(ES) č. 639/2008Nařízení Komise (ES) č. 639/2008 ze dne 24. června 2008 o změně nařízení (ES) č. 1043/2005, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 3448/93, pokud jde o režim poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty vyvážené ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, a kritéria pro stanovení výše těchto náhrad

(1)

Nedávné snížení sazeb vývozních náhrad v důsledku kombinace vlivu reformy společné zemědělské politiky a vývoje cen zemědělských komodit na světovém trhu vedlo k poklesu počtu žádostí o osvědčení o náhradě, v důsledku čehož se zmírnil tlak na rozpočet Společenství vyhrazený vývozním náhradám pro zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy. Za těchto okolností, kdy neexistuje nebezpečí, že Společenství nesplní své mezinárodní závazky, je vhodné režim poskytování vývozních náhrad pro některé zemědělské produkty ve formě zboží, na něž se nevztahuje příloha I Smlouvy, zjednodušit, a snížit tak administrativní zatížení hospodářských subjektů, které toto zboží vyvážejí.

(2)

Podle čl. 27 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1043/2005 (2) lze práva vyplývající z osvědčení o náhradě za určitých podmínek převádět. Ve snaze zajistit jednotnost zacházení s licencemi a osvědčeními by postup těchto převodů měl být, pokud možno, uveden do souladu s ustanoveními o převodech práv vyplývajících z licencí nebo osvědčení obsaženými v nařízení Komise (ES) č. 376/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu dovozních a vývozních licencí a osvědčení o stanovení náhrady předem pro zemědělské produkty (3).

(3)

V čl. 32 odst. 2 nařízení (ES) č. 1043/2005 je stanovena lhůta, ve které je orgán odpovědný za platbu povinen zaznamenat částky požadovaných vývozních náhrad na osvědčení o náhradě. Vzhledem k době potřebné ke zpracování dokumentů týkajících se vývozních náhrad rozlišených podle místa určení však nemusí být tato lhůta dostatečná, a měla by proto být prodloužena.

(4)

Ustanovení čl. 38a odst. 2 nařízení (ES) č. 1043/2005 stanoví podmínky, za kterých členské státy oznamují Komisi žádosti o osvědčení a za kterých jsou osvědčení o náhradě následně vydávána. S ohledem na zavedení efektivnějších systémů podávání zpráv a komunikačních systémů by dotyčné lhůty měly být upraveny.

(5)

Článek 33 nařízení (ES) č. 1043/2005 stanoví systém tranší pro vydávání osvědčení o náhradě. Doba platnosti těchto osvědčení o náhradě je stanovena v článku 39 uvedeného nařízení. S cílem usnadnit fungování systému osvědčení o náhradě by doba platnosti osvědčení vydaných v rámci první tranše a osvědčení, o která bylo požádáno v souladu s článkem 38a, měla být prodloužena.

(6)

Aby bylo možné využít snížení částky jistoty, která má propadnout, se v čl. 45 odst. 2 nařízení (ES) č. 1043/2005 stanoví, že nevyužitá osvědčení nebo dílčí osvědčení musí být vrácena vydávajícím orgánům nejpozději do 30. června rozpočtového období, na které byla tato osvědčení či dílčí osvědčení vydána. Díky zavedení efektivnějších systémů podávání zpráv může být tato lhůta prodloužena.

(7)

Článek 47 nařízení (ES) č. 1043/2005 stanoví zvláštní podmínky, za kterých mohou být vývozní náhrady poskytovány malým vývozcům. V zájmu zjednodušení by malí vývozci měli mít právo využívat osvědčení o náhradě, aniž by přišli o status malého vývozce, a navíc by měla být zvýšena maximální výše vyplácené částky.

(8)

Aby mohla být opatření stanovená tímto nařízením použita ve vhodnou dobu, mělo by nařízení vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(9)

Nařízení (ES) č. 1043/2005 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro horizontální otázky týkající se obchodu se zpracovanými zemědělskými produkty neuvedenými v příloze I Smlouvy,

1)

Článek 27 se nahrazuje tímto:

„Článek 27

1.   Závazky vyplývající z osvědčení nejsou převoditelné. Práva vyplývající z osvědčení mohou převádět jejich držitelé během doby jejich platnosti za předpokladu, že práva vyplývající z každého osvědčení či dílčího osvědčení jsou převedena pouze na jediného nabyvatele. Tento převod se týká pouze částek, které ještě nejsou odepsány z osvědčení nebo dílčího osvědčení.

2.   Nabyvatelé nesmějí dále převádět svá práva, ale mohou je převádět zpět na držitele. Zpětný převod na držitele se týká pouze množství, které ještě není odepsáno z osvědčení nebo dílčího osvědčení.

V těchto případech zapíše vydávající orgán v kolonce 6 osvědčení jeden z údajů uvedených v příloze VIII.“

2)

V čl. 32 odst. 2 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Orgán odpovědný za platbu zaznamená uvedenou částku na osvědčení o náhradě do šesti měsíců ode dne obdržení konkrétní žádosti.“

3)

V článku 38a se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Členské státy oznamují Komisi žádosti podané v průběhu každého týdne vždy následující pondělí. Odpovídající osvědčení se mohou vydávat počínaje středou po oznámení, nevydá-li Komise jiné pokyny.“

4)

V článku 39 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   S výhradou druhého a třetího pododstavce jsou osvědčení o náhradě platná do posledního dne pátého měsíce po měsíci, v němž byla podána žádost o osvědčení, nebo do posledního dne rozpočtového období podle toho, který den nastane dříve.

Osvědčení o náhradě, o něž bylo zažádáno v souladu s čl. 33 písm. a) nebo v souladu s článkem 38a nejpozději dne 7. listopadu, jsou platná do posledního dne desátého měsíce po měsíci, v němž byla žádost o osvědčení podána.

Osvědčení o náhradě uvedená v článku 40 jsou platná do posledního dne pátého měsíce po měsíci, v němž byla žádost o osvědčení podána.

Jsou-li sazby náhrady stanoveny předem v souladu s článkem 29, zůstávají v platnosti do posledního dne platnosti osvědčení.“

5)

V článku 45 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

„2.   Odstavec 1 se vztahuje pouze na osvědčení a dílčí osvědčení vrácená vydávajícímu orgánu během rozpočtového období, na které byla tato osvědčení vydána, za předpokladu, že se vrátí nejpozději do 31. srpna uvedeného období.“

6)

V čl. 47 odst. 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„2.   Článek 46 se vztahuje na vývozy, u kterých žádosti, jež předloží hospodářský subjekt za podmínek uvedených v čl. 32 odst. 1 během rozpočtového roku včetně předložení žádosti o dotyčný vývoz, nesmějí zakládat nárok na vyplacení částky vyšší než 100 000 EUR.“