2007/779/ES2007/779/ES,Euratom: Rozhodnutí Rady ze dne 8. listopadu 2007 o vytvoření mechanizmu civilní ochrany Společenství (přepracovaná verze) (Text s významem pro EHP)

(1)

V rozhodnutí Rady 2001/792/ES, Euratom ze dne 23. října 2001 o vytvoření mechanismu Společenství na podporu zesílené spolupráce při asistenčních zásazích v oblasti civilní ochrany (3) (dále jen „mechanismus“) je potřeba učinit několik zásadních změn, aby odezva Evropské unie na mimořádné události byla soudržnější a účinnější. V zájmu jasnosti by uvedené rozhodnutí mělo být přepracováno.

(2)

V posledních letech značně vzrostl výskyt a závažnost přírodních a člověkem způsobených pohrom, při nichž dochází ke ztrátám na životech a na majetku, včetně kulturního dědictví, je ničena hospodářská a sociální infrastruktura a je poškozováno životní prostředí.

(3)

Prováděcí opatření Společenství k usnesení Rady a zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, ze dne 8. července 1991 o zlepšování vzájemné pomoci členských států v případě přírodní nebo technologické pohromy (4) pomohlo ochránit obyvatele, životní prostředí a majetek. Úmluva Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o účincích průmyslových havárií, přesahujících hranice států, ze dne 17. března 1992, schválená Společenstvím rozhodnutím Rady 98/685/ES (5), pomohla dále zlepšit předcházení průmyslovým pohromám a jejich řešení.

(4)

Obecným účelem mechanismu je na žádost poskytnout podporu v případě mimořádných událostí a usnadnit lepší koordinaci asistenčního zásahu ze strany členských států a Společenství, při zohlednění zvláštních potřeb izolovaných, nejvzdálenějších a jiných regionů nebo ostrovů Společenství. Během posledních let výrazně vzrostl počet zemí, které vyzývají k vytvoření mechanismu pomoci v oblasti civilní ochrany. Mechanismus by měl být posílen, aby zajistil účinnější a viditelnější projev evropské solidarity a umožnil rozvoj evropské schopnosti rychle reagovat, na základě modulů civilní ochrany členských států, k čemuž vyvala Evropská rada na zasedání ve dnech 16. a 17. června 2005 a Evropský parlament v rezoluci ze dne 13. ledna 2005 o katastrofě tsunami.

(5)

Mechanismus by náležitě zohledňoval příslušné právní předpisy a mezinárodní závazky Společenství. Toto rozhodnutí se tedy nedotýká vzájemných práv a povinností členských států zakotvených ve dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách, které se týkají předmětu tohoto rozhodnutí.

(6)

Mechanismus by měl v oblasti civilní ochrany usnadnit odezvu na všechny druhy závažných mimořádných událostí uvnitř nebo vně Společenství, včetně přírodních a člověkem způsobených pohrom, teroristických činů a technologických, radiologických nebo ekologických havárií, včetně znečištění vod v důsledku námořních havárií. V případě všech uvedených mimořádných událostí je možné žádat o pomoc v oblasti civilní ochrany, která doplní schopnosti odezvy postižené země.

(7)

Prevence má pro ochranu proti přírodním, technologickým a ekologickým pohromám zásadní význam a bude třeba uvažovat o dalších opatřeních. Prostřednictvím dalšího rozvoje systémů detekce a včasného varování by Společenství mělo pomoci členským státům minimalizovat čas potřebný k odezvě na pohromy a varovat občany EU. Uvedené systémy by měly zohlednit stávající informační zdroje a vycházet z nich.

(8)

Na úrovni členských států a Společenství je třeba přijmout přípravná opatření, která umožní rychlou mobilizaci zásahových týmů při výskytu mimořádné události a jejich požadovanou flexibilní koordinaci a která prostřednictvím výcvikového programu zajistí schopnost účinné odezvy a doplňkovost posuzovacích a koordinačních týmů, zásahových týmů a dalších prostředků podle požadavků situace.

(9)

Další přípravná opatření zahrnují shromažďování informací o nezbytných zdravotnických prostředcích a podněty k využívání nových technologií. Tyto informace se týkají zdravotnických prostředků, které mohou členské státy dobrovolně zpřístupnit k ochraně veřejného zdraví, na žádost o zásah v rámci mechanismu. V souladu s článkem 296 Smlouvy o založení Evropského společenství nemá být žádný členský stát povinen poskytovat informace, jejichž zpřístupnění považuje za neslučitelné se základními zájmy své bezpečnosti.

(10)

S cílem přispět k rozvoji schopnosti rychlé odezvy v oblasti civilní ochrany by se mělo uvažovat o rozvoji doplňkových modulů asistenčních zásahů v oblasti civilní ochrany, které jsou tvořeny zdroji jednoho nebo více členských států a jejichž cílem je plná interoperatibilita. Moduly jsou organizovány na úrovni členských států a podléhají jejich vedení a velení.

(11)

V případě výskytu nebo bezprostředního nebezpečí výskytu závažné mimořádné události v rámci Společenství, které má nebo by mohlo mít přeshraniční účinky nebo které vede k žádosti o poskytnutí pomoci ze strany jednoho nebo více členských států, je třeba provést náležité ohlášení prostřednictvím zavedeného a spolehlivého společného komunikačního a informačního systému pro případy mimořádných událostí.

(12)

Mechanismus by měl umožňovat mobilizaci a snazší koordinaci asistenčních zásahů, aby byla zajištěna lepší ochrana zejména osob, ale také životního prostředí a majetku, včetně kulturního dědictví, a tak se snížily ztráty na životech, počty zraněných, hmotné škody, škody na hospodářství a na životním prostředí a stal se dosažitelnější cíl společenské soudržnosti a solidarity. Zesílená spolupráce při asistenčních zásazích v oblasti civilní ochrany by měla být založena na infrastruktuře Společenství v oblasti civilní ochrany, kterou tvoří monitorovací a informační středisko, společný komunikační a informační systém pro případy mimořádných událostí řízený Komisí a kontaktní místa v členských státech. Měla by poskytovat rámec pro shromažďování ověřených informací o mimořádných událostech za účelem jejich šíření v členských státech a předávání zkušeností z provedených zásahů.

(13)

Kontaktní místa v členských státech by měla být schopna poskytovat informace o dostupnosti pomoci v oblasti civilní ochrany, o kterou žádá postižená země, včetně dostupnosti vojenských prostředků a kapacit.

(14)

V zájmu podpory rozvoje schopnosti rychlé odezvy na úrovni Společenství se musí zlepšit dostupnost přiměřených dopravních prostředků. Společenství by mělo podporovat a doplňovat úsilí členských států tím, že usnadní shromažďování dopravních zdrojů členských států a v případě potřeby přispěje k financování dalších dopravních prostředků.

(15)

S ohledem na asistenční zásahy v oblasti civilní ochrany mimo území Společenství by mechanismus měl usnadňovat a podporovat opatření přijatá Společenstvím a členskými státy. Asistenční zásahy mimo území Společenství mohou být prováděny buď autonomně, nebo jako součást operace vedené mezinárodní organizací; pro tento případ by mělo Společenství rozvíjet vztahy s příslušnými mezinárodními organizacemi.

(16)

Pokud je přítomna, má Organizace spojených národů celkovou koordinační úlohu při záchranných operacích ve třetích zemích. Pomoc v oblasti civilní ochrany poskytovaná v rámci tohoto mechanismu by se měla koordinovat s OSN a jinými příslušnými mezinárodními subjekty s cílem maximalizovat využívání dostupných zdrojů a vyhnout se zbytečnému zdvojení úsilí. Zlepšená koordinace pomoci v oblasti civilní ochrany prostřednictvím mechanismu je předpokladem podpory celkového koordinačního úsilí a zabezpečení rozsáhlého příspěvku Evropy k celkovému záchrannému úsilí. V případě závažných mimořádných událostí, při kterých se pomoc poskytuje v rámci mechanismu i nařízení Rady (ES) č. 1257/96 ze dne 20. června 1996 o humanitární pomoci (6), by Komise měla zabezpečit účinnost, provázanost a doplňkovost celkové odezvy Společenství.

(17)

Mechanismus Společenství by mohl být využíván i jako nástroj k usnadnění a podpoře řešení krizí v souladu se společným prohlášením Rady a Komise ze dne 29. září 2003 o využívání mechanismu Společenství v oblasti civilní ochrany v rámci řešení krizí uvedeného v hlavě V Smlouvy o Evropské unii. Tímto rozhodnutím nejsou dotčeny pravomoci a úloha předsednictví při řešení krizí podle uvedené hlavy.

(18)

Mechanismus by mohl být rovněž využit k podpoře konzulární pomoci občanům EU při závažných mimořádných událostech ve třetích zemích v souvislosti s činností civilní ochrany, pokud si to vyžádají konzulární úřady členských států.

(19)

V případech, ve kterých je považováno za vhodné využít vojenské prostředky a schopnosti, bude spolupráce s ozbrojenými silami probíhat v souladu se způsoby, postupy a kritérii pro zpřístupnění vojenských prostředků a schopností týkajících se ochrany civilního obyvatelstva mechanismu, které stanoví Rada nebo její příslušné útvary.

(20)

Využití vojenských prostředků a schopností by rovněž mělo být v souladu se zásadami příslušných pokynů OSN.

(21)

Měla by existovat možnost zapojit kandidátské země a spolupracovat s jinými třetími zeměmi a mezinárodními i regionálními organizacemi.

(22)

Opatření nezbytná k provedení tohoto rozhodnutí by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (7).

(23)

Cíle mechanismu, totiž usnadnit zesílenou spolupráci mezi Společenstvím a členskými státy při asistenčních zásazích v oblasti civilní ochrany v případě výskytu závažných mimořádných událostí nebo bezprostředního nebezpečí jejich výskytu, není možné dostatečně dosáhnout na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu nebo následků navrhované akce, včetně užitku, jejž mechanismus přinese v souvislosti se snižováním ztrát na lidských životech a škod, lépe dosaženo na úrovni Společenství.

V případě, že schopnosti odezvy postiženého členského státu nestačí na zvládnutí závažné mimořádné události, měl by mít tento stát možnost využít mechanismus k doplnění vlastních zdrojů v oblasti civilní ochrany. Společenství proto může přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto rozhodnutí nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení těchto cílů nezbytné.

(24)

Pro přijetí tohoto rozhodnutí nestanoví Smlouva o založení Evropského společenství jiné pravomoci než pravomoci uvedené v článku 308 a Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii jiné pravomoci než pravomoci uvedené v článku 203,

1.

získání přehledu o zásahových týmech a další intervenční podpoře využitelných v členských státech k asistenčnímu zásahu v případě výskytu mimořádné události;

2.

vypracování a provádění výcvikového programu pro zásahové týmy a pomocný zásahový personál a pro experty z týmů pro posuzování nebo koordinaci (dále jen „posuzovací nebo koordinační týmy“);

3.

workshopy, semináře a pilotní projekty k nejdůležitějším aspektům zásahu;

4.

sestavování a vysílání posuzovacích nebo koordinačních týmů;

5.

zřízení a řízení monitorovacího a informačního střediska (MIC), jehož služby, včetně možnosti okamžitého nasazení, budou k dispozici 24 hodin denně, a které bude pro účely daného mechanismu sloužit členským státům a Komisi;

6.

vytvoření a řízení společného komunikačního a informačního systému pro případy mimořádných událostí (CECIS) s cílem umožnit komunikaci a sdílet informace mezi MIC a operačními kontaktními místy členských států;

7.

přispívání k vývoji systémů detekce a včasného varování pro pohromy, které mohou postihnout území členských států, s cílem umožnit rychlou odezvu členských států a Společenství, jakož i k zavedení takových systémů na základě studií a posouzení nezbytnosti a proveditelnosti těchto systémů a prostřednictvím akcí na podporu jejich vzájemného propojení a jejich napojení na MIC a CECIS. Tyto systémy musí zohledňovat stávající informační, monitorovací nebo detekční zdroje a musí z nich vycházet;

8.

podporování členských států při získávání přístupu ke zdrojům vybavení a dopravy:

9.

doplnění dopravy poskytované členskými státy financováním dalších dopravních zdrojů nezbytných k zajištění rychlé odezvy na závažné mimořádné události;

10.

podporování konzulární pomoci občanům EU při závažných mimořádných událostech ve třetích zemích v souvislosti s činností civilní ochrany, pokud o to požádají konzulární úřady členských států;

11.

další podpůrná a doplňková opatření nezbytná v rámci mechanismu, jak je uvedeno v článku 4 rozhodnutí Rady 2007/162/ES, Euratom ze dne 5. března 2007 o zřízení finančního nástroje pro civilní ochranu (8).

1.

„závažnou mimořádnou událostí“ jakákoli situace, která má či může mít nepříznivý dopad na obyvatelstvo, životní prostředí nebo majetek a která může vést k žádosti o poskytnutí pomoci na základě mechanismu;

2.

„odezvou“ jakákoli akce přijatá na základě mechanismu během závažné mimořádné události nebo po ní, s cílem řešit její přímé následky;

3.

„připraveností“ stav pohotovosti a schopnosti lidských a materiálních prostředků, dosažený v důsledku předem přijaté akce, umožňující jim zajistit účinnou a rychlou odezvu na mimořádnou událost;

4.

„včasným varováním“ včasné a účinné poskytnutí informací, jež umožňují přijmout akci s cílem zabránit rizikům nebo je snížit a zajistit připravenost na účinnou odezvu;

5.

„modulem“ soběstačné a nezávislé uspořádání předem vymezených schopností členských států, které vycházejí z úkolů a potřeb, nebo mobilní operační tým členských států představující soubor lidských a materiálních zdrojů, který může být popsán svou schopností pro zásah nebo úkolem či úkoly, které je schopen vykonat.

a)

tvořeny ze zdrojů jednoho nebo více států, které se účastní mechanismu;

b)

schopny plnit úkoly v oblastech odezvy;

c)

schopny plnit své úkoly v souladu s uznávanými mezinárodními pokyny, a proto mohou:

d)

schopny interoperability s jinými moduly;

e)

vyškoleny a vycvičeny ke splnění požadavků interoperability podle písmen a) a d);

f)

podřízeny vedení osoby, která je zodpovědná za jejich činnost;

g)

schopny poskytnout pomoc jiným subjektům EU nebo mezinárodním institucím, zejména OSN.

1.

zřizuje a řídí MIC;

2.

vytváří a řídí CECIS;

3.

přispívá k rozvoji systémů detekce a včasného varování v případě pohrom, jak je uvedeno v čl. 2 bodě 7;

4.

zajišťuje možnost co nejrychlejší mobilizace a vyslání malých týmů odborníků pro:

5.

vypracovává výcvikový program zaměřený na zlepšení koordinace asistenčního zásahu v oblasti civilní ochrany; toho lze dosáhnout zajištěním kompatibility a doplňkovosti jednotlivých zásahových týmů a modulů podle čl. 4 odst. 1 nebo v případě potřeby další zásahové pomoci podle čl. 4 odst. 4 a zvyšováním odborné způsobilosti odborníků podle čl. 4 odst. 2. Program bude zahrnovat společné kurzy a společná cvičení a výměnný systém, v jehož rámci mohou být jednotlivci dočasně vysláni do jiných členských států;

6.

shromažďuje a shrnuje v případě závažné mimořádné události informace o schopnostech členských států udržovat výrobu sér a očkovacích látek nebo jiných nezbytných zdravotnických prostředků a o zásobách využitelných při zásahu;

7.

vypracovává program vycházející ze zkušeností získaných při zásazích vedených v rámci mechanismu a prostřednictvím informačního systému tyto zkušenosti šíří dál;

8.

podněcuje a podporuje zavádění a využívání nových technologií pro účely mechanismu;

9.

přijme opatření uvedená v čl. 2 bodě 8 a 9;

10.

zajišťuje možnost poskytovat základní logistickou podporu odborníkům na posuzování nebo koordinaci;

11.

přijímá veškerá jiná podpůrná a doplňková opatření, která jsou nezbytná v rámci mechanismu, jak je uvedeno v článku 4 rozhodnutí 2007/162/ES, Euratom.

a)

odešle žádost kontaktním místům ostatních členských států;

b)

pomůže zmobilizovat týmy, odborníky, moduly a další zásahovou pomoc;

c)

shromáždí ověřené informace o mimořádné události a rozešle je členským státům.

a)

posuzuje vhodnost možného využití mechanismu jako nástroje k usnadnění a podpoře řešení krizí;

b)

tam, kde to považuje za nezbytné, naváže vztahy s postiženou třetí zemí na politické úrovni a udržuje s touto zemí spojení ve všech fázích mimořádné události v souvislosti s celkovým politickým a strategickým rámcem pro asistenční zásah.

a)

udržování nepřetržitého dialogu s kontaktními místy členských států, aby bylo možné prostřednictvím mechanismu zajistit účinný a soudržný příspěvek evropské civilní ochrany k celkovému záchrannému úsilí, zejména:

b)

spolupráce s postiženou třetí zemí na technických podrobnostech, jako jsou například přesné potřeby pro poskytnutí pomoci, přijímání nabídek a praktická opatření pro přijetí a rozdělení pomoci na místě;

c)

udržování spojení nebo spolupráce s Úřadem OSN pro koordinaci humanitární pomoci (UN OCHA), pokud je přítomen, a s ostatními případnými aktéry, s cílem přispět k celkovému záchrannému úsilí, aby se maximalizovala součinnost, hledala doplňkovost a předcházelo zdvojování a mezerám;

d)

udržování spojení se všemi případnými subjekty, zejména v závěrečné fázi asistenčních zásahů na základě mechanismu, aby se usnadnilo hladké předání.

a)

všechny členské státy, které poskytují pomoc v oblasti civilní ochrany v reakci na žádost rozšířenou prostřednictvím MIC podle odstavce 1, MIC podrobně informují o své činnosti a

b)

týmy a moduly členských států, které se na místě podílejí na zásahu prostřednictvím mechanismu, udržují úzké spojení s posuzovacími nebo koordinačními týmy MIC na místě.

1.

prostředků využitelných pro asistenční zásah podle článku 4;

2.

MIC podle čl. 2 bodu 5;

3.

CECIS podle čl. 2 bodu 6;

4.

týmů odpovědných za posuzování nebo koordinaci podle čl. 2 bodu 4, včetně kritérií pro výběr odborníků;

5.

výcvikového programu podle čl. 2 bodu 2;

6.

modulů podle čl. 4 odst. 3;

7.

systémů detekce a včasného varování podle čl. 2 bodu 7;

8.

údajů o zdravotnických prostředcích podle čl. 5 bodu 6;

9.

zásahů v rámci Společenství podle článku 7 a zásahů vně Společenství podle článku 8.