(ES) č. 1931/2006Oprava nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1931/2006 ze dne 20. prosince 2006 , kterým se stanoví pravidla pro malý pohraniční styk na vnějších pozemních hranicích členských států a mění Schengenská úmluva ( Úř. věst. L 405, 30.12.2006 )

(1)

Na potřebu vytvořit pravidla pro malý pohraniční styk s cílem konsolidovat právní rámec Společenství v oblasti vnějších hranic upozorňuje sdělení Komise „K integrovanému řízení vnějších hranic členských států Evropské unie“. Tuto potřebu potvrdila i Rada dne 13. června 2002 schválením „Plánu řízení vnějších hranic členských států Evropské unie“, který následně podpořila Evropská rada na svém zasedání v Seville ve dnech 21. a 22. června 2002.

(2)

Je v zájmu rozšířeného Společenství zajistit, aby hranice s jeho sousedy nepředstavovaly překážku pro obchod, sociální a kulturní výměnu či regionální spolupráci. Proto by měl být vytvořen účinný systém malého pohraničního styku.

(3)

Režim malého pohraničního styku představuje odchylku od obecných pravidel pro ochranu hranic ve vztahu k osobám překračujícím vnější hranice členských států Evropské unie, která jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (2).

(4)

Společenství by mělo stanovit kritéria a podmínky, které je třeba dodržet, má-li být obyvatelům pohraničních oblastí usnadněno překračování vnější pozemní hranice v rámci režimu malého pohraničního styku. Stanovená kritéria a podmínky by měly zajistit rovnováhu mezi snahou usnadnit obyvatelům pohraničních oblastí překračování hranic, pokud cestují v dobré víře a mají k častému překračování vnější pozemní hranice oprávněné důvody, a potřebou zabránit nedovolenému přistěhovalectví a případným hrozbám pro bezpečnost vznikajícím v důsledku trestné činnosti.

(5)

Aby se předešlo zneužívání povolení pro malý pohraniční styk, mělo by být zpravidla vydáváno pouze osobám, které mají v pohraniční oblasti zákonné bydliště po dobu nejméně jednoho roku. Dvoustranné dohody uzavřené mezi členskými státy a sousedními třetími zeměmi mohou stanovit delší dobu trvání takového pobytu. Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech týkajících se například nezletilých osob, změn rodinného stavu nebo zdědění pozemku mohou tyto dvoustranné dohody stanovit i kratší dobu trvání takového pobytu.

(6)

Povolení pro malý pohraniční styk by mělo být vydáváno obyvatelům pohraniční oblasti bez ohledu na to, zda podléhají či nepodléhají vízové povinnosti podle nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (3). V důsledku toho by mělo být toto nařízení posuzováno ve spojení s nařízením Rady (ES) č. 1932/2006 (4), kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, jehož účelem je osvobodit od vízové povinnosti obyvatele pohraničních oblastí, kteří využívají režim malého pohraničního styku zavedený tímto nařízením. Toto nařízení může tudíž vstoupit v platnost pouze ve spojení s uvedeným pozměňujícím nařízením.

(7)

Společenství by mělo stanovit zvláštní kritéria a podmínky pro vydávání povolení pro malý pohraniční styk obyvatelům pohraničních oblastí. Tato kritéria a podmínky by měly být v souladu s podmínkami vstupu ukládanými obyvatelům pohraničních oblastí překračujícím vnější pozemní hranici v režimu malého pohraničního styku.

(8)

Zavedením pravidel pro malý pohraniční styk na úrovni Společenství by neměla být dotčena práva volného pohybu, která požívají občané Unie a jejich rodinní příslušníci a státní příslušníci třetích zemí a jejich rodinní příslušníci, na které se na základě dohod mezi Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a těmito třetími zeměmi na straně druhé vztahují práva volného pohybu rovnocenná právům občanů Unie. Pokud však usnadnění překračování hranice podle režimu malého pohraničního styku vůči obyvatelům pohraničních oblastí zahrnuje méně systematické kontroly, mělo by se toto usnadnění automaticky vztahovat na všechny osoby, které požívají práva Společenství na volný pohyb a mají bydliště v dotyčné pohraniční oblasti.

(9)

Za účelem provádění režimu malého pohraničního styku by členské státy měly mít možnost zachovat v platnosti nebo případně uzavírat dvoustranné dohody se sousedními třetími zeměmi, pokud budou tyto dohody v souladu s pravidly stanovenými v tomto nařízení.

(10)

Tímto nařízením nejsou dotčena zvláštní ujednání vztahující se na Ceutu a Melillu, uvedená v prohlášení Španělského království o městech Ceuta and Melilla v závěrečném aktu Dohody o přistoupení Španělského království k Úmluvě k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, podepsané v Schengenu dne 19. června 1990 (5).

(11)

V případě zneužití režimu malého pohraničního styku zavedeného tímto nařízením by členské státy měly dotyčným obyvatelům pohraniční oblasti ukládat sankce stanovené vnitrostátními právními předpisy.

(12)

Komise by měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení. Je-li to nezbytné, měly by být ke zprávě připojeny legislativní návrhy.

(13)

Toto nařízení ctí základní práva a svobody a zachovává zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie.

(14)

Jelikož se cíl tohoto nařízení, totiž vymezení kritérií a podmínek pro zavedení režimu malého pohraničního styku na vnějších pozemních hranicích, přímo dotýká acquis Společenství v oblasti vnějších hranic a nemůže jej být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

(15)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis podle hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(16)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (6), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (7) o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

(17)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (8). Spojené království se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(18)

Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (9). Irsko se tudíž nepodílí na jeho přijímání, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(19)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí 2004/849/ES (10) a s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí 2004/860/ES (11).

(20)

Ustanovení čl. 4 písm. b) a čl. 9 písm. c) tohoto nařízení představují ustanovení navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003,

a)

dlouhodobých pobytů;

b)

přístupu k hospodářské činnosti a jejího výkonu;

c)

cel a daňových záležitostí.

1.

„vnější pozemní hranicí“ společná pozemní hranice mezi členským státem a sousední třetí zemí;

2.

„pohraniční oblastí“ oblast do vzdálenosti nejvýše 30 kilometrů od hranice. Místní správní celky, které mají být považovány za pohraniční oblast, určí dotyčné státy ve svých dvoustranných dohodách uvedených v článku 13. Pokud se část takového celku nachází více než 30 kilometrů od hraniční linie, avšak ne více než 50 kilometrů, považuje se přesto za část pohraniční oblasti;

3.

„malým pohraničním stykem“ pravidelné překračování vnější pozemní hranice obyvateli pohraniční oblasti za účelem pobytu v pohraniční oblasti, například z důvodu sociálních, kulturních nebo opodstatněných hospodářských zájmů nebo rodinných vazeb, po dobu nepřesahující dobu stanovenou v tomto nařízení;

4.

„osobami požívajícími právo Společenství na volný pohyb“:

5.

„státním příslušníkem třetí země“ každá osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 17 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství a na kterou se nevztahuje bod 4;

6.

„obyvateli pohraniční oblasti“ státní příslušníci třetích zemí, kteří mají v pohraniční oblasti země, která sousedí s členským státem, zákonné bydliště po dobu stanovenou v dvoustranných dohodách uvedených v článku 13 a alespoň jeden rok. Ve výjimečných a řádně odůvodněných případech uvedených v těchto dvoustranných dohodách se za dostatečnou dobu takového pobytu může považovat rovněž doba kratší než jeden rok;

7.

„povolením pro malý pohraniční styk“ zvláštní doklad zavedený kapitolou III, který opravňuje obyvatele pohraniční oblasti překračovat vnější pozemní hranici v rámci režimu malého pohraničního styku;

8.

„Schengenskou úmluvou“ Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (13).

a)

jsou držiteli povolení pro malý pohraniční styk, a je-li to vyžadováno příslušnými dvoustrannými dohodami podle článku 13, platného cestovního dokladu nebo dokladů;

b)

nejsou osobami vedenými v schengenském informačním systému (SIS), jimž má být odepřen vstup;

c)

nejsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států, zejména nejsou osobami, jimž má být podle vnitrostátních databází členských států odepřen vstup ze stejných důvodů.

a)

jméno či jména, příjmení, datum narození, státní příslušnost a bydliště držitele povolení;

b)

vydávající orgán, datum vydání a dobu platnosti;

c)

pohraniční oblast, v jejímž rámci je držitel oprávněn se pohybovat;

d)

číslo či čísla platného cestovního dokladu nebo dokladů podle čl. 9 písm. a), které opravňují svého držitele k překročení vnějších hranic.

a)

jsou držiteli platného cestovního dokladu nebo dokladů podle čl. 17 odst. 3 písm. a) Schengenské úmluvy, které je opravňují k překročení vnějších hranic;

b)

předloží doklady prokazující, že jsou obyvateli pohraniční oblasti a že mají oprávněné důvody k častému překračování vnější pozemní hranice v rámci režimu malého pohraničního styku;

c)

nejsou osobami vedenými v SIS, jimž má být odepřen vstup;

d)

nejsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států, zejména nejsou osobami, jimž má být podle vnitrostátních databází členských států odepřen vstup ze stejných důvodů.

a)

zřizují zvláštní hraniční přechody otevřené pouze pro obyvatele pohraniční oblasti;

b)

vyhrazují na řádných hraničních přechodech obyvatelům pohraniční oblasti zvláštní pruhy;

c)

s ohledem na místní podmínky, a existuje-li výjimečně požadavek zvláštní povahy, povolují obyvatelům pohraniční oblasti překračovat jejich vnější pozemní hranici na jiných vymezených místech, než jsou určené hraniční přechody, a mimo stanovenou dobu.

a)

obsahuje povolení pro malý pohraniční styk vedle informací vyžadovaných podle čl. 7 odst. 3 podrobné údaje o tom, na jakém místě a za jakých okolností může být vnější pozemní hranice překračována;

b)

daný členský stát provádí namátkové kontroly a pravidelnou ostrahu, aby předešel nedovolenému překračování hranice.