalším prodeji, podrobné informace byly získány od vzorku dovozců. Ceny dovozců zařazených do vzorku při dalším prodeji přezkoumávaného výrobku se vyvíjely následovně:

Tabulka č. 21

Průměrné ceny při dalším prodeji u dovozců zařazených do vzorku (v EUR)

(426)

Výše uvedené údaje poukazují na stálé nebo mírně rostoucí ceny při dalším prodeji od roku 2005 do období přezkumného šetření. V roce 2006 se ceny při dalším prodeji zvýšily o 7 % na 10 %, což je nárůst podobný růstu nákupních cen CIF v roce 2006 (viz 422. bod odůvodnění). Od roku 2006 do období přezkumného šetření se ceny při dalším prodeji snížily.

(427)

Při šetření se neobjevily žádné informace nebo důkazy, které by naznačovaly, že se ceny ostatních dovozců při dalším prodeji vyvíjely jinak, než bylo popsáno výše.

(428)

Co se týká dovozců zařazených do vzorku, byla ziskovost stanovena na základě společného obrazu dovozních cen a cen při dalším prodeji, jak byl právě popsán, a vývoje ostatních nákladových činitelů u dovozců. Po zveřejnění konečných závěrů zpochybnili někteří dovozci své vlastní údaje o ziskovosti, které byly použity, a požádali, aby byly přijaty opravené údaje. Byly přijaty některé z těchto požadavků a byly opraveny některé tiskové chyby. Opravená situace v oblasti ziskovosti je následující:

Tabulka č. 22

Průměrný zisk dosažený u přezkoumávaného výrobku dovozci zařazenými do vzorku

(čistý zisk před zdaněním/obrat)

(429)

Výše uvedené číselné hodnoty byly vypočítány na základě údajů o zisku u přezkoumávaného výrobku nahlášených dovozci zařazenými do vzorku. V některých případech bylo nutno nahlášené údaje po inspekci na místě revidovat. Jak je uvedeno výše, po zveřejnění konečných závěrů zpochybnili čtyři dovozci ze vzorku analýzu své ziskovosti a zdůraznili, že by měly být přijaty opravené údaje, jako jsou ty, které byly předloženy po inspekci na místě. S ohledem na jednoho dovozce ze vzorku je třeba poznamenat, že jeho požadavek týkající se prodejních, obecných a správních nákladů byl částečně přijat a vedl k opravě administrativní chyby, což vedlo k lehkému snížení ziskovosti u vzorku, jak bylo uvedeno ve sdělení zúčastněným stranám. Žádost tohoto dovozce, že by měly být přijaty původně sdělené prodejní, obecné a správní náklady a navíc měly by být brány v úvahu značné licenční poplatky, které musel zaplatit podnikům mimo Unii, které jsou s ním ve spojení, musela být nicméně zamítnuta. Pokud jde o původně sdělené prodejní, obecné a správní náklady, během inspekce na místě bylo zjištěno, že jsou nadhodnocené, protože společnost nemohla uváděné údaje doložit. Byla proto provedena oprava na základě dokumentů obdržených během inspekce na místě. Pokud jde o údajné náklady na licenční poplatky, byla tato částka vyžádána až po inspekci na místě a žádost nebyla dostatečně doložena. Pokud jde o druhého dovozce ze vzorku, tento dovozce rovněž zopakoval svou žádost, že by měly být přijaty opravené údaje založené na zisku deklarovaném na formuláři, který údajně předložil orgánům Spojených států. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že společnost pro uvedený výrobek předložila tabulku ziskovosti, která byla potvrzena během inspekce, protože mohla být plně porovnána s auditovanými účty a ostatními dostupnými údaji.

Dokument, který byl zaslán po ověření, pouze uváděl celkovou úroveň zisku pro „Evropu“ a zahrnoval všechny výrobky a pravděpodobně také činnosti prováděné mimo země EU-27, ale stále v geografické Evropě (ve Švýcarsku, v balkánských zemích). Tento formulář také nemohl být porovnán s údaji ověřenými na místě, a žádost byla proto zamítnuta. V podání, které společnost zaslala po zveřejnění závěrů, uvedla v tomto směru podrobnější údaje, ale vzhledem k pozdnímu zaslání a chybějícím podstatným důkazům nebylo rovněž možné vzít je v úvahu. Druhá žádost této společnosti se týkala některých nákladových položek, které měly být brány v úvahu, z nichž dvě nemohly být porovnány s informacemi ověřenými na místě. Komise nicméně přijala k posouzení třetí nákladovou položku, která byla během inspekce plně ověřena a pouze omylem nebyla uvedena v tabulce. Dopad na celkovou ziskovost byl nicméně omezený. Třetí dovozce předložil původně pouze údaje o zisku pro malou část svých činností v Unii. Na předložené údaje nemůže být pohlíženo jako na údaje, které jsou obecně reprezentativní pro činnost společnosti v Unii, vzhledem k tomu, že existovaly významné rozdíly mezi regiony, pokud jde o náklady a příjmy. Údaje o zisku tedy byly doplněny během inspekce na místě o údaje týkající se ostatních činností společnosti v Unii, jejichž podkladem byly veškeré dostupné ověřitelné informace. Společnost nesouhlasila s výsledkem těchto výpočtů a během závěrečné fáze inspekce na místě předložila opravenou tabulku ziskovosti, která se lišila od výpočtu Komise pouze v jedné položce, a to v kupní ceně. Protože však, na rozdíl od kupní ceny, kterou stanovila Komise, nebylo možné porovnat tuto navrženou kupní cenu s dostupnými informacemi, nebyla tato upravená tabulka přijata. Žádost byla proto odmítnuta a byly použity údaje o zisku, které byly stanoveny během inspekce na místě. Čtvrtý dovozce nesouhlasil po zveřejnění závěrů se svými vlastními údaji o ziskovosti, které byly předloženy, zkontrolovány a přijaty během inspekce na místě, přičemž tvrdil, že veškerá použitá metodika nebyla správná. Vzhledem k tomu, že společnost nicméně nenavrhla jinou metodiku, která by měla být použita ke stanovení zisku u sledovaného výrobku, byla žádost odmítnuta jako nepodložená.

(430)

Připomíná se, že v původním šetření vyplynul z odpovědí spolupracujících dovozců na dotazník vážený průměrný čistý zisk v období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 ve výši 12 %. Při tomto přezkumném šetření však z ověřených údajů dovozců zařazených do vzorku vyplynulo, že vážený průměrný zisk dovozců zařazených do vzorku v roce 2005 činil více než 20 %. V roce 2006 došlo k významnému poklesu ziskovosti, a to o více než 18 procentních bodů na základě váženého průměru a o zhruba 12 procentních bodů na základě aritmetického průměru. Zdá se, že většina smluv o prodeji již byla sjednána před uložením prozatímních opatření v březnu 2006 a v mnoha případech nebraly sjednané prodejní ceny v potaz možné uložení antidumpingových cel. Zisk dovozců zařazených do vzorku dosažený u přezkoumávaného výrobku se proto v roce 2006 snížil. V roce 2007 a v období přezkumného šetření zisk opět vzrostl, avšak dosud je o 8 až 16 procentních bodů nižší než zisk, jehož bylo dosaženo v roce 2005.

(431)

Vzhledem ke skutečnosti, že od března 2006 většina dovozců zařazených do vzorku přizpůsobila své kanály pro pořizování výrobků a cenovou politiku změněným okolnostem, tj. uloženým antidumpingovým clům, byla provedena podrobnější analýza činitelů, které měly dopad na ziskovost od roku 2007. Bylo možno zjistit následující skutečnosti. Za prvé, ačkoli bylo možno snížení zisku v roce 2006 přičíst do značné míry antidumpingovým opatřením, v roce 2007 a v období přezkumného šetření měly na zisk dovozců zařazených do vzorku významný negativní dopad rovněž jiné činitele, které jsou specifické pro jednotlivé společnosti. V roce 2007 a v období přezkumného šetření došlo u některých dovozců zařazených do vzorku k významnému zvýšení prodejních, správních a režijních nákladů, které vyplývalo ze silně se zhoršujících hrubých ziskových přirážek. To mělo vliv na vypočítaný zisk pro celý vzorek. Pokud jde o toto zvýšení prodejních, správních a režijních nákladů u dovozců zařazených do vzorku, nebylo možno zjistit žádný společný důvod, například vyšší marketingové náklady v případě sportovních událostí.

(432)

Současně se podotýká, že vývoj směnného kurzu eura vůči americkému dolaru pomohl dovozcům stlačit jejich pořizovací náklady, včetně nákladů na přezkoumávaný výrobek. Od konce roku 2005 do konce období přezkumného šetření došlo ke zhodnocení eura vůči americkému dolaru o téměř 30 % a vzhledem ke skutečnosti, že smlouvy dovozců s jejich dodavateli jsou obvykle uzavírány v amerických dolarech a dovozci nahlásili pouze omezené zajištění, tento „zisk“ ztlumil dopad antidumpingových cel a zvýšení ostatních nákladů. Na základě informací poskytnutých jedním z dovozců zařazených do vzorku mohly být úrovně zisku v období přezkumného šetření až o 6 procentních bodů nižší, pokud by byl směnný kurz stálý.

(433)

Mimoto byla provedena alternativní analýza ziskovosti, která rozlišovala zisk dosažený u obuvi vlastní značky od zisku dosaženého u značkové obuvi. Za tímto účelem byly ověřené údaje, jež byly k dispozici od dovozců zařazených do vzorku, doplněny informacemi získanými od jiného velkého dovozce obuvi vlastní značky, který se nepřihlásil pro výběr vzorku, avšak při šetření spolupracoval a předložil svá stanoviska. Z těchto informací vyplývá, že úrovně zisku u dovozců obuvi vlastní značky byly celkově podstatně nižší než úrovně zisku většiny dovozců značkové obuvi, v průběhu období přezkumného šetření však byly přesto vysoké v rozmezí od 11 % do 17 %. To potvrzuje zjištění původního šetření, v němž tato kategorie dovozců nahlásila dosaženou průměrnou úroveň ziskovosti ve výši 17 %. Na druhou stranu tato zpřesněná analýza rovněž prokázala, že se u dovozců značkové obuvi ziskovost od doby původního šetření zvýšila. V uvedeném šetření tito dovozci oznámili průměrnou ziskovost přibližně 10 %, zatímco zisk dovozců značkové obuvi zařazených do vzorku v průběhu období přezkumného šetření činil více než 20 %. Lze tudíž vyvodit závěr, že celkově se hospodářská situace skupiny dovozců obuvi vlastní značky od doby původního šetření ve velké míře nezměnila, zatímco situace dovozců značkové obuvi se zřejmě dokonce zlepšila.

(434)

V každém případě byly podle jakéhokoli scénáře úrovně zisku, jichž dosáhli dovozci zařazeni do vzorku, poměrně vysoké a po roce 2006 nevykazovaly klesající tendenci. Podotýká se rovněž, že celková úroveň zisku dovozců zařazených do vzorku, tj. vždy více než 10 %, naznačuje poměrně stálou a udržitelnou podnikatelskou činnost.

(435)

Při šetření se neobjevily žádné informace nebo důkazy, které by naznačovaly, že by se úroveň zisku ostatních dovozců vyvíjela odlišně, než je pro zisk popsáno výše.

(436)

Vzhledem ke světové finanční a hospodářské krizi, která vypukla těsně po skončení období přezkumného šetření, se považovalo za vhodné analyzovat situaci dovozců po skončení období přezkumného šetření. V řadě obdržených podání se odkazovalo na přímý negativní dopad, který tento hospodářský pokles bude mít na výrobní odvětví, což dále zhorší negativní účinek antidumpingových cel. Na základě doplňkových informací a připomínek předložených jednotlivými stranami, jakož i veřejně dostupných informací, například z Eurostatu, průzkumů trhu atd., byl získán následující obraz.

(437)

Z dostupných statistických údajů se zdá, že dovoz z dotčených zemí dále klesá, ačkoliv tento pokles je v porovnání se snižováním v období od roku 2005 do období přezkumného šetření mírný (– 15 % po skončení období přezkumného šetření). Současně rostl dovoz ze třetích zemí. Jinými slovy, dosud probíhá proces přesouvání výroby z dotčených zemí do třetích zemí. Z údajů Eurostatu rovněž vyplývá silný růst dovozních cen, zejména co se týká obuvi z dotčených zemí (+21,5 % v porovnání s obdobím přezkumného šetření).

(438)

Obdobný vývoj po skončení období přezkumného šetření uváděli dovozci zařazení do vzorku, kteří v rostoucí míře pořizovali výrobky z jiných zemí a omezovali pořizování výrobků z dotčených zemí. Dovezené objemy dotčeného výrobku byly celkově poměrně stálé. Dovozci objasnili, že kvůli přibližně šestiměsíční době potřebné k realizaci byly nákupy po období přezkumného šetření výsledkem objednávek zadaných před začátkem hospodářského poklesu. Průměrné nákupní ceny dotčeného výrobku u dovozců zařazených ve vzorku uvedené v eurech vzrostly ve srovnání s obdobím přezkumného šetření přibližně o 15 %. Důvodem růstu cen nahlášeného dovozci je v prvé řadě zhodnocení amerického dolaru na konci roku 2008 a počátkem roku 2009, které zvýšilo pořizovací náklady v eurech u výrobků z dotčených zemí, a za druhé vyšší výrobní náklady v dotčených zemích, zejména kvůli růstu mzdových nákladů.

(439)

Jelikož ceny při dalším prodeji byly stálé či se zvýšily pouze mírně, zdá se, že mohla být dále nepříznivě ovlivněna ziskovost dovozců zařazených do vzorku dosažená z obchodu s dotčeným výrobkem. Dovozci mimoto uvedli, že kvůli předem zadaným objednávkám a následnému snížení poptávky se značně zvýšily jejich zásoby. Z výpočtu úrovně zisku dovozců po skončení období přezkumného šetření na základě poskytnutých údajů o cenách však vyplynulo, že snížení zisku bude s největší pravděpodobností mírné (přibližně o 2 procentní body), což bude nadále znamenat celkově dobrou úroveň zisku.

(440)

Řada dovozců však uvedla, že od podzimu 2008 spotřebitelská poptávka významně oslabila a že se tato slabá poptávka dosud neprojevila v objemech dovozu, jelikož objednávky byly zadány o šest až devět měsíců dříve, tj. před hospodářským poklesem. Dovozci proto očekávali významnější snížení objemu dovozu v příští sezóně. Několik dovozců mimoto uvedlo, že se některé významné distribuční řetězce dostaly do platební neschopnosti nebo mají finanční potíže, v důsledku čehož byly zrušeny objednávky, zásoby dovozců se zvyšují a tito musí poskytovat svým odběratelům zvláštní slevy. Někteří dovozci zařazení do vzorku oznámili vzhledem k hospodářskému poklesu významné plány na restrukturalizaci, zatímco jiní uvedli, že se v rostoucí míře pokoušejí kontrolovat náklady jiným způsobem.

(441)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že až do července 2009 byl dopad krize dosud omezený, pokud jde o objem dovozu a prodeje, vzhledem k tomu, že objednávky byly zadány před propuknutím krize na úrovni spotřebitelů a byly založeny na optimističtějších očekáváních ohledně spotřeby. Pokud jde o ziskovost, zdá se, že se většině dovozců dosud dařilo omezovat dopad krize přijetím různých opatření ke kontrole nákladů.

(442)

Budou-li opatření zachována, je velmi pravděpodobné, že to bude mít větší dopad na dovozce v budoucnu, jelikož došlo k významné změně ekonomických parametrů: při nedávno zaznamenaném růstu nákupních cen a očekávaném celkovém snížení spotřeby bude účinek antidumpingového cla zjevnější, než tomu bylo v minulosti, a to i v případě, že vývoj směnného kurzu ztlumí růst nákupních cen, jak tomu bylo v posuzovaném období. Řada dovozců mimoto uvedla, že v dotčených zemích došlo k dalšímu významnému růstu nákladů, například pokud jde o vyšší mzdové náklady. Celkově se zisk dosažený u dotčeného výrobku v blízké budoucnosti pravděpodobně sníží, z velké části však rovněž kvůli růstu ostatních nákladů než kvůli antidumpingovým clům. Jelikož dovozci mají obecně dostatečná zisková rozpětí, toto snížení se vší pravděpodobností tyto společnosti neohrozí.

(443)

Jak je doloženo od roku 2005, dovozci budou pravděpodobně nadále pokračovat v odběrech nebo začnou s odběry ještě vyššího množství zboží z jiných třetích zemí, jelikož se jich více dotkne antidumpingové clo. Současně se dovozci pravděpodobně pokusí přenést vyšší část případného celkového zvýšení nákladů na maloobchodníky/distributory. Vzhledem k relativnímu významu těchto maloobchodníků/distributorů pro dovozce (jak je objasněno v 472. bodě odůvodnění) dovozci pravděpodobně nepřenesou případný růst nákladu zcela na své zákazníky. To bylo zjištěno rovněž v období od července 2008 do března 2009.

(444)

Dopad zachovaných antidumpingových cel v období snižující se poptávky, rostoucích nákupních cen a vyšší citlivosti spotřebitelů na náklady na dovozce se však bude lišit v závislosti na pružnosti jednotlivých dovozců. Připomíná se, že někteří dovozci již ve svých strategiích pořizování výrobků a své sortimentní skladbě (více obuvi STAF, textilní či plastové obuvi nebo doplňků) prokázali velkou pružnost. To jim umožní zmírnit účinek cla v budoucnu. Ostatní dovozci, kteří zachovávají tradiční kanály pro pořizování výrobků v dotčených zemích a zaměřují se na usňovou obuv, mohou skutečně zaznamenat celkový pokles ziskovosti nebo prodeje.

(445)

Jak je uvedeno v 60. a následujících bodech odůvodnění, řada zúčastněných stran požadovala vyloučení zvláštních druhů obuvi z definice výrobku. Většina stran mimoto uvedla, že nebude-li možné revidovat v tomto šetření definici výrobku, budou jimi dovážené druhy obuvi vyloučeny z opatření podle článku 21 základního nařízení. Posledně uvedená tvrzení vycházela většinou z údajné neexistence výroby (výrobní kapacity a ochoty vyrábět) těchto druhů obuvi v Unii, což znamená neexistenci hospodářské soutěže s výrobním odvětvím Unie a újmy způsobené výrobnímu odvětví, a z nepříznivého hospodářského prostředí, v němž by opatření měla vyšší negativní dopad na dovozce, distributory, maloobchodníky a spotřebitele v Unii.

(446)

V této souvislosti je důležité zdůraznit, že mezi dovozem z dotčených zemí a druhem obuvi vyráběné v Unii byla zjištěna značná hospodářská soutěž, jak je uvedeno v 267. a následujících bodech odůvodnění. To rovněž znamená, že v Unii nadále existuje významná výroba usňové obuvi. Uvádí se rovněž, že v rámci přezkumu před pozbytím platnosti nelze definici výrobku změnit, rozšířit či omezit bez ohledu na případný vývoj struktury výroby v Unii během doby existence opatření.

(447)

Navzdory výše uvedeným skutečnostem se Komise obrátila na příslušná sdružení výrobců obuvi s cílem získat jasnější představu o druzích a množství některé obuvi, která je vyráběna v Unii. Ze získaných informací se zdá, že většina obuvi, jíž se týkalo výše uvedené tvrzení, se (dosud) v Unii vyrábí a že se během doby trvání platných opatření struktura výroby podstatně nezměnila. Získané informace neumožňují s konečnou platností určit, zda některé druhy nadstandardních výrobků vyráběné v Unii pokrývají poptávku po těchto výrobcích.

(448)

U většiny těchto výrobků se jedná o zvláštní nadstandardní výrobky, které jsou prodávány specializovaným odběratelům v malém množství, jsou vysoce kvalitní, mají složité technické vlastnosti a patří do kategorie drahých výrobků, jako jsou jezdecká obuv, obuv na bowling nebo obuv zvláštní velikosti či pro úzká chodidla. Tyto druhy výrobku proto v zásadě odpovídají celkové struktuře specifikací výrobců v Unii. Po uložení nebo zachování opatření by výrobci v Unii mohli být vybízeni k opětovnému investování do této výroby nadstandardních druhů výrobku a ke zvýšení stávajících výrobních kapacit. V opačném případě nebude pro výrobce v Unii existovat žádná pobídka k investicím do tohoto sortimentu výrobků. Jelikož cílem opatření není zastavení dovozu, a v daném případě k tomu ani nedošlo, je uložení antidumpingových opatření odůvodněné i u těchto nadstandardních druhů výrobku, nelze-li stanovit přesnou dělící čáru mezi jednotlivými druhy výrobku. Co se týká nadstandardních výrobků, z omezených dostupných údajů v každém případě vyplývá, že jejich podíl na celkovém dovozu je velmi omezený, a proto se nemá za to, že dopad opatření na tyto druhy výrobku není přiměřený s ohledem na velkou většinu dovozu.

(449)

Někteří dovozci sportovní obuvi a jejich sdružení uvedli, že nemají žádnou schůdnou alternativu pro pořizování výrobků v Unii.

(450)

V této souvislosti se za prvé podotýká, že z informací získaných od vnitrostátních sdružení výrobců obuvi vyplývá, že v Unii existuje významná výroba sportovní obuvi, ačkoli nelze vyloučit, že poptávka v tomto segmentu přesahuje nabídku. I když se předpokládá, že v Unii neexistuje dostatečná výroba sportovní obuvi, šetření prokázalo, že existují alternativní zdroje dodávek, jako je Indonésie a Indie, které v rostoucí míře nabízejí konkurenceschopné ceny, jak bylo prokázáno výše.

(451)

Řada dovozců zařazených do vzorku, zejména větších světových značek obuvi, dále uváděla, že s určitými skupinami výrobních závodů v ČLR a Vietnamu mají dlouhodobé strategické vztahy na základě vysokých norem jakosti, sociálních norem, bezpečnostních norem a norem ochrany životního prostředí, jejichž rozvoj trval léta. Změna zdrojů přemístěním výroby by proto znamenala vysoké náklady a dlouhou dobu potřebnou pro přemístění (dvanáct až osmnáct měsíců).

(452)

V tomto ohledu je důležité vyzdvihnout, že dotyčná antidumpingová opatření nebrání v dovozu; jinými slovy, skutečnost, že v zájmu odstranění narušení obchodu byla uložena opatření, nevedla k ukončení dovozu z dotčených zemí a následné nutnosti, aby dovozci pořizovali výrobky v jiných zemích. Bez ohledu na výše uvedené skutečnosti šetření prokázalo, že existuje značná míra pružnosti: dovozci obvykle nakupují u skupin dodavatelů s výrobními základnami v několika asijských zemích. Tyto skupiny jsou pružné a mohou měnit zdroje dodávek z jedné země do druhé, mají-li k tomu pobídku. Údaje předložené při výběru vzorku týkající se pořizování dotyčného výrobku od roku 2005, jež byly shrnuty v 417. bodě odůvodnění, prokazují, že většina dovozců ve vzorku změnila během jednoho roku až dvou let původ značné části pořizované usňové obuvi. Jeden dovozce, jenž nebyl zařazen do vzorku, rovněž oznámil vyšší dovoz z jiných asijských zemí na úkor dovozu z dotčených zemí. Informace obsažené ve spisu proto prokazují, že ačkoliv mohou vzniknout dodatečné náklady, nepovažuje se přesun výroby z jedné země do druhé za příliš obtížný a zdá se, že bude poměrně běžný. Toto tvrzení je proto odmítnuto.

(453)

Sdružení dovozců a někteří dovozci rovněž uvedli, že dovozci již nejsou schopni absorbovat účinek těchto cel. Tyto strany tvrdily, že v období od roku 2006 do období přezkumného šetření byl negativní dopad opatření na spotřebitele (částečně) vyrovnán dopadem vývoje směnného kurzu od roku 2006, avšak podle těchto podání povede zvrat ve vývoji směnného kurzu od konce období přezkumného šetření k nevyhnutelnému zvýšení jejich cen při dalším prodeji, což bude mít za následek vyšší ceny pro spotřebitele v obchodech, budou-li opatření zachována.

(454)

Uznává se, že zhodnocení eura vůči americkému dolaru v období od uložení antidumpingových opatření bylo významné, jak je popsáno rovněž v 432. bodě odůvodnění. Vývoj směnného kurzu přinesl od konce roku 2005 do konce období přezkumného šetření dovozcům dotčeného výrobku prospěch, jelikož smlouvy s dodavateli jsou obvykle uzavírány v amerických dolarech a zhodnocení eura vůči americkému dolaru činilo v průběhu uvedeného období téměř 30 %.

(455)

Pokud jde o údajnou neschopnost dovozců absorbovat clo s ohledem na odlišný vývoj směnného kurzu od poloviny roku 2008, který vedl k vyšším dovozním cenám v eurech, je nutno uvést, že úroveň zisku, kterou dovozci dosahují při obchodování s dotčeným výrobkem, jak bylo analyzováno prostřednictvím vzorku (viz tabulku č. 22), byla v období přezkumného šetření dosud dobrá. Z toho vyplývá, že dovozci budou s to nadále vykonávat svou činnost udržitelným způsobem i v případě, že po určitou dobu bude vývoj směnného kurzu pro ně nevýhodný. Co se týká vývoje směnného kurzu, neexistují žádné známky toho, že euro vůči americkému dolaru volně padá; naopak, ačkoliv od července do listopadu 2008 byla zaznamenána devalvace eura vůči americkému dolaru, od té doby došlo opět k jeho zhodnocení. Proto předpokládat z krátkodobého a střednědobého hlediska devalvaci eura je spekulativní. Pokud jde o maloobchodní ceny usňové obuvi, je nutno dále zmínit, že existuje řada dalších zdrojů usňové obuvi a že tyto zdroje dovozci využívají stále více. Ve spisu proto neexistují žádné údaje, které by naznačovaly, že dovozci musí plně přenést cla na velkoobchodníky/maloobchodníky, což povede k zvýšení cen na maloobchodní úrovni. Toto tvrzení proto není přesvědčivé.

(456)

Někteří dovozci, z nichž většina patří do skupiny výrobců značkové obuvi, uvedli, že opatření budou na újmu značné „přidané hodnotě ve výrobě“ v Unii prostřednictvím významných činností zejména v oblasti designu, vývoje, značky a pořizování výrobků. V tomto ohledu šetření potvrdilo, že mnoho dovozců skutečně pouze neobchoduje s obuví, nýbrž že se v Unii podílí na činnostech přidávajících hodnotu, jak bylo uvedeno výše. Tyto činnosti zajišťují značnou úroveň zaměstnanosti.

(457)

V této souvislosti se podotýká, že informace, které poskytli dovozci zařazení do vzorku, nenaznačují v období od roku 2005 do období přezkumného šetření pokles zaměstnanosti v těchto společnostech v souvislosti s dotčeným výrobkem. Naopak, souhrnné údaje o zaměstnanosti výrobců značkové obuvi zařazených do vzorku spíše dokládají mírné zvýšení této zaměstnanosti. To vyplývá ze skutečnosti, že v souladu se svým účelem nebránila antidumpingová opatření ve vstupu usňové obuvi pocházející z ČLR a Vietnamu na trh Unie, nýbrž upravila jejich cenovou úroveň v zájmu obnovení rovných podmínek. Výše cel je v tomto případě navíc nízká a dovozci mohou mimoto změnit původ, jak již v některých případech skutečně učinili. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je tvrzení, že antidumpingová opatření ohrozí vysoký počet pracovních míst, která tito dovozci vytvořili v Unii, zamítnuto.

(458)

Na základě výše uvedené analýzy se vyvozuje konečný závěr, že v období od roku 2006 do období přezkumného šetření měla antidumpingová opatření velmi omezený dopad na hospodářskou situaci dovozců dotčeného výrobku v Unii, ale tento dopad není považován za neúměrný vzhledem k celkově silné tržní pozici dovozců, která byla zjištěna během šetření. Zdá se, že během devíti měsíců po skončení období přezkumného šetření pokračovalo omezené zhoršování hospodářské situace dovozců. Toto odvětví je však celkově v dobrém stavu a zisky, jichž bylo dosaženo u přezkoumávaného výrobku, jsou nadále vysoké. Nepovažuje se proto za pravděpodobné, že by zachování opatření mělo významný nepříznivý dopad na zájmy dovozců.

(459)

Z dostupných informací vyplývá, že na maloobchodním/distribučním trhu v Unii je přibližně 60 % veškeré obuvi obchodováno prostřednictvím „tradiční“ specializované distribuce, kterou tvoří velcí maloobchodníci, již často sami obuv dovážejí, a tzv. nákupní skupiny, a přibližně 40 % veškeré obuvi je obchodováno prostřednictvím „nespecializované“ distribuce, kterou tvoří supermarkety, obchody s oděvy a obchodní domy. Odhaduje se, že odvětví maloobchodu/distribuce v Unii zaměstnává při prodeji dotčeného výrobku spotřebitelům přibližně 140 000 osob. Podotýká se, že ačkoliv v severních zemích Unie převládají větší maloobchodníci, v jižních členských státech se na maloobchodním prodeji podílejí často malé a střední podniky.

(460)

Zatímco se velké maloobchodní řetězce nechtěly účastnit vzorku dovozců a neodpověděly na podrobný dotazník pro maloobchodníky, jeden velký dovozce/maloobchodník a rovněž jedna skupina maloobchodníků předložili písemné informace a byli vyslechnuti. Jediným maloobchodníkem, jehož odpovědi bylo možno ověřit, je společnost Clark's, která spolupracovala jako dovozce.

(461)

Odpovědi na dotazník pro sdružení velkoobchodníků, distributorů a maloobchodníků byly obdrženy od Evropského sdružení prodejců bot (AEDT), Evropské koalice značkové obuvi (European Branded Footwear Coalition, EBFC), od organizace European Outdoor Group (EOG), od organizace EuroCommerce zastupující odvětví maloobchodu, velkoobchodu a mezinárodního obchodu v Evropě, Evropské federace sportovního průmyslu (FESI), Sdružení zahraničního obchodu (Foreign Trade Association, FTA), nizozemského sdružení maloobchodních prodejců módního zboží, obuvi a sportovního zboží MITEX a organizace Svenskt Sportforum. Na dotazník neodpověděl žádný řetězec supermarketů, společnost Lidl však poskytla informace o svých nákupech a dalším prodeji dotčeného výrobku v období od roku 2005 do roku 2008. Výše uvedená sdružení a maloobchodníci vznesli námitky vůči opatřením a jejich případnému prodloužení a v zásadě tvrdili, že opatření snížila ziskovost a způsobila, že mnoho maloobchodníků muselo hledat alternativní zdroje dodávek. Uváděli rovněž, že prodloužení opatření poškodí evropský obuvnický průmysl, který se úspěšně přizpůsobil výzvám a příležitostem moderních trhů, jež zadávají výrobu externě. Tyto strany tvrdily, že opatření nezamezila hromadnému přemisťování výroby, která se nevrátí zpět do Unie, jelikož výrobci v Unii nejsou schopni uspokojit poptávku po široké škále kvalitní obuvi za nízké ceny.

(462)

Za účelem posouzení tvrzení týkajícího se nižšího ziskového rozpětí od uložení antidumpingových opatření byla jako první krok provedena analýza nákupních cen dotčeného výrobku u distributorů/maloobchodníků v porovnání s prodejními cenami, jichž bylo dosaženo v období od roku 2005 do období přezkumného šetření. Jak bylo popsáno v 425. bodě odůvodnění, na základě odpovědí dovozců zařazených do vzorků na dotazník se zdálo, že ceny dovozců při dalším prodeji, které jsou rovnocenné nákupním cenám distributorů/maloobchodníků, byly v období od roku 2005 do období přezkumného šetření stálé nebo se pouze mírně zvýšily.

(463)

Jako druhý krok byl ověřen vývoj cen při dalším prodeji a kvůli neexistenci přesných údajů poskytnutých maloobchodníky byly získány informace od statistických úřadů členských států, které společně představují 66 % obyvatel Unie. Z těchto informací vyplývá, že vývoj maloobchodních cen v posuzovaném období vykazoval velmi mírný nárůst, jak dokládá tato tabulka:

Tabulka č. 23

Průměrné spotřebitelské ceny v určitých členských státech (indexováno)

(464)

Výše uvedené kategorie obuvi sice neodpovídají přesně definici dotčeného výrobku, dotyčný výrobek v nich však převládá, a výše uvedené tendence lze proto považovat za platné referenční hodnoty pro maloobchodní prodejní ceny dotčeného výrobku.

(465)

Výše uvedený vývoj byl dále potvrzen řadou zúčastněných stran, které uvedly, že maloobchodní ceny byly po delší dobu a v každém případě během období od roku 2005 do období přezkumného šetření poměrně stálé. Skutečnost, že ceny obuvi na maloobchodní úrovni byly po tak dlouhou dobu stálé, vysvětlily i) příznivými nákladovými činiteli, jako je pokračující přesouvání výroby do zemí s nízkými náklady a příznivý vývoj směnného kurzu, a ii) zásadou „cenových bodů“, kterou uplatňují maloobchodníci, a ochotou spotřebitelů platit. Zásadou „cenových bodů“ se rozumí skutečnost, že obuv je obvykle prodávána za pevné cenové body, a nikoli v rozmezí mezi nimi, například určitá kategorie obuvi je prodávána za cenu 44,95 EUR, jiná kategorie za cenu 49,95 EUR, další kategorie za cenu 54,95 EUR atd.

(466)

Jelikož informace poskytnuté maloobchodníky nebyly dostatečně podrobné, nebylo možno získat přímo údaje o ziskovosti maloobchodníků. Při srovnání vývoje nákupních cen maloobchodníků, jak bylo uvedeno v 462. bodě odůvodnění, s vývojem jejich cen při dalším prodeji, jak bylo uvedeno výše v 463. a následujících bodech odůvodnění, však neexistuje žádný náznak zmenšování ziskového rozpětí, jež by bylo možno přičíst dopadu cel na náklady, jelikož nákupní ceny dotčeného výrobku byly stálé nebo se mírně zvýšily, zatímco ceny při dalším prodeji mírně vzrostly.

(467)

Pokud jde o celkovou úroveň ziskovosti maloobchodního odvětví, existují určité náznaky, že tato úroveň je nižší než úroveň zisku, které dosahují dovozci. Podle odborného tisku se zdá, že některé regiony jsou obzvláště konkurenční a z hlediska maloobchodníků problematické (silná hospodářská soutěž, proces konsolidace na trhu, velká závislost na finančním trhu, který se zdráhá investovat, a strategická selhání). Současně však jeden z největších maloobchodních řetězců s obuví, který působí v Unii, oznámil v roce 2008 v tisku rekordní zisk a ohlásil ambiciózní plány na rozšíření.

(468)

Co se týká celkové ziskovosti maloobchodníků, je třeba rovněž zmínit, že účinek antidumpingového cla je v každém případě zeslaben obratem, jehož maloobchodníci dosáhli u ostatních výrobků, jako je obuv STAF, usňová obuv jiného původu, jiné druhy obuvi a doplňky.

(469)

Tvrzení týkající se klesající ziskovosti nebylo maloobchodníky v průběhu přezkumného šetření doloženo a rovněž zjištění vyplývající ze šetření nepodpořila toto tvrzení. Z dostupných informací se jako pravděpodobnější jeví, že uložení antidumpingových opatření nemělo od roku 2006 do období přezkumného šetření na maloobchodníky nepříznivý dopad, nebo byl tento dopad pouze omezený.

(470)

Omezené informace, které jsou k dispozici s ohledem na dopad hospodářského poklesu po skončení období přezkumného šetření na odvětví maloobchodu s obuví, naznačují snižující se rozpětí a oslabení poptávky v prvních devíti měsících po skončení období přezkumného šetření. Informace však poskytla pouze jedna společnost, která je činná v jednom konkrétním regionu a působí rovněž jako dovozce, nelze ji proto považovat za reprezentativní pro maloobchodní odvětví celkově. Podle odborného tisku došlo v tomto regionu od poloviny roku 2009 k významnému zlepšení situace odvětví maloobchodu s obuví (s rostoucími objemy prodeje a příjmy). Při neexistenci reprezentativní spolupráce maloobchodního odvětví proto nelze vyvodit konečné závěry ohledně přesného dopadu hospodářského poklesu.

(471)

V rámci stávajícího hospodářského poklesu je pravděpodobné, že se spotřeba usňové obuvi dále sníží a cenový tlak zákazníků, kteří jsou rostoucí měrou citliví na cenu, se v krátkodobém až střednědobém výhledu zvýší. Na druhou stranu se dovozci pravděpodobně pokusí přenést přinejmenším částečně růst cen na maloobchodníky. Postavení maloobchodníků, kteří se nacházejí mezi dovozci a spotřebiteli, se proto může stát složitějším.

(472)

Maloobchodníci/distributoři, kteří působí na velmi konkurenčních trzích a pořizují usňovou obuv především z dotčených zemí, by podle tohoto scénáře mohli v nejisté situaci ukončit činnost vzhledem k poměrně vysokým nákladům a relativně nízkému čistému rozpětí (marži). Zrušení antidumpingových opatření uložených na dotčený výrobek by podle takovéhoto scénáře představovalo pro tyto společnosti úlevu. U maloobchodníků/distributorů, kteří pořizují výrobky rovněž z třetích zemí či Unie a kteří mají diverzifikovanější sortimentní skladbu, bude dopad možného zvýšení cen pravděpodobně zmírněn obratem. Šetření mimoto prokázalo, že ačkoliv maloobchodníci mají zvláštní postavení na trhu, význam velkých maloobchodníků a maloobchodních nákupních skupin je dostatečně významný, aby dovozcům znemožnil přenést na ně plně růst nákladů.

(473)

Maloobchodníci, kteří nadále pořizují především dotčený výrobek, budou více zasaženi případným prodloužením platnosti opatření, zatímco maloobchodníci se smíšenějším a pružnějším obchodním modelem, kteří při pořizování výrobku přešli na jiné alternativní zdroje a diverzifikovali svou sortimentní skladbu, budou pravděpodobně dotčeni méně, ačkoli mohou být zasaženi více než v průběhu období přezkumného šetření.

(474)

Uvádělo se, že opatření měla za následek, že mnoho maloobchodníků muselo hledat alternativní zdroje dodávek. Z informací, které jsou k dispozici ve spisu, vyplývá, že někteří maloobchodníci mohli skutečně změnit zdroje svých dodávek, žádný z maloobchodníků nebo jejich sdružení však neuvedl, že po uložení opatření došlo k výpadkům v dodávkách či problémům při hledání alternativních zdrojů. Ačkoli řada výrobců skutečně hledala alternativní zdroje, z informací vyplývá, že při hledání konkurenčních alternativních zdrojů dodávek byli úspěšní. Ačkoli se připouští, že toto úsilí bylo pro některé maloobchodníky časově náročné, usuzuje se, že to je nepřímým, nikoli neúměrným dopadem uložení opatření ve srovnání s přínosy pro evropské výrobce, jimž dumpingový dovoz způsobil újmu.

(475)

Řada zúčastněných stran tvrdila, že skončily příznivé nákladové činitele, které existovaly během posuzovaného období (jak je shrnuto v 465. bodě odůvodnění). Od konce období přezkumného šetření se směnný kurz vyvíjel nepříznivě a výrobní náklady v ČLR a Vietnamu se opět zvyšovaly. Pokud by byla opatření zachována, přivedlo by to maloobchodní odvětví do složité situace, a to by se muselo uchýlit k zvýšení cenových bodů. To by znamenalo nejen vyšší ceny na maloobchodní úrovni, nýbrž rovněž nižší obrat a vzhledem k vysokým fixním nákladům velké snížení zisku.

(476)

Jak je uvedeno v 454. bodě odůvodnění, je vysoce spekulativní předpokládat v krátkodobém a střednědobém výhledu znehodnocení eura. Kromě toho, ačkoliv rostoucí náklady v ČLR budou mít pravděpodobně dopad na postavení dovozců, toto tvrzení neplatí pro maloobchodníky, jelikož informace obsažené ve spisu týkající se cen dovozců při prodeji maloobchodníkům v průběhu posuzovaného období a po skončení období přezkumného šetření prokazují, že růst cen byl na maloobchodníky přenesen pouze v omezeném rozsahu. To naznačuje celkově silné postavení maloobchodníků na trhu.

(477)

Ačkoli se tudíž uznává, že se v odvětví maloobchodu s obuví obecně uplatňuje zásada „cenových bodů“ a že to umožňuje menší zvýšení cen s cílem nevzbudit větší pozornost spotřebitelů, ve spisu neexistují žádné informace, že se maloobchodníci potýkají s celkovým značným zvýšením nákupních cen dotčeného výrobku. Ve spisu proto neexistují žádné důkazy, že by obecně bylo nutno u dotčeného výrobku zvýšit cenové body. Ačkoli tomu tak mohlo být u určitých zvláštních modelů, účinek mohl být neutralizován změnou zdrojů nebo sortimentní skladby. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je toto tvrzení odmítnuto.

(478)

Na základě omezených informací, které byly k dispozici, neexistují žádné náznaky, že v období od roku 2006 do období přezkumného šetření měla opatření významný nepříznivý dopad na finanční situaci distributorů/maloobchodníků. S přihlédnutím k pravděpodobným dopadům hospodářského poklesu po skončení období přezkumného šetření, zejména vzhledem k zvláštnímu postavení maloobchodníků mezi dovozci a spotřebiteli a potenciálně malému zisku maloobchodníků, však nelze vyloučit, že se finanční situace maloobchodníků, kteří prodávají především dotčený výrobek, zhorší. Podotýká se však, že se maloobchodníci mohou rozhodnout, že budou výrobky pořizovat z jiných zdrojů, a diverzifikovat nabízené výrobky, takže mohou zmírnit účinky antidumpingových cel na jejich obrat. Maloobchodníci mají obecně mnohem příznivější postavení na trhu než výrobci v Unii, jelikož mohou využít výše popsané pružnosti, zatímco výrobci v Unii jsou plně vystaveni cenovému tlaku vyvíjenému dováženými dumpingovými výrobky.

(479)

Komise se obrátila na 39 sdružení spotřebitelů v Unii, aby je informovala o zahájení přezkumu před pozbytím platnosti. Tato sdružení byla výslovně vyzvána, aby objasnila svůj postoj k platným opatřením a aby poskytla případné další informace, jež mohou být důležité pro šetření. Tři spotřebitelské organizace se přihlásily jako zúčastněná strana a předložily písemné připomínky.

(480)

Dvě vnitrostátní sdružení spotřebitelů podpořila antidumpingová opatření. Jedno z nich výslovně uvedlo, že i po uložení opatření zůstaly ceny obuvi z dotčených zemí velmi nízké. Evropská spotřebitelská organizace BEUC vznesla námitky vůči opatřením a mimo jiné tvrdila, že opatření poškozují spotřebitele.

(481)

V tomto ohledu se v původním šetření předpokládalo, že dopad na spotřebitele bude omezený vzhledem ke skutečnosti, že poměrně nízké sazby cla budou na jednotlivých úrovních distribučního řetězce zmírněny a nebudou přeneseny plně na spotřebitele. Byl však vypracován scénář „v nejhorším případě“, tj. předpokládalo se plné přenesení cen na spotřebitele. V původním šetření se odhadoval maximální nárůst spotřebitelských cen o 2 %, tj. o 1 EUR za jeden pár.

(482)

Výsledky přezkumného šetření skutečně prokazují, že se spotřebitelské ceny usňové obuvi od uložení opatření zvýšily pouze mírně (viz 463. a následující body odůvodnění). Nárůst průměrných maloobchodních cen obuvi nahlášený statistickými úřady skupiny reprezentativních členských států, jak bylo uvedeno v těchto bodech odůvodnění a v tabulce č. 23, činí od – 0,5 % do + 4,1 %, což je méně, než inflace v uvedeném období.

(483)

Na základě analýzy dovozních cen bylo rovněž zjištěno, že ceny usňové obuvi z ČLR a Vietnamu byly nadále poměrně nízké, a to i po připočtení antidumpingových cel (viz výše 422. bod odůvodnění). Podle informací obsažených ve spisu se proto nezdá, že by opatření ve významné míře poškodila spotřebitele.

(484)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že opatření poškodila spotřebitele a že vedla k vyšším cenám. Někteří dovozci rovněž uváděli, že dopad opatření na spotřebitele bude mnohem patrnější nyní, jelikož již nemohou cla absorbovat.

(485)

Jak je uvedeno ve 482. bodě odůvodnění, nezdá se, že by antidumpingová cla vedla k patrnému zvýšení maloobchodních cen. Co se týká údajné neschopnosti dovozců absorbovat cla, určité náznaky v tomto ohledu poskytuje analýza po skončení období přezkumného období. Jak je objasněno výše ve 438. bodě odůvodnění, v období od července 2008 do března 2009 nákupní ceny dovozců silně rostly, zatímco jejich ceny při dalším prodeji byly stálé, nebo vzrostly pouze mírně. Z těchto informací vyplývá, že dovozci nemusí nutně přenést případné zvýšení nákladů na další úroveň distribučního řetězce. Toto tvrzení je proto odmítnuto.

(486)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že opatření povedou nebo vedla k menšímu výběru usňové obuvi pro spotřebitele, zejména kvůli neexistenci středně drahé až levné usňové obuvi za dostupné ceny. Toto tvrzení již bylo uvedeno v původním šetření.

(487)

Výše uvedené tvrzení nebylo doloženo. Vzhledem k stálým maloobchodním cenám po dlouhou dobu není pravděpodobné, že spotřebitelé ztratí o dotyčný výrobek zájem kvůli cenovému vývoji. Podotýká se rovněž, že s výjimkou jednoho sdružení, které tvrdilo že opatření povedou k menšímu výběru pro spotřebitele, aniž by toto tvrzení podpořilo důkazy, žádný maloobchodník ani maloobchodní sdružení nepodal stížnost týkající se omezeného výběru či nedostatečné nabídky. I když šetření potvrdilo, že se výběr spotřebitelů mírně přesunul směrem od dotyčného výrobku, vzhledem k mírnému snížení spotřeby usňové obuvi, jež bylo zaznamenáno v průběhu posuzovaného období, a rostoucí poptávce po textilní obuvi však lze tuto skutečnost přičíst spíše měnícím se módním trendům než omezenému výběru usňové obuvi.

(488)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že významná část výrobců ve výrobním odvětví Unie od uložení antidumpingových opatření zlepšila svou situaci a prokázala svou životaschopnost přizpůsobením obchodních modelů výzvám globalizovaného trhu. Pokud budou opatření zachována, poskytnou více času pro pokračování tohoto procesu. Pokud by platnost opatření skončila, měl by cenový tlak dumpingového dovozu na středně drahé až levné výrobky pravděpodobně dopad rovněž na dražší výrobky a nakonec by postihl veškerou usňovou obuv. Podle tohoto scénáře je pravděpodobné, že úpadek vyhlásí více výrobců v Unii, jelikož vzhledem k převládající malé nebo střední velikosti jsou z finančního hlediska zranitelnější.

(489)

Na druhou stranu dopad antidumpingových cel na dovozce, maloobchodníky/distributory a spotřebitele nebyl od roku 2006 do období přezkumného šetření neúměrný. Při zachování opatření a za předpokladu, že se spotřebitelská poptávka bude v důsledku hospodářské krize dále snižovat, bude dopad antidumpingových cel na všechny účastníky se vší pravděpodobností vyšší než v minulosti. Vzhledem k celkově dobrému stavu a prokázané pružnosti dovozců a celkově silnému postavení maloobchodníků/distributorů na trhu, kteří mohou značně diverzifikovat sortimentní skladbu, však lze předpokládat, že tyto hospodářské subjekty nebudou v krátkodobém až střednědobém výhledu významně poškozeny. Co se týká spotřebitelů, po uložení antidumpingových cel nedošlo k žádnému patrnému zvýšení cen, a vezmeme-li v úvahu také výsledky analýzy po skončení období přezkumného šetření, neexistují žádné signály, že se v budoucnu spotřebitelské ceny neúměrně zvýší.

(490)

Při přezkumném šetření se neobjevily žádné přesvědčivé důvody, proč by antidumpingová opatření neměla být zachována.

(491)

Po zveřejnění zjištění byla předložena řada připomínek. Žádná z nich však nebyla takové povahy, aby vedla ke změně závěrů. Hlavní vznesené námitky byly následující.

(492)

Po zveřejnění konečných zjištění jedna zúčastněná strana tvrdila, že výrobnímu odvětví Unie nepomohla antidumpingová opatření, ale pouze snaha o restrukturalizaci. Toto tvrzení nejenže nebylo dále podloženo, ale ani nebere ohled na objektivní zjištění v rámci tohoto přezkumného šetření. Zejména nebere ohled na časovou souvislost mezi uložením antidumpingových opatření a procesem stabilizace výrobního odvětví Unie. Ve skutečnosti se mohutný nárůst levného dumpingového dovozu od uložení opatření zastavil a podíl celkového dovozu na trhu se snížil ze 35,5 % na 28,7 %. Tento pokles dumpingového dovozu na trhu Unie zmírnil cenový tlak, který levná obuv vytvářela, a umožnil výrobnímu odvětví Unie pokračovat v práci na restrukturalizaci.

(493)

Bylo rovněž zopakováno, že Unie nemůže vyrábět hromadně a vzhledem k tomu, že tak nemůže dosáhnout úspor z rozsahu, nebyla by schopna uspokojit vysokou poptávku v Unii po levnější obuvi. Za prvé se upozorňuje na to, že toto tvrzení nebylo podloženo. Za druhé, mezi výrobce v Unii patří i řada větších výrobců obuvi v rámci segmentu výrobků nižší kvality s nižšími prodejními cenami, přičemž někteří z nich byly zkoumáni v rámci vzorku. Kromě toho se s ohledem na tvrzení, že výrobní odvětví Unie by nebylo schopno dodat požadovaný objem, poznamenává, že ze šetření vyplynulo, že většina větších dovozců vybraných do vzorku neobjednává zboží jen od jediného dodavatele, ale odebírá relativně menší množství i od několika dalších dodavatelů. Tato skutečnost, spolu s účinky obchodního modelu „spojení“ uvedeného v oddílu E.2, kdy dochází ke spojení pracovních sil několika menších podniků, by logicky měla rovněž umožnit, aby výrobní odvětví Unie produkovalo větší objemy. Toto tvrzení se proto odmítá.

(494)

Dvě zúčastněné strany tvrdily, že situace výrobců v Unii, kteří provádějí externí zadávání výroby v globálním měřítku, nebyla rozebrána stejně podrobně jako v případě výrobců v Unii zařazených do vzorku. Poznamenává se však, že analýza obsahovala v posouzení všech zúčastněných stran do té míry, v jaké spolupracovaly v rámci šetření. Například, zájem velkého výrobce v Unii, který byl vyloučen z definice výrobního odvětví Unie kvůli objemu svého dovozu, viz 402. a následující body odůvodnění, byl prozkoumán docela podrobně. Je nutno rovněž poznamenat, že společnosti v Unii, které externě zadaly většinu své výroby do třetích zemí, je třeba v rámci antidumpingových šetření z technického hlediska považovat za dovozce a situace dovozců byla plně zohledněna a analyzována ve 408. a následujících bodech odůvodnění.

(495)

Jedna zúčastněná strana upozornila na to, že zájmy výrobců v Unii zařazených dříve do vzorku byly posouzeny nesprávně, neboť někteří z nich byli údajně proti dalšímu pokračování platnosti opatření. To však není pravda, protože i společnost, která neviděla žádný přínos pro sebe, tvrdila, že opatření pomohla omezit dumpingový dovoz. Jiná společnost pouze zmínila, že je pro ni v době hospodářské krize obtížné přesně předvídat budoucí účinek antidumpingových opatření, ale tato společnost nezmínila, že by cla neměla opodstatnění. Tedy i zúčastněné strany, které neuvedly výslovně, že by měly z opatření přímý prospěch, poukázaly na to, že tato opatření byla nepřímo přínosná v tom, že omezila dovoz z ČLR a Vietnamu.

(496)

Je proto s konečnou platností potvrzeno, že celkově byla opatření pro výrobce v Unii přínosná, a ukázalo se, že výrobci v Unii jsou schopni zlepšit své postavení, pokud opatření zmírní účinky dumpingu působícího újmu.

(497)

Některé zúčastněné strany se obecně kriticky vyjádřily v tom smyslu, že zájmy anonymních žadatelů jsou chráněny, kdežto zájmy dovozců, dalších hospodářských subjektů, jakož i spotřebitelů, byly ve velké míře opomíjeny. Je třeba poznamenat, že uložení antidumpingových cel bylo celkově shledáno přínosným pro výrobce v Unii a nikoli neúměrně nepříznivým pro jiné příslušné subjekty. Tvrzení týkající se diskriminace mezi zmíněnými stranami se však důrazně odmítá, neboť se všemi stranami v rámci šetření bylo zacházeno stejně a všechny zájmy spolupracujících hospodářských subjektů, jako jsou dovozci, maloobchodníci, výrobci v Unii, kteří provádějí externí zadávání výroby, a spotřebitelé, byly pečlivě zváženy a analyzovány v rámci šetření.

(498)

Některé strany tvrdily, že zisky dovozců nebudou dostatečně vysoké, aby mohly nést zvýšené náklady na dovoz, kurzové náklady, náklady na změnu zdrojů dodávek a na antidumpingová cla. Toto tvrzení však nebylo dostatečně podloženo. Jak vyplývá z tabulky č. 22, výše zisku dovozců se řádově pohybuje kolem 20 %, a zdá se tedy, že ponechává dovozcům prostor na to, aby mohli výše zmíněné náklady nést.

(499)

Bylo také předloženo tvrzení, že údaj o počtu zaměstnanců týkající se dovozců, tzn. kolem 23 000 osob, je příliš nízký, protože nezahrnuje „pracovní místa přinášející přidanou hodnotu“ v Unii. To však není pravda. Počet zaměstnanců dovozců byl vypočítán na základě ověřených údajů o počtech zaměstnanců dovozců zařazených do vzorku, které zahrnovaly i činnosti přinášející vysokou přidanou hodnotu, jako je návrhářská, marketingová a značková činnost, výzkum a vývoj atd., v souvislosti s dotčeným výrobkem. Všechny ověřené údaje o počtu zaměstnanců byly sečteny a srovnány s objemem dovozu dotčeného výrobku uskutečněného dovozci zařazenými do vzorku. Na základě tohoto výsledku byl poté extrapolací odvozen celkový objem dovozu z dotčených zemí. Zjištěný počet zaměstnanců tak zahrnoval i významný počet „pracovních míst přinášejících přidanou hodnotu“ v Unii.

(500)

Některé strany tvrdily, že argument, že dovozci mohou snadno změnit zdroje dodávek, je fakticky nesprávný a zjednodušující. Jedna zúčastněná strana uvedla, že žádné alternativní zdroje dodávek neexistují. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že nebylo nikdy uvedeno, že by změna zdrojů dodávek byla snadná. Komise nepopírá, že změna dodavatelů by s sebou mohla přinést dodatečné náklady a vyžadovala by čas a že někteří dovozci mají se svými dodavateli dlouhodobé vztahy. Na základě informací shromážděných od dovozců zařazených do vzorku a dalšího dovozce nezařazeného do vzorku však bylo možné dojít ve 452. bodě odůvodnění nařízení k závěru, že existuje značná míra pružnosti a že dodatečná námaha spojená se změnou zdrojů dodávek není tak velká, aby zmíněným subjektům zabránila tak učinit. Zmínění dovozci skutečně výrazně zvýšili objem svého dovozu ze třetích zemí, jak je uvedeno v tabulce č. 19. Stejný vývoj byl pozorován v případě dovozců nezařazených do vzorku, neboť jejich dovoz ze třetích zemí se podle údajů Eurostatu zvýšil o 4 procentní body (viz tabulka č. 7).

(501)

Některé zúčastněné strany namítly, že zachování opatření by urychlilo rušení pracovních míst v Unii, alespoň pokud jde o dovozce a maloobchodníky. Toto tvrzení nebylo zúčastněnými stranami podloženo. Ze spisu navíc vyplývá, že v případě dovozců zařazených do vzorku se počet zaměstnanců související s dotčeným výrobkem zvýšil mezi rokem 2005 a obdobím přezkumného šetření o 6 %.

(502)

Bylo vytýkáno, že chybí analýza možných přínosů plynoucích dovozcům v případě ukončení opatření. V této souvislosti je třeba poznamenat, že na základě znění článku 21 základního antidumpingového nařízení, musí být posouzeno, zda existují přesvědčivé důvody pro neuložení antidumpingových opatření. V rámci přezkumu před pozbytím platnosti to znamená, že musí být posouzeno, zda neexistují přesvědčivé důvody hovořící proti zachování opatření, tj. musí být identifikovány nepříznivé účinky prodloužení platnosti daných opatření a tyto účinky musí být porovnány s přínosy pro výrobní odvětví Unie s cílem posoudit, jestli tyto nepříznivé účinky nejsou neúměrné. Z právního hlediska by tedy opačný scénář, tzn. neprodloužení platnosti opatření, musel být dále analyzován pouze tehdy, existují-li v daném případě konkrétní náznaky, že by to pro dovozce, maloobchodníky či spotřebitele představovalo neúměrnou zátěž. Žádné takové náznaky nebyly zjištěny. Pouze pro účely argumentace lze však o pravděpodobných účincích na dovozce, maloobchodníky a spotřebitele v případě skončení platnosti opatření říci následující. Pokud jde o dovozce, vyplynulo ze šetření, že určitou část jejich ztráty ziskovosti v období od roku 2005 do období přezkumného šetření lze připsat zaplaceným antidumpingovým clům. Kdyby platnost opatření skončila a všechny ostatní náklady by zůstaly na stejné úrovni, tyto náklady by zanikly a úroveň zisku by tak mohla vzrůst na úroveň vyšší než zhruba 20 %, která byla zjištěna v průběhu šetření. V případě maloobchodníků není z informací ve spisu jasné, zda by z pozbytí platnosti opatření měli prospěch, neboť dovozci zařazení do vzorku nepřizpůsobovali vždy své ceny při dalším prodeji v případě poklesu dovozních cen, jak lze vyčíst z porovnání aritmetického průměru dovozní ceny s aritmetickým průměrem cen při dalším prodeji za období od roku 2007 do období přezkumného šetření.

Pokud jde o účinek na spotřebitele, je dokonce ještě nepravděpodobnější, že by skončení platnosti opatření vedlo ke snížení cen, vzhledem k tomu, že maloobchodní ceny zůstávaly ve velké míře stabilní navzdory kolísání cen při dovozu v období od roku 2005 do období přezkumného šetření. Kromě toho je rovněž nepravděpodobné, že by měli spotřebitelé prospěch z širší nabídky, vzhledem k tomu, že spis neobsahuje žádný důkaz svědčící o tom, že by byla nabídka pro spotřebitele uložením antidumpingových cel nějak ovlivněna. V každém případě všechny tyto úvahy nemohou změnit celkové závěry, že neexistují žádné přesvědčivé důvody pro nezachování opatření.

(503)

Někteří dovozci a jejich sdružení uvedli, že došlo k podcenění dopadu krize a že se účinky hospodářského útlumu budou nadále zhoršovat. Nejprve je třeba uvést, že tato tvrzení nebyla dostatečně podložena, neboť nebyly předloženy žádné konkrétní údaje týkající se dotčeného výrobku. Jak je uvedeno ve 436. a následujících bodech odůvodnění, byl dopad krize analyzován do června 2009 na základě nejlepších dostupných údajů, tzn. byl rozeslán další dotazník, který byl věnován konkrétně tomuto tématu. Na základě shromážděných informací byla provedena obezřetná analýza získaných údajů, přičemž je zřejmé, že tato analýza vychází především z údajů do června 2009. Nelze tedy vyloučit, že se dopad hospodářské krize na spotřebu a ceny od června 2009 zhoršil, přesto ale lze dospět k závěru, že vzhledem k úrovni zisku výrazně přes 15 % není pravděpodobné, že by dovozci náhle pocítili neúměrně silný dopad pouze v důsledku antidumpingových cel.

To platí o to víc, že od června 2009 vysílá situace na trhu smíšené signály, přičemž v některých členských státech lze pozorovat známky zlepšení. Z toho důvodu v této fázi nic nenaznačuje tomu, že by došlo k vážnému podcenění dopadu krize. Je navíc třeba poznamenat, že Komise zkoumáním výše zmíněných údajů výrazně překročila rámec toho, co je z právního hlediska povinna učinit, neboť čl. 6 odst. 1 základního nařízení výslovně stanoví, že k informacím, které se týkají pozdějšího období, se zpravidla nepřihlíží.

(504)

Nakonec některé strany zopakovaly svůj požadavek, že by se antidumpingová opatření neměla s ohledem na zájem Unie vztahovat na některé druhy výrobků, protože zejména sportovní a venkovní obuv se v Unii vyrábí již jen v nepatrném množství. Bylo uvedeno, že pokles výroby v Unii by znamenal změnu okolností, kterou je nutné vzít v úvahu v rámci přezkumu před pozbytím platnosti. Připomíná se nejprve, že není možné změnit oblast působnosti opatření v rámci přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení, jak je uvedeno v 61. bodě odůvodnění tohoto nařízení. I kdyby to bylo z právního hlediska možné, což není, se podotýká, že tvrzení týkající se poklesu výroby bylo uvedeno již v rámci původního šetření a vyvráceno ve 28. a 38. bodě odůvodnění konečného nařízení. Jelikož zmíněné strany nepředložily žádné nové podložené důkazy, z nichž by vyplývalo, do jaké míry výroba uvedených druhů obuvi v Unii poklesla ve srovnání s původním šetřením, tvrzení se zamítá a zjištění popsaná v 450. bodě odůvodnění tohoto nařízení se potvrzují.