2009/17/ES2009/17/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 19. prosince 2008 , kterým se zřizuje Výbor odborníků pro vysílání pracovníků

(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (1), a zejména článek 4 uvedené směrnice, ukládá jednoznačné povinnosti, pokud jde o spolupráci mezi vnitrostátními správními orgány, a stanoví, že členské státy odpovídají za vytvoření nezbytných podmínek pro takovouto spolupráci. Uvedená směrnice dále členským státům ukládá jednoznačnou povinnost učinit vhodná opatření, aby všeobecně zpřístupnily informace o pracovních podmínkách, a to nejen zahraničním poskytovatelům služeb, nýbrž rovněž dotčeným vyslaným pracovníkům.

(2)

Komise ve svém sdělení Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb – co nejlepší využití výhod a příležitostí a současné zajištění ochrany pracovníků“ (2) ze dne 13. června 2007 oznámila svůj záměr zřídit výbor na vysoké úrovni s cílem poskytnout členským státům podporu a pomoc při určování a výměně osvědčených postupů a s cílem institucionalizovat současnou neformální skupinu vládních odborníků a pravidelně zahrnovat sociální partnery.

(3)

Komise ve svém doporučení ze dne 3. dubna 2008 o větší správní spolupráci v souvislosti s vysíláním pracovníků v rámci poskytování služeb (3) uvedla, že by se členské státy měly aktivně podílet na systematickém a formálním procesu určování a výměny osvědčených postupů v oblasti vysílání pracovníků, a to prostřednictvím fór pro spolupráci zřízených za tímto účelem Komisí.

(4)

V závěrech Rady ze dne 9. června 2008 byla Komise vyzvána k institucionalizaci neformální skupiny zabývající se vysíláním pracovníků zřízením výboru odborníků.

(5)

Výbor, který má být zřízen, by podle stejných závěrů Rady měl být v kontaktu s veřejnými orgány odpovídajícími za kontrolu, jako jsou například inspektoráty práce, a měl by na příslušných úrovních a v souladu s vnitrostátními právními předpisy a postupy formálně a pravidelně zapojovat sociální partnery, zejména zástupce sociálních partnerů v odvětvích, v nichž často dochází k vysílání pracovníků.

(6)

Proto je nutné zřídit výbor odborníků v oblasti vysílání pracovníků a vymezit jeho úkoly, povinnosti a strukturu.

(7)

Výbor odborníků by měl mimo jiné podporovat členské státy při stanovování a výměně zkušeností a osvědčených postupů a pomáhat jim při tom, podporovat výměnu příslušných informací, zkoumat všechny otázky a obtíže, které mohou vyvstat na základě praktického uplatňování právních předpisů týkajících se vysílání pracovníků, jakož i jejich prosazování v praxi, a pozorně sledovat pokrok při zlepšování přístupu k informacím a ve správní spolupráci, včetně vytvoření možného elektronického systému pro výměnu informací.

(8)

Výbor by se měl skládat z odborníků zastupujících vnitrostátní orgány, které v každém členském státě odpovídají za provádění, uplatňování a sledování pravidel o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, nebo mají tyto úkoly na starosti, či se na nich podílejí. Takoví odborníci by měli disponovat odpovídajícím rozsahem znalostí, schopností a zkušeností v příslušných oblastech politiky. V souladu s vnitrostátními předpisy a postupy by ve výboru mohly být zastoupeny specializované subjekty odpovědné za kontrolu právních předpisů, jako jsou inspektoráty práce, a sociální partneři.

(9)

Ve výboru by rovněž měli formálně a pravidelně působit sociální partneři na evropské úrovni, zejména ti, kteří zastupují odvětví, v nichž dochází častěji k vysílání pracovníků, například stavebnictví, dočasná agenturní práce, stravování, zemědělství a doprava. Rovněž by měl mít možnost využívat odborné způsobilosti odborníků se specifickými znalostmi v určité oblasti zařazené do programu výboru.

(10)

Zástupci států EHP/ESVO, Kontrolního úřadu ESVO, přistupujících a kandidátských zemí a Švýcarska by měli mít možnost účastnit se jako pozorovatelé.

(11)

Měla by být stanovena pravidla týkající se zveřejňování informací ze strany členů, aniž budou dotčena bezpečnostní pravidla Komise stanovená v příloze rozhodnutí Komise 2001/844/ES, ESUO, Euratom (4).

(12)

Osobní údaje týkající se členů by se měly zpracovávat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (5).

(13)

Vzniklé výdaje by měly být financovány podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1672/2006/ES ze dne 24. října 2006, kterým se zavádí program Společenství pro zaměstnanost a sociální solidaritu – Progres (6),

1)

podporovat členské státy při stanovování a výměně zkušeností a osvědčených postupů a pomáhat jim při tom;

2)

prosazovat výměnu příslušných informací, včetně informací o stávajících formách (dvoustranné) správní spolupráce mezi členskými státy a/nebo sociálními partnery;

3)

zkoumat všechny otázky, obtíže a specifické problémy, které mohou vyvstat v souvislosti s prováděním a praktickým uplatňováním směrnice 96/71/ES nebo vnitrostátních prováděcích opatření, jakož i s jejich prosazováním v praxi;

4)

zkoumat případné problémy, jež mohou nastat při uplatňování čl. 3 odst. 10 směrnice 96/71/ES;

5)

sledovat dosažený pokrok při zlepšování přístupu k informacím a ve správní spolupráci a v této souvislosti mimo jiné posuzovat jednotlivé možnosti vhodné technické podpory pro výměnu informací potřebnou pro zlepšení správní spolupráce, včetně elektronického systému pro výměnu informací;

6)

zkoumat možnosti účinnějšího dodržování a prosazování práv pracovníků a případně ochrany jejich postavení;

7)

podílet se na podrobném přezkoumání praktických problémů s přeshraničním prosazováním práva s cílem řešit stávající problémy, zlepšovat praktické uplatňování stávajících právních nástrojů a případně zlepšovat vzájemnou pomoc mezi členskými státy.

—

pět členů zastupujících organizace zaměstnavatelů na úrovni Společenství,

—

pět členů zastupujících zaměstnanecké organizace na úrovni Společenství,

—

nejvýše 10 zástupců sociálních partnerů (rozdělených rovnoměrně mezi organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnaneckými organizacemi) v odvětvích, v nichž často dochází k vysílání pracovníků.