(ES) č. 692/2005Nařízení Rady (ES) č. 692/2005 ze dne 28. dubna 2005, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2605/2000 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých elektronických vah pocházejících mimo jiné z Čínské lidové republiky

(1)

V současné době platná opatření týkající se dovozu některých elektronických vah pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) do Společenství jsou konečná antidumpingová cla uložená nařízením Rady (ES) č. 2605/2000 (2). Na základě stejného nařízení byla antidumpingová cla uložena také na dovozy elektronických vah pocházejících z Tchaj-wanu a Korejské republiky.

(2)

Po uložení konečných antidumpingových cel na dovoz elektronických vah z ČLR obdržela Komise od dvou spřízněných čínských společností, Shanghai Excell M&E Enterprise Co. Ltd. a Shanghai Adeptech Precision Co. Ltd. (dále jen „žadatel“), žádost, aby podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení zahájila přezkum nařízení (ES) č. 2605/2000 pro „nového vývozce“. Žadatel prohlásil, že není spojen s žádnými vyvážejícími výrobci v ČLR, na něž se vztahují platná antidumpingová opatření týkající se elektronických vah. Dále tvrdil, že během původního období šetření (tj. od 1. září 1998 do 31. srpna 1999) elektronické váhy do Společenství nevyvážel, ale zahájil jejich vývoz do Společenství až po skončení šetření.

(3)

Komise prozkoumala důkazy předložené žadatelem a považovala je za dostatečné pro zahájení přezkumu v souladu s čl. 11 odst. 4 základního nařízení. Po konzultaci s poradním výborem a poté, co byla příslušnému výrobnímu odvětví Společenství dána možnost vyjádřit se, zahájila Komise nařízením (ES) č. 1408/2004 přezkum nařízení (ES) č. 2605/2000 v souvislosti s žadatelem a zahájila šetření.

(4)

Na základě nařízení Komise, kterým byl zahájen přezkum, bylo zrušeno antidumpingové clo ve výši 30,7 % uložené nařízením (ES) č. 2605/2000 na dovozy elektronických vah vyráběných žadatelem. Zároveň bylo na základě čl. 14 odst. 5 základního nařízení uloženo celním orgánům, aby podnikly příslušné kroky pro evidenci těchto dovozů.

(5)

Výrobek, kterého se týká současný přezkum, je stejný jako výrobek v šetření, které vedlo k uložení platných opatření na dovozy elektronických vah pocházejících z ČLR (dále jen „původní šetření“), tj. elektronické váhy pro použití v maloobchodě s maximálním zatížením nejvýše 30 kg, s digitálním displejem uvádějícím hmotnost, jednotkovou cenu a cenu, která má být zaplacena (bez ohledu na to, zda mají nebo nemají zařízení na tisk těchto údajů), obvykle prohlašované pod kódem KN ex 8423 81 50 (kód TARIC 8423815010) a pocházející z ČLR.

(6)

Komise oficiálně uvědomila žadatele a zástupce vyvážející země o zahájení přezkumu. Dotčené strany dostaly možnost písemně se vyjádřit a účastnit se slyšení.

(7)

Komise také žadateli zaslala formulář žádosti o status tržního hospodářství a dotazník a obdržela odpovědi ve stanovených termínech. Komise vyhledala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné pro zjištění dumpingu, včetně určení, zda lze žadateli přiznat status tržního hospodářství, a provedla inspekční návštěvu v prostorách žadatele.

(8)

Šetření dumpingu se zaměřilo na období od 1. července 2003 do 30. června 2004 (dále jen „období šetření“).

(9)

Šetření potvrdilo, že žadatel nevyvážel dotyčný výrobek během původního období šetření a že začal vyvážet do Společenství až po skončení tohoto období.

(10)

Žadatel byl dále schopen doložit, že není spojen s žádnými vývozci ani výrobci v ČLR, kteří podléhají platným antidumpingovým opatřením, jež se týkají dovozů elektronických vah pocházejících z ČLR.

(11)

V této souvislosti se tedy potvrdilo, že by žadatel měl být považován za „nového vývozce“ podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení.

(12)

Na základě čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se v rámci antidumpingových šetření dovozů pocházejících z ČLR běžná hodnota určuje v souladu s odstavci 1 až 6 uvedeného článku u těch výrobců, kteří splňují kritéria uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, tj. pokud se prokáže, že v souvislosti s výrobou a prodejem obdobného výrobku převládají podmínky tržního hospodářství. Uvedená kritéria lze shrnout takto:

(13)

Žadatel požádal o status tržního hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení. Společenství vždy důsledně postupuje tak, že zkoumá, zda podmínky pro přiznání tohoto statusu splňuje skupina spřízněných společností jako celek. Společnosti Shanghai Adeptech Precision Co. Ltd a Shanghai Excell M&E Enterprise Co. Ltd tedy byly vyzvány, aby vyplnily formulář žádosti o udělení statusu tržního hospodářství. Obě společnosti vrátily vyplněný formulář ve stanoveném termínu.

(14)

Komise vyhledala všechny informace, které považovala za potřebné, a ověřila všechny informace uvedené v žádostech o udělení statusu tržního hospodářství v prostorách dotčených společností.

(15)

Byl učiněn závěr, že žadateli by neměl být přiznán status tržního hospodářství na základě toho, že uvedené dvě spřízněné čínské společnosti nesplňují první dvě kritéria vymezená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení.

(16)

Pokud jde o první kritérium, zakladatelská smlouva jednoho ze dvou spřízněných čínských výrobců dovoluje jeho státem kontrolovanému partnerovi, který v této společnosti nevlastní majetkový podíl a podle tvrzení žadatele hraje pouze úlohu pronajímatele budov a pozemků, aby požadoval odškodnění v případě, že společnost nedosáhne svých cílů v oblasti výroby, tržeb a zisku. Kromě toho byl pro uznání budov za dlouhodobá aktiva a zahájení amortizace užívacích práv k pozemkům nutný souhlas místních úřadů. Jeden z čínských výrobců navíc nikdy neplatil nájemné za užívací práva k pozemkům a měl prospěch z bankovních záruk, které mu zdarma poskytla třetí strana. Za těchto okolností a vzhledem k tomu, že společnost nemohla prokázat, že její obchodní rozhodnutí reagují na tržní signály, odrážejí tržní hodnoty a nejsou ovlivňována významnými státními zásahy, bylo zjištěno, že toto kritérium není splněno.

(17)

Co se týče druhého kritéria, bylo zjištěno, že žadatel nedodržuje některé mezinárodní účetní standardy (IAS). Pokud jde o IAS 1, žadatel porušuje tři základní účetní zásady: akruální bázi účetnictví, prozíravost a přednost obsahu před formou. Žadatel se dále neřídil standardem IAS 2 ohledně zásob, budovy nebyly zaneseny a odepisovány v souladu s IAS 16 a užívací práva k pozemkům nebyla amortizována podle standardu IAS 38. Porušován byl konečně i standard IAS 21 týkající se důsledků změn měnových kurzů a IAS 36 týkající se snižování hodnoty aktiv. Skutečnost, že auditorské zprávy se o většině těchto porušení nezmiňují, svědčí o tom, že audity se neprovádějí v souladu s mezinárodními účetními standardy.

(18)

Je také třeba zdůraznit, že již zpráva auditora za finanční rok 2001 o jednom ze dvou spřízněných čínských výrobců konstatovala problémy, pokud jde o zásoby, a auditorské zprávy za finanční roky 2002 a 2003 konstatovaly, že společnost nevytvořila příslušný postup tvorby rezerv na snižování hodnoty aktiv. Jednalo se tedy o opakující se problémy, na které auditor bezvýsledně upozorňoval každý rok. To je další skutečnost zřetelně svědčící o tom, že účetnictví žadatele není spolehlivé.

(19)

Jak žadatel, tak příslušné výrobní odvětví Společenství dostaly možnost vyjádřit se k uvedeným zjištěním. Po konzultaci s poradním výborem bylo žadateli sděleno, že mu nemůže být udělen status tržního hospodářství. Výrobní odvětví Společenství nevzneslo žádné připomínky. Žadatel tvrdil, že není vystaven státním zásahům, že jeho náklady odrážejí tržní hodnoty a že výše uvedené mezinárodní účetní standardy nejsou v jeho případě použitelné.

(20)

Konkrétně jeden z obou spřízněných čínských výrobců prohlašoval, že nárok na odškodnění v souvislosti s výkonností společnosti je obvyklou součástí dohody o společném podniku za podmínek tržního hospodářství. Druhý výrobce zase považuje za normální, když je společnost po určité období osvobozena od placení nájemného ve fázi výstavby projektu. Konečně se také domnívá, že odepisování budov a amortizace práv k užívání pozemků nejsou problémy specifické pro danou společnost a že čínským úřadům z toho nevzniká žádný prospěch.

(21)

Tyto argumenty bylo třeba odmítnout. Za prvé, ačkoli samotná existence společného podniku jako v současném šetření nesvědčí o státních zásazích, zakladatelská smlouva v tomto případě obsahuje mechanismy, které státní zásahy umožňují. Konkrétně jde o to, že právo čínského partnera (tj. místních úřadů) požadovat odškodnění není omezeno na případy neplacení nájemného. Práva čínského partnera jsou tedy širší než práva pouhého pronajímatele. Za druhé, stát měl nárok na nájemné za první roky provozu. Jakékoli osvobození od této platební povinnosti mělo být uvedeno ve smlouvě. A konečně, skutečnost, kterou žadatel připustil, že odepisování budov a amortizace práv k užívání pozemků nejsou určovány samotnými společnostmi, dále posiluje závěr, že do obchodních rozhodnutí žadatele mohl významně zasahovat stát.

(22)

Hlavním argumentem žadatele, pokud jde o druhé kritérium, bylo tvrzení, že účetní v ČLR obecně nepoužívají mezinárodní účetní standardy. Žadatel připustil, že se jimi neřídí, ale domníval se, že standardy IAS zmiňované Komisí nebyly v období šetření použitelné. Bylo nicméně zjištěno, že všechny předpisy IAS uvedené v 17. bodě odůvodnění byly v období šetření v platnosti.

(23)

Ve svých připomínkách ke konečnému zveřejnění žadatel argumentoval, že rozhodnutí neudělit dvěma spřízněným čínským výrobcům status tržního hospodářství nebylo přijato ve lhůtě tří měsíců od zahájení šetření, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Podle žadatele měla tato skutečnost vliv na rozhodnutí Komise neověřovat informace poskytnuté některými jeho spřízněnými společnostmi a výrobcem v analogické zemi, což mělo nepříznivý dopad na výsledek šetření.

(24)

Pokud jde o argumentaci tříměsíční lhůtou, nedodržení takové lhůty nemá žádné zřejmé právní důsledky. Je třeba konstatovat, že šetření se zdrželo, protože obdržené žádosti o status tržního hospodářství měly nedostatky a vyžádaly si řadu podstatných upřesnění a dodatečných informací. Na vlastní žádost dvou spřízněných čínských vyvážejících výrobců jim byly prodlouženy lhůty pro předložení zmíněných upřesnění a dodatečných informací. Kromě toho se rozhodnutí o přiznání statusu tržního hospodářství dále zdrželo tím, že čínské společnosti nemohly přijmout inspekční tým začátkem října 2004, a inspekční návštěvy se tedy konaly až ve druhé polovině uvedeného měsíce. Proto byl učiněn závěr, že platné rozhodnutí o udělení statusu tržního hospodářství bylo možné přijmout i po uplynutí tříměsíční lhůty.

(25)

Komise ověřila všechny informace, které považovala za potřebné, během šetření na místě v prostorách žadatele a převzala všechny informace poskytnuté jeho spřízněnými společnostmi za účelem výpočtu vývozní ceny. Proto žadateli nijak neuškodilo, že inspekční návštěvy nebyly provedeny v prostorách těchto spřízněných společností. Pokud jde o výrobce v analogické zemi, zjištění Komise jsou uvedena níže v 29. až. 41. bodě odůvodnění.

(26)

Vzhledem k výše uvedeným poznatkům byl přijat závěr, že žadatel nesplňuje podmínky uvedené v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a proto mu nemá být udělen status tržního hospodářství.

(27)

Žadatel také požadoval přiznání individuálního zacházení pro případ, že nezíská status tržního hospodářství. Na základě předložených informací bylo zjištěno, že obě spřízněné čínské společnosti splňují všechny požadavky, které pro individuální zacházení stanovuje čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(28)

Proto byl učiněn závěr, že žadateli by mělo být přiznáno individuální zacházení.

(29)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení musí být v případě zemí bez tržní ekonomiky, a pokud nelze udělit status tržní ekonomiky, také transformujících se zemí běžná hodnota stanovena na základě ceny nebo konstruované hodnoty v analogické zemi.

(30)

V nařízení, kterým zahájila tento přezkum, Komise oznámila, že hodlá použít jako vhodnou analogickou zemi pro účely stanovení běžné hodnoty pro ČLR Indonésii a vyzvala zúčastněné strany, aby se k tomu vyjádřily. Indonésie byla použita jako analogická země již v původním šetření.

(31)

Zúčastněné strany proti této volbě nepodaly žádné námitky. Indonéský výrobce, který spolupracoval při původním šetření, spolupracoval i na současném přezkumu a vyplnil dotazník Komise.

(32)

Je také třeba uvést, že před tím, než bylo rozhodnuto o výběru nejvhodnější analogické země, byly zaslány dotazníky rovněž výrobcům v Korejské republice, na Tchaj-wanu a v Japonsku, ale tito výrobci nespolupracovali.

(33)

Vzhledem k výše uvedenému a zvláště ke skutečnosti, že Indonésie byla použita jako analogická země v původním šetření a nic nenasvědčuje tomu, že by se mezitím změnila vhodnost Indonésie jako analogické země, byl učiněn závěr, že Indonésie představuje vhodnou analogickou zemi podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(34)

Za diskriminační změnu metodiky mezi původním šetřením a tímto přezkumem označil žadatel skutečnost, že během tohoto přezkumu nebyla provedena žádná inspekční návštěva v prostorách indonéského výrobce, zatímco během původního šetření taková návštěva provedena byla. Za diskriminační žadatel dále považoval použití neověřených faktů k výpočtu běžné hodnoty pro vyvážejícího výrobce ze země bez tržního hospodářství, k čemuž nedochází při přezkumech pro „nové vývozce“, které se týkají vyvážejících výrobců ze zemí s tržním hospodářstvím. Na základě informací z dokumentace, která nebyla klasifikována jako důvěrná, žadatel tvrdil, že odpověď indonéského výrobce na dotazník byla zjevně nedostatečná a bylo v ní dost informací pouze na hrubý výpočet konstruované běžné hodnoty.

(35)

Podle článku 16 základního nařízení nejsou inspekční návštěvy povinné. Neprovedení inspekční návštěvy tedy nelze považovat za diskriminační. Navíc skutečnost, že během přezkumu nebyla vykonána inspekční návštěva v prostorách indonéského výrobce, neznamená, že poskytnuté informace nebyly pečlivě analyzovány. Informace, které poskytl indonéský výrobce, byly konzistentní s informacemi poskytnutými v původním šetření (které byly ověřeny na místě) i s písemnými důkazy dodanými v odpovědi na dotazník. Tyto informace byly dostatečné k provedení podrobného výpočtu konstruované běžné hodnoty, jak je uvedeno dále. Skutečnost, že žadatel nemohl v dokumentaci neklasifikované jako důvěrná najít všechny důvěrné podrobné informace poskytnuté indonéským výrobcem, neznamená, že tyto informace nejsou dostatečné pro výpočet běžné hodnoty. Žadatel také netvrdil, že by dokumentace nepovažovaná za důvěrnou obsahovala souhrny nedostatečně podrobné na to, aby umožňovaly přiměřeně porozumět informacím předaným důvěrně.

(36)

Vzhledem k výše uvedenému bylo nutné připomínky žadatele k inspekční návštěvě a nedostatečným informacím zamítnout.

(37)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení byla běžná hodnota pro oba spřízněné čínské vyvážející výrobce stanovena na základě informací získaných od výrobce v analogické zemi. Ačkoli výroba a vývoz tohoto výrobce byly významné, objem jeho prodeje nezávislým odběratelům na indonéském trhu nebylo možné považovat za dostatečný. Proto musela být běžná hodnota stanovena na základě konstruované hodnoty pro typy výrobků srovnatelné s těmi, které žadatel vyváží do Společenství, tj. jako součet výrobních nákladů na elektronické váhy vyráběné v Indonésii a přiměřené částky na prodejní, správní a režijní náklady a zisky.

(38)

Jako prodejní, správní a režijní náklady byly použity příslušné náklady vynakládané indonéským výrobcem a jednou spřízněnou společností, která se podílí na jeho prodeji na domácím trhu.

(39)

Při nedostatečném množství výrobků prodaných indonéským výrobcem nezávislým odběratelům na domácím trhu bylo pro výpočet ziskového rozpětí nutné použít informace z původního šetření. Bylo rozhodnuto pracovat se ziskovým rozpětím použitým v původním šetření pro konstrukci běžné hodnoty u dovozů elektronických vah z Tchaj-wanu. Při nedostatku jiných informací o ziskovosti obdobného výrobku prodávaného v Indonésii bylo toto rozpětí považováno za přiměřené. Je také třeba konstatovat, že všechny elektronické váhy prodávané na tchajwanském domácím trhu tchajwanskými vyvážejícími výrobci byly váhy s malým rozsahem, což platí i pro elektronické váhy vyráběné výrobcem v analogické zemi.

(40)

Žadatel prohlašoval, že v souladu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení měla být při určování běžné hodnoty použita stejná metodika jako v původním šetření, tj. prodejní ceny. Dále tvrdil, že nic nenasvědčuje tomu, že by prodejní, správní a režijní náklady spřízněné společnosti byly zahrnuty v původním šetření, protože původní nařízení se o této otázce vůbec nezmiňuje. Zdálo by se tedy, že metodika použitá v původním šetření byla změněna v neprospěch žadatele. Kromě toho žadatel ještě uváděl, že je neobvyklé zvolit ziskovost v původním období šetření na jiném trhu než na trhu analogické země.

(41)

Pokud jde o tyto argumenty, konstruovaná běžná hodnota se ziskem z domácích prodejů uskutečněných na Tchaj-wanu během původního šetření byla použita proto, že domácí prodeje na indonéském trhu během období šetření byly považovány za nedostatečné pro stanovení běžné hodnoty na základě prodejních cen, jak je vysvětleno v bodě odůvodnění 37. Tak tomu nebylo během původního šetření, kdy byly použity prodejní ceny, a nikoli konstruovaná hodnota. Z tohoto důvodu původní nařízení neobsahuje žádné podrobnosti o prodejních, správních a režijních nákladech. Dále je třeba konstatovat, že kdyby byly použity ceny z onoho malého počtu prodejů elektronických vah uskutečněných na indonéském trhu, takto stanovená běžná hodnota by byla vyšší. Totéž by se stalo, kdyby bylo při konstrukci běžné hodnoty použito ziskové rozpětí z tohoto malého počtu domácích prodejů v Indonésii. Argumentace, že se metodika změnila v neprospěch žadatele, je tedy nesprávná.

(42)

Oba spříznění čínští vyvážející výrobci prodávají své elektronické váhy do Společenství prostřednictvím spřízněných společností (obchodníků) registrovaných na Samoe a Tchaj-wanu. Vývozní cena byla stanovena na základě cen zaplacených nebo splatných při opětovném prodeji prvnímu nezávislému odběrateli ve Společenství.

(43)

Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny bylo provedeno na základě ceny ze závodu na stejné obchodní úrovni. Pro účely spravedlivého srovnání byly v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení zohledněny rozdíly u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Na tomto základě bylo tam, kde to mělo význam, přihlédnuto k rozdílům ve fyzických vlastnostech, přepravních nákladech, manipulačních nákladech a provizích.

(44)

Běžná hodnota byla upravena tak, aby se vyloučila případná hodnota tiskového rozhraní. Dále byla běžná hodnota upravena s přihlédnutím k hodnotě sloupku, protože některé modely, které oba spříznění čínští vyvážející výrobci prostřednictvím svých spřízněných obchodních společností prodávají do Společenství, jsou opatřeny sloupkem.

(45)

Jelikož obchodníci spříznění s čínskými vyvážejícími výrobci hrají podobnou úlohu jako zprostředkovatel pracující za provizi, vývozní cena byla v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení upravena s přihlédnutím k provizi. Míra provize byla vypočítána na základě přímých důkazů o existenci takové úlohy. V této souvislosti byly při výpočtu provize vzaty v úvahu prodejní, správní a režijní náklady vynakládané spřízněnými obchodníky za účelem prodeje dotyčného výrobku vyráběného oběma spřízněnými čínskými výrobci.

(46)

Žadatel argumentoval tím, že model prodávaný v analogické zemi má vyšší specifikace, což má vliv na srovnatelnost cen.

(47)

Toto tvrzení však nebylo možné přijmout, protože žadatel nepředložil jediný příklad údajných vyšších specifikací a jejich údajného dopadu na srovnatelnost cen.

(48)

Žadatel tvrdil, že některé informace dodané až po odpovědi na dotazník měly být použity pro výpočet úpravy vývozní ceny v souvislosti s přepravními a manipulačními náklady.

(49)

Toto tvrzení bylo přijato a vývozní cena byla upravena směrem nahoru.

(50)

Žadatel prohlašoval, že běžná hodnota by měla být upravena také s přihlédnutím k nákladům na zákaznický servis, zárukám a úvěrovým nákladům. Tvrdil také, že od běžné hodnoty by měly být odečteny náklady vyplývající z dohody podepsané mezi jednou ze spřízněných společností indonéského výrobce a distributorem v Indonésii.

(51)

Tyto požadavky bylo nutné zamítnout, protože náklady zmiňované žadatelem nebyly zahrnuty ani ve výrobních nákladech, ani v prodejních, správních a režijních nákladech použitých pro konstrukci běžné hodnoty. Proto není důvod odečítat takové náklady od běžné hodnoty.

(52)

Podle žadatele čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení neumožňuje odečtení provize od vývozních cen jeho spřízněných společností, protože ve skutečnosti nebyla žádná provize zaplacena. Každopádně když byla provedena taková úprava vývozní ceny, měla být provedena také obdobná úprava běžné hodnoty, protože společnost spřízněná s indonéským výrobcem plní stejnou úlohu jako společnosti spřízněné se žadatelem. Dále pokud jde o prodej prostřednictvím Tchaj-wanu, žadatel tvrdil, že výpočet úpravy zahrnoval náklady spojené s výrobou a řízením. Použitý rozdělovací klíč měl vycházet z počtu zaměstnanců tchajwanské společnosti působících v distribuci a odbytu elektronických vah, a nikoli z celkového počtu zaměstnanců působících v distribuci a odbytu.

(53)

Podle čl. 2 odst. 10 písm. i) není nezbytně nutné, aby provize ve formě přirážky byla skutečně zaplacena, jestliže je úloha obchodníka podobná úloze prostředníka pracujícího za provizi, zvláště pokud je obchodník spřízněn s vyvážejícím výrobcem. Úprava v souvislosti s provizí by měla být provedena, pokud strany sice nejednají v rámci vztahu komitent – prostředník, ale dosahují stejných ekonomických výsledků v rámci vztahu prodávající – kupující. Společnosti spřízněné se žadatelem fakturovaly všechny prodeje vyvážených výrobků nezávislým zákazníkům a určovaly prodejní ceny, přičemž tito zákazníci si u nich zboží objednávali. U společnosti spřízněné s indonéským výrobcem, jejíž prodejní, správní a režijní náklady byly použity ke konstrukci běžné hodnoty, tomu tak nebylo. Prodej na indonéském trhu ve skutečnosti realizovala jiná spřízněná společnost, a jak již bylo vysvětleno v bodě odůvodnění 51, prodejní, správní a režijní náklady této společnosti ke konstrukci běžné hodnoty použity nebyly. Z toho plyne, že provedení takovéto úpravy běžné hodnoty by nebylo správné a tvrzení žadatele nebylo možné přijmout.

(54)

Pokud jde o výpočet úpravy zohledňující provize, je třeba zdůraznit, že žadatel nedodal dostatečně podrobné údaje, které by umožnily jiné rozdělení jeho prodejních, správních a režijních nákladů, ačkoli o to byl výslovně požádán. V této souvislosti bylo nutné odmítnout tvrzení žadatele ohledně výpočtu úpravy kvůli provizím.

(55)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení bylo provedeno srovnání váženého průměru běžné hodnoty podle typu výrobku a váženého průměru vývozní ceny odpovídajícího typu dotyčného výrobku.

(56)

Srovnání ukázalo existenci dumpingu. V souladu s postupem, který Společenství důsledně uplatňuje, bylo vypočítáno jedno dumpingové rozpětí pro oba spřízněné vyvážející výrobce. Toto dumpingové rozpětí pro spřízněné společnosti Shanghai Adeptech Precision Co. Ltd a Shanghai Excell M&E Enterprise Co. Ltd vyjádřené jako procentní podíl z čisté ceny, franko na hranici Společenství, neprocleného výrobku činí 52,6 %.

(57)

S ohledem na výsledky šetření by mělo být pro žadatele uloženo konečné antidumpingové clo, a to na úrovni zjištěného dumpingového rozpětí. Toto rozpětí je nižší než celostátní sazba určená k odstranění újmy, která byla pro ČLR stanovena při původním šetření.

(58)

V této souvislosti tedy upravené antidumpingové clo použitelné na dovozy elektronických vah od společností Shanghai Adeptech Precision Co. Ltd a Shanghai Excell M&E Enterprise Co., Ltd činí 52,6 %.

(59)

Vzhledem k výše uvedeným závěrům by mělo být antidumpingové clo použitelné na žadatele zpětně vybráno z dovozů dotyčného výrobku, které byly evidovány na základě článku 3 nařízení Komise (ES) č. 1408/2004.

(60)

Všechny dotčené strany byly informovány o základních faktech a důvodech, o které se opíral záměr uložit upravené konečné antidumpingové clo na dovozy elektronických vah od žadatele a zpětně vybrat toto clo z evidovaných dovozů. Jejich připomínky byly zváženy a v odůvodněných případech vzaty v úvahu.

(61)

Tento přezkum nemá vliv na datum, kdy opatření uložená nařízením Rady (ES) č. 2605/2000 pozbudou platnosti na základě čl. 11 odst. 2 základního nařízení,