(ES) č. 1891/2005Nařízení Rady (ES) č. 1891/2005 ze dne 14. listopadu 2005, kterým se mění nařízení (EHS) č. 3068/92, kterým se uvaluje konečné antidumpingové clo na dovozy chloridu draselného pocházejícího z Běloruska, Ruska a Ukrajiny

(1)

V návaznosti na šetření (dále jen „předchozí šetření“) změnila Rada nařízením (ES) č. 969/2000 (2) opatření, která byla nařízením (EHS) č. 3068/92 (3) původně uložena na dovoz chloridu draselného pocházejícího mimo jiné z Ruska (dále jen „stávající opatření“).

(2)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (4) zahájila Komise z vlastního podnětu v březnu 2004 částečný prozatímní přezkum stávajících opatření za účelem přezkoumání, zda je nutné je s ohledem na rozšíření Evropské unie na 25 členských států ze dne 1. května (dále jen „rozšíření“) změnit.

(3)

Z výsledků částečného prozatímního přezkumu vyplynulo, že v zájmu Společenství je zajistit přechodné úpravy stávajících opatření, aby se ihned po rozšíření předešlo náhlému a výrazně nepřiznivému dopadu na dovozce a uživatele v deseti nových členských státech.

(4)

V květnu 2004 přijala Komise za tímto účelem nařízením Komise (ES) č. 1002/2004 (5) závazky od dvou vyvážejících výrobců z Ruska, jmenovitě od společností JSC Silvinit a JSC Uralkali, na dobu jednoho roku. V červnu 2005 byly nařízením (ES) č. 858/2005 (6), jež pozbývá platnosti dne 13. dubna 2006, přijaty od těchto dvou vyvážejících výrobců z Ruska nové závazky. Kromě toho, aby mohlo být poskytnuto osvobození od antidumpingového cla, které ukládá nařízení (EHS) č. 3068/92 o dovozech uskutečněných na základě podmínek stanovených závazky, bylo nařízení (EHS) č. 3068/92 změněno nařízením (ES) č. 992/2004 (7).

(5)

Je třeba upozornit na to, že veškeré odkazy na „Společenství“ nebo „Společenství 15 členských států“ v tomto nařízení se vztahují, není-li určeno jinak, na Společenství bezprostředně před rozšířením.

(6)

V lednu 2004 byly doručeny samostatné žádosti od společností JSC Silvinit a JSC Uralkali (dále jen „žadatelé“) o individuální částečný prozatímní přezkum stávajících opatření podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení.

(7)

Žadatelé uvedli a předložili dostatečný přímý důkaz, že srovnání běžné hodnoty založené na jejich vlastních nákladech/domácích cenách a jejich vývozních cenách do Společenství povede k odstranění dumpingu. Proto pokračující uplatňování opatření na stávající úrovni, založené na dříve stanovené úrovni dumpingu, již není pro vyrovnání účinků dumpingu zapotřebí.

(8)

Komise po konzultaci s poradním výborem uznala, že pro zahájení částečných prozatímních přezkumů existují postačující důkazy, a zveřejnila proto oznámení o zahájení a zahájila šetření (8).

(9)

Šetření s omezením na dumping se týkalo období od 1. dubna 2003 do 30. března 2004 (dále jen „období šetření“).

(10)

Komise oficiálně informovala zástupce vyvážející země, žadatele a výrobní odvětví Společenství o zahájení prozatímních přezkumů a dala všem přímo dotčeným stranám příležitost písemně předložit své připomínky a požádat o slyšení. Komise rovněž zaslala žadatelům dotazníky. Odpovědi na dotazníky přišly od žadatelů a od jednoho vyvážejícího hospodářského subjektu z Ruska ve spojení s jedním žadatelů.

(11)

Komise si vyžádala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné k určení dumpingu, a přešetřila odpovědi na dotazník v prostorách těchto společností:

(12)

Jedná se o stejný výrobek jako v předchozím šetření, tj. chlorid draselný (dále jen „potaš“ nebo KCl), obecně používaný jako zemědělské hnojivo přímo, ve směsi s jinými hnojivy nebo po zpracování v komplexním hnojivu nazývaném hnojivo NPK (dusík, fosfor, draslík). Obsah draslíku je proměnlivý a vyjadřuje se jako procento hmotnosti oxidu draselného (K2O) v sušině. Rovněž se používá jako surovina pro výrobu některých průmyslových a farmaceutických výrobků.

(13)

Potaš se obecně uvádí na trh ve standardní formě/prášku („standardní potaš“) nebo v jiné než standardní formě, která obsahuje též granulovanou formu („granulovaná potaš“). Výrobek je obecně řazen do tří základních kategorií podle obsahu K2O, konkrétně:

(14)

Je třeba připomenout, že při předcházejícím šetření bylo zjištěno, že některé dovážené speciální směsi s neobvykle vysokým obsahem potaše, které nepatří do výše uvedených kódů KN pro potaš, by se též měly považovat za dotyčný výrobek. Dospělo se totiž k závěru, že tyto směsi vykazují stejné fyzikální i chemické vlastnosti a mají stejné využití jako základní kategorie uvedené výše. Proto byly takové směsi kódů KN ex31052010, ex31052090, ex31056090, ex31059091 a ex31059099 rovněž zahrnuty do současného šetření a tvoří součást dotyčného výrobku.

(15)

Protože mezi výrobkem vyváženým z Ruska do Společenství a výrobkem vyráběným v Rusku a prodávaným na ruském domácím trhu neexistují rozdíly ve fyzikálních a chemických vlastnostech, bylo stanoveno, že se považují pro účely tohoto šetření za obdobné výrobky.

(16)

Pokud jde o určení běžné hodnoty, bylo nejprve zjišťováno, zda je celkový objem celkového domácího prodeje obdobného výrobku každého z žadatelů reprezentativní ve srovnání s jeho celkovým objemem vývozu do Společenství. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení se prodej na domácím trhu považoval za reprezentativní, pokud objem prodeje obdobného výrobku každého z žadatelů na domácím trhu představoval nejméně 5 % z jeho celkového objemu vývozu do Společenství během období šetření. Na základě toho bylo zjištěno, že se celkový prodej dotčeného výrobku na domácím trhu u obou žadatelů uskutečnil během období šetření v reprezentativních množstvích.

(17)

Následně byla prostřednictvím definice typů výrobku v souladu s kódy TARIC, podle kterých je výrobek klasifikován (tj. jako standardní kvalita nebo jiná než standardní kvalita, včetně granulované), a prostřednictvím balení nebo formy, ve které je přepravován (tj. jako volně ložený, v pytlích nebo v kontejnerech), provedena analýza s cílem určit, zda je domácí prodej jednotlivých typů výrobku reprezentativní. Prodej konkrétního typu výrobku na domácím trhu se považoval za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem prodeje na domácím trhu u daného typu výrobku během období šetření představoval nejméně 5 % z celkového objemu prodeje srovnatelného typu výrobku vyváženého do Společenství.

(18)

Výsledkem této analýzy bylo zjištění, že jeden vyvážející výrobce, společnost JSC Silvinit, prodal na domácím trhu v reprezentativním množství pouze jeden typ vyváženého výrobku. O druhém vyvážejícím vývozci, společnosti JSC Uralkali, se zjistilo, že na domácím trhu prodal všechny typy vyvážených výrobků v reprezentativní množství.

(19)

Rovněž proběhlo posouzení, zda prodej jednotlivých typů výrobku na domácím trhu lze považovat za prodej v běžném obchodním styku, a to tak, že se určil podíl ziskového prodeje daného typu nezávislým odběratelům.

(20)

V tomto směru bylo zjištěno, že domácí prodejní ceny nejlépe prodávaného typu výrobku vyváženého do Společenství (dále jen „nejlépe prodávaný vyvážený typ“) společností JSC Uralkali, který tvoří více než 99 % tohoto vývozu, vykazovaly během období šetření neobvyklé tendence. Bylo zjištěno, že během období šetření bylo 77 % domácího prodeje nejlépe prodávaného vyváženého typu uskutečněno jednomu odběrateli v Rusku a že se prodejní cena pro tohoto konkrétního odběratele v průběhu jednoho měsíce uprostřed období šetření více než zdvojnásobila. Cena za stejný typ výrobku rostla zároveň i pro ostatní domácí odběratele, ale pouze o rozpětí okolo 40 %. Přezkoumání růstu cen dalších typů potaše prodávaných na domácím trhu prokázalo podobné zvýšení cen o přibližně 40 % během období šetření.

(21)

S ohledem na tuto zvláštní situaci na trhu, pokud jde o tvorbu cen pro klíčový typ výrobku s cílem vypočítat dumpingové rozpětí, se má za to, že takový prodej podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení nepřipouští přiměřené srovnání. Vzhledem k významu takového prodeje v rámci objemu domácího prodeje daného typu a významu tohoto typu pro celkový objem vývozu potaše, kterou dotčená společnost vyváží do Společenství, se považuje za přiměřené tento určitý prodej danému odběrateli nezohledňovat. Zbývající domácí prodej tohoto typu výrobku jiným odběratelům nedosáhl 5 % hranice, která je považována za nezbytnou, aby mohl být označen za reprezentativní. Z tohoto důvodu byla běžná hodnota pro tento typ výrobku vypočtena na základě výrobních nákladů dotčeného vyvážejícího výrobce, ke kterým byla připočtena přiměřená částka na prodejní, správní a režijní náklady a zisk. Výše prodejních, správních a režijních nákladů a zisku byla v souladu s první větou čl. 2 odst. 6 základního nařízení založena na aktuálních údajích týkajících se výroby a prodeje obdobného výrobku vyvážejícího výrobce, kterého se šetření týká, v běžném obchodním styku.

(22)

Společnost JSC Uralkali vyjádřila názor, že zmíněná „zvláštní situace na trhu“ podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení se nevztahuje na prodej dotčeného výrobku danému odběrateli, a proto měla být pro určení běžné hodnoty použita cena dotčeného typu výrobku na domácím trhu. V tomto směru byl vznesen argument i), že čl. 2 odst. 3 základního nařízení by se nepoužil v případě „uměle vysokých cen“ a ii), že zvláštní podmínky, které platily pouze pro jednoho určitého zákazníka, nemohou vytvořit „zvláštní situaci na trhu“ pro ruský domácí trh jako celek. Kromě toho bylo uvedeno, že dané ceny byly výsledkem „tržních sil“ a odrážely „aktuální situaci na trhu“.

(23)

S ohledem na výše uvedené je třeba zmínit, že zvláštní situace na trhu, na které se odkazuje v čl. 2 odst. 3 základního nařízení, netvoří vyčerpávající výčet a že zvláštnost trhu je třeba posuzovat, mimo jiné, ve světle cenových změn a tendencí a nejen na základě absolutní úrovně cen. V tomto případě nebyl jak prodej za nízké ceny, tak ani prodej za ceny vysoké při výpočtu zohledňován, jelikož neodrážel trvalou úroveň cen a zároveň se nezdálo, že by tyto ceny odrážely působení tržních sil, neboť u žádných dalších typů výrobku nebo jiných zákazníků společnosti JSC Uralkali nebyly podobné tendence zjištěny. Ustanovení čl. 2 odst. 3 základního nařízení rovněž stanoví, že běžná hodnota může být početně zjištěna v situacích kdy „ … tyto prodeje nepřipouštějí z důvodu zvláštní situace na trhu přiměřené srovnání…“. To jasně povoluje, aby ve stávající situaci nebyl jako základ pro určení běžné hodnoty zohledněn takový prodej odběrateli, o němž se má za to, že nepřipouští přiměřené srovnání. Tento závěr se nevztahuje na ruský trh jako celek, ale především na zmíněný prodej uskutečněný společností JSC Uralkali.

(24)

Pokud jde o společnost JSC Silvinit, jejíž objem prodeje jednoho typu výrobku prodávaného za čistou prodejní cenu rovnou nebo přesahující jednotkové náklady představuje více než 80 % celkového objemu prodeje daného typu a zároveň vážený průměr cen daného typu je roven nebo přesahuje upravené jednotkové náklady, je běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, vypočtené jako vážený průměr cen všech prodejů daného typu výrobku na domácím trhu uskutečněných během období šetření, bez ohledu na to, zda šlo o prodej ziskový či nikoli.

(25)

Druhý typ výrobku společnosti JSC Silvinit se prodával za domácí cenu v množství nepostačujícím pro to, aby bylo možno stanovit odpovídající základ pro určení běžné hodnoty, a musela být tedy použita jiná metoda. V tomto případě byla použita početně zjištěná běžná hodnota podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení. Běžná hodnota byla stanovena jako součet upravených jednotkových nákladů vyváženého typu, upravený o přiměřené částky za prodejní, správní a režijní náklady a o přiměřený zisk, a to na základě skutečných údajů ohledně výroby a prodeje obdobného výrobku v běžném obchodním styku šetřeným vyvážejícím výrobcem podle první věty čl. 2 odst. 6 základního nařízení.

(26)

Společnost JSC Uralkali tvrdila, že ziskové rozpětí použité pro stanovení běžné hodnoty řádně nezohlednilo úpravy cen plynu, jelikož zisky použité pro početně zjištěné běžné hodnoty byly odvozeny z účetnictví společnosti před úpravami. Toto zdůvodnění však nemohlo být přijato, protože v souladu s čl. 2 odst. 6 základního nařízení by se početně zjištěná běžná hodnota měla stanovit na základě skutečných částek zisku, které společnost zaznamenala na domácím trhu.

(27)

Pokud jde o náklady na energie, jako jsou elektřina a plyn, které se používají při těžbě a výrobních procesech dotčeného výrobku, šetření dospělo k závěru, že zmíněné náklady tvoří významnou část celkových nákladů na výrobu potaše nejen v Rusku, ale i v ostatních výrobních zemích. V tomto ohledu se vyjádřilo výrobní odvětví Společenství ve smyslu, že náklady na energie na jednotku elektřiny a plynu, které ruské společnosti platí dodavatelům služeb, neodráží přiměřeně skutečné výrobní náklady na zakoupenou elektřinu a plyn.

(28)

S přihlédnutím k těmto tvrzením bylo v tomto případě rovněž považováno za vhodné porovnat jednotkové náklady žadatelů na nákup energií s náklady jiných předních výrobců potaše, kteří využívají srovnatelné výrobní metody, mají podobnou úroveň výstupu a srovnatelné přírodní výhody. Jelikož v Rusku nejsou žádní další výrobci potaše, byly tyto informace vyžádány a získány od předního výrobce potaše v Kanadě.

(29)

Poskytnuté údaje ukázaly, že energetické požadavky kanadského výrobce byly podobné požadavkům žádajících ruských výrobců a že elektřina a plyn zakoupené touto společností pochází z domácích hydroelektrických zdrojů a hlavních plynových nalezišť stejně jako elektřina a plyn používané ruskými společnostmi. Ze srovnání vyplynulo, že jednotkové náklady na elektřinu, které vydává kanadský výrobce, nejsou příliš odlišné od nákladů ruských výrobců.

(30)

Pokud jde o dodávky plynu, bylo na základě údajů ze zveřejněné výroční zprávy za rok 2003 společnosti OAO Gazprom, ruského dodavatele plynu (jehož regionální distributor byl rovněž dodavatelem pro dané vyvážející výrobce), zjištěno, že domácí cena plynu účtovaná těmto dvěma ruským výrobcům byla ve srovnání s vývozní cenou z Ruska přibližně pětinová. Stejná zpráva jasně uvádí, že „společnost OAO Gazprom nevykázala na domácím trhu žádný zisk“. Přestože nejsou oficiálně k dispozici informace o ziskovosti ruských cen plynu na domácím trhu, poukazují tisková vyjádření zdrojů blízkých ruské vládě, jakož i údaje získané ze zdrojů specializovaných na informace o trhu a z vládních internetových stránek jasně na to, že ceny plynu účtované domácím odběratelům byly hluboko pod úrovní úhrady nákladů. Mimo to platili ruští výrobci za plyn cenu značně nižší než výrobci kanadští.

(31)

S ohledem na výše uvedené bylo poukázáno na to, že ceny účtované ruským dodavatelem plynu ruským výrobcům potaše během období šetření nemohly odpovídajícím způsobem odrážet náklady spojené s výrobou plynu, pokud se porovnají s vývozní cenou plynu z Ruska a s cenou, kterou účtuje kanadský dodavatel plynu přednímu průmyslovému uživateli v Kanadě. Z tohoto důvodu byla v souladu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení provedena úprava výrobních nákladů obou žadatelů. S ohledem na neexistenci jiného přiměřeného základu byla úprava provedena za pomoci informací o vývozní ceně plynu, čistých nákladech na dopravu, vývozním clu, dani z přidané hodnoty a spotřební dani.

(32)

V této souvislosti se jeden z žadatelů vyjádřil ve smyslu, že poplatky za plyn byly v jeho účetních záznamech řádně uvedeny, a podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení tedy není důvod k úpravě. V reakci na tento argument je třeba poznamenat, že není sporu o tom, že by společnost nesprávně účtovala uhrazené fakturované ceny, ale úprava je odůvodněná tím, že cena zakoupeného plynu neodráží odpovídajícím způsobem náklady spojené s výrobou a distribucí plynu.

(33)

Pokud jde o úpravu nákladů na plyn, vyjádřily se ruské úřady v tom smyslu, že Komise nevzala v potaz rozdílné náklady na dopravu plynu, který se prodává na domácím trhu pro průmyslové užití, a plynu prodávaného na vývoz. Je třeba připomenout (viz 31. bod odůvodnění), že srovnání, které vedlo k úpravě, bylo provedeno mezi cenami plynu, jež byly skutečně hrazeny společnostmi, a vývozními cenami, které ruský dodavatel plynu OAO Gazprom účtuje při vývozu z Ruska, čistými náklady na dopravu, vývozním clem, daní z přidané hodnoty a spotřební daní. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(34)

Jeden z žadatelů tvrdil, že měl značně nižší jednotkové výrobní náklady během prvního čtvrtletí 2004 (tj. v posledním čtvrtletí období šetření) v důsledku vyšší efektivity a nižších nákladů na údržbu a že by tyto nižší jednotkové náklady měly tvořit základ výrobních nákladů pro celé období šetření. Této žádosti nebylo vyhověno, jelikož odpovídajícím základem pro určení zmíněných nákladů je celé období šetření a nikoliv jen náklady zaznamenané ve výjimečném, kratším období.

(35)

S ohledem na výrobní náklady vyjádřilo výrobní odvětví Společenství stanovisko, že by odpisy dlouhodobých aktiv měly být pro účely stanovení výrobních nákladů žadatelů založeny na reprodukčních nákladech takových aktiv (např. na nové důlní šachty a strojní zařízení apod.). V tomto ohledu se hovořilo o tom, že odpisy, za jejichž základ se běžně pokládá původní nabývací hodnota dlouhodobých aktiv, by podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení neodrážely odpovídajícím způsobem náklady spojené s výrobou dotčeného výrobku. Z uvedených důvodů se objevil požadavek, aby byla provedena úprava nákladů ruských výrobců směrem vzhůru.

(36)

Pokud jde o tento požadavek, bylo uvedeno, že odpisy založené na nabývací hodnotě a zbytkové životnosti dlouhodobých aktiv se zdají být v souladu a účetními postupy těžebního průmyslu. Aby se tedy dalo určit, zda odpisy zahrnuté v údajích o výrobních nákladech odrážejí odpovídajícím způsobem náklady spojené s výrobou dotčeného výrobku, zaměřilo se šetření na způsob, jakým byly původní hodnoty aktiv stanoveny.

(37)

Inspekce na místě v prostorách ruských výrobců prokázala, že původní hodnota jejich aktiv byla stanovena na základě ocenění provedených během privatizačního procesu, který proběhl v roce 1993. Následně byly tyto hodnoty aktiv v letech 1993 až 1997 zrevidovány v rámci uplatňování „koeficientů pro přecenění“ vydaných ruskou vládou za účelem boje s hyperinflací. Na konci roku 1997 v návaznosti na dekret ruské vlády provedli nezávislí hodnotitelé nezávislá ocenění. Byla přijata tři základní kritéria pro určení hodnot aktiv, jedním z nichž byla reprodukční hodnota aktiv. Výsledek těchto nezávislých hodnocení je uveden v počáteční rozvaze žadatelů z roku 1998.

(38)

Nicméně i přes ocenění původních hodnot směrem vzhůru bylo zjištěno, že se hodnoty aktiv žadatelů vyjádřené jako míra výroby k hodnotě aktiv zdají být stále o mnoho nižší než hodnoty aktiv společností, které jsou součástí výrobního odvětví Společenství, a předního kanadského výrobce s obdobným způsobem těžby a s obdobnou výrobní kapacitou. Takové hodnocení ale nebere v úvahu zastaralost a nižší technologickou úroveň aktiv ruských výrobců, která získali ještě předtím, než v roce 1993 proběhla privatizace.

(39)

Jelikož neexistují žádné hmotněprávní důkazy o tom, že by v účetnictví vyvážejících výrobců nebyly odpisy správně zaznamenány, není v současnosti možné upravit odpisové náklady v údajích o výrobních nákladech, které se používají pro stanovení běžné hodnoty žadatelů.

(40)

Výrobní odvětví Společenství rovněž uvedlo, že by se ve výpočtu výrobních nákladů měly objevit i prostředky spojené s náklady na ochranu životního prostředí srovnatelné s těmi, které vynakládají výrobci ve Společenství. Zjistilo se však, že žadatelé zmíněné náklady vynaložili a zahrnuli je do výpočtu výrobních nákladů. Co se týče otázky, zda by takové náklady měly tvořit srovnatelný podíl a mít podobný rozsah jako náklady výrobců ve Společenství, se dospělo k závěru, že pokud žadatelé plní požadavky ruských úřadů na ochranu životního prostředí a náklady s tím spojené jsou řádně uvedeny v jejich záznamech, není žádné úpravy třeba. A jelikož bylo zjištěno, že to platí pro oba žadatele, nebyl důvod provést úpravu za náklady na ochranu životního prostředí.

(41)

Pokud jde o Silvinit, bylo zjištěno, že většina prodeje potaše této společnosti do Společenství během období šetření byla provedena švýcarské obchodní společnosti, která není ve spojení. Pro účely tohoto šetření a podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení byly pro výpočet vývozní ceny použity skutečně zaplacené ceny nebo ceny, které má tato obchodní společnost Silvinitu zaplatit.

(42)

Bylo však zjištěno, že byly prostřednictvím ruské obchodní společnosti International Potash Company (dále jen „IPC“), která je se Silvinitem ve spojení, provedeny dvě transakce směřující ke společnosti ve spojení z Belgie, jejíž jméno je Ferchimex AS (dále jen „Ferchimex“) a která dovezenou potaš zpracovala na výrobek, jenž není předmětem šetření. Podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení nemusí být ceny, které IPC účtuje Ferchimexu, zohledněny, pokud nejsou považovány za spolehlivé. V rámci obou transakcí byly ceny účtované Ferchimexu zhruba podobné cenám za stejné typy prodávané nezávislým odběratelům ve Společenství. Navíc se obě transakce týkaly pouze malých množství. Obě byly proto zahrnuty do celkového určení vývozní ceny.

(43)

Pokud jde o Uralkali, bylo zjištěno, že během období šetření byl veškerý prodej potaše této společnosti do Společenství uskutečněn přímo hospodářskému subjektu se sídlem na Kypru, společnosti Fertexim Ltd, který je výhradním distributorem Uralkali. Proto byla vývozní cena pro tento prodej stanovena podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení na základě skutečně zaplacených cen nebo cen, které má společnost Fertexim Ltd zaplatit.

(44)

Běžná hodnota a vývozní ceny obou žadatelů byly srovnány na základě ceny ze závodu. Pro zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy u rozdílů ovlivňujících srovnatelnost cen.

(45)

Proto tam, kde to přicházelo v úvahu a kde byly poskytnuty ověřené důkazy, byly přiznány příplatky za rozdíly v nákladech na poskytnutí slev, v nákladech na dopravu a pojištění, manipulaci a nakládku a ve vedlejších nákladech, v nákladech na balení a nákladech na poskytnutí úvěru.

(46)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení byl pro každého vyvážejícího výrobce srovnán vážený průměr běžné hodnoty podle typu výrobku s váženým průměrem vývozních cen všech srovnatelných typů dotčeného výrobku, které se prodávají do Společenství.

(47)

Toto srovnání sice ukázalo existenci dumpingu u obou dotčených společností, avšak na mnohem nižších úrovních, než jaké byly stanoveny dříve. Dumpingová rozpětí, vypočtena jako vážený průměr všech typů vyvážených do Společenství, vyjádřena v procentech z celkové ceny CIF na hranice Společenství před proclením, jsou následující:

(48)

V souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení byla provedena analýza s cílem určit, zda se okolnosti s ohledem na dumping významným způsobem změnily a zda lze některé změny považovat za trvalé. V této souvislosti bylo zjištěno, že změna dumpingových rozpětí vznikla snížením běžných hodnot žadatelů.

(49)

Je třeba poznamenat, že v tomto šetření byla běžná hodnota stanovena na základě nákladů a cen žadatelů. Kromě toho, v rozporu s předchozím šetřením, se v posledních několika letech domácí spotřeba potaše postupně zvyšovala a celkově byly prodejní ceny na domácím trhu pro oba ruské výrobce ziskové.

(50)

Pokud jde o trvalou povahu vývozních cen na trzích jiných než Společenství, ani jeden z žadatelů nebyl schopen dodat podrobné údaje o jednotlivých transakcích na výrobní úrovni. Souhrnné údaje byly nicméně získány od země určení a podle typu výrobku. To bylo uznáno za dostačující pro účely tohoto částečného prozatímního přezkumu, jelikož přesné určení prodejní ceny na takových trzích není povinné. Při nedostatku podrobných informací a s ohledem na i) nejrůznější dodací podmínky v rámci takového prodeje (např. CIF, FOB, FCA apod.), ii) rozdílné logistické režimy a kombinace (např. železniční + námořní, pouze železniční apod.), iii) rozdíly ve vzdálenostech a nákladech na dopravu a manipulaci do různých míst určení v Asii a Jižní Americe nebyla Komise schopna přesně určit prodejní ceny do každé země. I přesto se objevily náznaky, že úroveň prodejních cen na trzích mimo Společenství je s přihlédnutím k nákladům na dopravu srovnatelná s úrovní ve Společenství.

(51)

Při zohlednění všech zmíněných faktorů se považuje za vhodné změnit stávající opatření, která se týkají žadatelů, prostřednictvím snížení dumpingových rozpětí na hodnoty zjištěné tímto šetřením.

(52)

Podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení nesmí být antidumpingové clo vyšší než dumpingové rozpětí, které bylo zjištěno, a musí být nižší než toto rozpětí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství. Vzhledem k tomu, že stávající clo pro žadatele bylo stanoveno na základě dumpingového rozpětí a že nová dumpingová rozpětí jsou nižší než dříve stanovená dumpingová rozpětí, je třeba toto clo upravit vzhledem k novému nižšímu dumpingovému rozpětí, které bylo zjištěno v tomto šetření, konkrétně na 23,0 % pro společnost JSC Silvinit a 12,3 % pro společnost JSC Uralkali.

(53)

Zúčastněné strany byly informovány o hlavních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se dospělo k záměru doporučit, aby antidumpingové clo původně uložené nařízením (EHS) č. 3068/92 bylo změněno. Dostaly rovněž příležitost předložit svá stanoviska a požádat o slyšení. Všechna stanoviska byla v případě potřeby zohledněna.

(54)

V návaznosti na zveřejnění závažných skutečností a úvah, na jejichž základě se dospělo k záměru doporučit, aby bylo antidumpingové clo původně uložené nařízením (EHS) č. 3068/92 změněno, nabídli oba žadatelé cenové závazky v souladu s čl. 8 odst. 1 základního nařízení.

(55)

Rozhodnutím 2005/802/ES (9) Komise přijala cenové závazky, které jí žadatelé nabídli. Důvody k přijetí tohoto závazku uvádí zmíněné rozhodnutí.

(56)

Stávající opatření jsou použitelná pro osm kódů KN a zahrnují pevné částky v rozmezí od 19,61 EUR/t do 40,63 EUR/t v závislosti na typu výrobku. Během současného období šetření bylo však zjištěno, že se téměř veškerý vývoz ze strany žadatelů do Společenství omezil na typ výrobku podle jednoho kódu KN.

(57)

Proto s ohledem na nedostatek informací o jiných typech výrobku a s ohledem na to, že se tento určitý typ potaše zdá být nejčastěji prodáván, se za nejpřiměřenější způsob pro zavedení pozměněných cel pokládá nahrazení všech pevných částek jediným valorickým clem pro všechny typy potaše, které žadatelé vyrábějí,

1.

Článek 1 se mění takto:

2.

V článku 1a se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.   Dovoz výrobků deklarovaných k propuštění do volného oběhu je osvobozen od antidumpingového cla uloženého článkem 1 pod podmínkou, že tyto výrobky vyrábějí společnosti, jejichž závazek byl Komisí přijat a jejichž jména jsou uvedena v nařízení Komise (ES) č. 858/2005 a v rozhodnutí Komise 2005/802/ES ve znění pozdějších předpisů, a že tyto výrobky byly dovezeny v souladu s uvedenými právními akty Komise.“