(ES) č. 1646/2005Nařízení Rady (ES) č. 1646/2005 ze dne 6. října 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 2604/2000 o uložení konečných antidumpingových cel z dovozu některých polyetylentereftalátů (PET) pocházejících mimo jiné z Indie

(1)

Rada nařízením (ES) č. 2604/2000 (2) uložila konečné antidumpingové clo z dovozu některých polyetylentereftalátů (dále jen „PET“) s viskozitním číslem nejméně 78 ml/g podle DIN (Deutsche Industrienorm) 53728 (dále jen „dotyčný výrobek“), obvykle kódu KN 3907 60 20, pocházejících mimo jiné z Indie. Opatření mají podobu zvláštní celní sazby ve výši 181,7 EUR na tunu s výjimkou dovozu od několika výslovně uvedených společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(2)

Zároveň Rada nařízením (ES) č. 2603/2000 (3) uložila konečné vyrovnávací clo ve výši 41,3 EUR na tunu z dovozu stejného výrobku pocházejícího mimo jiné z Indie do Společenství s výjimkou dovozů od několika výslovně uvedených společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(3)

V návaznosti na uložení konečných opatření obdržela Komise od indického vyvážejícího vývozce, tj. South Asian Petrochem Limited (dále jen „společnost“), žádost o zahájení přezkumu nařízení (ES) č. 2604/2000 pro nového vývozce podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení. Společnost prohlásila, že není spřízněná s žádným dalším vyvážejícím výrobcem v Indii, na kterého se vztahují antidumpingová opatření platná pro dotyčný výrobek. Dále prohlásila, že nevyvezla dotyčný výrobek do Společenství během původního období šetření (tj. období od 1. října 1998 do 30. září 1999), ale že začala vyvážet dotyčný výrobek do Společenství až poté.

(4)

Komise přezkoumala důkazy předložené společností a uznala je za dostačující k ospravedlnění zahájení přezkumu v souladu s čl. 11 odst. 4 základního nařízení. Po dohodě s poradním výborem a poté, co byla dotčenému výrobnímu odvětví Společenství dána příležitost se ke věci vyjádřit, zahájila Komise nařízením (ES) č. 33/2005 (4) přezkum nařízení (ES) č. 2604/2000 s ohledem na společnost a zahájila šetření.

(5)

Na základě nařízení (ES) č. 33/2005 bylo antidumpingové clo uložené nařízením (ES) č. 2604/2000 na dovoz dotyčného výrobku vyráběného a vyváženého do Společenství zmíněnou společností zrušeno. Současně v souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení bylo celním orgánům uloženo, aby učinily příslušné kroky k evidenci těchto dovozů.

(6)

Zároveň a ze stejného důvodu, v návaznosti na žádost společnosti, zahájila Komise zrychlený přezkum nařízení (ES) č. 2603/2000 podle článku 20 nařízení Rady (ES) č. 2026/97 ze dne 6. října 1997 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (5).

(7)

Komise úředně oznámila společnosti a zástupcům Indie (dále jen „země vývozu“) zahájení přezkumu pro nového vývozce. Komise rovněž dala přímo dotčeným stranám příležitost písemně předložit své připomínky a požádat o slyšení. Komise však žádnou takovou žádost neobdržela.

(8)

Komise zaslala společnosti dotazník a obdržela odpověď ve lhůtě stanovené k tomuto účelu. Komise si rovněž vyžádala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné k určení dumpingu. V prostorách společnosti byla provedena inspekce na místě.

(9)

Šetření dumpingu se týkalo období od 1. října 2003 do 30. září 2004 (dále jen „období šetření“).

(10)

Šetření potvrdilo, že společnost nevyvážela dotyčný výrobek během původního období šetření a že ho začala vyvážet do Společenství až po tomto období.

(11)

Společnost byla dále schopna uspokojivě prokázat, že nebyla spřízněná, a to přímo či nepřímo, s indickými vyvážejícími výrobci, na které se vztahují antidumpingová opatření platná pro dotyčný výrobek.

(12)

Proto se potvrzuje, že by společnost měla být považována za nového vývozce podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení a mělo by pro ni být stanoveno individuální dumpingové rozpětí.

(13)

Podle čl. 2 odst. 2 základního nařízení Komise nejprve přezkoumala, zda byl domácí prodej PET společnosti reprezentativní ve srovnání s jejím celkovým vývozem do Společenství. Protože prodej představoval více než 5 % celkového vývozního objemu do Společenství, byl považován za reprezentativní.

(14)

Komise následně identifikovala ty typy PET prodávané na domácím trhu, které byly totožné nebo přímo srovnatelné s typy určenými pro vývoz do Společenství.

(15)

Šetření ukázalo, že pouze dva typy výrobků vyvážené do Společenství jsou totožné nebo přímo srovnatelné s výrobky, které se prodávají na domácím trhu. Následně bylo pro každý z těchto dvou typů výrobků přezkoumáno, zda byl jeho domácí prodej dostatečně reprezentativní s ohledem na odpovídající vývoz. Jelikož byl domácí prodej obou těchto typů výrazně nad 5 % hranicí, byly oba typy výrobků považovány za reprezentativní.

(16)

Rovněž proběhlo přezkoumání, zda domácí prodej jednotlivých typů výrobků lze považovat za prodej v běžném obchodním styku, a to tím, že se určil podíl objemu prodeje obdobného výrobku, který se prodává za čistou prodejní cenu rovnající se výrobním nákladům nebo za cenu vyšší (ziskové prodeje) nezávislým odběratelům daného typu. Jelikož objem ziskových prodejů dotyčného výrobku představuje méně než 80 % a alespoň 10 % celkového objemu prodeje, je běžná hodnota založena na skutečné ceně na domácím trhu, vypočtené jako vážený průměr pouze ziskových prodejů každého typu.

(17)

Protože byl veškerý vývoz dotyčného výrobku do Společenství uskutečněn přímo nezávislým odběratelům ve Společenství, byla vývozní cena stanovena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení, zejména na základě vývozních cen skutečně zaplacených či splatných.

(18)

Pro zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy u rozdílů ovlivňujících srovnatelnost cen.

(19)

Všechny požadavky společnosti na opravu vývozu byly přijaty. Tato oprava souvisí s provizemi, dopravným po souši a po moři, pojištěním, manipulačními poplatky, náklady na balení a bankovními poplatky.

(20)

Pro domácí prodej byla přijata žádost o opravu za provize, dopravné po souši, pojištění, náklady na balení a bankovní poplatky. Žádost společnosti o opravu za nepřímé daně a dovozní poplatky na základě čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení a na výdaje pobočky na základě čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení byla však z níže uvedených důvodů zamítnuta.

(21)

Požadovaná oprava za nepřímé daně je založena na tvrzení, že domácí zákazníci společnosti zaplatili nevratnou spotřební daň, když si dotyčný výrobek koupili, zatímco na zákazníky na vývozním trhu se zmíněná daň nevztahovala. Tato nevratná částka spotřební daně byla požadována jako úprava běžné hodnoty. Běžná hodnota, která byla porovnána s vývozní cenou, byla však stanovena na základě čisté prodejní ceny na domácím trhu po odečtení všech daní. Proto běžná hodnota nezahrnovala žádnou spotřební daň, která by ovlivnila cenu a srovnatelnost cen ve smyslu čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Dále bylo zváženo i to, že se na daňovou povinnost domácích zákazníků vyvážejícího výrobce nevztahuje úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení, jelikož uvedenou daní není „zatížen obdobný výrobek nebo surovina ve výrobku zpracovaná“. Spotřební daň, kterou domácí zákazníci společnosti zaplatí, je účtována k čisté prodejní ceně společnosti a neovlivňuje výrobní cenu společnosti ani tvorbu cen. Jelikož byly veškeré rozdíly v nepřímých daních na domácím a vývozním trhu plně zohledněny srovnáním čisté domácí prodejní ceny společnosti s její čistou vývozní prodejní cenou, žádost společnosti o opravu byla zamítnuta.

(22)

Po zveřejnění společnost tvrdila, že není důležité, zda bylo srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny provedeno na základě čisté ceny, tj. po odečtení všech daní. Dále se domnívala, že spotřební daní je zatížen obdobný výrobek a že tato daň ovlivňuje srovnatelnost cen do té míry, že domácí zákazníci nebudou plně odškodněni a v konečném důsledku zaplatí část spotřební daně. Následkem toho by pak její zákazníci na domácím trhu zaplatili vyšší cenu než zákazníci na vývozním trhu. Jak bylo však již výše uvedeno, domácí cena použitá jako běžná hodnota je stanovena po odečtení spotřební daně, a proto nemohla být ovlivněna srovnatelnost cen. Kromě toho společnost nepředložila žádné informace nebo důkazy o tom, že je srovnatelnost běžné hodnoty a vývozní ceny ovlivněna jiným způsobem. Tato tvrzení musí být proto odmítnuta.

(23)

Požadovaná oprava za osvobození od dovozního cla byla založena na tvrzení, že kdykoli společnost prodá dotyčný výrobek na domácím trhu, stává se splatné dovozní clo na suroviny ve formě „zvýšené“ spotřební daně. Termín „zvýšená“ spotřební daň odkazuje na odlišný daňový režim platný pro společnost, která je založená jako jednotka zaměřená na vývoz (Export Oriented Unit), ve srovnání s jinými indickými společnostmi (jednotka nezaměřená na vývoz). V rámci tohoto režimu jsou jednotky zaměřené na vývoz osvobozeny od všech dovozních cel na suroviny, ale vztahuje se na ně vyšší sazba spotřební daně v případě, že se zboží vyrobené těmito společnostmi prodalo na domácím trhu. Protože na vývoz není žádná taková spotřební daň splatná, společnost požadovala, aby byla běžná hodnota odpovídajícím způsobem upravena. Žádost byla zamítnuta, jelikož společnost nakupovala suroviny s osvobozením od cla bez ohledu na to, jestli se konečný výrobek prodal na domácím trhu nebo byl vyvezen. Proto nebyl obdobný výrobek nebo surovina zpracovaná ve výrobku zatížena žádným dovozním clem, pokud byla určena pro spotřebu na domácím trhu, a dovozní clo nebylo vybíráno nebo nahrazeno u výrobku vyváženého do Společenství, jak požaduje čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení. Srovnatelnost cen mezi domácím a vývozním trhem tedy nebyla ovlivněna. Rovněž je třeba poznamenat, že společnost nebyla schopna prokázat platbu jakéhokoli dodatečného cla nebo nepřímé daně, jiné než spotřební daně na prodej hotových výrobků, která byla popsána v 21. bodě odůvodnění. Konečně nebylo možné v žádném případě jasně určit, zda a jaké množství dovezených surovin nebo surovin nakoupených na místním trhu bylo použito k výrobě konečného výrobku.

(24)

Společnost rovněž žádala o opravu za výdaje jejích místních poboček, které řídí prodej na domácím trhu. Žádost byla zamítnuta, protože výdaje poboček rovněž obsahovaly prodejní výdaje, správní a režijní náklady na prodej jiných výrobků než dotyčného výrobku a kromě toho ani přímo nesouvisely s prodejem dotyčného výrobku na domácím trhu. Společnost proto neprokázala, že výdaje na pobočky ovlivňují cenu a srovnatelnost cen. Po zveřejnění společnost tvrdila, že vyrábí výhradně jen jeden výrobek, který je výrobkem dotyčným. To však bylo v rozporu se zjištěními. Mimo to se běžná hodnota stanovila v souladu s čl. 2 odst. 1 základního nařízení na základě prodejní ceny požadované pobočkami po prvním nezávislém odběrateli. Jelikož pobočky tvoří část stejného právního subjektu a struktury společnosti, byla tvrzení společnosti zamítnuta a žádost o tento příplatek byla označena za neoprávněnou.

(25)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení byl vážený průměr běžné hodnoty každého typu dotyčného výrobku, který se vyváží do Společenství, srovnán s váženým průměrem vývozní ceny každého odpovídajícího typu dotyčného výrobku.

(26)

Toto srovnání ukázalo existenci dumpingu. Vážený průměr dumpingového rozpětí stanoveného pro společnost, které je vyjádřeno jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Společenství, dosahuje 25,5 %.

(27)

S ohledem na výsledky šetření by mělo být uloženo konečné antidumpingové clo, a to na úrovni zjištěného dumpingového rozpětí, ale v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by nemělo být vyšší než celostátní rozpětí újmy, které bylo pro Indii stanoveno při šetření, na jehož základě došlo k zavedení stávajících opatření.

(28)

V přezkumu pro nového vývozce nelze stanovit individuální míru újmy, jelikož podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení je šetření omezeno na přezkoumání individuálního dumpingového rozpětí. Dumpingové rozpětí bylo proto srovnáno s celostátním rozpětím újmy, které bylo pro Indii stanoveno konečným nařízením. Protože celostátní rozpětí újmy je vyšší než rozpětí dumpingové, je vhodné pro určení úrovně opatření vycházet z dumpingového rozpětí.

(29)

Podle čl. 14 odst. 1 základního nařízení a čl. 24 odst. 1 nařízení (ES) č. 2026/97 nesmí být žádný výrobek podroben jak antidumpingovému clu, tak vyrovnávacímu clu za účelem řešení jedné a téže situace vyplývající z dumpingu nebo subvencování vývozu.

(30)

V souběžném zrychleném přezkumu nařízení (ES) č. 2603/2000 byla pro společnost stanovena individuální vyrovnávací celní sazba ve výši 106,5 EUR na tunu, což odpovídá valorické vyrovnávací celní sazbě ve výši 13,9 %.

(31)

Protože bylo zjištěno, že veškeré subvence v souběžném zrychleném přezkumu jsou subvence vývozní, je třeba upravit antidumpingové clo tak, aby zohlednilo skutečné dumpingové rozpětí po uložení vyrovnávacího cla, kterým se kompenzuje dopad vývozních subvencí.

(32)

S ohledem na výsledky souběžného antisubvenčního šetření se tedy antidumpingové clo použitelné pro cenu CIF na hranice Společenství určí následovně:

(33)

Vzhledem k tomu, že přezkum vedl ke zjištění dumpingu u dotčené společnosti, mělo by být antidumpingové clo z dovozu dotyčného výrobku, který byl evidován podle článku 3 nařízení (ES) č. 33/2005, použitelné pro společnost, vybráno se zpětnou platností.

(34)

Společnost nabídla cenový závazek týkající se vývozu dotyčného výrobku do Společenství podle čl. 8 odst. 1 základního nařízení.

(35)

Po přezkoumání nabídky Komise usoudila, že nabízený závazek je přijatelný, neboť by odstranil nepříznivé důsledky dumpingu. Navíc pravidelné a podrobné zprávy, které se společnost zavázala poskytovat Komisi, umožní účinný dohled. Dále je povaha výrobku a struktura prodeje společnosti taková, že Komise považuje riziko obcházení závazku za omezené.

(36)

Za účelem zajištění účinného dodržování a sledování tohoto závazku je osvobození od cla při předložení žádosti o propuštění do volného oběhu v souladu se závazkem podmíněno předložením platné „obchodní faktury“ celní správě příslušných členských států, vystavené společností a obsahující informace uvedené v příloze k nařízení (ES) č. 2604/2000. V případech, kdy taková faktura není předložena anebo neodpovídá výrobkům předloženým celní správě, by mělo být zaplaceno antidumpingové clo v příslušné výši, aby bylo zajištěno účinné plnění závazku.

(37)

V případě porušení nebo odvolání závazku lze uložit antidumpingové clo podle čl. 8 odst. 9 a 10 základního nařízení.

(38)

Společnost byla informována o hlavních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se dospělo k záměru uložit na její dovoz do Společenství konečné antidumpingové clo a měla příležitost se k věci vyjádřit.

(39)

Tento přezkum nemá vliv na datum, kdy nařízení (ES) č. 2604/2000 pozbude účinku podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení,