(ES) č. 81/2009Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 81/2009 ze dne 14. ledna 2009 , kterým se mění nařízení (ES) č. 562/2006, pokud jde o využití Vízového informačního systému (VIS) podle Schengenského hraničního kodexu

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (2), stanoví podmínky, kritéria a prováděcí pravidla, jimiž se řídí kontroly na hraničních přechodech a ostraha hranic včetně kontrol prostřednictvím Schengenského informačního systému.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) (3) má za cíl zlepšit provádění společné vízové politiky. Toto nařízení také stanoví, že je účelem VIS jak usnadnění kontrol na hraničních přechodech na vnějších hranicích, tak usnadnění boje proti podvodům.

(3)

Nařízení (ES) č. 767/2008 stanoví vyhledávací kritéria a podmínky pro přístup orgánů, které jsou příslušné pro provádění kontrol na hraničních přechodech na vnějších hranicích, k údajům, přičemž účelem tohoto přístupu je ověřit totožnost držitele víza a jeho pravost a ověřit, zda jsou splněny podmínky vstupu, a zjistit totožnost každé osoby, která případně nesplňuje nebo přestala splňovat podmínky pro vstup, přítomnost nebo pobyt na území členských států.

(4)

Jelikož jen ověření otisků prstů může s jistotou potvrdit, že osoba, která si přeje vstoupit do schengenského prostoru, je totožná s osobou, jíž bylo vízum uděleno, je nutno upravit využívání VIS na vnějších hranicích.

(5)

Aby příslušníci pohraniční stráže mohli ověřit, zda jsou splněny podmínky vstupu pro příslušníky třetích zemí stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 562/2006, a aby mohli zdárně plnit své úkoly, měli by využívat všechny potřebné informace, které jsou k dispozici, včetně informací, které mohou být ověřeny prostřednictvím VIS.

(6)

Aby se zamezilo obcházení hraničních přechodů, na nichž by se VIS využíval, a aby se zaručila plná účinnost VIS, je při provádění vstupních kontrol na vnějších hranicích zvláště nutné využívat VIS harmonizovaným způsobem.

(7)

Jelikož je vhodné, aby v případech opakovaných žádostí o vízum bylo možné využít biometrické údaje opětovně a okopírovat je z první žádosti uložené v systému VIS, mělo by být využívání VIS při vstupních kontrolách na vnějších hranicích povinné.

(8)

Využívání VIS by mělo znamenat systematické vyhledávání ve VIS pomocí čísla vízového štítku v kombinaci s ověřením otisků prstů držitele víza. Vzhledem k možnému dopadu takového vyhledávání na čekací dobu na hraničních přechodech by však mělo být možné dočasně na základě výjimky a za přísně stanovených podmínek použít VIS bez systematického ověřování otisků prstů. Členské státy by měly zajistit, aby tato výjimka byla využívána pouze v případech, které zcela splňují podmínky pro její použití, a aby doba trvání a četnost využití této výjimky byla na jednotlivých hraničních přechodech omezena na nezbytně nutné minimum.

(9)

Nařízení (ES) č. 562/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(10)

Jelikož cílů tohoto nařízení, tedy zavedení pravidel o využívání VIS na vnějších hranicích, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(11)

Toto nařízení ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, které odráží Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a také Listina základních práv Evropské unie.

(12)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (4), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (5).

(13)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (6), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (7).

(14)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (8), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/261/ES (9).

(15)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis podle hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců po přijetí tohoto nařízení, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(16)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (10). Spojené království se tedy neúčastní jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(17)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (11). Irsko se tedy neúčastní jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(18)

Pokud jde o Kypr, navazují ustanovení tohoto nařízení o využívání VIS na schengenské acquis nebo s ním jinak souvisejí ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003.

(19)

Ustanovení tohoto nařízení o využívání VIS, navazují na schengenské acquis nebo s ním jinak souvisejí ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005,

1)

Za písmeno a) se vkládají se nová podpísmena, které znějí:

2)

Na konec písm. c) bodu i) se doplňuje nová věta, která zní:

„toto ověření může sestávat z využití VIS v souladu s článkem 18 nařízení (ES) č. 767/2008;“.

3)

Doplňuje se nové písmeno d), které zní: