2007/395/ES2007/395/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 7. června 2007 o vnitrostátních předpisech o používání chlorovaných parafinů s krátkými řetězci, které oznámilo Nizozemské království podle čl. 95 odst. 4 Smlouvy o ES (oznámeno pod číslem K(2007) 2361) (Text s významem pro EHP)

(1)

Dopisem stálého zastoupení Nizozemského království při Evropské unii ze dne 8. prosince 2006 oznámila nizozemská vláda Komisi s odkazem na čl. 95 odst. 4 Smlouvy své vnitrostátní předpisy o používání chlorovaných parafinů s krátkým řetězcem (dále jen „SCCP“), které pokládá za nezbytné si ponechat po přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/45/ES ze dne 25. června 2002, kterou se podvacáté mění směrnice Rady 76/769/EHS o omezení uvádění některých nebezpečných látek a přípravků na trh a jejich používání (chlorované parafiny s krátkým řetězcem) (1).

(2)

Oznámení ze dne 8. prosince 2006 je druhým oznámením Nizozemského království týkajícím se odchylky od ustanovení směrnice 2002/45/ES. První žádost o zachování platných vnitrostátních předpisů byla podána dne 17. ledna 2003. V rozhodnutí 2004/1/ES (2) Komise rozhodla, že Nizozemsko si může své vnitrostátní předpisy částečně ponechat do 31. prosince 2006.

(3)

V čl. 95 odst. 4 a 6 Smlouvy se stanoví:

„4.   Pokládá-li členský stát poté, co Rada nebo Komise přijaly harmonizační opatření, za nezbytné ponechat si vlastní vnitrostátní předpisy ze závažných důvodů uvedených v článku 30 nebo vnitrostátní předpisy týkající se ochrany životního nebo pracovního prostředí, oznámí je Komisi spolu s důvody pro jejich ponechání.

(…)

6.   Komise do šesti měsíců po oznámení dotyčné vnitrostátní právní předpisy schválí nebo zamítne poté, co prověří, že neslouží jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy a nenarušují fungování vnitřního trhu.“

(4)

Směrnice Rady 76/769/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků (3), ve znění pozdějších předpisů, stanoví pravidla omezující uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků. Podle čl. 1 odst. 1 se tato směrnice vztahuje na nebezpečné látky a přípravky uvedené v příloze I.

(5)

Směrnice 2002/45/ES přijatá na právním základě článku 95 Smlouvy doplnila do přílohy I směrnice 76/769/EHS nový bod 42 týkající se chloralkanů, C10–C13 (SCCP), který stanovil pravidla pro uvádění na trh a používání těchto látek. Podle bodu 42 odst. 1 se SCCP nesmějí uvádět na trh pro použití jako látky nebo jako složky jiných látek nebo přípravků v koncentraci vyšší než 1 %:

(6)

Bod 42 odst. 2 stanoví, že do 1. ledna 2003 budou všechna ostatní použití SCCP přezkoumána Evropskou komisí ve spolupráci s členskými státy a Komisí OSPAR s ohledem na odpovídající nové vědecké údaje o rizicích, které SCCP představují pro zdraví a životní prostředí, a že o výsledcích tohoto přezkoumání bude informován Evropský parlament.

(7)

V čl. 2 odst. 1 se stanoví, že členské státy použijí předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději ode dne 6. ledna 2004.

(8)

Směrnice 76/769/EHS bude dne 1. června 2009 zrušena a nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (4) o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Skupina látek SCCP je uvedena v příloze XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 v bodě 42 se stejnými omezeními, s jakými je uvedena ve směrnici 2002/45/ES.

(9)

Vnitrostátní předpisy oznámené Nizozemskem byly zavedeny rozhodnutím ze dne 3. listopadu 1999, kterým se stanoví pravidla zakazující některá použití chlorovaných parafinů s krátkými řetězci (rozhodnutí o chlorovaných parafinech, zákon o chemických látkách (WMS)) (Staatsblad van het Koninkrijk der Nederlanden, Jaargang 1999, 478).

(10)

Článek 1 stanoví, že se rozhodnutí vztahuje na chlorované alkany s řetězcem v délce od 10 do 13 atomů uhlíku včetně a stupněm chlorování nejméně 48 % hm. Podle čl. 2 odst. 1 se SCCP uvedené v článku 1 nesmějí používat:

(11)

V oddílu I.4 rozhodnutí 2004/1/ES je obsažen podrobný popis SCCP, jejich použití a výsledků posouzení rizik provedeného v rámci nařízení Rady (EHS) č. 793/93 ze dne 23. března 1993 o hodnocení a kontrole rizik existujících látek (5). Tento oddíl se zaměřuje pouze na nové informace, které byly zpřístupněny od ledna 2004.

(12)

Na základě výsledku dřívějšího posouzení rizik a jeho přezkoumání Vědeckým výborem pro toxicitu, ekotoxicitu a životní prostředí přijala Komise podle článku 10 nařízení (EHS) č. 793/93 nařízení Komise (ES) č. 642/2005 (6), kterým se dovozcům nebo výrobcům některých prioritních látek ukládají požadavky na zkoušení a informace. Toto nařízení vyžaduje, aby toto odvětví poskytovalo další informace o expozici životního prostředí a provádět simulační zkoušky biologického rozkladu pro určení poločasu v mořském prostředí, aby mohlo být provedeno spolehlivější posouzení rizik.

(13)

Příslušná odvětvová asociace (Euro Chlor) předložila v roce 2004 informace svědčící o tom, že od roku 2001 došlo k dalšímu poklesu používání SCCP ve všech využitích. Spotřeba EU v textilním zboží a kaučuku poklesla v roce 2003 na třetinu úrovně z roku 2001 a v roce 2004 docházelo k dalšímu snižování (zejména při použití v textilním zboží, lacích, tmelech a lepidlech). Spotřeba v lacích a tmelech/lepidlech zároveň ve stejném období poklesla o 50 %. V roce 2003 se SCCP stále ještě občas používaly v některých kapalinách pro obrábění kovů, ale v roce 2004, po vstupu směrnice 2002/45/ES v platnost, se přestaly k tomuto účelu používat úplně. Celkové množství chlorovaných parafinů s krátkým řetězcem spotřebovaných na všechna použití bylo v roce 2003 nižší než 1 000 tun a v roce 2004 nižší než 600 tun (7). V reakci na nařízení Komise (ES) č. 642/2005 provedlo odvětví další analytické laboratorní testy. Předběžné výsledky této analýzy naznačují, že by SCCP mohly vyhovovat kritériím pro perzistentní a bioakumulativní toxické látky (PBT). Závěrečná zpráva z testů bude předložena orgánům Spojeného království zastávajícím funkci zpravodaje podle nařízení (EHS) č. 793/93, jakmile laboratoř potvrdí konečné výsledky.

(14)

Spojené království, zastávající funkci zpravodaje pro SCCP, vypracovalo v srpnu 2005 aktualizaci posouzení rizika SCCP pro životní prostředí (dále jen „aktualizované posouzení rizika“), které bylo projednáno a schváleno na 3. zasedání Technického výboru pro nové a existující látky v roce 2005 (TCNES III 2005). Pro některé scénáře byly dřívější závěry změněny a byla zjištěna nová rizika pro uplatnění, např. při zpomalování hoření v podšívkách pro textilní zboží, v průmyslovém použití v barvách a nátěrech nebo v kombinovaných kaučukových směsích a zpracování kaučuku pro některé různé konečné ukazatele v životním prostředí. Upřesnění tohoto posouzení rizika na základě množstevních údajů o SCCP za rok 2004 však vedlo k úpravě závěrů o riziku pro použití v podšívkách pro textilní zboží a míšení/zpracování kaučuku. Komise schválené aktualizované posouzení rizika zanedlouho zveřejní. Aktualizované posouzení rizika bude zasláno k vyhodnocení Vědeckému výboru pro zdravotní a environmentální rizika (VVZER) v druhé polovině roku 2007, bude-li to vhodné.

(15)

Vedle výše popsaných opatření a akcí Společenství se na SCCP vztahují další právní předpisy Společenství. Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 2455/2001/ES ze dne 20. listopadu 2001, kterým se stanoví seznam prioritních látek v oblasti vodní politiky a mění směrnice 2000/60/ES (8), zahrnulo SCCP mezi prioritní nebezpečné látky ve smyslu čl. 16 odst. 3 rámcové směrnice o vodě. Podle rámcové směrnice o vodě předloží Komise návrhy na omezení prioritních látek za účelem zastavení nebo postupného odstranění vypouštění, emisí a úniků látek do 20 let od jejich přijetí a návrhy norem jakosti použitelných pro koncentrace prioritních látek v povrchových vodách, v sedimentech nebo biotě.

(16)

Dne 17. července 2006 přijala Komise návrh směrnice o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky a změně směrnice 2000/60/ES. Tento návrh zachovává zařazení SCCP mezi prioritní nebezpečné látky a stanoví normy environmentální kvality použitelné pro koncentrace těchto látek v povrchových vodách. Návrh neobsahuje konkrétní omezující opatření pro žádnou prioritní látku, neboť mnoho opatření na ochranu životního prostředí spadá do oblasti působnosti dalších platných právních předpisů Společenství a jeví se nákladově efektivnější a přiměřenější, aby členské státy vedle provádění platných právních předpisů Společenství podle potřeby zahrnuly vhodná omezující opatření do programu opatření, který má být vypracován pro každé povodí podle článku 11 směrnice 2000/60/ES.

(17)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 ze dne 29. dubna 2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách a o změně směrnice 79/117/EHS (9) provádí ustanovení dvou mezinárodních aktů o perzistentních organických znečišťujících látkách (POP): Protokolu o perzistentních organických znečišťujících látkách (10) z roku 1998 k Úmluvě UNECE o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států a Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách (11). Toto nařízení vstoupilo v platnost dne 20. května 2004. Nařízení je přísnější než uvedené mezinárodní dohody a klade důraz na zrušení produkce a používání mezinárodně uznávaných perzistentních organických znečišťujících látek.

(18)

Nařízení (ES) č. 850/2004 ani dvě uvedené mezinárodní úmluvy neobsahují zvláštní pravidla týkající se SCCP. Obě úmluvy nicméně obsahují mechanismy umožňující navrhovat zařazení dalších látek a postupy pro vyhodnocování návrhů.

(19)

Komise jménem Evropského společenství společně s členskými státy, které jsou stranami Protokolu o perzistentních organických znečišťujících látkách, navrhla dne 9. září 2005 změnu příslušné přílohy II protokolu doplněním SCCP. Pracovní skupina zřízená podle protokolu pro účely přezkoumávání návrhů na doplnění dalších látek podpořila na svém zasedání v září 2006 závěry dokumentace, že SCCP mají být považovány za perzistentní organické znečišťující látky ve smyslu protokolu a že profil rizika poskytl dostatek informací svědčících o tom, že SCCP mají schopnost dálkového přeshraničního atmosférického přenosu. Pracovní skupina obecně shledala, že charakteristiky nebezpečnosti společně s informacemi z monitorování svědčí o možném dopadu na životní prostředí v důsledku dálkového přeshraničního atmosférického přenosu. Pracovní skupina shledala informace obsažené v přezkumu SCCP, který provedla pracovní skupina „Track B“ (možnosti řízení rizika), přesnými, přestože byly zapotřebí doplňující informace k řadě aspektů socio-ekonomického hodnocení různých opatření v oblasti řízení rizika. V prosinci 2006 přihlédly strany protokolu k závěrům navrženým pracovní skupinou ohledně technické stránky dokumentace k SCCP a shodly se na tom, že by tato látka měla být považována za perzistentní organickou znečišťující látku ve smyslu protokolu, a požádaly pracovní skupinu, aby pokračovala v části B přezkumu SCCP a prozkoumala strategii řízení rizika.

(20)

Evropská komise jménem Evropského společenství navíc společně s členskými státy, které jsou stranami Stockholmské úmluvy, navrhla dne 29. června 2006 změnu příslušných příloh úmluvy doplněním SCCP. Výbor pro přezkum perzistentních organických znečišťujících látek na svém druhém zasedání ve dnech 6.–10. listopadu 2006 shledal, že SCCP vyhovují kontrolním kritériím uvedeným v příloze D úmluvy, jak se uvádí v rozhodnutí POPRC-2/8 (12). Toto rozhodnutí rovněž doporučilo vypracování profilu rizika v souladu s přílohou E úmluvy.

(21)

Budou-li SCCP nakonec zařazeny do některé z příslušných příloh Stockholmské úmluvy, Evropská komise navrhne odpovídající opatření podle směrnice 76/769/EHS nebo podle nařízení (ES) č. 850/2004, která by vedla ke zpřísnění platných omezení.

(22)

Procesní kroky spojené s prvním oznámením Nizozemského království podle čl. 95 odst. 4 Smlouvy ze dne 17. ledna 2003 jsou popsány v oddílu II rozhodnutí Komise 2004/1/ES.

(23)

Dne 16. prosince 2003 oznámila Komise Nizozemskému království podle čl. 95 odst. 6 své rozhodnutí 2004/1/ES z téhož dne, jímž Komise schválila vnitrostátní předpisy o SCCP oznámené Nizozemskem dne 21. ledna 2003 v rozsahu, v kterém se tyto předpisy neuplatňují na použití SCCP jako složek jiných látek a přípravků v koncentracích nižších než 1 % určených k použití jako změkčovadla v barvách, nátěrech nebo tmelech a jako zpomalovače hoření v kaučuku nebo textilních materiálech. Tato odchylka byla platná do 31. prosince 2006.

(24)

Od přijetí rozhodnutí 2004/1/ES povolujícího Nizozemsku částečně si ponechat své vnitrostátní předpisy neprovedlo Nizozemsko změnu vnitrostátních opatření k jejich sladění s ustanoveními uvedeného rozhodnutí.

(25)

Namísto toho Nizozemsko požádalo Evropský soudní dvůr o prohlášení rozhodnutí 2004/1/ES neplatným na základě článku 230 Smlouvy (věc T-234/04, původně C-103/04) a tento případ stále čeká na rozhodnutí Soudem první instance. Nizozemsko ve své žádosti popřelo skutečnost, že je pro provádění vnitrostátních opatření týkajících se použití SCCP, která nejsou uvedena ve směrnici 2002/45/ES, zapotřebí povolení.

(26)

Dopisem stálého zastoupení Nizozemského království při Evropské unii ze dne 8. prosince 2006 oznámila nizozemská vláda Komisi s odkazem na čl. 95 odst. 4 Smlouvy podruhé své vnitrostátní předpisy o používání SCCP, které si hodlá ponechat po přijetí směrnice 2002/45/ES.

(27)

Oznámení ze dne 8. prosince 2006 mělo stejný účel jako oznámení ze dne 17. ledna 2003, a to schválení ustanovení rozhodnutí o chlorovaných parafinech podle zákona o chemických látkách. Vzhledem k tomu, že Nizozemsko nepředložilo ve svém oznámení nové vnitrostátní předpisy, Komise předpokládá, že oznamovaná vnitrostátní opatření jsou totožná s opatřeními oznámenými v lednu 2003: rozhodnutí ze dne 3. listopadu 1999, kterým se stanoví pravidla zakazující některá použití chlorovaných parafinů s krátkými řetězci (rozhodnutí o chlorovaných parafinech, zákon o chemických látkách (WMS)) (Staatsblad van het Koninkrijk der Nederlanden, Jaargang 1999, 478).

(28)

Dopisy ze dne 15. prosince 2006 a 20. prosince 2006 oznámila Komise nizozemské vládě, že obdržela oznámení podle čl. 95 odst. 4 Smlouvy a že šestiměsíční období určené na jeho zkoumání podle čl. 95 odst. 6 započalo dnem 9. prosince 2006, tedy dnem následujícím po obdržení oznámení.

(29)

Dopisem ze dne 30. ledna 2007 informovala Komise ostatní členské státy o oznámení, které obdržela od Nizozemska. Komise rovněž zveřejnila informaci o oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (13), aby informovala o vnitrostátních předpisech, které si hodlá Nizozemsko ponechat, a jeho důvodech, další zúčastněné strany. Do konce období pro podání připomínek (30 dní po zveřejnění) nepodal žádný členský stát ani jiná zúčastněná strana žádné připomínky.

(30)

Ve 38. a 39. bodě odůvodnění rozhodnutí 2004/1/ES Komise shledala, že žádost předložená Nizozemským královstvím je přípustná. Odkaz na dané rozhodnutí se uvádí pro účely tohoto rozhodnutí. Nicméně je užitečné připomenout hlediska, v nichž oznámené vnitrostátní předpisy nejsou v slučitelné s požadavky směrnice 2002/45/ES.

(31)

Ve stručnosti se oznámené vnitrostátní předpisy odchylují od požadavků směrnice 2002/45/ES v těchto ohledech:

(32)

V souladu s čl. 95 odst. 4 a odst. 6 prvním pododstavcem Smlouvy musí Komise zjistit, zda byly splněny všechny podmínky umožňující členskému státu ponechat si své vnitrostátní předpisy odchylující se od harmonizačního opatření Společenství stanoveného v uvedeném článku.

(33)

Komise musí posoudit zejména to, zda jsou vnitrostátní předpisy nezbytné ze závažných důvodů uvedených v článku 30 Smlouvy nebo se týkají ochrany životního nebo pracovního prostředí a zda nepřesahují to, co je nezbytné k dosažení sledovaného zákonného cíle. Pokud je Komise toho názoru, že vnitrostátní předpisy výše uvedené podmínky splňují, musí navíc podle čl. 95 odst. 6 prověřit, zda neslouží jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy a nenarušují fungování vnitřního trhu.

(34)

Je třeba poznamenat, že s ohledem na časový rámec stanovený čl. 95 odst. 6 Smlouvy o ES musí Komise při posuzování, zda jsou vnitrostátní předpisy oznámené podle čl. 95 odst. 4 opodstatněné, brát za základ „důvody“ uvedené oznamujícím členským státem. To znamená, že podle ustanovení Smlouvy o ES má povinnost dokázat, že jsou vnitrostátní předpisy opodstatněné, žádající členský stát, který si je zamýšlí ponechat. Vzhledem k procesnímu rámci stanovenému čl. 95 odst. 4 a 6 Smlouvy o ES, který obsahuje zejména přísnou lhůtu pro přijetí rozhodnutí, se Komise musí zpravidla omezit na zkoumání významu částí, které předkládá žádající členský stát, aniž by musela sama hledat možná opodstatnění.

(35)

Má-li však Komise k dispozici informace, na jejichž základě může být zapotřebí harmonizační opatření Společenství, od něhož se oznámené vnitrostátní předpisy odchylují, přezkoumat, může vzít Komise takovéto informace při posuzování oznámených vnitrostátních předpisů v úvahu.

(36)

Opodstatněnost vnitrostátních předpisů na základě závažných důvodů byla zevrubně zkoumána v oddíle III.2 rozhodnutí 2004/1/ES. Podle zjištění uvedeného rozhodnutí (55. a 56. bod odůvodnění) mohou být vnitrostátní předpisy zakazující použití SCCP jako složek jiných látek a přípravků při obrábění kovů opodstatněné z hlediska potřeby ochrany životního prostředí. Vzhledem k neexistenci jakýchkoli dalších informací, které by naznačovaly, že by se sledovaného zákonného cíle dalo dosáhnout pomocí méně omezujících opatření, jako např. limitu nižší koncentrace pro SCCP jako složek jiných látek a přípravků, byl přijat závěr, že vnitrostátní opatření nepřesahují rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(37)

Rozhodnutí 2004/1/ES navíc v 66. bodě odůvodnění týkajícím se ostatních použití SCCP jako látek konstatovalo, že s přihlédnutím k zásadě obezřetnosti mohou vnitrostátní předpisy zakazující ostatní použití SCCP zůstat v platnosti na určité časové období, aby nebyla narušena existující opatření, která je možno považovat za opodstatněná vzhledem k připravovanému posouzení rizika.

(38)

Rozhodnutí 2004/1/ES konstatovalo v 68. bodě odůvodnění týkajícím se zákazu používání SCCP jako složek jiných látek a přípravků na základě stanoviska SCTEE ze dne 3. října 2003, že vnitrostátní předpisy nejsou opodstatněné, s výjimkou použití SCCP v plastech, kde by mohly nastat určité problémy.

(39)

Ve stručnosti tedy rozhodnutí 2004/1/ES povolilo vnitrostátní předpisy v rozsahu, v kterém se tyto předpisy neuplatňují na použití SCCP jako složek jiných látek a přípravků v koncentracích nižších než 1 % určených k použití jako změkčovadla v barvách, nátěrech nebo tmelech a jako zpomalovače hoření v kaučuku nebo textilních materiálech. Rozhodnutí bylo založeno na aktuálních dostupných vědeckých důkazech a na zásadě obezřetnosti.

(40)

Nizozemsko ve své nové žádosti nepředložilo oproti žádosti z roku 2003 žádné nové informace.

(41)

Naproti tomu na evropské úrovni došlo k dalšímu vývoji, který rozšířil dostupnou základnu vědomostí. Výsledky zkoušek biologického rozkladu požadovaných podle nařízení (ES) č. 642/2005 nasvědčují pomalému tempu mineralizace, takže bude splněno kritérium perzistentnosti pro látky PBT.

(42)

Aktualizovaný návrh posouzení rizika předložený orgány Spojeného království na 3. zasedání TCNES v roce 2005 naznačil, že pro některá použití byla zjištěna nová rizika, a zohlednil také nejnovější údaje o spotřebě SCCP. Britský zpravodaj zjistil zejména nová rizika spojená s použitím SCCP v podšívkách pro textilní zboží a při míšení a zpracování kaučuku. Aktualizované posouzení rizika bylo schváleno písemným postupem a bude zanedlouho zveřejněno Komisí. Bude-li to vhodné, bude zasláno k přezkoumání Vědeckému výboru pro zdravotní a environmentální rizika.

(43)

Vyžádají-li si nově zjištěná rizika další opatření k řízení rizika pro některá použití SCCP s výjimkou zpracování kovů a extrakce tuku z kůže, přijme Komise další opatření ke zmírnění rizika nad rámec těch, která již byla přijata ve směrnici 2002/45/ES. Přesný rozsah takových případných dalších omezení je v současné době nejasný. Kromě toho by probíhající posuzování oznámení Společenství o návrhu zařazení SCCP mezi látky, na něž se vztahuje Protokol o perzistentních organických znečišťujících látkách k úmluvě UNECE, resp. Stockholmská úmluva o perzistentních organických znečišťujících látkách, a případné zařazení těchto látek do jedné nebo obou těchto mezinárodních dohod mohly vést k dalším omezením v rámci nařízení (ES) č. 850/2004.

(44)

V každém případě je možné, že by se taková další omezení týkala použití, která jsou zatím právními předpisy Společenství povolena, avšak nizozemské vnitrostátní právní předpisy je již zakazují.

(45)

Za těchto okolností a s přihlédnutím k zásadě obezřetnosti lze považovat nizozemské vnitrostátní předpisy jako celek za opodstatněné, dokud nebudou přijata opatření Společenství podle směrnice 76/769/EHS nebo podle nařízení (ES) č. 850/2004, která plně zohlední nejnovější vědecké údaje.

(46)

Podle čl. 95 odst. 6 musí Komise prověřit, zda zamýšlená opatření neslouží jako prostředek svévolné diskriminace. Podle judikatury Soudního dvora je pro vyloučení diskriminace třeba, aby podobné situace nebyly řešeny odlišně a odlišné situace stejně.

(47)

Předmětné vnitrostátní předpisy jsou obecné a vztahují se na používání SCCP bez ohledu na to, zda byly tyto látky vyrobeny v Nizozemsku, nebo dovezeny z jiných členských států. Vzhledem k neexistenci důkazů nasvědčujících opaku lze učinit závěr, že předmětné vnitrostátní předpisy neslouží jako prostředek svévolné diskriminace.

(48)

Vnitrostátní opatření, která omezují používání výrobků ve větší míře než směrnice Společenství, by obvykle představovala překážku obchodu, pokud výrobky, které jsou zákonně uváděny na trh a používány ve zbytku Společenství, nesmějí být v důsledku tohoto zákazu používání uváděny na trh v dotčeném členském státě. Předpoklady stanovené v čl. 95 odst. 6 mají zabránit uplatňování omezení na základě kritérií stanovených v odstavcích 4 a 5 téhož článku z nevhodných důvodů, která představují ve skutečnosti hospodářská opatření sloužící k omezení dovozu výrobků z jiných členských států, a tedy prostředek nepřímé ochrany vnitrostátní produkce.

(49)

Jak již bylo stanoveno, skutečným cílem vnitrostátních předpisů je ochrana životního prostředí před riziky spojenými s používáním SCCP. Vzhledem k neexistenci důkazů nasvědčujících tomu, že by předmětné vnitrostátní předpisy ve skutečnosti představovaly opatření k ochraně vnitrostátní produkce, lze učinit závěr, že neslouží jako prostředek zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy.

(50)

Tuto podmínku nelze interpretovat tak, že vylučuje schválení jakéhokoli vnitrostátního opatření, které by mohlo mít vliv na vytvoření vnitřního trhu. Ve skutečnosti bude jakékoli vnitrostátní opatření odchylující se od harmonizačního opatření usilujícího o vytvoření a fungování vnitřního trhu představovat v podstatě opatření, které pravděpodobně bude mít vliv na vnitřní trh. V zájmu zachování užitečnosti postupu stanoveného v článku 95 Smlouvy je proto třeba chápat pojetí narušování fungování vnitřního trhu v souvislosti s čl. 95 odst. 6 jako účinek nepřiměřený sledovanému cíli.

(51)

Bylo stanoveno, že vnitrostátní předpisy mohou být dočasně ponechány z důvodů týkajících se ochrany životního prostředí a že na základě dostupných informací zřejmě představují jediné dostupné opatření k zachování vysoké úrovně ochrany, o niž Nizozemsko usiluje. Komise je proto toho názoru, že až do stanovení vhodných opatření ke zmírnění rizika lze mít za to, že podmínka týkající se vyloučení narušování fungování vnitřního trhu je splněna.

(52)

Jak bylo uvedeno v oddílu I.3 tohoto rozhodnutí, na úrovni Společenství byla podniknuta řada iniciativ usilujících o shromáždění informací potřebných pro odstranění nebo snížení nejistot obklopujících posouzení rizika SCCP v době, kdy bylo přijato rozhodnutí 2004/1/ES. Výsledky aktualizovaného posouzení rizika naznačují, že existují další rizika, v jejichž důsledku bude pravděpodobně zapotřebí, aby Komise přijala odpovídající opatření k řízení rizika.

(53)

V rámci Stockholmské úmluvy i v rámci Protokolu o perzistentních organických znečišťujících látkách k Úmluvě UNECE v současné době probíhá přezkum SCCP, který by mohl vést k jejich zařazení do těchto mezinárodních aktů. To by si vyžádalo přijetí opatření Společenství v rámci nařízení (ES) č. 850/2004.

(54)

Protože je možné, že by se taková nová opatření přijatá na úrovni Společenství mohla týkat použití SCCP, která jsou zatím podle směrnice 76/769/EHS povolena, avšak nizozemské vnitrostátní právní předpisy je již zakazují, a s přihlédnutím k zásadě obezřetnosti lze učinit závěr, že předmětné vnitrostátní předpisy zakazující použití SCCP jako složek jiných látek a přípravků v kapalinách pro obrábění kovů, jako zpomalovačů hoření v kaučuku, plastech a textilu a jako změkčovadel v barvách, nátěrech nebo tmelech mohou být dočasně ponechány z důvodů týkajících se ochrany životního prostředí a v rozsahu nepřekračujícím to, co je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle. Měla by být proto udělena odchylka pro vnitrostátní předpisy jako celek.

(55)

Vnitrostátní předpisy při dočasném zachování navíc neslouží jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy a nenarušují fungování vnitřního trhu.

(56)

Komise proto zastává názor, že předmětné vnitrostátní předpisy lze ve výše stanoveném rozsahu schválit. Komise se nicméně domnívá, že toto schválení musí pozbýt platnosti, jakmile budou přijata opatření Společenství týkající se SCCP, a to buď v rámci směrnice 76/769/EHS nebo podle nařízení (ES) č. 850/2004, podle toho, který akt bude vhodnější,

—

vstup v platnost směrnice Komise o změně přílohy I směrnice 76/769/EHS, pokud jde o SCCP,

—

vstup v platnost nařízení o změně nařízení (ES) č. 850/2004, pokud jde o SCCP.